Stavební firma Czeike&Wondra v Novém Jičíně

Masarykova Univerzita Filosofická Fakulta Seminář dějin umění

Soňa Šťastná

Stavební firma Czeike&Wondra v Novém Jičíně Diplomová práce

Vedoucí práce: Prof. PhDr. Jiří Kroupa, Csc.

2007 1

Prohlašuji, že jsem tuto diplomovou práci vypracovala samostatně na základě uvedené literatury a pramenů. .....................................

2

Ráda bych poděkovala prof. PhDr. Jiřímu Kroupovi, CSc. za vedení mé diplomové práce a za rady, které mi poskytl. Dále chci poděkovat také panu řediteli PhDr. Karlu Chobotovi a všem pracovníkům Státního okresního archívu v Novém Jičíně, paní Evě Dvořákové a Mgr. Radku Poláchovi za projevenou ochotu a cenné informace. Zvláštní dík patří také pracovníkům Stavebního úřadu a zejména paní Lucii Kožušníkové, bez které by tato práce nemohla vzniknout.

3

Obsah I.Úvod...........................................................................................................................6-7

II. Situace v Novém Jičíně na přelomu 19. a 20. století II.1. Průmyslový rozvoj města v 19. století ..................................................................8-9 II.2. Urbanistický a architektonický vývoj města na přelomu 19. a 20. století ........10-15 II.3. Soudobá architektonická produkce v Novém Jičíně..........................................15-17

III. Rodina Czeike v Novém Jičíně a její podnikatelské aktivity III.1. Rodina Czeike...................................................................................................18-19 III.2. Podnikatelské aktivity.......................................................................................20-22 III.3. Stavební aktivity rodiny Czeike.............................................................................22 III.4. Stavitel Heinrich Czeike st.....................................................................................22 III.4.1. Biografické údaje............................................................................. 22-23 III.4.2. Stavební činnost.................................................................................23-28 III.5. Architekt Max Czeike.......................................................................................28-29

IV. Firma Czeike&Wondra (1898-1948) IV.1. Faktografické údaje..........................................................................................30-31 IV.2. Stručný přehled produkce firmy......................................................................31-33 IV.3. Osobnosti architektů a jejich invence ...................................................................34 IV.3.1. Architekt Heinrich Czeike ml. .....................................................................34-37 IV.3.2. Architekt Bruno Wondra ..............................................................................37-39

V. Katalog staveb realizovaných firmou Czeike&Wondra V.1. Chronologický přehled realizací.............................................................................40 V.2. Katalog staveb V.2.1. Vily a rodinné domy 1898-1920.................................................................... 41-63 V.2.2. Řadové domy na ulici Jiráskova a Žižkova....................................................64-69 V.2.3. Činžovní a obytné domy.................................................................................70-84 V.2.4. Vily a rodinné domy 1920-1945....................................................................85-87 V.2.5. Církevní stavby...................................................................................... ........88-89

4

V.2.6. Činnost pro město Nový Jičín a realizace městského kina................................. 90 V.2.7. Činnost mimo Nový Jičín....................................................................................91

VI. Zhodnocení stavební produkce firmy Czeike&Wondra...............................92-94

VII. Závěr.................................... ............................................................................95-96

VIII. Prameny a Literatura............................................... ..................................97-101

IX. Seznam obrazové dokumentace...................................................................102-104

5

I. Úvod __________________________________________ ______________________________________________ ____________________________ Téma této diplomové práce nebylo na počátku přesně vymezeno. Původně jsem se chtěla zabývat vilovou architekturou v Novém Jičíně, ale vzhledem k vysokému počtu staveb od různých stavitelů, jsem se rozhodla soustředit se jen na jednoho stavitele nebo firmu. Velmi mě zaujaly vily pro Hugo a Hanse Hückela od firmy Czeike&Wondra, a tak jsem chtěla zjistit o této firmě víc. Když jsem se poprvé setkala se jménem Heinrich Czeike, měla jsem za to, že se jedná o jednu osobu, jednoho stavitele a snad také architekta. Začala jsem zkoumat odbornou literaturu a hledat nějaké zmínky o jeho životě a díle. První informace nebyly příliš obsažné, a ani ty další mi mnoho neprozradily. Pár zjištěných údajů, zejména údaje o narození

a úmrtí, však chronologicky nekorespondovalo se zjištěnými

realizacemi. Bylo tedy nutné tyto údaje ověřit. Obdobně málo informací bylo k dispozici ohledně osobnosti Bruna Wondry, který byl velkou neznámou. Co se týče realizací firmy, na začátku bylo doloženo přibližně 10 staveb, které byly následně ověřeny archívním výzkumem. Hledání dalších realizací bylo velmi dobrodružné a napínavé, neboť jsem procházela město a pomocí určitých shodných znaků jsem vytipovávala možné stavby firmy Czeike&Wondra. Soustředila jsem se zejména na hmotu stavby a dekorativní složku. Časem se ukázalo, že také specifický betonový plot je neklamným znamením, že se jedná o realizaci této firmy. Vybrané stavby byly následně ověřovány prostřednictvím plánové dokumentace ve Stavebním archívu města Nový Jičín a ukázalo se, že přibližně 70% jich skutečně realizovala firma Czeike &Wondra. Nakonec bylo archívně potvrzeno kolem 50 staveb, ale nejedná se zdaleka o konečné číslo, neboť i po ukončení průzkumu stále objevuji další realizace. Archívní výzkum společně se studiem literatury a archivních pramenů dal vzniknout této diplomové práci Stavební firma Czeike&Wondra v Novém Jičíně, jejíž struktura by měla čtenáře postupně uvádět do prostředí, ve kterém stavby vznikaly, tzn. přiblížit stručně dobu a situaci ve městě a možnosti objednavatelů staveb. Další část práce se věnuje rozvětvené rodině Czeike a jejím podnikatelským a stavitelským aktivitám, neboť nejenom Heinrich se věnoval stavitelství. Postupně dospějeme k samotné firmě a k osobnostem Heinricha Czeikeho a Bruna Wondry. Hlavní část práce představuje katalog, který mapuje většinu zjištěných realizací firmy. Stavby jsou 6

typologicky rozděleny do větších kapitol, ve kterých jsou pak řazeny chronologicky. Na závěr práce se pokusíme zhodnotit produkci firmy a zasadit ji do architektonického kontextu na Moravě. Firmě Czeike&Wondra nebyla dosud v odborné literatuře věnovaná větší pozornost. Jméno Heinricha Czeike zmiňuje několikrát ve svých studiích P. Zatloukal a to zejména v souvislosti s činností O. Thienemanna v Novém Jičíně, kde figuruje na seznamu místních stavitelů, kteří se podíleli na realizacích jeho staveb. Uvádí také jeho biografická data z čehož vyplývá, že se jedná o H. Czeikeho st. Velmi obsáhlým textem je diplomová práce T. Boudy Kulturní obraz Nového Jičína na přelomu 19. a 20. století se zvláštním zřetelem k výtvarnému umění z r. 1984. Autor v ní uvádí mimo jiné výčet přibližně osmdesáti nejzajímavějších staveb ve městě. Stručně se zabývá také stavebními firmami a firmou Czeike&Wondra, u které uvádí přibližně desítku realizací, přičemž větší prostor věnuje dvojici vil Hugo a Hanse Hückela. Více údajů než současná literatura přináší novojičínské dobové publikace ( Neutischein - Die Haupstadt des Kuhländchens einst und heute; Verwaltung-Bericht des Gemeinderates der

Stadt

Neutitschein.

Wahlperiode

1879-1882;

Verwaltungs

Bericht

der

Stadtgemeinde Neutitschein für die Zeit von 1912-1938) a průvodci po městě a jeho okolí ( Führer durch Neutitschein und Umgebung, vydání z r. 1890 a 1903), které jsou doplněny také o popis a plány města. Uvádějí také seznam jednotlivých ulic s parcelami a jejich majiteli, což bylo velmi přínosné při identifikování některých staveb. Údaje o firmách a také o některých objednavatelích obsahuje Adresář živností, obchodů, průmyslu, úřadů, ústavů a statistický přehled politického okresu novojičínského z r. 1925. Co se týče pramenů, bohatým zdrojem biografických údajů jsou Matriky města Nový Jičín uložené v ZA v Opavě. Zde se také nachází fond Krajský úřad Nový Jičín a fond Okresní Soud Ostrava, které obsahují některé informace o činnosti firmy, zejména ve 40. a 50. letech. V pobočce ZA v Olomouci je uložen fond Czeike Heinrich, cihelna Kunín, který obsahuje mnoho materiálů týkajících se výstavby a provozu cihelny a také několik účetních knih. Mnoho různých informací ke stavebnímu vývoji Nového Jičína se také nachází ve fondu Okresní Úřad v Novém Jičíně. Při ověřování autorství firmy u jednotlivých staveb byl absolutně nezbytný Stavební archív Městského úřadu v Novém Jičíně, který uchovává stavební dokumentaci a ve většině případů se zde nacházely také původní signované plány. Publikací k danému tématu tedy není příliš, takže většina údajů v této práci pochází dobové literatury a archívních pramenů. 7

II. Situace v Novém Jičíně na přelomu 19. a 20. století _____________________________________________________________________

Tato práce se věnuje stavební činnosti firmy Czeike&Wondra v Novém Jičíně v letech 1898-1945. Než začneme mluvit o samotné firmě, architektech a jejich tvorbě je nutné zmínit, alespoň stručně, jaké prostředí je obklopovalo a případně nějak ovlivňovalo jejich činnost. Z tohoto důvodu je zde zařazeno také krátké pojednání o průmyslovém rozvoji města. Další zajímavou skutečností s tím související je urbanistický a stavební rozvoj města na přelomu 19. a 20. století, na kterém se podílela jak firma Czeike&Wondra, tak i jiné místní stavební firmy, jejichž tvorba byla na obdobné úrovni.

II.1. Průmyslový rozvoj města v 19. století _______________________________________________ Město Nový Jičín zaznamenalo během 19. století velký průmyslový rozvoj, který v mnoha aspektech ovlivnil vzhled města. Mnoho expandujících řemesel mělo ve městě dlouhou tradici. Počátky tkalcovství a soukenictví sahají až do 16.století, kdy zde byl ustanoven tkalcovský cech. V 18. století se město stalo soukenictvím proslulé a výrobky byly exportovány do celého světa, např. do Brna, Vídně, Budapešti a dokonce i do Itálie či Turecka. Během 18.století zde byla činná vlnařská manufaktura J. B. Rockerta. V r. 1799 byla založena továrna na klobouky. První továrnu na sukna založil A. F. Döpper a v r. 1832 do ní zavedl strojovou výrobu.1 Další soukenické továrny vlastnili J. Czeike (založeno 1835) vlněné zboží F. J. Weiss (založeno1818) a

J. Preisenhammer (založeno1805) atd.. V roce 1880 se v Novém Jičíně nacházelo

100 závodů na zpracování ovčí vlny, z toho 30 mělo parní pohon. Dalším velmi rozšířeným odvětvím bylo kloboučnictví. V r. 1848 vznikla továrna na klobouky bratří Böhmů a v r. 1865 pak Jan Hückel založil také továrnu na klobouky, kterou situoval do jihovýchodní části města. Na počátku r. 1868 vznikla společnost J. Hückel a synové, která byla velmi úspěšná. Další kloboučnickou továrnu vystavěl v r. 1970 Antonín 1

Po Adolfu Döpperovi je pojmenován Döpperring, zde měl dům č.p.25. Použití parního stroje, mykacích a postřihovacích strojů. Viz. K. Otto, Přehled dějin Nového Jičína do roku 1938. In: Čtení o Novém Jičíně. Nový Jičín 1963. str. 24-25.

8

Peschel v nedalekém Šenově. V letech 1870-3 byla založena státní tabáková továrna a mnoho dalších menších podniků.2 Roku 1847 byl zahájen provoz na železnici z Lipníka nad Bečvou do Bohumína, který tvořil část hlavního tahu z Vídně do Krakova. Tato trať Nový Jičín míjela neboť kvůli terénu byla vedena přes nedaleký Suchdol nad Odrou. I když Kuča uvádí,3 že občané Nového Jičína projevovali se stavbou železnice velkou nevoli. Město i nadále těžilo ze své pozice na již zmíněné silnici do Těšína. V období kolem roku 1850 bylo město velmi důležitou lokalitou v celé oblasti, o čemž svědčí také například umístění Krajského soudu pro severovýchodní Moravu v r.1854. Ale jeho nejslavnější éra měla ještě přijít. Stalo se tak v 2. polovině 19. století v souvislosti s průmyslovým rozvojem. S tím souviselo také zvýšení provozu ve městě, kterému padly za oběť obě městské brány. Postupně se začala jako dopravní tepna prosazovat trasa okolo městských hradeb. V souvislosti se vznikem tovární výroby se také začal zvyšovat počet obyvatel a s tím související počet domů. Co se týče umístění nově vznikajících podniků, Tabáková továrna byla situována při jižní straně silnice směřující na Příbor. V této oblasti (severně od města) se rozvinula průmyslová zóna v blízkosti Dolní brány. Další průmyslová zóna se konsolidovala v jihovýchodní části města v souvislosti se založením Hückelovy kloboučnické továrny v roce 1865.4 Tyto dobře zavedené firmy a továrny fungovaly také na počátku 20. století. Tato kapitola uvádí jen stručný přehled nejdůležitějších podniků, neboť průmysl byl pro architektonický rozvoj města velmi důležitý. Již na konci 19. století si podnikatelé začali nechat stavět rodinné vily, ale k opravdovému rozkvětu došlo až v prvních desetiletích 20. století. Stačí zmínit např. reprezentativní Hückelovy od firmy Czeike&Wondra nebo Preisenhammerovy vily od stavitele Richarda Klosse.

2

Údaje o průmyslu viz: K. Kuča, Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, IV.díl. Praha 2000, str. 402 a 508; K. Otto, Přehled dějin Nového Jičína do roku 1938. In: Čtení o Novém Jičíně. Nový Jičín 1963, str. 24-28. 3 K. Kuča, Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, IV.díl. Praha 2000, str. 499-514. 4 Údaje o průmyslu viz: K. Kuča, Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, IV.díl. Praha 2000, str. 402 a 508; K. Otto, Přehled dějin Nového Jičína do roku 1938. In: Čtení o Novém Jičíně. Nový Jičín 1963. str. 24-28.

9

II.2. Urbanistický a architektonický architektonický vývoj města na přelomu 19. a 20. století ______________________________________________ ______________________________________________ Průmyslový rozvoj si vyžádal také proměnu dosavadního vzhledu města, který se musel přizpůsobit novým požadavkům zejména co se týče dopravy, ubytovací kapacity apod.. Město se muselo vyrovnat s přílivem obyvatelstva, které přicházelo za prací a bylo jim tedy nutné zajistit vhodné materiální a sociální podmínky. Rozvoj průmyslu kladl vyšší nároky také na dopravu. Co se týče počtu obyvatelstva v jednotlivých desetiletích, při pročítání statistických údajů zjistíme, že nárůst počtu obyvatelstva nebyl zas tak markantní, jak by se mohlo na první pohled zdát. Podobná situace byla co se týče počtu domů. Je zjevné, že se počet obyvatel i domů pozvolna zvyšoval, ale jak již bylo řečeno, ne nijak prudce. Do roku 1880 se počet domů v Novém Jičíně a Šenově pohyboval kolem 1220-30. Od roku 1890 nastal vzestup a v roce 1900 již bylo v Novém Jičíně 1469 a v roce 1910 1675 domů, přičemž počet obyvatel od r. 1880 do r. 1910, kdy měl kol. 15 000 zvýšil přibližně o 5 000 lidí.5 Nově vzniklým průmyslovým aglomeracím jsme se již věnovali a nyní se podívejme na to, co probíhalo v centru města a v jeho přilehlých oblastech. Dříve než přistoupíme k jednotlivým asanacím opevnění, měli bychom uvést alespoň základní údaje o stavu, který předcházel těmto zásahům. Centrum města tvořilo téměř čtvercové náměstí, které v nárožích protíná pravoúhlá síť ulic. Do města se vstupovalo na severozápadě dolní a na jihovýchodě horní branou a dvěmi fortnami, tzv. Žerotínskou a tzv. Sarkandrovskou. V jižní části hradeb byl zbudován hrad a počátkem 17. století byly hradby zesíleny a opatřeny baštami.6 Asanační zásahy do středověkého opevnění byly iniciovány již ve 40. letech 19. století. V krátké době došlo k demolicím obou městských bran a velké části hradeb, ze kterých se do dnešní doby dochovalo pouze torzo na západní straně městského jádra v blízkosti hradu.7 Sarkandrovská fortna byla zbořena r. 1882 a fortna Žerotínská r. 1907.8

5

K. Kuča, Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, IV.díl. Praha 2000, str. 501-2. Ibidem. str. 504. 7 Dolní brána byla demolována v r. 1842 a Horní brána v r. 1843. Viz: T. Bouda, Kulturní obraz Nového Jičína na přelomu 19. a 20. století se zvláštním zřetelem k výtvarnému umění. Olomouc 1984. str. 55-6. 8 K. Kuča, Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, IV.díl. Praha 2000, str. 504. 6

10

Běžný stavební ruch se během 19. století soustřeďoval převážně kolem hlavních dopravních komunikací. K aktivnější stavební činnosti dochází až v 80. a 90. letech 19. století a to zejména v západní, dosud nezastavěné, části města. Výchozím bodem pro vytýčení nových komunikací se stal prostor uvolněný demolicí hradeb, který byl využit k výstavbě nových veřejných budov. Často se v souvislosti s vytýčením nové průběžné dopravní komunikace opisující tvar hradeb a zahrnující několik ulic (např. v severní části je to Sofienring, v západní Döpperring a v části jižní Oberthor-Strasse, hovoří o vybudování tzv. Okružní třídy. Například Zatloukal charakterizuje zdejší situaci takto: "..architektonický vývoj se rozvíjel v souvislosti se sice skromnou, nicméně zřetelnou snahou po vybudování okružní třídy."9 Obecně bylo téma Okružní třídy popsáno již v úvodu této kapitoly, takže přejdeme přímo k situaci v Novém Jičíně. Také v Novém Jičíně byly na této komunikaci budovány nové veřejné stavby, a to zejména v její západní části, na Döpperringu.10 Další zástavba podobného charakteru byla situována také na nově vytýčenou blízkou Bürgergasse11, která vedla od hlavního náměstí směrem na západ v místě zbourané Sarkandrovské brány a dále ven z města do nezastavěného prostoru. Uliční síť se v této oblasti dále rozvíjela, mezi Bürgergasse a cestou na Starý Jičín (Oberthor-Strasse) byla vytýčena Prorokgasse12. Tato ulice byla pojmenována na paměť místního děkana Josefa Proroka.13 Na tyto paralelní ulice byly následně vytýčeny kolmé ulice Ruzickagasse14 a Vereinshausgasse.15 Tímto způsobem byla vytvořena téměř pravoúhlá uliční síť, která byla od počátku 20.století postupně zastavována vilovou architekturou. Zajímavým svědectvím o stavu města v 90. letech 19.století je plán města z r. 1892, který zaznamenává zakreslení vodovodní sítě.16 Vodovod byl uveden do provozu 13.11. 1892 a přiváděl do města vodu z nedalekých Bernartic. Již v r. 1894 zásoboval vodou 20 veřejných objektů, 31 továren a 572 obytných domů.17 Když se na plánu zaměříme na jihozápadní část města, vidíme, že jsou vytýčeny již zmíněné 9

P. Zatloukal, Příběhy z dlouhého století: architektura let 1850- 1918 na Moravě a ve Slezsku. Olomouc 2002, str. 301. 10 Dnes ulice Tyršova. 11 Dnes ulice Divadelní. 12 Dnes ulice Slovanská. 13 J. Ullrich, Führer durch Neutitschein und die Umgebung. Neutitschein,Wien. Leipzig 1890, str. 10. 14 Dnes ulice Jiráskova. 15 Dnes ulice Husova. 16 Viz příloha publikace: Kol., 100 let vodovodu Nový Jičín. Nový Jičín 1992. 17 Ibidem. str. 12-13; T. Bouda, Kulturní obraz Nového Jičína na přelomu 19. a 20. století se zvláštním zřetelem k výtvarnému umění. Olomouc 1984. str. 54-56.

11

stěžejní ulice. Z části okružní třídy tzv. Döpperringu vycházejí paprskovitě

ulice

Bürgerstrasse, na které jsou situované již vystavěné veřejné budovy a Prorokgasse, která je téměř nezastavěná. Rovnoběžně k Döpperringu je protínají Vereinshausgasse, na které jsou zakreslené pouze dvě vily18 a Ruzickagasse. V této oblasti téměř není žádná zástavba, takže vodovodní síť byla vedena od centra pouze na Vereinshausgasse. Stavební ruch se začal probouzet také ve východní části města, kdy

bylo

rovněž

vytýčeno

několik ulic, které byly postupně zastavovány

souvislou

uliční

zástavbou. Například v oblasti mezi Novými sady a Hoblíkovou ulicí byla vytýčena Franz Josef Strasse Bylo

a

Jubileumstrasse.19

zřízeno

také

několik

městských parků. Na východní straně Španělské kaple byly založeny Smetanovy sady a po r. 1890 je doplnily sady Janáčkovy, které vznikly na místě bývalého hřbitova u kostela Nejsvětější Trojice.20

1.Plán města se zakreslením vodovodní sítě, 1892

Jak již bylo řečeno oblast Döpperringu začala být od 80. let 19. století postupně zastavována budovami veřejného charakteru jako byl okresní soud, měšťanské školy, německý spolkový dům apod.. Stavby veřejných budov byly většinou záležitostí německé složky obyvatelstva, která tvořila významnou část městské populace. Zastávala veřejné funkce a podílela se na rozvoji průmyslu v oblasti, neboť oplývala dostatečným kapitálem. Není divu, že některé stavby, jako např. německý Národní dům se staly žhavým tématem diskuzí mezi německým a českým obyvatelstvem.

18

Jedná se o vily K. Zeisbergera a W. Kreutze. Dnes ulice Msgr. Šrámka a Komenského. 20 V r. 1890 byl otevřen nový hřbitov za městem. K. Kuča, Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, IV.díl. Praha 2000, str. 508. 19

12

Tyto národnostní rozbroje byly ostatně pro toto období běžné, podobný případ žhavých diskuzí okolo stavby německého Národního domu se odehrál třeba v Ostravě.21 Vraťme se nyní k reprezentativní architektuře veřejných budov na Döpperringu a v jeho blízkosti. Pro vypracování několika projektů si město pozvalo známého vídeňského architekta Otto Thienemanna,22 který patřil ke generaci architektů podílejících se na budování okružní třídy ve Vídni. Jeho architektonický styl se vyznačoval přísným historismem s prvky italizující neorenesance. Působil ve Vídni, kde realizoval několik projektů a přestaveb, např. v rámci Okružní třídy a přestavby historického jádra to byly blokové nájemní domy.23 Podívejme se nyní podrobněji na jeho činnost ve městě, neboť často spolupracoval se stavitelem Heinrichem Czeike st.. Co se týče architektovy činnosti v Novém Jičíně obvykle mu bývá připisována zhruba trojice veřejných budov a několik vil. Prvním projektem z r. 1879 byl návrh na budovu Krajského soudu na Döpperringu.24 Krajský soud byl v Novém Jičíně umístěn již v r.1854, ale v r. 1879 vypršela dosavadní stavební smlouva, takže město bylo nuceno co nejrychleji zajistit novou budovu, jinak by soud byl přeložen do jiného města. Obecní správa zadala vypracování projektu a 4. září 1879 byl položen základní kámen stavby. Budova byla předána 17.10.1880, celkové náklady na výstavbu a zařízení se vyšplhaly na 75 000 zlatých.25

Další

jemu

připisovanou

realizací

je

budova Chlapecké obecné a měšťanské škola a vyšší reálky, která byla vystavěna v letech 1881-83. Stavební práce prováděla místní firma Richarda Klosse.26 21

J.Vybíral, Zrození velkoměsta. Architektura v obrazu Moravské Ostravy 1890-1993. Ostrava 2003. str. 15-19. 22 P. Zatloukal, Příběhy z dlouhého století: architektura let 1850-1918 na Moravě a ve Slezsku. Olomouc 2002, str. 301-4; U.Thieme-F.Becker, Allgemeines Lexikon der bildenden Künstler von der Antike bis zur Gegenwart.Band XXXI. Leipzig 1939. str. 31; T. Bouda, Kulturní obraz Nového Jičína na přelomu 19. a 20. století se zvláštním zřetelem k výtvarnému umění. Olomouc 1984. str. 67-9. 23 P. Zatloukal, Příběhy z dlouhého století: architektura let 1850 -1918 na Moravě a ve Slezsku. Olomouc 2002, str. 304. 24 Tento údaj potvrzuje dochovaná plánová dokumentace ve Fondu OÚ NJ,sign. 374H,K 370, f.1-19, kde se dochovalo několik plánů signovaných O. Thienemannem a datovaných 5.8.1879; Dnes Tyršova 1. 25 T. Bouda, Kulturní obraz Nového Jičína na přelomu 19. a 20. století se zvláštním zřetelem k výtvarnému umění. Olomouc 1984. str. 67. 26 Srovnej: SOA NJ sign. 374 H, K 320, f.1-35: Původní Thienemannova dokumentace je dosud považována za nedochovanou. Dochovala se však plánová dokumentace, u které není úplně jasná datace. Situační zaměření obsahuje údaj o rekonstrukci této budovy a je zde uvedena datace r. 1888 a nese signaturu městského stavitele Josefa Langthalera. Půdorys stavby se zakreslenými změnami obsahuje rovněž dvakrát uvedenou dataci a to r. 1882, v jednom případě opět se signaturou Langthalera, což časově spadá do období vzniku stavby. Také Bouda uvádí, že se na projektu autorsky podílel právě Josef Langthaler, přičemž se odvolává na několik pramenů. Např. v příručce Führer durch Neutitschein und die Umgebung z r. 1903 je uvedeno, že stavba byla provedena v letech 1881-3 podle městského stavitele Langthalera. 26 "[…]Oberrealschule dient, wurde in den Jahren 1881-1883 nach Plänen des städtischen Baumeisters Langthaler erbaut. In: J. Ullrich, Führer durch Neutitschein und die Umgebung. Neutitschein,Wien. Leipzig 1903, str. 12-13; dále odkaz na zmínky ve Verwaltung-Bericht des

13

Jak již bylo zmíněno rozpoutaly se kolem stavby následující budovy velké národnostně zaměřené debaty. Německý spolkový dům byl vystavěn v letech 1885-6 na přilehlé Bürgergasse. Na stavbu byla vyhlášena veřejná sbírka společně s úvěrem bylo získáno 75 000 zlatých a v roce 1885 byla zahájena výstavba. Slavnostní otevření se konalo v říjnu 1886.

27

Na stavbě se podílely místní stavební firmy Heinricha

Czeikeho st., Richarda Klosse a Josefa Bluma. Budova byla koncipována tak, aby vyhovovala všem požadavkům, které na ni jako na spolkový dům byly kladeny, obsahovala divadelní a koncertní prostory, redutu apod.. Přítomnost slavného architekta v provinčním městě využila i zdejší vrstva podnikatelů, kteří si od něj nechali navrhnout rodinné vily. V čele těchto realizací díky své monumentálnosti stojí dvojice zrcadlově orientovaných neorenesančních vil pro podnikatele

Augustina a Jana Hückel, které byly realizovány v letech 1880-82.

Objednavatelé byli spolumajitelé firmy J.J. Hückel´s Sohne, která se zabývala výrobou klobouků. Vily se nacházejí na okraji města, na mírném návrší nad továrnou a jsou obklopeny rozlehlým parkem, který uzavírá vstupní parter. Tato velkorysá koncepce plnila dokonale funkci reprezentativního sídla podnikatelů a dávala také najevo jejich solventnost.28 Později byl park doplněn o další dvě vily Hugo a Hanse Hückel, pocházející z počátku 20. století, které reflektují moderní architektonické formy. Další připisované projekty menších vil byly situovány v západní části města. Na Döpperringu29 to byl dům stavitele Julia Riedla, na Vereinhausgasse pak dvojice vil pro radního K. Zeisbergera a továrníka W. Kreutze, které byly vybudovány v r. 1889 na sousedících parcelách. Jako prováděcí stavitelé těchto vil působili Josef Blum a Heinrich Czeike st. 30 V Novém Jičíně byli činní také další vídenští architekti

Gemeinderates der Stadt Neutitschein. Wahlperiode 1879-1882, str. 6. Je tedy možné, že se Josef Langthaler podílel na projektu, ale otázka připsání autorství je stále otevřená, neboť nejsou k dispozici původní Thienemannovy plány. Co se týče Langthalera, ten byl v té době městským stavitelem a mohl projekt pouze schvalovat. 27 T. Bouda, Kulturní obraz Nového Jičína na přelomu 19. a 20. století se zvláštním zřetelem k výtvarnému umění. Olomouc 1984. str. 68; 28 Kol., Kulturní památky okresu Nový Jičín - seznam nemovitých kulturních památek. Ostrava 1996, str. 132-3. 29 J. Ullrich, Führer durch Neutitschein und die Umgebung. Neutitschein,Wien. Leipzig 1903, str. 11;Bouda uvádí, že se jedná o dům Anny Riedlové, zřejmě to byli manželé. Dnes se nachází na adrese Tyršova 2. Ve SA NJ není k dispozici původní dokumentace. 30 Dokumentace SA NJ 887:1.Plan zur Erbauung und Wohngebäudes auf Bauparzelle n. 646/5 s 648/4 für Herrn Zeisberger, Neutitschein, kolorovaná kresba, 1:100, 26x49cm, sign. Langthaler, baumeister datace 16.3.1889 a také Josef Blum 12.3.1889;č.888: Kopie plánu nárysu a řezu stavby, Název:Plan zur Erbauung ein Stock hohen Wohngebäudes für Herr Wilhelm Kreutz, hutfabrikdirektor in Neutitschein, signatura Heinrich Czeike, část razítka (Hein)rich Czeike, (Baumei)ster. Neutitschein.datace 18.3.1889.

14

M. Hinträger a H.Claus, podle jejichž projektu byla v letech 1886-7 vystavěna třípatrová neorenesanční budova základní školy.31 Můžeme tedy konstatovat, že během 2. poloviny 19. století došlo k mnoha změnám v oblasti městského jádra. Na uvolněném prostory vznikly nové ulice, na kterých byly vystavěny reprezentativní budovy a rodinné domy. Dále došlo k vytýčení několika nových ulic, zejména v západní a východní části města. Nelze s jistotou říct, zda tyto aktivity měly vzor v nějakém koncepčním urbanistickém řešení. Jednalo se spíše o dílčí projekty vztahující se k jednotlivým oblastem. Většina důležitých ulic byla tedy vytýčena již v 19. století. Aktivněji začaly být zastavovány na počátku 20. století. Velký podíl na tom měla také firma Czeike&Wondra, která pracovala v oblasti jihozápadního předměstí a také na východním předměstí. Většinu svých staveb v letech 1900-20 situovala právě na nově vzniklé ulice jako Slovanská, Husova, Jiráskova a také Žižkova. Kromě samostatně stojících rodinných domů realizovali také velké množství menších řadových domů. Ve 20. a 30. letech pokračovala zástavba stávajících ulic, ale docházelo také k formování dalších spojnic. Stavitelská činnost se v té době zabývala zejména stavbou nájemních domů, které byly situovány v různých částech města, například na ulici Hřbitovní, v dolní části ulice Husova a zejména na dnešní ulici Purkyňova, kde si nechalo nájemní domy postavit město.

II.3. Soudobá architektonická produkce v Novém Jičíně _____________________________________________ Mimo firmu Czeike&Wondra působilo v Novém Jičíně také několik místních stavitelů, kteří se podíleli na realizacích výše zmíněných vídeňských architektů nebo realizovali stavby podle vlastních návrhů. Velký počet projektů realizovali stavitelé Josef Blum a Richard Kloss. Josef Blum (1851-1914) byl součastníkem H. Czeikeho st. a věnoval se převážně výstavbě rodinných domů. Sídlo firmy měl ve své vile na Sofienringu 1, tedy kousek od sídla firmy Czeike&Wondra. Podobně jako rodina Czeike, také on měl vlastní cihelnu. Jeho synové Rudolf a Hugo Blum32 si pak založili firmu R&H.Blum a byli činní jak v Novém Jičíně tak na Moravě. 31

K. Kuča, Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, IV.díl. Praha 2000, str. 505. Hugo Blum (*1879) studoval na Vídeňské akademii u prof. Ohmanna, studia dokončil v r. 1907. Tuto informaci mi písemně sdělil Ferdinand Gutschi. 32

15

Pro rodinu Czeike pracoval Josef také při výstavbě cihelny v Kuníně, kde projektoval některé stavby. Mezi jeho nejstarší zjištěné realizace v Novém Jičíně patří historizující dům na Jiráskově ulici, které vznikl v r. 1895.33 Později

začíná

kombinovat historizující tvarosloví s biomorfními motivy, jak to můžeme vidět například při realizaci domu Marie Rittelové z r. 1905. Realizoval také projekty v nově vznikající jihozápadní části města na ulici Jiráskova a Husova. Na Husově zaujme velký restaurační komplex "Nové Slunce" se zahradou, který projektoval v r. 1907 pro Albertine Kudielkovou. Zpracování tohoto projektu

kombinuje

prvky

pozdního

historismu, neoklasicismu a geometrických forem.34

Velmi

zajímavým

příkladem

zpracování moderních forem je dům pro 2.Restaurace Nové Slunce, 1907

Dr. Franze Preisenhammera na ulici Havlíčkova

z r. 1906.35 Stavba je akcentovaná polygonálním arkýřem v centrální ose, na který navazuje štít s věžovitou střechou. Fasáda je velmi živá, kombinuje neoklasicistní prvky s geometrickým keramickým obkladem. Hned vedle, na nároží ulic Havlíčkova a Štefánikova byl situován velký nájemní dům pro Louisu Markotius z r.1906.36 Tento dvoupodlažní nárožní dům je akcentován segmentovými arkýři a navazuje tak při budování uliční fronty na sousední, již zmíněný dům. Fasáda kombinuje hladké a zdrsněné barevné plochy, nároží je pak akcentováno balkónem s kovový zábradlím s rostlinnými motivy. Josef Blum realizoval v Novém Jičíně mnoho staveb a jejich stylová bohatost by mohla být zajímavá pro další výzkum. 3.Nárožní nájemní dům pro L. Markotius (r.1906), vlevo dům Dr.F. Preisenhammera (r.1906)

33

SA NJ: Jiráskova 25 (940):1.Plan zur Erbauung eines Wonhauses in Ruzickagasse hier dem Herrn Josef Blum gehörig, 53x72cm, signatura Josef Blum 10.9.1895, kolorovaná kresba, 41x60cm. 34 T. Bouda, Kulturní obraz Nového Jičína na přelomu 19. a 20. století se zvláštním zřetelem k výtvarnému umění. Olomouc 1984. str. 84. 35 SA NJ Havlíčkova 15 (1059):1. Plan zur Erbauung eines einstockhohen Wohnhause auf. parz 13/1 legerstrasse für Herrn Dr. Franz Preisenhammer. signatura Josef Blum, 18.9.1906, 50x63cm. 36 Havlíčkova 1076 a Štefánikova 1086: 1. Plan zur Erbauung zweier 2stockhoher Wohnhäuser in Legergasse hier f¨r Wohlgeborten Fräulein Louise Markotius, razítko Josef Blum, Baumeister Neutitschein, signatura Josef Blum, 2.5. 1906, M 1:50, 61x74cm.

16

Dalším významnějším stavitelem působícím v Novém Jičín byl Richard Kloss (1853-1910). Také on patřil ke generaci H. Czeikeho st. a J. Bluma. Kancelář měl na adrese Rudolfring č. 23/25. Činnost Richarda Klosse se soustředila zejména v severní části města, kde vlastnil mnoho pozemků. Zejména na ulici Msgr. Šrámka navrhl několik zajímavých objektů. Mezi jinými například vilu pro svou rodinu a reprezentativní vily pro bohaté textilní továrníky Augusta a Franze Preisenhammera.37 Obě tyto vily kombinují historizující motivy s nově nastupujícím proudem secesně florálním a geometrickým. Vily patří k nejkrásnějším stavbám ve městě. Nyní jsme si stručně osvětlili jak asi vypadala situace v městě Nový Jičín na přelomu 19. a 20. století, jak se město rozvíjelo a měnilo svůj vzhled a jaké byly podmínky pro rozvoj stavebního průmyslu. Víme, že tehdy ve městě působilo více stavebních firem a všechny se na tomto stavebním rozvoji podíleli. Nyní se podívejme na rodinu Czeike, její postavení a aktivity spojené s městem Nový Jičín.

37

T. Bouda, Kulturní obraz Nového Jičína na přelomu 19. a 20. století se zvláštním zřetelem k výtvarnému umění. Olomouc 1984. str. 75-78.

17

III. Rodina Czeike v Novém Jičíně a její podnikatelské aktivity III.1. Rodina Czeike ____________________________________________ ____________________________________________ Na počátku hledání informací o osobě Heinricha Czeikeho jsem měla za to, že se jedná o jednoho stavitele či architekta, a k dispozici bylo jen několik málo faktografických údajů. Jeho jméno zmínil ve svých publikacích několikrát především Zatloukal a to v souvislosti s činností O. Thienemanna v Novém Jičíně, kde byl uveden v přehledu místních stavitelů, kteří se podíleli na realizacích jeho projektů.38 Podrobnější výzkum přinesl mnoho nových informací. Samotná rodina Czeike byla velmi rozvětvená a Novém Jičíně a okolí žilo již několik generací. Při hledání biografických údajů bylo prostudováno velké množství matrik39 a to jak města Nový Jičín, tak blízké vesnice Kunín, kde se nacházela cihelna, kterou rodina vlastnila. Poměrně dostatečné množství údajů se nachází zejména v Rodné Matrice města Nový Jičín z let 1863-1880, která uvádí narození několika členů rodiny Czeike. Při studiu matrik se také potvrdil můj předpoklad, že v případě Heinricha Czeikeho se nejedná pouze o jednu osobu, nýbrž o otce a syna. Kvůli lepšímu rozlišení těchto dvou rodinných příslušníků jsem se rozhodla používat dodatek Heinrich Czeike st. a Heinrich Czeike ml. Díky údajům o původu rodičů můžeme rekonstruovat alespoň základní rodinné vazby v rodině Czeike. Heinrich Czeike st. se narodil 11.5.1844 v Novém Jičíně, jako syn Ignatze a Caroliny Czeike, č.p. 598.40 Podle údajů v literatuře zemřel v r. 1906.41 Heinrich Czeike ml. se narodil dne 8.10. 1869. Jako rodiče jsou zde uvedeni Heinrich Czeike st. "Baumeister in Neutitschein, sohn des Ignatz Czeike" a Josefina,

38

Heinrich Czeike (1844-1906), dále Richard Kloss (1853-1910) a Josef Blum (1851-1914).Viz. P. Zatloukal, Příběhy z dlouhého století: architektura let 1850- 1918 na Moravě a ve Slezsku. Olomouc 2002, str. 302. 39 ZA Opava: Matrika rodná, Nový Jičín, 1820-1835,1835-1845, inv.č. 1979, sign. NJ I 9; Matrika rodná, Nový Jičín, 1836-1846, inv.č. 1980, sign. NJ I 10; Matrika rodná, Nový Jičín, 1847-1862, inv.č. 1981, sign. NJ I 11; Matrika rodná, Nový Jičín, 1863-1880, inv.č. 1982, sign. NJ I 12; Matrika rodná, Nový Jičín, 1881-1896, inv.č. 2003, sign. NJ I 33; Matrika rodná, Kunín, 1820-1856,1820-1890, inv.č. 2052, sign. NJ VI 2; Matrika rodná, Kunín, 1857-1873, inv.č. 2053, sign. NJ VI 3; Matrika rodná, Kunín, 18741896, inv.č. 2059, sign. NJ VI 9; Matrika oddací, Nový Jičín, 1873-1889, inv.č. 1986, sign. NJ I 16; Matrika oddací, Nový Jičín, 1890-1905, inv.č. 2005, sign. NJ I 35. 40 Matrika rodná, Nový Jičín, 1836-1846, inv.č. 1980, sign. NJ I 10. str.287. 41 P. Zatloukal, Příběhy z dlouhého století: architektura let 1850- 1918 na Moravě a ve Slezsku. Olomouc 2002, pozn. č. 656. Viz také rodinná hrobka Czieke v Novém Jičíně.

18

rozená Böhm. č.p. 829.42 Dalším zjištěnými dětmi Heinricha Czeikeho st. a Josefíny jsou dcera Stefanie Josefa narozená 12.2. 1873,43 syn Friedrich narozený 20.7.1874, dále syn August Franz narozený 13.9.1876, u kterého je také dodatečně připojeno datum umrtí 9.3.1876. Dále pak ještě dcery, Emma (*14.5. 1878) a Hedviga (*5.8.1880).44 V oddací matrice 1863-1880 se nachází zpráva o sňatku již zmíněné Emmy, a jako její otec je zde uveden Heinrich Czeike st., matka Josefa Böhm.45 Další osobou s příjmením Czeike figurující v matrikách jako otec dítěte je Rudolf Czeike, matka je Matilda, rozená Řehořová (č.p. 604). Rudolf je uváděn jako syn Ignatze Czeike, z čehož vyplývá že se jedná o bratra již zmiňovaného Heinricha Czeike st. Rudolfovi se narodilo několik potomků (*1.10.1872 dcera Wilhelmina, *21.9.1874 syn Richard Mauritz, *22.12.1876 syn Anton Franz). Pro dějiny architektury je pro naše bádání nejdůležitější jejich syn Max, narozený 12.12. 1879,46 který byl po r. 1910 činný ve slovinském městě Maribor, ve kterém realizoval několik desítek staveb. Zatloukal uvádí, že byl synem Heinricha Czeike st., ale podle matrik byl tedy jeho synovcem. Poněkud komplikovanější je zjišťování biografických údajů o osobnosti Bruna Wondry, kterého jsem bohužel v novojičínských matrikách nezaznamenala, proč, to se dozvíme později. Zajímavou skutečností je, že Max Czeike se oženil s Blandine, rozenou Wondra, což poukazuje na blízký rodinný vztah.47 Rodina Czeike byla velmi aktivní v podnikatelské sféře a její členové věnovali různým oborům.

42

ZA Opava: Matrika rodná, Nový Jičín, 1863-1880, inv.č. 1982, sign. NJ I 12. Stefanie, budoucí manželka Dr. Perla, nechali si v Novém Jičíně postavit vilu. Viz. katalog staveb. 44 ZA Opava: Matrika rodná, Nový Jičín, 1863-1880, inv.č. 1982, sign. NJ I 12. 45 ZA Opava: Matrika oddací, Nový Jičín, 1890-1905, inv.č. 2005, sign. NJ I 35.str. 358. 46 ZA Opava Matrika rodná, Nový Jičín, 1863-1880, inv.č. 1982, sign. NJ I 12. 47 R. Golob, E. Dvořáková, Architekt Max Czeike. Maribor 1998, str.9. 43

19

III.2. II.2. Podnikatelské aktivity ______________________________________________________________________

Rodina Czeike byla velmi rozvětvená a v Novém Jičíně žilo několik generací, které se věnovaly různým řemeslným odvětvím. Například Justin Czeike vlastnil manufakturu na výrobu sukna, která se nacházela na Rosengasse.48 Další soukenickou továrnu vlastnil také Rudolf Czeike. Nacházela se na ulici Färbergasse a v její blízkosti byla požární zbrojnice a strážnice.49 Heinrich Czeike st. společně s bratry provozovali cihelnu v Kuníně a později také v Hranicích na Moravě.

Další veřejná obchodní společnost byla zapsána

k 1.9. 1907 pod názvem "Heinrich Czeike, Nový Jičín, obchod s cementem, výrobky z kamene a se stavebninami".50 Ustanovení této společnosti souviselo zřejmě s úmrtím Heinricha Czeike st., neboť byla založena rok po jeho smrti, takže firmu po něm přebral jeho syn Heinrich ml.. Společníky tohoto podniku byli Emil Czeike, majitel cihelny v Hranicích a August Czeike, majitel cihelny v Kuníně. V r. 1939 zemřel Emil a dochází k přenesení sídla firmy do Kunína. V písemných materiálech je firma uváděna pod německým názvem "Dachziegel u. Towaren fabrik, Kunewald bei Neutitschein". K činnosti této cihelny se vztahuje fond "Heinrich Czeike, cihelna Kunín",51 který však obsahuje jen velmi kusé informace o chodu firmy a to až z doby 20. a 30.let. Obsahuje mimo jiné také velké množství plánové dokumentace továrny, jejích částí a technického vybavení. Z této dokumentace je patrné, že během prvních dvou desetiletí 20. století probíhala v cihelně modernizace výroby. Rodina Czeike spolupracovala také

s mnohými zahraničními firmami. Například kotle dodala

vídeňská firma Alberta Ecksteina, speciální výtahy dodala rovněž vídeňská firma Suschnik a Wächter. Projekt překladače zpracovala dokonce jedna maďarská firma. Technické vybavení a stroje firma objednávala také u německých a českých firem. Zvláštním jevem je fakt, že projekty pro cihelnu, např. kotelnu, sušárnu nebo hlinkový most vytvořil novojičínský stavitel Josef Blum a ne některý z Czeiků. Tento fakt připisuji tomu, že Blum měl technicky zaměřené vzdělání.

48

J. Ullrich, Führer durch Neutitschein und die Umgebung. Neutitschein,Wien. Leipzig 1903, str. 16-17. Ibidem. str. 16-17. 50 ZA Opava: Okresní soud OV, podnikový rejstřík NJ A I 35. 51 ZA Opava-pobočka Olomouc: Fond Czeike Heinrich, cihelna Kunín, 1897-1944. 49

20

K období, ve kterém vznikala většina stavební produkce rodiny Czeike se příliš informací nevztahuje. Dochovaly se například účetní knihy z let 1927-36, které obsahují základní informace o majetkovém stavu podniku. Co se týče materiálního vybavení cihelny, nemalé částky byly vynakládány na provoz bagrů, vlečkové dráhy, na údržbu osvětlení, vypalovacích pecí, nebo nákup ocelových lan.52 Další položkou jsou úvěry Stavebnímu a bytovému družstvu "Bau und Wohnung Genossensch. Anleihe". Každý rok v letech 1927-36 byl v lednu vystaven úvěr na 40.000 korun, který byl následně splacen prosinci téhož roku.53 Další položky obsahují náklady na zařízení kanceláře. Při srovnání údajů z jednotlivých let je patrné, že náklady na zařízení kanceláře postupně klesaly, přičemž v r. 1927 byly tato náklady 6000 korun, v r. 1932 3.600 korun a v r.1936 pouhých 600 korun.54 Při srovnání s ostatními položkami je patrné, že také tyto výdaje znatelně klesaly, v většině případů až o jednu třetinu. Např. již zmíněné výdaje na vypalovací pece klesly z částky 390 000 v r. 1927 na částku 109 200 korun v r. 1936, nebo náklady na osvětlení z částky 32.250 v r. 1927 na částku 3225 v r. 1936.55 U pozemkového konta se nachází poznámka "Privat Eigentum der Herren Gesellschafter."56 Jak firma tak samotní majitelé, vlastnili rozsáhlé pozemkové fondy, jednalo se o pole, louky, pastviny a rovněž zastavěné plochy. Podle pozemkových archů vlastnili August a Heinrich Czeike ml. v Kuníně v letech 1929-42 přibližně 12 nemovitostí.57 Zajímavým dokumentem, který mapuje celkový stav cihelny ve 40. letech je ocenění továrny kvůli protipožárnímu pojištění, které bylo provedeno 19.7.1938. Stavitel K. Werner při něm ocenil továrnu přibližně na 2 300 000 korun. Ocenění také obsahuje mapu cihelny s podrobným popisem jednotlivých budov a zařízení. 58 Cihelna fungovala i během 2. světové války, což dokládají dochované účetní knihy. Například Celková roční bilance pro rok 1941 byla následující: jmění 641 541 Kčs, výnos 316 950 Kčs a obrat byl 1 849 144 Kčs.59 52

ZA Olomouc: Fond Czeike Heinrich K1, inv.č.6, s.1-4. Ibidem str. 5. 54 Ibidem inv.č. 6- Hauptbuch II. begonnen am 1. Jänner 1927, str.7. 55 Podobná situace je také při výdajích na provoz strojů na výrobu cihel a střešní krytiny. ty obsahovaly velmi vysoké částky. 56 ZA Olomouc: Fond Czeike Heinrich K1, inv.č.1, str.19. 57 Ibidem: Pozemkový arch č. 67,berní okres Nový Jičín, katastrální území Kunvald, jména Czeike Heinrich a August, uvedena č.p. 63, 69, 71, 83, 305, 83, 258, 107, 255, 266, 265; foto - vlastnictví od r. 1929-42. 58 Ibidem: Schätzung werk Kunewald. 59 Ibidem K1, inv.č.8. 53

21

Po válce v r. 1945 proběhla konfiskace firmy výměrem ONV NJ čj.4/296/VI ze dne 11.7.1945, národní správou byl pověřen Bernard Kužílek z Kunína. K 1.1.1947 byla konfiskována a začleněna do n.p. Moravskoslezské cihelny Hodonín.60

III.3. Stavební aktivity rodiny Czeike _______________________________________________ Stavitelství a architektuře se tedy věnovalo několik členů rodiny Czeike. Tato práce se zabývá především činností Heinricha Czeike ml. a firmy Czeike&Wondra, kterým je věnována samostatná kapitola. Stavitelskou a projekční činnost prováděl také otec Heinrich Czeike st., který navrhl v Novém Jičíně dva dosud známé objekty a byl činný také jako prováděcí stavitel cizích projektů. Architekturou se zabýval také Max Czeike, který působil ve Slovinském Mariboru.

III.4 III.4. Heinrich Czeike Czeike st. (1844(1844-1906) III.4 III.4.1. Biografické údaje _______________________________________________ Heinrich Czeike st. se narodil 11.5.1844 v Novém Jičíně, jako syn Ignatze a Caroliny Czeike. O jeho studiích a mládí nejsou prozatím bohužel k dispozici žádné informace. Heinrich působil jako stavitel a byl také společníkem rodinné firmy "Dampfziegeleibesitzer und Ziegelerzeuger" v Kuníně. Stavební kancelář sídlila v Novém Jičíně na adrese Sophienring 3,61 a po zavedení telefonu jste se k němu mohli dovolat po vytočení čísla 12. Führer durch Neutitschein und die Umgebung z r.1903 uvádí tuto adresu také jako jeho bydliště. Této adrese dnes bohužel neodpovídá, žádný ze stávajících objektů, takže se předpokládá, že byla zbourána a nahrazena novější zástavbou.

60

Vyhláška ministerstva průmyslu č.122, ze dne 20.12. 1947, úřední list I/1948, částka 14; Veselý, A.: Heinrich Czeike, Cihelna Kunín 1897-1944. Inventář, Opava 1989. 61 Dnešní ulice Štefánikova a část ulice Tyršova.

22

Heinrich Czeike st. se také aktivně podílel na veřejném životě v městě. Byl členem obecní rady, jejímiž dalšími členy byli byly významní podnikatelé jako August Hückel, Ferdinand Czeiczner nebo Heinrich Preisenhammer. Působil také v dozorčí radě Novojičínské Záložny, společně se stavitelem Richardem Klossem a dalšími. Byl členem Spolku při Německém spolkovém domě, kde mimo jiné působili stavitelé Richard Kloss nebo Josef Langthaler.62 Heinrich byl aktivní rovněž při budování nových komunikací a to zejména v jihovýchodní části města. Na nově vzniklých ulicích vlastnil ve srovnání s ostatními občany relativně mnoho pozemků. Řadu parcel vlastnil na Bürgergasse, Prorokgasse a Vereinhausgasse. V r. 1903 se jejich počet zvýšil na Bürgergasse a na Ruzickagasse, kde bylo realizováno také několik domů.

63

V souvislosti s vlastnictvím domu na

Pfortgasse je poprvé zmiňován také jeho syn Heinrich ml..64 Heinrich Czeike st. zemřel v r. 1906 a je pochován v rodinné hrobce na novojičínském hřbitově.

III.4 III.4.2. Stavitelská činnost _______________________________________________ Heinrich Czeike st. se v Novém Jičíně podílel na mnoha různých projektech. Největší část jeho činnosti představují realizace veřejných a soukromých zakázek zpravidla podle projektů jiných architektů. Nejčastěji je jeho jméno doloženo při realizacích staveb Otto Thienemanna v Novém Jičíně. Co se týče vlastních realizací prozatím jsou doloženy pouze dva objekty: Občanský zaopatřovací ústav a Odborná tkalcovská škola. Věnoval se také technickým projektům a účelovým stavbám. Z veřejných zakázek tohoto charakteru můžeme jmenovat např. projekt vodárny v Bernarticích. Podívejme se nyní na jednotlivé stavby. Chronologicky první doloženou stavbou, kterou projektoval H. Czeike st. je Občanský zaopatřovací ústav65, který byl vystavěn v letech 1879-80 na Bürgergasse. 62

J. Ullrich, Führer durch Neutitschein und die Umgebung. Neutitschein,Wien. Leipzig 1890, str. 67-70. Stavební parcely na Bürgergasse č. 7,9,11,13-15; Prorokgasse č. 9-18 , Vereinhausgasse č. 5,11; Ruzickagasse 3-18.Viz: J. Ullrich, Führer durch Neutitschein und die Umgebung. Neutitschein,Wien. Leipzig 1890 ; Sofienring č.3,5 pozemková kniha č.829. 63 Stavby na Bürgergasse č.13 -p.k.894, č. 15-p.k.895; Ruzickagasse č. 4, 6, 8, 9, 10, 27-parcely, domy č.13-p.k.917, č. 15-p.k.945 a č.18-p.k.895; Viz. Ibidem. 64 Heinrich Czeike d.j., Pfortgasse č.9-p.k.602. Viz. Ibidem. 65 Bürgerversorgungshaus; dnes je vzhled budovy velmi pozměněn. Divadelní 8, SA NJ 849. 63

23

Součástí stavby byla také kaple Sv. Ondřeje a byt pro kněze. Finanční prostředky na stavbu těchto budov byly získány z dědictví nebo darovány místními měšťany. Základní kámen položil starosta Dr. Heinrich Preisenhammer 24. dubna 1879, tedy v den oslavy výročí stříbrné svatby císařského páru. Vznikl tak důstojný domov pro chudé staré obyvatele města.66 Co se týče kapacity ústavu v r. 1938 bylo zde 25 dvoulůžkových pokojů, takže zde mohlo pobývat celkem 50 osob. Mimo to se v ústavu nacházel také byt domovníka a ošetřovna. Během 20. a 30. let se začal ústav postupně modernizovat. V r. 1925 zde bylo zavedeno elektrické osvětlení a v r. 1931 pak vodovod se splachovacím záchodem a koupelnami.67 Původní plány nejsou k dispozici, ale přibližnou představu o půdorysu poskytuje plán na adaptaci z r. 1946. Dvojpatrová stavba s podkrovím byla dispozičně uzpůsobena parcele. K hlavní části na ulici Divadelní přiléhalo vlevo další křídlo a vpravo pak kaple Sv. Ondřeje. Hlavní vstup byl umístěn v centru stavby a skrze menší chodbu vedl k hlavnímu schodišti, které bylo umístěno ve stejné ose. Hlavní chodba pak probíhala podél vnitřní strany budovy a vedla do jednotlivých pokojů s okny vedoucími do ulice. Dispozičně byla tedy stavba navržena jednoduchým způsobem a soustředila se na funkci objektu. Dispozice kaple byla rovněž jednoduchá, k hlavní části přilhal obdélný presbytář a nad vstupem byl umístěn chór s varhanami. Varhany měly 23 cínových píšťal za 48 887 Korun a v roce 1925 je dodala firma Orgelbauanstalt Neusser z Nového Jičína. V letech 1906- 1925 byl kaplanem Professor Robert Schünke a v letech 1927-36 Professor Friedrich Hýža.68

4.Občanský zaopatřovací ústav,1879-80

66

J. Ullrich, Führer durch Neutitschein und die Umgebung. Neutitschein,Wien. Leipzig 1903, str. 12. W. Finfera, Neutischein - Die Haupstadt des Kuhländchens einst und heute. Ludwigsburg 1994, str. 3.3.8.A.1-A.2. 68 Ibidem. str. 3.3.8.A.1-A.2. 67

24

Co se týče exteriéru, bohužel v dnešní době stavba neodpovídá původnímu vzhledu, neboť byla zrušena veškerá dekorace a došlo také ke zvýšení o jedno patro a hmotovou úpravu střešní části. Jak stavba vypadala původně dokládají dobové fotografie a pohlednice. Hlavní fasáda o 11 okenních osách byla vlevo akcentována kaplí Sv. Ondřeje a vpravo dvojosým rizalitem se štítovým nástavcem, který vyvažoval hmotové uspořádání fasády. Menší štítový nástavec akcentoval centrální osu se vstupem. Střecha byla opatřena rytmicky řazenými vikýři s malými věžičkami, které svým umístěním odpovídali jednotlivým

5.Kaple Sv. Ondřeje, 1879-80

okenním osám. Fasáda byla pojata horizontálně s členícími římsami, které oddělovaly jednotlivá patra, přičemž důraz byl kladen na římsu korunní. Sokl a přízemí byly doplněny armováním. Fasáda 1. patra byla hladká opatřená pilastry, které lemují okenní osy. Okna jsou obdélná s rovnou nadokenní římsou. Zajímavým motivem je zpracování nárožních štítů a fasády kaple, které jsou doplněny volutami. Fasáda kaple byla koncipována vertikálně, byly zde průběžné pilastry, které zabíraly dvě patra a již zmíněný štít s volutami. Fasáda kombinovala různé historizující motivy, zejména neorenesanční a neobarokní. Dalším projektem H. Czeikeho st. je stavba Odborné tkalcovské školy,69 jejíž projekt vznikl v r. 1888, takže přibližně 10 let po stavbě Zaopatřovacího ústavu. Je vysoce pravděpodobné, že navrhl i další stavby, ale zatím o nich nejsou doklady. V souvislosti s touto časovou prodlevou je nutné zmínit tak realizace jiných projektů, neboť mohly být možným inspiračním zdrojem pro jeho tvorbu. Důležitým projektem, na kterém se podílel společně s ostatními místními staviteli byla například realizace Německého spolkového domu podle projektu Otto Thienemanna.70 Vraťme se však k projektu Odborné tkalcovské školy, která byla vystavěna v letech 1888-9 na nově vytýčené ulici Prorokgasse.71 Dispozičně byla opět tvořena dvěmi křídly, které svírají tvar písmena "T". Hlavní vstup byl obdobně jako u zaopatřovacího ústavu umístěn v centrální ose a chodba navazovala na schodiště 69

Fachshule für Weberei. Viz kapitola II.3. Soudobá architektonická produkce v Novém Jičíně. 71 Autorství zmiňuje publikace: J. Ullrich, Führer durch Neutitschein und die Umgebung. Neutitschein,Wien. Leipzig 1890, str. 10; a také další vydání této publikace z r. 1903 str. 11. 70

25

v zadní části budovy. Další chodby pak umožňovaly přístup do tříd. Hlavní fasáda o deseti okenních osách je akcentovaná bočními jednoosými rizality. Je členěna různými římsami a korunní římsa je pak opatřena zubořezem. Hlavní vstup a okna v patře rizalitu jsou opatřena trojúhelnými nadokenními frontony. Plocha fasády je armovaná s barevně odlišenou bosáží rizalitu. Celkově působí daleko střídměji než fasáda zaopatřovacího ústavu a aplikuje jednoduché neorenesanční motivy. V r. 1889 se Czeike st. vrátil znovu ke spolupráci

s

Otto

Thienemannem,

tentokrát při stavbě dvojice vil pro radního K. Zeisbergera a továrníka W. Kreutze, které byly vystavěny na sousedících parcelách

na

nově

vytýčené

Vereinhausgasse v blízkosti Spolkového domu. Projekt je připisován právě Thienemannovi,72 ale původní plány

6.Odborná tkalcovská škola, 1888-9

nejsou k dispozici. Dochovaná projektová dokumentace k domu K. Zeisbergera nese signaturu Josefa Bluma a dataci 12.3.1889. Projektová dokumentace domu pro W. Kreutze pak signaturu Heinrich Czeike. Oba plány chválil městský stavitel Josef Langthaler v r.1889.73 Co se týče technických a užitkových staveb máme doloženu jeho účast na výstavbě vodovodu a výstavbu užitkových budov v komplexu Hückelových vil. Výstavba vodovodu v Novém Jičíně se odvíjela od vzrůstajících potřeb průmyslových podniků a od nových hygienických opatření. V roce 1886 byla ustanovena komise pro výstavbu vodovodu. Členové byli převážně místní podnikatelé, jako např. F. Czeiczner, který byl předsedou komise, dále pak M. Preisenhammer, K. Berger a finančními záležitostmi se zabýval Augustin Hückel. Po předběžných průzkumech bylo rozhodnuto vybudovat vodní jímku v nedalekých Bernarticích nad Odrou. Realizace vodovodu byla zadána třem firmám. Firmě Rumpel a Niklas byla zadána výstavba jímky v Bernarticích, stavba vodojemu a přívodních a rozvodních sítí. Technické zařízení dodala Arcivévodská průmyslová správa v Těšíně a konečně výstavbou budov 72

Viz kapitola II.3. Soudobá architektonická produkce v Novém Jičíně. pozn.č. 22. Dokumentace SA NJ 887: 1.Plan zur Erbauung und Wohngebäudes auf Bauparzelle n. 646/5 s 648/4 für Herrn Zeisberger, Neutitschein, kolorovaná kresba, 1:100, 26x49cm, sign. Langthaler, baumeister datace 16.3.1889 a také Josef Blum 12.3.1889;č.888: Kopie plánu nárysu a řezu stavby, Název:Plan zur Erbauung ein Stock hohen Wohngebäudes für Herr Wilhelm Kreutz, hutfabrikdirektor in Neutitschein, signatura Heinrich Czeike, část razítka (Hein)rich Czeike, (Baumei)ster. Neutitschein.datace 18.3.1889. 73

26

t.j. strojovny, kotelny a obytného domu pro správce byl pověřen Heinrich Czeike st.. Stavební práce byly zahájeny 5. dubna 1892. K příležitosti slavnostního zprovoznění vodovodu se uspořádal 13. listopadu téhož roku slavnostní koncert. Na vodovod bylo ještě téhož roku napojeno 623 domů, z čehož počet 572 představoval domy obytné.74 Podívejme se nyní na výstavbu budov, jejichž autorem je Heinrich Czeike st.. Ve fondu Okresní úřad v Novém Jičíně se dochovalo mnoho dokumentů, mezi nimiž se nachází také plánová dokumentace k jednotlivým stavbám a jejich účetní výkazy. Heinrich Czeike byl v té době členem obecní rady, kde mimo jiné působila většina továrníků, kteří byli také v komisi pro výstavbu vodovodu, takže se mohl aktivně zapojit do tohoto projektu. Taktéž na jeho pozemku v blízkosti Spolkového domu byla postavena sběrná jímka na vodu a pumpa. Vraťme se tedy k vodárenským budovám vystavěným v Bernarticích. Obytný dům pro správce byl navržen jako přízemní jednopatrová stavba s bočním vstupem na podélné straně. Vnitřní dispozice byla jednoduše řešená, ze vstupní haly se vcházelo do jednotlivých prostorných místností. Exteriér domu je rovněž pojat střídmě. Jednotlivé stěny jsou zasazeny do hladkého lizénového rámování, které kontrastuje s plochami zdí zdobenými lineárním armováním. Okna jsou obdélná se segmentovým záklenkem, nad kterým je umístěna hladká nadokenní římsa s výrazným klenákem. Štít je hladký, taktéž rámovaný lizénou, a v ose prodloužený o menším obdélný nástavcem. Podle účetního výkazu byla na stavbu tohoto domu celkem vynaložena částka 3674 korun.75 Strojovna obdélného půdorysu byla rozdělena středovou chodbou na strojovnu a kotelnu. Při projektování byla brána v úvahu především funkčnost budovy, takže například výšková úroveň podlahy byla stanovena s ohledem na nejvyšší stav vody v řece Odře v r. 1877.76 Co se týče exteriéru, výzdoba stěn je zpracována obdobným způsobem jako obytný dům, tj. objevuje se zde lizénové rámování a armování zdiva. Zvýšená podlaha dala příležitost k vytvoření soklu z lomového

7.Čerpací stanice v Bernarticích n. O., 1927

zdiva. Vedle strojovny byl navržen 20 metrů vysoký komín o průměru 1 metr. 74

Kol.,100 let vodovodu Nový Jičín 1892-1992. Nový Jičín 1992, str. 2-12. OA NJ: Fond Okresní Úřad v Novém Jičíně, K 208: III. a/13 1886-91; X.-1892-93; plánová dokumentace. 76 Kol.,100 let vodovodu Nový Jičín 1892-1992. Nový Jičín 1992, str. 2-12. 75

27

Na stavbu strojovny a kotelny byla vynaložena částka celkem 15 188 korun.77 Je zřejmé, že autor při projektování těchto budov musel dbát zejména funkci, kterou měly plnit. Tento požadavek je patrný při vnitřním uspořádání a odráží se také na vnějším vzhledu. Exteriér staveb je zpracován velmi střídmě s jednoduchou schématickou výzdobou, která byla tehdy typická pro vzhled průmyslové a užitkové architektury. V této souvislosti je vhodné zmínit Czeikeho činnost pro kloboučnickou rodinu Hückelů. Jak již bylo zmíněno v úvodních kapitolách tito průmyslníci si nechali na návrší v blízkosti svého podniku vystavět dvojici neorenesančních vil projektovaných O. Thienemannem. Tyto vily obklopoval rozsáhlý park, který byl opatřen u silnice vstupním parterem a hospodářskými budovami. Tyto cihlové budovy rovněž navrhl Heinrich Czeike a typově se jedná o podobnou funkční architekturu jako v případě vodárenských budov.78

III.4 III.4. Max Czeike (1879(1879-1945) _______________________________________________ V souvislosti se stavebními aktivitami rodiny Czeike je nutné zmínit také rozsáhlé dílo architekta Maxe Czeikeho, který rovněž pocházel z Nového Jičína a byl synovcem Heinricha Czeikeho st..79 O jeho mládí a studiích se příliš dokladů nedochovalo, ale předpokládá se, že studoval na vídeňské akademii u O. Wagnera, ale důkazy o dokončení studia nejsou. První dokument o jeho činnosti pochází z r. 1910 a Max v něm žádá o koncesi na stavební řemeslo, kterou následně získává od tehdejšího úřadu v Grazu. V témže roce zahájil svou architektonickou činnost ve slovinském městě Maribor, kde pak působil po celý svůj život. Začal pracovat u stavitele a akademického architekta Fritze Friedrigera, žáka vídeňské školy profesora Teofila Hansena. Později se stal jeho partnerem ve firmě "Friedriger und Czeike", po Friedrigerově odchodu vedl firmu sám. Autoři publikace uvádějí, že se jeho bratranec Heinrich Czeike ml. znal osobně s F. Friedrigerem z dob studií na studií na 77

OA NJ: Fond Okresní Úřad v Novém Jičíně, K 208: III. a/13 1886-91; X.-1892-93; plánová dokumentace. 78 SA NJ Revoluční 46 (857): Stavba hospodářských budov pro Augusta Hückela při hlavní cestě. Nachází se zde několik plánů se signaturou Heinrich Czeike, 1885, razítko Heinrich Czeike Baumeister. 79 Max Czeike se narodil v r. 1879 u Nového Jičína v tkalcovské rodině Rudolfa a Matyldy Czeike. Viz: ZA Opava Matrika rodná, Nový Jičín, 1863-1880, inv.č. 1982, sign. NJ I 12.

28

vídeňské akademii, takže mu mohl Maxe doporučit. Další vazbou na firmu Czeike&Wondra je původ Maxovy manželky Blandine, které se za svobodna jmenovala Wondra, takže je pravděpodobný blízký rodinný vztah s Brunem Wondrou. Max Czeike byl činný hlavně ve městě Maribor a okolí, kde vytvořil přes 40 různých objektů.80

8.Vila na ulici Mladinska 35, Maribor

9. Dům na ulici Prežihova 9, Maribor

80

R. Golob, E. Dvořáková, Architekt Max Czeike. Maribor 1998, str. 5-19.

29

IV. Firma Czeike&Wondra Czeike Wondra (1898(1898-1948) IV.1. Faktografické údaje _________________________________ ______________________________________________ ______________________ Stavební firma Czeike&Wondra byla jako veřejná obchodní společnost "Heinrich Czeike a Bruno Wondra, architekten und Baumeistern in Neutitschein" ustanovena k 1.1. 1898.81 Během své činnosti několik upravila svůj název, a to zejména z politických důvodů, když město Nový Jičín střídavě používalo německý a český název. Nejčastější názvem, který se objevuje i na firemních razítkách, zůstává "H.Czeike &B.Wondra, architekten und Baumeistern in Neutitschein". Firma sídlila na stejné adrese jako Heinrich Czeike st., tj. na Sophienringu č. 3.82 Poprvé se podepisují v témže roce na plánech vily pro Hugo Hückela. V souvislosti s touto firmou budeme

10.Reklama firmy v dobovém tisku

mluvit o Heinrichu Czeike ml., který byl synem H. Czeikeho st.. S Brunem Wondrou se zřejmě znali ze studií ve Vídni, i když jejich cesty byly trochu odlišné. O tom jak firma fungovala, jaké měla zakázky či zisky není příliš dokladů, neboť se nedochoval téměř žádné prameny. Jen díky připsaným realizacím a dlouhotrvající existenci můžeme usuzovat, že firma byla velmi úspěšná a realizovala velké množství staveb. Dosud jich bylo archívně podloženo kolem padesáti, ale mám za to, že další průzkum by tento počet rozhodně ještě zvýšil. Fungovala i během válečných konfliktů, i když byla v tomto období stavební činnost omezena.

Zpočátku se věnovali zejména stavbám

rodinných domů a později stále častěji realizovala domy činžovní, a to zejména v 30. 81 82

ZA Opava: Fond Okresní Soud OV, podnikový rejstřík Nový Jičín A III. 9 J. Ullrich, Führer durch Neutitschein und die Umgebung. Neutitschein,Wien. Leipzig 1903, str. 77.

30

a 40. letech. Výměrem místního Národního výboru z dne 17.6.1945 byla nad podnikem ustanovena národní správa a jako národní správci firmy byli jmenováni stavitel Stanislav Šamšula, architekt Václav Květoň a účetní Vladislav Svoboda.83 Pod národní správou firma ještě nějakou dobu fungovala, ale již bez účasti obou architektů, kteří byli již v pokročilém věku a také politická situace pro ně nebyla příznivá. Poslední zmínka o H. Czeikem pochází z r. 1938 a B. Wondra byl odsunut v r. 1946.84 Z toho vyplývá, že například poslední doložená stavba firmy, Úřadovna sociálního pojištění z r. 1947 pochází již z ruky národního správce architekta Květoně, i když nese razítko firmy s dodatkem národní správa.85 V r. 1948 se stala součástí Československých stavebních závodů n.p. Praha a tím pominuly důvody dalšího trvání národní správy.86 Smutný konec firmy byl dovršen jejím vymazáním z rejstříků živností dne 3.5. 1950.87

IV.2. IV.2. Stručný přehled produkce firmy ______________________________________________ Firma Czeike&Wondra vytvořila v Novém Jičíně a okolí přes padesát dosud zjištěných staveb. Jejich produkce zabírá širokou škálu od luxusních vil přes rodinné domy až po domy nájemní. Největší část pak představují domy rodinné a nájemní, občas se naskytla příležitost navrhnout také luxusnější vilu nebo sakrální architekturu. V okamžiku, kdy chceme mluvit o typologickém rozdělení staveb je nezbytné brát v úvahu právě osobnost objednavatele a jeho finanční možnosti, které pak ve velké míře ovlivnily výslednou stavbu. Město Nový Jičín zaznamenalo během 19. století velký průmyslový rozvoj, který v mnohém ovlivnil vzhled města. Typickým odvětvím pro tuto oblast bylo zejména tkalcovství, soukenictví a později hlavně kloboučnictví. Výroba vzkvétala a již

83

ZA Opava: Fond Krajský úřad Nový Jičín, Firma Czeike &Wondra, sign. A III. 96, Karton 17: fol. 1416; také Úřední list Zemského národního výboru v Brně ze dne 19.11.1943. č.10. 84 OA NJ: Seznam osob v transportu 13.3.1946; Sběrné středisko v Novém Jičíně, Bruno a Marie Wondra, č. transportu 68.014, pásmo U.S. Brod n/L.; 85 SA NJ 1028- Msgr. Šrámka 11, Plán:Úřadovna sociálního pojištění, leden1947, 1:100,razítko Architekti a stavitelé H. Czeike & B.Wondra, Nový Jičín, pod národní správou. 86 ZA Opava: Fond Krajský úřad Nový Jičín, Firma Czeike &Wondra, sign. A III. 96, Karton 17: Výměr č.j. VI/1-1498/10/48 ze dne 22.11. 1948. 87 ZA Opava: Fond Krajský úřad Nový Jičín, Firma Czeike &Wondra, sign. A III. 96, Karton 17: Výmaz firmy H. Czeike u. B.Wondra, Architekten u. Baumeister, Neutitschein. č. 2358/50, AIII 9/N.J.-2 ze dne 3.5.1950.

31

na konci 19. století existovalo ve městě několik prosperujících podniků. Díky tomu zde vznikla na jedné straně skupina bohatých majitelů továren, a na straně druhé ne příliš majetná dělnické třída. Zlatým středem byla vrstva menších podnikatelů, živnostníků a úředníků, kteří byli schopni investovat také do bydlení. Pokud se zaměříme na četnost jednotlivých typů domů je patrné, že nejpočetnější část představují rodinné a činžovní domy, za kterými následují luxusní vily a osamělý sakrální projekt Přestože majetní průmyslníci neoslovovali firmu tak často jako střední vrstvy, patří jejich vily k tomu nejlepšímu co firma Czeike&Wondra vytvořila. Mezi jinými jmenujme reprezentativní vily pro kloboučnické továrníky Hanse a Huga Hückel, vilu pro Marii Preisenhammer nebo menší vily na Slovanské a Jiráskově ulici. Takové příležitosti se nenaskytovaly každý den a tak firma měla zřídka možnost předvést své schopnosti v plné kráse. Naopak jejím denním chlebem bylo budování menších řadových rodinných domků, kterých navrhla a realizovala několik desítek po celém městě. Tyto domy byly stavěny pro střední vrstvu, která sice měla určité finanční prostředky, ale do bydlení byla schopna investovat jen jejich omezené množství. To se odrazilo jak na velikosti bytových jednotek tak na celkové velikosti domů a na jejich řadové výstavbě. Tento fakt potvrzuje také dispozice domů, které vycházejí z jednoho projektu, který je více či méně upravován. Architekti mohli svou kreativitu projevit alespoň na pojetí fasády, která volně kombinovala vegetabilní a geometrické motivy. Aby se nám střední vrstva nestala abstraktním pojmem podívejme se jaké bylo zaměstnání osob, které tyto domy obývali. Byli mezi nimi hlavně drobní živnostníci. Například A. Plschková byla krejčová a její manžel Anton obuvník, činnost pak vykonávali doma. Rovněž krejčí F. Halamiček měl dílnu doma. Mezi dalšími povoláními můžeme uvést třeba pekaře nebo klempíře. Také úředníci našli oblibu v těchto řadových domech, např. Johann Pospížil působil jako inspektor tabákové továrny. Velmi často nechala domy vystavět samotná firma na své náklady a pak je pronajímala nebo prodávala dalším zájemcům. Tyto řadové domy vznikaly v letech 1900-1920 v různých částech města, nejznámější jsou ulice Jiráskova a Žižkova. Ve 20. a 30. letech pak začíná převládat produkce větších rodinných a činžovních domů, které byly situovány hlavně na ulici Slovanská a Purkyňova. Větší rodinné domy vesměs obsahovaly dvou až třípokojové byty. V jednom bytě zpravidla bydleli majitelé, druhý byl pronajímán. Majitelé domů na Purkyňova ulici byli většinou

32

vyšší úředníci, např. Dr. Josef Kutschera působil jako městský sekretář, Emil Niebler byl inspektor tabákové továrny a Heinrich Rozsípal vrchní účetní městské pokladny. Město se od počátku 20. století potýkalo s akutním nedostatkem bytových prostor a to hlavně pro nižší sociální vrstvy z řad dělníků místních podniků. Vážnou situaci pomohla zmírnit různá opatření města, ale to nakonec stejně muselo přikročit k výstavbě nájemních domů. Na výstavbě se podílelo kromě firmy Czeike&Wondra také několik dalších místních firem, např. R.&H. Blum. Nájemní domy vznikly na ulicích Slovanská, Purkyňova a Divadelní. Díky politice města bylo v letech 1926-1938 postaveno 26 nájemních domů, které celkem obsahovaly 272 bytových jednotek. Celkové náklady na výstavbu pokryla úctyhodná částka 9 688 923 Kč.88 Stavební činnost nebyla podporováno pouze městskými orgány. V Novém Jičíně mimo jiné působilo

také

Obecně

prospěšné

stavební

družstvo

německých

živnostníků

a obchodníků v Novém Jičíně.89 Toto družstvo se rovněž zabývalo stavbou nájemních domů. V letech 1924-25 byly na Slovanské ulici vystavěny dva nájemní domy, které navrhla a realizovala firma Czeike&Wondra. Poslední skupinou jsou sakrální stavby, respektive jedna sakrální stavba, neboť firma zpracovala projekt pro novojičínské evangelíky, pro které realizovala budovu modlitebny. Navržen byl také kostel, na jehož výstavbu však zřejmě nezbyly finanční prostředky. Firma se také podílela na realizacích obecních zakázek což souviselo se společenským postavením H. Czeikeho ml., který jak se brzy dozvíme působila také jako starosta. Podíleli se mimo jiné na stavbě obecních činžovních domů, kina nebo na elektrifikaci města.

88

Kol.,Verwaltungs Bericht der Stadtgemeinde Neutitschein für die Zeit von 1912-1938. Neutitschein 1938, str. 332-4. 89 Gemeinnützige Wohnungs- und Werkstättenbaugenossenschaft der deutschen Gewerbe- und Handeltreibenden in Neutitschein (registrierte Genossenschaft mit beschränkter Haftung).

33

IV.3 IV.3. Osobnosti architektů IV.3 IV.3.1. Architekt Heinrich Czeike ml. (1869(1869-?1938) ______________________________________________ Heinrich Czeike ml. se narodil dne 8.10. 1869 v Novém Jičíně. Jako rodiče jsou uvedeni Heinrich Czeike st. "Baumeister in Neutitschein, sohn des Ignatz Czeike" a Josefina, rozená Böhm. č.p. 829.90 O jeho raném mládí nejsou bohužel podrobnější informace. Základní vzdělání absolvoval zřejmě v Novém Jičíně a po vzoru svého otce se měl stát stavitelem a převzít rodinnou firmu. Vyšší studia absolvoval ve Vídni.91 Středoškolské vzdělání zakončené maturitní zkouškou získal na "k.k. StaatsGewerbeschule". Tato střední průmyslová škola byla proslulá a velká část univerzitních studentů architektury absolvovala právě tuto školu. Podrobněji se o ní zmíníme v souvislosti se vzděláním Bruna Wondry. V říjnu r. 1890 začal Heinrich studovat na Vídeňské akademii architekturu u Carla von Hasenaura. Byl zřejmě šikovným studentem, neboť během studií obdržel v r. 1892 Hansenovu cenu. Absolvoval obvyklých 6 semestrů studií a dokončil je r. 1893. Závěrečný protokol z 22. 7. 1893 signoval rektor a profesor Hasenauer.92 Profesor Hasenauer (183311.Heinrich Czeike ml. (1869-1938)

1894) byl významným rakouským architektem, který

představoval proud tradičního historizujícího pojetí architektury. Hodně spolupracoval s Gottfriedem Semperem, se kterým projektovali několik slavných staveb jako vídeňské Kunsthistorisches a Naturhistorisches Museum nebo Burgtheater.93 Po Hasenauerovi nastoupil na akademii jako profesor Otto Wagner a do tradičního chápání architektury přinesl svěží vítr. Podrobněji se o Heinrichových studiích zmíníme ještě v souvislosti se stylovým určením jeho realizací. První zmínky o jeho přítomnosti v Novém Jičíně po studiích pocházejí z r. 1898. V tomto roce byla k 1.1. ustanovena veřejná obchodní 90

ZA Opava: Matrika rodná, Nový Jičín, 1863-1880, inv.č. 1982, sign. NJ I 12. Během svého pobytu pobýval na adrese Wien IX., Pramergasse Nr. 19. Písemné sdělení F.Gutschi. 92 Písemné sdělení F.Gutschi. 93 Heslo: Karl v. Hasenauer. In: U.Thieme-F.Becker, Allgemeines Lexikon der bildenden Künstler von der Antike bis zur Gegenwart, Band XVI.Leipzig 1910. str. 101-102. 91

34

společnost "Heinrich Czeike a Bruno Wondra, architekten und Baumeistern in Neutitschein." Z téhož roku pochází také první firmou podepsaný projekt na vilu Hugo Hückela. Není přesně jasné, co dělal v období po dokončení studií, ale předpokládám, že zůstal nějakou dobu ve Vídni a získal praxi v nějakém architektonickém ateliéru. Heinrich Czeike ml. měl v Novém Jičíně velmi dobré společenské postavení, což se odvíjelo také od stavu jeho konta. Na posledním zasedáním před začátkem první světové války v roce 1912

94

byl Czeike opět zvolen společně s dalšími průmyslníky

jako byli například Hans Hückel nebo Max Preisenhammer do místního městského výboru a poté se stal také členem městské rady. Na konci roku 1913 složil kvůli nemoci tehdejší starosta člen městské rady Dr. Franz Bank svou funkci. Město tedy začalo hledat vhodného kandidáta a nakonec byl do úřadu starosty zvolen městský radní Heinrich Czeike ml.. V městském výboru ho pak nahradil Josef Ullrich. Ve volebním období 1913-1918 plnila své úkoly městská rada velmi svědomitě. Zasloužil se o to zejména starosta, který i přes 1. světovou válku setrval ve funkci až do konce svého volebního období. Na 72. zasedání městské rady 13.června 1919 se mu dostalo pocty, když mu jménem místních žen byly předány květiny a bylo vyjádřeno srdečné poděkování za jeho činnost pro město. Na závěr mu jménem všech stran vyjádřili uznání za jeho "nezištnou, prospěšnou a objektivní" činnost v úředních záležitostech.95 Rozlučková slavnost s bývalým starostou Heinrichem Czeike ml. proběhla v Novém Jičíně dne 19.7.1919.96 V pozdější době je o jeho veřejném životě méně zmínek. Mimo firmu Czeike&Wondra se Heinrich podílel na vedení již zmíněné cihelny v Kuníně, kde působil jako spoluvlastník. To že cihelna byla úzce provázána se stavební firmou dokládá nejvýrazněji použitá střešní krytina na realizovaných stavbách, které nesly značku právě cihelny v Kuníně. Účetní knihy cihelny uvádí také osobní konta jednotlivých spoluvlastníků, takže H.Czeike měl např. v r. 1927 zisky kol 122 tisíc korun, v r. 1928 pouhých 37 tisíc, ale hned v následujícím roce již 187 tisíc. Bilance za r. 1930 byla 236 tisíc.97 Z těchto čísel vyplývá, že cihelna byla celkem solidním zdrojem příjmů, pravděpodobně větším než jeho činnost ve firmě. Poslední zmínka o H. Czeikem pochází z r. 1938.98

94

Proběhlo od 17.-22. června 1912. Kol.,Verwaltungs Bericht der Stadtgemeinde Neutitschein für die Zeit von 1912-1938. Neutitschein 1938, str. 19-20. 95 Ibidem. str. 20-22. 96 Ibidem str. 442. 97 Ibidem str. 56. 98 Personen Register Karte Heinrich Czeike. OA NJ.

35

Firma Czeike&Wondra za necelých padesát let své existence navrhla velké množství staveb. Všechny doložené plány nesly razítko firmy, asi v polovině případů byla doplněna signaturou Czeike u. Wondra, další stavby byly signovány B.Wondrou a to zejména ve 30. letech. Pouze jeden plán nese podpis H. Czeikeho a to zřejmě z toho důvodu, že ho stavěl pro svou rodinu. Zkusme nyní rozlišit jeho podíl na produkci firmy a určit základní zdroje jeho tvorby. Po vniku firmy začali architekti pracovat na dvou velkých zakázkách, na projektu vil pro Hugo a Hanse Hückela. Tyto plány byly signovány jako Czeike u. Wondra, ale předpokládám, že se na jejich vypracování podílel velkou měrou právě H.Czeike. Když tyto vily zhodnotíme, získáme několik základních prvků, které jsou pak aplikovány i na dalších ranných stavbách. Co se týče dekoru objevují se zde jak historizující motivy, tak secesní štuky a kovové doplňky. Historizující prvky jako bosování, konzoly či balustrády (vila Hugo Hückela) se Heinrich mohl naučit jak od svého otce Heinricha st., který pracoval s historizujícími tvaroslovím, nebo a to především, během svých studií na akademii v Hasenauerově ateliéru. Tyto motivy je objevují pak už jen zřídka a postupně od nich úplně upouští. Na akademii tedy získal vzdělání v rámci historizujícího pojetí architektury, ale znal velmi dobře také moderní pojetí domu s centrální anglickou halou, jak je použil právě v dispozici těchto vil. O tom, že byl otevřený novým stylům svědčí i již zmíněné kovové doplňky nebo florální dekor typický pro vídeňské prostředí. Ten se pak uplatňuje na několika dalších stavbách v letech 1900-1920, jedná se zejména o dům R. Mikschové z r. 1906, dům K. Drösllera z r.1907, nájemní dům pro stavební družstvo na Divadelní ulici 16 z r.1911. První dvě zmíněné stavby mají nárožní dispozici se zaobleným nárožím, kterou můžeme najít u některých projektů O. Wagnera nebo J.M. Olbricha, takže znal také velmi dobře tehdejší vídeňskou produkci a nové prvky. Vlastní dekor představují florální listové motivy, které jsou místy stylizované a většinou uzavřené v pravoúhlých polích. Stále se zde ještě objevují některé historizující motivy. V souvislosti s užitím florálního dekoru je dobré zmínit skupinu řadových rodinných domů na ulici Jiráskova a Žižkova, na jejichž fasády byly variabilně aplikovány právě tyto motivy. Plány signovali oba architekti, ale je zřejmé, že dekorativní prvky pocházejí z ruky H. Czeikeho. Dispozičně se jednalo o určitý typ domu, který byl podle potřeby mírně upravován. Při srovnání s rodinnými domy z 30. let, které připisuji B. Wondrovi je patrné, že dispozice navrhoval právě on. Samozřejmě je velmi obtížné přesně určit rozdělení úloh, ale je pravděpodobné, že Heinrich Czeike ml. byl aktivnější zejména v prvním desetiletí 20. století. V letech 1913-19 byl 36

starostou a také probíhající 1. světová válka utlumila činnost firmy. V pozdějším období, tj. ve 20. a 30. letech byl aktivnější zase Bruno Wondra, o kterém bude řeč za chvíli.

IV.3 IV.3.2. .3.2. Architekt Bruno Wondra (1871(1871-?1946) _______________________________________________ Jak už bylo v tomto textu několikrát zmíněno bylo o B. Wondrovi velmi obtížné zjistit nějaké podrobnější informace a hlavně v novojičínských matrikách a různých publikacích. Důvod byl prostý, nepocházel totiž z Nového Jičína, ale z jiného moravského města.

Bruno Wondra se narodil 7.9. 1871 v Moravské Třebové

(Mährisch Trübau) jako syn Ignatze a Johanny Wondra.99 Jeho manželka Marie, rozená Formanek pocházela z Vídně a narodila se 25.7.1880. Její rodiče byli moravského původu.100 Rodina Wondra pocházející z Moravské Třebové zde měla dlouhou tradici sahající až do 18. století. Věnovali se převážně textilnímu průmyslu. Již Johann Anton (1769-1817) zavedl manufakturu na výrobu vlněných a polovlněných tkanin a v r. 1807 zaměstnával kolem čtyřicítky dělníků. Prosperující podnik, který měl sklad i ve Vídni přešel po jeho smrti na syna Johanna Josefa (1796-1844), který ji společně se svým bratrem Antonem Josefem (1821-1890) rozšiřoval a dále modernizoval. V 50.letech se firma dostala do potíží a Anton utekl před věřiteli do Ameriky.101 Podobně jako u H. Czeikeho nemáme o jeho životě příliš mnoho informací. Mládí zřejmě strávil v Moravské Třebové a poté se vydal studovat do Vídně. Prozatím nejsou k dispozici žádné doklady o jeho dosaženém vzdělání. To že ve Vídni pobýval však dokazují jak záznamy z registrační karty,102 tak fakt, že jeho manželka pocházela z Vídně. Název firmy, obsahující dovětek architekti a stavitelé, svědčí o tom, že i on měl vzdělání v oblasti architektury. Průzkum v archívu vídeňské akademie a techniky však jeho studia na vysoké škole nepotvrdil. Možnost studií na univerzitě v jiném městě by byl sice možný, ale vzhledem k záznamům z registrační karty málo pravděpodobný. 99

OA NJ: Personen Register Karte Bruno Wondra: Otec Ignatz (6.12.1821-1890 Mährisch Trübau) matka Johanna (5.5.1834-1895 Mährisch Trübau). 100 OA NJ: Personen Register Karte Marie Wondra: Otec Josef Formanek (10.7.1837 Jedownitz 29.3.1932 Wien) matka Josefina, rozena Bezdek (2.9.1838 Raith-24.10.1913). 101 M. Myška, Historická encyklopedie podnikatelů Čech, Moravy a Slezska. Ostrava 2003, str. 510-1. 102 OA NJ: Personen Register Karte Bruno Wondra,

37

V úvahu tedy připadá další významná škola ve Vídni, a to "k.k. Staats-Gewerbeschule." O této střední průmyslové škole jsme se již zmínili v souvislosti se studiemi H. Czeikeho, který tam studoval v letech 1886-89 před svým nástupem na akademii. Bruno byl o dva roky mladší, takže se mladí architekti mohli seznámit a spřátelit na této škole. V té době se na škole vyučovalo několik oborů, mezi kterými je pro nás důležitý zejména ten stavitelský, který se mohl studovat dva nebo čtyři roky. Byly zde také obory strojírenské, kurzy pro topiče a řidiče lokomotiv a kreslířská škola. Zajímavou informací je, že po absolvování studia stavitelského oboru se pak absolvent mohl nazývat stavitel nebo architekt.103 V roce 1883 začal na škole působit proslulý architekt a urbanista Camillo Sitte (1843-1903) a v r. 1889 se stal jejím ředitelem.104 Je tedy vysoce pravděpodobné, že Bruno Wondra vystudoval stavitelský obor na této škole. Proč dále nepokračoval ve studiích na vysoké škole jako většina ostatních studentů bylo zřejmě způsobeno nedostatkem finančních prostředků. Pokud zde studoval přibližně v letech 1887-1891, tak mu v té době umírá otec, a o pět let později také matka. Po studiích asi zůstal ve Vídni, kde máme jeho pobyt doložen v r. 1898, kdy prvé přijíždí do Nového Jičína. V tomto roce

byla

ustanovena

společnost

Czeike&Wondra, ale natrvalo se ve městě usadil až v r. 1907, kde měl trvalé bydliště na Ruzickagasse 6.105 Poslední zmínka o Brunovi Wondra a jeho ženě Marii pochází z r. 13.3.1946 kdy

byli

transportováni

v

rámci

odsunu německého obyvatelstva do 12.Dům Bruna Wondry, před r. 1907,současný stav

Brodu nad Labem. Tam se jejich stopa

ztrácí. Je možné, že v Německu ještě projektoval nějaké menší zakázky, ale vzhledem k jeho pokročilému věku, tehdy mu bylo již 75 let je málo pravděpodobné. V předchozí části jsme se již věnovali tvorbě Heinricha Czeikeho a jeho podílu na chodu firmy. Podívejme se nyní jakým způsobem se autorsky podílel na projektech Bruno Wondra. Připsání výše uvedených staveb a prvků H. Czeikemu samozřejmě neznamená, že by B. Wondra byl v té době nečinný. Je fakt, že v prvním desetiletí 103

Architektenlexikon Wien 1880 - 1945: http://www.azw.at/page.php?node_id=89&subnode_id=95 Heslo: Camillo Sitte. In: U.Thieme-F.Becker, Allgemeines Lexikon der bildenden Künstler von der Antike bis zur Gegenwart, Band XXXI. Leipzig 1910,str. 106. 105 Dnešní Jiráskova 6. 104

38

pobýval ještě ve Vídni a natrvalo se v Novém Jičíně usadil až v r. 1907 na adrese Ruzickagasse 6. Tento dům si zřejmě navrhl sám a je vytvořen v lehce klasicizujícím duchu s trojúhelným štítem a zejména typickým polygonálním arkýřem. Fasáda je hladká, lemována lizénovými rámci, jediným dekorativním motivem je kartuše s erbem a rostlinným dekorem. Podobný motiv nalezneme i na arkýři vily pro Hanse Hückela nebo na fasádě činžovního domu na Divadelní ulici. Tento dekor byl v té době hojně používán a již o něm byla řeč. Co nás zajímá, je polygonální arkýř, neboli bay-window, který se objevuje v různých formách téměř na všech stavbách ve 20. a 30. letech a dle mého názoru je tento arkýř typickým výrazovým prvkem B. Wondry, přičemž to potvrzuje také fakt, že většinu těchto staveb signoval již pouze on. Dům B. Wondry není první stavbou s tímto polygonálním arkýřem, byl použit již při projektu vily Hanse Hückela. Když srovnáme starší vilu Huga a mladší Hanse Hückela, je patrný velký stylový rozdíl v použití dekoru, přičemž dispozice je provedena na stejné bázi. Tyto rozdíly a zejména nové použití arkýře poukazuje na to, že při druhém projektu se na něm více podílel právě Wondra. Další stavby s tímto polygonálním arkýřem najdeme například na Slovanské 12 a 20, kde představuje dominantní motiv stavby. Jak již bylo řečeno většina staveb z 20. a 30. let je signovaná jen B. Wondrou, což sice nemuselo nutně znamenat, že pracoval sám, ale při srovnání těchto staveb je zřejmý stejný stylový zdroj, odlišný od toho, který měl H. Czeike. Tyto stavby se vyznačují již zmíněnými arkýři, které jsou v pozdější době velmi plytké nebo segmentové a akcentují fasády v patrech. Fasády jsou velmi střídmé, uplatňuje se zde jednoduché členění pomocí říms a spíše pracuje s hmotou, kterou člení již zmíněnými arkýři a segmenty. Nezbytným motivem, který se objevuje od 30. let jsou vikýře a mezaniny, bez kterých se žádný navržený dům neobešel. Co se týče typologie, hlavní produkce spočívá v činžovních a rodinných domech, které však nesou obdobné dispoziční zpracování. Jeho autorství dokládá také dobová literatura, která uvádí, že vlastnil mnoho parcel na ulici Jiráskova a projektoval na nic rodinné domy.106

106

Kol.,Verwaltungs Bericht der Stadtgemeinde Neutitschein für die Zeit von 1912-1938. Neutitschein 1938, str. 216.

39

V. Katalog staveb realizovaných firmou Czeike&Wondra Czeike Wondra V.1. Chronologický přehled realizací ____________________________ __________________________________________ __________________ 1898-1904 Vila Hugo Hückela - Revoluční 50 (543) 1899 - Dům Ferdinanda Hassaly - Jiráskova 31 (962) 1900 - Dům Antonina Trubiga - Jiráskova 41 (980) 1904 - Vila Hanse Hückela - Revoluční 56 (1032) 1905 - Dům Josefa a Marii Šinclovi - Jiráskova 51 (1033) 1906 - Evangelická modlitebna - Janáčkovy sady 1 (184) 1906 - Realizace vily S. Perlové (projekt Krauss&Tölke) - Slovanská 9 (1092) 1906 - Dům Rosy Mikschové - Havlíčkova 11 (104) 1906 - přístavba v Lešné 1907 - Dům Johanna Pospizila - Jiráskova 59 (1101) 1907 - Dům K. Drösllera ml. - Divadelní 10 (1079) 1907 - Dům pro R. a M. Willing - Msgr. Šrámka 6 (1099) 1910 - Dům pro Rudolfa Eichlera -Žižkova 12 (1143) 1911 - dům pro stavební družstvo - Divadelní 16 (1176) 1912 - Dům pro R. a S. Barwigovy - Žižkova 22 (1185) 1912 - Dům pro J. Halamčika - Žižkova 23 (1079) 1913 - Dům pro J. a F. Hilsherovy - Žižkova 29 (1190) 1914 - Dům pro H. Czeikeho - Slovanská 11 (1211) 1920 - Dům pro manžele Plschkovi - Žižkova 25 (1140) 1922 - Oprava školní budovy v Ženklave 1922-24 - Dům pro H. Czeikeho - Slovanská 12 (1092) 1924 - Činžovní domy - Slovanská 22,24,26,28 (1278-9,1280-1) 1925 - Dům pro Ing. Höhlmana Purkyňova 20 (1320) 1930 - Realizace městského kina (projekt Leo Kammel) 1931 - Vila pro Marii Preisenhammer - Jiráskova 2 (1295) 1931 - Dům pro F. Kutcheru - Purkyňova 34 (1486) 1931 - Dům pro Bruno Wondru - Purkyňova 26 (1437) 1931 - Dům pro Heinricha a Marii Rozsípal - Purkyňova 32 (1485) 1931 - Dům pro E. a S. Niebler - Purkyňova 11 (1500) 1931-2 - Dům pro N. Gunía - Purkyňova 9 (1499) 1932 - Obytný dům - Havlíčkova 13 (1506) 1936 - Dům pro Josefa Parmu - Divadelní 20 (1564) 1936 - činžáky Husova 38 (1565) 1937 - činžáky Husova 26 (1583) 1937 - dům pro Hedwig Peschel, Poldi a Paolu Lichnowsky- Husova 24 (1581) 1938 - Dostála Bystřiny 7 (1618) 1938 - Dům pro Sophii Neumann - Poděbradova 13 (1617) 1947 - Úřadovna sociálního pojištění - Msgr. Šrámka 11 (1028) Nedatováno: po 1914 - Dům Rudolfa Pollaka - Slovanská 20

40

V.2.1.Vily a rodinné domy 18981898-1920 _________________________________________________________________ _________________________________________________________________

Vily pro rodinu Hückel Revoluční 50 a 56 ____________________________________

Rodina Hückel patřila k úspěšným kloboučnickým podnikatelům, jejichž výrobky si získali věhlas nejen v rakouských zemích a ve Vídni, ale také po celé Evropě. První strojovou výrobu klobouků v Novém Jičíně zavedl již v r. 1865 Jan Hückel. O tři roky později byla k 1. lednu ustanovena veřejná obchodní společnost J.J. Hückel´s Sohne, která pod tímto názvem vystupovala až svého znárodnění v 50. letech. Podnik prosperoval a postupně docházelo k jeho rozšiřování a modernizaci. Firma vyvážela do celého světa, a byla oceněna například na výstavách ve Vídni, Philadelphii či v Paříži, kde v r. 1900 získal jejich velurový klobouk Grand prix. V prvních desetiletích 20. století, v dobách největšího rozkvětu, byla továrna schopna vyrobit přes 5 000 klobouků denně.107

13.Továrna na klobouky firmy J.J. Hückel´s Sohne, vpravo vily pro Jana a Augustina Hückel, 1882

107

K. Kuča, Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, IV.díl. Praha 2000, str. 402 a 508; M. Lossman, Historie muzea klobouků. Nový Jičín 1990.

41

Rodina díky svým podnikatelským aktivitám získala vysoké společenské postavení. Mnoho jejich členů se účastnilo veřejného života, zasedali v městské radě nebo byli členové místních spolků. Byli také velmi kosmopolitní, o čemž svědčí i fakt, že Jan své tři syny Augusta, Jana a Karla poslal na studia do zahraničí. Tovární komplex byl situován v jihovýchodní části města. A právě na návrší nad svým podnikem si nechali Jan a jeho otec Augustin a poté také Hans a Hugo vystavět reprezentativní vily čímž demonstrovali své postavení a jako správní podnikatelé symbolicky shlíželi z oken svých vil na dění v továrně. Jan a Augustin si nechali vypracovat projekt vil od renomovaného vídeňského architekt Otto Thienemanna, který v té době v Novém Jičíně působil. Navrhl projekt na výstavbu dvou zrcadlově orientovaných neorenesančních vil, které byly realizovány v letech 1880-82.108 Vily obklopoval rozsáhlý krajinářský park s terénními úpravami. Celý komplex byl doplněn o vstupní parter a hospodářské budovy. Park byl na počátku 20. století rozšířen o nové vily pro Hugo a Hanse Hückel.

14.Hückelovy vily

108

P. Zatloukal, Příběhy z dlouhého století: architektura let 1850- 1918 na Moravě a ve Slezsku. Olomouc 2002, str. 301-4; U.Thieme-F.Becker, Allgemeines Lexikon der bildenden Künstler von der Antike bis zur Gegenwart.Band XXXI. Leipzig 1939. str. 31; T. Bouda, Kulturní odraz Nového Jičína na přelomu 19. a 20. století se zvláštním zřetelem k výtvarnému umění. Olomouc 1984, str. 67-9.

42

Vila Hugo Hückela Revoluční 50, 50, 18981898-1904 ______________________ _______________________________ ___________________________

15.Vila Hugo Hückela, jihovýchodní nároží,1904

Vila Hugo Hückela byla situována jižně od vil pro Jana a Augustina. Myšlenka postavit v parku další vilu se zrodila již v r. 1898, kdy vznikly první návrhy na stavbu. Plánovou dokumentaci zpracovala firma Czeike&Wondra, která byla v tomto roce zapsána do obchodního rejstříku a zahájila svou činnost. Práce pro Hugo Hückela je její první dosud známá zakázka. A je nutné dodat, že se jednalo o zakázku velmi prestižní, při které měla firma možnost prezentovat své schopnosti a získat si renomé. Možná z tohoto důvodů a také na přání zadavatele byly původní plány mírně přepracovány a k realizaci vily došlo až v r. 1904. Tato časová prodleva mohla být způsobena mnoha faktory, nicméně přepracované plány byly prezentovány v r. 1903 a ještě o rok dříve nechal Hückel převést část pozemkové parcely na parcelu stavební.109 Realizovaná stavba vychází z velké míry z prvních návrhů z r. 1898, přičemž došlo k několika

109

T. Bouda, Kulturní odraz Nového Jičína na přelomu 19. a 20. století se zvláštním zřetelem k výtvarnému umění. Olomouc 1984, str. 67-9.

43

modifikacím a to jak v interiéru, kde byly rozšířeny dětské pokoje, tak v exteriéru, kdy byla zrušena nárožní věž na jihovýchodní straně.110 Jednopatrová stavba nepravidelného půdorysu se suterénem a podkrovím je zaklenuta valbovou střechou, která je členěna čtyřmi výraznými štíty a několika menšími vikýři. Hlavní vstup do vily byl situován v jižní části suterénu. Příchozí dále pokračoval skrze dvě menší předsíně do prostorné haly s otevřeným schodištěm, která tvoří komunikační jádro celého domu. V suterénu byly dále situovány užitkové prostory jako sklepy, prádelna apod. Hlavním obytným prostorem byl parter, a to zejména jeho jihozápadní část, kde byly situována pracovna, salón a nárožní loggie s dvojicí termálních oken s balustrádou. Na východní straně byl situován dětský pokoj, kuchyně

a jídelna. V podkroví

se nacházely další služebnictvo, užitkového

pokoje pro

ateliér prostory.

a

další

Dům

byl

vybaven také sociálním zařízením a dvěmi koupelnami.111 Interiér

byl

opatřen

velmi

kvalitní výbavou, která odpovídala nárokům

vysoce

postavených

podnikatelů. Největší důraz byl kladen na vstupní předsíně a centrální halu se schodištěm.

Tyto

prostory

byly

opatřeny dřevěným obkladem a točité schodiště dekorativně vyřezávaným zábradlím. 16.Vila Hugo Hückela, nárys severo-východního průčelí z r. 1898

Dodnes se dochovaly také dřevěné výplně dveří, vnitřní zárubně oken, kazetové a trámové stropy, dřevěné obložení stěn nebo vestavěná skříňová stěna. Na fasádě se uplatňuje kombinace několika materiálů: kámen - světlá omítka dřevo. Hladká fasáda je oživena kamenným obkladem suterénu a bosováním kolem termálních oken a hlavního vstupu na východní straně vily. Samotné tvary oken se 110

SA NJ 543: 1.Villa H.Hückel, nord-ost facade, 25.4.1898, razítko Architekten u. Baumeister Czeike a Wondra, Neutitschein, M 1:100, sign. Czeike u. Wondra, baumeistern. 111 Kol., Kulturní památky okresu Nový Jičín. Ostrava 1996, str.133-4.

44

vyznačují velkou variabilitou, kromě již zmíněných oken termálních, jsou zde použita také okna čistě obdélná, nebo s půlkruhovými záklenky. Okna jsou doplněna drobnými dekorativními motivy jako jsou klenáky nebo šambrány. Vila je završena nepravou hrázděnou konstrukcí, která se uplatňuje zejména na štítech a kombinuje řezbářsky zpracované přesahy trámů, konzoly a dřevěné zábradlí. Během 20. století prošla vila několika úpravami zejména v interiéru a v dnešní době se zde nachází mateřská škola. Vila Hugo Hückela patří bezesporu k nejlepším realizacím, které firma Czeike&Wondra v Novém Jičíně vytvořila. Přítomnost solventního objednavatele umožnila realizaci většího projektu v rámci zásad moderního bydlení. Typ domu s centrální schodišťovou halou, jak ho představuje vila Hugo Hückela, vychází z anglického typu domu, který propagovalo hnutí Arts&Crafts. Dispoziční řešení kladlo velký důraz na vnitřní uspořádání domu, jehož hlavním centrem se stala schodišťová hala.

17.Centrální hala se schodištěm, parter

Jeden z představitelů hnutí H. Baillie-Scott (1865-1945) komentuje moderní dům takto: "Při hotovení plánu na dům bude zapotřebí vypuditi z mysli koncepci vnitřku jako pouhé skupiny osamocených komnat a představovati si jej spíše jako ústřední komnatu, obklopenou místnostmi podružnými, z nichž některé namnoze záležejí z arkýřů ke komnatě ústřední[...] Při domě průměrných rozsahů se uznává za záhodné, aby tato komnata ústřední byla zvýší dvou pater, čímž se nabude velké vzdušné prostory ústřední a zabrání

se pocitu

stísněnosti."112

Když

srovnáme tento citát s naší vilou je patrné, že všechny tyto požadavky na moderní dům splňuje. Již v r. 1900 vypsal Darmstadtský časopis Innendekoration soutěž na projekt Domu milovníka umění. Soutěž si kladla za cíl podnítit rozvoj "venkovských domů" 18.Vila E. Weisse v Jeseníku, Krauss&Tölk, 1901-3

v anglickém stylu, které považovali za

ideální. Ve Vídni byla anglická forma bydlení přijata s nadšením, neboť upřednostňovala praktickou stránku a sepětí s přírodou.113 Na Moravě se tento typ 112 113

Kol., Slavné vily Olomouckého kraje. Praha 2007, str. 36. J.Vybíral, Mladí mistři. Praha 2002, str.61.

45

domu objevuje záhy díky činnosti dvojice Krauss&Tölk a mladých architektů z Wagnerova okruhu. Fakt, že první návrhy na vilu Hugo Hückela z r. 1898 již reflektují tento anglický typ je známkou toho, že architekti Czeike&Wondra byli v těsném kontaktu s vídeňským prostředím a reagovali pružně na nově se šířící styl bydlení. Obdobně je řešena také vila Erwina Weisse v Jeseníku, kterou navrhla dvojice Krauss&Tölk v r. 1901. Objevuje se zde rovněž centrální obytná hala s ochozem v patře a otevřeným schodištěm, kolem které byly umístěny na nepravidelném půdorysu další místnosti. Dalšími typickými prvky jsou arkýře s bay-window, bohatě vybavený interiér či exteriér s vysokými štíty.114 Vily mají k sobě blízko zejména co se týče dispozice a hmotového uspořádání, neboť fasáda působí daleko angličtěji u vily E. Weisse a to díky režnému zdivu, než u vily H. Hückela. Architekti Krauss&Tölk realizovali na Moravě několik dalších domů obdobně řešených, mezi nimiž vyniká perla mezi vilami, vila Primavesi v Olomouci (1905-6), která uplatňuje důsledně koncipování zevnitř navenek, přičemž kolem centrální haly jsou důmyslně rozvrženy další prostory.115 Architekti navrhli také vilu Stefanie Perlové v Novém Jičíně, o které bude řeč později. Co se týče dispozice má vila H. Hückela mnoho společného s vilami navrženými K.J. Bernischkem nebo L. Bauerem. Dispozičně je patrná souvislost mezi Bauerovou vilou K. Reissiga, o které budeme hovořit zejména v souvislosti s vilou Hanse Hückela. Vila Maxe Spauna v Klášterském Mlýně z let 1903-04 má obdobně řešenou dispozici s centrální halou a také exteriér kombinuje obdobně velké štíty s nepravým hrázděním. Bauer tyto prvky posouvá vpřed zejména užitím geometrického dekoru. Vila 19.Vila M. Spauna v Kl. Mlýně, L. Bauer, 1903-4

Hugo Hückela pak díky užití bosování,

konzol či balustrády vracejí získává lehký historizující nádech. Tento lehký historizující nádech byl podpořen původně navrženou věžičkou s útlou střechou a hrázděním na prvních plánech z r. 1898. Přepracovaný projekt z r. 1904 s ní však již nepočítal. Menší věžičky byly často součástí vil projektovaných v rámci historizujících slohů koncem 19. století. Takové vily najdeme např. na Vídeňské ulici v Olomouci, kde podle 114 115

Kol., Slavné vily Olomouckého kraje. Praha 2007, str.41-43. P. Zatloukal, Vila Primavesi v Olomouci. Olomouc 1990.

46

projektu vídeňského architekta Jakoba Gartnera vznikla v 90. letech 19. století skupina vil pro místní podnikatelskou vrstvu. Vily jsou sice vystavěny v různých historizujících slozích, ale mají podobné motivy jako užití štítů, balkónů nebo loggií. Jsou akcentovány různě ztvárněnými schodišťovými věžemi.116 Věžičky nebyly doménou pouze historizujících stylů, ale pracovali s nimi také součastníci našich architektů. Architekt Karl Johann Bernischke (1875-1941), žák Otto Wagnera použil věžičku s loggií v r. 1900 při projektu vily pro H. Poppa v Šumperku. Celkově je tento projekt je velmi blízký vile Hugo Hückela. Dispozice vychází z centrální prostorové haly, ke které jsou přisazeny další obytné místnosti. Dům je členěn hrázděnými štíty, řevěnými balkóny a např. sokl je obdobně opatřen kamennou bosáží. Blízké 20.Vila H. Poppa v Šumperku, K.J. Bernischke, 1900

jsou i tvary oken a loggie. 117

Ale vraťme se zpět k věžičce na vile Hugo Hückela. Důvodem její existence byla zřejmě přítomnost starších neorenesančních Hückelových vil, které byly také opatřeny schodišťovou nárožní věžičkou, která však vycházela z jiných slohových zdrojů. Architekti se zřejmě snažili nějakým způsobem sjednotit vzhled vil. Nové pojetí architektury jim neumožnilo navázat na tyto vily, ani z hlediska dispozice, ani co se týče formy a stylu. Schodišťová věž v podstatě ztratila svou funkci, neboť komunikačním centrem se stala centrální hala. Připojení věže bylo relativně bezbolestným řešením, které navázalo na stávající vily a nenarušilo moderní dispozici stavby. Vzhledem k tomu, že věž neměla již jinou než dekorativní funkci, bylo od její realizace upuštěno, zřejmě kvůli zbytečným nákladům navíc. Také umístění jednotlivých místností se řídilo zásadami moderního bydlení. Vila byla rozdělena na tři sféry, suterén obsahoval zejména užitkové prostory, podobně jako první patro, které bylo doplněno ještě o pokoje pro služebnictvo, jak bývalo v domech pro vyšší vrstvy zvykem. Hlavní obytný prostor se nacházel v parteru. Obytné místnosti, pracovna a salón s loggií byly situovány na jižní a západní straně domu a využívaly tak teplo a slunce. K tomu přispělo také použití velkých termálních oken. Východní strana obsahovala ložnice, kuchyň a jídelnu. Rovněž sociální zařízení a koupelny svědčily o modernosti stavby. 116 117

Kol., Slavné vily Olomouckého kraje. Praha 2007, str. 26-27. Ibidem str. 36; J.Vybíral, Mladí mistři. Praha 2002, str. 85-95.

47

Bohatá výzdoba interiéru byla v té době nedílnou součástí celé stavby. Dřevěné obklady místností s důrazem na centrální halu, stropy, trámy, dveře, vestavěné skříně či luxusní nábytek přispívali k pohodlnému bydlení a také k reprezentaci. Jeden z nejkvalitnějších interiérů se nachází v již zmínění vile Primavesi v Olomouci, která je v duchu zásad Gesamstkunstwerku opatřena nejen funkčním nábytkem, ale také různými uměleckými díly od předních umělců té doby. Fasáda kombinující několik materiálů jako je kámen, omítka či dřevo nese známky několika stylů. Některé prvky jako bosování, použití balustrády, klenáky nebo nerealizovaná věžička vycházejí ještě z historizujících slohů 19.století, což není nic zvláštního když vezmeme v úvahu, že Heinrich Czeike studoval na akademii u profesora Hasenauera. Další motivy jako kamenný sokl, hrázděné štíty a hojné využití dřeva mohou vycházet z více zdrojů. Podobné motivy jsou aplikovány v lokální lidové architektuře, což Vybíral často spojuje s pojmem "Vernacular style," tedy s jakýmsi návratem k inspiraci lidovou architekturou.118 V německém prostředí pak s pojmem "Heimatstil", který se spíše obracel k městu a jeho historické zástavbě.119 Motivy aplikované na této stavbě jsou však příznačné také pro architekturu inspirovanou anglickým domem, což se v tomto případě jeví jako pravděpodobnější varianta, kterou potvrzuje samotná dispozice vily. Vila Hugo Hückela patří mezi první realizace firmy Czeike&Wondra v Novém Jičíně a zároveň mezi jejich nejlepší projekty. Celkový vzhled vily, dispozice a forma vycházejí z anglického typu domu s centrální halou. I když je na Moravě známo mnoho obdobných realizací, první návrhy z r.1898 patří k prvním projektům tohoto typu. Některé prvky sice vycházejí ještě z historizujících slohů, ale to stavbě neubírá nic na její modernosti. Rovněž v Novém Jičíně nebyla do té doby realizovaná stavba, která by reflektovala nové podněty jako vila Hugo Hückela. Světoběžníci Hückelové si zřejmě přáli mít vilu v moderním stylu a nakonec byli se stavbou spokojeni, neboť si u firmy zanedlouho nechali postavit vilu další.

118

J.Vybíral, Česká architektura na prahu moderní doby: Devatenáct esejů o devatenáctém století. Praha 2002. str. 249. 119 Ibidem. str. 254.

48

Vila Hanse Hanse Hückela Revoluční 56, 1904 ____________________ _______________________________ ___________________________

21.Vila Hanse Hückela, jihovýchodní nároží,1904

Ve vilovém komplexu továrnické rodiny byla na mírném návrší situována další vila, tentokrát pro Hanse Hückela. Projekt pochází z r. 1904, takže byl zpracován v době výstavby vily pro Huga a je také řešen podobným způsobem. Firma Czeike&Wondra se zřejmě osvědčila a byla ji proto svěřena další zakázka. Dnešní vzhled a dispozice je poznamenána úpravami z 30. letech, které provedla firma R.&H. Blum působící v Novém Jičíně.120 Dvoupatrová vila nepravidelného půdorysu s podkrovím a suterénem je zastřešena sedlovou a valbovou střechou, která je na východní straně akcentovaná výrazným předsazeným štítem a po obvodu několika menšími vikýři. Na hlavním východním průčelí s lichoběžníkovým štítem je umístěno dvoupatrové polygonální bay window, které v interiéru rozšiřuje prostor budoáru. Ve štítu se podobně jako u vily pro Huga, ale v menším rozsahu, objevuje nepravá hrázděná konstrukce. Vnitřní uspořádání vily bylo funkčně rozděleno na severní a jižní část, přičemž každá měla projektované vlastní schodiště. Menší severní část obsahovala v obou 120

SA NJ 1032:1.Plan zur Erbaung einer villa der Parc.n. in der Landstrasse für herrn Hans Hückel, Neutitshein, 1:100, 1904

49

patrech zejména užitkové prostory jako je kuchyň, toalety a pokoje pro hosty. Na východním průčelí severní části se nacházel hlavní vstup s jednoramenným schodištěm vedoucím do parteru, na které pak navazovalo schodiště dvojramenné, vedoucí do vyšších pater. Jižní část vily tvořila vlastní obytnou zónu, přičemž jejím jádrem byla opět centrální hala s dalším, tentokrát otevřeným schodištěm. Centrální budoár, salónek.

halu jídelna Mezi

obklopoval a

hudební hudebním

salónkem a jídelnou byl situován salónek kuřácký, který byl na západní straně propojen s verandou. Další veranda byla

22.Vila H. Hückela, půdorys parteru, 1904

umístěna na straně severní. První patro mělo ryze privátní charakter, nacházely se zde obytné pokoje, ložnice, šatna a koupelny. Vzhled vily byl v 30. letech pozměněn stavebními úpravami. V interiéru byla zrušena ústřední schodišťová hala a západní veranda a byly provedeny další drobné úpravy. Jižní veranda byla zahrnuta do polygonální přístavby. Zrušené schodiště z haly bylo přesunuto na západní stranu severní části, kde navazovalo na schodiště vedoucí přímo do zahrady. Zmodernizován byl také hlavní vstup, který byl opatřen stříškou nesenou pilířem. V interiéru, původně moderně vybaveném, se dochovaly pouze fragmenty výzdoby jako dveřní výplně, vestavěný nábytek či střídmý štukový dekor na stropech. Původní celistvá výzdoba byla bezesporu stejně kvalitní jako v interiéru vily Hugo Hückela, o které jsme se již zmínili v předchozím příspěvku Nacházely se zde dřevěné obklady, vestavěné skříně a luxusní nábytek. Na fasádě se opět uplatňuje kombinace těchto materiálů: kámen - světlá omítka - dřevo. Kámen je použit na obklad suterénu. Hladká fasáda je členěna nadokenními římsami, v jejichž polích je aplikován florální dekor. V prvním patře pak probíhají horizontální kanelury. Okna byla původně vysoká a úzká, tak jak je můžeme vidět na východním průčelí, přičemž na ostatních fasádách jsou použity další okenní tvary.

50

Novinkou je hojné použití kovových doplňků, jako např. konzol nesoucích střechu nebo dekorativních mříží a parapetních zahrádek. Vila Hanse Hückela je svou kvalitou srovnatelná s předchozí vilou Hugo Hückela. Byla postaveny téměř současně a i zde se uplatňuje obdobné dispoziční řešení, které vychází z anglického typu domu s centrální halou, kolem které jsou situovány další místnosti. Dalším typickým anglickým prvkem je polygonální baywindow umístěné na hlavní fasádě. Bay-window na své stavby aplikovala dvojice architektů Krauss&Tölk, najdeme ho např. na vile Erwina Weisse v Jeseníku. Rovněž zjednodušené hrázděné štíty upomínají na anglický vliv. Když srovnáme vily Hanse a Hugo Hückela, je zřejmé, že druhá jmenovaná vykazuje určitý krok vpřed. Hmota stavby je celistvější, není zde tolik dekorativních prvků, úplně pak mizí historizující motivy. Ty jsou nahrazeny novými prvky z moderních materiálů, zejména z kovu. Kovové konzoly pod střechou nahrazují dřevěné konstrukce, okna již nejsou lemována bosováním nebo šambránami, ale jsou doplněny kovovými nadokenními římsami a parapetními zahrádkami. Architektonické kovové doplňky byly hojně používány vídeňskými architekty, kteří tvořili v rámci secesního hnutí. Z toho vyplývá, že firma nadále udržovala kontakty s Vídní a snažila se na své stavby aplikovat nové prvky. Dispozice je promyšlenější než u předchozí vily. Horizontální rozdělení vily podle funkcí je zachováno, parter představuje společenskou část se salónky a verandou, první patro je pak privátní s ložnicemi a obytnými pokoji. Opět je využito výhody jihozápadní strany, na které je situována obytná část a verandami. Užitkové místnosti, obvykle situované do suterénu nebo na severní stranu mají vymezenou vlastní část na severní straně domu. Z praktických důvodů má dokonce vlastní schodiště, aby personál

nemusel

procházet

hlavní

schodišťovou halou v obytné části a rušit tak společnost. Prostory nejsou uzavřeny do pravoúhlého pláště stavby, ale jsou 23.L.Bauer, vila K. Reissiga, půdorys parteru,1901-3

rozvrženy asymetricky. Podle potřeby je

jim přizpůsoben tvar obvodového pláště. Tento postup svědčí o důsledném dodržení zásady budování domu zevnitř navenek jak jej propagovalo hnutí Arts&Crafts. 51

Obdobné dispozice často projektovali již zmínění žáci O. Wagnera působící na Moravě. Spíše než k tvorbě K.J. Bernischkeho má tato vila blíže k Leopoldu Bauerovi a zejména jeho vile dr. Karla Reissiga v Brně z let 1901-3. Obě dvě stavby mají asymetrický půdorys, založený na schodišťové hale, přičemž vila firmy Czeike&Wondra je v asymetričnosti poněkud umírněnější. Obdobné je také situování obytných místností na jihovýchodní stranu stavby, a použití dalšího komunikačního schodiště. Přestože dispozičně jsou si tyto vily podobné, je Bauerovo pojetí progresivnější a to hlavně díky specifickému zpracování fasády.121 Vila Hanse Hückela další velmi kvalitní realizací firmy Czeike&Wondra v Novém Jičíně. Dispozice vily ještě vychází z anglického anglického typu domu s centrální halou, ale je doplněna o další, užitkovou část s vlastním schodištěm. Hmota stavby je celistvější, mizí dekorativní prvky jako bosování, okenní šambrány a římsy. Také hrázdění ve štítech je velmi zjednodušeno. nově se však vyskytují kovové doplňky, které potvrzují neustálý kontakt architektů s vídeňským prostředím. Obě tyto vily jsou bezesporu nejlepšími realizacemi, které firma za dobu své činnosti navrhla a nasadila si tak velmi vysokou laťku, kterou bude v dalších desetiletích obtížně překonávat, což však nemusí být nutně její vina, ale prostě již nebylo tolik majetných zákazníků, na jejichž vilách by mohla realizovat své schopnosti. Ale nepředbíhejme. V souvislosti s vilami pro rodinu Hückel je nezbytné zmínit ještě jednu stavbu. Jedná se o novojičínskou vilu, která vykazuje podobné prvky, ale o které nejsou dosud žádné bližší informace.122 Jednopatrová vila s podkrovními prostory je akcentovaná polygonálním bay-window, které je zakončeno otevřeným štítem s hrázděnou verandou. Boční fasády jsou rovněž opařeny štíty s

nepravým

hrázděním.

Celková

koncepce domu s některými typickými prvky nebo vegetabilní dekor na mřížích mě vedly k připsání této stavby firmě Czeike &Wondra, nebo alespoň její zařazení do jejího okruhu. Otevřená předsíň kryjící vstup se vyskytuje později také u domu pro 24.Vila v areálu firmy Autopal, po r. 1900

rodinu Czeike na Slovanské ulici.123

121

J.Vybíral, Mladí mistři. Praha 2002, str.66-70. Vila se nachází v komplexu firmy Autopal, a nemá vlastní č.p. 123 Viz katalog:Dům Heinricha Czeike, Slovanské 12. 122

52

Dům Ferdinanda a Antonie Hassal Jiráskova 31, 1899 _______________________________ _______________________________ Dům pro Ferdinanda a Antonii Hassal byl situován ve střední části ulice Jiráskova, která se nacházela v tehdy vznikající vilové čtvrti a patřila společně s obytným domem pro Antonína Trubiga k prvním stavbám vybudovaným na této ulici.124 Plánová dokumentace firmy Czeike&Wondra pochází z r. 1899 a je signována B.Wondrou.125 Bohužel nejsou známy návrhy dispozice, pouze nárysy průčelí. Dvoupodlažní dům se suterénem byl zaklenut sedlovou střechou, která je na jižní straně členěna štítem. Na navržené fasádě je kombinovaná hladká omítka s výraznými podloženými okenními šambránami, které jsou v přízemí zakončeny trojúhelným frontonem a v patře pak podloženými klenáky. Uliční průčelí je jednoduché, akcent je kladen na boční, tj. jižní průčelí, které je opatřeno štítem a dřevěnou dvoupatrovou verandou. Díky tomu, že stavba vznikala v době, kdy ulice nebyla ještě zastavěna, mohl si architekt dovolit zdůraznit jiné než uliční průčelí. Fasáda je v současné době zbavena všech 25.Nárys východní fasády, 1899

zdobných motivů, dochovala se pouze dřevěná

veranda. Návrh tohoto domu vznikl o rok později než první projekt na vilu Hugo Hückela. I když spadají do stejného údobí, jsou velmi odlišné. Velikost domu se odvíjela od možností stavebníka, ale formu a dekor jakoby moderní tendence propagující anglický typ vůbec nepoznamenaly. Jediným ohlasem je motiv verandy, i když i tento prvek byl běžně používaný. Architektonické tvarosloví, zejména zpracování okenních šambrán a frontonů je silně ovlivněno historizujícími motivy.

124

Dům A. Trubriga je zařazen v části věnované řadovým obytným domům. SA NJ 962: 1. Plan für die Erbauung eines Wohnhauses auf der Parzell. 641/3 in der Ruzickagasse in Neutitschein, hernn Ferdinand u. Frau Antonie Hassal gehörig. perokresba, razíko Architekten u. Baumeister Czeike a Wondra, Neutitschein, Neutitschein 27.4. 1899, signatura Bruno Wondra, 1:50, 44x59cm. 125

53

Jak si tento rozpor vysvětlit? Dokumentaci signoval pouze Bruno Wondra, takže mohl tento návrh zpracovat pouze bez účasti H. Czeikeho. Neznamená to však, že by neměl tak dobré znalosti v oblasti soudobé architektury, neboť v následujících letech prokáže, že je zdatným projektantem používajícím moderní prvky. Použití historizujících motivů zřejmě vyplynulo z tehdejšího chápaní architektury, neboť v té době přece jenom nebyly moderní tendence propagující anglický typ domu či secesní styl tak rozšířené, a tak mohl stavebník prostě zadal dům, který by odpovídal tradičním historizujícím schématům, neboť ty ho ve městě dosud obklopovaly. Celkově dům patří k průměrnějším realizacím firmy.

26.Dům pro Ferdinanda a Antonii Hassal, východní fasáda, současný stav

54

Dům Karla Drösllera ml. Divadelní 10, 1907 _______________________________ _______________________________ Obytný dům pro Karla Drösllera ml. byl vystavěn v r. 1907 na nároží ulic Divadelní a Jiráskova. Karel Drösller ml. byl spolumajitel stolárny a jeho firma se věnovala také výrobě varhan.126 Přízemní dům s oblým nárožím je akcentovaný zvýšeným štítem v pravé části. Bohužel původní plánová dokumentace se nedochovala, ale podle současného stavu se zdá, že dům měl několik funkcí. Kromě obytné části situované

v

pravém

křídle

obsahoval také velký prostor, který sloužil jako dílna. Fasáda byla členěna armováním a římsami. Hlavní akcent není kladen na nároží, ale na průčelí pravého křídla, které je opatřeno štítovým nástavcem. Výrazným motivem na fasádě jsou sdružená okna opatřená segmentovými nadokenními

27.Dům K. Drösllera, současný stav

římsami, v jejichž polích je

aplikován stylizovaný vegetabilní dekor. Dům je

dispozičně velmi blízký domu pro Rosu Mikschovou, který vznikl o rok dříve. Poněkud neobvykle je řešeno nároží, které je v tomto případě pouze přízemní. Při pohledu na boční křídla, která jsou zvýšena o jedno patro se pak nároží jeví poněkud méněcenně, když většina takto koncipovaných staveb127 kladla důraz zejména na nárožní část. Další možností je, že během existence domu proběhla jeho přestavba, která zahrnovala zvýšení o jedno patro v části na Divadelní ulici. V tomto případě by nároží plynule navazovalo na fasádu na Divadelní, což potvrzuje přítomnost průběžné korunní římsy. V části na ulici Jiráskově 126 127

SA NJ 1079. Viz dům Rosy Mikschové.

55

28.Detail výzdoby okna

pak bylo nutné dům zvýšit kvůli terénním rozdílům. Zdůraznění tohoto průčelí mělo jasně dát najevo, kde se nachází obytné prostory a kde dílna. Obdobné formy florálního dekoru jsou aplikovány na fasádě domu pro Rosu Mikschovou nebo na fasádě činžovního domu na Divadelní 16. I přes použití moderního dekoru se na fasádě vyskytují ještě motivy, které souvisejí s historizujícími slohy, jako špalety, frontony a zejména horizontální armování, díky kterým stavba nepůsobí tak moderně jako třeba dům pro Rosu Mikschovou.

29.Dům K. Drösllera, půdorys, současný stav

56

Vila Stefanie Perlové Realizace projektu F. von Krausse a J. Tölka Jiráskova 9, 1906 ___________________________ ___________________________

30.Vila S.Perlové, západní průčelí, současný stav

Firma Czeike&Wondra se podílela také na realizace projektů jiných architektů. Mezi nejznámější realizace patří vila Stefanie Perlové nebo stavba městského kina. Stefanie Perlová byla sestrou Heinricha Czeike ml. a provdala se lékaře Julia Perla. Julius Perl (1891-1906) byl významnou novojičínskou osobností a působil také jako předseda místní židovské obce. Novou vilu si zřejmě moc neužil neboť zemřel v roce její výstavby. Paní Stefanie zemřela v r. 1958 a je pohřbena v rodinné hrobce Czeiků. Vila byla postavena na tehdejší Ružičkagasse, kde vlastnil pozemky Heinrich Czeike.128

128

SA NJ 1092: 1.Plan zur Erbauung eines Wohnhauses für Frau Stefanie Perl in Neutitschein, RuzickaGasse u. Prorokgasse, Schnitt A-B, M 1:50, signatura: architekten F. v. Krauss u. J. Tölk, Wien I. Auerspergstr. 4; Stefanie Perl; Czeike Wondra, baumeistern; razítko Czeike & Wondra, architekten u. Baumeister, 22.Aug. 1906, Neutitschein;kolorovaná perokresba,23x58cm.

57

Projekt na stavbu vily vytvořili v r. 1906 vídeňští architekti Franz von Krauss a Josef Tölk, kteří měli za sebou

již

několik

moravských

realizací, např. palác

Wichterleho

v Prostějově z let 1900-2, nebo již zmíněnou vilu E.Weisse v Jeseníků z let 1901-3, která představuje nové pojetí ovlivněného anglickým typem domu. V r. 1902 architekti 31.Půdorys suterénu, Krausse&Tölk, 1901-3

představili své práce na 6.výstavě

Společnosti přátel umění v Olomouci a v r. 1906 zde také projektovali skvostnou vilu pro rodinu Primavesi.129 Co se týče působení v Novém Jičíně Krausse&Tölk navrhli později ještě hrobků pro kloboučnickou rodinu Hückel a v r. 1923 projektovali vilu Czeike. Tato vila nebyla dosud identifikovaná, ale je možné, že se jedná o vilu pro H. Czeike a jeho dceru Emu na Slovanské 12, která byla postavena v r. 1924. Dr. Julius Perl byl významná novojičínská osobnost, která měla také úzké kontakty s Vídní. Proto jejich vila musela splňovat vysoké reprezentativní nároky a také reflektovat tehdejší novinky v oblasti moderního bydlení. V této souvislosti upozorňuje Bouda na zajímavou skutečnost. Reviduje Kudělkův závěr o činnosti A. Loose na Moravě, který v jeho korespondenci našel dopis dr. Julia Pecha z 23.6. 1904, který má záměr postavit vilu v Novém Jičíně. K dopisu byl připojen půdorys domu a Loos se k němu měl vyjádřit. Podle Boudy v Novém Jičíně žádný dr. Pech neexistoval, a že se vlastně jedná o dr. Julia Perla a také umístění vily odpovídá dnešní lokaci stavby.130 Na svou dobu velmi moderní stavba, jejíž dispozice navržená na bázi tří podélných traktů zakončených obloukově nebo polygonálně měla svůj střed v centrální schodišťové hale, ke které přiléhaly další prostory. Fasáda kombinující různobarevné plochy a obdélná okna působí díky oblým tvarům velmi dynamicky. Stavba byla doplněna dvojicí teras a obklopovala ji velká zahrada. Samotný interiér byl zařízen velmi luxusně a moderně takovým způsobem, že si vysloužil publikování

129

Kol., Slavné vily Olomouckého kraje. Praha 2007, str.35-36,44-48. Kudělka -citace; T. Bouda, Kulturní obraz Nového Jičína na přelomu 19. a 20. století se zvláštním zřetelem k výtvarnému umění. Olomouc 1984. str. 81-82.

130

58

v renomovaném časopise das Interior.131 Díky rodinným vztahům stavbu realizovala firma Czeike&Wondra, přičemž je pravděpodobné, že díky svým kontaktům mohli Dr. Perlovi doporučit právě tuto dvojici architektů. Ve své době byla tato vila opravdu perlou mezi novojičínskými vilami a zůstává jí dodnes, i když interiér byl již adaptován pro nové využití.

32.Dětský pokoj

33.Hala vily Stefanie Perlové

131

Das Interior, 9.J., 1908. Tf. 51-2.

59

Dům Heinricha Czeike Slovanská 11, 1914 _______________________________ _______________________________ V této práci již několikrát zaznělo, že Heinrich Czeike vlastnil pozemky v jihozápadní části města, kde stavěl domy, které pak prodával nebo pronajímal. Takovým domem je i dům vystavěný na nároží ulice Jiráskovy a Slovanské naproti vily Stefanie Perlové. Jedná se opět o dvojdům, jehož plány pocházejí z r. 1914 a jsou signovány firmou Czeike&Wondra.132 Nárožní dvoupatrový dům s podkrovím obsahoval čtyři bytové jednotky s vlastními vstupy a schodišti, přičemž pravá nárožní jednotka byla větší, jak co dispozice tak do velikosti. Tyto velikostní rozdíly se odrážejí také na hlavní fasádě směřující do ulice Růžičkova, kde pravý štít je podstatně větší než ten levý. Sjednocujícím prvkem obou částí je dvojice symetrických dvojpatrových bay-window, které v interiéru rozšiřují obytné pokoje.

Vstup do pravé části domu je

umístěn do ulice Slovanská a je akcentován 34.Dům pro H. Czeike, půdorys, 1914

dalším štítem.

Dvojramenné schodiště pak vedlo do jednotlivých pater. Byty byly třípokojové s kuchyní a sociálním zařízením a verandou v zahradní části. Levá menší část domu měla vstup do ulice Růžičkova a obsahovala dvoupokojové byty, rovněž s nezbytným zařízením a verandou. Fasáda je dnes zbavena dekorativních prvků, takže původní stav můžeme vyčíst je z původních plánů. Dodnes je patrná výrazná korunní římsa oddělující štít, který byl opatřen hrázděným zdivem. Na fasádě byly aplikovány hladké a armované plochy, dekor byl použit velmi střídmě a to zejména v oblasti kolem oken. I když dnešní stav působí poněkud stroze, přesto je hmota domu přesvědčivá a polygonální bay-window se stane v budoucnu pro firmu velmi často používaným

132

SA NJ 1211. Situationsplan zur Erbauung eines Doppelwohnhaus auf der Parz. 645/2 in der Ruzickagasse für Herrn Heinrich Czeike Baumeister in Neutitschein. 17.4.1914, schváleno 30.4.1914. razítko: Architekten u. Baumeister H. Czeike&B.Wondra, Neutitschein.sign. Czeike a Wondra.

60

motivem. V nájemním domě nebyl prostor na honosné schodišťové haly a proto se umístění a forma schodiště odvíjí od jeho praktické úlohy. Nedaleko tohoto domu vznikl někdy po r. 1914 dům pro Rudolfa Pollaka,133 který je nutné v souvislosti s touto stavbou zmínit. Není k dispozici dokumentace osvětlující původní stav a autora projektu, ale při formální komparaci s domem na Slovanské 11 můžeme s jistotou říct, že projekt zpracovala firma Czeike& Wondra. Samotná forma domu s vysokým štítem a

dvoupatrovým bay-window a typický

betonový plot jsou dosti průkaznými důkazy.

35.Slovanská 11, současný stav, severovýchodní nároží

36. Slovanská 20, současný stav, jihovýchodní nároží

133

Slovanská 20, po r. 1914. SA NJ 1224. Dům vznikl zřejmě někdy po r. 1914, neboť na situačním plánu pro Slovanskou 11, ještě není zakreslen.

61

Dům Heinricha Czeike Czeike (Emila a Emmy Czeike) Slovanská 12, 19221922-24 ___________________________ ___________________________ Dům na pozemcích Heinricha Czieke byl vystavěn zřejmě až v letech 1924-5, i když první doklad o zamýšlené stavbě vily pochází již z r. 1922. Jedná se o situační plán na stavbu vily pro H. Czeikeho, který zpracovala firma. Návrh zachycuje část ulice Slovanská, kde jsou zakresleny tři projektované vily, přičemž zdůrazněno je právě č.12. Vila obdélného půdorysu je opatřena prostornou předsíní se zvlněnou fasádou. Na jihovýchodním nároží je umístěna veranda. Tento plán byl uložen společně s dokumentací k vile Stefanie Perlové.134 37.Návrh vily H. Czeikeho, půdorys, 1922

Druhý situační plán pochází z r. 1924 a jedná se opět o firemní návrh na oplocení pozemku se zakresleným půdorysem vily, která je tentokrát dedikována Emilovi Czeike a Emě Grünberg, což byla dcera H. Czeikeho.135 Na tomto plánu má již vila dispozici, která odpovídá dnešnímu stavu, tj. obdélný půdorys s arkýři na východní a západní straně. Vila je dvoupatrová se suterénem a podkrovními prostorami, sklenutými mansardou. Hlavní vstup byl umístěn na západní straně a byl opatřen malou zvýšenou zastřešenou

předsíní, takže se do domu vstupovalo na úrovni parteru.

Dvojramenné schodiště ústilo v patře do rozlehlé centrální haly, kolem které byly umístěny obytné pokoje. Toto schéma se uplatnilo také v parteru. O původním vzhledu fasády nejsou doklady, ale předpokládám, že byla hladká s minimálním počtem zdobných prvků. V této fázi by se dalo spekulovat o možném autorství vídeňských architektů Franz von Krauss a Josef Tölk, neboť Bouda uvádí, že v r. 1923 projektovali v Novém Jičíně vilu Czeike. Je velmi pravděpodobné, že vila na situačních plánech z r. 1922 je právě vila, kterou navrhli tito architekti. To by podporoval i fakt, že návrh byl uložen společně s plány vily S. Perlové.

Z nějakých důvodů mohl být jejich projekt

134

SA NJ 1092:Plan zur Erbauung eines Wohnhauses für Heren Hein. Czeike in Neutitschein (důmnávrh oplocení parcel-pro Heinricha Czeikeho na ) Prorokgasse parcela 646/1 a 648/1, 1:100, kolorovaná perokresba, razítko stejné, signatura B.Wondra baumeister, Oktober 1922. sign. H. Czeike 27.10.1922, 135 SA NJ 1293: Situationsplan des Wohnhauses für Heren Hein. Emil Aug. Czeike und Frau Emma Grünberg, Neutitschein, 1:500, datace Oktober 1924, razítko Architekten u. Baumeister, Czeike & Wondra, Neutitschein, sign. Heinrich Czeike;

62

přepracován nebo nebyl vůbec realizován a později návrh vytvořila firma Czeike&Wondra. I když se dispoziční řešení s centrální halou objevuje u obou dvojic, arkýře jsou přece jenom bližší novojičínským architektům.

38.Dům H. Cziekeho, jižní fasáda, současný stav

63

IV.2.2. Řadové domy na ulici Jiráskova a Žižkova ______________________________________________________ ______________________________________________________ Heinrich Czeike a Bruno Wondra vlastnili v Novém Jičíně mnoho pozemků. Spolupodíleli se na vytyčování nových ulic, kde nakupovali pozemky, z kterých pak tvořili stavební parcely a následně je rozprodali, nebo častěji na nich na zakázku postavili domy, které pak prodali novým majitelům. Již Heinrich Czeike st. vlastnil v jihozápadní části města mnoho pozemků, zejména na ulicích

Slovanská

(Prorokgasse), Divadelní (Bürgergasse) a Jiráskova (Ružičkagasse) a Žižkova (Hasnergasse). Tyto pozemky po jeho smrti přešly do vlastnictví jeho syna Heinricha ml.. Tuto skutečnost dokládá stavební dokumentace k domu pro Antona Trubriga, která byla vyhotovena ve dvou totožných exemplářích, přičemž první z nich byl adresován pro Heinricha Czeike a druhý již budoucímu majiteli domu.136 Fakt, že stavební firmy vlastnily pozemky na kterých pak stavěli a prodávali domy, nebyl ve městě neobvyklý, pozemky měli i další místní stavitelé, např. Richard Kloss vlastnil pozemky a stavěl na dnešní ulici Msgr. Šrámka, kde mimo jiné projektoval reprezentativní vily pro továrníka Preisenhammera. Na parcelách, zejména na Jiráskově a Žižkově ulici, začala firma Czeike&Wondra stavět kolem r. 1900 postupně rodinné řadové domky pro střední vrstvy, přičemž zde sehrála významnou roli také politika města a systém státních podpor. Jednotlivé domy byly jednopatrové a obvykle obsahovaly čtyři bytové jednotky. Dispozice byly velmi podobné, obměňuje se pouze umístění schodiště. Větší rozmanitost je patrná na dekorativním zpracování fasády, kde jsou aplikovány různé florální motivy uzavřené do geometrických tvarů. 39.Jiráskova 41, detail fasády,1900

136

SA NJ 980: Plan zur Erbaung eines einstockhohen Wohnhauses auf der Prz. 641/2 in der Ruzickagasse für Herr Anton Trubrig in Neutitschein, 23.6.1900, , razítko Architekten u. Baumeister, Czeike & Wondra, Neutitschein, sign. Bruno Wondra.

64

Řadové domy na ulici Jiráskova Dům Antona Trubiga, č. 41, 1900 Dům Josefa a Marie Šincl, č. 59, 1905 Dům Johanna a Emmy Pospížil, Pospížil, č. 59, 1907 _________________________________ _________________________________ Na tehdejší Ružičkagasse začala firma stavět řadové domy v r. 1900, kdy byl projektován dům pro Antona Trubriga. Díky situačním plánům, které byly součástí dokumentace k jednotlivým stavbám si můžeme udělat představu o tom, jak se zástavba vyvíjela. V současné době jsou na této ulici firmě připsány tři stavby, ale je téměř jisté, že i ostatní zástavba pochází z produkce firmy Czeike&Wondra. Tento fakt dokládají jak již zmíněné situační plány, tak dobové fotografie, které ukazují uliční linii jako jednolitý celek složený z téměř typizovaných domů s různě zpracovanými fasádami. Řadové domy na Jiráskově ulici mají jednotný vzhled a dispozici. Tento typ domu představuje např. dům pro Antona Trubriga, dům pro Josefa a Marii Šincl137 nebo dům pro Johanna a Marii Pospížil.138 Tito majitelé pocházeli ze střední třídy, která nebyla tak majetná, aby si mohla nechat postavit vlastní vilu, ale ne zas tak chudá, aby žila v nájemních domech. Například Johann Pospížil působil jako inspektor v místní tabákové továrně.139

40.Jiráskova ulice, dobová fotografie, nedatováno

137

SA NJ 1033: Plan zur Erbauung eines Stockhohen Wohnhaus für Herrn Josef und Frau Marie Šincl in Neutitschein, razítko Czeike & Wondra, sign., m 1:100.1:50.1905. 138 SA NJ 1101: Situationsplan zur Erbaung eines einstockhohen Wohnhauses auf der Prz.160/2 in der Ruzickagasse für Herrn Johann u. Frau Emma Pospižilin Neutitschein, 1:500, datace 5.10.1907, razítko Architekten u. Baumeister, Czeike & Wondra, Neutitschein, sign. Czeike u. Wondra 139 V.Kuchta, Adresář živností, obchodů, průmyslu, úřadů, ústavů a statistický přehled politického okresu novojičínského. Nový Jičín 1925, str. 25.

65

Domy jsou jednopatrové, s fasádou o čtyřech okenních osách a hlavním vstupem umístěným v pravé postranní okenní ose. Komunikační schodiště bylo situováno na stranu vedoucí do zahrady. Domy obsahovaly dvě bytové jednotky o třech pokojích a kuchyň. Co se týče dispozice, její celistvost je narušena malým výčnělkem u schodiště, který vystupuje z hmoty staveb. Po podrobnějším zkoumání bylo zjištěno, že se jedná o záchod, přičemž jednotlivé byty nebyly vybaveny ani koupelnami. Takovéto oddělení od obytných prostor pak souviselo s hygienickými záležitostmi. Podobné

dekorativní

motivy

byly

aplikovány také na výzdobu uličních fasád, která se soustředila zejména do oblasti kolem dveří a oken. Jeden z prvních návrhů fasády 41.Dům pro Josefa a Marii Šincl, půdorys přízemí

pochází z r. 1900 a byl vytvořen pro dům

Antona Trubiga. Fasáda kombinuje horizontální armování s vertikálním rámováním okenních polí, které prochází oběma patry. Jemný vegetabilní dekor je umístěn pod nadokenními římsami a nad vstupem, přičemž akcentovány jsou postranní osy. Pojetí této fasády nese ještě stopy historizujících slohů, ale začíná se zde objevovat vegetabilní, a později geometrický dekor, který na fasádách bude postupně převládat. Takovým příkladem je fasáda domu pro Josefa a Marii Šincl z r. 1905, která již pozbyla historizující motivy a uplatňuje geometrické pojetí. Centrem zájmu zůstává oblast okolo dveří a oken, zejména pak v nadokenních římsách. Tento typ výzdoby je různě obměňován a kombinován také na ostatních domech na ulici Jiráskova.

42.Dům pro Josefa a Marii Šincl,1905 nárys fasády

66

Řadové domy na ulici Žižkova a Msgr.Šrámka Dům Rudolfa a Marie Willing, Willing, Msgr. Šrámka 6, 1907 Dům Rudolfa Eichlera, Eichlera, č. 12, 1910 Dům R. a S. Barwigovy, č. 22, 1912 Dům Franze a Johannu Halamiček, č. 23, 1912 Dům J. a F. Hilsherovy, č. 29, 1913 Dům Antona a Agnes Plschek, Plschek, č. 25, 1920 _______________________________________ _______________________________________ Ulice Hasnergasse, dnešní Žižkova se nachází ve východní části města a zastavována začala být přibližně od r. 1905, tedy o něco později než Jiráskova. Většina domů na Žižkově pochází z let 1910-1920 a na jejich výstavbě se opět podílela firma Czeike&Wondra. Obdobně jako na ulici Jiráskova vychází dispozice domů z jednoho vzorového plánu a tvoří jednotnou uliční linii. Z tohoto důvodu jsou také tyto stavby uvedeny jako jedna skupina. Je zde zařazen rovněž dům Rudolfa a Marie Willing140 na ulici Msgr. Šrámka, neboť vychází z téhož vzoru a chronologicky patří k prvním realizacím. Objednavatelé byli většinou živnostníci a drobní řemeslníci, kteří v bytech zároveň provozovali svou činnost. Například Rudolf Eichler byl klempířem, Franz Halamiček krejčím a Anton Plschek obuvníkem.141

43.Žižkova, situační plán, 1913 140

SA NJ 1099: Plan zur Erbaung eines stockhohen Wohnhauses in der verlängerten Hohegasse für Herrn Rudolf und Frau Marie Willing in Neutitschein. (Feltgasse 22) půdory m 1:100, fasáda a řez 1:50, razítko Czeike & Wondra, architekten u. Baumeister, 5.10. 1907, Neutitschein; signatura Rudolf a Maria Willing, Czeike a Wondra, baumeistern. stavební komise povolení 10.10. 1907. 141 V.Kuchta, Adresář živností, obchodů, průmyslu, úřadů, ústavů a statistický přehled politického okresu novojičínského. Nový Jičín 1925, str 33-35.

67

Většina domů na Žižkově ulici byla vystavěna podle jednotného vzorového plánu, který je různě obměňován, přičemž základní dispozice a hmota zůstává vesměs stejná. Domy jsou jednopatrové s fasádou o čtyřech nebo pěti okenních osách. Hlavní vstup je umístěn v centrální ose a navazuje prostřednictvím chodby na zadní dvojramenné komunikační schodiště. Každé patro obsahovalo dvojici malých jednopokojových bytů s kuchyní, takže majitel je mohl dále pronajímat. Ve srovnání s byty na Jiráskově, je patrné, že tyto byty byly daleko menší a bydleli v nich zřejmě chudší skupiny obyvatel než na zmíněné Jiráskově. Ani zde nebyly koupelny a záchod byl umístěn u schodiště, hned vedle verandy. Největší proměny se tradičně odehrávaly v souvislosti s pojetím dekoru na fasádě, i když princip zůstává pořád stejný. Hlavní dekorativní motivy jsou vesměs soustředěny okolo oken a dveří. V dnešní době se toho bohužel na fasádách mnoho nedochovalo, takže jsme nuceni vycházet zejména z nárysů, které jsou součástí původní plánové dokumentace.

44.Dům pro Hilscherovy, půdorys 1.patra,1913

Fasáda domu pro F. a J. Halamiček142 z r. 1912 kombinuje horizontální armování

s hladkými omítkami, avšak toto armování je

již odpoutáno od historizujícím stylů. Akcent je kladen na vstup, který je opatřen světlíkem a frontonovým nástavcem. V 30. letech byla z fasády odstraněna veškerá štuková výzdoba. Pětiosá fasáda domu Hilscherových143 představuje již jistější užití florálních a geometrických prvků. Rytmická kombinace hladké a hustě armované omítky je doplněna o stylizovanou florální dekorace v nadokenních plochách v 1. patře. 45.Dům pro rodinu Halamiček, nárys fasády,1912 142

SA NJ 1179: Situationsplan zur Erbaung eines einstockhohen Wohnhauses auf der Prz.160/2 in der Hasnerstrasse f¨r Heren Franz u. Johanna Halamiček in Neutitschein, 1:500, 30.4.1912, razítko Architekten u. Baumeister, Czeike & Wondra, Neutitschein, sign. Czeike u. Wondra; kolorovaná perokresba. 143 SA NJ 1190: Situationsplan zur Erbaung eines einstockhohen Wohnhauses auf der Prz.160/3 in der Hasnerstrasse für Frau Julie u. Fani Hilscher in Neutitschein, 1:500, datace 10.8. 1913, razítko Architekten u. Baumeister, Czeike & Wondra, Neutitschein, sign. Czeike u. Wondra; kolorovaná perokresba.

68

Hlavní důraz je kladen na vstup, který je opatřen stylizovaným frontonem s volutami. Dům pro Antona a Agnes Plschkovi byl vystavěn jako jeden z posledních dosud známých v této lokalitě. Signované plány pocházejí z r. 1920.144 Dům byl navržen jako jednopatrový a obsahoval, narozdíl od ostatních, pouze dvě bytové jednotky. Zpracování fasády počítá s armovaným přízemím, nadokenními římsami a dvojicí kuželek nad vstupem. Stylizovaný florální dekor vyplňuje nadokenní plochy. Použití těchto motivů typických pro historizující styl je poněkud nečekané, vzhledem aplikování florálních a geometrických motivů na okolních stavbách, ale víme, že tento jev se na stavbách

projektovaných

firmou

Czeike&Wondra

vyskytuje celkem často. Samotný dekor je variabilní, můžeme ho najít také na ostatních projektovaných stavbách v tomto období. Jako jeho stylový zdroj můžeme opět označit prostředí vídeňské secese.

46.Dům pro Hilscherovy, nárys fasády,1913

Tyto řadové domy představují běžnou produkci firmy, což dokládají typové plány a také množství realizovaných projektů. Je zřejmé, že jim nevěnovali tolik pozornosti z hlediska inovačního, ale kladli důraz na praktičnost a cenu domu. Zajímavým momentem je požití dekorativních motivů, které se během dvou desetiletí, kdy vznikaly jednotlivé domy, proměňovaly svůj vzhled.

47.Dům pro manžele Plschkovi,1920, současný stav

144

SA NJ (1140) Plan zur Erbaung eines einstockhohen Wohnhauses auf der Prz.160 in der Hasnerstrasse für Heren Anton u. Frau Agens Plschek in Neutitschein, 22.3.1920; razítko Architekten u. Baumeister, Czeike & Wondra, Neutitschein, sign. Czeike u. Wondra. baumeistern.

69

IV.2.3. Činžovní a obytné domy ___________________________________________

Tato část se zabývá činností firmy v oblasti stavby činžovních domů v Novém Jičíně. Záměrně byly do této části zařazeny také některé obytné domy, a to z toho důvodu, že po formální stránce mají k činžovním domům velmi blízko. Činžovní domy se v Novém Jičíně začaly ve větší míře stavět až ve 20. a 30. letech, kdy se město potýkalo s velkým nedostatkem bytů. Existují i starší stavby podobného charakteru, které pochází z počátku 20.století. První vlaštovkou byl dům Rosy Mikschové z r. 1906 vystavěný v centru města. Tento dům měl v přízemí prodejní prostory a v patrech pak byty, které byly pronajímány. Další stavební činnost byla dočasně utlumena 1. světovou válkou. Avšak ihned po jejím skončení byla městská rada nucena se tímto tématem zabývat, neboť ve městě byl katastrofální nedostatek bytů. Při podrobnějších průzkumech bylo zjištěno, že bydlení potřebuje přes 300 rodin. Byla tedy zřízena komise, která obcházela majitelé domů a hledala vhodné prostory k bydlení. Komise měla 10 členů a předsedou byl sociální demokrat Josef Schmelich. Působení této komise bylo prodlouženo až do 30. července 1921. Spory s majiteli a nájemníky byly regulovány usnesením městské rady v r. 1920 a následně byl zřízen také úřad na ochranu nájemníků. Tato opatření byla obecně prospěšná, ale opravdové zlepšení přinesla až výstavba nájemních domů.145 Město se také snažilo podporovat soukromou stavební činnost, ale to se ukázalo jako neprůchodné, neboť stavební náklady byly velmi vysoké a bylo téměř nemožné postavit takové nájemní domy, které by byly levné, rentabilní a současně splňovaly nároky na bytovou kulturu. Město tedy v této oblasti převzalo iniciativu, vydalo opatření, která pomohla při stavbě obytných domů zejména nižším zámožným vrstvám.146 Jednalo se především o podpora ve formě státní garance pro nezajištěné půjčky a podporu ve formě státních příspěvků. Dalším podnětem bylo osvobození od daně. Tato opatření bohužel přispěla jen k částečnému vyřešení situace, a tak městská rada přikročila k výstavbě nájemních domů sama. Jako nejvýhodnější lokalita byla vybrána oblast v jihozápadní části města na ulici Dr. Fuxstrasse (dnešní Purkyňova) 145

Kol.,Verwaltungs Bericht der Stadtgemeinde Neutitschein für die Zeit von 1912-1938. Neutitschein 1938, str. 332. 146 Ibidem. str. 333.

70

a Goethegasse (Divadelní). Původní návrhy činžovních domů na pocházejí z července r. 1925 a vytvořila je stavební firma R.&H. Blum z Nového Jičína.147 Tato stavební firma již byla zmíněna v souvislosti se soudobou architektonickou produkcí v Novém Jičíně a podobně jako Czeike&Wondra ve městě dlouholetou tradici. V r. 1926 pak bylo vystavěno 5 nájemních domů na jejichž stavbu byla vynaložena suma 1 636 418 Kč, přičemž polovinu částky poskytl penzijní fond města. Činžovní domy byly dvoupatrové se dvěma vstupy umístěnými po stranách budovy, fasáda byla řešena střídmě a omezila se pouze na některé geometrické motivy. Domy obsahovaly celkem 27 bytů různých velikostí. Většina z nich sestávala z jednoho pokoje, kuchyně, pracovny a příslušenství, ale našly se i byty třípokojové.148 V letech 1926-7 vzniklo také několik dělnických domů zejména v oblasti Schöpperbrünnelgasse, kde byly vybudovány dva nájemní domy pro dělníky, které čítaly celkem 14 menších bytů a jejichž náklady na výstavbu se pohybovaly kolem 1 000 000 Kč.149 Stavební činnost nebyla podporováno pouze městskými orgány. V Novém Jičíně mimo jiné působilo Obecně prospěšné stavební družstvo německých živnostníků a obchodníků v Novém Jičíně.150 Toto družstvo se rovněž zabývalo stavbou nájemních domů. V letech 1924-25 byly na Slovanské ulici vystavěny dva nájemní domy, které navrhla a realizovala firma Czeike&Wondra. Další domy vznikly o rok později například na Schöpperbrünnelgasse (Trlicova), kde byl postaven obytný dům pro dělníky na náklady 500 007 Kč, ve kterém bylo umístěno 7 bytů skládajících se z kuchyně a jednoho pokoje. V dalších letech vniklo na této ulici dalších 8 domů totožných parametrů, které obsahovaly celkem 56 bytových jednotek. Celkové náklady na stavbu se vyšplhaly na částku 1 309 264 Kč. Další tři obytné domy město postavilo na Mühlgasse. V aktivním stavění nájemných obytných domů se pokračovalo i v 30. a 40. letech. Stavělo se na lokalitách Mozartplatz nebo na již zmíněné Schöpperbrünnelgasse. Stavební aktivity poté přerušila 2. světová válka. Firma Czeike&Wondra navrhla a vystavěla také několik domů na ulici Purkyňova, Divadelní

a Husova a to zejména v 30. letech. Co se týče produkce

147

Přesné znění: Ingenieure R.&H.Blum, Architekten und Baumeistern, Neutitschein. SA NJ 1075. Kol.,Verwaltungs Bericht der Stadtgemeinde Neutitschein für die Zeit von 1912-1938. Neutitschein 1938, str. 334. 149 Ibidem. str. 334. 150 Gemeinnützige Wohnungs- und Werkstättenbaugenossenschaft der deutschen Gewerbe- und Handeltreibenden in Neutitschein (registrierte Genossenschaft mit beschränkter Haftung). 148

71

převažují jednopatrové a dvojpatrové rodinné domy, z nichž některé mají velmi blízko spíše k typu činžovních domů. Tato situace nebyla neobvyklá, neboť jak Bruno Wondra tak Heinrich Czeike vlastnili v této oblasti mnoho pozemků, na kterých pak stavěli domy, které posléze pronajímali nebo prodávali. Jednotlivé domy jsou navrženy v podobném duchu, takže se nabízí možnost, že firma měla vypracováno několik typových plánů, které byly více či méně upravovány na přání stavebníka. Aktivní stavební politika města výrazně pomohla vyřešit nedostatek bytových prostor. V letech 1926-1938 nechala postavit 26 obytných domů, které celkem obsahovaly 272 bytových jednotek. Celkové náklady na výstavbu pokryla úctyhodná částka 9 688 923 Kč.151

48.Činžovní domy na ulici Purkyňova, firma R.&H. Blum, 1925, současný stav

151

Kol.,Verwaltungs Bericht der Stadtgemeinde Neutitschein für die Zeit von 1912-1938. Neutitschein 1938, str. 332-4.

72

Dům Rosy Mikschové Havlíčkova 11, 1906 ____________________________________

49.Dům pro R. Mikschovou, fasáda, 1906,současný stav

Dům pro Rosu Mikschovou, novojičínskou obchodnici se starožitnostmi, byl vystavěn v r. 1906.152 Dvoupatrový nárožní dům byl situován na tehdejší Legerstrasse, která byla vytýčena koncem 19. století a nesla jméno novojičínského starosty Augusta Josefa Legera (1656/7-1738). V r. 1945 pak byla přejmenována na ulici Havlíčkova. To že stavba nebyla umístěna do nově vznikající vilové čtvrti v jihozápadní části města, ale v centru mělo své důvody. Zejména umístění prodejny vyžadovalo, aby byl dům situován do centra dění ve městě. Nárožní dvoupatrový dům s oble tvarovaným nárožím obsahoval v přízemí, již zmíněné, prodejní prostory. Zbytek prostoru pak zabíraly bytové jednotky. Schodiště bylo situováno mezi pátou a šestou okenní osou a bylo formálně nezávislé na jednotlivých patrech což se promítlo také do exteriéru. Hladká fasáda je opticky členěna barevně odlišenými lizénovými rámci, které prostřednictvím dekorativně zpracovaných konzol navazují na výraznou korunní římsu představující jakýsi vrchol stavby, což podporuje také zhušťování dekorativních prvků směrem vzhůru. Pod korunní římsou probíhá konzolami přerušovaný perlovec a dekorativní pás s rostlinnými motivy. Dekorace jsou uzavřeny v geometrických

152

SA NJ 104; T. Bouda, Kulturní odraz Nového Jičína na přelomu 19. a 20. století se zvláštním zřetelem k výtvarnému umění. Olomouc 1984, str.79.

73

plochách, nejčastěji obdélných tvarů a nacházejí se zejména v parapetních výplních a nadokenních pásech. Mají blízko k florální secesi, ale místy již směřují k abstraktnějším formám. Celkově fasáda kombinuje geometrické architektonické články s dekorativními florálními motivy. Formu nárožního domu s oblým nárožím představil již v r. 1898 ve Vídni Otto Wagner. Jeho projekt obytného domu na Linke Wienzeile vzbudil velkou pozornost a stal se symbolem moderního městského

bydlení.153

Novojičínský

dispozičně

koncipován

obdobným

dům

je

způsobem,

i když je oproti Wagnerovi navržen v menším měřítku a rovněž dispozice je pouze dvoukřídlá. Co se týče výzdoby fasády, Wagner aplikoval na fasádu majolikový obklad a velké množství dekorativních prvků, které byly volně rozmístěny 50.O.Wagner, nájemní dům na Linke Wienzeile, 1898

na ploše fasády. Oproti tomu fasáda domu Rosy Mikschové střídá různobarevná pole a dekorativní plochy uzavírá do pravoúhlých rámců. Motivy florální secese vycházejí také z vídeňského prostředí, a Wagnerově pojetí se blíží také zpracování korunní římsy. Rovněž Josef Maria Olbrich154 navrhl stavbu podobné

dispozice.

Jednalo

se

o

návrh

Niedermayerovy kavárny v Opavě, který vznikl v r. 1898. V tomto případě je jasné, že Olbrich vychází z Wagnerova projektu, neboť v té době pracoval u něj v ateliéru. Otázkou zůstává, který z těchto dvou projektů byl stěžejní pro stavbu realizovanou firmou Czeike&Wondra, ať jeden či druhý, oba vycházejí z vídeňského prostředí. Firma začíná v tomto období florální dekor aplikovat v různých variantách téměř na všechny své realizace. Dům Rosy Mikschové se při srovnání s ostatními 51. J.M. Olbrich, návrh Niedermayerovy kavárny v Opavě, 1898

153 154

A. Sarnitz, Otto Wagner. Praha 2006, str. 49-50. J.Vybíral, Mladí mistři. Praha 2002, str.35-7.

74

stavbami obdobně dekorativně zpracovanými řadí na přední místo. Srovnatelné realizace představuje např. dům Karla Drösllera nebo velký činžovní dům na Divadelní ulici, o kterém bude řeč za chvíli.

Činžovní dům na Divadelní Divadelní 14,16, 19111911-2 ____________________________________ ____________________________________

Činžovní dům pro úředníky na Divadelní ulici byl postaven v letech 1911-12 pro Obecně prospěšné stavební družstvo německých živnostníků a obchodníků v Novém Jičíně. Jedná se o jeden z prvních činžovních domů ve městě, přičemž stavební družstvo bylo činné i ve 20. a 30. letech a spolupracovalo i nadále s firmou Czieke&Wondra.155 Po realizaci domu pro Rosu Mikschovou, je tato stavba prvním větším činžovním domem, který firma navrhla, nejen v rámci své činnosti, ale také v souvislosti s městskou zástavbou. Dvoupatrový nárožní dům byl situován na nároží ulic Divadelní a Jiráskova. Dispozice je rozdělena na dvě stejné části s vlastními vstupy, přičemž nárožní část a část do ulice Jiráskova je řešena specifickým způsobem. Komunikační schodiště jsou umístěna v zadní části budovy a vedou do vesměs dvoupokojových bytů s kuchyní a sociálním zařízením. Luxusněji jsou koncipovány byty v nárožní části domu, kde na předsíň navazuje dvojice prostorných obytných pokojů s jídelnou. V pravé části bytu je umístěna kuchyň a sociální zařízení.

52. Činžovní dům na Divadelní,půdorys přízemí,1911 155

SA NJ 1176: Plan zur Erbauung eines zweistockhohen Beamtenwohnhauses auf dem Eckbauplatze Bürgergasse-Ruzickagasse für die gemeinnützige Bau- u. Wohnungs genossenschaft in Neutitschein. 1911, firma Czeike&Wondra, sign. Czeike u. Wondra, baumeistern.

75

53.Činžovní dům na Divadelní, nárys fasády, 1911

Hlavní šestnáctiosá fasáda na Divadelní ulici je akcentovaná dvojicí mezaninů v šíři čtyř okenních os. Samotná fasáda kombinuje v přízemí horizontální armování a v patrech jsou omítky členěné hladkými pilastry a průběžným vertikálním rámováním oken. Společně se systémem říms tak tvoří na fasádě pravoúhlou síť s dominujícími vertikálními liniemi. Parapety v centrálních osách jsou zdobeny florálním dekorem. Stylizovaná

vegetabilní

výzdoba je aplikovaná také na parapety, hlavice pilastrů a korunní římsu. Nad vstupy je

umístěn

polygonální

fronton, jehož pole vyplňuje stylizovaný florální dekor. Dispozičně není stavba nijak netypická, nárožní koncepce zde není akcentovaná 54.Činžovní dům na Divadelní, fasáda,1911,současný stav

výraznějšími prvky, ale

vychází spíše z umístění a tvaru parcely. Typologicky se jedná o nájemní dům, podobně jako u již zmíněné Wagnerovy stavby na Linke Wienzeile,156 ale nereflektuje jeho formu tak, jako dům Rosy Mikschové. Spíše zaujme svou velikostí a jemným florálním dekorem vycházejícím z vídeňského prostředí.

156

A. Sarnitz, Otto Wagner. Praha 2006, str. 49-50.

76

Činžovní domy na Slovanské Slovanská 22, 24, 26, 28, 19241924-5 ____________________________________

55.Činžovní dům na Slovanské, fasáda, 1924-5,současný stav

Dvojice činžovních domů na Slovanské ulici byly postavena v letech 1924-5 pro Obecně prospěšné stavební družstvo německých živnostníků a obchodníků. Plánová dokumentace signovaná stavební firmou Czeike&Wondra je datována do r. 1924. Tyto plány jsou označeny jako "Typenplan für ein Doppelfamilien-Wohnhaus[...]," z čehož usuzuji, že se jednalo o typové návrhy domů. Podle těchto plánů byly nakonec vystavěny dva jednopatrové domy se suterénem a podkrovím. V každém z nich byly umístěny 4 bytové jednotky. Hmota stavby je ucelená, sklenutá sedlovou střechou s mansardami a doplněna o polygonální arkýře v bočních okenních osách, které akcentovaly vstupy do domu. Vnitřní struktura domu je řešena vertikálně, jakoby se jednalo o dvě oddělené jednotky. Po stranách byly umístěny vstupy s dvojramenným schodištěm, které umožňovalo vstup do bytů v 1. patře. Při pohledu na plány zjistíme, že umístění pokojů je zrcadlově obrácené podle středové osy. Byty jsou třípokojové s kuchyní a příslušenstvím. V souladu se zásadami správného bydlení je na straně směřující do zahrady umístěna ložnice a užitkové prostory. Obývací pokoj a pracovna pak směřují do ulice. Původní návrhy fasády se nedochovaly, ale tehdejší vzhled je možné částečně rekonstruovat díky nákresům z r. 1980 kdy na fasádě ještě existovala část dekorace, 77

která byla poté při rekonstrukci odstraněna. Fasáda byla členěna lizénovými rámci a důraz byl kladen zejména na zónu okolo vstupních dveří. Dveře byly osazeny osmicípou hvězdou s konkávně probranými stranami. Schodištní okno bylo rámováno lizénami a zakončeno trojúhelníkovým frontonem. Pod oknem se nacházel oválný geometricky pojatý motiv. Předpokládá se, že se na fasádě vyskytovalo více podobných motivů, ale bohužel o nich nemáme doklady. Stavební parcela byla ohrazena, pro firmu typickým, betonovým plotem.157 Činžovní dům vznikl zhruba třináct let po stavbě činžovního domu na Divadelní ulici a za tu dobu se hodně změnilo zejména co se týče

56.Činžovní dům na Slovanské, půdorys 1.patra,1924

kultury bydlení. To byl problém, se kterým se projektanti obtížně vyrovnávali, bylo nutné řešit nové záležitosti jako uspořádání bytů, umístění odpovídajícího vybavení, apod.. Významným počinem pak byla stavba nájemních domů Úrazové pojišťovny dělnické v letech 1920-1, jejichž projektantem byl Jindřich Kumpošt. Zjednodušil průčelí a dispozičně se snažil o co největší hospodárnost.158 Rovněž byty na Slovanské byly větší a komfortnější, nedílnou součástí je sociální zařízení, o kterém se předtím méně majetným lidem obývající činžovní byty mohlo jen zdát. Co se týče formy domu, je velmi jednoduchá, jednopatrová stavba je celistvá, akcentovaná na hlavní fasádě polygonálními arkýři a členěná výraznou korunní římsou v bočním štítě. Obdobné motivy jsme mohli vidět již u rodinných domů na Slovanské 11 a 20.

Podobně koncipovanou

stavbou je jednopatrový obytný dům Sigmunda Berla v Bruntále z let 1921-2, který navrhl architekt Josef Hoffman. Zejména přehledná uliční fasáda s výraznými okenními parapety v patře a akcentem na hlavní vstup vykazují určitou podobnost. 57.Detail oblasti kolem vstupních dveří, stav z r. 1980 157

SA NJ 1278-79,1280-81; 1.Typenplan für ein Doppelfamilien-Wohnhauus für die gemeinnützige Wohnungs und Werkstätten Baugenossenschaft in Neutitschein. 1:100, 1924, kolaudac 15. 11. 1924, razítka: Architekten u. Baumeister H. Czeike&B.Wondra, Neutitschein.sign. B. Wondra. 158 Kol., Dějiny českého výtvarného umění IV. 1890/1938. Praha 1998. str. 38-40.

78

Dalším

výrazným motivem Hoffmanovy stavby je hojné využití vikýřových oken,

které se sice na novojičínských činžovních domech na Slovanské nevyskytují, ale později se stanou společně s polygonálními a segmentovými arkýři, horizontálními římsami

a

mezaniny,

neopomenutelným

výrazovým

prostředkem

firmy

Czeike&Wondra. Činžovní domy na Slovanské odpovídají výše popsanému schématu, ale jsou navíc doplněny o dekorativní geometrické motivy, které vycházejí jak z historizujících stylů (lizény, frontony) tak reflektují současné moderní tendence a mají blízko ke kubistickým motivům. Kubistické architektonické podněty na Moravě nenašly příliš velký ohlas a vyskytují se převážně ve větších městech jako Brno, Olomouc či Ostrava.159 Také v pozdější tvorbě firmy se již nevyskytují a fasády se vyznačují výše zmíněnou jednoduchostí forem. Většina plánů odpovídající tomuto vzhledu je pak signovaná pouze B. Wondrou, takže se dá předpokládat, že se významně autorsky na projektech podílel.

58.J. Hoffman, dům S. Berla v Bruntále, 1921-2

159

Kol., Dějiny českého výtvarného umění IV. 1890/1938. Praha 1998. str. 37-60.

79

Dům pro Bruno Wondru Purkyňova 26, 1931 ____________________________________ ____________________________________

59.Dům pro B.Wondru, jihozápadní nároží,1931, současný stav

Tento jednopatrový nájemní dům je situován na nároží ulic Slovanská a Purkyňova. Plánová dokumentace pochází z prosince 1931 a realizace proběhla v následujícím roce. Jednopatrový dům se zvýšeným přízemím a podkrovím je koncipován podobně jako zmíněné činžovní domy na Slovanské ulici. Jedná se opět o dvě hmotové jednotky, které by mohly každá tvořit samostatný dům, a které jsou ke středové ose zrcadlově obrácené. Hlavní vchod s dvouramenným schodištěm je situován v zahradní části. Obyvatelné pokoje jsou umístěny na uliční straně, přičemž zde zřejmě sehrálo roli využití západní strany. Obě hmotové jednotky jsou centrálně akcentovány v prvním patře, kde je ve střední okenní ose umístěn segmentový arkýř. Nad výraznou korunní římsou na něj pak navazuje mezanin s dalším oknem. Okna osvětlující podkroví jsou prolomena také v bočním štítě stavby.160 Fasády jsou hladké, s velkými okny se zvýrazněnými podokenní římsami. Dům je opět opatřen typicky zpracovaným betonovým plotem a původní střešní krytinou. Dům pro Bruno Wondru je jednou z možných variant typu domu, který se bude v tomto období často vyskytovat.

160

SA NJ 1437: Zweifamilienwohnhaus auf der Parz. n. 661/2 in der Dr. Fuxstrasse für Herrn Bruno Wondra, Baumeister in Neutitschein,Souterrain, Hochparterre, 1.Stock, Dachboden. 1:100. November 1931. Architekten u. Baumeister H. Czeike&B.Wondra, Neutitschein.sign. B. Wondra.

80

Dvojdům pro manžele Rozsípal a manžele Kutschera Purkyňova 32, 34, 19311931-2 ____________________________________

60.Dvojdům pro manžele Rozsípal a Kutschera, fasáda, 1931-2,současný stav

V těsné blízkosti činžovních domů B. Wondry byly v letech 1931-2 vystavěny domy pro Heinricha a Marii Rozsípal a Josefa a Marii Kutcherovy. V originální plánové dokumentaci se sice uvádí jako "jednopatrové obytné domy pro dvě rodiny," 161

ale svým charakterem připomíná spíše činžovní domy a jsou velmi blízké ostatním

stavbám tohoto druhu. V podstatě se jedná opět o dvojdům, který je rozdělen na dvě hmotové jednotky, které tentokrát nejsou symetrické, ale odlišují se určitými detaily, například umístění vchodu se schodištěm nebo konvexní zvýraznění okenní osy, které má pouze dům Kutcherových. Dům je jednopatrový s vyvýšeným přízemím a podkrovím s dvojosým mezaninem. Fasáda je hladká, členěná průběžnou podokenní a nadokenní římsou v patře a přerušovanými zvýrazněnými okenními římsami v přízemí. Dům je svým přehledným zpravováním fasády blízký, již zmíněnému, domu na Purkyňově 26 a také domu na Divadelní 20. 161

SA NJ 1486: Einstöckiges Zweifamilienwohnhaus auf der Parz.n. 634/7 in der Dr.Fuxstrasse für Herrn Dr. Josef und Frau Marie Kutschera in Neutitschein. Lageplan. 1:1000. November 1931. razítko.Architekten u. Baumeister H. Czeike&B.Wondra, Neutitschein.sign. B. Wondra; SA NJ 1485: Einstöckiges Zweifamilienwohnhaus auf der Parz.n. 634/7 in der Dr.Fuxstrasse für Herrn Dr. Josef und Frau Marie Kutschera in Neutitschein. Lageplan. 1:1000. November 1931. razítko.Architekten u. Baumeister H. Czeike&B.Wondra, Neutitschein.sign. B. Wondra.

81

Činžovní domy na Divadelní Divadelní 20, 21, 1936 ____________________________________

Dům pro Josefa Parmu z Tiché (20) byl situován na Divadelní ulici, v těsné blízkosti ulice Purkyňova. Plánová dokumentace pochází z r. 1936 a je patrné, že dům je opět variantou předcházejících staveb.162 Byl vystavěn společně se sousedním domem pro Arthura Scherfta (21) jako dvojdům, přičemž se liší zejména co se týče dispozice. Na situačním plánu mají obě části stejnou formu s vysunutým schodištěm v zahradní části, ale ve skutečnosti této dispozici odpovídá pouze pravá část domu (20). Hlavní vstup je umístěn v centrální ose a dlouhou chodbou se dostaneme do zadní části domu k dvojramennému komunikačnímu schodišti. Dům obsahoval dvoupokojové byty s kuchyní a sociálním příslušenstvím. Samotná stavby je dvoupatrová, zakončená výraznými trojosými mezaniny. Hladká fasáda je členěná výraznou římsou v 1.patře a římsou korunní. Je doplněna v patrech o mělké polygonální arkýře v druhé a třetí okenní ose, které jsou tolik typické pro obytné a činžovní domy navržené firmou v 30.letech.

61.Činžovní domy na Divadelní, zprava č. 20 a 21,fasáda,1936,současný stav

62.Dům pro J.Parmu, č.20, půdorys přízemí, 1936

162

SA NJ 1564: 2.Stock hohes Wohnhaus auf der Parz. N.637/12 in der Goethegasse in Neutitschein für Herrn Jos.Parma in Tichá. 1:100. Mai 1936, razítko.Architekten u. Baumeister H.Czeike&B.Wondra, Neutitschein.sign. B. Wondra.

82

Činžovní domy na Husově Husova 24, 26, 38 a další, další, 19241924-5 ____________________________________ Zajímavý soubor činžovních a rodinných domů tvoří zástavba na Husově ulici, která vznikala v období mezi lety 1935-38. Nachází se zde desítka dvoupatrových domů s podkrovními mezaniny. Při vizuálním zhodnocení je patrné, že tyto domy jsou velmi blízké domům navrženým firmou Czeike&Wondra na Purkyňově a Divadelní ulici, tj. mají mělké polygonální nebo segmentové arkýře a zahrady jsou ohrazeny neodmyslitelnými betonovými ploty. Archívní výzkum potvrdil autorství firmy jen u některých domů.163 Na výstavbě se podíleli také jiní stavitelé, např. Franz Sedlář, jehož projekty jsou vzhledově velmi podobné návrhům firmy. Na návrzích se zřejmě podílel pouze Bruno Wondra, což dokládají jak jeho signatury, tak fakt, že jeden činžovní dům postavil pro sebe a svou

63.Husova ulice, nárys fasády činžovních domů, 1937

ženu Marii a objevuje se na něm razítko "Bruno Wondra, architekt u.Baumeister", takže akce na Husově se zřejmě odehrávaly v jeho režii. Podíl H. Czeikeho nelze s jistotou určit, i když ještě v r. 1938 v Novém Jičíně

pobýval.

Dispozice

domů

počítají

s

velkými

dvoupokojovými a třípokojovými byty s kuchyní a sociálním zařízením. Fasády jsou hladké, obvykle členěné horizontálními římsami a mělkými polygonální nebo segmentovými arkýři. Obdobně řešené domy nalezneme například na ulici Dostála Bystřiny, Poděbradova nebo Havlíčkova.164

64.Dům pro B. Wondru, půdorys, 1937

163 164

Husova 38, SA NJ 1565; Husova 26, 1581;Husova 24, SA NJ 1583 Dostála Bystřiny 7, 1938, SA NJ 1618; Poděbradova 13, 1938, SA NJ 1617

83

65. Husova ulice, východní uliční fronta, současný stav

66. Husova ulice, východní uliční fronta, současný stav

84

IV.2.4. Vily a rodinné domy 1920 -1945 ________________________________________________________ ________________________________________________________ Ve 30. letech se firma věnovala převážně stavbě větších rodinných domů formálně blízkých typu činžovního domů, které jsou zpracovány v části věnující se právě domům činžovním. Z této doby je dosud známo relativně málo realizací. Všechny stavby vznikly v jihozápadní části města. Reprezentativní vila pro Marii Preisenhammer na ulici Jiráskova a další rodinné domy na ulici Purkyňova, kde byl v té době čilý stavební ruch, neboť se zde stavěly nové činžovní domy.

Vila pro Marii Preisenhammer Jiráskova 2, 1931 ________ _______________________________ ___________________________ Reprezentativní vila pro Marii "Mizzi" Preisenhammer byla situována na tehdejší Ruzickagasse v blízkosti dalších slavných vil, např. vily pro Stefanii Perlovou nebo pro Heinricha Czeikeho. Rodina Preisenhammer byla majetná rodina průmyslníků, kteří v Novém Jičíně vlastnili továrnu na výrobu vlněného zboží. Již dříve (1904-5) si nechali například postavit dvě reprezentativní vily na dnešní ulici Msgr. Šrámka, jejichž autorem byl místní stavitel Richard Kloss. Plánová dokumentace této vily pochází z března 1930 a je signovaná firmou Czeike& Wondra.165 Jedná se o jednopatrovou stavbu se zvýšeným přízemím a

podkrovními prostory,

které člení střechu v podobě mezaninů. Hlavní vstup s dvojramenným schodištěm byl situován na severní straně. V přízemí pak následovala obytná 67.Vila pro M. Preisenhammer, půdorys parteru, 1930

165

SA NJ 1295 - Wohnhaus-Neubau Marie Preisenhammer, Ruzickagasse n.4 in Neutitschein. Fundament, I.stock, Tiefparterre, Hochparterre, Dachboden, Situation 1:500. M 1: 100. März 1930, razítko Architekten u. Baumeister H. Czeike&B.Wondra, Neutitschein.sign. B. Wondra, M. Preissenhammer.

85

hala, hudební salón, kuchyň a užitkové prostory. Hlavní důraz byl kladen na jídelnu, která byla zakončena polygonálně. Hudební salón, jídelna a k ní po pravé straně přiléhající zimní zahrada s terasou byly situovány na jižní straně. V prvním patře pak byla navržena ložnice, koupelna, dětský pokoj, pokoj pro hosty a šatna. Nad zimní terasou se nacházela prosklená veranda. V podkroví byly umístěny užitkové prostory pokoj pro služebnou. Velký počet pokojů a rovněž přítomnost služebné vypovídá o solventnosti a společenském postavení rodiny. Místnosti v přízemí mají reprezentativní charakter, ať už se jedná o hudební salón, jídelnu nebo zimní zahradu. První patro pak představovalo soukromou sféru domu. Interiér domu byl luxusně vybaven podle moderních zásad bydlení. Fasáda byla řešena střídmě, na plánech se objevují zejména horizontální linie v podobě nadokenní, podokenní, korunní a dalších říms. Okna jsou obdélná, orámovaná hladkými šambránami. Firma Czeike&Wondra realizovala v r. 1930 také garáž a oplocení zahrady. Vila pro Marii

Preisenhammer svou kvalitou

vysoce převyšuje soudobou

produkci firmy v podobě rodinných a činžovních domů. Jak bylo řečeno na prvních stránkách katalogu v souvislosti s vilami pro Hugo a Hanse Hückela, firma byla schopna navrhnout kvalitní projekt, ale vše se odvíjelo od podmínek, které ji zadal stavebník. A tak po dlouhé době měla opět možnost díky přítomnosti

bohaté

Preisenhammer moderní

rodiny

vytvořit

stavbu,

luxusní

která

by

reprezentovala zájmy majitelů. Tato vila je také jednou s posledních zjištěných staveb tohoto typu u firmy Czeike&Wondra, poté již projektovali větší rodinné a činžovní domy.

68. Vila pro M. Preisenhammer,,západní fasáda, současný stav

86

Dvojdům pro manžele Gunía a manžele Niebler Purkňova 9,11,1931 _____________________________ _____________________________ Tento jednopatrový dům byl koncipován jako dvě obytné jednotky. Při pohledu na plánovou dokumentaci je patrné, že dům byl navržen exteriérově jako jeden celek, ale interiér byl rozdělen na dvě obytné

jednotky.

dokumentace

navržená

Plánová firmou

Czeike&Wondra, pochází z r. 1931 a o rok později byly domy vystavěny. Pravá část (Purkyňova 11) byla navržena pro Emila a Stefanii Niebler. Jednotlivá patra obsahují čtyři místnosti s příslušenstvím, vzhledem k tomu,

69.Dům pro manžele Gunía, východní fasáda

že obě patra mají totožné místnosti, jednalo se o dvě stejné bytové jednotky. Fasáda je hladká, horizontálně členěná různými typy říms a v místě okenní osy jídelny je konvexně vypnutá. Druhá část domu patřila Alfrédovi a Marii Gunía. Dispoziční řešení prostor je obdobné jako u první části domu. Rozdílně je umístěna jídelna, která

je nyní situována do

nároží, které je pak v patře konvexně vypnuto.166 Tento dům patří do skupiny obytných a činžovních domů, které byly vystavěny na této ulici a na ulici Husova, neboť nese opět totožné výrazové prvky. 70.Dům pro manžele Niebler, východní fasáda

166

SA NJ 1499: Einstöckiges Zweifamilienhaus auf der Parz. n. 634/11 in der Dr.Fuxstrasse für Herrn Alfred und Frau Marie Gunía in Neutitschein. Ansicht Dr.Fuxstrasse. Seitenansicht. Schnitt. 1:100. November 1931. Architekten u. Baumeister H. Czeike&B.Wondra, Neutitschein.sign. B. Wondra, M. Gunia, A.Gunia; SA NJ 1500: Wohnhaus auf der Parz. n. 634/12 in der Dr.Fuxstrasse für Herrn Emil und Frau Stefanie Niebler in Neutitschein. Situation 1:1000. August 1931. razítko Architekten u. Baumeister H. Czeike&B.Wondra, Neutitschein.sign. B. Wondra.

87

IV.2.5. Církevní stavby __________________________________________ __________________________________________ Evangelická modlitebna Janáčkovy sady 1, 19061906-8 ____________________________________

Nový Jičín jako město s dlouhou historií mělo na počátku 20.století několik katolických kostelů. Se vzrůstajícím počtem obyvatel vnikla potřeba vytvořit "svatostánky" také pro ostatní náboženské skupiny. Téměř souběžně se začala realizovat stavba synagogy na Havlíčkově ulici167 a projekty pro evangelickou

církev.

Czeike&Wondra

Firma

navrhla

pro

evangelíky modlitebnu a podle situačních plánů byla zamýšlena také stavba kostela. Oba projekty vznikly

v

letech

1906-08,

bohužel návrh na kostel, který nebyl nakonec realizován se nedochoval, ale lze předpokládat,

71.Evan. modlitebna, severozápadní fasáda, současný stav

že byl vytvořen v podobném stylu jako modlitebna.168 Evangelická obec vypsala na stavbu soutěž, které se zúčastnil také vídeňský architekt Eduard Kramer.169 Modlitebna je jednopatrová stavba se zvýšeným přízemím

a

podkrovím.

Hlavní

schodiště

je

umístěno na severní straně a částečně vystupuje z hmoty stavby. V přízemí byly po stranách schodiště umístěny kanceláře a hlavní modlitební sál, který byl určen přibližně pro 160 posluchačů. V patře byl situován několika pokojový byt.

72.E. Kramer - návrh evangelického kostela v NJ

167

Synagoga byla vystavěna v letech 1906-8. SA NJ 184: Plan zur Erbauung eines evangelischen Pfarrgebäudes sammt Betsaal auf der Parzel. inder Parkstrasse in Neutitschein. 1:100. Souterrain, Hochparterre, 1.Stock, Dachboden. 23.2.1906. razítko: Architekten u. Baumeister Czeike&Wondra, Neutitschein.sign. Czeike a Wondra. 169 Der Architekt VII. Wien 1902. 168

88

Hlavní uliční fasáda je pětiosá. Vstup do modlitebny je akcentován centrálním rizalitem zakončeným štítem. Na původním návrhu byl tento rizalit opatřen bosáží a velkým oknem, které bylo zasazeno do lomeného oblouku. Podobně byly navrženy také dveře a vstup. Vlastní fasáda je hladká s armovaným přízemím a je členěna rámováním, které propojuje okna v obou patrech. Fasáda je inspirovaná gotickým slohem, a to zejména co se týče tvarů oken a oblouků. V této době měla firma za sebou již několik realizací, např. Hückelovy vily nebo dům Rosy Mikschové, které reflektovaly tehdejší moderní styly, takže návrat k neogotickým formám byl zvolen záměrně, s ohledem na charakter stavby a měl podporovat tradiční hodnoty evangelické církve. Takový úkol nebyl pro firmu problém, neboť Heinrich Czeike znal historizující formy již z dob studií u prof. 73.Nárys fasády, 1906

Hasenhauera na vídeňské akademii. Dalším

podnětem mohla být činnost firmy pro hraběte Filipa Kinskeho na jeho zámku v Lešné v letech 1906-7, kde provedli rozšíření budovy.170 Pojetí fasády, tak jak bylo použito na modlitebně bylo běžné pro architekturu 19. století a určité vazby můžeme najít např. u Antona Archeho, jehož neogotický návrh na přestavbu zámku v Třemešku171 má co do pojetí fasády velmi blízko k evangelické modlitebně firmy Czeike&Wondra, i když je dělí časový úsek padesáti let.

74.Půdorys přízemí, 1906 170

Plan für zwei Zubauten beim Schlossgebäude in Löschna, Hochgeboren Herrn Philipp Graf Kinky gehörig. 1:100Razítko Czeike&Wondra, Architekten u. Baumeister, 1.Feb.07, Neutitschein,sign. Czeike u. Wondra. ZA Opava. Velkostatek Lešná 1626-1945. II.archív Velkostatku. Mapy a Plány,inv.č. 230, 231,232. 171 Anton Arche - návrh na přestavbu zámku v Třemešku, 1847.In:Kol., Slavné vily Olomouckého kraje. Praha 2007, str.13.

89

IV.2.6. Činnost pro město Nový Jičín a realizace městského kina _____________________________________________________________________ _____________________________________________________________________

Mimo projektování vil a rodinných domů se firma Czeike&Wondra podílela také na realizacích obecních zakázek. Tento fakt bezesporu souvisel s dobrým společenským postavením Heinricha Czeikeho ml., který působil v letech 1913-19 rovněž jako starosta města. Jak již bylo zmíněno podíleli se na výstavbě činžovních domů na Slovanské a Husově ulici. Firma se také aktivně účastnila elektrifikace města, ke které došlo v letech 1911-12. Zařízení a stroje pocházely z vídeňské továrny Siemens. Do provozu bylo vedení uvedeno 1.12.1912 a celkové náklady se vyšplhaly na 436 626 Kč.172 Dalším projektem, kterým se město zaobíralo několik let byla stavba kina. Byla vyhlášena veřejná soutěž, ve které byly vybrány tři projekty, ze kterých byl pak vybrán ten vítězný. Vítězný projekt vytvořil vídeňský architekt Leo Kammel. Není doloženo, zda se soutěže zúčastnila také firma Czeike&Wondra, ale víme, že prováděla stavbu společně s Opavskou Eisenbetonbauunternehmung Ust.&Co. Stavby byla dokončena v prosinci a slavnostně předána 25.12.1930. Finanční náklady včetně vnitřního zařízení, technického vybavení a aparatury se vyšplhaly na částku 3 576 335 Kč. Otevření kina se zúčastnil tehdejší starosta města Nový Jičín dr. Schollich.173

75.Městské kino v Novém Jičíně, 1930 172

Kol.,Verwaltungs Bericht der Stadtgemeinde Neutitschein für die Zeit von 1912-1938. Neutitschein 1938, str. 88. 173 Ibidem. str. 117; K. Chobot, Okénko do minulosti. In: Novojičínský zpravodaj. Nový Jičín 2005, str.12-13.

90

IV.2.7. Činnost mimo Nový Jičín __________________________________________________________________

Firma Czeike&Wondra působila samozřejmě také mimo město Nový Jičín a blízké okolí, ale dosud je známo pouze několik málo realizací. Na počátku 20.století firma spolupracovala s hrabětem Filipem Kinským, pro něhož provedla přístavbu na jeho zámku v Lešné. Dosavadní pětiosá dvoupatrová zámecká budova byla na obou stranách rozšířena ve všech patrech o jednu okenní osu. V interiéru se pak rozšířila celkem o čtyři pokoje a sklepní prostory.174 Co se týče stylového zpracování, tvar a dekorace oken je shodná se zámeckými okny. Tato jednotná forma ztvárnění oken byla zvolena pravděpodobně na přání hraběte, takže zde nebyl prostor pro vlastní tvorbu firmy.175 Další doložená činnost pochází až z 20.let. Firma se podílela na renovačních opravách školní budovy v Ženklavě, na které byla celkem vynaložena částka 150 000 Kč. O pár let později získala obec finanční prostředky a v r. 1926 byla vystavěna nová budova školy.176

174

ZA Opava. Velkostatek Lešná 1626-1945. II.archív Velkostatku. Mapy a Plány,inv.č. 230, 231,232: Plan für zwei Zubauten beim Schlossgebäude in Löschna, Hochgeboren Herrn Philipp Graf Kinky gehörig. 1:100Razítko Czeike&Wondra, Architekten u. Baumeister, 1.Feb.07, Neutitschein,sign. Czeike u. Wondra. 175 ZA Opava. Velkostatek Lešná 1626-1945. II.archív Velkostatku. Mapy a Plány,inv.č. 230, 231,232. 176 Internetový zdroj: http://zenklava.euweb.cz/historie.htm

91

VI. Zhodnocení stavební produkce firmy Czeike&Wondra Czeike Wondra _____________________________________________ Firma Czeike&Wondra zahájila svou činnost projektováním vil pro Hugo a Hanse Hückela, které patří k jejich nejlepším realizacím a reflektují soudobé moderní tendence vycházející z anglického typu domu s centrální halou. Analyzováním těchto staveb získáme několik základních prvků, které se objevují i na dalších stavbách firmy v tomto období a to zejména co se týče dekorativní složky. Vila Hugo Hückela je ještě stavbou na rozhraní dvou období, dekor je ještě silně ovlivněn historizujícími motivy, ale dispozice a interiér již reflektuje moderní dispoziční schéma. Později se objevují už jen zřídka a postupně mizí úplně. Druhá vila pro Hanse Hückela je daleko progresivnější, zejména co se týče dekorativních doplňků. Historizující motivy jsou eliminovány na zjednodušené hrázdění ve štítu a nahrazeny moderními kovovými konzolami nebo zahrádkami okenních parapetů. Na jinak hladké fasádě se objevuje jemný florální a geometrizující dekor, který vychází z vídeňského prostředí. Co se týče dispozice opět se zde uplatňuje centrální schodišťová hala anglického typu. Tento typ domu společně s moderním stylem bydlení propagovalo v Anglii hnutí Arts&Crafts a ve střední Evropě zejména vídeňské prostředí. Na Moravě se rozšířil záhy díky činnosti dvojice Krauss&Tölk a mladých architektů z Wagnerova okruhu. Co se týče architektů Krausse&Tölkeho dům s centrální halou navrhli již v r. 1901 v případě vily E. Weisse v Jeseníku a později aplikovali na další stavby, z nichž nadmíru vyniká projekt vily Primavesi v Olomouci. Tito dva architekti navrhli v r. 1906 také vilu pro Julia a Stefanii Perlovou v Novém Jičíně, a je velmi pravděpodobné, že si tuto firmu vybrali na doporučení H. Czeikeho, neboť Stefanie byla jeho sestra. Tyto kontakty s jistě podporovaly získávání nových stylových podnětů v tvorbě firmy. Co se týče činnosti Wagnerových žáků na Moravě, obdobné projekty můžeme najít například v tvorbě K.J. Bernischkeho nebo ranné tvorbě L. Bauera. Bauerova Vila Maxe Spauna v Klášterském Mlýně z let 1903-04 je obdobně akcentovaná nepravými hrázděnými štíty, ale co se týče dekoru je progresivnější. Vila H. Poppa v Šumperku od K.J. Bernischkeho vychází obdobně z centrální haly. Fasáda je členěna hrázděnými štíty a stavba je doplněna o věžičku. Věžička se objevuje také na prvních plánech vily Hugo Hückela, ale nakonec nebyla realizována. Velmi výrazný prvek je polygonální bay-window na vile Hanse Hückela, které se stalo později 92

typickým výrazovým prvkem zejména tvorby Bruna Wondry v 20. a 30. letech. Na první z těchto vil je dobře vidět, že ač H. Czeike studoval u prof. Hasenauera, znal velmi dobře také nové stylové proudy a dokázal je aplikovat zpočátku pouze na dispozici stavby a později také na dekorativní složku. Jméno H. Czeikeho zmiňuji samostatně záměrně, neboť i přesto, že se na stavbě podíleli zřejmě oba architekti, odpovídají spíše jeho tvarosloví, než tvarosloví B. Wondry, a to zejména při srovnání pozdějších projektů. Poněkud jiná je situace u druhé vily, kde přítomnost polygonálního bay-window je neklamným znamením, že se na projektu podílel právě B. Wondra. Další skupina staveb z let 1900-1920 je typologicky variabilní, ale vyznačuje se aplikováním obdobné dekorativní složky v podobě florálního a geometrického dekoru, který opět vychází z vídeňského prostředí. Jedná se především o dům R. Mikschové z r. 1906, dům K. Drösllera z r.1907 a nájemní dům pro stavební družstvo na Divadelní ulici z r.1911. Na vídeňské prostředí poukazuje také oblá nárožní dispozice staveb, v prvních dvou případech. Tento typ dispozice se objevuje například u některých projektů O. Wagnera nebo J.M. Olbricha. Tyto stavby aplikující secesní dekor můžeme připsat Heinrichu Czeike, neboť se výrazně liší od tvarosloví používaném B. Wondrou v pozdějším období. Další skupinu staveb představují rodinné řadové domky na Jiráskova a Žižkova, které byly stavěny podle typového plánu domu, který byl podle potřeby upravován. Na fasádu byly variabilně aplikovány obdobné florální motivy jako na předchozí stavby. Plánovou dokumentaci těchto staveb z letech 1900-1920 signovali oba architekti. V tomto případě však byly úlohy rozděleny, fasády navrhoval H. Czeike a dispoziční řešení B. Wondra. Takového rozdělení vyplynulo opět srovnáním s ostatní produkcí firmy. V tomto období vznikla také dvojice vil č.11 a 20 na ulici Slovanská. Obě tyto stavby jsou obdobně hmotově zpracované. Jedná se dvoupatrové domy s výraznými štíty a podkrovím. Důležitým prvkem je opět dvoupatrové polygonální bay-window, které člení hmotu stavby. Fasáda je jednoduchá, zakončená výraznou korunní římsou. Tyto stavby předznamenávají typickou formu architektury, typickou pro 30. a 40. léta. Než se posuneme o desetiletí dál, abychom se konečně seznámili s pozdější produkcí firmy, o které se neustále zmiňujeme při srovnávání, musíme konstatovat, že Heinrich Czeike ml. byl v rámci firmy aktivnější zejména v prvním desetiletí 20. století. V letech 1913-19 byl starostou a také probíhající 1. světová válka utlumila činnost firmy. Další etapa činnosti firmy z 20. a 30. let se nesla ve znamení činžovních a větších rodinných domů, která v jejich produkci zcela převládaly. Činžovní domy 93

byly pro architekty výzvou, neboť vylo nutné řešit nové záležitostí týkající se uspořádání bytů, komunikace a v neposlední řadě také uspokojit stále vzrůstající nároky na komfortní bydlení, a to vše za co nejnižší náklady. První činžovní domy po r. 1920 byly vystavěny na ulici Slovanská a při srovnání s činžovním domem na Divadelní z r. 1911, je patrné, že byty jsou větší a komfortnější a opatřeny sociálním zařízením. Co se týče formy domu, je velmi jednoduchá, jednopatrová stavba je celistvá, akcentovaná na hlavní fasádě polygonálními arkýři a členěná výraznou korunní římsou v bočním štítě. Obdobně koncipovanou stavbou je jednopatrový obytný dům Sigmunda Berla v Bruntále z let 1921-2, který navrhl architekt Josef Hoffman, zejména co se týče přehledného členění fasády a hojného užití vikýřových oken. V 30. letech se v tvorbě firmy ustálil systém formálních prvků, který byl aplikován téměř na všech zjištěných realizacích té doby. Stavby se vyznačují již zmíněnými polygonálními arkýři, které jsou v pozdější době velmi plytké nebo segmentové a akcentují fasády v patrech. Fasády jsou velmi střídmé, uplatňuje se zde jednoduché členění pomocí říms a spíše něž práce s dekorem pracují s hmotou stavby, kterou člení již zmíněnými arkýři a segmenty. Nezbytným motivem, který se objevuje od 30. let jsou vikýře a mezaniny, bez kterých se žádný navržený dům neobešel. Tato skupina staveb se v mnohém liší od ranných realizací firmy, a z mnoha již několikrát zmíněných důvodů se domnívám, že tento systém formálních prvků je typický pro tvorbu Bruna Wondry. Tento fakt potvrzuje také plánová dokumentace k těmto stavbám, která je ve většině případů signovaná pouze Brunem Wondrou. To samozřejmě nevylučuje účast H. Czeikeho, ale již v menší míře než v ranném období. Také dobová literatura uvádí, že Bruno Wondra vlastnil mnoho parcel v oblasti ulice Jiráskova a Husova a projektoval zde rodinné domy. Tento formální systém prvků nebyl neobvyklým pro tehdejší moravskou produkci činžovních domů. Více než k vídeňskému prostředí má blízko zejména k prostředí brněnskému, zejména k ranným činžovním domům Jindřicha Kumpošta. V 30. letech vznikla také mimořádně kvalitní vila pro Marii Preisenhammer, členku rodiny solventních průmyslníků, která firmě umožnila navrhnout reprezentativní stavbu odpovídající dobovým požadavkům komfortu. Tato vila nás pomyslně vrací opět na počátek k vilám pro rodinu Hückel a potvrzuje fakt, že produkce firmy se odvíjela od možností stavebníků, a že byla schopna navrhnout nejen domy činžovní, domy pro střední vrstvy, ale také reprezentativní vilovou architekturu.

94

VII. Závěr __________________________________ ______________________________________________ __________________________________ Město Nový Jičín prodělalo v 2. polovině 19. století velký průmyslový rozmach, což se projevilo na vzhledu města, které začalo být upravováno a rozšiřováno zejména v období na přelomu 19. a 20. století. V této době se začaly vytyčoval nové ulice, které se pozvolna začaly zastavovat novou převážně vilovou zástavbou. Na tomto procesu se podíleli ve velké míře zejména místní stavitelské firmy jako Josef Blum, Richard Kloss a především firma Czeike&Wondra. Firma byla založena v r. 1898 a fungovala až do r. 1945, kdy nad ní byla ustanovena národní správa a později byla její činnost ukončena. Firmu tvořili dva společníky Heinrich Czeike ml. a Bruno Wondra. Heinrich Czeike ml. pocházel z rozvětvené novojičínské rodiny, která se věnovala zejména textilnímu průmyslu, ale také stavitelské činnosti a vlastnili rovněž cihelnu v nedalekém Kuníně. Jeho otec Heinrich Czeike st. působil ve městě jako stavitel a realizoval zde také několik vlastních projektů, např. Občanský zaopatřovací ústav a budovu Odborné tkalcovské školy. Architektuře se věnoval také jeho bratranec Max, který působil ve slovinském Mariboru, kde projektoval mnoho pozoruhodných staveb. Heinrich Czeike ml. získal vzdělání na vídeňských školách. Studoval na "k.k. Staats-Gewerbeschule" a poté u prof. Hasenauera na akademii, kde řádně ukončil studia v r. 1893. V Novém Jičíně měl vysoké společenské postavení a několik let působil také jako starosta města. Poslední zmínka o jeho osobě pak pochází z r. 1938. Méně informací je k dispozici co se týče osobnosti Bruna Wondry. Narodil se v Moravské Třebové, a působil dlouhou dobu ve Vídni. Fakt, že se tituloval jako architekt předpokládá jeho vzdělání v oboru. Na vídeňských vysokých školách není jeho studium doloženo, takže přichází v úvahu střední průmyslová škola "k.k. Staats-Gewerbeschule". Díky malému věkovému rozdílu se zde mohl spřátelit s Heinrichem a později si s ním založit firmu. Bruno Wondra byl společně se svou ženou odsunut v r. 1946 do Německa. Firma během své téměř padesátileté činnosti vystavěla v Nové Jičíně velké množství staveb, dosud je archívně doložena asi padesátka staveb, přičemž toto číslo není zdaleka konečné. Jejich produkce byla velmi variabilní. Největší část zabírají menší rodinné a nájemní domy a občas se naskytla příležitost projektovat také luxusnější vilu nebo sakrální architekturu.Tato různorodost stavebních typů byla 95

způsobena zejména špatnou bytovou situací a finančními možnostmi objednavatelů, takže většina staveb měla být finančně co nejméně nákladná, což výrazně ovlivnilo jejich vzhled. Co se týče produkce firmy, je možné je rozdělit do dvou pomyslných období. Ranná produkce firmy, přibližně do r. 1920 zpočátku sice aplikuje historizující tvarosloví, ale většinou již reflektuje soudobé inovační tendence jako je typ anglického domu s centrální halou nebo florální a geometrický dekor pocházející z vídeňského prostředí. V pozdějším období 20. a 30. let firma staví zejména činžovní a rodinné domy, které se vyznačují ustáleným systémem formálních prků jako jsou polygonální či segmentové arkýře, členění fasády římsami nebo mezaniny a vikýře. Takovéto výrazové prostředky byly často používány v moravském, zejména brněnském prostředí. Při hodnocení tvorby firmy Czeike&Wondra nebylo snadné přesně vymezit tvůrčí podíl jednoho či druhého architekta na produkci firmy, jak tomu ostatně bývá velmi často v takovýchto firmách. Z mnoha již několikrát zmíněných důvodů se domnívám, že Heinrich Czeike se aktivněji podílel na projektech v ranném období a spojuji ho zejména prvky vycházejícími z prostředí vídeňské secese. Tvorba Bruna Wondry představující ustálený systém prvků oproti tomu převládala v pozdějším období. Na závěr bych ráda dodala, že práce na této diplomové práci byla velmi zajímavá a i přes počáteční nedostatek údajů bylo možno o firmě Czeike&Wondra získat spoustu nových informací. Je velká škoda, že tito architekti upadli v zapomnění, protože se velkou mírou podíleli nejen na dnešním vzhledu města Nový Jičín, ale v případě H. Czeikeho také na jeho veřejném životě. I když se jejich produkce může v kontextu jiných moravských měst zdát průměrná, přesto v mnoha případech dokázali, že jsou zdatní projektanti, srovnatelní se svými současníky.

96

VIII. Prameny a Literatura Prameny ______________________________ ______________________________ Státní okresní archív (SOA) Nový Jičín Fond Okresní Úřad v Novém Jičíně (1850-1945) -Spisy manipulační období 1850-1928 K 43 - inv.č.301D; K 64 - inv.č.325G; K 65 - inv.č.325G; K 70 - inv.č.327G; K 82 - inv.č.330G; K 93-96 - inv.č. 333G; K 208 - III. a/13, X., 5/a K 317 - inv.č. 374H (f. 1-19) K 319 - inv.č. 376H; K 320 - inv.č. 377H (f.1-35) K 194 - inv.č. 349G; K 801 - přírustky - Karton spisů k povolení staveb 1889-1937

Stavební archív Městského úřadu v Novém Jičíně (SA NJ) Husova 1565, 1581,1583; Divadelní 1079, 1176, 1564; Havlíčkova 104, 1506; Janáčkovy sady 184; Jiráskova 962, 980, 1033, 1101, 1295; Msgr. Šrámka 1028, 1099; Purkyňova 1320, 1437, 1485, 1486, 1499, 1500; Revoluční 543, 1032; Slovanská 1092, 1211, 1224, 1278-81; Žižkova 1079, 1140, 1143, 1185, 1190,

Zemský archív Opava (ZA) - pobočka Olomouc Fond Czeike Heinrich, cihelna Kunín, 1897-1944. Karton 1: Inv.č. 1 - Pozemkový arch č. 67,berní okres Nový Jičín, katastrální území Kunvald, Inv.č. 2 - Kupní smlouvy pozemků, lustra Inv.č. 3 a 4 - Vyúčtování rok 1939, 1940, 41, výroční uzávěrky cihelny. inv.č.6 - Hauptbuch II. begonnen am 1.Jänner 1927 Inv. č. 7 - Hauptbuch III. von 1. Jänner bis 1938 Inv.č. 8 - Bilanz Buch 1941-Heinrich Czeike in Kunewald Inv.č.9 - Schätzung werk Kunewald Inv.č. 10 - Mapy a plány, plán cihelny, katastrální zaměření Kunína, Inv.č. 11 - nákresy projektu na výstavbu nádraží v Mährisch Weisskirchen Inv.č. 12 - 15/n - Plány budov, strojů, závodů Kunín 15/b - Most z hliníku - razítko Josef Blum, Baumeister in Neutitschein. 1:50

97

15/d - Schaukelelevator, 1:10, razítko: firma Gebr. Commichau, Ihn.:A. Spahn, Maschinenfabrik, Nestomitz A.D. Elbe, 15/e -překladač- plány např.Aufzugrahmen, 15/f - transporér - Seiltransporter -lanový, 1:25, Oberlaa bei Wien, 25.3.1920 Weise a Monski, 7.April 1919 Wien 1, foto Zwillingspumpe. 1:12,5 15/c -Plán na budovu kovárny Josef Blum, 1:100 15/h - kruhová pec - nějaké rysy apod.. 15/i - podávač hlíny - plán Einbau des Rundbeschickers siebe zeb. N. 5912, razítko: Richard Raupach Maschinenfabrik, Warnsdorf, 1:25,1:10, 2.4.1935. 15/l - Kotelna , plány J.Blum

Fond Arcibiskupství Olomouc, Theodor Kohn, Plány a Fotografie, inv.č. 4399, sign. KH201; inv.č. 4400, sign. KH202; inv.č. 4401, sign. KH203.

Zemský archív Opava (ZA) Fond Krajský úřad Nový Jičín, Firma Czeike a Wondra, sign. A III. 96, Karton 17 Fond Krajský úřad Nový Jičín, Richard Kloss, sign. A III. 67, Karton 18 Fond Okresní Soud OV, podnikový rejstřík Nový Jičín A III. Fond Okresní soud OV, podnikový rejstřík Nový Jičín A I 35. Matrika rodná, Nový Jičín, 1820-1835,1835-1845, inv.č. 1979, sign. NJ I 9. Matrika rodná, Nový Jičín, 1836-1846, inv.č. 1980, sign. NJ I 10. Matrika rodná, Nový Jičín, 1847-1862, inv.č. 1981, sign. NJ I 11. Matrika rodná, Nový Jičín, 1863-1880, inv.č. 1982, sign. NJ I 12. Matrika rodná, Nový Jičín, 1881-1896, inv.č. 2003, sign. NJ I 33. Matrika rodná, Kunín, 1820-1856,1820-1890, inv.č. 2052, sign. NJ VI 2. Matrika rodná, Kunín, 1857-1873, inv.č. 2053, sign. NJ VI 3. Matrika rodná, Kunín, 1874-1896, inv.č. 2059, sign. NJ VI 9. Matrika oddací, Nový Jičín, 1873-1889, inv.č. 1986, sign. NJ I 16. Matrika oddací, Nový Jičín, 1890-1905, inv.č. 2005, sign. NJ I 35.

Opava. Velkostatek Lešná 1626-1945. II.archív Velkostatku. Mapy a Plány,inv.č. 230, 231,232. (1. Plan für zwei Zubauten beim Schlossgebäude in Löschna, Hochgeboren Herrn Philipp Graf Kinky gehörig. 1:100Razítko Czeike&Wondra, Architekten u. Baumeister, 1.Feb.07, Neutitschein,sign. Czeike u. Wondra. 98

Noviny a Časopisy _____________________ _____________________ Lidové noviny 1893-1910 Der Architekt 1896-1916 Das Interieur 1900-1909 Kravařsko 1932-1950 Unser Kuhländchen 190 Vlastivědný sborník okresu Nový Jičín 1967

Bibliografie _____________________ Aichelburg Wladimir, Das Wiener Künstlerhaus 1861 - 2001, Wien 2003 Argan Giulio Carlo, Die Kunst des 20. Jahrhunderts, Berlin 1990 Bouda Tomáš, Kulturní obraz Nového Jičína na přelomu 19. a 20. století se zvláštním zřetelem k výtvarnému umění, Olomouc 1984 Finfera Wolfram, Neutischein - Die Haupstadt des Kuhländchens einst und heute, Ludwigsburg 1994 Golob Rok-Dvořáková Eva, Architekt Max Czeike, Maribor 1998 Haas Felix, Architektura 20. století, Praha 1978 Chobot Karel, Okénko do minulosti. In: Novojičínský zpravodaj, Nový Jičín 2005 Kloss František, Nový Jičín a jeho stavební vývoj. In: Technické práce na Ostravsku, Moravská Ostrava 1926 Kol., Dějiny českého výtvarného umění IV. 1890/1938, Praha 1998 Kol., Slavné vily Olomouckého kraje, Praha 2007 Kol., 100 let vodovodu Nový Jičín 1892-1992, Nový Jičín 1992 Kol., Verwaltung-Bericht des Gemeinderates der Stadt Neutitschein. Wahlperiode 1879-1882, Neutitschein 1938 Kol., Verwaltungs Bericht der Stadtgemeinde Neutitschein für die Zeit von 1912-1938, Neutitschein 1938

99

Kol., Zrození metropole. Moderní architektura a město ve střední Evropě 1890-1937, Praha 1999 Kuča Karel, Města a městečka v Čechách na Moravě a ve Slezsku, IV.díl, Praha 2000 Lossman Miloš, Muzeum klobouků, Nový Jičín 1990 Myška Milan, Historická encyklopedie podnikatelů Čech, Moravy a Slezska, Ostrava 2003 Otto Karel, Přehled dějin Nového Jičína do r. 1918. In: Čtení o Novém Jičíně, Nový Jičín 1963, str. 9-50 Prokop August, Beginn der Neuzeit. In: Die Markgrafschaft Mähren in Kunstgeschichtlicher Beziehung. Band 4, Wien 1904. Prokop, August, Die Markgraftschaft Mähren in kunstgeschichtlicher Beziehung, IV.Band, 1904 Wien Sedlák Jan, Brno v době secese. Brno 1995 Sedlák Jan, Brno secesní. Deset kapitol o architektuře a umění kolem roku 1900, Brno 2004 Sedlák Jan, Slavné brněnské vily, Brno 2006 Sedlák Jan - Teplý Libor, Ve znamení moderny. Architektura 20.století v Brně. Brno 2004 Veselý Arnošt, Heinrich Czeike, Cihelna Kunín 1897-1944. Inventář, Opava 1989 Vybíral Jindřich, Jiný dům: rakouská a německá architektura na Moravě a ve Slezsku, Praha 1993 Vybíral Jindřich, Mladí mistři: architekti ze školy Otto Wagnera na Moravě a ve Slezsku, Praha 2002 Vybíral Jindřich, Zrození velkoměsta: architektura v obraze Moravské Ostravy 18901938, Brno 2003 Vybíral Jindřich, Česká architektura na prahu moderní doby: Devatenáct esejů o devatenáctém století Vybíral, Praha 2002 Wagner Otto, Moderní architektura, Praha 1910 Wagner Walter, Die Geschichte der Akademie der bildenden Künste in Wien, Wien 1967 Wirth Zdeněk-Matějček Antonín, Česká architektura 1800-1920, Praha 1922. Zeitler Rudolf, Die Kunst des 19. Jahrhunderts, Berlin 1990 Zatloukal Pavel, Architektura 19. století, Praha 2001 Zatloukal Pavel, Brněnská architektura 1815-1915. Průvodce, Brno 2006 100

Zatloukal Pavel, Příběhy z dlouhého století: architektura let 1850 1918 na Moravě a ve Slezsku, Olomouc 2002 Zatloukal Pavel, Vila Primavesi v Olomouci, Olomouc 1990

Soupisová literatura _____________________ Czerny Wolfgang, Dehio Handbuch, Die Kunstdenkmäler Österreichs, Wien, II bis IX und XX Bezirk, Wien 1993 Kol., Kulturní památky okresu Nový Jičín-seznam nemovitých kulturních památek, Ostrava 1996 Kuchta V., Adresář živností, obchodů, průmyslu, úřadů, ústavů a statistický přehled politického okresu novojičínského, Nový Jičín 1925 Samek Bohumil, Umělecké památky Moravy a Slezska, Praha 1999 Sturm Heribert, Biographisches Lexikon zur Geschichte der Böhmischen Länder, München 1984 Thieme Ulrich-Becker Felix, Allgemeines Lexikon der bildenden Künstler von der Antike bis zur Gegenwart, Leipzig 1910 Toman Prokop, Nový slovník československých výtvarných umělců, Praha 1947 Ulrich Josef, Führer durch Neutitschein und Umgebung, Neutitschein, Wien und Leipzig 1890 Ulrich Josef, Führer durch Neutitschein und Umgebung, Neutitschein, Wien und Leipzig 1903

Internetové zdroje www.infozdroje.cz azw.at -Architekturzentrum Wien http://www.azw.at/page.php?node_id=89&subnode_id=95 http://www.azw.at/page.php?node_id=89&subnode_id=93 http://zenklava.euweb.cz/historie.htm

101

Seznam obrazové dokumentace 177 ______________________________________________ ______________________________________________ 1. Plán města se zakreslením vodovodní sítě, 1892. (Kol., 100 let vodovodu Nový Jičín 1892-1992, Nový Jičín 1992) 2. Restaurace Nové Slunce, 1907 3. Nárožní nájemní dům pro L. Markotius (r.1906), vlevo dům Dr.F. Preisenhammera (r.1906) 4. Občanský zaopatřovací ústav,1879-80 (W. Finfera, Neutischein - Die Haupstadt des Kuhländchens einst und heute. Ludwigsburg 1994) 5. Kaple Sv. Ondřeje, 1879-80 (W. Finfera, Neutischein - Die Haupstadt des Kuhländchens einst und heute. Ludwigsburg 1994) 6. Odborná tkalcovská škola, 1888-9 7. Čerpací stanice v Bernarticích n. O., 1927 (Kol.,100 let vodovodu Nový Jičín 18921992. Nový Jičín 1992) 8. Vila na ulici Mladinska 35, Maribor (R. Golob, E. Dvořáková, Architekt Max Czeike. Maribor 1998) 9. Dům na ulici Prežihova 9, Maribor (R. Golob, E. Dvořáková, Architekt Max Czeike. Maribor 1998) 10. Reklama firmy v dobovém tisku (J. Ullrich, Führer durch Neutitschein und die Umgebung. Neutitschein,Wien. Leipzig 1903) 11.Heinrich Czeike ml. (1869-1938) (Kol.,Verwaltungs Bericht der Stadtgemeinde Neutitschein für die Zeit von 1912-1938. Neutitschein 1938,) 12. Dům Bruna Wondry, Jiráskova 6, před r. 1907 13. Továrna na klobouky firmy J.J. Hückel´s Sohne, vpravo vily pro Jana a Augustina Hückel, 1882 (M. Lossman, Historie muzea klobouků. Nový Jičín 1990) 14. Hückelovy vily (Dobová pohlednice, SOA NJ) 15. Vila Hugo Hückela, jihovýchodní nároží,1904 16. Vila Hugo Hückela, nárys východního průčelí z r. 1898 (SA NJ 543) 17. Centrální hala se schodištěm, parter

177

Obrazová dokumentace bez udání zdroje pochází z archívu autorky. Co se týče plánové dokumentace, je zde uvedenou pouze místo uložení, podrobnější informace uvádí poznámkový aparát jednotlivých staveb.

102

18. Vila E. Weisse v Jeseníku, Krauss&Tölk, 1901-3 (Kol., Slavné vily Olomouckého kraje. Praha 2007) 19. Vila M. Spauna v Kl. Mlýně, L. Bauer, 1903-4 (J.Vybíral, Mladí mistři. Praha 2002) 20. Vila H. Poppa v Šumperku, K.J. Bernischke, 1900 (Kol., Slavné vily Olomouckého kraje. Praha 2007) 21. Vila Hanse Hückela, jihovýchodní nároží,1904 22. Vila H. Hückela, půdorys parteru, 1904 (SA NJ 1032) 23. L.Bauer, vila K. Reissiga, půdorys parteru,1901-3 (J.Vybíral, Mladí mistři. Praha 2002) 24. Vila v areálu firmy Autopal, po r. 1900 25. Nárys východní fasády, 1899 (SA NJ 962) 26. Dům pro Ferdinanda a Antonii Hassal, východní fasáda, současný stav 27. Dům K. Drösllera, současný stav 28. Detail výzdoby okna 29. Dům K. Drösllera, půdorys, současný stav (SA NJ 1079) 30.Vila S.Perlové, západní průčelí, současný stav 31. Půdorys suterénu, Krausse&Tölk, 1901-3 (SA NJ 1092) 32. Dětský pokoj (Das Interior, 9.J., 1908. Tf. 51-2) 33. Hala vily Stefanie Perlové (Das Interior, 9.J., 1908. Tf. 51-2) 34. Dům pro H. Czeike, půdorys, 1914 (SA NJ 1211) 35. Slovanská 11, současný stav, severovýchodní nároží 36. Slovanská 20, současný stav, jihovýchodní nároží 37. Návrh vily H. Czeikeho, půdorys, 1922 (SA NJ 1293) 38. Dům H. Cziekeho, jižní fasáda, současný stav 39. Jiráskova 41, detail fasády,1900 40. Jiráskova ulice, dobová fotografie, nedatováno (W. Finfera, Neutischein - DieHaupstadt des Kuhländchens einst und heute. Ludwigsburg 1994) 41.Dům pro Josefa a Marii Šincl, půdorys přízemí (SA NJ 1033) 42. Dům pro Josefa a Marii Šincl,1905 nárys fasády (SA NJ 1033) 43. Žižkova, situační plán, 1913 (SA NJ 1190) 44. Dům pro Hilscherovy, půdorys 1.patra, 1913 (SA NJ 1190) 45.Dům pro rodinu Halamiček, nárys fasády,1912 (SA NJ 1179) 46. Dům pro Hilscherovy, nárys fasády,1913 (SA NJ 1190) 103

47. Dům pro manžele Plschkovi,1920, současný stav 48. Činžovní domy na ulici Purkyňova, firma R.&H. Blum, 1925, současný stav 49. Dům pro R. Mikschovou, fasáda, 1906, současný stav 50. O.Wagner, nájemní dům na Linke Wienzeile, 1898 (A. Sarnitz, Otto Wagner. Praha 2006) 51. J.M. Olbrich, návrh Niedermayerovy kavárny v Opavě, 1898 (J.Vybíral, Mladí mistři. Praha 2002) 52. Činžovní dům na Divadelní, půdorys přízemí, 1911 (SA NJ 1176) 53.Činžovní dům na Divadelní, nárys fasády, 1911 (SA NJ 1176) 54. Činžovní dům na Divadelní, fasáda,1911, současný stav 55. Činžovní dům na Slovanské, fasáda, 1924-5, současný stav 56. Činžovní dům na Slovanské, půdorys 1.patra,1924 (SA NJ 1278-79,1280-81) 57. Detail oblasti kolem vstupních dveří, stav z r. 1980 (SA NJ 1278-79,1280-81) 58. J. Hoffman, dům S. Berla v Bruntále, 1921-2 (J.Vybíral, Mladí mistři. Praha 2002) 59. Dům pro B.Wondru, jihozápadní nároží, 1931, současný stav 60. Dvojdům pro manžele Rozsípal a Kutschera, fasáda, 1931-2, současný stav 61.Činžovní domy na Divadelní, zprava č. 20 a 21, fasáda,1936, současný stav 62. Dům pro J.Parmu, č.20, půdorys přízemí, 1936 (SA NJ 1564) 63. Husova ulice, nárys fasády činžovních domů, 1937 (SA NJ 1565, 1581, 1583) 64. Dům pro B. Wondru, půdorys, 1937 (SA NJ 1565, 1581, 1583) 65. Husova ulice, východní uliční fronta, současný stav 66. Husova ulice, východní uliční fronta, současný stav 67. Vila pro M. Preisenhammer, půdorys parteru, 1930 (SA NJ 1295) 68. Vila pro M. Preisenhammer,,západní fasáda, současný stav 69. Dům pro manžele Gunía, východní fasáda 70. Dům pro manžele Niebler, východní fasáda 71. Evan. modlitebna, severozápadní fasáda, současný stav 72. E. Kramer - návrh evangelického kostela v NJ (Der Architekt VII. Wien 1902) 73. Nárys fasády, 1906 (SA NJ 184) 74. Půdorys přízemí, 1906 (SA NJ 184) 75. Městské kino v Novém Jičíně, 1930

104