Stavby trulli Další sen splněn cestou na jih Itálie ve dnech 13.-24.9.2010 Itálii už trochu znám; objel jsem nedávno znovu i její největší ostrovy, tj. Sicílii, Sardínii a Elbu. Východní část země podél Jadranského moře nebyla pro mě doposud přitažlivá, neboť moře je tam mělké a tak jsem dával přednost západní části Itálie nebo Jadranu z Chorvatska. Teprve nyní jsem se tam vydal, sám na kole. Jen šest dní trvala cesta z Jičína do města Alberobello ležícího na jihu slunné Itálie v Apulii, asi 50 km od moderního přístavního města Bari. Jeden den cesta kamionem Carga na sever Itálie do 940 km vzdáleného městečka Maserada, 10 km od Trevisa. Odtud jsem šlapal na kole po silnici SS 16 zvané „Adriatico“, většinou podél Jadranu, až do hlavního cíle cesty v Alberobello. V překladu znamená Alberobello „Krásný strom“ a jeho název pochází ze starého „Silva Arboris Belli“, rozlehlého háje dubů. Za pouhých pět dní na kole to bylo 964 km. 13.9. po Maserada – Treviso 10 km – Mestre 40 km – Chióggia 92 km – Porto Garibaldi 160 km Přesně v poledne jsme s řidičem kamionu Jindrou opustili dvůr ČSAD v Jičíně, 500 m od mého bydliště. Rozloučili se s námi dispečeři Carga a popřáli mi šťastnou cestu; odjíždím jako jejich reprezentant po Evropě, převážně na kole, občas pěšky. Pohodová byla jízda s Jindrou, který tuto trasu do Itálie jezdí pravidelně dvakrát týdně; vozí kvalitní látky, které z příze z Itálie utkají v Borovničce a putují zpět do Itálie. Cesta je dlouhá 940 km a řidič má přesný jízdní řád 1
jako autobus včetně bezpečnostních zastávek na pravidelných místech. První přestávka 45 minut byla za Znojmem na hranicích Rakouska, další až v rakouských Alpách, kde jsme povečeřeli, popili becherovku a při sledování filmu jsem rychle usnul. V 5.30 hod. se ozvalo: „je čas vstávat, je čas vstávat“. Rychlá snídaně a v 6.10 hod. jsme pokračovali za svítání hornatou krajinou směr Villach do Itálie. Před opuštěním kamionu jsem posvačil, dopil chardonay a v 10.40 hod. jsem se před branou italského textilního závodu v Maseradě rozloučil s příjemným řidičem Jindrou. Jedna tato cesta tam i zpět stojí cca 60 000 Kč a skoro stejná je jeho mzda za měsíc, pokud těchto cest zvládne sedm za měsíc. Manželku má na invalidním důchodě a má čtyři dcery, z nichž dvě studují ještě na vysoké škole. Je velice loajální k firmě, u které pracuje už 18 let a práce si váží stejně jako kamionu, o který velmi pečuje. Za příjemné teploty 25°C, slunečného počasí a jen s mírným větrem jsem začal cyklistické putování. Objel jsem Benátky a Pádskou nížinou jsem pokračoval podél Jadranského moře na jih. Asi na 120. kilometru jsem přejel téměř 1 km širokou řeku Pád, největší v Itálii. Poměrně značná byla frekvence aut, bohužel i kamionů a tak jsem šlapal co nejrychleji, více jak 25 km/hod.. Jde tu o velmi úrodnou půdu, asi jako u nás v Polabí, na poli byla už jenom skoro suchá kukuřice a řepa; 2
obilí už bylo dávno sklizeno. Dělal jsem jen malé zastávky na doplnění tekutin a kochal se pohledy na moře. Po 17. hod. jsem hledal ubytování; navštívil jsem tři kempinky, ale bungalov na přespání nikde nebyl. Proto jsem
zvolil ubytování v soukromí, B+B, ihned u moře, v překrásném
Portu Garibaldi. Vnutil jsem se do nádherné vily, kde za nocleh žádali 60€, ale ráno jsem zaplatil pouhých 20€. Prý jsem byl příjemný a zajímavý klient a rád se mnou pohovořil jak pan domácí, anesteziolog v nemocnici, tak paní domácí, učitelka, nyní už jen pečující o dům s třemi apartmány na pronajmutí. Jako pozornost jsem dostal velký hrozen muškátového vína. Příjemný a
3
teplý byl večer nad sklenkou vína s paní domácí, když manžel odjel na noční službu do nemocnice. Přála si, abychom se setkali v sobotu v Alberobellu u její maminky, což ale nemohu na kole stihnout. 15.9. st Ravenna 38 km – Cérvia 68 km – Rimini 100 km – Pesaro 128 km (rodiště Rossiniho) – Fano 148 km – Sénigallia 177 km V půl osmé jsem se rozloučil s paní domácí, která mi stačila říct, že mi dala hezký dárek formou slevy, ale já se jí málo věnoval ☺.
O Ravenně mohu napsat, že je to hlavní město na okraji Pádské nížiny, spojená kanálem (10 km) s Jadranským mořem, kolem kterého jsem jel. Dnes je pokladnicí byzantského umění s překrásnými mozaikami. Známá je veliká byzantská bazilika S. Vitale ze 6. století
stavěná na osmibokém půdoryse s dvojitou lodžií, osmiúhlou kupolí a zvonicí. Uvnitř jsou překrásné barevné mozaiky. 4
Opět bylo slunečné počasí a brzy se teplota přehoupla přes 20°C, ale jen boční vítr od moře trochu zesílil; pro mě to bylo však příjemné. Prohlídce Ravenny jsem věnoval více času a dlouho mě zpovídal
místní policista s kolegyní; městská stráž se tu pohybuje výhradně na kolech. Stačil jsem si koupit plavky, které jsem doma zapomněl, 5
abych každý den ochutnal slanost moře. Stále jsem jel po staré cestě SS 16. Dnes byla trochu menší frekvence než včera, neboť souběžně
vede dálnice. V Rimini jsem na pláži poobědval, ale byl jsem zvědavými Italy stále zpovídán odkud a kam jedu a podobně. Prohlédl jsem si chrám Tempio Tiberio a oblouk Arco d´ Augusto. Pobřeží pozvolna se svažující do moře mi moc nevyhovuje, ale dětem nebo starším lidem ano. Vyhledávali je i staří Římané, kteří je nazývali Ariminium. 6
Cestu jsem ukončil v kempinku Liana u moře v Sénigállii kolem 17. hod., ale většina kempů již byla mimo provoz. Jeden mladý správce mi vyhověl a vyspal jsem se na terase bungalovu za pouhých 10€. Ještě mi poskytl pohodlné lehátko a přidal chlazené pivo v ceně; byl jsem jediný host kempu. Dlouhý večer jsem využil k praní a hodování a hlavně večerní procházce podél šumícího moře.
16.9. čt Ancona 32 km - Loreto 62 km – Porto di Ascoli - Roseto degli Abruzzi 181 km
Již v 7.15 hod. jsem opustil kempink a pokračoval jižním směrem. Bohužel východní vítr se změnil na jižní a tak jsem musel vydat trochu více sil. 7
Do Ancony mě čekalo dlouhé stoupání a zrovna tak v samotném městě, když jsem chtěl vidět katedrálu a od ní překrásný pohled na přístav. 8
Katedrála je v rekonstrukci. Nejzajímavější je krypta, které jsem věnoval více času. Chrám zvaný Dóm S. Ciriaco je románsko-byzantský a má dvanáctiúhelníkovou kopuli, antické sloupy a krásné portály. Bohužel se mi to nevešlo do objektivu. Zajímavý a pěkný je kostel S.
Maria di Piazza z 10. st. se zajímavou fasádou. Také cesta z Ancony byla nahoru a dolů, ale pro mě zajímavá, líbivá; podél moře jsem pokračoval směrem Pescara. Velmi pohodlná je silnice SS 16, kde jsem potkával mnoho cyklistů. Bylo příjemné si s nimi povídat a navíc mi to usnadnilo, 9
resp. zrychlilo cestu, když foukal protivítr. Slunce příjemně hřálo a v některých městech ukazoval teploměr 29°C. Překrásný byl pohled na Loretu, jejíž kopie je na Hradčanech. Je to poutní místo, položené
na výšině, obehnané hradbou a kruhovými věžemi. Na oběd jsem zastavil u moře, abych si zaplaval a relaxoval. Odpoledne jsem na delší dobu zastavil ve vinařském závodě Porto di Ascoli, kde jsem ochutnával víno a doplnil zásoby; místo 3 litrů jsem platil jen 2 l za pouhých 2 x 1,6 = 3,2€ (víno červené jsem měl na rámu místo vody, víno bílé v závěsných taškách). Kolem 17. hod. jsem se ubytoval v Rosetu degli Abruzzi v Eurcampingu za 12€, ale obsadil jsem celý otevřený a dobře vybavený bungalov za 40€. 10
17.9. pá Pescara 30 km – S.Vito 62 km – Vasto 99 km – Térmoli 121 km – Lésina 173 km
Příjemně odpočatý a dobře nasnídaný jsem pokračoval v cestě do Pescary, což bylo pouhých 30 km. Silnice tentokráte jen s malým provozem, ale samotný průjezd městem trval více jak půl hodiny. Je to malebné město s více jak 100 000 obyvateli s krásnými plážemi a piniovými háji, kterými jsem projížděl. O co menší byl provoz aut, 11
o to více jsem potkával cyklistů. Jeden z nich mě zval na kávu, resp. víno, což jsem přijal. Byl sice mladší, ale jeho tempo bylo pro mě pomalé a tak jsem ho brzy opustil. Raději jsem se vezl s jinými, kteří si tu ve skupince vychutnávali nádherný členitý terén s vůní moře zrovna jako já. Byla pro mě nádhera jet mezi vinicemi a „zobat“ čerstvé hrozny vína a nasávat mořský vzduch. Na oběd jsem odbočil do města Vasto, kde jsem si pochutnával jak na čerstvé šunce, tak výborném červeném. 12
Teplota vzduchu se blížila 30°C a navíc mě stihl defekt. Dva trny v plášti mi pomohli odstranit mladší italští cyklisté a huštění urychlili jejich dvě „bombičky“ místo hustilky. Za Térmoli jsem se rozhodl pokračovat delší cestou podél moře, krajem vína a oliv, fíkovníků a opuncií s jedlými plody. Vstoupil jsem do Puglie (Apulie), která tvoří ostruhu, podpatek i špičku poloostrova „italské boty“. Pěstuje se tu hlavně víno, olej a raná zelenina. Velmi působivé je apulijské pobřeží a proto jsem tady. Jsou zde bohaté sbírky keramických výrobků a zlatých ozdob a předmětů z řecké i římské epochy. Ubytoval jsem se u 13
moře v Lésině v pěkném hotelu za 30€. Dopřál jsem si tento luxus po 173 km členitým terénem. 18.9. so Lésina – S. Severo 27 km – Foggia 62 km – Cerignola 106 km - Trani 162 km – Bisceglie 168 km Ráno mi hoteliér nabídl kávu a na dotaz, co je nového, mi sdělil, že v Foggii, kam jedu, bylo včera zemětřesení, ale jen 4. stupně. Tato oblast Apulie má velmi úrodnou půdu, kde se pěstuje skoro celý rok veškerá zelenina; od rajčat, paprik, mrkve, petržele, ředkviček po
artyčoky a jiné druhy zelenin. Hlavně je tu obrovské množství vína a olivové háje. Ochutnával jsem hrozny bílé i modré, ale
14
nebylo v mých silách sníst celý hrozen. Kamiony, které mě míjely, převážely hlavně hroznové víno. Ve městě Foggia jsem zakoupil dvě náhradní duše po 3,5€ a dohustil obě pneu, doplnil víno a pokračoval v cestě stále na jih. Teplota se přehoupla přes 30°C a tak jsem zastavil ve městě Cerignola, abych si odpočal
a doplnil tekutiny, tj. víno. Cesta velmi rychle ubíhala díky bočnímu větru, ale přesto jsem zastavil u moře
15
v Barlettě, abych v moři spláchl pot ze svého těla a pohovořil s domácími. Přes Trani jsem pokračoval podél moře do Bisceglie, kde jsem hledal kempink. Bohužel většina jich byla už uzavřena, ale nakonec mi štěstí přálo. Ubytoval jsem se v luxusním B+B v centru města. Po dohodě místo za 40€ jen za
posledních drobných 24€, které jsem měl v peněžence. Majitelé mi říkali, že jsem jejich „krevní skupina“ a tudíž nezáleží na penězích. K dispozici jsem měl apartmán včetně vybavené kuchyně, což jsem max. využil jak večer, tak ráno. 16
19.9. ne Bisceglie – Bari 40 km – Castellana 90 km – Alberobello 105 km – Fasano 124 km – Ostuni 163 km Skoro nerad jsem opouštěl překrásný apartmán už v 7 hodin, ale pronajímatel si přijel pro klíče, neboť jsem byl jediný host penzionu.
Příjezd do Bari byl monumentální po širokém bulváru, dlouhém skoro 10 km
do samého historického centra a přístavu a na každé křižovatce usměvaví policisté a policistky, urychlující dopravu, kteří mě občas i zdravili. Bari má 400 000 obyvatel; je to moderní velkoměsto. Středověké jádro města se zachovalo na malém poloostrově s románskými kostely, uličkami, schody 17
a městskými hradbami. Městský Dóm je v byzantském slohu. Dále je tu bazilika S. Nicola s byzantskými vlivy. Brzo jsem však pokračoval podél 18
moře, kde jsem nahlížel do prodejen ryb obležených mnoha lidmi přímo při pobřeží.
19
Asi po 30 km jsem odbočil do vnitrozemí a začal stoupat o 400 m výše do města Castellana, kde jsem v parku poobědval. Po 15 km jsem přijel do městečka s 10 000 obyvateli Alberobella, což byl cíl mé cesty. Bohužel počasí zde 20
nebylo příznivé a dokonce začalo drobně pršet. Proto jsem jen málo fotil bílé kamenné domečky „trulli“ Jsou to kruhovité nebo hranaté stavby postavené z opracovaných na sobě pečlivě naskládaných
kamenů – úplně bez malty Díky této levné stavební technologii si mohli dovolit postavit „střechu nad hlavou“ i chudí obyvatelé.
21
Romantické kamenné domečky jsou všechny nalíčené zářivě bílým vápnem. Se svou šedivou kuželovitou střechou ozdobenou jednoduchými znaky jsou roztroušené mezi městy Bari, Brindisi a
Garanti. Abych unikl dešti, vrátil jsem se dolů k moři, kde bylo mnohem lépe. Cestou jsem ochutnával kromě hroznů vína také vonící fíky. Ubytoval jsem se v kempinku za městem Ostuni za 10€, ale jen pod širákem. Dobře vybavený kemp byl v těsné blízkosti moře, které díky stále sílícímu větru bylo velmi bouřlivé (bungalovy byly uzavřené). Nemohl jsem dospat a těšil se, až se rozední. Večer jsem totiž dostal informaci SMS od přepravce ze Strakonic, od svého přítele Pavla, abych čekal na odvoz v Bari (byl jsem tam ráno). 22
20.9. po Ostuni – Villanova – Torre Canne – Egnázia 30 km – Monopoli 40 km – směr Castellana 52 km a zpět – Monopoli 64 km - Bari 100 km Již v 7 hodin jsem chtěl opustit kempink, který však byl neprodyšně uzavřen. Po půl hodině mě vysvobodili mladí Dánové, kteří chtěli jít fotit obrovské vlny na moři. Telefonicky přivolali správce, který nás propustil ze zajetí a já se rozhodl, že se vrátím už do Bari, i když
23
severní vítr byl více jak krutý. Velmi se ochladilo, asi o 7°C, max. teplota jen 24°C a já jel skoro celý den proti tomuto těžkému soupeři. Zvolil jsem tu nejtěžší cestu při samotném pobřeží moře, kde bylo minimálně staveb či stromů, které by mě alespoň chvilku ochránily před zuřícím protivětrem. Proto téměř polovinu cesty jsem šlapal „ze sedla“, abych to zvládl. Rozsáhlé jsou archeologické památky v Egnazia, ale vše bylo uzavřené.
24
S úlevou jsem si odpočal v překrásném historickém centru města Monopoli s úzkými uličkami, kde jsem na náměstí před kostelem poobědval. V kostele byla svatba a tak jsem mluvil o své cestě se svatebčany; dostal jsem pozvání na oběd od nevěsty, cyklistky, která se nedávno vrátila z Prahy a moc se jí líbila. Předtím jsem dostal chuť na grilované kuře; ujala se mě starší paní s tím, že mě dovede do speciálního obchodu. Ten byl však uzavřený a tak mě navrhla, že mohu obědvat u ní doma, což jsem s poděkováním odmítl. Tím chci jenom sdělit, že lidé zde byli moc přívětiví a ochotní a rád na ně vzpomínám. Skoro 7 hodin trvala cesta do Bari, kde jsem se ubytoval v ostellu, tj. ubytovně na okraji města za 22€ na noc. Společníky mi byli dva černoši, kteří ale nad ránem opustili pokoj, neboť ukončili práci na světoznámém obchodním veletrhu Fiera del Levante a vraceli se domů (byl jsem moc rád, neboť dosti zapáchali, i když se sprchovali a okna jsem otevřel dokořán). 21.9. út Bari 30 km – projížďka po městě Odpočinkový den, který jsem věnoval projížďce a procházce po městě. Výborná snídaně v ostellu byla v ceně ubytování a poprvé jsem snídal až po 8. hodině. Po městě jsem promlouval s mnoha obyvateli jak na ulici, tak v knihovně, obchodech, v parcích, u přístavu či kolem
25
památek. Vyptávali se na moji cestu, na mé záliby, ale vyprávěli o svých cestách a dokonce hezky i o naší republice, zvláště Praze. Po obědě už jsem se spojil s řidičem Mílou, který vykládal zboží pro automobilku 120 km od Bari. Věděl jsem, že ve středu se začnu vracet domů. Prodloužil jsem si ubytování se snídaní o jeden den. Večeře, to byly lukulské hody, neboť jsem dostal
26
zprávu SMS od manželky, že mám hodně jíst, abych nepřijel domů „jako kostra“. Začal jsem hovězí polévkou ze sáčku, kterou jsem koupil nedávno ve Švýcarsku, 400 gr. kuřecích prsou s bramborem, přidal mnoho zeleniny, sýry, olivy, bílé víno, moučník a nakonec obrovskou broskev. Usnul jsem na pokoji sám jako dudek. 22.9. st Bari – Noicáttaro 40 km, dále už kamion Jen lehce jsem posnídal, i když byl připraven švédský stůl jako včera (jen capuccino a sladkosti). Rozloučil jsem se s personálem ostella a ve „svém“ supermarketu nakoupil pití a potraviny na cestu domů.
Před 11.hod. jsem se setkal s řidičem Mílou, který mě už vezl v březnu na cestu na Sicílii až pod Neapol, na nakládce 22 palet hroznového vína ve skladu Noicáttaro pro Kaufland do Říčan u Prahy. Po poledni začala naše společná cesta domů s tím, že ještě máme přiložit další 2 palety zboží poblíž Verony. Cesta byla velmi pohodlná s nutnými bezpečnostními 27
zastávkami, jak je u řidičů kamionu nutné. Po půlnoci se zastavila kola našeho chladícího kamionu před branami skladu ovoce. Vypili jsme láhev červeného s výborným eidamem a uložili se na lehátka. 23.9. kamionem do Říčan Už v 7 hodin jsme najeli do skladu, posnídali, ale bohužel skoro 6 hodin čekali na nakládku zboží. Zjišťujeme, že 2 palety zboží jsme měli naložit ještě v Bari a tak na ně musíme čekat než je za námi dovezou. Teprve po obědě nám přiložili zbylé 4 palety zboží a tak vezeme 24 t ovoce do Čech. Dlouhé čekání jsme si krátili sledováním různých filmů či seriálů jako např „Ordinace v růžové zahradě“, kterou jsem neznal, nebo kriminálku „Jack“. Další čas jsem věnoval psaní cestovního programu pro příští rok 2011. Cesta pře Brenner byla díky počasí příjemná, jen dvě zdržení STAU zúžením dálnice, kde připevňovali záchytné sítě na kamenné svahy. Míla jel však fantasticky, rychle a s velkým přehledem. A tak už ve 2 hod. ráno jsme jeli poprvé po velkém obchvatu kolem Prahy, který působí opravdu monumentálně. Vždyť stál 22 miliard Kč! 24.9. Říčany – Jičín 105 km na kole Jen asi 3 hodiny jsem odpočíval na lůžku kamionu na parkovišti před obrovskými sklady Kauflandu, kde bylo minimálně dalších 50 chladících kamionů, které rušily noční klid. Po nutné hygieně jsem se ustrojil do cyklistického oblečení a vydal se na poslední kilometry 28
domů. V Újezdu u Prahy, kde bydlí rodinka mého staršího syna Pavla, jsem koupil sladkosti v pekárně, abych vnoučata a snachu překvapil před odchodem do školy a školky. Přijel jsem v 7.10 hod, bohužel 5 minut po jejich odjezdu. Pokračoval jsem v cestě domů a místo v Újezdu jsem posnídal v Nehvizdech; dvě čerstvé housky, poslední italskou šunku a bílé italské víno. Po 11.hod. navštěvuji Jirku z Carga, děkuji mu za dopravu, a pak obědvám už společně s manželkou doma. Po obědě dokonce vyhovuji jejímu přání a jedeme do lesa na houby; následovala sauna a setkání s přáteli. To vše po skoro 2 denní cestě kamionem z jihu Itálie. Přehled ujetých km na kole po dnech: Úterý – jen odpoledne Maserada – Porto Garibaldi Středa Senigállia Čtvrtek Roseto degli Abruzzi Pátek Lésina Neděle - dopoledne Alberobello „trulli“ Za 5 dní Neděle - odpoledne Ostuni (celkem 163 km) Pondělí Bari Úterý Bari – jen po městě Středa Noicáttaro Pátek Říčany – Jičín Celkem
160 km 177 km 181 km 168 km 105 km 964 km 58 km 100 km 30 km 40 km 105 km 1297 km
Kamionem: Tam Jičín - Maserada Zpět Noicáttaro – Říčany Celkem
940 km 1760 km 2700 km
V Jičíně 26.9.2010
Ivan
Jitka Press Jičín Copyright © Jitka 2010
29
