STŘEDOŠKOLSKÁ ODBORNÁ ČINNOST. problematika volného času CO STRESUJE ADOLESCENTY? Terezie Zuntychová. Kraj: Jihočeský

STŘEDOŠKOLSKÁ ODBORNÁ ČINNOST Obor SOČ: 14. Pedagogika, psychologie, sociologie a problematika volného času

CO STRESUJE ADOLESCENTY?

Terezie Zuntychová

Kraj: Jihočeský

České Budějovice 2015

0

STŘEDOŠKOLSKÁ ODBORNÁ ČINNOST Obor SOČ: 14. Pedagogika, psychologie, sociologie a problematika volného času

CO STRESUJE ADOLESCENTY? What stresses the adolescents?

Autor:

Terezie Zuntychová

Škola:

Česko-anglické gymnázium Třebízského 1010 České Budějovice 370 07

Kraj:

Jihočeské kraj

Konzultanti: Mgr. Tomáš Veber, Th.D. PhDr. Iva Nesnídalová

České Budějovice 2015

1

Prohlášení Prohlašuji, že jsem svou práci vypracovala samostatně, použila jsem pouze podklady (literaturu, internetové zdroje) uvedené v přiloženém seznamu a postup při zpracování a dalším nakládání s prací je v souladu se zákonem č.121/2000Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon) v platném znění. Dále prohlašuji, že tištěná verze a elektronická verze soutěžní práce SOČ jsou shodné.

V .................................... dne ................... podpis: ................................

2

Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala Mgr. Tomáši Vebrovi, Th.D. za odbornou pomoc, cenné rady, názory a trpělivý vstřícný přístup. Děkuji také za veškerý čas, který mi při zpracování této práce v rámci středoškolské odborné činnosti poskytl. Dále mé poděkování patří paní PhDr. Ivě Nesnídalové, taktéž za

vedení práce, její korekturu a odborné rady z hlediska psychologie. Taktéž děkuji Mgr. Janě Kouřilové, Ph.D., že mi věnovala část konzultačních hodin, které mi pomohly s výběrem tématu. Součastně děkuji všem účastníkům mého dotazníku, za jejich vyplnění, neboť bez nich by nemohla vzniknout praktická část této práce.

3

Anotace Cílem této práce je proniknout hlouběji do problematiky dnešních adolescentů a zjistit, co je trápí nejvíce. První část seznamuje čtenáře se stresem obecně, druhá kapitola pak popisuje stres z biologického hlediska. Závěr se zabývá zejména psychologií a celá práce je doplněna výzkumem. Výsledky tohoto kvantitativního výzkumu doplňují text první kapitoly. Čtenář tak může nahlédnout, jak který stresor uvedený v dotazníku, na adolescenty různého věku, působil. Klíčová slova: adolescenti, stres, problémy, řešení, mladiství.

Annotation The aim of this work is to penetrate deeply into the minds of contemporary adolescents and find out what bothers them the most. The first part describes stress in general, the second part describes stress from the biological point of view. The last part deals with a matter of psychology, this work is complemented with a survey. The results of this quantitative survey are implemented in the first chapter. This way the reader can gain insight into the problem - which stressor mentioned in the survey influenced which adolescent age group in particular. Key words: adolescents, stress, dealing with problems, youngsters.

4

Obsah

Úvod .............................................................................................................................................. 7 1. KAPITOLA............................................................................................................................... 9 1.1 Co to je stres? ...................................................................................................................... 9 1.2 Jaký má stres účel? .............................................................................................................. 9 1.3 Jak se stres projevuje? ......................................................................................................... 9 1.4 Čím je stres zkoumán? ...................................................................................................... 10 1.4 Stres v historii ................................................................................................................... 11 1.5 Zdroje stresu...................................................................................................................... 11 2.1 Stresové kategorie ............................................................................................................. 14 2.1.1 Traumatické události .................................................................................................. 14 2.1.2 Nekontrolovatelné a nepředvídatelné události ........................................................... 14 2.1.3 Zásadní změny životních podmínek ........................................................................... 16 2.1.4 Vnitřní konflikty......................................................................................................... 18 3.1 Nejčastější konflikty ......................................................................................................... 18 3.1.1 Nezávislost vs. závislost............................................................................................. 18 3.1.2 Důvěrný vztah vs. osamělost...................................................................................... 19 3.1.3 Spolupráce vs. soutěžení ............................................................................................ 20 3.1.4 Impulzivnost vs. morální normy ................................................................................ 21 PŘEHLED A SHRNUTÍ 1. KAPITOLY.................................................................................... 22 2. KAPITOLA............................................................................................................................. 23 4.1. Reakce na stres ..................................................................................................................... 23 4.1.1 Psychické reakce na stres ........................................................................................... 23 4.1.2 Fyziologické reakce na stres ...................................................................................... 28 PŘEHLED A SHRNUTÍ 2. KAPITOLY.................................................................................... 32 3. KAPITOLA............................................................................................................................. 33 5.1 Stres „prospěšný“ a „škodlivý“ ......................................................................................... 33 5.1.1 Distres ........................................................................................................................ 33 5.1.2 Eustres ........................................................................................................................ 33 5.2 Psychologické faktory stresových reakcí .......................................................................... 33 5.2.1 Psychoanalytická teorie .............................................................................................. 33 5.2.2 Behaviorální teorie ..................................................................................................... 34

5

5.2.3 Kognitivní teorie ........................................................................................................ 34 5.3 Typy osobností a jejich reakce na stres ............................................................................. 34 5.3.1 Chování typu A .......................................................................................................... 34 5.3.2 Chování typu B .......................................................................................................... 35 5.4 Jak zvládat stres .................................................................................................................... 36 5.4.1 Reakce na stres ........................................................................................................... 37 5.4.2 Techniky stresu .......................................................................................................... 38 PŘEHLED A SHRNUTÍ 3. KAPITOLY.................................................................................... 40 PRAKTICKÁ ČÁST................................................................................................................... 41 Závěr ........................................................................................................................................... 43 Použité zdroje.............................................................................................................................. 45 Grafické zpracování výsledků výzkumu ..................................................................................... 47

6

Úvod Již název seminární práce, kterou právě vidíte před sebou, naznačuje, že jejím účelem je zejména proniknout hlouběji do problematiky života adolescentů a zjistit, co je stresuje. Tato práce nepojednává pouze o stresu, ale zaměřuje se i na jeho působení, intenzitu a následky u adolescentů. Dále se čtenář dozví, odkud stres pramení, jeho průběh, formy, druhy, četnost, konečné stavy… Najdete zde ale i metodiku a různá doporučení, jak se stresem pracovat a případně ho zmírnit nebo se mu zcela vyvarovat. Neméně zajímavé jsou výsledky kvantitativního průzkumu, na který odpovídali dospívající ve věku patnácti až devatenácti let. Dotazník se zaměřuje jejich stresory, respektive, co a do jaké míry trápí adolescenty ve dvacátém prvním století. Člověk se nedá rozdělit na tělo a duši (která je u adolescentů navíc častokrát poměrně zmatená). Nelze rozlišovat fyzické a duševní zdraví, neboť spolu úzce souvisí. To popisuje zejména první kapitola. Najdete v ní všechny základní (a v určitých pasážích i obsáhlejší) informace o stresu, pomohou Vám s lepší orientací v celém textu, který je poměrně provázaný a navazuje na jednotlivé údaje. Druhá kapitola se věnuje reakcím na stres, jedná se o část, která se nejvíc zaobírá stresem z medicínského pohledu. Všechny biologické pojmy v textu jsou vysvětleny a zasazeny do souvislostí. V průběhu každé kapitoly je pak možné najít příklady z praxe, které by měly čtenáři pomoci v přiblížení problematiky. Třetí kapitola je rozdělena na hlavní dva bloky. Dozvíte se v ní, jak je stres zkoumán a jaké výsledky jednotlivé teorie přináší. V druhé části se pak může čtenář seznámit s technikami, které umožňují stres zvládat snadněji, než jsme zvyklí. Přílohy se taktéž dělí na dvě části – opět z důvodu přehlednosti. Samotný text je doplněn obrázky, pro ucelenost tématu. V závěru práce si pak může čtenář prohlédnout grafické zpracování a seznámit s problematikou výsledků mého výzkumu. U každé věkové skupiny je nejdříve uvedena tabulka a dále sloupcový graf. Je třeba si uvědomit, že míra stresu velmi úzce souvisí i s délkou života. Náš dožitý věk nemá souvislost pouze s prostředím, ve kterém žijeme, co jíme, co jsme prožili…, ale velkou roli zde hraje právě stres. Stárnutí méně podléhají lidé, kteří jsou zvyklí se denně alespoň zčásti svižně hýbat nebo jakkoli fyzicky pracovat, pravidelně

7

jíst a chodit spát, bavit se spíše aktivně, nedumat zbytečně nad minulostí a k životu jako takovému přistupovat s myšlenkou, že si jde se vším nějak poradit.

8

1. KAPITOLA 1.1 Co to je stres? Fyziologická odpověď organismu na jeho poškození nebo ohrožení. „Obecně řečeno, výraz stres se vztahuje k událostem (stresorům), které člověk vnímá jako ohrožení své tělesné nebo duševní pohody. Na tyto stresory lidé reagují stresovými reakcemi.“ 1 Avšak podle Berndta Hütticha (1992) bylo na mezinárodním sympóziu výzkumu stresu v roce 1987 v Bratislavě konstatováno, že existuje více než dvě stě definic stresu. Odkazuji proto tedy i na knihu Ivy Šolcové, která uvádí, že stres je proces, který vzniká jako odpověď na nadměrné požadavky kladené na naše tělesné a duševní rezervy.2 Schreiber zase ve své knize definuje stres jako soubor regulačních mechanismů nastupujících při ohrožení vnitřní homeostázy.3

1.2 Jaký má stres účel? Připravit organismus na aktivitu typu boj (útok) nebo útěk. Má za úkol odstranit stresor (tzn. změnit nepříznivou situaci) a znovu přivést člověka do optimálního stavu.4

1.3 Jak se stres projevuje? Stres se projevuje v několika rovinách: a) Vnější příznaky: Dech se zrychlí společně s tepovou frekvencí a dojde ke zvětšení svalového napětí.

Dále může nastat např. zúžení zornic, pocení, snížení

vylučování slin, vztyčení chlupů…

Někdy i tzv. tunelové vidění tj. zúžení

pozornosti na lokální hledisko. b) Vnitřní příznaky: Zvýší se vylučování serotoninu, tzv. „hormon štěstí“, který zabraňuje pádu do deprese. Také naroste tvorba adrenalinu (zvyšuje dodávky kyslíku a glukózy do mozku), noradrenalinu (mění průměr cév a tlak krve) a kortizolu (mobilizuje organismus při stresových zátěžích). Všechny tyto tři hormony

1

Srov. KUČERA D., Moderní psychologie, Praha: Gymnázium omská, 2012, s. 90. Srov. ŠOLCOVÁ I. Umíte si poradit se stresem?, Praha: Národní centrum podpory zdraví, 1995. 3 Srov. SCHREIBER V, Patofyziologie, endokrinologie, klinika, Praha: Avicenum, 1985. 4 Srov. 2. KAPITOLA: Fyziologické reakce na stres. 2

9

nalezneme v nadledvinách. Připravují organismus na stresovou situaci, řešenou bojem nebo útěkem. c) Neurofyziologické podklady stresu: Patří sem tělesná i sociální bolest. Ta aktivuje se rostrální gyrus cinguli5 (mozková kůra – část CNS – se dělí na laloky, které se skládají ze závitů (latinsky gyrus), výraz cinguli pak značí “svazek vláken.“ A rostrum jsou prvoústa.)

5a

1.4 Čím je stres zkoumán?6 Studium vlivu stresu na vznik nemocí se nazývá behaviorální medicína nebo psychologie zdraví. (Zabývá se také jinými faktory, které k nemocím přispívají – biologické, psychické, sociální…) Za zakladatele tradice systematického výzkumu stresu bývá považován kanadský fyziolog, endokrinolog a psycholog maďarsko-rakouského původu H. B. Selye.7 S tímto jménem se ještě setkáme v průběhu práce.8

5

Srov. KUČERA D., Moderní psychologie: Praha: Gymnázium omská, 2012, s. 90. Srov. tamtéž. 6 Srov. ATKINSON R. L., HILGARD E. R. Psychologie. vyd. 3. Praha: Portál, 2012, s. 585. 7 Srov. KEBZA V., Psychosociální determinanty zdraví, Praha: Academia, 2015. 8 Srov. KAPITOLA 2., Obecný adaptační syndrom. 5a

10

1.4 Stres v historii9 Pojem stres se v angličtině objevil již na přelomu čtrnáctého a patnáctého století. Býval užíván v souvislosti se strastmi, útrapami, těžkostmi, tísní a obtížnými situacemi, neštěstím a nepřízní osudu. V období sedmnáctého a osmnáctého století začalo slovo stres nabývat jiného významu. Objevovalo se v souvislosti s fyzikálním napětím, sílou a tlakem. V dnešní době se s pojmem můžeme setkat v obou případech.

1.5 Zdroje stresu10 Stejně, jako lidé různě reagují na stresory (stresové události), tak zdrojem stresu mohou být také nejrůznější situace. Stres může vyvolat nepříjemné emoce (třeba deprese, či úzkosti), ale zatímco na někom se podepíše psychickými nebo tělesnými problémy, jiný člověk může stejnou situaci vnímat jako výzvu, zajímavý úkol… Některé události mají ale charakter zásadních změn, které ovlivňují životy mnoha lidem. Může se jednat např. o válku, zemětřesení, jadernou, či jinou, katastrofu, atp. Na druhou stranu pak existuji ty, které nesou zásadní změnu pouze pro jednotlivce. Na příklad stěhování, svatba, změna zaměstnání, úmrtí někoho blízkého, vážné onemocnění… Stresory jsou buď akutní – trvají krátce – třeba chvíle spojené s přijímacím pohovorem nebo chronické – působí delší dobu, příp. trvale – ku příkladu nešťastné partnerství. Zdroj stresu může být ale i v člověku samotném, jsou-li jeho motivy či přání neslučitelné. Podle Matouška11 je akutní stres většinou způsobený náhlou událostí trvající jen krátkou dobu, projevuje s jak v psychice, tak i v narušení některých tělesných funkcí, např. ztráta paměti, zmatené jednání, apod. Může jít například i o traumatickou situaci či událost. Odpověď organismu bývá zpravidla prudká. Naopak chronický stres též popisuje jako výsledek dlouhodobého psychického napětí, které negativně ovlivňuje jak psychickou, tak fyzickou stránku. Jako příklad uvádí dlouhodobé pracovní přetížení.

9

Srov. KEBZA V., Psychosociální determinanty zdraví, Praha: Academia, 2015. Srov. ATKINSON R. L., HILGARD E. R. Psychologie. vyd. 3. Praha: Portál, 2012, s. 585. 11 Srov. MATOUŠEK O., Metody a řízení sociální práce. Praha: Portál, 2003. 10

11

Z mého průzkumu 12 vyplývá, že pouze tří z patnácti dotazovaných by se přijímací pohovor nijak zvlášť nedotkl. Podobné je to u další skupiny, kdy dvacet devět z jednatřiceti dotazovaných adolescentů ve věku šestnácti let, označilo právě přijímací pohovor jako stresor s intenzitou tři až pět (střední až nejvyšší), čili pouze dva lidé by pravděpodobně nebyli tímto akutním stresorem vyvedeni z míry. U sedmnáctiletých není škála natolik vyrovnaná, nejvyššího počtu dosáhla intenzita tři, pro jejíž význam – středně stresující událost – hlasovalo čtrnáct ze třiceti tří dotazovaných. Stejného rozložení hodnot se dočkaly i výsledky u osmnáctiletých. Více jak polovina devatenáctiletých adolescentů označila přijímací pohovor za stresový (intenzitou tři a čtyři). Zajímavé je sledovat porovnání s položkou, která úzce s přijímacím pohovorem taktéž souvisí – výběr vysoké školy. Ve věku patnácti let byly výsledky téměř vyrovnané.13 Šestnáctileté pohovor zatěžoval o něco více, podobně jako sedmnáctileté. V případě dotazovaných čerstvých dospělců, došlo naopak k mírnému poklesu (opět byla označena za stresově náročnější samotná přijímací zkouška). Je zajímavé pozorovat, že ač ve všech dotazovaných věkových skupinách představoval přijímací pohovor zátěž pokaždé u více jak poloviny adolescentů, u devatenáctiletých byly odpovědi nejvíce vyrovnané a nad půlku odpovědí s označením, že pro ně tato činnost skutečně reprezentuje nervozitu, se poslední skupina dostala pouze o jeden hlas. Na základě těchto odpovědí by se dalo říct, že když jsme mladší, považujeme obě situace za podobně stresové. Je ale možné, že v okamžiku, kdy se začneme více formovat a zaměřovat se určitým směrem, přibližujeme se tak i volbě budoucího povolání, přičemž v devatenácti letech (nejčastěji v maturitním ročníku), kdy už jsou přihlášky na VŠ podané, nemusíme stresor tak silně vnímat. Mezi zásadní změny, které mohou jednotlivce zasáhnout, patří též rozvod rodičů. V dotazníku14 se nakonec tato kolonka objevila jako druhá nejčastěji volená: Na prvním místě, s intenzitou pět, skončil stresor s označením „smrt někoho blízkého,“ hlasovalo pro něj devadesát pět ze sto třiceti dotazovaných. V celkovém součtu intenzity pět se pak na druhé místo dostal zmiňovaný rozvod rodičů se čtyřiceti hlasy. 12

Srov. Grafické zpracování výsledků výzkumu. Srov. Grafické zpracování výsledků výzkumu. 14 Srov. Grafické zpracování výsledků výzkumu. 13

12

Třetí příčku pak téměř shodně obsadil stresor s názvem „přijímací pohovor“ a „potíže s partnerem“. Jednotlivé počty mezi jednotlivými skupinami není důležité zdůraznit, protože z dotazníku vychází, že adolescenta vždy velmi trápí, když se rodiče rozvádějí, přičemž nezáleží na věku. 15 Je zajímavé si také povšimnout, že do prvních třech největších stresorů zasáhly hned dvě zásadní změny, které v životě můžeme prožít. Protipólem k tomuto výsledku může být třeba také další vysoko hodnocený stresor – potíže s partnerem.

15

Srov. Grafické zpracování výsledků výzkumu.

13

2.1 Stresové kategorie Události, jež vnímáme jako stresové, lze obvykle rozdělit do kategorií: a) události traumatické (přesahují naše obvyklé zkušenosti) b) události nekontrolovatelné / nepředvídatelné c) události zásadních změn životních podmínek d) vnitřní konflikty Za stresové situace můžeme tedy považovat ty neovlivnitelné, nepředvídatelné, přinášející zásadní změny v našich životních podmínkách a vnitřní konflikt. 2.1.1 Traumatické události16 Jedná se o krajně nebezpečné situace, jež se vymykají našim běžným zkušenostem. Traumatické události jsou nejviditelnějším zdrojem stresu. Nejčastěji se jedná o katastrofy přírodní (povodně, zemětřesení…) a katastrofy vyvolané lidmi (fyzické útoky, nehody, válčení…) Po zažití traumatické situace zažijí oběti katastrofy specifické reakce (rozdělené do tří stádií): první přichází šok a ochromení, kdy se zdá, že si lidé neuvědomují nebezpečí ani zranění. To vystřídá pasivita, kdy oběti náhle nejsou schopny z vlastní iniciativy vykonat ani jednoduchý úkol, zatímco příkazy poslouchají ochotně. V další fázi přichází úzkost a neklid – oběti katastrofy se nedokážou dobře soustředit a dokola popisují traumatický zážitek. Většina z nás se naštěstí s žádnou traumatickou událostí nesetká, ale bohužel jednou z těchto tragicky běžných událostí se stalo sexuální zneužívání (znásilnění a další typy sexuálního násilí). Přičemž mnohé studie dokazují, že poté dochází u obětí k emočnímu strádání, jako velké deprese, úzkosti, či intenzivní strach, a to zejména v prvním půl roce po tragické události. Tyto stavy mohou odeznít. U některých jedinců však přetrvávají i po zbytek života… 2.1.2 Nekontrolovatelné a nepředvídatelné události17 To, do jaké míry můžeme určitou událost vyvolat, nebo ji naopak zastavit, nazýváme ovlivnitelnost. Právě ta značně ovlivňuje, zda danou situaci vnímáme jako 16 17

Srov. KŘIVOHLAVÝ J. Psychologie zdraví, Praha: Portál, 2009. Srov. KŘIVOHLAVÝ J. Psychologie zdraví, Praha: Portál, 2009.

14

stresovou. Neboť čím více nám událost přijde neovlivnitelná, tím více ji považujeme za stresovou. Jedná se např. o vážné onemocnění, smrt někoho blízkého atp. Tyto události se stávají stresovými zvláště proto, že jim nemůžeme zabránit. Přesvědčení, že můžeme průběh událostí ovlivnit, má příznivý dopad na naši psychiku. Co se týče vlastního zranění nebo onemocnění, nejúzkostlivější, byli sedmnáctiletí, druzí osmnáctiletí a i devatenáctiletých se tento stresor poměrně dotkl.18 Zatímco, když jsme mladší, máme nejspíše větší tendence riskovat, možná se méně bojíce a necítíme se tolik ohrožení, protože ve věku patnáct a šestnáct let, neukázala tato událost příliš vysoké zastoupení, co se týče vyšších intenzit. V opozici vlastního zranění stojí onemocnění někoho blízkého. V dotazníku se objevil i tento stresor, který ukázal u všech kategorií, bez výjimky, že o druhé se adolescenti strachují častokrát víc, než sami o sebe.19 Smrt někoho blízkého. Tato stresující událost pomyslně ovládla dotazník a byla adolescenty bezkonkurenčně zvolena jako nejtraumatičtější událost ze všech pětadvaceti uvedených.

20

I přes tuto jednoznačnost se ukázalo, jak velmi subjektivní mohou

náhledy být. Výjimka potvrzuje pravidlo, a tak se také stalo, že dvacet devět lidí ze sto třiceti, neoznačilo smrt někoho blízkého intenzitou šest. Nejvíce tomu tak bylo u šestnáctiletých, kdy třináct lidí označilo tento stresor jinou než nejvyšší intenzitou. Dalo by se z toho např. vyvodit, že jak stárneme, stárne i naše okolí, a tak se v pozdějším věku může úmrtí někoho blízkého stát pravděpodobnějším. To, do jaké míry víme, zda a kdy událost nastane, nazýváme předvídatelnost. I ta ovlivňuje intenzitu stresu, neboť pokud můžeme předvídat určitou stresovou situaci (i když ji ovlivnit nemůžeme), vnímáme ji jako méně stresovou. Zdůvodněním může být, že varování před nepříjemnou událostí umožňuje organismu aktivovat přípravný proces. Ten dokáže účinky škodlivého podnětu utlumit. Př.: Když víte, že při očkování dostanete injekci, můžete se pokusit myslet na příjemné věci a zmírnit tak bolest. Druhé vysvětlení, proč při předvídatelnosti zvládáme stres lépe je, že při nepředvídatelném šoku není vlastně žádné období, kdy by se náš organismus mohl cítit v bezpečí. Naopak šok předvídatelný poskytuje organismu možnost se alespoň do jisté míry uvolnit, než ho 18

Srov. Grafické zpracování výsledků výzkumu. Srov. Grafické zpracování výsledků výzkumu. 20 Srov. Grafické zpracování výsledků výzkumu. 19

15

signál upozorní na blížící se šok. Např. pokud učitel, který by se dal označit za despotu, odjede třeba na školení, případně krátkodobě opustí školu z jiného důvodu, jeho nepřítomnost je pro studenty signálem, že nemusí být ve střehu. Na druhou stranu právě žák, jehož učitel kritizuje naprosto nepředvídatelně během dne a ze školy se často nedostane, bude spíše prožívat chronický stres.21 Co se chronického strachu týče, jedním z častých příkladů může být návštěva lékaře. Výsledky ukazují22, že mladší dospívající se nemocnic bojí víc, zatímco sedm ze sedmnácti patnáctiletých napsalo, že strach z prohlídky u doktora nebo očkování se jich dotýká, u šestnáctiletých to bylo osm z jednatřiceti a u sedmnáctiletých sedm z třiatřiceti dotazovaných. Dále tuto problematiku zaškrtlo šest ze třiceti účastníků dotazníku ve věku osmnácti let a tři z dvanácti v případě devatenáctiletých jedinců. 2.1.3 Zásadní změny životních podmínek23 Negativní události mají samozřejmě na tělesné i psychické zdraví značný vliv, přesto však mohou navozovat stresové situace i pozitivní události, protože od nás často vyžadují nějaké přizpůsobení. Studie ovšem naznačují, že nemají na naše zdraví tak velký dopad, jako události negativní. (Příkladem pozitivní události může být třeba sňatek, který je šťastnou událostí, ale zároveň může být i zdrojem stresu). Je ale velmi těžké zobecňovat, neboť adolescenti, a lidé obecně, reagují na události různě, přičemž některé rozdíly se pojí s věkem a kulturním zázemím. Někteří lidé nepovažují zásadní změny životních podmínek nebo zátěžové situace za stresující. A jelikož mají odlišné vnímání stresu, pro určité jedince může být změna výzvou a vzpruhou. Nový člen v rodině může představovat velkou radost nebo velkou zátěž. Případně oboje. Ukázal to i můj dotazník 24 , kde se tento stresor projevil v jakémsi zařazení do dvou pomyslných skupin. Asi u žádné jiné položky nebyly názory tak různorodé. Buď to někoho vůbec netrápilo, anebo se jednalo o velmi zátěžovou situaci. Možná také proto se tato životní změna objevila v celkovém souhrnu až na konci – ne, že by nedosáhla vysokých intenzit, ale nejednalo se o dostatečně častý stresor. Zatímco u věkových kategorií patnáct až osmnáct let jsou výsledky poměrně podobné,

21

Srov. KŘIVOHLAVÝ J. Psychologie zdraví, Praha: Portál, 2009. Srov. Grafické zpracování výsledků výzkumu. 23 Srov. ATKINSON R. L., HILGARD E. R. Psychologie. vyd. 3. Praha: Portál, 2012, s. 588. 24 Srov. Grafické zpracování výsledků výzkumu. 22

16

devatenáctiletí se dost liší. Deset lidí z dvanácti označilo nového člena v rodině za velmi málo stresujícího, popřípadě vůbec. Z toho by se dalo také usuzovat, že čím jsme starší, tím méně nám dělá problém vypořádat se se změnou životní situace. Je třeba ale také vzít v úvahu, že dalšího člena v rodině může reprezentovat jak třeba dítě, tak i nový partner (např. jednoho z rodičů). Při zahájení nebo ukončení studia se nejčastěji jednalo o střední intenzitu tři. Dalo by se tedy označit, že se konec nebo začátek studia, ať už prázdninového nebo konečného, dotýká každého adolescenta, nehledě na věk. Adolescent tuto změnu pokaždé vnímá, nehledě na věk, a nejintenzivněji šestnáctiletí, u nichž tento stresor označilo nejvyšší intenzitou osm lidí, zatímco u ostatních skupin nepřekročila hranice číslici dva. Ovšem, ať je tomu jakkoli, bylo by vhodné, počítat s tím, že po jakkoli dlouhé práci ve škole začnou prázdniny, stejně tak, jako že zase jednou skončí.25 Co se týče tématu „změna školy nebo týmu,“ všichni dotazovaní patnáctiletí se vyjádřili pro fakt, že se jedná o spíše silný stresor, obsazeny byly pouze intenzity tři, čtyři a pět.26 Deset z třiceti jedna šestnáctiletých adolescentů nemá údajně problém se s touto změnou bez stresu vypořádat. U sedmnáctiletých a devatenáctiletých číslo naopak stouplo. U osmnáctiletých se objevila situace spíše půl na půl. Tyto výsledky by se daly interpretovat tím, že často patnáctiletí mění školu tím, když odcházejí ze základní školy, proto se tomuto kroku často nedá vyhnout. Pokles u šestnáctiletých by se tedy dal vysvětlovat faktem, že už na nové škole jsou, a tedy přichází popř. na řadu jiné změny prostředí, jako je např. právě změna týmu. V sedmnácti letech opět přichází vzestup, což by se dalo vysvětlovat tím, že mnoho adolescentů se v tomto roce ocitne v předmaturitním ročníku, kde je častokrát třeba volit budoucí povolání, popř. se začít pomalu připravovat na další změny, jak v předmětech, tak kolektivu, zázemí školy, atp. V osmnácti se tento stresor může zklidnit. Jako stresující ho už označila pouze polovina osmnáctiletých. V případě devatenáctiletých dotazovaných pouze pět neoznačilo změnu školy nebo týmu vyšší stresovou hodnotou. Dalo by se tedy říci, že s blížícím se časem změny prostředí, a potažmo opuštění místa naší dlouholeté pravidelné docházky, roste nervozita.

25 26

Srov. Grafické zpracování výsledků výzkumu. Srov. Grafické zpracování výsledků výzkumu.

17

Další zásadní změnu prostředí může reprezentovat stěhování. Výsledky se zde příliš neliší, zajímavé mi přijde ovšem zmínit, že jako jediní označili změnu domova za zásadní (intenzitou pět) sedmnáctiletí adolescenti.27 2.1.4 Vnitřní konflikty28 Všechny události uvedené výše byly dosud pouze vnější, tzn., že některý faktor z vnějšího prostředí ohrožuje naši pohodu. Pokud ale stres vyvolají nevyřešené záležitosti (vědomé i nevědomé), jedná se o vnitřní konflikty. V životě nás potkává spousta situací, kdy musíme rozhodovat, neboť mnoho věcí, po kterých toužíme, je neslučitelných. A právě tím, že musíme volit mezi vzájemně se vylučujícími cíli nebo postupy jednání, nastává konflikt. Např. adolescent chce jít večer s přáteli do města, ale přepadne ho obava, že pokud nebude studovat doma, nesloží úspěšně zítřejší test. Pokud jsou oba cíle stejně atraktivní (např. student dostane dvě zajímavé pracovní nabídky), může se stát, že vybírá dlouho a nakonec stejně začne rozhodnutí litovat. Z toho vyplívá, že pokud by dostal pouze jednu pracovní nabídku, nebyl by vystaven takovému stresu.

3.1 Nejčastější konflikty Konflikt může nastat i v případě, když proti sobě stojí dvě vnitřní motivace, příp. potřeby. Právě snaha nalézt přijatelný kompromis mezi protichůdnými motivy může vyvolat stres. a) nezávislost vs. závislost b) důvěrný vztah vs. osamělost c) spolupráce vs. soutěžení d) impulzivnost vs. morální normy 3.1.1 Nezávislost vs. závislost29 Jeden z hlavních konfliktů může nastat v okamžiku, kdy bychom rádi získali nějaké rady, soudy, názory, hodnocení, či jakékoli řešení situace od jiné osoby. Jsme si ale zároveň vědomi, že problémy za nás nikdo nevyřeší a že se musíme postarat sami o sebe a stát na vlastních nohách, i přesto, že se můžeme dostat do obtížné situace. Tento 27

Srov. Grafické zpracování výsledků výzkumu. Srov. ATKINSON R. L., HILGARD E. R. Psychologie. vyd. 3. Praha: Portál, 2012, s. 589. 29 tamtéž. 28

18

bod také platí v případech, kdy chceme zůstat nezávislí, ale okolí či okolnosti, po nás chtějí zaujetí určitého postavení. 3.1.2 Důvěrný vztah vs. osamělost30 V tomto případě se střetáváme s úvahou, zda se druhému otevřeme (a budeme s ním moci sdílet vnitřní emoce a myšlenky), či zda v nás převažuje spíše strach z možného zklamání, odmítnutí, apod. Jednou ze zajímavých částí je také pozorovat, jak moc dotazované stresují potíže s partnerem.31 Pozoruhodné mi zejm. přišlo, že od patnácti do sedmnácti let se výsledky prakticky nelišily od těch ze stresoru „změna školy nebo týmu“. Mohlo by se tedy říci, že změny k tomuto období zkrátka patří a lidé zvláště na začátku adolescence s nimi více či méně počítají, ale rozhodně se jim nevyhýbají. Stejný počet těchto dospívajících totiž označil jak potíže s partnerem, tak i změnu školy. Tyto dva body se jich ovšem dotýkají v jiném měřítku. Potíže s partnerem se totiž umístily velmi vysoko, co se týče právě největších stresorů, zatímco změna školy nebo týmu se pod nimi propadla o čtyři místa. Období adolescence je ovšem přirozeně charakteristické hledáním a změnami. Ty se ale, co se týče partnerských vztahů dle dotazníku, mírně zmenšují s rostoucím věkem. Vztahy by se daly označit za více či méně stabilnější, neboť pro osmnácti a devatenáctileté dotazované už nepředstavovaly takovou stresovou zátěž. Problémy s příbuznými partnera se v dotazníku také neztratily. 32 Nebyly sice označovány příliš vysokými hodnotami, ale potvrdilo se, že sblížíme-li se s partnerem, úměrně k tomu se přiblížíme k jeho rodině. Ač tedy byly intenzity u všech věkových skupin menší, co se týče partnerovo příbuzných, než partnera samotného, ukázalo se, že i na tomto aspektu, jako je rodina milované polovičky, záleží. Osamocenost se stala jedním z bodů, který v ani jednom ze stotřicetin případů nedosáhl nejnižší hodnoty jedna.

33

Častokrát byl nominován velmi vysoko, a při

30

Srov. ATKINSON R. L., HILGARD E. R. Psychologie. vyd. 3. Praha: Portál, 2012, s. 589. Srov. Grafické zpracování výsledků výzkumu. 32 Srov. Grafické zpracování výsledků výzkumu. 33 Srov. Grafické zpracování výsledků výzkumu. 31

19

zobecnění by se dalo říci, že být sám stresuje polovinu všech dotazovaných napříč věkovými kategoriemi. Může to být dané tím, že v období hledání se adolescenti nutně nemusí znát a proto jim může dělat potíže být se sebou samotnými. Najednou bez okolních hlasů, nuceni poslouchat ten svůj, poznávat se a dozvídat se. 3.1.3 Spolupráce vs. soutěžení34 Žijeme ve společnosti, která obecně požaduje úspěch, s tím je ale většinou spojena soutěživost, což je dáno jistou konkurencí. I kdybychom se v profesi nedostali se srovnáváním a soutěžením do styku přímo, nevyhneme se mu již mnohem dříve, a to v období dospívání, a to ať už v souvislosti soupeření mezi sourozenci, či vrstevníky. Střetem s rivalitou může byt ale zároveň také skutečnost, že jsme vychováváni být nápomocní druhým a spolupracovat. Známky - část dotazníku35, která mne osobně překvapila nejvíc. Pokud bychom se zaměřili pouze na škálu tři a více (čili poměrně stresující až nejvíce stresová událost), dobereme se zajímavých výsledků. Žádnou ze skupiny dotazovaných známky příliš nerozhází. U všech se opakuje fakt, že když už jednu konkrétní věkovou skupinu prospěch ve škole trápí, tak maximálně s intenzitou tři, čili přesný střed. V případě osmnáctiletých a devatenáctiletých adolescentů došlo dokonce k případu, kdy známky neohodnotil intenzitou ani jeden člověk ze čtyřiceti dvou. Pro mne byl překvapující zejména fakt, že zatímco o vysoké školy se staráme poměrně dost, a jejich výběr jako stresující označilo dvacet ze všech dotazovaných, známky skončily s číslem jedenáct. Pokud tedy výsledek zobecním, polovina lidí, které výběr univerzity velmi stresuje, čímž by se dalo předpokládat, že hovoříme i o náležitém výběru budoucího povolání, se o prospěch příliš nestará. Přitom jedno souvisí s druhým. Mnoho vysokých škol přijímá studenty podle dosavadního dosaženého úspěchu a dle mého názoru, není rozhodně na škodu, poslat na vysněnou školu známky, za které se není třeba stydět. Co se týče toho, do jaké míry stresují adolescenty potíže s autoritami nebo ve větším počtu lidí, výsledky dopadly takto: V případě nejmladších dotazovaných se 34 35

Srov. ATKINSON R. L., HILGARD E. R. Psychologie. vyd. 3. Praha: Portál, 2012, s. 589. Srov. Grafické zpracování výsledků výzkumu.

20

ukázal jako největší stresor, pokud mají problémy s kamarády. 36 Těsně za nimi byly potíže s rodiči, dále v kolektivu a s učitelem. Šestnáctileté nejvíce tížily potíže s rodiči, podobně dopadly výsledky u kamarádů a kolektivu. Jako nejméně stresující se opět ukázaly trable s učitelem. Sedmnáctiletí a osmnáctiletí měli kategorie velmi vyrovnané, jediný propad nastal v případě potíží s kantorem, ty adolescenty příliš netíží. U devatenáctiletých dotazovaných to tak jasné nebylo. Nejvíc stresující jim přišly trable s kamarády, dále v rodině, v kolektivu a naposled s učitelem. Po sečtení všech uvedených věkových kategorií se dostaneme k tomu, že dnešní adolescenty trápí (opět na škále tři, čtyři, pět) nejvíce potíže s přáteli – devadesát čtyři odpovědí, a obdobně s rodiči – devadesát dotazovaných. V pozadí zůstává kolektiv – celkem osmdesát jedna odpovědí, a na posledním místě jsou potíže s kantorem, ty tíží pouze padesát jedna dotazovaných. Mohlo by se tedy zdát nasnadě řešení, že adolescenti chtějí mít hlavně klidnou domácnost a urovnané vztahy nejen s nejbližšími doma, ale i s přáteli. Méně jim potom záleží na větší skupině lidí, ač také hodnoceny vysoce, potíže v kolektivu, nedosáhly závratných hodnot, stejně tak, jako v případě vyučujícího. Z osobního hlediska doporučuji si tyto výsledky srovnat například i se stresory, které se týkají známek a výběru vysoké školy.37 3.1.4 Impulzivnost vs. morální normy38 Impulzy – u kterých je potřeba, aby byly regulované – se často dostanou do střetu s morálními normami (může se jednat např. o oblast agrese a sexu). Jenže porušení norem může vyvolávat i pocity viny.

36

Srov. Grafické zpracování výsledků výzkumu. Srov. Grafické zpracování výsledků výzkumu. 38 Srov. ATKINSON R. L., HILGARD E. R. Psychologie. vyd. 3. Praha: Portál, 2012, s. 589. 37

21

PŘEHLED A SHRNUTÍ 1. KAPITOLY Stres označuje události, které vnímáme jako ohrožení duševní/tělesné pohody, přičemž stresory jsou pak události, které ke stresu vedou. Stresovými reakcemi je myšleno chováni, kterým na stresory reagujeme. Traumatické událost jsou stresové události, jež přesahují obvyklý rámec zkušeností – traumata silného charakteru, jako je např. znásilnění, mohou vyústit třeba i v dlouhodobé fyzické, či psychické problémy. Ovlivnitelnost situace hraje značnou roli v tom, jestli situaci vnímáme jako stresovou. Přičemž velkou důležitost na chápání oněch stresových situaci, nese i naše představivost – do jaké míry je situace ovlivnitelná. Nepředvídatelné situace jsou často vnímané jako stresové a existuji badatelé, jež jsou zastánci názoru, že každá významná změna může být stresová. I vnitřní konflikty mohou vyvolat stres. Jedná se o (vědomě i nevědomě) nevyřešené záležitosti.

22

2. KAPITOLA 4.1. Reakce na stres To, jak tělo reaguje na stres je velmi složitý proces a v této kapitole je pouze stručně nastíněn. Přehledně vysvětlený vliv stresu na činnost organismu – a rozvinuté myšlenky z této kapitoly – popisuje Višňová ve své publikaci, na kterou také odkazuji v rámci rozšíření poznatků. 39 Jak se na nás může projevovat stres, je k vidění v následujícím přehledu. Jednotlivé body jsou pak rozepsány níže.40 Psychické reakce:

Fyziologické reakce:

- úzkost

- zrychlení metabolismu

- vztek a agrese

- zrychlení srdečního tepu

- deprese a apatie

- rozšíření zornic

- oslabení kognitivních funkcí

- vylučování glukózy z jater - vylučování endorfinů a ACTH - svalové napětí - zvýšení krevního tlaku - zrychlené dýchání

4.1.1 Psychické reakce na stres Úzkost41 „Úzkost je tušení jakési možné, vzdálené, nespecifikované hrozby, nějaké cizí síly a moci. Pochází z pocitu viny, na rozdíl od strachu to, co sužuje jedince v úzkosti, není nic určitého.“ 42 Podle Křivohlavého se jedná se o nejčastější reakci na stresor. Pokud lidé zažijí události nad rámec běžného trápení (přírodní katastrofy, válka, únos, znásilnění…), může u nich dojít k posttraumatické stresové poruše (PTSD). Jedná se o to, že člověk trpí řadou symptomů, souvisejících s úzkostí, přičemž existují hlavní čtyři skupiny.

39

Srov. VIŠŇOVÁ E., Základy psychofyziologie stresu: Základy fyziologie pohybu, Praha: Policejní akademie České republiky, 1993. 40 Srov. ATKINSON R. L., HILGARD E. R. Psychologie. vyd. 3. Praha: Portál, 2012. 41 Srov. KŘIVOHLAVÝ J. 1994, Jak zvládat stres. vyd. 1. Praha: Grada - Avicenum, 1994, s. 28. 42 Srov. VYMĚTAL J. Speciální psychoterapie. vyd. 2. Praha: Grada Publishing, 2007, s. 400.

23

První skupina symptomů se projeví nezvykle velkou odtažitostí od běžného života, který jsme dosud vedli. Lidé zažívají pocity otupělosti, odcizení, ztráty zajmu o dosavadní záliby… Ke druhé skupině symptomů dochází při opakovaném prožíváni traumatu. Lidem se pak zdá o hrůzách, jež zažili, budí se, anebo se úplně bojí usnout. I za bdělého stavu vidí situaci velmi živě a zřetelně, někdy se mohou chovat paranoidně. Třetí skupina symptomů se projevuje nadměrnou ostražitostí a poruchami spánku. Postižení lidé se často nedokážou soustředit na běžné úkony, a jsou přehnaně pozorní a ve střehu, přičemž očekávají, že se traumatická událost bude opakovat. Čtvrtou skupinou symptomů PTSD jsou pocity provinění. Za těchto okolností se lidé trápí, např. že sami přežili, zatímco ostatní zahynuli, ač nebylo v jejich silách ostatním pomoci. PTSD se může projevit jak záhy po katastrofě, tak vyvolat stres za několik měsíců, či let. Její délka je potom různá. Pokud nejsou symptomy léčeny, mohou přetrvávat i dlouhé roky. Náchylnost na posttraumatickou stresovou poruchu ovlivňuje i pohlaví a kultura. PTSD vyvolávají více traumata způsobená lidmi, ne přírodními katastrofami. Je to dáno tím, že když např. zažijme fyzické nebo sexuální napadení, příp. přijdeme do styku s terorismem, naše víra v to, že lidstvo je dobré a život spravedlivý, je silně zasažená. Jeden z dalších důvodů, proč se PTSD projeví pravděpodobněji po činnosti vyvolané lidmi je fakt, že tyto události zasahují spíše jednotlivce. Riziko poruchy se pak zvyšuje už jenom tím, že trpí sám (nebyla zasažena celá komunita).43 Vztek a agrese44 Vztek bývá častou reakcí na stresově situace, může vyústit až k agresi. Např. u dětí bývá častá hypotéza frustrace-agrese (dítě se chová agresivně, zažívá-li frustraci), která předpokládá, že pokud člověk nedosáhne svého cíle, má tendenci poškodit objekt, či osobu, jež byla příčinou frustrace. Je prokázáno, že agrese nemusejí být nutně reakcí na frustraci, ovšem jedná se o jednu z nejběžnějších forem. Např. vezme-li dítě druhému hračku, dojde pravděpodobně k výpadu ve formě útoku ze strany ublíženého dítěte. Adolescenti a dospělí pak svou agresi častěji vyjadřují slovně, než fyzicky. 43 44

Srov. ATKINSON R. L., HILGARD E. R. Psychologie. vyd. 3. Praha: Portál, 2012, s. 590. Srov. KŘIVOHLAVÝ J. Jak zvládat stres. vyd. 1. Praha: Grada - Avicenum, 1994, s. 28.

24

Pokud dojde k situaci, že nemůžeme zaútočit na objekt, který je příčinou frustrace, máme tendence agresi přesměrovat. Např. člověk, který frustraci způsobil je příliš mocný, a útok na něj by byl nebezpečný, a tak agresivní jednání namíří vůči nevinnému člověku. Apatie a deprese45 Někdy se může stres projevit i uzavřením do sebe samé. Pokud pak stresové podmínky trvají delší dobu, apatie může přerůst i v depresi. Tyto jevy se mohou projevit už jenom na základě našich zkušeností s neovlivnitelnými a těžkými situacemi. Hůře se tedy vypořádáme s nepříjemnými událostmi, jestliže jsme si už nějakou prošli a špatně ji zvládali, popř. nezvládli tak, jak bychom chtěli. Takoví lidé pak mají tendence vzdávat se. Ne každý, u kterého se vlivem neovlivnitelné události projeví apatie, nečinnost a uzavření do sebe, prochází stádiem naučené bezmocnosti. Jsou totiž i lidé, pro které jsou tyto události výzvou a podnětem k činnosti. Příkladem naučené bezmocnosti může být třeba adolescent, který podléhá domácímu násilí, a přesto se nepokusí vyhledat pomoc, neb má pocit, že je stejně v bezvýchodné beznadějné situaci. Může se třeba rodičů bát a myslet si, že mu už stejně nic nepomůže, případně že se by se stejně nic nezměnilo. Oslabení kognitivních funkcí46 Pokud jsou stresory velmi silné, někteří lidé mají problémy se soustředěním a logickým uspořádáním myšlenek. Tím se snižuje jejich schopnost plnit náročnější úkoly, neboť se nechají snadno rozptýlit. Takového zhoršení kognitivních funkcí má buď na svědomí vysoká hladina emoční aktivace, nebo velký stres, který brání v alternativním uvažování. Hlavním důvodem bývají zejména extrémy, neboť čím rozzlobenější, smutnější,… člověk je, tím více jsou kognitivní funkce oslabeny. To vede k rušivým myšlenkám, které nám vlastně zabraňují uvažovat naším “klasickým“ způsobem. Jsme pak vůči sobě velmi vyčítaví. Zhoršování kognitivních funkcí pak může mít také za následek, že nedokážeme najít nějaké jiné řešení, a trváme na jednom jediném. Právě to je dáno silným stresem, 45

Srov. ATKINSON R. L., HILGARD E. R. Psychologie. vyd. 3. Praha: Portál, 2012, s. 595. Srov. SELYE Hans. Život a stres. Bratislava: Obzor, 1966, s. 453.

46

25

který nám následně zastře mysl. Nemůžeme se pak tedy příliš divit např. adolescentovi, který při zmatku v průběhu požáru tahá za dveře, na kterých je napsáno: “tlačit.“ Kognitivní mapa a její popis47 Psychice podřizujeme psychické fenomény (jevy). Můžeme z nich vytvořit kognitivní mapu.48 Dále uvádím její popis: Psychické procesy: - v čase probíhající fenomény - zabývá se jimi obecná psychologie (psychologický směr) - zabarvuje (ovlivňuje) je nálada -všechny složky jsou propojeny a) Kognice (se dále dělí na): - senzomotorické procesy – nejnižší úroveň procesů, např. dopad světla na sítnici - vnímání – informace o tom, co vidím, doputuje do šedé kůry mozkové, dojde k propojení s obrazem - představivost – nemusím bezprostředně vnímat objekt - myšlení – nejsložitější proces b) Emoce - spojeny s motivací - jak emoce, tak motivace vycházejí z našich potřeb (fyziologických, osobních, sociálních…) c) Konace - vůle je spojena s vědomím - pomáhá nám regulovat naše chování Psychické stavy: - v čase setrvávající fenomény - zabarvují procesy

47

Srov. PŘÍLOHA 1. ČÁST Kognitivní mapu a její popis vytvořila sama autorka na základě přednášky na přípravném kurzu psychologie na VŠ v Praze, s uvědoměním a svolením přednášejícího Karla Malimánka. Ze dne 15. 11. 2014. 48

26

a) Krátkodobé - nejrůznější (např. frustrace, stres, radostná nálada…) b) Dlouhodobé - nejrůznější (např. různé druhy mánie, deprese, frustrace, stresu…, které když se změní do setrvávajícího stavu, trvale poškozují procesy) Psychické vlastnosti: - nezávislé na čase - zabývá se jimi psychologie osobnosti (psychologický obor) -jedná se o vnitřní předpoklady k jistým procesům a stavům a) Temperament (charakteristické nebo vrozené rysy) b) Charakter (povaha) c) Motivace (soubor faktorů, jež nás vede k vytyčenému cíli) d) Schopnosti - obecné (např. IQ a talenty obecně…) - speciální (konkrétní talenty, např. hudební, matematický…)

27

4.1.2 Fyziologické reakce na stres49 Útok nebo útěk

Reakce útok nebo útěk je charakteristická tím, že se tělo začne automaticky připravovat na zvládnutí naléhavé situace. Např. při bungee-jumpingu, plavání v ledové vodě, ohrožování nožem… V těchto a obdobných situacích tělo ihned potřebuje velkou energii. Začne se uvolňovat glukóza (cukry) z jater, která je potřeba k činnosti svalů. Aby se také cukry a bílkoviny přeměnily na cukry, vyplavují se do krve hormony, které je umí přetvořit. Dále se vylučují endorfiny (přirozené tělesné opiáty) a zužují se povrchové cévy – takto tělo reaguje proto, kdyby došlo ke zranění, aby nedošlo k rozsáhlému krvácení. Slezina začne vylučovat větší množství červených krvinek, kvůli většímu přenosu kyslíku. A aby mohlo tělo bojovat s případnou infekcí, kostní dřeň vyprodukuje zase více bílých krvinek. Hypotalamus je bazální část mezimozku, která je považovaná za samotné centrum stresu. Řídí dvě neuroendokrinní soustavy přes hypofýzu. Neuroendokrinní soustava propojuje nervový systém (NS řídí chování, orgány a kosterní svalstvo) 50 s endokrinním (hormonálním) systémem s vnitřní sekrecí (endokrinní žlázy posílají hormony do krve, aby ovlivnily činnost některých vzdálených orgánů). 27a

49

Srov. KŘIVOHLAVÝ J. 1994, Jak zvládat stres. vyd. 1. Praha: Grada - Avicenum, 1994, s. 29. Srov. http://www.med.muni.cz/nanat/Hypothalamus.doc, s. 1., cit. 20. 12. 2014. 27a Obr. srov. http://www.old.vscht.cz/document.php?docId=11000, s. 15, cit. 3. 11. 2014. 50

28

Hypofýza (podvěsek mozkový) je výčnělek na spodní části hypotalamu. Na jeho příkazy reaguje vylučováním hormonů do krve.51

28a

Hlavní endokrinní žlázy na hlavě. Muž je vlevo, žena vpravo. 1 – šišinka, 2 – hypofýza

První neuroendokrinní soustava, kterou hypotalamus řídí, je sympatická nervová soustava. Ta se zaktivizuje během stresových situací. Pomáhá udržovat tělesnou homeostázi (stálost, stabilitu vnitřního prostředí). Ke stimulaci sympatického nervového systému slouží nadledvinami produkované hormony. Právě touto stimulací se tedy naše nadledviny podílejí na stresových reakcích – díky sympatiku jsou totiž následně z dřeně nadledvinek vylučovány hormony adrenalin (zvyšuje tepovou frekvenci krevní tlak – aktivuje nás) a noradrenalin (působí na hypofýzu – nepřímo zodpovědný za uvolnění glukózy z jater). Z jejich kůry pak dochází k vylučování kortizolu. Podle množství kortizolu v krvi nebo moči lze také posuzovat míru našeho stresu.52 Druhá neuroendokrinní soustava, která je řízena hypotalamem se jmenuje adrenokortikální. Právě k poruchám adrenokortikálních či psychosomatickým funkcí vede nadměrná zátěž neúnikového druhu vedoucí k trvalé stresové reakci. Čili stres, který končí tkáňovým poškozením.53 Tato soustava funguje tak, že hypotalamus vydá pokyn hypofýze k vyloučení adrenokortikotropního hormonu (ACTH). Jedná se o hlavní stresový hormon. Podílí se na stimulaci kůry nadledvinek, a tím zároveň na produkci kortizolu a dalších hormonů, které regulují hladinu glukózy a některým minerálů v krvi.54 Obecný adaptační syndrom55 Jedná se o soubor reakcí, jimiž každý organismus reaguje na stres. Popsal jej Hans Selye. K tomuto tématu odkazuji na knihu od Václava Hoška, který téma rozšiřuje 51

Srov. http://www.lf3.cuni.cz/histologie/materialy/ppt/endo-mo.ppt, slide 12 – 15, cit. 20. 12. 2014. Obr. Srov. http://www.sestra.org/Endokrinn%C3%AD_systém, článek z 20. 12. 2013 52 Srov. http://www.anamneza.cz/Homeostaza/lidske-telo/19, cit. 3. 11. 2014. 53 Srov. HARTL P., HARTLOVÁ H. Psychologický slovník, Praha: Portál 2001, s. 635. 54 Srov. KŘIVOHLAVÝ J., Jak zvládat stres. vyd. 1. Praha: Grada - Avicenum, 1994, s. 35. 55 Srov. SELYE Hans. Život a stres. Bratislava: Obzor, 1966, s. 460. 28a

29

ve své publikaci56. Čáp a Dytrych zase uvádějí, že tato odpověď organismu je generalizovaná, zahrnuje různé systémy v organismu a je stereotypní.57 Je obrannou reakcí. Podle Hanse reaguje tělo na stresor ve třech fázích: a) První fáze (alarmující) b) Druhá fáze (vyrovnávací) c) Třetí fáze (konečná) První fáze: Poplach (organismus zmobilizuje všechny síly tak, aby dokázal čelit hrozbě, která ho dočasně vyčerpává a limituje.) Druhá fáze: Rezistence (organismus se aktivně vypořádává s hrozbou, jeho odolnost se značně zvyšuje a není už tolik oslabený, jako v první fázi.) Třetí fáze: Vyčerpání (tělo do této fáze přejde pouze za podmínky, že hrozba stále přetrvává, jedná se o delší dobu…) 55a

Vliv stresu na zdraví58 Pokud se dlouhodobě snažíme přizpůsobit se stresu v našem životě, organismus se může vyčerpat natolik, že se staneme náchylnější k nemocem (může dojít ke snížení 55a

Srov. http://www.fblt.cz, cit. 3. 11. 2014. Srov. HOŠEK V., Psychologie odolnosti. Praha: Karolinum, 2003. 57 Srov. ČÁP J., DYTRYCH Z., Konflikt, frustrace, stres a utváření osobnosti: Určeno pro posl. fak. filosof. a lékařské, Praha: SPN 1967. 58 Srov. KŘIVOHLAVÝ J. 1994, Jak zvládat stres. vyd. 1. Praha: Grada - Avicenum, 1994, s. 29. 56

30

obranyschopnosti, čili jsme poté náchylnější třeba k virům a bakteriím). To, jak stres ovlivňuje naši imunitní soustavu, zkoumá psychoneuroimunologie. Odhaduje se, že právě emoční stres výrazně ovlivňuje více než polovinu všech zdravotních problémů. Může vyvolávat např. žaludeční vředy, vysoký krevní tlak, srdeční choroby, atp. Takovým poruchám, ve kterých hrají rozhodující roli emoce a určitým způsobem nám poškozují zdraví a jsou zprostředkovateli tělesných poruch, se říká psychosomatické poruchy. Tedy i stres může mít svůj podíl na ischemické chorobě srdeční (infarktu).59 Jaro Křivohlavý uvádí ve své publikaci Jak zvládat stres především tyto nemoci způsobené stresem: a) ischemická choroba srdce (infarkty myokardu) b) hypertenze (chorobně vysoký krevní tlak) c) vředová nemoc (vředy na dvanácterníku) d) řada dalších nemocí, do níž patří i výše uvedené choroby (tuberkulóza, rakovina, alergie…)

59

Srov. ATKINSON R. L., HILGARD E. R. Psychologie. vyd. 3. Praha: Portál, 2012, s. 598.

31

PŘEHLED A SHRNUTÍ 2. KAPITOLY Tělo reaguje na stres buď útokem, nebo útěkem. Sympatická NS nám zvýší tep a krevní tlak, rozšiřuje zornice a uvolňuje zásoby cukru z jater. Kůra nadledvinek pak řídí uvolnění adrenokortikotropního hormonu (ACTH), který podporuje vylučování kortizolu do krve. Všechny tyto reakce jsou součástí adaptačního syndromu, kterým všechny organismy reagují na stres. Věda, která se zabývá vlivem stresu na imunitní soustavu, se jmenuje psychoneuroimunologie. (Zkoumá např., jak může stres narušit imunitní soustavu a zvýšit riziko chorob.) Pokud máme tělesnou poruchu, u které se předpokládá, že byla způsobena zejména vlivem nějaké emoce, jedná se o poruchu psychosomatickou. Ráda bych ještě uvedla, že stresovaní lidé někdy dávají přednost nezdravému chování a životosprávě. Začínají, či zvyšují dávky, kouření, alkoholu, berou drogy, málo spí, zhorší své stravovací návyky, berou uklidňující léky, atp. Toto chování samozřejmě také často vede ke vzniku různých onemocnění.

32

3. KAPITOLA 5.1 Stres „prospěšný“ a „škodlivý“60 5.1.1 Distres Distres je negativně prožívaný stres. Termínem distres je vyjadřována situace subjektivně prožívaného ohrožení dané osoby, často s negativními emocionálními příznaky. K distresu dochází tehdy, když se jedinec domnívá, že nemá dost sil a možností zvládnout to, co jej ohrožuje. 5.1.2 Eustres Eustres je opakem distresu, jde o situace, které se jedinec snaží zvládnout a které mu přinášejí radost, ačkoliv tyto situace také vyžadují určitou námahu. Řešení tedy nepřináší žádný negativní emocionální zážitek. Patří sem např. narození dítěte, svatba, oslava, sázka…, ale také adrenalinové a nadstandardní události, které vyhledáváme sami. V takovém případě se pak jedná např. o bungee-jumping, horolezectví, cestování atd.

5.2 Psychologické faktory stresových reakcí Naše

sebepojetí

mohou

zpochybnit

právě

stresové

situace,

ať

už

(ne)předvídatelné, či (ne)ovlivnitelné. Na každého z nás ale působí tyto události jinak a právě to, proč mají někteří lidé sklony hodnotit události jako stresové, když jiného jedince nechají v klidu, zkoumají tři teorie: Psychoanalytická, behaviorální a kognitivní. 5.2.1 Psychoanalytická teorie61 a) Psychoanalytická teorie se dělí na objektivní (přiměřenou) a neurotickou (neúměrnou) úzkost. Tato teorie stojí na tvrzení, že události můžeme označit za stresové, pokud podněcují naše vnitřní konflikty. Přičemž, pokud reagujeme na škodlivou situaci přiměřeně, naše úzkost se dá značit za objektivní. V opačném případě, kdy je naše reakce neúměrná skutečnému nebezpečí, jedná se o úzkost neurotickou. Ta podle

Freuda

vychází

z nevědomí,

konkrétně

z nevědomého

nepřijatelnými impulsy a omezeními, které jim klade realita.

60 61

Srov. KŘIVOHLAVÝ J. Psychologie zdraví. vyd. 2., Praha: Portál, 2003, s. 279 Srov. DRAPELA V. J. Přehled teorií osobnosti, vyd. 4., Praha: Portál, 2003, s. 21.

33

konfliktu

mezi

5.2.2 Behaviorální teorie62 b) Behaviorální teorie tvrdí, že lidé reagují na specifické situace strachem a úzkostí z toho důvodu, že pro ně byly tyto situace v minulosti škodlivé nebo stresující. I když tedy Freud považoval za zdroj stresových reakcí nevědomé konflikty, behavioristé se soustředili na to, jak se člověk naučí spojovat stresové reakce s jistými situacemi. Takovýmto podmiňováním se pak lehce tvoří např. fobie. Takoví lidé, kteří mají trvalý strach z určitých situací, se pak stále něčemu vyhýbají a nikdy se svým strachům nepostaví čelem. 5.2.3 Kognitivní teorie63 c) Kognitivní teorie stojí na tvrzení, že optimismus ovlivňuje zdravotní stav. Výsledky nejrůznějších studií poukazují na fakt, že pesimisté se pomaleji zotavují a naopak optimisté, jež hledí na stresovou situaci s nadějí a nadhledem, se dokážou se stresem lépe vyrovnat jak psychicky, tak fyzicky. Jedná se o to, že pesimističtí lidé připisují stresu v jejich životech větší stresující charakter. Právě pesimistický pohled na svět může ovlivnit zdraví jak přímo (zhoršení funkce imunitní soustavy), tak nepřímo (omezení zdravého životního stylu).

5.3 Typy osobností a jejich reakce na stres64 Vědci rozdělili lidi na dvě velké skupiny (A, B) podle toho, jak odlišné struktury osobnosti mají. Jedná se o takové rozdělení, díky němuž dokážeme porovnat chování, návyky a postoje u skupin A a B. Může být např. zajímavé pozorovat, že to, co jednoho naprosto paralyzuje, může druhého stimulovat a motivovat k pokračování v další práci. 5.3.1 Chování typu A Jak jsem již uvedla výše, je dokázáno, že negativní, nepřátelští, agresivní a netrpěliví jedinci, bývají častěji zasaženi infarkty. Právě pro pacienty, pro které je ischemická choroba srdeční typická, byl definován model chování typu A. Osobnost typu A je ctižádostivá, netrpělivá, silně orientovaná na výkon, má sklony k perfekcionismu. Přebírá odpovědnost za svůj díl práce, uvažuje v extrémech, 62

Srov. DRAPELA V. J. Přehled teorií osobnosti, vyd. 4., Praha: Portál, 2003, s. 21. Srov. ATKINSON R. L., HILGARD E. R. Psychologie. vyd. 3. Praha: Portál, 2012, s. 604 – 605. 64 Srov. ATKINSON R. L., HILGARD E. R. Psychologie. vyd. 3., Praha: Portál, 2012, s. 605. 63

34

chce mít vše dokonalé, bezchybné. Heslem osobnosti tohoto typuje: Všechno nebo nic. Uvnitř ovšem tito lidé bývají neklidní a vnitřní napětí u nich nebývá viditelné na první pohled. Naopak si ostatní myslí, že tito jedinci jsou zcela klidní a sebevědomí.65 Uvádím ještě konkrétní případy chování typické pro skupinu A, ze kterých můžeme též poměrně snadno určit, proč jsou právě tito jedinci náchylní na ischemickou chorobu srdeční:

Často myslí nebo dělají více věcí najednou. Popohání ostatní, aby zrychlili, a jsou netrpěliví, když někdo dělá něco příliš pomalu. Hodně plánují (nejčastěji více činností na čím dál tím kratší dobu). Jsou přesvědčení, že spolehnout se mohou jen sami na sebe. Často klepají nohou nebo prsty. Až přehnaně se snaží být všude načas. Nejhorší by pro ně bylo jen tak sedět a nic nedělat. Jsou soutěživí. Při řeči hodně gestikulují. … atd.66 5.3.2 Chování typu B Protikladná skupina B je až dvakrát méně náchylná k srdečním infarktům, mrtvicím a též všem příznakům s těmito onemocněními spojených (např. zúžení věnčitých tepen).

Právě tím, že se jedinci typu B nesnaží intenzivně dosáhnout

vysokého cíle, u kterého by ještě ke všemu byla pravděpodobnost k dosažení úspěchu mizivá, omezují kontakt ke stresory a nejdou tím pádem tak ohroženi výše uvedenými chorobami.67 Osobnost typu B ve stresových situacích jedná jinak, než jedinci ze skupiny druhé, a sice pozvolněji. Dokáže si udělat nadhled, bere věci vážně jen do té míry, jak je to opravdu zapotřebí, do ničeho se nepouští bezhlavě. Zachovává si klidnou mysl a 65

Srov. KRASKA L., Nejlepší techniky proti stresu. Praha: Grada Publishing, 2007, s. 116 Srov. ATKINSON R. L., HILGARD E. R. Psychologie. vyd. 3., Praha: Portál, 2012, s. 608 67 Srov. KŘIVOHLAVÝ J., Sestra a stres, Praha: Grada Publishing, 2007, s. 128. 66

35

stanovuje si priority. Věci, které jsou tedy nepodstatné, neřeší. Dokáže bez výčitek odpočívat a nemá potřebu se stále za něčím hnát, jako osobnost typu A.68 V následující tabulce opět pro přehled uvedu typické chování pro jedince typu B:

Sedí uvolněně. Mluví pomalu a tiše. Nechají se v hovoru snadno přerušit. Často se usmívají. Umí odpočívat. Jsou rozvážní, často nad věcmi rozmýšlejí. … atd.69

5.4 Jak zvládat stres Pokud nám stresové události vyvolají nepříjemné emoce, přirozeně si s tím snažíme poradit a něco pro změnu stavu udělat. Termín zvládání (coping) označuje proces, kterým se člověk snaží vyrovnat se se stresovým stavem. Původ slova coping najdeme v řeckém „colaphos“. Tento výraz pochází z boxu a v překladu znamená přímý úder. Autoři Výrost a Slaměník uvádí, že coping lze volně přeložit jako „něco zvládnout, vědět si rady, vypořádat se s něčím“.70 Za klasickou definici copingu můžeme považovat tu z roku 1979, kterou formuloval Lazarus s Cohenem: „Zvládáním se rozumí snaha – jak intrapsychická, tak zaměřená na určitou činnost - řídit, tolerovat, redukovat a minimalizovat vnitřní i vnější požadavky kladené na člověka a střety mezi těmito požadavky. Jde přitom o požadavky mimořádně vysoké, které člověka značně namáhají a zatěžují nebo převyšují zdroje, které má daná osoba k dispozici.“71

68

Srov. KRASKA L. Nejlepší techniky proti stresu, Praha: Grada Publishing, 2007, s. 116. Srov. ATKINSON R. L., HILGARD E. R. Psychologie. vyd. 3., Praha: Portál, 2012, s. 608. 70 Srov. VÝROST J., SLAMĚNÍK I. Aplikovaná sociální psychologie II., Praha: Grada Publishing, 2001, 260 s. 71 Srov. KŘIVOHLAVÝ J. 1994, Jak zvládat stres. vyd. 1. Praha: Grada - Avicenum, 1994. 69

36

Zvládat stres můžeme hned ve dvou formách: zvládání zaměřené na stres nebo na emoce. Většina lidí používá při zvládání stresových situací oba postupy. Zvládání zaměřené na stres je postup, při němž se soustředíme na určitou situaci či problém a snažíme se najít řešení, jak ho nyní změnit a v budoucnu se něčemu podobnému vyvarovat. Zvládání zaměřené na emoce se zaměřuje na zmírnění emocí souvisejících se stresovou situací, i když právě tu samotnou změnit nelze.72 Co se týče strategií zvládání stresu, ráda bych ještě odkázala na literaturu od Hoška, který strategie dělí na aktivní a pasivní techniky, kteréžto jsou odvozeny od základních fylogenetických reakcí – útoku a útěku.73 Dále se těmto strategiím podrobně věnoval Lazarus. Roku 1966 stanovil čtyři základní strategie zvládání stresu. Je autorem kognitivně – transakčního modelu stresu.74 Podle Sýkory a kolektivu lze vypozorovat specifické faktory, které ovlivňují vnímání situace tak, aby byla či nebyla považována za stresogenní, čímž dále ovlivňují zvládnutí dané situace. Faktory myslí aktuální fyzický stav, vegetativní a biochemickou dispozice organismu, aktuální psychický stav, dispoziční strukturu osobnosti a její historii, jedincovu interpretaci sociálního kontextu, atp.75 5.4.1 Reakce na stres76 Stres vyvolává naše reakce ve čtyřech rovinách: Behaviorální, kognitivní, emoční a tělesné. Behaviorální reakce Jedná se o chování, které je u jedince vyvoláno stresem. Behaviorální reakci může tedy lehce pozorovat okolí. Projevuje se např. schoulením, či přikrčením, nervózním přešlapování, pobíháním ťukáním tužkou…

72

Srov. ATKINSON R. L., HILGARD E. R. Psychologie. vyd. 3., Praha: Portál, 2012, s. 609. Srov. HOŠEK, V. Psychologie odolnosti. Praha: Karolinum, 2003. 74 Srov. VÝROST J., SLAMĚNÍK I. Aplikovaná sociální psychologie II., Praha: Grada Publishing, 2001. 75 Srov. DVOŘÁK, SÝKORA a kol., Koktavost v kazuistikách, Praha: Garda Publishing 2003. 76 Srov. ČERNÝ V. Jak překonat stres: Testy a cvičení. Praha: Computer Press, 1999, s. 70. 73

37

Kognitivní reakce Kognitivní reakce je vlastně to, co jedinec vnitřně prožívá, co se v něm odehrává. Člověk při této reakci promlouvá sám k sobě, vede vnitřní rozhovory na téma: „Stejně to nezvládnu, už nemůžu dál, proč zrovna já, to snad nemůže být pravda…“ Emoční reakce Projevují se různými pocity a náladami, které jedinec v průběhu stresové situace prožívá. Nejčastěji se jedná o strach, smutek, úzkost atp. Tělesné reakce Jedná se o typ reakcí, které pozorujeme na našem těle, neboť na stresové situace právě reaguje organismus. To se projeví např. tím, že se začneme více potit, klepat se, zčervenáme atd.

5.4.2 Techniky stresu Výraz „technika“ označuje způsob, jak se s určitým problémem vyrovnat, i v případě zvládání těžkých životních situací. Obvykle se jedná o regulaci napjatého emocionálního stavu a obnovu duševní rovnováhy. K tomuto účelu uvedl Křivohlavý ve své publikaci Psychologie zdraví77 následující techniky: a) Relaxace je záměrné uvolňování svalů. Uvolněné napětí se poté rozšiřuje na celé tělo a může vést i k uklidnění psychiky, neboť zároveň dochází k uklidnění mysli. Fyziologické procesy – například tepová frekvence a krevní tlak – jsou zklidněny. b) Meditace patří do skupiny relaxačních cvičení, pomalé a soustředěné opakování určitého slova vede k odpočinku nebo hlubší zamyšlení např. nad určitou myšlenkou. c) Imaginace je záměrné představování si tzv. uklidňujících scenérií nebo vzpomínání na úspěšné zvládnutí problému. d) Dechová cvičení mají podobný význam jako svalová relaxace. e) Hudba může také významně pomoci v boji proti stresu. Může se jednat v podstatě o jakýkoli druh hudby, který je jedinci příjemný, popřípadě speciální uklidňující/relaxační nahrávky.

77

Srov. KŘIVOHLAVÝ J. Psychologie zdraví. vyd. 2., Praha: Portál, 2003

38

f) Beletrie. U beletrie se jedná o čtení i poslech četby (např. z rádia). g) Humor. Úsměv a nám příjemná zábava je taktéž velmi důležitá technika proti stresu (viz závěrečná citace na této straně). h) Poskytování sociální opory nám může také velmi pomoci, stačí jen např. udělat někomu radost, popř. někomu něco milého říct, atp. i) Pohybová aktivita, ať už se jedná o jakoukoli, může dosáhnout cílené změny, přičemž nejefektivnější je vytrvalostní (aerobní) pohybová aktivita. Při běhu, plavání, chůzi, skákání na trampolíně, jízdě na kole…, se vám tedy může značně od stresu ulevit. Ať už si některou z technik vyberete, či nikoli, ráda bych na závěr uvedla pár citací, neboť jsem toho názoru, že sem významově také patří: „Každý den prožívám tak, jako by to byl můj první a zároveň poslední den na tomto světě.“78 „Existuje jeden lék na stres, který je lepší než všechny ostatní dohromady, a to je smích. Smích je pro stresový systém organizmu signálem „Vypnout!“79

78

Srov. CAMEGIE D., Jak se zbavit starosti a začít žít, nakladatelství Pavel Dobrovský – BETA 2009, s. 266 79 Srov. WITKINOVÁ G., Jak přežít stres, průvodce pro muže, Práh v roce 2009, s. 202

39

PŘEHLED A SHRNUTÍ 3. KAPITOLY Psychoanalytická teorie tvrdí, že události jsou pro nás stresové, pokud stojí na našich vnitřních konfliktech. Naopak behavioristická teorie si zakládá na tom, že lidé reagují na specifické situace strachem a úzkostí z toho důvodu, že pro ně tyto situace byly v minulosti škodlivé. Trojici teorií, proč hodnotíme jisté situace, jako stresové uzavírá teorie kognitivní, která tvrdí, že optimismus ovlivňuje náš zdravotní stav. Optimisté vykazují lepší funkce imunitní soustavy a mají také zdravější životní styl. Lidé, kteří dokážou najít smysl i v traumatických událostech, trpí emočními problémy jen velmi málo. Jedinci se vzorcem chování typu A bývají nepřátelští, agresivní a netrpěliví, přičemž studie ukazují, že u lidí s tímto stylem chování existuje vyšší riziko vzniku ischematické choroby srdeční. Strategie zvládání stresu (tzv. copingu) se dělí na strategie zaměřené na problém a zaměřené na emoci. Lidé, kteří řeší problémy aktivně, trpí méně často chorobami a depresemi, ač prošli negativními životními událostmi. Naopak lidé, kteří negativní emoce řeší ruminační cestou (tzn. nutkavým přemítáním, které stejně nikam nevede) nebo vyhýbavou strategií, po negativních událostech strádají déle, než lidé, kteří ve stejné situaci vyhledají oporu nebo nepříznivou situaci přehodnotí. Cílem biologické zpětné vazby a relaxačního tréninku je naučit člověka rozeznávat napětí a uvolnit svaly. Tímto způsobem je též možné ovládat fyziologické reakce na stres. Kombinace kognitivně-behaviorální terapie pak pomáhá lidem rozpoznat jejich kognitivní a behaviorální reakce na stres (tyto techniky mohou např. pracovat i s chováním typu A, a snížit tak riziko výskytu srdečního infarktu). Existuje spoustu metod, jak stres zvládat, můžeme mezi nimi vybírat a volit ty, které jsou pro nás nejpříjemnější a nejúčinnější. I např. pravidelné cvičení může pomáhat při dlouhodobém zvládání stresu.

40

PRAKTICKÁ ČÁST Na začátku byl nápad a laskavá pomoc paní psycholožky Nesnídalové a pana profesora Vebera. Sepsala jsem body, které by mohly adolescenty stresovat nejvíce. Vycházela jsem z načtených literatur, z doporučení i vlastní zkušenosti. Rozsah dotazníku mě nakonec mile překvapil, nakonec jsem sesbírala sto dvacet sedm odpovědí. Následovalo zapsání výsledků do programu Microsoft Office Excel 2007, kde byly vytvořeny jak tabulky, tak následné grafy. Ty nalezneme v přílohách seminární práce. Do samotného textu seminární práce jsou výsledky taktéž zaznamenané. Můžete je dohledat v okolí konkrétních témat, kterými se zrovna zabývají. To, co vyšlo, je zároveň porovnávané v textu u jednotlivých stresorů. Co se týče reakcí, setkala jsem se jen s kladnými odezvami. Proto patří velké poděkování všem zúčastněním, kteří do této práce přispěli i svou vlastní částí. Sto dvacet sedm lidí mi tak dopomohlo k rozvoji seminární práce a doplnění teoretické části. Dotazník vyplnilo sedmnáct patnáctiletých, z toho bylo šest chlapců a sedm děvčat. Šestnáctiletých bylo třicet jedna, z toho šestnáct chlapců a patnáct děvčat. Z třiceti tří sedmnáctiletých adolescentů vyplnilo dotazník šestnáct hochů a sedmnáct děvčat. Osmnáctileté zastupovalo devět chlapců a dvacet jedna dívek. Poslední skupina devatenáctiletých přispěla dvanácti odpověďmi, z čehož tři patřili chlapcům, devět dívkám. Na dotazované adolescenty ve věku od patnácti do devatenácti let čekalo toto zadání: „Označte, prosím, jak moc jsou pro Vás uvedené body stresující. Vždy pouze jedno číslo u každé řádky. 1 – nejméně stresující a 5 – nejvíce stresující. Dotazník je anonymní, uveďte pouze svůj věk a pohlaví. Výsledky poslouží jako součást seminární práce Terezie Zuntychové (septima). Moc děkuji za spolupráci.“ Následně bylo v dotazníku uvedeno pětadvacet bodů, u kterých vyplňovali intenzitu stresoru – jak na ně samé působí (ty nalezneme vypsané u každého grafu v přílohách). Jelikož se jedná o seminární práci zaměřenou na stres u adolescentů, byly nakonec použity údaje s intenzitou tři, čtyři a pět. Nelze popřít, že ale všechny

41

příspěvky byly zajímavé a originální. Jen se potvrdilo, jak jsme každý z jiného těsta, neboť se ve stovce dotazníků nenašly dva shodné. Odpovědi jsem sbírala pomocí vytištěných papírů formátu A4 v období měsíce prosince 2014, ledna a února 2015. Výsledky jsem zapisovala zhruba tři týdny, dělila jsem je do skupin podle věku, následně srovnávala, srovnávala celkové výsledky dotazovaných a zaznamenávala jejich pohlaví. Samotné grafy byly pak hotové za necelé tři hodiny i se všemi úpravami.

42

Závěr Stres je nedílnou součástí našich životů. A je to tak dobře, potřebujeme ho, a proto není náhodou, že se objevuje v našem každodenním bytí. Také z tohoto důvodu jsem uvítala, když jsem o našem věrném společníkovi mohla zjistit víc informací prostřednictvím této seminární práce. Jak se říká, přátele si drž u těla a nepřátele ještě blíž. Ve které roli je ale stres? Po dokončení předchozích kapitol mohu deklamovat, že stres rozhodně není jednotvárný, také proto, že s námi vždy určitým způsobem sdílí radosti i strasti. Zajisté tedy není od věci se o něj zajímat, případně něco nového se dozvědět. Tato seminární práce se pak zaměřuje na stres u adolescentů. Téma, dle mého názoru, pokaždé aktuální a za každé situace svěží. Každý z nás si roli dospívajícího vyzkoušel, adolescenty potkáváme každý den. Setkáváme se s nimi doma, v práci, na ulici, máme je v rodině a stále na očích. (Pro mne osobně má pak vše kolem dospívání ještě výraznější význam tím, že jej právě prožívám). Jedná se o období emočně vypjaté a dá se tedy i předpokládat, že zde stres hraje hlavní roli. Vždyť v této životní etapě hledáme sami sebe, svou identitu. Že je období adolescence náročné naznačuje už kultura sama. Střety dospívajících byly již mnohokrát filmově ztvárněny, básnicky zpracovány, hudebně sepsány… Co se pak týče vývojové psychologie, můžeme se dobrat hned k několika zařazení adolescentů: Jean Piaget popisuje stádium formálních operací, Sigmund Freud genitální stupeň vývoje, Erik Erikson mluví o identitě vs. zmatení rolí, kde je jako závěrečné získané ctnosti dosaženo věrnosti. Dalo by se zmínit ještě spoustu významných jmen v oblasti vývojové psychologie, ale jedním z nejcennějších kroků nakonec vždycky je, když se ke své vlastní teorii „mého já“ dobereme sami. Důležité je ale myslet na to, že člověk se vyvíjí po celý život. Stále narážíme na nová zklamání, poučení, výhry i porážky. Bez jednoho není druhé, aby měl člověk radost, potřebuje i o něco usilovat, zažít výkyvy a ne jen pohodlnost – radost pak přichází jako odměna. Dnešní život nás již nemusí stát příliš úsilí, dochází tedy k tomu, že si lidé vytvářejí virtuální stresy. Ty se projevují několika způsoby. U adolescentů můžeme uvést třeba hraní počítačových her (zejm. stříleček atp.), zájem o horory, chatování na sociálních sítích a chytrých mobilech, namísto reálné schůzky. 43

Dle získaných výsledků lze usuzovat, že v životě není od věci řídit se heslem „všeho s mírou.“ Jelikož byl uvedený výzkum proveden kvantitativně, je stále třeba počítat s tím, že se jedná pouze o určitý vzorek a že každý člověk je originální. Potíž, která jednomu adolescentovi nedala spát, nechávala druhého zcela v klidu a třetí na ní samozřejmě reagoval opět jinak. Na úplný závěr bych ráda čtenáři popřála trpělivost, výdrž a nadhled. A vyřídila poděkování za to, že jeho zrak doputoval až na tyto stránky, které by se daly považovat za samotný konec seminární práce (třeba pro Vás ale téma zůstane ještě po nějakou dobu živé).

44

Použité zdroje Seznam použité literatury: ATKINSON R. L., HILGARD E. R. Psychologie. vyd. 3. Praha: Portál, 2012. CAMEGIE D., Jak se zbavit starosti a začít žít, nakladatelství Pavel Dobrovský – BETA 2009. ČÁP J., DYTRYCH Z., Konflikt, frustrace, stres a utváření osobnosti: Určeno pro posl. fak. filosof. a lékařské, Praha: SPN 1967. ČERNÝ V. Jak překonat stres: Testy a cvičení. Praha: Computer Press, 1999. DVOŘÁK, SÝKORA a kol., Koktavost v kazuistikách, Praha: Garda Publishing 2003. DRAPELA V. J. Přehled teorií osobnosti, vyd. 4., Praha: Portál, 2003. HARTL P., HARTLOVÁ H. Psychologický slovník, Praha: Portál 2001. HOŠEK, V. Psychologie odolnosti. Praha: Karolinum, 2003. KEBZA V., Psychosociální determinanty zdraví, Praha: Academia, 2015. KRASKA L., Nejlepší techniky proti stresu. Praha: Grada Publishing, 2007. KŘIVOHLAVÝ J. 1994, Jak zvládat stres. vyd. 1. Praha: Grada - Avicenum, 1994. KŘIVOHLAVÝ J. Psychologie zdraví. Portál, Praha 2009. KŘIVOHLAVÝ J., Sestra a stres, Praha: Grada Publishing, 2007. KUČERA D., Moderní psychologie: Praha: Gymnázium omská, 2012. MATOUŠEK O., Metody a řízení sociální práce. Praha: Portál, 2003 SELYE Hans. Život a stres. Bratislava: Obzor, 1966. SCHREIBER V, Patofyziologie, endokrinologie, klinika, Praha: Avicenum, 1985. ŠOLCOVÁ I. Umíte si poradit se stresem?, Praha: Národní centrum podpory zdraví, 1995. VIŠŇOVÁ E., Základy psychofyziologie stresu: Základy fyziologie pohybu, Praha: Policejní akademie České republiky, 1993. VYMĚTAL J. Speciální psychoterapie. vyd. 2. Praha: Grada Publishing, 2007. VÝROST J., SLAMĚNÍK I. Aplikovaná sociální psychologie II., Praha: Grada Publishing, 2001. WITKINOVÁ G., Jak přežít stres, průvodce pro muže, Práh v roce 2009.

45

Internetové odkazy: http://www.anamneza.cz/Homeostaza/lidske-telo/19, cit. 3. 11. 2014. http://www.fblt.cz, cit. 3. 11. 2014. http://www.lf3.cuni.cz/histologie/materialy/ppt/endo-mo.ppt, slide 12 – 15, cit. 20. 12. 2014. http://www.med.muni.cz/nanat/Hypothalamus.doc, s. 1., cit. 20. 12. 2014. http://www.old.vscht.cz/document.php?docId=11000, s. 15, cit. 3. 11. 2014. http://www.sestra.org/Endokrinn%C3%AD_systém, článek z 20. 12. 2013.

46

Grafické zpracování výsledků výzkumu 

1a. Stresory u adolescentů – 15 let – tabulka



1b. Stresory u adolescentů – 15 let – graf



2a. Stresory u adolescentů – 16 let – tabulka



2b. Stresory u adolescentů – 16 let – graf



3a. Stresory u adolescentů – 17 let – tabulka



3b. Stresory u adolescentů – 17 let – graf



4a. Stresory u adolescentů – 18 let – tabulka



4b. Stresory u adolescentů – 18 let – graf



5a. Stresory u adolescentů – 19 let – tabulka



5b. Stresory u adolescentů – 19 let – graf



6a. Shrnutí největších stresorů – tabulka



6b. Shrnutí největších stresorů – graf

47



1a.

Celkem odpovědělo: POŘADÍ STRESORU

17 lidí (6 chlapců, 11 děvčat) NÁZEV STRESORU

1.

Vlastní zranění nebo onemocnění

2.

Prohlídka u doktora nebo očkování

3.

Onemocnění rodinného příslušníka

4.

Smrt někoho blízkého

5.

Známky

6.

Potíže s učitelem

7.

Potíže v kolektivu

8.

Potíže s kamarády

9.

Potíže s rodiči

10.

Rozvod rodičů

11.

Nový člen v rodině

12.

Výběr VŠ

13.

Přijímací pohovor

14.

Zahájení nebo ukončení studia

15.

Změna školy nebo týmu

16.

Potíže s partnerem

17.

Problémy s příbuznými partnera

18.

Sexuální styk

19.

Vzhled

20.

To, co jím

21.

Osamocenost

22.

Stěhování

23.

Změny osobních zvyků (př. odvyknout si)

24.

Finance (a řešení finanční situace)

25.

Válka na Ukrajině

i

INTENZITA 3

4

5

6

1

0

3

3

1

6

5

2

0

3

14

7

2

1

6

1

0

4

3

4

7

3

7

8

3

5

3

5

4

3

0

1

3

4

4

4

5

5

9

3

1

7

6

4

4

10

3

5

2

0

1

1

2

4

3

3

2

5

2

6

2

2

8

3

0

3

3

1

3

7

1

3

3

2



1b.

15 let

16 14 12 10 8

Intenzita 3

6

Intenzita 4

4

Intenzita 5

2 0

ii



2a.

Celkem odpovědělo:

31 lidí (16 chlapců, 15 děvčat)

POŘADÍ STRESORU

1.

NÁZEV STRESORU Vlastní zranění nebo onemocnění

2.

Prohlídka u doktora nebo očkování

3.

Onemocnění rodinného příslušníka

4.

Smrt někoho blízkého

5.

Známky

6.

Potíže s učitelem

7.

Potíže v kolektivu

8.

Potíže s kamarády

9.

Potíže s rodiči

10.

Rozvod rodičů

11.

Nový člen v rodině

12.

Výběr VŠ

13.

Přijímací pohovor

14.

Zahájení nebo ukončení studia

15.

Změna školy nebo týmu

16.

Potíže s partnerem

17.

Problémy s příbuznými partnera

18.

Sexuální styk

19.

Vzhled

20.

To, co jím

21.

Osamocenost

22.

Stěhování

23.

Změny osobních zvyků (př. odvyknout si)

24.

Finance (a řešení finanční situace)

25.

Válka na Ukrajině

iii

Počet odpovědí dle intenzity

3

4

5

17

2

0

3

0

5

4

11

11

5

8

18

10

6

4

2

8

2

15

2

2

11

2

5

11

9

3

8

8

13

6

1

2

11

8

5

9

11

9

10

3

8

5

8

8

13

5

4

12

5

0

5

0

2

8

3

4

8

1

2

7

7

0

9

3

0

5

7

4

14

10

5

6

3

4

 2b.

16 let 18 16 14 12 10 8

Intenzita 3 Intenzita 4

6 4

Intenzita 5 2 0

iv



3a.

Celkem odpovědělo:

33 lidí (16 chlapců, 17 děvčat)

POŘADÍ STRESORU

1.

NÁZEV STRESORU Vlastní zranění nebo onemocnění

2.

Počet odpovědí dle intenzity

3

4

5

10

3

3

Prohlídka u doktora nebo očkování

3

2

2

3.

Onemocnění rodinného příslušníka

12

10

8

4.

Smrt někoho blízkého

0

5

28

5.

Známky

13

6

6

6.

Potíže s učitelem

14

1

2

7.

Potíže v kolektivu

12

6

4

8.

Potíže s kamarády

9

11

4

9.

Potíže s rodiči

8

8

6

10.

Rozvod rodičů

2

7

14

11.

Nový člen v rodině

5

4

3

12.

Výběr VŠ

11

5

6

13.

Přijímací pohovor

14

5

9

14.

Zahájení nebo ukončení studia

14

5

2

15.

Změna školy nebo týmu

10

12

5

16.

Potíže s partnerem

9

5

13

17.

Problémy s příbuznými partnera

10

4

4

18.

Sexuální styk

0

0

4

19.

Vzhled

9

5

4

20.

To, co jím

6

2

3

21.

Osamocenost

6

6

6

22.

Stěhování

9

2

2

23.

12

5

1

24.

Změny osobních zvyků (př. odvyknout si) Finance (a řešení finanční situace)

12

3

4

25.

Válka na Ukrajině

4

0

1

v



3b.

17 let 30 25 20 15

Intenzita 3 Intenzita 4 Intenzita 5

10 5 0

vi



4a.

Celkem odpovědělo:

30 lidí (9 chlapců, 21děvčat)

POŘADÍ STRESORU

1.

NÁZEV STRESORU Vlastní zranění nebo onemocnění

2.

Prohlídka u doktora nebo očkování

3.

Onemocnění rodinného příslušníka

4.

Smrt někoho blízkého

5.

Známky

6.

Potíže s učitelem

7.

Potíže v kolektivu

8.

Potíže s kamarády

9.

Potíže s rodiči

10.

Rozvod rodičů

11.

Nový člen v rodině

12.

Výběr VŠ

13.

Přijímací pohovor

14.

Zahájení nebo ukončení studia

15.

Změna školy nebo týmu

16.

Potíže s partnerem

17.

Problémy s příbuznými partnera

18.

Sexuální styk

19.

Vzhled

20.

To, co jím

21.

Osamocenost

22.

Stěhování

23.

Změny osobních zvyků (př. odvyknout si)

24.

Finance (a řešení finanční situace)

25.

Válka na Ukrajině

vii

Počet odpovědí dle intenzity

3

4

5

8

3

1

3

3

0

6

12

3

1

4

24

12

4

0

7

4

1

7

14

3

8

9

8

8

7

9

1

9

11

2

2

4

6

7

5

11

10

6

10

6

2

10

5

1

9

9

4

5

4

2

3

1

0

7

5

1

8

2

0

8

4

3

6

4

0

6

7

1

4

6

0

7

3

0



4b.

18 let 25

20

15

Intenzita 3

10

Intenzita 4 Intenzita 5

5

0

viii



5a.

 Celkem odpovědělo:

12 lidí (3 chlapci, 9 děvčat)

1.

NÁZEV STRESORU Vlastní zranění nebo onemocnění

2.

Prohlídka u doktora nebo očkování

3.

Onemocnění rodinného příslušníka

4.

Smrt někoho blízkého

5.

Známky

6.

Potíže s učitelem

7.

Potíže v kolektivu

8.

Potíže s kamarády

9.

Potíže s rodiči

10.

Rozvod rodičů

11.

Nový člen v rodině

12.

Výběr VŠ

13.

Přijímací pohovor

14.

Zahájení nebo ukončení studia

15.

Změna školy nebo týmu

16.

Potíže s partnerem

17.

Problémy s příbuznými partnera

18.

Sexuální styk

19.

Vzhled

20.

To, co jím

21.

Osamocenost

22.

Stěhování

23.

Změny osobních zvyků (př. odvyknout si)

24.

Finance (a řešení finanční situace)

25.

Válka na Ukrajině

POŘADÍ STRESORU

ix

Počet odpovědí dle intenzity

3

4

5

2

2

0

1

0

2

6

3

0

2

1

9

3

1

0

2

0

1

3

0

2

6

2

2

3

3

1

0

3

1

2

0

0

3

3

1

4

3

1

3

3

1

3

3

1

4

3

3

0

4

0

1

0

0

4

1

1

0

2

1

3

3

1

2

0

0

2

2

1

3

3

1

0

0

1



5b.

19 let

9 8

7 6 5 4

Intenzita 3

3

Intenzita 4 Intenzita 5

2 1 0

x

 6a.

NÁZEV STRESORU Vlastní zranění nebo onemocnění

INTENZITA 5 4

Prohlídka u doktora nebo očkování

10

Onemocnění rodinného příslušníka

24

Smrt někoho blízkého

95

Známky

11

Potíže s učitelem

6

Potíže v kolektivu

15

Potíže s kamarády

26

Potíže s rodiči

26

Rozvod rodičů

40

Nový člen v rodině

12

Výběr VŠ

20

Přijímací pohovor

29

Zahájení nebo ukončení studia

14

Změna školy nebo týmu

20

Potíže s partnerem

28

Problémy s příbuznými partnera

5

Sexuální styk

9

Vzhled

12

To, co jím

7

Osamocenost

13

Stěhování

2

Změny osobních zvyků (př. odvyknout si)

8

Finance (a řešení finanční situace)

12

Válka na Ukrajině

7

xi



6b.

Celkem: Intenzita 5 (130 adolescentů) 100 90 80 70

60 50

Intenzita 5

40 30 20 10

0

xii