STAVITEL KAREL GAJOVSKÝ VILA DR. LUDVÍKA KREMELA V KONTEXTU ČESKOSLOVENSKÉ ARCHITEKTURY

MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ FILOZOFICKÁ FAKULTA Seminář dějin umění

Bakalářská diplomová práce

STAVITEL KAREL GAJOVSKÝ VILA DR. LUDVÍKA KREMELA V KONTEXTU ČESKOSLOVENSKÉ ARCHITEKTURY Pavlína Petrová

Vedoucí práce: Prof. PhDr. Jiří Kroupa, CSc. 2014

Brno

Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury.

…………………………………….

2

Na tomto místě bych chtěla poděkovat panu prof. PhDr. Jiřímu Kroupovi, CSc., za trpělivost s mým přístupem a za cenné rady, jeţ mi poskytl. Dále bych chtěla poděkovat slečně Mgr. Veronice Fatrdlové za cenné informace především o ţivotě Karla Gajovského, které získala od jeho syna. Nakonec můj dík patří rodině, přátelům a všem, kteří mě při psaní této práce podporovali.

3

OBSAH: 1. Úvod……………………………………………………………………………………….5 2. Vila……………..…………………………………………………………………...........7 3. Vila v průběhu času………………………………………………………………….10 4. Stavitel Karel Gajovský ……………………………………………………………..14 5. Gajovského stavební produkce vs. Kremelova vila…………………………….16 6. Československo vs. Ostrava…………………………………….………………….18 6.1.

Praha a Evţen Linhart……………………………………….……………..18

6.2.

Brno a Arnošt Wiesner…………….…………………………….………….21

7. Ostrava!!!......………………………………………………………………..…………27 8. Shrnutí…………………………………………………………………………………..30 9. Pouţité zdroje a literatura…………………………………………………..………31 10. Obrazová příloha……………………………………………………………..……….33

4

1. ÚVOD Ostrava je svérázné město se svéráznými obyvateli a vzhledem k tomu, ţe vešla ve všeobecnou známost především jako město uhlí a ţeleza, je přezdívána jako Černá Ostrava. Jako taková ţije v našich myslích a málokdo jí přikládá větší význam, neţ by měla mít upadající hornická metropole. Naštěstí se v posledních letech tento zakrnělý názor začíná měnit a Ostrava se dostává jak do hledáčků turistů, pro svou drsnou krásu průmyslové aglomerace, tak i do zorného pole historiků umění, pro svou svébytnou architektonickou zástavbu. V této práci bych se chtěla věnovat především jedné ostravské stavbě, která je dosud v uměleckohistorických i turistických publikacích v lepším případě jen zmíněna. Jedná se o vilu stojící na ulici Sadová, v těsné blízkosti Komenského sadů. Tuto vizuálně zajímavou vilu postavil v roce 1931 pro Dr. Ludvíka Kremela architekt Karel Gajovský. Při listování architektonickými publikacemi či dobovými časopisy a hledání vizuálně podobných staveb, které mohly lokálního stavitele či ostravského objednavatele inspirovat ke stavbě puristicky laděné vily, mě překvapilo, ţe velmi podobné stavby začaly vznikat běţně aţ na začátku třicátých let dvacátého století, tedy souběţně se vznikem ostravské vily, ale často aţ později. Příkladem můţe být rodinný dům v Praze na Smíchově od V. Zralého, V. Dvořáka a S. Kohouta z roku 19321(obr. č. 1), nebo malý nájemní dům v Brně – Černých Polích od Emmericha Spitzera, z roku 19372(obr. č. 2). Jak

jsem

jiţ

zmínila,

vila,

která

je

předmětem

mé

práce,

se

v uměleckohistorických publikacích vyskytuje jen zřídka. Jindřich Vybíral ve své publikaci o vývoji ostravské architektury3 otiskl fotku z plánové dokumentace a architektovo jméno jen zmínil. Martin Strakoš sice vile Dr. Ludvíka Kremela ve svém průvodci4 věnuje jedno zastavení, ale informace jsou jen velmi lapidární. Informace o průběhu stavby, stejně tak i dalších přestavbách, jsem našla v

R. Švácha: Od moderny k funkcionalismu. Praha: Odeon 1985, str. 373 L. Kudělková. Brněnská architektura 1919–1939. In O nové Brno, obrazová část. Brno: Muzeum města Brna, 2000, str. 312 3 Jindřich Vybíral, Zrození velkoměsta. Ostrava: Národní památkový ústav Ostrava, Era. 2003. 4 Martin Strakoš, Průvodce architekturou Ostravy, Ostrava: NPÚ, územní odborné pracoviště. 2009. 1 2

5

Archivu stavebního úřadu Moravská Ostrava ve fondu plánů a dokumentů k objektu č. p. 1899, který obsahuje rozsáhlou sbírku informací, plánů, účtů a jiné stavební dokumentace. Co se informací o autorovi týče, těch je publikováno snad ještě méně. Většinu z nich přebírám, s jejím laskavým dovolením, od Mgr. Veroniky Fatrdlové, která se Karlem Gajovským zabývala v práci zaměřené na stavbu sokoloven a absolvovala rozhovor i s jeho synem. Ten však o stavební produkci svého otce příliš nevěděl. Zpráva o zaloţení a ukončení Moravsko-slezské stavební společnosti,

s.r.o.,

ve

které

stavitel

spolupracoval

s Josefem

Navrátilem

z Paskova, je k nalezení v Zemském archivu v Opavě ve fondu Krajského soudu Moravské Ostravy. Plánová dokumentace dalších staveb Gajovského pochází ze Státního

okresního

archivu

ve

Frýdku-Místku.

Kontext

československého

stavebnictví dvacátých a třicátých let je kvalitně zpracován v publikacích Rostislava Šváchy5 (Praha), Lenky Kudělkové6 (Brno) a Jindřicha Vybírala7 (Ostrava). Dala jsem si tedy za cíl Kremelovu vilu zasadit nejen do kontextu tvorby Karla Gajovského či do stavební produkce lokální Ostravy, ale srovnat ji s vývojem architektury ve dvou největších československých metropolích, v Praze a v Brně, a porovnat ostravskou stavbu s tehdejší praţskou a brněnskou produkcí a pokusit se najít moţné inspirační zdroje.

R. Švácha: Od moderny k funkcionalismu. Praha: Odeon 1985. L. Kudělková. Brněnská architektura 1919–1939. In O nové Brno, obrazová a textová část. Brno: Muzeum města Brna, 2000 7 Viz pozn. 3 5 6

6

2. VILA Ulice sadová se nachází v části Moravské Ostravy mezi Muglinovskou ulicí a Českobratrskou třídou. Vyrůstá z Prokešova náměstí pod budovou Nové radnice a táhne se obloukem, kopírujícím tok řeky Ostravice, kolem Komenského sadů, aby skončila na východní straně Sokolské třídy. Jedná se o klidnou, převáţně vilovou zástavbu, kde se na připojující se Blahoslavově ulici mj. nachází Konzulát Polské republiky. Vila8 vznikla na půdorysu ve tvaru písmene L, ke kterému se ze severní strany připojila přízemní obdélníková vstupní část. Prostor, který svírají ramena stavby, je však ve vyšších patrech zastavěn a vyuţit jako obytná plocha, takţe z ptačí perspektivy má dům obdélníkový tvar. Hlavní průčelí je obráceno do ulice, zbylá tři jsou orientována na sousední pozemky a do zahrady. Uspořádání fasády vily je celkově podřízeno funkčnosti a potřebám obyvatel a nebere příliš ohledy na dekorativnost. To však, spolu s jednoduchou bílou omítkou, asymetrickým, pravoúhlým a osovým členěním a elegantním uţitím materiálů vytváří zajímavou funkcionalistickou estetiku s odkazy na puristické formy v podobě dělených říms, kruhových parníkových oken a lodního zábradlí. Dnešní vzhled vily je díky několika přestavbám pozměněn a podle mého názoru nenese takové estetické kvality jako ten původní. V následujícím textu jsem se tedy snaţila rekonstruovat prvotní vzhled z roku 1931. Postupovala jsem podle plánové dokumentace z archivu stavebního úřadu Moravská Ostrava. Čelní fasádu domu (obr. č. 3) můţeme rozdělit do tří horizontálních bloků, ke kterým je z pravé strany připojena jednopodlaţní vstupní část. Levou stranu tvoří jednolitý blok, narušený pouze ve třetím nadzemním podlaţí (podle plánů z r. 1931 je toto podlaţí označeno jako I. patro)9 rohovým arkýřem, přičemţ z čelního pohledu vidíme jednoduché trojdílné okno s profilovanou římsou.

Stavba se nachází na pozemku obdélníkového tvaru o rozměrech 4265×2450, na adrese Sadová 21/1899. 9 Označení pater na plánové dokumentaci se neshoduje s dnešní normou. Kvůli jednotnosti textu se přikláním k dnes pouţívanému označení nadzemních podlaţí a pro úplnost zde uvádím přiřazení původního označení k dnešnímu označení podlaţí: Suterén = 1. nadzemní podlaţí (dále NP) Přízemí = 2. NP I. patro = 3. NP II. patro (střešní terasa) = 4. NP 8

7

Prostřední, lehce předstupující část je jiţ výraznější – těsně nad zemí se nachází malé dvoudílné okénko, osvětlující část sklepních prostor. V přízemí je čtyřdílné okno s výraznou parapetní deskou, horní římsa není třeba, neboť ve druhém nadzemním podlaţí (podle plánů z r. 1931 označeno jako Přízemí) vyčnívá předsazený konzolovitý blok se čtyřdílným, podélně rozděleným oknem. O patro výš je opět čtyřdílné okno, tentokrát podélně rozčleněné na 3 pásy, s výraznou parapetní deskou a nadokenní římsou. Všechna okna tohoto bloku jsou vycentrována do střední osy budovy, takţe z čelního pohledu tvoří jedinou symetrickou část fasády. Atika ohraničuje část střešní terasy (podle plánů z r. 1931 označena jako II. patro). V rozích rizalitu jsou viditelné úzké komíny, spojené překladem. Fasáda levého bloku je plně podřízena funkčnímu uspořádání interiéru. V prvním nadzemním podlaţí (podle plánů z r. 1931 označeno jako Suterén) se nachází dvě okna – v pravém horním rohu je malé kulaté okénko, při levé hraně budovy je trojdílné okno s výraznou parapetní deskou, dosahující právě aţ k okraji stěny. Shora je okno zastíněno balkonem, který lehce přesahuje levou hranu budovy a uzavírá se na pravé straně severní boční fasády. Na balkon vedou dveře a trojdílné okno, které je, stejně jako okno na dveřích, horizontálně rozděleno na tři pásy. Okenní pás s dveřmi je opět chráněn nadokenní římsou. O patro výš je okno, které svými rozměry i rozčleněním kopíruje okno ze suterénu, avšak není umístěno rovnoběţně s omítkou, nýbrţ je v ní lehce zasazeno. Díky římsovitému ohraničení ze tří stran je tak docíleno výrazného dekorativního vyznění. Ve čtvrtém nadzemním podlaţí s vyzděným vstupem na terasu se nachází schodiště, ve kterém je schodiště, osvětlené z čelní strany kruhovým oknem. Viditelný je i komín a zábradlí ohraničující terasu, které je totoţné s jednoduchým trubkovitým zábradlím na balkoně. Vstupní jednopatrový přístavek je zasunut přibliţně do poloviny severního bočního průčelí a obyvatelům domu vytváří dostatečně pohodlný vchod, který však poskytuje potřebné soukromí. Severní průčelí (obr. č. 4) je tvořeno třemi celky – levým, jednoduchým blokem, pravou, dominantní částí a předsazeným kvádrem vstupní části. Levý blok je jakýmsi dokončením předního průčelí. V prvním a druhém nadzemním podlaţí jsou umístěna trojdílná okna, lehce zasazená do fasády. O patro výš je vidět

8

pokračování balkonu a střešní terasa je opět ohraničena stejným zábradlím jako na čelní straně objektu. Pravá část, zabírající dvě třetiny hloubky budovy, je jiţ zajímavější a svým vnějším

uspořádáním

okenních

otvorů

silně

evokuje

myšlenku

Loosova

raumplanu, i kdyţ ve vnitřním uspořádání nebyla provedena. Je lehce předsazená a z pravé strany tvoří kaskádovitý profil. Vlevo nad zemí je vidět nízké okýnko, vedoucí do sklepních prostor. Nad ním, v prvním nadzemním podlaţí, je nízké dvoudílné okno, které svou horní stranou odpovídá hornímu rámu dveří v předsazeném vstupním objektu. O patro výš se původně mělo nacházet stejné okno, avšak bylo vyměněno za kruhové, které lépe vyhovovalo potřebám schodiště, do jehoţ prostoru vedlo. Z pravé strany jsou dveře, otevírající se z předpokoje na malý balkon, jehoţ prostor je tvořen střechou vstupního bloku. V úhlopříčce k pravému hornímu rohu dveří jsou umístěna vedle sebe dvě úzká okna osvětlující WC a koupelnu. O kousek vpravo je okno podobných rozměrů, vedoucí do spíţe. Umístění a velikost těchto oken odpovídá jejich funkci a nebere ohled na vizuální vliv na fasádě. V dalším patře je hloubka vily zkrácena o 135 cm, které tvoří plochou střechu s křemíkovou krytinou. Nachází se tam nízké okno, rozčleněné na čtyři horizontální části a opatřené výraznou parapetní deskou a nadokenní římsou, které poskytuje dostatek denního světla pro schodiště. V úhlopříčce nad pravým rohem se opět nachází 2 malá okénka, která stejně jako ta o patro níţ vedou do koupelny. Čtvrté nadzemní podlaţí je tvořeno pouze střešním blokem, zastřešujícím schodiště a vedoucí na trasu. Toto je osvětleno opět čtyřdílným oknem o stejné výšce jako v ostatních patrech. Terasa je ohraničena totoţným zábradlím jako z druhé strany. Jiţní fasáda (obr. č. 5) byla utvořena tak, aby co nejlépe vyuţila světelných podmínek této světové strany. Velkou část tedy zabírají okna, balkon a terasa. Pravá polovina je lehce předsazená a v prvních dvou podlaţích jsou uprostřed umístěna velká čtyřdílná okna s výraznými parapetními deskami, přičemţ okenní tabule v přízemí jsou horizontálně rozděleny na dva pásy. O patro výš je okno zasazeno v rohové předsazené konzoli, která zabírá polovinu tohoto bloku a přechází do předního průčelí. Levá část, umístěna více do zahrady, je z ulice kryta předsazením pravé poloviny, coţ zajišťuje obyvatelům více soukromí. V suterénu se nachází terasa, zasunutá do hmoty vily, čímţ se z ní stává stinné útočiště v letních, horkých dnech. O

9

patro výš se prostor vrací do původní plochy, kterou z velké části zabírá šestidílné, horizontálně rozdělené okno, vnášející dostatek světla do zimní zahrady. V prvním patře hmota stavby opět ustupuje na stejnou hranici jako terasa v suterénu. Vedou na ni balkonové dveře z loţnice a dvoudílné okno, horizontálně rozdělené do tří pásů. Zastřešení je pod úrovní střešní terasy a zabraňuje nadměrnému slunečnímu svitu, jenţ by jakkoli znepříjemňoval pobyt v loţnici, která je na této straně situována. Střešní terasa je chráněna vyvýšeným zdivem a ze západní strany zábradlím. Z této strany je ještě viditelná část balkonu a další blok stavby, nacházející se v prostoru zahradního průčelí. Východní fasáda domu (obr. č. 6) se jako jediná vyznačuje horizontálním členěním. To je tvořeno zasunutým ochozem, ohraničeným sloupy, které podpírají balkon a vysunutou část kuchyně v prvním nadzemním podlaţí. Ochoz se vlevo napojuje na vstupní část, jejíţ zadní strana s dveřmi, vedoucími do zahrady, je v jedné rovině s linií sloupů. Do ochozu vedou malá nadzemní sklepní okýnka a dvě velká, trojitá okna, horizontálně opět dělená na tři části, umístěná tak, aby jejich středová osa byla totoţná s osou sklepních oken. Téměř při pravé hraně stavby je dvojité okno, taktéţ horizontálně rozdělené na dvě části, a po jeho levé straně k němu přiléhají jednokřídlé dveře s prosklenou částí. O patro výš je jiţ zmíněný balkon prodlouţen směrem do zahrady o půlkruhovou část, která je také podpírána sloupy. Ze zimní zahrady na něj vedou dveře, začleněné do velkého okna, vertikálně rozděleného do čtyř částí včetně dveří, horizontálně na dva pásy. Vlevo vedou dveře do kuchyně, která je umístěna v předsazené části a je osvětlována trojitým oknem s výraznou parapetní deskou i nadokenní římsou. Další patro je tvořeno jednolitou plochou, narušenou pouze nízkým trojdílným oknem v levé okenní ose. Z pravé strany z fasády vyčnívá vyzděný rám, který podpírá střechu loţnicového balkonu. Z pohledu od zahrady je také viditelná zastřešená hmota schodiště na střešní terase s jednoduchými dveřmi, komínem a zábradlím.

10

3. VILA V PRŮBĚHU ČASU Vzhled stavby se během plánování měnil – na plánech z r. 1931 je viditelný záměr postavit vstupní část jako dvoupatrovou, ve které se nachází schodiště, vedoucí na terasu umístěnou na střeše připojené garáţe (viz obr. č. 4). Místo toho zde však vznikla přízemní vstupní část10. Tato změna měla za následek pozměnění oken na severní fasádě, přibylo velké okno, osvětlující zádveří, zprava následováno malým obdélníkovým okénkem. Dále byla na jednopatrové vstupní části vybudována malá terasa, na kterou se vstupovalo jednokřídlými dveřmi, s úzkým, zleva připojeným oknem. Také další okno v tomto patře bylo pozměněno a nahrazeno pouze malým kulatým okenním otvorem, osvětlujícím schodiště. Ze zadní strany se změna projevila pouze v odstranění dveří, které by umoţňovaly přímý přechod z ulice na zahradu, a jejich přesunutí kolmo, do ochozu. Ve třetím nadzemním podlaţí se také počítalo s malým balkonkem na severním průčelí, nad střešní terasou garáţe. Další moţnost, jak měla vstupní část vypadat, je k vidění na výkresu předního průčelí z roku 1948 (obr. č. 7). Přízemní přístavek tehdy měl vyrůst v samostatný objekt schodiště, vystupující aţ na střešní terasu a od druhého nadzemního podlaţí protaţen aţ na úroveň uličního průčelí, kde měl být podpírán sloupem. Nicméně ţádná z těchto moţností nebyla, pravděpodobně kvůli zásahu majitele, provedena. 30 let po dokončení novostavby se do vnější vizuální stránky objektu nezasahovalo a proměnou procházely pouze interiéry. V prvním nadzemním podlaţí (obr. č. 8) se původně nacházela prostorná hala se schodištěm, z té se po pravé straně vstupovalo na WC a do místnosti pro sluţby (na plánech přestavby z r. 1948 je však dispozice lehce jiná – prostor WC je nahrazen spíţí a protaţen aţ k nosné stěně do zahrady, kde ústí kulaté okénko, jehoţ faktická existence naznačuje, ţe toto řešení bylo pouţito jiţ v roce 1931. WC je umístěno hned naproti vstupním dveřím domu a za ním se nachází komora, přístupná ze zahrady). Po levé straně se nachází vchod do kuchyně, ze které se prochází do pokoje, dále neprůchozího. Třetí dveře z haly vedou do jídelny, ze které se vstupuje na terasu a do dětského pokoje. Tato dispozice však byla změněna v r. 1948, kdy došlo k rozdělení domu na 2 bytové jednotky. V té době je jiţ ve stavební dokumentaci jako majitel uvedena paní Milena Krimlová, rozená Kremlová. Při rozdělení bylo v tomto patře vybudováno zázemí pro 10

Změny jsou v plánové dokumentaci zaznačeny červenou barvou

11

lékařskou praxi – jídelna a dětský pokoj převzaly funkci ordinace a terasa slouţila jako čekárna. Druhé nadzemní podlaţí (obr. č. 9) bylo původně uzpůsobeno pro obytné a společenské vyuţití. Schody ze suterénu vedly do předpokoje, z něhoţ se dalo vstoupit vpravo na WC a do kuchyně, ze které následně vedly dveře na balkon, a byla propojena s obývací halou. Ta zprostředkovávala vstup do zimní zahrady, ze které se opět dalo vyjít na balkon. Obývací halu od prostorné jídelny oddělovaly pouze zasouvací dveře a jídelna plynule přecházela v salon. Naproti salonu se nacházely dveře vedoucí do pánského pokoje, z něhoţ se návštěvník opět dostal do předpokoje, či na balkon s výhledem do ulice a na městské sady. Z předpokoje se také dalo vyjít na malý balkon, umístěný na střeše vstupní části. Změny dispozice v r. 1948 se zde projevily pouze rozdělením zimní zahrady na dvě části, přičemţ jedna slouţila jako koupelna a druhá, se vstupem na balkon, jako komora (tato změna však jiţ není zaznačena na plánech pozdější adaptace patra, domnívám se proto, ţe k ní vůbec nedošlo). K dalším změnám v rozloţení místností došlo později, v r. 1960, kdy se pokoje v patře uzpůsobovaly případnému pronájmu. Zasouvací dveře mezi jídelnou a obývací halou byly nahrazeny příčkou, která vytvořila chodbu, skrze níţ se vstupovalo do pokoje, vybudovaného místo původního salonu. Vznikly tak 3 pokoje se 2 samostatnými vstupy. V roce 1960 také došlo ke změně majitele – vila byla z vlastnictví Mileny Krimlové vykoupena Novou Hutí a od roku 1961 přebudovávána na jesle. To vedlo k drastickým zásahům jak do průčelí, tak do nosných zdí a celkové dispozice domu. Nyní pomineme změny v uspořádání interiéru, neboť ten byl zcela uzpůsoben potřebám denních jeslí. Pro nás jsou důleţité změny na fasádě domu, neboť ty zcela ovlivnily dnešní estetickou stránku stavby a odpovídají jejímu současnému stavu. Na uličním průčelí došlo k jedné zásadní změně, a to k vybourání nového okna v pravém bloku třetího nadzemního podlaţí. Vznikly tak dva okenní otvory, které nezapadají do původního osového členění, a krajní je navíc ohraničeno dekorativním římsovým rámem. Další zásah do původního vzhledu je odstranění kulatého okna v prvním nadzemním podlaţí. Severní boční průčelí je poznamenáno zazděním krajního levého okna a také ve třetím nadzemním podlaţí, čímţ došlo k utvoření jakéhosi slepého prostoru, 12

ohraničeného římsovým rámem, přecházejícím z čelní fasády. Ve druhém nadzemním podlaţí přibylo jednoduché okno, nalepené těsně k předsazené pravé části a o patro níţ zase bylo okno o jeden díl zmenšeno. Jiţní a zadní průčelí však prošla změnami asi nejdrastičtějšími. Byla totiţ obezděna jak přízemní terasa, tak i prostor půlkruhového ochozu, z něhoţ byla vytvořena kočárkárna, dokola osázená řadou jednoduchých vysokých oken. O patro výše bylo velké prosklené okno do zimní zahrady nahrazeno pouze jednodílným oknem, přilepeným k pravé předsazené části, které naprosto rozvrací symetrii této části. Terasa ve třetím nadzemním podlaţí byla obezděna také, avšak výška tohoto nově vzniklého „bloku“ nekoresponduje s hranou střešní terasy a je ukončena o něco níţe. Konečný výsledek působí poněkud nepatřičně a je znát, ţe jde o pozdější dostavbu. Zezadu tedy došlo k zazdění půlkruhové části ochozu a vytvoření vchodu z jeho zbývající části. Okna v pravé a prostřední části druhého nadzemního podlaţí byla pravděpodobně z praktických důvodů zmenšena a o patro výš byla vytvořena další dvě, ve stejné výšce jako původní okno v levém bloku. Změnou prošel i střešní pavilon, neboť byl rozšířen o strojovnu výtahu, čímţ došlo ke zrušení kruhového okna. Celkově bych přestavbu nehodnotila příliš kladně, neboť porušila původní architektonické vyznění celé budovy. Zůstaly sice zachovány prvky lodního zábradlí, okenního římsoví nebo původní částečně zděný plot se stejným zábradlím jako je na balkonech a terasách. Nebyl však brán ohled na některé detaily, jako např. prázdné rámoví okna na severním průčelí nebo zbylá patrová římsa na jiţním průčelí, která však nenavazuje na střešní linii půlkruhového přístavku. Navíc nově přidaná okna působí rušivě, neboť nedodrţují původní ideové rozloţení. Aktuální stav vily viz obr. č. 10, 11, 12 a 13. V současné době je vila nevyuţívaná a je ve vlastnictví společnosti LOTVIA, s.r.o.

13

4. STAVITEL KAREL GAJOVSKÝ Karel Gajovský se narodil 30. října 1894 v Zábřehu na Moravě do rodiny Gajewských, přičemţ jeho otec, pocházející z polského okresu Bochnia, přišel do Ostravy za prací do dolů a oţenil se zde s Františkou Poláškovou z Frenštátu pod Radhoštěm.11 Od Karla, který měl dalších 8 sourozenců, se očekávalo, ţe bude horníkem jako jeho otec. Avšak podle slov svého syna: „sfáral Karel jen jednou a od té doby práci v dole odmítl.“ V letech 1914–1918 se jako ţenista účastnil 1. světové války, ve které padl jeho nejstarší bratr Rudolf. Od roku 1918 byl několik let zaměstnán ve stavební firmě svého strýce Pospíšila. Poté se osamostatnil a kolem roku 1925 zakoupil starou cihelnu v Hrabůvce, kterou přebudoval na jednu z největších pil v tomto regionu. Postupně zde vznikla výrobna nábytku, pilnice a tesárna. V únoru 1927 se oţenil s Jarmilou Riedlovou a ještě téhoţ roku se jim narodil syn Dušan. V roce 1937 si nechává počeštit jméno Gajewski na Gajovský,12 které uţ nějakou dobu oficiálně pouţíval. V roce 1922 začal podnikat s Josefem Navrátilem, stavitelem z Paskova, přičemţ se přidal k jeho stavební firmě Moravskoslezská stavební společnost, s.r.o., zaloţené roku 1919, a přejmenovali ji na Moravskoslezskou stavební společnost, s.r.o., Navrátil a Gajovský.13 Tato společnost však krátce poté vešla v likvidaci a v roce 1931 byla vymazána z rejstříku firem.14 S nástupem okupace mu však začaly problémy – v roce 1943 byl zatčen gestapem a vězněn nejprve v koncentračním táboře v Osvětimi, poté v Buchenwaldu. Hrůzy koncentračních táborů sice přeţil, ale po návratu mu v roce 1948 byl zabaven veškerý majetek. Poté byl zaměstnán nejprve ve své bývalé firmě, následně jako architekt. Karel Gajovský se počtem i významem svých realizací řadí mezi významné stavitele meziválečného období na Ostravsku. Do jeho díla se řadí nejen stavby či přestavby řady rodinných domů v Ostravě, Brušperku, Metylovicích či Paskově, ale také radnice v Třebovicích z let 1934–1935, sokolovna v Paskově z roku 1926 či hasičská zbrojnice ve Štramberku z roku 1931. Po válce spolupracoval mj. na opravách kostela sv. Václava v Moravské Ostravě a zámku v Hradci nad Moravicí. O tom, ţe Gajovského stavební firma byla prosperující a i ve své době ceněná, svědčí 11 12 13 14

i

otisknutí

výrazné

reklamy

v dobových

národohospodářských

http://www.riedl.cz/PDF/Gajo.pdf http://www.riedl.cz/gajo.html Fond krajského soudu Moravské Ostravy, Zemský Archiv v Opavě, karton 593 Ibid.

14

propagačních materiálech jak z roku 193715, kde má Gajovský svou reklamu na stejné straně, jako architekti Kolář a Rubý (obr. č. 14), tak i v publikaci vydané o 10 let později, v roce 1947.16 Karel Gajovský umírá 5. května 1983.

Šrenk, Vladislav, Habrovanský, Jindra: Moravská Ostrava, Ostrava, 1937, str. 159 Čeněk Podlipský, Jaroslav Zahradník: Ostrava, město uhlí a železa. Ostrava, 1947, str. 245 15 16

15

5. GAJOVSKÉHO STAVEBNÍ PRODUKCE VS. KREMELOVA VILA Navzdory tomu ţe pravděpodobně nikdy neabsolvoval ţádnou školu se stavebním zaměřením a veškeré jeho dovednosti pocházely z učení ve strýcově firmě, byl Karel Gajovský podle všeho velmi všestranný stavitel. Vytvořil celou řadu nejen adaptací a novostaveb rodinných domů a vil, ale i realizací sokoloven, hasičských zbrojnic a v roce 1955 se dokonce podílel na plánech na adaptaci zámku Štáblovice na kulturní středisko.17 V propagační publikaci Ostrava, město uhlí a železa18 se ve své reklamě prezentuje mj. i ředitelským domem válcovny plechu v Lískovci (obr. č. 15), u kterého bohuţel není uvedena datace. Tato vila svou puristicky čistou fasádou, horizontálně rozdělenou podélným balkonem a členěnou velkými okny, podle mého názoru navazuje na corbusierovskou ideologii v linhartovském pojetí. Tomu nasvědčuje i střešní terasa, částečně zastřešená konstrukcí nesenou sloupy. Díky tomu je docíleno kaskádovitého vzhledu budovy, jejíţ hmota je postupně odlehčována a provzdušňována. Oproti Kremelově vile má tento ředitelský dům díky harmoničtějšímu uspořádání fasády vyšší architektonickou úroveň. Co se stavebního stylu týče, dokázal se Gajovský přizpůsobit přání zákazníka i funkci budovy. Nebyla mu cizí podhorská architektura při stavbě chaty na Morávce, prvky lidové architektury, které vyuţil při realizacích hasičských zbrojnic (obr. č. 16) či sokoloven (obr. č. 17), ani puristicko – funkcionalistický ráz luxusních vil pro zámoţné objednavatele. O jeho schopnosti vytvořit na daném půdorysu více moţných variant v různých stylech patří např. série návrhů na školu v Datyni z roku 1929, kde navrhl dvě různé podoby. Jak puristicky laděná hmota kvádru, ze kterého na čelním průčelí vystupují 3 rizality s velkými okny (obr. č. 18), tak i klasicistní budova s valbovou střechou a trojúhelníkovými štíty na rizalitech a mohutnou korunní římsou (obr. č. 19) mohly vyhovovat účelu budovy a vkusu zadavatele objednávky.

Zámek Štáblovice – prameny a literatura [online]. 2014. [cit. 21. 4. 2014]. Dostupné z: http://www.stablovice.cz/zamek/zamek-stablovice/pro-milovniky-historie-/prameny-aliteratura/ 18 Čeněk Podlipský, Jaroslav Zahradník: Ostrava, město uhlí a železa. Ostrava, 1947, str. 245 17

16

Důkladnější srovnání vily Dr. Ludvíka Kremela s ostatními návrhy Karla Gajovského by vyţadovalo komplexnější zmapování jeho tvorby, na coţ však v této práci není prostor. Mezi jeho další realizace patří např. vlastní vila z roku 1937 (obr. č. 20) či nároţní budova č. p. 100 v Ostravě – Mariánských Horách19, kterou navrhl po roce 1938. Podle

zásahů

v plánové

dokumentaci

Kemelovy

vily

je

zřejmé,

ţe

role

objednavatele zde byla velmi významná, avšak o osobě Dr. Ludvíka Kremela toho bohuţel moc nevíme. Pouze z jeho titulu a vybudování zázemí pro lékařskou praxi v roce 1948 můţeme usuzovat, ţe se jednalo o lékaře. Příslušnost objednavatele k pokrokově smýšlející a zámoţné části ostravské populace by ovšem mohla být částí vysvětlení, proč ve vilové zástavbě, kde se doposud vyskytovaly jen stavby s historizujícím nádechem a s prvky lidové architektury, vznikl takto ojedinělý objekt.

Jiří Jezerský: Ze starostovy vily hostinec. [online]. 2008 [cit. 21. 4. 2014]. Dostupné z: http://www.ostravaci.cz/?s=z-historie-ostravy&id=34 19

17

6. ČESKOSLOVENSKO VS. OSTRAVA Jak vypadala architektura průmyslové Ostravy ve dvacátých a třicátých letech minulého století a kde mohl ostravský stavitel Karel Gajovský najít inspiraci pro stavbu

funkcionalisticko-puristické

vily,

jejíţ

vzhled

evokuje

atmosféru

zaoceánských parníků? Nejdříve bych ráda nastínila stavební situaci dvacátých a počátku třicátých let v Československu, neboť vývoj stylu je organický proces, závisející na kulturně-politických a ekonomických kontextech. Jako první bych se přesunula do centra dění, do hlavního města Prahy. 6.1.

PRAHA A EVŢEN LINHART

Puristicky laděná kompozice ostravské vily, stejně tak jako její kruhová okna či parníkové zábradlí směřovaly můj zájem na tvorbu z okruhu členů Puristické čtyřky, konkrétně k pracím Evţena Linharta z počátku dvacátých let. Moji pozornost upoutal např. návrh rodinného domu z roku 1922, publikovaný v časopise Stavba (obr. č. 21), či návrh baru – pavilonu (obr. č. 22), který veřejnosti představil v umělecké revue Veraikon v roce 1923. V obou případech se sice jedná jen o nerealizované projekty, ale oba byly publikované v uznávaných periodikách, ke kterým mohl mít přístup i lokální ostravský stavitel, jako byl Karel Gajovský. Fasáda

Linhartova

návrhu

rodinného

domu

se

vyznačuje

asymetrickým

uspořádáním, pravoúhlá dispozice je narušena jen organickým zakřivením v části schodiště a kulatým a oválným oknem. Plasticity výrazu je dosaţeno předsazením úzkého rizalitu se dvěma balkony umístěnými nad sebou, francouzskými okny a kulatým oknem v horní části. Na tuto hmotu je z kaţdé strany navázána další část, která úzký rizalit opticky podpírá a usazuje kompozici na diagonálu mezi levým dolním a pravým horním rohem fasády. Okna jsou v kaţdém vertikálním pásu jiná, přičemţ jejich usazení vytváří jakýsi druhý rámec, zevnitř lemující hrany stavby. Tato lineární kompozice je znatelná i u návrhu baru–pavilonu z roku 1923. U návrhu rodinného domu byl poměr vertikálních a horizontálních os ve čtvercové dispozici téměř vyváţený (4×5), ale u baru–pavilonu jasně převládá členění horizontální. Tato stavba svým střídavým uspořádáním oken a balkonů se sloupy vyznívá jako jakási melancholická, puristicky čistá ozvěna salonů z divokého západu. Čelní fasáda je aţ extrémně osově symetrická, vyuţívá pravidelného

18

rytmu okenních otvorů a působí, jako by se svou vnitřní objemovou plasticitu pokoušela skrýt za plochou maskou ze sloupů a podpěr vyrůstajících z přízemí a podpírajících střechu. Z bočního pohledu se však účelná odstupňovanost objevuje a prozrazuje kaskádovité seskupení kubických hmot, opět pomocí zastřešeného, sloupy podpíraného ochozu zarovnané do čistého obdélníkového tvaru. Vila Karla Gajovského si z předchozích návrhů nese právě rozvrstvení hmot a symetrickou práci s okenními otvory, i kdyţ ve výsledku je tato kompozice o poznání těţkopádnější a více účelová neţ estetická. Přejímá také vyuţití kulatých lodních oken a přidává k nim uţ výše zmíněné parníkové zábradlí, čímţ dotváří dojem zaoceánských parníků, ovšem ve tvaru městské vily. Pro správné pochopení Kremelovy vily a jejího zasazení do kontextu s praţskými puristickými realizacemi by bylo namístě toto prostředí trochu blíţe popsat. Základnu českého purismu tvoří příslušníci tří skupin, přičemţ hranice mezi nimi jsou nejasné a místy splývají tím, jak se názory a manifesty umělců slévají, rozdělují a mění. Velmi lapidárně je můţeme rozdělit na členy skupiny Devětsil, dále na Klub architektů, tj. spolek absolventů české techniky, kteří se objevují kolem revue Stavba, a naposledy na skupinu Kotěrových a Gočárových studentů praţské Akademie výtvarných umění, kteří vesměs byli členy spolku Sdruţení architektů, vydávajícího časopis Stavitel. Názory i členové Devětsilu se v průběhu času měnili – první architekty ve skupině, Alois Wachsmana a Josefa Havlíčka, nahradili Bedřich Feuerstein a Jaromír Krejcar. Feuerstein byl velmi zcestovalý a díky pobytu v Petrohradě a ve Francii se mj. seznámil s Le Corbusierovým purismem i klasicizující modernou Augusta Perreta. Mezi jeho nejvýznamnější puristická díla patří Krematorium v Nymburku (1921–1925, obr. č. 23), na kterém spolupracoval s Bohumilem Slámou. Jaromír Krejcar zpočátku neustáleně pouţíval rozličných výrazových forem v poněkud extravagantním stylu, poté se na jeho tvorbě podepsal vliv Feuersteina a Teigeho. Vyuţívá novotvary, typické pro český purismus – parníková okna a zábradlí, připomínající paluby zaoceánských lodí. Roku 1923 se připojuje Josef Chochol, který, přestoţe ze začátku bylo pro mladé architekty vzorem jeho dílo, je postupně zastiňován Le Corbusierem. Ten totiţ má v českých časopisech větší publicitu, a to díky pouţívání vyššího stupně „puristické 19

výrazové jistoty“20. Jako příklady Chocholových prací té doby můţeme zmínit soutěţní návrh Nového českého divadla (1922, obr. č. 24) či soutěţní projekt pomníku a muzea Bedřicha Smetany (1924) – zde se konečně objevuje výraz corbusierovského purismu. V téţe době jako Chochol vstupuje do Devětsilu čtveřice mladých absolventů techniky, kteří, stejně jako Chochol a Feuerstein, publikují v časopise Stavba. Jsou to Evţen Linhart, Jaroslav Fragner, Karel Honzík a Vít Obrtel. Tito mladí architekti tvořili jakousi skupinu uţ od roku 1921 a spojuje je společný přechod od kubismu k velmi osobitému purismu – odtud název Puristická čtyřka.21 Jejich architektura splňovala základní principy tohoto stylu, ale na rozdíl od corbusierovského bílého pojetí fasády měla být barevnější a nezavrhovala klasické tvarové prvky, např. výrazné římsy či valbovou střechu. Nejpoetičtěji však vyznívala díla Evţena Linharta. Motivy z jeho návrhů pak často parafrázoval Jan Rosůlek. Členy Puristické čtyřky můţeme povaţovat za jakýsi spojovací článek mezi Devětsilem a prvotním programem časopisu Stavba. V okruhu Stavby, a přitom úzce propojený s Devětsilem, byl např. Jan E. Koula, z jehoţ díla můţeme zmínit například projekt kavárny na nábřeţí (obr. č. 25). Jedná se v podstatě o parník s kruhovými okny, zábradlím, přídí i palubami, jen přizpůsobený potřebám pozemské kavárny. Výrazové prostředky Puristické čtyřky vyuţívá i v projektu sériových domků. Puristicky orientované návrhy dalších přispěvatelů Stavby se více drţí zarytých konvencí, jsou sušší a racionalističtější. K těmto architektům patří např. Oldřich Starý, dříve projektant průmyslových budov, který v Praze zrealizoval nájemní dům ve Václavkově ulici. Z dalších zástupců tohoto stroze puristického stylu bych jen pro úplnost jmenovala Oldřicha Tyla (nároţní budova penzionátu YWCA, 1923–1926, obr. č. 26), Ludvíka Kyselu (hlavně studie ve Stavbě) či Bohumíra Kozáka. Purismus ţáků Kotěry a poté i Gočára koexistoval s oficiálním slohem Akademie výtvarných umění, vycházejícím především z tvorby Jana Kotěry před rokem 1910 a ze soudobé holandské produkce. Tento sloh se vyznačoval především prostým modernistickým výrazem, redukovaným na několik tektonických článků 20 21

R. Švácha: Od moderny k funkcionalismu. Praha: Odeon 1985, str. 234 Ibid., str. 234

20

– na římsy, trnoţí a lizény. Mezi zástupce této tvorby můţeme zařadit třeba Josefa Havlíčka a Vladimíra Wallenfelse či Jaromíra Krejcara, jehoţ zásluhou na Akademii proniká purismus, i kdyţ jeho náznaky můţeme najít i před Krejcarovým nástupem, a to hlavně v díle Josefa Kalouse. Kalous se od purismu, představeného výše, výrazně liší. A to především tím, ţe purismus Le Corbusiera, Chocholy či Puristické čtyřky je tvořen z jednoho celku, posléze členěného přidanými prvky, zatímco Kalousovy puristicky laděné stavby se jiţ od začátku skládají ze samostatných jednotek, tektonicky přikládaných k sobě. Jako jeden charakteristický příklad jeho tvorby můţeme uvést jeho komplex budov obecní plynárny

v michelské

ulici

U

Plynárny

(1925–1932).

Tento

způsob

architektonického projevu označuje Švácha jako „modernistickou tektoniku v puristickém obalu“.22 Na druhou stranu, dílo dalšího Kotěrova ţáka, Kamila Roškota, můţeme opět podle Šváchy popsat jako „purismus v obalu tektonické moderny“. Roškot totiţ plastickým zdůrazněním konstruktivních článků a tuto vnější tektoniku slučuje s vnitřní puristickou objemovostí, coţ ve výsledku vytváří neobyčejnou monumentalitu architektonického výrazu.

6.2.

BRNO A ARNOŠT WIESNER

Další inspiraci při navrhování a stavbě vily dr. Kremela mohl Karel Gajovský čerpat právě v brněnském prostředí, které se aktivně hlásilo k funkcionalistickým a puristickým tendencím. Při hledání moţného inspiračního zdroje má pozornost směřovala na pisárecké úbočí, které poskytovalo lukrativní stavební parcely a kde v polovině

dvacátých let

začaly vyrůstat luxusní vily

pro zámoţné

objednavatele. Jako jedna z prvních zde vznikla vila pro ředitele České banky Union, Eduarda Münze, kterou navrhl významný brněnský architekt, jiţ mnohokrát zmiňovaný Arnošt Wiesner. Vila stojí na ulici Hroznová, č. p. 19 v Brně a byla postavena v letech 1924–1926 (obr. č. 27 a 28). Dvoukřídlá stavba na půdorysu písmene L se nachází na jiţním svahu, přičemţ vstup a křídlo, určené pro provozní zázemí, je orientováno na sever. Obytné místnosti jsou koncipovány v jiţním křídle, přičemţ rozdělení domu na dvě křídla s rozdílnou funkcí je pro Wiesnera typické a tuto dispozici můţeme najít např. u vily Stiassny z let 1927–1929 (obr. č. 29) nebo u vily Haas (obr. č. 30), kterou navrhoval v letech 1928–1930. 22

Ibid., str. 247

21

Wiesner podle funkce rozdělil i jednotlivá patra. Do suterénu umístil místnosti pro personál, v prvním patře se nacházely obytné prostory pro členy rodiny a druhé patro slouţilo jako pokoje po hosty a velkou část zabírala střešní terasa. Stavba je jako kdyby seskládaná ze tří kvádrů, které kopírují sklon svahu. Převládající horizontální členění bylo původně narušováno jen výraznými liniemi průběţných komínů. Hmota stavby je utvářena adicí, výraz fasády je oţivován podle potřeby předsunutými či naopak zasunutými okenními rámy. Dům je ve sloţité kompozici zasazen do zeleně zahrady a poskytoval obyvatelům jak dostatek prostoru pro zázemí a společenský ţivot, tak i potřebné soukromí. Původní interiér vily se nedochoval a nezůstaly o něm ani ţádné zprávy. Jediným zachovalým prvkem je štuková výzdoba v hudebním salonu v prvním patře, kterou tvoří ozdobné římsy a zrcadla. Vybavení bylo zdevastováno při necitlivé rekonstrukci v 80. letech, kdy byla vila v uţívání generálního ředitelství Zemědělských staveb. Původně byla vila majetkem České banky Union v Praze, od které ji odkoupili manţelé Münzovi. Eduard Münz však v roce 1940 zemřel a manţelka byla kvůli svému ţidovskému původu za války deportována do koncentračního tábora, přičemţ vila byla po válce znárodněna. Synové Heinz a Peter Münzovi působili v československé zahraniční armádě a po návratu jim byl dům na krátkou chvíli vrácen. V roce 1951 polovinu vily vlastnilo ministerstvo financí ČSR, poté domovní správa Městského národního výboru v Brně.23 Dnes je vila z většiny majetkem developerské společnosti, která v roce 2012 začala s její rekonstrukcí a má v plánu ji vrátit do původního stavu. Poté má slouţit k soukromému bydlení.24 S vilou Dr. Ludvíka Kremela vykazuje vila Münz několik shodných rysů. Jako první bych zmínila aditivní způsob skládání hmoty, který je sice u Gajovského v poněkud subtilnější formě, ale stejně jako Wiesner tím zdůrazňuje funkční prvky (např. předsazení terasy na zahradním průčelí, které zastřešuje ochoz pod ním nebo umístění provozních částí na severní stranu). Dalším společným prvkem je střešní terasa, ale ta se ve dvacátých letech při stavbě rodinných domů Jakub Potůček, Vila Münz [online]. 2010 [cit. 20. 4. 2014]. Dostupné z: http://www.archiweb.cz/buildings.php?&action=show&id=1251 24 Lukáš Valášek, Brněnská vila byla skvostem, zůstaly však jen obvodové zdi. [online]. 2012 [cit. 20. 4. 2014]. Dostupné z: http://brno.idnes.cz/z-munzovy-vily-zustaly-jenobvodove-zdi-ff2-/brno-zpravy.aspx?c=A120505_1773625_brno-zpravy_jog 23

22

povaţovala za samozřejmost. Navazuje tak na jeden z pěti pilířů moderní architektury Le Corbusiera, který byl propagátorem střešních teras z důvodu moţnosti vybudování zahrady. O corbusierovském vlivu na Kremelovu vilu svědčí i sloupy na zahradní straně, které podpírají terasu, a předsazený blok ve druhém nadzemním podlaţí, a umoţňují tak volný a krytý průchod. Zároveň tento způsob zastřešení nabízí příjemné stinné posezení v letních dnech. Münzova

vila

vznikla

v prostředí

nové,

rozrůstající

se

metropole

československého státu. Změna ekonomického a kulturního postavení města s sebou totiţ přinesla i nutnost stavebního rozvoje. Navzdory nepříznivým skutečnostem, jako byl např. nedostatek financí, stavebního materiálu či školených odborníků, se Brno, hlavně díky pokrokové podpoře městské a zemské správy, rychle pustilo do stavby nových úřadů, škol a bytových jednotek, ale také dalo příleţitost k realizaci nových urbanistických koncepcí. Navíc, na rozdíl od minulosti, se instituce nebránily pronikání nových impulzů do architektury a daly příleţitost mladým a nadějným architektům, aby tyto nové vlivy realizovali v praxi. Inspirací se stala především vídeňská moderna z doby před první světovou válkou, a to nejen z důvodu střízlivějšího výrazu, ale i díky niţším nákladům na realizaci stavby. Důleţitým aspektem přijetí tohoto vlivu byla také snaha o celkovou reformu architektury. Hlavní zásluhy za odstartování nového architektonického programu a hlavně jeho okamţitou

realizaci

můţeme

přičíst

městskému

architektovi

Jindřichu

Kumpoštovi a dále průkopníkovi moderní tvorby Arnoštu Wiesnerovi. Tito a mnozí další se výrazně podíleli na „očistě“ architektonických tvarů, na odstranění komplikovanosti

historických

slohů

a

jakési

přípravě

půdy

pro

nástup

funkcionalismu. Důleţitým prvkem v brněnském stavebnictví bylo hledání řešení problému individuálního a levného bydlení. Vznikaly projekty na kolonie rodinných domů, na kterých se mj. podílel Bohuslav Fuchs, Jaroslav Grunt, Karel Kotas, Valentin Hrdlička, Jindřich Kumpošt a mnoho dalších. Na nově se utvářející typ městského rodinného domu, který měl být jak cenově dostupný, tak konstrukčně jednoduchý, s potenciálem pro sériovou výrobu, měly asi výraznější vliv realizace tří dvojdomků na Alešově ulici (obr. č. 31), na jejichţ projektu se pravděpodobně podílel Jan Vaněk a snad i Jaroslav Grunt. Důleţitá zde byla inovativní aplikace

23

Loosova konstrukčního systému „domu s jednou zdí“25 a také vztah zařízení a interiéru – nábytek byl částečně vestavěn a vyuţit k prostorovému členění místnosti.26 Na brněnskou architekturu neměla valný vliv ani monumentální rakouská, popř. německá tvorba, ani národní tzv. obloučkový kubismus. Ten se v Brně projevil jen v několika realizacích, a to na Nemocenské pokladně od Jaroslava Syřiště či v pracích Jaroslava Grunta. J. Grunt se mj. při realizaci průčelí módního salonu Femina inspiroval i principy výmarského Bauhausu, ale ani vliv této instituce se v brněnském prostředí nijak výrazně neuchytil. Intenzivní vliv na vývoj brněnské architektury však měl místní rodák Adolf Loos. Navzdory tomu, ţe v prostředí Brna realizoval pouze přestavbu zámečku Dr. Viktora Bauera, přičemţ jeho účast můţeme s jistotou určit pouze na úpravě jídelny, silně zapůsobil na nastupující generaci mladých architektů. A to především prostřednictvím svých průkopnických projektů a staveb, pronikavých úvah, ale i osobních kontaktů.27 Přímý vliv je viditelný zejména u Arnošta Wiesnera, který s Loosem v roce 1926 osobně spolupracoval. Kolem roku 1925 se v Brně tvořilo pevné zázemí pro přijetí nových impulsů, a to zejména ze zahraniční architektury. Brněnští architekti stále častěji podnikali studijní cesty a osobně se setkávali se zástupci holandské, francouzské, německé a rakouské architektonické avantgardy. Mnoţily se návštěvy a přednášky významných uměleckých osobností, jako byli Johannes Jacob Peter Oud, Walter Gropius, Le Corbusier či Adolf Loos, kteří v Brně na počátku roku 1925 vystoupili v cyklu přednášek o architektuře. Důleţitou roli hrála také bohatá ediční činnost, hl. v časopise Index, ve sborníku Bytová Kultura a později i v architektonické revui Horizont.28 Konec hledání nové koncepce architektury a obrat ke corbusierovskému pojetí architektury znamenala stavba Zemanovy kavárny (obr. č. 32) Bohuslava Fuchse

Nosná funkce je svěřena zděným příčkám, které jsou vně vytaţeny. Podélné zdi mají dřevěnou konstrukci a postrádají základy, jsou tedy na nosné zdi jen „zavěšeny“ (viz katalog O nové Brno, str. 44) 26 L. Kudělková. Brněnská architektura 1919–1939. In O nové Brno, textová část. Brno: Muzeum města Brna, 2000, str. 17 27 L. Kudělková. Brněnská architektura 1919–1939. In O nové Brno, textová část. Brno: Muzeum města Brna, 2000, str. 19 28 Ibid., str. 21 25

24

v roce

1925.29

Nebyla

totiţ

„pouhým

součtem

jednotlivých,

relativně

samostatných částí, nýbrţ celistvým a vyváţeným, puristicky soudrţným stavebním

organismem,

jehoţ

účelná

půdorysná

dispozice

byla

navenek

vyjádřena velkými, nadto výsuvnými okny“.30 Tato stavba, v níţ se harmonicky propojuje prostor, hmota a plocha a vše je zabaleno v plášti z bílé omítky kontrastující s okolní zelení, se na území Moravy stala jakousi vlajkovou lodí nového proudu architektonické avantgardy, známého jako funkcionalismus. Ten se pro další desetiletí stal vůdčí tendencí v brněnské architektonické tvorbě, i kdyţ samozřejmě ještě nějakou dobu doznívaly i ostatní vlivy. Mezi další významné stavby, které ovlivnily brněnské architektonické ovzduší, můţeme zařadit kavárnu Esplanade A. Wiesnera z roku 1925 nebo projekt brněnského krematoria (obr. č. 33), na kterém Wiesner pracoval v letech 1925– 1926 a které bylo vybráno k realizaci. Díky stálé poptávce po rodinných domech se rozvíjela nejen stavební produkce tohoto typu, ale také hledání nového, levného a estetického způsobu řešení. Vznikly tak realizace Jana Víška, A. Wiesnera či Aloise Kuby, které se postupně „očišťovaly“ od nánosu dekorativních prvků a redukovaly se na základní geometrické tvary. Nebylo to však z důvodu ekonomických, neboť ani materiály, ani řemeslné provedení neodpovídalo úspornému řešení domků pro sociálně slabé z dřívějších let. Dalším propagátorem moderní evropské architektury čistých tvarů byl Oskar Poříska, jehoţ stavby se vyznačovaly hladkým, čistým průčelím, nenarušovaným ani římsami nebo ostěním. Tato puristická tendence se na rozdíl od jiných přechodných inspiračních jevů, v brněnském prostředí na dlouhou dobu ustálila. V září 1928 byla dokončena a zpřístupněna Kolonie Nový dům, kde vybraní architekti prezentovali svou představu individuálního bydlení. Zadání, ţe se má jednat o úsporný stavební program, však ne všichni architekti dodrţeli, nejméně Jiří Kroha. Tento projekt, inspirovaný o rok starší kolonií Am Weissenhof, se kromě manifestace bydlení v rodinném domě stal také demonstrací naprostého příklonu k funkcionalistickému proudu moderní architektury.31

Kavárna byla v roce 1964 zbořena kvůli stavbě divadla, v roce 1995 však byla o kus dál postavena její přesná replika. 30 Ibid., str. 21 31 Ibid., str. 28 29

25

Další stavební rozvoj v duchu funkcionalismu nastal v souvislosti s výstavbou zemského výstaviště na tzv. Bauerově rampě v Pisárkách, kterému jiţ byla věnována i samostatná publikace32 a s tématem mé práce příliš nesouvisí. Zmínila bych však stavbu, která vznikla v očekávání přílivu návštěvníků na Výstavu soudobé kultury. Jedná se o typologicky ojedinělou stavbu městské ubytovací kanceláře od O. Pořísky, umístěnou naproti hlavního nádraţí (obr. č. 34). Brno ve druhé polovině dvacátých let dospělo k jednomu z vrcholů svých stavebních dějin a zařadilo se po bok ostatních středoevropských center, přičemţ na sklonku třetího desetiletí se navíc zapsalo i do dějin světové architektury. V roce 1930 totiţ byla podle návrhu Ludwiga Miese van der Rohe dokončena vila Tugendhat. Van der Rohe zde dovedl k dokonalosti v Brně jiţ běţně uţívanou tendenci

nahrazování

tradičního

členění

prostoru

vytvořením

prostoru

„uplývajícího“. Avšak jakkoli je tato stavba významná ve světovém měřítku, v brněnském prostředí nezanechala výraznější stopy. Stavební program byl totiţ na brněnské stavitele příliš náročný nejen finančně, ale také se značně odlišoval od poţadavků a moţností soukromých stavebníků i státních a městských institucí.33

Dagmar Černoušková, Jindřich Chatrný, Lukáš Smekal: Ve znamení paraboly. Brno: Muzeum města Brna, 2008, 60 s. 33 L. Kudělková. Brněnská architektura 1919–1939. In O nové Brno, textová část. Brno: Muzeum města Brna, 2000, str. 32–33 32

26

7. OSTRAVA!!! V Moravské Ostravě dvacátých a třicátých let vzniká celá řada významných staveb, ať uţ je to nová radnice, postavená v letech 1924–1929 podle návrhu prof. Ing. Vladimíra Fischera z Brna a architektů Koláře a Rubého z Moravské Ostravy, či oční pavilon v městské veřejné nemocnici z roku 1932, postavený podle návrhu arch. K. Kotase. Významná byla také stavební produkce školních budov, např. škola pro ţenská povolání ve Vítkovicích z r. 1923, projektovaná arch. Ing. B. Syřištěm z Brna, nebo Státní průmyslová škola ve Vítkovicích z roku 1929 od architektů Koláře a Rubého z Moravské Ostravy.34 Působili zde často také architekti zvučných jmen, jako byli Vlastislav Hofman, který navrhl výjimečnou, dnes uţ bohuţel neexistující kubisticky laděnou budovu krematoria z roku 1922 (obr. č. 35), nebo Josef Gočár a jeho stavba Anglo-československé banky na Nádraţní ulici v letech 1923–1924 (obr. č. 36). Moravská Ostrava se přetvářela ve velkoměsto a to potřebovalo banky, budovy nových institucí, obytné domy, ale i místa, kam se i v nepříliš kulturní „černé“ Ostravě mohli uchýlit příznivci múz. Město však suţovaly silné rozpory mezi dvěma hlavními národnostními skupinami – mezi Čechy a Němci. To se projevovalo nejen v politických rozepřích či nesvárech mezi obyvateli, ale i ve stavebnictví, například právě při stavbě divadel. Staré divadlo bylo německé, coţ u vlasteneckých zastupitelů města české národnosti bylo vnímáno se značným znechucením jako demonstrace německé kulturní převahy. Ideová soutěţ na Národní divadlo moravskoslezské byla vypsána jiţ v roce 1920, ale výsledky jen poukázaly na to, ţe ostravský lid zas tak moc po vlastním divadle netouţí. Místo novostavby tak došlo jen k anexi německého divadla.35 Snahy o výstavní pavilon však dopadly značně lépe. Na základě projekční soutěţe, uzavřené v březnu 1923, byl vybrán návrh Františka Fialy a Vladimíra Wallenfelse, který byl v letech 1924–1926 dokonce realizován (obr. č. 37). Budova dostala název Dům umění a vydobyla si pověst nejmodernější stavby v kraji. Fasáda z reţného zdiva v zajímavém kontrastu se skleněnými plochami a ţelezným lucernovým osvětlením nadčasově zapadá do stavebního způsobu

Ing. K. Frič: Stavební vývoj Mor. Ostravy, in: Moravská Ostrava. Str. 59 – 66. Jindřich Vybíral, Zrození velkoměsta. Ostrava: Národní památkový ústav Ostrava, Era. 2003. Str. 99–101 34 35

27

průmyslového ostravského revíru, ale zároveň vnáší do architektury vliv holandské soudobé tvorby.36 Kromě Domu umění a několika dalších novostaveb však byli Ostravané k pronikání nových architektonických vlivů spíše skeptičtí. Stále měli v oblibě spíš ornament a historizující klasiku neţ puristicky čisté a jednoduché tvary. O tom svědčí i projekt na vybudování Nové radnice (obr. č. 38), který vyhrál klasicizující monument architektů Fischera, Koláře a Rubého. V roce 1928 však pozměnili projekt věţe, takţe se původně zamýšlená zvonice stala jakýmsi majákem z ţeleza, betonu a skla a umírněná, nikterak zajímavá architektura s tradiční ikonografií reprezentačních prvků získala výrazný a pozoruhodný akcent, který z radnice vytvořil jeden ze symbolů moderní Ostravy.37 Ke konci dvacátých let byla oficiální ostravská architektura zastoupena především stavbami v neoklasicistním stylu, a jak jsem jiţ zmínila, na nové experimenty nebylo nahlíţeno příliš vlídně. To se týkalo nejen architektury významných institucí, ale i rodinných domů a vil. Od počátku třetího desetiletí se architekti i stavitelé k této stavební úloze stavěli s cílem vytvořit malebné rodinné sídlo s odkazy na minulost. Dvojici předních ostravských architektů Koláře a Rubého doplňoval z německé strany Ernst Korner. Jeho tvorba se povětšinou nesla ve stylu neoklasicismu, avšak výrazně ovlivnila tvář Ostravy, a to nejen adaptací vily Dr. Krause pro Českou banku Union na Nádraţní ulici, ale hlavně tím, ţe zaloţil typ monumentální stavby, který se stal nejcharakterističtějším reprezentantem ostravské architektury meziválečné éry.38 Z jeho typické tvorby však vybočuje přestavba obchodního domu Rix39 z roku 1928 (obr. č. 39), kdy se přiklání k idejím německé Nové věcnosti. Celkem šestipatrová budova se skeletovou konstrukcí

a

pásy

oken

s úzkými

parapety

se

stala

prvním

signálem

nastupujícího internacionálního stylu na Ostravsku.40 Navzdory

světové

hospodářské

krizi,

útlumu

práce

v dolech

a

zvýšení

nezaměstnanosti znamenal přelom dvacátých a třicátých let pro Ostravu překvapivý stavební rozvoj. Město se můţe dodnes těšit řadou zajímavých

36 37 38 39 40

Ibid., str. 102–103 Ibid., str. 109 Ibid., str. 117 Obchodní dům RIX byl zničen při bombardování v roce 1944 Ibid., str. 118

28

stavebních realizací z té doby, a to i díky pracím mladého Kotěrova ţáka Karla Kotase, který do Ostravy přišel v roce 1925. Z jeho realizací zde jen pro představu můţeme uvést Moravskoostravskou spořitelnu z let 1928–1930 nebo obchodní dům Brouk a Babka na Smetanově náměstí z roku 1928 (obr. č. 40). Spořitelna podle přání objednavatelů splňuje základní reprezentační prvky království moci a peněz,

čehoţ

autor

dosáhl

strohou,

monumentální

fasádou

na

pomezí

neoklasicismu a kotěrovské moderny.41 U obchodního domu Brouk a Babka však mohl

v plné

síle

předvést

své

modernistické

smýšlení.

Puristicko-

funkcionalistický vliv jej také nenechal nepoznamenaným a projevil se například na budově občanské záloţny z roku 1930, jejíţ krabicovitý objem je narušen jen úzkým schodišťovým rizalitem a několika jednoduchými balkony, jinak je jen klidně osázen obdélnými okny. Tvorba Karla Kotase v ostravském revíru neměla konkurenci a stala se zdrojem inspirace pro řadu dalších architektů a stavitelů. Po poválečné depresi stavební ruch opět zesílil a Ostrava se začala plnit stavbami, které nové velkoměsto mohly reprezentovat daleko lépe. Zlepšovaly se také ţivotní podmínky obyvatel, k čemuţ přispívalo i rozšiřování parků a zeleně. Kolem nerovného a odpadky zaneseného břehu Ostravice byl v roce 1928 vybudován park Komenského, který tuto oblast značně zkulturnil a umoţnil tak rozšíření vilové čtvrti, ve které roku 1930–1931 vznikla mimo jiné vila Dr. Ludvíka Kremela, projektována stavitelem Karlem Gajovským, a kterou se tato práce v prvé řadě zaobírá. Karel Gajovský tuto vilu vytvořil v době, kdy se v Ostravě a okolí teprve začínají prosazovat bratři Šlapetové a funkcionalismus a modernistické myšlenky se projevují nejdříve při stavbách obchodních domů. Stavba tohoto domu tedy musela být blízkém okolí ojedinělá. Kaţdopádně faktická existence této budovy rozhodně přispěla k přerodu Ostravy z průmyslového, špinavého a chaotického města na místo, kde se dá ţít.

41

Ibid., str. 132

29

8. SHRNUTÍ Cílem této práce bylo představit Kremelovu vilu nejen v kontextu produkce lokálního ostravského stavitele Karla Gajovského, ale zasadit ji i do souvislostí s vývojem architektury v největších československých metropolích, v Praze a v Brně. Původ prvků, které se na této unikátní stavbě vyskytují, lze totiţ je těţko vystopovat pouze na území Ostravska, kde snad mohla jako ideový základ slouţit Wallenfelsova stavba Domu umění či některé projekty Karla Kotase či Koláře a Rubého. Lodní zábradlí, kruhová okna a výrazné římsoví, evokující vzhled zaoceánského parníku, mě přivedly k hledání potenciálního inspiračního zdroje v okruhu praţské Puristické čtyřky, konkrétně u Evţena Linharta. Ovšem způsob skládání hmoty, práce s prostorem a následné zdůraznění funkčních prvků stavby přenesly mou pozornost naopak do prostředí brněnského, kde vznikaly realizace Arnošta Wiesnera. Drastické přestavby z 60. let sice výrazně poznamenaly původní výraz vily, stojící v klidné části města naproti Komenského sadům, avšak stále si zachovala něco z původního, nauticky romantického vzhledu. To něco stále upoutává pozornost kolemjdoucích chodců a nutí je, aby se na chvíli zastavili, a kdyţ uţ ne přemýšleli, tak aby se alespoň zahleděli. Architektura této stavby je v ostravském prostředí nepříliš častá a navzdory některým nedostatkům či proviněním vůči puristické ideologii se zařazuje mezi významné počiny z éry první republiky, které by rozhodně neměly být zapomenuty.

30

9. POUŢITÉ ZDROJE A LITERATURA

PRAMENY Archiv stavebního úřadu Moravská Ostrava – fond plánů a dokumentů k objektu č. p. 1899 Zemský Archiv v Opavě - fond krajského soudu Moravské Ostravy, karton 593 Státní okresní archiv Frýdek-Místek – fondy BS Místek, BÚ Frýdek – Místek, BÚ Místek a OŠV Frýdek

LITERATURA Jaroslav Bakala et al., Dějiny Ostravy, Ostrava, 1993. Martin Strakoš, Průvodce architekturou Ostravy, Ostrava, 2009. Jindřich Vybíral, Zrození Velkoměsta: architektura v obraze Moravské Ostravy 1890-1938, Ostrava, 1998. Karel Jiřík et al., Ostrava: příspěvky k dějinám a výstavbě Ostravy a ostravska, Ostrava, 1991. Vladislav Šrenk, Jindra Habrovanský: Moravská Ostrava, Ostrava, 1937 Rostislav Švácha: Od moderny k funkcionalismu, Praha, 1985 Zdeněk Kudělka, Jindřich Chatrný: O nové Brno: brněnská architektura 1919 – 1939: katalog, textová část. Brno, 2000. Zdeněk Kudělka, Jindřich Chatrný: O nové Brno: brněnská architektura 1919 – 1939: katalog, obrazová část. Brno, 2000. Colin Rowe: Matematika ideální vily a jiné eseje. Brno, 2007 Čeněk Podlipský, Jaroslav Zahradník: Ostrava, město uhlí a železa. Ostrava, 1947.

31

Dagmar Černoušková, Jindřich Chatrný, Lukáš Smekal: Ve znamení paraboly. Brno: 2008. Bohuslav Syrový: Architektura. Praha: 1972 Petr Pelčák, Vladimír Šlapeta: Brno: architektura 1918 – 1939 = architecture 1918 – 1939. Brno: 2011. Pavel Zatloukal: Česká republika: architektura XX. století. Praha: 2011 Karel Lhota: Nejen slova. Praha: 2010 Jaroslav Herout, Slabikář návštěvníků památek, Praha, 2011.

PERIODIKA Josef Marek. Do nové epochy. Architekt SIA, 1927, roč. XXVI., s. 217 – 219 Jiří Voţenílek. Podstata architektonické tvorby. Architekt SIA, 1931, roč. XXX., s. 140 - 150

ELEKTRONICKÉ ZDROJE http://www.archiweb.cz/ernst-wiesner http://www.archiweb.cz/buildings.php?&action=show&id=1251 http://www.riedl.cz /PDF/Gajo.pdf http://www.riedl.cz/gajo.html http://www.stablovice.cz/zamek/zamek-stablovice/pro-milovniky-historie/prameny-a-literatura/ http://www.ostravaci.cz/?s=z-historie-ostravy&id=34 http://brno.idnes.cz/z-munzovy-vily-zustaly-jen-obvodove-zdi-ff2-/brnozpravy.aspx?c=A120505_1773625_brno-zpravy_jog

32

10. OBRAZOVÁ PŘÍLOHA Veškerá obrazová dokumentace byla buď pořízena autorkou práce, nebo převzata z archivních materiálů stavebního úřadu Moravská Ostrava nebo SOA ve Frýdku – Místku. Zbylé fotografie byly převzaty z publikací a internetu: Rostislav Švácha: Od moderny k funkcionalismu, Praha, 1985 (obr. č. 1, 21, 22, 24 – 26) Zdeněk Kudělka, Jindřich Chatrný: O nové Brno: brněnská architektura 1919 – 1939: katalog, obrazová část. Brno, 2000 (obr. č. 2, 31) Vladislav Šrenk, Jindra Habrovanský: Moravská Ostrava, Ostrava, 1937. (obr. č. 14) Čeněk Podlipský, Jaroslav Zahradník: Ostrava, město uhlí a železa. Ostrava, 1947. (obr. č. 15 a 20) Jindřich Vybíral, Zrození Velkoměsta: architektura v obraze Moravské Ostravy 1890-1938, Ostrava, 1998. (obr. č. 35 – 37, 39, 40) http://archiweb.cz/buildings.php?&action=show&id=1058 (obr .č. 23), vyhledáno 27. 4. 2014 http://www.zemanka.cz/picture/kavarna1x.jpg (obr. č. 32), vyhledáno 27. 4. 2014 http://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_udalosti&load=41 (obr. č. 33), vyhledáno 27. 4. 2014 http://www.bam.brno.cz/objekt/c066-mestska-ubytovaci-kancelar?filter=code (obr. č. 34), vyhledáno 27. 4. 2014 http://www.bam.brno.cz/objekt/c044-munzovavila?filter=code&architectSearch=wiesner&code=C001 (obr. č. 27 a 28), vyhledáno 27. 4. 2014 http://www.bam.brno.cz/objekt/c045-stiassneho-vila-vladnivila?filter=code#!prettyPhoto (obr. č. 29), vyhledáno 27. 4. 2014 http://www.bam.brno.cz/objekt/c048-haasova-vila?filter=code (obr. č. 30), vyhledáno 27. 4. 2014 http://severnimorava.regiony24.cz/4-69266-ostrava-bude-mit-pristi-rok-asi-odve-miliardy-korun-nizsi-rozpocet--nez-byl-plan-na-letosek (obr. č. 38), vyhledáno 27. 4. 2014

33

Obr. č. 1: V. Zralý, V. Dvořák, S Kohout: rodinný dům v Praze na Smíchově, 1932

34

Obr. č. 2: E. Spitzer: malý nájemní dům v Brně – Černých Polích, 1937

Obr. č. 3: vila Dr. Ludvíka Kremela, přední průčelí, 1931

35

Obr. č. 4: vila Dr. Ludvíka Kremela, severní průčelí, 1931

Obr. č. 5: vila Dr. Ludvíka Kremela, jiţní průčelí, 1931

36

Obr. č. 6: vila Dr. Ludvíka Kremela, zadní průčelí, 1931

Obr. č. 7: Vila Dr. Ludvíka Kremela, přední průčelí, 1948

37

Obr. č. 8: vila Dr. Ludvíka Kremela, půdorys 1. NP, 1931

Obr. č. 9: vila Dr. Ludvíka Kremela, půdorys 2. NP, 1931 38

Obr. č. 10: vila Dr. Ludvíka Kremela, přední průčelí, dnešní stav

Obr. č. 11: vila Dr. Ludvíka Kremela, severní průčelí, dnešní stav

39

Obr. č. 12: vila Dr. Ludvíka Kremela, jiţní / přední průčelí, dnešní stav

Obr. č. 13: vila Dr. Ludvíka Kremela, zahradní průčelí, dnešní stav

40

Obr. č. 14: reklama na firmu Karla Gajovského, 1937

41

Obr. č. 15: vila ředitelství válcoven plechu

Obr. č. 16: Metylovické hasičské skladiště, 1927 42

Obr. č. 17: Sokolovna Paskov, dnešní stav

Obr. č. 18: Návrh na školu v Datyni, 1929

43

Obr. č. 19: návrh na školu v Datyni, 1929

Obr. č. 20: Gajovského vlastní vila, 1937

44

Obr. č. 21:Evţen Linhart: návrh rodinného domu, 1922

Obr. č. 22: Evţen Linhart: návrh baru – pavilonu, 1923

45

Obr. č. 23: Bedřich Feuerstein: Krematorium v Nymburku, 1921-1925

Obr. č. 24: Josef Chochol: návrh Nového českého divadla, 1922

46

Obr. č. 25: Jan E. Koula: Projekt kavárny na nábřeţí, 1923

Obr. č. 26: Oldřicha Tyl: nároţní budova penzionátu YWCA, 1923-1926

47

Obr. č. 27 a 28: Arnošt Wiesner: Vila Münz, 1924-1926

48

Obr. č. 29: Arnošt Wiesner: Vila Stiassny, 1927-1929

Obr. č. 30: Arnošt Wiesner: Vila Haas, 1928-1930

49

Obr. č. 31: Jan Vaněk, Jaroslav Grunt: dvojdomek na Alešově ulici, 1923-1924

Obr. č. 32: Bohuslav Fuchs: Zemanova Kavárna, 1925

50

Obr. č. 33: Arnošt Wiesner: Krematorium Brno, 1925-1926

Obr. č. 34:Oskar Poříska: Městská ubytovací kancelář, 1927-1928

51

Obr. č. 35: Vlastislav Hofman: krematorium, 1922

Obr. č. 36: Josef Gočár: Anglo-československá banky, 1923-1924

52

Obr. č. 37: František Fiala, Vladimír Wallenfels: Dům umění, 1924-1926

Obr. č. 38: Vladimír Fischer, František Kolář a Jan Rubý: Nová radnice, 1924-1930, současný stav

53

Obr. č. 39: Ernst Korner: přestavba obchodního domu Rix, 1928

Obr. č. 40: Karel Kotas: obchodní dům Brouk a Babka, 1928

54