GENERÁLNÍ ŘEDITELSTVÍ PRO VNITŘNÍ POLITIKY TEMATICKÁ SEKCE C: OBČANSKÁ PRÁVA A ÚSTAVNÍ ZÁLEŽITOSTI
PRÁVNÍ ZÁLEŽITOSTI
Stávající mezery a perspektivy do budoucna v oblasti evropského mezinárodního práva soukromého: vznikne kodex mezinárodního práva soukromého?
SHRNUTÍ
Abstrakt Mezinárodní právo soukromé do značné míry upravují předpisy EU. Některé konkrétní oblasti se však dosud řídí vnitrostátními předpisy. Tento dokument odhaluje stávající mezery v regulačním rámci EU a zabývá se perspektivami do budoucna. V krátkodobém a střednědobém horizontu je třeba se zaměřit na zaplnění mezer samostatnými, ale soudržnými nástroji. Z dlouhodobého hlediska by mohla přicházet v úvahu možnost vytvořit evropský kodex mezinárodního práva soukromého.
PE 462.476
CS
Tento dokument si vyžádal Výbor pro právní záležitosti Evropského parlamentu.
AUTORKA Prof. dr. Xandra KRAMEROVÁ Erasmova univerzita v Rotterdamu Právnická fakulta Erasmovy univerzity P.O. Box 1738 NL-3000 DR Rotterdam e-mail:
[email protected]
ODPOVĚDNÁ ADMINISTRÁTORKA Vesna NAGLIČ Tematická sekce C: Občanská práva a ústavní záležitosti Evropský parlament B – 1047 Brusel E-mail:
[email protected]
JAZYKOVÁ ZNĚNÍ Originál: EN Překlady: BG/CS/DA/DE/EL/ES/ET/FR/IT/LV/LT/HU/MT/NL/PL/PT/RO/SK/SL/FI/SV
O VYDAVATELI Chcete-li se obrátit na tematickou sekci nebo si objednat její pravidelný měsíčník, pište na adresu:
[email protected] Evropský parlament, rukopis byl dokončen v listopadu 2012. Brusel, © Evropská unie, 2012. Tento dokument je k dispozici na internetu na této adrese: http://www.europarl.europa.eu/studies
PROHLÁŠENÍ O VYLOUČENÍ ODPOVĚDNOSTI Názory vyjádřené v tomto dokumentu jsou názory autora a nemusí nutně představovat oficiální postoj Evropského parlamentu. Rozmnožování a překlady pro nekomerční účely jsou povoleny, pokud je uveden zdroj a vydavatel je předem upozorněn a obdrží kopii.
Stávající mezery a perspektivy do budoucna v oblasti evropského mezinárodního práva soukromého ___________________________________________________________________________________________
SHRNUTÍ Souvislosti Mezinárodní právo soukromé bylo tradičně záležitostí vnitrostátního práva. Evropa se o tuto oblast zajímá od Smlouvy z roku 1957. Avšak kvůli neexistenci příslušné pravomoci byly do přelomu století přijaty pouze dvě úmluvy v oblasti mezinárodního práva soukromého. Amsterodamská smlouva z roku 1997 zavedla pravomoc v oblasti „justiční spolupráce v občanských věcech“. Tři základní oblasti mezinárodního práva soukromého (mezinárodní soudní příslušnost, rozhodné právo a uznávání a výkon soudních rozhodnutí jiných států) jsou nyní součástí čl. 81 odst. 2 písm. a) a c) SFEU. Pravomoc týkající se mezinárodního práva soukromého se vztahuje na celou oblast soukromoprávních záležitostí, ale je třeba poznamenat, že přijetí opatření v oblasti rodinného práva v zásadě vyžaduje jednomyslné rozhodnutí (čl. 81 odst. 3 SFEU). Od roku 2000 je stanoven rozsáhlý rámec EU. Stávající rámec však má mezery a je otázkou, zda je zapotřebí provést další regulaci, a pokud ano, pak jakým způsobem. Tento dokument do značné míry vychází ze studie, kterou si vyžádal Evropský parlament (studie IP/C/JURI/IC/2012-009), nazvané „Evropský rámec mezinárodního práva soukromého: stávající mezery a perspektivy do budoucna.“ Zmíněnou studii vypracovali nizozemští odborníci z Institutu T. M. C. Assera (zhotovitel), Mezinárodního právního institutu a Erasmovy univerzity v Rotterdamu ve spolupráci se skupinou odborníků z celé EU. Studie vznikla pod vědeckým vedením autorky této zprávy.
Cíle Tento dokument a zmíněná studie sledovaly tyto cíle:
identifikovat stávající mezery v současném rámci EU pro mezinárodní právo soukromé; zabývat se tím, kde tento rámec EU vyžaduje doplnění; zvážit otázku, zda je zapotřebí ucelenější rámec, nebo dokonce přímo evropský kodex mezinárodního práva soukromého, a pokud ano, jak dosáhnout jeho realizace.
Význam pro politiku EU a pro evropské občany Evropské nástroje mezinárodního práva soukromého jsou důležité pro podporu řádného fungování vnitřního trhu, svobody pohybu v rámci EU a posílení skutečného prostoru práva. Pro evropské občany mají význam v každé situaci, v níž figuruje mezinárodní prvek. Jako příklad lze uvést: spotřebitele, kteří nakupují zboží nebo využívají služby společností z jiných členských států; společnosti, které uskutečňují přeshraniční obchodní transakce; porušení práv na ochranu osobnosti nebo jiné druhy protiprávního jednání s mezinárodním prvkem, jež vedou k újmě (např. dopravní nehoda); manželství a rozvod státních příslušníků nebo rezidentů z různých členských států a související otázky týkající se rodičovské zodpovědnosti, výživného a majetkových poměrů v manželství. Nástroje mezinárodního práva soukromého v těchto případech rozdělují soudní příslušnost mezi členské státy, zajišťují jistotu o rozhodném právu a usnadňují uznávání a výkon jak soudních rozhodnutí jiných států, tak úředních listin. Užitek ze soudržného a přístupného rámce EU pro mezinárodní právo soukromé nemají jen evropští občané, ale také právníci a soudy.
3
Tematická sekce C: Občanská práva a ústavní záležitosti _________________________________________________________________________________
V současnosti je v platnosti třináct nařízení a dvě směrnice o justiční spolupráci v občanských věcech. Několik návrhů se zatím projednává. Rovněž některé odvětvové směrnice obsahují související ustanovení z oblasti mezinárodního práva soukromého. Společně tyto nástroje pokrývají široké spektrum oblastí. Dosud však existují mezery a některé oblasti nejsou upraveny vůbec. Koexistence těchto nástrojů navíc někdy vede k opakování ustanovení, což zvětšuje objem právních předpisů EU a může vést ke zhoršení dostupnosti.
Zjištění Mezery ve stávajícím rámci jsou důsledkem: 1) úmyslného územního omezení právních předpisů EU (např. nařízení Brusel I); 2) záměrného vyloučení některých témat z různých důvodů (např. práv na ochranu osobnosti v nařízení Řím II); 3) neexistence právních předpisů k určitým tématům. Skutečnými mezerami rámce jsou systémové mezery, tedy oblasti, které rámec v současnosti vůbec neupravuje. V oblasti závazkového práva jsou to tyto nejdůležitější mezery:
majetek svěřenství zprostředkování společnosti.
V oblasti rodinného práva jsou to tyto mezery:
manželství registrované partnerství a podobné instituce jméno fyzických osob osvojení rodičovství ochrana dospělých osob postavení a způsobilost fyzických osob obecně.
Tyto mezery se týkají především rozhodného práva, i když v některých oblastech neexistují také pravidla týkající se mezinárodní soudní příslušnosti a uznávání a výkonu. Pokud v části nebo většině členských států určité oblasti již upravují úmluvy Haagské konference o mezinárodním právu soukromém (např. na osvojení), je žádoucí s ní úzce spolupracovat. V krátkodobém a střednědobém horizontu studie doporučuje spíše pokračovat v postupném přijímání předpisů než přijmout je najednou. To znamená vyplňovat mezery samostatnými nástroji, mezi kterými bude zachována soudržnost. Ačkoliv myšlenka evropského kodexu mezinárodního práva soukromého je z různých důvodů lákavá, politická realita je taková, že získat pro ni v blízké budoucnosti dostatečnou podporu bude obtížné. Je pravděpodobné, že rozdílné názory na obecné koncepce mezinárodního práva soukromého (např. na úlohu imperativního práva a na uplatnění cizího práva) a rozdíly v hmotném právu (např. v oblasti registrovaného partnerství, manželství osob stejného pohlaví, rozvodů a jmen) způsobí značné obtíže. V tomto ohledu je třeba poznamenat, že zvláštní postavení Spojeného království, Irska a Dánska již vedlo k územní roztříštěnosti, a lze očekávat, že současné návrhy na vytvoření kodexu tuto situaci nezlepší. Při dokončování rámce lze kvůli proveditelnosti upřednostnit záležitosti nespadající do rodinného práva a pak navázat rodinnou oblastí. Odborníci se domnívají, že v oblasti nespadající do rodinného práva by mohla být předmětem další kodifikace nařízení Řím I
4
Stávající mezery a perspektivy do budoucna v oblasti evropského mezinárodního práva soukromého ___________________________________________________________________________________________
a Řím II, což znamená, že by byla nahrazena jediným aktem. Pokud by s ohledem na zvláštní legislativní postup u opatření v oblasti rodinného práva nebylo dosaženo jednomyslné shody, je možné využít postup posílené spolupráce (čl. 329 odst. 2 SFEU). Nařízení Řím III o právu rozhodném v případě rozvodu, jež se v současnosti uplatňuje v patnácti členských státech, je prvním právním předpisem využívajícím tento postup. Výhodou je, že tento postup umožňuje dosáhnout politických cílů týkajících se zřízení určitého nástroje. Zjevnou nevýhodou je, že se tak dospívá ke „dvourychlostní Evropě“, v níž se zvýrazňují rozdílné názory členských států. V dlouhodobém horizontu lze po zaplnění mezer a podrobnějším rozpracování obecných koncepcí mezinárodního práva soukromého v evropském kontextu uvažovat o ucelenějším rámci mezinárodního práva soukromého neboli „kodexu“.
5
