Finanční krize v Asii: Průběh, stabilizace a dopady do budoucna

VYSOKÁ ŠKOLA EKONOMICKÁ V PRAZE FAKULTA FINANCÍ A ÚČETNICTVÍ KATEDRA MĚNOVÉ TEORIE A POLITIKY Studijní obor: Finance

Finanční krize v Asii: Průběh, stabilizace a dopady do budoucna Autor bakalářské práce: Petr Marzin Vedoucí práce: Ing. Jan Korda Rok Obhajoby: 2008 1

Čestné prohlášení: Prohlašuji, že bakalářskou práci na téma „Finanční krize v Asii: Průběh, stabilizace a dopady do budoucna“, jsem vypracoval samostatně a veškerou použitou literaturu a další prameny jsem označil a uvedl v přiloženém seznamu.

V Praze dne 3.ledna 2008

.............................................

2

Poděkování

Rád bych touto cestou poděkoval vedoucímu mé bakalářské práce Ing. Janu Kordovi za vstřícný přístup, ochotu a metodickou pomoc při zpracování bakalářské práce.

3

Bakalářská práce se zaměřuje na finanční krizi v Asii. Práce je rozdělena na dvě stěžejní části. První pojednává obecně o finančních krizích, počínání jednotlivých ekonomik před krizí, příčinách krize a průběhu krize. Jsou zde uvedeny jednotlivé názory ekonomů na otázku, co bylo stěžejní příčinou krize. Pozornost věnuje také Malajsii, jejichž nepřijetí opatření MMF vzbudilo nemalou pozornost okolního světa. Druhá část je rozdělena na dvě kapitoly. První se zaměřujeme na období stabilizace a restrukturalizace. Poslední kapitola se zabývá ekonomickým počínáním zemí JV Asie dnes. Rovněž obecně poukazuje na možné problémy, se kterými se asijský region bude potýkat v budoucnu.

4

Obsah: 1 2

Úvod ............................................................................................................... 6 Vymezení Krize.............................................................................................. 8 2.1 Co je krize .................................................................................................................. 8 2.2 Typologie finančních krizí: ....................................................................................... 8 2.3 Model třetí generace.................................................................................................. 9 2.4 Důsledky propojenosti ekonomik............................................................................ 10 2.4.1 Nepříznivý ekonomický vývoj ......................................................................... 10

3

Počátek a vývoj krize ................................................................................... 12 3.1 Ekonomický úspěch zemí JV Asie .......................................................................... 12 3.2 Situace těsně před krizí............................................................................................ 13 3.2.1 Dovoz zahraničního Kapitálu........................................................................... 14 3.3 Příčiny asijských krizí podle ekonomů ................................................................... 15

4

Průběh Krize................................................................................................. 19 4.1 4.2 4.3

5

Ohnisko krize: Thajsko ........................................................................................... 19 Podlomila neoptimální liberalizace „odolnost“ Koreje vůči krizi? ....................... 20 Malajský „rebel“...................................................................................................... 21

Stabilizace..................................................................................................... 24 5.1 5.2 5.3 5.4

6

Restriktivní politika ................................................................................................. 25 Restrukturalizace..................................................................................................... 26 Thajsko a Korea....................................................................................................... 27 Stabilizovalo restriktivní doporučení Thajsko a Koreu?........................................ 29

JV Asie dnes ................................................................................................. 30 6.1

7 8 9 10

Čemu Asie bude čelit dalších 10 let ? ..................................................................... 33

Závěr............................................................................................................. 35 Seznam zdrojů: ............................................................................................. 37 Seznam tabulek a grafů: ............................................................................... 39 Přílohy: ......................................................................................................... 40

5

1 Úvod 90. léta 20. století se vyznačovala rozsáhlou asijskou finanční krizi, která vzhledem ke globalizaci světového hospodářství postihla větší okruh zemí. Asijská krize se týkala nejdynamičtější oblasti světového hospodářství, a to asijských nově industrializovaných zemí (ANIZ). Do první generace ANIZ patří Jižní Korea, Taiwan, HongKong, Singapur a do druhé generace ANIZ náleží země jako Thajsko, Malajsie, Indonésie. Podle některých odporných prací bývá asijská krize označovaná jako krize JV Asie nebo krize tzv. „asijských tygrů“. Asijská krize v roce 1997 svým rozsahem a neočekávaností zastihla globální svět zcela nepřipravený. Jelikož neodpovídala dosud žádnému přístupovému modelu finančních krizí, podnítila vznik modelů třetí generace. Byla předmětem mnoha studií a ekonomických prací. Například ekonom Glick Hutchinson nově poukazuje na příkladu asijské krize úzkou souvislost měnových a bankovních krizí tzv. emerging markets (nově vznikající trhy ANIZ). Ačkoli asijská krize byla předmětem mnoha ekonomických prací a hypotéz, existuji zde značné rozdíly v přístupech jednotlivých ekonomů. Svou prací bych chtěl odpovědět na stěžejní otázky: Jaký byl ekonomický úspěch zemí, které byly postižený krizí? Vzbuzovala situace těsně před krizí obavy? Odkud se krize začala rozšiřovat a proč krizi podlehla i tak silná ekonomika jako byla ta korejská? Proč Malajsie nepřijala návrh MMF? Jak se region stabilizoval a jaká je ekonomická situace JV Asie dnes? Má se něčeho Asie ještě obávat? Má práce je koncipovaná do pěti dílčích oddílu. V první častí jsem se zaměřil na seznámení čtenáře se základními souvislostmi a pojmy finanční krize v Asii. Druhá část nás seznamuje s ekonomickým úspěchem zemí a poukazuje na „přirozený“ jev obrovského sklonu k úsporám, rostoucího exportu, transformace hospodářství, rozvoje vědy a techniky a podpory nadnárodní hospodářské spolupráce vůbec. Rovněž se druhá část zaměřuje na situaci těsně před krizí a názory jednotlivých ekonomů, co bylo stěžejní příčinou krize.

6

Třetí kapitola moji práce bude věnovaná průběhu krize ve dvou ekonomikách-Thajska a J. Koreje. Thajsko bylo první zemí, kde finanční krize propukla. J. Korea byla nejdynamičtější a nejokázalejší ekonomikou. Navíc je třetí část věnovaná Malajsii, která podniknula sama kroky na uzdravení ekonomiky na rozdíl od jiných zemí, které se řídily doporučením MMF. V posledních dvou kapitolách se zabývám stabilizačním asijským programem na uzdravení hospodářství, aktuálním stavem ekonomik, implementací jednotlivých reforem a výzvou, které budou možná čelit jednotlivé ekonomiky v budoucnu.

7

2 Vymezení Krize 2.1 Co je krize „Krize je pojmem, který je v ekonomické literatuře sice frekventovaný, avšak s neustáleným vymezením obsahu a souvislostí. Občas (spíše ve starší literatuře) se krizí označuje sestupná fáze hospodářského cyklu jako všeobecného kolísání ekonomické aktivity. V novější terminologii se tato fáze nazývá kontrakcí, recesí nebo depresí v závislosti na stupni oslabení ekonomické aktivity. Výraz krize se pak používá pro charakteristiku nikoliv celkového hospodářského vývoje, nýbrž spíše pro dílčí oblasti a úseky ekonomiky, jako např. krize světového obchodu nebo krize mezinárodního měnového systému“ 1 .

2.2 Typologie finančních2 krizí: V odborných studiích je pojem finanční krize obvykle rozváděn následující typologií 3 : •

měnová krize (currency crisis)

•

bankovní krize (banking crisis)

•

dluhová krize (external debt crisis)

•

systematická finanční krize (systematic financial crisis)

Za náhle znehodnocení kurzu domácí měny, doprovázené odlivem zahraničního kapitálu, označujeme měnovou krizi. Znehodnocující kurz vede centrální banku k intervenci, jenž je vykoupena poklesem devizových rezerv nebo zvýšením úrokových měr ve velmi krátkém časovém horizontu 4 .

1

Helísek, M. :Měnové Krize: Empirie a teorie, Professional Publishing, Praha, 2004, s.11 Většina odborné studie nevymezuje hranice mezi pojmy jako je finanční nebo měnová krize. 3 Systematický přehled této typologie podává Dvořák, P.: Finanční krize jako globální problém a možnosti jeho vzniku v ČR, VŠE, Praha, 2004 4 Měnovou krizi můžou doprovázet i jevy, které se podílí pozitivně na obranu kurzu, tudíž nemusí být nutně doprovázeny devalvací či depreciací. 2

8

Pod definicí bankovní krize je označována situace nedostatečné likvidity, spojena s nesolventností komerčních bank. Lidé ztrácí důvěru v bankovní instituci a rovněž se obávají neschopnosti banky splácet své závazky. Následný run na banky se v konečném důsledku může projevit jako odliv depozit nebo odklad splacení závazků. Dluhovou krizi rozlišujeme na externí a interní. Externí dluhová krize představuje neschopnost daného státu splácet svůj veřejný nebo soukromý zahraniční dluh. Interní dluhová krize se jeví jako platební neschopnost podniků, předluženost uvnitř ekonomik a zvýšený podíl objemu klasifikovaných úvěrů. Tato krize má tendenci k zablokování úvěrového trhu. Nejširším pojmem je systematická finanční krize (někdy jen finanční). Kombinace výše uvedených krizí má negativní dopad na reálnou ekonomiku (např. pokles HDP, bankroty podniků) a jejich nákaza má dominový efekt. Individuální typy finančních krizí se většinou nevyskytují samostatně. Jejich výskyt v praxi je většinou doprovázen jinou krizí. Příkladem, kdy se vyskytly prvky měnové, bankovní a dluhové krize zároveň, je nedávná finanční asijská krize.

2.3 Model třetí generace Asijská krize si vyžádala zavedení nové generace modelu. Neodpovídala dosud žádnému schématu krize. Odborné studie ji spolu s krizí v Mexiku řadí mezi tzv. modely třetí generace, které aplikují širší souvislosti a propojenost krizí. Rovněž se zaměřuje na krize z hlediska mikroekonomické analýzy. Model krize zejména poukazuje na problém aktiv. Tento model se na rozdíl od předešlých již zabývá „zobecněnou“ tzv. systematickou krizí, která eliminuje vliv měnových krizí. Krugman 5

doslova podotýká, že krize tohoto modelu nemají moc společného s

měnovou krizí, dokonce uvádí, že krize čtvrté generace měnovými krizemi nemusí být. V modelech třetí generace navíc roste na významnosti dluhová krize a její vliv na ostatní.

5

Krugman P. :Crises: The Next Generation? Razin Conference draft, Tel Aviv Univ. 2001

9

2.4 Důsledky propojenosti ekonomik Silné propojení ekonomik JV Asie zapříčinilo rychlé šíření krize z jedné země do druhé. Krize se rozšířila z Thajska do Indonésie, Malajsie, Filipín a Jižní Koreje. Tenhle efekt asijské krize si vysloužil pojmy jako „žlutá zimnice“ nebo „asijská chřipka“. Jako podstata nákazy je označován fakt, že věřitelé pod vlivem krizových faktorů přehodnocují fundamentální veličiny postižené země, i když k tomu není objektivní důvod. Jedná se o „sebenaplňující“ očekávání devalvace vyvolané nepříznivým ekonomickým vývojem.

2.4.1 Nepříznivý ekonomický vývoj Názory ekonomů nejsou shodné v tom, co si představují pod pojmem nepříznivý ekonomický vývoj. Odborné studie uvádí tři přístupy. První přístup zohledňuje hlavní rysy ekonomického vývoje. Mezi hlavní rysy, které by mohly naznačovat nepříznivý ekonomický vývoj patří deficit běžného účtu platební bilance, silný příliv zahraničního kapitálu, apreciace reálného měnového kurzu, morální hazard bank, špatně načasovaná liberalizace finančního sektoru. Druhý přístup se zabývá nedostatečným objemem devizových zdrojů. Na financování deficitu běžného účtu slouží devizové rezervy nebo se financuje přílivem zahraničního kapitálu (roste zahraniční zadluženost 6 ). Rezervy mnohdy nestačí a nadměrné zadlužení muže vést k nesolventnosti. Třetí přístup spočívá v tom, že vychází ze statistických analýz ekonomických ukazatelů, kde bere v potaze jejich výskyt v souvislosti s měnovými krizemi. Mezi nejčastější indikátory 7 krizí patří: ¾ nadhodnocení reálného měnového kursu ¾ deficit běžného účtu platební bilance ¾ zhoršení exportu 6 7

Nebereme v potaz příliv přímých zahraničních investic, kdy země „vyprodává svoje aktiva“. Helísek, M. :Měnové Krize: Empirie a teorie, Professional Publishing, Praha, 2004

10

¾ makroekonomické politiky neslučitelné s udržením fixního kursu ¾ přeúvěrovaná ekonomika ¾ růst světových úrokových sazeb ¾ nízké devizové rezervy (resp. Růst ukazatele M2/rezervy) ¾ vysoká inflace ¾ vysoký zahraniční dluh ¾ ostrá recese ¾ slabý bankovní systém ¾ pokles cen aktiv Ukazatel nadhodnocení reálného měnového kurzu si uvedeme v následující tabulce jako jednu z možných fundamentálních příčin měnových krizí, které nejvýrazněji vykazují odlišné chování v předkrizovém období ve srovnání s předchozím klidným obdobím. Tabulka 1:Reálný měnový kurs vybraných zemí 1994-1998 (1995=100)

Země

1994

1995

1996

1997

1998

Thajsko

100,3

100

105,0

96,8

83,9

Filipíny

97,4

100

109,3

108,7

88,6

Malajsie

99,7

100

104,4

103,2

82,0

Indonésie

96,7

100

102,4

91,0

45,2

100

102,6

96,0

72,9

J. Korea

Zdroje: Mexico and Korea: Main Economic Indicators. December 1995, January 1999, January 2000., Zbývající země: International Financial Statistics. Yearbook 2003, May 2004. IMF, Washington D. C. , 2003, 2004

11

3 Počátek a vývoj krize 3.1 Ekonomický úspěch zemí JV Asie V poválečném období JV Asie přešla z importu na export. Musela podpořit zpomalující růst ekonomiky, který byl limitován „importní hospodářskou politikou“. 70. léta byla obdobím enormního přílivu zahraničního kapitálu, obdobím investičního boomu. Vlády jednotlivých ekonomik podnikaly kroky v podobě odstraňování cel apod. , aby stimulovaly příliv investic ze zahraničních regionů. Růst těchto ekonomik fascinoval svět a díky němu se „asijští tygři“ staly vzorem pro ekonomiky rozvojových i rozvinutějších států. Země JV Asie dosahovaly na přelomu 80. a 90. let až do 1996 mnohdy dvojciferného tempa růstu. Nemalou pozornost zastávala jistě vysoká míra soukromých úspor v JV Asii. Mezi stěžejní faktory podpory růstu úspor byla postupná restrukturalizace finančního sektoru, demografické uspořádání obyvatel a neměnné makroekonomické prostředí, kde vysoká podpora spoření byla zapříčiněna vládními opatřeními. Rodiny nepodporované vládními transfery se musely spořením zajistit a zabezpečit proti finančním rizikům. K růstu přispěl přechod ekonomik od méně náročných oborů na technologicky a kapitálové náročnější obory. Vedle zpracovatelského průmyslu, který zastával majoritní úlohu v některých oblastech JV Asie, se rozvíjel sektor poskytování služeb. Zatímco klesal podíl zemědělského sektoru na HDP a zaměstnanosti, podíl finančních, zpracovatelských a turistických služeb získával na rostoucím trendu. Podle studie 8 „Industrializace rozvojového světa “ je potřebné z hlediska restrukturalizace rozlišovat podrobně vývoj v jednotlivých ekonomikách jihovýchodní Asie. Ačkoliv byly země Singapur a Hongkong bohaté na nerostné suroviny, orientovaly se především na export nově zpracovaných průmyslových výrobků. Struktura produkce se přiblížila struktuře produkce rozvinutých zemí. Populační boom a restrukturalizace v sociální oblasti rovněž přispěly k ekonomickému úspěchu JV Asie. Skoro trojnásobný trend nárůstu obyvatelstva zapříčinil problémy se zaměstnaností a sociálního charakteru. Ekonomický úspěch pokračoval, a nesměl narazit na 8

Holub A. : Industrializace rozvojového světa (tendence, strategie a důsledky pro ekonomickou spolupráci socialistických a rozvojových zemí), Academia, Praha, 1989

12

mantinely rostoucí nezaměstnanosti, případných sociálních nepokojů a nespokojenosti. Proto se země soustředili na vzdělávaní, zvyšovali jeho úroveň. Tímto krokem si zajistili odborně kvalifikovanou pracovní sílu. Jak už bylo zmíněno, region jihovýchodní Asie se vyznačoval obrovskou mírou soukromých investic zapříčiněnou nevedením systému sociálního zabezpečení. Tenhle dopad měl pro ní pozitivní vliv. Vedle neexistence sociálního systému, se také podílel kulturně-historický faktor na ekonomickém úspěchu obyvatelstva. Tamní kultura reprezentovaná náboženstvím jako konfucianismus a buddhismus měla základní předpoklad k vytvoření hodnot obyvatel jako úcta k autoritám (státu), sounáležitost k celku, úctu ke vzdělání, pracovitost, šetrnost a podnikavost. Další impulsy k budování ekonomického úspěchu byla podpora rozvoje vědy a techniky, příchod mezinárodních koncernů díky nabídce levnější asijské pracovní síly, podpora hospodářské spolupráce a upevnění postavení v mezinárodním obchodě. Podíl nově industrializovaných asijských zemí na světovém vývoze byl 8% v roce 1990, čímž předstihli i některé menší rozvinuté ekonomiky jako například Švédsko. Cílenými trhy kam mířil export bylo především USA a Japonsko. Export zaměřený na docela náročné zboží jako textil, obuv nebo hračky podpořený levnou a poměrně kvalifikovanou pracovní silou, získával na dominantním podílu na světovém trhu. 30% podíl světové produkce obuvi náležel Taiwanu a Jižní Koreji. Poté se začaly orientovat na kapitálově náročnější produkci jako automobily nebo počítače.

3.2 Situace těsně před krizí Publikace 9 Světové banky „The East Asian Miracle“ poukazovala na velký úspěch ekonomik JV Asie. Hlavním zaměřením této publikace byla studie stabilně vysokého trendu hospodářského růstu těchto zemí. Průměrné tempo růstu HDP na hlavu, jenž dosahovaly země regionu JV Asie bylo 5,5%. V zemích OECD dosahovali pouze necelé poloviny uvedeného indexu.

9

World Bank : The East Asian Miracle: Economic growth and public policy, Oxford University Press, 1993

13

3.2.1 Dovoz zahraničního Kapitálu Pro všechny země v JV Asii v předkrizovém období je typické, že vykazovaly obrovský objem investic. Tento objem investic umožnil jednak vysoký mezní sklon obyvatel k úsporám a jednak nákupní aktivita zahraničních investorů. Přiliv zahraničního kapitálu byl stimulován pozitivním hodnocením důvěryhodnosti asijského regionu od mezinárodních ratingových agentur. Na druhou stranu byl také dovoz kapitálu ze zahraničí stimulován psychologickým chováním jednotlivých účastníků na finančním trhu, kde méně prestižní komerční banky se inspirovaly počínáním předních komerčních bank a začaly také investovat do oblasti slibně rozvíjejícího se regionu JV Asie. Nadměrný příliv zahraničního kapitálu ilustruje následující tabulka. Tabulka 2:Příliv zahraničního kapitálu v mld. USD do nově vznikajících tržních ekonomik v Asii, Latinské Americe, Evropě a Africe (1995-1997)

Rok

1995

1996

1997

RTE Asie

150

170

103

RTE

68

84

83

52

61

80

Lat.Amerika RTE Evropa/Afrika Zdroj: Morgan, J. P. World Financial Markets, 1998. 232s

Trend obrovského investičního boomu byl považován za odlišný znak v růstu ekonomik rozvojových zemí od ostatních. Na tento trend se blíže zaměřil ekonom Paul Krugman 10 , který v roce 1994 argumentoval ve svém článku slovy: „Financovat domácí investice ze zahraničních zdrojů může být optimální jen tehdy, když si sama ekonomika vytvoří více investičních možností přinášejících zisk, než kolik jich může financovat svými úspory.“ Než vypukla krize, 50% všech investic směřujících na developing markets pohltila oblast jihovýchodní Asie (cca 100 mld. USD).

10

Krugman, P.: The Myth of the Asia´s Miracle. Forreign Affairs, November/December 1994, s 62-78

14

Co ještě zvyšovalo atraktivitu přílivu kapitálu do asijského regionu? Ve vyspělých ekonomikách měly tendenci snižovat inflaci, jejichž důsledkem byly nízká úroveň úrokových sazeb. Asijské ekonomiky s vyšší úrovní úrokových sazeb byly jistě vhodnější volbou pro investory než země z vyspělejšího světa (např. USA). Další aspekt, který přihrával asijským měnám byla kursová jistota. Fixní měnový kurz asijských ekonomik byl zárukou kurzové stability. Zvyšovala se důvěryhodnost bank v důsledku toho, že věřitele asijských bank ze zahraničí se nebáli případných krátkodobých potíží dané instituce, jelikož místní vlády se zaručili za své bankovní domy. Finální úlohu na zvýšení důvěryhodnosti asijských bank sehrálo určitou roli postavení MMF, který by eventuelně nabídlo finanční pomoc. Zastal by zde roli jako „poslední věřitel“. Řada zemí JV Asie se stále více zadlužovala. Krátkodobý zahraniční dluh mnohdy dvojnásobně převyšoval devizové rezervy (Koreje, Indonésie a Thajska). Poměr dluhu k vlastnímu jmění dosahoval až stovky procent, a to zejména u firem Jižní Koreje. Přítok zahraničního kapitálu ilustruje tabulka na následující stránce. Tabulka 3:Indikátor zadlužení 1996 v %

Krátkodobý zahraniční dluhu k devizovým rezervám v % 177 193 41 80 100

Země Indonésie Jižní Korea Malajsie Filipíny Thajsko

Zdroj: www.worldbank.org

3.3 Příčiny asijských krizí podle ekonomů Hledání příčin asijské krize je dosti sporné. Názory většiny ekonomů se přiklánějí k odlišným úvahám. V následujících odstavcích budeme přistupovat k průřezové typologizaci příčin z hlediska názorů více ekonomických představitelů. Přiblížíme si Krugmanovu koncepci prasklé bubliny, souhrnné faktory Azizula Islama, názory Josepha J. Stiglitze a dalších ekonomů.

15

Podle studie Paula Krugmana 11 , vývoj finančních krizí není jen peněžní podstaty, ale je zaměřený i na problém aktiv. Měnové krizi předchází urychlený spekulativní vzestup cen akcií („bublina“), podmíněný neuváženým financováním rizikových projektů bankami a finančními společnostmi. Bankéři, podněcováni vládní zárukou a při pochybné regulaci bankovního sektoru, financují i velmi riskantní projekty. Za uhrazení případných ztrát se zaručí stát. Nastane situace, že banky se cítí velmi svévolné a bezpečné v rozhodování. Bankovní soustava takto činí neuvážená rozhodnutí a to s nadměrným rizikem. Postupem času dojde k rychlému vzestupu investic a v důsledku toho se rovněž zvýší položky, jejichž nabídka je omezena (např. cena půdy). Dostupnost zahraničního kapitálu, který financuje riskantní investice, ještě bublinu zvětší (případně bublina praskne). Následuje dominový efekt, kdy zahraniční investoři začnou stahovat svůj kapitál z bank. Pak snaha přibrzdit nebo zastavit únik zahraničního kapitálu vede k následné devalvaci měny, jenž inklinuje v měnovou krizi. Studie Azizula Islama 12 tvrdí, že příčinu asijské krize je třeba diferencovat podle souhrnných faktorů: Rozdílný a objemově obsáhlý deficit běžného účtu platební bilance jednotlivých zemí Způsob financování schodku běžného účtu z finančního účtu (dlouhodobého, zčásti krátkodobého) Východiskem výkladu je velký nebo stoupající deficit běžného účtu platební bilance. Tento deficit se podstatně prohloubil v průběhu roku 1997, zejména pod vlivem zhoršení obchodní bilance v důsledku nepříznivého vývozu zboží. Změna však už nastala v r. 1996, hlavně díky poklesu vývozu elektroniky, která v minulosti představovala jeden z nejúspěšnějších exportních artiklů asijských nově industrializovaných ekonomik (ANIE) první i druhé generace 13 .

11

Holub, A. ; Adamcová L.,: Rozvojová ekonomika: Vybrané problémy 1.díl, VŠE, Praha, 1999 Holub, A. ; Adamcová L.,: Rozvojová ekonomika: Vybrané problémy 1.díl, VŠE, Praha, 1999. Azizul Islam byl ředitelem divize pro rozvoj, výzkum a analýzu politiky sekretariátu ESCAP( An Overview of the Crisis in East/South East Asia and Selected Policy Implications). 13 Holub, A. ; Adamcová L.,: Rozvojová ekonomika: Vybrané problémy 1.díl, VŠE, Praha, 1999 12

16

K omezení vývozu vedle poklesu světové poptávky po asijském zboží přispěla nekonkurenceschopnost respektive pokles konkurenceschopnosti z důvodů horší nabídky 14 asijských exportérů. Jako další vliv bychom mohli uvést, že sílila konkurence v Asii, kdy se celkové spektrum rozrostlo o nově vzniklé dodavatelé zboží jako například Filipíny, které dokázaly čelit ANIE první i druhé generace. Pokračující příliv zahraničního kapitálu podmíněný uvedenými vlivy sice upevňoval stabilní kurz, ale docházelo k zpomalení exportu postižených ANIE a rostoucímu deficitu běžného účtu. Přílivu kapitálu napomohla kromě liberalizace kapitálového účtu v 90.letech, také vysoká úroková míra. Pokračující příliv zahraničního kapitálu a postupná úvěrová expanze zvyšovaly zranitelnost ekonomiky. Snadnější přístup k přílivu zahraničního kapitálu zapříčinil oslabení finančního sektoru, kdy finanční domy nebyly v důsledku řady nedostatků schopny splácet své závazky. A tudíž zpomalený vývoz, prudce klesající ceny akcií nakonec odstartovaly únik kapitálu do zahraničí. Tenhle proces devalvoval domácí měnu. Centrální banky ANIE se již nemohly následnou intervencí bránit spekulativním útokům zahraničního kapitálu. Při problematice rozborů příčin nesmíme zapomenout mimo jiné na názory některých českých ekonomů. Např. J. Foltýn 15 nebere v potaz hlubší analýzu příčin. Soustřeďuje se na problém, kdy vysoké úrokové míry v ANIE obou generací získávají na atraktivitě pro horké peníze (hot money) a spekulativní kapitál (krátkodobý kapitál). Stěžejním důvodem přílivu zahraničního kapitálu do ANIE je, že většina zemí měla politicky stabilní vládu. Na druhé straně musíme vzít v potaz i ekonomický důvod. Většina těchto ekonomik vykazovala příznivé makroekonomické ukazatele a stabilní ekonomický růst. Do zemí ANIE proudil dlouhodobý zahraniční kapitál, který byl liberalizací vystřídán výše zmíněným krátkodobým kapitálem. Stal se nejrozsáhlejší formou kapitálu v těchto zemích a to nejen k vyrovnání deficitu běžného účtu platební bilance, ale i k dosahování nemalých profitů. Nesmíme opomenout, že pevný měnový kurz většiny ANIE byl většinou vázán na USD. Tato souvislost uváděla ANIE do nevýhodné pozice. Při vyšší inflaci v ANIE než v USA se sice platný kurz vůči USD podstatně neměnil, avšak v reálný kurz zhodnocoval. Docházelo k postupnému zhoršování konkurenceschopnosti 16 .

14

Cena zboží rostla vlivem závislosti na růstu reálného efektivního měnového kurzu, nominále bylo stabilní vůči USD 15 Holub, A. ; Adamcová L.,: Rozvojová ekonomika: Vybrané problémy 1.díl, VŠE, Praha, 1999 16 Holub, A. ; Adamcová L.,: Rozvojová ekonomika: Vybrané problémy 1.díl, VŠE, Praha, 1999

17

Podle ekonomických práci Josepha E. Stiglitza byla nejstěžejnější příčinou asijské krize rapidní liberalizace finančního a kapitálového trhu. Zastáncem liberalizační politiky byly především MMF a americké ministerstvo financí. Doufali, že její realizací urychlí již tak rostoucí ekonomický růst asijských ekonomik v devadesátých letech. Takovou politiku prosazovali i přes převahu důkazů v její neprospěch. Joseph E. Stiglitz navíc doslova uvádí: „Obhájci liberalizace kapitálového trhu proto přišli s argumentem, který se mi už tehdy zdál nepřesvědčivý. Liberalizace kapitálových trhů prý zvyšuje hospodářskou stabilitu! Těžko uvěřit, že zastánci této myšlenky nevěděli o tom, že kapitálové toky jsou procyklické. To znamená, že při útlumu, když by ho bylo zapotřebí, kapitál ze země uniká a vrací se v období konjunktury, kdy zesiluje inflační tlaky. A tak když se na zahraniční fondy čekalo jako na smilování, bankéři chtěli své peníze zpět“ 17 . V zemích jihoasijského regionu probíhala liberalizace odlišně. Indonésie a J. Korea uvolnily nejdříve dovozní politiku, poté pokračovaly uvolněním importu. Na druhé straně Thajsko uplatnilo obracený postup. Při prvních náznacích ekonomické slabosti přiliv kapitálu vedl k rapidnímu odlivu. Při nedostačující regulaci bankovního sektoru byla liberalizace podnětem, kdy byl masivní příliv rychle vystřídán odlivem kapitálu. Jako z další možných hypotéz příčin se jeví devalvační očekávání finančních investorů, reagujících na reálný nebo očekávaný ekonomický vývoj. G. Soros navíc poukazuje na to, že za primární příčinou krize není chování finančních investorů (spekulantů), ale upozorňuje na příležitost, kterou jednotlivé finanční systémy spekulantům nabízí. A to regiony JV Asie takovou

příležitost

(bankroty

17

podniků)

měly.

Joseph E. Stiglitz :Jiná cesta k trhu-Hledání alternativy k současné podobě globalizace, VŠE, Praha, 2003, s.167-168

18

4 Průběh Krize Během 90. let (1990-1997) tempo ekonomického růstu rozvojových zemí dotáhlo respektive předstihlo rozvinuté ekonomiky. Krize regionu rozvojových ekonomik nečekaně vyústila v globální a rychle postupující problém. Asijská krize, která dosahovala globálních rozměru, ale začala jako lokální problém.

4.1 Ohnisko krize: Thajsko První země, kde se začaly objevovat indikátory krize respektive finanční problémy bylo Thajsko. Zde se krize rozšířila i do politické scény, kdy došlo k radikální výměně vlády. Spousty studií srovnávají průběh thajské krize s krizí mexickou. Obě země se pyšnili v období konjunktury dobrými výsledky jednotlivých ekonomických ukazatelů. Na druhou stranu zde byl trend prohlubujícího se schodku běžného účtu platební bilance, který byl přibližně stejný pro obě země. Tento trend si thajští představitelé vysvětlovali jako přirozený důsledek rychle rostoucí ekonomiky a tudíž neměli tendenci se uchylovat k obavám. Dalším aspektem tohoto růstu byl růst domácích investic, opačný k mexickému trendu, kde byl schodek zapříčiněný poklesem úspor domácností. Zásadním momentem liberalizace finančního sektoru bylo otevření tzv. Bangkok International Banking Facilities. Tahle finanční instituce usnadnila místním subjektům dostupnost zahraničních zdrojů. Tenhle způsob byl pro většinu subjektů jediným způsobem jak financovat své podniky. Fixní kurz, liberalizace a vysoké úrokové sazby byly zárukou přílivu zahraničního kapitálu. Následovalo neobezřetné hospodaření bank při poskytování finančních služeb. Enormní přiliv zahraničního kapitálu byl neefektivně alokován. Zejména chybná byla alokace do nemovitostí. Komerční banky úvěrovaly nezajištěné podniky proti výkyvům kurzu, které čelili úvěrovému riziku, že nebudou v případě devalvace schopny splácet své závazky. Ačkoli finanční instituce a banky měli finanční potíže, nedošlo k jejím uzavření, ale došlo k růstu poskytnutých veřejných prostředků v rámci finanční pomoci těmto institucím. Zpomalení ekonomického růstu v Thajsku (rok 1996 na 6,7%) zapříčiněné poklesem exportu vedlo k prohloubení deficitu běžného účtu platební bilance. Důvěra zahraničních

19

investorů klesala a postupně začalo docházet k spekulativním útokům na měnu. Domnělá výše devizových rezerv neodpovídala skutečnosti. Finančním institucím, které byly na pokraji zhroucení bylo poskytnuto ze speciálního fondu Centrální Banky (CB) 8 mld, zbytek potřebné sumy pokryla CB další peněžní emisí. Hlavním příjemcem těchto financí byla největší thajská finanční společnost Finance one. Ale i přes tyto snahy po krátké době společnost Finance one spolu s 15 dalšími společnostmi zkolabovaly v důsledku nedostatku likvidity. 2. července došlo k odpoutání thajského bahtu od amerického dolaru. Tím pádem byla narušena kurzová stabilita (faktor, který stimuloval příliv zahraničního kapitálu) a thajská měna začala značně znehodnocovat. 18

4.2 Podlomila neoptimální liberalizace „odolnost“ Koreje vůči krizi? Finanční turbulence se přenesla do Jižní Koreje. Zpočátku byla korejská ekonomika imunní. Ale neoptimální jednání bankovního sektoru podnítilo špatně provedenou liberalizaci kapitálového účtu, čímž došlo od konce roku 1994 až 1997 k rapidnímu navýšení krátkodobého dluhu k zahraničním subjektům. Jiří Jonáš ve své práci 19 navíc uvádí: „ Zpočátku přechodná odolnost Koreje vůči asijské krizi skončila koncem října, kdy došlo ke zmíněné změně kursového režimu na Tchajwanu, ke krachu burzy v Hongkongu a k další vlně finančních turbulencí. Důvěra zahraničních investorů začala klesat a zahraniční banky, které již měly delší dobu určité pochybnosti o finančním zdraví korejských finančních institucí, jim začaly dramaticky omezovat obnovování krátkodobých úvěrových linek“. Jižní Korea se pyšnila pozoruhodným hospodářským růstem. Růst byl založen na vlastních úsporách

a na lokálních firmách s vlastními manažery. Zařadila se mezi

nejvýznamnější producenty počítačových čipů. Další firmy jako Samsung, Daewoo a Hyundai, dnes již známa po celém světě produkovala své zboží. Jižní Korea ukazovala světu, že nepotřebuje západní zdroje a budovala si svůj přístup na trh. Na rozdíl od Malajsie, která zaznamenala příchod nadnárodních společností, Korea si budovala vlastní síť podniků. Korejská ekonomika expandovala a začala si vyžadovat v rámci dalšího růstu liberalizaci a deregulaci finančního a kapitálového účtu, která neproběhla nakonec úplně nejlépe. 18

Bakalářská práce: Martina Blažejovská: Měnové a Finanční krize v JV Asii a její dopad na země regionu, VŠE, Praha, 2006 19 Jiří Jonáš: Světová ekonomika na přelomu tisíciletí, Management Press, Praha , 2000

20

„Jižní Korea si také byla vědoma nebezpečí plynoucí ze špatně provedené deregulace. Viděla, co se stalo ve Spojených státech, kde deregulace vyvrcholila masovým pádem spořitelen v osmdesátých letech. V reakci na to si Jižní Korea cestu k liberalizaci pečlivě rozvrhla. Tato cesta se ovšem zdála příliš pomalá pro Wall Street, kde viděli výnosné příležitosti a nechtěli čekat.“ Stiglitz navíc upozorňuje na to, že liberalizace Koreje vzbudila mnoho rozporů mezi vrcholovými představiteli státních institucí Spojených států. Faktem je, že dominantní názor zde zastávalo americké ministerstvo financí. Nebylo si vědomo žádných nepříznivých důsledků liberalizace a neviděli důvod proč ji neuskutečnit. Na druhé straně Výbor ekonomických poradců jako odpůrce výslovně varoval, že rychlá liberalizace, provedená ministerstvem, nebude provedena kvalitně 20 . Krize v Jižní Koreji se projevila i v podobě hospodářské a rovněž politické jako v Thajsku. Mezi další společné prvky s Thajskou krizí byl fakt, že její úspory dlouhodobě nestačily na investice. Investice měl dodatečně pokrýt zahraniční kapitál. Jižní Korea si držela rokem 1997 úctyhodný ekonomický růst a to 5,6%. Následující rok došlo téměř po 20 letech k poklesu. Následující rok rovněž vedl k poklesu vývozu a proto J. Korea změnila systém měnového kurzu. Výroba poklesla, investice se zhroutily, spotřební výdaje rovněž poklesly a následoval dominový kolaps nezdravých konglomerátů. Jako první krach zaznamenala ocelářská společnost Hanbo Steel v důsledku neschopnosti splácet půjčky v částce 6 miliard dolarů. Největší producent speciálních ocelí Sammi Steel ohlašuje problémy v březnu. Následují další firmy, které žádají banky o pomoc. Klesá zaměstnanost a celková hospodářská situace míří do deprese.

4.3 Malajský „rebel“ Malajsie, nejúspěšnější nově industrializovaná země druhé generace, si vybudovala svůj potenciál rozvíjením průmyslu orientujícího se na vývoz. Především se orientovala na produkci elektrotechniky. Rovněž spolupracovala s Japonci na kapitálově náročnější technologii (výroba automobilů).

20

Joseph E. Stiglitz :Jiná cesta k trhu-Hledání alternativy k současné podobě globalizace, VŠE, Praha, 2003, s.170-171

21

Hospodářství Malajsie prošlo velmi znamenitou změnou během roku 1997. V první polovině bylo HDP tažené domácí poptávkou a investicemi. Druhá polovina byla příznačná pro zahraniční poptávku. Navíc domácí poptávka zaznamenala silný propad. V červenci roku 1997 došlo k rapidnímu tlaku na devalvaci malajského ringittu, který zapříčinil odliv investorů (znehodnocení až 31%). Centrální banka intervenovala. Z důvodů vyčerpání devizových rezerv musela od intervence upustit. Malajská vláda jako jedna z mála nepřijala reformy MMF k vyřešení své krize. Malajský premiér M. Mahathir a jeho politika byla podrobovaná neustále kritice, ale nakonec mnoho z jeho ekonomických opatření neminulo úspěchu. Program MMF se Malajsie bála zčásti přijmout, protože si nechtěli diktovat od někoho z „vnějšího“ světa a rovněž příliš nedůvěřovali Mezinárodnímu Měnovému Fondu. Nastala sice situace, kdy zde existovala vysoká úroveň nesplacených úvěrů (15%), ale Malajská vláda se pojistila tím, že zavedla striktní regulaci bankovního sektoru. Tohle regulační postavení bankám umožnilo, aby se vyhnuly případným výkyvům devizového kurzu. Dokonce omezila zahraniční zadlužení společností, kterým banky poskytly úvěry. Tyhle preventivní opatření nebyly součástí doporučení jenž nabízel balíček MMF. V odborných simulacích, kdy se zkoušela odolnost a reakčnost bankovního systému Malajsie v různých situací, obstála bankovní infrastruktura více než dobře. Uvnitř Malajsie docházelo k rozdílným názorům v otázkách krize. Zastáncem „programu MMF bez MMF“ byl tehdejší ministr financí Ibrahim Anwar. Podněcoval restriktivní politiku. Premiér Mahathir nesouhlasil, ministra propustil a postupoval sám podle sebe. Když se krize rozšířila z regionů a napadala mezinárodní trhy, Mahathir byl nucen přistoupit k dalším krokům, kdy zavedl pevný kurz za dolar, snížil úrokové sazby a nařídil opatření stahovat všechny likvidní prostředky zpátky do země. Převod kapitálu za hranice Malajského státu byl zmražen pouze krátkodobě. Malajsie nesměla vzbudit nepřátelský dojem u investorů. Těm co investovali a měli profit, umožnila si své peníze vyzvednout. K událostem v Malajsii se vyjádřil Paul Krugman 21 ve časopise Fortune („ve svém slavném sloupku“), kde nabádal premiéra Malajsie k zavedení dohledu nad kapitálem, což 21

Joseph E. Stiglitz :Jiná cesta k trhu-Hledání alternativy k současné podobě globalizace, VŠE, Praha, 2003

22

vzbudilo velkou vlnu nesouhlasu. Odpůrci Krugmanova doporučení spatřovali katastrofické scénáře v tom, že dohled na dlouhé roky odradí spousty zahraničních investorů. Také očekávali propad trhu s akciemi, popřípadě únik kapitálu a zastavení ekonomického růstu. „Dopadlo to úplně jinak. Můj tým ve Světové Bance pracoval s Malajsií na přeměně kapitálového dozoru ve výstupní daň. Rychle kapitálové pohyby do země a ven způsobují velké otřesy, mají to co ekonomové nazývají „velký vnější efekt“ (vedlejší účinky na obyčejné lidi, kteří nemají s kapitálovými toky nic společného). Tyto pohyby způsobují masivní poruchy v celém hospodářství. Vláda má právo, či dokonce povinnost proti tomu opatření něco podniknout. Ekonomové jsou obecně přesvědčeni, že tržní zásahy, třeba daně, jsou účinnější a mají méně negativních dopadů než přímý dozor. Ve Světové bance jsme tehdy Malajsii nabádali, aby zrušila přímý dozor a zavedla výstupní daň. Tuto daň lze navíc postupně snižovat, takže až intervence skončí, nedojde k žádným velkým otřesům“ 22 .

22

Joseph E. Stiglitz :Jiná cesta k trhu-Hledání alternativy k současné podobě globalizace, VŠE, Praha, 2003, s.203-204

23

5 Stabilizace Krize v JV Asii představovala vážnou situaci, kterou bylo potřeba vyřešit. Možnost jejího šíření do dalších regionů globální ekonomiky byla rozhodujícím stimulem pro podniknutí kroků k jejímu zabránění. Pro překonání krize musela daná země přijmout nápravná opatření 23 . Stěžejní úlohu zde sehrál mimo jiné MMF. Poskytnutí finanční pomoci 24 postiženým zemím bylo nejrychlejším opatřením, jaké mohly nadnárodní finanční instituce 25 učinit. Mezinárodní finanční pomoci využilo Thajsko, Jižní Korea a Indonésie. Malajsie, Hongkong a Singapur využili svých finančních prostředků. K financování nákladů vzniklé krizí se v Malajsii například uplatňovaly různé fondy a rovněž se jednotlivé regiony soustředili na získávání prostředků ze zahraničí v podobě investičních pobídek. Finanční poskytnutí od MMF a dalších oficiálních věřitelů bylo podmíněno plněním stanovených reforem a doporučení těchto subjektů. Finanční pomoc tudíž rozvinula spirálu závazných stabilizačních reforem a doporučení, kde sehrál klíčovou roli MMF. Tabulka 4:Poskytnutí finanční podpory

Země Finanční pomoc MMF Světová banka a Asijská rozvojová banka RTE Celkem

Indonésie mld. USD 10,1 8,0

Korea mld. USD 21,1 14,2

Thajsko mld. USD 4,0 2,7

18 36,1

23,1 58,4

10,5 17,2

Zdroj: IMF, Supported Programs in Korea, Indonesia and Thailand –A Preliminary Assesment, IMF, Washington D. C. 1999

23

Malajsie jako jedna z mála zemí využila alternativního opatření tzv. kontroly odlivu kapitálu. Odmítla „tradiční program MMF “. Administrativní kontrolu kapitálu zavedla počátkem září 1998. Obavy, že zavedením kontroly kapitálu se zapříčiní vysoký odliv zahraničních investorů, zůstaly nenaplněny. Většina ekonomů spatřuje příčinu v chování investorů v tom, že je spíš zajímá hospodářská stabilita země než stav veřejných financí. 24 Finanční podpora byla často kritizována, neboť zvyšovala riziko směřující k morálnímu hazardu. Výhody obrovských půjček by mohly zneužít, jak postižené země, tak jejich věřitelé. Tato situace by mohla utvrzovat všechny zúčastněné strany, že se můžou kdykoliv spolehnout na případnou pomoc MMF. A o případné odvracení další krize by se nesnažili. Rovněž sebejistota investorů by roztočila spirálu, kdyby financovali velmi rizikové projekty. Všichni by riskovali a oddalovali hrozící nebezpečí. 25 Vedle MMF se podíleli na poskytnutí finanční pomoci Světová banka, Asijská rozvojová banka a vlády rozvinutých ekonomik.

24

Mezi základní pilíře, které zaručily finanční pomoc byla restriktivní politika a restrukturalizace finanční, podnikové a sociální oblasti.

5.1 Restriktivní politika Stěžejní cílem bylo zastavit pokles měnového kursu a odstranění následných devalvací. Tohle opatření mělo vést k obnovení důvěry v měny domácích států. Proto restriktivní měnová politika přišla jako „vhodný“ nástroj. Spočívala ve zvyšování úrokových sazeb. Na druhou stranu vysoké úrokové míry měly za následek bankroty podniků podnikatelského sektoru, neboť nemalá část podniků byla zadlužena a nebyla solventní splácet své dluhy. Situace by byla mnohem horší bez těchto razantních opatření, neboť většina podnikatelských subjektů měla navíc i úvěry v zahraničních měnách. Postupem času se tohle opatření projevilo jako oprávněné a docházelo ke stabilizaci kurzu, zhodnocení měn a postupné snižování úrokových měr. Fiskální restrikce (minimalizace výdajů) měla za účinek oslabení domácí poptávky a obnovení rovnováhy běžného účtu platební bilance. K brždění výdajů rovněž přispívala měnová restrikce, což se v konečném důsledku projevilo poklesem ekonomické aktivity (recese). Prohloubení hospodářské recese je častým dopadem restriktivních politik, a proto by fiskální restrikce měla být opatrná . Bylo tedy nutné zavést fiskální expanzi 26 (zvýšení vládních výdajů), už jen z důvodů, že další snižování výdajů může způsobit společenskou nestabilitu. Pokles domácí poptávky ilustruje následující tabulce. Tabulka 5:Reálná celková domácí poptávka [ %]1996-1998

Země

1996

1997

1998

Thajsko

6,2

-7,6

-21,2

Indonésie

8,6

6,8

-20,4

Korea

8,2

-2,8

-23,9

Malajsie

5,3

7,2

-24

Zdroj: IMF, Supported Programs in Korea, Indonesia and Thailand –A Preliminary Assesment, IMF, Washington D. C. 1999 26

MMF špatnou predikcí poklesu ekonomické aktivity zapříčinil zhoršení fiskální nerovnováhy (zvýšily se výdaje státu na dovoz nutných potravin). Od toho okamžiku se brzy přešlo od opatření fiskální restrikce k používání postupné fiskální expanze.

25

5.2 Restrukturalizace K dlouhodobému řešení situace, která nastala v JV Asii, bylo potřeba navíc uplatnit reformy finančního sektoru, vyřešit problémy v podnikové sféře, liberalizovat operace na běžném účtu platební bilance a rovněž reformy v sociální oblasti. Potřeba restrukturalizovat finanční sektor byla velká, jeho nedokonalost a netransparentnost patřila mezi stěžejní příčiny vzniku krize, proto si zaslouží větší pozornost. Reforma finančního sektoru: Na začátek bylo potřeba inovovat kontrolní mechanismy a regulaci bankovního systému spolu s ostatními. Regulace spočívala v uplatňovaní různých limitů, jako na kapitálovou přiměřenost bank, na devizovou pozici, úvěrové angažovanosti a dalších. Na dodržování pravidel a monitoring činnosti finančních domů se ustanovili nezávislé instituce finančního dohledu. Uzdraveni finančního systému spočívalo v postupném likvidování nezdravých finančních institucí. V určitých případech mohlo dojít k fůzi. Restrukturalizace potencionálně slabých institucí vyžadovala prostředky jak z vlastních zdrojů jednotlivých států, tak z cizích zdrojů. Minimalizovat rozhodnutí jednotlivých vlád v otázkách alokace kapitálu. V tomto případě bylo žádoucí zamezit nekontrolovatelnému financování rozpočtového deficitu krátkodobým kapitálem. Další klíčovou slabinou finančního sektoru byla neschopnost institucí zhodnotit odpovídající míru rizika. Proto došlo k regulaci a zpřísnění podmínek v případě tvorby investičních pobídek. Konsolidace pravidel kontrolních činností institucí, spolehlivost a průhlednost dat byly dalším dílčím aspektem restrukturalizace sektoru finančních institucí.

26

V rámci celkové restrukturalizace probíhala navíc reforma v podnikovém sektoru a v sociální oblasti, které probíhaly pomalejším tempem než změny ve finančním sektoru. Postupy, jak restrukturalizovat podnikovou sféru spočíval v úpravě legislativy: Problematika splátkových kalendářů. Zajištění firem nebylo dostatečné a bylo potřeba vyřešit náležitosti a legislativní úpravy splátek. Stanovení pravidel a postupů jednotlivých konkurzů, bankrotů, exekucí a antimonopolních zákonů. Zejména urychlení jejich procesů. Liberalizace mezinárodního obchodu pomocí minimalizace tarifů a cel Posílení pravomocí úřadu na ochranu hospodářské soutěže. Podpora malých a středních podniků. Restrukturalizace dluhového břemene firem. Opatření v sociální oblasti byla nedílnou součástí strukturálních reforem. Negativní působení ekonomických událostí na obyvatelstvo si vyžádalo zmírnit dopady krize tím, že se nechal volný prostor vládám pro realizaci změn. Proti nízké zaměstnanosti se uplatnilo vytvoření různých rekvalifikačních programů a programů na zvyšovaní kvalifikace. Dále jednotlivé vlády dotovaly základní druhy potravin, základní služby, zajišťovaly dostupnost zdravotní péče, podporovaly vytváření nových pracovních míst a zvyšovaly výdaje na sociálním zabezpečení 27 .

5.3 Thajsko a Korea Mezi hlavní chyby, které byly Thajsku navíc vytýkány, patřil neprůhledný auditing firem, vysoká míra korupce, nedostatečná legislativní ochrana minoritních vlastníků akcií, špatný reporting a jiná pravidla upravující finanční a ekonomickou oblast. Thajská vláda upravila soudnictví, zprivatizovala státní sektor, harmonizovala účetní pravidla a auditing. Nakonec se ke konci března roku 1999 odhodlala k posílení domácí poptávky reformním 27

Systém podpor v nezaměstnanosti měla pouze Jižní Korea.

27

balíčkem. Balíček se zabýval strategií různých ekonomických náprav pro následující období. Stabilizačními doporučeními MMF se Thajská ekonomika ustálila na odpovídající výši. Začala se pomalu navracet důvěra veřejnosti. Naskytly se nové zdroje, které financovali výdaje státního sektoru na vytváření nových pracovních míst a posilovali kvalifikaci pracovníků. V rámci daňových opatření došlo k poklesu sazby z daně přidané hodnoty a také se podpořilo podnikání snížením daně ze zisků malých společností. V Koreji se v rámci restrukturalizace ustanovila tzv. tripartitní smlouva. Tenhle kontrakt byl detailním návodem ekonomické restrukturalizace. Razantním krokem byla transformace krátkodobého zahraničního dluhu domácích domů na dluh dlouhodobé podstaty. Dluh zněl na částku téměř 22 miliard USD a byl garantovaný korejskou vládou. Nemalou reformou prošly finanční instituce. Vládní rekapitalizaci prošly dvě největší banky a to První korejská banka a Soulská banka. Navíc komise FSC 28 (Financial Supervisory Commision) uvalila rehabilitační program na uzdravení pro 12 korejských bank. Ostatní banky, které nebyly zavřeny, se zbavily dluhů navýšením kmenového kapitálu . Na pročištění finančních institucí od špatných půjček byla založen fond (The Nonperforming Asset Resolution Fund). Zavedení této instituce si vyžádal „úvěrový boom“ v 90. letech, který ilustruje následující tabulka. Tabulka 6:Objem poskytnutých půjček [%]1993-1997

Země

1993

1994

1995

1996

1997

Korea

12,94

20,08

15,45

20,01

21,95

Indonésie

25,48

22,97

22,57

21,45

46,42

Malajsie

10,8

16,04

30,65

25,77

26,96

Filipíny

40,74

26,52

45,39

48,72

28,79

Singapur

15,15

15,25

20,26

15,82

12,68

Thajsko

24,03

30,26

23,76

14,63

19,8

Hongkong

20,15

19,94

10,99

15,75

20,10

Zdroj: Corsetti, Petenti, Roubini: What cause the Asian curency and financial cisis? Part 1. A Macroeconomic Overview, NBER, Working paper 6833, 1998, URL: http://papers.nber.org/papers/w6833.pdf

28

Informace z internetového zdroje: http://www.fsc.go.kr/eng/

28

5.4 Stabilizovalo restriktivní doporučení Thajsko a Koreu? První, kdo požádal o pomoc MMF bylo Thajsko. Předběžný kontrakt mezi vrchními představiteli thajské vlády a MMF byl podepsán v listopadu 1996. Mezi základní pilíře smlouvy patřila zejména stabilizace krizové situace a podpoření ekonomického růstu. Ale doporučení MMF(restriktivní program) v Thajsku zapříčinily spíš přítěž, než aby pomohly vylepšit stávající ekonomickou situaci. K obnovení důvěry investorů a stabilizaci ekonomiky nedošlo. Thajsko muselo investovat prostředky do soukromého sektoru. Také muselo financovat celkové náklady na restrukturalizaci ekonomiky a rekapitalizaci bank. Krátce poté co zasáhla krize Thajsko, podepsala Korejská vláda v červnu 1997 s MMF předběžnou smlouvu. V Koreji se na rozdíl od Thajska obnovila restriktivním doporučením alespoň důvěra investorů a došlo k mírně stabilizaci. Mírná stabilizace podnítila prodej podhodnocených aktiv zahraničním subjektům, čímž se stimuloval příliv kapitálu do ekonomiky. Jinač zde doporučení MMF mělo stejné důsledky 29 jako v Thajsku.

29

Nedošlo k obnovení ekonomického růstu a krize po implementaci opatření MMF se v budoucnu spíše prohloubila.

29

6 JV Asie dnes „V roce 2007 se očekává , že ekonomický růst Emerging East Asia 30 už druhý rok po sobě převýší hranici 8%. V roce 2008 zaznamená mírný pokles. Naše předpovědi ekonomického růstu budou důsledkem enormní a nečekané domácí poptávky tažené zrychlujícím hospodářským růstem Číny“ 31 . Rychlý vzestup hospodářství v Číně má vliv na zbytek východní Asie. Její růst pomáhá ekonomikám v jejím samostatném růstu. Tenhle proces není sám o sobě, neboť země musí využít svých komparativních výhod, popřípadě objevovat nové trhy a přizpůsobovat se tržním podmínkám dynamického prostředí trhu 32 . Reálný příjem na hlavu v jihovýchodní Asii se několikanásobně zvýšil oproti období před krizí. Za povšimnutí stojí si všimnout, jak dlouho trvalo jednotlivým zemím dostat se na úroveň, které dosahovaly těsně před krizí. Mezi prvními byla Korea a Malajsie, jak ilustruje následující graf. Graf 1:Reálný příjem na hlavu 1996-2006(1997=100)

Zdroj:http://www.imf.org/external/pubs/ft/survey/so/2007/CAR0530A.htm

Zaměříme-li se na region JV Asie dnes, můžeme sledovat pozoruhodný mechanismus. V regionu převláda nejistota investovat. Příliv investic se několikanásobně zmenšil oproti období před krizí (1990-1996). Studie MMF (Regional economic outlook – Asia and Pacific) 30

Emerging East Asia, které zahrnují rozvinutý region východní Asie-Čína, Indonésie, Malajsie, Filipíny, Thajsko, Vietnam a jiné. Rovněž zahrnuje nově industrializované ekonomiky (NIEs) jako Korea, Hongkong, Singapur a Taiwan. 31 World Bank: Full Report East Asia and Pacific Update: Will Resilience Overcome Risk?, November 2007 32 Studie: Winter, Alan, Yusuf, Shahid : Dancing with Giants . China, India and the Global Economy, World Bank, 2006

30

hledá příčinu „investiční nejistoty“ v tom, že hospodářství jednotlivých zemí prošlo složitým vývojem restrukturalizace. Firmy opouští ty trhy, kde držely majoritní podíl a orientují se na nové segmenty trhu. Na druhé straně se odborníci shodují v tom, že hlavním problémem investorů je nejistota stabilního zhodnocování investic. „Diskuze bankovního sektoru poukázala na to, že poskytování bankovních půjček soukromému sektoru během krize snížila význam jejich činnosti na posledních deset let, zatímco význam vlastníků pohledávek v zahraničí stoupl. Tato situace pravděpodobně vedla ke změně, kde nedávné posílení domácí poptávky vedlo k většímu objemu půjček pro podnikový sektor. V tomto kontextu bylo důležité zabezpečit rychlejší poskytnutí půjček. Nesměla se zhoršovat jejich kvalita a musela se omezit jejich zranitelnost.

Kvalita

bankovního sektoru a kapitálová přiměřenost bank v regionu se podstatně zlepšila. Průměrná míra 33 Non-performing loans (NPL-špatné úvěry), jenž v roce 2002 dosahovala úrovně 10% klesla na 5% v polovině roku 2007. Region výrazným úsilím zdokonalil regulaci a dohled. Také posílil stabilitu bankovního systému. Ale tohle není všechno. Měl by ještě navíc vynaložit úsilí, kdy je potřeba upravit a dosáhnout mezinárodních standardů“ 34 . Ze studie světové banky lze vypozorovat, že země jihovýchodní Asie vynaložily spousty úsilí, aby posílili finanční sektor. Na druhou stranu, finanční sektor vedle absence mezinárodních standardů, postrádá 100% naplnění tzv. Basilejských principů bankovního dozoru 35 : ƒ

Mezinárodní dohled nad nadnárodními aktivitami bank

ƒ

Regulace a pravidla na ocenění kvality aktiv a všech ostatních materiálových rizik

ƒ

Kritéria a procesy udělení licencí bankám

ƒ

Nezávislost a zdroje bankovních dozorů

33

Průměrná míra zahrnovala index 5 zemí. Míra NPLs jednotlivých zemí dosahuje mnohdy vyšší úrovně než 5%. Zpráva:World Bank: Full Report East Asia and Pacific Update: Will Resilience Overcome Risk?, November 2007 popisuje takhle finanční sektor JV Asie a Číny. 35 Kolektiv autorů: The review of the Basel Core Principles for Bankig Supervision, BIS 2006, ISBN 92-9197709-8 34

31

ƒ

Nápravná opatření implementovaná dohlížející autoritou v případě neplnění pravidel bankami

Co se týče budování devizových rezerv, tak jednotlivé země JV Asie podnikly případné kroky. Všechny ekonomiky se snaží dodržovat tzv. „Greenspan-Guidottovo pravidlo“, kdy poměr devizových rezerv ke krátkodobému dluhu musí být větší než jedna. Navíc odborné studie se shodují v tom, že míra rezerv by se měla navyšovat v tom okamžiku, kdy vzroste pravděpodobnost náhlého pozastavení přísunu kapitálu zemím. Podle určitých kritériích pravděpodobnosti byla spočtena optimální míra rezerv 36 pro země JV Asie jako 25% HDP (horním limit). Rezervy zemí JV Asie se v roce 2006 pohybovaly vysoko v průměru okolo hodnoty 46%. Mnoho zemí rovněž přijalo pohyblivý směnný kurz. Tenhle krok umožnil efektivnější vstřebání případných šoků zapříčiněné změnami úsudku jednotlivých investorů. Pohyblivý směnný kurz umožňuje úrokové míře lépe reagovat na domácí podmínky. Rovněž pomáhá bankám a firmám vyvarovat se rizikům kurzu. Přijmutí pohyblivého směnného kurzu nebylo pro Asii jednotné a některé země kurs rychleji přijaly než ostatní 37 . Graf 2:Reálný směnný kurz jednotlivých zemí (2000=100)

Zdroj: http://www.imf.org/external/np/speeches/2007/pdf/051607-2.pdf

36

Olivier Jeane, Romain Ranciere: The optimal level of international reserves for emerging countries, 2006 IMF: Asia and the IMF: 10 Years After the Asian Crisis: Speech by Mr. David Burton, Director of the Asia & Pacific Department, IMF,At a conference organized by the Woodrow Wilson Center for International Scholars Washington D.C., May 16, 2007 37

32

Transparentnost pravidel a přístupnost informací se znatelně zdokonalila. Vrchní představitelé Asie s pomocí Mezinárodního měnového fondu nyní rutinně již zveřejňují informace, jako ukazatele zahraničního dluhu a míry rezerv. Nově se publikují údaje interpretující peněžní ukazatele.

6.1 Čemu Asie bude čelit dalších 10 let38 ? David Burton 39 upozorňuje: „Asie stalé čelí rostoucí finanční integraci a to jak na globální , tak na regionální úrovni. Jediný problém, kterým se musí jednotlivé země zabývat je, jak zacházet s tak enormním přílivem kapitálových toků do země. Zatímco čisté přítoky se během posledních deseti let relativně neměnily, hrubé přítoky a odtoky kapitálu prudce stouply. Nárůst odtoků je obzvláště pozoruhodný. Odráží rostoucí touhu asiatů investovat za hranice svého regionu. Tenhle trend je přirozený a prospěšný důsledek rostoucí finanční integrace Asie do globálního hospodářství.“

Graf 3:Struktura přílivu a odlivu kapitálu 1986-2006

Zdroj: http://www.imf.org/external/np/speeches/2007/pdf/051607-4.pdf

38

David Burton and Alessandro Zanello, článek IMF Survey Magazíne:Countries and Regions: Asia Ten Years After, http://www.imf.org/external/pubs/ft/survey/so/2007/CAR0530A.htm, 30. května, 2007. Tato studie se zaměřuje mimo jiné právě na tyto dva problémy. 39 IMF: Asia and the IMF: 10 Years After the Asian Crisis: Speech by Mr. David Burton, Director of the Asia & Pacific Department, IMF,At a conference organized by the Woodrow Wilson Center for International Scholars Washington D.C., May 16, 2007

33

Posledních deset let se soustavně prohlubuje v jednotlivých regionech nerovnoměrnost důchodů. Příčiny asijské nerovnoměrnosti důchodů jsou dosti komplikované. Mezi hlavní příčiny způsobující nerovnoměrné rozdělení v důchodech se na jedné straně jeví rozdílná transformace hospodářství (přechod od zemědělství na průmyslovou činnost). Na druhé straně rozdíly ve vývoji technologického pokroku rozvinutých ekonomik zapříčinily disparitu důchodů.

34

7 Závěr Po přečtení odborné literatury a odborných prací, jenž se zabývají asijskou krizí, jsem dospěl k určitým závěrům. Zejména musím zdůraznit, že na problematiku asijské finanční krize neexistují jednotné názory. Především na příčiny krize se liší názory jednotlivých představitelů z ekonomické oblasti. Za stěžejní příčinu podle většiny ekonomů a MMF je považovaná problematika kapitálových toků, slabosti finančního sektoru a míry devizových rezerv. Asijská krize nově poukázala na fakt, že příliv zahraničního kapitálu do země není tak pozitivním jevem, jak se dosud zdálo. Na druhou stranu zesílila důraz na liberalizaci kapitálového trhu, kdy se musí respektovat nová regulační a kontrolní pravidla. Liberalizace nebyla vždy provedena úspěšně, jenž ilustruje tahle práce na příkladu korejské ekonomiky. Finanční sektor prošel podstatným vývojem a objem špatných úvěru se snížil na historické minimum. Na pročištění finančního sektoru od špatných půjček, které neobezřetně poskytoval finanční sektor subjektům, byl zřízen fond ((The Non-performing Asset Resolution Fund). V Koreji došlo k rekapitalizaci stěžejních bankovních domů a ostatní banky podstoupily rehabilitační program FSC. Na druhou stranu, finanční sektor musí ještě 100% implementovat naplnění tzv. Basilejských principů bankovního dozoru. Vedle reformy finančního sektoru bylo potřeba restrukturalizovat podnikovou sféru, která spočívala především v nápravách legislativy. Došlo ke stanovení pravidel a postupů jednotlivých konkurzů, bankrotů, exekucí a antimonopolních zákonů. Zejména urychlení jejich procesů. Pomocí minimalizace tarifů a cel se liberalizoval mezinárodní obchod. Došlo i k opatřením v sociální oblasti. Negativní dopady ekonomických událostí na obyvatelstvo si vyžádaly podniknout patřičně kroky. Na podporu zaměstnanosti se vytvářela nová pracovní místa a vytvářely se různé rekvalifikační programy. Pokud se týče budovaní devizových rezerv, tak je potřeba dodržovat tzv. „GreenspanGuidottovo pravidlo“, kdy poměr devizových rezerv ke krátkodobému dluhu musí být větší

35

než jedna. Navíc by se měla míra rezerv navyšovat v okamžiku, kdy vzroste pravděpodobnost náhlého pozastavení přísunu kapitálu do země. Mnoho zemí rovněž přijalo pohyblivý směnný kurz. Přijmutí pohyblivého směnného kurzu nebylo pro Asii jednotné a některé země kurs rychleji přijaly než ostatní. Důsledkem bylo, že umožnil efektivnější vstřebání případných šoků zapříčiněné změnami úsudku jednotlivých investorů. Je zřejmé, že země urazily dlouhou cestu od chvíle, kdy byly zasaženy krizí. Ale s postupujícím trendem globalizace a liberalizace světové ekonomiky se zvyšuje nebezpečí rychlejšího šíření ekonomických problémů. V budoucnu můžou asijské ekonomiky čelit novým problémům.

36

8 Seznam zdrojů: BIS: The review of the Basel Core Principles for Bankig Supervision, BIS 2006, ISBN 929197-709-8 BLAŽEJOVSKÁ M.:Bakalářská práce: Měnové a Finanční krize v JV Asii a její dopad na země regionu, VŠE, Praha, 2006 CORSETTI, PETENTI, ROUBINI: What cause the Asian curency and financial crisis? Part 1. A Macroeconomic Overview, NBER, Working paper 6833, 1998, URL: http://papers.nber.org/papers/w6833.pdf DAVID BURTON AND ALESSANDRO ZANELLO, článek IMF Survey Magazine:Countries and Regions: Asia Ten Years After, URL: http://www.imf.org/external/pubs/ft/survey/so/2007/CAR0530A.htm, 30. května, 2007 DVOŘÁK, P.: Finanční krize jako globální problém a možnosti jeho vzniku v ČR, VŠE, 2004 GHOSH, B. N.: Global Financial Crises and Reforms. Case and caveats. London and New York, Routlage 2001 GHOSH, S. : East Asian Finance: The Road to Robust Market, World Bank, 2006 HELÍSEK, M. :Měnové Krize: Empirie a teorie, Professional Publishing, Praha, 2004 HOLUB A. : Industrializace rozvojového světa (tendence, strategie a důsledky pro ekonomickou spolupráci socialistických a rozvojových zemí), Academia, Praha, 1989 HOLUB, A. ; ADAMCOVÁ L. : Rozvojová ekonomika: Vybrané problémy 1. díl, VŠE, Praha, 1999 HOLUB, A. ; FOLTÝN, J., ORDNUNG, N. : Rozvojová ekonomika, VŠE, Praha, 1995 IMF: International Financial Statistics. Yearbook 2003, May 2004. IMF, Washington D. C. , 2003, 2004 IMF, Supported Programs in Korea, Indonesia and Thailand –A Preliminary Assesment, IMF, Washington D. C. ,1999 IMF: REGIONAL ECONOMIC OUTLOOK: Asia and Pacific, IMF, 2007 IMF: Asia and the IMF: článek 10 Years After the Asian Crisis: Speech by Mr. DAVID BURTON, Director of the Asia & Pacific Department, IMF,At a conference organized by the Woodrow Wilson Center for International Scholars Washington D.C., May 16, 2007 JONÁŠ, J. : Světová ekonomika na přelomu tisíciletí, Management Press, Praha , 2000 KRUGMAN, P. :Crises: The Next Generation? Razin Conference draft, Tel Aviv Univ. 2001 KRUGMAN, P.: The Myth of the Asia´s Miracle. Forreign Affairs, November/December 1994 Mexico and Korea: Main Economic Indicators. December 1995, January 1999, January 2000. MORGAN, J. P. : World Finacial Markets, 1998, 232 s.; URL: http://www.jpmorgan.com OLIVIER JEANE, ROMAIN RANCIERE: The optimal level of international reserves for emerging countries, 2006

37

ORDNUNG, N. : Postavení rozvojových zemí ve světové ekonomice na prahu 80. let (tendence, problémy a perspektivy), EÚ ČSAV, Praha, 1981 STIGLITZ J. E. :Jiná cesta k trhu-Hledání alternativy k současné podobě globalizace, VŠE, Praha, 2003 WINTER, ALAN, YUSUF, SHAHID : Dancing with Giants . China, India and the Global Economy, World Bank, 2006 WORLD ECONOMIC OUTLOOK: The Asian Crisis and The Region´s Long term Growth Performance, IMF, 1998 WORLD ECONOMIC OUTLOOK: From Crisis To Recovery In The Emerging Market Ecocnomies, IMF, 1999 WORLD BANK: The East Asian Miracle: Economic growth and public policy, Oxford University Press, 1993 WORLD BANK: Full Report East Asia and Pacific Update: Will Resilience Overcome Risk?, November 2007 http://worldbank.org http://imf.org http://bis.org http://www.oecd.org http://adb.org http://jpmorgan.com http://www.fsc.go.kr/eng/

38

9 Seznam tabulek a grafů: Tabulka 1:Reálný měnový kurs vybraných zemí 1994-1998 (1995=100) ................. 11 Tabulka 2:Příliv zahraničního kapitálu v mld. USD do nově vznikajících tržních ekonomik v Asii, Latinské Americe, Evropě a Africe (1995-1997) ..................... 14 Tabulka 3:Indikátor zadlužení 1996 v %................................................................... 15 Tabulka 4:Poskytnutí finanční podpory..................................................................... 24 Tabulka 5:Reálná celková domácí poptávka [ %]1996-1998 .................................... 25 Tabulka 6:Objem poskytnutých půjček [%]1993-1997.............................................. 28 Graf 1:Reálný příjem na hlavu 1996-2006(1997=100).............................................. 30 Graf 2:Reálný směnný kurz jednotlivých zemí (2000=100) ...................................... 32 Graf 3:Struktura přílivu a odlivu kapitálu 1986-2006................................................. 33

39

10 Přílohy: Tabulka 1: Ekonomický růst jednotlivých ekonomik

Zdroj: World Bank :East Asia Region, Říjen 2007

Graf 1: Objem špatných úvěrů finančního sektoru vybraných zemí v [%] 2000-2007 (červen)

Zdroj: World Bank: Full Report East Asia and Pacific Update: Will Resilience Overcome Risk?, November 2007

40