STŘEDOŠKOLSKÁ ODBORNÁ ČINNOST
Muslimové v ČR
Dominika Bauerová
České Budějovice 2016
STŘEDOŠKOLSKÁ ODBORNÁ ČINNOST Obor SOČ:
Muslimové v ČR Muslim community in Czech Republic
Autor: Škola:
Dominika Bauerová Česko-anglické gymnázium s.r.o. Třebízského 1010, 370 05 České Budějovice 6
Kraj:
Jihočeský kraj
Konzultant: Mgr. Tomáš Veber, ThD. Mgr. Martin Klapetek, Ph.D.
České Budějovice 2016
Prohlášení Prohlašuji, že jsem svou práci SOČ vypracoval(a) samostatně a použil (a) jsem pouze podklady (literaturu, projekty, SW atd.) uvedené v seznamu vloženém v práci SOČ. Prohlašuji, že tištěná verze a elektronická verze soutěžní práce SOČ jsou shodné. Nemám závažný důvod proti zpřístupňování této práce v souladu se zákonem č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon) v platném znění. V ………. dne ………………… podpis: ……………………………
Poděkování. Děkuji Mgr. Martinu Klapetkovi, Ph.D. a Mgr.Tomáši Veberovi, Th.D. za obětavou pomoc a podnětné připomínky, které mi během práce poskytoval.
Anotace V této práci se zaobírám muslimskou komunitou na území České republiky, která zde žije již po generace. Cílem této práce je ukázat na aktivní a fungující organizace, které se o muslimy starají a jejich programy. Dále nastínit důvody a rozdíly, které mohou, ale pochopitelně nemusí vyvolávat odpor a problémy se soužitím na obou stranách obyvatelstva, jak českého, tak i muslimského. Klíčová slova: Muslimové, Islám, Integrace, Česká republika, Organizace
Anotation This work is focused on Muslim community, which has for generations lived in Czech Republic. Target of this work is to point out active and functioning organizations and their agendas, which has been used to take care of Muslims in Czech. Furthermore to highlight main reasons and differences, which might, but obviously do not necessarily have to evoke issues and aversion between both sides of the population. Key words: Muslims, Islam, Integration, Organizations, Czech Republic
Obsah Muslimové ...................................................................................... 1 Úvod ............................................................................................... 1 1. Organizace .............................................................................. 3 1.1. Islámská nadace v Praze ................................................... 3 1.2. Islámská nadace v Brně .................................................... 5 1.3. Muslimská obec a její historie .......................................... 6 1.4. Muslimská náboženská obec do roku 1989...................... 7 1.5. Muslimská Unie ................................................................ 8 2. Muslimové a začlenění v ČR ................................................. 9 2.1. Islám a islamofobie ........................................................... 9 2.2. Porovnání typického modelu rodin pro tradiční evropské a muslimské rodiny ................................................................. 10 2.3. Postavení muslimské ženy v rodině žijící v České republice .................................................................................. 11 2.4. Muslimové v očích médií ............................................... 13 Závěr ............................................................................................. 15
Muslimové v ČR Úvod Muslimové v České republice je téma, které je aktuální a proto jsem se rozhodla se na něj zaměřit. Nemám v úmyslu se soustředit na uprchlíky, neboli nově příchozí muslimské obyvatelstvo, spíše na stávají muslimskou komunitu, která již žije v naší zemi po několik generací. Ráda bych poukázala na rozdíly, které mohou, ale pochopitelně nemusí vyvolávat nesouhlas až odpor na obou stranách obyvatelstva. Zaměřuji se na organizace fungující v České republice, které mají za cíl usnadnění života muslimského obyvatelstva a jejich spolupráci s veřejností. V mém zájmu je osvětlit to, že islám byl v naší zemi už mnohem dříve, než si mnozí uvědomují, tedy nikoliv v posledních dvou letech, ale značně už od přelomu 19. a 20. století. Nejprve bych chtěla zdůraznit, že pravý islám je velice subjektivní záležitost, která pro každého představuje naprosto jiný pojem. Záměrem této práce je alespoň z části vyvrátit stereotypní domněnky, které jsou často s islámem spojovány a tím pádem i představit další možný pohled na věc. Mezi mé hlavní zdroje jsem zařadila časopis Dingir, který se zaobírá všestranně problémy mladých muslimek, českých konvertitů, historií islámu a muslimské aktivity na území České republiky, dále využívám práce a studijní materiály od Miloše Mendela a Lukáše Lhoťana. V žádném případě nemám v úmyslu propagovat svoje názory a kritizovat, nýbrž spíše přivést na pravou míru to, jak islám může být mylně pojat z důvodu nedostatečné informovanosti, nebo z pouhé nedůvěry, která není pro náš národ cizí. Proč se český národ islámu tak bojí, když byl mezi námi již po několik desetiletí. Rozhodla jsem se porovnat standardy dané pro Evropany a tradiční muslimy, v kterých bodech se tyto dvě skupiny liší a v čem jsou si naopak podobni. Na pomoc jsem si připravila 10 otázek mířených na problémy, se kterými bych se ráda zabývala a jsou to otázky směrované na útoky prostřednictvím sociálních médií, celková spokojenost s životem v České republice a důvod proč si vůbec naši zemi vybrali, jako svůj nový domov, případně jejich rodiče. 1
Značnou váhu přikládám organizacím, které se utvářely během minulého století. Myslím si, že je důležité uvědomit si, že tato komunita má nad sebou mnoho skupin, které se starají o udržení tradic a usnadnění života pro příchozí i zakořeněné muslimy.
2
1. Organizace První záznam o muslimských organizacích v České republice se váže již k roku 1934, kdy se pokusili získat vlastní volební právo, což bylo zamítnuto. Během druhé světové války se český novinář Muhammad Abdullah Brikcius pokusil najít osvobozující východisko v nacistech. Opak tomu byl však pravdou a po pádu třetí říše, se byli nuceni čeští muslimové držet zkrátka, neboť jim byly připisovány sympatie s nacisty i po skončení války. Po následující generace získali muslimští studenti stipendia a vzniklými manželstvími se Slovenkami a Češkami, se postupně zařadili do české společnosti. Čeští muslimové jsou pod záštitou těchto hlavních organizací: jsou to Islámská nadace v Praze, Islámská nadace v Brně, Svaz muslimských studentů, Ústředí muslimských obcí, Muslimská Unie a Svaz islámských kulturních center v Praze1. Islámská nadace v Praze a Brně se především stará o správu mešit a modliteben, přičemž se v České republice nachází pouze jediná mešita a to v Brně. V ostatních městech jako je Praha, Teplice, Hradec Králové je pouze modlitebna, neboť výstavba mešity nebyla povolena obyvatelstvem. Muslimská unie se soustřeďuje na komunikaci s médii, vydávání odborné literatury a zároveň provozuje internetový portál Muslimské listy, překládající novinky ze zahraničí, které se do našich médií ani nedostanou a zajišťují názor z druhé strany.
1.1. Islámská nadace v Praze Již jednou zmíněná nadace v Praze je nezisková organizace založená po sametové revoluci, která soustředí své zájmy na potřeby muslimů žijících v tomto městě. Zaměřuje se na provoz centra – pražské modlitebny, charitativní činnosti a osvětovou činnost. Hlavními body jejich charitativní činnosti je sociální pomoc, kdy vybírá dobrovolnou almužnu a náboženskou daň, a tyto peníze shromažďuje.2Tyto vybrané prostředky se využívají pouze na podporu sociálně slabých jedincům nebo rodin v některých případech i k zaplacení výdajů za lékaře, které by pojišťovna neuhradila. Mimo tuto peněžní posilu dále nabízí pomoc v uprchlických táborech, kde pomáhá jak peněžně, tak i dodáváním ošacení a v případech náboženských svátků a oslav zajišťuje
LHOŤAN, Lukáš. Česká muslimská komunita. Dingir [online]. 2006, 2006(1), 22 [cit. 2016-02-17]. Dostupné z: http://dingir.cz/archiv/Dingir106.pdf 2 KLAPETEK, Martin. Sociální projekty muslimských organizací v ČR [online]. České Budějovice, 2008 [cit. 2016-02-17]. Dostupné z: http://www2.tf.jcu.cz/~klapetek/socialni.pdf 1
3
knihy a koberce, aby i tito muslimové mohli pokračovat v praktikování své víry i za těžkých podmínek. V poslední řadě, ne však méně důležité, se věnují muslimům ve vězení. Co se týče nápravných zařízení, vycházela Česká republika velmi překvapivě vstříc dosavadním požadavkům, jako bylo například zřízení modlitebny v Ruzyňském vězení, kam každý pátek dochází zástupce Islámské nadace. Věznění muslimové dostávají od pražské nadace knihy, časopisy, brožury, organizace vynakládá snahu o vysazení vepřového z jídelníčku jednotlivých vězňů a zajištění koberců pro bohoslužby. Zpátky k nadaci jako takové. V jejím čele stojí rada, kterou si volí její vlastní členové. Zajišťuje pravidelné bohoslužby, otevřenou knihovnu, akce pro veřejnost, program během ramadánu, oslavu muslimských svátků, rady v náboženských otázkách a oznamování modlitebních časů.3 Islámská nadace, umožňuje muslimům jednou do týdne, a to v pátek, docházet na bohoslužby. V prvních letech provozu nebyly k dispozici žádné prostory, a proto se bohoslužby převážně pořádaly na půdě Egyptské ambasády, v jejích učebních prostorech, nebo na kolejích zahraničních studentů. Následně v roce 1996 získala nadace potřebné prostředky pro zakoupení prvních oficiálních prostor. Cílová budova stojí v Praze 9- na Kyjích. Kompletní přestavba dvoupatrové budovy byla dokončena v roce 1999, kde její otevření bylo slavnostně zahájeno páteční bohoslužbou. Pražská nadace se snaží o otevření mešity i pro pouze zájemce o poznání nové kultury. Kázání jsou vedená v češtině, angličtině a arabštině. Hlavním cílem Islámské nadace, podle jejich slov, je informovat muslimské i nemuslimské obyvatelstvo o skutečném arabském světě, jeho odlišení od extremistů a jejich celkovou reprezentaci na veřejnosti. K té patří výuka arabštiny pro jakékoliv zájemce a vydávání časopisu HLAS a AlManára. Islámská nadace Praha se ale také podílí na kooperaci s ostatními organizacemi, které vede následně ke spolupráci s učiteli na školách a výuce o islámu, za cílem lepší integrace muslimů do české společnosti. Do jejich programu řadí čtení z Koránu a jeho následný zjednodušený výklad pro porozumění i mladšími posluchači. Poskytování konzultací studentům studující mezinárodní vztahy, religionistiku, a pomoc se zpracováním jejich prací. TOPINKA, Daniel. Integrační proces muslimů v České republice- pilotní projekt [online]. Ostrava, 2006 [cit. 2016-02-19]. Dostupné z: http://www.inkluzivniskola.cz/sites/default/files/uploaded/integrace_muslimu.pdf 3
4
Pražská komunita se, ostatně jako všichni ostatní v naší zemi, vyjádřila veřejně k názoru na radikální věřící – islamisty a jejich teroristické útoky, vyhrožování a masakry. Jejich hlavní zprávou po výbuchu v Paříži bylo, že se naprosto odpoutávají ode všech činů proti lidskosti, protože se to neslučuje s tím, co praví muslimové vidí jako víru v islám. Na webu Islámské nadace v Praze stojí „Muslimská komunita důrazně odsuzuje barbarský teroristický čin spáchaný dne 13. listopadu v Paříži. Tento teroristický čin je útokem nejen proti lidskosti, ale na všechny morální a náboženské hodnoty, které udržují společnost ve stabilitě a míru.”4
1.2. Islámská nadace v Brně Brněnská mešita je první mešita v České republice postavená vůbec. Muslimská komunita v tomto městě je v provozu od roku 1992. Islámská nadace v Brně měla již od té doby za cíl postavit mešitu místo modliteben, avšak tím bych chtěla uvést na pravou míru to, že při použití mešita místo modliteben neznamená, že modlitebny by neplnily stejný účel jako mešity. Jsou rovnocenně vybaveny knihovnou a učebnami. V prvopočátcích jako sídlo organizace sloužily koleje Brněnské univerzity VUT, kde probíhaly páteční bohoslužby. Jejich hlavním cílem bylo zřídit dostatečně velkou modlitebnu a v nejlepším případě mešitu. Nikoho nenapadlo, že by mešita mohla v České republice komukoliv vadit. Při první žádosti o výstavbu byl návrh zamítnut z důvodu „nesouladu projektu s územním plánem města“. V roce 1997 byl projekt schválen s podmínkami, že stavba nebude jakkoliv zasahovat do architektonického stylu města a nesmí nápadně poukazovat na to, že právě jedná o mešitu. Během přestavby se organizace potýkala s mnoha obtížemi na úřadech a zamítnutím s ohlasy jako na příklad „proč bychom měli povolit výstavbu mešity, když ve vašich zemích je výstavba kostelů zakázána“ Stavba byla dokončena 2. července 1998 a na slavnostní otevření dorazily i zastupitelé židovské obce. Mešita je otevřena všem zájemcům a věřícím. V dnešní době má Islámská nadace v Brně 45 členů a z toho jsou 4 členové Češi.5 Každý pátek dochází kolem 60 lidí na bohoslužby a modlitebna je otevřená každý den. Prohlášení Islámské Nadace v Praze k pařížským útokům 13.11.2015. In: Www.islam.cz[online]. Praha, 2015 [cit. 2016-02-03]. Dostupné z: http://islam.cz/content/prohlaseni-islamske-nadace-v-praze-kparizskym-utokum-13112015 5 KLAPETEK, Martin. Sociální projekty muslimských organizací v ČR [online]. České Budějovice, 2008 [cit. 2016-02-17]. Dostupné z: http://www2.tf.jcu.cz/~klapetek/socialni.pdf 4
5
Stejně jako v Praze se v období ramadánu vedení nadace pokouší vést veřejnou výuku arabštiny, problém je však v zajištění vyučujícího spíše než v zájmu okolí.
1.3. Muslimská obec a její historie Jak jsem již zmínila v úvodu, většina z nás si díky aktuální uprchlické krizi neuvědomuje, že islám, a tedy i muslimové jsou zakořeněni do české historie už od počátků minulého století. V rozsáhlejším pohledu na věc, za přítomnost islámu v Evropě mohou dvě historické události- tatarská a osmanská expanze a imigrace do Západní Evropy v šedesátých letech 20. století. Ústřední muslimských obcí datuje svou existenci až do roku 1908, kdy po připojení Bosny a Hercegoviny k RakouskoUhersku,
zajistilo
přesun
muslimského
obyvatelstva.
Následně
po
vzniku
Československa v roce 1918 bylo pro muslimy výhodnější, ekonomicky a i kvůli bývalým vztahům, zůstat na našem území. První ustavující schůze s cílem o založení Muslimské obce proběhla až v roce 1934, kde se sešli Abdulhamíd al-Babá bej – tehdejší egyptský generální konzul, dr. Sajjid Hasan Mirzá chán – intelektuál indického původu a český publicista Mohamed Abdallah Brikcius. Toto shromáždění ustanovilo oficiální založení organizace s názvem Moslimská náboženská obec pro Československo s ústředím v Praze.6 Za cíl si dali součet muslimů v Praze, kvůli potencionální podpoře. Několika týdenní sčítání vedlo k první oficiální schůzi dne 23. prosince 1934, kdy hlavními body programu bylo výstavba mešity v Praze a registrace a uznání Muslimské obce československými úřady. Své právo na registraci obhajovali uzákoněním z roku 1912, kdy byla moslímská církev hanafijského ritu (= učení Hanafi je jednou ze čtyř nejvíce následovaných učení sunnitského islámu) uzákoněná a získala status uznaného náboženství. Články 7 a 8 z říšského zákona v roce 1912 byly použity jako doklad k znovu projednání a práva na opětovnou registraci.7
§7 Náboženská společnost přívrženců islamu podle hanefitského ritu požívá jako taková vzhledem k vykonávání svého náboženství a svým náboženským sluhům téže zákonné ochrany jako jiné zákonně uznané společnosti náboženské.
MENDEL, Miloš. Muslimové v českých zemích. Dingir [online]. Praha, 2006, 2006(1), 16-18 [cit. 2016-03-03]. Dostupné z: http://dingir.cz/archiv/Dingir106.pdf 6
6
Také nauky islamu, jeho zařízení a zvyky požívají téže ochrany, pokud neodporují státním zákonům.
§8 Nařízením bude ustanoveno, zdali a kterým způsobem náboženští sluhové islamu budou moci býti přivzati ke spolupůsobení při vedení rodných, manželských a úmrtních rejstříků svých náboženských soudruhů.
Na Slovensku ovšem islám nebyl přijat vůbec a proto bylo těžké pro Československo opětovně tento návrh přijmout. MNO trvala na právu uzavírat sňatky a provádět pohřební ceremonie. Dále také požadovali arabštinu jako úřední jazyk. Celkový neprofesionální vzhled a forma požadavku vedla k zamítnutí a až do německé okupace se s projednáváním nic nedělo. I přesto, že v roce 1935 byla MNO nakonec uznána úřady, protože formální žádost byla zbavena islámských ideologií, které byly úřady považovány za zcela irelevantní, z důvodu sekularistického postoje státu. Muslimská obec však svoji existenci nečekaně ukončila v roce 1945, protože byla obviněna z kolaborace s nacisty. Dekrety prezidenta Beneše, bylo vše, co si doposud MNO vydobylo, anulováno.
1.4. Muslimská náboženská obec do roku 1989 Muslimové a ani MNO nikdy nebyli pronásledováni komunisty a to hlavně z důvodu, že byli zcela neaktivní a na islám bylo pohlíženo nikoliv jako na konfrontační náboženství ale spíše jako náboženství, které pomalu ale jistě mizí ze scény a proto nebylo třeba se na ně více zaměřovat. 50. a 60. léta nemají dostatečné podklady nebo záznamy o aktivitách členů MNO nebo muslimů obecně. Do Československa nadále přijížděli studenti z muslimských zemí, ale to z bratrských komunistických či socialistických zemí, kteří byli vysíláni záměrně kvůli mezinárodním vztahům. Byli to státy, jako jsou například Egypt, Sýrie, Turecko, Irák a Írán. S Pražským jarem se čeští muslimové opětovně pokusili o registraci. Na nově podanou žádost, která byla o poznání skromnější než její předchozí, neobdrželi žádnou odpověď. Zároveň ministerstvo kultury dostalo žádost na Úřad pro věci církevní, pro registraci Svazu muslimských obcí pro ČSSR. Bez obdržení jakékoliv odpovědi se MNO prohlásila za registrovanou.
7
1.5. Muslimská Unie Muslimská Unie se dostala do povědomí svým online webem Muslimské listy. Tento web nabízí novinky ze zemí, o kterých se často v našem tisku nedočteme a jako jsou Palestina, Čečensko nebo balkánské země. Jedna významná sekce je věnovaná teroristickému útoku 11. Září na New Yorská Dvojčata. Jejich snaha je objasnit, že muslimové v České republice nejsou spojeni s touto tragédií a snaží se zbavit nálepky teroristů, která je jim obyvatelstvem naší země často udělována. Dále je Unie velmi aktivní na veřejných akcích a shromážděních, kde zastupuje nejen své členy ale všechny muslimy žijící na našem území. Předseda Muslimské Unie odpověděl veřejnosti na otázku, zda jsou všichni členové v Unii za jedno toto: „Spojují nás různé postoje, ale v jiných se zase lišíme.“8 Podle jejich odhadu se nachází u nás kolem 20 tisíc muslimů, kteří jsou neaktivní i aktivní v náboženském slova smyslu. Unie byla vytvořena proto, aby cíleně pomáhala jak sociálně slabším, tak obyčejným muslimům, při čemž se jedná o přímou pomoc dodáním oblečení, hygienických potřeb, řešení při vyřizování škod a zároveň potřeb, jako je vyplňování poslední vůle v souladu se zákony České republiky. V případě, že zesnulý nemá rodinu nebo přátele, je povinností ostatních muslimů, mu zajistit pohřební obřad, což také Muslimská Unie zajišťuje.
MRÁZEK, Miloš. Muslimská Unie. Dingir [online]. Praha, 2006, 2006(1), 23 [cit. 2016-03-03]. Dostupné z: http://dingir.cz/archiv/Dingir106.pdf 8
8
2. Muslimové a začlenění v ČR Od roku 1990 se komunita muslimů zasadila o značnou integraci do české společnosti. I přesto se imigranti potýkají se značným odporem a nesouhlasem, ve většině případů kvůli spojování médii s konflikty ve světě. Co všechno ovšem o muslimech na našem území víme? Muslimská komunita se za pomoci organizace Ústředí muslimských obcí v ČR pokusila o výstavbu mešit a začlenění do politické scény státu. V tomto případě se ovšem setkala s argumenty, že islám, který se naprosto odlišuje v pojetí vyznávaných lidských práv a standardů západních civilizací, je tedy s ostatními západními státy, jako je i ten náš, neslučitelný.9 Co ve mně ovšem vyvolává největší údiv je, že i přes snahu, kterou vynakládá toto nově příchozí obyvatelstvo v plynulé a klidné začlenění a následné soužití, shledává se s takovým odstupem a nedůvěřivostí.
2.1. Islám a islamofobie Hovoříme-li o termínu islamofobie, není toto tvrzení jasně definováno. Jedná se o skloubení předsudků, spojované událostmi na konci minulého a začátku stávajícího století. Odmítavé pocity také pramení z kladení častých otázek, které nejsou bezdůvodné. Jak integrovat jedince, kteří o začlenění nemají zájem nebo ho dokonce odmítají? Jak tento problém vyřešit bez porušení jednoty naší společnosti. Na druhou stranu si musíme uvědomit jak se jednotlivé oblasti, komunity atd. vynasnažili integraci muslimům zlepšit. Proč by tedy kdokoliv měl mít zájem o soužití a začlenění, když snaha o spolupráci od ostatního obyvatelstva je téměř mizivá. Na tyto otázky bohužel nemáme odpovědi. S projevy islamofobie se především potýkají mladí muslimové, kteří jsou aktivní na sociálních mediích a jsou vystavováni kritice ne jen tváří v tvář, ale i na internetu. Islamofobií se zabývají organizace bojující proti rasové diskriminaci. (=Evropské středisko Hate Free). Podle odhadů se na území České republiky nachází kolem 2000 nábožensky aktivních muslimů, z čehož přibližně 300 tvoří konvertité. Toto číslo ovšem čítá pouze aktivně docházející muslimy do mešit. Pravé číslo nelze určit a zaručeně je několikrát větší než
TOPINKA, Daniel. Integrační proces muslimů v České republice- pilotní projekt [online]. Ostrava, 2006 [cit. 2016-02-19]. Dostupné z: http://www.inkluzivniskola.cz/sites/default/files/uploaded/integrace_muslimu.pdf 9
9
to uvedené. Pokud mluvíme o muslimech jako o komunitě, okamžitě to vyvolává stereotypní pocit o silně spjaté skupině věřících, která striktně dodržuje Boží zákon. Muslimové jsou vnímáni Čechy jako cizí a neznámá skupina, na jejichž zvyky, vzhled, jazyk a povahu nejsou zvyklí. Chybou je však do této komunity nevztahovat i neaktivní muslimy, kteří nepraktikují, ale stále se za muslimy považují. Tito lidé by poté stáli na pomyslném okraji této skupiny. Správné reprezentování islámu vyžaduje pochopení a trpělivost. „Uznání a právo. Aby mohli reprezentovat islám tak, jaký je. Ten pravý islám.“10 Při použití termínu pravý islám nesmíme opomíjet, že tento fakt je velice subjektivní. Za pravý islám se nedá označit žádné odvětví islámu, jednoduše proto, že vám každý přívrženec dané skupiny bude tvrdit, že jeho verze je ta správná – ta pravá. Další názor je, že čeští konvertité, kteří mají pochopitelně k našemu obyvatelstvu blíž, jsou skvělý prostředek jak pozdvihnout celkový názor vůči nově příchozím i stálým. Život muslimských imigrantů je ztěžován masáží z medií, díky kterým jsou negativně znázorňováni a následně čtenáři/posluchači/diváky v této podobně vnímáni.
2.2. Porovnání typického modelu rodin pro tradiční evropské a muslimské rodiny Markantní rozdíl, který vyvolává mnoho kritiky je tradiční evropské pojetí rodiny proti tradičnímu pojetí muslimské rodiny. Postavení ženy v rodině a domácnosti u klasické stereotypní české rodiny a té muslimské se kříží a vzbuzuje nepochopení z obou stran. Na základě výzkumu Masarykovy univerzity11 se tradiční pojetí rodiny dělí na severozápadní a jihovýchodní, při čemž Česká republika spadá pod model té severozápadní. Hlavními znaky tohoto modelu jsou
nízký počet členů rodiny (4-5) = přibližně 2 děti na rodinu
nižší míra pokrevního příbuzenství v rodině
relativně vysoký věk při vstupu do manželství (25-26 let)
S tímto pojetím rodiny se kříží jihovýchodní model, do kterého spadají státy, ze kterých většina muslimských imigrantů na našem území pochází (=Jemen, Sýrie, Palestina, TOPINKA, Daniel, Tomáš JANKŮ, Lenka LINHARTOVÁ a Jan ZADINA. Muslimové imigranti v České republice: Etablování na veřejnosti [online]. Praha [cit. 2016-02-19]. Dostupné z: http://www2.tf.jcu.cz/~klapetek/janku2.pdf 11 NEČASOVÁ, Renata. Psychologické aspekty rozvodosti - vliv na děti [online]. Brno, 2008 [cit. 201602-19]. Dostupné z: https://is.muni.cz/th/123803/pedf_m/Text_prace.pdf 10
10
Jordánsko, Saudská Arábie, Irák, Súdán, Guinea, Maroko, Alžír, Makedonie, Kosovo, Čečensko, Ázerbájdžán, Turkmenistán, Kyrgyzstán, Kazachstán a Turecko). Znaky pro tento model jsou následující
Mnohočlenné rodiny (3 a více dětí)
Nižší sňatkový věk
Více generací pod jednou střechou
Ráda bych ovšem poznamenala, že tento model se pochopitelně nevztahuje na všechny rodiny. Jedná se o obecné rozřazení rodin, ovšem rodiny žijící mimo muslimské státy se přizpůsobují svému prostředí a jsou benevolentnější v tradičním pojetí rodiny.
2.3. Postavení muslimské ženy v rodině žijící v České republice V prvé řadě si musíme uvědomit, že ženy žijící v Egyptě nebo Sýrii se naprosto liší od těch žijících u nás. Média zobrazují muslimské ženy jako absolutně utlačované otroky v domácnosti, kteří nesmějí vycházet z domu a podřizují se svému muži. V mnoha článcích je vyobrazení žen, které jsou v roztrhaným šatech ale tento obraz muslimské ženy pochází z válečných zón a pochopitelně má s typickou muslimkou pramálo společného. Korán udává, že jak ženy, tak i muži by se měli starat o svůj zevnějšek.12 Zahalené by mělo být celé tělo neprůhlednou látkou kromě zápěstí a obličeje, aby byla souzena podle, laicky řečeno, „toho co má v hlavě“ nikoliv podle svého vzhledu. Značná část žen, a to především konvertitek prohlašuje, že zahalené tělo jim dodává pocit soukromí, že je nevhodné veřejnosti ukazovat své tělo v odhalujících oděvech a cítí se i sebejistěji, protože ví, že je nemůže veřejnost soudit na základě jejich zevnějšku. V příloze přikládám dotazník, ve kterém jsem se zeptala svého spolužáka, který je muslim, žijící v České republice převážně již 10 let, na jeho názor na oblékání žen: Jak vnímáte západní názory na oblékání žen? (Souhlasíte spíše s kompletním
Rozdíly v postavení a právech muslimských žen v dospívání a vstupu do manželství v porovnání se ženami v České republice[online]. Praha, 2015 [cit. 2016-03-02]. Dostupné z: rozdily_v_postaveni_a_pravech_muslimskych_zen_v_dospivani_a_vstupu_do_manzelstvi_v_porovnani_ s_zenami_v_ceske_republice. Česká zemědělská univerzita v Praze. 12
11
zahalováním, částečném – šátek přes vlasy, nebo oblékání v evropském stylu) – prosím zdůvodněte svoji odpověď. 13 YA: „V každé společnosti jsou jiné poměry toho co je „společensky přijatelné“, například v Saudské Arábii kompletní zahalování u žen je považováno za mravnější a společností více přijatelné, zas u mužů, kraťasy a tílka se nesmí nosit na veřejnosti, protože se to považuje za nemravné. Mezitím co například v Jordánsku, nebo v Libanonu, kompletní zahalování se považuje za radikální, nebo jeden z tváří extrémizmu a šátek přes vlasy, nebo oblékání v západním stylu je více přijatelné. Můj osobní názor je, ať si každý nosí, co chce a co se mu líbí, když si žena zvolí šálek přes hlavu, kompletní zahalení, nebo západní styl oblékání, tak je to její věc a nikdo jí nesmí vnucovat svůj názor.“ P: „Těžko hodnotit evropský styl oblékání, jelikož se pravidelně proměňuje a to co je dnes moderní může být zítra „staromódní“. Žena dnes v Evropě aby byla společensky přijata, musí být v první řadě hezká, bohužel. Preferuji částečné zahalení (odkrytá tvář, šátek přes vlasy a volný dlouhý oděv, tak jak jej nosila např. panna Marie nebo matka Tereza). Nechtěl bych, aby byla moje žena posuzována jen jako objekt krásy. Dnes už si nedovedu představit, že bych s manželkou šel na koupaliště a v plavkách (spodním prádle) byl mezi zcela neznámými lidmi.“ Větší část muslimek v České republice tvoří konvertitky. Tyto ženy se buď provdaly za muslimy příchozí do Čech za vzděláním, pochází z neúplných rodin, nebo se rozhodly konvertovat kvůli nespokojenosti s vlastním náboženstvím. Další velmi odsuzovaná stránka věci je, tradice provdávat dívky před dovršením 18 roka života. Je časté, že v zemích jako například Afganistán, se dívky vdávají již před 13. rokem. U nás za posledních 30 let vystoupil průměrný věk z 18 na 25. A to nepomíjejme ten fakt, že pro Českou republiku je legální věk pro vstup do manželství 18 let. S tím se pochopitelně kříží evropský model nezávislé evropské ženy, která je cílevědomá, samostatná, pracující a rovna muži ve všech směrech. Tímto ovšem nechci
13
Příloha č.1 – dotazník
12
stereotypně uzavírat všechny ženy, muže a rodiny do jedné krabice. Všechny modely vztahů a postavení v rodinách, které používám, jsou zobecněné a pochopitelně se nevztahují na všechny. Dále se setkáváme s lišící se postavením mužů a žen. S nezačleněním a následnou separací se setkáváme především u manželek, které přicházejí se svými muži do České republiky. Evropské mladé ženy jsou podle klasického modelu nezávislé, pracující a soběstačné. Ovšem v případě muslimských manželek se často setkáváme s odmítnutím ke konverzaci, pokud to manžel nesvolí. Mnohdy jsou limitovány jazykovou bariérou, takže i pokud by tu možnost měli, nejsou schopny komunikovat. Na druhou stranu se muslimové, a to i muži, asimilují svému novému okolí – např. odložení šátků a nošením džínů. 14 Druhá strana však ovšem říká něco jiného. České muslimky kritizují postavení žen v západní civilizaci a zároveň vyvracejí mylné představy, které kolují o ženách v islámu. Pro konvertitky i příchozí muslimky do České republiky existují internetové diskuzní portály, které jsou pro ně hlavním zdrojem informací a sdílení svých zkušeností a názorů.
2.4. Muslimové v očích médií Jak už jsem v předchozích kapitolách zmiňovala, velkou roli v soužití hrají média. Média jako taková jsou neuvěřitelně silný a mocný nástroj, který ovládá názory a následně i projevy svých diváků, čtenářů a posluchačů, pro které jsou právě noviny, časopisy a rádio jediným zdrojem jak se dozvědět o islámu u nás i ve světě. S možnostmi médií také přichází možnost pro skupiny proti islámu, aby nabraly na síle a vlivu. Pochopitelně nejen u tohoto tématu týkajícího se muslimů ale u všech ostatních rovněž, dávají novináři přednost chytlavým titulkům a spíše šokováním než uváděním objektivních názorů. Jako příklad si můžeme vzít Národní demokracii, která se pokouší zakázat islám v České republice a právně to uzákonit. Ovšem skupiny jako je tato, nebo IVČR nechceme pod vedením Martina Konvičky, neberou absolutně žádný zřetel na jak rozsáhlá a rozmanitá tato komunita je a spojují bez podkladů české muslimy s radikálními extremisty a jejich činy.
TOPINKA, Daniel, Tomáš JANKŮ, Lenka LINHARTOVÁ a Jan ZADINA. Muslimové imigranti v České republice: Etablování na veřejnosti [online]. Praha [cit. 2016-02-19]. Dostupné z: http://www2.tf.jcu.cz/~klapetek/janku2.pdf str. 265 14
13
Muslimové ovšem často těmto skupinám hrají do karet svojí neznalostí nebo neprofesionálním přístupem. Jak jsem již zmínila v předchozí kapitole, kdy pouhé schválení k registraci nebylo správně formulováno z právního hlediska. Další věcí je, že zástupci nadací nebo komunit vystupují v médiích bez dostatečných znalostí vystupování na veřejnosti, což dává šanci novinářům k mnohdy následujícím atakům. V médiích je z organizací nejaktivnější Muslimská Unie. Jako nejžádanější komentátor událostí se vyjadřuje jménem českých muslimů k problémům a zároveň je jedinou registrovanou organizací v ČR, která se aktivně vyjadřuje k aktualitám a novinkám z celého světa a to prostřednictvím, již zmíněného, internetového portálu Muslimské listy. Ačkoliv by se to dalo označit za sporné, muslimové čelí ve většině případů odporu vůči jejich bytí v České republice, mnohdy i vůči jejich existenci jako takové. Českým médiím dominuje islamofobie, která je zřejmá a viditelná. Jako příklad si můžeme vzít Petici proti rozšiřování muslimů a islámu v ČR, IVČRN (=islám v ČR nechceme), který se chlubí mottem: „Máme rádi rozmanitost, proto odmítáme islám“15 a Blok proti islámu. Nesmíme opomíjet sociální média, neboť je to neodlučitelná součást médií jako celku. Protože sociální sítě slouží mnoha lidem k šíření svých názorů a pocitů a zároveň jsou perfektní příležitostí k napadání a urážení. Zeptala jsem se svých tří zdrojů, jaké jsou jejich zkušenosti s napadáním celkově a na sociálních sítích. Odpovědi zněli následovně: „Ano, několikrát. Útoky přes sociální sítě považuji za směšné a marné.“ a „Byl jsem označen za lháře a bývalého vězně a to kvůli obhajobě islámu.“ 16
15 16
Z webu IVČRN- http://www.ivcrn.cz/o-nas/ Příloha č. 1 - dotazník
14
Závěr Islám je, byl a bude přítomen v České republice. Svojí prací jsem se chtěla pokusit alespoň nastínit to, že muslimové jsou velmi rozmanitá skupina lidí, kterou bychom neměli mylně považovat za radikálně věřící a agresivní. Muslimové, kteří přišli k nám, se zároveň se svým příchodem, už začali měnit a přizpůsobovat, protože to je přirozený chod imigrace do jiného státu. Podle mého názoru vidět muslimy, kteří zde žijí už po několik let se svojí rodinou nebo se tu dokonce narodili, jako hrozbu je stejně absurdní jako předpokládat, že kterékoliv jiné náboženství zastoupené v České republice, představuje hrozbu státu a obyvatelstvu. Moje snaha bylo porovnat muslimy a Čechy a i přesto, že jsou mezi těmito dvěma skupinami značné rozdíly, které nebudou nikdy navzájem pochopené nebo přijaté, je zde možnost na bezproblémové soužití. Jako příklad toho si beru právě spolupráci s nápravními zařízeními, zajištěním knih a časopisů, stravy bez vepřového a bohoslužeb každý den. To vše díky snaze a nepřestávající práci organizací, které se snaží nalézt v Češích pochopení a především je informovat o islámu a muslimech, což je dle mého názoru zlomový bod celého problému. Češi se bojí neznámých věcí a to pro ně islám představuje. Registrované organizace jsou jediný důvod, proč se muslimská komunita posunula dál. Bez podpory, propagace a veřejných akcí organizovaných právě Muslimskou Unií nebo Islámské nadace v Praze a Brně, a to nejsou pochopitelně jediné, jen ti nejvýraznější, by muslimové byli ještě více přehlíženi a pravděpodobně i opovrhováni než jsou teď. Doufám, že jsem dokázala svou prací alespoň lehce osvětlit svůj záměr a to dokázat, že pro muslimy i islám je a mělo by být místo mezi českým obyvatelstvem jako je pro všechny ostatní a Češi by měli opustit svoje zaujaté postoje a uvědomit si, že fakta, kterými nás zahlcují média a odpůrci nejsou vždy ty nejvěrohodnější.
15
Seznam literatury TOPINKA, Daniel, Tomáš JANKŮ, Lenka LINHARTOVÁ a Jan ZADINA. Muslimové imigranti v České republice: Etablování na veřejnosti [online]. Praha [cit. 2016-02-19]. Dostupné z: http://www2.tf.jcu.cz/~klapetek/janku2.pdf Rozdíly v postavení a právech muslimských žen v dospívání a vstupu do manželství v porovnání se ženami v České republice[online]. Praha, 2015 [cit. 2016-03-02]. Dostupné z: rozdily_v_postaveni_a_pravech_muslimskych_zen_v_dospivani_a_vstupu_do_manzelstvi_v_porovnani_ s_zenami_v_ceske_republice. Česká zemědělská univerzita v Praze.
NEČASOVÁ, Renata. Psychologické aspekty rozvodosti - vliv na děti [online]. Brno, 2008 [cit. 2016-0219]. Dostupné z: https://is.muni.cz/th/123803/pedf_m/Text_prace.pdf
TOPINKA, Daniel. Integrační proces muslimů v České republice- pilotní projekt [online]. Ostrava, 2006 [cit. 2016-02-19]. Dostupné z: http://www.inkluzivniskola.cz/sites/default/files/uploaded/integrace_muslimu.pdf MRÁZEK, Miloš. Muslimská Unie. Dingir [online]. Praha, 2006, 2006(1), 23 [cit. 2016-03-03]. Dostupné z: http://dingir.cz/archiv/Dingir106.pdf KLAPETEK, Martin. Sociální projekty muslimských organizací v ČR [online]. České Budějovice, 2008 [cit. 2016-02-17]. Dostupné z: http://www2.tf.jcu.cz/~klapetek/socialni.pdf MENDEL, Miloš. Muslimové v českých zemích. Dingir [online]. Praha, 2006, 2006(1), 16-18 [cit. 201603-03]. Dostupné z: http://dingir.cz/archiv/Dingir106.pdf Prohlášení Islámské Nadace v Praze k pařížským útokům 13.11.2015. In: Www.islam.cz[online]. Praha, 2015 [cit. 2016-02-03]. Dostupné z: http://islam.cz/content/prohlaseni-islamske-nadace-v-praze-kparizskym-utokum-13112015
16
Příloha 1 Dotazník - Petr, Yahya a p.B. Pro svůj dotazník jsem získala odpovědi od tří nezávislých lidí. Mladého muslima Yahyi, který se do České republiky přistěhoval se svými rodiči a je studentem na střední škole, Petra, českého konvertity, který konvertoval k islámu před 5 lety a otce mé kamarádky, který mi rád poskytl odpovědi, ale požádal mě o nezveřejňování jeho jména a je muslim z Bosny. 1) Jak dlouho již žijete v České republice? YA: V České republice žiju přerušovaně 10 let. P: Od svého narození v roce 1989 B: 28 let 2) Jaké je vaše občanství? YA: Jemenské. P: České B: Bosenské a od roku 2013 i České 3) Z jakého důvodu jste si právě vybral/a Českou republiku? YA: Otec, po ukončení studia na střední škole, dostal stipendium do Česka a studoval medicínu. Já jsem tu z důvodu práce svého otce. B: dobré prostředí pro život s rodinou, milý lidé, blízko mé rodné zemi. P: viz Odpověď 1 4) Řekl/a byste, že se muslimové žijící v České republice snaží o vzdělávání spoluobčanů, kteří znají islám a muslimy pouze z médií, čímž pádem mají často mylné představy a předsudky? YA: : Někteří muslimové, žijící v Česku, uspořádávají různé vzdělávací akce, přednášky atd. ale u většiny muslimů, objasnění o tom, kdo doopravdy muslimové jsou, odráží jejich každodenní činnosti. B: Znám pár muslimů, kteří o toto aktivně usilují, a jsem za to rád, ale jsem i názoru, že kdo chce o něčem vědět víc, zjistí si to sám, ten zbytek, který tohle chápat prostě nechce, tomu nic nevysvětlíte, bohužel to zde tak funguje. P: Snaží. Mešity v České republice nabízejí všem občanům návštěvy a pořádají pravidelné víkendové přednášky. Jsou mezi muslimy i tací, kteří se snaží předat informace a vyvrátit zažité omyly skrze své blogy, weby a videa. 5) Setkali jste se za svůj pobyt v České republice s odmítavým postojem od nemuslimského obyvatelstva? a. Pokud ano – v jaké míře se odpůrci vyjadřovali? Čím si tito lidé odůvodňovali právo na to, vás napadat? YA: Ano, jedině urážkami na veřejnosti. Tito lidé nepotřebuji odůvodňovat jejich chování, však jasné pro mne je, že jsou to jen vyzývavé „opice“. B: Bohužel ano ale myslím si, že to pramení ze strachu z neznámého, z něčeho, co není vaší kultuře blízké a neumíme se s tím ztotožnit.
17
P: Nesetkal. Nicméně si myslím, že pravděpodobně setkání s odmítavým postojem se snižuje díky tomu, že jsem Čech a muž. Tudíž není na první pohled moje náboženská příslušnost zřejmá. Ale například v zaměstnání jsem se s odmítavým postojem, i přestože kolegové ví o mé víře, nesetkal. 6) Setkali jste se s útoky mířenými na vás přes sociální média? B: Nepoužívám sociální média. YA: Ano, několikrát. Útoky přes sociální sítě považuji za směšné a marné. P: Byl jsem označen za lháře a bývalého vězně a to kvůli obhajobě islámu.
7) Jste členy některé z organizací (Muslimská unie, Svaz muslimských studentů atd.)? Jak byste popsal/a přístup těchto organizací ve smyslu snahy o lepší integraci muslimů mezi ostatní obyvatelstvo? YA: Jsem členem Svazu muslimských studentu v České Republice. Ze strany integrace, se zabývá náš svaz, objasňováním muslimům, přicházejících ze zahraničí o tom, jak to v Česku funguje a jak se zachovat v určitých situacích. Vzdělávání vychází z vlastních zkušeností. Dále Muslimská Unie v Česku, pořádá několik veřejných přednášek o Islámu, za cílem odstranění islamofobiích mýtů z České společnosti, také různé akce, jako návštěvy domovy seniorů, dobrovolné pomáhání v úklidu parků atd. P: Nejsem. B: Ne nejsem, ale oceňuji každého, kdo se o to snaží. 8) Jaký je Váš obecný názor na žití v České republice jako muslim? Přináší to pro Vás nějaké výhody a nevýhody? B: Nikdo neví, že jsem muslim, doku to neřeknu, jsem zkrátka normální člověk jako ostatní, svou víru nikomu “necpu“, pokud to někoho zajímá, jsem rád nápomocný, pokud ne, nikdo to na mě ani nepozná, stejně tak jako na mé rodině, má žena je Češka a děti jsme vychovali volně, bez vyznání, ať si sami určí směr své víry a svého života, samozřejmě chceme, aby byly co se náboženství týče vzdělané ale ne pouze islám ale i ostatní náboženství, pro jejich vlastní rozhled, pokud jsou mé děti šťastné, jsem i já, stejně tak jako má žena je bez víry ale respektujeme se navzájem a to je řešení všeho podle mně, vzájemný respekt vůči lidem kolem. YA: Výhody to nepřináší, stejně jako býti židem, ateistou nebo křesťanem. Jedinou nevýhodou je, reakce většiny lidí, když řeknu svoje jméno, vyznání, nebo země původu. P: Doposud nepociťuji nevýhody toho být muslimem v ČR. Ale je třeba být obezřetný před těmi, kteří jsou připraveni muslimům ublížit bez zjevného důvodu.
9) Jak vnímáte západní názory na oblékání žen? (Souhlasíte spíše se kompletním zahalováním, částečném – šátek přes vlasy, nebo oblékání v evropském stylu) – prosím odpověď zdůvodnit B: bez odpovědi YA: V každé společnosti jsou jiné poměry toho co je „společensky přijatelné“, například v Saudské Arábii kompletní zahalování u žen je považováno za mravnější a společností více přijatelné, zas u mužů, kraťasy a tílka se nesmí nosit na veřejnosti, protože se to považuje za nemravné. Mezitím co například v Jordánsku, nebo 18
v Libanonu, kompletní zahalování se považuje za radikální, nebo jeden z tváří extrémizmu a šátek přes vlasy, nebo oblékání v západním stylu je více přijatelné. Můj osobní názor je, ať si každý nosí, co chce a co se mu líbí, když si žena zvolí šálek přes hlavu, kompletní zahalení, nebo západní styl oblékání, tak je to její věc a nikdo jí nesmí vnucovat svůj názor. P: Těžko hodnotit evropský styl oblékání, jelikož se pravidelně proměňuje a to co je dnes moderní může být zítra „staromódní“. Žena dnes v Evropě aby byla společensky přijata, musí výt v první řadě hezká, bohužel. Preferuji částečné zahalení (odkrytá tvář, šátek přes vlasy a volný dlouhý oděv, tak jak jej nosila např. panna Marie nebo matka Tereza). Nechtěl bych, aby byla moje žena posuzována jen jako objekt krásy. Dnes už si nedovedu představit, že bych s manželkou šel na koupaliště a v plavkách (spodním prádle) byl mezi zcela neznámými lidmi.
10) Jste aktivní muslim? Docházíte pravidelně na bohoslužby? – pokud ano – Kam? B: Ano ale velmi často cestuji, tak jak to jde, vždy ale splním všechny modlitby za den. YA: Ano. Bohoslužby nemusí být konány přímo v mešitě, já je konám doma. P: Docházím na bohoslužby v Praze na Černý most.
19
