013-017_Vacha 5.3.2009 19:17 Stránka 13
·tûpán Vácha
PraÏské divadlo pro operu Costanza e Fortezza (1723) v kontextu evropské divadelní architektury 17. – 18. století* Efemérní stavba divadla pro slavnostní operní pfiedstavení Costanza e Fortezza (Stálost a Síla), které u pfiíleÏitosti korunovaãního pobytu císafie Karla VI. s jeho manÏelkou AlÏbûtou Krist˘nou v Praze roku 1723 postavil dvorní architekt Giuseppe Galli-Bibiena, se tû‰í v odborné vefiejnosti dlouhodobému zájmu [obr. 1]. Poslední pfiíspûvek na toto téma pfiinesl autor tohoto ãlánku spoleãnû s Janou Spáãilovou v rozsáhlé studii publikované ve sborníku Castrum Pragense.1 Tato studie je vûnována rekonstrukci stavby vãetnû stanovení jejích rozmûrÛ a pfiesné lokalizace v areálu PraÏského hradu, fie‰í otázky t˘kající se hudebního a scénického provozu a téÏ rozmístûní publika. Jedním z témat, na které se v této studii nedostalo, je architektura divadla a její zhodnocení. Nakolik a v jak˘ch ohledech byla ve své dobû skuteãnû v˘jimeãnou? Není sporu o tom, Ïe tak kolosální divadlo bylo v praÏském prostfiedí nûãím zcela nevídan˘m. Platilo to ale i pro císafisk˘ dvÛr ve Vídni, odkud impuls k provedení opery pod otevfien˘m nebem vze‰el? A k tomu se pojí dal‰í otázka. Jaké má tato stavba místo v divadelní architektufie 17. a 18. století? Galli-Bibienovo divadlo v Praze Ze v‰eho nejdfiíve nûkolik základních údajÛ k samotné stavbû a opernímu pfiedstavení.2 Venkovní, tj. nekryté divadlo bylo postaveno v prostoru letní jízdárny, totiÏ ve dvofie mírnû lichobûÏníkového pÛdorysu s v˘mûrou 93,2 × 35,7 metru, kter˘ pfiináleÏí k areálu nûkdej‰ího jízdárenského komplexu, vybudovaného v severním pfiedpolí PraÏského hradu podle návrhu architekta Jeana Baptista Matheye v letech 1694 – 1699 [obr. 2 a 3]. JiÏní a západní stranu plochy cviãi‰tû ohraniãuje nízká zídka, po severní stranû se táhne objekt kryté jízdárny (dnes slouÏící jako v˘stavní síÀ) a krat‰í v˘chodní stranu vymezuje chodbové kfiídlo, které v horním patfie slouÏilo za chránûnou diváckou *
tribunu umoÏÀující pohodlné pozorování dûní na jízdárenském dvofie [obr. 4]. Letní jízdárna slouÏila k bûÏné drezufie koní, pfii slavnostních pfiíleÏitostech k provozování karuselu a jiÏ pfii v˘stavbû bylo také poãítáno s inscenováním “komedií”. O umístûní divadla rozhodl Galli-Bibiena, kter˘ spoleãnû s autorem libreta Pietrem Pariatim nav‰tívil Prahu v polovinû kvûtna. Vzhledem k efemérní povaze stavby bylo za stavební materiál pouÏito dfievo, pro kulisy a interiérovou dekoraci papírma‰é a malované plátno. Obstarání dfieva a pfiípravné stavební práce zaji‰Èoval dvorní stavební úfiad v Praze, kter˘ byl ve v‰em jednání instruován dvorním stavebním úfiadem ve Vídni. Na vlastní v˘stavbu divadla a pofiízení jevi‰tní v˘pravy uzavfiela 28. ãervna dvorská komora s nájemcem vídeÀského dvorského divadla Johannem Wolfgangem Haymerlem zvlá‰tní smlouvu ve v˘‰i 42 000 zlat˘ch. Dfievûná konstrukce divadla byla rozebrána je‰tû v zimû téhoÏ roku. Likvidaci kulis mûl na starosti císafisk˘ operní intendant Johann Wolfgang Haymerle, plátno koupili hradãan‰tí mû‰Èané, Ïelezné komponenty praωtí Îidé. Stavební dfiíví zakoupili hradãan‰tí kapucíni, strahov‰tí premonstráti, mû‰Èané a státní úfiedníci. V literatufie tvrdo‰íjnû udrÏované tvrzení o tom, Ïe divadlo vyhofielo pfii bombardování Prahy pruskou armádou roku 1757, se nejspí‰ zakládá na mylném údaji Josefa Svátka, kter˘ stavbu zamûnil s hradním divadlem z roku 1680, dne‰ním objektem ãp. 49–50 stojícím vedle jiÏ neexistující Malé míãovny v Královské zahradû. Vzhledem k tomu, Ïe divadelní stavba byla do jízdárenského dvora vestavûna, ve sv˘ch vnûj‰ích rozmûrech s ním byla totoÏná, tj. 93,2 × 35,7 metru. Proscénium bylo ‰iroké 15,5 metru a jevi‰tû bylo ve své pfiední ãásti (od rampy aÏ po poslední pár kulis) hluboké asi 30 metrÛ, coÏ pfiedstavuje pfiibliÏnû dvojnásobek jeho ‰ífiky. ·lo o hrací prostor v pravém slova
Tento ãlánek je roz‰ífienou formou pfiedná‰ky, která byla pfiednesena v rámci pfiedná‰kového cyklu Teatrologické spoleãnosti na pÛdû Divadelního ústavu v Praze 22. ledna 2009.
13
013-017_Vacha 5.3.2009 19:17 Stránka 14
smyslu (v plánu oznaãen˘ Teatro), po jehoÏ stranách stálo devût párÛ mírnû se sbíhajících kulis, postaven˘ch v rozestupu pfiibliÏnû 2,5 metru. Zadní prostorov˘ plán byl hlubok˘ asi 16 metrÛ. Orchestfii‰tû mûlo rozmûry 22 × 4,8 metru, plocha hledi‰tû (parter) byla vytyãena na ãtverci o délce pfiibliÏnû 30,5 metru, celková hloubka hledi‰tû (mûfieno od nejzaz‰ího místa ve stfiedové lóÏi aÏ k rampû proscénia) ãinila kolem 47,5 metru. Stûny hledi‰tû dosahovaly maximální v˘‰ky 21 metrÛ, mohutné vûÏe po stranách proscénia asi 29 metrÛ. Podle dobov˘ch svûdectví mohlo divadlo pojmout nûkolik tisíc divákÛ (básník Apostolo Zeno uvádí ãtyfii tisíce míst). Do divadla bylo moÏné vstoupit nûkolika vchody, které sv˘m umístûním dÛmyslnû vyuÏívaly stávající komunikace jízdárenského komplexu. BûÏní náv‰tûvníci vstupovali do divadla boãním vchodem po pravé stranû. Z ulice U Pra‰ného mostu nejdfiíve pro‰li velk˘m portálem do kryté jízdárny a pokraãovali aÏ k prÛjezdu do jízdárenského dvora na levé stranû, kter˘ byl totoÏn˘ s boãním vstupem do divadla. Císafisk˘ pár se sv˘m doprovodem pfie‰el z PraÏského hradu do divadla pfies tehdy kryt˘ Pra‰n˘ most, vystoupal schodi‰tûm do chodby vyhlídkové galerie, nacházející se na úrovni terénu letní jízdárny. Odboãením vlevo pfiibliÏnû v polovinû chodby pak skrze osov˘ prÛchod, zdÛraznûn˘ na lícní stranû nároãnû pojednan˘m portálem, ve‰el do parteru hledi‰tû, kde byla pro nûj vpfiedu pfiipravena dvojice vyv˘‰en˘ch trÛnÛ pod baldach˘nem. LóÏe v patfie byly pfiístupné z chodby v prvním patfie vyhlídkové galerie. Úãinkující a obsluhující personál mûli pfiístup na jevi‰tû zaji‰tûn˘ skrze uliãku v severozápadním rohu jízdárenského dvora. Zahradní divadlo v císafiské rezidenci Favorita ve Vídni ProtoÏe se obû provedení slavnostní opery Costanza e Fortezza (28. srpna a 2. záfií) konala nûkolik dní pfied ãeskou královskou korunovací Karla VI. a jeho choti AlÏbûty Kristiny (5. záfií, respektive 8. záfií), je zvykem povaÏovat toto dílo za korunovaãní operu. Ve skuteãnosti na titulním listu partitury i libreta praÏské opery je jako úãel pfiedstavení uvedena nikoliv ãeská korunovace, n˘brÏ narozeniny císafiovny. O opefie jako primárnû narozeninovém pfiedstavení se pí‰e i v dobovém tisku a zprávách. Nákladné operní pfiedstavení, z hlediska hudebnû dramatického Ïánru komponované buì jako drama per musica (tfií aÏ pûtiaktová opera s dramatickou zápletkou), ãi jako festa tea14
trale (jedno i víceaktová hudební slavnost oslavného charakteru), bylo na císafiovniny narozeniny ve Vídni vypravováno kaÏdoroãnû. JelikoÏ na ten den (28. srpna) pfiipadal svátek sv. Augustina, naz˘valo se pfiedstavení Augustini-Oper (augustinská opera). Spolu s operou oslavující císafiovy jmeniny 4. listopadu (Carolini-Oper) platila augustinská opera za nejdÛleÏitûj‰í divadelní událost na císafiském dvofie. Pokud se vídeÀsk˘ dvÛr zdrÏoval ve Vídni, konaly se augustinské opery v˘hradnû v císafiské letní rezidenci Favorita, která leÏela za hradbami mûsta. Habsburkové ji vlastnili jiÏ od roku 1613, v prÛbûhu 17. století prodûlala Favorita nûkolik pfiestaveb, z nichÏ ta zásadní probûhla roku 1690. Tehdy byla novû koncipována i palácová zahrada.3 Rytina Jakoba Gottlieba Thelota podle kresby Salomona Kleinera z roku 1738 zachycuje cel˘ areál [obr. 5]. Podél dne‰ní ulice Favoritenstraße se rozkládal vlastní palác o tfiech nádvofiích, v jehoÏ severním kfiídle se nacházelo interiérové divadlo.4 Augustinská operní pfiedstavení se v‰ak obvykle provádûla v zahradním otevfieném divadle, nacházejícím se v pfiilehlé zahradû. Toto divadlo, torzálnû dochované dodnes, bylo vestavûno do stoupajícího svahu v jihov˘chodním koutu zahrady patrnû jiÏ na sklonku osmdesát˘ch letech 17. století.5 Jevi‰tní prostor vymezovala konkávnû prohnutá stûna uprostfied zv˘raznûná umûlou jeskyní (grottou) [obr. 6]. Pfii inscenacích v nûm byly stavûny kulisy a stfiedová grotta byla obvykle zapojena do zadního prospektu. Provádûní augustinsk˘ch oper ve Favoritû popisuje Johann Basilius Küchelbecker, autor prÛvodce Vídní z roku 1732, následovnû: “Na narozeniny císafiovny AlÏbûty Krist˘ny 28. srpna se kaÏdoroãnû hraje opera. JelikoÏ v tu dobu se dvÛr zdrÏuje ve Favoritû, staví se s nezvyklou nádherou v zahradû pod vysok˘mi krásn˘mi stromy otevfiené divadlo, ve kterém dokonce tryská fontána. [...] Co se t˘ká provádûní oper, nemÛÏe se Vídni PafiíÏ ani Lond˘n rovnat ani co do zpûvu, hudby, kost˘mÛ, divadelní dekorace; jedna taková opera stojí císafie 600 000 zl. KaÏdá opera b˘vá dvakrát aÏ tfiikrát opakována a shlédnutí jak premiéry, tak reprízy b˘vá umoÏnûno kaÏdému poãestnému ãlovûku.”6 Patrnû nejslavnûj‰í a inscenaãnû nejnároãnûj‰í venkovní pfiedstavení provedené ve Favoritû byla hudební slavnost Angelica Vincitrice d’Alcina, zkomponovaná roku 1716 na poãest císafiovnin˘ch narozenin a narození následníka trÛnu arcivévody Lepolda Jana [obr. 7]. Stojí za pozornost, Ïe pofiadatelé praÏské opery v roce 1723 ji povaÏovali co do zpÛsobu
013-017_Vacha 5.3.2009 19:17 Stránka 15
inscenace a nákladnosti za vzorovou. Dvorská komise tehdy vyjádfiila pfiání, aby se opera Costanza e Fortezza konala “pod ‰ir˘m nebem a stejnû nákladnû [...] jako ona, která byla provedena pfied nûkolika lety na rybníce ve Favoritû”.7 Stejnû jako v Praze roku 1723, také ve Vídni roku 1716 byla do libreta vevázána série rytin, na kter˘ch je zachycena jevi‰tní v˘prava kaÏdého ze tfií dûjství navrÏená Giuseppem Galli-Bibienou spoleãnû s jeho otcem Ferdinandem.8 Rytina zachycující divadelní interiér umoÏÀuje uãinit si rámcovou pfiedstavu o celkovém prostorovém uspofiádání. V rozlehlém parteru uprostfied se nacházela místa vyhrazená ãlenÛm císafiské rodiny, obecenstvo sedûlo na stupÀovitû postaven˘ch lavicích po jeho obvodu. Grotta byla zakomponována do malovaného prospektu, hloubku jevi‰tního prostoru umocÀoval velk˘ poãet boãních kulis. Druhé dûjství opery bylo bezpochyby inscenaãním vrcholem celého pfiedstavení [obr. 8]. Konalo se totiÏ na vodû. Anglická ‰lechtiãna lady Mary Wortley Montague, která byla provedení pfiítomna, scénu popsala následovnû: “Jevi‰tû postavené nad ‰irok˘m kanálem bylo na zaãátku druhého dûjství rozdûleno do dvou dílÛ, takÏe se objevila vodní hladina, na které z protilehl˘ch stran vyjely proti sobû dvû flotily pozlacen˘ch lodûk, které sehrály námofiní bitvu.”9 Tato naumachie se pochopitelnû nekonala v divadle, n˘brÏ byl pro ni vyuÏit Velk˘ rybník (Großer Teich), nádrÏ dlouhá 95 metrÛ a ‰iroká 19 metrÛ, která se dodnes nachází v jiÏním konci nûkdej‰í palácové zahrady paláce Favorita, nedaleko od zahradního divadla. O následující pfiestávce se obecenstvo pfiesunulo zpût do prostoru zahradního divadla, kde byla mezitím pfiipravena jevi‰tní dekorace pro závûreãné dûjství nazvané ·tastné ostrovy (Isole Fortunate), kterou vytváfiel hlubok˘ ‰palír sloupÛ se stromy [obr. 9]. Z augustinsk˘ch oper konan˘ch pod ‰ir˘m nebem vynikají je‰tû dvû, které lze chápat jako obdobu slavné praÏské operní produkce. Byla to opût “v˘jezdní pfiedstavení” související s pobyty císafiského dvora mimo sídelní mûsto. Dramma per musica La Forza dell’Amicizia, ovvero: Pilade et Oreste skladatelÛ Antonia Caldary a Georga Reuttera ml. zaznûlo roku 1728 ve ·t˘rském Hradci v divadle postaveném k té pfiíleÏitosti v zahradû místního zámku.10 Druh˘m pfiedstavením byla Caldarova festa teatrale L’Asilo d’Amore z roku 1732. PÛvodnû se mûla konat v zahradû ãeskokrumlovského zámku, av‰ak kvÛli tragickému skonu tamního pána kníÏete Adama Franti‰ka Schwarzenberka
bylo pfiedstavení pfieloÏeno do Lince. Zde Giuseppe GalliBibiena vybudoval venkovní divadlo, které opatfiil prÛsvitn˘mi dekoracemi osvûtlen˘mi nûkolika tisíci svûtel. Jediné provedení opery tehdy zhlédlo na 3 000 divákÛ.11 Na tázání se po v˘jimeãnosti Galli-Bibienova divadla v Praze, poloÏené úvodem tohoto ãlánku, lze tedy prozatím odpovûdût, Ïe samotné inscenování augustinsk˘ch oper pod ‰ir˘m nebem bylo pro císafisk˘ dvÛr zavedenou praxí, a to dokonce natolik, Ïe pokud se zdrÏoval mimo sídelní mûsto, byla speciálnû za tím úãelem stavûna venkovní divadla. Vedle Prahy se tak stalo je‰tû ve ·t˘rském Hradci nebo v âeském Krumlovû, resp. Linci. O vzhledu poslednû zmínûn˘ch efemérních divadel sice chybí bliωí informace, mÛÏeme se ale i tak domnívat, Ïe to praÏské bylo ze v‰ech nejvût‰í a nejokázalej‰í. Galli-Bibienovo divadlo v Praze – italsk˘ import? AÏ dosud se nikdo nezab˘val anal˘zou stavebního typu Galli-Bibienova divadla v Praze. To nepochybnû souvisí s jeho efemérní podstatou: urãeno bylo k provedení pouze nûkolika málo pfiedstavení, po nichÏ mûlo b˘t zbofieno. V tom smyslu není povaÏováno za architekturu v tradiãním v˘znamu. Standardní pfiedstavû architektury se tato stavba ostatnû vymyká i tím, Ïe jako ãistû interiérová konstrukce, vestavûná do dvora letní jízdárny, nemûla vlastní fasádu. Pfiesto relativnû podrobná plánová dokumentace k hmotovému uspofiádání stavby umoÏÀuje vyvodit urãité závûry. Divadelní architektura 17. a 18. století pfiedstavovala fenomén témûfi v˘luãnû spjat˘ s projektanty pocházejícími z Itálie. Tito umûlci – architekti, dekoratéfii a scénografové v jedné osobû – sv˘m pÛsobením na panovnick˘ch dvorech ‰ífiili my‰lenky vze‰lé v Itálii po celé Evropû. Takov˘ byl i Giuseppe Galli-Bibiena (1696 – 1757), kter˘ jako rodil˘ Ital získal ‰kolení u svého otce, rovnûÏ divadelního architekta a scénografa Ferdinanda Galli-Bibieny (1657 – 1743), a podstatnou ãást své kariéry strávil na vídeÀském dvofie. Mimoto také pÛsobil v DráÏìanech, Bayreuthu, Berlínû a v fiadû italsk˘ch mûst.12 V˘voj divadelní architektury v prÛbûhu 17. a 18. století urãovaly poÏadavky na dosaÏení maximální kapacity míst v hledi‰ti pfii dodrÏení optimální sly‰itelnosti a viditelnosti.13 V˘znamn˘m faktorem byla také spoleãenská funkce divadla. 15
013-017_Vacha 5.3.2009 19:17 Stránka 16
Jinak uspofiádán byl prostor rezidenãních divadel, ve kterém muselo b˘t zohlednûno místo pro panovníka a dvÛr, jinak prostor v mûstsk˘ch divadlech, kde kromû charakteristick˘ch pásÛ lóÏí po obvodu hledi‰tû v nûkolika patrech nad sebou nechybûly salóny pro uzavfienou spoleãnost (ridotti ãi camerini) a foyer s impozantním nástupem v podobû rozlehlé schodi‰tní haly. V 18. století, kdy hledi‰tû velk˘ch divadel se nejãastûji stavûla na podkovovitém pÛdorysu, pfiíslu‰níci rodiny Galli-Bibiena upfiednostÀovali zvoncovit˘ tvar pÛdorysu, kde boãní stûny se smûrem k proscéniu mírnû roz‰ifiovaly.14 Ani jedno z tûchto fie‰ení ov‰em neplatí pro praÏské divadlo, pro které je pfiíznaãn˘ nezvykle hlubok˘ prostor hledi‰tû uzavfien˘ pÛlkruhov˘m amfiteátrem. JestliÏe v této dobû bylo obvyklé ãlenûní stûn hledi‰tû pásy samostatn˘ch lóÏí, pak v Praze to byly lavice postavené do pÛlkruhu stupÀovitû nad sebou a nad nimi obíhající arkádová galerie. Tyto na svou dobu nebvyklé rysy odkazují k architektonick˘m realizacím z podstatnû star‰í doby, z pfielomu 16. a 17. století, kdy se v Itálii utváfiel stavební typ novodobého divadla. Idea pÛlkruhovû uzavfieného hledi‰tû s lavicemi nad sebou (tzv. cavea) má pÛvod v antické architektufie a byla novû uplatÀována pfii stavbû nejstar‰ích renesanãních divadel na sklonku 16. století (zejm. Andrea Palladio). Dochovan˘m pfiíkladem je Teatro Olimpico v Sabbionetû, které podle návrhu Vincenza Scamozziho nechal v letech 1588 – 1589 vybudovat tamní vládce vévoda Vespasiano Gonzaga15 [obr. 10]. Volnû stojící podélná budova v sobû ukr˘vá nehlubok˘ jevi‰tní prostor a pÛlkruhovû uzavfiené hledi‰tû s pûti fiadami lavic nad sebou, které – podobnû jako v Praze – pfiecházejí po stranách ve ãtvrtkruhové úseky [obr. 11 a 12]. Pro vévodu a jeho dvofiany byla vyhrazena prostorná lóÏe (loggia) v patfie, pfiístupná samostatn˘m vchodem, do hledi‰tû se vcházelo boãním vchodem z ulice. Návaznost praÏského divadla na star‰í severoitalské vzory vynikne zejména pfii pohledu na pÛdorys proslulého Teatro Farnese v Parmû16 [obr. 13]. Toto zastfie‰ené divadlo obrovsk˘ch, s praÏskou stavbou srovnateln˘ch rozmûrÛ (87 × 32 m, v˘‰ka 22 m) bylo postaveno z iniciativy parmského vévody Ranuccia I. Farnese Giovannim Battistou Aleottim v letech 1617 – 1627 v prostoru b˘valé zbrojnice a turnajového sálu vévodské rezidence Palazzo della Pilotta. Jak je dobfie patrné jiÏ z jeho dimenzí, nebylo uÏíváno k bûÏn˘m produkcím, n˘brÏ
16
pouze pro mimofiádnû slavnostní pfiedstavení, kter˘ch se za celou jeho existenci konalo pouze devût. První z nich roku 1628 u pfiíleÏitosti zásnub Ottavia Farnese s Markétou Medicejskou, poslední roku 1732 u pfiíleÏitosti nástupu Karla Bourbonského na parmsk˘ trÛn.17 I kdyÏ parmské divadlo bylo pouÏíváno zfiídka, jeho proslulost byla znaãná. Pfiíspívaly k tomu ti‰tûné popisy slavností s vyobrazením jevi‰tní v˘pravy a vyobrazení samotné stavby divadla, jako napfiíklad rytina od Pietra Paola Coccettiho z poãátku 18. století, na které je zobrazeno proscénium a pÛdorysn˘ plán hledi‰tû [obr. 14]. Shody praÏského a parmského divadla jsou evidentní. V˘razn˘m rysem je zejména abnormálnû hlubok˘ prostor hledi‰tû uzavfien˘ caveou. Shodnû fie‰en˘ je rovnûÏ nástup osov˘m vchodem, umístûní postranních vchodÛ a rovnûÏ arkáda obíhající po celém obvodu hledi‰tû. Takfika identické jsou pomûry obou staveb. Hlavní odli‰ností praÏské stavby je dvojice monumentálních vûÏí po stranách proscénia a zakonãení postranní fiady lavic do ãtvrtkruhu, snad po pfiíkladu Teatro Olimpico v Sabbionetû. Galli-Bibienova znalost Teatro Farnese je pochopitelná, neboÈ tento umûlec se narodil roku 1696 v Parmû. Jeho otec Ferdinando na tamním vévodském dvofie dlouhodobû pÛsobil v úfiadu jevi‰tního architekta.18 Kolem roku 1688 se podílel na restaurování velkého divadla a roku 1690 spoleãnû se sv˘m bratrem Francescem vytvofiil nákladnou jevi‰tní v˘pravu pro melodram Il Favore degli Dei.19 V Parmû pÛsobil do roku 1712, kdy spoleãnû se sv˘m synem Giuseppem ode‰el na císafisk˘ dvÛr do Vídnû, kde setrval do roku 1721. Jeho syn Giuseppe tak mûl kolosální Teatro Farnese doslova kaÏdodennû na oãích. Navíc je moÏné pfiedpokládat, Ïe mûl k parmské stavbû plánovou dokumentaci. KdyÏ pak stál pfied úkolem postavit v prostoru letní jízdárny PraÏského hradu rozlehlé divadlo, parmské divadlo mu poslouÏilo za vzor. Vzhledem k obdobné podélné dispozici a znaãné rozlehlosti jízdárenského dvora dal namísto soudobé divadelní architektufie pfiednost osvûdãenému a jemu dÛvûrnû známému stavebnímu typu. PhDr. ·tûpán Vácha, Ph.D. (1976) je v˘zkumn˘m pracovníkem Ústavu dûjin umûní AV âR se zamûfiením na umûní raného novovûku, zvlá‰tû sakrální umûní a panovnickou reprezentaci HabsburkÛ ve v˘tvarném umûní. Spoluautor pfiipravované monografie Karel VI. a AlÏbûta Krist˘na. âeská korunovace 1723 (Paseka, jaro 2009).
013-017_Vacha 5.3.2009 19:17 Stránka 17
Poznámky 1) Spáãilová, J. – Vácha, ·.: Galli-Bibienovo divadlo pro slavnostní operu Costanza e Fortezza (1723) ve svûtle nov˘ch v˘zkumÛ, Castrum Pragense 10, 2008 (v tisku). 2) Následující údaje k v˘stavbû a technick˘m parametrÛm divadla jsou pfievzaty z v˘‰e citované studie. 3) O dûjinách objektu, dnes gymnázia, pojednává Schlöss, E.: Baugeschichte des Theresianums in Wien, Wien – Köln – Weimar 1998 (Bibliotheca Theresiana 1), také Schwarz, J.: Die kaiserliche Sommerresidenz Favorita auf der Wieden in Wien, Wien – Prag 1898. 4) V tomto divadle se pravidelnû konala hudební pfiedstavení u pfiíleÏitosti císafiov˘ch narozenin pfiipadajících na 1. fiíjna. – Schwarz, J.: c.d. (pozn. 3), s. 75-77. 5) Schlöss, E.: c.d. (pozn. 3), s. 63-65. 6) “Am Geburstag der Kaiserin Elisabeth Christine, am 28. August, wird jährlich eine Oper gespielt. Da zu der Zeit der Hof in der Favorita ist, so ist das Theater im Garten zwischen hohen schönen Bäumen unter freiem Himmel ungemein prächtig erbaut und springt sogar auf demselben eine Fontane. [...] Was die Aufführung der Opern anbelangt, so sind die von Paris und London, sowohl was den Gesang, die Musik, die Kleider, die Decoration des Theaters betrifft, mit denen von Wien nicht zu vergleichen; eine jede solche Oper kostet dem Kaiser 600 000 fl. Jede der Opern wird nach der Zeit zwei- bis dreimal wiederholt, und es ist sowohl das erstemal wie die andernmale jedem Honnet-homme erlaubt, dieselbe zu sehen.” – Podle Schwarz, J.: c.d. (pozn. 3), s. 72-73. 7) “vntern frey¨en himmel vnd wohl Kostbahrer [...] alß selbige, so vor einigen Jahren alhier in der Favorita auff den Teicht gehalten worden.” – Schindler, O. G.: “Kaiserliche Augustini-Oper” zwischen Hofjagd und Huldigung. Die Verlegung von Caldaras “L’asilo d’Amore” von Böhmisch Krumau nach Linz, Studien zur Musikwissenschaft. Beihefte der Denkmäler der Tonkunst in Österreich 44, 1995, s. 134. 8) Souhrnnû I Bibiena. Una famiglia europea (katalog v˘stavy), a cura di D. Lenzi, Venezia 2000, s. 254-257, kat. ã. 22a-e. 9) “The stage was built over a very large canal, and at beginning of the second act, divided into two parts, discovering the water, on which there immediately came, from differents parts, two fleets of little gilded yessels, that gave the representation of a naval fight.” – Letters of the Right Honourable Lady Mary Wortley Montague, vol. I.II., Vienna 1797, s. 31-32. 10) Riedel, F. W.: Die Musik bei der Erbhuldigung Kaiser Karls VI. nach Innerösterreich 1728, in: Florilegium musicologicum. Hellmut Federhofer zum 75. Geburstag, hrsg. Ch.- H. Mahling, Tutzing 1988 (= Mainzer Studien zur Musikwissenschaft 21), s. 275-286. 11) Schindler, O. G.: Smrt na lovu v Brand˘se a zmafiená divadelní slavnost v Krumlovû (Chybn˘ v˘stfiel císafie Karla VI. a Metastasiovo “L’asilo d’Amore”), Divadelní revue 7, 1996, ã. 1, s. 14-35; Záloha, J.: Neuskuteãnûné operní pfiedstavení císafiského dvorního divadla v âes-
12)
13)
14) 15)
16)
17) 18) 19)
kém Krumlovû roku 1732, Jihoãesk˘ sborník historick˘ 64, 1995, s. 186-188. K tvorbû rodiny Galli-BibienÛ viz I Bibiena. Una famiglia in scena: Da Bologna all’Europa, a cura di D. Gallingani, Firenze 2002 (= Saggi e documenti 188); I Bibiena 2000 (pozn. 8); Paradies des Rokoko II. Galli Bibiena und der Musenhof der Wilhemine von Bayreuth, hrsg. von P. O. Krückmann, München – New York 1998; I Galli Bibiena. Una dinastia di architetti e scenografi. Atti del Convegno Bibbiena, 26-27 maggio 1995, a cura di D. Lenzi, Bibbiena 1997; Hadamowsky, F.: Die Familie Galli-Bibiena in Wien. Leben und Werk für das Theater, Wien 1962 (= Museion. Veröffentlichungen der Osterreichischen Nationalbibliothek in Wien, Neue Folge – Erste Reihe 2). Pfiehledné stavební dûjiny italského divadla jsou podány v kolektivní publikaci Teatro. Eine Reise zu den oberitalienischen Theatern des 16.19. Jahrhunderts. Beiträge von Siegfried Albrecht, Ulricke Dembski..., Marburg 2001 (2. vyd.), rovnûÏ konferenãní sborník Opernbauten des Barock. Eine internationale Tagung des Deutschen Nationalkomitees von ICOMOS ind der Bayerischen Verwaltung der Staatlichen Schlösser, Gärten und Seen, Bayreuth, 25.-26. September 1998, hrsg. von F. Fiedler, München 1999 (= Hefte des Deutschen Nationalkomitees ICOMOS, Internationaller Rat für Denkmäler und Schutzgebiete 31). Zvlá‰È k situaci v Nûmecku Zielske, H.: Die Anfänge einer Theaterbautheorien in Deutschland im 17. und 18. Jahrhundert, in: Bühnenfomen – Bühnenräum – Bühnendekorationen. Beiträge zur Entwicklung des Spielorts. Herbert A. Frenzel zum 65. Geburstag von Freuden und wissenschaftlichen Mitstreitern, hrsg. von R. Badenhausen und H. Zielske, Berlin 1974, s. 28-63. Teatro (pozn. 13), s. 24-25. Grötz, S. – Quecke, U.: Das Teatro Olimpico in Sabbioneta, in: Teatro (pozn. 13), s. 61-67; Avagnina, M. A.: Il teatro Olimpico, Venezia 2005; Mazzoni, S.: Vincenzo Scamozzi architetto-scenografo, in: Vincenzo Scamozzi (1548-1616) (katalog v˘stavy), a cura di F. Barbieri e G. Beltramini, Venezia 2003, s. 70-87. Grötz, S. – Quecke, U.: Das Teatro Farnese in Parma, in: Teatro (pozn. 13), s. 69-76; také Il Palazzo della Pillota a Parma. Dai servizi della corte alle moderne istituzioni culturali, a cura di L. F. Schianchi, Parma 1996; Capelli, G.: Il Teatro Farnese di Parma. Architettura, scene, spettacoli, Parma 1990. Parter hledi‰tû byl vyuÏíván i jako hrací pole pro pofiádání turnajÛ a koÀsk˘ch baletÛ. Divadlo bylo zniãeno bûhem druhé svûtové války a v redukované podobû obnoveno. Cirillo, G.: Vicende e opere dei Bibiena nel Ducato farnesiano, in: t˘Ï: Architettura dipinta. Le decorazioni parmensi dei Galli Bibiena, katalog v˘stavy, Parma 2007, s. 13-58. TamtéÏ, s. 21-23, s. 25.
17
