Stavba slova hrad hrad za h r a d před za h r a d za h r a d za h r a d PŘEDPONY
b k ník nic tv
KOŘEN
PŘÍPONY
nástěnka žákyně
ná – stěn – k(a) žák – yn(ě)
(í)
výstavba růže
vý – stav – b(a) růž(e)
prastarý pahorek
pra- star(ý) pa – hor – ek
nádvoří předškolní nosník horník
ná – dvoř – í před – škol – n(í) nos – ník hor – ník
sladkost nemravným
slad – k – ost ne – mrav – n(ým)
KONCOVKA
Slovotvorný rozbor → jak bylo slovo vytvořeno (z kterého slova a čím) slovotv. zákl.
přípona
zahrád-ka zahrad(a)
Př.
(a) (a) (a)
slovo odvozené slovo základové
Rozbor stavby slova → z jakých částí se slovo skládá za – hrád – k(a) předp.
kořen
příp. konc.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------Přídavná jména odvozená od jmen vlastních - odvozujeme pomocí přípon -ský, -ští →
Př: Morav(a)
morav|ský, morav|ští
Krkonoš(e) →
krkonoš|ský, krkonoš|ští
→
rychnov|ský, rychnov|ští
Rychnov VELKÁ PÍSMENA
MALÁ PÍSMENA
Pzn. 1) Jména zakončená na –s (typ Tunis) -píšeme pouze jediné –s, -š -v češtině neexistuje slovo s dvěma –ss- !!! Př: Tunis
→
Brandýs →
tuniský, tuniští brandýský, brandýští
Pzn. 2) Jména zakončená na –c,-k (typ Hradec, zámek) -píšeme pouze jediné –c, -č Př: Hradec
→ hradecký, hradečtí
Nové Zámk(y) → novozámecký, novozámečtí
KOŘEN = část slova, která je společná pro všechna příbuzná slova kniha, knihovna, knihař, knihovnice, knihařství, knihomol, zaknihovat
-v některých případech může být trochu pozměněn: knižní (h→ž), knížka (h→ž, i→í) PŘÍPONA = část slova, kterou bylo slovo odvozeno, slovo tak získává nový význam kniha → knih-ovna (místo, kde se uchovávají knihy) kniž-ní (přídavné jméno vyjadřující vztah ke knize – knižní klub) knih-ař (člověk, který váže knihy) knih-ovat (zapisovat do knih, např. účetních)
-z těchto slov vznikají přidáním další přípony opět nová slova s novým významem, v nově vytvořených slovech máme tedy přípony dvě knihovna → knih-ovn-ík (muž pracující v knihovně) knihař → knih-ař-ství (místo, kde se váží a vyrábí knihy) knih-ař-ina (učební obor, řemeslo knihaře) knih-ař-ský (přídavné jméno vyjadřující vztah ke knihaři) knihovat → knih-ova-č (muž dělající zápisy do knih) knih-ova-cí (přídavné jméno vztahující se ke knihování – př. knihovací metoda)
-z některých těchto slov mohou vzniknou přidáním další přípony opět nová slova s novým významem, máme tedy slova, v nichž jsou přípony tři knih-ova-č → knih-ova-č-ka (žena dělající zápisy do knih)
-z některých však vzniknou nová slova tak, že nová přípona nahradí příponu původní. Slovo má nový význam, ale počet přípon zůstává nezměněn knih-ovn-ík → knih-ovn-ice Příklady přípon: knížka světluška kamenný lékař hradby lesnatý synáček čistota žákyně
rozbor kníž-ka světl-uška kamen-ný lék-ař hrad-by les-natý syn-áček čist-ota žák-yně
složitější příklady lékařka lék-ař-ka knihovnice knih-ovn-ice lesnický les-ni-cký zaknihovaná za-knih-ova-ná zavařenina za-vař-en-ina
slovo základové kniha světlo kámen lék hrad les syn čistý žák
lékař knihovník (přípona –ík byla nahrazena příponou –ice) lesník (hláska –k je odtržena, na její místo se připojuje přípona –cký) zaknihovat zavařený
PŘEDPONA = slouží též k odvozování slov, nezapomínejme na ni, je vždy před kořenem stavba → vý-stavba pře-stavba pří-stavba ná-stavba
-podobně jako tomu bylo u přípon můžeme tato slova dále odvozovat novými předponami ob-hospodařovatelný ne-ob-hospodařovatelný (2 předpony) nej-ne-ob-hospodařovatelnější (3 předpony)
KONCOVKA = ta část na konci slova, která se mění při skloňování -většinou bývá součástí přípony stav-b(a) stav-b(y) stav-b(ě) stav-b(u) stav-b(o) stav-b(ě) stav-b(ou)
mlad(ý) mlad(ého) mlad(ému) mlad(ého) mlad(ý) mlad(ém) mlad(ým)
stav-b(y) stav-eb stav-b(ám) stav-b(y) stav-b(y) stav-b(ách) stav-b(ami)
mlad(í) mlad(ých) mlad(ým) mlad(é) mlad(í) mlad(ých) mlad(ými)
mlad(á) mlad(é) mlad(é) mlad(ou) mlad(á) mlad(é) mlad(ou)
Slova na procvičování nástěnka prastarý traktorista smrček závodník výskok velikánský kouzelník šatstvo Náročnější slova na procvičování nadporučice kostelnický borověnkových lesnictví přírodními
mlad(é) mlad(ých) mlad(ým) mlad(é) mlad(é) mlad(ých) mlad(ými)
mlad(é) mlad(ého) mlad(ému) mlad(é) mlad(é) mlad(ém) mlad(ým)
přednes přechodník nečistota dobrý tetřev nápověda (s) třešničkami rozvážka (bez) oddílových
mlad(é) mlad(ých) mlad(ým) mlad(é) mlad(é) mlad(ých) mlad(ými)
A) bě/bje, vě/vje • • Př:
bje a vje → bě a vě →
tam, kde se setká přepona ob- nebo v- s kořenem začínajícím na jeostatní případy
vje/bje
vě/bě
jet v|jet ob|jet
věř u|věř|it ne|věr|ný
jezd|it v|jezd ob|jezd
běh vý|běh o|běh|nout
Pzn: V češtině neexistuje slovo s pje, píšeme vždy pě (pěvec, pěna, pěkný) B) mě/mně -řídí se podobností s jiným tvarem téhož slova nebo nejbližším slovem příbuzným -v kořeni slova je vždy mě (měst(o), měsíc, mělč|ina) • • Př:
→ →
mě mně
tam, kde je pouze -mtam, kde se vyskytuje skupina -mn-
mě
mně
zřejmě zřejmý
příjemně příjemný
nerozumně nerozumný
Pzn.1) Platí i případ, kdy se mezi písmeny m a n objeví í. vzpomněl vzpomíná Pzn. 2) Odvozujeme od nejbližšího možného tvaru. rozum rozumí rozuměl
rozumný rozumně
Pzn. 3) POZOR na tamější (odvozeno od slova tam, nikoliv tamní). ┌-ější tam ┤ └-ní Pzn. 4) Zájmeno já mě/mne 2. a 4.p. (tě/tebe)
┌-ejší dol(e) ┤ └-ní
mně/mi 3. a 6. p. (tobě/ti)
2. Názvy hvězdářské, zeměpisné a místní
útvary členitosti zemského povrchu a významné přírodní jevy ostrovy a poloostrovy, mysy (Cookovy ostrovy – ostrovy Cookovy, poloostrov Zadní Indie, mys Dobré naděje) hory a pohoří (hora Makalu, Skalisté hory, hory Skalisté, Českomoravská vysočina, Středočeská pahorkatina, Slovenské rudohoří, Český ráj, Moravskoslezské Beskydy, Vysoké Tatry, Malá Fatra) roviny, nížiny, kotliny, úvaly (Velká uherská nížina, Česká kotlina, Hornomoravský úval) pouště (poušť Kalahari) průsmyky, sedla, štíty (Vlárský průsmyk, Kladské sedlo, Gerlachovský štít) jeskyně (Punkevní jeskyně) pampy, prérie, náhorní plošiny… památné stromy, pralesy, významné prameny … vodstvo moře a oceány (Černé moře, moře Barentsovo, Tichý oceán) řeky a potoky (Žlutá řeka, řeka Dunaj, Tichá Orlice) zálivy, průlivy, úžiny, průplavy (Suezský průplav, záliv Biskajský) rybníky, jezera, přehrady, plesa (Máchovo jezero, rybník Bezdrev) vodopády (Viktoriiny vodopády) obce (Trhové Sviny, Malá Lhota) městské čtvrti (Nové Město pražské, Smíchov) sídliště (Sídliště Antala Staška sídliště Severní Terasa, sídliště Máj - je třeba odlišit, kdy je sídliště součástí názvu a kdy nikoliv)
ulice (ulice Dolnohradská, Horní ulice, ulice Za Továrnou, Národní třída, ulice Generála Píky, ulice Na Pěkné vyhlídce) náměstí (náměstí Míru, Senovážné náměstí, náměstí U Kostela) nábřeží (nábřeží Orlické, Alšovo nábřeží) sady, zahrady, parky… (Jiráskovy sady, Valdštejnská zahrada, sady Třešňovka) stavby a jejich význačné části (Prašná brána, Národní divadlo, Pražský hrad, též jen Hrad – myslí se tím výhradně pražské královské sídlo, Vladislavský sál) stanice a zastávky (Letiště Václava Havla, zastávka metra Náměstí Republiky, nádraží Jablonec nad Nisou – dolní nádraží)
3. Oficiální názvy významnějších institucí, organizací, jejich stálých orgánů, samostatných provozoven apod.
světadíly (Austrálie, Severní Amerika, Evropa) země a jejich části (Portugalsko, severní Čechy) krajiny, oblasti (Polabí, Podorlicko, Šumava, Haná)
4. Názvy dokumentů a uměleckých děl
nebeská tělesa a jejich části (Neptun, Mléčná dráha, souhvězdí Malý vůz, Venuše) nutné odlišit: země (půda, stát) Země (planeta) slunce (obecně) Slunce (hvězda) měsíc (obecně, část roku) Měsíc (oběžnice Země)
5. Názvy výrobků a dopravních prostředků
jména zvířat (Šemík, pták Ohnivák)
6. Názvy významných událostí, období a svátků
jména postav náboženských (Bůh, ale bůh – jakýkoli bůh, Duch Svatý) mytologických (Zeus, bohyně Lada) alegorických a pohádkových (Matka vod, Červená karkulka)
7. Názvy cen a vyznamenání, soutěže a trofeje
1. Jména osob, nadpřirozených bytostí a zvířat
křestní jména a příjmení (Pavla, Jirásek, dívka Štíhlá laň) přezdívky a přídomky (Petr zvaný Pidifouk, Otec vlasti - Karel IV., Ivan IV. Hrozný) přídavná jména přivlastňovací od nich utvořená (Pavlin, Jiráskův) jména příslušníků národů a kmenů (Čech, Moravanka, Slovan, Žid) jména obyvatel určitého místa (Pražan, ti Plzenští - ale plzenští rodáci, Evropan, Australan, Marťan - obyvatel Marsu ve sci-fi)
mezinárodní organizace (Organizace spojených národů, Mezinárodní červený kříž, Rada bezpečnosti OSN) státy (Švédské království, Spolková republika Německo) správní oblasti okres Benešov benešovský okres úřední název není úřední název (okres Brno-venkov, okres Náchod, Královéhradecký kraj, kraj Královéhradecký) zastupitelské sbory (Parlament ČR) a orgány státu (Armáda ČR) Okresní úřad v Ústí nad Orlicí vlastní jméno jediného úřadu
okresní úřad obecné jméno označující všechny okresní úřady
(Městský úřad v Hořovicích – ale městský úřad, Ministerstvo kultury ČR, Kancelář prezidenta republiky, Státní notářství v Táboře) organizace, sdružení, politické strany, církve, podniky apod. (Sdružení přátel piva, Strana zelených, Českobratrská církev evangelická, Válcovny plechu, a. s., Zemědělské družstvo Horymír v Neumětelích, Česká spořitelna, Komerční banka) vědecké, vzdělávací, kulturní, tělovýchovné a zdravot. instituce Základní škola v Krucemburku
základní škola
vlastní jméno jediné školy
obecné jméno označující všechny zákl. školy
(Ústav pro jazyk český AV ČR, Akademie věd ČR, Biologická fakulta Jihočeské univerzity, Střední průmyslová škola stavební v Hradci Králové, Gymnázium Boženy Němcové, Prozatímní divadlo, Kulturní dům v Sobíňově – ale kulturní dům, koupaliště Džbán, Zdravotnické zařízení Praha 5 – ale zdravotnické zařízení, Fakultní nemocnice v Motole)
dokumenty (Dekret kutnohorský, Sbírka zákonů) umělecká díla (opera Dvě vdovy, obraz U nás v Kameničkách, socha J. Štursy Raněný) knihy (Čítanka pro 6. ročník, Dva roky prázdnin, Broučci) časopisy, noviny (Mladý svět, Epocha, Lidové noviny) filmy, seriály, pořady… (S tebou mě baví svět, Návštěvníci)
výrobky (hodinky Prim, automobil Škoda Favorit, prací prášek Tix – ale koupil si primky, jel favoritem, pere v tixu) dopravní prostředky (vlak Brněnský drak, loď Lidice, kosmická loď Apollo)
události (Květnová revoluce, Pražské povstání) akce (hudební festival Pražské jaro, výstava Země živitelka) svátky (Vánoce, Velikonoce, První máj, Hromnice. Nový rok – 1.1.) významné dny (Den Země, Den boje za svobodu a demokracii, Den matek) ocenění (Řád bílého lva, Řád T. G. Masaryka, Nobelova cena míru, Jánského plaketa) soutěže (Pohár mistrů evropských zemí, Olympijské hry v Naganu – ale olympijské hry)
i/y po b
i/y po p
————————————————————————————— by, bý: být, obyčej, bystrý; bylina, kobyla, býk; babyka; vlastní jména Bydžov, Přibyslav, Hrabyně, Zbyněk, Zbyslav aj. —————————————————————————————
————————————————————————————— py, pý: pýcha, pytel, pysk; netopýr, slepýš, pyl; kopyto, klopýtat, třpytit se; zpytovat, pykat, pýr; pýří, pýřit se, čepýřit se; vlastní jména Pyšely, Spytihněv aj. —————————————————————————————
S l o v a p ř í b u z n á : ( b ýt ) bytí, živobytí, byt, bytná, bytový, bytost, dobýt, dobyvatel, nabýt, nábytek, odbýt, odbyt, neodbytný, pozbýt, ubýt, úbytek, bývat, bývalý, starobylý, obývat, obyvatel, obyvatelstvo, přibývat, přebytek, příbytek, zabývat se, zbývat, zbytek, dobytek, dobytčí, dobytkářství, bydlit, obydlí, bydliště, bydlo (příbytek nebo živobytí), bych, bys, by, bychom, byste, abych, abys, aby…, kdybych, kdybys, kdyby…, ( o b yč e j ) obyčejný, ( b ys t r ý ) bystře, bystrost, bystřina, Bystřice, ( b y l i n a ) býlí, býložravec, černobýl, (kobyla) kobylí, Kobylisy, Kobylnice, ( b ýk ) býček, býčí, býkovec, Býkovice.
S l o v a p ř í b u z n á : ( p ý c h a ) pyšný, pyšnit se, zpychnout, pýchavka, pych, přepych, ( p y t e l ) pytlík, pytlovina, pytlák, pytlačit, ( p y s k ) pystíček, ptakopysk, ( n et o p ý r ) netopýří, (pyl) opylovat, opylení, ( k o p y t o ) kopýtko, sudokopytník, (t ř p yt i t s e ) třpyt, třpytivý, třpytka, ( z p y t o v a t ) jazykozpyt, nevyzpytatelný, (pykat) odpykat, (pýr) pýř, pýřavka.
Pozor na rozdíly v psaní těchto slov: býlí (plevel) bydlo (příbytek) být (jsem, budu) nabýt (nabudu vědomosti) dobýt (města)
bílý (bíle zbarvený) bidlo (tyč) bít (biji) nabít (nabiji pušku) dobít (poraněnou zvěř)
Vyjmenovaná slova uváděná na ZŠ: být – bydlit – obyvatel – byt; příbytek – nábytek – dobytek; obyčej – bystrý – bylina; kobyla – býk – Přibyslav.
i/y po l ————————————————————————————— ly, lý: slyšet, mlýn, blýskat se; polykat, plynout, plýtvat; lýko, lysý, lýtko, lyže; pelyněk, vzlykat, slynout, plyš; plytký, vlys; vlastní jména Lysolaje, Volyně aj. ————————————————————————————— S l o v a p ř í b u z n á : ( s l y š e t ) slyšitelný, slýchat, neslýchaný, nedoslýchavý, ( m l ýn ) mlynář, mlýnice, ( b l ýs k a t s e ) zablýsknout se, blýskavice, blýskot, blýskavý, blyštět se, ( p o l yk a t ) , ( v z l yk a t ) vzlyk, vzlykot, zalykat se, ( p l yn o u t ) uplynout, plynný, plynulý, rozplynout se, rozplývat se, splývat, oplývat, plyn, plynový, plynárna, plynoměr, plynojem, ( l ýk o ) lýčí, lýčený, lýkovec, lýkožrout ( l ys ý ) lysina, lyska, Lysá, ( l y ž e ) lyžovat, lyžař. Pozor na rozdíly v psaní těchto slov: lýčený (lýkový, zhotovený z lýka) vyplýtvat (z toho vyplývá, že…) lyska (pták nebo lysina) slynout (být proslulý) vlys (ozdobný pás ve stavebnictví) blýská se (bude bouře) mlýn, mlynář, mlýnice
líčený (děj), nalíčený (obličej) vyplivat (něco na zem) líska (lískový keř) slinit (vypouštět sliny) lis (přístroj na lisování) blízká (nedaleká) mlít (zakončení na –ít jako u slova třít)
Vyjmenovaná slova uváděná na ZŠ: slyšet – mlýn – blýskat se; polykat – plynout – plýtvat; vzlykat – lysý – lýtko; lýko – lyže – pelyněk; plyš.
i/y po m ————————————————————————————— my, mý: my (zájmeno 1. os. mn. č.), mýt, hmyz; myslit (i myslet), mýlit se, myš; hlemýžď, mýto, mýtit; mykat, zamykat, vymykat se, přimykat se, smýkat, dmýchat; chmýří, nachomýtnout se, mys; vlastní jména Litomyšl, Kamýk aj. ————————————————————————————— S l o v a p ř í b u z n á : ( m ýt ) mycí, myčka, umývat, umývadlo i umyvadlo, umývárna i umyvárna, pomyje, mýval, mýdlo, mydlit, mydlář, mydlina, ( h m y z ) hmyzí, hmyzožravec, ( m ys l i t ) mysl, myšlenka, pomýšlet, přemýšlet, vymýšlet, výmysl, úmysl, smýšlení, smyšlenka, smysl, nesmysl, smyslný, nesmyslný, průmysl, průmyslový, myslitel, myslivec, myslivecký, myslivna, Nezamysl, Přemysl, Křesomysl, ( m ý l i t s e ) mýlka, mylný, omyl, neomylný, zmýlená, ( m yš ) myšák, myšina, ( m ýt o ) mýtné, Mýto, ( m ýt i t ) mýtina, vymýtit, vymycovat, ( m yk a t ) mykaný, ( z a m yk a t ) odmykat, nedomykavost, ( v ym y k a t s e ) výmyk, ( s m ýk a t ) smyk, smýčit, smyčec, smyčka, průsmyk, ( d m ýc h a t ) dmýchadlo i dmychadlo, ( n a c h o m ýt n o u t s e ) ochomýtat se. Pozor na rozdíly v psaní těchto slov: my (všichni, 1. os. mn. č.) mýt (myji) vymýtit (vykácet) mýlí se (mýlit se)
mi (mně, 3. pád zájm. já) mít (mám) vymýtat (vypuzovat) milý (přítel), míli (cesty)
Vyjmenovaná slova uváděná na ZŠ: my – mýt – myslit, mýlit se; hmyz – myš – hlemýžď; mýtit – zamykat – smýkat; dmýchat – chmýří – nachomýtnout se; Litomyšl.
Pozor na rozdíly v psaní těchto slov: pýcha (pyšný) pyl (prášek v květu) slepýš (plaz) opylovat (oplodňovat pylem)
píchá (bodá) pil (pít, piji) slepíš (lepidlem) opilovat (obrousit kov)
Vyjmenovaná slova uváděná na ZŠ: pýcha – pytel – pysk; netopýr – slepýš – pyl; kopyto – klopýtat – třpytit se; zpytovat – pykat – pýr; pýřit se – čepýřit se.
i/y po s ————————————————————————————— sy, sý: sytý, syn, sýr; syrový, syrý (syrový, vlhký), sychravý, usychat (i usýchat); sýkora, sýček, sysel; syčet, sypat; vlastní jména Bosyně, Syneč aj. ————————————————————————————— S l o v a p ř í b u z n á : ( s y t ý ) sytost, dosyta, nasytit, nenasytný, přesytit, ( s yn ) synovec, zlosyn, ( s ý r ) syreček, sýrař, sýrárna, sýrařství, syrovátka, ( s y r o v ý ) syrovinka, ( u s yc h a t i u s ý c h a t ) osychat i osýchat, vysychat i vysýchat, zasychat i zasýchat, ( s ýk o r a ) sýkořice, ( s yč et ) sykot, zasyčet, ( s y p a t ) sypký, sýpka, sypek, sypkovina, nasypat, nasýpat, násyp, osypaný, osypky, posypat, posýpat, vysypat, vysýpat, zasypat, zasýpat, zásyp. Pozor na rozdíly v psaní těchto slov: syrý (syrový, vlhký) sypat (písek) sýr, 2. pád sýra (mléčný výrobek) sýrový (ze sýra) syrový (neuvařený)
sirý (osiřelý, opuštěný) sípat (při chrapotu) síra (na sirkách) sírový (ze síry)
Vyjmenovaná slova uváděná na ZŠ: syn – sytý – sýr; syrový – sychravý – usychat; sýkora – sýček – sysel; syčet – sypat.
i/y po v, z ————————————————————————————— vy, vý: slova s předponou vy-, vý- (např. vybrat, výběr), vy (zájmeno 2. os. č. mn.), vykat, vysoký; vydra, výr (pták); zvykat, žvýkat, výt, výskat, povyk; vyza, výheň, vyžle, cavyky; vlastní jména Vyškov, Výtoň aj. ————————————————————————————— S l o v a p ř í b u z n á : ( v y s o k ý ) vysočina, Vysočany, vyšší, výše, výška, výšina, povýšit, převyšovat, vyvýšenina, zvýšit, Vyšehrad, ( v yd r a ) vydří, vydrovka, ( z v y k a t ) zvyk, zlozvyk, zvyknout, zvyklost, navyknout, návyk, odvyknout, přivyknout, uvyknout, obvyklý, ( žv ýk a t ) žvýkací, přežvykovat, přežvýkavec, ( v ý s k a t ) výskot, ( p o v yk ) zavýsknout, povykovat. Pozor na rozdíly v psaní těchto slov: výt (pes vyje) výr (pták) výskat (jásavě křičet) výška (vysoký)
vít (splétat, např. věnec) vír (krouživý pohyb vody nebo vzduchu) vískat (probírat se někomu ve vlasech) vížka (věžička)
Vyjmenovaná slova uváděná na ZŠ: vy – vysoký – výt; výskat – zvykat – žvýkat; vydra – výr – vyžle; povyk – výheň a slova s předponou vy-, vý-.
————————————————————————————— zy, zý: brzy, jazyk, nazývat; vlastní jména Ruzyně aj. ————————————————————————————— S l o v a p ř í b u z n á : ( j a z yk ) jazýček, jazykozpyt, jazykověda, jazykový, dvojjazyčný, ( n a z ý v a t ) vyzývat, vyzývavý, vzývat, ozývat se. Pozor na rozdíly v psaní těchto slov: brzy (jako v slově hezky) nazývat se (mít jméno, název)
brzičko (přípona –ičko, jako kratičko) zívat (únavou, touhou po spánku) nazívat se (mnoho zívat)
Vyjmenovaná slova uváděná na ZŠ: brzy – jazyk – nazývat; Ruzyně
■ král, myš, trůn, měsíc, útěk, hrdost, láska jsou názvy osob, zvířat, věcí a názvy pro vlastnosti, děje a vztahy
(1) podstatná jména
■ spravedlivý, ubohý, tlustý, hloupý vyjadřují vlastnosti osob, zvířat, věcí nebo jevů označených podstatným jménem
(2) přídavná jména
■ já, kdo, co, to, tohle, sám, takový zastupují podstatná a přídavná jména nebo na osoby, zvířata a věci apod. ukazují
(3) zájmena
■ jeden, dva, oba, první, druhý, několikrát (4) mají číselný význam, označují počet, pořadí… číslovky ■ dřímat, říci, dělat, štěkat, být, stát vyjadřují děj, a to činnost nebo stav
(5) slovesa
■ tam, pak, napřed, silně, trochu (6) vyjadřují různé bližší okolnosti dějů nebo příslovce vlastností, a to určení místa, času, způsobu… ■ z, s, v, na, k, přes, po, vedle, kolem vyjadřují podobné bližší okolnosti jako příslovce, ale teprve ve spojení se jmény
(7) předložky
■ a, ale, že, když, protože, kdyby spojují slova nebo věty
(8) spojky
■ ať, kéž, nechť, ano, ne, zajisté, možná vyjadřují postoj mluvčího k výpovědi (přání apod.), platnost věty, vytýkají, zdůrazňují…
(9) částice
■ aha, vida, ach, hop, haf, mňau vyjadřují nálady, city a vůli mluvícího nebo označují hlasy a zvuky
(10) citoslovce
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
DRUH
VZOR
TVRDÁ
mladý
MĚKKÁ
jarní otcův
PŘIVLASTŇOVACÍ matčin
PŘÍKLADY
-ý, -á, -é
dubový (les), -á (kůra), -é (dřevo)
-í(é), -é, -á
duboví (skřítci), -é (palice), -á (prkna)
-í
jarní (den, příroda, tání)
-í
jarní (dny, noci, poupata)
-ův, -ova, -ovo
Petrův (úkol), -ova (dívka), -ovo (štěně)
-ovi(y), -ovy, -ova
Petrovi (psi), -ovy (sestry), -ova (záda)
-in, -ina, -ino
tetin (gauč), -ina (váza), -ino (kanape)
-ini(y), -iny, -ina
tetini (příbuzní), -iny (stuhy), -ina (jablka)
ROD
ZAKONČENÍ
ZAKONČENÍ
1. p. jedn. č.
2. p. jedn. č.
VZOR
Mužský bez koncovky neživotný
-u nebo -a -e
tvrdý vzor
Mužský životný
-a -e
tvrdý vzor
Ženský
Střední
bez koncovky
měkký vzor
měkký vzor
s koncovkou -a -e
tvrdý vzor
s koncovkou -a -e bez koncovky
tvrdý vzor
s koncovkou -o -e -e -í
měkký vzor
měkký vzor
-e(-ě) -i
vzor vzor tvrdý vzor
-e -ete
měkký vzor vzor vzor
hrad stroj pán muž předseda soudce žena růže píseň kost město moře kuře stavení
1) Zakončení vlastních jmen osobních ve 3. a 6. p. j. č. vzor pán, muž -ovi zpravidla jen za posledním jménem př. (o) básníku Karlu Jaromíru Erbenovi (k) řediteli Janu Dolejšovi vzor předseda -ovi ve všech tvarech př. (k) hokejistovi Jirkovi Hrdinovi 2) Kolísání podstatných jmen v 6. p. mn. č. - některá podst. jm. RMŽ mají v 6. p. koncovku –ích zejména ta, která končí na –h, -ch, -k př. (o) dobrodruzích, hoších, vojácích - některá podst. jm. RMN takto zakončená mají vedle koncovek –ech a –ích i konc. –ách (zvláště zdrobněliny) př. (o) kouscích míčcích teplácích kouskách míčkách teplákách 3) Podstatná jména zakončená –ita, -ista v 1. a 5. p. mn. č. koncovka –é (př. husité, fotbalisté) - tvary s koncovkou -i jsou hovorové (př. husiti, hokejisti) 4) Podstatná jména zakončená –ko, -cho v 6. p. mn. č. - zpravidla zakončená na –ách př. (v) městečkách, rouchách - vyskytuje se však i varianta –ách/-ích př. (o) jablkách/jablcích, (ve) střediskách/střediscích 5) Podstatná jména vzoru soudce v 5. p. j. č. - 5. p. stejný jako 1. p. (oslovujeme, voláme) soudce (př. volám: zástupce, strojvůdce) !!!POZOR ODLIŠIT!!! -5. p. (vzor muž zakončená na –ec, letec letče) (př. otec otče, znalec znalče) 6. Podstatná jména zakončená na -ý, -á, é, (-í) -skloňujeme podle vzorů příd. jmen -ý (vzor mladý) (ten) hajný, hajného, hajnému… -á (vzor mladá) (ta) Blatná, Blatné, Blatné… -é (vzor mladé) (to) vstupné, vstupného, vstupnému… -í (vzor jarní) (ten) průvodčí, průvodčího, průvodčímu… (ta) pokladní, pokladní, pokladní … 7. Skloňování vlastních jmen osobních - příjmení 1. a 5. p. 2. p. 3. p. 4. p. 6. p.
7. p.
Stýblo (pán) Stýbla Stýblovi
Stýbla (o) Stýblovi
Stýblem
Purkyně (soudce) Purkyně Purkyňovi Purkyně Purkyňovi
Purkyněm
Kníže (soudce) Knížete i Kníže Knítžetovi i Knížeti i Knížovi Knížete i Kníže Knížetovi i Knížeti i Knížovi
Knížetem i Knížem
-příjmení zakončená -ů (Janů, Petrů) se většinou neskloňují, (lze je však skloňovat jako jména bez zakončení –ů: pan Petrů, pana Petra, panu Petrovi…)
8. Skloňování pomnožných jmen místních MUŽSKÝ ROD Hradčany (Mosty) Hradčan (Mostů) Hradčanům Hradčany (o) Hradčanech (Neumětelích) Hradčany
1. p. 2. p. 3. p. 4. p. 6. p. 7. p.
ŽENSKÝ ROD Vršovice Vršovic Vršovicím i –ům Vršovice Vršovicích Vršovicemi
1. p. 2. p. 3. p. 4. p. 6. p. 7. p.
ŽENSKÝ ROD Benátky Benátek Benátkám Benátky Benátkách Benátkami ŽENSKÝ ROD Kraslice Kraslic Kraslicím Kraslice Kraslicích Kraslicemi
9. Nepravidelnosti u některých jmen vzoru píseň a kost Podle vzoru kost se skloňují všechna podst. jm. zakončená –ost (radost, moudrost, rychlost…) a podst. jm. řeč a věc. Ke vzoru kost řadíme podle kon. 2. p. č. j. také myš, noc, nemoc. 1. p. č.j. 2. p. č.j.
myš myši
noc noci
nemoc nemoci
Avšak v mn. č. mají tato jména ve 3. a 6. p. podle vzoru píseň nebo mají tvary dva. 3. p. 6. p. (o) 7. p.
myším (písním) myších (písních) myšmi (kostmi)
nocím (písním) nocích (písních) nocemi (písněmi)
nemocím / nemocem (písních) (kostech) nemocích / nemocech (písních) (kostech) nemocemi (písněmi)
Podle vzoru píseň se skloňují všechna podst. jm. zakončená na měkké souhlásky (báseň, stráž, rozkoš, tvář…). Některá podst. jm. zakončená na –ť a –ď mají v 2.p. j.č. a 1. a 4.p. mn.č. tvary dva. 2.p. č.j. 1. a 4.p. č.mn.
tratě / trati tratě / trati
hutě / huti hutě / huti
(písně i kosti) (písně i kosti)
10. Jména krátící kmenovou samohlásku 7.p. č.j. 2.p. č.mn. 3.p. č.mn. 6.p. č.mn. 7.p. č.mn.
rána ránou i ranou
brána bránou i branou
kráva krávou
ran ránám i ranám (o) ránách i ranách ránami i ranami
bran bránám i branám bránách i branách bránami i branami
krav krávám i kravám krávách i kravách krávami i kravami
skála skálou
práce
chvíle chvílí
prací skal skálám i skalám skálách i skalách skálami i skalami
prací
chvil chvílím
pracích chvílích pracích chvílemi pracemi
- ke krácení dochází nejčastěji u dvojslabičných jmen vzoru žena a růže (viz tabulka) -ke krácení dochází i u některých podst. jm. jiných vzorů: sůl (soli, solím…), jméno (jmen), kámen (kamene, kameni…) aj. -u jednoslabičných podst. jm. RMŽ bývá dlouhá samohláska pouze v 1. p. u RMN i ve 4. p. (chléb – chleba, chlebu…)
11. Části lidského těla – odchylky ve skloňování
Některá podstatná jména označující části (lidského či zvířecího) těla mají v množném čísle některé zvláštní tvary.
1., 4. a 5. pád
oči
uši
2. pád
očí
uší
3. pád
očím
uším
6. pád
(o) očích
(o) uších
7. pád
1., 4. a 5. pád
očima
ušima
ruce
nohy
kolena
ramena
prsa
rukou
nohou noh
kolenou kolen
ramenou ramen
prsou
3. pád
rukám
nohám
kolenům
ramenům
prsům
6. pád
(o) rukou rukách
(o) nohou nohách
(o) kolenou kolenech
(o) ramenou ramenech
(o) prsou
7. pád
rukama
nohama
koleny
rameny
2. pád
prsy
V jednotném čísle se skloňují pravidelně podle vzoru. Poznámky: * zakončení –ma mají v 7. p. mn. č. i zdrobněliny – ručkama, očičkama apod. př.: Mrkla na mě svýma očkama. Miminko kopalo nožičkama. * koncovku – ma přebírají v 7. p. mn. č. v těchto případech i přídavná jména a některá zájmena a číslovky př.: svýma špinavýma rukama, mezi čtyřma očima, skočit do toho rovnýma nohama
Jestliže tato podstatná jména neoznačují části (lidského či zvířecího) těla skloňují se pravidelně podle vzorů. př.: Chlubil se hodinkami s fosforeskujícími ručičkami. Koupil židli s kovovými nohami.
Některé složitější případy stupňování -í
-ší
hezký –hezčí lehký – lehčí měkký – měkčí břitký – břitčí tenký – tenčí
blízký – bližší krátký – kratší prudký – prudší řídký – řidší hladký – hladší sladký – sladší
-í i –ejší hebký – hebčí i hebčejší vlhký – vlhčí i vlhčejší trpký – trpčí i trpčejší křehký – křehčí i křehčejší mělký – mělčí i mělčejší hustý – hustší i hustější
těžký – těžší hluboký – hlubší vysoký – vyšší tichý – tišší suchý – sušší jednoduchý – jednodušší drahý – dražší úzký – užší
-ější
nízký – nižší
lidský – lidštější přátelský – přátelštější otrocký – otročtější ďábelský – ďábelštější
-ší i –ější snadný – snazší i snadnější zadní – zazší i zadnější
Koncovkou –í se tvoří druhý stupeň přídavných jmen na -ký a k se přitom měkčí v č (lehký – lehčí). Přípona –ký se často při tvoření druhého stupně odsouvá a druhý stupeň se pak tvoří příp. –ší (krátký – kratší). Podobně se před příponou –ší odsouvají i příp. –oký, -ný, -ní (hluboký – hlubší, snadný – snazší, zadní-zazší). Některé souhlásky se před příponou –ší mění: ch š, h ž, z ž, s š, někdy d z apod. (tišší, dražší, užší, vyšší, snazší). Ve výslovnosti dvě stejné souhlásky (nebo stejné díky spodobě znělosti) splývají, vyslovujeme je jako souhlásku jednu, např. tišší, hlušší, plošší dražší, tužší [ťiši:, hluši:, …], ale píšeme vždy dvě! Odvozená přídavná jména se stupňují příp. –ejší (-ější). Skupiny souhlásek sk, ck se mění před příponou –ější v šť, čť (přátelštější, otročtější).
Poznámky ke stupňování přídavných jmen o o o o
o
Některá příd. jm. stupňovat nelze, např. kadeřnický, modravý, překrásný, dřevěný, tamní, tamější (tamější není 2. stupeň od tamní). Význam příd. jm. lze zesílit/zeslabit různými příslovci: více žádoucí, nejlépe vyhovující, méně pěkný, velmi pěkný, maximálně přizpůsobivý, snadno přizpůsobivý apod. Od příd. jm. zakončených –mný se ve 2. a 3. stupni píše –mně-: skromný skromnější apod. Od příd. jm. zakončených –mý se ve 2. a 3. stupni píše –mě-: strmý strmější apod. 2. stupeň nemusí sloužit vždy ke srovnávání, zpravidla se jím v takovém případě vyjadřuje omezená míra vlastnosti označené 1. stupněm. Např. starší paní je paní, kterou mluvčí nehodnotí ještě jako starou, ale již ji nepokládá za mladou. Podobně jako příd. jm. lze stupňovat i příslovce (draze dráže i dráž nejdráže; vysoko výše nejvýše apod.).
1. Zájmena osobní odkazují k mluvčímu (já, my), posluchači (ty, vy) a k tomu, o kom/čem se mluví (on, ona, ono, oni, ony, ona). K osobním zájmenům se řadí také zvratné zájmeno se. Např. Já tam nepůjdu. Zranil se.
2. Zájmena přivlastňovací jsou ta kterými přivlastňujeme osobně první, druhé nebo třetí (můj, tvůj, jeho, její, náš, váš, jejich a zvratné zájmeno svůj). Např. Můj bratr je zámečníkem.
3. Zájmena ukazovací jsou ta, kterými v řeči ukazujeme na určitou osobu, zvíře, věc nebo vlastnost (ten, tento, tenhle, onen, takový, týž, tentýž, sám). Např. Tento chlapec mi ukázal cestu.
4. Zájmena tázací jsou ta, kterými se tážeme po osobě, zvířeti, věci nebo vlastnosti (kdo, co, který, jaký, čí). Např. Kdo to udělal?
5. Zájmena vztažná připojují k sobě některé věty v souvětí (kdo, co, který, jaký, čí, jenž). Např. My nevíme, kdo to udělal.
6. Zájmena neurčitá jsou ta zájmena, kterými blíže neurčujeme, o kom nebo o čem je řeč, nebo to určujeme jen obecně (někdo, něco, některý, nějaký, něčí; leckdo, lecco, leckterý…; ledakdo…; kdokoli(v)…; kdosi, cosi, kterýsi, jakýsi, čísi; každý, všechen). Např. Někdo klepe na dveře.
7. Zájmena záporná jsou ta zájmena, kterými popíráme existenci nějaké osoby, zvířete, věci nebo vlastnosti (nikdo, nic, nijaký, ničí, žádný). Např. Nikdo o tom nic nevěděl.
rod mužský JEDNOTNÉ ČÍSLO
rod ženský
rod střední
1. p. 2. p.
ten náš (pes, strom) toho našeho
ta naše (píseň) té naší
to naše (město) toho našeho
3. p. 4. p.
tomu našemu toho našeho (psa) ten náš (strom) (o) tom našem tím naším
té naší tu naši
tomu našemu to naše
(o) té naší tou naší
(o) tom našem tím naším
ty naše (písně)
ta naše (města)
těch našich těm našim ty naše (o) těch našich těmi našimi
ta naše
rod ženský
rod střední
6. p. 7. p.
MNOŽNÉ ČÍSLO
1. p. 2. p. 3. p. 4. p. 6. p. 7. p.
ti naši (psi) ty naše (stromy)
ty naše (psy, stromy)
rod mužský JEDNOTNÉ ČÍSLO
1. p. 2. p. 3. p. 4. p.
on jeho, ho, jej jemu, mu jej, ho, -ň (živ. i neživ.) jeho (jen živ.)
ona jí jí ji
ono jeho, ho, jej jemu, mu ho, je, jej
6. p. 7. p.
(o) něm jím
(o) ní jí
(o) něm jím
ony
ona
MNOŽNÉ ČÍSLO
1. p. 2. p. 3. p. 4. p. 6. p. 7. p.
oni (živ.) ony (neživ.)
jich jim je (o) nich jimi
NĚKTERÉ OBTÍŽNĚJŠÍ TVARY SLOVES 1. Přítomné tvary sloves typu krýt, kupovat, psát, mazat, plakat, řezat, klusat -tato slovesa (a ta, která se podle nich skloňují) mají v 1. os. j. č. a ve 3. os. mn. č. dvojí koncovky a) krýt, kupovat (slovesa 3. třídy) (po -j-) kryji, kryju (hov.) kryjí, kryjou (hov.) kupuji, kupuju (hov.) kupují, kupujou (hov.) koncovky –u, -ou mají hovorový ráz b) psát, mazat, plakat (po -š-, -ž-, -č-) píšu, píši píšou, píší mažu, maži (kniž.) mažou, maží (kniž.) pláču, pláči (kniž.) pláčou, pláčí (kniž.) koncovky –i, -í se užívají řídce, jsou většinou výrazně knižní či zastaralé (kromě psát) c) řezat, klusat (po -ž-, -š-) řežu, řezám řežou, řezají klušu, klusám klušou, klusají obě dvě varianty jsou rovnocenné, není mezi nimi rozdíl - pzn.: dvojí koncovky i v ostatních přítomných tvarech (řežeš/řezáš, řeže/řezá, řežeme/řezáme…)
2. Přítomné tvary 3. os. mn. č. a tvary rozkazovacího způsobu sloves typu prosit, trpět, sázet (slovesa 4. třídy) prosit trpět sázet
(oni) prosí (oni) trpí (oni) sází i sázejí
pros! trp! sázej!
-koncovku –ejí lze použít pouze tam, kde končí rozkazovací způsob na –ej! -u sloves typu prosit, kazit se v rozkazovacím způsobu -s, -z nemění př.: nepros neproš NEEXISTUJE !!! nekaž nekaz
3. Příčestí minulé sloves typu minout, tisknout, začít (slovesa 2. třídy) mine – minul
tiskne – tiskl
začne – začal
a) slovesa, která mají před -ne: samohlásku, r, l mine minul zahyne zahynul plyne plynul vane vanul hrne hrnul lne lnul b) slovesa, která mají před -ne souhlásku většinou nemají -nutiskne tiskl táhl táhne padne padl
vždy -nu-
všimne si všiml si vázne vázl klesne klesl slovesa s neslabičným základem (a jejich odvozeniny) však mají kvůli výslovnosti vždy -nuusnul usne hne hnul pohne se pohnul se u řady sloves lze užít obě varianty stárne stárl, stárnul (ale pouze stárla a stárli) řízne řízl, říznul (ale pouze řízla a řízli) bouchne bouchl, bouchnul (ale pouze bouchla a bouchli) -tvary s -nu- jsou většinou hovorové c) slovesa začne, počne začne začal počne počal
-a-
slovesa tne, žne -a- i -nutne ťal, tnul žne žal, žnu l stejné tvary i některá slovesa zakončená na –me přijme přijal odejme odňal vyjme vyňal, vyjmul najme najal, najmul
4. Infinitiv sloves typu péci, moci -slovesa, která mají v přítomných tvarech před koncovkou -č- mají dvojí možné zakončení infinitivu peče péci (kniž.), péct teče téci (kniž.), téct vleče vléci (kniž.), vléct infinitiv zakončený na -i má knižní ráz -podobně je tomu u slovesa moci může moci, moct -pzn: sloveso moci má v 1. os. j. č. a 3. os. mn. č. navíc dvojtvary (mohu/můžu, mohou/můžou)
SLOVESNÝ ROD = schopnost slovesa vyjádřit, zda __ __ __ __ __ __ je, nebo není původcem děje.
Pes honí zajíce
Zajíc je honěn psem
Vojáci oblehli město.
Město bylo obleženo vojáky.
Maminka pere prádlo.
Prádlo je práno maminkou.
Učitel chválí žáka.
Žák je chválen učitelem.
Podmět je zároveň původce děje.
Podmět není původcem děje. Slovesný tvar vyjadřuje, co s podmětem dělá někdo jiný nebo něco jiného. Podmět „trpí“ činností někoho, něčeho jiného.
ROD ČINNÝ
ROD TRPNÝ
Dva možné způsoby trpného rodu Opisný tvar trpný
Zvratná podoba slovesa
Na nábřeží jsou stavěny nové domy.
Na nábřeží se staví nové domy.
Knihy byly půjčovány každou středu.
Knihy se půjčovaly každou středu.
pomocné sloveso být
příčestí trpné
zvratné zájmeno se
jsou
stavěny
se
staví
budou
půjčovány
se
půjčovaly
Příčestí trpné je tvořeno příponami: –en
sloveso (3. os. r. č.)
Pzn: Zvratnou podobu nelze použít všude. Sloveso se zvratným zájmenem může
ved(l) ved -en, ved-ena, ved-eno
mít jiný význam.
ved-eni, ved-eny, ved-ena
Domy se staví.
×
(Někdo jiný staví domy.)
–n
bra(l)
brá-n, brá-na, brá-no
Pavel se praštil. (Pavel praštil sám sebe.)
RT
RČ
brá-ni, brá-ny, brá-na
–t
skry(l) skry-t, skry-ta, skry-to skry-ti, skry-ty, skry-ta
1. Infinitivy v závorkách převeď do trpného rodu. (Dej pozor na slovesný čas.) Žák byl pochválen........... učitelem. (pochválit – č. min.) Kachna …………………....…………. myslivcem. (zastřelit – č. min.) O důležitých věcech ………………..…………. na veřejném zasedání. (rozhodovat – č. přít.) Na sídlišti …………………....…………. několik nebezpečných stromů. (pokácet – č. bud.) Zbojník ………… veřejně ………....…………. . (popravit – č. min.) Pořad …………………....…………. v rozhlase příští pátek. (vysílat – č. bud.) Kdy ty …………………....………….? (zkoušet – č. bud.) Na obalu …………………....…………. datum spotřeby 14. 10. 2015. (uvést – č. přít.) Ropa z Kuvajtu …………………....…………. do celého světa. (vyvážet – č. přít.) Oprava kina …………………....…………. příští měsíc. (dokončit – č. bud.)
SLOVESNÝ VID = schopnost slovesa vyjádřit, zda je děj časově ohraničený (ukončenost, dokonavost děje), nebo neohraničený (průběhovost, nedokonavost děje)
SLOVESA NEDOKONAVÁ
SLOVESA DOKONAVÁ
probíhající, neohraničený děj
ukončený, ohraničený děj
děj probíhal, probíhá, bude probíhat
děj proběhl, nebo proběhne
(nějakou dobu to trvalo, trvá, bude trvat)
(stalo se to, stane se to „naráz“)
utíkat
utéct
utíkal
čas minulý
utekl
utíká
čas přítomný
------
bude utíkat
čas budoucí
uteče
dokáží vyjádřit přítomnost
nedokáží vyjádřit přítomnost (průběh)
utíkal
utekl
utíká
uteče
bude utíkat
bude utéct
mají všechny tři slovesné tvary
nelze vytvořit tvar budoucí (budu + infinitiv) budoucnost vyjadřují tvarem přítomným
VID NEDOKONAVÝ
VID DOKONAVÝ
1. U následujících sloves urči vid – N/D. (Pomůcka: říkej si budu + infinitiv – lze-li/N, nelze-li/D) mluvit shrnout .věřit koupat zveličit –
plácnout – sfouknout – nosit – zvracet – obrátit –
zklamat – vyskytovat (se) – kleknout (si) – usínat – kvákat –
VIDOVÁ DVOJICE = slovesa, která se liší pouze videm (tj. slovesa opačného vidu) př. prodávat - prodat, kupovat - koupit, kopat – kopnout, sekat – seknout, mluvit - promluvit Tvorba sloves NEDOKONAVÝCH od dokonavých 1) kmenotvornou příponou
Tvorba sloves DOKONAVÝCH od nedokonavých 1) předponou
dát → dávat
sázet → vysázet
připojit → připojovat
kosit → skosit
seknout → sekat
učit → naučit
2) odtržením předpony
2) změnou kmenotvorné přípony
oholit → holit
házet → hodit
nanosit → nosit
vzlétat → vzlétnout
roztroubit → troubit
stahovat → stáhnout
2. Vytvoř vidové dvojice. N
D
D
N
kousat - kousnout/nakousat/rozkousat
přijít
- přicházet/jít……………
mlátit - ……………………………
naučit se - ……………………….
rovnat - ……………………………
vyloučit
- ……………………….
sedět - ……………………………
heknout
- ……………………….
mluvit - ……………………………
zdrhnout - ……………………….
umírat - ……………………………
ukrást
- ……………………….
hlídat - ……………………………
převléct
- ……………………….
vysávat - …………………………..
máknout
- ……………………….
křičet - ……………………………
shrabat
- ……………………….
plavat - ……………………………
přetrhnout - ……………………….
SLOVO A JEHO VÝZNAM Sémiotický trojúhelník -vyjadřuje, jakým způsobem spolu souvisejí znak (jazyk, pojmenování, slovo), skutečnost (realita, věc) a její význam (pojem, smysl) Princip: •
jazyk (znak) vyjadřuje pojmy (význam, odraz reality)
•
pojmy (význam) odrážejí skutečnost (věc)
•
jazyk (znak) tuto skutečnost pojmenovává
Slovo = skupina hlásek, která má v jazyce význam, označuje nějakou skutečnost (věc) př: strom × troms -slovo může mít o věcný význam – zachycen ve slovníku (definice, tj. soubor charakteristický prvků) dřevina s kmenem, která se nahoře větví v korunu o mluvnické významy – zařazení slova k slovnímu druhu, jednotlivé mluvnické kategorie (jména: pád, číslo, rod; slovesa: osoba, číslo, způsob, čas, rod, vid) podstatné jméno, 1. pád, č. j., RMN Sousloví = ustálené spojení dvou či více slov s jedním významem př: základní umělecká škola, podstatná jména, babočka paví oko, hnědé uhlí (× Petrova škola, zajímavá jména, bystré oko, vytěžené uhlí) Rčení = obrazná spojení, jejichž základem bývá sloveso Př: Roste jako z vody. Vzal nohy na ramena. Jde to jako po másle.
SLOVA JEDNOZNAČNÁ A MNOHOZNAČNÁ slova jednoznačná = mají pouze jeden jediný význam •
vlastní jména: Praha, Jana, Miloš, Španělsko
•
odborné názvy: obratník, úhlopříčka, citoslovce, generátor
•
jiná slova: klubovna, obálka, míč
slova mnohoznačná = mají více významů, označují více různých věcí - kromě základního významu mají další významy vzniklé přenesením slova na věci, které se původní skutečnosti podobají nebo s ní nějak souvisí •
metafora = přenesení slov podle podobnosti (VZHLED) př: oko (orgán zraku) – volské oko, oko na punčoše, mastná oka na polívce, horské oko (jezírko) zub (součást čelisti sloužící ke kousání a rozmělňování potravy) – zuby na pile, zub ve vlasech (vystřižené místo), zuby na ozubeném kole, zuby na noži
•
metonymie = přenesení slov podle vnitřních souvislostí (LOGIKA) př: sladkost (název vlastnosti)
koupím si sladkosti (=bonbony, dort, tj. sladké věci)
stráž (činnost)
zavolejte stráže (=osoby vykonávající stráž)
psaní (činnost)
pošlu ti psaní (=dopis, výsledek psaní)
Damašek (město) Röntgen (fyzik) Volt (fyzik)
damašek (=tkanina, která se vyráběla v Damašku) rentgen (=přístroj, který sestrojil)
volt (=jednotka napětí)
Čapek (spisovatel)
čtu si Čapka (=jeho knihy)
synekdocha = označení části celkem, nebo naopak celku jeho částí př: Ve středověku bylo snadné přijít o krk (=o celý život) (část celek) Celé město bylo na nohou (=všichni lidé) (celek část)
