STAVBA Neuron, nervová buňka (cellula)

- ovládá přímo nebo nepřímo činnost všech orgánů, vytváří chování organismu a komunikuje s okolím - fce: příjem, zpracování, ukládání a vydávání informací - působí velmi rychle, účinek je krátkodobý (po dobu trvání podnětu) - skládá se z mozku a míchy STAVBA Neuron, nervová buňka (cellula)

- základní funkční a histologická jednotka nervové tkáně je neuron, nervová buňka - jsou to vysoce specializované buňky, schopné přijmout, vést, zpracovat a odpovědět na speciální signály - přenáší a zpracovávají informace z vnitřního i vnějšího prostředí a tím podmiňují schopnost organismu na ně reagovat. - neuron jako základní jednotku nervové tkáně popsal roku 1835 J. E. Purkyně DENDRITY = krátké výběžky vedou vzruch do buňky (dostředivé, směrem do mozku nebo do míchy), přijímají signály z jiných neuronů nebo smyslových buněk NEURIT – AXON = dlouhý až 1m, počet neuronů v mozkové kůře je 14 miliard - vede vzruch z buňky (odstředivé, směrem z mozku nebo míchy) AXONOVÝ VÝBĚŽEK = spojuje tělo s axonem BUŇ.TĚLO = soma, obsahuje buněčné jádro BUNĚČNÍ JÁDRO = endoplasmatické retikulum,Golgiho komplex, mitochondrie. lysozomy centrioly RENVIEROVY ZÁŘEZY = zrychlují vedení vzruchů, rozdělují myelinovou pochvu se schwannovymi buňkami MYELINOVA POCHVA = tuková látka, zabraňující šíření vzruchů mezi sousedními vlákny SCHVANNOVA BUŇKA = obtáčí se kolem axonu a vytváří myelin NERVOVÉ ZAKONČENÍ = synoptický knoflík (tvar knoflíku) - nemnoží se, pouze regenerují - jsou citlivé, nutné zásobení 02 (kyslík se dostane do mozku krví, za 1min.proteče mozkem skoro 1 l krve)

Jolana Fialová SOU Domažlice Prokopa Velikého 640

Stránka 28

Gliové buňky (glie, neuroglie) - drobné, bohatě větvené buňky různého tvaru vyplňující prostory mezi nervovými buňkami - tvoří "kostru" nervové tkáně - nevedou vzruchy, mají podpůrnou funkci, chrání a vyživují neurony a fagocytují poškozené buňky, odvádí odpadní látky - je jich 10x více než neuronu - typy glií:  Astrocyty: skelet NS, mají hodně výběžků, dotýkají se cévy a neuronu – zprostředkovávají metabolismus  Oligodendroglie: tvoří myelinovou pochvu  Mikroglie: schopny fagocytózy a měňavkovitého pohybu, zajišťují imunitu

Velikost nervových buněk - jsou různě veliké a různých tvarů - velikost se pohybuje od 7 tisícin milimetru až 150 tisícin milimetru Vzruch - rychlost přenosu vzruchu je až 120m/s - spojení dvou neuronu se děje díky SYNAPSÍM - na jednom neuronu je až několik tisíc synapsí - jednosměrné vedení vzruchu REFLEX - reakce organismu na změnu prostředí - tento pojem vysvětlil a zavedl český fyziolog Jiří Procházka ( 1749 – 1820 )

Reflexní oblouk - děj při kterém se přenáší signál z čidla nervovou drahou k výkonnému orgánu


Stránka 29

Skládá se z 5 částí: 1. receptor = příjem, podráždění 2. dostředivý nerv = vede vzruch do CNS 3. CNS = zpracování informace 4. odstředivý nerv = vede nerv z CNS 5. efektor = výkonný orgán (odpověď na podráždění) Nepodmíněny a podmíněný reflex: -tyto děje rozdělil a popsal do dvou skupin, fyziolog Ivan Petrovič Pavlov ( 1849 – 1936 ) Nepodmíněný R  jsou vrozené (zaznamenán v genetickém kódu)  jsou v šedé hmotě všech částí ústřední nervové soustavy mimo kůru koncového mozku  vždy stejná reakce (podráždění rohovky – mrknutí)  nejsložitější forma vrozených reakcí = pudy rozmnožovací, sebezáchovy (instinkty)  Podmíněný R  získané učením během života  centrum v mozkové kůře  vznik na základě určitého podnětu (světlo, zvuk, určitá osoba……)  po vynechávání určitého podnětu reflex časem vymizí Dělení reflexů podle: ČIDLA  exteroreceptivní (kožní čidla, zrak, chuť, čich)  interoreceptivní (podněty uvnitř organismu)  propioreceptivní (podněty ve svalech, šlachách a kloubech) CENTRA  extracentrální (reflexy axonové, uzlinové)  centrální (reflexy míšní a mozkové) VÝKONNÉHO ORGÁNU  somatické (tělové)  autonomní (vegetativní) VZNIKU  nepodmíněné (vrozené)  podmíněné (získané)

CENTRÁLNÍ NERVOVÝ SYSTÉM - rozděluje se na MÍCHU a MOZEK


Stránka 30

Mícha (medulla spiralis) - je to provazec nervové tkáně uložený v páteřním kanálu - je asi 40 - 45 cm dlouhý, v krční části má v nejširším místě v horním oddílu bederním průřez asi 12x8,5 mm - je centrem jednoduchých reflexů, např. obranného reflexu nebo erekce - horní konec přechází v prodlouženou míchu ( část mozku ) - dolní konec končí v úrovni druhého bederního obratle - z míchy odstupuje 31 párů míšních nervů - na průřezu míchy rozlišujeme centrální kanálek obklopený šedou hmotou a okolo ní bílou hmotu  šedá hmota je tvořena těly neuronů a krátkými dendrity (výběžky), vybíhá v přední míšní rohy, spojením předních a zadních míšních kořenů vznikají míšní nervy, které vystupují meziobratlovými otvory  bílá hmota tvoří jí neurity (AXON) s myelinovou pochvou, tvoří ji svazky vláken, které vytvářejí vzestupné dráhy předávající impulsy do vyšších částí CNS a sestupné dráhy přivádějící z vyšších částí CNS podněty pro činnost motorických buněk (vědomé a chtěné pohyby) - jsou smíšené, odstředivé (od receptorů vstupují do zadní části hřbetní míchy) a dostředivé (vstupují z přední části míchy a v páteřním kanálu se spojují s kořeny zadními) Mozkomíšní mok = liguor cerebro spinalis = čirá kapalina, obsahuje bílkoviny, 130-150 ml = denně vznikne 500 ml funkce – ochranná, nadlehčuje mozek, odvádí metabolické zplodiny z mozku,chrání, tlumí nárazy, imunitní funkce Centrální kanálek (canalis centralis) – úzký, v krční oblasti je často druhotně uzavřen

Míšní nervy (nervi spinalis) Nervová pleteň krční (plexus cervicales)  vzniká spojením 1. -4. krčního nervu  její větve vedou k některým svalům a kůži  nejvýznamnější je dlouhý nerv brániční (nervus phrenicus), který sestupuje mezihrudím až k bránici a zprostředkovává brániční dýchání. Nervová pleteň pažní (plexus brachialis)  spojení předních větví 5. - 8. krčního nervu a částečně 1. hrudního nervu  nervy pro svaly pletence horní končetiny, končetinové svaly hrudníku a svaly volné horní končetiny (např. nerv vřetenní, středový a loketní, které dosahují až na prsty ruky)

Nervy hrudní  netvoří pleteně a nespojují se s předními větvemi  12 párů, probíhají mezi žebry  nervy mezižeberní (n. intercostales) se rozvětvují ve svalech hrudní a břišní stěny a v kůži přední strany trupu.


Stránka 31

Nervová pleteň bederní (plexus lumbalis)  přední větve 1. - 4. nervu bederního  inervuje svaly břicha, svaly přední a vnitřní strany stehna a zevní pohlavní orgány  největší je nerv stehenní, který se větví na přední straně stehna. Nervová pleteň křížová (plexus sacralis)  tvoří ji 5. nerv bederní a 1. -3. nerv křížový  nejvýznamnější je nerv sedací (n. ischiadicus), který sbíhá po zadní straně stehna a v zákolenní se dělí na nerv holení a lýtkový, které dosahují až na prsty nohy. Nervová pleteň stydká (plexus pudendalis)  tvořená všemi křížovými nervy  inervuje svaly pánevního dna a orgány malé pánve Nervová pleteň kostrční (plexus coccygicus)  drobné kostrční nervy inervují anální otvor.

Nervy hlavové ( nervi cranialis)  připojují ke spodině mozku kořeny, které mají vlákna většinou pouze jednoho typu (senzorická vlákna)  rozvětvují se v oblasti hlavy a krku  smíšené, odstředivé a dostředivé  zásobují hlavně smyslové orgány a svaly na hlavě


Stránka 32

I. čichový nerv (nervus olfaktorius)  začíná tenkými vlákny, výběžky čichových buněk vytvářejí pleteně a z nich vznikají čichové nervy a vstupují do nitrolebního prostoru a vedou do výběžků do mozkové kůry  senzitivní nervy II. zrakový nerv (nervus optikus)  obsahuje nervový vlákna a ta vedou z buněk sítnice, vystupují ze zadního pólu oka a jdou do nitrolebního prostoru a pokračují přes zkřížení do zrakových center  je součástí CNS III. okohybný nerv (nervus okulomotorius)  odstředivý, eferentní  motorická vlákna se dělí ke svalům  vegetativní vlákna jdou ke svalům řasnatého tělíska a duhovky IV. kladkový nerv (nervus trochlearis)  tenoučký nerv, jádro ve středním mozku, inervuje horní šikmý sval u oka V. trojklanný nerv ( nervus trigeminus)  nejsilnější hlavový nerv  inervuje obličejovou část hlavy  smíšený nerv ze tří částí: 1. větev odstředivá – od receptorů z kůže čela, horního víčka, nosního kořene 2. větev dostředivá – receptor ve tváři, zevního nosu, na patře, zuby horní čelisti 3. větev smíšená - dostředivá = dolní čelist, jazyk a krajina spánková - odstředivá = svaly žvýkací VI. odtahující nerv ( nervus abducens)  vstupují do očnice, vedou vzruchy ke svalům, které zabezpečují pohyb oční koule, při poškození = šilhání ( strobismus) VII. lícní nerv ( nervus fascialis)  vede motorická vlákna k mimickým svalům  senzitivní vlákna ze zevního sluchovodu, chuťových buněk  vegetativní vlákna k slzné žláze a slinné žláze a žlázkám dutiny nosní  při poškození ztráta mimiky na ½ obličeje VIII. sluchověrovnovážný nerv ( nervus vestibulokochlearis)  má 2 části - sluchovou a rovnovážnou IX. jazykohltanový nerv ( nervus glozofanrygeus)  obsahuje smíšený nerv  inervuje zadní 1/3 jazyka, hltanu, příušní žlázu  umožňuje polykání X. bloudivý nerv ( nervus vagus)  smíšený nerv, inervuje útroby na krku, břiše, hrudníku, vede na krku, vystupuje v hrdelní jamce do hrudníku a s jícnem do dutiny břišní  motorická vláka - svaly hrtanu a hltanu Jolana Fialová SOU Domažlice Prokopa Velikého 640

Stránka 33

 vegetativní vlákna - hladká svalovina, žláza  senzitivní vlákna - z orgánů - orgánová bolest XI. přídatný nerv ( nervus akcesorius)  motorická vlákna  inervuje některé svaly krku, zdvihač hlavy a sval trapézový XII. podjazykový nerv ( nervus hypoglossus )  jádro v prodloužené míše a rozvětvuje se na svalech jazyka

Nervy vegetativní ( autonomní)  starají se o automatickou regulaci našich orgánů bez našeho vědomí (srdce, plíce, žaludek….)  skládají se z motorických nervů spojujících s ostatními orgány  mají dvě skupiny  nervy sympatické  nervy parasympatické


Stránka 34

NERVY SYMPATICKÉ  vychází z krční, hrudní a bederní spolu z míšními nervy  jsou podél páteře, vzájemně propojeny s nervovými vlákny = sympatický kmen  krční sympatikus inervuje svalovinu cév, krku, oko, žlázy hlavy a krku, srdeční svalovinu  hrudní sympatikus - plíce, bronchy, pleteně podél cév, stěna trávicí trubice  bederní sympatikus - ledviny, vnitřní pohlavní orgány, v pánvi se přidávají k parasympatiku a tvoří pleteně drážděn při stresu, zátěži rozhodování NERVY PARASYMPATICKÉ  vystupuje z mozku společně s některými mozkovými nervy a z křížové míchy  s III. hlavovým nervem vede ke svalům oka  s VII hlavovým nervem vede ke slinným a slzným žlázám  s IV hlavovým nervem vede k příušní žláze  s X hlavovým nervem vede k průdušnici, cévám, srdci, zažívacímu traktu až k horní části močovodu a ledvinám

Mozek (encephalon) - je uložen v dutině lební, o váze asi 1 300g (při narození asi 400g) - nejsložitější orgán v celé nervové soustavě a celého lidského těla - je chráněn 3 plenami jako mícha: 1. tvrdá plena = cévy, tuk a vazivo (pod ní 2 pleny měkké) 2. pavučnice (arachnoidea) = bezcévnatá 3. omozečnice = bohatá cévami - prostor mezi omozečnicí a pavučnicí je vyplněn mozkomíšním mokem (chrání mozek a míchu před otřesy a nárazy) Stavba mozku: PRODLOUŽENÁ MÍCHA (medulla oblongata) VAROLŮV MOST (pons varoli) MOZEČEK (cerebellum) STŘEDNÍ MOZEK (mesencephalon) MEZIMOZEK (diencephalon) KONCOVÝ MOZEK (telencephalon)


Stránka 35

1. PRODLOUŽENÁ MÍCHA  pokračováním míchy páteřní  uvnitř je IV. mozková komora  vystupuje z ní 7 párů mozkových nervů  jsou zde centra retikulární formace (řízení dýchání, krevního tlaku, pohyby trávícího ústrojí…)  vůlí neřízené pohyby – polykání, kýchání, kašlání, zvracení 2. MOZEČEK  složení: z 2 hemisfér spojených červem mozečkovým kůra mozečková (na povrchu šedá hmota, silně zbrázděná závity, uvnitř bílá hmota, která se rozbíhá do závitů)  je reflexní pohybové ústředí: regulace svalového napětí, koordinace pohybů, udržení rovnováhy 3.VAROLŮV MOST  tvoří val nad prodlouženou míchou, spojuje koncový mozek s mozečkem  složení: hlavně ze vzestupných a sestupných mozkových vláken také i části šedé hmoty (zde se kontrolují žlázy, které produkují sliny a slzy)vystupuje z něj trojklaný nerv  podněty aktivuje Ret.formace mozkovou kůru a udržuje ji v bdělém stavu, pokud podněty ochabnou, dochází ke spánku.


Stránka 36

4. STŘEDNÍ MOZEK  nejmenší oddíl mozku, skrytý mezi mostem a mezimozkem  složení: - sylviův kanálek – prochází středem, má kolem sebe šedou hmotu čtverohrbolí – na horní straně, končí zde část zrakového a sluchového nervu, z šedé hmoty začínají 2 páry okohybných nervů stonky mozkové – ve spodní straně středního mozku, z bílé hmoty, spojují koncový mozek s nižšími oddíly centrálního nervstva 5. MEZIMOZEK  uložen mezi hemisférami koncového mozku  je v něm III. komora mozková - spodina komory je tvořena tenkou stěnou z šedé hmoty - hypotalem  podvěsek mozkový je stopkou připojen k šedé hmotě v komoře (hypotalamu)  šišinka – připojuje se na strop hypotalemu  hypotalem – má reflexní centra (řídí teplotu, množství vody, spánek, bdění, látkovou výměnu)  stěny mezimozku: jsou silné, vejčitý tvar = talamy  talamy – složené hlavně ze šedé hmoty, jsou převodním ústrojím pro četná nervová vlákna, jdoucí ke koncovému mozku 6. KONCOVÝ MOZEK  někdy nazýván přední mozek, velmi vyvinut  složení: 2 polokoule (hemisféry)  pravá je umělecká, syntéza podnětů  levá je technická  lalok čelní, temenní, týlní a spánkový  čichový mozek – na spodní ploše čelních laloků obou hemisfér  mozkomíšní mok – v každé dutině uvnitř hemisféry, k mozku se dostává přes 4 komory  limbický systém – tvoří ho mezimozek a části pláště, vytváří límec mozkové tkáně kolem mozkového kmene, zajišťuje komplexní instinktivní chování – sídlo emocí, také zajišťuje ukládání paměťových stop a na základě zkušeností pomáhá dotvářet vrozené prvky chování Kůra předního mozku: spojena s dostředivými a odstředivými dráhami, registrují se zde reflexy – vznik podmíněných reflexů


Stránka 37

Sledování činnosti CNS  elektrodami na povrchu hlavy (EEG = elektroencefalogram)  slouží k posouzení stavu mozku a jeho poruch

Bdění 

stav, kdy organismus komunikuje s okolím, retikulární formace a limbický systém udržuje mozkovou kůru ve stavu bdělosti

Spánek     

období zotavení organismu novorozenec = 20 hodin dospělí = 8 hodin zpomalení činnosti vnitřních orgánů útlum mozkové kůry (některé orgány zůstávají v činnosti = strážné body = probuzení)

 má cyklický charakter: 1. telencefalický spánek (NREM, klidový)  útlum mozkové kůry (beze snů)  začátek spánku (opakuje se 4 – 5 x, po 60 – 90 minutách) 2. rhombencefalitický spánek (REM, paradoxní)  u dětí převažuje, u dospělích ¼ celkové doby  rychlé pohyby očí, sny  mozek třídí informace a ukládá je  existují další formy spánku  hypnoticky (sugesce)  narkotický

Vlivy působící na nekvalitní spánek:          

stres (zaměstnání, rodina) bolestivé stavy (po úraze, operaci, nemoc) pobyt v cizím prostředí (internát, dovolená, nemocnice) narušený biorytmus (směnný provoz, cestování) zdřímnutí (po obědě, před večerem) kofein (nepít 4 – 6 hodin před usnutím) alkohol (narušuje kvalitu spánku) nikotin (působí povzbudivě) cvičení (3 – 4 hodiny před usnutím) těžká jídla

Naopak naučený rituál a vhodné prostředí zvyšují kvalitu spánku

Typologie osobnosti podle vyšší nervové činnosti - první vědeckou typologii rozpracoval HIPOKRATES - staří Řekové měli rozdělení: KREV, SLIZ, ŽLUTOU a ČERNOU ŽLUČ


Stránka 38

Cholerik (žlutá žluč)  silně vzrušivý, sklon k výbuchům hněvu a agrese  těžko se ovládá a reaguje impulzivně, nerozvážně (proráží hlavou zeď)  netrpělivý, panovačný, reaguje rychle Melancholik (černá žluč)  pesimista se strachem z budoucnosti, smutně laděný  miluje klid, nemá rád hluk a jakékoliv změny ve svém okolí  obtížně navazuje kontakty, život pro něj bývá obtížný Flegmatik (sliz)  vyrovnaný, navenek se jeví jako lhostejný  vykazuje stálost a spokojenost, chladnokrevnost až apatii  neprojevuje se navenek, hlubší vztahy pouze k vybraným osobám  je bez velkých životních ambicí a požadavků, nemá rád změny Sangvinik (krev)  přiměřená reaktivita, na slabé podměty reaguje slabě, na silné silně  je přizpůsobivý, emočně vyrovnaný, nestálý, lehkovážným optimista C.G.Jung rozdělil základní typy na INTROVERT a EXTROVERT Introvert  myšlení -říká, že něco existuje  cítění – říká, odkud to pochází a kam to směřuje Extrovert  myšlení – říká, co to je  cítění – říká jakou to má hodnotu a jaký význam

Učení      

souvisí se zvládnutím mechanismu řeči a paměti psychologie má nejlepší výsledky v této oblasti – jediná ucelená koncepce – učení souvisí s technikou učení učení je adaptivní změna chování vlivem vnější situace je to vše, co získáváme, jako zkušenost schopnost učení je vrozená, jako důsledek lidských potřeb – rozvíjí se chápáno, jako synonymum pro celý lidský život

Úrovně učení:  pudová úroveň (u zvířat)  emocionální úroveň (zkresluje naše znalosti o světě)  racionální úroveň (rozumová úroveň) Fáze učení: „úplná nevědomost“ – „dokonalá vědomost“ I. motivační II. poznávací – seznámení s problémem (vědecký) III. výkonová IV. kontrolní


Stránka 39

Motivační:  čím větší motivace, tím větší aktivita  uvědomění vnitřních i vnějších pohnutek, které mě dovádí k řešení Poznávací:  začátek pronikání do uč. materiálu  aplikace zkušeností a získávání dalších informací a prostředků k jejich řešení  utváří se různé hypotézy řešení, ty se i prověřují  tápání, hledání Výkonová:  fáze, kdy jsem pochopil a vyřešil problém, osvojil si učební materiál a zařadil ho do soustavy předcházejících poznatků  často touto fází učení končí Kontrolní (ověřovací):  kontrola výsledku  např. aplikace osvojených vzorců, řešení dalších úloh na stejném základě Druhy učení: Podle obsahu:  intelektuální (základní – pamětní nebo myšlenkový ráz) - osvojování vědomostí  motorické (osvojování různých zručností a motor. návyků)  sociální (osvojování typických forem spol. chování) Faktory ovlivňující průběh a vývoj učení:  trvání (P), efektivita (výsledek)  činitelé  všechny vlivy působící na učícího se  všechny způsoby a metody uplatňované při učení  tělesný stav (svěžest, zdraví, neuspokojené tělesné potřeby)  psychický stav (city, stav pozornosti)

Charakterově – volné vlastnosti - v postoji k učení – svědomitost, soustavnost – x – lenost, vyhýbání se učebním povinnostem - v průběhu učení – důkladnost, houževnatost, vytrvalost – x – nepořádnost, povrchnost, pomalost, nedbalost, rychlé znechucení, malá houževnatost, ... a) motivace:  uvědomělá pohnutka – jeden z nejvlivnějších faktorů (činitelů) – vyšší zájem, lepší výsledky b) aktivita:  vnitřní aktivita – vliv na kvalitu učení  co největší počet zapojených analyzátorů do učení  využívání logické paměti (myšlení)  vyčleňování opěrných, hlavních bodů  kostra učiva  začleňování učiva  vytvoření stručného výtahu Jolana Fialová SOU Domažlice Prokopa Velikého 640

Stránka 40

 reprodukce vlastními slovy  další případy c) subjektivní vztah k učební látce:  oblíbení, neoblíbení předmětu d) mikroklima:  prostředí, kde se učím  kvalita, vlhkost, teplota, proudění vzduchu  kvalita osvětlení  hlučnost prostředí  zhoršené mikroklima – únava, ... e) délka učení (30 – 60 min):  čím mladší organismus, tím kratší pauza  nastává ochranný útlum  další učení je neefektivní  při prvních známkách únavy – přestávka f) předcházející a následující činnost:  neblahý vliv předcházejícího předmětu na předmět nadcházející (př. Aj – N)  nadcházející učení má neblahý vliv na učení předcházející

Zapomínání během bdění je rychlejší, než zapomínání během spánku. Opakování:  soustředěné  rozložené v čase (účinnější), čím delší opakování, tím delší pauzy Obsah:  orientační  doplňující (opakování a zároveň rozšiřování)  systematizující opakování (čím víc vědomostí, možno tvořit systém)  opora o učební materiál  bez opory – pokus o reprodukci (vlastními slovy) Soustavná aplikace vědomostí a dovedností v praxi je nejúčinnější prostředek proti zapomínání „Člověk se učí po celý život“

Paměť   

je psychický proces, který odráží minulé prožívání a chování ve vědomí člověka umožňuje utvářet individuální zkušenost a psychický vývoj člověka vůbec. mnoho lidí si paměť představuje jako sklad – místo o určité velikosti, které se dá zaplnit bedničkami informací. Paměť je schopnost – u každého člověka je různá – dá se trénovat Teorie paměti:  vzruch, stopa, dočasné nervové spoje, schopnost uchovávat  nejlepší metoda učení je: učení – spánek – aktivita – učení  nedoporučuje se: učení - aktivita – učení Fáze paměti:  zpracování (vštípení)  uchování v paměti (pamatování, podržení)  vybavování Zapamatování (impregnace – prostoupení):  vytvoření stop a dočasných spojů působením vnějších nebo vnitřních podmětů  trvanlivost spojení závisí na intervenci citů (libost, nelibost) Jolana Fialová SOU Domažlice Prokopa Velikého 640

Stránka 41

Citová hodnota:  nelibé prvky se uchovávají hůře  účastnění více receptorů = vyšší trvanlivost a tím lepší výsledek Zájmová hodnota zapamatovaného:  roli hraje znalost významu a obsahu Názorná paměť:  zraková, čichová, sluchová, pohybová paměť Slovně – logická paměť:  je stálejší, komplexnější, schopnost orientace v životě Uchování (tenacita – houževnatost):  čas, který uplyne od zapamatování, až po vybavení Opakování zabraňuje zápornému zapomínání Upotřebování nově nabytých poznatků v praxi Vybavování (výbavnost, reprodukce):  aktivizace minulé zkušenosti  uvědomování si toho, že přítomné prožívání není ve vědomí nové Základní druhy paměti:  rozdělujeme paměť podle toho, jak se uskutečňuje zapamatování a vybavování: Neúmyslná paměť (bezděčná, mimovolná):  jsou to zážitky, které jsme neměli v úmyslu si zapamatovat Úmyslná paměť:  zapamatování je cílevědomé; záměrné zapamatování a vybavování Rozdělujeme  jakým způsobem se myšlenkové operace účastní na zapamatování a vybavování: Logická paměť: Mechanická paměť:  jeden prvek vybavuje prvek následující  člen „A“ – spouštěcí podmět paměti Nejlepší je kombinace paměti logické a mechanické Podle délky trvání zapamatovaného (podle rychlosti zapomínání): 



Krátkodobá paměť:  třídírna informací, trvá sekundy až minuty (např.záznam míjejících značek při cestě) Střednědobá paměť:  trvá minuty až hodiny (např.dosavadní průběh cesty)


Stránka 42



Dlouhodobá paměť:  depozitář vzpomínek  podměty zapamatované na delší dobu – většina díky několikanásobnému opakování  vybírá podstatné vztahy a uchovává je obsahově a logicky zpracované (například cizí píseň, ve které nerozumíte ani slovu)

Základní typy paměti:  Názorný typ:  uplatnění první signální soustavy (představy, názorné podměty)  Slovně – logický typ:  pojmy, soudy, úsudky, myšlenky  Emocionální typ:  zkreslená představa o životě  Technický typ:  technická paměť  prostorová orientace 3D Vlastnosti a individuální zvláštnosti paměti:  rychlost zapamatování  pohotovost vybavování  šířka, tj.rozsah a přesnost zapamatování a vybavování  trvání pamatování – délka uchování závisí na věku  plastičnost nervové soustavy se mění věkem  rozsah paměti se věkem zmenšuje

Onemocnění N.S. - otřes mozku, mdloby, bezvědomí, ochrnutí, neuralgie, ischias (houser- skřípnutí nervu) - bolesti hlavy, migréna, epilepsie (padoucnice), zánět mozkových blan (meningitis), zánět mozku (encefalitis) Degenerativní choroby NS  Alzheimerova choroba  roztroušená mozkomíšní skleróza  Parkinsonova choroba( třes, tuhost)  poruchy řeči- koktavost, dyslexie, dysgrafie… Duševní choroby  neurózy (fobie, deprese…)  psychózy- schizofrenie, paranoia, maniodepresívní psychóza Poruchy vyvolané duševními příčinami  žaludeční neuróza, nespavost, nechutenství, mentální anorexie (bez poškození orgánů)  žaludeční vředy, hypertenze, astma (s poškozením orgánů)

 Jolana Fialová SOU Domažlice Prokopa Velikého 640

Stránka 43

STAVBA Neuron, nervová buňka (cellula)

Recommend Documents