STÁTNÍ SOCIÁLNÍ PODPORA

SEŠITY PRO SOCIÁLNÍ POLITIKU

STÁTNÍ SOCIÁLNÍ PODPORA

JUDr. Michaela Kepková editor

SOCIOKLUB

1. Úvod Závažným problémem analýzy a také studia sociální politiky, jejího vývoje a jednotlivých sociálně politických opatření státu je nedostatek informací, které by dokumentovaly konkrétní historickou sociálně ekonomickou situaci, úroveň tehdejšího poznání, právní a ekonomické limity a bariéry, východiska, která vedla k volbě těch či oněch řešení, jakož i mnohostrannost vlivů, které se při jejich přípravě, schvalování a realizaci uplatnily. Sociálně ekonomická opatření se realizují zpravidla ve formě zákonů, kterém představují výsledek společenské dohody. Mezi návrhy odborníků a výslednými dokumenty jsou rozdíly. Ke korekcím výchozích dokumentů dochází v připomínkovém řízení, při jednání vlády, změny navrhují ještě poslanci při schvalování zákonné normy a podobně. Tyto korekce nelze prakticky dodatečně vysvětlit na základě těch dokumentů, které jsou potom veřejně dostupné. V zásadě lze využít především, a často i pouze, přijatá znění zákonů a vyhlášek, realizujících ty či ony kroky. Součástí těchto dokumentů nejsou důvodové zprávy, kde se vysvětlují základní věcné, právní a ekonomické důvody a argumenty. Samotný zákon pak říká pouze "co", nikoliv však "proč". Není možné konfrontovat původní pracovní návrhy, výsledky připomínkového řízení a důvody, které vedly ke změnám. Není ani dodatečně zjistitelné, které orgány a kteří odborníci a z jakých pozic podpořily nebo torpédovaly navržená řešení. Pro dodatečnou objektivní analýzu je to podstatná komplikace, protože se může stát, že zachytí jen "stíny a odlesky" událostí a dramat, které proběhly. Vypracované, ale nepřijaté dokumenty zmizí zcela. Dokumenty, které nevyústí v právní normu, projevy vedoucích resortů, materiály pro mezinárodní organizace a konference se objeví nejvýše v podobě článků. To vše poněkud deformuje vidění decizní sféry zvenčí. Závažný problém pak vyvstává zejména pro ty, kteří chtějí podstatu jednotlivých řešení pochopit, a především pro ty, kteří chtějí tento systém rozvíjet či měnit. Sociální dávky jako nositelé sociálních transférů mají svůj specifický „život“, mají svoji „minulost“, zákonitý i nahodilý vývoj, své vzájemné vztahy, možnosti a limity, bariéry, za nimiž se buď ztrácí smysl dávky nebo na druhé straně narůstá riziko zneužití. Různé typy dávek umí ošetřit jedny a neumí ošetřit jiné sociální situace. Jednotlivé dávky získají dlouhým vývojem určitou vnitřní logiku a sevřenost a jejich nerespektování dávku zahubí, protože začne působit jinak, než zákonodárce stanovil. Ani výpočet nákladů na jednotlivé sociální dávky, řešící různé sociální situace u různých sociálních skupin s různou strukturou příjmů není, jak se leckomu občas zdá, zdaleka triviální záležitostí. Literatura o těchto fenoménech, mající téměř povahu alchymie, neexistuje, předává se ústním sdělením a její vlastnictvím vede k určitému monopolu. V demokratické společnosti má ovšem každý společenský subjekt právo na takové informace, které mu umožní komplexní pohled na sociální politiku a které mu umožní posuzovat politiku státu a koncipovat vlastní plnohodnotné alternativy. K dosažení tohoto cíle by měla přispět tato publikace. Jedním z nejvýznamnějších kroků sociální reformy v České republice bylo vytvoření dávkového systému státní sociální podpory jako jednoho ze tří systémů sociální ochrany obyvatel. Jeho příprava trvala pět let, od prvních dnů ledna 1990 do října 1995, kdy byla uskutečněna první fáze zavedení tohoto systému. Zavedení tohoto systému představovalo gigantický úkol, protože se současně zásadně měnil jak systém dávek, tak se vytvářel zcela nový systém plátců a to k jednomu datu. Byl

vytvořen pružný parametrický sociální systém umožňující reagovat na sociálně ekonomické potřeby státu. Tato publikace chce přiblížit širší souvislosti vzniku tohoto systému. Ukázat v jakých sociálně politických podmínkách vznikal, na jaké situace reagoval, jaká byla jeho východiska. Ukázat z jakých východisek autoři systému vycházeli, jaké vlivy se při hledání nových řešení uplatňovaly, jak se postupně měnily předložené návrhy až po platnou úpravu, tedy ukázat proč je tento dávkový systém právě takový, jaký je dnes. Přináší s krátkými komentáři i bez nich retrospektivně studie, články i výňatky různých dokumentů, které byly podkladem pro rozhodování decizních orgánů. Chce připomenout některé významné či zajímavé momenty, které předcházely nebo provázely tvorbu systému státní sociální podpory a vyvrcholily přijetím zákona o státní sociální podpoře Parlamentem ČR dne 26.května 1995. K osvětlení souvislostí tématu této práce jsou logicky využity i dokumenty, které se týkají zaniklého federálního státu a jeho orgánů (ČSFR). 2. Sociálně ekonomické souvislosti vzniku státní sociální podpory Vytvoření státní sociální podpory bylo součástí procesu sociální reformy. K výchozím principům celkové společenské a ekonomické přestavby již na konci roku 1989 patřil požadavek na reformu sociálního systému. Byly stanoveny cíle, aby tento systém omezil státní paternalismus a zvýšit participaci občanů na řešení svých sociálních situací. Byl stanoven cíl snížit závislost rodin na sociálních příjmech a snížit podíl sociálních výdajů na hrubém domácím produktu. Byl vysloven požadavek, aby byla sociální politika cílená a opustila svoji dosavadní rovnostářskou plošnost, se kterou byly různé dávky, zejména rodinám poskytovány všem stejně, bez ohledu na skutečnou potřebu. Sociální politika, či přesněji řečeno sociální redistribuce nadále neměly deformovat primární sociální rozvrstvení společnosti, které se vytvořilo na trhu práce, nýbrž jen účelně korigovat jeho společensky neadekvátní důsledky a tvrdosti. Na druhé straně byl vysloven požadavek , aby byla zabezpečena reálná sociální ochrana těm, kteří ji prokazatelně potřebují, v takové míře v jaké ji potřebují, a v závislosti na vlastní snaze obtížnou sociální situaci překonat. Sociální politika v období transformace sehrávala dvě základní role. První rolí byla role instrumentální. Sociální politika se stala nástrojem, který umožňoval kompenzovat nepříznivé sociální důsledky jednotlivých ekonomických reformních kroků, chránit sociálně ohrožené skupiny obyvatel a zabezpečovat politickou průchodnost ekonomické reformy. Druhou rolí byla role koncepční. Jejím úkolem bylo vytvořit takové systémy sociální ochrany obyvatel, které by odpovídaly novým potřebám demokratického státu s tržní ekonomikou. Současné zabezpečování obou rolí bylo značně obtížné, protože aktuální sociální ochranu bylo třeba realizovat pomocí již nevyhovujících dávkových systémů, které zpravidla neobsahovaly možnost posuzování příjmů osob a rodin, tedy diferenciaci pomoci, bylo riskantní zvyšovat některé dávky, protože nebylo jisté, zda budou v budoucím nově koncipovaném systému zachovány či budou zrušeny.

Proto byla jednotlivá opatření např. v oblasti podpory rodin velmi střídmá a opatrná. Bylo třeba volit celou řadu specifických postupů a praktik, které umožnily splnit roli sociální ochrany. Následující výňatky charakterizují jednak instrumentální roli sociální politiky, která se projevila ve zvyšování jednotlivých sociálních dávek a jednak růst životních nákladů rodin s dětmi , který bylo třeba systémem sociální ochrany obyvatel kompenzovat.

2.1. Vývoj dávek pro rodiny a děti po roce 1989 - před vznikem státní sociální podpory . Výňatek ze studie“ Náklady na děti - přístupy a aplikace v sociální politice“ autoři Víšek, Kepková, Kudlová, vydal START - Nadace pro výzkum sociální transformace, Praha, duben 1995. „V praktické politice vlád, v jejichž kompetenci bylo v průběhu počátečního reformního období realizovat zásadní sociálně politické akty (tj. do konce roku 1992 federální vláda) ve skutečnosti jen do konce září 1992 (a poté vláda České republiky), se uplatňuje řada prvků pozitivně přispívajících k její společenské akceptaci. Jde o praxi zveřejňování reformních kroků, o otevřené deklarování jejich sociálních důsledků, deklaraci způsobu sociální ochrany ohrožených skupin obyvatel a následující splnění vlastních slibů. Jde také o tripartitní vyjednávání, o snahu o veřejnou politiku a další. Samozřejmě hlavní jsou skutečné aktivity směřující ke kompenzaci negativních sociálních důsledků jednotlivých kroků ekonomické transformace (7, 8). V souvislosti s liberalizací cen byla od 1. 7. 1990 zavedena nová dávka určená pro všechny občany - s t á t n í v y r o v n á v a c í p ř í s p ě v e k (SVP). Ve výši 140 Kč měsíčně byla tato dávka určena ke kompenzaci zvýšených životních nákladů v souvislosti s růstem spotřebitelských cen, zejména potravin. Uvažovalo se s poskytováním vyššího příspěvku v případě závislosti občana na dietním stravování, ale řešení nebylo přijato a uplatnilo se až v dávkách sociální péče (9). Od 1. května 1991 byl SVP zvýšen o 80 Kč měsíčně tj. na 220 Kč nezaopatřeným dětem a důchodcům, a to v souvislosti se zvýšením cen paliv a tepelné energie. V souvislosti s přijetím státního rozpočtu na rok 1992 byl nárok na SVP od 1. ledna 1992 zrušen osobám ekonomicky aktivním a ponechán v nezměněné výši důchodcům a nezaopatřeným dětem. Byl také ponechán osobám, které pobíraly rodičovský příspěvek ve výši 140 Kč. Přijetí tohoto opatření znamenalo, že nárok na SVP ztratili rodiče nezaopatřených dětí, kteří činí cca 60 % ekonomicky aktivních osob. Roční příjem úplné rodiny se snížil o 3 360 Kč. Další změny, které se týkaly okruhu příjemců SVP nastaly v roce 1993. S účinností od 1. 1. 1993 nenáležel SVP poživatelům důchodů, jejichž příjem z výdělečné činnosti dosáhl výše minimální mzdy (2 200 Kč) nebo byl vyšší. S účinností od 1. 4. 1993 se zavedlo další omezující kritérium pro nárok na SVP pro nezaopatřené děti a poživatele rodičovského

příspěvku, a to sice příjem do výše dvojnásobku životního minima společně posuzovaných osob. Toto opatření, které platí dodnes si vyžádalo pravidelné čtvrtletní vykazování příjmů. O dávku je třeba pravidelně žádat. Při žádosti se vychází z čistého příjmu po odečtení daní a pojistného na sociální zabezpečení, příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a zdravotní pojištění. U osob samostatně výdělečně činných se za příjem považuje vyměřovací základ stanovený pro placení pojistného. Vzhledem k obtížné sociální situaci rodin s dětmi s nízkými příjmy a v souvislosti s posunem termínu zavedení nového systému státní sociální podpory na 1. 1. 1996 se zvýšil SVP vyplácený nezaopatřeným dětem v rodinách s příjmem do 1,5 násobku životního minima o 100 Kč tj. z 220 Kč na 320 Kč měsíčně a to s účinností od 1. 4. 1994. U dětí, které žijí v rodinách s příjmem od 1,5 násobku do 2 násobku životního minima byl ponechán SVP v dosavadní výši 220 Kč. Od 1. 10. 1994 byl zrušen nárok na SVP u poživatelů rodičovského příspěvku na SVP, který jim náležel stále ve výši 140 Kč měsíčně a stal se součástí rodičovského příspěvku. Obdobně byl zrušen k 1. 12. 1994 nárok na SVP u poživatelů důchodů a stal se rovněž pevnou částí důchodů. (10) U státního vyrovnávacího příspěvku od roku 1991 byl tak postupně omezován okruh příjemců této dávky. Z dávky, která byla při svém vzniku zcela plošnou, "všelidovou" dávkou se tak postupně stala dávka sociální a adresně vyplácená, t.j. testovaná příjmem a určená dětem, žijícím v rodinách s nízkým příjmem. Není proto nelogické, že bude nakonec transformována do systému státní sociální podpory a položí základ sociálnímu příspěvku, dávce určené rodinám s nízkými příjmy. (11) P ř í d a v k y n a d ě t i a v ý c h o v n é k d ů c h o d ů m jsou dosud dávkou nemocenského (důchodového) pojištění a od roku 1985 až do roku 1993 nebyly upravovány ani systémově měněny. Přídavky na děti byly vypláceny ve výších stanovených podle počtu dětí v rodině. Na jedno dítě činily 200 Kč, na dvě děti 65é Kč, na 3 děti 1210 Kč a na 4 děti 1720 Kč a na každé další dítě 350 Kč měsíčně. Za sociálně nespravedlivé se považovalo, že nejde o nárok dítěte, ale že je dávka dávkou nemocenského pojištění a nárok na ně se pozbyl při neplnění pracovních povinností (zameškané směny) rodičem. Výše dávky na dítě také závisela na počtu sourozenců. Proto byl ve Scénáři sociální reformy zdůrazněn nárok dítěte na tuto dávku. Zvyšování přídavků v této podobě by prohlubovalo tyto nežádoucí konsekvence a bylo jedním z důvodů, proč nebyly valorizovány. Změnit konstrukci se, jak je uvedeno dříve, nepodařilo. Od 1. 11. 1993 byly přídavky na děti a výchovné k důchodům upraveny, a to s přihlédnutím k tehdy již zpracovaným záměrům nově navrhovaného systému státní sociální podpory. Výše obou těchto dávek byla upravena jednotně, t.j. byla odstraněna odlišnost při vyplácení výchovného na jedno dítě u poživatele invalidního důchodu - do té doby činilo toto výchovné 250 Kč. (11,12) Podstatnou systémovou změnou bylo, že se konstrukce přídavků odvodila od životního minima, které je odlišné u různých věkových skupin. Výše přídavků na děti byla koncipována jako jedna třetina částky na výživu a ostatní základní potřeby dítěte podle tehdy platné sazby životního minima. Měsíční částky přídavků na děti činí od 1. 11. 1993 340 Kč na dítě ve věku do 6 let, 380 Kč na dítě ve věku od 6 do 10 let, 450 Kč na dítě ve věku od 10 do 15 let a 490 Kč na nezaopatřené dítě starší 15 let. Tato úprava byla prvním krokem k realizaci nového systému státní sociální podpory.

Zavěšení této dávky na významnou makroekonomickou veličinu, která je navíc ze zákona valorizována, bylo dlouhodobou snahou a vytvořilo předpoklady pro to, aby i přídavek na dítě byl v souvislosti s růstem životních nákladů, a na to navazujícím růstem životního minima, valorizován. Při následném zvýšení životního minima však tato korekce s ohledem na blížící se celkovou přestavbu systému nebyla provedena. Jako zmínku je třeba uvést, že celá diskuse o této úpravě se vedla zejména o stanovení podílu ze životního minima, a tak byl navržen i zákon. Pro legislativní pojednání však bylo tehdy ještě obtížné akceptovat stanovení výše částky jako procentuální podíl jiné částky, dokonce z jiného zákona. V zákoně se proto objevily vypočtené pevné částky, které svoji konstrukci zamlžily. Že jde o třetinu příslušné částky životního minima je uvedeno v důvodové zprávě, a ta se nepublikuje. K 1. 10. 1990 byla uzákoněna nová státní nároková dávka - r o d i č o v s k ý p ř í s p ě v e k. Rodičovský příspěvek nahradil dosavadní mateřský příspěvek, který náležel pouze matce při péči o jedno dítě do jednoho roku věku a při péči o dvě děti do dvou let věku nejmladšího dítěte (pokud se narodilo do 1. 1. 1988). Pokud se narodilo po tomto datu vyplácel se tento příspěvek do tří let věku dítěte. Zákon o rodičovském příspěvku sjednotil poskytování této dávky do 3 let věku dítěte, a to v jednotné částce 900 Kč měsíčně. Odstranilo se tím znevýhodnění rodin s prvním dítětem. Stanovením jednotné výše příspěvku se vyjádřilo základní pojetí této dávky jako sociálního příjmu rodiče v době péče o dítě. Tím vyvrcholily diskuse o možném pojetí této dávky jako dávky typu nemocensky pojistného, dávky nahrazující mzdu, jejíž výše by byla individuálně odvozena od mzdy. Zavedení rodičovského příspěvku sledovalo zkvalitnění potřebné individuální péče o děti, zlepšení jejich zdravotního stavu, sociální situace rodin s malými dětmi, zrovnoprávnění obou rodičů při péči o děti a snížení podílu dětí v jeslích. Předpokládalo se, že bude mít i vliv na žádoucí prodloužení intervalů mezi porody, které byly v ČSSR v průměru kratší než 3 roky, což bylo z medicínských pohledů považováno za nevyhovující. Rodičovský příspěvek byl zvýšen s účinností od 1. 4. 1992 na 1200 Kč a od 1. 2. 1994 na 1500 Kč měsíčně. Výše rodičovského příspěvku byla upravována vždy v návaznosti na úpravy částek životního minima tak, aby jeho úroveň sledovala vždy úroveň částky potřebné k zajištění výživy a základních potřeb dospělé osoby pečující o dítě. Valorizační mechanismus je v zákoně ovšem pojat z dřívějšího pojetí právní úpravy a váže se na růst průměrné mzdy. Vláda zvýší obě položky tohoto příspěvku (dávku i možný výdělek) tehdy, činí-li růst průměrné mzdy alespoň 5 %. Startovacím impulsem valorizačního mechanismu je růst mezd, valorizačním schématem je růst životních nákladů a životního minima. Poslední úprava rodičovského příspěvku byla provedena k 1. 10. 1994 a to na 1740 Kč. měsíčně. Současně byl ovšem zrušen SVP ve výši 140 Kč, takže reálné zvýšení činilo 100 Kč. Při pobírání rodičovského příspěvku musí být splněna podmínka osobní řádné celodenní péče o dítě avšak při splnění této podmínky zákon umožňuje rodiči i výdělečnou činnost. Ta je omezena buď časově - max. 2 hodiny denně- nebo výší výdělku - v současné době 1800 Kč měsíčně brutto. Smyslem této úpravy je vytvořit možnost pro zlepšení sociální situace rodiny při zachování smyslu dávky. Výdělečná činnost není omezena u osamělého rodiče. Podmínkou však v každém případě je, že dítě není umístěno v jeslích nebo obdobném zařízení a rodič musí potřebnou péči zajistit po dobu výdělečné činnosti jinou osobou. Tyto podmínky jsou změkčeny při péči o zdravotně postižené dítě. Příspěvek se vyplácí do 7 let věku

a dítě může navštěvovat předškolní zařízení, a to ohledem na potřebu rehabilitace a sociální integrace. Lze obecně konstatovat, že touto dávku kryje stát životní minimum osoby pečující o dítě a umožňuje ji si další částku ve výši životního minima vydělat, a to do tří let věku dítěte (resp. 7 let). Jedná se o významnou a světově unikátní dávku. Obdobná dávka je v Německu vyplácena pouze 6 měsíců. (14, 15, 16) J e d n o r á z o v ý p ř í s p ě v e k (17, 18). Obtížnou finanční situaci rodin s dětmi s nízkými příjmy se rozhodla v roce 1993 řešit vláda adresnou formou, a to výplatou jednorázového příspěvku. Konstrukce této dávky vycházela již z "filosofie" a matematického kalkulačního aparátu systému státní sociální podpory. Rozsah příjemců byl určen příjmem nižším než 1,25 násobek životního minima. Výhodnější kritéria byla zvolena u poživatelů výchovného a u dětí žijících pouze s jedním (osamělým rodičem). Tomuto okruhu náležel jednorázový příspěvek do výše příjmu nižšího než dvojnásobek jejich životního minima. Důvodem odchylné úrovně nároku byla dlouhodobě nepříznivá sociální situace rodin osamělých rodičů. Jednorázový příspěvek byl vyplacen v srpnu 1993 na každé dítě žijící v domácnosti se závislými příjmy (do stanovené hranice), a to ve výši částky životního minima stanovené k zajištění výživy a ostatních osobních potřeb podle věku dítěte, tj. ve výši 1020, 1130, 1360 a 1470 Kč. Rozhodným příjmem pro zjištění a stanovení nároku na tuto dávku byl příjem dosažený ve 2. čtvrtletí roku 1992. U dětí, kterým náleželo výchovné k důchodům se vyplatil jednorázový příspěvek v jednotné výši 1470 Kč, bez ohledu na jejich věk. Tímto nesystémovým řešením se opět vyhovělo požadavku plátce této dávky České správě sociálního zabezpečení, aby byly chráněny její zájmy v oblasti administrativní náročnosti. Je vhodné připomenout, že návrh na jednorázové posílení příjmů rodin byl uvažován a navrhován již na konci roku 1991. S tímto cílem byl na FMPSV připraven návrh jednorázové dávky. Ten byl před předložením do Federálního shromáždění osvojen skupinou levicových poslanců a předložen jako poslanecký návrh. Nebyl přijat, a proto byl předložen upravený návrh ministerstva vyplatit jednorázový příspěvek na děti do rodin, do nichž byly po dobu několika měsíců v průběhu roku vypláceny dávky sociální péče a byla přitom ověřena jejich sociální ohroženost. Tento návrh neprošel ve FS o jediný hlas.

Vedle dávek, které se týkají velkých skupin rodin, existuje řada dávek co do rozsahu poskytování méně významných, jejichž výplata je však pro řešení individuální sociální situace jejich příjemců velmi významná. P o d p o r a p ř i n a r o z e n í d í t ě t e. Jde o jednorázovou dávku nemocenského pojištění, kterou se přispívá k částečnému pokrytí nákladů vznikajících v souvislosti s narozením dítěte. V průběhu let 1990 - 1994 byla tato dávka zvýšena celkem třikrát. Poprvé k 1. 3. 1991 z dosavadních 2000 Kč na 3000 Kč. Od 1. 5. 1993 byla podpora při narození dítěte zvýšena na 4000 Kč a s účinností od 1. 10. 1994 na současných 4500 Kč. Každé toto zvýšení bylo odůvodněno zvýšením cen potřeb pro novorozence a kojence. Pro zvýšení nařízením vlády není v právní úpravě věcně vymezen startovací moment valorizace. V předcházejících

úpravách to bylo zvýšení cen "potřeb pro tyto děti". Zvýšení je nyní možné provést kdykoliv podle uvážení vlády. Zaopatřovací příspěvek a příspěvek na byt voják a . Jde o dávky, které jsou vypláceny v době konání základní (náhradní) vojenské služby. Zaopatřovací příspěvek byl zvýšen od 1. 8. 1991 pro manželku vojáka z 650 Kč měsíčně na 750 Kč měsíčně a pro dítě vojáka z 400 Kč na 500 Kč měsíčně. Současně byla upravena i horní hranice příspěvku na úhradu za užívání bytu vojáka z 300 na 400 Kč měsíčně. Od 1. 1. 1994 byly tyto dávky zvyšovány již systémově, a to v souladu s koncepcí státní sociální podpory, ve které se navrhuje stanovit tento příspěvek pro manželku vojáka a dítě ve výši 2/3 částky životního minima potřebné k zajištění jejich výživy a ostatních osobních potřeb. Zaopatřovací příspěvek pro manželku vojáka byl tedy takto zvýšen na 910 Kč měsíčně a pro dítě vojáka na 680 Kč měsíčně. To byly právě 2/3 z tehdy platných příslušných částek životního minima dospělé osoby a dítěte do 6ti let věku. Horní hranice příspěvku na úhradu za užívání bytu se zvýšila k témuž datu na 600 Kč, tedy na stejnou částku, jakou činila v té době částka životního minima stanovená jako potřebná k úhradě nezbytných nákladů na domácnost u jednotlivce. K poslední úpravě těchto dávek došlo k 1. 10. 1994, kdy se zaopatřovací příspěvek zvýšil na 750 Kč u dětí a na 1000 Kč měsíčně u manželky resp. ostatních oprávněných osob. Příspěvek na úhradu za užívání bytu se zvýšil na 660 Kč měsíčně. D á v k y p ě s t o u n s k é p é č e (19). Příspěvek na úhradu potřeb dítěte se poskytuje dětem svěřeným do pěstounské péče z důvodu, že jejich výchova u rodičů není nebo nemůže být zajištěna. Pěstoun je povinen o dítě osobně pečovat, ale nemá k dítěti vyživovací povinnost. Odměna pěstouna, která za výkon pěstounské péče náleží, představuje společenské ocenění této činnosti a nemá jiný věcný obsah. Valorizační mechanismus zákona zmocňuje vládu zvýšit částky příspěvků na úhradu potřeb dítěte v pěstounské péči, jestliže růst životních nákladů u nezaopatřených dětí činí alespoň 10 % a současně je vláda zmocněna ke zvýšení odměny pěstounovi, a to s přihlédnutím k růstu životních nákladů a růstů příjmů z výdělečné činnosti. Naposledy byly tyto dávky upraveny s účinností od 1. 10. 1994 a jejich výše byla stanovena opět v již v souladu se záměry státní sociální podpory tak, že částky pro děti se stanovily na úrovni částek životního minima podle věku dítěte a odměna pěstouna v poloviční výši částky na výživu a osobní potřeby dospělé osoby. Kromě uvedených dávek jsou určeny pro rodiny s dětmi, jejichž příjem nedosahuje částek životního minima další dávky. Jedná se o dávky sociální péče určené rodičům nezaopatřených dětí a těhotným ženám a dále příspěvek na výživu. Dávky sociální péče pro rodiny s nezaopatřenými dětmi se poskytují na základě zákona o sociální potřebnosti (20) a při splnění daných podmínek sociální potřebnosti, pokud se ocitly svými příjmy pod hranicí životního minima. Vývoj této dávky zaznamenává značný nárůst, a to jak v počtech příjemců (ze 49 tis. v roce 1990 na 238 tis. v roce 1993), tak i ve vynakládaných peněžních prostředcích. V roce 1990 bylo na tuto dávku vyplaceno 98 mil. Kč a v roce 1993 již 1,08 mld. Kč. Dávky se poskytují ve věcné i peněžní formě, jednorázově i opakovaně, vždy na žádost a po doložení skutečností, které způsobily nepříznivou sociální situaci.

Zatímco počet poživatelů těchto dávek se zvýšil pětinásobně, náklady na tuto dávku se zvýšily desetinásobně. To by mohlo být interpretováno jako zrychlení sociálního propadu části sociálně ohrožených skupin rodin pod pásmo životního minima a v něm .Není ovšem důvod nepředpokládat, že tento segment příjmových skupin se pohybuje odtrženě od těch, které se nacházejí nad životním minimem. Naopak je třeba předpokládat sesouvání části rodin do pásma nad životní minimum, což posiluje nutnost zavést systém státní sociální podpory, který právě pro ošetření této skupiny má svůj adresný nástroj - sociální příplatek. P ř í s p ě v e k n a v ý ž i v u je určen sociálně potřebnému nezaopatřenému dítěti, na které povinná osoba neplatí soudem stanovené výživné. Počet příjemců této dávky se od roku 1990 postupně snižuje. V roce 1993 pobíralo tuto dávku celkem 23 tis. příjemců. Vývoj nákladů na výše uvedené dávky ukazuje následující tabulka:

Náklady na dávky peněžní pomoci rodinám s dětmi v mil. Kč 1985 1989 1990 1991 1992 1993 CELKEM

1468 1487 1736 2242 2430 2463 4 1 0 7 7 3

v tom: přídavky na děti

1039 1036 1019 9808 9502 9615 6 0 1

výchovné k důchodům

566

294

-

-

státní vyrovnávací příspěvek

290

340

337

344

2340 6292 7181 6079

peněžitá pomoc v mateřství

1173 1341 1349 1397 1441 1623

rodičovský příspěvek

1020 1080 1504 3013 3817 4431

podpora při narození dítěte

271

258

258

349

356

423

podpora při ošetřování

538

826

730

560

566

656

vyrovnávací příspěvek v těhotenství

20

21

21

15

10

18

zaopatřovací příspěvek

99

112

71

46

49

40

pěstounská péče

51

53

53

53

67

77

příspěvek na výživu

43

43

55

85

84

56

soc. dávka rodičům s nezaop. dětmi a těhotným ženám

35

80

98

243

688

1084

státní příspěvek k půjčkám

271

246

251

219

209

187

stipendia

201

157

149

71)

-

-

1)

jen na středních školách

Ve výčtu opatření, jimiž se stát podílel a podílí na krytí nákladů na děti nemůže chybět poznámka o nepřímé formě pomoci, a to formou odpočitatelné položky na děti v systému daně z příjmu. S účinností od počátku roku 1993 činí částka, která se před zdaněním odpočítává z příjmu 9 tis. Kč na každé dítě, od počátku roku 1994 12 tis. Kč a pro rok 1995 se počítá s její další valorizací. Význam této formy podpory odvisí na výši a tedy od míry zdanění příjmu. Čím vyšší příjem, tím vyšší je i úspora, kterou poplatník získá, respektive částka, kterou by jinak musel na dani zaplatit. Současně ovšem je tato nepřímá dávka využitelná pouze u těch, od jejichž zdanitelného příjmu může být plně nebo částečně odečtena. Občané bez zdanitelných příjmů, a daňoví poplatníci, u nichž součet nezdanitelného minima a zdanitelných příjmů nedosahuje součtu nezdanitelného minima a součtu odpočitatelných částek na děti (podle počtu dětí), toto zvýhodnění zcela nebo částečně nemohou využít. Tento fenomén, charakteristický pro řešení zvýhodnění rodin cestou daní, vyvolává diskuse a je uplatňován názor, že je třeba odpočitatelné položky zrušit a státní intervenci ve prospěch rodin řešit přímo, cestou sociálních dávek. Je to projev celkové snahy očistit daňový systém od nefinančních aspektů, tedy i od aspektů sociálních. Závěrem je možné akceptovat hodnocení, že v průběhu transformačních procesů nezůstala rodina bez podpory státu. Po roce 1990 byly opakovaně zvyšovány ty sociální dávky, které jsou nasměrovány do klíčových, sociálně obtížných životních situací rodin s dětmi, nebo které jsou orientovány do těch rodin, které jsou z nějakého důvodu sociálně více ohroženy. Naproti tomu reálná hodnota (paušálně plošně vyplácených - pozn. autorů) přídavků na děti se snížila zhruba o třetinu oproti roku 1989 (21). Tato orientace kompenzačních opatření byla projevem snahy prosadit určitou vyšší adresnost podpory. Jestliže dávkové systémy neumožňovaly (nebo neumožňovaly technicky přijatelně) testovat příjmy rodin, uplatnilo se náhradní řešení a přesnější "adresa" příjemce se určila vymezením kritických sociálních situací a událostí. "Nepřesnost" nasměrování podpory se tím nepochybně zmenšila. Současně se ovšem uplatňovala snaha snížit, v minulosti příliš vysokou, míru závislosti rodin na sociálních příjmech a vytvořit stav, kdy rodiny budou moci uspokojovat své potřeby v co možno největší míře z pracovních příjmů "Zpráva o stavu rodiny" z prosince 1994 (21). Této změny je postupně dosahováno růstem reálných příjmů. Rodina, jako sociální a ekonomická jednotka projevila v transformačním období vysokou míru adaptability a odolnosti (resistence) na měnící se ekonomické podmínky. Možných vysvětlení této odolnosti je více. Např. zvýšení příjmů (změnou zaměstnání), racionalizace, úspornost a změny struktury spotřeby, kvality spotřeby a podobně. V každém případě to však vyvolává otázku, které z těchto zdrojů odolnosti jsou již vyčerpány a které mají trvalý charakter, tj. otázku, jaké další možnosti ekonomické sebeobrany mají rodiny pro případ dalšího zvyšování životních nákladů, pokud by nebylo provázeno adekvátním růstem reálných mezd nebo v případě těch skupin rodin, u nichž by nebyl tento růst nákladů růstem reálných mezd takto

kompenzován. Závažnost této otázky je zřejmá. Při vysoké sociálně-ekonomické citlivosti rodin by mohlo relativně malé zvýšení životních nákladů vést k sociálnímu napětí. Skutečností ovšem je, že k růstu reálných mezd rodin dochází, takže výše uvedená rizika budou selektivní záležitostí. Z výčtu jednotlivých změn dávek je dobře patrná nesystémovost, chaotičnost a , nahodilost úprav, která vedla až k administrativní nezvládnutelnosti distribuce dávek zaměstnavateli. Nemožnost sladit vzájemně parametry jednotlivých dávek vedla ke kumulacím dávek a pod. “

2.2. Vývoj nákladů na děti v letech 1998 až 1994. Výňatek ze studie“ Náklady na děti - přístupy a aplikace v sociální politice“ autoři Víšek, Kepková, Kudlová, vydal START - Nadace pro výzkum sociální transformace, Praha, duben 1995. „Čisté peněžní příjmy v letech 1989 a 1994 Čisté peněžní příjmy rodin s nezaopatřenými dětmi dosáhly v roce 1994 v průměru 154,5 tis. Kč, což byl nominálně zhruba dvojnásobek proti roku 1989. Vývoj příjmů rodin s dětmi se zásadním způsobem nelišil od vývoje příjmů domácností bezdětných. Jestliže v roce 1989 průměrný příjem na osobu v rodině s dětmi představoval 60,6 % příjmů rodin bezdětných, pak v roce 1994 tento podíl poklesl na 58,4 %, t.j. o 2,2 procentních bodů.

Tab. 2 - Čisté peněžní příjmy domácností zaměstnanců bez dětí a s dětmi (v Kč za rok)

Domácnosti bez dětí

s dětmi

1989

1994

1989

1994

63803

127635

79673

154511

Příjmy z pracovní činnosti

51514

106290

61836

121793

Sociální příjmy

8780

12125

10649

21363

Ostatní příjmy

3508

9220

7188

11355

ČISTÉ PENĚŽNÍ CELKEM

PŘÍJMY

Index životních nákladů zaměstnaneckých domácností dosáhl v roce 1994 proti roku 1989 hodnoty 248,4. Reálné příjmy rodin s dětmi tedy činily 79,4 % proti roku 1989, zatímco v rodinách bezdětných 82,4 %. Sociální příjmy rodin s dětmi se

vyvíjely mírně rychleji než ostatní složky jejich příjmů na rozdíl od domácností bezdětných, kde jde však především o vliv změny struktury souboru s větší podílem ekonomicky aktivních a menším podílem osob pobírajících důchod. Podíl příjmů z ekonomické aktivity v rodinách s dětmi vzrostl v roce 1994 na 78,8 % z celkových příjmů, tj. o 1,2 procentních bodů a sociální příjmy přes jejich 20 % reálný propad tvořily 13,8 %, což bylo o 0,4 procentního bodu více než v roce 1989. Struktura příjmů rodin s dětmi je, po pěti letech ekonomické a sociální transformace po přechodných změnách v jednotlivých letech, zhruba stejná jako v roce 1989. V nejbližších letech, podle konečné podoby zákona o státní sociální podpoře, lze očekávat další pokles podílu sociálních příjmů v rodinách s dětmi na 10 % až 12 %.

Tab. 3 - Vývoj čistých peněžních příjmů domácností zaměstnanců bez dětí a s dětmi (v %, 1989 = 100) Domácnosti bez dětí

s dětmi

1989

1994

1989

1994

nomin.

reálné

nomin.

reálné

204,6

82,4

197,1

79,4

Příjmy z pracovní činnosti

211,0

85,0

200,2

80,6

Sociální příjmy

141,2

5609

203,9

82,1

Ostatní příjmy

268,8

108,2

160,6

64,6

ČISTÉ PENĚŽNÍ CELKEM

PŘÍJMY

Zmíněný 20 % pokles reálné hodnoty příjmů není možné mechanicky považovat za pokles kupní síly příjmů rodin s dětmi. Zatímco v roce 1989 byl sortimentní i cenový vějíř poměrně úzký, skutečnost a možnosti roku 1994 byly významně jiné. Je zřejmé, že i při stejné sortimentní a cenové skladbě pokles reálných příjmů vyvolává substituční efekt v rámci cenové nabídky mezi jednotlivými druhy a působí i na odklad nákupů určitých druhů zboží zejména dlouhodobé spotřeby; při rozšíření sortimentní a cenové skladby se substituční efekt ještě zvyšuje. Na druhé straně může být stejného objemu spotřeby dosahováno při nižší kvalitě kupovaného zboží a služeb. Rozbor průměrných cen jednotlivých druhů zboží ve statistice rodinných účtů ukazuje, že u těch položek, kde je sledováno současně s cenou i množství, byl růst průměrných cen tohoto zboží v roce 1994 proti roku 1989 nižší než podle cenové statistiky. Domácnosti pod tlakem snížení reálných příjmů využívaly tradiční i nové možnosti snížení výdajů, což cenová statistika, která měří cenovou hladinu v zásadě

na stabilním souboru reprezentantů a pouze v určité obchodní síti, nemůže zachytit. Průměrné ceny ve statistice rodinných účtů proti cenové statistice byly nižší o cca 10 %. Pokud toto snížení zahrne polovinu zboží a služeb zatímco u druhé poloviny zůstanou ceny beze změn, je možné celkové snížení kupní síly rodin s dětmi odhadnout v roce 1994 proti roku 1989 na 15 % až 17 %. Čisté peněžní výdaje v letech 1989 a 1994 Čisté peněžní výdaje rodin s nezaopatřenými dětmi dosáhly v roce 1994 v průměru 148,8 tis. Kč, proti roku 1989 vzrostly nominálně o 93 % a reálně poklesly o 22 %. Vklady rodin s dětmi byly v uvedeném období dynamičtější položkou než celkové výdaje a vzrostly nominálně o 128 %. Vývoj výdajů rodin s dětmi se od vývoje výdajů domácností bezdětných lišil v rychlejším růstu výdajů za potraviny (položky nezbytnější, zvyšování podílu na celkových výdajích signalizuje pokles životní úrovně) a pomalejším růstu výdajů za průmyslové zboží. Současně rostly rychle v rodinách s dětmi výdaje na služby. Pokud jako nezbytné budou označeny výdaje na výživu, odívání a bydlení, pak podíl těchto tří položek ve výdajích rodin s dětmi vzrostl na 57,4 %, což bylo o 2 procentní body více než v roce 1989. Tab. 4 - Čisté peněžní výdaje domácností zaměstnanců bez dětí a s dětmi (v Kč za rok ) Domácnosti bez dětí

s dětmi

1989

1994

1989

1994

VYDÁNÍ

60588

118668

78326

148822

veřej.

19381

35150

24551

45820

Průmyslové zboží

23309

43213

31224

54206

Služby a platby

15597

35214

17579

41188

Splátky půjček, úvěrů . půjčky

1656

2294

3969

4855

Ostatní peněžní vydání

644

2797

1003

2753

12694

28570

14219

31874

ČISTÁ PENĚŽNÍ CELKEM Potraviny, stravování

nápoje,

Vklady

Tab. 5 - Vývoj čistých peněžních výdajů domácností zaměstnanců bez dětí a s dětmi ( v %, 1989 = 100 ) Domácnosti bez dětí

s dětmi

1989

1994

1989

1994

nomin.

reálné

nomin.

reálné

VYDÁNÍ

200,3

80,6

193,1

77,7

veřej.

185,5

81,6

189,7

83,5


189,6

74,5

176,4

69,3

Služby a platby

230,9

83,7

238,1

86,3

Splátky půjček, úvěrů . půjčky

141,6

X

124,3

X


443,8

X

278,8

X

Vklady

230,2

X

227,8

X

ČISTÁ PENĚŽNÍ CELKEM Potraviny, stravování

nápoje,

Podle skupinových výdajů v roce 1994 proti roku 1989 vzrostly u rodin s dětmi u srovnatelných položek nejvíce výdaje za vzdělání a kulturní služby (o 270 %), což souvisí jednak s odbouráváním dotací do školství a přenosem některých výdajů na rodinu, vznikem soukromého sektoru a zvýšenou pozorností, kterou rodiny této oblasti "investic" do dětí věnují. Měřeno oficiálním indexem se výdaje zvýšily reálně o 36 %, přičemž část z tohoto růstu je nezbytné připsat na vrub metodice měření cen s reprezentanty z roku 1989. Druhý největší růst u rodin s dětmi zaznamenaly výdaje na nájemné a komunální služby, které vzrostly o 215 %, tomu odpovídal i cenový růst, který měřeno indexem životních nákladů zaměstnanců dosáhl hodnoty 311,7. Současně se tato položka dostává i v absolutní hodnotě (14 937 Kč na domácnost za rok) na úroveň dosud nejvyšší položky výdajů na textil, obuv a galantérii. Reálně přitom domácnosti spotřebovávaly stejně v roce 1994 jako v roce 1989; případné úspory v jedné oblasti těchto výdajů byly kompenzovány zvýšenou spotřebou jiných. Třetí největší růst patří výdajům na drogistické a zdravotnické zboží, které vzrostly o 198 %, přičemž vzhledem k cenovému vývoji (+ 212 %) se spotřeba tohoto zboží reálně snížila. Na čtvrtém a pátém místě žebříčku růstu výdajů jsou výdaje na mlýnské a pekárenské výrobky a mléko a mléčné výrobky, růstu výdajů odpovídá i cenový růst mléko a mléčné výrobky mají dokonce nejvyšší index životních nákladů ze sledovaných položek (348,9). Je zřejmé, že uvedených 5 položek s nejvyšším nominálním zvýšením se řadí k položkám svým charakterem spíše nezbytným. Ze zbytnějších položek rostly poměrně rychle výdaje za opravy a zakázkové práce, což souvisí jak s vysokým růstem jejich cen, tak také s malým růstem výdajů na některé druhy průmyslového zboží. Tab. 6 - Čistá peněžní vydání v domácnostech zaměstnanců s dětmi v roce 1989 a 1994 podle skupin - roční průměry na osobu v Kč 1989

1994

index

pořadí

IŽN

pořadí

výdajů Maso a masné výroby

1655

2694

162,8

18

235,1

15

Tuky

381

585

153,5

21

190,9

20

Vejce

113

175

154,9

20

169,7

23

Mléko a mléčné výrobky

603

1583

262,5

5

348,9

1

Mlýnské výr.

514

1454

282,9

4

296,2

5

Cukr a výrobky z cukru

384

716

186,5

14

195,7

19

Ostatní potraviny

589

751

127,5

24

164,6

24

Nápoje

820

1441

175,7

15

189,2

21

Veřejné stravování

944

1806

191,3

10

268,7

10

Textil, obuv, galantérie

2439

4259

174,6

16

248,3

13

Drogistické zboží

614

1827

297,6

3

312,0

2

Potřeby pro domácnost

1213

2306

190,1

11

253,9

12

Osobní prostředky

dopravní

1978

2992

151,3

22

230,3

17

sportovní

1465

2311

157,7

19

236,7

14

Tabákové výroby

286

538

188,1

13

284,1

7

Ostatní zboží

průmyslové

376

537

142,8

23

231,9

16

komunální

1294

4070

314,5

2

311,7

3

Doprava a spoje

537

1339

249,3

8

285,9

6

Opravy práce

393

876

222,9

9

306,9

4

344

650

189,0

12

219,7

18

kulturní

201

744

370,1

1

272,1

8

Rekreace, léčeb. péče, dět. zaříz.

590

1507

255,4

7

256,0

11

Ostatní služby

48

126

262,5

6

268,8

9

1575

2661

169,0

17

182,8

22

Kulturní potřeby

Nájemné služby

a

pekárenské

a

a

a

a

zdrav.

zakázkové

Osobní služby Vzdělání služby

PLATBY VYDÁNÍ

a

A

OSTATNÍ

Vývoj výdajů a jejich struktura podle účelu použití dále potvrzují závěry o rychlejším růstu výdajů nezbytného charakteru v rodinách s dětmi. Zvýšil se podíl výdajů na výživu, bydlení, provoz domácnosti a osobní potřeby zahrnující i léčebnou péči. Na druhé straně poklesly výdaje na pochutiny (káva, čaj, alkohol, tabák), dopravu a osobní dopravní prostředky, platby (pojištění, příspěvky společenským a politickým organizacím ap.) a také výdaje na odívání a obuv, což souvisí s podstatně většími možnostmi substituce této položky. Tab. 7 - Čistá peněžní vydání v domácnostech zaměstnanců s dětmi v roce 1989 a 1994 podle účelu použití 1989

1994

1994/1989

v Kč

v%

v Kč

v%

nom.

reál.

74358

100,0

143967

100,0

196,8

79,1

21272

28,6

42370

29,4

202,4

82,4

4670

6,3

6389

4,4

139,1

70,8

Odívání a obuv

9303

12,5

15972

11,1

174,5

69,1

Bydlení

10612

14,3

24277

16,9

232,5

80,0

Provoz domácnosti

3137

4,2

8162

5,7

264,4

87,6

Osobní potřeby, léčebná péče

2137

2,9

5846

4,1

278,0

105,4

Doprava, dopravní prostř.

9168

12,3

15304

10,6

169,7

65,3

Volný čas

9105

12,2

17539

12,2

195,8

84,9

Hospodářské a pěstitel. potřeby

436

0,6

1020

0,7

237,6

81,0

Platby

4517

6,1

7087

4,9

159,5

102,4

ÚHRN

1)

Výživa Káva, čaj, nápoje, tabák

alkohol.

osobní

Pozn.: Pro výpočet reálných výdajů použit index 1994/leden 1989 Odhad nákladů na nezaopatřené děti v roce 1994 Šetření o nákladech na výchovu a výživu dětí uskutečněného v roce 1988 se zúčastnilo 2160 domácností v ČR. Do šetření byly zařazeny domácnosti dělnické, zaměstnanecké a rolnické s jedním až třemi dětmi s tím, že výsledky byly přepočítávány váhami z posledního mikrocensu. Tato skutečnost mírně odlišuje výsledky od těch, které jsou používány nyní (zaměstnanecké domácnosti s dětmi), ale jak je vidět z tabulky 8 výsledky jsou velmi podobné. Jestliže celkové výdaje rodin s dětmi v roce 1988 ze šetření o nákladech na výchovu a výživu dětí činily 78 352 Kč, tyto výdaje v běžné statistice rodinných účtů v roce 1989 činily u zaměstnanců s dětmi 78 326 Kč.

Celkové průměrné náklady na děti (bez salda vkladů) v roce 1988 byly určeny na 28 445 Kč, což představovalo přes 36 % veškerých výdajů domácnosti. Výdaje na jednoho dospělého činily 25 079 Kč a na jedno dítě 16 831 Kč za rok, tj. 67 % z výdajů na dospělou osobu. Přímé výdaje na děti, tj. výdaje, které byly na dítě přímo vynaloženy, činily v roce 1988 17 735 Kč, tj. asi 23 % z celkových výdajů domácností s dětmi. Tab. 8 - Výdaje v domácnostech s dětmi v letech 1988, 1989 a 1994 v Kč za rok

ČISTÁ PENĚŽNÍ CELKEM

1988

(ŠNVVD)

1989

1994

celkem

na děti

(RU)

(RU)

celkem

přímé

VYDÁNÍ

78352

28445

17735

78326

148822

Potraviny, nápoje, veřejné stravování

24560

9404

9404

24551

45820


31497

12607

6253

31224

54206

Služby a platby

17190

4587

2057

17579

41188

3592

1274

0

3969

4855

1513

573

21

1003

2753

Splátky půjčky

půjček,

úvěrů,


1988 (ŠNVVD) = šetření o nákladech a výchovu a výživu dětí, výdaje celkem na domácnost, výdaje na děti celkem a výdaje na děti přímé 1989 (RU) 1994 (RU) = statistika rodinných účtů, výdaje na domácnost K odhadu nákladů na děti v roce 1994 byly použity metody A až D popsané pod tabulkou 10. Nejlepší odhady dávají zřejmě metody A a B jako součet jednotlivých aktualizovaných položek výdajů. Reálně by bylo možné očekávat i výsledek mírně vyšší, vzhledem k poklesu reálných příjmů v rodinách s dětmi a z toho vyplývající předpokládané větší míře přerozdělování v rodinách směrem k dětem. Metoda C vycházející z porovnávání rozdílů mezi domácnostmi s dětmi a bezdětnými zřejmě výdaje na děti částečně podhodnocuje, protože propad reálných příjmů v uvedeném období nebyl u bezdětných tak výrazný jako u rodin s dětmi. Metoda D, která mechanicky valorizuje výdaje na děti pomocí indexů životních nákladů naopak výdaje na děti zřejmě nadhodnocuje, protože nebere v úvahu reálný pokles výdajů domácností s dětmi. Tab. 9 - Odhad výdajů na děti celkem v roce 1994

A

B

C

D

VYDÁNÍ

55461

54029

48823

71457


17903

17544

19481

21776


22918

21696

18041

33287

Služby a platby

11042

10991

13973

12738

1584

1722

1411

1584


1598

1042

0

1598

CELKEM

55045

52996

52905

70983


Splátky půjčky

půjček,

úvěrů,

Tab. 10 - Odhad přímých výdajů na děti v roce 1994 A

B

C

D

VYDÁNÍ

34579

33686

30440

44552


17903

17544

19481

21776


11367

10761

8948

16510

Služby a platby

4952

4929

6266

5712

0

0

0

0

59

38

0

59

34281

33273

34695

44057


Splátky půjčky

půjček,

úvěrů,

Ostatní peněžní vydání CELKEM

A = náklady na výchovu a výživu dětí v roce 1988 x index růstu výdajů v rodinách s dětmi 1994/1989 x IŽN 1989/1988 B = podíl nákladů na výchovu a výživu dětí v roce 1988 k celkovým výdajům rodin s dětmi v roce 1988 x výdaje v rodinách s dětmi 1994 C = rozdíl výdajů v rodinách s dětmi a bezdětných domácnostech v roce 1994 dělený rozdílem výdajů v rodinách s dětmi a bezdětných domácnostech v roce 1989 a násobený náklady na výchovu a výživu dětí v roce 1988 x IŽN 1989/1988 D = náklady na výchovu a výživu dětí v roce 1988 x index zaměstnaneckých domácností 1994/1988

životních nákladů

Z provedených propočtů lze odhadnout výdaje na děti v rodinách s dětmi v roce 1994 na cca 54 400 Kč až 57 700 Kč ročně, tj. na 4 530 Kč až 4 810 Kč měsíčně a na 2 620 Kč až 2780 Kč na jedno dítě měsíčně. Na dospělé osoby žijící v rodině s dětmi lze výdaje odhadnout na 7 870 Kč, tj. na cca 4 015 Kč na osobu měsíčně. Přímé výdaje na děti lze odhadnout na 2 830 Kč až 3 020 Kč, tj. na jedno dítě v rozmezí 1640 Kč až 1740 Kč měsíčně. Z celkových výdajů na děti tvoří největší část obdobně jako v roce 1989 výdaje na průmyslové zboží. Ty lze v roce 1994 odhadnout na 22,3 tis. Kč tj. na cca 41 % celkových výdajů na děti. Zhruba 33 % a 17 700 Kč vydávaly rodiny s dětmi v roce 1994 na výživu dětí a cca 20 % a 11 000 Kč na služby. Právě podíl výdajů na služby ve prospěch dětí v období 1989 až 1994 nejvíce vzrostl (o cca 4 procentní body). Podíl sociálních příjmů na celkových výdajích na děti Sociální příjmy, podle statistiky rodinných účtů, pokrývaly v roce 1989 asi 37,4 % nákladů na děti. Tento podíl se v roce 1994 zásadně nezměnil a lze ho v rodinách s dětmi odhadnout na 37,5 % až 39,6 %. Vzhledem k tomu, že sociální příjmy zahrnují i příjmy, které jsou svým charakterem náhradou mzdy (důchody nemocenské) bude vhodnější srovnání pouze s dávkami poskytovanými v důsledku přítomnosti dítěte v rodině. Tyto dávky činily v letech 1988 a 1989 cca 14,9 mld. Kč, tj. na 1 domácnost s dětmi 8 908 Kč. Podíl těchto příjmů na nákladech na děti představoval 31,3 %. V roce 1994 lze odhadnout obdobné sociální příjmy rodin s dětmi na 25 mld. Kč, tj. na 15 557 Kč na rodinu. Podíl těchto příjmů na odhadnutých nákladech na děti představuje 27,0 % až 28,4 %, tj. tento podíl se proti roku 1989 snížil o 3 až 4 procentní body.“

3.Tvorba státní sociální podpory v rámci federálního státu Tvorba nového systému sociální ochrany obyvatel byla realizací koncepční role sociální politiky a v rámci tehdejšího rozdělení mezi federální a republikové orgány náležela tato kompetence federaci. Situaci, za níž návrhy na státní sociální podporu vznikaly, charakterizují následující výňatky materiálů a článků.

3.1. Vývoj názorů na podporu rodin s dětmi po roce 1990, Výňatek ze studie“ Náklady na děti - přístupy a aplikace v sociální politice“ autoři Víšek, Kepková, Kudlová, vydal START - Nadace pro výzkum sociální transformace, Praha, duben 1995. „Naznačení potřeby řešit současně celkové pojetí podpory rodinám i zajištění aktuální sociální ochrany, kompenzující negativní projevy ekonomické transformace, vedlo k vypracování několika návrhů na reformu a zvýšení přídavků na děti, které ovšem nebyly akceptovány. Tyto návrhy jsou dále komentovány.

V dubnu 1991 předložila federální vláda Federálnímu shromáždění zprávu o své sociální politice. V tomto dokumentu jsou již podrobněji specifikovány možné kroky k řešení růstu nákladů na děti a životní úrovně rodin obecně. Oceňuje se v ní zavedení rodičovského příspěvku od 1. října 199O a zvýšení podpory při narození dítěte, konstatují se závažné dopady růstu životních nákladů na rodiny s dětmi. Vláda deklarovala tři možná řešení: Posílení příjmů všech rodin s dětmi buď zvýšením státního vyrovnávacího příspěvku jednotně, nebo v závislosti na věku dítěte. Druhou cestou bylo účinnější posílení sociálních příjmů pouze rodin, "které je možné identifikovat jako sociálně slabé" a třetí cestou byla garance životního minima. Vláda prohlásila, že žádná z uvedených cest sama o sobě nezabezpečuje optimální řešení a proto zváží jejich kombinované a vyvážené využití. Na formulacích tohoto v zásadě velmi střídmého a opatrného postupu korekcí podpory rodin s dětmi se projevily intenzivní aktivity Světové banky, které se uskutečnily v závěru roku 199O a v prvním pololetí roku 1991. Šlo o významnou misi Světové banky, která analyzovala sociální systém, jeho možnosti kompenzovat sociální důsledky ekonomické transformace, jakož i makroekonomickou nákladnost sociálního systému, a to s ohledem na jednání o půjčce Structural Adjustment Loan (SAL. Mise Světové banky a zejména individuální konzultace jejich členů významně ovlivnila další práce na sociální reformě a v zásadě potvrdila základní záměry. Mise se zaměřila jak na velká témata koncepční přestavby, tak na zcela praktické otázky fungování sociálních systémů, např. administraci dávek a pod. Mezi zásadní závěry, které byly vládou akceptovány byl požadavek "snížit reálnou hodnotu přídavků na děti, která je ve srovnání s mezinárodním standardem příliš vysoká", bylo doporučeno vytvořit systém sociálních úřadů, schopný zabezpečit administraci dávek, převést postupně státní vyrovnávací příspěvek do přídavků na děti, stanovit závazné životní minimum, sjednotit přístup občanů k sociální péči a další. Členové mise upozornili, že stávající systém sociální administrativy by nebyl technicky schopen administrovat dávky takového typu, jenž odpovídá zamýšleným doktrinálním změnám (zavedení dávek testovaných příjmem). I když se v dalších letech nutnost čerpat půjčku SAL ukázala ne zcela nezbytnou, odborná doporučení uvedené mise se realizovaly a jejich smysluplnost se potvrdila. Její závěry a doporučení urychlily práce na vládních dokumentech koncipujících další kroky v sociální oblasti. V únoru 1991 po projednání v národních vládách přijala federální vláda dokument Záchranná sociální síť a v jarních měsících byly po kontroverzních jednáních v tripartitě dokončeny práce na přípravě návrhu zákona o životním minimu. Ten byl potom v říjnu 1991 Federálním shromážděním přijat. Sociální politika plnila a plní nadále dvě základní role. Roli instrumentální a roli koncepční. Rolí instrumentální bylo a je zabezpečit politickou průchodnost ekonomické transformace, kompenzovat negativní sociální důsledky jednotlivých transformačních kroků, dbát aby nebyl překročen práh sociální únosnosti. Ten je možno definovat jako "hraniční mez rizika narušení sociálního smíru, do které je obyvatelstvo ochotno podporovat praktické kroky ekonomické reformy a disciplinovaně nést jejich případné negativní důsledky" ( z projevu ministra práce a soc. věcí ČSFR P. Millera na Semináři VŠE v říjnu 1991)

Druhým úkolem je role koncepční, totiž úkol vypracovat nový systém sociální ochrany obyvatel, který by odpovídal podmínkám demokratického státu s tržní ekonomikou. Toto vymezení rolí je v zásadě obsaženo ve Scénáři sociální reformy . Sladění obou rolí v podpoře rodiny , tj. řešení okamžitých sociálních problémů víceméně nevyhovujícím systémem sociálních dávek při současném koncipování teprve výchozích představ o nových systémech tak, aby operativní kroky nezhoršovaly vyhlídky a podmínky pro budoucí transformaci, byl jedním z klíčových konfliktních problémů minulého období. Bylo sice třeba selektivně zvyšovat některé sociální dávky, nebylo však zřejmé, jestli právě tyto dávky nezmizí ze systému později vůbec, nebo bude příjmem omezen okruh příjemců. To by zhoršilo vyhlídky na společenskou akceptaci reformních kroků. Proto byla opatření zpravidla jen konzervativní a velmi opatrná. Již počátkem roku 199O bylo zřejmé, že s připravovanými cenovými úpravami (liberalizace cen) bude nezbytné provést kompenzační opatření. Za hlavní nástroj těchto kompenzací byly tehdy považovány přídavky na děti. Problém spočíval v tom, že provést tyto kompenzace na bázi tehdejší konstrukce přídavků na děti by prohloubilo disproporce, které tato konstrukce obsahovala. Bylo konstatováno jako závažný problém, že částky přídavků na děti nezohledňovaly ani skutečnou úroveň nákladů na děti ani skutečnost, že se tyto náklady s věkem dítěte zvyšují. Obecně bylo pociťováno jako důležitý problém, že výše přídavků na děti nevyjadřovala žádný proporcionální vztah k jiným makroekonomickým veličinám např. k průměrným nebo racionálním nákladům na děti, k průměrným mzdám, k hranici sociální potřebnosti a pod. Vyvíjely se vždy ad hoc podle, zpravidla politické, potřeby napravit dojem ze zvýšení cen. Tento "nedostatek" je třeba vidět v souvislosti s tehdejšími diskusemi o pojetí dávek, ale zejména s poukazem na to, že ho bylo používáno účelově ke zpochybnění smysluplnosti zvyšování těchto dávek, o nichž se "vlastně neví co znamenají". V dubnu 1990 byly připraveny variantní návrhy na úpravu přídavků na děti. Přitom se kladl velký důraz na věcné podložení či vymezení této dávky, její argumentaci. Tento požadavek byl jedním z výchozích i pro všechny další koncepční práce v této oblasti až do současnosti. Vycházelo se ze zkušenosti, že dávka, která nemá takový věcný obsah a základ a je co do výše nevysvětlitelná, se obtížně obhajuje při valorizacích. Snáze se vytvoří valorizační startovací bod a valorizační vzorec u dávky, která např. nahrazuje mzdu, či kryje vymezené náklady. Snaha najít takový "pevný bod" byla pro celé další období příznačná. Byly připraveny tři varianty řešení úpravy přídavků na děti. Jedno z řešení předpokládalo, že přídavky na děti budou určeny u všech dětí jako stejný podíl státu na krytí tzv. racionálních nákladů na děti, které byly zjištěny nezávislou expertní analýzou. Uvažovalo se s podílem 41 % krytí těchto nákladů s předpokladem udržování tohoto podílu s růstem cen. V takovém případě by se přídavky na děti různého věku lišily. Druhá varianta předpokládala, že by se přídavky určily rovněž jako podíl na krytí nákladů na děti podle věku, s tím ovšem, že by stát postupně snižoval svůj podíl na krytí těchto racionálních nákladů a to v rozmezí od 6O do 3O %. V takovém případě by byly přídavky na děti v jednotné výši, která by pro různé věkové skupiny dětí "představovala" jinou spoluúčast státu. Třetí navržené řešení rezignovalo na šanci změnit skutečnost "nevysvětlitelného obsahu" přídavků na děti a navrhlo zavést

věkový kompenzační příplatek k přídavkům na děti a výchovnému k důchodům a jeho prostřednictvím řešit kompenzace očekávaného cenového růstu. Postupným valorizováním věkového příplatku by se snížila váha samotných přídavků na děti a bylo by schůdnější je řešit. Po neúspěchu těchto návrhů a snah a s konkretizací představ o dalších reformních krocích v ekonomické oblasti, začalo být zřejmé, že dílčí osamocené korekce dávek nestačí, a že se návrhy ve prospěch rodin s dětmi neprosadí. Bylo zapotřebí zasadit podporu rodin do širšího rámce sociální ochrany obyvatel v průběhu ekonomické transformace, učinit z ní věc veřejnou, nikoliv jen věc resortu. Taková příležitost se naskytla zpracováním dokumentu Záchranná sociální síť. Ta v zásadě vyjádřila program instrumentální role sociální politiky. S těmito přístupy přijaly národní a federální vláda dokument "Záchranná sociální síť a přizpůsobování mzdových a sociálních příjmů vývoji životních nákladů" , datovaný 4. února 1991. Přijatý dokument obsahoval v zásadě tři stupně "sociální ochrany obyvatel". Prvním byla aktivní politika zaměstnanosti, druhým stupněm přizpůsobování mzdových a sociálních příjmů vývoji životních nákladů s cílem zajistit, "aby snížení reálné úrovně příjmů bylo ekonomicky a sociálně přijatelné". Tento stupeň obsahoval principy valorizačních schémat mzdových a sociálních příjmů. Třetím stupněm byly nástroje záchranné sítě zabezpečující, "aby nikdo neklesl nezaviněně do chudoby". Tento stupeň obsahoval okruh minimálních garancí: úrovně minimální mzdy, minimálních dávek sociálního zabezpečení, životní minimum, a deklaroval ochranu bydlení a garanci ústavní péče. Pokud šlo o účast státu na krytí nákladů na děti, byl zdůrazněn požadavek valorizace udržující reálnou hodnotu dávek a plnění jejich věcného účelu. Dokument již nepředpokládal valorizaci přídavků na děti, ale kompenzaci růstu nákladů cestou zvyšování státního vyrovnávacího příspěvku. Argumentem pro takové řešení bylo, že tento přístup umožní postupné přebudování systému přídavků na děti, "protože jejich zvyšování by prohlubovalo jejich nespravedlivost a prakticky znemožnilo budoucí změnu systému". Naopak se naznačila potřeba valorizovat některé dávky, svým věcným obsahem se dotýkající jen menších okruhů rodin, v společensky akceptovatelných sociálních situacích (narození dítěte). Tyto formulace je možno chápat jako počátek hledání věcně adresnějšího zacílení podpory rodin, ve srovnání se zvyšováním plošně vyplácených dávek. Šlo zejména o zvýšení podpory při narození dítěte. Akcentovala se potřeba valorizovat a nově upravit mateřský (rodičovský) příspěvek vzhledem k jeho významu v celkovém zabezpečení rodin. I když byly v průběhu období transformace přídavky na děti jen rekonstruovány tak, že odrážely věk dětí a nikoliv jejich počet jako dosud , jen mírně zvýšeny , nezůstala rodina bez podpory státu. Po roce 1990 byly opakovaně zvyšovány ty sociální dávky, které byly nasměrovány do klíčových, sociálně obtížných životních situací rodin s dětmi, nebo které byly orientovány do těch rodin, které jsou z nějakého důvodu sociálně více ohroženy. Naproti tomu reálná hodnota (paušálně plošně vyplácených - pozn. autorů) přídavků na děti se snížila zhruba o třetinu oproti roku 1989. Tato orientace kompenzačních opatření byla projevem snahy prosadit určitou vyšší adresnost podpory. Jestliže dávkové systémy neumožňovaly (nebo neumožňovaly technicky přijatelně) testovat příjmy rodin, uplatnilo se náhradní

řešení a přesnější "adresa" příjemce se určila vymezením kritických sociálních situací a událostí. "Nepřesnost" nasměrování podpory se tím nepochybně zmenšila. Současně se ovšem uplatňovala snaha snížit, v minulosti příliš vysokou, míru závislosti rodin na sociálních příjmech a vytvořit stav, kdy rodiny budou moci uspokojovat své potřeby v co možno největší míře z pracovních příjmů rodiny. Této změny je postupně dosahováno růstem reálných příjmů. Potřeba zásadní přestavby celého systému sociálního zabezpečení byla při různé míře komplexnosti a přesnosti deklarována ve všech koncepčních vládních dokumentech (např. ve Scénáři sociální reformy, v Programovém prohlášení federální vlády z roku 199O), i v politických dokumentech, zejm. ve volebních programech těch politických stran, které vytvořily po volbách v roce 1992 vládní koalici. Konkrétně např. ODS vyjádřila opakovaně základní tezi o "nahrazení principu plošné a všeobecné sociální podpory principem cílené sociální pomoci těm občanům, kteří ji skutečně potřebují". Vedle doktrinálních důvodů vedoucích k nutnosti reformy systému existovala i řada důvodů věcných. Stávající systém dávek pro rodinu byl vytvořen pro jinou sociální doktrínu. Utvářel se , tak jako podobné systémy v zahraničí, často zcela nahodile a nesystémově, blízké situace byly ošetřovány různými systémy za různě definovaných podmínek a definic, obecně dávkové systémy postrádaly nástroje k ověření skutečné potřebnosti tam, kde jde o zájem posílit příjmy. Neumožnily poskytovat adresnou sociální pomoc. S narůstající příjmovou diferenciací pak narůstala naléhavost potřeby vytvoření lepších nástrojů pro adresné řešení situací. Cílem bylo, aby bylo možno více podpořit nízkopříjmové skupiny občanů. Zvyšování plošných dávek by však vedlo k tomu, že by se vynakládala stále větší část prostředků zbytečně i do těch příjmových skupin občanů, které je naléhavě nepotřebují. Snaha pomoci více nízkopříjmovým skupinám - pokud nejsou v pásmu pod životním minimem - byla takto zcela vyloučena nebo velmi omezena a sám stát se tak dostával do pasti. Případné zvýšení plošných dávek ke krytí růstu životních nákladů v rozměru odpovídajícímu tomuto zvýšení by nezlepšilo, nýbrž jen zakonzervovalo sociální, popř. příjmovou pozici nízkopříjmových skupin ve vztahu ke krytí těchto zvýšených nákladů a přitom část prostředků by byla vynaložena zbytečně. Tyto faktory vedly k urychlení prací na koncepcích nové sociální ochrany.“ Vzhledem k tomu, že se na koncepčních řešeních již delší dobu pracovalo, mohlo dojít k nejpřesnějšímu definování koncepčních reformních kroků v Programovém prohlášení vlády České republiky po volbách v roce 1992 „. Nezbytným předpokladem pro formování sociální politiky po přijetí „Záchranné sociální sítě“ bylo vytvoření životního minima jako „společensky uznané minimální hranice příjmu předpokládané jako postačující pro společně hospodařící domácnost určité velikosti a složení k uspokojování základních životních potřeb. Stanovením životního minima je specifikována ve smyslu čl. 30 odst.2 Listiny základních práv a svobod skupina občanů, kteří jsou v hmotné nouzi a kterým by z tohoto důvodu měla být poskytnuta pomoc.“ ( Z důvodové zprávy k zákonu č.463/1991 Sb., o životním minimu) V říjnu 1991 přijalo Federální shromáždění zákon o životním minimu, který stanoví částky nezbytné pro výživu a ostatní osobní potřeby občanů a částky na domácnost, dále tento zákon stanoví okruh příjmů započítávaných do životního minima o okruh společně posuzovaných osob (společně hospodařící domácnost).

Částky na výživu a ostatní osobní potřeby jsou diferencovány podle věku nezaopatřeného dítěte a částky na domácnost podle počtu členů domácnosti. Přitom životní minimum společně hospodařící domácnosti se zjistí tak, že se sečtou částky na výživu a ostatní osobní potřeby jednotlivých členů domácnosti a připočte se částka na náklady na domácnost, která odpovídá počtu členů domácnosti. Zákon o životním minimu obsahuje zmocnění pro vládu, aby mohla tyto částky životního minima operativně - formou nařízení vlády - zvýšit, jestliže vzrostou náklady na základní životní potřeby o stanovené procento (do 31.12.1995 10%, od 1.1.1996 do prosince 1997 5%, od prosince 1997 do 31.12.1998 při růstu 5% může zvýšit, při růstu 10% musí). Od přijetí zákona o životním minimu v říjnu 1991 byly tyto částky do dubna 1998 zvýšeny sedmkrát. Částky životního minima v období od října 1991 do dubna 1998 XI.91 III.93 II.94 I.95 I.96 X.96 VII.97 IV.98 Částky na výživu a ostatní osobní potřeby dítě od 6 let 900 1020 1120 1230 1320 1410 1480 1560 dítě od 6 do 10 let 1000 1130 1240 1360 1460 1560 1640 1730 dítě od 10 do 15 let 1200 1360 1500 1620 1730 1850 1940 2050 dítě od 15 do 26 let 1300 1470 1620 1780 1900 2030 2130 2250 ostatní osoby 1200 1360 1500 1680 1800 1920 2020 2130 Částky na domácnost 1-členná domácnost 2-členná domácnost 3a 4-členná domácnost 5+členná domácnost

500 650 800 950

600 780 960 1140

660 760 860 970 1020 860 1000 1130 1270 1330 1060 1240 1400 1570 1650 1260 1400 1580 1770 1860

1300 1700 2110 2370

Částky životního minima jako norma platná na celém území státu se staly východiskem zejména pro oblast sociální péče (pomoci) pro posuzování sociální potřebnosti občanů, i pro další oblasti, při nichž je třeba přihlížet k uspokojení základních životních potřeb. Blíže o životním minimu viz. J.Dlouhý, Životní minimum, Sešity pro sociální politiku, SOCIOKLUB 1997. V roce 1991 současně probíhaly na federálním ministerstvu práce a sociálních věcí koncepční práce na systému sociální ochrany obyvatel a možnostech transformace dosavadního systému dávek ve prospěch rodin s dětmi na nový systém státní podpory rodin s dětmi. Systém sociální ochrany obyvatel byl a je koncipován jako základních institutů:

působení tří

1. sociální pojištění, kterým občané nebo skupiny občanů odkládají část své spotřeby pro případ budoucí nejisté sociální události. Je výrazem sociální odpovědnosti občanů k sobě a ke své rodině. Je projevem přechodu od paternalizmu k participaci. Je nejvhodnější formou

zajištění sociálních potřeb občanů ve všech případech, kdy se jedná o sociální událost spojenou se ztrátou přijmu z výdělečné činnosti v případech mateřství, ošetřováni člena rodiny, nemoci, invalidity, stáři a ztráty živitele Cílem takového pojištěni je v těchto situacích udržet přiměřeně dosažený individuální životni standard. Plněni, které z pojištěni vyplývá, naplňuje princip sociální spravedlnosti, poněvadž toto plněni je závislé na výši vloženého pojistného. Úroveň zabezpečeni bude možno navíc individuálně zvýšit dobrovolným připojištěním; 2. státní podpora, kterou stát povinně přispívá k zabezpečeni občanů pro případ státem uznané sociální události. Je výrazem sociálního přerozděleni mezi nepotřebnými a potřebnými, tj. mezi vysokopříjmovými a nízkopříjmovými rodinami a mezi bezdětnými a rodinami s dětmi, a je projevem státem organizované solidarity. Státní podpora pomáhá rodině krýt zejména zvýšené náklady vyvolané přítomnosti takových osob v rodině, které dosud nejsou výdělečně činné (nezaopatřené děti), a dále řešit různé sociální situace, na něž rodina vlastními silami nestačí. Výše dávek státní podpory je vždy nižší než skutečné náklady, na které přispívá. 3. sociální pomoc, která je občanům v nouzi poskytována sociálními subjekty k uspokojováni jejich potřeb v rozsahu, který se považuje za nezbytný nebo přiměřený. Je výrazem sociální funkce státu a naplňuje princip garance pomoci k zajištěni základních životních podmínek. Sociální garancí zaručuje stát rodině nebo jednotlivci pomoc v případě absolutního nedostatku možnosti zabezpečit si základní životni potřeby vlastními silami. 3.2. Vymezení tří systémů sociální ochrany obyvatel Vysvětlení skutečnosti, jakým způsobem a proč byla sociální ochrana obyvatel koncipována jako systém sestávající ze tří částí přináší následující článek. Proč tři pilíře ?,ing.Petr Víšek, Sociální

politika

Sociální reforma pokročila do finální etapy .Byly vymezeny a ve dvou případech i kodifikovány tři systémy nové sociální ochrany obyvatel, kterými jsou sociální pojištění, státní sociální podpora a sociální pomoc. V hektickém tempu tvorby a projednávání bylo málo času na vysvětlování proč právě tři systémy, jak a proč byly vymezeny. Pro další rozvoj těchto systémů, a pro rozvoj teorie a praxe sociální politiky je užitečné takový pohled zpátky učinit a to je cílem tohoto článku. Především je dobré připomenout, jaká byla výchozí situace pro sociální reformu v době, kdy se koncipovaly její principy ve Scénáři sociální reformy a v dokumentu Záchranná sociální síť v roce 199O a 1991. Systém sociálních dávek byl velmi rozbujelý, postrádal v řadě případů jakýkoliv systém, u některých dávek nebyl vůbec zřejmý důvod jejich vzniku, konstrukce, smysl a cíl. Pamětníci by potvrdili, že se dávky upravovaly i na základě osobních zájmů vlivných osob. Když byl vysloven požadavek adresné sociální politiky, transparentosti finančních toků a schopnosti řešit nové sociální situace stávající systém nemohl tyto cíle splnit. Hlavními problémy výchozího stavu bylo zaprvé to, že existovalo smísení dávek do různých systémů / pojištění, společenská pomoc rodinám s dětmi, sociální péče,

státní dávky/ aniž toto smísení bylo systémově vysvětlitelné. Za druhé existoval velký počet dávek / donedávna více než 6O / určených k různým cílům, někdy zcela jednoúčelové, např. nákup naftových kamen. Taková dávka byla zavedena když byla nafta levná a starým lidem se chtěl usnadnit provoz domácnosti. Když nafta podražila, byl zaveden příspěvek na naftu. Za třetí některé důležité dávky nebyly věcně definovány, nebylo řečeno jak jsou koncipovány, co vlastně řeší, jak mají být použity. Postrádaly věcný obsah, který by určil i způsob valorizace. To se týkalo např.přídavku na děti a příplatku k přídavkům na děti pro zdravotně postižené děti. Vedly se vášnivé diskuse např. o tom, zda byl tehdejší mateřský příspěvek dávkou pojistného typu nebo sociálním příjmem. Odpověď na takovou otázku měla řadu zásadních významů, např. pro určení výše dávky a způsob její valorizace. Při rozhodnutí, že jde o pojistnou dávku by obdržela každá matka dávku v jiné výši /podle předchozího platu/ a bylo namítáno, že za stejnou práci - péči o dítě je různá odměna. Také by to znevýhodnilo mladé matky s nízkými počátečními platy. Při rozhodnutí, že jde o sociální plat by pobíraly všechny ženy dávku ve stejné výši a bylo namítáno, že má potom pro matky s různou úrovní příjmů různou reálnou hodnotu a znevýhodňuje vysokopříjmové skupiny . Nejasně koncipované dávky mohly být valorizovány kdykoliv nebo také nikdy. Některé dávky ovšem valorizační schéma kodifikovány měly, např. porodné. / vláda byla např. zmocněna dávku zvýšit, zvýší-li se náklady na tyto děti/. Nebylo ovšem řečeno jak vysoko. Neujasněnost konstrukce například přídavků na děti byla také jedním z důvodů pro jejich nevalorizování od roku 1985. Chyběla možnost "zavěšení" na nějakou objektivní makroekonomickou veličinu, jejíž vývoj by sledovala. Např. na životní minimum, na racionální náklady na děti, vývoj mezd a pod. Za čtvrté i dávky určené jedné skupině obyvatel/ např. pro rodiny / pro každý případ zvlášť formulovaly právní instituty a podmínky. Bez zvláštní nadsázky je možné říci, že pro různé dávky bylo nezaopatřené dítě, rodina, příjem, byt a pod. definovány různě. Definice nezaopatřeného dítěte si před přijetím zákona o státní sociální podpoře vyžadovala více než stránku textu. S tím souvisí, že řešení problému jedné skupiny obyvatel bylo obsaženo v mnoha zákonech, aniž byla formulována nějaká jednotící východiska a závislosti na jiných makroekonomických veličinách např. na vývoji cen, vývoji mezd a pod. Nově přijatý zákon o státní sociální podpoře např. sjednotil tyto podmínky ze stávajících 25 právních předpisů obsažených ve více než 8O platných zněních. Valorizce dávek byla politickou záležitostí. Totální smísení finančních toků vedlo k tomu, že při rozhodování o tom, které dávky se zvýší, docházelo ke konkurenci zájmů důchodců a rodin s dětmi, popř. dalších skupin a výsledek často více méně závisel na osobních rodinných poměrech a věku předkladatelů návrhů a politického vedení státu. Sociální dávky byly koncipovány jako plošné či všelidové. Poslední takovou dávkou byl při svém vzniku státní vyrovnávací příspěvek, jehož přijetí bylo předmětem neúspěšné odborné kritiky a údivu zahraničních expertů. Celková konstrukce těchto dávek , jakož i způsob jejich administrace znemožňoval jejich převedení na adresné dávky, vyplácené v závislosti na příjmu rodiny, tedy skutečné potřebnosti. Dodatečné korekce vedly zpravidla k velmi komplikovaným řešením, jako byla postupná redukce příjemců státního vyrovnávacího příspěvku. Posledním varovným signálem nezbytnosti zásadních změn byl jednorázový příspěvek , který byl ukázkou dávky vytvářející sociální past, v níž překročení pevné

hranice příjmu o pár korun znamenalo pro rodinu s třemi dětmi ztrátu několikatisícové dávky . Bez dalšího dokazování je třeba konstatovat, že podobné problémy mají dávkové systémy v zahraničí. Jejich současný stav je důsledkem historického vývoje systémů, vlivů střídání politických sil ve vedeních států, důsledkem uplatňování politiky volebních slibů a pod. Proto pro reformu dávkového systému nemohly být použity žádné ucelené systémy evropských zemí jako vzor k převzetí. Pouze byly, stejným způsobem jako dávky tuzemské, analyzovány jednotlivé dávky a využity zkušenosti z jejich konstrukce, způsobů valorizace a administrace. Sociální reforma byla zahájena "generální inventurou" dávkového systému a tento systém byl podle určitých kritérií revidován a rekonstruován. Jednotlivé dávky byly podrobeny testu, jehož obsahem bylo několik otázek. První otázka směřovala na smysl dávky. Je smyslem dávky nahradit příjem, který se z nějakého společností akceptovaného důvodu snížil nebo byl ztracen vůbec / např. při nemoci, nezaměstnanosti, stáří, invaliditě, péči o děti/, nebo jde o to doplnit příjem rodiny do nějaké úrovně ? Zde je vhodné připomenout práce PhDr.Z.Konopáska a jeho vymezení standardních dávek / určených k zachování dosaženého standardu po dohodnutou dobu a na dohodnuté úrovni/ a dávek absolutních, určených k doplnění příjmu do určité hranice. Odpověď na tuto otázku je klíčová. Je-li dávka určena k částečnému nebo plnému nahrazení individuálně různého příjmu / po dohodnutou dobu/, měla by jeho výši v předcházejícím období odrážet svou výší, t.j. každý obdrží dávku v jiné výši. To implikuje způsob, jakým je dávka konstruována - musí být v nějakém vztahu k předcházejícímu příjmu a určuje také způsob a okamžik valorizace. Bude se valorizovat, když se zvýší mzdy. Odpověď na tuto otázku pak určuje i způsob jak se tvoří prostředky na výplatu dávek. Občan platí ze svého platu, a podle jeho výše příspěvky, a v případě, že nastane dohodnutá sociální událost, jsou mu rovněž podle výše jeho platu / a příspěvků/ vypláceny podle zákonem stanoveného kalkulačního modelu dávky nahrazující mzdu. Jde o princip pojištění, o situaci, v níž si občan odkládá část svých prostředků na budoucí sociální událost. Reálná situace je samozřejmě mnohem složitější, protože vedle této teoretické formule obsahuje jisté korekce, solidární redistribuce a pod. Je zřejmé, že dávky, kterých se týkala tato odpověď patří do systému sociálního pojištění a také politiky zaměstnanosti jako systému quasipojištění. V tomto systému lze hovořit o sociální spravedlnosti v tom smyslu, že sociální dávky jsou v přímé, i když korigované, úměře jeho předchozím příjmům a zaplaceným příspěvkům. Ztratit dosažený standard / např. životní úrovně/ je však možné nejen ztrátou příjmů, ale také objektivním zvýšením nákladů, které je opět konsensuálně považováno za závažné a veřejně zřetelehodné. K tomu může dojít např. při narození dítěte a při péči o něj, při úmrtí v rodině, v situaci, kdy je v rodině zdravotně postižené dítě nebo rodič, když je v rodině dojíždějící student, v případě osamělého rodiče a pod. Obzvlášť nepříznivá je situace zvýšení takových nákladů v rodině s nízkými příjmy, rodina s vyššími příjmy se s nimi vyrovná snáz, popř. tak, že žádnou podporu nepotřebuje. Tím se odpovídá na doplňkovou otázku. Přispěje se všem, nebo jen těm, kteří by sami situaci nezvládli? To je klíčová otázka adresnosti sociální politiky. Ztráta standardu se váže na zvýšení nákladů , tedy na dítě či jinou dotčenou osobu, nikoliv k předcházejícímu příjmu živitele či rodiny. Tyto dávky proto nelze odvodit od předcházejícího příjmu, ale od těchto nákladů a jejich růstu. Příjmovou úrovní je však

třeba rozsah podpory korigovat a pomáhat více těm, kteří by toto zvýšení nákladů sami nezvládli. Obsahem valorizačního schématu bude růst životních nákladů .Jde zejména o situace týkající se rodin s dětmi a smysl pojištění , totiž připravit se na budoucí událost, zde není naplněn. Nejprve jsou vypláceny dávky a pak teprve následuje celoživotní přispívání do společných zdrojů - daněmi do státního rozpočtu. Zde jde o projev solidarity bezdětných, popř. těch, kteří již nemají nezaopatřené děti s těmi co mají děti popř. solidarita více příjmových s těmi, kteří mají nízké příjmy. Dávky, kterých se týká tato odpověď byly zařazeny do systému státní sociální podpory. Spor o pojetí rodičovského příspěvku, zda jde o ztrátu příjmu nebo sociální plat, byl rozhodnut pro druhou variantu a tato dávka je zařazena do systému státní sociální podpory. Byl tedy akcentován aspekt relativně větší pomoci nízkopříjmovým skupinám rodičů, při stejné dávce všem. Na položenou otázku o smyslu dávky je možno odpovědět ovšem i tak, že dávka je určena pro doplnění příjmu občana či rodiny tak, aby bylo dosaženo určité konsensuálně dohodnuté úrovně, např. hranice chudoby, životního minima a pod. V takovém případě je výše dávky určena rozdílem vlastních příjmů a žádoucí hranice. Klíčový není minulý příjem, ale jeho deficit ve srovnání s konsensuálně určenou minimální hranicí. Dávka není odvozena od minulého platu, ale od tohoto deficitu. Ten, kdo měl vyšší příjem má menší deficit, a tudíž i menší dávku. Zde nejde o sociální spravedlnost , ale o akt sociální ochrany.A zde je třeba položit doplňkovou otázku: všem, nebo jen těm, kteří nejsou vlastními silami situaci zvládnout ? Pro řešení situace hmotné nouze, o kterou zde jde, může občan vyvinout vlastní úsilí, přinejmenším ve dvou směrech. Může se aktivně snažit zvýšit své příjmy, aktivně se podílet na řešení své situace a zadruhé využít k zabezpečení svého živobytí majetek, má-li nějaký takto využitelný. Proto je kritériem pro poskytování takové dávky vlastní snaha občana a vedle testu příjmu také test majetku. Kdyby se i při tomto, v některých případech totálního, zabezpečení občana vycházelo mohlo by dojít k jistě nepřijatelné situaci, kdyby cestou daní nemajetný občan přispíval na zabezpečení jiného občana, který má sice konsensuálně nepřijatelně nízký příjem, ale má majetek a může jeho využitím své příjmy doplnit. Dávky vyhovující těmto odpovědím patří do systému sociální pomoci. Při přesunech dávek mezi jednotlivými systémy do nové sestavy vznikla diskuse o dvou dávkách, které bylo obtížné nově zařadit. Především šlo o pohřebné. Bylo dávkou nemocenského pojištění, dokonce jednou z nejstarších, avšak neodráželo výši placených příspěvků, ani výši platu. Vyplácelo se všem stejně a nebylo odkladem na "nejistou" sociální událost, nýbrž jednorázovým příspěvkem, k řešení události, která zcela určitě nastane. Proto se takto "nehodilo" do pojištění a bylo hledáno nové řešení .Od návrhů na zrušení této dávky, přes její stanovení jako " ještě jedné" platby důchodu na krytí nákladů až po určení jen do rodin, v nichž je nezaopatřené dítě. Tato úvaha vycházela z názoru, že úmrtí v takové rodině je vždy neočekávané a vždy mimořádně závažnou událostí.Tato dávka se nakonec dostala do systému státní sociální podpory, jako státní dávka, a na základě rozhodnutí poslanců nelimitovaná příjmem. Druhá sporná dávka byl nízký důchod, který je jediným zdrojem příjmu. Ten byl ze zákona zvýšen na úroveň přesahující poněkud životní minimum. V čem spočívá podstata této dávky? Podle úrovně příjmů a tedy i placených příspěvků náležel důchodci důchod nižší než je životní minimum. Rozdíl, který mu byl doplňován, byl financován z příspěvků ostatních pojištěnců. V případě, že se ve stejné situaci ocitl jiný občan, kryl tento rozdíl sociální dávkou stát,

za poněkud přísnějších podmínek / s testem majetku/. Proto byla tato dávka zrušena a bude nahrazena příspěvkem na živobytí, navrženým v systému sociální pomoci a všichni občané ve stejné situaci hmotné nouze budou posuzováni za stejných podmínek. Diskuse o této dávce evokuje širší problém a to rozsah sociální solidarity v dávkových systémech. V zákonech o pojištění je třeba jej hledat např. za výrazy „nejméně však" nebo „nejvýše však". To byl případ právě nízkého důchodu, který je jediným zdrojem příjmu, ale také horní hranice vypláceného důchodu. V případě prvním ostatní pojištěnci přispívají na zabezpečení jiných a ve druhém výše příspěvků placená celoživotně vysokopříjmovými není stejně vyjádřena v jejich důchodu jako je to u průměrného důchodce. Výše důchodu je relativně nižší ve vztahu k jejich minulému příjmu než u ostatních. Důchodce se celoživotně dosaženým příjmem na úrovni životního minima měl důchod ve výši 1OO % svého předcházejího příjmu, a s růstem minulého příjmu se toto procentu snižuje. Velmi zřetelné je to u nemocenských dávek, které jsou limitovány pevnou výší denní částky a způsobem konstrukce kalkulačního mechanizmu a započítáváním příjmů se vytvoří stav, že na jedné straně vysokopříjmoví "nejsou nemocní" protože výplatou nemocenského ve výši zlomku příjmu se necítí být nemocensky zabezpečeni a na straně druhé se v některých početně nikoliv nevýznamných případech vyplatí být nemocen. Rozsah této solidarity může být právě se strany "vysokopříjmových" předmětem polemiky. Tento problém bude v budoucnu patřit k velkým tématům sociální politiky. Při vymezování tří dávkových systémů sociální ochrany obyvatel, při inventuře dávek, která byla provedena, byl u řady dávek shledán opakující se fenomén, týkající se speciální úpravy podmínek pro vznik nároku na dávky v případě zdravotního postižení příjemce, nebo jeho dítěte. Jako příklad lze uvést mateřský, později rodičovský příspěvek. Při každé úpravě této dávky došlo k určitému zvýhodnění podmínek při péči o zdravotně postižené dítě. Byla prodloužena doba po kterou je nárok ze tří na 7 let. Podmínka celodenní řádné péče byla při péči o zdravotně postižené dítě prolomena nejprve možností umístit dítě v rehabilitační školce, později v jakékoliv. V jiném případě, při poskytování dávky při péči o osobu blízkou, je za celodenní péči v těchto případech považováno, i to, že dítě navštěvuje i celodenní stacionář. Bylo zřejmé, že původní koncepce dávky byla natolik změněna, že se již jedná o jinou dávku. Byl přijat názor, že není správné postupovat tímto způsobem a deformovat standardní dávky pro specifické potřeby zdravotně postižených, nýbrž, že je třeba vytvořit řešit tyto otázky dvěma cestami. Zaprvé zabezpečit řešení obecně se vyskytujících situací, v nichž přítomnost zdravotního postižení v rodině zvyšuje náklady /státní sociální podpora/ a nebo kdy zdravotní postižení zvyšuje náklady na zabezpečení základních životních potřeb/ sociální pomoc/. Za druhé vytvořit systém speciálních, účelových dávek, které budou přímo konstruovány k tomuto cíli a nebudou výsledkem deformací dávek jiných. Pracovně se hovoří o zákonu o intervenci státu ve prospěch zdravotně postižených a měl by řešit podporu státu obecně v případě závislosti občana na pomoci jiné osoby, na sociálních službách, na technických pomůckách, na úpravě prostředí, a pod. Půjde zřejmě výlučně o finanční intervenci.“

K různým aspektům transformace dávek pro rodiny s dětmi připravilo FMPSV v květnu 1991 pracovní materiál „Transformace státního systému podpory rodin s dětmi“, který na základě vyhodnocení výchozí situace pro jednotlivé transformační kroky navrhuje způsob transformace, a to v krátkodobé, střednědobé i dlouhodobé časové dimenzi. Materiál rovněž obsahoval „Návrh zásad zákona o zvýšení státního vyrovnávacího příspěvku“, který předpokládal zvýšení tohoto příspěvku pro nezaopatřené děti diferencovaně podle jejich věku, avšak nikdy nebyl realizován. U státního vyrovnávacího příspěvku byl postupně v průběhu let 1991 až 1994 zužován okruh oprávněných osob nejprve po skupinách a poté podle příjmu s tím, že u nezaopatřených dětí byl diferencován do dvou výší podle výše příjmu v rodině. Tento vývoj státní vyrovnávací příspěvek oproti původním předpokladům oddělil od přídavků na děti jejich transformace a principů a směřoval spíše k sociálnímu příplatku, který akcentuje konkrétní aktuální příjmovou situaci rodiny. 3.3. Programy transformace systému podpory rodin s dětmi Z materiálu „Transformace státního systému podpory rodin s dětmi“, FMPSV, květen 1991: Podle usnesení vlády ČSFR ke Scénáři sociální reformy má federální ministerstvo práce a sociálních věcí předložit vládě ČSFR do konce roku 1991 návrh zásad zákona o státní podpoře rodin. Procesy ekonomické reformy se, pokud se týká sociálních důsledků, projevují poněkud odlišně a dynamičtěji, než se původně předpokládalo. Na jedné straně došlo k vyššímu, než očekávanému růstu životních nákladů, na druhé straně dochází k pomalejšímu růstu mezd a příjmové diferenciace rodin. Snížily se reálné příjmy obyvatel, zejména rodin s dětmi, jimž na rozdíl od důchodového zabezpečení nebyly zatím posíleny sociální příjmy a procesy příjmové diferenciace rodin se projevily spíše jen jednosměrně. Ukazuje se, že některé původní záměry a časové postupy je třeba korigovat. Jde zejména o možnost kodifikace nového modelu státní rodinné podpory, založené na odklonu od paušální k individuální podpoře a její diferenciace podle úrovně vlastních příjmů. Ukazuje se, že budoucí postupný vývoj příjmové situace rodin s dětmi v konfrontaci s vývojem životních nákladů vyžaduje operativní řešení formou dílčích kroků, směřujících k diferencovanému posílení jejich sociálních příjmů a zabezpečení životního minima až do doby potřebné stabilizace ekonomického vývoje. Některé dílčí kroky je třeba provést dříve než se původně předpokládalo a jednotlivé kroky je nutné vázat důsledně na vývoj makroekonomických kategorií jako je růst národního důchodu, mzdový vývoj, diferenciace mezd a příjmů a úroveň a délka trvání nezaměstnanosti a migrace. Realizované dílčí kroky musí otevírat prostor pro zásadní transformaci celého systému. Základní dimenze a zaměření takových opatření byly formulovány ve Zprávě o sociální politice vlády ČSFR a přijaty Federálním shromážděním. 1) Výchozí situace

Rodiny s nezaopatřenými dětmi představují významnou část čs. obyvatelstva. Ve 2,4 milionech rodin žije 4,4 mil. dětí. Celkem tedy rodičů a dětí je v ČSFR cca 9 milionů, což představuje 60 všech obyvatel. Prosperující rodina a plnění jejich biologických, výchovných, ekonomických, socializačních a dalších funkcí je základním předpokladem prosperity státu a zárukou jeho rozvoje. Rodiče ve věku, kdy pečují o nezaopatřené děti, patří mezi z ekonomického hlediska nejproduktivnější pracovní sílu a úroveň života rodin je kriteriem pro posuzování životní úrovně státu a pro chování jednotlivých sociálních subjektů. Na rozdíl od jiných oblastí sociální politiky a sociální péče, kde jde o zajištění principů sociální spravedlnosti a sociálních práv a zájmů, popř. zajištění sociálního klidu, je oblast státní podpory rodin s dětmi jednou ze základních strategických záležitostí státu, neboť jí stát významně ovlivňuje svou ekonomickou a sociální budoucnost a kontinuitu. Na rozdíl od jiných oblastí sociální politiky lze státní podporu rodin charakterizovat jako aktivní ekonomickou činnost. Ovlivňuje ekonomické a společenské chování ekonomicky aktivní části obyvatel a proto i ekonomické zdroje současnosti a budoucnosti. Dosavadní soustava společenské pomoci rodinám s dětmi sestávala z řady prvků přímé i nepřímé finanční pomoci (dávek, slev, výhod) i služeb a pomoci hmotné. Rušení dotací a sociálních slev a růst životních nákladů vedou k redukci této pomoci. Současný systém státní podpory rodin sestává v zásadě z komplexu dávek a lze jej rozdělit na dvě základní části. První je skupina významných dávek posilujících příjmy rodin s dětmi po celou dobu jejich péče o nezaopatřené děti, tj. přídavky na děti a státní vyrovnávací příspěvek (dále jen SVP), a druhou částí jsou specifické dávky poskytované za stanovených podmínek, jako je podpora při narození dítěte, rodičovský příspěvek, zaopatřovací příspěvek, podpora v pěstounské péči a další. Stávající systém těchto dávek se vytvořil postupně, je značně roztříštěný jak co do pojetí jednotlivých dávek, jejich podmínek, tak i legislativního řešení (např. některé dávky jsou pojaty jako dávky nemocenského pojištění). Pokud se týká první skupiny dávek (přídavků na děti a SVP), lze charakterizovat zejména následující nedostatky a problémy: Přídavky na děti ani SVP nejsou diferencovány podle skutečné příjmové situace rodin, jsou vypláceny plošně, tedy neadresně a tudíž nehospodárně. - Obě tyto dávky nejsou ovšem diferencovány ani podle věku dětí, přes prokázanou skutečnost, že náklady na malé děti (do 6 let) jsou zhruba poloviční oproti nákladům na děti nad 10 let. naopak přídavky na děti jsou diferencovány podle počtu dětí v rodině, a to s ohledem na dřívější snahu podporovat více početné rodiny. To způsobuje značné komplikace. - Současné výše přídavků na děti se vytvořily historicky postupným mechanickým zvyšováním částek a nevyjadřují vztah k jiným ekonomickým veličinám (např. k životnímu minimu). - Trvá situace (při nízkém růstu mezd a jejich malé diferenciaci), že rodiny jsou v průměru značně závislé na sociálních příjmech. Podíl sociálních příjmů na celkových příjmech činí u rodiny se dvěma dětmi 16 % a u průměrné rodiny se třemi dětmi 24 %. Z toho podíl přídavků na děti činí u průměrné rodiny se 2 dětmi 10 % a u průměrné rodiny se 3 dětmi 18 %. Zpomalení mzdového vývoje ve vztahu k růstu

životních nákladů vyvolává tlak na další zvýšení sociálních příjmů, a tedy i zvýšení jejich podílu na celkových příjmech rodiny, což by vedlo ke snížení motivační role pracovních příjmů. Pokud se týká ostatních specifických dávek pro rodiny s dětmi, jejich komplex zatím vyhovoval, v současnosti se ukazuje potřeba valorizovat a korigovat některé dávky a koncipovat nové dávky, řešící nově vznikající situace. 2 ) Základní cíle transformace systému Probíhající demokratizace společnosti a přechod na tržní ekonomiku výrazně mění postavení občanů a rodin. Rozšířením okruhu občanských práv o práva majetkově, se občanům a jejich rodinám otevírají reálné možnosti svobodného rozhodování v ekonomické oblasti.Stát koriguje roli sociálního distributora a očekává od svých občanů aktivní využívání těchto nově se tvořících ekonomických možnosti. V téže míře, ve které stát postupně opouští své rozhodující pozice, přechází na občany i odpovědnost za výsledky realizace nově nabytých práv. Tím se vytváří podmínky pro zvýšení ekonomické samostatnosti rodin. Životní úroveň rodin by měla být závislá především na pracovních a podnikatelských příjmech. Průměrná rodiny s průměrnými příjmy by měly mít zabezpečenu průměrnou životni úroveň. Celý systém státní podpory rodin s dětmi je proto třeba transformovat tak, aby vyhovoval podmínkám tržní ekonomiky, byl hospodárný, adresný a účinný. Cílem této transformace bude, aby stát svou pomocí zasahoval zejména tam, a později pouze tam, kde ze subjektivních nebo objektivních důvodů nestačí rodina zabezpečit své potřeby vlastními silami na společensky přijatelné úrovni, případně kde má stát zájem stimulovat nebo chránit. (Rodiny s nízkými příjmy, nezaměstnaní, sociální péče, bydlení ap.) Východiskem pro určení rozsahu státní podpory rodin s dětmi je mzdový vývoj a diferenciace mezd, tedy otázka, zda mají rodiče možnost zajistit své rodiny vlastními příjmy a na jaké úrovni a jaké bude příjmové rozvrstvení rodin s dětmi. Přestože po určitou dobu bude stát ještě částečně podporovat všechny rodiny s ohledem na jejich příjmovou situaci a jistá částka bude zřejmě předmětem práva dítěte, bude základní tendenci transformace odklon od plošné pomoci k pomoci individuální a diferencované podle skutečných potřeb. Tato základní tendence umožni, aby se při stejných nákladech státu (zvýšených jen s ohledem na růst inflace) zajistila postupně výrazně účinnější pomoc, byť menšímu okruhu skutečně potřebných rodin s dětmi. Posílení samostatnosti a nezávislosti rodin se netýká jen ekonomické oblasti, ale i celkového vztahu k rodině, která by měla mít plné právo rozhodovat o způsobu svého života, nést větší odpovědnost a měla by být více chráněna před zásahy státu. Ty by se mály týkat rodiny jen tehdy, nestačí-li zabezpečit své potřeby, neumí-li zabezpečit zájmy svých děti nebo v rodině dochází k ohroženi práv děti nebo lidských práv vůbec. Stát bude k rodině přistupovat uplatňujíce dva základní principy. Prvním je princip solidarity, kterou bude stát redistribuovat část prostředků rodinám, uznávajíce jejich význam pro stát a jeho budoucnost a přispívajíce na krytí nákladů, které rodiče na péči o děti vynakládají za současné diferenciace. Druhým principem

je garance zásahu, když rodina bude individuálně potřebovat pomoc. Přitom se možnost pomoci v sociální oblasti otevírá i nestátním subjektům. 3) Způsob transformace systému státní podpory rodinám s dětmi - Soustavu státní podpory rodinám s dětmi bude nezbytné systémově sjednotit, tj. především převést nejvýznamnější dávku - přídavky na děti - ze systému nemocenského zabezpečeni na dávku státní a pojmout celou soustavu státní pomoci jako oblast zabezpečeni. V tomto smyslu převést na státní dávky i některé specifické dávky pro matku a rodinu, kde je to systémově vhodné. - S ohledem na mimořádnou společenskou citlivost výplaty dávek v rodinách bude třeba postupovat způsobem zachovávajícím nabytá práva postupným diferencováním úrovně podpory s ohledem na skutečnou úroveň příjmů rodiny. To znamená postupně zvyšovat podporu sociálně ohroženým rodinám a postupně omezovat úroveň podpory příjmově nadprůměrným rodinám až na minimum. Stávající úroveň ponechat rodinám s průměrnými příjmy. - Hlavní sociální příjmy rodin sestávají v současnosti z přídavků.na děti a státního vyrovnávacího příspěvku. Pro posuzováni úrovně sociálních příjmů a pro jejich případné změny je třeba je posuzovat v jejich úhrnu. Případné změny jejich úrovně budou však prováděny pouze změnou jedné části - tj. státního vyrovnávacího příspěvku, vzhledem ke komplikacím, které by vyvolaly změny přídavků na děti, dané jejich koncipováním podle počtu děti v rodině. - Koncipovat nové specifické účelové dávky, vázané na splněni podmínek zajišťujících adresné řešeni společensky uznaných životních a sociálních situací rodin. - Bude třeba vybudovat postupně (na regionální správě nezávislý) systém státních úřadů vyplácejících podpory rodinám s dětmi, specifické dávky a dávky zaručující životni minimum. Tyto úřady by postupně převzaly výplatu přídavků na děti a SVP. Lze totiž jen ztěží předpokládat, že bude-li výplata státní podpory vázána na více podmínek a na ověřeni individuální situace rodin, budou zaměstnavatelé, zejm. soukromí, ochotni tuto agendu bezplatně nebo vůbec zajišťovat. Součástí celkové přestavby tohoto systému bude zrušeni diferenciace podpory v závislosti na počtu dětí v rodině a zavedení diferenciace podle věku dítěte - tedy v závislosti na skutečné náklady na jeho výživu a výchovu. Tím se úroveň pomoci učiní zřetelnou a odstraní argumentace o zneužíváni státní podpory vícedětnými rodinami (rodin se 4 dětmi je 2,2 % a s 5 a více jen 0,6 %). Pokud jde o dílčí záměry, stanovení částek pomoci by mělo vyjadřovat vztah k jiným ekonomickým veličinám. Vhodným řešením by bylo např. stanovení všeobecné podpory rodinám ve formě ,. životního minima na dítě příslušného věku rodinám s průměrnými příjmy (současný stav), ve výši 2/3 rodinám s nízkými příjmy. Rodinám bez příjmů pak stát garantuje plné životní minimum cestou sociální péče. Rodinám s vysokými příjmy perspektivně podporu neposkytovat. Takové řešení je závislé zejména na rozvoji příjmové diferenciace rodin.

Bude nezbytné sjednotit a zkvalitnit systém specifických dávek pro rodinu a děti a doplnit je o další dávky řešící nově vznikající situace. Jde např. o situaci, kdy se rodině výrazně zvýší náklady na bydlení, na teplo, to podstatně sníží životni úroveň rodiny a ta klesne až k hranici životního minima. Nikoliv však pod ni, a proto ji' nemůže být poskytnuta dávka sociální péče. Tato situace znemožňuje účinné řešení individuálních dopadů zvýšení cen tepla a energie, bydleni ap. Půjde o systém dávek řešící zvláštní potřeby rodin s dlouho nezaměstnanými rodiči apod. Systém státní podpory by měl být v budoucnu omezen zletilosti dítěte a podpora vysokoškoláků řešena rovněž zvláštním systémem těchto dávek. Doplněním státní podpory rodin s dětmi bude i systém daňového a úvěrového zvýhodněni rodin. Návrh zásad zákona o dani z příjmu obyvatelstva předpokládá u rodin s nezaopatřenými dětmi zavedení odpočitatelné pevné roční částky na 1 dítě, maximálně však na 4 děti v rodině, od celkového ročního příjmu jednoho z rodičů. 4) Vnější ekonomické podmínky transformace systému státní podpory rodinám s dětmi Dlouhodobé i krátkodobé cíle této transformace je třeba konfrontovat s objektivními konkrétními ekonomickými podmínkami (růst životních nákladů, nezaměstnanost), které tuto transformaci komplikují. Zatím nedochází k růstu mezd a jejich diferenciaci. S výjimkou změn kompenzace zvýšeni cen tepla a energie nedošlo v roce 1991 ke zvýšení sociálních příjmů rodin s dětmi. V důsledku toho se jejich reálné příjmy a tudíž i životni úroveň snížila. Významný podíl rodin se svými příjmy přiblížil k hranici životního minima a cca 900 tis. osob v rodinách s dětmi bylo v březnu t.r. pod touto hranicí. Přesto, že se několikanásobně zvýšil počet osob, jimž jsou poskytovány dávky sociální péče, nedostatečně kapacitně vybavený aparát sociální péče nestačí pomoci všem, kteří to potřebuji. Současně ovšem není možné v krátkodobé perspektivě naplnit záměr, aby se zvýšil význam pracovních příjmů v rodinách, a to s ohledem na regulaci mezd a počínající nezaměstnanost. V současnosti je tak ztížena možnost rodičů více si vydělat ve prospěch svých rodin. Proto bude nezbytné přechodně posílit sociální příjmy všech rodin a kompenzovat částečně růst životních nákladů na děti v roce 1991. Bude ovšem třeba postupovat systémově tak, aby tento přechodně nutný krok nenarušil záměry celkové transformace. Je třeba postupovat vyváženým použitím plošného i individuálního řešení a provést určitý manévr zahajující přestavbu systému, avšak současně reagující na aktuální potřeby do značné míry determinované minulým mzdovým vývojem. 5) Věcné a časové limity transformace Systém přídavků na děti a na něj navazující výplata SVP představuje komplikovaný vzájemně propojený komplex řady právních norem, organizačních předpokladů a bariér. Přídavky na děti a SVP jsou vypláceny zejména zaměstnavateli rodičů, jsou předmětem mzdové agendy a jakákoliv změna je administrativně náročná. Bariérami řešení jsou komplikace při výplatě rozvedeným rodičům, dětem v ústavní péči, při alimentaci apod.

Přídavky na děti se vyplácejí na 4.230 tis. dětí a vedle toho se vyplácí výchovné k důchodům (jako obdobná dávka) na 150 tis. děti. Každá sebemenší :;změna podmínek výplaty představuje vysoký objem zpravidla neautomatizované administrativní práce. Složitost je i v legislativní oblasti, kdy jsou přídavky na děti pojaty dosud jako dávka nemocenského zabezpečení, zatímco SVP jako dávka státní. Různě jsou pojaty i ostatní dávky. Závažným věcným limitem pro změnu celkového systému je dočasná praktická nemožnost identifikovat celkové příjmy rodiny a učinit je kriteriem pro diferenciaci státní podpory. Jde o to, že průkaz celkových příjmů by byl nepřijatelně administrativně náročný, vyžadoval individuální vyhodnoceni každého občana u místa, kde jsou mu přídavky a SVP vypláceny (v budoucnu zejména u soukromého zaměstnavatele), stanovení povinnosti vykázat i další příjmy (úroky, dividendy ap.). Prokázáni příjmů v tomto rozsahu však bude možné po daňové reformě - ve formě daňového přiznáni. Proto je termín realizace daňové reformy i hranici zásadní přestavby systému státní podpory rodinám s dětmi. Aspekt příjmové diferenciace rodin, i když jej je třeba trvale sledovat a v krátké budoucnosti bude významným, není v daném okamžiku tak významný vzhledem k dlouhodobé charakteristické struktuře průměrných příjmů na hlavu v čs. rodině. Ta je typická zahuštěním průměrných příjmů okolo průměru a pod průměrem bezdětných domácností takovým způsobem, že je možno hovořit o monolitní povaze příjmové diferenciace příjmů a rodin. Zatím nedochází k výraznějšímu růstu mezd ani jejich diferenciaci. Současně bude třeba v nejbližší době posílit příjmy sociálně ohrožených rodin s dětmi účinněji než rodin ostatních. Z výše uvedených důvodů nebude možné stanovit jako kriterium výši příjmu, nýbrž obecně uznanou sociální situaci - stav ohrožení který je možno jednoduchým administrativně nenáročným způsobem prokázat (např. oba rodiče nezaměstnaní, děti invalidního důchodce, děti rodičů s minimálními mzdami, neúplná rodiny ap.). Tyto situace s vysokou pravděpodobností vyvolávají diferenciaci v příjmech směrem dolů. Technicky schůdně je možné ovlivňovat sociální příjmy rodin s dětmi výplatou SVP a změnami jeho výše. Tuto dávku je proto třeba použit jako hlavního dočasného nástroje sociálních opatření v tomto směru, protože její výplata je administrativně jednoduchá a jako nejmladší dávka není legislativně svázána s dalšími, na ni navazujícími dávkami. I výši SVP je však třeba měnit zákonem. Důležitou věcnou bariérou pro transformaci je úroveň poznáni, ale zejména krátkodobost možné reálné predikce dalšího vývoje makro-ekonomických veličin. Má-li být posílena role pracovních příjmů rodin na celkových příjmech, je třeba znát predikci mzdového vývoje a diferenciace příjmů a úroveň nezaměstnanosti. Vzhledem k nákladnosti jakéhokoliv kroku v podpoře rodin, lze proto postupovat spíše se zpožděním a odstupem, reagovat na zřejmé vývojové trendy a situace. Proto lze koncipovat návrhy jen v dílčích krocích, tj. navrhovat kroky, jež lze odůvodnit reálně ocenitelným vývojem a reálnou predikci, a to s ohledem na vysokou míru neurčitosti v relativně blízké budoucnosti 1 - 3 let. Přesto je nezbytné, aby každý dílčí krok, byť reaguje na okamžitou potřebu, byl prvkem transformace. Složitost a citlivost celého systému současné státní podpory rodin vyžaduje proto postupovat

dílčími systémovými korektivy neměnící základní hmotu systému, ale postupně, avšak zásadně, jej transformující. Vývoj cen, mezd a životních nákladů, tedy dynamika těchto veličin, i když se to může jevit paradoxní vytváří pro tento transformační postup příznivé podmínky. Umožňuje nesnižovat případně určité úrovně pomocí (neomezovat nabytá práva), ale neměněním jejich úrovně nebo zpomalením úprav snižovat jejich hodnotu při růstu cen a mezd u těch příjmových skupin rodičů, u nichž by se význam dávek měl snížit) naopak zvyšovat výrazněji tam, kde je to prokazatelně potřeba. Obě tyto metody postupu jsou společensky přijatelné, je možno u nich dosáhnout konsensu a systém účinně transformovat. 6) Časový harmonogram postupu transformace systému státní podpory rodinám s dětmi S ohledem na dosavadní vývoj ekonomických veličin a možnosti reálné predikce je možné koncipovat následující postupné etapy transformace. a)Krátkodobá etapa do konce roku 1991 V této etapě je nezbytné posílit sociální příjmy rodin s dětmi a kompenzovat tak zvýšení životních nákladů na děti, ke kterým došlo v průběhu roku 1991. Optimálním řešením je zvýšení SVP o částku, která by kryla stejný podíl částky zvýšení nákladů, jakým dosud stát přispíval na krytí nákladů, jakým dosud stát přispíval na krytí nákladů na děti t. j. cca 40 % (jde o racionální náklady zhruba na úrovni sociálního minima). Jde průměrně o 150 Kčs na dítě měsíčně. Současně však tuto částku diferencovat podle věku dítěte do tří pásem. Toto plošné řešení je odůvodněno skutečnosti snížení životní úrovně rodin a případů významného podílu rodin s dětmi k hranici životního minima v důsledku zvýšení životních nákladů a stagnace příjmů. Další vývoj životních nákladů a mezd sníží postupně hodnotu této pomoci, která nadále bude poskytována na všechny dět.i, resp. na dšti žijící v rodinách s průměrnými příjmy, protože v dalších etapách bude navrženo omezit výplatu státní podpory rodinám do rodin dosahující výrazně vyšších než průměrných příjmů na hlavu. I tento krok však bude možná provést až po nabytí schopnosti tyto příjmy prokázat. Stávající přídavky na děti zůstanou beze změny. Aby již v této etapě byla založena základní koncepce diferencované pomoci sociálně slabým rodinám, zvýšit výše uvedené částky (např. na dvojnásobek) na děti, žijící v prokazatelně sociálně ohrožených rodinách. I při navržené identifikaci těchto rodin (oba nezaměstnaní, rodič důchodce apod.), může dojít v ojedinělých případech k neadresnému poskytnuti, míra přesnosti a adresnosti takového řešení je nesrovnatelně vyšší než paušální řešeni a je třeba konstatovat, že obdobná identifikace zvýšené potřeby pomoci ze strany státu je v daném okamžiku a s ohledem na právní, technické a administrativní skutečnosti jediné možná. Takové řešení představuje symbiózu technických výhod plošného řešení s individuálním přístupem sociální péče. Dalším krátkodobým krokem je započetí tvorby systému sociálních úřadů, resp. dávkových specialistů, které by postupně přebíraly výplatu specifických dávek pro

rodiny s dětmi, a které by vyplácely dávky k zaručení životního minima. Rovněž s ohledem na doporučení Světové banky bude třeba systém těchto úřadů vytvářet jako státní systém dotovaný federální a republikovými vládami a nezávislý na místní správě (jako systém úřadů práce). K vytvořeni aparátu těchto úřadů bude účelné rekvalifikovat nezaměstnané vysokoškoláky formou státního rekvalifikačního programu. Tyto úřady převezmou postupně výplatu přídavků na děti a SVP podnikatelům a jejich zaměstnancům ap. V krátkodobé etapě bude dále nezbytné provést dílčí korekce v některých specifických dávkách pro rodinu s dětmi, jako jsou dávky v pěstounské péči, zaopatřovací příspěvek, rodičovský příspěvek a dalších. Půjde o dílčí věcné korekce a valorizace směřující k udržení reálné hodnoty a funkce dávek, jak to předpokládá dokument o Záchranné sociální siti. některá tato dílčí opatření se již realizují v rámci změn předpisů o nemocenském a důchodovém zabezpečení. Opatření navržená pro první, krátkodobou etapu, odrážejí jak potřeby okamžitá situace, tak zakládají základní transformační trendy. b) Střednědobá etapa 1992 - 1993 Již pro tuto, relativně blízkou etapu, je predikce ekonomického vývoje plna mnoha neurčitostí. Opatřeni, která jsou však navržena pro první etapu, však vytvářejí již nástroje pro zvládnutí situace v této oblasti pro široký rozsah variantního vývoje. Podle situace bude možné (v případě enormního růstu životních nákladů a stagnace růstu mezd) znovu případně posílit sociální příjmy všech rodin - bude-li to naléhavě třeba. V případě vyšší nezaměstnanosti, vyšší žádoucí diferenciaci mezd bude alternativně možné zvýšit dále sociální příjmy jen vymezené části rodinám) identifikovaným jako sociálně ohrožené), nebo zopakovat přiměřené zvýšeni v obou směrech. Pokud se týká specifických dávek, bude třeba v 1. pololetí 1992 zavést další dávky pro rodiny. Pro řešení takových situací jako je nákladné, bydlení, zabezpečení vysokoškolského studenta, komplex pomoci rodinám dlouhodobě nezaměstnaných s cílem zabránit sociálním konfliktům a celoživotnímu handicapu děti a mládeže, která v etapě startu do života měla zásadně omezeny možnosti vlastního rozvoje a další. Nutnost některých takových dávek přinese nepochybně i další vývoj. Současně bude případně potřeba valorizovat stávající dávky. V tomto období by se měl rozvinout systém dávkových specialistů, tedy systém sociálních úřadů, poskytujících dávky rodinám po individuálním přezkoumání jejich sociální a příjmové situace, možnosti pomoci si vlastními silami apod. Vedle toho se bude rozvíjet systém sociální péče na místní úrovni v působnosti obecních úřadů apod. Celkovou tendencí v tomto období bude zpomalovat vývoj úrovně finanční pomoci poskytované všem rodinám (resp. zachování její nominální hodnoty) ve prospěch rodin identifikovaných jako sociálně ohrožené. V souvislosti s růstem životních nákladů se pak hodnota všeobecně poskytované státní pomoci rodinám s dětmi sníží na úroveň běžnou ve vyspělých kapitalistických zemích, a to ve prospěch rodin

chudých, ve ;prospěch rodin se specifickými potřebami a ve prospěch zaručeni životního minima. V roce 1992 se předpokládá přijmout komplexní zákon o státní podpoře rodin. Tento zákon by kodifikoval přídavky na děti a SVP do jednoho systému jako státní dávky, zahrnul by i některé stávající a nové specifické dávky pro rodiny a umožnit Případné korekce výplaty nynějšího SVP. Lze očekávat, že vyvíjející se praxe vyvolá potřebu korekcí kriterií pro vymezení okruhu sociálně ohrožených rodin (identifikační znaky sociálního ohrožení). Termín přijetí zákona je závislý na celkovém ekonomickém vývoji a na tom, zda se již v tomto období dostatečně vykrystalizují dlouhodobě tendence. V opačném případě by bylo vhodné postupovat cestou dílčích úprav a pojeti komplexního zákona odsunout až na r. 1993. c) Cílové řešení po 1. 1. 1994 Po tomto datu dojde poprvé k všeobecnému ověření příjmové situace rodin formou daňového přiznání: bude možné identifikovat rodiny podle úrovně příjmů a v závislosti na předcházejícím mzdovém vývoji a její diferenciaci vymezit příjmová pásma pro všeobecně poskytovanou pomoc, pro zvýšenou pomoc rodinám s nízkými příjmy a stanovit horní hranici příjmu pro výplaty podpory. Ukáže-li se to vhodným, bude možné po tomto datu nahradit identifikační znaky chudoby (nezaměstnaný, invalidní rodič ap.), které budou užívány do té doby identifikačním znakem příjmového pásma, popřípadě je kombinovat. Odhad situace nebo nominálních hranic je však pro vysokou míru neurčitostí v současnosti prakticky nemožný. Po 1. 1. 1994 by mělo dojít ke sjednocení celého systému i z hlediska legislativního. Časové rozvrženi transformace systému státní podpory rodinám s dětmi krátkodobá opatření 1991 1) Zvýšení SVP - posílení soc. příjmů všem rodinám ke kompenzaci růstu životních nákladů v r. 91 k 1.10. Diferencovaně podle věku. 2) Účinnější posílení sociálních příjmů dvojnásobným zvýšením SVP rodinám sociálně ohroženým - zavedení identifikačních znaků sociálního ohrožení. 3) Zahájení tvorby systému

střednědobá opatření 1992-1993 Pouze v případě potřeby (tj. růst životních nákladů za současné stagnace mezd a při nízké diferenciaci mezd dále valorizovat SVP na všechny děti. Valorizace této podpory v případě potřeby, současně se zvýšením podpory všem rodinám, popřípadě samostatně pouze zvýšení sociálních příjmů jen těmto rodinám. Rozvoj činnosti těchto

cílové řešení po 1.1.1994 Omezit výplatu státní podpory rodinám s nadměrnými příjmy. Objektivní reálné snížení hodnoty a významu podpory všem rodinám při růstu cen a mezd. Případné nahrazení znaků sociálního ohrožení identifikačním znakem příjmového pásma pro získání zvýšené pomoci státu. Plné fungování systému.

sociálních úřadů úřadů v poskytování (dávkových specialistů). specifických dávek a zaručení životního minima. 4) Korekce např. valorizace Zavedení nových některých specifických sociálních dávek Další dávek pro rodinu (probíhá). případný rozvoj systému pro rodinu řešících nově vznikající situace rodin (bydlení, nezaměstnaní, teplo, energie),a valorizace stávajících s nízkými příjmy. 5) Ponechání přídavků na Přijetí nového zákona o děti beze změny. státní podpoře rodin, který zahrne specifické dávky pro rodiny. Bude obsahovat odstranění diferenciace přídavků na děti podle počtu dětí v rodině, omezení výplaty nad 18 let a změnu na státní dávku. Případné další potřebné korekce výplaty SVP (zejména ve stanovení a zpřesnění okruhu sociálně ohrožených rodin).

Další případný rozvoj systému specifických dávek pro rodinu poskytovaných individuálně za stanovených podmínek rodinám s nízkými příjmy.

3.4. Výňatky z „Návrhu zásad zákona o státní podpoře rodin s dětmi“, verze pro Legislativní radu vlády ČSFR Souběžně s přijetím zákona o životním minimu byly na federálním ministerstvu práce a sociálních věcí zahájeny práce na zásadách zákona o státní podpoře rodin s dětmi. Přitom částky životního minima se staly základním stavebním kamenem při konstrukci jednotlivých dávek, což umožňovalo zachování jejich reálné hodnoty v závislosti na reálné hodnotě životního minima prostřednictvím automatické valorizace při změně výše životního minima. Odvozením výše dávek státní podpory rodinám s dětmi zajišťovalo, aby stát přispíval ve stanovených sociálních situacích rodinám přesně stanovým (dohodnutým) podílem na základních životních nákladech osoby, na kterou je podpora zaměřena. Tyto zásady zákona prošly připomínkovým řízením, byly projednány ve stálé komisi Legislativní rady vlády ČSFR pro pracovní právo a sociální věci dne 19.5.1992, vláda ČSFR s ohledem na nadcházející rozdělení České a Slovenské Federativní Republiky již zásady zákona o státní podpoře rodin s dětmi neprojednala. Uvedené zásady zákona realizovaly úkol daný Scénářem sociální

reformy a termín předložení federální vládě byl stanoven v návaznosti na přípravu reformy daňového systému. Vzhledem k rozdělení kompetencí mezi federací a republikami spadala úprava nároků rodin na jednotlivé dávky státní podpory do působnosti federace, avšak organizační zabezpečení včetně financování do působnosti republik. Proto se zásady zákona o státní podpoře rodin s dětmi organizačními otázkami zabývaly jen v náznaku. Návrh zásad zákona o státní podpoře rodin s dětmi s určitými úpravami názvu a podmínek nároku přebíral následující dávky: podporu při narození dítěte, rodičovský příspěvek, zaopatřovací příspěvek, dávky pěstounské péče, příplatek k přídavkům na děti a výchovnému z důvodu zdravotního postižení dítěte ( pod názvem „zdravotní příplatek“), státní příspěvek k půjčkám mladým manželům a příspěvek na pohřeb. Zcela nově byly v návrhu koncipovány nejvýznamnější dávky - přídavky na děti a státní vyrovnávací příspěvek - jako dvousložkové rodinné příspěvky, určené ke krytí části nákladů rodiny pečující o nezaopatřené děti. Přesto, že bylo deklarovaným smyslem rodinných příspěvků „snížit neodůvodněné rozdíly mezi životní úrovní rodin vychovávajících děti a rodin bezdětných“, dvousložkovost této nově koncipované dávky je vyjádřením současného působení dvou základních principů přerozdělování finančních prostředků ve prospěch rodin s dětmi (solidarity) , a to principu solidarity bezdětných s rodinami pečujícími o děti a principu solidarity osob s vysokými příjmy s nízkopříjmovými rodinami. Dále byl nově navržen příplatek pro osamělého rodiče, který byl konstruován jako nová opakující se dávka, kterou se přispívá osaměmému rodiči s ohledem na jeden chybějící příjem k zabezpečení řádného fungování rodiny. Jednorázový příspěvek byl určen rodinám s nízkými příjmy ke krytí zvýšených jednorázových životních nákladů na nezaopatřené děti; jednalo se fakticky o zmocnění vlády poskytnout příspěvek na nezaopatřené děti žijící v rodině s příjmem mírně převyšujícím životní minimum operativně ve chvíli, kdy dojde k prudkému nárůstu cen určitých komodit, které jsou zejména pro nezaopatřené děti nezbytné a toto zvýšení nákladů by pro nízkopříjmové rodiny s nezaopatřenými dětmi bylo neúnostné. Návrh zásad zákona o státní podpoře rodin s dětmi připravený FMPSV obsahoval základní podmínky nároku na jednotlivé dávky, jejich smysl a základní vazby, avšak nenavrhoval konkrétní výše dávek a příjmů. Tento postup byl volen jednak proto, aby bylo diskutováno o systému jako takovém a jednak se předpokládala poměrně dlouhá doba od schválení systému do jeho realizace a konkrétní výše a proporce jednotlivých dávek musí odpovídat aktuální sociální a ekonomické situaci rodin i státu a jsou výsledkem společenské dohody o tom, kterou sociální situaci a jak bude stát touto formou podporovat. Přitom v době rozhodování o zásadách zákona o státní podpoře rodin s dětmi bylo velmi problematické tento vývoj předpovídat (viz. předkládací zpráva).

Z předkládací zprávy „Návrhu zásad zákona o státní podpoře rodin s dětmi“, verze pro Legislativní radu vlády ČSFR: „Návrh zásad zákona o státní podpoře rodin s dětmi řeší v zásadě tři základní problémy. Za prvé sjednocuje všechny státní dávky, vyjadřující podporu státu rodinám s dětmi, do jednoho komplexu a redefinuje do těchto dávek i ty, které byly dosud součástí jiných systémů, např. nemocenského pojištění. Za druhé zavádí nové dávky, reagující na dosud neřešené sociální situace, např. příplatek pro osamělého rodiče nebo jednorázový příspěvek. Za třetí mění zásadně koncepci dosavadních nejvýznamnějších peněžitých dávek rodinám, a to přídavků na děti a státního vyrovnávacího příspěvku. Předpokládá vytvoření rodinných příspěvků, které se skládají ze dvou částí - přídavků na děti, diferencovaných podle věku, a ze sociálního příplatku, diferencovaného podle celkového příjmu rodiny, který však nebude poskytován všem dětem, ale pouze těm, které žijí v rodinách, nacházejících se v dohodnutém příjmovém pásmu. Pro určení výše těchto dávek (přídavků na děti a sociálního příplatku) se používá jako výchozí kalkulační veličina platná úroveň životního minima (příslušná částka, potřebná k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb), a její podíly či násobky (koeficienty). Pro určení konkrétní výše rodinných příspěvků pak slouží matematický vzorec. Navrhované rodinné příspěvky, resp. jejich část - sociální příplatek - jsou závislé na testování skutečné příjmové úrovně rodiny a budou proto vyžadovat i dostatečné administrativní zázemí, vybavené výpočetní technikou. Nutnost testování příjmů rodiny limituje termín zavedení nové soustavy státní podpory rodin s dětmi do doby plné účinnosti nově připravované soustavy daní, tj. prakticky do prvního pololetí roku 1994, kdy dojde poprvé k všeobecnému vyplnění daňových přiznání. Relativně dlouhé období do zavedení nového systému a obtížně predikovatelný stav ekonomických veličin v době jeho zavedení, t.j. v roce 1994, staví nyní do popředí dvě skutečnosti. Za prvé bude třeba akcentovat předpokládanou diskusi o metodě stanovení výše dávek s tím, že jednotlivé koeficienty budou odrážet až příští sociálně ekonomickou situaci a rozpočtové možnosti státu. Za druhé bude nezbytné vypořádat se s otázkou přechodného období. V krátké době je možné kodifikovat ucelený zákon o státní podpoře rodin s dětmi, který by koncentroval všechny dosud platné státní dávky (s případnými korekcemi) do komplexního zákona. Je však prakticky nemožné překonat stávající obtížnost identifikace příjmů rodin provizorním řešením, použitelným pro období 1 1,5 roku, tj. vytvořit přechodný systém mezi výplatou současných přídavků na děti a státního vyrovnávacího příspěvku a systémem novým. Každý takový systém bude vždy velmi nedokonalý. Proto se navrhuje ponechat dosavadní systém přídavků na děti a státního vyrovnávacího příspěvku, a to až do účinnosti nového systému. Pokud bude nutné z legislativních důvodů dříve redefinovat tyto dvě dávky jako dávky státní, doporučuje se začlenit je v nezměněné podobě do komplexního zákona o státní podpoře rodin s dětmi a teprve dodatečně, tj. v roce 1994, je změnit do nově navrhované podoby. Vedle státní podpory rodin s dětmi bude postupně více využíváno řešení cestou sociální pomoci, která by měla nabýt schopnost poskytovat sociální dávky, vázané na sociální potřebnost, určitému okruhu rodin, a to rovněž na základě

detailního posouzení jejich příjmové a majetkové situace podle příslušných právních norem, navazujících na zákon o životním minimu. Lze důvodně předpokládat, že do doby prvního ověření příjmů rodin s dětmi v polovině roku 1994, dojde vedle růstu pracovních příjmů k dalšímu poklesu reálné hodnoty sociálních příjmů přicházejících do rodiny, protože indexace stávajících přídavků na děti se nepředpokládá. Pokud by proto vyvstala v tomto období potřeba naléhavého posílení sociálních příjmů rodin s nezaopatřenými dětmi, bylo by možné řešit ji jednorázovými příspěvky. Tyto příspěvky by mohly být reálně vyplaceny cestou této sociální pomoci pouze rodinám nacházejícím se v dohodnutém příjmovém pásmu. Výhodné by pak bylo, že uvedené řešení ad hoc nezatěžuje trvale do dalších let státní rozpočet. Proto bude nezbytné během roku 1992 a 1993 vytvořit postupně technické a personální podmínky, aby státní sociální pomoc rodinám, která je rovněž v současné době nově koncipována, mohla být také poskytována ve větším rozsahu na základě příjmového testu. V současné době je pro tyto účely "testováno" zhruba 210 tisíc rodin, v roce 1994 to bude podle odhadu zhruba 1,2 mil. rodin. Změna pojetí státní podpory rodin s dětmi i míra testování příjmových údajů, a to i pro potřeby sociální pomoci, si vyžádá i změnu výplatních míst, kterými v budoucnu nebudou zaměstnavatelé, ale příslušné státní sociální úřady. Vzhledem k uvedeným časovým parametrům realizace nového systému, neobsahuje návrh v části týkající se rodinných příspěvků podrobnosti, zohledňující otázky, které vyplynou z budoucích úprav daně z příjmu obyvatel, z činnosti nově se tvořících orgánů, evidence obyvatel, rozvoje bezhotovostního peněžního styku apod. K řešení těchto, zpravidla technicko-organizačních otázek spadajících převážně do působnosti republik, byl formulován a přijat požadavek na technickou pomoc od fondu PHARE.“ Vybrané zásady a jejich odůvodnění „Návrhu zásad zákona o státní podpoře rodin s dětmi“, verze pro Legislativní radu vlády ČSFR: „ Rodinné příspěvky Zásada č. 4 Rodinnými příspěvky se stát podílí na krytí nákladů na výchovu a výživu nezaopatřených dětí. Odůvodnění: Filosofie rodinných příspěvků vychází z principu státem organizované solidarity k pokrytí části nákladů na děti, tj. osob, které nejsou výdělečné činné. Zásada č. 5

Rodinné příspěvky náleží na nezaopatřené děti; jsou tvořeny přídavky na děti a sociálním příplatkem. RP = PND + SP RP - rodinné příspěvky PND - přídavky na děti SP - sociální příplatek Sociálním příplatkem se stát podílí na krytí nákladů na děti diferencovaně v závislosti na celkovém čistém příjmu rodiny (P). Sociální příplatek nenáleží, pokud celkový čistý příjem rodiny přesáhne dohodnutý násobek (K1) životního minima rodiny (ŽMR). Přídavky na děti kryjí konstantní podíl nákladů na každé dítě, jsou stanoveny určitým podílem (K2) životního minima dítěte (ŽMD). Alternativa I: Přídavky na děti náleží na všechny nezaopatřené děti v rodinách, jejichž příjem je nižší než stanovený násobek (K3) životního minima rodiny. Alternativa II: Přídavky na děti náleží na všechny nezaopatřené děti. Odůvodnění: Navrhuje se rodinné příspěvky rozdělit do dvou částí s tím, že sociální příplatek vyjadřuje zejména solidaritu domácností s vyššími příjmy k domácnostem s nižšími příjmy a přídavky na děti zase akcentují solidaritu bezdětných domácností k domácnostem s dětmi. Alternativa I. Přídavky na děti nenáleží na děti v případě, že celkový příjem rodiny je vyšší než dohodnutá hranice, charakterizovaná konstantou K3, vyjadřující násobek životního minima rodiny. Uvedená alternativa umožňuje nevyplácet dávku do rodin, jejichž příjem několikanásobně převyšuje částky potřebné k úhradě nákladů na základní životní potřeby. Alternativa II. Přídavky na děti jsou vypláceny jako universální dávka přispívající na náklady spojené s výchovou a výživou každého dítěte bez ohledu na příjmovou situaci rodiny, v níž žije. Zásada č. 6 Celková výše rodinných příspěvků (RP) je závislá na částkách životního minima, stanovených pro zajištěni výživy a ostatních základních osobních potřeb pro rodinu jako celek (ŽMR) a dětí (ŽMD), na celkovém čistém příjmu rodiny (P) a na stanovení hranic limitujících poskytování rodinných příspěvků, charakterizovaných konstantami K1, K2, K3.

Částky rodinných příspěvků jsou určeny matematickým vzorcem: P x ŽMD ŽMD RP = ŽMD - ------------------ + --------K1 x ŽMR K2

kde

P x ŽMD ŽMD - ------------------ = SP K1 x ŽMR ŽMD --------- = PND K2 Pro výpočet rodinných příspěvků platí: pokud P < ŽMR, potom P = ŽMR pokud P > K1 x ŽMR, potom P = K1 x ŽMR Odůvodnění: Matematický vzorec rodinných příspěvků lze upravit do formy: RP = ŽMD x ( 1 -

P 1 ------------------ + ----- ) K1 x ŽMR K2

Legenda ke vzorcům: ŽMD - životní minimum dětí, tj. částky k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb podle zákona o životním minimu. ŽMR - životní minimum rodiny, tj. částky k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb členů rodiny podle zákona o životním minimu. P - celkový peněžní čistý příjem rodiny před započtením rodinných příspěvků K1 - číslo, kterým se násobí životní minimum rodiny. Výsledkem je příjem rodiny, při němž se přestává vyplácet sociální příplatek K2 - číslo, kterým se dělí životní minimum dětí. Určuje podíl životního minima dětí, který bude hrazen formou přídavků na děti. Konstrukce rodinných příspěvků je odvozena od částek, schválených v zákoně o životním minimu k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb. Tento zákon stanoví minimální částky potřebné v určitém období k zajištění těchto základních potřeb, diferencuje tyto částky podle věku dětí a současně obsahuje i valorizační mechanismus. S částkou potřebnou podle zákona o životním minimu k zajištění nezbytných nákladů na domácnost se při výpočtu rodinných příspěvků

nekalkuluje, protože nevhodně zkresluje celkovou výši rodinných příspěvků podle počtu dospělých osob v rodině. Konkrétní varianta rodinných příspěvků bude dána společenským konsensem o konstantách K1, K2, K3. Bude podmíněna aktuální výší životního minima a celkovou částkou, určenou v příslušném roce na rodinné příspěvky. Vhodná volba konstant K1, K2 a K3 motivuje ke zvyšování příjmů rodiny z pracovní aktivity. Definitivní stanovení uvedených konstant, které ovlivňují vztah mezi přídavky na děti a sociálním příplatkem, bude muset být dohodnuto krátce před účinností navrhovaných opatření, aby zohlednilo rozpočtovou situaci státu a sociální situaci rodin. Celková výše rodinných příspěvků v různých domácnostech s dětmi (pokud jsou již stanoveny koeficienty K1, K2, K3), závisí na aktuální výši životního minima, na čistém peněžním příjmu rodiny, na věku dítěte a na počtu dětí. Při valorizaci životního minima dojde automaticky k valorizaci rodinných příspěvků, což však nevylučuje, že se bude jednat o koeficientech K1, K2, K3 tak, aby příslušný výsledný vztah pro výpočet rodinných příspěvků odpovídal ekonomické a sociální situaci domácností a možnostem státu v příslušném období. Se zvyšujícím se věkem, stejně jako se zvyšujícím se počtem dětí, poroste celkový objem jak přídavků na děti, tak sociálního příplatku. Se zvyšujícím se příjmem dochází ke snižování rodinných příspěvků, zejména proto, že klesá sociální. příplatek. Rodina, která svými čistými peněžními příjmy zabezpečí výživu a ostatní základní osobní potřeby, tj. potřeby rodičů i dětí na úrovni životního minima, obdrží maximální sociální příplatek. Všechny rodiny stejného typu s nižším příjmem obdrží sociální příplatek ve stejné výši, zatímco rodinám stejného typu s vyšším příjmem se sociální příplatek snižuje a přestává se vyplácet v okamžiku, kdy příjem rodiny dosáhne určitého násobku (K1) životního minima rodiny. Kromě toho rodiny s dětmi, jejichž příjem je nižší než určitý násobek (K3) životního minima rodiny, obdrží přídavky na děti, které se rovnají určitému podílu (K2) životního minima dětí. Rodiny s dětmi lze z hlediska příjmů pro určení výše rodinných příspěvků zařadit do čtyř pásem. V tzv. pásmu sociální pomoci se nacházejí rodiny s dětmi, jejichž příjem včetně rodinných příspěvků nedosahuje životního minima. Sociální příplatek pro domácnosti nacházející se v tomto pásmu (pokud v ní žijí děti stejného věku), je konstantní. Těmto rodinám je příjem doplňován na úroveň životního minima dávkou sociální pomoci, která se poskytuje občanům v hmotné nouzi v případě, že si sami vlastním přičiněním nemohou zvýšit příjem. V tzv. pásmu sociální motivace se nacházejí rodiny s příjmem vymezeným úrovní životního minima rodiny při započtení a bez započtení rodinných příspěvků. V této skupině se sociální příplatek ještě nesnižuje, přestože spolu s ním se jejich příjem rovná nebo je větší než životní minimum rodiny a je stejný jako u předchozí kategorie rodin. Tato konstrukce by měla mít motivační účinek na domácnosti nacházející se svým příjmem v oblasti životního minima ve smyslu zvyšování příjmů z pracovní aktivity. Na každé dítě stejného věku žijící v jakémkoliv typu rodiny s příjmem (bez

rodinných příspěvků) pod úrovní životního minima (tj. ve výše uvedených dvou pásmech), je vyplácen stejný sociální příplatek (viz grafy). V tzv. pásmu sociální podpory jsou rodiny s dětmi, jejichž příjem bez rodinných příspěvků je vyšší než životní minimum a nižší než určitý násobek životního minima. U těchto rodin se sociální příplatek se zvyšujícím se příjmem snižuje a od určitého příjmu je konstantní (přídavky na děti). V tzv. pásmu bez sociální podpory jsou rodiny s dětmi s příjmem několikanásobně vyšším než je životní minimum rodiny. Zdravotní příplatek Zásada č. 7 Zdravotním příplatkem se stát podílí na krytí zvýšených nákladů (případně snížení příjmů) vyvolaných péčí o zdravotně postižené nebo chronicky nemocné dítě. Příplatek náleží na nezaopatřené dítě, které je podle rozhodnutí příslušných orgánů dlouhodobě zdravotně postižené nebo dlouhodobě těžce zdravotně postižené anebo chronicky nemocné. Odůvodnění: Rodiny se zdravotně postiženým dítětem mají v porovnání s rodinami se zdravými dětmi zvýšené náklady vyvolané potřebami postiženého dítěte a současně omezené možnosti výdělku v souvislosti s potřebou intenzivnější osobní péče o takové dítě. Okruh dětí, na které náleží zdravotní příplatek, se oproti dosavadnímu stavu rozšiřuje o chronicky nemocné děti vzhledem k tomu, že péče o tyto děti vyžaduje rovněž mnohdy zvýšené úsilí rodičů i náklady na ně vynaložené. Zásada č. 8 Alternativa I. Zdravotní příplatek je součástí rodinných příspěvků. Částka potřebná k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb dítěte podle zákona o životním minimu se pro výpočet rodinných příspěvků podle zásady č. 6 u dlouhodobě těžce zdravotně postiženého, dlouhodobě zdravotně postiženého a chronicky nemocného dítěte zvyšuje stanoveným koeficientem Z1, Z2, Z3 Tímto koeficientem. se zvýší ŽM příslušného postiženého dítěte, čímž se zvýší i ŽM dětí i rodiny celkem. Alternativa II. Měsíční výše příplatku je diferencována podle stupně postižení do tří pevných částek odvozených od životního minima dítěte stanovených koeficientem Z1, Z2, Z3. Odůvodnění: Alternativa I.

Navrhuje se, aby zdravotní příplatek splynul s rodinnými příspěvky, zvyšoval je vložením výhodněji stanovených dat (diferencovaných podle stupně postižení dítěte) do matematického vzorce pro výpočet těchto příspěvků. Zvýhodnění rodin pečujících o takto postižené dítě se projeví v obou částech rodinných příspěvků, tj. v přídavcích na děti. i v sociálním příplatku. Nespornou výhodou alternativy I. je administrativní jednoduchost, tj. vložení údaje (koeficientu Z1, Z2, Z3), který vedle zohlednění sociální situace, počtu a věku dětí v rodině, přihlíží při výpočtu rodinných příspěvků i k jejich zdravotnímu stavu. Není však na první pohled zřejmé, kolik činí zdravotní příplatek na postižené dítě v konkrétní rodině. To lze zjistit pouze srovnáním výpočtů rodinných příspěvků bez zohlednění a se zohledněním zdravotního stavu dítěte v dané rodině. Alternativa II. Přebírá se v podstatě dosavadní stav s tím, že s ohledem na rozšíření okruhu oprávněných se navrhují měsíční částky zdravotního příplatku diferencovat do tří skupin. Příplatek pro osamělého rodiče Zásada č. 9 Příplatkem pro osamělého rodiče stát pomáhá rodinám s dětmi, které mají v čele osamělého rodiče. Odůvodnění: Situace rodin s osamělým rodičem je zpravidla složitější než u rodin s oběma rodiči jak v oblasti sociální, tak při zabezpečování řádného fungování rodiny. Zásada č. 10 Příplatek pro osamělého rodiče je součástí rodinných příspěvků. Částka potřebná k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb rodiny podle zákona o životním minimu se pro výpočet rodinných příspěvků podle zásady č. 6 u rodin s osamělým rodičem zvyšuje stanoveným koeficientem R. Tímto koeficientem se zvýší životní minimum osamělého rodiče a tedy i celé rodiny. Odůvodnění: Navrhuje se, aby příplatek pro osamělého rodiče zvyšoval rodinám příspěvky vložením výhodněji stanovených dat do matematického vzorce pro výpočet těchto příspěvků. Zvýhodnění rodin v čele s osamělým rodičem se projeví v jedné části rodinných příspěvků - v sociálním příplatku. Jak je již z názvu patrné, uvedený návrh zásad zákona byl zaměřen výlučně na rodiny pečující o nezaopatřené děti, a to včetně příspěvku na pohřeb (viz.zásadu 33 a násl. návrhu). S výjimkou převzetí dosavadní úpravy státního příspěvku k půjčkám mladým manželům se návrh nezabýval bydlením rodin.

„Příspěvek na pohřeb Zásada č. 33 Příspěvkem na pohřeb stát přispívá na náklady související s vypravením pohřbu. Příspěvek na pohřeb náleží osobě, která vypravila pohřeb nezaopatřenému dítěti nebo osobě pečující o nezaopatřené dítě, a dále osobám, které vyživují nezaopatřené děti a vypravili pohřeb svým příbuzným v přímé linii (rodič, prarodič). Odůvodnění: Vzhledem k tomu, že pohřebné přestane být dávkou nemocenského pojištění, se navrhuje, aby při úmrtí některého člena rodiny s nezaopatřenými dětmi stát přispěl na úhradu nákladů souvisejících s vypravením pohřbu jednorázovou,státní dávkou.“ Zásada č. 34 Příspěvek na pohřeb náleží až do výše prokázaných výloh, nejvýše však v částce..... Odůvodnění: Navrhuje se, aby tato státní dávka byla poskytnuta ve výši skutečných prokázaných nákladů pohřbu, nepřevyšují-li maximální stanovenou částku.“ Z přílohy 1„Návrhu zásad zákona o státní podpoře rodin s dětmi“, verze pro Legislativní radu vlády ČSFR: „Testování nákladů na rodinné příspěvky při změnách koeficientů K1,K2,K3 K1 - určuje koncový bod příjmového pásma, v němž je vyplácen sociální příplatek K2 - koeficient pro výpočet přídavků na děti (ŽMD/K2) K3 - určuje počáteční bod pásma bez přídavků na děti - resp. hranici příjmového pásma, v němž jsou vypláceny přídavky na děti N1 - náklady na sociální příplatek ( v pásmu sociální pomoci, v pásmu sociální motivace a v pásmu státní podpory) N2 - náklady na přídavky na děti Celkem - celkové náklady v mld Kčs ročně a) vliv změny konce výplaty státní podpory K1 na růst nákladů N1 ( s vyloučením přídavků na děti, K2=9999) K1 2,8 3,4 4,25

K2 9999 9999 9999

K3 -

N1 24,90 30,10 35,00

N2 0 0 0

Celkem 24,90 30,10 35,00

b) vývoj nákladů na přídavky na děti při změně K2 a různém ukončení K3 (K1 na tuto výši nemá vliv) K1 1 1 1

K2 2,2 1,8 1,55

K3

N1 3

N2 0

3

0

Celkem 24,90

24,90

30,40

3

0

30,40 35,10

35,10

c) různé varianty koeficientů a podíl nákladů na přídavky na děti na celkových nákladech na rodinné příspěvky K1 2,05 2,04 1,75

K2 3,65 5,5 2,7

K3 3,05 3,4 2,75

1,9 2,15 1,7

4,4 6,45 3,3

2,9 3,15 2,7

2,2 2,65 1,85

3,1 4,65 2,35

3,2

N1

N2 Celkem Podíl 14,9 14,9 29,8 50,0% 20,1 10,0 30,1 33,2% 9,9 19,9 29,8 66,8% 12,5 16,5 8,8

17,3 3,65 2,8

17,7 23,2 11,6

12,4 8,6 16,6

24,9 25,1 25,5 35,0

11,8 23,2

49,8% 34,4% 65,4%

50,6% 35,0 34,8

33,7% 66,7%

Uvedené výpočty mají modelový charakter a vycházejí z aktuálního odhadu příjmové situace rodin. Proto budou postupně zpřesňovány a aktualizovány. poskytují především základní představu o proporcionálních důsledcích volby jednotlivých koeficientů a jejich kombinací na budoucí náklady. Koeficient K1 představuje číslo, kterým se násobí životní minimum rodiny. Výsledkem je příjem rodiny, při němž se přestává vyplácet sociální příplatek. Čím je tento koeficient vyšší (nižší), tím se zvyšuje (snižuje) podíl rodin, jimž se vyplácí sociální příplatek a současně se zvyšují ( snižují) částky. Např. pokud K1 = 2, pak se sociální příplatek přestává rodině vyplácet, pokud její příjem je větší než dvojnásobek životního minima rodiny. Koeficient K1 určuje tedy násobek životního minima rodiny (příjem), do kterého se bude vyplácet postupně se snižující sociální příplatek. Při velmi malém K1 by sociální příplatek nebyl poskytován ani rodinám s velmi nízkým příjmem (přičemž K1 musí být vždy větší než 1), naopak při velmi vysokém K1 by sociální příplatek byl poskytován i rodinám s velmi vysokým příjmem, částky sociálního příplatku by byly velmi vysoké stejně jako náklady na vyplácení této státní dávky. Koeficient K2 představuje číslo, kterým se dělí životní minimum dětí. Čím je tento koeficient vyšší (nižší), tím více se snižují (zvyšují) přídavky na děti. Např. pokud K2 = 4, pak přídavky na děti se rovnají jedné čtvrtině životního minima dětí v příslušné rodině. Koeficient K2 určuje tedy podíl životního minima dětí, který bude hrazen státem formou přídavků na děti. Při velmi nízkém K2 by přídavky na děti byly vysoké (pro K2 menším nebo rovném 1 by byly větší nebo rovny životnímu minimu dítěte),

naopak při velmi vysokém K2 by se přídavky na děti blížily nule ( např.pro K2 =1000 by představovaly na jedno dítě v rodině cca 1 Kčs). Koeficient K3 představuje číslo, kterým se násobí životní minimum rodiny. Výsledkem je příjem rodiny, při němž se přestávají vyplácet přídavky na děti. Vzájemný vztah mezi přídavky na děti a sociálním příplatkem je určován dohodou o koeficientech K1 až K3. Pokud je K3 dostatečně vysoké a K1 = 1, pak sociální příplatek neexistuje a rodinný příspěvek se rovná přídavkům na děti, které nemění příjmovou diferenciaci dosaženou před tímto přerozdělováním (bezdětní podporují dětné). Nepřihlíží se k příjmům, což je v tomto případě možné pouze snížením K3. Za tohoto stavu je zachována příjmová diferenciace a dávka nepůsobí ve smyslu posílení nízkopříjmových domácností. Pokud je K2 dostatečně vysoké, pak přídavky na děti neexistují a zůstává jen sociální příplatek, který mění příjmovou diferenciaci dosaženou před tímto přerozdělením ( vysokopříjmoví podporují nízkopříjmové). Za této situace (zejména při relativně vysokém životním minimu) by mohlo dojít u rodin k dalšímu zvýšení nivelizace v příjmech.“ Z výše uvedeného modelování situací vyplývá, že vzájemný vztah mezi jednotlivými složkami rodinných příspěvků, tj. mezi přídavky na děti a sociálním příplatkem, může zásadně měnit výsledný efekt systému. Parametrizace celého systému naznačuje unikátní možnosti jeho modifikování podle aktuálních sociálně ekonomických potřeb, které se později potvrdily. V době návrhu (květen 1992) se předpokládalo, že je vhodné asi polovinu prostředků přerozdělit formou přídavků na děti a polovinu formou sociálního příplatku. Protože sociální příplatek byl součástí rodinných přídavků, tj. dávky, která přispívala na náklady nezaopatřeného dítěte v rodině, v částkách životního minima ve vzorci, kterým se stanovila výše dávky nebyly kalkulovány náklady na domácnost s tím, že by výši této dávky ovlivňoval počet dospělých osob v rodině. Zásady zákona o státní podpoře rodin s dětmi byly rovněž projednány v národních vládách. Slovenská vláda zásady přijala s drobnými připomínkami, Česká vláda měla k zásadám zákona o státní sociální podpoře řadu zásadních připomínek a odmítla je. 4. Tvorba státní sociální podpory v České republice od roku 1992 4.1. Zásady zákona o státní sociální podpoře Přesto, že federální vláda návrh zásad zákona o státní podpoře rodiny s dětmi neprojednala a vláda ČR tento návrh odmítla, stal se východiskem při dalších pracích v národní republice a poté od roku 1993 i v samostatné České republice. Znova začaly práce nad státní sociální podporou v nových podmínkách s ohledem na charakter a potřeby rodin v této republice. Od počátku tvorby systému státní sociální podpory v ČR bylo rozšířeno působení státní sociální podpory na větší okruh občanů než rodiny pečující o

nezaopatřené děti, i když nejvýznamnější skupinou stále tyto rodiny zůstávají. Nově se uvažovalo o podpoře úhrady nákladů na bydlení nízkopříjmových domácností formou příspěvku na bydlení. Stále se jednalo o okruhu sociálních situací, které budou tímto systémem podporovány. Při snaze postupovat systémově při tvorbě jednotlivých součástí systému sociální ochrany obyvatel, zejména sociálního pojištění, byla tendence do systému státní sociální podpory včlenit všechny dávky, které zcela nevyhovují principům sociálního pojištění, případně sociální pomoci. Tak se při tvorbě zásad státní sociální podpory koncem roku 1992 a v průběhu roku 1993 uvažovalo se začleněním zvýšení důchodu pro bezmocnost, příspěvku při péči o osobu blízkou a dalších dávek pro zdravotně postižené, dále se uvažovalo o nové koncepci dosavadních půjček mladým manželům se státním příspěvkem tak, aby pomáhaly řešit situaci malých manželů a studentů v době kumulace závažných sociálních situací. Od této široce pojaté státní sociální podpory se však ustupovalo postupně, o čemž svědčí i skutečnost, že až v rámci meziresortního připomínkového řízení k zásadám zákona o státní sociální podpoře se vypouštěla úprava příspěvku při bezmocnosti, která měla nahradit dosavadní zvýšení důchodu pro bezmocnost. Bylo dohodnuto, že specifické dávky pro zdravotně postižené budou upraveny následně v samostatném zákoně mimo zákon o státní sociální podpoře i sociální pomoci. Vzhledem k odlišným principům, podle kterých byly koncipovány dvě součásti rodinných příspěvků - přídavky na děti a sociální příplatek, došlo v této době k jejich vzájemnému odtržení na dvě samostatné dávky. V této souvislosti se také poněkud mění (rozšiřuje) cíl sociálního příplatku, který dosud byl příspěvkem na náklady nezaopatřených dětí v rodině diferencovaným podle počtu a věku dětí a příjmu rodiny. Smyslem samostatného sociálního příplatku se stává podpora příjmů nízkopříjmových rodin pečujících o nezaopatřené děti, a to diferencovaně podle příjmu rodiny, počtu a složení členů rodiny a s přihlédnutím ke stanoveným sociálním situacím, které náklady rodiny zvyšují. Tomu odpovídala i změna konstrukce této dávky, kdy se při výpočtu výše začalo uvažovat s částkami životního minima rodiny včetně částek na náklady domácnosti. Tomuto posunu korespondovaly i připomínky a náměty britského experta Tony Lynese, který se v té době rámci projektu PHARE. zabýval sociálními systémy v ČR. Lynes upozorňoval na nebezpečí stanovení okruhu společně posuzovaných osob příliš široce. Tam, kde v domácnosti žijí kromě manželů ještě další dospělé osoby, bude potřebné zjistit, jaké mají příjmy a zda se o ně dělí, což je problematické a může to vést k odstěhovávání „mladých dospělých“, což může mít nežádoucí sociální důsledky. Proto by bylo vhodné brát v úvahu jen příjmy a potřeby základní rodiny, tj. otce, matky a vyživovaných dětí. Další připomínkou bylo, aby při limitování příjmu pro nárok na přídavky na děti a při výpočtu sociálního příplatku byla zahrnuta i částka životního minima na domácnost, a to zejména proto, že při výplatě přídavku na děti rodinám, které mají vyšší životní standard než životní minimum, je nerealistické předpokládat, že výdaje na domácnost zůstanou konstantní, zatímco náklady na ostatní potřeby se budou zvyšovat. Při výpočtu sociální příplatku je započívání nákladů na domácnost ještě důležitější, je-li smyslem vyplácet tento příspěvek v maximální výši na nebo pod hranicí „chudoby“, kdy „hranicí chudoby“ je životní minimum rodiny složené jak z částek na výživu a ostatní potřeby členů rodiny, tak z částek na náklady domácnosti.

Zkušenosti Tonyho Lynese a spolupráce s ním v roce 1992 přispěla k formování základní konstrukce některých dávek systému státní sociální podpory, například sociálního příplatku a příspěvku na bydlení. Ke vzniku a konstrukci příspěvku na bydlení je třeba poukázat na některé momenty, jež jeho tvorbu předcházely a ovlivňovaly. Snaha o vytvoření trhu s byty a postupné odbourávání dotací ze státního rozpočtu na obnovu a údržbu bytového fondu signalizovalo, že náklady na bydlení v průběhu příštích let značně porostou. Náklady na bydlení, které je jednou ze základních životních potřeb, se v rodinných rozpočtech stanou citelnou položkou, která zejména pro nízkopříjmové domácnosti bez ohledu na existenci nezaopatřených dětí v rodině může být je těžko zvládnutelná. Bydlením a jeho sociálními aspekty se dlouhodobě zabývala Komise vlády ČSSR pro řízení a koordinaci prací na koncepci státní bytové politiky složená z odborníků z řady resortů, kterých se otázky bydlení dotýkají. Výsledkem několikaleté práce této skupiny bylo kromě jiného doporučení neposkytovat v této oblasti dotace „na cihlu“ jako dosud, ale na „hlavu“ tj. jednotlivým subjektům k získání či vytvoření bydlení. V této souvislosti je vhodné se zmínit o působení organizace Urban Institut z USA, která se možnostmi podpory bydlení v podmínkách ČR zabývala. Vzájemné konzultace s touto organizací ještě na federálním ministerstvu práce a sociálních věcí směřovaly k oddělení forem a způsobu podpory bydlících domácností a podpory získání bydlení. Začala se rýsovat potřeba zavedení nové dávky do systému státní sociální podpory, která by nebyla orientovaná pouze na rodiny s dětmi, ale na všechny domácnosti, které již bydlí, jejichž příjem nedosahuje určité výše. S tím, že podpora nové výstavby a podmínek pro získání bytu bude řešena mimo sociální oblast formou výhodnějších půjček, hypotékami, případně zvýhodněným stavebním spořením, které umožní připravit se na budoucí značné náklady související s bydlením. Předpokládalo se, že narovnávání (zvyšování) cen v oblasti bydlení bude postupné a relativně dlouhodobé, jednotlivé kroky budou sociálně únosné. Pokud by byla hned z počátku stanovena pravidla pro toto postupné zvyšování nákladů na bydlení a zejména dodržována, občané by byli sto se postupně přizpůsobit této situaci a domácnostem s nízkým příjmem by pomohl k sociální únosnosti jednotlivých kroků příspěvek na bydlení, který prostřednictvím částek životního minima na domácnost sleduje růst životních nákladů v této oblasti. Nicméně na rozdíl od značného zvýšení cen např. potravin již v roce 1990, se výdaje na bydlení v prvních letech devadesátých let zvyšovaly jen minimálně, významně se však snížila dostupnost získání nového bydlení. Po roce 1993 se předpokládalo razantnější zvýšení nájemného, a proto se pro nájemce nájemních bytů a částečně i družstevních s nízkými příjmy vytvořila státní dávka - příspěvek na nájemné ( zákon č.319/1993 Sb.). Záměrem této dávky bylo zmírnění důsledků růstu tzv. hrubého nájemného v porovnání s nájemným v roce 1993 (prosinci 1993). Nárok byl omezen příjmem rodiny v předchozím kalendářním pololetí do 1,3 násobku životního minima, výše dávky s určitými omezeními činila rozdíl mezi výší nájemného k 1.dni kalendářního pololetí a nájemným sjednaných za prosinec 1993. Platnost zákona

byla stanovena na dva roky. Zájem občanů o tuto dávku však po celou dobu platnosti (od 1.1.1994 do 31.12.1996) byl oproti předpokladům minimální. Pro konstrukci příspěvku na bydlení v rámci státní sociální podpory byl zvolen obdobný přístup jako u sociálního příplatku. Základním principem přerozdělení finančních prostředků je solidarita vysokopříjmových domácností s nízkopříjmovými domácnostmi rodin i jednotlivců. Tato podpora příjmů nízkopříjmových domácností je v souvislosti s tím, že náklady na bydlení jsou pro uvedené domácnosti příliš zatěžující. Veškerá podpora bydlení má pomoci „nésti náklady na bydlení“ avšak nesmí bránit postupnému vytvoření trhu s byty, kdy kvalita bydlení bude do určité míry limitována individulníi možnostmi občanů. Tony Lynes ke konstrukci příspěvku na bydlení: „ Alternativně by bylo možné mít příspěvek na bydlení jako zvláštní položku, tak jak je navrhováno, s tím, že by se vzaly v úvahu skutečné výdaje rodiny na bydlení. V Británii se příspěvek na bydlení vypočítává právě takto. Má své výhody i nevýhody. Hlavní výhodou je, že nejvyšší příspěvky na bydlení jsou vypláceny tam, kde jsou nejvyšší nájmy. Hlavní nevýhodou jsou administrativní složitosti. Nejen, že je nutné znát výši nájmu v každém jednotlivém případě, ale je také nutno rozhodnout, zda nájem je „rozumný“. Je tu též otázka férovosti mezi těmi, kteří vlastní domy, a těmi, kteří si je najímají. V Británii vlastníci domů nedostávají příspěvek na bydlení. Místo toho dostávají daňovou úlevu, úměrnou úroku z toho, co si vypůjčili na koupi domu. Nevím kolik lidí v České republice si najímá domy a jak dalece se liší nájem mezi jednotlivými oblastmi, anebo mezi jednotlivými kategoriemi obydlí. Ale administrativní potíže, související se zavedením příspěvku na bydlení, založeném na nákladech za jednotlivá obydlí, by se mohly jevit jako základní námitka. V tom případě se domnívám, že by bylo užitečné se zamyslit, tak jak je navrženo výše, zda by nebylo možno dosáhnout cílů sociálního bonusu (sociálního příplatku pozn. autorů) a příspěvku na bydlení tím, že by se zavedl jeden kombinovaný příspěvek s jednou mírou krácení.“ Myšlenka odvození příspěvku na bydlení od skutečných nákladů na bydlení byla opuštěna z několika důvodů, musely by být stanoveny podmínky tzv. „přiměřeného bydlení“, výše některých položek nákladů na bydlení lze ovlivnit např. spotřeba energií. Odvozením dávky od částek životního minima je zaručena stejná úroveň podpory domácnosti se stejným příjmem a různým počtem osob bez ohledu zda jdo o byt obecní, státní, družstevní nebo o byt v rodinném či soukromém domě. Zvyšující se náklady na bydlení se prostřednictvím částek životního minima na domácnost neprodleně promítnou i do výše příspěvku na bydlení. Určité pravidlo bylo dáno pro zvyšování nájemného, které se má zvyšovat vždy k 1.7. každého roku, avšak výše v jednotlivých letech je otázkou licitace, stejně tak i možnost navýšení daná obcím diferencovaně podle počtu obyvatel. Dalším polem pro každoroční licitaci je zvyšování cen služeb souvisejících s bydlení a energií. Příkladem navýšení cen v oblasti bydlení, které by sociálně slabé rodiny v určitém typu bydlení ( ústředně vytápěný nájemní byt ve větším městě) nebyly

schopny pokrýt ze svých příjmů a případných úspor, bylo zvýšení cen v roce 1997. Proto bylo nezbytné, aby 1.července 1997 nabyly účinnost dva zákony, reagující na vývoj cen v oblasti bydlení. Jedná se o zákon č. 75/1997 Sb., o sociálním příplatku k vyrovnání zvýšení cen tepelné energie (tzv. zákon o příspěvku na teplo) a zákon č.132/1997 Sb., o sociálním příspěvku k vyrovnání zvýšení nájemného a o změně zákona o státní sociální podpoře (tzv.zákon o příspěvku na nájemné). Smyslem obou těchto dávek bylo oddálit a snížit pro sociálně slabé občany (rodiny) prudký nárůst cen daných položek v oblasti bydlení. Proto mají oba zákony časově omezenou dobu na kterou se příspěvek poskytuje (30.června 2000 a 31.prosince 2000) a úroveň příspěvků se v jednotlivých letech postupně snižuje. Tyto dvě dávky se poskytují vedle příspěvku na bydlení. V době projednávání návrhu zásad zákona o státní sociální podpoře v Radě hospodářské a sociální dohody ČR, v Legislativní radě vlády a poté ve vládě vzbudil tento návrh i pozornost tisku. Za významný v tomto ohledu lze považovat článek „Nová koncepce státních dávek“ J.Dlouhého a M. Kepkové publikovaný v prosinci 1993 v Hospodářských novinách, jehož snahou bylo vzbudit veřejnou diskusi nad návrhem systému státní sociální podpory, tak jak byl v té době rozpracován pro vládu. Bohužel otázky tvorby systému přes jejich včasné zveřejnění tímto článkem, zůstaly mimo pozornost odborné veřejnosti, která až při jednání o návrhu zákona reagovala jen na dílčí řešení, např. na rozsah a výši přídavku na dítě. Z článku „Nová koncepce státních dávek“ J.Dlouhý, M. Kepková, Hospodářské noviny, 7.prosinec 1993. „Dosavadní soustava společenské pomoci rodinám s dětmi je tvořena prvky přímé i nepřímé finanční pomoci (dávky, slevy), službami a pomocí naturální. Dávky státní pomoci rodinám s dětmi doplňují nebo nahrazují příjem rodin, popř. řeší specifické sociální situace. Současný systém přímé finanční pomoci rodin se skládá v zásadě z komplexu dávek. Tvoří jej skupina významných dávek posilujících příjmy rodin s dětmi po celou dobu jejich péče o nezaopatřené děti, t. j. přídavky na děti, výchovné k důchodům a státní vyrovnávací příspěvek, dále dávky poskytované ve specifických situacích - podpora při narození dítěte, rodičovský příspěvek, zaopatřovací příspěvek, dávky pěstounské péče, stipendia a státní příspěvek k novomanželským půjčkám a patří sem i pohřebné, a konečně dávky poskytované v případě, kdy rodina svými příjmy klesne pod hranici životního minima (t.j. příspěvek na výživu dítěte a dávka sociální péče rodinám s nezaopatřenými dětmi a těhotným ženám). Tyto dávky jsou dnes vypláceny ze systému sociální péče. Některé prvky lze převzít Dosavadní systém je značně roztříštěný jak v pojetí jednotlivých dávek a podmínek pro jejich přiznání, tak i v legislativním řešení. Většina peněžitých dávek je dosud pojata jako dávky nemocenského pojištění, jsou stanoveny nebo limitovány absolutními částkami. Pojetí specifických dávek v zásadě není v rozporu s principy nového systému. Budou-li průběžně podle potřeby věcně korigovány a valorizovány,

mohou se jeho součástí. Jejich okruh však bude třeba rozšířit o další dávky řešící nové specifické sociální situace. Rodiny s dětmi jsou dále zabezpečovány dávkami systému sociálního zabezpečení, odvozenými od pracovního příjmu, u nichž se počítá s jejich přechodem do systému sociálního pojištění (podpora při ošetřování člena rodiny, peněžitá pomoc v mateřství, vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství). Významný objem finančních prostředků představují slevy na dani z příjmu fyzických osob při přítomnosti dítěte v rodině. Skupinu dávek nepřímé finanční pomoci státu rodinám s dětmi tvoří dotace ze státního rozpočtu, poskytované zprostředkovaně, jako např. dotace k žákovskému jízdnému, na pobyt a stravování dětí v jeslích, mateřských školách a domovech mládeže, příspěvek státu na školní stravování, na stravování v menzách, ubytování ve vysokoškolských kolejích, bezplatné poskytování školních učebnic a pomůcek apod. Tato skupina dávek se však postupně omezuje a finanční zátěž je přenášena na rodiče. Tím více vystupuje do popředí potřeba zavedení nového dávkového systému, který by pružně reagoval na změny ve struktuře příjmů a výdajů obyvatelstva a na jejich celkovou sociální situaci. Principy podpory a navrhované dávky Role státu v sociální politice se zásadně mění. Principem je odchod od státního paternalismu k participaci. Nová koncepce předpokládá, že stát vytvoří podmínky k tomu, aby co nejširší okruh sociálních potřeb občanů a rodin mohl být zabezpečen vlastními silami, t.j. především pracovním příjmem a z něho konstituovaným pojištěním a dobrovolným připojištěním. Stát svou podporou a pomocí bude zasahovat pouze tam, kde ze subjektivních nebo objektivních důvodů nestačí občan nebo rodina zabezpečit své potřeby vlastními, a tam, kde má stát zájem člověka a rodinu stimulovat, podpořit, popř. chránit. Nejvýznamnějším adresátem státní sociální podpory je rodina, která je z hlediska sociální politiky základní jednotkou státu. Předmětem části zákona o státní sociální podpoře je rodina tvořená nezaopatřenými dětmi, jejich rodiči, popřípadě občany, kteří převzali nezaopatřené dítě do péče nahrazující péči rodičů. Stát vytváří mechanismy, které prosperitu rodiny podporují a chrání. Nezbytným předpokladem zavedení nového systému státní sociální podpory je analýza a definování sociálních situací, u nichž má stát zájem podílet se na řešení formou obligatorních dávek. Vysoké náklady související se založením rodiny, narozením dítěte a péčí o toto dítě nebo s bydlením nemohou být často kryty ani úsporami ani vlastním příjmem rodičů. Proto je třeba, aby stát pro rodiny s dětmi nacházející se v této fázi životního cyklu měl k dispozici nástroje pro účinnou podporu. Návrh zásad zákona o státní sociální podpoře představuje princip státem organizované solidarity především od vysokopříjmových k nízkopříjmovým a od bezdětných k rodinám s dětmi. Tomuto rozdělení odpovídají obecně i dva základní druhy dávek. V první řadě jde o univerzální nárokový příjem (v zahraničí označovaný jako horizontální), jenž je vyjádřením přerozdělení od bezdětných rodin k rodinám s dětmi. Výplata univerzálního příjmu může být variantně ukončena při určité příjmové úrovni. V navrhovaném systému státní sociální podpory představují tento druh dávky

přídavek na dítě, rodičovský příspěvek, příspěvek při narození dítěte, zaopatřovací příspěvek a dávky pěstounské péče. Obdobný charakter (univerzální) má i příspěvek na pohřeb. Druhým typem jsou dávky stanovené na základě testování skutečné celkové příjmové situace rodiny. V tomto případě se jedná o přerozdělení od rodin vysokopříjmových k rodinám nízkopříjmovým. Tyto dávky bývají označované jako řešení vertikální. Jde o podporu rodiny do okamžiku, kdy dosáhne svými příjmy konvenčně dohodnuté úrovně, přičemž obvykle s rostoucím příjmem se výše dávky snižuje. Tímto typem dávek jsou sociální příplatek, příspěvek na bydlení a jednorázový příspěvek. Prakticky celá konstrukce dávek státní sociální podpory odvozena od životního minima.Tato státem uznaná dolní hranice částky potřebné k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb členů rodiny a částky na domácnost, je používána pro stanovení hranic příjmu, do kterého bude dávka vyplácena, a k určení její výše. Kombinací těchto dvou možností vzniká základní nástroj pro stanovení dávek státní sociální podpory. Příjmová situace konkrétní domácnosti, která žádá o státní dávku, je individuálně posuzovaná ve vztahu k životnímu minimu této domácnosti. Tím je zajištěna srovnatelnost příjmové situace rodin rozdílné velikosti a struktury. Příjem domácnosti ve vztahu k životnímu minimu determinuje míru podpory státu této domácnosti - s rostoucím příjmem se rozsah a úroveň podpory snižují. Na rozdíl od sociální pomoci se však systém státní sociální podpory zaměřuje především na rodiny, které se svými příjmy nacházejí nad úrovní životního minima a přitom se nezkoumají majetkové poměry rodin, stejně jako možnosti zvýšení příjmů. Na druhé straně si systém klade za cíl pouze přispět k úhradě nákladů způsobených určitými sociálními situacemi, nikoliv zabezpečit jejich plnou úhradu. Pro tento účel jsou v systému tyto sociální situace jednak definovány, jednak je navržen nástroj umožňující výpočet dávky - výše jednotlivých dávek a funkce systému bude závislá na výši životního minima a na zvolených konstantách. Jednotlivé konstanty jsou používány jednak pro stanovení rozsahu budoucích příjemců dávky (násobek životního minima celé rodiny určuje maximální příjem, do kterého bude dávka vyplácená) a jednak pro stanovení výše dávky (násobek životního minima jednotlivé osoby nebo životního minima na domácnost). Různé varianty při stejných prostředcích Vzájemná proporce výše dávek a prostředků vkládaných do těchto řešení umožňuje realizovat nejen mnoho variant, ale především jedním systémem uskutečnit diametrálně odlišné pojetí sociální politiky státu. Různým nastavením konstant systém umožňuje velmi účinně realizovat politiku vlády za 17 mld. Kč nebo za 23 mld. Kč nebo za 29 mld Kč. Změnou vah dávek vertikálních a horizontálních je možné při stejném objemu vynakládaných prostředků provádět sociální politiku vysoce cílenou (příp. až nivelizační a demotivační) nebo naopak politiku zaměřenou spíše ze strany státu na podporu základních sociálních situací (příp. až plošnou). Výsledná podoba konstant, na jejichž základě bude stanovena výše dávek a rozsah příjemců, by měla být i předmětem konsensu mezi sociálními partnery a v neposlední řadě by měla odrážet nejen sociálně ekonomické faktory, ale i problémy související s ekonomickým efektem testování, administrativní náročností, možnostmi nově vybudovaného institucionálního systému v určité etapě apod. Při nezměněných

konstantách se úroveň dávek automaticky zvyšuje po provedené valorizaci životního minima. Systém v zásadě umožňuje realizovat libovolný model sociální politiky. Sociální situace V následujícím přehledu je u jednotlivých dávek naznačen způsob jejich výpočtu, předpokládaná výše dávky a předpokládaná hranice do které se bude dávka poskytovat. Nejsou uváděny další základní podmínky nároku (které jsou u řady dávek zřejmé, výše dávek je měsíční). 1. Sociální situace - nezaopatřené dítě v rodině, dávka - přídavek na dítě: jeho výše je určitou částí nákladů potřebných k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb dítěte příslušného věku stanovených v zákoně o životním minimu (dále jen životní minimum dítěte). Při vstupních konstantách 0,33 a 3 by přídavek na dítě činil 33% výše životního minima dítěte příslušného věku a přestával by se vyplácet do rodin s příjmem vyšším než je 3 násobek životního minima. Při dnešní úrovni životního minima by tedy přídavky činily v závislosti na věku dítěte 340 Kč až 490 Kč. 2. Sociální situace - nízká příjmová úroveň rodiny s nezaopatřenými dětmi, dávka sociální příplatek: Výše sociálního příplatku se plynule snižuje s rostoucím příjmem rodiny a přestává se vyplácet v okamžiku, kdy příjem rodiny dosáhne určitého násobku životního minima rodiny. Při konstantě 1,50 by sociální příplatek činil maximálně 1/3 výše životního minima dítěte, t.j. shodně jako u přídavků na děti 340 až 490 Kč, s rostoucím příjmem by se snižoval a neposkytoval by se již rodinám s dětmi s příjmem o 50% vyšším, než je jejich životní minimum. V rámci sociálního příplatku se navrhuje zohlednit tyto sociální události, jejichž důsledkem je relativní zhoršení příjmové situace rodiny: zdravotní postižení dítěte nebo rodičů, studium střední a vysoké školy mimo místo trvalého bydliště, vícečetný porod, osamělost rodiče. Sociální příplatek se zvýší a současně se zvýší hranice příjmu rodiny, do které je tento příplatek poskytován. 3. Sociální situace - celodenní osobní péče rodiče o malé dít,.dávka - rodičovský příspěvek: Výše je odvozena od životního minima rodiče. Při konstantách 1,00 a nekonečno by se rodičovský příspěvek rovnal životnímu minimu občana a vyplácel by se všem žadatelům splňujícím podmínky nároku bez ohledu na celkový příjem rodiny. 4. Sociální situace - vysoký podíl nákladů na bydlení v rodinách s nízkým příjmem, dávka - příspěvek na bydlení: Výše je odvozena od životního minima na domácnost, se zvyšujícím se příjmem se plynule snižuje a přestává se vyplácet v okamžiku, kdy příjem rodiny dosáhne určitého násobku životního minima rodiny. Jeho konstrukce je obdobná jako u sociálního příplatku. Při konstantě 1,25 by příspěvek na bydlení činil maximálně 20%

životního minima na domácnost, s rostoucím příjmem by se snižoval a rodiny s příjmem o 25% vyšším, než je jejich životní minimum, by na něj již neměly nárok. Při dnešní úrovni životního minima by maximální výše příspěvku na bydlení činila 120 Kč u jednočlenné domácnosti, 160 Kč u dvoučlenné, 190 u 3 a 4 členné a 230 Kč u 5 a vícečlenné domácnosti. 5. Sociální situace - narození dítěte, dávka - příspěvek při narození dítěte: Výše příspěvku je odvozena od životního minima dítěte do 6 let věku. Při konstantách 4,0 a 3,0 by příspěvek při narození dítěte činil při dnešní úrovni životního minima 4080 Kč a vyplácel by se do rodin s příjmem nepřevyšujícím 3 násobek životního minima rodiny. Dalšími řešenými sociálními situacemi jsou: 6. Úmrtí v rodině, dávka - příspěvek na pohřeb. 7. Prudké zvýšení životních nákladů v rodinách s nízkým příjmem, dávka jednorázový příspěvek. 8. Služba v ozbrojených silách, dávka - zaopatřovací příspěvek. 9 Nezaopatřené dítě v náhradní rodinné péči, dávka - dávky pěstounské péče. Výše konstant ovlivňujících rozsah příjemců a úroveň jednotlivých dávek příp. doplnění dalších dávek bude vedle výše uvedených skutečností ovlivněna konstrukcí slev na dani z příjmu, odbouráváním dotací (doprava, stravování dětí, zdravotní péče), přijetím koncepce o státní podpoře studentů vysokoškolského studia ap. Věcné a časové podmínky Závažným časovým limitem zásadní přestavby systému státní sociální podpory je ukončení prvního roku realizace daňové reformy, protože kriteriem pro diferenciaci dávek státní sociální podpory bude celkový příjem rodiny. Nový systém bude k zajištění vyšší adresnosti vyžadovat zkoumání více podmínek, bude adresnější a tudíž složitější. Požadavek na rychlé a jednotné zajištění změn (realizované pomocí jednotného software) rovněž není uskutečnitelná v dnešním systému 25 tisíc plátců. Tato situace objektivně vede k nutnosti vytvoření personálně i technicky dostatečně vybavených pracovišť v regionech, které by naplnění práv občanů věcně garantovaly. Legislativní řešení nového systému státní sociální podpory by mělo umožňovat plné využití výpočetní techniky, a to jak při jeho makroekonomické tvorbě, tak při konkrétní individuální realizaci. Systém by měl být schopen, při zachování parlamentem schválených základních nároků, rychlé reakce na sociálně ekonomický vývoj. Toto řešení bude respektovat platné právní normy vyšší právní účinnosti, jako je Listina základních práv a svobod a mezinárodní dohody a konvence, k nimž Česká republika postupně přistupuje. Pro přestavbu systému je nezbytné zachování právní jistoty rodin s dětmi tak, aby byla přiměřeně garantována již nabytá práva.

S plným zavedením systému státní sociální podpory se počítá od 1.1.1995. Dřívější zavedení systému je nereálné zejména s ohledem na vazbu na výsledky daňových přiznání a na dosud nevyřešené otázky územně správního uspořádání státu, které determinuje volbu organizačního zabezpečení výplat jednotlivých dávek. Relativně dlouhé období do zavedení nového systému a obtížně predikovatelný stav ekonomických veličin v době jeho zavedení, tj. na počátku roku 1995, staví nyní do popředí dvě skutečnosti. Bude třeba vést diskusi o stanovení konstant pro určení výše dávek s tím, že tyto konstanty odrazí představy o potřebě a charakteru sociálních redistribucí, příští sociálně ekonomickou situaci a rozpočtové možnosti státu. Je nutné vyřešit způsob výplaty dávek státní sociální podpory jako limitujícího faktoru celého systému.“ Ostatní články se v té době zabývaly spíše přídavky na děti, a to zejména ve vztahu ke stanovení okruhu příjemců. ( K tomu např. z článku „Sociální sonda, komu přídavky na děti“ Lenky Lukavské, Ekonom 50/1993 „ Charakteristickým rysem poskytování státní sociální podpory by se měla stát adresnost. Podle návrhu zákona o státní sociální podpoře se to týká i přídavků na děti, které by se neměly vyplácet plošně, ale jen těm rodinám, jejichž příjem nedosahuje určitého násobku životního minima. Právě výše tohoto násobku je předmětem licitací. Ministerstvo práce a sociálních věcí předpokládalo trojnásobek, vláda tuto hranici posunuje níž a je otázka jak bude licitace postupovat v Parlamentu. Domnívám se, že limit pro poskytování přídavků na děti by neměl být co nejníže, ale právě naopak...“) Případně se věnovaly systémové změně výše přídavků na děti v říjnu 1994 provedené v rámci dosavadního systému nemocenského pojištění, např. článek Ivany Kněžínkové„Nové přídavky na děti“, Lidové noviny 3.září 1993. V září 1993 byl předložen Návrh zásad zákona o státní sociální podpoře vládě ČR, která jej 3.listopadu poprvé projednala přesto, že Legislativní rada vlády tento návrh k projednání nedoporučila. Základními důvody odmítnutí materiálu byla skutečnost, že úpravu koeficientů stanovujících výši příjmu pro nárok na jednotlivé dávky a jejich výši nařízením vlády považovala za neústavní, návrh obsahoval hmotně právní úpravu dávek a nikoli však podmínky řízení a organizační zabezpečení výplaty. Přitom organizační zabezpečení výplaty dávek státní sociální podpory bylo součástí samostatných materiálů připravovaných souběžně nebo v bezprostřední návaznosti (pozn.autora). Vláda uložila ministru práce a sociálních věcí zavést kompenzaci za dotace na žákovské jízdné, dále zpřehlednit systém dávek, zvážit konstrukci jednorázového příspěvku ( zda jej nepřesunout do připravovaného systému sociální pomoci - pozn. autora) a provést „finanční a organizačně správní „ analýzu navrhovaných opatření a poté znovu předložit vládě ČR k projednání.

V době přípravy návrhu zásad zákona o státní sociální podpoře pro druhé jednání vlády připravovalo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy nový vysokoškolský zákon, který měl být odrazem nové vysokoškolské doktríny státu a uvažovalo se s tim, že hmotné zabezpečení vysokoškolských studentů bude řešeno komplexně v tomto zákoně v návaznosti na úpravu školného, odbourání dotací na menzy a koleje a případné zavedení půjček vysokoškolákům. Uvažovaná změna nepřímé podpory studentů vysokých škol formou dotací na přímou, tj. formou dávek, včetně disponování se sociálními dávkami (zejména přídavky na dítě) byla ovlivněna zvýšeným tlakem studentů vysokých škol na orgány státní správy. Argumenty studentů se opíraly zejména o to, že dotované služby využívá úzká skupina studentů, což není spravedlivé vzhledem na to, že např. koleje nemohou užívat všichni studenti, kteří je potřebují a že jde o zletilé osoby, které by měly mít možnost disponovat s prostředky, které stát na dotace a sociální dávky z titulu jejich studia vynakládá. Z tohoto důvodu se oproti první verzi návrhu zásad zákona o státní sociální podpoře pro vládu ČR zúžil okruh dětí, na které se dávky poskytují, o studenty vysokých škol. Věková hranice u dětí pro poskytování dávek byla snížena na 21 let. Protože byl přes úporný odpor Ministerstva práce a sociálních věcí nakonec zvolen způsob řešení dojíždění dětí do školy po zrušení dotací na žákovské jízdné prostřednictvím sociální dávky, byly zahájeny práce na vytvoření nové dávky státní sociální podpory - příspěvku na dopravu. K argumentům MPSV, že poskytování sociální dávky je neefektivní, protože nezajistí dopravu dětí do škol a že se bude poskytovat i těm dětem, které veřejnou hromadnou dopravu nevyužívaly, nebylo přihlíženo stejně jako k návrhu rozdělit finanční prostředky vynakládané na dotace na žákovské jízdné okresním úřadům, které by se měly zabývat dopravní obslužností ve svých regionech. Příspěvek na dopravu byl konstruován tak, aby orgány, které ho budou poskytovat byly sto jednotlivé podmínky ověřit a stanovit výši příspěvku, cílem příspěvku bylo kompenzovat dopad zrušení dotací na žákovské jízdné. Proto návrh stanoví určitá schémata pro poskytování příspěvku na dopravu a nemůže zohledňovat skutečnou situaci dojíždění v individuálních případech, např. nedojíždění během nemoci dítěte a pod. Při plnění povinné školní docházky nebyl nárok omezen příjmem rodiny, neboť jde o plnění stanovené povinnosti, zatímco další studium je na základě vlastního rozhodnutí. Výše příspěvku se navrhovala odvozovat od stanovené „zprůměrované“ částky, která odpovídá měsíčně 40 jízdám v autobusové dopravě podle tarifních pásem. Tato částka se bude určovat na základě šetření cen jízdného u dopravců provozujících v ČR autobusovou dopravu provedeného Ministerstvem financí ve spolupráci s Ministerstvem dopravy a spojů a Ministerstvem práce a sociálních věcí. Obavy Ministerstva práce a sociálních věcí, že vytvoření sociální dávky jako kompenzace za zrušení slev na žákovském jízdném je neefektivní, se v průběhu působení státní sociální podpory potvrdilo. Příspěvek na dopravu není schopen reagovat na individuální situaci jednotlivých dojíždějících žáků a studentů, rovněž nepřispěl k rozvoji či alespoň zachování potřebných dopravních spojů. Takže státní prostředky vynakládané prostřednictvím příspěvku na dopravu se často nevyužívají

v rámci veřejné dopravy, ale děti využívají jiné možnosti dopravy do škol, např. automobilem, na kole, pěšky a pod. Zásady zákona o státní sociální podpoře zúžené o podporu vysokoškolských studentů a rozšířené o příspěvek na dopravu projednala Legislativní rada vlády počátkem prosince 1993 a vláda je přijala s drobnými připomínkami dne 8.prosince 1993. Přitom vláda neakceptovala požadavek odborů nelimitovat výší příjmu nárok na přídavky na děti, rodičovský příspěvek, příspěvek při narození dítěte a příspěvek na pohřeb. 4.1. „ZÁSADY ZÁKONA O STÁTNÍ SOCIÁLNÍ PODPOŘE“, Vládní návrh předložený Parlamentu ČR a projednaný v průběhu března 1994 ve výborech Parlamentu ČR: „Vládní návrh ZÁSADY ZÁKONA O STÁTNÍ SOCIÁLNÍ PODPOŘE I. Úvodní ustanovení Zásada č. 1 (1) Státní sociální podporou se rozumí systém státních dávek sociálního zabezpečení, kterými stát přispívá na náklady související se vznikem a trváním státem uznané sociální situace občana (rodiny). (2) Na dávky státní sociální podpory mají nárok fyzické osoby, které mají na území České republiky trvalý pobyt, nestanoví-li mezinárodní dohody jinak a není-li dále stanoveno jinak. Odůvodnění: Státní sociální podpora je součástí nově koncipovaného sociálního zabezpečení, které zahrnuje tři typy sociálních systémů: sociální pojištění, státní sociální podporu a sociální pomoc. Všechny tři uvedené systémy procházejí v současné době zásadní přestavbou. V rámci státní sociální podpory pomáhá stát finančními prostředky občanům v případech státem akceptovaných sociálních situací. Jde o výraz sociálního přerozdělení mezi občany, kteří takovou podporu nepotřebují a občany potřebnými. Je projevem státem organizované solidarity. Státní sociální podpora pomáhá rodině krýt zvýšené náklady vyvolané přítomností osob v rodině, které dosud nejsou výdělečně činné, a dále řešit různé sociální situace, na něž rodina vlastními silami nestačí. Přitom musí být dodržena základní podmínka, že životní úroveň občana a rodiny vychází především z pracovních příjmů a sociální přerozdělení nedeformuje, ale pouze účelně koriguje jejich sociální rozvrstvení, motivuje ke zvyšování příjmů, a tím snižuje závislost na sociálních příjmech. Tyto sociální příjmy pak nepůsobí demotivačně a nivelizačně. Proto musí nový systém státní sociální podpory vycházet z konkrétní sociální situace občana a rodiny a musí být adresný.

Státní sociální podpora je podle návrhu dohodnutou finanční pomocí státu občanům a rodinám s dětmi, kteří jsou dotčeni určitou sociální situací. Nárok na dávky státní sociální podpory se neváže na státní občanství, ale na podmínku trvalého pobytu na území ČR, popř. na jiné podmínky stanovené v mezinárodních dohodách. Sociální situace je zde chápána jako určitý stav, souhrn podmínek a okolností, které se vztahují k určité osobě či skupině osob a vlivů, které se jich bezprostředně či zprostředkovaně dotýkají a ovlivňují jejich životní podmínky a způsob života. Zásada č. 2 (1) Nárok na dávku státní sociální podpory vzniká dnem splnění stanovených podmínek; tato dávka se poskytuje na žádost. Dávka státní sociální podpory náleží v plné výši, i když nárok na ni trval jen po část měsíce, není-li dále stanoveno jinak. (2) Nárok na dávku státní sociální podpory nezaniká uplynutím času. (3) Nárok na výplatu dávky státní sociální podpory nebo její části zaniká, není-li uvedeno jinak, uplynutím 3 let ode dne, za který dávka nebo její část náležela. Odůvodnění: Dávky státní sociální podpory jsou obligatorní a poskytují se na žádost. Tříletá prekluzivní lhůta dostatečně zaručuje občanovi možnost uplatnit svůj nárok na výplatu dávky. Nárok na dávky státní sociální podpory se nepromlčuje. Zásada č. 3 (1) Rodinou se pro účely tohoto zákona rozumí faktické soužití rodičů, osob, které je nahrazují, jejich manželů (manželek), popř. osob, které s nimi žijí v domácnosti a fakticky roli rodiče plní, i když nemají k dítěti vyživovací povinnost (např. druh, družka) a jejich nezaopatřených dětí, dětí, které jim byly svěřeny do péče nahrazující péči rodičů, event. dětí jejich manžela (manželky), popř. jejich druha (družky) za předpokladu, že s nimi žijí rovněž v domácnosti, není-li dále stanoveno jinak. (2) Žije-li s rodinou, uvedenou v předchozím odstavci, společně v domácnosti student vysokoškolského studia, posuzuje se společně s touto rodinou při zjišťování příjmů a životního minima rodiny. Odůvodnění: Vzhledem k budoucí praktické realizaci zákona, jehož zásady obsahuje tento návrh, je nezbytné definovat pojem rodiny tak, aby nevznikaly pochybnosti o určení její příjmové situace. Jako nejvhodnější se proto ukazuje vymezení rodiny jako faktického společenství občanů (rodičů a dětí, případně ostatních osob, které roli rodiče nebo dítěte plní) žijících v domácnosti. Proto se neberou v úvahu vztahy dané

vyživovacími povinnostmi, a to především v případech nově vzniklých rodin rozvedených rodičů. Aby rodiny s dětmi nebyly poškozeny snížením hranice nezaopatřenosti dítěte (viz následující zásada), navrhuje se, aby student vysokoškolského studia byl i nadále zahrnut do rodiny pro účely výpočtu příjmu a životního minima. Zásada č. 4 (1) Za nezaopatřené dítě se pro účely tohoto zákona považuje dítě do skončení povinné školní docházky a poté, nejdéle však do 21. roku věku, jestliže: a) se soustavně připravuje na budoucí povolání studiem nebo předepsaným výcvikem, b) se nemůže soustavně připravovat na budoucí povolání nebo být zaměstnáno pro nemoc, c) pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav je neschopno se soustavně připravovat na budoucí povolání anebo je schopno se na připravovat jen za mimořádných podmínek, nebo d) pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav je neschopno vykonávat soustavné zaměstnání. (2) Za nezaopatřené dítě se považuje i dítě, které je po skončení povinné školní docházky vedeno v evidenci uchazečů o zaměstnání, nevznikne-li mu nárok na hmotné zabezpečení uchazečů o zaměstnání, nejdéle však do 18. roku věku. (3) Podmínkou vždy je, že nezaopatřené dítě neuzavřelo manželství, ledaže by manželem (manželkou) bylo též nezaopatřené dítě a dále, že příjem nezaopatřeného dítěte z výdělečné činnosti za uplynulý kalendářní rok není vyšší než stanovený Mnásobek minimální mzdy. Odůvodnění: Věková hranice, do níž se dítě považuje za nezaopatřené, se proti dosavadnímu stavu snižuje z 26 let na 21 let. Navazuje se tak na navrhovanou úpravu hmotného zabezpečení studentů vysokých škol a školného, která by měla vstoupit v platnost v průběhu roku 1994 a která by tyto studenty zabezpečovala během celé doby studia s jednoroční rezervou. Předpokládá se, že finanční prostředky dosud vynakládané na přídavky na děti pro vysokoškolské studenty, budou převedeny do rozpočtu MŠMT, z něhož bude hrazeno uvedené zabezpečení studentů vysokých škol. Dítě, které se nemůže vzhledem ke svému zdravotnímu stavu připravovat na budoucí povolání nebo být zaměstnáno, může na základě rozhodnutí posudkového lékaře pobírat od svých 18 let invalidní důchod. S ohledem na zkušenosti z praxe se nově stanoví, že ženaté (vdané) může být nezaopatřené dítě jen v tom případě, že druhý z manželů je též nezaopatřeným dítětem. Tato podmínka je v souladu se zákonem o rodině.

Podmínkou nezaopatřenosti dítěte je nově i skutečnost, že jeho příjem z výdělečné činnosti není vyšší než stanovený násobek minimální mzdy. Tato skutečnost umožní mladým lidem podílet se na vytváření svých životních podmínek během své přípravy na povolání.

Zásada č. 5 Za osamělého rodiče se pro účely tohoto zákona považuje rodič svobodný, ovdovělý, rozvedený, který nežije s druhem (družkou). Odůvodnění: Dosavadní okruh osob, které se považují za osamělé, se zužuje na případy jednoznačného statusu této osoby vzhledem k tomu, že dávky státní sociální podpory jsou nárokové a podmínky nároku musí být jednoznačné a algoritmizují se. Zásada č. 6 (1) Příjmem se pro účely tohoto zákona rozumí příjmy, které jsou předmětem daně z příjmu fyzických osob podle zákona o daních z příjmu, příjmy ze zahraničí, peněžité dávky a plnění z pojištění na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti (dále jen sociální pojištění) po odečtení daně z příjmu fyzických osob a plateb povinného sociálního pojištění a zdravotního pojištění, není-li dále stanoveno jinak. (2) Rozhodným obdobím je předcházející kalendářní rok, není-li dále stanoveno jinak. Odůvodnění: Základem pro posuzování příjmu pro nároky plynoucí z tohoto zákona se navrhuje příslušné ustanovení zákona o daních z příjmu. K takto zjištěnému příjmu (např. podle opisu daňového přiznání) se připočítají příjmy ze zahraničí, peněžní dávky sociálního pojištění a odečtou platby sociálního a zdravotního pojištění a daň z příjmu. Zásada č. 7 Výše dávek státní sociální podpory a okruh oprávněných osob závisí na částkách životního minima stanovených zákonem o životním minimu a jejich násobcích (konstantách) uvedených v následujících zásadách. Odůvodnění: Dávky státní sociální podpory budou vypláceny pouze do určité hranice příjmů občana nebo rodiny. Tato hranice bude stanovena dohodnutým násobkem životního minima.

II. Druhy dávek státní sociální podpory

Zásada č. 8

(1) Ze státní sociální podpory se poskytují: a) - přídavek na dítě - sociální příplatek - příspěvek při narození dítěte - rodičovský příspěvek - zaopatřovací příspěvek - dávky pěstounské péče - příspěvek na dopravu - jednorázový příspěvek b) - příspěvek na bydlení - příspěvek na pohřeb (2) Další státní dávky, které svým charakterem přesahují systém státní sociální podpory, budou upraveny zvláštními zákony. Odůvodnění: Taxativní výčet dávek státní sociální podpory obsahuje vedle dosavadních státních dávek (např. rodičovský příspěvek, dávky pěstounské péče) dávky, které byly v zásadě převzaty ze systému nemocenského pojištění, dále dávky vzniklé transformací z jiných dávek a dávky nové. Z nemocenského pojištění byl např. převzat příspěvek při narození dítěte a příspěvek na pohřeb. Do přídavku na dítě a sociálního příplatku byly transformovány přídavky na děti a výchovné k důchodům, státní vyrovnávací příspěvek, příplatek k přídavkům na děti. Novými dávkami jsou příspěvek na bydlení, příspěvek na dopravu a jednorázový příspěvek. Dávkami státní sociální podpory stát finančně přispívá rodinám (občanům) na řešení stanovených sociálních situací a událostí, které svým charakterem nelze řešit v systému pojištění. Dávky uvedené pod písm. a) pomáhají řešit stanovené sociální situace v rodinách s nezaopatřenými dětmi; dávky pod písm. b) přispívají k řešení specifických situací občanů bez ohledu na to, zda pečují o nezaopatřené dítě. Smysl a účel jednotlivých dávek a podmínky nároku jsou uvedeny v zásadách, dotýkajících se těchto konkrétních dávek a v jejich odůvodnění. Příspěvek na nájemné, jako dávka přechodného charakteru, je řešen zvláštní normou. Vedle dávek, které jsou taxativně vymezeny v odst. 1, existuje několik dávek, které se svým pojetím nacházejí na pomezí několika systémů. Navrhuje se tyto dávky řešit v rámci samostatných právních norem. V tomto směru se jedná např. o příspěvek na vysokoškolské studium, který se navrhuje upravit komplexně spolu s otázkami placení školného v rámci návrhu zákona o hmotném zabezpečení studentů vysokoškolského studia a školném, který zpracovává MŠMT.

1. Přídavek na dítě Zásada č. 9 (1) Přídavkem na dítě se stát podílí na krytí nákladů na výživu a ostatní osobní potřeby dítěte. (2) Přídavek na dítě náleží každému nezaopatřenému dítěti, jestliže jeho příjem spolu s příjmem osob s ním společně posuzovaných (zásada č.3) (dále jen "příjem rodiny") nepřevyšuje stanovený K1-násobek částek potřebných k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb členů rodiny a částky na domácnost stanovených zákonem o životním minimu (dále jen životní minimum rodiny). (3) Pro nárok na přídavek na dítě se příjmem rozumí též rodičovský příspěvek a zaopatřovací příspěvek. Odůvodnění: Smysl přídavků na děti vychází z principu státem organizované solidarity s rodinami s dětmi směřující k pokrytí části nákladů na děti, t.j. osob, které nejsou výdělečně činné. Přídavky na děti se převádí z dosavadního systému nemocenského pojištění (zabezpečení) do státních dávek. Přídavek na dítě nenáleží v případě, že příjem rodiny je vyšší než dohodnutá hranice. Podle současných úvah se předpokládá, že přídavek na dítě nebude vyplácen do rodin, jejichž příjem 2,5krát (tzn. že K1 = 2,5) převyšuje částky životního minima rodiny. Přitom příjmem se vedle příjmu podle zásady 6 rozumí i rodičovský příspěvek a zaopatřovací příspěvek. V zájmu zprůhlednění finančních toků lze posoudit námět na převedení daňových úlev na děti do přídavků na dítě a v tomto smyslu i stanovit konstanty V1 (viz zásada č. 10). Zásada č. 10 Přídavek na dítě se rovná částce potřebné měsíčně k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb tohoto dítěte, zjištěné podle zákona o životním minimu (dále částka na osobní potřeby dítěte) násobené stanovenou konstantou V1. Odůvodnění: Navrhuje se, aby přídavek na dítě byl odvozen od částek, schválených v zákoně o životním minimu, potřebných k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb, které vyjadřují minimální částky, nezbytné v určitém období k zajištění těchto základních potřeb, a to diferencovaně podle věku dítěte. Předpokládá se, že konstanta V1 bude menší než 1, což znamená, že přídavek na dítě bude určitou částí (podle současných úvah třetinou, tzn. že V1 = 0.33) částky na osobní potřeby dítěte. Takto určená konstanta V1 umožní, aby jedna třetina základních osobních potřeb dítěte byla hrazena přídavkem na dítě, další třetina sociálním příplatkem a v případě absolutní nedostatečnosti příjmů v rodině zbývající

třetina z prostředků sociální pomoci. V případě, že V1 = 0.33, bude výše přídavku na dítě při současné výši životního minima činit měsíčně: - pro dítě do 6 let věku 340 Kč, - pro dítě ve věku 6 - 10 let 380 Kč, - pro dítě ve věku l0 - 15 let 450 Kč, - pro nezaopatřené dítě ve věku l5 - 21 let 490 Kč. Zásada č. 11 Přídavek na dítě se vyplácí rodiči (osobě, která ho nahrazuje), který o dítě osobně pečuje. Splňuje-li tuto podmínku více osob, a nedohodnou-li se, vyplácí se přídavek na dítě přednostně matce. Odůvodnění: S ohledem na účel přídavku na dítě, kterým je krytí části nákladů na výchovu a výživu dítěte, navrhuje se vyplácet dávku tomu z rodičů, který osobné o dítě pečuje. 2. Sociální příplatek Zásada č. 12 (1) Sociálním příplatkem se stát podílí na krytí životních nákladů rodin s dětmi, jejichž příjem nedosahuje stanovené hranice. Sociální příplatek náleží rodiči,který osobně pečuje o nezaopatřené dítě, jestliže jeho příjem spolu s příjmem rodiny (zásada č. 3) nedosahuje hranici K-2násobku jejich životního minima; splňuje-li podmínky nároku na jeho přiznání více osob a nedohodnou-li se, která z nich bude sociální příplatek pobírat, náleží tento příplatek přednostně matce. (2) U osob samostatně výdělečně činných se pro zálohování sociálního příplatku příjmem rozumí stanovený A-násobek vyměřovacího základu stanoveného podle zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti ve znění pozdějších předpisů a dávky ze sociálního pojištění nahrazující příjem. (3) Za příjem se považuje i přídavek na dítě, rodičovský příspěvek a zaopatřovací příspěvek. (4) Rozhodným obdobím se pro nárok a stanovení výše sociálního příplatku rozumí předcházející kalendářní čtvrtletí. Odůvodnění: Dosavadní státní vyrovnávací příspěvek poživatelů důchodu se transformuje do důchodu v rámci důchodového pojištění,státní vyrovnávací příspěvek příjemců rodičovského příspěvku zanikne bez náhrady s účinností tohoto zákona a státní vyrovnávací příspěvek nezaopatřeným dětem se navrhuje změnit na sociální příplatek, který nebude vyplácen plošně, ale s ohledem na celkovou sociální situaci rodiny, popř. další stanovené skutečnosti. Proto je třeba zjišťovat příjem rodiny čtvrtletně, aby sociální příplatek svou výší mohl reagovat na změny v příjmové a sociální situaci rodiny. Podle současných úvah se předpokládá, že sociální příplatek

by měl být vyplácen rodinám, žijícím v pásmu do 1.25 násobku životního minima, tzn. že K2 = 1.25. Vzhledem k tomu, že u osob samostatně výdělečně činných nelze v průběhu roku zjistit příjem, navrhuje se vycházet z vyměřovacího základu stanoveného na jednotlivé kalendářní měsíce pro účely sociálního pojištění. Navrhovaný A-násobek vyměřovacího základu pro určování příjmů osob samostatné výdělečně činných musí odpovídat přibližně jejich příjmu po odečtení daní a zdravotního a sociálního pojistného (podle současných úvah A = 2.25). Zásada č. 13 (1) Výše sociálního příplatku se rovná částce na osobní potřeby dětí v rodině snížené o podíl, kde v čitateli je částka určená na osobní potřeby dětí násobená příjmem rodiny a ve jmenovateli hranice příjmu podle odst. 1 zásady č. 12, t.j. P x ŽMD SP = ŽMD - -------------K2 x ŽM (2) Pro výpočet sociálního příplatku se považuje každý příjem rodiny menší než životní minimum rodiny za rovný životnímu minimu rodiny. (3) Každý příjem rodiny převyšující hranici příjmu uvedenou v odst. 1 zásady č. 12 se pokládá za rovný této hranici. Odůvodnění: Výše sociálního příplatku bude výrazně diferencována. Se zvyšujícím se příjmem rodiny dochází ke snižování sociálního příplatku. Rodina, která svými čistými peněžními příjmy zabezpečí výživu a ostatní základní osobní potřeby a náklady na domácnost, tj. potřeby rodičů a dětí na úrovni životního minima, obdrží maximální sociální příplatek. Všechny rodiny stejného typu s nižším příjmem obdrží sociální příplatek ve stejné výši (podmínka v odst. 2), zatímco rodinám stejného typu s vyšším příjmem se sociální příplatek snižuje a přestává se vyplácet v okamžiku, kdy příjem rodiny dosáhne K2 násobku životního minima rodiny (podmínka v odst. 3). Kromě toho rodiny s dětmi, jejichž příjem je nižší než K2 násobek životního minima rodiny, obdrží přídavky na děti podle zásady č. 10 a násl. Aby nedocházelo k nahrazování dávek sociální pomoci sociálním příplatkem, je pro rodiny s příjmem nižším než životní minimum rodiny sociální příplatek konstantní. Se snižujícím se příjmem rodiny pod úroveň životního minima této rodiny, se tedy již sociální příplatek nezvyšuje a jeho výše odpovídá sociálnímu příplatku, vyplácenému rodině s příjem rovnajícím se životnímu minimu rodiny. Těmto rodinám může být příjem doplňován na úroveň životního minima dávkou sociální pomoci, která se poskytuje občanům v hmotné nouzi v případě, že si sami vlastním přičiněním nemohou zvýšit příjem. Sociální příplatek lze vyjádřit následujícím matematickým vzorcem: P x ŽMD SP = ŽMD - --------------

K2 x ŽM Pro výpočet sociálního příplatku platí: - pokud P < ŽM, potom P je ve vzorci nahrazen ŽM - pokud P > K2 x ŽM, potom P je ve vzorci nahrazen K2 x ŽM Legenda ke vzorci: SP - sociální příplatek, ŽMD = životní minimum dětí, t.j. součet částek potřebných k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb dětí v rodině podle zákona o životním minimu, ŽM - životní minimum rodiny, tj. součet částek potřebných k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb členů rodiny a částek na domácnost podle zákona o životním minimu, K2 - číslo, kterým se násobí životní minimum rodiny. Výsledkem je výše příjmu rodiny, při níž se přestává vyplácet sociální příplatek, P - příjem rodiny. Zásada č. 14 (1) Sociální příplatek se poskytuje spolu s přídavkem na dítě. (2) Sociální příplatek se poskytuje zálohově a vyúčtuje se za kalendářní rok. (3) Vyúčtování se provede tak, že rozdíl mezi skutečným a vykázaným příjmem se rozdělí v poměru vykázaných příjmů v jednotlivých čtvrtletích k vykázanému ročnímu příjmu. (4) Z těchto příjmů se nově vypočte výše sociálního příplatku v jednotlivých čtvrtletích a zúčtuje se proti vyplacenému sociálnímu příplatku za uplynulý rok. (5) U osob samostatně výdělečně činných se vychází při vyúčtování ze skutečného příjmu. Odůvodnění: Navrhuje se vyplácet sociální příplatek zálohově příjemci přídavku na dítě. Zúčtování za kalendářní rok umožní zohlednit skutečné příjmy rodiny, tedy i takové, které při čtvrtletním posuzování nebylo možno vykázat a bude tak výše této dávky lépe odpovídat sociální situaci rodiny. Příklad vyúčtování sociálního příplatku: Uváděné čtvrtletní příjmy rodiny: - l. čtvrtletí 10 000 Kč, tj. 11,5 % celkového příjmu, - 2. čtvrtletí 15 000 Kč, tj. 17,2 % celkového příjmu, - 3. čtvrtletí 12 000 Kč, tj. 13,8 % celkového příjmu, - 4. čtvrtletí 50 000 Kč, tj. 57,5 % celkového příjmu. Uváděný roční příjem: 87 000 Kč (tj. 100 %) Skutečný roční příjem: 99 000 Kč Rozdíl skutečného a uváděného ročního příjmu: 12 000 Kč Skutečný roční příjem se rozpočte na jednotlivá čtvrtletí takto:

1. čtvrtletí 10 000 + (12 000 x 0.115) - 11 380 Kč 2. čtvrtletí 15 000 + (12 000 x 0.172) - 17 064 Kč 3. čtvrtletí 12 000 + (12 000 x 0.138) - 13 656 Kč 4. čtvrtletí 50 000 + (12 000 x 0.575) - 56 900 Kč Z takto zjištěného příjmu se vypočte sociální příplatek náležející za jednotlivá čtvrtletí a zúčtuje proti vyplacenému. Zásada. č. 15 Při výpočtu sociálního příplatku u rodiny a) pečující o dítě, které je podle rozhodnutí příslušných orgánů dlouhodobě těžce zdravotně postižené, se násobí částka na osobní potřeby tohoto dítěte stanovenou konstantou Z1, b) pečující o dítě, které je podle rozhodnutí příslušných orgánů dlouhodobě zdravotně postižené, se násobí částka na osobní potřeby tohoto dítěte stanovenou konstantou Z2, c) pečující o dítě, které je podle rozhodnutí příslušných orgánů chronicky nemocné, se násobí částka na osobní potřeby tohoto dítěte stanovenou konstantou Z3, d) pečující o žáka, připravujícího se na budoucí povolání studiem na středním stupni vzdělávání mimo místo trvalého bydliště, se násobí částka na osobní potřeby tohoto žáka stanovenou konstantou S1, e) kde se současně narodily dvě nebo více dětí, se násobí částky na osobní potřeby těchto dětí stanovenou konstantou V2. Odůvodnění: Matematická konstrukce sociálního příplatku umožňuje vložením vhodných konstant, charakterizujících určitou sociální situaci v rodině, do vzorce pro výpočet sociálního příplatku, reagovat na zvýšené potřeby této rodiny, a to jak vzhledem k její příjmové situaci, tak i vzhledem k jejím specifickým podmínkám. Příslušnými konstantami se násobí částka na osobní potřeby dítěte, kterého se určitá sociální situace bezprostředně dotýká. Výsledné životní minimum dětí nebo rodiny ve vzorci je pak součtem těchto jednotlivých minim. Dosavadní příplatek k přídavkům na děti a výchovnému k důchodu poskytovaný na dlouhodobě těžce zdravotně postižené dítě vyžadující mimořádnou péči nebo mimořádnou péči zvlášť náročnou, se mění a sociální situace takového dítěte v rodině bude řešena sociálním příplatkem vypláceným do stanovené výše příjmu, která je pro tyto rodiny vyšší než pro rodiny stejného typu se zdravým dítětem. Zdravotní stav dítěte bude posuzovat smluvní odborný lékař.

Nově se zohledňuje ve výši sociálního příplatku sociální situace v rodinách, kde se děti připravují na své budoucí povolání mimo bydliště svých rodičů a kde se současně narodily dvě nebo více dětí. Například pro výpočet sociálního příplatku pro rodinu, pečující o dvě děti, z nichž jedno je dlouhodobě těžce zdravotně postižené a druhé studuje na střední škole mimo bydliště, se do základního vzorce dosadí za ŽMD a ŽM následující výrazy: ŽMD = ŽMD1 x Z1 + ŽMD2 x S1 ŽM = ŽM otce + ŽM matky + ŽMD + ŽMB pozn. ŽMB je částka potřebná na nezbytné náklady na domácnost podle zákona o životním minimu (viz zásada č. 41 a násl.) Podle současných úvah se předpokládá následující výše jednotlivých konstant: Z1 = 3.00 Z2 = 2.50 Z3 = 1.20 S1 = 1.20 V2 = 1.10 Zásada. č. 16 Při výpočtu sociálního příplatku u rodiny, a) kde pečují o nezaopatřené dítě oba těžce zdravotně postižení rodiče se násobí částka na osobní potřeby jednotlivých členů rodiny stanovenou konstantou T1, b) kde pečuje o nezaopatřené dítě osamělý těžce zdravotně postižený rodič se násobí částka na osobní potřeby jednotlivých členů rodiny stanovenou konstantou T2, c) kde pečují o nezaopatřené dítě oba rodiče, z nichž jeden je těžce zdravotně postižený, se násobí částka na osobní potřeby jednotlivých členů rodiny stanovenou konstantou T3, d) kde pečuje o nezaopatřené dítě osamělý rodič, se násobí částka na osobní potřeby jednotlivých členů rodiny stanovenou konstantou R; tato konstanta se nepoužívá při výpočtu podle odst. b). Odůvodnění: Vložením konstant, charakterizujících určitou sociální situaci rodiny, do matematického vzorce pro výpočet sociálního příplatku se zohlední zvýšené potřeby rodiny v závislosti na její příjmové situaci. Je-li specifická sociální situace rodiny dána na straně rodičů (rodiče), násobí se příslušnými konstantami částky na osobní potřeby všech členů rodiny.

Například pro výpočet sociálního příplatku rodiny, kde o dvě nezaopatřené děti pečuje osamělá matka, se do základního vzorce dosadí za ŽMD a ŽM následující výrazy: ŽMD = ŽMD1 x R + ŽMD2 x R ŽM = ŽM matky x R + ŽMD + ŽMB Podle současných úvah se předpokládá následující výše jednotlivých konstant: T1 = 2.30 T2 = 2.00 T3 = 1.20 R = 1.05 Zásada č. 17 (1) Při výpočtu sociálního příplatku u rodiny, pečující o dítě, svěřené do pěstounské péče, se k tomuto dítěti nepřihlíží. (2) Při výpočtu sociálního příplatku u rodiny, která má dítě umístěno v ústavním zařízení s celoročním pobytem, se k tomuto dítěti nepřihlíží. Odůvodnění: Vzhledem k tomu, že pěstounská péče je státem podporovaná a dotovaná náhradní rodinná péče o děti, které z různých důvodů nemohou vyrůstat ve své vlastní rodině, nedoporučuje se vyplácet do rodin, kde o takovéto dítě pečují, sociální příplatek v závislosti na celkovém příjmu této rodiny, ale v pevné částce, stanovené rovněž s přihlédnutím k částkám na osobní potřeby tohoto dítěte i k sociální situaci (např. zdravotnímu postižení), ve které se nachází (viz zásady řešící dávky pěstounské péče). Při výpočtu sociálního příplatku rodiny, ve které dítě v pěstounské péči vyrůstá vedle vlastních dětí pěstounů, se částky přídavků na děti i dávek pěstounské péče, náležející z titulu této péče, neberou v úvahu. V případě, že je dítě umístěno v ústavním zařízení s celoročním pobytem, se nebude při výpočtu sociálního příplatku této rodině (pokud rodina pečuje ještě o další dítě) k tomuto dítěti přihlížet. Přechodný pobyt tohoto dítěte v rodině, např. o prázdninách, lze řešit s ohledem na příjmovou a majetkovou situaci rodiny v rámci systému sociální pomoci. 3. Příspěvek při narození dítěte Zásada č. 18 (1) Příspěvek při narození dítěte jednorázově přispívá na zvýšené náklady v souvislosti s narozením dítěte a nebo s převzetím dítěte do trvalé péče nahrazující péči rodičů. (2) Příspěvek při narození dítěte náleží ženě, která porodila dítě nebo osobě, která převzala dítě do trvalé péče nahrazující péči rodičů, jestliže je její příjem spolu s

příjmem rodiny (zásada č.3) nižší než K3-násobek životního minima rodiny. Tento příspěvek se poskytne na každé dítě jen jednou. (3) Přestane-li žena do 6 týdnů po narození dítěte o toto dítě pečovat, nárok na výplatu příspěvku při narození dítěte zaniká. Žena je povinna příspěvek při narození dítěte do 30 dnů po uplynutí této doby vrátit v plné výši. (4) Ustanovení odst. 3 neplatí, jestliže se dítě narodilo mrtvé nebo v šestinedělí zemřelo a nebo žena o něj přestala pečovat ze závažných zdravotních důvodů. (5) Není-li nárok na poskytnutí příspěvku při narození dítěte uplatněn do 1 roku od narození dítěte, nárok na výplatu zaniká. (6) Dítětem svěřeným do trvalé péče nahrazující péči rodičů se rozumí dítě osvojené a dítě převzaté do této péče na základě rozhodnutí soudu nebo jiného příslušného orgánu. Odůvodnění: Příspěvek při narození dítěte přestává být dávkou nemocenského pojištění. Podporuje rodiny v době, kdy mají zvýšené náklady vyvolané především narozením dítěte nebo převzetím dítěte do náhradní rodinné péče. Vylučuje se možnost poskytnout tento příspěvek jak ženě, která dítě porodila, tak ženě, jež toto dítě převzala do své trvalé péče. V případech, kdy žena do 6 týdnů po narození dítěte přestane o něj pečovat, stanoví se povinnost příspěvek vrátit s vyjímkou výslovně uvedených případů. Nárok na výplatu příspěvku při narození dítěte se navrhuje omezit na dobu 1 roku po narození dítěte s ohledem na smysl dávky. Podle současných úvah se navrhuje stanovit konstantu K3 = 2,5. Zásada č. 19 (1) Příspěvek při narození dítěte činí stanovený N1-násobek částky potřebné k zajištění osobních potřeb dítěte na každé narozené dítě. (2) Narodí-li se ženě nebo převzala-li osoba do trvalé péče nahrazující péči rodičů současně dvě děti, činí příspěvek při narození dítěte stanovený N2-násobek částky potřebné k zajištění osobních potřeb na každé narozené dítě. (3) Narodí-li se ženě nebo převzala-li osoba do trvalé péče nahrazující péči rodičů tři a více dětí současně, činí příspěvek při narození dítěte stanovený N3-násobek částky potřebné k zajištění osobních potřeb dítěte na každé narozené dítě. Odůvodnění:

Navrhuje se stanovit výši příspěvku při narození dítěte násobkem částky potřebné k zajištění výživy a ostatních osobních potřeb dítěte ve věku 0 - 6 let podle zákona o životním minimu. Nově se navrhuje umožnit zvýšit příspěvek při narození dítěte v případě narození dvojčat s ohledem na souběh nákladů na tyto děti. Dosavadní dávka sociální péče, poskytovaná při narození tří a více dětí současně, která je dosud poskytována vedle podpory při narození dítěte, se transformuje do příspěvku při narození dítěte. Podle současných úvah se předpokládá stanovit konstanty na následující úrovni: N1 = 4.00 N2 = 5.00 N3 = 9.00. Výše příspěvku při narození dítěte by potom při současné výši životního minima činila při narození jednoho dítěte 4 080 Kč, při narození dvojčat 5 010 Kč a při narození tří a více dětí současně 9 180 Kč na každé dítě. 4. Rodičovský příspěvek Zásada č. 20 (1) Rodičovským příspěvkem se stát podílí na nákladech potřebných k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb rodiče v době, kdy celodenně osobně pečuje o malé dítě. (2) Nárok na rodičovský příspěvek má rodič, jestliže osobně celodenně a řádně pečuje alespoň o jedno dítě ve věku do 3 let nebo do 7 let, jestliže jde o dítě, které podle rozhodnutí příslušného orgánu je dlouhodobě zdravotně postižené. (3) Rodičem se rozumí též jiná osoba než matka nebo otec dítěte, pokud převzala dítě do trvalé péče nahrazující péči rodičů. Za dítě převzaté do trvalé péče nahrazující péči rodičů se považuje dítě osvojené, dítě, jež bylo převzato do této péče na základě rozhodnutí příslušného orgánu, dítě, jehož rodič zemřel, a dítě manžela, které mu bylo svěřeno do výchovy rozhodnutím soudu. Odůvodnění: Účelem rodičovského příspěvku je finančně přispívat rodině v době, kdy jeden z rodičů pečuje o malé dítě, a tím zlepšovat podmínky péče o malé děti. Vzhledem k tomu, že se stávající úprava rodičovského příspěvku osvědčila, navrhuje se převzít tuto úpravu a poskytovat rodičovský příspěvek rodiči, který celodenně řádně osobně pečuje alespoň o jedno dítě mladší tří let, popř. 7 let. Zásada č. 21

(1) Rodičovský příspěvek se poskytuje jen jestliže rodič nemá v době péče o dítě nárok na příjem ze závislé činnosti, z podnikání nebo z jiné samostatné výdělečné činnosti anebo na dávky a příspěvky, jež tento příjem nahrazují. (2) Rodičovský příspěvek náleží, i když rodič má nárok na příjem ze závislé činnosti, z podnikání nebo ze samostatné výdělečné činnosti (je výdělečně činný), jestliže je zaměstnán po dobu sjednanou písemně nejvýše na dvě hodiny denně nebo jeho příjem z této činnosti bez odečtení daně z příjmu fyzických osob a plateb povinného sociálního pojištění a zdravotního pojištění nepřesahuje částku na osobní potřeby rodiče podle zákona o životním minimu. (3) Rodičovský příspěvek náleží rodiči, jehož příjem spolu s příjmem rodiny (zásada č.3) nepřesahuje stanovený K4-násobek životního minima rodiny. Odůvodnění: Vzhledem k tomu, že podmínkou nároku na dávku je celodenní osobní řádná péče o dítě, vylučuje se obecně poskytování rodičovského příspěvku v případě, že má rodič nárok na příjem z výdělečné činnosti nebo na dávky jej nahrazující. Výše maximálního povoleného příjmu z výdělečné činnosti vedle pobírání dávky se vztahuje nově k částce na výživu a ostatní osobní potřeby občana stanovené v zákoně o životním minimu, což umožňuje automatické zvyšování této hranice spolu se zvýšením hranic životního minima. Oproti stávající úpravě je omezení pracovní činnosti platné i pro osamělého rodiče. Situace rodin v čele s osamělým rodičem se řeší sociálním příplatkem a případně v rámci sociální pomoci.Podle současných úvah se předpokládá, že konstanta K4 bude stanovena na úrovni konstanty K1, tj. K4 = 2,5. Zásada. č. 22 (1) Dítě nesmí být umístěno v jeslích, mateřské škole či obdobném zařízení, a po dobu své výdělečné činnosti mu musí rodič zabezpečit péči jinou osobou, jinak rodičovský příspěvek nenáleží. (2) Podmínka osobní celodenní péče o dítě se v těchto případech považuje též za splněnou, jde-li o žáky a studenty, kteří se soustavně připravují na budoucí povolání studiem nebo předepsaným výcvikem s výjimkou studentů vojenských vysokých škol a studentů škol v zahraničí, pokud po dobu studia nejsou zaměstnáni nebo samostatně výdělečné činní a pokud dítě není umístěno v jeslích (mateřské škole), popř. v obdobném zařízení. (3) Za umístění dítěte v jeslích (mateřské škole), popř. v obdobném zařízení, se nepovažuje pravidelná návštěva léčebně rehabilitačních zařízení, která nepřevyšuje čtyři hodiny denně, a jde-li o dítě dlouhodobě zdravotně postižené, ani pravidelná návštěva jeslí (mateřské školy), příp. obdobného zařízení, která nepřevyšuje čtyři hodiny denně. Odůvodnění:

Podmínkou nároku na rodičovský příspěvek je, že dítě není umístěno v jeslích, mateřské škole či obdobném zařízení s výjimkou případů v tomto zákoně výslovně stanovených. Přebírá se dosavadní právní stav, který vyhovuje. Zásada č. 23 Výše rodičovského příspěvku se rovná měsíčně V3-násobku částky na výživu a ostatní osobní potřeby občana (rodiče) podle zákona o životním minimu (dále jen částka na osobní potřeby občana). Odůvodnění: Dávkou se přispívá na náklady rodiče, který se celodenně věnuje potřebné péči o malé dítě. Proto se výše rodičovského příspěvku navrhuje vázat na úroveň společensky dohodnuté částky (v zákoně o životním minimu § 3 odst.2 písm. e)), potřebné k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb občana. Předpokládá se, že náklady na domácnost a ostatní členy rodiny budou hrazeny z příjmů druhého rodiče, případně z dávek sociálního pojištění a dalších dávek státní sociální podpory a v situaci hmotné nouze dávkami sociální pomoci. Podle současných úvah se předpokládá, že výše rodičovského příspěvku by měla být rovna částce na osobní potřeby občana (= 1 360 Kč), tzn. že V3 - 1.00. 5. Zaopatřovací příspěvek Zásada č. 24 (1) Zaopatřovací příspěvek je dávka, kterou stát přispívá na náklady rodiny vojáka v době, kdy koná základní (náhradní) službu v ozbrojených silách České republiky nebo civilní službu místo ní a nebo vojenské cvičení, pokud voják nemá nárok na náhradu mzdy podle zvláštních předpisů. Rovněž přispívá na náklady spojené s úhradou nákladů na byt vojáka v této době. (2) Příspěvek podle předchozího odstavce náleží: a) nezaopatřenému dítěti vojáka, b) manželce vojáka, která pečuje o dítě ve věku do 3 let (nebo ve věku do 7 let, jde-li o dítě dlouhodobě zdravotně postižené) nebo je invalidní anebo z jiného vážného důvodu není výdělečně činná, c) manželovi ženy, která nastoupila základní službu, je-li invalidní a odkázán výživou na manželku, d) občanovi, kterému soud přiznal vůči vojákovi výživné nebo příspévek na výživu, e) vojákovi, má-li ve vlastnictví nebo v nájmu na základě písemně uzavřené nájemní smlouvy byt, který v této době nepronajal. Odůvodnění:

Oproti dosavadnímu stavu se zužuje okruh oprávněných osob na nezaopatřené děti vojáka, manželku vojáka, osoby, vůči nimž má voják soudné stanovenou povinnost výživy a manžela ženy, jež nastoupila základní službu. Nadále by příspěvek nenáležel osobám, které se sice starají o vojákovo dítě, ale voják k nim nemá vyživovací povinnost, např. rozvedené manželce vojáka či družce vojáka, neprovdané matce dítěte vojáka, i když pečují o dítě vojáka mladší 3 let, pokud jim soud nepřiznal vůči vojákovi výživné nebo příspěvek na výživu. Zaopatřovací příspěvek dítěti vojáka i v těchto případech vždy náleží. Okruh oprávněných se postupně rozšiřoval tak, že stát poskytoval dávky vedle sebe osobám bez ohledu na jejich sociální situaci a na to, zda voják k nim měl vyživovací povinnost a před nástupem na vojenskou službu jim přispíval na výživu a ostatní potřeby. Např. se mohl vyplácet tento příspěvek vedle sebe manželce vojáka a jeho družce, pečující o dítě vojáka, či neprovdané matce dítěte vojáka apod. Dosud samostatnou dávku - příspěvek na úhradu za užívání bytu vojáka - se navrhuje sloučit do jedné dávky - zaopatřovacího příspěvku. Zásada č. 25 (1) Zaopatřovací příspěvek u osob podle zásady č. 24 písmeno a) - c) náleží měsíčně ve výši V4-násobku částky na osobní potřeby občana, jemuž příspěvek náleží. U osob podle zásady č. 24 písm. d) náleží zaopatřovací příspěvek ve výši výživného (příspěvku na výživu), nejvýše však ve výši V4-násobku částky na osobní potřeby tohoto občana. (2) Zaopatřovací příspěvek náleží vojáku podle zásady č. 24 písm. e) ve výši V5násobku částky potřebné měsíčně k zajištění nezbytných nákladů na domácnost jednotlivce stanovené zákonem o životním minimu. (3) Zaopatřovací příspěvek náleží osobě, jejíž příjem spolu s příjmem rodiny (zásada č.3) není vyšší než K5-násobek životního minima rodiny. Odůvodnění: Navrhuje se vázat výši zaopatřovacího příspěvku podílem na částky stanovené zákonem o životním minimu, který zaručuje úpravu jejich výše v závislosti na růstu životních nákladů. Oprávněné osoby mají vedle zaopatřovacího příspěvku nárok zpravidla na některé další dávky státní podpory rodin s dětmi, např. přídavek na dítě, sociální příplatek, rodičovský příspěvek nebo na dávky sociálního pojištění, např. invalidní důchod, peněžitá pomoc v mateřství apod. Zaopatřovací příspěvek na byt vojáka se navrhuje poskytovat ve výši, která je na základě společenského konsensu pokládána za potřebnou k zajištění nezbytných nákladů na domácnost jednotlivce, t.j. částku stanovenou zákonem o životním minimu. Podle současných úvah se předpokládá, že jednotlivé konstanty budou mít následující hodnotu:

V4 = 0.67, V5 = 1.00, K5 = 2,50. Výše zaopatřovacího příspěvku by potom při současných hranicích životního minima činila 680 až 980 Kč v závislosti na věku oprávněné osoby (odst. 1), resp. 600 Kč (odst. 2). 6. Dávky pěstounské péče a) Příspěvek na úhradu potřeb dítěte Zásada č. 26 (1) Příspěvkem na úhradu potřeb dítěte se stát podílí na nákladech dítěte svěřeného do pěstounské péče. Tento příspěvek náleží nezaopatřenému dítěti svěřenému do pěstounské péče. (2) Příspěvek na úhradu potřeb dítěte se rovná V6-násobku měsíční částky na osobní potřeby dítěte. (3) Příspěvek na úhradu potřeb dítěte, které je na základě rozhodnutí příslušných orgánů: - dlouhodobě těžce zdravotně postižené, se rovná Z4-násobku této částky, - dlouhodobě zdravotně postižené, se rovná Z5-násobku této částky, - chronicky nemocné, se rovná Z6-násobku této částky. (4) Příspěvek na úhradu potřeb dítěte připravujícího se na budoucí povolání studiem na středním stupni vzdělávání mimo místo bydliště se rovná S2-násobku této částky. (5) Příspěvek na úhradu potřeb dítěte náleží také studentu vysokoškolského studia svěřenému do pěstounské péče. Výše tohoto příspěvku se rovná S3-násobku měsíční částky na osobní potřeby dítěte staršího 15 let. Odůvodnění: Touto dávkou stát přispívá k úhradě nákladů na potřeby dítěte, které nemůže být vychováváno ve vlastní rodině, protože se rodiče o něj nechtějí nebo nemohou starat. Proto se příspěvek na úhradu potřeb dítěte navrhuje ve výši společensky dohodnutých minimálních částek potřebných k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb dítěte podle zákona o životním minimu. Předpokládá se, že další náklady dítěte, např. na domácnost apod., budou hrazeny zejména z dalších dávek státní sociální podpory, sociálního pojištění a státní sociální pomoci. Vzhledem k tomu, že se k dítěti v pěstounské péči při výpočtu sociálního příspěvku nepřihlíží, navrhuje se, aby příspěvek na úhradu potřeb dítěte svěřeného do pěstounské péče byl v případech, kdy náklady dítěte mohou být vyšší z důvodu

studia nebo ze zdravotních důvodů, zvýšen příslušnými násobky tak, aby nedošlo ke znevýhodnění proti dětem vlastním v těchto specifických sociálních situacích. Vzhledem k tomu, že zkrácením maximální věkové hranice pro nezaopatřenost dítěte a tím i pro nárok na příspěvek na úhradu potřeb dítěte v pěstounské péči, by se prakticky zabránilo dětem svěřeným do této péče studovat na vysokých školách, navrhuje se, aby příspěvek na úhradu potřeb dítěte v pěstounské péči byl poskytován ještě po dobu studia na vysoké škole tak, jak je tomu dosud. Podle současných úvah se předpokládá následující výše jednotlivých konstant: V6 = 1.00, Z4 = 1.60, Z5 = 1.40, Z6 = 1.15, S2 = 1.10, S3 = 1.15. Výše příspěvku na úhradu potřeb dítěte by potom při zachování současných hranic životního minima činila: - 1 020 - 1 470 Kč v závislosti na věku dítěte, - 1 170 - 2 350 Kč v případě jeho zdravotního postižení v závislosti na stupni tohoto postižení a věku dítěte, - 1 620 - l 690 Kč v případě jeho studia na střední škole mimo místa trvalého bydliště. Zásada č. 27 Jestliže je na dítě, kterému se poskytuje příspěvek na úhradu potřeb dítěte určeno výživné rozhodnutím soudu, přechází nárok na výživné až do výše poskytnutého příspěvku na stát. Odůvodnění: V některých případech je na dítě svěřené do pěstounské péče soudem určeno výživné. Aby nedocházelo k dvojímu plnění, t.j. poskytování příspěvku na úhradu potřeb dítěte v pěstounské péči a výplatě výživného, navrhuje se, aby nárok na výživné přešel až do výše poskytnutého příspěvku na stát. Je-li stanovené výživné vyšší než příspěvek na úhradu potřeb dítěte, náleží dítěti rozdíl mezi výší příspěvku a výživného. Tento návrh odpovídá dosavadní úpravě, která vyhovuje. Zásada č. 28 Jestliže dítě požívá důchod z důchodového zabezpečení (pojištění) nebo má nárok na výživné vůči svému pěstounovi, náleží příspěvek na úhradu potřeb dítěte, jen je-li vyšší, a to ve výši rozdílu. Odůvodnění: Ze stejného důvodu jako v předchozí zásadě, t.j. zabránění dvojího plnění, se navrhuje vyplácet příspěvek, jen je-li vyšší než důchod z důchodového zabezpečení (pojištění) dítěte nebo výživné vůči pěstounovi, a to ve výši rozdílu.

b ) Odměna pěstouna Zásada č. 29 (1) Pěstounovi náleží za výkon pěstounské péče odměna ve výši V7-násobku částky určené na úhradu osobních potřeb občana podle zákona o životním minimu měsíčně za každé svěřené dítě, které má nárok na příspěvek na úhradu potřeb dítěte. (2) Tato odměna nenáleží, je-li pěstounem rodič otce nebo matky dítěte, může však být přiznána v případech hodných zvláštního zřetele, např. jde-li o dítě dlouhodobě těžce zdravotně postižené. Odůvodnění: Odměna pěstounovi za výkon pěstounské péče je společenským oceněním této činnosti. Je odvozena od částek životního minima a vyplácena za péči o každé svěřené dítě. Nenáleží v případech, kdy je pěstounem rodič otce nebo matky dítěte. Ponechává se však možnost přiznat odměnu i v těchto případech, a to na základě posouzení sociální situace pěstouna a dítěte. Podle dnešních úvah se předpokládá výše konstanty V7 = 0.50. Výše odměny pěstouna potom při současné výši životního minima bude činit 680 Kč. c ) Příspěvek při převzetí dítěte Zásada č. 30 (1) Příspěvkem při převzetí dítěte stát přispívá pěstounovi na pořízení základního vybavení dítěte převzatého do péče z ústavního zařízení. (2) Příspěvek při převzetí dítěte náleží pěstounovi, který převzal svěřené dítě, jež dosud žilo v zařízení pro výkon ústavní výchovy. Odůvodnění: Dosavadní dávku sociální péče se navrhuje transformovat do příspěvku při převzetí dítěte. Zásada č. 31 (1) Příspěvek při převzetí dítěte se rovná V8-násobku částky na osobní potřeby dítěte. (2) Nárok na výplatu příspěvku zaniká, není-li uplatněn do 1 roku ode dne převzetí dítěte z ústavního zařízení. Odůvodnění: Navrhuje se výši příspěvku stanovit na úrovni podpory při narození dítěte a stanovit přitom maximální dobu, po níž je možné příspěvek nárokovat. Podle současných

úvah se tedy předpokládá stanovit konstantu V8 = 4.00, tzn. že výše příspěvku při převzetí dítěte by při současné výši životního minima byla rovna 4 080 - 5 440 Kč v závislosti na věku dítěte. d) Příspěvek na zakoupení motorového vozidla Zásada č. 32 (1) Příspěvkem na zakoupení motorového vozidla stát přispívá pěstounovi na pořízení nebo celkovou opravu motorového vozidla. (2) Na příspěvek na zakoupení motorového vozidla má nárok pěstoun, pečující o čtyři a více dětí, na něž se poskytuje příspěvek na úhradu potřeb dítěte, který zakoupil osobní motorové vozidlo nebo zajistil nezbytnou celkovou opravu osobního motorového vozidla. Odůvodnění: Dosavadní dávka sociální péče pro pěstouny ve zvláštních zařízeních pěstounské péče se transformuje do příspěvku na zakoupení motorového vozidla. Zásada č. 33 (1) Výše příspěvku na zakoupení motorového vozidla činí 70 % pořizovací ceny osobního motorového vozidla nebo prokázaných nákladů na celkovou opravu osobního motorového vozidla, nejvýše však 100 000 Kč. (2) Součet příspěvků na zakoupení motorového vozidla poskytnutých pěstounovi v období 10 let nesmí přesáhnout 200 000 Kč. Odůvodnění: Návrh výše příspěvku na zakoupení motorového vozidla vychází z dosavadní úpravy, jež je v rámci sociální péče, s přihlédnutím k současným cenovým relacím. Zásada č. 34 (1) Podmínkou poskytnutí příspěvku na zakoupení motorového vozidla je písemný závazek pěstouna, že vrátí tento příspěvek nebo jeho poměrnou část v případě, že do 5 let od jeho poskytnutí přestane být vlastníkem motorového vozidla nebo přestane v této době vykonávat pěstounskou péči a že ihned po koupi vozidla uzavře havarijní pojistku. Odůvodnění: Navrhuje se podmínit poskytnutí příspěvku na zakoupení motorového vozidla tak, aby se zabránilo jeho zneužití, případně nehospodárnému poskytování. ll. Společná ustanovení k dávkám pěstounské péče Zásada č. 35

Jestliže opatrovník, ustanovený soudem podle § 78 odst. 1 zákona o rodině, o dítě osobně pečuje, náleží opatrovníkovi a dítěti nároky podle zásad č. 26 až 29. Odůvodnění: Podle § 78 odst. 1 zákona o rodině soud ustanoví dítěti opatrovníka, pokud rodiče nemohou svá práva a povinnosti vykonávat, např. pokud zemřeli, byli zbaveni rodičovských práv nebo nemají způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu. V případě, že takový opatrovník o dítě osobně pečuje, náleží mu i dítěti nároky podle zásad upravujících dávky pěstounské péče s vyjímkou příspěvku při převzetí dítěte a příspěvku na zakoupení motorového vozidla. 7. Příspěvek na dopravu Zásada č. 36 (1) Příspěvkem na dopravu se stát podílí na krytí nákladů spojených s dojížděním nezaopatřeného dítěte do školy (učení) na základním a středním stupni vzdělávání mimo místa trvalého bydliště dítěte. (2) Na tento příspěvek má nárok nezaopatřené dítě, které mimo místo svého trvalého bydliště plní povinnou školní docházku nebo studuje na středním stupni vzdělávání a nebo se učí v učebním poměru. (3) Nezaopatřené dítě, které studuje na středním stupni vzdělávání nebo je v učebním poměru, má nárok na příspěvek na dopravu jen jestliže jeho příjem spolu s příjmem rodiny (zásada č. 3) nepřevyšuje KS-násobek životního minima rodiny. (4) Příspěvek na dopravu nenáleží za měsíce červenec a srpen. (5) Školy (učiliště) jsou povinny vydávat potvrzení o skutečnostech rozhodných pro nárok na tento příspěvek. Odůvodnění: V souvislosti s předpokládaným odbouráním státních dotací na slevy na žákovském jízdném se navrhuje zavést novou dávku - příspěvek na dopravu, kterou se zmírní dopady těchto opatření na rodiny s dětmi. Obdobnou situaci u studentů vysokých škol bude řešit zákon o systému státní podpory studentů vysokoškolského studia a školném, který řeší komplexně hmotné zabezpečení vysokoškoláků. Navrhuje se, aby nárok na příspěvek na dopravu nebyl omezen příjmem pouze v těch případech, kdy dítě plní zákonem stanovenou povinnost, t.j. povinnou školní docházku. Nárok ostatních dětí bude omezen výší příjmů, která je rozhodná i pro nárok na přídavek na dítě, t.j. 2.5 násobkem životního minima rodiny. Navrhuje se, aby po dobu letních prázdnin tento příspěvek nenáležel. Zásada č. 37

(1) Výše příspěvku na dopravu nezaopatřeného dítěte, které plní povinnou školní docházku činí měsíčně při denním dojíždění 30 % z ceny 40 jízd obyčejného jízdného autobusu ČSAD v daném tarifním pásmu. (2) Maximální tarifní pásmo pro výpočet příspěvku na dopravu podle předchozího odstavce je 26 - 30 km. Odůvodnění: Při plnění povinné školní docházky, jejímž garantem je stát, se navrhuje přispívat na dopravu dětí diferencovaně podle délky dojíždění. Navrhuje se, aby výše tohoto příspěvku byla odvozena od ceny obyčejného jízdného u největšího dopravce tj.ČSAD. Vzhledem k tomu, že děti do 15 let věku budou platit polovinu obyčejného jízdného, příspěvek stanovený ve výši 30 % z obyčejného jízdného činí fakticky 60% z ceny placené jízdenky. Podle tarifu předpokládaného MD k 1. 7. 1994 by příspěvek na dopravu žáků základní školy činil minimálně 36 Kč a maximálně 228 Kč měsíčně. Zásada č.38 (1) Výše příspěvku na dopravu nezaopatřeného dítěte, které studuje na středním stupni vzdělávání nebo je v učebním poměru, činí měsíčně při denním dojíždění 50 % z ceny 40 jízd obyčejného jízdného autobusu ČSAD v daném tarifním pásmu. (2) Maximální tarifní pásmo pro výpočet příspěvku na dopravu podle předchozího odstavce je 71 - 80 km. Odůvodnění: Navrhuje se výši příspěvku na dopravu středoškoláků a učňů diferencovat obdobně jako u dětí s povinnou školní docházkou. Vzhledem k tomu, že středoškoláci a učni budou platit "plné" obyčejné jízdné, stanoví se příspěvek ve výši 50 % z obyčejného jízdného. Omezení tarifu a tím i maximální výše příspěvku vychází z podkladů MD, podle něhož na delší vzdálenost jezdí denně minimální počty dětí. Podle tarifu předpokládaného MD k l. 7. 1994 by příspěvek na dopravu středoškoláků (učňů) činil minimálně 60 Kč a maximálně 920 Kč měsíčně. Zásada č. 39 Výše příspěvku na dopravu nezaopatřeného dítěte při jednotlivém dojíždění činí měsíčně 20 % z výše příspěvku na dopravu při denním dojíždění dítěte s tím, že maximální tarifní pásmo se neurčuje. Odůvodnění: Vzhledem k tomu, že určitý počet dětí, byť nevysoký, jak na základním, tak na středním stupni vzdělávání do škol i učilišť nedojíždí denně, bydlí v internátě či obdobném zařízení, navrhuje se stanovit výši příspěvku na dopravu v těchto

případech ve výši jedné pětiny příspěvku při denním dojíždění. Může se jednat o školy, které mají velkou spádovost a které jsou určitým způsobem specializované, např. školy pro smyslově postižené děti. 8. Jednorázový příspěvek Zásada č. 40 (1) Jednorázovým příspěvkem stát pomáhá rodinám s nízkým příjmem krýt zvýšené životní náklady na nezaopatřené děti. (2) Podmínky pro poskytnutí jednorázového příspěvku a jeho výši stanoví vláda nařízením. Odůvodnění: Jednorázový příspěvek je dávka, která by měla operativně řešit obdobné sociální situace, které byly řešeny v srpnu 1993 (zákon č. 197/1993 Sb.) Rodiny s dětmi, jejichž příjmy jsou dlouhodobě těsně nad životním minimem, se velmi těžce vyrovnávají s prudším růstem životních nákladů a také se zvýšenými jednorázovými výdaji, např. při zajištění nákladnějšího zimního oblečení i při vybavování dítěte do školy, při zajištění prázdninových pobytů. Těmto rodinám se nemohou poskytovat dávky sociální pomoci k řešení uvedených situací, protože jejich příjmy jsou vyšší než je stanovené životní minimum. Vláda ČR se zmocňuje k tomu, aby v případě potřeby rozhodla svým nařízením o poskytnutí jednorázového příspěvku s ohledem na aktuální sociálně ekonomickou situaci a také o tom, v jaké výši a jakému okruhu rodin s nezaopatřenými dětmi bude uvedený příspěvek poskytnut. Vzhledem k tomu, že tento příspěvek je určen ke krytí zvýšených jednorázových životních nákladů na nezaopatřené děti, je třeba, aby včas pružně reagoval na konkrétní situaci a potřeby rodin, a byl poskytován v termínech, kdy se takové výdaje zpravidla vyskytují (např. začátek prázdnin, zahájení školního roku). 9. Příspěvek na bydlení Zásada č. 41 (1) Příspěvkem na bydlení se stát podílí na krytí nákladů na bydlení občanů a rodin. Příspěvek na bydlení náleží vlastníku nebo nájemci bytu, který v bytě trvale bydlí, jestliže jeho příjem spolu s příjmem osob s ním společně posuzovaných (zásada č. 42) nedosahuje stanovený K6-násobek jejich životního minima. (2) Podmínkou poskytování příspěvku na bydlení je včasná pravidelná úhrada nákladů na bydlení. Odůvodnění:

S ohledem na rostoucí náklady na bydlení a rušení slev a dotací v této oblasti se navrhuje zavést novou dávku, která diferencovaně přispívá občanům a rodinám na náklady spojené s bydlením s přihlédnutím k jejich příjmové situaci a počtu osob v domácnosti, a to ve všech formách bydlení (státní, družstevní, soukromé). Podle současných úvah se předpokládá, že konstanta K6 bude stanovena ve výši 1.25, tzn. příspěvek na bydlení bude vyplácen rodinám, jejichž příjem nepřesáhne 1.25násobek jejich životního minima. Podmínka navrhovaná v odstavci 2 sleduje užívání příspěvku na bydlení oprávněnými osobami na účel, pro nějž se tento příspěvek poskytuje, t.j. k úhradě nákladů na bydlení. Předpokládá se, že po určitou dobu budou vedle sebe v platnosti příspěvek na hrubé nájemné a příspěvek na bydlení podle tohoto zákona, neboť každý z nich řeší jinou situaci bydlení. Zásada č. 42 Společně posuzovanými osobami se pro účely příspěvku na bydlení rozumí všechny osoby, které mají trvalý pobyt v bytě, na který se uplatňuje nárok na příspěvek na bydlení. Odůvodnění: S ohledem na charakter dávky se stanoví odlišně okruh osob (rodina), které se posuzují společně při zjišťování nároku a výpočtu výše příspěvku na bydlení. Zásada č. 43 (1) Výše příspěvku na bydlení se rovná částce potřebné k zajištění nezbytných nákladů na domácnost podle zákona o životním minimu snížené o podíl, kde v čitateli je částka potřebná k zajištění nezbytných nákladů na domácnost násobená příjmem rodiny (občana) a ve jmenovateli hranice příjmu podle předchozí zásady č. 41 odst. 1. ŽMB x P PB = ŽMB - ---------------K6 x ŽMR (2) Pro výpočet příspěvku na bydlení se považuje každý příjem rodiny (občana) nižší než životní minimum rodiny (občana) za rovný životnímu minimu rodiny. (3) Každý příjem rodiny převyšující hranici příjmu uvedenou v zásadě č. 41 se pokládá za rovný této hranici příjmu ( K6-násobek životního minima rodiny). Odůvodnění: Konstrukce příspěvku na bydlení je obdobná jako u sociálního příplatku. Celková výše příspěvku na bydlení v různých domácnostech závisí na aktuální výši životního minima, aktuální výši částky životního minima k zajištění nezbytných nákladů na domácnost, na příjmu a zvolené konstantě K6. Při valorizaci životního minima dojde

automaticky k valorizaci příspěvku na bydlení, což však nevylučuje, že se bude jednat o konstantě K6 tak, aby výsledný stav pro výpočet příspěvku na bydlení odpovídal záměrům uplatňovaným v bytové politice a možnostem státu v příslušném období. Maximální příspěvek na bydlení obdrží rodina (zásada č. 38), která svými příjmy zabezpečí potřeby své domácnosti na úrovni životního minima.Všechny rodiny stejného typu s nižším příjmem obdrží příspěvky na bydlení ve stejné výši, zatímco rodinám stejného typu s vyšším příjmem se příspěvky na bydlení snižují a přestávají se vyplácet v okamžiku, kdy příjem rodiny dosáhne K6 násobku životního minima rodiny. Rodiny stejného typu se stejným příjmem dostanou stejně vysoký příspěvek na bydlení bez ohledu na jejich skutečné náklady na bydlení. Pro výpočet příspěvku na bydlení se použije následující matematický vzorec: ŽMB x P PB = ŽMB - ---------------K6 x ŽMR přitom platí podmínka: - pokud P < ŽMR, potom P = ŽMR - pokud P > K6 x ŽMR, potom P = K6 x ŽMR Legenda ke vzorci: PB - příspěvek na bydlení ŽMB = částka potřebná k zajištění nezbytných nákladů na domácnost podle zákona o životním minimu P - příjem (občana, rodiny) ŽMR = životní minimum občana (rodiny), t.j. součet částek potřebných k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb občana (členů rodiny) a částky potřebné k zajištění nezbytných nákladů na domácnost podle zákona o životním minimu K6 - konstanta, kterou se násobí životní minimum rodiny. Výsledkem je výše příjmu rodiny, při níž se přestává vyplácet příspěvek na bydlení. Zásada č. 44 Pro nárok a výši příspěvku na bydlení se za příjem považuje i přídavek na dítě, rodičovský příspěvek a zaopatřovací příspěvek. Příjem se zjišťuje a příspěvek na bydlení se vyúčtovává obdobně jako u sociálního příplatku. Odůvodnění: Zatímco okruh příjmů rozhodných pro výpočet příspěvku na bydlení je shodný jako u sociálního příplatku, okruh společně posuzovaných osob (rodiny) se liší (zásada č. 42). Obdobně jako u sociálního příplatku se navrhuje, aby rozhodným pro nárok a výši příspěvku na bydlení byl příjem za předcházející kalendářní čtvrtletí, což umožní pružnější reakci této dávky na změnu příjmové a sociální situace rodiny.

Příspěvek na bydlení se poskytuje zálohově a stejně jako sociální příplatek se vyúčtuje za kalendářní rok. 10. Příspěvek na pohřeb Zásada č. 45 (1) Příspěvkem na pohřeb stát přispívá na náklady související s vypravením pohřbu. (2) Příspěvek na pohřeb náleží občanu (fyzické osobě) nebo právnické osobě, která vypravila pohřeb. (3) Tento příspěvek náleží občanu, jehož příjem spolu s příjmem rodiny (zásada č.3) nepřesahuje stanovený K7-násobek jejich životního minima, toto ustanovení neplatí v případech, kdy příspěvek na pohřeb náleží právnické osobě. Odůvodnění: Vzhledem k tomu, že pohřebné přestane být dávkou nemocenského pojištění, navrhuje se, aby stát přispěl na úhradu nákladů souvisejících s vypravením pohřbu jednorázovou státní dávkou nejen fyzickým osobám ale i právnickým osobám (např. domov důchodců, obec apod.), které pohřeb vypravily. Podle současných úvah se předpokládá, že konstanta K7 bude stanovena tak, aby byla tato dávka poskytována při příjmu do výše 2,5 násobku životního minima. Zásada č. 46 Příspěvek na pohřeb činí 3 000 Kč. Odůvodnění: Navrhuje se, aby příspěvek na pohřeb byl jako dosud stanoven pevnou částkou, jejíž výše se sjednocuje.

III. Závěrečná ustanovení Zásada č.47 Vláda ČR se zmocňuje měnit hodnoty konstant svým nařízením. Odůvodnění: Důvodem pro volbu tohoto postupu je umožnit vládě ČR měnit aktuálně hodnotu příslušných konstant určujících výši dávek a okruh příjemců v závislosti na změnách sociálně ekonomické situace rodin, ekonomických možnostech státu a sociálním konsensu o míře solidarity. Předpokládá se, že současně s paragrafovaným zněním návrhu zákona bude předložena podrobná analýza, na jejímž základě budou stanoveny vstupní hodnoty jednotlivých konstant a tedy i výše jednotlivých dávek. Zásada č. 48

(1) O dávkách státní sociální podpory budou rozhodovat a poskytovat je okresní úřady. (2) V řízení o dávkách státní sociální podpory se postupuje podle správního řádu s výjimkami uvedenými v zákoně. (3) Dávky státní sociální podpory se hradí ze státního rozpočtu. Odůvodnění: Organizační zabezpečení výplat dávek státní sociální podpory závisí na územně správním uspořádání ČR a způsobech organizace a financování dalších oblastí sociální politiky (důchodové zabezpečení, nemocenské pojištění, zdravotní pojištění a politika zaměstnanosti). Vyplácení dávek státní sociální podpory podle zákonných nároků, tzn. individuální vyhodnocení příjmů občana a rodiny i dalších stanovených podmínek, v každém případě vyžaduje existenci pracovišť, která budou vybavena kvalifikovanými pracovníky a výpočetní technikou a budou vzájemně propojena. Navrhuje se, aby o dávkách státní sociální podpory rozhodovaly a poskytovaly je okresní úřady, které pro výkon této agendy budou personálně a technicky posíleny. V zájmu maximálního přiblížení výplat k občanům a s ohledem na nezbytnost oddělení výkonu státní správy od výkonu místní samosprávy se předpokládá, že okresní úřady si ve spádových obcích zřídí svoje pracoviště. Předpokládá se, že takto konstituované orgány budou při rozhodování a poskytování příspěvků na hmotné zabezpečení studentů vysokoškolského studia spolupracovat s příslušnými orgány MŠMT. Okresní úřady budou při řízení o dávkách postupovat podle správního řádu s výjimkami, které zrychlí a zefektivní toho řízení. Zásada č. 49 (1) Osoba, která uplatňuje nárok na dávku státní sociální podpory, je povinna prokázat skutečnosti, kterých je třeba k jejímu přiznání. (2) Příjemce dávky státní sociální podpory je povinen oznámit plátci této dávky do 8 dnů změny ve skutečnostech, které jsou rozhodné pro její poskytování. (3) Jestliže příjemce zavinil, že dávka státní sociální podpory byla vyplacena neprávem nebo v nesprávné výši, je povinen dávku nebo její část vrátit. Odůvodnění: Navrhuje se stanovit žadateli o dávku povinnost prokázat skutečnosti rozhodné pro nárok na dávku a její výši a příjemci oznámit ve stanoveném termínu všechny rozhodné změny. Dále je příjemci dávky stanovena povinnost vrátit příspěvek nebo jeho část v případě, že dávka byla vyplacena nesprávně nebo v nesprávné výši jeho zaviněním.

Zásada č. 50 Tento zákon nabývá účinnosti 1. 1. 1995. Odůvodnění: Navrhuje se, aby zákon o státní sociální podpoře vstoupil v platnost l. l. 1995. Předpokládá se, že v tomto termínu vstoupí v platnost i zákon o sociální pomoci.

Sociálně ekonomický a právní rozbor I. Úvod Role státu v sociální politice se zásadně mění. Jde o fundamentální změnu přístupu, jejímž obsahem je především odchod od státního paternalismu k participaci. Nová koncepce předpokládá, že stát vytvoří podmínky k tomu, aby co nejširší okruh sociálních potřeb občanů a rodin mohl být zabezpečen vlastními silami především pracovním příjmem a z něho konstituovaným pojištěním. Stát svou pomocí bude zasahovat pouze tam, kde ze subjektivních nebo objektivních důvodů nestačí občan nebo rodina zabezpečit své potřeby vlastními silami na společensky přijatelné úrovni a tam, kde má stát zájem člověka a rodinu stimulovat, podpořit, popř. chránit. Celý systém státní sociální podpory se proto musí transformovat tak, aby vyhovoval podmínkám tržní ekonomiky. Životní úroveň občanů a rodin musí vycházet především z pracovních příjmů, sociální redistribuce nesmí deformovat, ale pouze účelně korigovat sociální stratifikaci tak, aby motivovala ke zvyšování příjmů a aby se snížila závislost občanů a rodin na sociálních příjmech. Sociální příjmy nesmí působit demotivačně a nivelizačně. Proto musí být nový systém státní sociální podpory adresný, t.j. musí vycházet z konkrétní sociální události a situace a být proto hospodárný a účelný. Sociální zabezpečení je souhrnné označení pro všechny sociální instituty poskytující občanům resp. rodinám pomoc k uspokojení jejich sociálních, společensky uznaných potřeb, a to za situace, kdy tyto své potřeby nejsou schopni uspokojovat vlastními silami z důvodu, který je celospolečensky akceptován (nemoc, stáří, invalidita, péče o děti apod.). Sociální zabezpečení bude dále zahrnovat tři základní typy sociálních systémů: 1. Sociální pojištění, jehož prostřednictvím občané nebo skupiny občanů odkládají část své spotřeby pro případ budoucí nejisté sociální události. Tato skutečnost je výrazem sociální odpovědnosti občanů k sobě a své rodině a projevem zajištění potřeb občanů ve všech případech, kdy se jedná o sociální událost spojenou se ztrátou příjmu z výdělečné činnosti v případech mateřství, ošetřování člena rodiny, nemoci, invalidity, stáří a ztráty živitele. Cílem takového pojištění je v těchto situacích udržet přiměřeně dosažený životní standard jednotlivých pojištěnců a jejich rodin. Plnění, které z pojištění vyplývá, naplňuje princip sociální spravedlnosti, poněvadž je

závislé na výši vloženého pojistného a příp. době, po níž je pojistné placeno. Úroveň zabezpečení bude možno navíc individuálně zvýšit dobrovolným připojištěním. 2. Státní sociální podpora, jejíž prostřednictvím jsou občané státem zabezpečeni pro případ státem uznané sociální události. Státní sociální podpora se tak stává výrazem sociálního přerozdělení mezi nepotřebnými a potřebnými a projevem státem organizované solidarity. Dávky vyplývající z tohoto systému pomáhají rodině krýt zejména zvýšené náklady vyvolané přítomností takových osob, které dosud nejsou výdělečně činné a řešit různé sociální situace, na něž rodina vlastními silami a vlastními prostředky nestačí. 3. Sociální pomoc, která je občanům v nouzi poskytována státem a sociálními subjekty v obcích k uspokojování jejich potřeb v rozsahu, který považují za nezbytný nebo přiměřený. Sociální pomoc je výrazem sociální funkce státu a naplňuje princip garance pomoci k zajištění základních životních podmínek. Stát garantuje rodině pomoc v případě absolutního nedostatku možnosti zabezpečit si základní životní potřeby vlastními silami. Nejvýznamnějším adresátem státní sociální podpory je rodina. Rodina je z hlediska sociální politiky základní jednotkou státu a naplňují se v ní nejzákladnější vztahy solidarity a vzájemné sociální pomoci. Na celou oblast sociálního zabezpečení je prakticky třeba nahlížet prizmatem rodiny, protože každý člověk prochází rodinou a v jednotlivých etapách života v ní zastává různé role. Rodina jako základní forma lidského soužití má mnoho podob, předmětem části zákona je rodina tvořená nezaopatřenými dětmi, jejich rodiči, popřípadě občany, kteří převzali nezaopatřené dítě do péče nahrazující péči rodičů. Prosperující rodina a plnění jejich biologických, výchovných, ekonomických, socializačních a dalších funkcí, je základním předpokladem prosperity státu a zárukou jeho rozvoje. Proto stát vytváří mechanismy, které tuto prosperitu podporují a chrání. Stát má obecně zájem podporovat rodiny s dětmi zejména proto, že se rodičovstvím nezastupitelně spolupodílejí na zachování kontinuity národa a státu. Rodina je zejména z biologických důvodů zakládána v období, které je současně startem celé životni a pracovní kariéry rodičů. Vysoké náklady na založení rodiny, pořízení a vybavení bytu, nemohou být v naprosté většině případů kryty ani úsporami ani vlastním příjmem, a to tím spíše, že tento příjem je omezen společensky žádoucí péčí o děti. Ovlivnit tuto skutečnost výrazným časovým odkladem do vyššího věku rodičů je nemožné. Proto je třeba, aby stát rodinám s dětmi zejména na jejich startu pomáhal. Dalším důvodem v určitých fázích jejího životního cyklu je skutečnost, že v průběhu jejího života se dlouhodobé projevuje situace, kdy v rodině jsou osoby (děti) bez vlastního příjmu. Životní úroveň rodin s dětmi, resp. osob v nich žijících, je z tohoto důvodu nižší než životní úroveň osob, které nevyživují děti (při stejných pracovních zásluhách živitelů rodin), přestože právě rodiče jako občané jednají z hlediska státu žádoucím způsobem, neboť vychovávají děti a pečují o ně.

Výše uvedené teze odůvodňují nutnost určité redistribuce prostředků ve prospěch rodin s dětmi. Tato redistribuce je jednou z nejvýznamnějších součástí celkových redistribučních procesů, jimiž se realizuje sociální politika státu. Její celková úroveň i kriteria musí zohledňovat jak sociální zájmy rodiny, tak současně i potřebu zachovat, resp. nenarušovat takovou příjmovou diferenciaci, která je nezbytná pro motivaci k vyššímu výkonu a sociálnímu vzestupu. Úroveň takovéto redistribuce musí spolupůsobit ke zmírňování takových přehnaných rozdílů v příjmech, které by vedly k dezintegraci společnosti, k sociální závisti a ke zvyšování napětí mezi jednotlivými sociálními vrstvami. Státní sociální podpora se ve stanovených případech týká i občanů, kteří nežijí v rodině a takovou podporu vzhledem ke své sociální situaci potřebují. II. Zhodnocení dosavadní právní úpravy 1. Současný stav Dosavadní soustava společenské pomoci rodinám s dětmi je tvořena prvky přímé i nepřímé finanční pomoci (dávky, slevy), službami a pomocí naturální. Dávky sociální pomoci rodinám s dětmi doplňují nebo nahrazují příjem rodin, popř. řeší specifické sociální situace. Současný systém přímé finanční pomoci rodin se skládá v zásadě z komplexu dávek, který lze rozdělit na několik částí: a) skupina významných dávek posilujících příjmy rodin s dětmi po celou dobu jejich péče o nezaopatřené děti, t.j. přídavky na děti, výchovné k důchodům a státní vyrovnávací příspěvek, b) specifické dávky poskytované za stanovených podmínek - podpora při narození dítěte, rodičovský příspěvek, zaopatřovací příspěvek, dávky pěstounské péče; do této skupiny patří i pohřebné, c) dávky poskytované v případě, kdy rodina svými příjmy klesne pod hranici životního minima (t.j. příspěvek na výživu dítěte a dávka sociální péče rodinám s nezaopatřenými dětmi a těhotným ženám), tyto dávky jsou dnes vypláceny ze systému sociální pomoci, d) stipendia a státní příspěvek k novomanželským půjčkám. Stávající systém těchto dávek se tvořil postupně, je značně roztříštěný, a to jak co do pojetí jednotlivých dávek a podmínek pro jejich přiznání, tak i co do legislativního řešení. Většina peněžitých dávek je dosud pojata jako dávky nemocenského pojištění, jsou stanoveny nebo limitovány absolutními částkami a tudíž při změně cenových a příjmových relací ve společnosti dochází ke ztrátě reálného obsahu poskytovaných prostředků. Pokud se týká specifických dávek, jejich systém a pojetí v zásadě vyhovují, nejsou v rozporu s principy nového systému a budou-li průběžně podle potřeby věcně korigovány a valorizovány, mohou se stát součástí nového systému. Jejich okruh však bude třeba zjevně rozšířit o další dávky, které budou řešit nově vznikající specifické sociální situace.

Nejvýznamnější dávkou stávajícího systému jsou přídavky na děti a výchovné k důchodům. Jejich dosavadní výše byla do listopadu 1993 diferencována podle počtu dětí v rodině, nezohledňovala racionální ani skutečnou úroveň nákladů na děti, věk dětí ani příjmovou situaci rodin. Úroveň přídavků na děti se vytvořila historicky postupným mechanickým zvyšováním částek bez jakéhokoliv vztahu k jiným ekonomickým veličinám. Zásadní systémová změna přídavků na děti od 1. 11. 1993 představuje jeden z nejvýznamnějších kroků přibližování této dávky do podoby navrhované tímto zákonem. Skupinu dávek nepřímé finanční pomoci státu rodinám s dětmi tvoří různé dotace ze státního rozpočtu, které nejsou rodinám poskytovány přímo, ale zprostředkovaně, jako např. dotace na pobyt a stravování dětí v jeslích, mateřských školách a domovech mládeže, příspěvek státu na školní stravování, na stravování v menzách, ubytování ve vysokoškolských kolejích, bezplatné poskytování školních učebnic a pomůcek apod. Tato skupina nepřímých dávek se však postupně omezuje a finanční zátěž je bez náhrady přenášena na rodiče nezaopatřených dětí. 2. Věcné údaje V České republice se v současné době ročně rodí v průměru 125 tisíc dětí. Ze šetření o příjemcích přídavků na děti a výchovného k důchodům vyplývá, že dnes zhruba ve 1 470 tis. rodin žije 2 510 tis. dětí (bez dětí zaměstnanců ozbrojených složek a bez dětí, jejichž rodiče nemají nárok na přídavky na děti, neboť nejsou nemocensky pojištěni). Celkový počet nezaopatřených dětí lze odhadovat na cca 2 629 tis. Vývoj struktury rodin podle počtu dětí vykazuje trvalý pokles podílu rodin s více dětmi. Rodiny se 4 dětmi se podílí na celkovém počtu rodin s dětmi jen 1.23 % a podíl rodin s 5 a více dětmi je dokonce jen 0.31 %. Naopak se zvyšuje podíl rodin s jedním dítětem, kterých je v současné době zhruba 44.1 %. Rodin se dvěma dětmi je přibližně 45.4 % a rodin se třemi dětmi cca 8.95%. Trvale se zvyšuje počet neúplných domácností. Ve více než 170 tisících neúplných domácností žije v současné době zhruba 260 tis. dětí, což je téměř 10 % z celkového počtu nezaopatřených dětí. Na dávky přímé finanční pomoci rodinám s dětmi bylo vynaloženo v roce 1992 ze státního rozpočtu ČR téměř 22 mld Kčs. Podstatnou část této finanční pomoci státu tvoří přídavky na děti a výchovné k důchodům, státní vyrovnávací příspěvek a rodičovský příspěvek. Přídavky na děti a výchovné k důchodům jsou vypláceny v průměrné měsíční výši 4l4 Kčs na 1 nezaopatřené dítě, státní vyrovnávací příspěvek je vyplácen na každé dítě ve výši 220 Kčs měsíčně, přičemž od 1. 4. t.r. je jeho poskytování podmíněno příjmovou situací rodiny. Přídavky na děti se vyplácí na cca 2 413 tis. dětí v naprosté většině zaměstnavateli rodičů, resp. okresními správami sociálního zabezpečení. Vedle toho vyplácí Česká správa sociálního zabezpečení výchovné k důchodům na dalších zhruba 97 tis. dětí. Na jeden okres připadalo v minulých letech průměrně 80 plátců - zaměstnavatelů.

Kontrola výplaty těchto dávek byla prováděna v tříleté periodě a zajišťovalo ji cca 700 pracovníků. V současné době v důsledku privatizace připadá na 1 okres v průměru již zhruba 270 plátců. Přitom dnes soukromým podnikatelům a pracovníkům malých závodů vyplácejí přídavky na děti okresní správy sociálního zabezpečení. Každá sebemenší změna podmínek výplaty představuje vysoký objem zpravidla neautomatizované práce. Komplikace jsou i v legislativní oblasti. Přídavky na děti jsou dávka nemocenského zabezpečení, státní vyrovnávací příspěvek je dávka státní. Okruhy dětí s nárokem na tyto dávky nejsou přitom identické. Na dávky nepřímé finanční pomoci rodinám s dětmi, t.j. na naturální formy a slevy pro rodiny s dětmi vč. slev na dani ze mzdy bylo v minulých letech vynakládáno cca 12 mld Kč (z toho sleva na dani ze mzdy činila cca 6 mld Kč). V současné době není možné náklady na tuto skupinu nepřímých dávek přesně vyčíslit. Lze odhadnout, že zavedení odpočitatelné roční částky ve výši 9 000 Kč na 1 dítě od celkového ročního příjmu rodičů znamenalo v r. 1993 zvýšení daňového zatížení rodin s dětmi proti r. 1992 o cca 3 mld Kč. 3. Úroveň a struktura příjmů domácností Podle statistiky rodinných účtů činila výše průměrného čistého měsíčního příjmu za 1. čtvrtletí 1993: - v zaměstnaneckých domácnostech: - na domácnost 9 289 Kč, - na osobu 3 225 Kč, v tom: - v domácnostech s dětmi: - na domácnost 9 996 Kč, - na osobu 2 739 Kč, - v bezdětných domácnostech: - na domácnost 8 225 Kč, - na osobu 4 673 Kč, - v domácnostech nepracujících důchodců: - na domácnost 3 680 Kč, - na osobu 2 648 Kč. V bezdětných domácnostech při průměrném počtu členů 1.76 jsou příjmy na domácnost jen o 18 % nižší než v domácnostech s dětmi s průměrným počtem členů 3.65. Naopak průměrný příjem na osobu je v bezdětných domácnostech o 71 % vyšší než v rodinách s dětmi. Podíl sociálních příjmů na celkových čistých příjmech u rodin s dětmi postupně klesá a v l. čtvrtletí 1993 činil 15.4 % z toho podíl přídavků na děti 5.3 %. V domácnostech důchodců bez ekonomicky aktivních členů při průměrném počtu osob na domácnost 1.39 byly příjmy na domácnost 2.5 krát nižší než v průměrné

zaměstnanecké domácnosti s počtem osob 2.88. Příjem na osobu dosáhl 82 % úrovně příjmů průměrné zaměstnanecké domácnosti na osobu. Podíl sociálních příjmů v domácnostech nepracujících důchodců činil 95.4 %. III. Státní sociální podpora Návrh zásad zákona o státní sociální podpoře řeší v zásadě tři základní problémy: 1. sjednocuje státní sociální dávky, vyjadřující podporu státu občanům a rodinám s dětmi do jednoho komplexu a nově definuje v tomto systému i ty dávky, které byly dosud součástí jiných systémů, např. nemocenského pojištění nebo sociální pomoci. 2. zavádí nové dávky, reagující na dosud neřešené sociální situace, např. příspěvek na bydlení, který je diferencován podle příjmu, velikosti a typu domácnosti (rodiny). 3. zásadně mění koncepci dosavadních nejvýznamnějších peněžitých dávek rodinám, a to přídavků na děti a státního vyrovnávacího příspěvku; navrhuje jejich přeměnu - na přídavek na dítě, diferencovaný podle věku, - na sociální příplatek, diferencovaný jednak podle celkového příjmu rodiny, jednak podle sociální situace, ve které se rodina nachází. Příplatek nebude poskytován všem rodinám, ale pouze těm, které se nacházejí v dohodnutém příjmovém pásmu. Pro stanovení rozsahu příjemců podpory a pro určení výše těchto dávek (přídavku na dítě a sociálního příplatku) se používá jako výchozí kalkulační veličina platná úroveň životního minima (příslušná částka, potřebná k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb), a její násobky charakterizované různými konstantami. Pro určení konkrétní výše přídavku na dítě a sociálního příplatku slouží matematický vzorec. Nově je koncipován příspěvek na bydlení, příspěvek na pohřeb a příspěvek na dopravu. Další dávky pro rodiny s dětmi, které budou upravené zákonem o státní sociální podpoře, jsou: - příspěvek při narození dítěte, - rodičovský příspěvek, - zaopatřovací příspěvek, - dávky pěstounské péče, - jednorázový příspěvek. Předpokládá se, že jednotlivé dávky státní sociální podpory se budou poskytovat na žádost a při splnění předepsaných podmínek budou nárokové. Všechny dávky státní sociální podpory, s výjimkou dávky určené pro děti v pěstounské péči a příspěvku na dopravu žáků základních škol, budou vypláceny občanům a rodinám, kde celkový příjem nepřesáhne stanovenou hranici odvozeňou od násobku životního minima občana nebo rodiny.

1. Obecné požadavky na nový systém Státní podporu rodin s dětmi je třeba považovat za jednu ze základních strategických záležitostí státu, neboť jejím prostřednictvím stát významně ovlivňuje svou ekonomickou a sociální budoucnost a kontinuitu a realizuje nejvýznamnější část sociálních redistribucí a naplňuje svoji sociální doktrínu. Korekce státní podpory rodin s dětmi musí být považovány za aktivní činnost státu, protože ovlivňují ekonomické a společenské chování významné části ekonomicky aktivních obyvatel (cca 60 % ekonomicky aktivních obyvatel jsou rodiče nezaopatřených dětí). Ve státní podpoře rodin s dětmi je třeba uplatňovat princip solidarity a princip státem organizovaného přerozdělování, a to ve dvou směrech - od bezdětných k rodinám s dětmi a od vysokopříjmových k nízkopříjmovým rodinám. Tomuto rozdělení odpovídají obecně i dva základní druhy dávek, které se k takovému účelu užívají. V první řadě jde o univerzální nárokový příjem každého dítěte - přídavek na dítě - jenž je vyjádřením přerozdělení od bezdětných rodin k rodinám s dětmi. Výplata takového univerzálního příjmu může být variantně ukončena při určité příjmové úrovni. Druhým typem dávky je sociální příplatek vyplácený na základě testování skutečné celkové příjmové situace rodiny (means test). Jde o podporu rodiny do okamžiku, kdy dosáhne svými příjmy konvenčně dohodnuté úrovně. V tomto případě se jedná o přerozdělení ve prospěch rodin s nízkým příjmem. Pro univerzální dávku se v zahraničí užívá též označení horizontální řešení, pro testované dávky řešení vertikální. Vzájemná proporce výše těchto dávek a prostředků vkládaných do těchto řešení umožňuje realizovat mnoho variant. Stanovení proporcí je předmětem konsensu a odráží nejen sociálně ekonomické faktory, ale i problémy související s administrativní náročností testování apod. Je nezbytné doplnit systém specifických sociálních dávek pro občany a rodiny s dětmi o další dávky řešící nově vznikající situace - např. výrazné zvýšení nákladů na bydlení, na vzdělávání dětí či dopravu dětí do školy. V rámci státní sociální podpory není upravováno hmotné zabezpečení studentů vysokých škol vzhledem k tomu, že tato situace bude řešena komplexně spolu s otázka spojenými se školným ve zvláštním zákoně, který předkládá MŠMT. S ohledem na mimořádnou společenskou citlivost výplaty dávek rodinám s dětmi bude účelné postupovat tak, aby se významně nesnižovala stávající nominální úroveň těchto dávek (na něž vznikl dříve nárok) a postupně diferencovat jejich úroveň podle skutečné příjmové situace rodiny. Tento záměr je již částečně dlouhodobě naplňován tím, že v souvislosti s růstem životních nákladů nebyly indexovány přídavky na děti a jejich reálná hodnota významně klesá. Jde o to zabezpečit postupně a tím společensky přijatelně, účinnější sociální podporu sociálně ohroženým rodinám a omezovat úroveň podpory příjmově nadprůměrným rodinám až na minimum. Růst životních nákladů a růst mezd takovému řešení napomáhají.

Relativně dlouhé období do zavedení nového systému a obtížně predikovatelný stav ekonomických veličin v době jeho zavedení, t.j. na počátku roku 1995, staví nyní do popředí dvě skutečnosti. a) Bude třeba vést diskusi o stanovení konstant pro určení výše dávek s tím, že tyto konstanty budou odrážet představy o potřebě a charakteru sociálních redistribucí, příští sociálně ekonomickou situaci a rozpočtové možnosti státu. b) Bude třeba vytvořit organizační předpoklady pro výplatu dávek státní sociální podpory jako limitujícího faktoru celého systému. Vedle dávek plynoucích ze systému státní sociální podpory budou rodiny s dětmi zabezpečovány dalšími dávkami z důchodového a nemocenského pojištění, které zohledňují ztrátu příjmu v rodině. Jde zejména o pozůstalostní důchody, invalidní důchody, hmotné zabezpečení při ztrátě zaměstnání, peněžitou pomoc v mateřství, vyrovnávací příspěvek v těhotenství a příspěvek při ošetřování člena rodiny. Vedle těchto dvou systémů budou rodinám s dětmi poskytovány v případě absolutního nedostatku možnosti zabezpečit si základní životní potřeby vlastními silami v souladu se zákonem o životním minimu dávky sociální pomoci. Určení konkrétních dávek z jednotlivých systémů i zdroje financování těchto dávek jsou zcela odlišné a nedochází proto k nežádoucí kolizi uvedených dávek. Každá dávka má své oprávnění a svoji specifickou roli. 2. Legislativní determinanty Transformace systému státní sociální podpory vyžaduje změnit dosavadní značně roztříštěnou právní úpravu jednotlivých dávek tak, aby byly respektovány platné právní normy vyšší právní účinnosti, jako je Listina základních práv a svobod a mezinárodní dohody a konvence, k nimž Česká republika postupně přistupuje. Pro přestavbu systému je nezbytné zachování právní jistoty rodin s dětmi tak, aby byla přiměřeně garantována již nabytá práva. Z uvedených dokumentů jsou pro tuto oblast významné zejména: - Listina základních práv a svobod - článek 32 odst. 5: "Rodiče, kteří pečují o děti, mají právo na pomoc státu". - Evropská sociální charta: - část I, bod 16: "Rodina má jako základní jednotka společnosti právo na odpovídající sociální, právní a hospodářskou ochranu k zajištění svého plného rozvoje." - část I, bod 17: "Matky a děti bez zřetele na manželský stav a rodinné vztahy, mají právo na odpovídající sociální a hospodářskou ochranu." - část II, článek 16: "Právo na rodinnou, sociální, právní a hospodářskou ochranu. S ohledem na zajištění nezbytných podmínek k plnému rozvoji rodiny, která je základní jednotkou

společnosti, smluvní strany se zavazují podporovat hospodářskou, právní a sociální ochranu rodinného života takovými prostředky, jakými jsou sociální a rodinné dávky, finanční mechanismy, poskytování bydlení, příspěvky pro novomanžele a jiné vhodné prostředky." - Úmluva o minimální normě sociálního zabezpečení (č.102), - Úmluva o právech dítěte, - Evropská charta pro mládež, - Konvence o odstranění diskriminace žen. V rámci legislativy Evropského společenství nejsou pro tuto oblast stanoveny závazné předpisy. Předkládaný návrh je však v souladu s dlouhodobými záměry harmonizace cílů v oblasti sociální politiky. 3. Věcné a časové determinanty Závažným časovým limitem zásadní přestavby systému státní sociální podpory je ukončení prvního roku realizace daňové reformy, protože kriteriem pro diferenciaci dávek státní sociální podpory bude celkový příjem rodiny. Prokázání celkových příjmů rodin je v současné době nepřijatelně administrativně náročné. Nový systém bude k zajištění vyšší adresnosti vyžadovat zkoumání více podmínek, bude adresnější a tudíž složitější. V současné době se řada dávek pro rodiny vyplácí prostřednictvím zaměstnavatelů plošně bez ohledu na skutečnou příjmovou situaci rodiny. Správy sociálního zabezpečení vyplácely v roce l992 přídavky na děti pouze cca 160 tis. příjemcům, což je cca l0 % z celkového počtu příjemců přídavků na děti. Jestliže však v novém systému bude k poskytnutí státních dávek třeba ověřit více podmínek a skutečností, stane se taková činnost nákladnou a pro zaměstnavatele nepřijatelnou. Tato situace objektivně vede k nutnosti vytvoření personálně i technicky dostatečně vybavených pracovišť v regionech, které by naplnění práv občanů věcně garantovaly. Současná neexistence takových pracovišť, které by vyplácely státní dávky podle zákonných nároků a byly napojeny na státní rozpočet, je dalším časovým, ale i věcným limitem přestavby systému státní sociální podpory. Tato pracoviště bude třeba vybavit jednak kvalifikovanými pracovníky, dávkovými specialisty, jejichž náplní bude rozhodování o výplatě státních dávek, jednak výpočetní technikou, propojenou na celém území s ostatními informačními systémy. Každé pracoviště bude třeba vybavit počítačovou sítí, která by měla být kompatibilní se státním informačním systémem s cílem poskytovat kontrolní informace k zamezení chybného vyplácení dávek. Má-li být sociální politika adresnější, vyžaduje poměrně početný aparát. Tento vývoj nelze chápat jako rozšiřování administrativy, ale jde o rozšíření služeb a garancí pro obyvatelstvo při současné úspoře finančních prostředků státního rozpočtu. Státní sociální podpora bude vycházet ze zákonných nároků občanů a bude napojena na státní rozpočet. Navrhovaný systém státní sociální podpory je co do rozsahu plateb srovnatelný s fungujícím systémem důchodového zabezpečení. Tím, že půjde o výplatu

nárokových dávek, kde podmínky budou stanoveny zákonem a finanční prostředky dány státním rozpočtem, se vytváří optimální podmínky pro vysokou míru algoritmizace výpočtu dávek a pro použití výpočetní techniky při výplatě. Výše navrhovaných sociálních příplatků bude závislá na testování skutečné příjmové úrovně rodiny. Nutnost testování příjmů občana a rodiny limituje proto termín zavedení nové soustavy státní sociální podpory do doby plné účinnosti nové soustavy daní, t.j. nejdříve teoreticky do prvního pololetí roku 1994, kdy dojde poprvé k všeobecnému vyplnění daňových přiznání. Nový systém státní sociální podpory musí být legislativně pojat tak, aby umožnil plné využití výpočetní techniky, a to jak při jeho makroekonomické tvorbě, tak při konkrétní individuální realizaci. Systém by měl být schopen rychlé reakce na sociálně ekonomický vývoj a měl by umožnit měnit výše podpor i několikrát v průběhu roku byla-li by taková potřeba. Navrhovaný systém bude valorizovatelný, resp. bude koncipován na základě použití sociálně ekonomických veličin, které valorizovány budou (např. životní minimum), nebo veličin, které jsou výslednicí ekonomického rozvoje státu (např. čistý průměrný příjem na hlavu apod.). Dalším věcným limitem pro provedení přestavby systému státní sociální podpory je úroveň poznání a zejména relativní krátkodobost možné reálné predikce dalšího vývoje makroekonomických veličin. Má-li být posílena role pracovních příjmů na celkových příjmech občanů a rodin a snížen tak význam sociálních příjmů, je třeba znát predikci mzdového vývoje a diferenciaci příjmů a budoucí úroveň nezaměstnanosti na delší časové období. Vzhledem k nákladnosti jakéhokoliv kroku při změně systému státní sociální podpory, lze proto postupovat spíše s určitým zpožděním a odstupem, t.j. reagovat na již zřejmé vývojové trendy a situace. Důležitým požadavkem pro zavedení systému státní sociální podpory je vyřešení způsobu výplaty dávek. Navrhuje se, aby výplatou systému dávek státní sociální podpory byly pověřeny okresní úřady, které k tomu účelu vytvoří - jako svoji součást - sociální úřady. Tyto úřady budou vytvořeny ze stávajících sociálních referátů okresních úřadů a posíleny o tu část okresních správ sociálního zabezpečení, která se uvolní tím, že některé dávky, dosud těmito správami vyplácené - budou převedeny do systému státní podpory. V té souvislosti je třeba uvést, že existují ještě dvě další možnosti řešení: 1. vytvoření samostatných sociálních úřadů, řízených přímo ministerstvem práce a sociálních věcí, 2. pověřit výplatou dávek státní sociální podpory okresní správy sociálního zabezpečení, které částečně obdobné dávky vyplácejí v systému nemocenského a důchodového pojištění. Proti vytvoření samostatných sociálních úřadů svědčí celková tendence koncentrovat výkon státní správy v regionech do okresních úřadů.

Proti pověření okresních správ pak rizika plynoucí ze soustředění tří odlišných systémů (podpora, pojištění nemocenské a důchodové) do jednoho místa, nebezpečí kolize při souběžných změnách a nutnost ponechat na okresním úřadu některé sociální aktivity - tedy vznik duplicity. S ohledem na celkové zaměření přestavby státní správy a na reálné možnosti ekonomické se jeví pověření okresních úřadů resp. jejich sociálních úřadů výplatou státních dávek jako optimální. Navrhované řešení vychází z následujících premis: 1. Sociální úřady, jako součást okresních úřadů budou zabezpečovat výkon státní správy, což výplata dávek státní sociální podpory jednoznačně je. 2. Vzhledem k tomu, že většina kontaktů občanů s úřady vůbec se týká sociálních věcí, posílí se tímto řešením význam okresních úřadů jako klíčového článku státní správy. 3. Vývoj vztahů a kompetencí státní správy a samosprávy v oblasti sociálních věcí směřuje k důslednému věcnému oddělení působností a to tak, že bude stát v zásadě poskytovat sociální dávky, které jsou realizací sociálních redistribucí v rámci celého státu prostřednictvím daní (tj. státní sociální podpora a nově připravovaná dávka příspěvek na živobytí v systému sociální pomoci) zatímco samosprávné orgány budou v zásadě zabezpečovat sociální služby. Z tohoto členění vyplývá nutnost postupovat v zájmu přiblížení státní správy občanům tak, že sociální úřady budou zřizovat podle potřeby své expozitury v menších městech a nepůjdou tudíž cestou pověřených měst a obcí. Půjde o důsledné systémové čisté řešení. 4. Sociální referáty okresních úřadů disponují ve své většině kvalifikovaným aparátem, v řadě případů využívají výpočetní techniku a disponují know-how v oboru kontaktů s veřejností v sociální oblasti. 5. Od přednostů okresních úřadů je možné a také nutné striktně vyžadovat jednotné uplatňování státní sociální politiky a sociálně politických záměrů státu jak co do obsahu, tak i standardu personálního a technického vybavení. Takovou součinnost naopak nelze vyžadovat od orgánů samosprávy. 6. Okresní úřady jsou a budou státními orgány, tudíž nehrozí (jako v případě jiných alternativ řešení) pozdější převod na veřejnoprávní instituce a výplata systému státních dávek nekonkuruje jiným systémům. 7. Okresní úřady se nacházejí na takovém stupni státní hierarchie, že mohou navazovat komunikační vztahy a získávat informace potřebné pro své rozhodování od jiných, na téže úrovni se nacházejících subjektů, jako jsou finanční úřady, pozemkové úřady, živnostenské úřady, okresní soudy apod. 8. Vytvoření sociálního úřadu jako specifické organizační jednotky okresního úřadu, vytvoří předpoklady pro přesné definování řídících vazeb, finančních toků, vztahů

metodického vedení a kontroly a přesné vymezení vztahů ministerstva vnitra a ministerstva práce a soc. věcí. 9. Navržené řešení bude vyžadovat náklady na vybavení popř. dovybavení okresních úřadů výpočetní technikou a programy, posílení personálního vybavení okresních úřadů může mít podle místních podmínek vzhledem k přechodu části pracovníků okresních správ sociálního zabezpečení jen povahu posílení a zvýšení rozpočtu v tomto ohledu. Počáteční náklady budou nižší než při vytváření nových institucí. Náklady bude možné zpracovat po vypracování konkrétního projektu fungování těchto úřadů. 10. Skutečnost, že organizací výplaty dávek státní sociální podpory převezmou od 1.1.1995 pracoviště, která již v zásadě existují, vytvoří zcela reálné předpoklady pro průběžnou předstartovní přípravu (záběh výpočetního systému, výcvik pracovníků apod.). 11. Navrženým řešením dojde k zásadnímu zjednodušení a zpřehlednění finančních toků cestou státních dávek. Zatímco v současnosti jsou transferovány rodinám s dětmi (event. dalším občanům např. cestou pohřebného) prostředky ze státního rozpočtu čtyřmi systémy (nemocenské zabezpečení, důchodové zabezpečení, státní dávky a dávky sociální péče), v navrženém systému to budou pouze systémy dva (státní sociální podpora a sociální pomoc), přičemž dávky budou vypláceny prostřednictvím jednoho orgánu státní správy (okresním úřadem). 4. Mezinárodní konsekvence V jednotlivých vyspělých státech jsou uplatňovány systémy podpory rodiny v širokém spektru úrovní a forem a vycházejí z různých filozofických, ekonomických a politických východisek a principů. Jednotlivé systémy státní podpory rodin v různých zemích mají často hluboké historické kořeny a vzájemné se v některých případech výrazně odlišují. To naznačuje, že volba nového systému v naší zemi musí rovněž vycházet z historických a teritoriálních souvislostí a k zahraničním zkušenostem musí přihlížet zejména v zájmu dosažení srovnatelné hodnoty podpory rodin a srovnatelných základních forem, z nichž se nový systém bude skládat. To se týká i technické a organizační stránky nového systému. V evropských státech se totiž dlouhodobé uplatňuje zájem přiblížit úroveň podpory rodin v jednotlivých zemích, a to s ohledem na mobilitu pracovních sil a migraci. Nárok na přiznání jednotlivých dávek uvedených v předkládaném návrhu zásad zákona o státní sociální podpoře se bude vztahovat na ty cizí státní občany, kteří budou mít v České republice trvalý pobyt a dále na občany států, s nimiž má Česká republika uzavřeny mezinárodní smlouvy o sociálním zabezpečení. Tyto mezinárodní smlouvy jsou uzavřeny s Polskem, Bulharskem, Jugoslávií, Rumunskem, Maďarskem, Společenstvím nezávislých států, Francií a Slovenskou republikou. IV. Finanční důsledky navrhované úpravy

V této kapitole se předkládá rámcový odhad možných nákladů na navrhovaný systém státní sociální podpory. Většina nově definovaných dávek bude odvozována od částek životního minima. První skupina dávek státní sociální podpory řeší státní podporu rodin s dětmi. Odhady nákladů na výplatu dávek v r. 1994 vychází z předpokladu, že ze systému státní sociální podpory budou vyloučeny dávky pro vysokoškoláky a naopak jsou zde zařazeny dávky vyplácené dnes prostřednictvím jiných resortů (MV a MO) a dávky pro nezaopatřené děti důchodců (výchovné). Příspěvek při narození dítěte je poskytován ročně zhruba 121 tis. příjemců v pevné částce 4 000 Kč. Roční náklad na tuto dávku činil v roce 1992, kdy byla vyplácena ve výši 3 000 Kč, cca 380 mil. Kč. Naposledy byla tato dávka upravována k l. 5. 1993. Za předpokladu, že v roce zavedení systému státní sociální podpory bude tato dávka vyplácena ve výši čtyřnásobku částky na výživu a ostatní osobní potřeby dítěte stanovené v zákoně o životním minimu, bude činit roční náklad cca 492 mil. Kč. Rodičovský příspěvek je vyplácen měsíčně zhruba 300 tis. příjemců. Roční náklad na tuto dávku činil v roce 1992 3,8 mld Kč. Od 1. 5. l993 se rodičovský příspěvek zvýšil z dosavadních 1200 Kč měsíčně na 1360 Kč měsíčně. Vzhledem k tomu, že výše dávky je upravována v návaznosti na valorizaci životního minima, předpokládá se, že v roce 1994 budou náklady na tuto dávku činit zhruba 5,263 mld Kč. Přídavek na dítě je dávka, která nahrazuje dosavadní přídavky na děti a výchovné k důchodům. Jeho výše je diferencována podle věku a odvozena od částek životního minima dětí. Přídavky na děti a výchovné k důchodům byly v roce 1992 vypláceny na cca 2590 tis. dětí v roční výši cca 9,8 mld Kč. V r. 1994 se předpokládá roční náklad na přídavky na děti ve výši 12,5 mld Kč. Zaopatřovací příspěvek je opakující se dávka, kterou se přispívá na částečnou úhradu životních nákladů rodině vojáka během základní (náhradní) vojenské služby. Náklady na zaopatřovací příspěvek činily v roce 1992 cca 50 mil. Kč. Zhruba 2,1 tis. osob pobírá příspěvek na byt vojáka v úhrnné výši cca 7 mil. Kč. V navrhovaném systému se předpokládá, že výše příspěvku bude odvozována od životního minima. Náklady na tuto dávku by mohly činit v případě, že by byla poskytována ve výši dvou třetin životního minima, cca 50 mil. Kč ročně. Dávky pěstounské péče zahrnují příspěvek na výživu dítěte svěřeného do náhradní rodinné výchovy ve formě pěstounské péče a odměnu pěstounovi, která je společenským oceněním péče o cizí dítě. Doporučuje se stanovit dávky pěstounské péče ve výši životního minima dítěte a současně se navrhuje zvýšit odměnu pěstounovi na jednu polovinu výše životního minima dospělé osoby, určeného na úhradu výživy a ostatních základních osobních potřeb. V současné době je zhruba 5,3 tisíc dětí v pěstounské péči, o které se stará cca 4,2 tis. pěstounů. Náklady na tyto dávky činily v roce 1992 67 mil. Kč ročně. Při nové konstrukci se předpokládá, že náklady na tyto dávky by mohly činit zhruba 84 mil. Kč.

Sociální příplatek zohledňuje příjem rodiny, zdravotní postižení dítěte, těžké zdravotní postižení rodiče, přípravu dítěte na povolání, osamělého rodiče a vícedětné porody. Výše tohoto příplatku bude výsledkem testování konkrétních příjmů jednotlivých rodin a bude záviset na dohodnuté výši stanovených konstant. Předpokládá se, že do sociálního příplatku se bude transformovat státní vyrovnávací příspěvek a příplatky k přídavkům na děti a výchovnému z důvodů dlouhodobého těžkého zdravotního postižení dítěte. Náklady na výplatu státního vyrovnávacího příspěvku v roce 1992 činily 7,2 mld Kč ročně a náklady na příplatky k přídavkům na děti a výchovnému činí zhruba 160 mil. Kč ročně. Kromě těchto nákladů je třeba počítat s určitou finanční částkou na poskytování sociálního příplatku např. z důvodu studia a řešení sociální situace na straně rodičů, např. osamělost apod., které dosud řešeny nebyly. Vzhledem k tomu, že od 1. 4. 1993 je státní vyrovnávací příspěvek vyplácen pouze na ty děti, které žijí v rodinách, jejichž průměrné měsíční příjmy jsou nižší než dvojnásobek životního minima rodiny, lze odhadnout, že náklady na jeho výplatu budou v r. 1994 činit cca 4,8 mld Kč. Jednorázový přídavek je nově koncipovanou dávkou, určenou rodinám s nízkým příjmem ke krytí zvýšených jednorázových životních nákladů na nezaopatřené děti. Uvažuje se s možností výplaty této dávky v určitých životních obdobích, kterými rodiny s dětmi procházejí. Příspěvek na dopravu je nově koncipovanou dávkou, kterou stát zmírňuje dopady v důsledku odstranění slev při dopravě žáků do základních a středních škol. Při výši tohoto příspěvku na úrovni 50 % a 30 % obyčejného jízdného v daném tarifním pásmu lze na základě údajů ministerstva dopravy odhadnout náklady na cca 0.9 mld Kč. Další skupinu dávek státní sociální podpory představují dávky, kterými stát přispívá na pokrytí zvýšených nákladů spojených s bydlením občanů a s vypravením pohřbu. Příspěvek na bydlení je nově koncipovanou dávkou, která diferencovaně podle příjmové situace občana (rodiny) přispívá na náklady bydlení. Náklady na tuto dávku se odhadují v minimální výši cca 0,9 mld Kč. Pohřebné bylo dosud dávkou nemocenského pojištění. Roční náklady na tuto dávku činí zhruba 128 mil. Kč. V navrhovaném systému se předpokládá zvýšení této dávky. Náklady na dávku budou činit zhruba 316 mil. Kč ročně. Stávajícím systémem bude v roce 1993 transferováno 22.4 mld Kč na dávky srovnatelné s dávkami státní sociální podpory. V roce 1994 lze odhadnout tyto transfery na 23.3 mld Kč, což představuje 2.36 % HDP (viz. tab. 1). Navrhovaným systémem státní sociální podpory by ve variantě I bylo přerozděleno 20.9 mld Kč, tj. 2.12 % HDP, ve variantě II l8.6 mld Kč, tj. 1.89 % HDP. Po započtení nových dávek (příspěvku na bydlení a příspěvku na dopravu) by se podíl nákladů na dávky státní sociální podpory na HDP zvýšil na 2.30 % ve variantě 1 a na 2.00 % ve variantě 2 (viz tab. 2). Realizací tohoto systému bude naplněno dlouhodobé volání po adresném poskytování jednotlivých sociálních dávek. V důsledku této systémové změny dojde k přerozdělení stávajícího objemu poskytovaných prostředků a k jejich

určitým úsporám, což se vedle absolutního nárůstu výše jednotlivých dávek jako přímý důsledek valorizace životního minima projeví i snížením podílu celkových výdajů na dávky státní sociální podpory na hrubém domácím produktu. Celkový počet příjemců - rodin s dětmi i bezdětných, z nichž někteří budou pobírat více dávek současné, lze podle varianty 1 odhadnout na 1.9 mil., tj. cca 50 % všech domácností ČR. Lze předpokládat, že sociální příplatek bude pobírat zhruba 18 % rodin s dětmi. Zhruba stejný počet rodin (cca 17 %) bude pobírat příspěvek na bydlení. Pro přiznání bude třeba příjmovou situaci těchto rodin čtyřikrát ročně individuálně testovat a vyměřovat novou výši dávky a přitom změnu uskutečnit ihned. U všech rodin s dětmi (cca 1,6 mil.) bude provedeno jedenkrát ročně ověření příjmu pro potřebu výplaty přídavku na dítě. Pro posouzení kapacity potřebné k výplatě státních dávek je možné uvést srovnání se sociálním pojištěním. Na České správě sociálního zabezpečení a jejich okresních pracovištích je zaměstnáno cca 5.1 tis. pracovníků. Ročně je tímto systémem transferováno cca 75 mld Kč. Adresátem je cca 2.5 mil. poživatelů důchodů, cca 1.1 mil. pojištěnců, zaměstnanců malých závodů a osob samostatně výdělečně činných. Ročně je nově přiznáváno cca 220 tis. důchodů, přičemž jejich vyřízení trvá cca 3 - 6 měsíců. Pro uskutečnění změny vyplácených důchodů (hromadné, podle stejného postupu) je zapotřebí rovněž cca tříměsíční lhůty. V systému státních sociálních dávek bude realizováno v průběhu roku cca 17 x více individuálních určení dávek s kontaktem s občanem než u systémů důchodů a mimo to bude jednou ročně testován celý soubor příjemců, k čemuž u důchodů nedochází.

Tabulková příloha Odhad nákladů na dávky státní sociální podpory ( výpočet na datech roku 1994) Odhad HDP 988 mld. Kč Varianta 1 Konstanty 2,5 a 1,5 Rodičovský příspěvek Přídavky na děti Sociální příplatek Příspěvek na bydlení Podpora při narození

Rodin s nárokem na dávku v tis. 294,0

Rodin Průměrná Náklady s nárokem měs. dávka v mil. na dávku v na rodinu v % Kč 98,0 1428 5038

Podíl nákladů na HDP v %

1460,1

94,2

757

13258

1,34

275,9

17,8

500

1655

0,17

636,5

16,8

117

896

0,09

123,5

98,0

4284

529

0,05

0,51

dítěte Zaopatřov. příspěvek Příspěvek na pohřeb Dávky pěstounské péče Příspěvek na dopravu Celkem Varianta 2 Konstanty 2,0 a 1,25 Rodičovský příspěvek Přídavky na děti Sociální příplatek Příspěvek na bydlení Podpora při narození dítěte Zaopatřov. příspěvek Příspěvek na pohřeb Dávky pěstounské péče Příspěvek na dopravu Celkem

2,1

98,0

2326

57

0,01

105,3

82,3

3000

316

0,03

4,2

100,0

1667

84

0,01

x

100,0

x

928

0,09

x

x

x

22762

2,30




1269,5

81,9

815

12411

1,26

97,7

6,3

397

465

0,05

260,3

6,9

75

233

0,02

118,8

94,3

4284

509

0,05

2,0

94,3

2326

55

0,01

85,0

66,4

3000

255

0,03

4,2

100,0

1667

84

0,01

x

100,0

x

928

0,09

x

x

x

19786

2,00

0,49

Podíl rodin s nárokem na dávku je určen k celkového počtu rodin, které přicházejí v úvahu pro výplatu dávek. Státní vyrovnávací příspěvek je nahrazen sociálním příplatkem, do výpočtu byla zahrnuta valorizace životního minima v 1. čtvrtletí 1994. Proti současnému rozsahu dávek je navíc zařazen příspěvek na dopravu a příspěvek na bydlení, nejsou zařazeny dávky pro vysokoškoláky, které budou řešeny jiným zákonem.

Po vyloučení příspěvku na bydlení a příspěvku na dopravu by podíl nákladů na HDP, srovnatelný s dávkami vyplácenými v roce 1994, činil u varianty 1 2.12 % a u varianty 2 1.89 %. Odhad nákladů na současné dávky, které budou transformovány do státní sociální podpory Odhad HDP 988 mld. Kč Rok 1993

Rodičovský příspěvek Přídavky na děti Státní vyrovnávací příspěvek Podpora při narození dítěte Zaopatřov. příspěvek Příspěvek na pohřeb Dávky pěstounské péče Jednorázový příspěvek Celkem




1588,0

100,0

515

10098

1,16

1270,4

65,0

390

5938

0,68

121,0

100,0

3667

444

0,05

2,1

100,0

1984

50

0,01

122,0

100,0

1000

122

0,01

4,2

100,0

1587

80

0,01

435,5

27,0

2179

949

0,11

x

x

x

22385

2,57




100,0

672

12503

1,27

65,0

397

4804

0,49

100,0

4000

492

0,05

Rok 1994

Rodičovský příspěvek Přídavky na 1550,0 děti Státní 1007,5 vyrovnávací příspěvek Podpora při 123,0 narození

0,54

0,53

dítěte Zaopatřov. příspěvek Příspěvek na pohřeb Dávky pěstounské péče Celkem

1,6

100,0

2646

50

0,01

125,0

100,0

1000

125

0,01

4,2

100,0

1667

84

0,01

x

x

x

23320

2,36

Podíl rodin s nárokem na dávku je určen k celkového počtu rodin, které přicházejí v úvahu pro výplatu dávek. Do výpočtu byla promítnuta valorizace životního minima ve 1. čtvrtletí 1994, u přídavků na děti se nepředpokládá jejich valorizace. Z výpočtu byly vyloučeny dávky pro vysokoškoláky a naopak zařazeny dávky vyplácené dnes prostřednictvím jiných resortů (MV, MO) a dávky pro nezaopatřené děti důchodců (výchovné, SVP). Příspěvek na dopravu na denní dojíždění žáků do 15 let Autobusová doprava Tarifní Cena 1 Cena 40 pásmo km jízdy v Kč jízd měsíčně v Kč 1-4 1,5 60 5-7 2 80 8-10 3,5 140 11-13 4 160 14-17 5 200 18-20 6 240 21-25 7,5 300 26 a více Celkem x x

Příspěvek Úhrada Úhrada měsíčně v žákem žákem 10 Kč měsíčně v měs. v Kč Kč 36 24 240 48 32 320 84 56 560 96 64 640 120 80 800 144 96 960 180 120 1200 228 x x x

Počet žáků 55041 35086 31989 9369 9020 4161 2402 2851 149919

Příspěvek na dopravu na denní dojíždění žáků do 15 let Železniční doprava Tarifní Cena 1 Cena 40 pásmo km jízdy v Kč jízd měsíčně v Kč 1-4 2 80 5-7 2 80 8-10 2 80 11-13 3 120 14-17 4 160

Příspěvek Úhrada Úhrada měsíčně v žákem žákem 10 Kč měsíčně v měs. v Kč Kč 36 44 440 48 32 320 84 -4 -40 96 24 240 120 40 400

Počet žáků 3062 2188 2134 434 416

18-20 21-25 26 a více Celkem

5 6

160 200

x

x

144 180 228 x

16 20

160 200

x

x

191 190 231 8846

Příspěvek na dopravu dětí do 15 let činí 30 % z ceny obyčejného jízdného autobusové dopravy podle předpokládaného tarifu MD k 1.7.1994. Dítě do 15 let má navíc nárok na 50 % slevu z ceny obyčejného jízdného. Maximálně možný příspěvek je určován z ceny za jízdné v autobusové dopravě v pásmu 26-30 km. Příspěvek na dopravu na denní dojíždění žáků nad 15 let (SŠ a SOU) Autobusová doprava Tarifní Cena 1 Cena 40 pásmo km jízdy v Kč jízd měsíčně v Kč 1-4 3 120 5-7 4 160 8-10 7 280 11-13 8 320 14-17 10 400 18-20 12 480 21-25 15 600 26-30 19 760 31-35 21 840 36-40 24 960 41-45 26 1040 46-50 29 1160 51-55 33 1320 56-60 35 1400 61-70 40 1600 71 a více Celkem x x

Příspěvek Úhrada Úhrada měsíčně v žákem žákem 10 Kč měsíčně v měs. v Kč Kč 60 60 600 80 80 800 140 140 1400 160 160 1600 200 200 2000 240 240 2400 300 300 3000 380 380 3800 420 420 4200 480 480 4800 520 520 5200 580 580 5800 660 660 6600 700 700 7000 800 800 8000 920 x x x

Počet žáků 6870 10628 13366 16263 23361 18779 19383 19383 13778 9185 6690 4460 4015 2676 2480 1654 172971

Příspěvek na dopravu dětí nad 15 let činí 50 % z ceny obyčejného jízdného autobusové dopravy podle předpokládaného tarifu MD k 1.7.1994. Maximálně možný příspěvek je určován z ceny za jízdné v autobusové dopravě v pásmu 71-80 km. Příspěvek na dopravu na denní dojíždění žáků nad 15 let (SŠ a SOU) Železniční doprava Tarifní Cena 1 Cena 40 pásmo km jízdy v Kč jízd měsíčně v Kč 1-4 4 160 5-7 4 160 8-10 4 160

Příspěvek Úhrada Úhrada měsíčně v žákem žákem 10 Kč měsíčně v měs. v Kč Kč 60 100 1000 80 80 800 140 20 200

Počet žáků 1768 3288 4270

11-13 14-17 18-20 21-25 26-30 31-35 36-40 41-45 46-50 51-55 56-60 61-70 71 a více Celkem

6 6 8 10 12 14 16 20 20 24 24 28

240 240 320 400 480 560 640 800 800 960 960 1120

x

x

160 200 240 300 380 420 480 520 580 660 700 800 920 x

80 40 80 100 100 140 160 280 220 300 260 320

800 400 800 1000 1000 1400 1600 2800 2200 3000 2600 3200

x

x

5451 8542 7361 17086 11390 4150 2767 1903 1268 670 446 0 738 71098

Příspěvek na dopravu dětí nad 15 let činí 50 % z ceny obyčejného jízdného autobusové dopravy podle předpokládaného tarifu MD k 1.7.1994. Maximálně možný příspěvek je určován z ceny za jízdné v autobusové dopravě v pásmu 71-80 km. Příspěvek na dopravu na jednotlivé dojíždění žáků do 15 let

Autobusová doprava Železniční doprava

Cena 8 jízd Příspěvek Úhrada měsíčně měsíčně v žákem v Kč Kč měsíčně Kč 116 70 46 80

70

10

Úhrada Počet žáků žákem 10 v měs. v Kč 464

785

104

272

Odhad průměrné vzdálenosti dojíždění 46 až 50 km Příspěvek na dopravu dětí do 15 let činí 30 % z ceny obyčejného jízdného autobusové dopravy podle předpokládaného tarifu MD k 1.7.1994. Dítě do 15 let má navíc nárok na 50 % slevu z ceny obyčejného jízdného. Maximálně možný příspěvek není omezen tarifním pásmem. Příspěvek na dopravu na jednotlivé dojíždění žáků nad 15 let (SŠ a SOU) Cena 8 jízd Příspěvek Úhrada měsíčně měsíčně v žákem v Kč Kč měsíčně Kč Autobusová doprava 21-100 101-200 201 a více Celkem

280 696 1216

140 348 608

140 348 608

Úhrada Počet žáků žákem 10 v měs. v Kč

1400 3480 6080

14873 3450 597 18920

Železniční doprava 21-100 101-200 201 a více Celkem

192 512 880

140 348 608

52 164 272

520 1640 2720

16356 5666 1326 23348

Odhad průměrné vzdálenosti dojíždění ve středu pásma. Příspěvek na dopravu dětí nad 15 let činí 50 % z ceny obyčejného jízdného autobusové dopravy podle předpokládaného tarifu MD k 1.7.1994. Maximálně možný příspěvek není omezen tarifním pásmem. Roční náklady na příspěvky na dopravu žáků v mil. Kč Příspěvky na dopravu dětí do 15 let Autobusová doprava denní dojíždění jednotlivé dojíždění Železniční doprava denní dojíždění jednotlivé dojíždění Příspěvky na dopravu dětí nad 15 let Autobusová doprava denní dojíždění jednotlivé dojíždění Železniční doprava denní dojíždění jednotlivé dojíždění Autobusová doprava celkem Železniční doprava celkem Roční náklady na příspěvky na dopravu žáků celkem

106,9 100,7 100,2 0,5 6,2 6,0 0,2 821,0 560,3 523,9 36,5 260,7 210,0 50,7 661,0 266,8 927,9

Poznámka: Zpracováno na základě výsledků výběrového šetření MŠMT, podkladů MD a odhadů MPSV. Podle šetření MD zpracovaného u podniků ČSAD a ČD dojíždí do škol o cca 290 tis. žáků víc, t.j. více o 73 %, náklady by v tomto případě mohly činit cca 1605 mld. Kč. Náklady vypočteny na základě navrhovaných cen autobusové dopravy k 1.7.1994. U železniční dopravy byly výpočty provedeny na základě navrhovaných cen k 1.3.1994. Přehled navrhovaných konstant I. Konstanty pro určení výše příjmu rodiny (občana), při které se přestává dávka rodině (občanu) vyplácet: ___________________________________________________________________

konstanta a druh dávky navrhovaná výše pro kterou je určen __________________________________________________________________ K1 = 2,50 přídavek na dítě K2 = 1,25 sociální příplatek K3 = 2,50 příspěvek při narození dítěte K4 = 2,50 rodičovský příspěvek K5 = 2,50 zaopatřovací příspěvek K6 = 1,25 příspěvek na bydlení K7 = 2,50 příspěvek na pohřeb K8 = 2,50 příspěvek na dopravu ___________________________________________________________________ II. Konstanty pro určení výše jednotlivých dávek: ___________________________________________________________________ konstanta a druh dávky, navrhovaná výše pro kterou je určen ___________________________________________________________________ V1 = 0,33 přídavek na dítě A = 2,25 sociální příspěvek u OSVČ M = 1.00 nezaopatřenost dítěte Z1 = 3.00 sociální příplatek pro rodinu s dítětem dlouhodobě těžce zdravotně postiženým Z2 = 2,50 sociální příplatek pro rodinu s dítětem dlouhodobě zdravotně postiženým Z3 = 1,20 sociální příplatek pro rodinu s dítětem chronicky nemocným S1 = 1,20 sociální příplatek pro rodinu s dítětem studujícím na střední škole mimo místo trvalého bydliště V2 = 1,10 sociální příplatek pro rodinu, ve které se narodily dvě nebo více dětí T1 = 2,30 sociální příplatek pro rodinu, kde pečují o nezaopatřené dítě oba těžce zdravotně postižení rodiče T2 = 2,00 sociální příplatek pro rodinu, kde pečuje o nezaopatřené dítě osamělý těžce zdravotně postižený rodič T3 = 1,20 sociální příplatek pro rodinu, kde pečují o nezaopatřené dítě oba rodiče, z nichž jeden je těžce zdravotně postižený R = 1,05 sociální příplatek pro rodinu, kde pečuje o nezaopatřené dítě osamělý rodič N1 = 4,00 příspěvek při narození dítěte N2 = 5,00 příspěvek při současném narození dvou dětí N3 = 9,00 příspěvek při současném narození tří a více dětí V3 = 1,00 rodičovský příspěvek V4 = 0,67 zaopatřovací příspěvek V5 = 1,00 zaopatřovací příspěvek - příspěvek na úhradu bytu vojáka V6 = 1,00 příspěvek na úhradu potřeb dítěte v pěstounské péči Z4 = 1,60 příspěvek na úhradu potřeb dlouhodobě těžce zdravotně postiženého dítěte v pěstounské péči

Z5 = 1,40 příspěvek na úhradu potřeb dlouhodobě zdravotně postiženého dítěte v pěstounské péči Z6 = 1,15 příspěvek na úhradu potřeb chronicky nemocného dítěte v pěstounské péči S2 = 1,10 příspěvek na úhradu potřeb dítěte v pěstounské péči, které studuje na střední škole mimo místo trvalého bydliště S3 = 1,15 příspěvek na úhradu potřeb dítěte v pěstounské péči, které studuje na vysoké škole V7 = 0,50 odměna pěstounovi V8 = 4,00 příspěvek při převzetí dítěte do pěstounské péče“ Výbory Parlamentu ČR vyslovily souhlas s předloženým návrhem s tím, že některé z výborů doporučovaly obdobně jako odbory nárok na některé dávky nevázat na výši příjmu rodiny např. přídavky na děti, rodičovský příspěvek apod. a dále bylo doporučeno vypustit jednorázový příspěvek ze systému státní sociální podpory a nebude-li současně se zákonem o státní sociální podpoře přijat vysokoškolský zákon, upravit dávky pro vysokoškoláky v zákoně o státní sociální podpoře. 4.2. Tvorba zákona o státní sociální podpoře V průběhu roku 1994 probíhaly práce na přípravě paragrafovaného znění zákona o státní sociální podpory, na analýzách, které se staly podkladem pro stanovení koeficientů určujících okruh příjemců a výši jednotlivých dávek a na organizačním zabezpečení výplaty dávek. Současně se spolupracovalo s Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy na tvorbě vysokoškolského zákona, který měl obsahovat hmotné zajištění vysokoškolských studentů. V červenci 1994 však bylo patrné, že vysokoškolský zákon nebude připraven včas, aby zárověn se vznikem státní sociální podpory převzal dávky pro vysokoškoláky a proto se do zákona o státní sociální podpoře opět včlenil okruh nezaopatřených dětí až do 26 let věku, tj. studenti vysokých škol. Vzhledem k tomu, že se stále předpokládalo odbourání dotací na koleje a menzy, zůstalo u sociálního příplatku zvýšení z důvodu dojíždění do školy mimo místo bydliště. Při stanovení výše jednotlivých koeficientů určujících okruh příjemců a výši jednotlivých dávek se vycházelo z příjmového rozdělení rodin roku 1994 pro dávky závislé na ročním příjmu, u kterých se uplatňuje princip solidarity bezdětných s rodinami s dětmi (přídavek na dítě), a z příjmového rozdělení roku 1995 pro dávky závislé na čtvrtletním příjmu, u nichž je principem přerozdělení prostředků od vysokopříjmových k nízkopříjmovým rodinám (sociální příplatek a příspěvek na bydlení). Přitom se navazovalo na dosavadní systém a dosavadní reformní kroky (např. úprava výše přídavků na děti podle věku dítěte v říjnu 1993) se snahou zásadním způsobem nedeformovat příjmové rozdělení určené příjmy z ekonomické aktivity a příjmy nahrazujícími mzdu. Koeficienty se stanovily u všech dávek, aby byla možnost zachovat omezení okruhu příjemců příjmem u každé dávky i když dostatečně vysokým nastavením koeficientu např. nekonečno, je fakticky dávka poskytována bez ohledu na příjem. Při vstupním nastavení koeficientů však byla dalším

významným kritériem pro nastavení jednotlivých koeficientů potřeba, aby zavedení nového systému bylo průchodné. Proto minimální úroveň cílené dávky pro rodiny s příjmem na úrovni životního minima odpovídala alespoň výši dosavadní plošné dávky (významné zejména u sociálního příplatku), zatímco maximální úroveň dávky a okruh příjemců jsou limitovány základním principem státní sociální podpory -pouze přispívat na stanovené náklady, proto dávka nikdy nepokrývá výdaje úplně. Při rozhodování o jednotlivých koeficientech byla snaha stanovit je co nejpřesněji pro každou dávku tak, aby byla zachována smysluplnost dávky, aby nevznikla sociální past současným stanovením stejného koeficientu pro více dávek a aby se respektoval různý účel a váha jednotlivých dávek státní sociální podpory ( bylo zvoleno rozpětí ukončení nároku na jednotlivé dávky od 1,3 do 3,0 násobku životního minima). (K tomu blíže viz. obecná část důvodové zprávy k vládnímu návrhu zákona o státní sociální podpoře.) Počátkem prosince 1994 byl návrh zákona o státní sociální podpoře projednán s drobnými připomínkami v Legislativní radě vlády a 14.12.1994 ho schválila i vláda ČR, která ovšem výrazně zasáhla do některých navrhovaných koeficientů, zejména výrazně snížila koeficient pro nárok na přídavek na dítě z 2,5násobku životního minima rodiny navrhovaného MPSV na 1,8 násobek. Toto rozhodnutí vyvolalo řadu negativních reakcí jak u odborné veřejnosti, tak u odborů, a opozice, avšak rovněž u koaličních stran. Pro ilustraci jsou vybrány výtahy z několika článků vydaných v době od přijetí návrhu zákona o státní sociální podpoře ve vládě po jeho projednávání a přijetí v Parlamentu. Jeden z nich prezentuje stanovisko odborů k návrhu zákona o státní sociální podpoře, které bylo prosazováno prostřednictvím lobovaných poslanců zejména z řad sociální demokracie i při projednávání návrhu zákona o státní sociální podpoře v Parlamentu. Z článku poradců ČMKOS „Odbory kritizují vládní návrh sociální podpory“, Z.Hájka,H.Popelkové, Hospodářské noviny 24.ledna 1995: „Na konci listopadu 1994 projednala Rada hospodářské a sociální dohody ČR návrh paragrafovaného znění zákona o státní sociální podpoře. V polovině prosince schválila tento návrh vláda. U řady dávek přitvrdila koeficienty, které stanovují hranici příjmu pro nárok na dávky. S návrhem vyjádřily odbory nespokojenost. Adresnost dávek Českomoravská komora odborových svazů (ČMKOS) v žádném ze svých stanovisek neodmítla princip adresnosti dávek státní sociální podpory. i když nelze říci, že by jej za současných podmínek - při ztrátě kupní síly životního minima a neuspokojivém demografickém vývoji- vítala. ostatně s adresností dávek ve světe to zdaleka není tak jednoznačné. Ve většině evropských států jsou tyto dávky vypláceny sice v různé výši, například s ohledem na počet dětí nebo výši příjmu, ale všem rodinám s dětmi. Dokonce i ve Velké Británii, kdy se tolik zdůrazňuje odpovědnost každého občana za svou budoucnost a účast státu je minimální, jsou přídavky vypláceny všem dětem bez ohledu na příjem rodiny.

Odbory požadují, aby čtyři základní dávky - přídavek na dítě ( současné přídavky na děti a výchovné), rodičovský příspěvek, porodné (současná podpora při narození dítěte) a pohřebné - byly poskytovány při splnění zákonem stanovených podmínek všem, bez ohledu na příjem. U ostatních dávek, např.sociálního příplatku (dnešní státní vyrovnávací příspěvek ), příspěveku na dopravu či na bydlení a zaopatřovacího příspěvku určeného rodině vojáka, který koná základní vojenskou nebo civilní službu - neodmítají vazat vznik nároku na příjem v rodině. Požadavek, aby uvedení čtyři dávky státní sociální podpory byly vypláceny bez ohledu na příjem, vyplývá z Listiny základních práv a svobod, která je součástí také naší ústavy. Podle čl. 32 tohoto dokumentu mají rodiče, kteří pečují o dítě, nárok na pomoc státu. To však není jediný argument. („Listina“ však v této souvislosti nehovoří o přídavcích na děti ani pomoc státu nijak nespecifikuje - pozn.autora) Nové životní minimum Základní význam má pro celý zákon životní minimum. Podle jeho násobků se má určovat nejen nárok na dávky ve vztahu k příjmům v rodině, ale i jejich výše. ČMKOS upozornila na nutnost přezkoumat věcnou náplň životního minima s ohledem na současné cenové relace a na změnu struktury spotřeby obyvatelstva. Požaduje, aby pro tento účel byla ustanovena skupina nezávislých expertů. Přes provedené valorizace životního minima - včetně poslední provedené od ledna letošního roku (1.1.1995 pozn. autora) - kupní síla životního minima výrazně zaostává. U rodin s dětmi v porovnání s rokem 1989 činí reálný propad 24 - 30%, proti listopadu 1991, tj. uzákonění životního minima, 7 -8%. Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR dalo ostatně odborům nepřímo za pravdu, když v prosinci vypsalo veřejnou soutěž o grant se zaměřením na analýzu životního minima a potvrdilo tak odůvodněnost požadavku. Skutečný příjem Dalším závažným problémem je rozdíl mezi oficiálním a skutečným příjmem. Když se tvoří systém, je třeba vidět všechny souvislosti. Dostanou skutečně sociální dávky ti, kteří je potřebují? Tento problém. zazněl na konferenci Rady Evropy a Evropského parlamentu, která se konala na podzim loňského roku v Praze. Vzhledem k rozsáhlé šedé ekonomice a úniku značných příjmů před zdaněním je aktuální i u nás. např. jen černé obchody s byty dosáhnou v ČR ročně minimálně dvou miliard korun. Různým nelegálním obchodováním se mnozí obohacují o nezdaňované statisícové či vyšší částky. Slýcháme oprávněné stesky občanů, že státní vyrovnávací příspěvek pobírají i ti, jejichž skutečný příjem mnohonásobně převyšuje povolený dvojnásobek životního minima. naproti tomu občané s jasně prokazatelnými příjmy, v prvé řadě zaměstnanci, při nepatrném překročení stanovené hranice o příspěvek přijdou. Po přijetí zákona o státní sociální podpoře se tento problém bude týkat i přídavku na dítě, rodičovského příspěvku a dalších dávek. Změny koeficientu

Charakteristickým znakem zákona o státní sociální podpoře je neustálá změna koeficientů, od nichž se bude odvíjet nárok na dávky. Např. pohřebné. V zásadách zákona schválených Parlamentem se uvažovalo o výplatě pohřebnného při příjmu do trojnásobku životního méinima. Podle paragrafovaného znění zákona předloženého RHSD by mělo náležet již pouze do dvojnásobku životního minima. Pozoruhodnou cestu prodělal koeficient u přídavku na dítě. Návrh zásad zákona uvažoval o trojnásobku. V paragrafovaném znění zákona byl nakonec uveden 2,5 násobek. Vláda po projednání návrhu zákona na svém předvánočním zasedání přitvrdila na 1,8 násobek životního minima. Omezení výplaty přídavku by se tak, pokud bude vládní návrh Parlament akceptovat, týkalo i rodin s podprůměrnými příjmy. Podívejme se na typickou českou rodinu. Přídavek na dítě měl být podle návrhu MPSV vyplácen čtyřčlenné rodině s dvěma dětmi ve věku např.8 a 12 let, pokud její čistý příjem na osobu nepřevýší 4740 Kč měsíčně. Podle vládního návrhu nebude této rodině od července 1995 vyplácen při příjmu vyšším než 3410 Kč na osobu. Bude to zhruba 71% průměrného čistého příjmu zaměstnanecké domácnosti v polovině roku 1995. Vliv změn podle vládního návrhu zákona ztratí celá jedna třetina rodin s dětmi nárok na přídavek na dítě. podle původního návrhu mělo být z výplaty vyloučeno pouze asi 10% oprávněných rodin. podle našich odhadů by bylo dalších asi 720 tisíc dětí bez přídavku, celkem tedy více 900 tisíc. Objem vyplácených přídavků na děti by se tak snížil o 30%. Vláda by ušetřila státnímu rozpočtu přibližně pět miliard korun. příjmy rodiny se budou započítávat do jiné výše i u dalších dávek rodičovského příspěvku, porodného a zaopatřovacího příspěvku. Rodičovský příspěvek by měl být podle vládního návrhu zákona poskytován, nepřevýší-li příjem rodiny 2,5 násobek (původně 2?9 násobek) životního minima. Počet domácností, kterým nebude dávka vyplácena, by se tak zvýšil ze čtyř na 10%. U porodného a zaopatřovacího příspěvku vláda navrhla stejné snížení koeficientů. Omezení příjmů domácností se zpřísní i pro výplatu příspěvku na dopravu. Podle ministerského návrhu zákona měl být příspěvek na dopravu poskytován rodinám, jejichž nezaopatřené děti dojíždějí do základní, střední či vysoké školy, pokud by příjem rodiny nepřevyšoval trojnásobek jejich životního minima. Nárok na příspěvek by tak mělo 96% oprávněných rodin. Vláda však ve svém návrhu uvedený koeficient snížila na dvojnásobek. Tím ztratí nárok na příspěvek na dopravu celá jedna čtvrtina oprávněných rodin. Chudší nedostanou více Mnozí občané mají představu, že přechodem na adresnost dávek dostanou rodiny s podprůměrnými příjmy vyšší dávky. Že prostředky, které se ušetří na bohatých, se rozdělí mezi rodiny s nižšími příjmy. Nic takového však nebylo řečeno. Adresností se sleduje úspora. To platí i pro vládní úpravy koeficientů pro nárok na jednotlivé dávky. V odhadu výdajů na dávky státní sociální podpory, které zpracovalo MPSV, se celková úspora vzniklá zavedením příjmového posouzení

vyčísluje částkou pět miliard korun. Snížení koeficientů pro nárok na uvedené sociální dávky ušetří státnímu rozpočtu dalších asi pět miliard korun. Celková úspora zavedením výplaty sociálních dávek podle nových principů by tak proti současným výdajům činila zhruba 10 miliard korun Demografický vývoj Odbory nikdy nevolaly po přijetí propopulačních opatření typu mateřského příspěvku zavedeného v roce 1970. Zdůrazňují však že stát nese odpovědnost za vytváření podmínek pro rozumný demografický vývoj. Ovlivňování tohoto vývoje souvisí se základním důchodovým pojištěním, u něhož se uplatňuje průběžný systém financování důchodových dávek. Ty hradí občané v tu dobu ekonomicky činní. Poměr mezi počty důchodců a ekonomicky činných občanů je proto důležitý. Je tu ovšem i otázka bydlení, zejména cenová dostupnost bytů. Také problém zaměstnanosti v regionech s vysokou nezaměstnaností. Vše to má významný vliv na populační vývoj.“ Z článku „Záleží vládě na rodinách s dětmi?“ Martina Potůčka, ředitele Institutu sociologických studií FSV UK, Lidové noviny, 16.3.1995: „ Zásadní teoretickou slabinou vládního konceptu je, že vychází z předpokladu, že mít děti je pouze záležitostí jedinců. jak ví každý rodič, péče o děti a jejich výchova jsou enormně časově a finančně náročné, nicméně užitek z toho, že dítě zdárně dospěje a začne postupně vracet, co do něj bylo investováno - ve své práci, v občanském životě a případně ve svém vlastním rodičovství - mají nejen ono samo a (bez záruky) jeho rodiče, ale i celá společnost. Péče o děti je tedy - právě jako vzdělání a do značné míry zdravotní péče - typickým smíšeným statkem, u nějž nelze dosti dobře oddělit efekty jeho „spotřeby“ pro jedince, rodinu a společnost. Je-li tomu tak - a politické reprezentace to vědí už od třicátých let - je oprávněným požadavkem, aby se na nákladech na péči o děti a jejich výchovu podíleli společně rodiče i stát. Tato filozofie se ostatně promítla i do znění čl. 32 Listiny základních práv a svobod, která je součástí ústavního pořádku ČR. Zde se praví, že rodiče, kteří pečují mají nárok na pomoc státu. Bez žádných dalších prerogativů. Představme si důsledky přijetí vládního návrhu na příkladu přídavků na děti jakožto nejvýznamnější formy státní sociální podpory rodin s dětmi. ( U dávek, jako jsou porodné a rodičovský příspěvek, by bylo možno argumentovat analogicky.) Připusťme, že by zůstal zachován princip adresnosti vyplácených dávek, nicméně po diskusi v Parlamentu by se zvedl koeficient násobku životního minima u přídavků na děti z vládou navrhované hodnoty 1,8 na 2,0. Nárok na výplatu tohoto příspěvku by potom měla 63% rodin s nezaopatřenými dětmi. Ovšem mnozí rodiče, kteří by měli na výplatu nárok, se o dávku z nejrůznějších důvodů nepřihlásí ( podíl takových klientů činí ve světě u analogických dávek minimálně jednu desetinu. Sami navrhovatelé také počítají s tím, že s rostoucí příjmovou diferenciací ztratí nárok na dávky státní sociální podpory více příjemců s nadprůměrnými příjmy. Lze proto odhadnout, že dětské přídavky by se v nejbližších letech efektivně dostaly asi k 50% jejich současných příjemců. Více mladých partnerů než dosud (zatím je to necelá třetina) začně ještě více váhat, zda si vůbec pořídí děti, a když, zda více než jedno. A budou to spíše lidé, kteří budou mít vyšší vzdělání a zároveň značné profesní aspirace,neboť si dobře uvědomují, že mít děti znamená také značný handicap v

možnostech uplatnění na trhu práce. Citlivěji tedy zareagují právě ty vrstvy populace, které jsou přirozeným zřídlem reprodukce kulturního kapitálu. Dlouhodobá prosperita a úspěšnost každé země je přitom značně závislá právě na jejich početnosti a kvalitě. Akutní hrozby poklesu počtu obyvatelstva, dalšího snižování poměru ekonomicky aktivních k neaktivním a pokračující dezintegrace rodin, kterým dnes Česká republika čelí, vyvstanou ještě zřetelněji. Stále je ale otevřena možnost zvolit alternativní řešení: ponechat, jako je tomu dosud , přídavky na děti jako dávky univerzální, vyplácené všem rodinám s dětmi bez ohledu na jejich příjmovou situaci. Kritérium solidarity lidí nepečujících o děti s lidmi o děti pečujícími by tak bylo nadřazeno kritériu solidarity bohatších s chudými. „ Z článku „Přídavky na děti jablkem sváru“, Lidové noviny 20.2.1995, značka (em): „Podle mínění odborů a sociálních demokratů by měly být tyto tři dávky (přídavek na dítě, rodičovský příspěvek a porodné pozn. autora) vypláceny všem bez ohledu na výši příjmu. Svůj požadavek zdůvodňují nízkou porodností, zkušenostmi z ostatních evropských států a stagnujícími příjmy rodin s dětmi.“ Pokud se operuje tím, že se ušetřené peníze promítnou ve snížení daňového zatížení občanů, tak to se bude týkat spíše bohatých podnikatelů než zaměstnanců s průměrnými a nižšími příjmy. Čára mezi bohatými a chudými se vede příliš blízko těch pomyslně chudých,“ říká místopředseda ČMKOS Milan Štěch a upozorňuje na náklady spojené a prokazováním příjmů občana. Úskalí v podobě sociální pasti si je vědom předkladatel návrhu ministr práce a sociálních věcí Jindřich Vodička. Výplata dávek, spojená s určitou hranicí příjmu, nemotivuje občany k vyšším výdělkům. Vodička nevylučuje, že v budoucnu by se i u přídavku na dítě mohla tato situace řešit tzv. degresivitou, tedy postupným snižováním dávky s rostoucím příjmem, nikoli jejím jednorázovým odejmutím při dosažení určitého příjmu. Představitelé ODA upozorňují, že dětské přídavky nezapadají do systému sociální podpory, a chtěli by je řešit zvláštním zákonem, který by zachovával plošné vyplácení, ale umožnil by jejich zdanění. proti omezenému vyplácení přídavků na děti jsou i KDS a KDU-ČSL. Jejich argumenty spočívají v tom, že přídavky na děti mají být znakem péče státu o rodinu, která vychovává budoucí občany, nikoli podporou v chudobě. V argumentech proti adresnosti vyplácení přídavků na děti často zaznívá termín, že stát nebere jen bohatým, ale i těm, kteří se vlastním úsilím vypracovali mezi méně chudé“ Z článku „ Zrušme přídavky na děti, zvyšme daňové úlevy“, Martina Weisse, MF Dnes, březen 1995: „ 80% rodin - tolik by mělo podle ministerského návrhu mít nárok na přídavky nelze považovat za sociálně potřebné. „Jde-li o dávku sociální, pak patří jen sociálně slabým. Ne-li, nechť je vyplácena pouze podle jiných kritérií, než je ekonomická situace rodiny,“ říká Pilip - a vyvozuje z toho, že přídavky by měly být vypláceny plošně, a také že by šlo pro rodiny s dětmi zvýšit úlevu na daních. S podobným návrhem nyní vystoupila i ODA.

Podívejme se nejprve na plošné vyplácení. Nemá-li mít dávka smysl „chudinský“, pak musí splňovat kritérium jiné, totiž nahrazovat výpadek příjmu, který výchova dítěte pro rodiče znamená, a přinášet propopulační stimul. To by pak ovšem bylo třeba adresnost aplikovat naruby a bohatí by museli dostávat víc. O víc totiž přicházejí, když přestanou vydělávat a zůstanou s dětmi doma, a pár stovek přídavků, jež ocení nezámožná rodina, pro bohaté žádný stimul k plození dětí neznamená. Stálo by to strašně peněz, rozhodně by to neodpovídalo tomu, co se konvenčně rozumí pod slovem „sociální“, ale byly by to ty nejlogičtější přídavky na děti. Podobný efekt by mělo i zvýšení odpočitatelné položky na dítě od daňového základu. Nemusely by se přitom pracně zjišťovat příjmové poměry a nepřichází v úvahu podvádění, jež se při žádostech o dávky dá očekávat. „ Na příkladu přídavku na dítě je možné demonstrovat, že státní sociální podpora je podpora sociálních situací rodin s dětmi i bezdětných na základě společenské dohody. Ukázalo se, že vyloučit z podpory středně příjmové rodiny s dětmi a směřovat tuto podporu prostřednictvím přídavku na dítě pouze na 67%rodin pečujících o děti, jak vláda sama změnila návrh Ministerstva práce a sociálních věcí, je pro společnost nepřijatelné. Jak je z těchto několika výše uvedených článků patrné sama vládní koalice začala pochybovat o parametrech, které v rámci návrhu zákona o státní sociální podpory přijala a předložila Parlamentu ČR ke schválení. V únoru 1995 začaly jednotlivé výbory Parlamentu projednávat vládní návrh zákona o státní sociální podpoře, jejich jednání však bylo přerušeno a začaly jednat reprezentace koaličních stran o jednotlivých koeficientech určujících hranici příjmu pro nárok na dávky a výši dávek. Výsledkem bylo: - stanovení hranice pro nárok na přídavek na dítě na trojnásobek životního minima rodiny s tím, že výše dávky ( 0,33 násobek částky na výživu a ostatní osobní potřeby dítěte) byla diferencovaná do tří úrovní podle výše příjmu rodiny, a to a) ve zvýšené výměře, tj. ve výši 0,32 násobku částky životního minima na osobní potřeby dítěte, jestliže rozhodný příjem v rodině nepřevyšuje 1,10 násobek částky životního minima rodiny, b) v základní výměře, tj. ve výši 0,28 násobku částky životního minima na osobní potřeby dítěte, jestliže rozhodný příjem v rodině převyšuje 1,10 násobek částky životního minima rodiny, avšak není vyšší než 1,80 násobek životního minima rodiny, c) ve snížené výměře, tj. ve výši 0,14 násobku částky životního minima na osobní potřeby dítěte, jestliže rozhodný příjem v rodině převyšuje 1,80 násobek životního minima rodiny, avšak není vyšší než 3,00 násobek částky životního minima rodiny; - zvýšení hranice příjmu pro nárok na příspěvek na bydlení z 1,3 násobku životního minima na 1,4 násobek; - nevázat na příjem rodiny poskytování rodičovského příspěvku, zaopatřovacího příspěvku, porodného a pohřebného (vládní návrh předpokládal poskytovat

nezávisle na příjmu jen dávky pěstounské péče a příspěvek na dopravu dítěte plnícího povinnou školní docházku); - prodloužení výplaty rodičovského příspěvku až do čtyř let věku dítěte ( vládní návrh do tří let věku dítěte); - změněný postup zavádění státní sociální podpory, od 1.10.1995 okresní úřady budou podle tohoto zákona poskytovat dávky nezávislé na příjmu od 1.1.1996 všechny dávky státní sociální podpory. (Vládní návrh předpokládal postupnou změnu plátců a úpravy jednotlivých dávek) Tyto změny byly zpracovány a přijaty formou pozměňovacího návrhu předsedy sociálního a zdravotního výboru Parlamentu poslance M. Syky. Parlament přijal zákon o státní sociální podpoře 26.května 1995. Spolu se zákonem o státní sociální podpoře bylo změněno 21 dalších předpisů. Ve Sbírce zákonů vyšel tento zákon pod číslem 117/1995. Změny koeficientů určujících výši příjmu rodiny limitující nárok na dávky sociální příplatek příspěvek na bydlení přídavek na dítě rodičovský příspěvek příspěvek na dopravu zaopatřovací příspěvek porodné pohřebné

návrh MPSV 1,6 1,3 2,5 2,9 3,0 2,9 2,9 2,0

vláda 1,6 1,3 1,8 2,5 2,0 2,5 2,5 2,0

Parlament 1,6 1,4 3,0 0 2,0 0 0 0

V obecné části důvodové zprávy k vládnímu návrhu jsou popsána východiska, principy i limity státní sociální podpory a její znalost může vést k pochopení vzájemné vazby a působení jednotlivých dávek v určité sociální situaci, což může ovlivnit i na požadavky v rámci tohoto systému. Obecná část důvodové zprávy vládního návrhu zákona o státní sociální podpoře: „D ů v o d o v á z p r á v a OBECNÁ ČÁST 1. Současný stav Dosavadní soustava společenské pomoci rodinám s dětmi je tvořena prvky přímé i nepřímé finanční pomoci (dávky, slevy), službami a pomocí naturální. Touto pomocí se doplňuje nebo nahrazuje příjem rodin, popř. řeší specifické sociální situace. Současný systém přímé finanční pomoci rodinám s dětmi se skládá v zásadě z komplexu dávek, který lze rozdělit na několik částí:

a) skupina významných dávek posilujících příjmy rodin s dět mi po celou dobu jejich péče o nezaopatřené děti (t.j. přídavky na děti, výchovné k důchodům a státní vyrovnávací příspěvek), b) dávky poskytované ve specifických situacích (podpora při narození dítěte, rodičovský příspěvek, zaopatřovací příspěvek, dávky pěstounské péče, stipendia a státní příspěvek k novomanželským půjčkám; do této skupiny patří i pohřebné), c) dávky poskytované v případě, kdy rodina svými příjmy klesne pod hranici životního minima (t.j. příspěvek na výživu dítěte a dávka sociální péče rodinám s nezaopatřenými dětmi a těhotným ženám); tyto dávky jsou dnes vypláceny ze systému sociální péče. Stávající systém těchto dávek se tvořil postupně a je značně roztříštěný, a to jak pojetím jednotlivých dávek a podmínek pro jejich přiznání, tak i z hlediska jejich legislativního řešení. Většina peněžitých dávek je dosud pojata jako dávky nemocenského pojištění, které jsou stanoveny nebo limitovány absolutními částkami a pokud nejsou valorizovány, pak při změně cenových a příjmových relací dochází ke ztrátě reálné úrovně poskytovaných dávek. Pojetí některých dávek poskytovaných ve specifických situacích bylo v zásadě převzato do nového systému. Okruh dávek je však třeba rozšířit o další dávky, které budou řešit nově vznikající specifické sociální situace. Nejvýznamnějšími dávkami současného systému jsou přídavky na děti a výchovné k důchodům. Jejich výše byla dlouhou dobu diferencována podle počtu dětí v rodině, nezohledňovala racionální ani skutečnou úroveň nákladů na děti, ani příjmovou situaci rodin. Úroveň přídavků na děti (výchovného) se vytvořila historicky, postupným mechanickým zvyšováním částek bez jakéhokoliv vztahu k jiným ekonomickým veličinám. Úprava výše těchto dávek, provedená v roce 1993, byla již systémovou změnou; od této úpravy je výše diferencována podle věku dítěte a vyhovuje v zásadě předloženému návrhu zákona. Rodiny s dětmi jsou a budou i nadále zabezpečovány dávkami, odvozenými od pracovního příjmu (podpora při ošetřování člena rodiny, peněžitá pomoc v mateřství, vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství). Významný objem finančních prostředků představují slevy na dani z příjmu fyzických osob z titulu nezaopatřenosti dítěte. Skupinu dávek nepřímé finanční pomoci státu rodinám s dětmi tvoří dotace ze státního rozpočtu, které nejsou rodinám poskytovány přímo, ale zprostředkovaně, jako např. dotace k žákovskému jízdnému, dotace na pobyt a stravování dětí v jeslích, mateřských školách a domovech mládeže, příspěvek státu na školní stravování, na stravování v menzách, ubytování ve vysokoškolských kolejích, bezplatné poskytování školních učebnic a pomůcek apod. Tato skupina nepřímých dávek se však postupně omezuje, finanční zátěž je přenášena na rodiče nezaopatřených dětí; a tím více vystupuje do popředí potřeba zavedení nového dávkového systému, který by pružně reagoval na změny ve struktuře příjmů a výdajů obyvatelstva a na jejich celkovou sociální situaci. V současné době je řada dávek pro rodiny vyplácena prostřednictvím zaměstnavatelů (zhruba 28 tis. plátců) plošně, bez ohledu na skutečnou příjmovou situaci rodiny. Správy sociálního zabezpečení vyplácejí cca 14 % celkového

finančního objemu dávek i počtu dávek, u nichž se předpokládá jejich transformace do systému státní sociální podpory. Jestliže však v novém systému bude k poskytnutí státních dávek třeba ověřit více podmínek a skutečností, stane se taková činnost nákladnou a pro zaměstnavatele složitou. Řada těchto podmínek má charakter osobních dat chráněných zákonem č. 256/1992 Sb., o ochraně osobních dat v informačních systémech, a jejich znalost zaměstnavatelem by mohla nepříznivě ovlivnit pracovní kariéru zaměstnance. Zaměstnavateli nepřísluší šetřit sociální situaci zaměstnance. Požadavek na rychlé a jednotné zajištění změn (realizované pomocí jednotného software) by rovněž nebyl za těchto podmínek realizovatelný. 2. Obecné požadavky na nový systém Role státu v sociální politice se zásadně mění. Jde o fundamentální změnu přístupu, jejímž obsahem je především odchod od státního paternalismu k participaci. Nová koncepce předpokládá, že rodiny a občané si budou zabezpečovat co nejširší okruh potřeb vlastními silami, t.j. především pracovním příjmem a z něho odvozenými dávkami. Stát svou podporou a pomocí bude zasahovat pouze tam, kde ze subjektivních nebo objektivních důvodů nestačí občan nebo rodina zabezpečit své potřeby vlastními silami na společensky přijatelné úrovni a tam, kde má stát zájem člověka a rodinu stimulovat, podpořit, popř. chránit. Dosavadní statický systém plošného poskytování dávek bez ohledu na příjmovu situaci rodin vytváří bariéru dalšího užití a rozvoje tohoto systému. V případě, že by se dávky s ohledem na vývoj cen a mezd nevalorizovaly, ztratily by pro rodiny s podprůměrným příjmem hodnotu skutečné pomoci. V případě, že by se stávající dávky v jejich současném pojetí valorizovaly, zvýšily by se výrazně sociální výdaje státu, přitom by však pouze byla zachována reálná úroveň dávek bez možnosti posílit více příjmy jen některých skupin. V obou případech by stát vynakládal značné prostředky paradoxně na poskytování dávek i těm rodinám, které je vzhledem ke svým příjmům nepotřebují a tento aspekt bude s narůstající příjmovou diferenciací stále významnější. Stávající systém neumožňuje přijatelným způsobem a bez rizik vytvoření sociální pasti, t.j. ztráty významných sociálních příjmů při minimálním překročení příjmové hranice, stanovit rozsah pomoci v závislosti na příjmové situaci rodin, případně zvýšit pomoc skutečně potřebným rodinám a snížit ji nebo i vyloučit rodinám ve vyšších příjmových pásmech. Proto je třeba jej zásadně změnit. Celý sociální systém se musí vytvářet tak, aby vyhovoval podmínkám tržní ekonomiky. Životní úroveň občanů a rodin musí vycházet především z pracovních příjmů, sociální redistribuce nesmí deformovat, ale pouze účelně korigovat příjmovou diferenciaci tak, aby motivovala ke zvyšování příjmů a aby se snížila závislost občanů a rodin na sociálních příjmech. Sociální příjmy nesmí působit demotivačně a nivelizačně. Proto musí být nový systém státní sociální podpory hospodárný, účelný a adresný, t.j. musí vycházet z konkrétní sociální události a situace. Nejvýznamnějším adresátem státní sociální podpory je rodina. Rodina je z hlediska sociální politiky základní jednotkou státu a naplňují se v ní nejzákladnější vztahy solidarity a vzájemné sociální pomoci. Pro účely zákona o státní sociální podpoře je rodina tvořena nezaopatřenými dětmi, jejich rodiči, popřípadě občany, kteří převzali nezaopatřené dítě do péče nahrazující péči rodičů.

Nezbytným předpokladem zavedení nového systému státní sociální podpory je analýza a definování sociálních situací, u nichž má stát zájem podílet se na jejich řešení formou obligatorních dávek. Náklady související se založením rodiny, narozením dítěte a péčí o toto dítě nemohou být často kryty ani úsporami ani vlastním příjmem rodičů, a to tím spíše, že příjem je omezen společensky žádoucí péčí o děti. Proto je třeba, aby stát pro rodiny s dětmi nacházející se v této fázi životního cyklu měl k dispozici nástroje pro jejich účinnou podporu. Stát musí být rovněž schopen pomáhat řešit situaci, kdy v rodině jsou dlouhodobě osoby (děti) bez vlastního příjmu. Životní úroveň rodin s dětmi, resp. osob v nich žijících, je z tohoto důvodu v průměru nižší než životní úroveň osob, které nevyživují děti. Dalšími faktory, které mají vliv na řádné fungování rodiny, jsou náklady na bydlení (a to nejen u rodin s dětmi), významné změny v systému nepřímých dotací a služba jednoho z rodičů v ozbrojených silách. Specifickými situacemi, na jejichž řešení má stát zájem formou státních dávek participovat, je náhradní rodinná péče o opuštěné děti a vypravení pohřbu. Výše uvedené požadavky odůvodňují nutnost určité redistribuce prostředků zejména ve prospěch rodin s dětmi. Státní sociální podpora se ve stanovených případech týká i občanů, kteří nežijí v rodině a podporu státu vzhledem ke své sociální situaci potřebují (např. příspěvek na bydlení a pohřebné ). Návrh zákona o státní sociální podpoře přináší v podstatě tři základní změny: - sjednocuje státní sociální dávky vyjadřující podporu stá tu občanům a rodinám s dětmi do jednoho komplexu; - nově definuje v tomto systému i ty dávky, které byly dosud systémů, např. nemocenského pojištění nebo sociální péče;

součástí jiných

- zavádí nové dávky, reagující na dosud neřešené sociální situace; Pokud jde o mezinárodní srovnání, pak v jednotlivých vyspělých státech jsou uplatňovány systémy podpory rodiny v širokém spektru úrovní a forem a vycházejí z různých filozofických, ekonomických a politických východisek a principů. Jednotlivé systémy státní podpory rodin v různých zemích mají často hluboké historické kořeny a vzájemně se v některých případech výrazně odlišují. To naznačuje, že volba nového systému v naší zemi musí rovněž vycházet z historických a teritoriálních souvislostí a k zahraničním zkušenostem musí přihlížet zejména v zájmu dosažení srovnatelné hodnoty podpory rodin a srovnatelných základních forem, z nichž se nový systém bude skládat. To se týká i technické a organizační stránky nového systému. V evropských státech se dlouhodobě uplatňuje zájem postupně harmonizovat cíle v oblasti podpory rodin v jednotlivých zemích, a to s ohledem na mobilitu pracovních sil a migraci. Lze konstatovat, že systémy ve vyspělých evropských zemích rovněž akcentují posílení prvku adresnosti v sociální oblasti a usilují touto cestou o snížení podílu sociálních výdajů na hrubém domácím produktu. S ohledem na historické, politické a ekonomické aspekty v jednotlivých zemích tento krok nebyl dosud v plné míře realizován. V tomto ohledu je navržený systém státních dávek v České republice svou jednotností a parametričností originálním řešením. Transformace systému státní sociální podpory vyžaduje změnit dosavadní značně roztříštěnou právní úpravu jednotlivých dávek tak, aby byly respektovány platné právní normy, mezinárodní dohody a konvence, k nimž Česká republika postupně

přistupuje. Pro přestavbu systému je nezbytné zachování právní jistoty rodin s dětmi tak, aby byla přiměřeně garantována již nabytá práva. V rámci legislativy Evropského společenství nejsou pro tuto oblast stanoveny závazné předpisy. Předkládaný návrh je však v souladu s dlouhodobými záměry harmonizace cílů v oblasti sociální politiky. 3. Základní principy státní sociální podpory a navrhované dávky Prostřednictvím státní sociální podpory bude stát pomáhat občanům v případě státem uznané sociální události. Státní sociální podpora se stává výrazem sociálního přerozdělení mezi nepotřebnými a potřebnými a projevem státem organizované solidarity. Dávky vyplývající z tohoto systému pomáhají rodině krýt zejména zvýšené náklady vyvolané přítomností takových osob, které dosud nejsou výdělečně činné, a řešit různé sociální situace, na něž rodina vlastními silami a vlastními prostředky nestačí. Úroveň dávky státní sociální podpory bude závislá na celkových příjmech rodiny, ale nebude se zkoumat majetek rodiny. Dávky budou mít obligatorní charakter. Dávky státní sociální podpory jsou určeny především rodinám s dětmi, ale řeší rovněž určité sociální situace všech občanů (např. pohřebné, příspěvek na bydlení). Státní sociální podpora bude financována ze státního rozpočtu, přičemž výplatou dávky bude pověřen orgán státní správy - okresní úřad. Situace rodin, kterým jejich příjem včetně dávek státní sociální podpory nestačí k zajištění základních životních potřeb, bude řešena v rámci sociální pomoci. Návrh zákona o státní sociální podpoře, zahrnující systém podpory rodin s dětmi i bezdětných rodin, cíleně a diferencovaně orientuje podporu ve prospěch rodin a občanů nacházejících se v určitých, přesně definovaných sociálních situacích. Jde jednak o univerzální dávky, které jsou vyjádřením přerozdělení od bezdětných rodin k rodinám s dětmi. Pro univerzální dávku se v zahraničí užívá též označení horizontální řešení. Výplata univerzálních dávek může být variantně ukončena při vyšší příjmové úrovni. Příjem je zkoumán za období předcházejícího roku, v němž se dávka přiznává. V navrhovaném systému státní sociální podpory představuje tento druh dávek přídavek na dítě, rodičovský příspěvek, porodné a zaopatřovací příspěvek. Obdobný charakter (univerzální) má příspěvek na dopravu a pohřebné. Tento princip je vyjádřen následujícím vzorcem pro výpočet dávky: D = ŽMO * K1 , při příjmu do K2 násobku životního minima rodi ny, kde D = výše dávky ŽMO = životní minimum příslušné osoby K1= koeficient určující výši dávky K2= koeficient určující hranici příjmu pro stanovení okruhu příjemců Druhým typem jsou dávky stanovené na základě testování skutečné celkové příjmové situace rodiny. V tomto případě se jedná o přerozdělení od rodin vysokopříjmových k rodinám nízkopříjmovým. Tyto dávky bývají označované jako řešení vertikální. Jde o podporu rodiny do okamžiku, kdy dosáhne svými příjmy určité úrovně, přičemž s rostoucím příjmem se výše dávky snižuje. Příjem je zkoumán za

předchozí kalendářní čtvrtletí. Ve státní sociální podpoře je tímto typem dávky sociální příplatek a příspěvek na bydlení. Uvedený princip je vyjádřen následujícím vzorcem pro výpočet dávky: ŽMO * P D = ŽMO - -----------, kde ŽM * K3 D = výše dávky ŽMO = životní minimum příslušné osoby (osob) (u příspěvku na bydlení životní minimum domácnosti) P = příjem rodiny ŽM = životní minimum příslušné rodiny K3 = koeficient určující výši dávky a současně hranici příjmu pro stanovení okruhu příjemců U sociálního příplatku se ve stanovených případech (např. zdravotní postižení dítěte) částky životního minima zvyšují prostřednictvím určených koeficientů. Tím se životní minimum dítěte (ŽMO) resp. rodiny (ŽM) zvýší (tzv. zvýšené životní minimum). Toto zvýšené životní minimum se ve vzorci používá jak pro ŽMO, tak pro ŽM. Aby dávky státní sociální podpory nenahrazovaly dávky do životního minima a aby při výpočtu podle vzorce nedocházelo k záporným hodnotám, jsou stanoveny následující podmínky, podle kterých se skutečný příjem (P) ve vzorci nahrazuje takto: - jestliže je skutečný příjem rodiny nižší než životní minimum rodiny (nezvýšené), dosazuje se do vzorce místo tohoto příjmu částka odpovídající životnímu minimu rodi ny (nezvýšenému) t.j. dávky pro rodiny s příjmem na úrovni a pod úrovní životního minima jsou stejné, - jestliže je skutečný příjem rodiny vyšší než životní minimum rodiny (příp. zvýšené) násobené stanoveným koeficientem, dosazuje se do vzorce místo tohoto příjmu částka odpovídající životnímu minimu rodiny (příp. zvý šenému) násobená tímto koeficientem t.j. dávky jsou nulové. Vyvážená kombinace horizontálních a vertikálních dávek vytváří podmínky pro koncipování adresné sociální politiky. Prakticky celá konstrukce dávek státní sociální podpory je odvozena od částek životního minima. Životní minimum, jako státem uznané minimální částky potřebné k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb členů rodiny a částky na domácnost, poskytuje možnost použití pro: - stanovení hranic příjmu, do kterého bude dávka vyplácena, - určení výše vyplácených dávek.

Kombinací těchto dvou možností vzniká základní nástroj pro stanovení dávek státní sociální podpory. Příjmová situace konkrétní domácnosti, která žádá o státní dávku, je individuálně posuzovaná ve vztahu k životnímu minimu této domácnosti. Tím je zajištěna srovnatelnost příjmové situace rodin rozdílné velikosti a struktury. Příjem domácnosti ve vztahu k životnímu minimu determinuje míru podpory státu této domácnosti - s rostoucím příjmem se rozsah a úroveň podpory snižuje. Na rozdíl od sociální pomoci se však systém státní sociální podpory zaměřuje na rodiny, které se svými příjmy nacházejí nad úrovní životního minima, avšak pod definovaným násobkem životního minima a přitom se nezkoumají majetkové poměry rodin. Na druhé straně si systém klade za cíl pouze přispět k úhradě nákladů způsobených určitými sociálními situacemi, nikoliv zabezpečit jejich plnou úhradu. Pro tento účel jsou v systému tyto sociální situace jednak definovány, jednak je navržen nástroj umožňující výpočet dávky. Výše jednotlivých dávek a funkce systému bude závislá na výši životního minima a na zvolených koeficientech. Jednotlivé koeficienty jsou používány jednak pro stanovení okruhu budoucích příjemců dávky (násobek životního minima celé rodiny určuje maximální příjem, do kterého bude dávka vyplácena) a jednak pro stanovení výše dávky (násobek životního minima jednotlivé osoby nebo životního minima na domácnost). Vzájemná proporce výše dávek a prostředků vkládaných do těchto řešení umožňuje realizovat nejen mnoho variant, ale především jedním systémem realizovat i různá pojetí sociální politiky státu. Výsledná podoba koeficientů, na jejichž základě bude stanovena výše dávek a rozsah příjemců, by měla odrážet nejen sociálně ekonomické faktory, ale i ekonomický efekt testování, jeho administrativní náročnost a dále možnosti institucionálního systému, který bude v etapách vytvořen. Při nezměněných koeficientech se nominální hodnota dávek automaticky zvyšuje po provedené valorizaci životního minima. Přestože systém státní sociální podpory představuje velmi variabilní systém, je volba koeficientů do jisté míry limitována a determinována. 4. Východiska a limity pro stanovení úrovně jednotlivých koeficientů Při stanovení výše jednotlivých koeficientů je třeba respektovat zejména tyto skutečnosti: - uplatnit princip solidarity a princip státem organizovaného přerozdělování od bezdětných k rodinám s dětmi a od vysokopříjmových k nízkopříjmovým rodinám; - zásadním způsobem nedeformovat příjmové rozdělení určené ekonomické aktivity a příjmy nahrazujícími mzdu;

příjmy z

- období pro testování příjmů musí odpovídat charakteru dávky; - zachovat možnost omezení okruhu příjemců příjmem u každé dávky a stanovit okruh příjemců a úroveň dávky tak, aby byla zachována smysluplnost dávky; - vstupní nastavení koeficientů určit tak, aby zavedení nového průchodné;

systému bylo

- minimální úroveň cílené dávky pro rodiny s příjmem na úrovni životního minima musí odpovídat alespoň výši dnešní plošné dávky;

- maximální úroveň dávky a okruh příjemců jsou limitovány vý daji na příslušné služby nebo okruh výrobků, přitom je dávka pouze příspěvkem státu a nikdy nepokrývá výdaje plně; - stanovit koeficienty co nejpřesněji pro každou dávku tak, aby respektovaly různý účel těchto dávek, různý okruh příjemců, různé podmínky nároku i různou ekonomickou váhu, a aby současně při stanovení stejného koeficientu pro více dávek nevznikla sociální past (t.j při překročení příjmové hranice o 1 Kč rodina přijde současně o několik dávek); -navázat na dosavadní systém a dosavadní reformní kroky. Se zvyšující se příjmovou diferenciací se v následujících letech i při zachování koeficientů na stejné úrovni sníží počet příjemců státních dávek. 5. Věcné determinanty zavedení systému státní sociální podpory Nový systém bude k zajištění vyšší adresnosti vyžadovat zkoumání řady nových podmínek, bude plně algoritmizován, jeho provozování bude podmíněno jednotným software, musí umožňovat pravidelnou kontrolu, být jednotný na celém území České republiky a všechny dávky budou transformovány na dávky státní. Z uvedených důvodů systém státní sociální podpory nebudou moci zajišťovat zaměstnavatelé. Tato situace objektivně vede k nutnosti vytvoření personálně i technicky dostatečně vybavených pracovišť na okresních úřadech, které by výplatu dávek státní sociální podpory věcně garantovaly. Tato pracoviště je třeba vybavit jednak kvalifikovanými pracovníky, jejichž náplní bude rozhodování o výplatě státních dávek, jednak výpočetní technikou, propojenou na celém území s ostatními informačními systémy. Každé pracoviště bude muset být hardwarově i softwarově vybavené tak, aby byl nový systém kompatibilní se státním informačním systémem. Okresní úřady budou mimo jiné provádět kontrolu a poskytovat ministerstvu práce a sociálních věcí informace k zamezení duplicitního vyplácení dávek. Tím, že půjde o výplatu nárokových dávek, kde podmínky budou stanoveny zákonem a finanční prostředky budou zabezpečeny prostřednictvím státního rozpočtu, se vytváří optimální podmínky pro vysokou míru algoritmizace výpočtu dávek a pro použití výpočetní techniky při jejich výplatě. Má-li být sociální politika adresnější a tím i úspornější, vyžaduje nezbytné posílení aparátu. Tento vývoj nelze chápat jako rozšiřování administrativy, ale jde o rozšíření služeb a garancí pro obyvatelstvo. Přitom je nutné vidět, že zaměstnavatelé dnes zabezpečují uvedenou agendu bezplatně za stát v cca 28 tis. tzv. velkých organizacích (s více než 25 zaměstnanci). Legislativně je systém státní sociální podpory řešen tak, aby umožňoval plné využití výpočetní techniky a tento základní přístup byl uplatněn jak při jeho makroekonomické tvorbě, tak při stanovení podmínek konkrétní individuální realizace. Systém bude schopen rychlé reakce na sociálně ekonomický vývoj. 6. Postup zavedení systému státní sociální podpory Konečným cílem zavedení systému státní sociální podpory je, aby k 1.lednu 1996 byly všechny dávky náležející do systému státní sociální podpory transformovány tak, aby se mohly stát nástrojem adresné sociální politiky a byly vypláceny státními orgány - okresními úřady.

Navrhuje se realizovat postupné dílčí kroky ve třech základních rovinách: - postupně u jednotlivých dávek změnit konstrukci podle principů nového systému; v tomto směru jde jak o omezení nároku na dávku výší příjmu, tak o převedení těchto dávek na státní dávky; - postupně v krocích změnit plátce jednotlivých dávek, čímž dojde k vhodnému časovému rozložení realizace celého transformačního procesu; - postupně zavést nové dávky. S ohledem na výše uvedené záměry se navrhuje: - k l.červenci 1995: a) transformovat přídavky na děti, které jsou dávkou nemocenského zabezpečení (pojištění), výchovné k důchodům, které je dávkou důchodového zabezpečení, popř. dávkou ne mocenské péče v ozbrojených službách, na dávku státní "přídavek na dítě" a podmínit jeho poskytování výší příjmu rodiny; b) přídavek na dítě vyplácet nadále prostřednictvím dosavadních plátců (včetně příplatku k přídavkům na děti), t.j. zaměstnavatelů (pro zaměstnance) a okresních správ sociálního zabezpečení (pro osoby samostatně výdělečně činné, nezaměstnané a zaměstnance malých závodů) a pro příslušníky ozbrojených sborů ponechat vlastní systémy. Plátce dnešního výchovného k důchodům, jímž je dosud Česká správa sociálního zabezpečení (ČSSZ) a systémy ozbrojených složek, změnit a pověřit výplatou této dávky (včetně příplatku k výchovnému) okresní úřady; c) státní vyrovnávací dosavadních plátců;

příspěvek

dětem

vyplácet

nadále

prostřednictvím

d) rodičovský příspěvek, zaopatřovací příspěvek, podporu při narození dítěte a příspěvek na pohřeb upravit již podle nového systému a výplatu převést na okresní úřady; e) zavést novou státní dávku - příspěvek na dopravu a její výplatou pověřit okresní úřady. - k 1. lednu 1996: a) plátcem všech dávek státní sociální podpory bude okresní úřad, b) státní vyrovnávací příspěvek bude zrušen a budou zavedené sociální příplatek a příspěvek na bydlení.

nové dávky -

7. Sociálně ekonomické důsledky navrhované úpravy 1. Věcné údaje V České republice je podle výsledků mikrocensu za rok 1992 3,8 mil. rodin, z tohoto počtu je 41.9 % rodin s dětmi. Průměrná rodina s dětmi má 3,82 osob, z toho 1,68 nezaopatřených dětí. Celkový počet nezaopatřených dětí lze odhadovat podle

mikrocensu na cca 2,69 mil. Vývoj struktury rodin podle počtu dětí vykazuje trvalý pokles podílu rodin s více dětmi. Rodiny se 4 a více dětmi se podílí na celkovém počtu rodin s dětmi jen 1,4 % .Naopak se zvyšuje podíl rodin s jedním dítětem, kterých je v současné době zhruba 43,8 %. Ve 139 tis. neúplných rodinách s dětmi žije v současné době zhruba 206 tis. dětí, což je cca 7,7 % z celkového počtu nezaopatřených dětí. Na dávky přímé finanční pomoci rodinám s dětmi bude vynaloženo v roce 1994 ze státního rozpočtu ČR téměř 24 mld Kč. Podstatnou část této finanční pomoci státu tvoří přídavky na děti a výchovné k důchodům, státní vyrovnávací příspěvek a rodičovský příspěvek. Do nového systému státní sociální podpory jsou vedle toho zakomponovány nové dávky, přispívající k řešení sociálních situací, které jsou dosud kompenzovány poskytováním nepřímých dotací v rozsahu cca 2.5 mld Kč resortem ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy a ministerstva dopravy. 2. Úroveň a struktura příjmů domácností Podle výsledků a prognózy ministerstva práce a sociálních věcí z mikrocensu 1993 není stávající diferenciace čistých příjmů rodin (vč. příjmů sociálních) vysoká. Průměrné celkové čisté příjmy v roce 1994 do 2 násobku životního minima má 62 %, od 2 do 3 násobku 27 % domácností a nad 3 násobek životního minima cca 11 % domácností. Značné rozdíly v příjmovém rozdělení existují mezi jednotlivými typy domácností. Příjem do 2 násobku životního minima má prakticky každá bezdětná rodina bez ekonomicky aktivního člena (95 %), dvě třetiny rodin s dětmi (63 %) a zhruba čtvrtina bezdětných rodin s ekonomicky aktivním členem (28 %). Podle odhadu na rok 1994 tvořily příjmy průměrné české domácnosti ze 64,5 % příjmy z ekonomické aktivity a ze 33,7 % sociální příjmy. U rodin bez ekonomicky aktivních osob sociální příjmy představovaly 97 %, u rodin s dětmi 15,5 % (proti roku 1992 pokles o 1,6 procentního bodu). 3. Ekonomické dopady navrhované úpravy Zavedením systému státní sociální podpory bude ve 2. pololetí 1995 v důsledku omezení okruhu příjemců přídavků na děti 1,8 násobkem životního minima, rodičovského příspěvku a porodného 2,5 násobkem životního minima, příspěvku na dopravu a pohřebného 2 násobkem životního minima dosaženo úspory cca 2,4 mld Kč v porovnání se stavem, kdy by se dávky neomezovaly příjmem. V souvislosti s převedením nepřímých dotací do státní dávky - příspěvku na dopravu bude dosaženo další úspory ve výši cca 400 mil. Kč. V důsledku zavedení státní sociální podpory od 1.7.1995 (což představuje proti současnému stavu v řadě případů zvýšení dávek) a zvýšení životního minima k 1.1.1995 bude celkový dopad proti schválenému státnímu rozpočtu představovat úsporu cca 740 mil. Kč. Při plné účinnosti navrhovaného zákona a nastavení koeficientů na navrhované úrovni bude úspora v roce 1996 proti výdajům, které by bylo nezbytné vynaložit ve stávajícím systému, představovat 7,6 mld Kč. Nová dávka - příspěvek na bydlení, která si vyžádá nové náklady ve výši 0,9 mld Kč, tak bude plně pokryta z úspor.

Celková úspora v roce 1996 bude činit 6,7 mld Kč, což představuje 21 % z výdajů na dávky (t.j. z 32.4 mld Kč), které by bylo třeba vyplatit, kdyby systém státní sociální podpory nebyl zaveden. Náklady na dávky státní sociální podpory budou v roce 1996 činit cca 25.7 mld Kč a jejich podíl na hrubém domácím produktu bude v roce 1996 představovat cca 2,1 % (viz příloha 2). S rostoucí příjmovou diferenciací v následujících letech ztratí nárok na dávky státní sociální podpory více příjemců s nadprůměrnými příjmy. Během následujících 5 let by úhrnná úspora mohla činit cca 25 mld Kč až 40 mld Kč v závislosti na stanovené výši koeficientů. Nároky na státní rozpočet pro zajištění jednorázových startovacích nákladů na pořízení informačních technologií budou činit cca 700 mil. Kč. V případě potřeby lze tyto platby rozložit na roky 1995 a 1996. Další náklady na informační technologie ve výši 140 mil. Kč budou zajištěny ze schválených prostředků z fondu PHARE a bude využita výpočetní technika ministerstva práce a sociálních věcí v hodnotě 31,5 mil.Kč, využívaná v současné době pro výplatu příspěvku na nájemné. Pro rok 1996 a další roky je nezbytné počítat s náklady na provoz, údržbu a rozvoj informačních technologií ve výši cca 15 % vstupních jednorázových nákladů. V roce 1995 se zvýší počet pracovníků okresních úřadů celkem o 2 905 pracovníků, z toho k 1. březnu o 900 pracovníků, k 1. červenci o dalších 1 100 pracovníků a k 1. říjnu o dalších 905 pracovníků. Na mzdové náklady a věcné výdaje vč. tisku formulářů na žádosti o dávky bude v roce 1995 vynaloženo cca 570 mil. Kč a od roku 1996 cca 1,1 mld Kč ročně. Limit počtu pracovníků ministerstva práce a sociálních věcí se v roce 1995 zvýší o 80 pracovníků především na detašovaných pracovištích na celkový počet 577 pracovníků. Limit objemu mzdových prostředků pro regulaci počtu pracovníků ministerstva práce a sociálních věcí se zvýší o 6,6 mil. Kč. Provozní náklady systému budou představovat cca 3,5 % z celkového objemu vyplacených dávek státní sociální podpory.“ Příloha 4

Rozklad návrhů výše koeficientů, náklady na dávky, porovnání navržených dávek se stávajícími dávkami a příklady výpočtu na konkrétních typech rodin. Při konstrukci příjmového rozdělení a návrhu koeficientů se vycházelo z úrovně životního minima platného od 1.1.1995. Pro přídavek na dítě, rodičovský příspěvek, porodné, pohřebné, zaopatřovací příspěvek a příspěvek na dopravu je rozhodující příjem za předchozí rok, proto se vychází z příjmového rozdělení v roce 1994 (bez dávek, které jsou transformovány do dávek státní sociální podpory). Pro sociální příplatek a příspěvek na bydlení je rozhodující příjem za předchozí kalendářní čtvrtletí, proto se vychází z příjmového rozdělení roku 1995 (přitom se do příjmu započítává rodičovský příspěvek, přídavky na děti a zaopatřovací příspěvek). Přídavek na dítě.

Tato dávka je základní dávkou pro rodiny s dětmi a představuje princip přerozdělování od bezdětných k rodinám s dětmi. Souvisí především s existencí dítěte v rodině t.j. s existencí osoby, která nemá vlastní příjem. Vyloučeny z nároku by ve fázi zavedení měly být jen ty rodiny, jejichž příjem je významně nadprůměrný. Obdobím pro testování příjmů je předchozí rok. Při stávající nízké příjmové diferenciaci a v zájmu toho, aby byl systém akceptován širokou veřejností je třeba stanovit hranici příjmu v období zavádění systému tak, aby z nároku na tuto dávku byla vyloučena jen malá část rodin s výrazně nadprůměrnými příjmy. Odhad příjmového rozdělení rozhodného pro určení okruhu příjemců přídavků na děti v okolí navrženého koeficientu (1,8): Příjem rodiny v násobcích životního minima

Podíl rodin v %, kterým by nevznikl nárok na dávku

1,6 1,7 1,8 1,9 2,0 2,1 2,2 2,3 2,4 2,5 2,6

40,3 34,4 29,4 25,1 21,3 18,0 14,6 12,6 10,9 9,3 8,2

Při návrhu výše dávky se vycházelo z úrovně této dávky ve vztahu k životnímu minimu na konci roku 1993 kdy byla nově stanovena a to ve výši 1/3 životního minima dítěte příslušného věku. Navržené koeficienty: Okruh příjemců: Při koeficientu 1,8 bude dávka vyplácena rodině s příjmem do 1,8 násobku životního minima rodiny. Přídavky na děti nebudou vypláceny 29,4 % rodin s dětmi t.j. 472 tis. rodinám. Počet rodin, které by měly nárok na dávku pokud by nebyla omezena příjmem, je cca 1607 tis. Výše dávky: 0,33 násobek životního minima dítěte příslušného věku t.j. dítě do 6 let 406 Kč, dítě nad 6 let a do 10 let 449 Kč, dítě nad 10 let a do 15 let 535 Kč, dítě nad 15 let 587 Kč měsíčně. Roční náklady: 12.0 mld Kč. Současná měsíční výše dávky: 340 Kč až 490 Kč podle věku dítěte.

Rozdíl navrhované výše proti stávajícímu stavu: + 66 Kč až 97 Kč t.j. + cca 20 %. Rodičovský příspěvek Představuje princip přerozdělování od bezdětných k rodinám s dětmi. Kompenzuje nemožnost získávání příjmu z ekonomické aktivity při celodenní osobní péči rodiče o malé dítě. Vyloučeny by měly být jen ty rodiny jejichž příjem je významně nadprůměrný tak, aby byla podpořena společensky žádoucí osobní péče o dítě do 3 let. Obdobím pro testování příjmů je předchozí rok. Dávku budou pobírat rodiče, kteří se nacházejí ve fázi zakládání rodiny (vybavování domácnosti, splácení půjček na pořízení a zařízení bytu apod.) proto se navrhuje stanovit koeficient omezující výplatu vyšší než u přídavku na dítě. Výše dávky vychází z její úrovně ve vztahu k životnímu minimu na konci roku 1994, kdy do ní byl zahrnut státní vyrovnávací příspěvek, a růstu životních nákladů v období od posledního zvýšení životního minima. Odhad příjmového rozdělení rozhodného pro určení okruhu příjemců rodičovského příspěvku v okolí navrženého koeficientu (2,5): Příjem rodiny v násobcích životního minima


2,3 2,4 2,5 2,6 2,7 2,8 2,9 3,0 3,1 3,2 3,3

5,1 4,6 4,2 4,0 3,4 3,2 2,8 2,2 2,2 2,1 1,9

Navržené koeficienty: Okruh příjemců: Dávka bude vyplácena rodině s příjmem do 2,5 násobku životního minima rodiny. Při této úrovni koeficientu nebude rodičovský příspěvek vyplácen do 4,2 % rodin t.j do cca 13 tis. rodin. Počet rodin, které by měly nárok na dávku pokud by nebyla omezena příjmem je cca 310 tis. Obdobím pro testování příjmů je předchozí rok. Výše dávky: 1,1 násobek životního minima dospělé osoby t.j. 1848 Kč měsíčně. Roční náklady: 6.6 mld Kč.

Současná měsíční výše dávky: 1740 Kč. Rozdíl navrhované výše proti stávajícímu stavu: + 108 Kč t.j. + 6,2 %. Porodné Dávka představuje princip přerozdělování od bezdětných k rodinám s dětmi. Tato jednorázová dávka souvisí s významným jednorázovým zvýšením nákladů při narození dítěte. Při konstrukci koeficientů se vycházelo z průměrných cen na nejzákladnější nutné vybavení pro novorozence, přičemž dávka na toto vybavení pouze přispívá. Obdobím pro testování příjmů je předchozí rok. Jde o prakticky shodnou sociální a příjmovou situaci jako u poživatelů rodičovského příspěvku, proto se navrhuje stanovit koeficient na stejné úrovni jako u této dávky. Navržená výše dávky vychází ze vztahu současné dávky k životnímu minimu. Odhad příjmového rozdělení rozhodného pro určení okruhu příjemců porodného v okolí navrženého koeficientu (2,5): Příjem rodiny v násobcích životního minima


2,3 2,4 2,5 2,6 2,7 2,8 2,9 3,0 3,1 3,2 3,3

5,8 5,2 4,8 4,5 3,9 3,4 2,9 2,3 2,2 2,1 1,9

Navržené koeficienty: Okruh příjemců: Dávka bude vyplácena rodině s příjmem do 2,5 násobku životního minima rodiny. Při této úrovni nebude porodné vypláceno do 4,8 % rodin t.j do cca 6 tis. rodin. Počet rodin, které by měly nárok na dávku pokud by nebyla omezena příjmem je cca 122 tis. Výše dávky: 4 násobek životního minima dítěte do 6 let t.j. 4920 Kč. Při současném narození dvou dětí 5 násobek životního minima těchto dětí, t.j. na každé dítě 6150 Kč, při současném narození 3 dětí 9 násobek životního minima těchto dětí, t.j. na každé dítě 11 070 Kč. Roční náklady: 0,58 mld Kč.

Současná měsíční výše dávky: 4500 Kč (+ 5000 Kč na každé dítě při současném narození 3 a více dětí). Rozdíl navrhované výše proti stávajícímu stavu: + 420 Kč t.j. + 9.3 %. Zaopatřovací příspěvek Představuje princip přerozdělování od bezdětných k rodinám s dětmi. Kompenzuje nemožnost získávání příjmu z ekonomické aktivity při službě v ozbrojených silách. Vyloučeny by měly být jen ty rodiny jejichž příjem je významně nadprůměrný, aby nebyla zvyšována motivace vyhýbat se zákonem stanovené povinnosti služby v ozbrojených silách. Obdobím pro testování příjmů je předchozí rok. Jde o podobnou sociální a příjmovou situaci jako u poživatelů rodičovského příspěvku a porodného, proto se navrhuje stanovit koeficient pro stanovení rozsahu příjemců na stejné úrovni jako u těchto dávek. Vychází se ze vztahu současné dávky k životnímu minimu. Na rozdíl od dnešního stavu se u výše dávky na nezaopatřené dítě vychází důsledně z částek životního minima dítěte příslušného věku (ve většině případů se však jedná o dítě do 6 let). Příspěvek na byt vojáka se ruší v souvislosti se zavedením příspěvku na bydlení. Odhad příjmového rozdělení rozhodného pro určení okruhu příjemců zaopatřovacího příspěvku v okolí navrženého koeficientu (2,5): Příjem rodiny v násobcích životního minima


2,3 2,4 2,5 2,6 2,7 2,8 2,9 3,0 3,1 3,2 3,3

5,8 5,2 4,8 4,5 3,9 3,4 2,9 2,3 2,2 2,1 1,9

Navržené koeficienty: Okruh příjemců: Dávka bude vyplácena rodině s příjmem do 2,5 násobku životního minima rodiny. Zaopatřovací příspěvek nebude vyplácen do 4,8 % rodin t.j do cca 100 rodin. Počet rodin, které by měly nárok na dávku pokud by nebyla omezena příjmem je cca 2,1 tis.

Výše dávky: a) nezaopatřenému dítěti 0,67 násobek životního minima dítěte příslušného věku t.j. 824 Kč až 1193 Kč měsíčně podle věku dítěte (ve většině případů 824 Kč), b) manželce vojáka 0,67 násobek životního minima dospělé osoby t.j. 1126 Kč měsíčně. Roční náklady: 0,05 mld Kč. Současná měsíční výše dávek: a) nezaopatřenému dítěti 750 Kč, b) manželce vojáka 1000 Kč. Rozdíl navrhované výše proti stávajícímu stavu: a) nezaopatřenému dítěti + 74 Kč až + 443 Kč t.j. 10 % až 59 %, b) manželce vojáka + 126 Kč t.j. 12,6 %. Pohřebné Jedná se o jednorázovou dávku související s jednorázovým zvýšením nákladů na vypravení pohřbu při úmrtí v rodině. Představuje princip přerozdělení od vysokopříjmových k nízkopříjmovým. Na základě tohoto principu a protože jde o dávku jednorázovou, navrhuje se omezit okruh příjemců ve fázi zavedení na cca 75 %. Obdobím pro testování příjmů je předchozí rok. Od 1.9.1992 je regulován následující okruh pohřebních úkonů: zpopelnění vč. uložení popela, kopání hrobů, zasypání, prvotní úpravy hrobu a odvoz přebytečné zeminy, přechodné uložení zemřelých v chladicím zařízení. Místní cenové orgány, t.j. obce a okresy, mohou (ale nemusí) u těchto výkonů stanovit maximální ceny. Podle šetření ministerstva financí se rentabilita pohybuje převážně v rozpětí 5 % až 15 % a jen zcela výjimečně je vyšší. Podle tohoto šetření je dnes možné pořídit nejlevnější pohřeb již za cenu ve výši navrženého příspěvku nebo za cenu, která ho jen mírně přesahuje. Pokud by cena nejjednoduššího pohřbu přesáhla výši příspěvku, který vypraví rodina sociálně potřebná, bude možné případný rozdíl řešit v rámci systému sociální pomoci. Všechny rodiny, které je možné zahrnout do kategorie sociálně potřebných, by přitom na pohřebné měly jednoznačně nárok. U dávky není stanoven pevný valorizační mechanismus, s jejím zvýšením se počítá při významnějším růstu cen příslušných služeb. Odhad příjmového rozdělení rozhodného pro určení okruhu příjemců pohřebného v okolí navrženého koeficientu (2,0): Příjem rodiny v násobcích životního minima


1,5 1,6 1,7

1,8 1,9 2,0

2,1 2,2 2,3 2,4 2,5 58,7 49,2 41,7

35,7 30,8 26,8 23,4 19,9 17,4 15,2 13,4

Navržený koeficient: Okruh příjemců: Dávka bude vyplácena rodině s příjmem do 2,0 násobku životního minima rodiny. Při této úrovni koeficientu nebude pohřebné vypláceno do cca 26 % rodin t.j do cca 31 tis. rodin. Počet rodin, které by měly nárok na dávku pokud by nebyla omezena příjmem je cca 121 tis. Výše dávky: 3000 Kč. Roční náklady: 0,27 mld Kč. Současná měsíční výše dávky: 3000 Kč Rozdíl navrhované výše proti stávajícímu stavu: Dávka byla v roce 1994 zvýšena na trojnásobek a její zvýšení k 1.7.1995 se nenavrhuje. Příspěvek na dopravu Dávka představuje princip přerozdělování od bezdětných k rodinám s dětmi. Touto dávkou se transformují stávající nepřímé dotace k žákovskému jízdnému na přímou státní podporu rodin s dojíždějícím žákem resp. studentem. Vzhledem k tomu, že žák/student bude platit běžnou cenu za dopravu, bude se jednat o významné a dlouhodobé zvýšení nákladů v těchto rodinách. Dětem, které plní povinnou školní docházku bude náležet příspěvek na dopravu bez ohledu na příjem. U žáků středních škol, učňů a vysokoškoláků se navrhuje stanovit koeficient omezující počet příjemců ve výši 2,0. Vzhledem k tomu, že příjem bude zkoumán pro potřeby přídavku na dítě u většiny rodin s dětmi bude se u většiny rodin jednat o stejné testování příjmu, které se použije i pro příspěvek na dopravu. Obdobím pro testování příjmů je předchozí rok. Výše dávky bude odvozena od ceny 40 jízd plného obyčejného jízdného ve veřejné autobusové dopravě. Při určování výše jízdného se bude vycházet z průměrných cen u rozhodujících dopravců v ČR. U dítěte, které plní povinnou školní docházku bude dávka představovat 30 % z plného t.j. 60 % z polovičního jízdného, zatímco u studujícího na střední nebo vysoké škole 50 % z plného jízdného s tím, že celkově absolvuje žák/student v průměru 40 jízd z místa trvalého bydliště do školy a zpět (vychází se z průměrného počtů dnů, kdy dítě navštěvuje školu). Při jednorázovém dojíždění u žáků základní školy je hrazeno 60 % z ceny polovičního jízdného, u

středoškoláků a vysokoškoláků 50 % z plného jízdného s tím, že celkově absolvuje žák základní školy resp. student střední školy nebo učeň z místa trvalého bydliště do školy a zpět 8 jízd za měsíc a vysokoškolák 4 jízdy. Využíváním jiných druhů dopravy, akvizičních slev a v důsledku nemocnosti bude příspěvek na dopravu pokrývat ještě vyšší procento nákladů na dopravu do školy než vyplývá z konstrukce příspěvku (60 %, 50 %) protože tento je konstruován z průměrné ceny jednotlivého obyčejného jízdného ve veřejné autobusové dopravě. Úhrada žákem (po odečtení příspěvku) proti současnému stavu bude velmi diferencovaná (od mírného snížení nákladů až po několikanásobné zvýšení). Odhad příjmového rozdělení rozhodného pro určení okruhu příjemců příspěvku na dopravu v okolí navrženého koeficientu (2,0): Příjem rodiny v násobcích životního minima


2,0 2,1 2,2 2,3 2,4 2,5 2,6 2,7 2,8 2,9 3,0

19,8 16,6 13,8 11,7 10,0 8,0 6,5 4,9 4,2 3,8 3,2

Navržený koeficient: Okruh příjemců: Dávka pro žáky plnící povinnou školní docházku bez omezení příjmem bude vyplácena cca 160 tis. rodinám. Dávka pro středoškoláky a vysokoškoláky bude vyplácena rodině s příjmem do 2,0 násobku životního minima rodiny. Při této úrovni nebude příspěvek na dopravu vyplácen do 19,8 % rodin t.j do cca 71 tis. rodin. Počet rodin, které by měly nárok na dávku pokud by nebyla omezena příjmem je cca 360 tis. Výše dávky: podle vzdálenosti školy od místa bydliště. Roční náklady: o.87 mld Kč Současná měsíční výše dávek a rozdíl proti stávajícímu stavu: nová dávka, dosud jsou poskytovány dotace dopravcům. Sociální příplatek Představuje princip přerozdělování od vysokopříjmových k nízkopříjmovým. Dávka reaguje na aktuální nízkou příjmovou úroveň rodin s nezaopatřenými dětmi. S

rostoucím příjmem se výše dávky postupně snižuje. Vychází se z předpokladu, že průměrná výše dávky bude zhruba stejná jako průměrný státní vyrovnávací příspěvek náležející dnes rodinám a změní se přerozdělení této dávky ve prospěch nízkopříjmových rodin. Z charakteru dávky vyplývá, že výše dávky v koncovém intervalu ( při koeficientu 1,6 v intervalu od 1,5 do 1,6 násobku životního minima rodiny) bude minimální. Obdobím pro testování příjmů je předchozí kalendářní čtvrtletí. Výše dávky a rozsah příjemců je určen jedním koeficientem a není proto možné měnit výši dávky bez změny rozsahu příjemců a naopak, což vylučuje možnost narušení relací mezi příjmem a dávkou a zachovává princip přerozdělování od vysokopříjmových k nízkopříjmovým. Odhad příjmového rozdělení rozhodného pro určení okruhu příjemců sociálního příplatku v okolí navrženého koeficientu (1,6): Příjem rodiny v násobcích životního minima


1,4 1,45 1,5 1,55 1,6 1,65 1,7 1,75 1,8

74,4 71,1 67,3 64,2 60,6 56,8 53,3 50,0 46.8

Navržený koeficient: Okruh příjemců: Dávka bude vyplácena rodině s příjmem do 1,6 násobku životního minima rodiny. Při této úrovni nebude sociální příplatek vyplácen 60,6 % rodin s dětmi t.j. 970 tis. rodinám. Počet rodin, které by měly nárok na dávku pokud by nebyla omezena příjmem je cca 1607 tis. Výše dávky: podle výše příjmu, počtu a věku dětí, v průměru 565 Kč na domácnost. Při příjmu rodiny rovném 1,6 násobku životního minima bude dávka nulová, se snižujícím se příjmem se bude zvyšovat. Roční náklady na základní sociální příplatek: 4,3 mld Kč. Současná měsíční výše dávek a rozdíl proti stávajícímu stavu: Rozložení příjemců sociálního příplatku podle měsíční výše dávky na rodinu při různých koeficientech ve srovnání s rozložením příjemců státního vyrovnávacího příspěvku: Výše příspěvku Počet rodin v Počet rodin v Počet rodin v Počet rodin v

na rodinu v Kč

tis. při koef. SVP*): 1,55 1-30 21 30-200 135 200-400 118 400-600 103 600-800 58 800-1000 48 1000-1500 64 více než 1500 27 Celkem 575 Průměrná výše 546 dávky v Kč na rodinu

tis. při koef. SVP*): 1,60 25 136 135 111 64 60 70 34 634 565

tis. při koef. SVP*): 1,65 27 141 150 119 77 58 77 44 693 582

tis. při koef. SVP*): 1,60 0 0 203 59 267 88 12 5 634 578

*) Rozložení úrovně státního vyrovnávacího příspěvku na rodinu pokud by byl vyplácen pouze do 1,6 násobku životního minima (t.j. do 1,5 násobku životního minima 320 Kč, od 1.5 do 1.6 násobku životního minima 220 Kč na dítě). Na dávku do výše 30 Kč by mělo nárok cca 25 tis. rodin a na dávku do 200 Kč cca 160 tis. rodin. Základní sociální příplatek v částce nad 200 Kč obdrží cca 29 % rodin s dětmi t.j. 473 tis. rodin. Další koeficienty pro sociální příplatek: Tyto koeficienty zvyšují úroveň dávek a rozšiřují okruh příjemců pokud se rodina nachází v sociální situaci, která zhoršuje její ekonomické postavení ve srovnání s rodinou, kde se tato sociální situace nevyskytuje. Konkrétní dopad na výši dávky a okruh příjemců je zřejmý z příkladů v další části této přílohy. Postup výpočtu je uveden v §21 až §23 a v důvodové zprávě. Koeficient 2,7 - pro rodinu s dítětem dlouhodobě těžce zdravotně postiženým. Koeficient 2,4 - pro rodinu s dítětem dlouhodobě zdravotně postiženým. Zvýšení těchto dávek je navrženo tak, aby v okamžiku, kdy u rodiny se zdravými dětmi se sociální příplatek přestává vyplácet (1,6 násobek životního minima) byla výše sociálního příplatku u rodiny s jedním dlouhodobě zdravotně postiženým dítětem do 6 let zhruba na úrovni dnešního příplatku k přídavkům na děti. Další sociální situace u nichž se navrhuje zvýšení sociálního příplatku se zavádějí nově a v současné soustavě dávek nejsou zohledňovány. Pokud se uvádí příklad maximálního zvýšení sociálního příplatku jedná se vždy o rodinu s příjmem na úrovni životního minima a nižším. Koeficient 1,2 - pro rodinu s dítětem chronicky nemocným - maximální zvýšení dávky pro rodinu s jedním dítětem do 6 let je 130 Kč. Koeficient 1,2 - pro rodinu s dítětem studujícím na střední škole mimo místo trvalého bydliště - maximální zvýšení dávky pro rodinu s jedním středoškolákem je 204 Kč.

Koeficient 1,4 - pro rodinu s dítětem studujícím na vysoké škole mimo místo trvalého bydliště - maximální zvýšení dávky pro rodinu s jedním vysokoškolákem je 423 Kč. Koeficient 1,9 - pro rodinu s dítětem studujícím na vysoké škole mimo místo trvalého bydliště vzdáleného od místa studia nejméně 60 km - maximální zvýšení dávky pro rodinu s jedním vysokoškolákem je 1025 Kč. Koeficient 1,1 - pro rodinu, ve které se narodily dvě nebo více dětí - maximální zvýšení dávky pro rodinu se dvěmi dětmi do 3 let je 149 Kč. Koeficient 1,4 - pro rodinu, kde pečují o nezaopatřené dítě oba těžce zdravotně postižení rodiče - maximální zvýšení dávky pro rodinu s jedním dítětem do 6 let je 442 Kč. Koeficient 1,4 - pro rodinu, kde pečuje o nezaopatřené díté osamělý těžce zdravotně postižený rodič - maximální zvýšení dávky pro rodinu s jedním dítětem do 6 let je 431 Kč. Koeficient 1,1 - pro rodinu, kde pečují o nezaopatřené dítě oba rodiče, z nichž jeden je těžce zdravotně postižený - maximální zvýšení dávky pro rodinu s jedním dítětem do 6 let je 108 Kč. Koeficient 1,05 - pro rodinu, kde pečuje o nezaopatřené dítě osamělý rodič maximální zvýšení dávky pro rodinu s jedním dítětem do 6 let je 52 Kč. Příspěvek na bydlení Představuje princip přerozdělování od vysokopříjmových k nízkopříjmovým. Dávka reaguje na aktuální vysoký podíl nákladů na bydlení rodin a jednotlivců. S rostoucím příjmem se výše dávky postupně snižuje. Vychází se z předpokladu, že při velmi nízkém příjmu představují náklady na bydlení značnou zátěž rozpočtu domácnosti bez ohledu na formu bydlení. V roce zavedení dávky t.j. v roce 1996 by dávka měla podchytit 13 % až 25 % nejchudších domácností. Z charakteru dávky vyplývá, že výše dávky v koncovém intervalu ( při koeficientu 1,3 v intervalu od 1,2 do 1,3 násobku životního minima rodiny) bude minimální. Obdobím pro testování příjmů je předchozí kalendářní čtvrtletí. Výše dávky a rozsah příjemců je určen jedním koeficientem a není proto možné měnit výši dávky bez změny rozsahu příjemců a naopak, což vylučuje možnost narušení relací mezi příjmem a dávkou a zachovává princip přerozdělování od vysokopříjmových k nízkopříjmovým. Odhad příjmového rozdělení rozhodného pro určení okruhu příjemců příspěvku na bydlení v okolí navrženého koeficientu (1,3): Příjem rodiny v násobcích životního minima


1,2 1,25 1,3 1,35 1,4 1,45 1,5 91,1 88,7 85,8 82,3 78,4 73,9 69,1

Navržený koeficient: Okruh příjemců: Dávka bude vyplácena rodině s příjmem do 1,3 násobku životního minima rodiny. Při této úrovni nebude příspěvek na bydlení vyplácen do 86 % rodin t.j. do 3,3 mil. rodin. Počet rodin, které by měly nárok na dávku pokud by nebyla omezena příjmem je 3836 tis. Výše dávky: podle výše příjmu a počtu členů v domácnosti. Průměrná výše dávky činí 137 Kč. Měsíční výše dávek: Rozložení příjemců příspěvku na bydlení podle měsíční výše dávky na byt při různých koeficientech: Výše příspěvku na byt 1-30 30-100 100-200 200-300 300-400 více než 400 Celkem Průměrná výše dávky v Kč

Počet rodin v tis. při Počet rodin v tis. při Počet rodin v tis. při koef.: 1,30 koef.: 1,35 koef.: 1,45 91 118 155 167 196 304 115 162 255 138 99 109 32 102 142 0 0 35 544 679 1000 137 141 150

Na dávku do výše 30 Kč by mělo nárok cca 91 tis. rodin a na dávku do 100 Kč cca 258 tis. rodin. Částku nad 100 Kč obdrží cca 7,5 % rodin t.j. 286 tis. rodin. Jedná se o novou dávku t.j. o nový náklad státního rozpočtu. Roční náklady: 0,9 mld Kč Dávky pěstounské péče Jsou poskytovány v případě kdy se o dítě stará cizí osoba, když o dítě nemohou nebo nechtějí pečovat rodiče. Sociální příplatek při péči o dítě v pěstounské péči nenáleží, proto je příspěvek na úhradu potřeb dítěte v pěstounské péči koncipován tak, aby jeho výše odpovídala sociálnímu příplatku ve stanovených situacích. Příjmy nejsou testovány. Navržené koeficienty: Koeficient 1,00 - příspěvek na úhradu potřeb dítěte v pěstounské péči Koeficient 1,80 - příspěvek na úhradu potřeb dlouhodobě těžce zdravotně postiženého dítěte v pěstounské péči Koeficient 1,60 - příspěvek na úhradu potřeb dlouhodobě zdravotně postiženého dítěte v pěstounské péči

Koeficient 1,10 - příspěvek na úhradu potřeb chronicky nemocného dítěte v pěstounské péči Koeficient 1,15 - příspěvek na úhradu potřeb dítěte v pěstounské péči, které studuje na střední škole mimo místo trvalého bydliště Koeficient 1,25 - příspěvek na úhradu potřeb dítěte v pěstounské péči, které studuje na vysoké škole Koeficient 1,60 - příspěvek na úhradu potřeb dítěte v pěstounské péči, které studuje na vysoké škole vzdálené od místa trvalého pobytu více než 60 km Koeficient 0,50 - odměna pěstounovi Koeficient 4,00 - příspěvek při převzetí dítěte do pěstounské péče Okruh příjemců: Počet rodin, které mají nárok na dávku je cca 4,2 tis. Výše dávky: podle počtu, věku dětí příp. pevně stanovená. Roční náklady: 150 mil. Kč.“ 4.2. Po přijetí zákona o státní sociální podpory Po přijetí zákona o státní sociální podpoře proběhla v tisku i televizi kampaň, jejímž cílem bylo seznámit co nejširší veřejnost se změnami v této oblasti a poučit je, kde a jakým způsobem žádat o jednotlivé dávky státní sociální podpory. MPSV vydalo pro každou rodinu v ČR informativní materiál, v němž je ministr práce a sociálních věcí seznámil se základními charakteristikami systému a základními nároky na dávky. Dále bylo vydáno několik brožur, které blíže podrobně objasňovaly a komentovaly ustanovení zákona ostatní sociální podpoře. Ohlasy v tisku na zavedení systému státní sociální podpory byly ve své většině pozitivní, některé však poukazovaly na určité organizační nedostatky, kdy se na některých pracovištích tvořily fronty žadatelů o dávky. Opozice stále poukazuje na zvýšení pracovníků státního aparátu a na to, že státní sociální podpora není sto postihnout podvody, případně zneužívání, daňových předpisů, zejména podnikateli, a rovněž nezjišťuje důvod, proč je příjem rodiny nízký a zda si jej rodina nemůže zvýšit vlastním přičiněním a rovněž, že se nezkoumá majetek občanů při rozhodování o dávkách. Krátce po zavedení nového systému v březnu 1996 provedl Institut pro výzkum veřejného mínění výzkum názorů obyvatel, jehož několik otázek bylo věnováno státní sociální podpoře. Výzkum přinesl zajímavé výsledky o sociální dávku požádalo nebo požádá 69% dotazovaných, z důvodu nedostatečné orientace nepožádalo 14%, z důvodu nezájmu nepožádají 4% a pro možnost pozdějšího podání se vyslovily 4% a pro nepožádání z jiného důvodu 5%. Nejistotu zda vůbec požádá projevily 4%. Více než jedné třetině respondentů se celková úroveň dávek zmenší nebo nedostanou žádné. Zhruba stejnému počtu dotázaných se sociální dávky nezmění a jedna pětina si novým systémem polepšila.

Za významné je třeba považovat to, že méně bude dostávat především 39% z věkové kategorie 45 - 59 let. Naopak na více peněz si přijde 29% mladých lidí ve věku 20 - 29 let. Žádost o sociální dávky vyřídilo s problémy 40% dotazovaných, bez problémů 37% a za 23% dotazovaných vyřizoval žádost někdo jiný z rodiny. Jako problémy uváděli dotazovaní dlouhé čekání - 54%, neochotu nebo neinformovanost úředníků 17%, nutnost opakované návštěvy kontaktního místa 12% a složité tiskopisy 10%. Vezmeme-li v úvahu, že během několika měsíců byl zaveden nový systém dávek, vytvořila se zcela nová kontaktní místa, vyškolilo se několik tisíc dávkových specialistů a zabezpečila se taková informovanost občanů, která umožnila zpracovat žádosti zhruba 1,6 mil. rodin a týkajících se cca 2,5 mil. dětí, je možno konstatovat, že se podařilo velkolepé dílo, a to bez vážnějších komplikací. Poslaneckými návrhy byl zákon o státní sociální podpoře dvakrát změněn. Zákonem č.137/1996 Sb., byl rozšířeno poskytování dávek i dětem studujícím v cizině a zákonem č.132/1997 Sb., bylo zrušeno zúčtování sociálního příplatku. Velkou novelou byla změna provedená zákonem č.242/1997 Sb., která reagovala na zkušenosti z roku působení tohoto nového dávkového systému s cílem zjednodušit celý systém, dále obsahovala tzv. úsporná opatření, která se projevila ve snížení počtu příjemců přídavku na dítě v období od 1.10.1997 do 31.12.1998 z cca 95% na 75% příjemců, ale i zvýšení některých dávek příspěvku na úhradu potřeb dítěte a pohřebného. 4.3. Základní charakteristiky státní sociální podpory a jejich změny od přijetí do ledna 1998. • Nárok na dávky má pouze občan a s ním společně posuzované osoby, kteří mají na území České republiky trvalý pobyt, do ciziny se dávky nevyplácejí. • V systému státní sociální podpory se netestuje majetek, ale jen příjmy občanů a rodin, a to jen u některých dávek. • Rodinu chápe systém státní sociální podpory jako soužití rodičů a nezaopatřených dětí ve společné domácnosti. Pouze u příspěvku na bydlení se do rodiny započítávají i jiné osoby a jejich příjmy. Od 1.1.1998 se zpřísňuje definice pro okruh společně posuzovaných osob tak, že společně jsou vždy posuzováni manželé, jejich nezletilé nezaopatřené děti a v případě zletilých dětí, jestliže rodiče a dítě jsou ve stejném bytě hlášeni k trvalému pobytu. Toto opatření bylo navrženo proto, že řada osob, v zájmu získání dávek státní sociální podpory, prohlašovala, že spolu trvale nežijí a společně neuhrazují náklady na své potřeby, i když toto tvrzení neodpovídalo skutečnosti.

• Za nezaopatřené dítě se považuje dítě do skončení povinné školní docházky a potom pokud se připravuje na budoucí povolání, nebo ze zdravotních důvodů nemůže pracovat ani se připravovat na povolání, nejdéle však do 26 let. Novelou přijatou v dubnu 1996 bylo se zpětnou platností od 1.1.1996 považováno za přípravu na budoucí povolání i studium na středních a vysokých školách v zahraničí a nezaopatřenost dítěte nekončí uzavřením manželství. • Dávky se poskytují podle přání oprávněné osoby na účet u některého z peněžních ústavů (banka, spořitelna), tedy bezhotovostně nebo v hotovosti (poštovní poukázkou) • Základním stavebním kamenem pro určení výše dávek i pro určení hranice příjmů občana či rodiny pro vznik nároku je životní minimum. Při jeho valorizaci dojde ke zvýšení dávek aniž o to musí klient žádat. Při zvýšení životního minima dochází k rozšíření počtu rodin, které mají nárok na dávku a téměř u všech dávek se zvyšuje jejich výše. • O dávky se musí žádat na předepsaném tiskopise. Do roku 1998 se o přídavek na dítě a příspěvek na dopravu žádalo každý rok, poté jen při vzniku nároku a každý rok se do stanovené doby (do 30.září) doloží výše příjmu rodiny a nezaopatřenost dítěte. O sociální příplatek a příspěvek na bydlení se do 1.4.1998 žádalo každé kalendářní čtvrtletí, poté jednou ročně a čtvrtletně se dokládají příjmy. • O dávkách rozhodují okresní úřady, místně příslušné podle místa trvalého pobytu oprávněné osoby. I. Dávky poskytované v závislosti na příjmu rodiny Přídavek na dítě Jde o základní dlouhodobou dávku pro rodiny s dětmi, která jim pomáhá krýt náklady spojené zejména s výchovou a výživou nezaopatřených dětí. Přídavek na dítě se v období do 30.9.1997 a po 31.12.1998 poskytuje ve třech úrovních v závislosti na příjmu rodiny v předchozím kalendářním roce a jeho výše se stanoví násobkem částky životního minima na osobní potřeby dítěte. Nezaopatřené dítě má v tomto období měsíčně nárok na přídavek na

dítě: a) ve zvýšené výměře, tj. ve výši 0,32 násobku částky životního minima na osobní potřeby dítěte, jestliže rozhodný příjem v rodině nepřevyšuje 1,10 násobek částky životního minima rodiny, b) v základní výměře, tj. ve výši 0,28 násobku částky životního minima na osobní potřeby dítěte, jestliže rozhodný příjem v rodině převyšuje 1,10 násobek částky životního minima rodiny, avšak není vyšší než 1,80 násobek životního minima rodiny, c) ve snížené výměře, tj. ve výši 0,14 násobku částky životního minima na osobní potřeby dítěte, jestliže rozhodný příjem v rodině převyšuje 1,80 násobek životního minima rodiny, avšak není vyšší než 3,00 násobek částky životního minima rodiny.

Pokud příjem rodiny převyšuje trojnásobek životního minima této rodiny, nárok na přídavek na dítě nevznikne. V období od 1.10.1997 do 31.12.1998 se poskytuje ve dvou úrovních, a to a) ve zvýšené výměře, tj. ve výši 0,27 násobku částky životního minima na osobní potřeby dítěte, jestliže rozhodný příjem v rodině není vyšší než 1,80 násobek životního minima rodiny, b) v základní výměře, tj. ve výši 0,14 násobku částky životního minima na osobní potřeby dítěte, jestliže rozhodný příjem v rodině převyšuje 1,80 násobek životního minima rodiny, avšak není vyšší než 2,20 násobek částky životního minima rodiny. Do zletilosti oprávněného dítěte se přídavek na dítě vyplácí osobě, která má dítě v přímém zaopatření, poté přímo nezaopatřenému dítěti Sociální příplatek Cílem této dávky je pomáhat rodinám s nízkými příjmy krýt náklady spojené se zabezpečováním potřeb jejich dětí. Nárok na sociální příplatek je vázán na péči o nezaopatřené dítě a na stanovenou hranici příjmu v rodině, která v předchozím kalendářním čtvrtletí nesmí převýšit 1,60 násobek životního minima rodiny. Výše sociálního příplatku je výrazně diferencována. Se zvyšujícím se příjmem rodiny se sociální příplatek postupně snižuje. Tímto řešením se ve výši sociálního příplatku odrazí vždy konkrétní příjmová situace v rodině. Různé sociální situace rodiny zvyšují sociální příplatek a současně rozšiřují i okruh oprávněných. Jde např. o péči o zdravotně postižené dítě, o dítě dojíždějící do střední nebo vysoké školy, dále se do výše sociálního příplatku rovněž promítá zdravotní postižení rodiče nebo osamělost rodiče. V červnu 1997 bylo zrušeno zúčtování sociálního příplatku, které mělo do konce srpna 1997 proběhnout u sociálního příplatku poskytovaného v období od 1.4.1996 do 31.3.1997 podle skutečných příjmů zjištěných z daňových přiznání za rok 1996. Příspěvek na bydlení Cílem této dávky je přispět na krytí nákladů na bydlení rodinám nebo jednotlivcům s nízkými příjmy. Diferencovaně přispívá rodinám na náklady spojené s bydlením, a to s přihlédnutím k jejich příjmové situaci a počtu osob, které v bytě žijí.

Nárok na příspěvek na bydlení má vlastník nebo nájemce, který je v bytě hlášen k trvalému pobytu, jestliže příjem v rodině v uplynulém kalendářním čtvrtletí nepřevýšil 1,4 násobek životního minima rodiny. Příspěvek na bydlení se poskytuje bez ohledu na to, v jakém bytě oprávněná osoba bydlí, tj. zda jde o byt obecní, družstevní, v soukromém vlastnictví anebo zda jde o byt ve vlastním domě a jaké jsou skutečné náklady na bydlení. Konstrukce příspěvku na bydlení je obdobná jako u sociálního příplatku a zajistí, aby všem rodinám se stejným příjmem a stejným složením rodiny náležel příspěvek na bydlení ve stejné výši. Příspěvek na dopravu Touto dávkou se v souvislosti se zrušením státních dotací na slevy na žákovském jízdném v autobusové a železniční dopravě přispívá rodinám na krytí nákladů na dojíždění nezaopatřeného dítěte do školy mimo místo obce, kde je dítě hlášeno k trvalému pobytu. Příspěvek na dopravu náleží dětem, které plní povinnou školní docházku, nezávisle na výši příjmu v rodině. Jestliže nezaopatřené dítě dojíždí na střední nebo vysokou školu, je příspěvek poskytován, jen jestliže rozhodný příjem v rodině nepřevýšil v uplynulém kalendářním roce dvojnásobek životního minima rodiny. Výše příspěvku na dopravu se stanoví procentem z částky, která odpovídá 40 násobku jednosměrného plného jízdného ve veřejné autobusové dopravě. Tato částka se vždy dvakrát do roka stanoví tak, aby výše příspěvku odpovídala výši jízdného. Zákon výslovně stanoví, že se příspěvek na dopravu neposkytuje v měsících červenci a srpnu. Výše příspěvku na dopravu je rozdílná podle toho, jakou školu dítě navštěvuje, jak často dojíždí do školy a do jaké vzdálenosti dojíždí. U denně dojíždějícího dítěte, které plní povinnou školní docházku, činí příspěvek na dopravu 30% stanovené částky. Pokud dítě denně dojíždí na střední nebo vysokou školu, poskytuje se příspěvek na dopravu ve výši 50% stanovené částky. Jestliže dítě nedojíždí denně, např. proto, že bydlí v internátu, na koleji nebo v podnájmu, pak, plní-li povinnou školní docházku, představuje měsíční příspěvek na dopravu 6 % stanovené částky. U středoškoláků v takovém případě příspěvek na dopravu činí 10 % stanovené částky, a vysokoškoláků 5 % stanovené částky. II. Dávky poskytované bez závislosti na příjmu Rodičovský příspěvek

Jde o dávku, která je určena rodiči v době, kdy z důvodu osobní péče o malé dítě nemůže být výdělečně činný, popřípadě jeho výdělečná činnost je omezena. Rodičovský příspěvek náleží rodiči, který celodenně osobně a řádně pečuje aspoň o jedno dítě do čtyř let věku. Pokud je však dítě dlouhodobě zdravotně postižené, náleží rodiči tato dávka do sedmi let věku dítěte. Do konce roku 1997 dítě, až na výjimky u zdravotně postižených dětí, nesmělo být umístěno v předškolním zařízení. Od 1.1.1998 náleží rodičovský příspěvek i když dítě navštěvuje předškolní zařízení pokud tato návštěva nepřevýší tři kalendářní dny v kalendářním měsíci. Rodičovský příspěvek náleží i při omezené výdělečné činnosti rodiče. Do konce roku 1998 bylo toto omezení alternativní, a to buď výší příjmu z této činnosti nebo délkou pracovního úvazku. Od 1.1.1998 je omezena výdělečná činnost pouze výší příjmu, která nesmí převýšit částku životního minima na výživu a ostatní osobní potřeby rodiče. Rodičovský příspěvek náleží ve výši 1,1 násobku částky životního minima na výživu a ostatní základní osobní potřeby rodiče. Zaopatřovací příspěvek Zaopatřovací příspěvek je dávka poskytovaná rodině vojáka v souvislosti s výkonem základní (náhradní) služby v Armádě České republiky, popřípadě výkonem civilní služby konané místo vojenské služby. Na zaopatřovací příspěvek má nárok nezaopatřené dítě vojáka bez dalších podmínek. Manželka vojáka má nárok na zaopatřovací příspěvek, jestliže pečuje o dítě do čtyř let jeho věku, popřípadě sedmi let věku, jde-li o dítě zdravotně postižené nebo je-li tato manželka invalidní anebo nemůže-li být z vážného důvodu výdělečně činná. Nárok na zaopatřovací příspěvek může mít rovněž osoba, které soud přiznal vůči vojákovi nárok na výživné nebo příspěvek na výživu, nebo která uzavřela s vojákem dohodu o placení výživného nebo příspěvku na výživu. Výše zaopatřovacího příspěvku je stanovena v částce 0,67 násobku částky životního minima na výživu a ostatní základní osobní potřeby oprávněné osoby. Dávky pěstounské péče Dávky pěstounské péče jsou celkem čtyři. Dvě měsíčně se opakující dávky, a to příspěvek na úhradu potřeb dítěte a odměna pěstouna a dvě dávky jednorázové, příspěvek při převzetí dítěte a příspěvek na zakoupení motorového vozidla.

Příspěvek na úhradu potřeb dítěte má pomoci krýt náklady na potřeby dítěte svěřeného do péče jiného občana v případech, kdy se vlastní rodiče o dítě nemohou nebo nechtějí starat. Výše příspěvku byla do konce roku 1997 stanovena na úrovni částky životního minima na výživu a ostatní základní osobní potřeby dítěte, kterému se dávka poskytuje, od 1.1.1998 ve výši 1,2 násobku této částky. Pro některé případy, kdy jsou náklady na uspokojování životních potřeb dítěte vyšší, např. z důvodu zdravotního stavu dítěte nebo dojíždění dítěte do školy, je částka tohoto příspěvku zvýšena. Odměna pěstouna je určitým způsobem společenské uznání osobě pečující o cizí dítě v pěstounské péči. Výše odměny pěstouna činí polovinu částky životního minima na výživu a ostatní základní osobní potřeby pěstouna. Účelem příspěvku při převzetí dítěte je přispět na nákup potřebných věcí pro dítě přicházející do náhradní rodinné péče obvykle z ústavní péče bez vlastních osobních věcí. Příspěvek náleží ve výši čtyřnásobku částky životního minima na výživu a ostatní základní potřeby dítěte. Na příspěvek na zakoupení motorového vozidla má nárok pěstoun, který má v pěstounské péči nejméně čtyři děti, pokud zakoupil osobní motorové vozidlo nebo měl náklady spojené se zajištěním nezbytné celkové opravy osobního vozidla. Vozidlo nesmí pěstoun používat pro výdělečnou činnost. Příspěvek náleží ve výši 70 % pořizovací ceny vozidla, resp. ceny opravy vozidla, nejvýše však 100.000 Kč. Přitom musí být dodržena podmínka, že součet takových příspěvků poskytnutých pěstounovi v období posledních deseti kalendářních let přede dnem podání žádosti o tuto dávku nesmí překročit 200.000 Kč. Vedle dávek pěstounské péče náleží dítěti a pěstounovi i další dávky státní sociální podpory (s výjimkou sociálního příplatku) jako např. přídavek na dítě, příspěvek na dopravu, rodičovský příspěvek atd. Porodné Porodné je dávka, kterou se matce jednorázově přispívá na náklady související s narozením dítěte. Porodné může náležet rovněž otci dítěte (pokud matka zemřela) nebo osobě, která převzala na základě rozhodnutí příslušného orgánu do své péče dítě mladší jednoho roku.

Výše porodného závisí na tom, jde-li o porod jednoho dítěte nebo o porod více dětí zároveň. Stanoví se jako součin částky životního minima na výživu a ostatní osobní potřeby dítěte nebo dětí a příslušného koeficientu, tj. 4 násobek, narodilo-li se jedno dítě, 5 násobek, narodily-li se zároveň dvě děti a 9 násobek, pokud se narodily tři nebo více dětí. Pohřebné Touto dávkou se přispívá na náklady související s vypravením pohřbu. Na pohřebné má nárok osoba, která vypravila pohřeb. Od 1.1.1998 musí být pohřeb vypraven v ČR nebo osoba, která zemřela musela mít v době smrti trvalý pobyt v ČR. Výše pohřebného je stanovena na rozdíl od ostatních dávek státní sociální podpory pevnou částkou, a to do konce roku 1997 ve výši 3000 Kč, od 1.1.1998 ve výši 5000 Kč. Aby tato pevná částka mohla být měněna operativně, nikoli pouze změnou zákona, je od 1.1.1998 vláda ČR zmocněna zvýšit svým nařízením částku pohřebného, vzroste-li úhrnný index spotřebitelských cen od posledního stanovení výše pohřebného o 20%. 5. Organizační zabezpečení výplaty dávek státní sociální podpory Ministerstvo práce a sociálních věcí vedle úpravy jednotlivých dávek v rámci systému státní sociální podpory souběžně zahájilo práce nad organizačním zabezpečením systému státní sociální podpory, protože ať již bude konkrétní podoba jednotlivých dávek jakákoliv, dosavadní plátci by nebyli sto poskytování zabezpečit správně, operativně a jednotně na celém území státu. Rovněž právní předpisy na ochranu osobních údajů byly na překážku ponechat výplatu dávek státní sociální podpory zejména v rukou zaměstnavatelů (vyplácejících dosud drtivou většinu dávek), kteří by tak disponovali znalostmi o soukromé situaci rodin svých zaměstnanců, např. o příjmové situaci celých rodin svých zaměstnanců, o zdravotním stavu jednotlivých členů rodiny o společném soužití v domácnosti či naopak o rozpadu rodiny. kromě toho, že bylo velmi obtížné zabezpečit utajení těchto informací, jejich znalost zaměstnavatelem by mohla poškodit pracovní kariéru zaměstnanců. V neposlední řadě i probíhající změny v hospodářské oblasti v souvislosti s privatizací a celou hospodářskou reformou, kdy dochází a bude docházet k mnoha změnám u jednotlivých zaměstnavatelů ( vznik, zánik, změna struktury , atomizace velkých podniků a pod.), nezaručuje pravidelnou výplatu dávek státní sociální podpory, možnost kontroly hospodaření se státními prostředky u jednotlivých měnících se subjektů apod.. Neexistence pracovišť, které by vyplácely státní dávky podle zákonných nároků a byly napojeny na státní rozpočet, byla časovým, ale i věcným limitem přestavby celého systému státní sociální podpory. Bylo třeba

vybudovat pracoviště vybavená jednak kvalifikovanými pracovníky, jejichž náplní by bylo rozhodování o výplatě státních dávek, jednak výpočetní technikou, propojenou na celém území s ostatními informačními systémy. Každé pracoviště bylo třeba hardwarově i softwarově vybavit tak, aby bylo kompatibilní se státním informačním systémem s cílem poskytovat mimo jiné i kontrolní informace k zamezení chybného nebo duplicitního vyplácení dávek. Tím, že jde o výplatu nárokových dávek, kde podmínky budou stanoveny zákonem a finanční prostředky dány státním rozpočtem, se vytváří optimální podmínky pro vysokou míru algoritmizace výpočtu dávek a pro použití výpočetní techniky při výplatě. Z dále uvedených materiálů je patrné jak se postupně měnily jednotlivé aspekty organizačního zabezpečení výplaty dávek státní sociální podpory a přechod na nový systém dávek. Je třeba připomenout, že prvním významným krokem v září 1990 bylo převedení provádění, řízení i kontroly nemocenského pojištění (včetně přídavků na děti) z orgánů odborů (ROH) na státní orgány v resortech práce a sociálních věcí. V říjnu 1992 byl připraven první pracovní materiál MPSV ČR, který se zabýval východisky a determinantami při volbě institucionálního řešení výplaty dávek státní sociální podpory, který uvažoval s tím, že nově vytvořený systém zajišťující výplatu dávek státní sociální podpory by měl sloužit i dalším systémům, a to sociální pomoci, takže klient najde pomoc v sociální oblasti na jednom místě. Významné je rovněž vymezení působení tohoto institutu jako sociální služby státu ve prospěch jeho občanů. Z pracovního materiálu „Východiska a determinanty volby alternativ institucionálního řešení výplaty dávek státní sociální podpory a sociální pomoci“ pracovní materiál MPSV ČR, říjen 1992 „2. Obecné pojetí soc. služby Svými aktivitami v sociální oblasti stát naplňuje jednu z významných ochranných rolí ve vztahu k občanům a současně se chrání před vznikem sociálního napětí a sociálními konflikty. Tím napomáhá politické průchodnosti transformačního procesu a zachování sociálního smíru. Sociální redistribuce a sociální pomoc jsou specifickou službou. Má-li být sociální politika adresnější, a tím i úspornější, vyžaduje poměrně početný aparát. Sociální služba ovšem není státní administrativou v pravém slova smyslu. Vybudování kapacitně dostatečné sociální služby proto nelze považovat za rozšiřování státní administrativy, ale jde o rozšíření služeb a garancí pro obyvatelstvo, o vytvoření podmínek pro účinnou sociální ochranu občanů a pro adresné, efektivní a úsporné vynakládání prostředků.

Minulý režim systematicky dlouhodobě potlačoval sociální službu s ohledem na ideologickou vizi o nepotřebě sociální péče. V důsledku toho je i současná kapacita referátů sociálních věcí na okresních úřadech zcela nedostatečná. Jedním z hlavních zjištění Mise Světové banky, která před jednáním o půjčce SAL analyzovala čs. záchrannou síť, bylo právě konstatování, že není vybudovaná kapacitně a profesionálně dostatečná administrativa, která by byla schopna adresně, a tím účelně vyplácet sociální pomoc. Proto se v závěrech z činnosti Mise a poté i v Memorandu a příloze k němu, objevily úkoly směřující k vybudování systému sociálních úřadů. Byl vysloven názor, že by na jednoho pracovníka těchto úřadů mělo připadnout 100 klientů soc. pomoci. Nyní jich je více než tisíc. 3. Nevyhnutelnost změny V minulém období se podařilo adekvátní sociální politikou, zejména vytvořením záchranné sociální sítě zachovat sociální smír a zabránit propadu velkých sociálních skupin do hmotné nouze. Nevznikl tak očekávaný tlak na sociální referáty. V současné době však dochází k situaci, v níž musí být celý systém státní sociální podpory a sociální pomoci transformován. Je tomu tak zejména z následujících důvodů. Sociální dávky, které se stávají součástí systému státní sociální podpory, a které byly dosud začleněny v systémech nemocenského pojištění, soc. péče a státních dávek byly vypláceny různými plátci (zaměstnavatel, sociální referát okresního úřadu, okresní správa sociálního zabezpečení, česká správa soc. zabezpečení). Nyní dochází k systémovému sjednocení těchto dávek a může proto nastat i žádoucí sjednocení míst výplaty. Jedním z nejvýznamnějších plátců byli zaměstnavatelé (v případě přídavků na děti). Na oblast okresu připadalo v minulých letech průměrně 80 plátců zaměstnavatelů. Transformace ekonomiky ovšem vede ke zmenšování velikosti podniků a změně vlastnických poměrů. V současné době připadá na 1 okres v průměru již 270 plátců. Přitom dnes vyplácejí přídavky na děti soukromým zaměstnavatelům a jejich zaměstnancům správy sociálního zabezpečení. Další totální přesun většiny podniků do nestátní sféry by nezvládly. Nebylo by zřejmě ani reálné zajistit kontrolu výplaty u tak velkého počtu plátců. Zkušenosti s výplatou SVP k nutnosti kontroly ovšem vedou. Jen kontrolu výplaty dávek v tříleté periodě zajišťovalo v systému nemocenského pojištění cca 1000 pracovníků. Současně dojde i k přeměně správ sociálního zabezpečení, které dosud vyplácely přídavky na děti, na nestátní orgány - sociální pojišťovny a další výplatu státních dávek bude třeba s nimi smluvně dohodnout a uhradit náklady s tím spojené. Nový systém budek zajištění vyšší adresnosti vyžadovat zkoumání více podmínek, a bude tudíž nutné složitější. Není možné požadovat na zaměstnavatelích, aby agendu některých státních dávek (např. přídavku na dítě, popř. sociálního příplatku) prováděli nadále bez úhrady správních nákladů s tím spojených. V současné době se řada dávek pro rodiny s dětmi vyplácí plošně, bez ohledu na skutečnou příjmovou situaci rodiny a vyplácí je zaměstnavatel (cca 23 tisíc zaměstnavatelů). Správy

sociálního zabezpečení vyplácely v roce 1992 přídavky na děti pouze 160 tis. příjemcům, což je 10 % z celkového počtu příjemců přídavků na děti. Jestliže však v novém systému bude k poskytnutí státních dávek třeba ověřit více podmínek a skutečností, vč. majetku občana, stane se taková činnost nákladnou a zaměstnavatel (dříve velký státní podnik a v budoucnosti malý soukromý podnikatel) buď nebude ochoten ji provádět nebo ji státu vyúčtuje. Kdyby si nárokoval např. jen 10 Kčs měsíčně na vyplácení dávek na 1 dítě, přišla by pouze výplata přídavku na dítě v ČR ročně na více než 320 mil. Kčs. Dosavadní systém je nejen plošný, ale také statický, jak ve vztahu k nutnosti přizpůsobovat se změnou právních nároků růstu životních nákladů či ekonomickým možnostem státu, ale také ve smyslu neschopnosti takové změny technickoorganizačně realizovat. Tato situace objektivně vede k nutnosti vytvoření příslušných pracovišť v regionech a naznačuje nutnost moderního pojetí těchto pracovišť a vybavení výpočetní technikou od samého počátku, což bude v důsledcích úspěšnější než improvizace s nutnými dodatečnými korekcemi. Okruh příjemců sociálních dávek se neustále, v důsledku zvýrazňující se sociální stratifikace, růstu životních nákladů a vývoje reálné mzdy, zvyšuje. K těmto faktům je třeba přiřadit i očekávané stoupající počty nezaměstnaných vyřazovaných z evidence úřadů práce a přecházejících na sociální podpory. To naznačuje nutnost zabezpečit dostatečnou kapacitu pracovišť a to již při celkovém koncipování těchto pracovišť. 4. Požadavky na nový systém Při formování nové koncepce organizace státní sociální podpory a sociální pomoci se vychází z toho, že oblast poskytování sociální pomoci a podpory je specifickou sférou státoprávní činnosti, při které stát nevystupuje jako mocenský státní orgán, ale jako subjekt poskytující občanovi služby ne v postavení nadřazeného, ale relativně rovnocenného subjektu, plně respektujícího postavení občana s jeho právy definovanými Listinou základních práv a svobod. Poskytování cílené sociální podpory a sociální pomoci však vyžaduje jednak vytvoření právního systému přesně definujícího práva občanů na státní sociální podporu a pomoc a současně vytvoření organizačních předpokladů, tj. jednotně působícího systému, personálně i technicky dostatečně vybaveného, který by naplnění práv občanů věcně garantoval. Zavedení státní sociální podpory podle návrhu zásad zákona o státní sociální podpoře a realizace koncepce sociální pomoci bude vyžadovat vytvoření nové profese - dávkových specialistů, jejichž náplní činnosti by byla výplata státních dávek sociální podpory a sociální pomoci. Výplatě jednotlivých dávek státní sociální podpory i sociální pomoci bude předcházet testování konkrétní situace občana, resp. rodiny. V současnosti se výplatou dávek plně zabývají z určité části kvalifikovaní sociální pracovníci. Obsahem jejich činnosti by však měla být sociální práce.

Základní podmínkou fungování systému je vybavení sociálních úřadů počítači a jejich propojení na celém území ČR s informačními systémy, zejména finančních úřadů, sociálních a zdravotních pojišťoven, ale i úřadů práce. Každý sociální úřad by měl být vybaven 1 větším počítačem (s dostatečně velkou kapacitou) a terminály, resp. osobními počítači pro dávkové specialisty. Využití výpočetní techniky a celorepublikové propojení pak skýtá možnosti dokonalé informace o fungování a provádění operativních změn. Důležitým požadavkem je, aby nově navržený systém státních dávek umožnil právě za využití počítačové techniky měnit svoji hmotnou úroveň při nezměněném právním uspořádání pomocí stanovených konstant od vysoce úsporné až po velmi štědrou. Takové změny mohou být důsledkem sociálně ekonomické situace státu a je třeba je zpravidla realizovat rychle. 5. Východiska a determinanty pro volbu institucionálního řešení výplaty státních dávek Při volbě institucionálního řešení výplaty státních dávek je vhodné zodpovědět mimo jiné následující otázky: a) Otázka obsahu činnosti plátce. Půjde o dávky vyplácené na principu státem organizované solidarity od majetných k nemajetným a od bezdětných k rodinám s dětmi. Vyplácené podle zákonných nároků a podmínek, ze státního rozpočtu a na úrovni, která bude vycházet ze společenského konsensu o nezbytném žádoucím sociálním přerozdělování. Dále půjde o výplatu dávek k zabezpečení základních životních potřeb občanů jako jedno z plnění práva na takovou pomoc podle Listiny základních práv a svobod. Třetí oblastí činnosti bude sociálně právní ochrana dětí a rodiny - tedy činnost, jíž stát kvalifikovaně chrání oprávněné zájmy sociálně ohrožených osob. b) Otázka řídících metodických a kooperačních vazeb Subjekt vykonávající výše naznačené činnosti vyžaduje nutně silné vazby k centru, a to jak v zájmu jednotného výkladu právních nároků, tak s ohledem na možné změny a na skutečnost financování této činnosti ze státního rozpočtu. S ohledem na potřebu uplatnění transparentnosti vazeb, zejména finančních, je třeba dát jedinou podřízenost na právní předpisy a nepřipustit podřízenost regionální autoritě, tj. obdobné postavení jako má finanční (berní) úřad k místním autoritám. Současně bude vzhledem k povaze věci, vyžadovat horizontální kooperativní vztahy s obdobnými odbornými agenciemi v regionu jako je finanční úřad, živnostenský úřad, orgán poskytující sociální služby. c) Otázka fenoménu decentralizace Decentralizaci nelze považovat za pozitivum absolutní, ale vždy musí stupeň decentralizace odpovídat povaze plněného úkolu. V tomto případě jde o jednoznačné, jednotné a korektní vyplácení "státních" peněz podle zákonných nároků. Decentralizaci je proto třeba spatřovat v přiblížení výplatních míst

občanu, nikoliv v připuštění decentralizovaného rozhodování o povaze, rozsahu a kvalitě činnosti. d) Otázka transparentnosti systému Je žádoucí, aby bylo i formálně zřejmé, co je v působnosti a odpovědnosti regionu a co je věcí státu. Nechť občan přesně ví, čeho se mu dostává "od státu" a co je výsledkem činnosti a péče regionu. Peněžní dávky by měl zřejmě distribuovat stát svými orgány sám, zatímco celý komplex sociálních služeb by měl být předmětem neomezené působnosti regionu. V řadě zemí (např. ve Velké Británii, kde je systém v zájmu jednotnosti a úspornosti velmi centralizován) jsou rozhodnutí sociálních úřadů o dávce vydávána na hlavičkovém papíru ministerstva soc. věcí. e) Otázka úspor Kvantitativní dimenze a předpokládaná kvalita (tedy personální a technická náročnost) musí být ve všech řešeních stejná. Vždy úsporná a racionální, umožňující adresnou výplatu, rychlou změnu a přizpůsobivost systému. Budeli dosaženo shody o racionálním vybavení (minimální standard), nemůže žádné z řešení výrazně uspořit. Vzhledem k tomu je pak otázka volby způsobu institucionálního řešení prakticky pouze otázkou optimality fungování systému, jeho ochrana před deformacemi, zvážení rizik a šumů. Otázku úspor je třeba posuzovat ze širšího pohledu a větší časové dimenze. Vytvořením soc. pracovišť a vynaložením startovacích nákladů získá stát jistotu, že v současnosti vynakládaných 27 mld. Kčs obdrží pouze skutečně potřební občané, přičemž získá i možnost operativně celoroční vynakládané objemy měnit. Současně získá věrohodný nezkreslený přehled o sociální situaci obyvatel a o zbytnosti nebo nezbytnosti dalších opatření v této oblasti. Stamilióny vynaložené na vytvoření úřadů mohou mít v krátké budoucnosti hodnotu miliard v úsporách v makroekonomickém měřítku. Vytvoření výplatních subjektů je nezbytný a nevyhnutelný výchozí akt pro rozvoj soc. politiky v demokratickém státě s tržní ekonomikou. 6. Alternativy řešení V zásadě lze uvést dvě čisté alternativy organizačního řešení (uspořádání) výplaty státních dávek sociální podpory a pomoci: a) Vytvoření systému samostatných státních sociálních úřadů, které by se zabývaly pouze výplatou dávek státní sociální podpory a pomoci a sociálně právní ochranou dětí a mládeže. Tyto samostatné úřady by byly vertikálně napojeny na centrum (Český sociální úřad) a měly horizontální kooperativní vazby na ostatní sociální úřady, ale i na úřady práce, finanční úřady apod., aby došlo k propojenosti finančních toků mezi centrem a sociálními úřady. b) Implantování činnosti výplaty státních dávek do všeobecné státní správy a ponechání tam sociálně právní ochrany dětí a mládeže, tj. do aparátu okresních úřadů (a to ať již jako zcela podřízená oddělení nebo samostatné útvary v rámci okresního úřadu).

Pozn.: Přiřazení výplaty dávek sociální pomoci k výplatě státních dávek do jednoho výplatního místa bude ještě předmětem jednání, což se týká obou variant, neboť dosud jsou dávky soc. pomoci poskytovány více subjekty. Samozřejmostí je vytvoření dislokovaných pracovišť ve větších sídlech okresu. Samostatné sociální úřady by bylo zřejmé snazší iniciativou centra jednotně vybudovat a vybavit a zákonnou cestou zavázat k plnění stanovených povinností v rámci vymezených pravomocí, jednotně je finančně řídit a metodicky vést a kontrolovat, a to vč. person. a technického vybavení. Pro zřízení samostatných úřadů svědčí i zkušenost, že sociální úseky bývalých národních výborů byly vždy v minulosti všeobecně podceňované. Pracovníci byli využíváni pro jiné účely národních výborů, rozpočtované finanční prostředky na sociální oblast byly často skutečně používány na jiné účely než na určenou sociální oblast a při snižování administrativy byly vždycky nejvíce redukovány. Podle zákona o okresních úřadech může navíc přednosta sám, pouze se souhlasem věcně nepříslušného min. vnitra, měnit organizační strukturu úřadu, a tedy redukovat počty pracovníků, množství finančních prostředků a technické vybavení využívat pro jiné úkoly okresního úřadu, čímž se zpochybňuje jistota adekvátního řešení. Okresní úřady totiž bezprostředně neodpovídají žádnému volenému samosprávnímu orgánu nebo zastupitelstvu. Z tohoto důvodu mají zřejmě přednostové okresních úřadů zájem na zachování co nejširší agendy ve své pravomoci. Vyvstává ovšem riziko uplatňování regionálních zájmů či politik při realizování politiky státu. Bude-li věcná činnost výplaty státních dávek nutně centrem přísně reglementována, vyvstává otázka, jaké zájmy mohou vést k odporu proti vytvoření samostatných úřadů a prosazování podřízení regionu. Náklady na vybavení pracovišť (personálem, výpočetní technikou apod.) musí být v obou alternativách shodné - jde v obou případech o zavedení nového systému, jehož účinné fungování vyžaduje patřičné nutné personální a technické vybavení s výhradním disponováním finančními prostředky, resp. vytvoření samostatného finančního trhu formou odděleného účtu a vedení evidence od ostatních agend okres. úřadu. Vznese-li se argument o možné úspoře v případě začlenění do již stávající administrativy obecních úřadů, může to být především na úkor žádoucího vybavení. V případě druhé alternativy, tj. rozšíření stávajících referátů soc. věcí na okres. úřadech by bylo nezbytné, aby si MPSV ČR v legislativě prosadilo vyšší pravomoci ve vztahu k těmto sociálním pracovištím, a to jak z hlediska ovlivňování počtu a kvalifikace sociálních pracovníků, tak jednotného materiálního vybavení pracovišť moderní výpočetní technikou. Samozřejmé je metodické řízení, školení pracovníků. Vláda by také musela stanovit jasná rozpočtová pravidla, tzn. vyčlenění účelových prostředků pro sociální oblast s tím, že nesmí být použity pro jiné účely, než je státní sociální podpora a sociální pomoc s možnostmi použít sankce při jejich nedodržování a rovněž

povinnost ztrátu plně nahradit tak, jak je to dnes u výplaty dávek nemocenského pojištění, jsou-li vypláceny zaměstnavatelem. To by naráželo na snahy o autarkii region. orgánů. Nevýhodou této alternativy je také ta skutečnost, že referáty soc. věcí by byly značně početné. Zvýšil by se opticky počet pracovníků státní administrativy, což není příznivé, ale ani pravdivé, protože sociální služba není administrativou, ale specifickou službou, jíž stát realizuje jednu ze svých významných rolí - sociální ochranu. Naopak převedení stávajících pracovníků z tohoto úseku z okresních úřadů sníží fakticky všeobecnou administrativu a vytvoří úřady o jejichž užitečnosti není pochyb. Závěr: Uvedené skutečnosti vedou k doporučení vytvořit systém státních sociálních úřadů a zahájit v tom směru další práce. Další postup bude obsahovat l. Dokončení návrhů hmotně právní úpravy dávek státní sociální podpory 2. Zadání projektu pro vytvoření těchto úřadů, včetně návrhu na soft- a hardwarové vybavení 3. Zadání konkursu na vybavení výpočetní technikou 4. Jednání o získání prostředků na vybavení.“ Uvedený návrh předpokládal v průměru 21 tis. příjemců dávek na jeden okres, což představuje potřebu zhruba 7600 pracovníků v ČR, která však zahrnuje nejen „dávkové specialisty“ vyplácející dávky státní sociální podpory a sociální pomoci, ale i pracovníky na úseku sociálně právní ochrany dětí a další úseky. Rozmístění těchto pracovníků do jednotlivých okresů se předpokládalo od 20 do 120 pracovníků, podle počtu klientů v jednotlivých okresech. V květnu 1994 byla zpracována modelová studie o optimálním řešení výplaty dávek státní sociální podpory jak z hlediska institucionálního zabezpečení, tak i z hlediska použití informačního systému, která byla formou grantu zadána firmě IBM. Tato modelová studie, analyzující jednotlivé aspekty vytvoření a fungování nových pracovišť poskytujících dávky státní sociální podpory se stala východiskem jednak pro rozpracování dalších návrhů organizačního zabezpečení výplaty dávek státní sociální podpory, jednak pro další postup při jeho faktickém zajišťování. Velmi cenné pro další postup při vytváření pracovišť zajišťujících výplatu dávek státní sociální podpory byly konzultace s pracovníky firmy Andersen Consulting, která měla zkušenosti s tvorbou pracovišť poskytujících všechny sociální dávky ve Velké Británii. Tyto konzultace vedly potom k zajištění celého informačního systému státní sociální podpory generálním dodavatelem, který koordinuje činnost subdodavatelů a zodpovídá za včasné a kvalitní zabezpečení informačního systému.

V červenci 1994 předložilo MPSV vládě materiál o organizačním zabezpečení výplaty dávek státní sociální podpory. Vláda jej 10. srpna projednala a přijala usnesení ( č.432/94), v němž souhlasila s navýšením pracovníků MPSV o 18 osob od 1.10.1994, kteří by se věnovali zavádění systému státní sociální podpory do praxe. Vláda dále uložila ministru práce a sociálních věcí, ministru financí a místopředsedovi vlády pověřenému řízením Úřadu pro legislativu a veřejnou správu ve spolupráci s ostatními členy vlády předložit poradě vybraných ministrů materiál, s návrhem organizačního zabezpečení výplaty dávek státní sociální podpory, sociální pomoci, event. dalších dávek vyplácených ostatními resorty a dále zvážit větší zapojení orgánů místní správy a samosprávy. Z materiálu „Návrh organizačního zabezpečení výplaty dávek státní sociální podpory,“projednaného 10.8.1994 vládou ČR. „1. Předkládací zpráva Výbory Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky vyslovily s dílčími připomínkami souhlas s vládním návrhem zásad zákona o státní sociální podpoře. Současně s přípravou paragrafového znění je nezbytné realizovat aktivity vedoucí k organizačnímu zabezpečení výplaty dávek státní sociální podpory. Předložený materiál charakterizuje aktuální situaci v realizaci sociální reformy a obsahuje harmonogram dalšího postupu věcného, Iegislativního a finančního zabezpečení systému státní sociální podpory. Návrh organizačního zabezpečení výplaty dávek státní sociální podpory byl v připomínkovém řízeni projednán se všemi ústředními orgány státní správy, s přednosty okresních úřadů, dále s odborovými organizacemi a Unii zaměstnavatelských svazů. Řada přednostů nemá k předloženému návrhu připomínky, někteří poukazují na problémy se zabezpečením prostor příp. kvalifikovaných pracovníků a doporučují, aby jim byly urychleně sděleny podrobnější pokyny k zabezpečení organizace výplaty dávek státní sociální podpory a legislativně zakotveny povinnosti spolupráce ostatních orgánů zejména finančních úřadů, úřadů práce, správ sociálního zabezpečení. Většina ministerstev nemá připomínky. Připomínky ostatních ministerstev jsou zpřesňující.Připomínkám ministerstva průmyslu a obchodu bylo vyhověno částečně, připomínky, které přesahují rámec tohoto materiálu, budou využity při dalších pracích na přípravě nového systému sociálního zabezpečení. Připomínky ministerstva financí na úpravu návrhu usnesení byly akceptovány. V materiálu je zapracována základní kvantifikace finančních prostředků na rok 1995 v rozdělení na ústředí a územní orgány a rámcová představa o potřebě finančních prostředků na fungování systému státní sociální podpory v roce 1996. Specifikace výdajů v roce 1995 podle jednotlivých okresních úřadů a magistrátů měst je součástí podkladů k návrhu rozpočtu na rok 1995.

2. Návrh organizačního zabezpečení výplaty dávek státní sociální podpory I. Základní cíle systému státní sociální podpory 1. Cílem státní sociální podpory je zabránit tomu, aby velké skupiny obyvatelstva propadly do chudoby a umožnit jim tak řešit dohodnuté sociální situace na společensky uznané úrovni. Systém je koncipován jako plné algoritmizovaný model, který umožní na základě výše jednotlivých parametrů, životního minima a příjmu určit individuální výši dávky i hranici příjmu, do níž je příslušná dávka poskytována. Prostřednictvím dávek, které se stanou součástí státní sociální podpory, se ze státního rozpočtu poskytuje ročně cca 23 mld Kč ve prospěch cca 1, 7 mil. příjemců. 2. Systém státní sociální podpory je součástí sociální reformy a bude zabezpečovat adresnou, cílenou a efektivní sociální podporu těm skupinám obyvatelstva, které se nacházejí v sociálních situacích, jejichž sociální závažnost je společensky akceptována a které tuto podporu skutečně potřebují. 3. V rámci navrhovaného systému státní sociální podpory bude poskytován přídavek na dítě, sociální příplatek, příspěvek při narození dítěte, rodičovský příspěvek, zaopatřovací příspěvek, příspěvek na pohřeb, příspěvek na bydlení, příspěvek na dopravu, jednorázový příspěvek a dávky pěstounské péče. V rámci tohoto systému budou poskytovány i dávky studentům vysokých škol. 4. Předpokladem fungování tohoto systému je opuštění korporativistického Bismarckova přístupu, kdy se sociální redistribuce uskutečňují prostřednictvím zaměstnavatele. lI. Informace o aktuálním stavu zabezpečení systému státní sociální podpory 1. Jednotlivé výbory Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR projednaly a s dílčími připomínkami odsouhlasily vládní návrh zásad zákona o státní sociální podpoře. Usnesení přijatá v jednotlivých výborech vyslovila se záměry návrhu souhlas, precizovala některá ustanovení předloženého návrhu, a část výborů navrhla, aby se některé dávky vyplácely bez ohledu na výši příjmu. V současné době je připravováno paragrafované znění zákona, které bude vládě předloženo v říjnu 1994. Předtím budou poradě ministrů předloženy k posouzení parametry rozhodné pro stanovení výše dávek a okruhu příjemců k datu účinnosti zákona. 2. Nezbytnou podmínkou pro zavedení systému státní sociální podpory je jeho organizační zabezpečení. 3. Zatímco ostatní součásti sociální ochrany obyvatelstva ( t. j. sociální pojištění a sociální pomoc) mohou využít již existující organizační základny, dávky, které se stanou součástí systému státní sociální podpory, jsou v současnosti vypláceny zejména zaměstnavatelskými organizacemi a v menší

míře také Českou a okresními správami sociálního zabezpečení. Vedle toho existují samostatné systémy jednotlivých ozbrojených složek. Nejvýznamnější dávku, přídavky na děti, vyplácí v současnosti zhruba 26 tis. plátců (zaměstnavatelských organizací). Pro zaměstnavatele představuje výplata sociálních dávek značný rozsah administrativně náročné práce, která s jejich vlastním posláním nesouvisí. Tato situace je s novým systémem státní sociální podpory neslučitelná. 4. Uplatňování adresnější sociální politiky předpokládá v porovnání se současným stavem vyhodnocování více údajů o sociálních a rodinných poměrech jednotlivých občanů, tyto informace však v řadě případů mají důvěrný charakter, nesouvisející s pracovní činnosti a jejich znalost na straně zaměstnavatele by mohla ovlivnit pracovní kariéru jednotlivých zaměstnanců. Je nezbytné změnit současný stav, kdy je stát při uskutečňování svých sociálně politických záměrů závislý na nestátních subjektech a jejich technických, personálních a kapacitních možnostech. Nově koncipovaný systém musí být jednotný na celém území státu, musí umožňovat státu získat rychle aktuální informace o změnách v sociální situaci příjemců a provádět účinnou kontrolu. 5. Systém státní sociální podpory je proto nezbytné nově organizačně zabezpečit a k výplatě dávek vytvořit v souladu s vládním návrhem zásad zákona na okresních úřadech a magistrátech měst příslušná pracoviště. Po jejich vytvoření se počet plátců sníží na cca 90 (a počet kontaktních míst na cca 500). Přitom se předpokládá, že pracoviště, která se budou zabývat poskytováním dávek státní sociální podpory, budou využita, zejména pokud se týká technického a personálního zajištění, i pro nově koncipovaný systém sociální pomoci a pro poskytování dávek určených ve prospěch zdravotně postižených občanů. 6. Organizační zabezpečení systému státní sociální podpory musí být připraveno v předstihu tak, aby k okamžiku zavedení nového systému bylo plně funkční. Navrhuje se systém zavádět postupně od 1. března 1995 tak, aby od 1.července 1995 mohla být poskytována část dávek a od 1. ledna 1996 všechny dávky podle nových principů. 7. Ze všech výše uvedených důvodů je třeba považovat organizační zabezpečení systému státní sociální podpory za limitující článek uskutečnění sociální reformy v této oblasti. Pro usnadnění tohoto kroku proto budou k vybudování pracovišť pro výplatu státních dávek vytvořeny podmínky centrem. Navrhuje se zabezpečit jednotné programové vybavení, poskytnout příslušnou počítačovou techniku, potřebné komunikační vazby a zabezpečit zaškolení pracovníků. Pro uspořádání a kapacitní rozsah těchto pracovišť budou vytvořeny technické a právní předpoklady tak, aby dávky státní sociální podpory byly na celém území státu poskytovány za stejných podmínek. K tomu účelu budou vypracovány podklady pro zajištění jednotného prostorového, technického a personálního vybavení. Prvním krokem, který byl již realizován, je modelová studie, která na základě analýzy četnosti dávek a pracnosti jejich poskytování umožnila navrhnout organizaci

výše uvedených pracovišť, způsob jejich činnosti a kvantifikovat základní standardy technického, prostorového a personálního vybavení. III. Návrh postupného zavedení systému státní sociální podpory 1. Konečným cílem za vedení systému státní sociální podpory je, aby k 1.1. 1996 byly všechny dávky náležející do systému státní sociální podpory transformovány tak, aby se mohly stát nástrojem adresné sociální politiky a byly vypláceny státními orgány. 2. Navrhuje se realizovat postupné dílčí kroky ve dvou základních rovinách: - postupně u jednotlivých dávek změnit konstrukci podle principů nového systému; v tomto směru jde jak o omezení nároku na dávku výší příjmu, tak o převedení těchto dávek na státní dávky - postupně v krocích změnit plátce jednotlivých dávek, čímž dojde k vhodnému časovému rozložení realizace celého transformačního procesu. S ohledem na výše uvedené záměry se navrhuje: - k 1. 7. 1995: a) transformovat přídavky na děti, které jsou dávkou nemocenského pojištění, výchovné k důchodům, které je dávkou důchodového zabezpečení popř. dávkou nemocenské péče v ozbrojených službách, na dávku státní "přídavek na dítě" a podmínit jeho poskytování výší příjmu rodiny, b) přídavek na děti vyplácet nadále prostřednictvím dosavadních plátců, t. j. zaměstnavatelů (pro zaměstnance) a okresních správ sociálního zabezpečení (pro osoby samostatně výdělečně činné, nezaměstnané a zaměstnance malých závodů) a pro příslušníky ozbrojených sborů ponechat vlastní systémy. Plátce dnešního výchovného k důchodům, jimž je dosud Česká správa sociálního zabezpečení (ČSSZ) a systémy ozbrojených složek, změnit a pověřit výplatou této dávky (včetně příplatku k výchovnému) okresní úřady, c) státní vyrovnávací příspěvek dětem vyplácet nadále prostřednictvím dosavadních plátců, avšak státní vyrovnávací příspěvek, dosud vyplácený ČSSZ a systémy ozbrojených složek k výchovnému k důchodu vyplácet již prostřednictvím okresních úřadů spolu s novým přídavkem na děti, d) rodičovský příspěvek, zaopatřovací příspěvek, příspěvek při narození dítěte a příspěvek na pohřeb upravit již podle nového systému a výplatu převést na okresní úřady. - k 1.1.1996: a) plátcem všech dávek státní sociální podpory bude okresní úřad, b) státní vyrovnávací příspěvek bude transformován na sociální příplatek a v souladu s principy návrhu zásad zákona budou zavedeny nové státní dávky (tzn. příspěvek na bydlení a příspěvek na dopravu).

IV. Hlavní determinanty navrhovaného postupu 1. S ohledem na nezbytnou legisvakanci je potřebné přijmout zákon o státní sociální podpoře nejpozději do konce roku 1994, přičemž o formě organizačního zabezpečení výplat je nutno rozhodnout neprodleně. Dávky státní sociální podpory budou vyplácet okresní úřady, které k tomuto účelu vytvoří organizační předpoklady. Obdobným způsobem je nezbytné vytvořit příslušná pracoviště i na jednotlivých magistrátních úřadech. 2. V období od 1. 3. do 1. 7. 1995 bude náplní činnosti příslušných pracovišť okresních úřadů postupné převzetí údajů o souboru vyplácených dávek od stávajících plátců a vytvoření všech organizačních předpokladů pro zabezpečení jejich výplaty od 1. 7. 1995. Následně od 1. 7. do 31. 12. 1995 budou postupně přebírány od dosavadních plátců informace o souboru příjemců přídavků na děti (na jeden okres připadá dnes průměrně 23 tis. vyplácených dávek). Postupně se bude zvyšovat počet pracovníků a zkvalitňovat technické vybavení pracovišť tak, aby k 1. 1. 1996 byly vytvořeny všechny předpoklady k zabezpečení výplaty přídavků na děti, sociálního příplatku a nově zaváděných dávek. Podrobný harmonogram jednotlivých úkolů je v části 3. 3. Je nezbytné v předstihu vytvořit v rámci ministerstva práce a sociálních věcí organizační předpoklady k zabezpečení koordinace postupu prací při realizaci systému státní sociální podpory. K tomuto účelu je třeba vytvořit realizační tým v počtu 6 pracovníků (v rámci současného stavu počtu pracovníků) a k 1.1.1994 posílit počet pracovníků MPSV na detašovaných pracovištích v bývalých krajských městech o 18 pracovníků. V této souvislosti bude třeba zvýšit závazný limit počtu pracovníků MPSV o 18, závazný ukazatel mzdových prostředků o 604 tis. Kč a posílit rozpočet kap. 313 na rok 1994 o 604 tis. Kč na výdaje na mzdové prostředky a 225 tis. Kč na věcné výdaje. Tito pracovníci budou zajišťovat realizaci nového systému státní sociální podpory v příslušných regionech. Detašovaná pracoviště MPSV se stanou zárodkem pro budoucí metodické, kontrolní a odvolací místo v systému státní sociální podpory. 4. Ve státním rozpočtu na rok 1995 je nezbytné zabezpečit finanční prostředky potřebné k realizaci systému státní sociální podpory, a to jak u okresních úřadů, tak v ministerstvu práce a sociálních věcí ČR. Celkově se předpokládá, že počty pracovníků okresních úřadů bude třeba zvýšit v průběhu roku 1995 o 2905 pracovníků. S převedením pracovníků okresních správ sociálního zabezpečení, kteří dosud poskytují dávky zařazené do státní sociální podpory, nelze počítat, vzhledem k rozšiřující se agendě v oblasti nemocenského a důchodového pojištění pracovníků malých podniků (do 25 zaměstnanců). Předpokládá se postupná realizace zavádění nového systému tak, že k zabezpečení jednotlivých úkolů je nezbytné, aby z celkového uvedeného počtu:

- k 1.3.1995 pracovalo již cca 900 pracovníků, - k 1. 7.1995 pracovalo již cca2 000 pracovníků, - k 1.10.1995 pracovalo již cca 2 900 pracovníků. Počet pracovníků MPSV bude třeba v průběhu roku 1995 zvýšit postupně o 80 pracovníků na agendu odvolacího řízení. Pro rok 1995 to znamená zajistit mzdové prostředky a věcné výdaje na 40 pracovníků (přepočteno na plně zaměstnané). 5. K zabezpečení jednotného, adresného, kontrolovatelného a efektivního vyplácení státních dávek je třeba k vybavení jednotlivých pracovišť zabezpečit: - jednotné programové vybavení pro všechny úrovně zpracování, - vybavení těchto pracovišť prostředky výpočetní techniky s přihlédnutím k současnému technickému vybavení těchto pracovišť - postupné vybavení pracovišť prostředky komunikační techniky v návaznosti na řešení a vývoj telekomunikací. 6. Základ pro další postup v organizaci, odhad kapacit, nákladů a technické vybavení jednotlivých pracovišť představuje již zpracovaná modelová studie. Vzhledem k předpokládanému rozsahu prací, krátkosti termínu a ve shodě se závěry studie, MPSV navrhuje celkovým zabezpečením projektu pověřit specializovanou firmu, která bude vybrána na základě výběrového řízení a která bude plnit funkci generálního dodavatele celého projektu organizačního zabezpečení státní sociální podpory. V souladu se Zásadami pro širší uplatnění zadávání veřejných zakázek formou soutěže, schválenými usnesením vlády České republiky ze dne 24. června 1992 č. 458, bude příslušná zakázka realizována formou užší soutěže, t. j. jmenovitým vyzváním uchazečů, dle čl. 3a) přílohy k cit. usnesení vlády. 7. Vstupní náklady v roce 1995 na technické zabezpečení projektu jsou kvantifikovány na cca 800 mil. Kč a provozní náklady, vzhledem k postupnému zavádění systému na 491,2 mil. Kč, celkem tedy 1291,2 mil. Kč. Na provozní výdaje okresních úřadů a magistrátů měst připadá 476,2 mil. Kč. Jedná se o výdaje na mzdové prostředky a věcné výdaje pro 2905 zaměstnanců, kteří budou v průběhu roku 1995 postupně přijímáni. Prostředky ve výši 15 mil. Kč jsou určeny pro MPSV, a to na mzdové prostředky a věcné výdaje pro pracovníky detašovaných pracovišť a na školení pro pracovníky, kteří budou vykonávat dávkovou agendu státní sociální podpory. 8. Provozní výdaje v roce 1996 jsou rámcově odhadovány částkou 1 mld. Kč. V převážné míře budou realizovány v oblasti územních rozpočtů. Z kap. 313 MPSV budou vynakládány pouze výdaje spojené s činností detašovaných pracovišť ministerstva.

Vývoj výdajů na zdokonalení informačního systému po roce 1995 bude determinován finančními možnostmi státního rozpočtu a technickými předpoklady, resp. rozvojem např. v oblasti telekomunikací. Výdaje na organizační zabezpečení státní sociální podpory budou kompenzovány úsporou výdajů na státní dávky, které budou poskytovány za zpřísněných podmínek podle příjmové situace příjemců. Roční úspora dávkových výdajů zavedením nového systému (bez započítávání nových dávek, t. j. příspěvku na bydlení a příspěvku na dopravu) bude představovat podle zvolených parametrů 2, 4 až 4, 7 mld. Kč. Podmínkou vzniku této úspory je však zavedení a provozování dobře fungujícího systému. 9. U vlastní výplaty dávek se předpokládá ve většině případů (u cca 90 % příjemců) bezhotovostní styk. Náklady s ním spojené budou představovat v ročním vyjádření cca 23 mil. Kč a budou hrazeny ze státního rozpočtu. 3. Harmonogram věcného, legislativního a finančního zabezpečení systému státní sociální podpory 1. Návrh organizačního zabezpečení výplaty dávek státní sociální podpory, jeho předložení vládě. Termín: srpen 1994 Zabezpečí:MPSV 2. Pokyny pro přednosty OkÚ a primátory hl. města Prahy, Brna, Ostravy a Plzně k zabezpečení organizace výplaty dávek státní sociální podpory podle usnesení vlády ČR. Termín: do 15.10.1994 Zabezpečí: MPSV, MV 3. Předložení paragrafovaného znění zákona o státní sociální podpoře vládě ČR. Termín: říjen 1994 Zabezpečí: MPSV 4. Posílení detašovaných pracovišť MPSV ČR o 18 pracovníků pro zabezpečení koordinace a metodiky při tvorbě pracovišť okresních úřadů a příslušných úřadů v hl. městě Praze, Brně, Ostravě a Plzni. Termín: říjen 1994 Zabezpečí: MF, MPSV 5. Vytvoření pracovišť příslušných k poskytování dávek státní sociální podpory, a to jak z hlediska personálního, tak i z hlediska prostorového, technického a provozního zabezpečení, a to ve 3 etapách.

Termín: 1. etapa: do 1. 3.1995 2. etapa: do 1. 7.1995 3. etapa: do 31.12.1995 Zabezpečí: přednostové OkÚ a primátoři hl. města Prahy, Brna, Ostravy a Plzně 6. Poskytování dávek státní sociální podpory podle nového systému ve 2 etapách. Termín: 1. etapa: 1. 7.1995 2. etapa: 1.1.1996 Zabezpečí: OkÚ a příslušné úřady hl. města Prahy, Brna, Ostravy a Plzně.“ Ke splnění uloženého úkolu byly analyzovány dávky ze všech ostatních systémů a bylo zvažováno, zda jejich charakter, okruh příjemců, podmínky nároku a řízení o nich umožňuje, aby je mohl vyplácet jeden orgán. Výsledkem byl materiál předložený poradě vybraných ministrů. Tato porada se organizačním zabezpečením výplaty dávek státní sociální podpory zabývala dne 26.9.1994, vyslovila s navrženým systémem koncepčně souhlas a uložila ministru práce a sociálních věcí prověřit ještě náklady na zavedení systému státní sociální podpory, možnosti jejich rozložení v čase a možnosti využití úspor, včetně programu PHARE. Z materiálu „Návrh organizačního zabezpečení výplaty dávek státní sociální podpory a sociální pomoci“, projednaného na poradě vybraných ministrů dne 26.9.1994: „I. Na základě závěrů z jednání vlády k návrhu organizačního zabezpečení výplaty dávek státní sociální podpory (usnesení vlády č.432/1994) připravil místopředseda vlády a ministr financí, místopředseda vlády a vedoucí Úřadu pro legislativu a vnitřní správu, ministr práce a sociálních věcí a ministr vnitra společný materiál o možnostech organizačního zabezpečení výplaty státních dávek. Po zvážení výhod a nedostatků možných variant řešení došlo k jednoznačné shodě v tom, že optimální formou řešení v současné době je poskytování těchto dávek prostřednictvím okresních úřadů tak, jak bylo navrženo v materiálu pro jednání vlády. II. Systémy státní sociální podpory a sociální pomoci budou zajišťovat poskytování sociálních dávek občanům a rodinám v závislosti na jejich příjmové resp. majetkové situaci. tak dojde k realizaci jednoho ze stěžejních bodů programového prohlášení vlády, tj. k přechodu od plošného poskytování dávek k adresnému a tedy ve svém důsledku i efektivnějšímu poskytování podory těm skupinám obyvatelstva, které tuto podporu skutečně potřebují.

Tato zásadní systémová změna bude však vyžadovat, aby pro poskytování dávek bylo, v porovnání se současným stavem, zkoumáno více podmínek. jedná se zejména o zkoumání: - výše příjmů občana a jeho rodiny, včetně zdravotního stavu, přípravy dítěte na povolání a pod., pro poskytování dávek státní sociální podpory, - celkové majetkové situace občana a jeho rodiny (vč. výše příjmu) a jejich schopnosti zlepšit svoji sociální situaci vlastním přičiněním (zvýšení příjmu, prodejem majetku a pod.) pro poskytování dávek sociální pomoci. Zkoumáním těchto podmínek nelze pověřovat zaměstnavatele, a to především s ohledem na skutečnost, řada podmínek rozhodných pro přiznání dávek podléhá ochraně osobních údajů a zaměstnavatel k nim nemá mít přístup. Dávky budou financovány ze státního rozpočtu; proto by jejich výplatou měl být pověřen státní orgán tak, aby byla v plném rozsahu zabezpečena jednoznačnost finančních toků, vč. příslušných kontrolních mechanismů. Schválené zásady zákona o státní sociální podpoře (usnesení vlády č.690/1993) stanoví, že dávky státní sociální podpory budou vyplácet okresní úřady. toto řešení bylo akceptováno při projednávání návrhu zásad jednotlivými výbory Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, rovněž přednostové okresních úřadů s tímto postupem souhlasí a jsou připraveni výplatu státních dávek realizovat. Rovněž v návrhu zásad zákona o sociální pomoci se navrhuje výplatou příspěvku na živobytí pověřit okresní úřady. tento záměr nebyl při jednání vlády o tomto návrhu dne 4.7.1994 zpochybněn. K rozhodujícím výhodám výplaty dávek státní sociální podpory a sociální pomoci prostřednictvím okresních úřadů tohoto řešení patří: - navrhovaný postup není limitován otázkami územně správního uspořádání, - navrhované řešení zabezpečuje důsledné oddělení činnosti státu a samosprávných orgánů v sociální oblasti, - možnost využít již stávající organizační prvky (okresní úřady již v současné době některé sociální dávky poskytují - dávky pěstounské péče, dávky zdravotně postiženým občanům), - navrhované řešení je natolik modulární, že umožní v budoucnosti even. vytvoření jediného orgánu v rámci okresu, který bude vyplácet dávky ze všech sociálních systémů. V současnosti je potřeba jako první krok organizační aktivity tyto moduly, které jsou natolik organizačně, technicky a legislativně odlišné, vytvořit, - přednostové okresních úřadů jsou „vládní úředníci“ a lze od nich striktně vyžadovat uplatňování sociálně politických záměrů státu jak z hlediska obsahu, tak i z hlediska zabezpečení standardu personálního a technického vybavení, - okresní úřady jako státní orgány mohou navazovat potřebné komunikační vztahy (zejména s finančními, pozemkovými a živnostenskými úřady, soudy, správou sociálního zabezpečení a úřadem práce) a získávat od nich informace potřebné pro přiznání státních dávek,

- budou vytvořeny předpoklady pro přesné definování řídících vazeb, finančních toků, vztahů metodického vedení a kontroly, omezení duplicit a zneužívání vyplácených dáve, - v porovnání se současným právním stavem dojde k podstatnému snížení plátců jednotlivých dávek (26 tis. zaměstnavatelů v současné době oproti cca 90 výplatním místům v rámci nového systému), okresní úřady si přitom mohou vytvářet kontaktní místa pro sběr žádostí o dávku a rozhodování podle poptávky v rámci příslušného okresu ( předpokládá se vznik cca 460 kontaktních míst). Určitou nevýhodou tohoto řešení je, že při aplikaci správního řádu budou o odvoláních občanů rozhodovat detašovaná pracoviště MPSV tak, jako je tomu i dnes obecně při posuzování odvolání občanů proti rozhodnutí okresního úřadu. III. Dalšími variantami organizačního zabezpečení je výplata dávek prostřednictvím pověřených obecních úřadů, vytvoření samostatného státního sociálního úřadu, případně i ponechání výplaty dávek u zaměstnavatelů. V případě, že výplatou dávek státní sociální podpory a sociální pomoci budou pověřeny pověřené obecní úřady, dojde k oslabení role státu v sociální oblasti, k posílení významu místní samosprávy, přičemž ale nebude zabezpečena jednoznačnost finančních toků (samospráva by rozhodovala o poskytnutí prostředků ze státního rozpočtu). Toto řešení bude znamenat zvýšení počtu rozhodovacích míst, vyvolá vyšší administrativní náklady a ztíží kontrolu hospodaření se státními prostředky. Ve svém důsledku dojde ke konzervaci nedostatků zjištěných Nejvyšším kontrolním úřadem v závěru loňského roku při kontrole používání prostředků státního rozpočtu v oblasti sociální potřebnosti. vytvořením samostatného státního úřadu dojde k poskytování všech sociálních dávek ( s výjimkou důchodových dávek) ze všech sociálních systémů z jednoho místa. Tento postup bude pro naprostou odlišnost jednotlivých systémů (zejména z hlediska okruhu příjemců dávek, jejich charakteru, místní příslušnosti orgánů a procesních pravidel) vyžadovat např. vybudovat na České a okresních správách sociálního zabezpečení nový samostatný úsek (modul), který by nebyl vázán na dosavadní úseky nemocenského a důchodového zabezpečení. Náklady na prostorové, technické a personální vybavení jsou v plném rozsahu srovnatelné s budováním pracovišť pro výplatu státních dávek u okresních úřadů, vč. potřeby vybudování kontaktních pracovišť. Limitujícím faktorem tohoto řešení je však převod výběru pojistného na sociální zabezpečení a státní politiku zaměstnanosti za správ sociálního zabezpečení na finanční úřady tak, jak tento příspěvek byl spolu s ostatními daněmi odváděn do jednoho výplatního místa.

V případě, že výplatou státních dávek budou i nadále pověřeni zaměstnavatelé , nebude zabezpečeno požadované kvalifikované personální a technické vybavení, jednotné provádění, důsledná kontrola hospodaření se státními prostředky, systém ztratí svoji operativnost. Náklady na výplatu státních dávek budou, v případě poskytnutí potřebných podkladů ze strany státu, podstatně vyšší v porovnání s organizační zabezpečením výplaty dávek jinými formami. V případě, že bude rozhodnuto ponechat výplatu dávek státní sociální podpory i nadále u zaměstnavatelů, jeví se jako nezbytné za tuto službu zaměstnavatelům platit. V případě, že by stát platil za výplatu jedné dávky zaměstnavatelem příjemci 10 - 15 Kč, potom by celkové náklady dosáhly úrovně cca 0,6 - 0,8 mld Kč, přičemž pouze mzdové náklady na kontrolu správnosti výplat by činily dalších více než 0,3 mld Kč. IV. Celkové jednorázové pořizovací náklady, související s vybudováním sítě pracovišť na okresních úřadech v roce 1995, by dosáhly úrovně cca 1,29 mld Kč, roční provozní náklady na zabezpečení fungování sytému by se měly v roce 1996 pohybovat zhruba na úrovni 1,0 mld Kč. V letošním roce se předpokládá, že na dávky, které budou poskytovány jen v rámci státní sociální podpory, bude vynaloženo cca 24 mld Kč. V případě, že by jednotlivé parametry nového systému byly nastaveny tak, aby na dávky nemělo nárok cca 10% ze stávajícího okruhu příjemců, potom je zřejmé, že navrhované organizační uspořádání výplaty státních dávek je ekonomicky efektivní, neboť prostředky uspořené tím, že dávky nebudou poskytovány nejbohatším rodinám v plném rozsahu, pokryjí již startovací a provozní náklady tohoto systému. Za předpokladu, že v současné době vykonává agendu spojenou s výplatou sociálních dávek u každého zaměstnavatele pracovník po dobu cca třetiny svého pracovního úvazku, potom v současné době se touto oblastí zabývá zhruba 9 tis. pracovníků. Navrhovaný systém výplaty dávek státní sociální podpory proto bude znamenat cca 67%úsporu počtu pracovníků v porovnání se současným právním stavem. V. Na základě těchto zkušeností se proto navrhuje: 1. nadále rozpracovávat variantu řešení výplaty dávek státní sociální podpory prostřednictvím okresních úřadů s cílem dosáhnout maximální modularity organizace celého sociálního systému, 2. rozhodnout o posílení počtu pracovníků okresních úřadů o cca 2900 osob, 3. při přípravě státního rozpočtu na rok 1995 vytvořit finanční předpoklady pro organizační zabezpečení výplaty dávek státní sociální podpory, 4. poskytnout přednostům okresních úřadů podrobné organizační pokyny k zabezpečení jednotných standardů technického, prostorového a personálního vybavení pracovišť, poskytujících státní dávky.“

Konkrétní rozhodnutí o organizačním zabezpečení výplaty dávek státní sociální podpory padlo až s přijetím návrhu zákona o státní sociální podpoře v polovině prosince 1994 (usnesení vlády č. 702/1994). Vláda schválila navýšení pracovníků MPSV (detašovaných pracovišť, která by měla zajišťovat metodiku, kontrolu a odvolací řízení vůči okresním úřadům) celkem o 80 pracovníků s tím, že toto navýšení bude postupné k 1.březnu, 1.červenci a k 1.říjnu 1995. V těchto termínech by postupně mělo dojít i k zvýšení počtu pracovníků okresních úřadů a magistrátů měst Brna, Ostravy a Plzně a magistrátu hlavního města Prahy celkem o 2905 pracovníků, přitom příloha k usnesení vlády obsahovala přesný rozpis počtu pracovníků a věcných a personálních nákladů na jednotlivé okresy. Vzhledem k tomu, že vytvoření pracovišť a informačního systému pro tak rozsáhlý dávkový systém vyžadovalo alespoň půl roku času, již v říjnu 1994 proběhlo výběrové řízení o vybavení okresních úřadů informačním systémem, které jako generální dodavatel vyhrála firma Compaq s.r.o., která jej také se svými subdodavateli včas dodala. Vybavení okresních úřadů technikou a odpovídajícím programovým vybavením umožnilo, aby poskytování dávek státní sociální podpory bylo prakticky plně automatizováno a komputerizováno a proto bylo schopno neprodleně reagovat na změny rozhodné pro nárok a výši dávek, např. upravit výši dávek po valorizaci životního minima, při dosažení určitého věku dítěte a pod a dále, což je velmi významné, program umožňuje kontrolu duplicitního vyplácení dávek. V poměrně krátké době bylo třeba vyškolit pracovníky okresních úřadů, kteří budou poskytovat dávky státní sociální podpory, a to nejen o věcné náplni zákona o státní sociální podpoře, správním řádu a dalších souvisejících předpisech, ale i v práci s osobními počítači a s připraveným programem. Takové vybavení okresních úřadů technikou, programy a odborným personálem rovněž umožňuje, že jsou okresní úřady schopny v krátkém čase poskytovat i nově zaváděné dávky, které úzce s dávkami státní sociální podpory souvisejí, např. v roce 1997 tzv. příspěvek na nájemné a příspěvek na teplo podle zákona č.75/1997 Sb., a zákona č.132/1997 Sb. 6. Analýza působení státní sociální podpory Článek „Zamyšlení nad adresností systému státní sociální podpory „,J. Dlouhý, Sociální politika „1. Úvod Dávky, které jsou dnes poskytovány v rámci systému státní sociální podpory, byly v uplynulém období poskytovány z různých sociálních systémů,

jejich právní úprava byla nepřehledná a v řadě případů neodpovídala potřebám současného vývoje. V souvislosti s valorizačními úpravami byly proto v 1. polovině 90. let postupně měněny základní principy jejich konstrukce tak, aby zavedení systému státní sociální podpory do praxe bylo pokud možno co nejjednodušší. Cílem tohoto postupu bylo: • sjednotit dávky poskytované rodinám s dětmi do jednoho systému (např. přídavky na děti byly dávkou nemocenského pojištění, výchovné k důchodům dávkou důchodového zabezpečení, rodičovský příspěvek byl státní dávkou, příspěvek při narození trojčat byl dávkou sociální péče); • nově definovat základní podmínky a principy jednotlivých dávek, důraz přitom položit na transformaci nejvýznamnějších dávek, tj. přídavku na děti a státního vyrovnávacího příspěvku; • nově řešit ty sociální situace, které dosud nebyly řešeny (nově byl konstruován příspěvek na bydlení a příspěvek na dopravu). Vedle změny konstrukce jednotlivých dávek bylo přistoupeno i ke změně jejich plátce. V uplynulém období byly tyto dávky vypláceny zaměstnavatelskými organizacemi a okresními správami sociálního zabezpečení (pro pracovníky malých závodů, OSVČ a nezaměstnané). Počet zaměstnavatelských subjektů se s postupující ekonomickou transformací soustavně zvyšoval (z cca 8 tis. na počátku roku 1990 na cca 33 tis. v roce 1995), kontrola správnosti poskytování jednotlivých dávek se stávala obtížně zvládatelnou. Vzhledem k tomu, že přechod od plošného poskytování dávek k adresnému systému je doprovázen sledováním a vyhodnocováním většího množství údajů, bylo nezbytné jako limitující faktor zavedení celého systému, pověřit výplatou těchto dávek okresní úřad jako nejnižší článek státní správy. Návrh zákona o státní sociální podpoře schválila vláda dne 14. 12. 1994. Podle tohoto návrhu byly s výjimkou dávek pěstounské péče testovány všechny dávky. V průběhu koaličního jednání, před schválením zákona Poslaneckou sněmovnou Parlamentu, došlo k zásadním úpravám vládního návrhu zákona (poskytování rodičovského příspěvku, zaopatřovacího příspěvku, porodného a pohřebného plošně bez ohledu na příjem společně posuzovaných osob, prodloužení doby poskytování rodičovského příspěvku, zásadní úprava přídavku na dítě, hranice příjmu pro poskytování příspěvku na bydlení byla zvýšena na 1,4 násobek životního minima rodiny a tím se zvýšil nejen počet příjemců, ale i celková výše těchto dávek), čímž došlo k částečnému snížení adresnosti systému a ke zvýšení výdajů na dávky o cca 2,4 mld. Kč v r. 1996. Na základě poslaneckých návrhů byla v dubnu 1996 přijata novela zákona o státní sociální podpoře (č. 137/1996 Sb.). Tato novela rozšířila okruh nezaopatřených dětí o osoby, které uzavřely manželství s osobou, která není nezaopatřeným dítětem a o studenty středních a vysokých škol studujících v cizině. V souvislosti s dojížděním do škol v zahraničí byl upraven i příspěvek na dopravu, kde bylo navíc upraveno i dojíždění z jedné části

obce do druhé a byly přesněji určeny skupiny dětí pro nárok na tuto dávku. Byla rovněž stanovena minimální výše dávky u sociálního příplatku, příspěvku na bydlení a příspěvku na dopravu na 50 Kč za měsíc. Některé z provedených změn, např. stanovení minimálních částek některých dávek, opět mírně snížily adresnost systému.

2. Porovnání dávek státní sociální podpory podle původního a nového systému na typových příkladech Systém státní sociální podpory byl zaveden do praxe ve dvou etapách. V první fázi (od 1. 10. 1995) nabyla účinnosti ta ustanovení zákona, týkající se dávek poskytovaných bez ohledu na výši příjmu společně posuzovaných osob (rodičovský příspěvek, zaopatřovací příspěvek, porodné, pohřebné a dávky pěstounské péče), ve druhé etapě (od 1. 1. 1996) ta ustanovení zákona, na jejichž základě jsou poskytovány dávky, jejichž výše je závislá na výši příjmu společně posuzovaných osob (přídavek na dítě, sociální příplatek, příspěvek na bydlení a příspěvek na dopravu). V současné době je na MPSV budován centrální informační systém, který umožní v následujícím období provádět vyčerpávající analýzy příjmové situace domácností. Dnes lze analýzu provádět prakticky pouze modelově a na základě expertních odhadů. Následující příklad úplné rodiny se 2 dětmi ve věku 8 a 12 let je modelovým, typovým příkladem, který na konkrétním typu rodiny a se skutečnou výši dávek vyplácených v roce 1995, které byly v roce 1996 transformovány do dávek státní sociální podpory (SSP) ukazuje vliv provedené změny na výši dávek. Současně ukazuje vliv výše původního příjmu (z ekonomické aktivity, důchody, nemocenská ap.) na výši dávek státní sociální podpory. Aby srovnání bylo korektní byly příjmy převáděny na násobky životního minima platného v 1. pololetí 1995 a v 1. pololetí 1996. Srovnávaly se tedy příjmy rodin s příjmy stejnými podle násobku životního minima. To vlastně znamená, že byl zaveden předpoklad růstu vlastních, původních příjmů na stejné úrovni jako byl růst životního minima. Vlivem zavedení systému státní sociální podpory došlo v úplné rodině se 2 dětmi ve věku 8 a 12 let k poměrně výraznému růstu výše vyplacených dávek u tohoto typu rodin (o cca 8 a více procent) pokud jejich příjem nepřesáhl 1,3 násobek životního minima. Pokud rodina tohoto typu měla příjem na úrovni životního minima, vzrostla výše dávek srovnatelných s dávkami státní sociální podpory po zavedení nového systému o cca 78 % a celkové čisté příjmy této rodiny se zvýšily o cca 20 %. Zásadní vliv na

toto zvýšení měly u rodin s nejnižšími příjmy v roce 1996 přídavek na dítě ve zvýšené výměře, sociální příplatek a příspěvek na bydlení. Naopak u rodin s příjmem v intervalu od 1,8 do 2,0 násobku životního minima došlo k výraznému poklesu výše dávek srovnatelných s dávkami SSP (o cca 65 %) v důsledku zavedení dávek státní sociální podpory a této skupině rodin se i nejméně zvýšily celkové příjmy. Oproti předchozímu stavu, kdy měla tato skupina rodin nárok na státní vyrovnávací příspěvek a přídavky na děti v jednotné výši v novém systému má nárok jen na přídavek na dítě ve snížené výměře a nemá nárok na sociální příplatek, který v zásadě nahrazuje státní vyrovnávací příspěvek. Rodina s tímto příjmem nemá nárok ani na příspěvek na bydlení. Tab. č. 1 Srovnání měsíční výše dávek v rodině se 2 rodiči a 2 dětmi ve věku 8 a 12 let

před a po zavedení SSP

1. pololetí 1995 Čistý příjem v Dávky Příjem Kč nás. ŽM celkem celkem

1. pololetí 1996 Index v % Čistý příjem v Dávky Příjem 1.pol.96/1.pol.95 Kč nás. ŽM celkem celkem dávky příjem

6822 7580 8338 9096 9854 10612 11370 12128 12886 13644 14402 15160 18950 22740 23498

7371 8190 9009 9828 10647 11466 12285 13104 13923 14742 15561 16380 20475 24570 25389

Graf č. 1:

0,9 1,0 1,1 1,2 1,3 1,4 1,5 1,6 1,7 1,8 1,9 2,0 2,5 3,0 3,1

1470 1470 1470 1470 1470 1470 1470 1270 1270 1270 1270 1270 830 830 830

8292 9050 9808 10566 11324 12082 12840 13398 14156 14914 15672 16430 19780 23570 24328

0,9 1,0 1,1 1,2 1,3 1,4 1,5 1,6 1,7 1,8 1,9 2,0 2,5 3,0 3,1

2619 2619 2319 1892 1593 1293 1094 894 894 448 448 448 448 0 0

9990 10809 11328 11720 12240 12759 13379 13998 14817 15190 16009 16828 20923 24570 25389

178 178 158 129 108 88 74 70 70 35 35 35 54 0 0

120 119 115 111 108 106 104 104 105 102 102 102 106 104 104

3000

Výše dávek měsíčně v Kč

2500

2000

+

1500

1000

500

3,0

2,8

2,6

2,4

2,2

2,0

1,8

1,6

1,4

1,2

1,0

0,8

0

Příjem v násobcích životního minima Dávky pro rodiny s dětmi v 1. pololetí 1995

Dávky státní sociální podpory v 1. pololetí 1996

U rodin tohoto typu s příjmem vyšším než 2,5 násobek životního minima, došlo ke snížení dávek srovnatelných s dávkami SSP o cca 46 % až o 100 %, přitom však v těchto rodinách se celkové příjmy zvýšily o cca 4 %. Rodiny tohoto typu s příjmem vyšším než 3 násobek životního minima nemají nárok na žádné dávky SSP. Na základě analýzy rodin různých typů lzekonstatovat, že dávky státní sociální podpory na rozdíl od původního systému mnohem více zohledňují jak příjmovou, tak i sociální situaci, přičemž čím je v rodině více nepříznivých sociálních událostí, tím vyšší dávky jsou do této rodiny poskytovány.

Tabulka č. 2: Vliv dávek státní sociální podpory na příjem dvou rodin, z nichž jedna rodina má původní příjem ve výši 3,1 násobku životního minima a druhá rodina má původní příjem ve výši 1,0 násobku životního minima Poměr celkových příjmů Typ rodiny

původních výsledných po výsledných po (bez dávek připočtení dávek připočtení dávek SSP) v 1. pol. 1995 v 1. pol. 1996

2 rodiče, 2 děti 2 a 8 let

3,1

2,41

2,16

2 rodiče, 2 děti 8 a 12 let

3,1

2,69

2,35

2 rodiče, 4 děti 12,14,16 a 18 let

3,1

2,56

2,15

1 rodič, 1 dítě těžce zdr. post. 12 let

3,1

2,48

1,70

Původní příjem (který je tvořen především příjmy z ekonomické aktivity) první rodiny byl 3,1 krát vyšší než příjem druhé rodiny (první sloupec tabulky č. 2). Ve starém systému v roce 1995 dávky pro rodiny s dětmi snížily poměr příjmů rodin s vysokým a nízkým příjmem z 3,1 na cca 2,5 (druhý sloupec tabulky č. 2), tj. původní diferenciace se snížila. Systém státní sociální podpory mnohem více posiluje příjmy rodin s nízkým příjmem a výrazněji přihlíží k nepříznivým sociálním situacím, v nichž se rodina nachází (např. zdravotní postižení dítěte nebo rodiče, dojíždění dítěte do školy mimo místo trvalého bydliště, neúplnost rodiny apod.). Příjmy uvedených dvou rodin v roce 1996 se proto po započtení dávek státní sociální podpory mnohem více přiblížily, přičemž došlo k jejich větší diferenciaci podle určitých sociálních situací. Jestliže před připočtením dávek státní sociální podpory byl poměr příjmů dvou rodin 3,1 : 1,0, po připočtení dávek státní sociální podpory se snížil podle typu domácnosti na 2,35 :1,0 až 1,7 : 1,0 ( třetí sloupec tabulky č. 2). Např. neúplná rodina s jedním rodičem a s těžce zdravotně postiženým 12 letým dítětem při příjmu z ekonomické aktivity 4 300 Kč (což je životní minimum této rodiny) měla v 1. pololetí 1995 nárok na 1 570 Kč ze systému státní sociální podpory, a tak se její celkové příjmy zvýšily na 5 870 Kč. Rodina stejného typu s příjmem 13 330 Kč (což je 3,1 násobek jejího životního minima) měla v 1. pololetí 1995 nárok na dávky ve výši 1 250 Kč. Po započtení dávek státní sociální podpory do příjmů obou rodin se poměr celkových příjmů obou rodin snížil z původních 3,1 na 2,48. Rodina s příjmem z ekonomické aktivity 4 660 Kč (což je životní minimum této rodiny) měla v 1. pololetí 1996 nárok na mnohem vyšší dávky ze systému státní sociální podpory v celkové výši 3 833 Kč a její celkové

příjmy se zvýšily na 8 493 Kč. Druhá rodina stejného typu s příjmem 14 446 Kč (což je 3,1 násobek jejího životního minima) již neměla v 1. pololetí 1996 nárok na žádnou dávku státní sociální podpory. Po započtení dávek státní sociální podpory do příjmů první rodiny se poměr celkových příjmů obou rodin snížil z původních 3,1 na 1,7. Významným způsobem reagují dávky státní sociální podpory na příjmovou situaci rodin s příjmem pod úrovní životního minima. Tabulka č. 3: Vliv sociálních transferů na výsledný příjem rodin různých typů s původním příjmem nižším než životní minimum

Typ rodiny

Příjem v násobcích životního minima před přiznáním dávek 0,0 0,1 0,2 0,3 0,4 0,5 0,6 0,7 0,8 0,9 1,0 Příjem v násobcích životního minima po přiznání dávek

2 rodiče, 2 děti 2 a 8 let 2 rodiče, 2 děti 8 a 12 let 2 rodiče, 4 děti 12,14,16,18 let 1 rodič, 1 TZP dítě 12 let

0,55 0,32 0,44 0,82

0,65 0,42 0,54 0,92

0,75 0,52 0,64 1,02

0,85 0,62 0,74 1,12

0,95 0,72 0,84 1,22

1,05 0,82 0,94 1,32

1,15 0,92 1,04 1,42

1,25 1,02 1,14 1,52

1,35 1,12 1,24 1,62

1,45 1,22 1,34 1,72

Z této tabulky je zřejmé, že typická rodina se 2 dětmi, která má vlastní příjem ve výši 0,7 násobku svého životního minima, tj. 5733 Kč, se po získání dávek státní sociální podpory dostane nad životní minimum. Jestliže má tato rodina příjem včetně dávek státní sociální podpory pod úrovní životního minima, může žádat i o dávky ze systému sociální péče, který ale přísněji testuje možnosti této rodiny zabezpečit si vlastním přičiněním příjem alespoň na úrovni životního minima. Z tabulky je rovněž patrné, že systém státní sociální podpory velmi přesně diferencuje úroveň podpory podle druhu sociální události. Čím je situace rodiny závažnější, tím více sociálních příjmů dostane rodina z „lépe dostupného“ systému státní sociální podpory. Např.: • rodině se 4 dětmi stačí k zabezpečení životního minima vlastní příjem z ekonomické aktivity na úrovni 0,6 násobku životního minima, tj. 7464 Kč, • rodině se 2 dětmi, kde matka pečuje o malé dítě (tj. pobírá rodičovský příspěvek) stačí k zabezpečení životního minima příjem z ekonomické aktivity ve výši 0,5 násobku životního minima rodiny, •

rodině, kde matka - samoživitelka pečuje o těžce zdravotně postižené dítě, tzn. že v této rodině dochází ke kumulaci dvou sociálních událostí (přitom

1,55 1,32 1,44 1,82

jedna z nich je velmi závažná), postačí vlastní příjem z ekonomické aktivity (nebo výživné od otce) ve výši 0,2 násobku životního minima rodiny k tomu, aby celkový příjem takové rodiny po započtení dávek státní sociální podpory byl vyšší než životní minimum této rodiny. Tyto údaje svědčí o tom, že záměry formulované před zavedení systému státní sociální podpory do praxe, se podařilo naplnit. Podíl sociálních příjmů na celkových čistých peněžních příjmech domácností s dětmi se vyvíjel diferencovaně. Sociální příjmy zahrnují důchody, nemocenskou, dávky sociální péče ap., ale u rodin s dětmi jsou v převážné míře tvořeny dávkami státní sociální podpory. Tabulka č. 4: Vývoj celkových čistých peněžních a sociálních příjmů Ve 2. čtvrtletí roku 1994

1995

Průměrné domácnosti zaměstnanců s dětmi Celkové čisté příjmy v Kč měs. 12588 14781 Sociální příjmy v Kč měsíčně 1813 1990 Podíl sociálních příjmů na celkových příjmech v % 14,4 13,5 Vývoj sociálních příjmů (předch. rok=100) 109,8 Nízkopříjmové domácnosti s dětmi Celkové čisté příjmy v Kč měs. 7674 8094 Sociální příjmy v Kč měsíčně 2723 2978 Podíl sociálních příjmů na celkových příjmech v % 35,5 36,8 Vývoj sociálních příjmů (předch. rok=100) 109,4

1996 17520 2105 12,0 105,8 8624 3522 40,8 118,2

Graf č. 2: Výv oj podílu sociálních příjmů na celkov ých příjmech

Podíl sociálních příjmů na celkových příjmech v %

45,0 40,0 35,0 30,0 25,0 20,0 15,0 10,0 5,0 0,0 1994

1995

1996

Rok Průměrné domácnosti zaměstnanců s dětmi

Nízkopříjmové domácnosti s dětmi

Podle statistiky rodinných účtů se u průměrných domácností s dětmi podíl sociálních příjmů na celkových čistých peněžních příjmech po roce 1994 snižoval, zatímco v rodinách s nízkým příjmem mírně rostl. Se zavedením adresného systému státní sociální podpory došlo od 2. čtvrtletí 1996 ke snížení podílu sociálních příjmů u průměrných rodin s dětmi (o 1,5 procentního bodu) a naopak k výraznému zvýšení podílu sociálních příjmů u nízkopříjmových domácností (o 4 procentní body).

3. Počty příjemců a průměrná výše dávek V červenci 1996 byly dávky státní sociální podpory vyplaceny celkem 3,6 mil. příjemcům a celkové náklady na dávky činily cca 2,5 mld. Kč. Celkem více než 2,2 mil. nezaopatřených dětí z celkového počtu 2,6 mil. (cca 86 %) pobíralo přídavek na dítě. Měsíční náklady na tuto dávku dosáhly 1,1 mld. Kč, tj. cca 43 % z celkových nákladů na dávky státní sociální

podpory. Přibližně 47 % dětí pobíralo v červenci 1996 přídavek na dítě ve zvýšené výměře, cca 41 % v základní a cca 12 % ve snížené výměře. Zhruba 200 tis. dětí (tj. cca 8 % z celkového počtu dětí), u kterých se předpokládá, že mají na přídavek na dítě nárok a dosud si o dávku z různých důvodů nepožádaly, bude zřejmě z rodin s vyšším příjmem (tj. z rodin v pásmu od 1,8 do 3,0 životního minima rodiny). Tyto rodiny resp. nezaopatřené děti se o dávku buď vůbec nepřihlásí nebo si o ni zažádají později se zpětnou platností. Průměrná výše přídavku na jedno dítě činila v červenci 455 Kč. Sociální příplatek pobíralo v červenci 1996 cca 560 tis. rodin s dětmi, tj. asi jedna třetina všech rodin s nezaopatřenými dětmi. Na sociální příplatek se vyplatilo celkem 600 mil. Kč a podle objemu výdajů je srovnatelný s rodičovským příspěvkem. V dubnu podalo žádost o sociální příplatek, která byla kladně vyřízena 393 tis. klientů, v květnu 520 tis. a v červnu 561 tis. klientů. Nárůst žádostí u krátkodobých dávek (sociální příplatek a příspěvek na bydlení) je způsoben postupným podáváním žádostí v průběhu čtvrtletí. Průměrná výše sociálního příplatku činila 881 Kč. Podíl rodin, kde byl přiznán sociální příplatek ve vyšší výměře v důsledku zdravotního postižení dítěte nebo rodiče, dojíždění dítěte na střední nebo vysokou školu mimo místo bydliště, neúplnosti rodiny atp. zatím nelze přesně odhadnout. Největší podíl mají neúplné rodiny, kterým je vypláceno 26 % sociálních příplatků a průměrná výše na jednu tuto rodinu činila 938 Kč. Rodičovský příspěvek pobíralo v červenci 309 tisíc rodičů, zatímco v lednu 295 tis. rodičů. Tento trend, kdy přes snižující se počet narozených dětí roste počet rodičů osobně pečujících o malé dítě, souvisí zejména s prodloužením poskytování rodičovského příspěvku do 4 let věku dítěte. Průměrná výše rodičovského příspěvku činí 1951 Kč. Počet příjemců příspěvku na bydlení značně kolísá v jednotlivých měsících čtvrtletí, obdobně jako sociální příplatek. V dubnu podalo žádost o příspěvek na bydlení 142 tis. klientů, v květnu 184 tis. a v červnu 198 tis. klientů. Na příspěvek na bydlení bylo vynaloženo v červenci 1996 celkem 69 mil. Kč a průměrná výše dávky na jednu rodinu činila 280 Kč. Podle původních odhadů měla být průměrná výše dávky nižší. Lze odhadovat, že si o příspěvek na bydlení žádají spíše větší rodiny s dětmi, současně se žádostí o jiné dávky státní sociální podpory nebo tuto dávku prozatím ignorují rodiny, které zjistily, že by měly nárok na příspěvek na bydlení v nízké výši. Na dávku v nejvyšší výměře má nárok taková rodina, jejíž příjem (bez sociálního příplatku, příspěvku na bydlení, dávek sociální péče atp.) byl nižší než životní minimum rodiny. Takových příjemců příspěvku na bydlení bylo 83 tis., tj. 42 % z celkového počtu. Příspěvek na dopravu je specifickou sociální dávkou jejímž cílem je kompenzovat rodinám dopady vyplývající ze zrušení slev na žákovské jízdné. Je dávkou částečně testovanou, u které se příjem zjišťuje jen v případě, že

student dojíždí na střední nebo vysokou školu. Z celkového počtu 331 tis. příjemců této dávky jen 12 % je poskytováno dětem plnícím povinnou školní docházku. Z celkového objemu výdajů na tuto dávku (cca 100 mil. Kč měsíčně) je 95 % vypláceno středoškolákům nebo vysokoškolákům. Příspěvek na dopravu byl za červen vyplácen v průměrné výši 236 Kč.

Graf č. 3: Podíl jednotliv ých dáv ek SSP na v ýši celkov ých nákladů

Přídavek na dítě 42% Sociální příplatek 24%

Ostatní 3%

Rodičovský příspěvek 24%

Příspěvek na bydlení 3% Příspěvek na dopravu 4%

Tabulka č. 5: Náklady a počet příjemců dávek státní sociální podpory v červenci 1996

1)

Počet příjemců v tis. Náklady v mil Kč. Podíl nákladů v %

Druh dávky Přídavek na dítě

2 230

1 080

42,6

Sociální příplatek

561

598

23,6

Příspěvek na bydlení

198

69

2,7

Příspěvek na dopravu

331

97

3,8

Rodičovský příspěvek

309

615

24,3

Zaopatřovací příspěvek

2,5

3

0,1

8,1

12

0,5

4,5

38

1,5

Dávky pěstounské péče Porodné

2)

Pohřebné Celkem

5,3

23

0,9

3 648

2 534

100,0

_____________

Pozn. 1) Počet příjemců představuje osoby nebo rodiny, kterým vznikl nárok na dávky za květen a byly jim přiznány v červnu, náklady představují skutečné náklady vynaložené na dávky v červnu, tj. i za nároky přiznané zpětně za předchozí období. 2) Čtyři dávky pěstounské péče.

Ostatní dávky státní sociální podpory představují dávky s nízkým počtem příjemců a s nízkými náklady. Malý počet vyplaceného porodného a pohřebného v měsíci souvisí s tím, že si o dávku za období za které náleží, nestihnou všichni příjemci požádat.

4. Vývoj výdajů na dávky státní sociální podpory Údaje o adresnějším poskytování dávek v rámci systému státní sociální podpory v porovnání s předcházejícím systémem podpory rodin lze dokumentovat vývojem výše nákladů na dávky poskytované v závislosti na výši příjmu společně posuzovaných osob a na dávky poskytované plošně. Tabulka č. 6: Vývoj nákladů na jednotlivé typy dávek podpory rodin s dětmi Výdaje na dávky

1995 v mld. Kč

adresné plošné

1996 v%

v mld. Kč

1997 v%

v mld. Kč

v%

6,0

24

20,3

70

22,9

71

19,5

76

8,9

30

9,3

29

V roce 1995 tvořily výdaje na plošné dávky, tj. dávky jejichž výše ani okruh příjemců nebyl závislý na příjmu, 76 % z celkových výdajů. V důsledku zavedení systému státní sociální podpory došlo v roce 1996 k zásadní změně podílu nákladů na dávky adresné a plošné. Výdaje na adresné dávky tvoří dnes 70 % z celkových výdajů. V následujících letech se dá předpokládat, že se bude podíl výdajů na adresné dávky dále zvyšovat. Jedním z důsledků tohoto vývoje bude v příštím období, přes růst absolutních výdajů, postupné snižování podílu dávek státní sociální podpory na hrubém domácím produktu.

Tabulka č. 7: Vývoj podílu nákladů na dávky státní sociální podpory na hrubém domácím produktu Skutečnost Očekávaná 1995 skutečnost 1996 HDP v mld. Kč

Návrh rozpočtu 1997

1255

1429

1625

náklady na dávky v mld. Kč v % z HDP

25,5 2,03%

29,2 2,04%

32,3 1,99%

náklady na dávky v mld. Kč 1) v % z HDP

27,5 2,19%

29,2 2,04%

32,3 1,99%

náklady na dávky v mld. Kč 2) v % z HDP

25,5 2,03%

27,7 1,94%

30,1 1,85%

___________ Pozn.:

1) v r. 1995 vč. dotace poskytnuté dopravcům ke slevám na žákovské jízdné 2)

v letech 1996 a 1997 bez nákladů na příspěvek na dopravu a příspěvek na

bydlení

Tabulka č. 6 srovnává výdaje na dávky státní sociální podpory ve vztahu k hrubému domácímu produktu. Protože v roce 1995 nebyl ještě systém státní sociální podpory plně zaveden, bylo nutné vytvořit srovnatelné údaje. První porovnání výdajů vychází z původních statistických dat a odhadů. Ve druhém srovnání byly celkové výdaje v roce 1995 zvýšeny o 2 mld. Kč, které představují odhad dotací vynaložených dopravcům v roce 1995 jako kompenzace za slevy žákovského jízdného. Třetí srovnání vylučuje z výdajů v letech 1996 a 1997 dvě dávky (příspěvek na dopravu a příspěvek na bydlení), které nebyly v roce 1995 součástí dávkového systému. Ze všech srovnání je zřejmé, že v důsledku zavedení nového systému dochází k poklesu podílu výdajů dávek státní sociální podpory na HDP o cca 0,1 procentního bodu v roce zavedení a o cca 0,05 procentního bodu v dalším roce.

5. Valorizace dávek státní sociální podpory Systém státní sociální podpory je úzce vázán na životní minimum. Valorizace životního minima se uskutečňuje formou nařízení vlády vždy, když index spotřebitelských cen od předchozího zvýšení přesáhne 5 %. Dávky státní sociální podpory, které jsou v převážné většině od životního minima odvozeny, jsou od zvýšení životního minima rovněž automaticky valorizovány. Kromě výše dávek má valorizace životního minima vliv i na okruh příjemců testovaných dávek, který se při zvýšení životního minima rozšíří. Tabulka č. 8: Srovnání měsíčních dávek v rodině se 2 rodiči a 2 dětmi ve věku 2 a 8 let po valorizaci životního minima od 1.10.1996 1.-3. čtvrtletí 1996 Čistý příjem v Dávky Příjem Kč nás. ŽM celkem celkem

4. čtvrtletí 1996 Růst dávek Čistý příjem v Dávky Příjem po valorizaci ŽM Kč nás. ŽM celkem celkem v % abs. v Kč

7002 7780 8558 9336 10114 10892 11670 12448 13226 14004 14782 15560 19450 23340 24118

7002 7780 8558 9336 10114 10892 11670 12448 13226 14004 14782 15560 19450 23340 24118

0,90 1,00 1,10 1,20 1,30 1,40 1,50 1,60 1,70 1,80 1,90 2,00 2,50 3,00 3,10

4314 4314 4040 3654 3381 3107 2933 2759 2759 2370 2370 2370 2370 1980 1980

11316 12094 12598 12990 13495 13999 14603 15207 15985 16374 17152 17930 21820 25320 26098

0,84 0,93 1,02 1,11 1,21 1,30 1,39 1,49 1,58 1,67 1,76 1,86 2,32 2,79 2,88

4627 4627 4564 4167 3891 3615 3338 3157 2985 2944 2944 2529 2529 2529 2529

11629 12407 13122 13503 14005 14507 15008 15605 16211 16948 17726 18089 21979 25869 26647

7,3 7,3 13,0 14,0 15,1 16,4 13,8 14,4 8,2 24,2 24,2 6,7 6,7 27,7 27,7

313 313 524 513 510 508 405 398 226 574 574 159 159 549 549

Graf č. 4: Vliv v alorizace živ otního minima na v ýši dáv ek SSP v rodině se 2 rodiči a 2 dětmi v e v ěku 2 a 8 let 5000

Výše dávek měsíčně v Kč

4500 4000 3500 3000 2500 2000 1500 1000 500

Čistý průměrný příjem rodiny v Kč za měsíc Dávky státní sociální podpory v 1. až 3. čtvrtletí 1996

Dávky státní sociální podpory ve 4. čtvrtletí 1996

Z grafu je zřejmý vliv valorizace životního minima na změny výše dávek rodin v závislosti na příjmu. Adresnost systému státní sociální podpory dokumentuje i jeho reakce na valorizaci životního minima. Systém reaguje zvýšením dávek zhruba v rozsahu zvýšení částek životního minima, pokud roste stejným tempem i příjem domácnosti. Pokud příjem rodiny dlouhodobě, ale i krátkodobě, stagnuje, zvýší se poměrně výrazně dávky státní sociální podpory. Např. rodina se 2 rodiči a 2 dětmi ve věku 2 a 8 let s dlouhodobě stabilním příjmem ve výši 1,6 násobku životního minima rodiny (tj. 12 448 Kč) pobírala v prvních třech čtvrtletích roku 1996 dávky v celkové výši 2 759 Kč. Tato rodina měla nárok na přídavek na dítě v základní výměře, rodičovský příspěvek a neměla nárok na sociální příplatek ani na příspěvek na bydlení. Po 1. 10. 1996 by nezměněný příjem představoval jen 1,49 násobek nového životního minima a rodině by tak vznikl nárok na sociální příplatek. Celkově by se dávky státní sociální podpory pro tuto rodinu zvýšily o 14,4 %. Obdobně by např. rodina stejného typu s příjmem v roce

25709

25321

24543

23765

22987

22209

21431

20653

19875

19097

18319

17541

16763

16374

15596

14905

14301

13747

13243

12738

12346

11705

10927

0

1995 ve výši 14 004 Kč měsíčně měla nárok na 2 370 Kč dávek státní sociální podpory (přídavek na dítě ve snížené výměře a rodičovský příspěvek) a po valorizaci životního minima při nezměněném příjmu by se celkový objem dávek státní sociální podpory zvýšil o 24,2 %, a to zejména v důsledku toho, že děti budou mít nárok na vyšší přídavek na dítě (v základní výměře) a dále rodině bude náležet vyšší rodičovský příspěvek. K 1. červenci 1996 se změnilo rozhodné období, za které se zjišťuje příjem pro nárok na přídavek na dítě a příspěvek na dopravu. Před tímto datem byl rozhodným obdobím rok 1994 a poté rok 1995. Vzhledem k tomu, že se k 1. 7. 1996 nezvýšilo životní minimum, poklesly v důsledku vyšších příjmů domácností náklady na dávky státní sociální podpory. Došlo zejména k posunu ve struktuře příjemců přídavku na dítě směrem k základní a snížené výměře dávky. Jestliže za červen 1996 pobíralo přídavek na dítě ve zvýšené výměře 47 % dětí za červenec to bylo jen 36 %. Pokles výdajů na dávky státní sociální podpory lze odhadovat (po vyloučení sezónních odchylek a příspěvku na dopravu, který za červenec a srpen nenáleží) na cca 13 %. Ke zvýšení objemu výdajů na dávky státní sociální podpory dojde v listopadu 1996, kdy se poprvé ve výplatách dávek projeví vliv valorizace životního minima.

6. Vzájemné vazby systému státní sociální podpory a daňového systému Vedle dávek státní sociální podpory lze příjmovou úroveň domácností s ekonomicky aktivním členem významným způsobem ovlivňovat prostřednictvím sociálních transferů daňového systému (vč. sazeb zdravotního a sociálního pojištění). Působení obou těchto systémů se však zásadně liší. Zatímco v rámci systému státní sociální podpory s rostoucím čistým příjmem rodiny se výše tzv. testovaných dávek snižuje, v rámci systému daně z příjmu fyzických osob tzv. nezdanitelné částky v kombinaci s progresivním růstem daňového zatížení mají za následek, že s rostoucím příjem osoby se progresivně zvyšuje i podpora státu směrem k rodinám s dětmi. Daňovým systémem lze realizovat sociální transfery výhradně směrem k plátcům daně (tzn. že tento transfer se netýká např. domácností důchodců s dětmi, nezaměstnaných, studentských manželství, neúplných manželství, kde matka pečuje o dítě, rodin s dětmi s podprůměrným příjmem a z toho vyplývající nulovou daňovou povinností). Systém státní sociální podpory je systémem universálním, v jehož rámci lze sociální transfery realizovat směrem ke všem skupinám a typům domácností. Tyto skutečnosti omezují

možnosti daňové soustavy jednotlivými opatřeními (snížení pojistného, snížení daňového zatížení, zvýšení odpočitatelné položky, zvýšení sociálních dávek) adresně zasahovat v konkrétních sociálních situacích individuálních typů rodin, přestože z makroekonomického hlediska mohou být náklady na obě formy transferů totožné. Je zřejmé, že je vhodnější vliv některých sociálních transferů prostřednictvím daňové soustavy utlumovat a naopak převést je do systému státní sociální podpory. Jedná se zejména o snížení významu odpočitatelné položky na nezaopatřené děti při zvýšení váhy přídavku na dítě. Tabulka č.9: Porovnání dopadů změn parametrů v systému státní sociální podpory a v systému daní a pojistného na příjem úplné rodiny se 2 dětmi ve věku 8 a 12 let hrubý čistý příjem příjem v součas- při zvýšení nosti koeficientů určujících výši přídavků na děti o 0,02 5 000 10 000 20 000

4 375 8 097 15 175

68 68 68

zvýšení čistého příjmu při zvýšení odpočitatelné položky o 100 Kč na každé dítě 0 30 50

při zvýšení odpočitatelné položky o 200 Kč na poplatníka 0 30 50

při při zvýšení snížení hranic sazeb daňových pojistného sazeb o 1 % bod o 1000 Kč 46 85 150

0 0 100

při snížení sazby nejnižší daňové skupiny o 1 % bod 0 44 70

_______________

Pozn. Zvýšení koeficientů o 0,02 se projeví jednotně zvýšením přídavků na děti o 68 Kč v rodině se 2 dětmi ve věku 8 a 12 let v případě, že příjem rodiny nepřesáhne 3 násobek životního minima rodiny.

Z tabulky je zřejmé, že: • jakékoliv úpravy v daňové oblasti (zvýšení odpočitatelných položek, zvýšení hranic daňových pásem, snížení sazeb daní) se v rodinách s velmi nízkým příjmem nepromítnou vůbec a se zvyšujícím se příjmem je vyšší i absolutní přínos provedeného opatření, • snížení sazeb pojistného se promítne zvýšením čistého příjmu ve všech rodinách s ekonomicky aktivním členem a se zvyšujícím se příjmem se zvyšuje i absolutní přínos provedeného opatření, • zvýšení přídavků na děti prostřednictvím koeficientů (v uvedeném příkladě z 0,32 na 0,34, z 0,28 na 0,30 a z 0,14 na 0,16) se promítne při stejném zvýšení koeficientů stejným zvýšením přídavku na dítě ve všech příjmových skupinách; je však možné provést zvýšení naopak diferencovaně např. tak, že pro vyšší příjmové skupiny bude zvýšení vyšší, čímž bude napodoben efekt, který má dnes zvýšení odpočitatelné položky na nezaopatřené děti.

Z výše uvedeného vyplývá, že systém státní sociální podpory je cílenějším a sociálně spravedlivějším transferem do rodin s dětmi než nástroje, jejichž použití umožňuje soustava pojistného a daní.

7. Návrhy na změny zákona o státní sociální podpoře Analýza systému adresnosti státních dávek ukázala, že záměry, které doprovázely zavedení systému státní sociální podpory do praxe, se podařilo naplnit. Byla vybudována síť kontaktních pracovišť okresních úřadů, jimž byl svěřen výkon veškeré agendy související s výplatou těchto dávek. Přechodem na koncepčně nový dávkový systém se zvýšila úroveň dávek u nízkopříjmových skupin obyvatelstva a tím byly vytvořeny předpoklady k tomu, aby se široké vrstvy obyvatelstva nedostaly do situace hmotné nouze. První zkušenosti s realizací systému státní sociální podpory v praxi však ukázaly, že administrativní náročnost systému především pro občana, je poměrně vysoká. Proto MPSV v současné době připravují v zákoně takové úpravy, které by jednak přispěly ke snížení administrativní náročnosti systému a jednak by zpřesnily některá ustanovení zákona. Navrhované úpravy v naprosté většině případů směřují k prohloubení principu adresnosti, ke zjednodušení administrativní náročnosti pro občana, ale také jsou zaměřeny k odstranění spekulativního chování žadatelů o dávky (zpřesnění některých postupů upravujících okruh započitatelných příjmů a společně posuzovaných osob a zjednodušení postupu pro občany i správní orgány). Jednou z navrhovaných změn, je zrušení zúčtování sociálního příplatku a příspěvku na bydlení. Variabilita situací, v nichž se rodina, resp. společně posuzované osoby, v průběhu zúčtovacího období může ocitnout, je natolik různorodá, že realizace původně zamýšleného postupu by byla spojena s neúměrnou administrativní zátěží a to jak pro občana, tak i pro okresní úřad a nepřinesla by přitom původně očekávané ekonomické úspory. Tento postup je navíc komplikován tím, že zákonem č. 137/1996 Sb. byla stanovena minimální výše těchto dávek na 50 Kč měsíčně. Ve smyslu programového prohlášení vlády se proto po důkladné analýze současného právního stavu navrhuje princip zúčtování sociálního příplatku a příspěvku na bydlení zrušit.

V materiálu jsou zvažovány některé zásadnější koncepční úvahy. Vzhledem k tomu, že v současné době jsou sociální transfery směrem k domácnostem realizovány dvěma systémy (dávky státní sociální podpory a odpočitatelné položky v dani z příjmu fyzických osob), přičemž jejich působení je často protichůdné, jeví se jako účelné zvážit možnost převedení odpočitatelných položek (především na nezaopatřené děti) ze základu pro výpočet daně z příjmu fyzických osob přímo do přídavku na dítě. Tímto postupem by bylo možno lépe ovlivňovat úroveň podpory domácnostem s nízkými a středními příjmy.“ Příloha - Úplné znění zákona č.117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, jak vyplývá ze zákona č.137/1996 Sb., zákona č.132/1997 Sb. a zákona č. 242/1997 Sb.

STÁTNÍ SOCIÁLNÍ PODPORA

Recommend Documents