Stanovení hodnoty podniku

MENDELOVA UNIVERZITA V BRNĚ Fakulta regionálního rozvoje a mezinárodních studií

Stanovení hodnoty podniku Bakalářská práce

Vedoucí práce:

Vypracovala:

prof. Ing. Iva Živělová, CSc.

Vendula Kratochvílová Brno 2013

ABSTRAKT Bakalářská práce je zaměřena na stanovení hodnoty podniku pomocí metody EFQM, její komparaci s hodnotou zjištěnou v rámci auditu, který si nechala zvolená Společnost provést v minulosti. Práce dále obsahuje literární rešerši zaměřenou na vymezení metod a postupů pro stanovení hodnoty podniku, definuje základní pojmy a také je zde charakterizován zvolený podnik - Společnost. Praktická část obsahuje provedení strategické, finanční analýzy a metody EFQM. Metoda využívá postupů hodnocení společnosti v devíti oblastech s přesně vymezenými kritérii. Velkým přínosem metody je týmová spolupráce hodnotitelů, což zajišťuje vyšší objektivitu hodnocení a vzájemná komunikace mezi členy týmu. V závěru práce jsou interpretovány dosažené výsledky. Práce bude sloužit jako podklad pro rozhodnutí společníků o případném rozdělení Společnosti. Klíčová slova: Hodnota podniku, metody stanovení hodnoty podniku, modely oceňování, metoda EFQM.

ABSTRACT The thesis is focused on determining the value of the company using the EFQM, its comparison with the value obtained during the audit that the company had chosen to perform in the past. The work also includes a literature review focused on defining the methods and procedures for determining the value of the company, defines the basic concepts and there is also characterized by the selected company - Company. The practical part contains the implementation of the strategic, financial analysis methods and EFQM. The method utilizes the evaluation of the nine areas with well defined criteria. A major benefit of this method is teamwork evaluators, which provides greater objectivity in evaluation and communication between team members. In conclusion, the results are interpreted. The work will serve as a basis for decision of the members of any division of the Company. Keywords: Value of company, methods of determining the business value, pricing models, EFQM method.

PROHLÁŠENÍ

Prohlašuji, že jsem tuto bakalářskou práci na téma: „Stanovení hodnoty podniku“ zpracovala samostatně s použitím literatury, kterou uvádím v seznamu.

V Brně dne: 20.4.2013

…………………………….

PODĚKOVÁNÍ

Děkuji vedoucí mé bakalářské práce prof. Ing. Ivě Živělové, CSc., za trpělivost a vstřícnost, odborné vedení a cenné rady, které mi poskytla při zpracování této práce. Dále bych chtěla poděkovat konzultantovi Ing. Petru Kratochvílovi za možnost podílet se na konzultačním projektu a řediteli podniku Ing. Zdeňku Čermákovi za poskytnutí údajů pro vypracování praktické části bakalářské práce.

ZADÁNÍ PRÁCE

OBSAH: 1 ÚVOD………………………………………………………………...........................8 2 CÍL A METODIKA PRÁCE…………………………………………………………..9 2.1 CÍL PRÁCE……………………………………………………..........................9 2.2 METODIKA PRÁCE…………………………………………………………….9 3 LITERÁRNÍ REŠERŠE……………………………………………………………...11 3.1 STANOVENÍ HODNOTY PODNIKU…………………………………………11 3.1.1 DŮVODY PRO STANOVENÍ HODNOTY PODNIKU….......................11 3.1.2 ČAS PRO PRODEJ NEBO NÁKUP PODNIKU …………………………14 3.1.3 HODNOTA ………………………………………………………………..15 3.1.4 HODNOTOVÁ ANALÝZA ……………………………………………....16 3.1.5 FORMULACE POJMU OCENĚNÍ……………………………………….17 3.1.6 OCENĚNÍ PODNIKU DLE PLATNÉ LEGISLATIVY…………………..19 3.2 ZPŮSOB SBĚRU PODKLADOVÝCH DAT…………………........................20 3.2.1 PODKLADY PRO VYPRACOVÁNÍ ZNALECKÉHO POSUDKU..……21 3.2.2 SBĚR VSTUPNÍCH INFORMACÍ ……………………………………….22 3.2.3 METODA DUE DELIGENCE ……………………………………………23 3.2.4 POSTUP STANOVENÍ HODNOTY PODNIKU ………………………...24 3.3 STRATEGICKÁ ANALÝZA…………………………………………………..25 3.3.1 RELEVANTNÍ TRH………………………………………………………25 3.3.2 ANALÝZA KONKURENČNÍ SÍLY……………………………………...26 3.4 FINANČNÍ ANALÝZA……………………………………………………………27 3.4.1 METODY UŽÍVANÉ VE FINANČNÍ …………………………………...27 3.4.2 ANALÝZE ANALÝZA ZÁKLADNÍCH ÚČETNÍCH VÝKAZŮ……….28 3.4.3 POMĚROVÉ UKAZATELE………………………………………………29

6

3.4.4 SOUHRNNÉ UKAZATELE………………………………………………33 3.5 METODY OCEŇOVÁNÍ……………………………………………………….34 3.6 MODELY OCEŇOVÁNÍ……………………………………………………....39 4 PRAKTICKÁ ČÁST…………………………………………………………………43 4.1 ZÁKLADNÍ ÚDAJE O SPOLEČNOSTI……………………………………….43 4.2 STRATEGICKÁ ANALÝZA…………………………………………………..44 4.2.1 PŘÍMÉ FAKTORY STRATEGICKÉ ANALÝZY ……………………….46 4.2.2 NEPŘÍMÉ FAKTORY STRATEGICKÉ ANALÝZY …………………...46 4.2.3 SOUHRN VÝSLEDKŮ STRATEGICKÉ ANALÝZY…………………...47 4.3 FINANČNÍ ANALÝZA………………………………………………………...48 4.3.1 HORIZONTÁLNÍ ANALÝZA…………………………………………....48 4.3.2 VERTIKÁLNÍ ANALÝZA……………………………………………….50 4.3.3 ROZDÍLOVÉ UKAZATELE……………………………………………..50 4.3.4 POMĚROVÉ UKAZATELE……………………………………………...51 4.3.5 SOUHRNÉ UKAZATELE………………………………………………..55 4.4 STANOVENÍ HODNOTY SPOLEČNOSTI ÚČETNÍ METODOU…………..56 4.5 STANOVENÍ HODNOTY SPOLEČNOSTI METODOU EFQM…………….56 4.5.1 VYUŽITÍ, PRINCIP A POSTUP METODY EFQM…………………….56 4.5.2 STANOVENÍ HODNOTY SPOLEČNOSTI METODOU EFQM AUDITOVOU FORMOU……………………………………………………….57 4.5.3 OPAKOVANÉ STANOVENÍ HODNOTY SPOLEČNOSTI…………….59 4.5.4 ZÁVĚRY ZE STANOVENÍ HODNOTY SPOLEČNOSTI………………61 5 ZÁVĚR………………………………………………………………………………64 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY SEZNAMY SEZNAM PŘÍLOH

7

1. ÚVOD Stanovení hodnoty podniku je nedílnou součástí vlastnění podniku. Dříve či později chce majitel, společník, vlastník znát hodnotu svého podniku. Aby jeho hodnota byla vypovídající, musí se nejprve management společnosti dohodnout, z jakého hlediska budou postupovat, které metody pro zjištění hodnoty podniku zvolí a zda tento úkol přenechají externím pracovníkům či svým zaměstnancům. Součástí tohoto rozhodování musí být i stanovení jasného cíle či důvodů, proč chtějí znát hodnotu podniku. Důvodů může být mnoho. Pokud mají nejvyšší představitelé firmy povědomí o hodnotě svého podniku, mohou tomu přizpůsobit její chod, strategii, ale také mají i lepší vyjednávací pozici na trhu při jednání, se svými konkurenty v případě odkupu společnosti, s investory v případě jejího rozšiřování a s bankami v případě půjčky. Hodnota podniku může být stanovena pomocí různých metod, které využívají rozličných ukazatelů a postupů. Proto je nezbytné při volbě metody vycházet z cíle stanovení hodnoty podniku. K tomu můžeme využít metody založené na kvantitativních i kvalitativních ukazatelích. Při stanovení hodnoty podniku bývají většinou preferovány finanční ukazatele. Neměly by však být opomíjeny ani ukazatele nefinanční. Mohou totiž být doplňkem již zmiňovaných finančních ukazatelů a rozšířit tak získané informace. Metoda EFQM využívá nefinanční ukazatele. Oproti finančním ukazatelům není tato metoda zaměřena na stanovení hodnoty podniku k určitému dni, ale je schopna reflektovat posun či propad firmy z dlouhodobějšího hlediska a přesně odráží, čím byl tento stav způsoben. Identifikuje parametry, které se na něm podílely a důsledky, které z toho mohou plynout. Její metodika není složitá, lze ji provádět opakovaně.

8

2. CÍL A METODIKA PRÁCE 2.1 Cíl práce Cílem bakalářské práce je stanovení hodnoty vybrané Společnosti pomocí metody EFQM (European Foundation for Quality management) a její komparace s hodnotou zjištěnou v rámci auditu firmy, který prováděla specializovaná poradenská společnost. Součástí teoretické části práce je i vymezení metod a postupů užívaných pro stanovení hodnoty podniku. Zjištěné výsledky budou podkladem pro strategické rozhodování společníků o případném rozdělení Společnosti. 2.1. Metodika práce Bakalářská práce navazuje na audit vybrané Společnosti, který určil její hodnotu pomocí zvolených metod a jehož součástí byla i metoda EFQM. Po té byla opětovně provedena metoda EFQM, což umožnilo zaznamenat posun ve firmě a zároveň poskytnout společníkům odpověď, zda si mají Společnost rozdělit či nikoliv. Bakalářská práce je rozdělena na dvě části a pět podkapitol. První teoretická část obsahuje literární rešerši problematiky stanovení hodnoty podniku, jež se zabývají touto problematikou. Zahrnuje základní pojmy, metody a postupy s nimiž se setkáme při stanovování hodnoty podniku a rovněž platný legislativní kontext. Ve druhé části práce je popsán hodnocený podnik, dále bude uváděn jako Společnost. Práce obsahuje stručné informace o Společnosti, její charakteristiku, historii, nástin stanovení hodnoty podniku, jehož nedílnou součástí je strategická a finanční analýza. Podkladem pro zpracování analýz se staly interní materiály Společnosti, účetní výkazy, jakými jsou např. Rozvaha, Výkazu zisku a ztráty. Vnitřní prostředí firmy výrazně odráží mentalitu, charakter podniku a to jsou oblasti, které zajímají především budoucí zákazníky, zaměstnance či investory. Podstatnou částí je popis a využití metody EFQM, která jako stále více využívaná evropská metoda posouzení efektivity, výkonnosti a hodnoty podniku velmi významně doplňuje standardní a běžně používané finanční metody. Tato metoda je zvláště ceněna, posuzuje – li vedení Společnosti růst hodnoty v průběhu několika let, díky tomu, že metoda

9

zachovává stejný způsob hodnocení a umí najít i provázanost jednotlivých hodnocených kritérií, byť se jejich hodnoty v průběhu času logicky mění. Data pro tuto metodu byly získány přímo ve Společnosti. Zjištěné poznatky jsou shrnuty v závěru práce. Součástí práce jsou přílohy, které doplňují její teoretickou i praktickou část.

10

3. LITERÁRNÍ REŠERŠE 3.1. Stanovení hodnoty podniku 3.1.1 Důvody pro stanovení hodnoty podniku Mezi nejčastěji uváděné důvody pro stanovení hodnoty podniku patří důvody spojené s podnikáním: spojování společností, prodej částí nebo i celých společností, prodej společenských podílů a mnoho dalších. K získání hodnoty podniku používají společnosti různé metody. Přednostně se při popisování metod stanovení hodnoty podniku využívají metody, které jsou založeny na kvantitativních, hlavně finančních ukazatelích. Mnoho odborných zdrojů se zaměřuje především na popis kvantitativních metod a ne metod kvalitativních, jako např. COPELAND, KOLLER, MURRIN (1991, s. 1 - 34), uvádějí a preferují i informace, týkající se okolí podniku, strategie firmy a další parametry, tedy okolnosti, které souvisí s každodenním životem společnosti, ale podstatně se podílí na stanovení hodnoty podniku. V minulosti možná více platilo pravidlo, že čím větší je firma, tím je bohatší a menší firmy pro ně nejsou konkurenty, je jimi méně zranitelná. V dnešní době již toto pravidlo neplatí, nerozhoduje, zda je firma malá nebo velká, ale zda je dobře řízena. Při stanovení hodnoty společnosti tak začínají převládat ukazatele, jako jsou např. manažerské kvality managementu, styl řízení, existence leadershipu ve vedení a další faktory. Úspěšné společnosti se poznají podle toho, zda umí řídit svoji hodnotu. Těm, které to neumí, je nutné ukázat cestu přes formulovanou strategii a ne pouze využívat výstupů z účetnictví, moderně sestaveným výkaznictvím dle controlingových ukazatelů. Další cestou může být i restrukturalizace procesů, motivace manažerů, zavedení projektového řízení, využití zásad štíhlé výroby a další metody moderního průmyslového inženýrství. Pokud má dnes firma uspět v konkurenčním prostředí na trhu, závisí to také na její schopnosti práce s informacemi – pořízení, sdílení a výtěžnosti informací. Software, který umožňuje firmám potřebné informace vyhledat a zpracovat je dnes běžně součástí informačního systému řady společností. Význam informací a jejich množství se však nesmí přeceňovat. Správný výběr, formulace závěrů, rozhodnutí a kontrola bezproblémového postupu na zvolené cestě se stává klíčovou dovedností řady

11

manažerských týmů. Dalším důležitým, prvkem úspěchu je najmout na specializované činnosti odborníky, i když čím větší má společnost záběr, tím může být soběstačnější. Mnoho firem v dnešní době využívá externí dodavatele, kteří jsou schopni zajistit požadované outsourcované výrobky, služby rychleji, lépe a levněji. Je na zváženou, zda investovat do externích dodavatelů i například v oblasti oceňování společností, využití externích odborných poradenských společností. Ty velmi často daleko dříve a fundovaněji odpoví na otázku, když společnost ukončí svoji činnost, zda je pro majitele výhodnější rozprodat ji po částech nebo jako celek, jak zvýšit i pro tento důvod hodnotu společnosti. Vzhledem k tomu, že každý podnik je jedinečný, je jinak řízen, může vedení podniku vyžadovat potřebné informace po svých zaměstnancích pro zjištění hodnoty podniku, bez ohledu na důvody, které vedení vedly k zjištění oné hodnoty. Vedení podniku musí nejprve učinit několik důležitých rozhodnutí, bez kterých by tento počin neměl smysl. Jedná se např. o tato rozhodnutí:  Určit cíl stanovení hodnoty podniku, tedy důvod, proč se touto tématikou vůbec zajímat  Definovat rozsah provedení ocenění a stanovení hodnoty podniku  Stanovit jak a jaké závěry po analýze budou využity, co bude vyplývat z ocenění podniku či ze stanovení jeho hodnoty? Vzhledem k tomu, že se jedná o celý komplex otázek, je nutné v ideálním případě sestavit tým lidí, kteří připraví dané podklady, jako jsou vnitropodnikové dokumenty, směrnice, finanční zprávy, informace o činnosti podniku. Členové týmu musí mít také povědomí o daném podniku, měli by podnik navštívit, dostat se ke všem druhům informací - ekonomickým, finančním, technickým ... Je nutné, aby členové týmu byli odborníci, znalí podnikových procesů a také by měli disponovat potřebnými odbornými znalostmi v oblasti podnikových procesů, finančnictví, marketingu a v dalších odbornostech. Kromě sledování finančních parametrů je potřeba sledovat i okolí firmy a další ukazatele, např. pomocí metody Due diligence nebo metody EFQM. Ty budou

12

vysvětleny na jiném místě práce. Uvádím je jako jedny z hlavních představitelů kvalitativních nefinančních metod, jejichž využitím dostává management podrobnější a ucelený obrázek o společnosti a její budoucnosti. Proč bychom tedy měli vůbec znát „ cenu“ – hodnotu podniku? Majitelé potřebují vědět, jak si oni či jejich podniky stojí v rámci konkurenčního prostředí. Díky tomu, že ví, jak na tom podnik je, se pak mohou lépe rozhodovat a i cíleně hodnotu svého podniku zvyšovat. Jedním z nástrojů, jak stanovit hodnotu podniku může být i oceňování. KRABEC (2012) definuje nejčastější a hlavní důvody pro ocenění společnosti takto:  prodej podniku,  koupě podniku,  ocenění podniku pro daňové účely,  sloučení, rozdělení či přeměna společností. Tento seznam KRABEC (2012) dále rozšířil o další důvody, se kterými se v praxi můžeme setkat:  poskytování úvěru,  uvedení na burzu,  vypořádání SJM (společného jmění manželů),  vklad podniku do nově zakládané obchodní společnosti,  náhrada za vyvlastnění,  pojištění podniku,  důvody vyplývající z obchodního zákoníku - např. nepeněžité vklady, převod majetku mezi spřízněnými osobami, stanovení výše vypořádacího podílu. KRABEC (2012) i TRÁVNÍK http://www.soudni-znalci.info/soudni-znalci/ocenenipodniku.htm) uvádí i další důvody oceňování, které mají význam:

13

 ocenění obchodního podílu za účelem posouzení výhodnosti investice,  ocenění obchodního podílu pro účely vypořádání mezi společníky,  stanovení obvyklé ceny podniku při obchodech,  ocenění majetku podniku pro účely konkurzního řízení nebo likvidace,  ocenění dědického podílu pro účely dědického řízení. 3.1.2 Čas pro prodej nebo nákup podniku Kdy je tedy ten správný čas pro nákup nebo prodej podniku? Většina majitelů prodává podnik pod tlakem mnoha okolností, které uvádí např. PROCHÁZKA (2012):  Firmu řídí původní vlastník pokročilého věku a nemá nikoho v rodině, komu by firmu předal. Jedná se tedy o problém nástupnictví, zejména u rodinných podniků.  Majitel dostal konkurenční nabídku, ale proto, že nezná hodnotu své firmy, učiní špatné rozhodnutí firmu prodat pod cenou či díky špatnému hospodaření s finančními prostředky firmu zastaví úvěry bance. Banky nechtějí do dané firmy investovat z důvodu špatného rozvojového plánu.  Současného majitele nebaví již nadále podnikat ve stejném oboru. Nákup jiné společnosti probíhá většinou z popudu něco vlastnit a rozvíjet firmu. Často bývá spojen s vizí majitele firmy, výhodnou nabídkou či rozhodnutím riskovat od vlastníka. Zde se potom velice projeví otázka financí, je možné, že dojde například k fúzi, půjčce od bank či akvizici.  Někdy k nákupu společnosti přispívá i prostá chuť majitele koupit svého konkurenta, investiční či vhodná příležitost, rozhodnutí manažerů odkoupit alespoň část společnosti, kterou řídí. Podnik tedy můžeme rozšířit dluhem (úvěrem), nedluhovým financováním, dotací z Evropské unie (EU) nebo jak již bylo zmíněno fúzí /akvizicí.

14

3.1.3 Hodnota Vzhledem k tomu, že můžeme podnik oceňovat na různých úrovních, rozlišujeme hodnotu brutto a hodnotu netto. MAŘÍK (2007, s. 21 - 22) uvádí, že hodnota brutto zahrnuje hodnotu jak pro vlastníky, tak i pro držitele, jedná se o ocenění podniku jako celku. Hodnotou netto rozumíme ocenění podniku na úrovni vlastníků, v principu oceňujeme vlastní kapitál. Také zde uvádí druhy hodnot s jejich popisem. Podle MAŘÍKA (tamtéž, s. 22 – 31) pro stanovení hodnoty podniku můžeme použít např. oceňování a s tím spojené zásady, které vychází z různých přístupů k oceňování skrze hodnotu: 1. Tržní hodnotu, 2. Subjektivní hodnotu, 3. Objektivizovanou hodnotu, 4. Komplexní přístup na základě Kolínské školy.

1.

Tržní hodnota je tedy odhadnutá částka, za kterou by měl být majetek směněn

k datu ocenění mezi dobrovolným kupujícím a dobrovolným prodávajícím při transakci mezi samotnými a nezávislými partnery po náležitém marketingu, ve které by obě strany jednaly informovaně, rozumně a bez nátlaku. Používá se u ocenění, kdy uvádíme podnik na burzu nebo při prodeji podniku.

2.

Subjektivní (investiční) hodnota je hodnota majetku pro konkrétního investora

pro stanovení cíle. Investiční hodnota majetkového aktiva může být vyšší/nižší než tržní hodnota toho majetkového aktiva.

3.

Objektivizovaná hodnota by měla být postavena na datech. Z podniku by mělo

být vybíráno tolik peněžních prostředků, aby nebyla ohrožena jeho majetková podstata

4.

Kolínská škola zastává názor, že ocenění má smysl dělat na základě obecných

funkcí, které má ocenění pro uživatele jeho výsledků, jedná se hlavně o poradenskou činnost. Smyslem této funkce je poskytnout podklady kupujícímu o maximální ceně,

15

kterou ještě může zaplatit, aniž by na transakci prodělal a o minimální ceně, kterou ještě může prodávající přijmout, aniž by na prodeji prodělal. 3.1.4 Hodnotová analýza Řízení a rozvoj hodnoty společnosti podléhá přísným pravidlům, tato pravidla by měla být zohledněna v podnikové strategii. Již při tvorbě obchodního a marketingového plánu by mělo být určeno, co jsou hlavní části těchto plánů a které z nich mají zásadní vliv na tvorbu hodnoty společnosti. Nestačí tak vytvářet konkurenční strategie proti nejvýznamnějším konkurentům, posuzovat a optimalizovat portfolio svých výrobků a služeb, ale metod oceňování podniku lze s výhodou využít i při stanovování hodnoty zákazníka. International group of controlling (2007, s. 56 - 58) definuje hodnotu zákazníka jako dynamický výpočet. Znalost hodnoty zákazníka zprůhledňuje vliv vyšší loajálnosti zákazníka a strategií v oblasti služeb a akvizic zákazníků na tvorbu hodnoty. Do výpočtu hodnoty zákazníka je třeba určit očekávané příjmy, krycí příspěvek a přímé marketingové náklady. Pro výpočet čistého zisku ze vztahu se zákazníkem (ČZ) je třeba zohlednit třeba vliv daně z příjmů. Čisté zisky z jednotlivých let se v následujícím kroku odúročí a jejich součet představuje čistou současnou hodnotu (ČSH) vztahu se zákazníkem. (T) značí úrokovou míru v daném časovém období. Hodnota všech zákazníků je dána součtem čistých současných hodnot jednotlivých vztahů se zákazníky a počítá se

[1] Součet všech čistých současných hodnot představuje aktuální hodnotu vztahů se zákazníky. Hodnota zákazníka může sloužit jako plánovací a řídící veličina pro management, protože odráží celkový vývoj tržních aktivit podniku, při konzistentním plánování lze dlouhodobě očekávat soulad mezi podílem vlastníka (share holder value) a současnou hodnotou zákaznické báze.

16

V moderním řízení společností je důsledná orientace na zákazníka a odklon od orientace na produkt musí nalézt nové veličiny pro tvorbu strategických cílů. Jako strategické cílové veličiny už neplatí tržní podíl, ale  Share of customer (podíl zákazníka)  Customer lifetime value (hodnota zákazníka pro dobu životnosti) a  Čistá současná hodnota. Hodnotová analýza (analýza funkčních nákladů) má za cíl zjistit a eliminovat všechny náklady, které nejsou nutné pro hodnotu, resp. funkci produktu nebo služby. Jde tedy o systematický přístup, který se zabývá produktem jako celkem a jeho jednotlivými součástmi. Proto by měli být do týmu k provedení hodnotové analýzy zapojeni nejen odborníci z oblasti nákupu, výroby nebo prodeje, ale podle možnosti dodavatelé a zákazníci. Vedení týmu se často přenechává controllerovi. International group of controlling (2007, s. 126) uvádí, že kritické faktory úspěchu jsou proměnné, které podstatným způsobem přispívají k úspěchu na trhu, a jež jsou nepostradatelné k prosazení se mezi odvětvovými konkurenty. Odvozují se v rámci analýzy odvětví a konkurence ze studií trhu, z průzkumů mínění zákazníků a databází. Potenciály úspěchu jsou silné stránky podniku, které jsou současně také kritickými faktory úspěchu. Jde o souhrn všech předpokladů důležitých pro úspěch vzhledem k produktu na trhu (zvláště kapacit a klíčových schopností), které musí existovat před okamžikem dosažení úspěchu. Největší význam má v této souvislosti budování a udržování tržní pozice, tedy vytváření nových produktů nebo trhů, zde lze například využít i SWOT analýzu. Potenciály úspěchu jsou nutnou, ale nikoliv dostačující podmínkou operativního úspěchu – zisku a likvidity. Nalezení a výběr správných potenciálů úspěchu jsou hlavním úkolem strategického managementu. 3.1.5 Formulace pojmu oceňování Formulaci pojmu oceňování vymezuje RAFFEGAU a DUBOIS (1996, s. 7) takto: Zabývá se podnikem jako předmětem směny mezi kupujícím a prodávajícím, podle

17

potřeby i na organizovaném trhu (burza ...); cena podniku závisí především na schopnosti vyrábět různé zboží a služby se ziskem. Obvykle se provádí v případě převodu vlastnictví fungujícího podniku, jehož původní vlastnictví je vyjádřeno majetkem, jejž bude možno prokázat i v budoucnu. Oceňování se může týkat podniku v různých obdobích jeho existence od jeho založení až po likvidaci. Ve vzdělávacím materiálu CIMA1 se dočteme, že stejně jako pro životní cyklus výrobku platí i pro společnosti tzv. hospodářský cyklus, (viz obr. č. 1, na němž jsou znázorněny jednotlivé etapy vývoje společnosti). První etapou je etapa „překonání údolí smrti“, kdy do společnosti je spíše investováno s vědomím budoucích zisků. Cílem a snahou managementu je, aby toto období bylo krátké a současně, aby se v co nejkratším čase začaly vracet již první investované prostředky. Klíčovým okamžikem pro management podniku je nadefinovat okamžik „bodu zvratu“ (break event point) a jak ho poznáme. Teprve takto lze měřit první okamžik návratnosti investic. V dalším časovém období je nutno počítat s tím, že každá společnost bude procházet různými, ale nutnými etapami vývoje a pro překonání těchto zpravidla stupňovitých rozdílů je třeba zásadních změn. Jde velmi často o nutnost definování pravidel a fungování základních procesů na přechodu od rodinné a intuitivně řízené malé společnosti pro profesionálně fungující provázaný systém. Teprve při zvládnutí všech těchto stupňovitých fází se společnost stabilizuje a může vstoupit i na akciový trh. Metoda EFQM a její využití v praxi uvádí, že vyspělé společnosti mohou dosahovat očekávaných výsledků zpravidla až po pěti letech nastavených funkčních procesů. Závěrem lze říci, že v každé fázi hospodářského cyklu společnosti je možný jiný důvod ocenění podniku: od stanovení hodnoty jako objemu nutných investic, přes znalost nutných finančních injekcí při růstu až po znalost hodnoty společnosti jako kapitálu svého vlastníka. Stejně jako můžeme určit hodnotu společnosti, lze určit i hodnotu zákazníka. Obě tyto hodnoty jsou důležité a mají své opodstatnění. Také si musíme uvědomit, že je rozdíl mezi hodnotou (viz kapitola 3.1.3) a cenou, která je vnímána jako peněžní vyjádření hodnoty.

1

Studijní materiál CIMA A. Praha : Český institut pro marketing, 1997

18

Obr. č. 1 : Hospodářský cyklus podniku (Procházka 2012) 3.1.6 Ocenění podniku dle platné legislativy Podnik je definován především Obchodním zákoníkem2 přesněji v § 5 (odstavci 1), který hovoří o podniku jako o souboru hmotných, osobních i nehmotných složek podnikání. Odstavec 2 dále uvádí podnik jako hromadnou věc, právně se používají zvláštní předpisy k jak movitým, tak i nemovitým věcem, předmětům průmyslového a jiného duševního vlastnictví, motorovým vozidlům apod., pokud jsou součástí podniku. Podnik vnímám jako firmu, která má určitý předmět své činnosti, generuje zisk či ztrátu a vymezuje se na trhu vůči svým konkurentům. Majitelé podniku se pokouší sledovat svůj cíl použitím dostupných metod, vždy však podle platné legislativy. 3.1.6.1 Ocenění v České republice Oceňování podniků je legislativně upraveno zejména těmito zákony, které jsou uvedeny ve Sbírce zákonů ČR nebo jsou k dispozici na internetu (http://www.zakonyprolidi.cz/vybrane) pro veřejnost. Jedná se o:  zákon o oceňování majetku č. 151/1997 Sb. ve znění pozdějších předpisů,  zákon č. 125/2008 Sb. o přeměnách obchodních společností a družstev,

2

Předpis č. 513/1991 Sb. Obchodní zákoník. Dostupné z http://www.zakonyprolidi.cz/cs/1991-513

19

 zákon č. 513/1991 Sb. – obchodní zákoník,  zákon č. 182/2006 Sb. – insolventní zákon,  zákon o účetnictví č. 563/1991 Sb.,  občanský zákoník – pro účely kupní/darovací smlouvy/odpovědnosti za škodu,  zákon č. 357/1992 Sb. o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí,  99/1963 Sb. Občanský soudní řád – pro účel stanovení ceny majetku k dražbě,  zákon č. 586/1992 Sb. o daních z příjmů,  metodické pokyny ZNAL České národní banky. 3.1.6.2 Ocenění dle mezinárodních a evropských standardů MAŘÍK (2007, s. 19) ve své práci dělí oceňovací standardy na:  mezinárodní (IVS – International Valuation Standards),  evropské (EVS – European Valuation Standards). Jedná se o soubor mezinárodně uznávaných doporučení zaměřených na definice hodnoty a jiné zásady, který by měli oceňovatelé uplatňovat. Lze je použít zejména pro oceňování nemovitostí, u podniků se příliš nepoužívají. Jejich účel může být v pomoci znalcům při oceňování, ve sjednocení různých podkladů zabývajících se touto tématikou. 3.2 Způsob sběru podkladových dat Mezi známé způsoby pro sběr podkladů patří např. vypracování znaleckého posudku, využití informačních zdrojů nebo velice významná metoda, obecně nazývaná Due Diligence (viz. Příloha č.1). 3.2.1 Podklady pro vypracování znaleckého posudku Seznam podkladů pro vypracování znaleckého posudku definuje KOMANEC (http://cu.vse.cz/ocenovani-podniku/podklady-podnik/) takto:

20

1. Výpis z obchodního rejstříku (nebo živnostensky list u podniku – fyzické osoby) 2. Účetní závěrka ke dni ocenění (rozvaha, výkaz zisků a ztráty, příloha k účetní závěrce, eventuálně výroční zpráva) a účetní závěrka za 3 minulá kalendářní období (pokud společnost tuto dobu existuje) včetně auditorských výroků 3.

Smlouvy: 

nájemní,



leasingové,



smlouvy o obchodním zastoupení,



ostatní podstatné smlouvy.

4. Výrobní program – analýza podle oborů 

významní konkurenti,



věková struktura výrobků, výrobních programů,



analýza obratu – velikost, hlavní trhy, disponibilní výrobní kapacita, hodnocení silných a slabých stránek vlastních výrobků ve vztahu k trhu,



náklady na výzkum a vývoj.

5. Strategický plán – cíl obchodní organizace 

způsob dosažení cíle,



finanční plán na dobu 3 – 5 let.

6. Ostatní podstatné podklady 

ochrana životního prostředí,



povodňový havarijní plán,



protipožární havarijní plán,



plán proti technologickým haváriím,

21



soudní spory,



převzaté závazky a ručení,



profil managementu,

 

kvalifikační struktura zaměstnanců uvažované změny v systému řízení a organizace obchodní společnosti.

Při stanovování hodnoty z výše uvedených podkladů se využívá filosofie analýzy SWOT popsané ve vzdělávacím materiálu CIMA3. Samostatně jsou rozčleněny silné (Strengths) a slabé (Weaknesses) stránky, příležitosti (Opportunities) a hrozby (Threats) pro společnost a to tak, že jako silné nebo slabé stránky jsou zásadně uváděny tzv. „interní faktory“. Jde tedy o faktory, které společnost může ovlivňovat a měnit. Jedná se zpravidla o výrobní program, technologie, výrobní kapacity, kvalitu a strukturu lidských zdrojů, zavedené technologie, profil managementu a další. Vyhodnocené jako příležitosti a hrozby by měly být všechny „externí faktory“, tedy faktory, které společnost nemůže přímo ovlivňovat, ale je nutné, aby je znala a rozuměla jejich potenciálním dopadům. Velmi často tak hodnotitelé zahrnují do regulérních metod oceňování společnosti i dílčí SWOT analýzy na jednotlivé oblasti viz např. části Due Diligence. 3.2.2 Sběr vstupních informací Než se pustíme do stanovení hodnoty podniku, musíme sesbírat potřebná data, která MAŘÍK (2007, s. 54 – 56) dělí: 1. základní data o podniku, 2. ekonomická data, 3. relevantní trh, 4. konkurenční struktura relevantního trhu,

3

Studijní materiál CIMA A. Praha : Český institut pro marketing, 1997

22

5. odbyt a marketing, 6. výroba a dodavatelé, 7. pracovníci. 3.2.3 Metoda Due Deligence Základní strukturu metody Due Diligence dle poradenské společnosti GCI Mnichov tvoří: 1. shrnutí, 2. právní podklady, 3. finanční údaje, 4. provozně – obchodní analýza, 5. organizace průběhů, 6. výrobní a zhotovovací struktura, 7. ostatní údaje. Tyto body jsou následně daleko více rozvětveny. Výše uvedené informace mimo podrobných kvantitativních finančních ukazatelů doplní obrázek o fungování společnosti na trhu. A velmi často stanoví podrobný „kontrolní seznam“ zdrojů tak, aby vše podstatné bylo bráno v úvahu. 3.2.4 Postup stanovení hodnoty podniku Jak postupuje osoba stanovující hodnotu podniku, ukazuje následující tabulka. Tab. č. 1: Postup stanovitele hodnoty podniku Fáze 1. Určení zadání 7.

Analýza společnosti - poznávání, pohovory

Zaměření Účel/důvod Dokumentace

23

8.

Pokročilá analýza analýza

– PEEST

Zvolení typu analýzy

P = politická E = ekologická E = ekonomická (finanční) S = sociální (personální) T = technologická (manažerská) analýza dat 9.

Sběr interních dat

Průzkum v podniku

10.

Výhledy a trendy

Ekonomické ukazatele

11. 12.

Výběr oceňování

a

použití

metody

Vyhodnocení

Na základě zvolených kritérií, vychází z dat, ze zvoleného cíle Zprávy a dokumenty

Zdroj: Vlastní zpracování autora Popis jednotlivých bodů z tabulky č.1: 1. Určení zadání - vychází z cílu zadavatele stanovení hodnoty podniku, promítne se sem účel a důvody, proč se vedení podniku rozhodlo znát jeho hodnotu. 2. Analýza společnosti – stanovitel hodnoty a jeho tým se musí nejprve seznámit s daným podnikem, porozumět jeho fungování a sesbírat všechny potřebné materiály v podniku. Také by se měl tento stanovitel seznámit s dílčími pracovníky, řídícími pracovníky, a to formou pohovorů či osobní schůzkou. Udělá si tak představu o celém podniku. 3. Pokročilá analýza (PEEST), jak bylo zmíněno, se zabývá těmito oblastmi: politickou,

ekologickou,

ekonomickou

(finanční),

sociální

(personální),

technologickou (manažerská). Velkou roli v této analýze hraje zohlednění záměru, následně zvolení metody, posouzení významné oblasti diagnostiky. 4. Sběr interních dat bude proveden průzkumem v podniku, stanovitel hodnoty shromáždí podklady pro účetní a finanční analýzu.

24

5. Výhledy a trendy - osoba provádějící stanovení hodnoty podniku by měla brát v úvahu historii podniku stejně jako její budoucí vývoj. Na základě finanční historie lze totiž předvídat její vývoj v budoucnosti. 6. Výběr a použití metody oceňování záleží na všech sesbíraných informacích v rámci podniku a jejich zhodnocení. Metoda oceňování bude velmi často stanovena podle toho, k jakému účelu se oceňování provádí. V práci bude v kapitole o použitých metodách naznačen přínos případně nedostatek základních uvedených metod. 7. Vyhodnocení spočívá v sestavení odpovědí na zadané cíle a účel ocenění. Při vyhodnocení záleží na prezentačních dovednostech a způsobu použití informací. Velmi často shoda např. při prodeji podniku je podmíněna dobrými vyjednávajícími dovednostmi oceňovatele. 3.3

Strategická analýza

Účel této analýzy spočívá ve vymezení celkového výnosového potenciálu oceňovaného podniku. MAŘÍK (2007 s. 56 - 95.)tento potenciál dělí na vnější, který se zaměřuje na šance a rizika plynoucí z podnikatelského prostředí a vnitřní, který má sdělit míru schopnosti podniku využít šance vnějšího prostředí při čelení jeho rizikům. Postup strategické analýzy by měl zahrnovat:  analýzu vnějšího potenciálu – tedy vymezení relevantního trhu, jeho analýzu a prognózu,  analýzu konkurence a vnitřního potenciálu,  prognózu tržeb podniku. 3.3.1 Relevantní trh Vymezení relevantního trhu není jednoduché. Trh může být vymezen z hlediska věcného, územního, zákazníků či konkurentů (MAŘÍK 2007, s. 57 – 63).

25

Základní data o trhu nás informují o jeho velikosti v hmotných a hodnotových jednotkách, tedy na základě jeho poptávky (celkového prodeje a spotřebě). Pak bychom měli zjistit data o vývoji trhu v čase a případně tento trh segmentovat. U analýzy atraktivity trhu je třeba vymezit hlavní faktory, které jsou důležité z hlediska poptávky a možností prodeje. V úvahu bereme tato kritéria:  růst trhu,  velikost trhu,  intenzitu přímé konkurence,  průměrnou rentabilitu, substituci a bariéry vstupů,  citlivost trhu na konjunkturu,  strukturu a charakter zákazníků. Prognóza vývoje trhu navazuje na předešlou analýzu a její tvorba je závislá na typu ocenění, které provádíme. Může vycházet ze subjektivního ocenění, kdy hraje roli názor konkrétního oceňovatele. Z objektivizovaného ocenění, které zohledňuje daný stav či z tržního ocenění, jež je zaměřeno na prognózu sestavenou z názorů odborné veřejnosti. 3.3.2 Analýza konkurenční síly Cílem analýzy konkurenční síly (MAŘÍK 2007, s. 74 - 95)je odhadnout vývoj tržních podílů oceňovaného podniku do budoucnosti. Je možné ji rozdělit na: a) Stanovení dosavadních tržních podílů zvoleného podniku: provádí se na úrovni fyzických jednotek či úrovni korunového vyjádření. V praxi mnohdy nelze jasně vymezit trh, proto můžeme vycházet ze znalosti hlavních konkurentů, kde tržní podíl vnímáme jako podíl na součtu tržeb za hlavní konkurenty. b) Identifikace konkurentů – shromažďuje relevantní údaje o hospodaření hlavních konkurentů. c) Analýzu vnitřního potenciálu podniku a hlavních faktorů jeho konkurenční síly – výsledkem této analýzy by mělo být vyhodnocení konkurenční strategie a celkové

26

konkurenční síly oceňovaného podniku, případně zjištění konkurenčních výhod podniku. Vhodné je také podívat se na fázi, ve které se podnik nachází (tuto problematiku jsem již zmiňovala), tedy fázi životního cyklu. Na základě provedení fundamentální analýzy založené na analýze hlavních faktorů ovlivňujících tržní podíly, dělíme faktory na:  Přímé faktory – které vnímá samotný zákazník. U výrobních podniků se jedná o pokročilost technologie, její dostupnost, distribuci,… Určíme je na základě marketingového mixu, kam řadíme daný produkt, jeho cenu, komunikaci se zákazníkem a odbytové cesty)  Nepřímé – manažeři a řízení podniku, výkonný personál, inovační síla podniku, dlouhodobý majetek a investiční politika. d) Prognózu tržních podílů. 3.4

Finanční analýza

Finanční analýza bezprostředně navazuje na analýzu strategickou, jedná se o nejdůležitější nástroj finančního řízení. Poskytuje nám informace, bez kterých by ocenění podniku nemělo smysl, jedná se zejména o finanční čísla, která čerpáme z finančního účetnictví podniku a několika výkazů. Tuto analýzu používají zejména manažeři firmy, dále také obchodní partneři, banky a investoři. MAŘÍK (2007, s. 96) uvádí dvě základní funkce finanční analýzy: 1. prověřit finanční zdraví podniku, 2. vytvořit základ pro finanční plán, ze kterého je pak vyvozována výnosová hodnota. 3.4.1 Metody užívané ve finanční analýze Mnoho autorů uvádí metody, které lze ve finanční analýze použít. Pro svoji práci jsem se rozhodla vycházet z KISLINGEROVÉ (2001, s. 63 - 68), která uvádí:  Analýza absolutních ukazatelů – která se dále dělí na horizontální a vertikální analýzu. Horizontální analýza porovnává jednotlivé položky v čase. Zjišťujeme, o kolik se absolutně změnila konkrétní položka, tj. rozdíl základního a běžného

27

období, a dále, kolik tato změna činí v procentech. Vertikální analýza navazuje na analýzu horizontální a zabývá se pouze jedním obdobím, kde zkoumá, jak se dílčí veličiny podílely na dané veličině. V příloze uvádím horizontální i vertikální analýzy Rozvahy a Výkazu zisku a ztráty.  Analýza rozdílových ukazatelů – kam řadíme např. ukazatel čistého pracovního kapitálu nebo čistý peněžní majetek. Čistý pracovní kapitál informuje o velikosti kapitálu, který není vázaný na krátkodobé závazky, potřebujeme ho pro zajištění dostatečné míry likvidity podniku. Vypočítáme ho jako: Čistý pracovní kapitál = oběžný majetek – krátkodobé závazky [2] nebo Čistý pracovní kapitál = (vlastní kapitál + dlouhodobé závazky) – stálá aktiva.  Analýza cash flow  Analýza poměrových ukazatelů – umožňuje analyzovat vzájemné vazby a souvislosti mezi ukazateli dáním absolutní hodnoty do vzájemných poměrů. Mezi nejběžnější řadíme ukazatel likvidity, rentability, aktivity a zadlužení. Čísla vychází z položek rozvahy, výkazu zisků a ztráty, které jsou uvedeny v příloze. Mnoho autorů uvádí způsob výpočtů těchto ukazatelů, ve své práci jsem vycházela z BĚLOHLÁVKA (2006, s. 284 - 290). 3.4.2 Analýza základních účetních výkazů Do této analýzy můžeme zahrnout tyto výkazy: Rozvahu, Výkaz zisku a ztráty, Výkaz peněžních toků (cash flow), které následně uvádím v příloze.  Rozvaha - poskytuje informace o aktivech a pasivech podniku k určitému datu. Pro jasnější srovnání je dobré mít k dispozici data za více období a následně tak provést srovnání. Součet aktiv a pasiv je vždy roven. Zajímá nás struktura jejich složek, aktiv a pasiv, a také vztahy, které jsou mezi těmito složkami. Aktiva popisují, co jsme za dané prostředky nakoupili, pasiva vyjadřují, jaké finanční prostředky jsme schopni zajistit pro fungování firmy a odkud.

28

Do aktiv řadíme: Dlouhodobý majetek (hmotný a nehmotný), oběžná aktiva, pohledávky (dlouhodobé a krátkodobé), krátkodobý finanční majetek. Pasiva naopak zahrnují: Vlastní kapitál - základní kapitál, kapitálové fondy, fondy ze zisku, výsledek hospodaření minulých let, výsledek hospodaření běžného účetního období, cizí zdroje -

rezervy, závazky (dlouhodobé a krátkodobé),

bankovní úvěry a výpomoci.  Výkaz zisku a ztráty - také poskytuje informace o jednotlivých finančních položkách, zkoumáme celkový výsledek hospodaření i jeho dílčí výsledky a také nás zajímá struktura výkazu. Provozní výsledek hospodaření informuje o stavu ekonomiky podniku, zatímco finanční výsledek hospodaření nás odkazuje na finanční politiku podniku. Při výpočtech je brána položka výsledek hospodaření za účetní období+- z toho výkazu brána jako čistý zisk podniku.  Výkaz peněžních toků (cash flow) - informuje o příjmech a výdejích podniku vzhledem k jednotlivým položkám. Pomocí tohoto výkazu můžeme zhodnotit skutečnou finanční situaci. MAŘÍK (2007, s. 100) uvádí, že tento výkaz můžeme sestavit metodou přímou, rozdílem příjmů a výdajů nebo metodou nepřímou, tedy upravením cash flow o rozdíl mezi náklady a výnosy. Příklad možné struktury nepřímou metodou uvádí Český účetní standard pro podnikatele č. 023: Přehled o peněžních tocích. Ačkoliv mnoho autorů uvádí, že se jedná o nejdůležitější výkaz pro posouzení skutečné finanční situace, oceňovaná Společnost tento výkaz nepoužívá. 3.4.3 Poměrové ukazatele Ukazatele rentability Ukazatele rentability dle KISLINGEROVÉ (2001, s. 68 – 71) poměřují konečný efekt dosažený podnikatelskou činností k určitému vstupu, a to buď celkovým aktivům (majetku), kapitálu (vlastní kapitál), nebo k tržbám. BĚLOHLÁVEK (2006, s. 284) vnímá tyto ukazatele jako poměr mezi finančními prostředky vynaloženými na

29

jednotlivé aktivity a prostředky plynoucí z těchto aktivit. S rentabilitou neboli výnosností je také spjata jistá míra rizika, zejména pro investory. Výše rentability, tedy výnosnosti, nám může pomoci rozhodnout, zda má smysl investovat do daného projektu či nikoliv. Autoři vymezují ukazatele: ROE, ROA, ROS, ROI a EBIT. 1. ROE = rentabilita vlastního kapitálu (Return on Equity) - Jedná se o ukazatel, který je nejpoužívanější, pokud chceme znát výnosnost vlastního kapitálu, vyjadřujeme ho v procentech.

Měl by být větší než je běžná úroková míra,

v opačném případě je výhodnější využít banky pro uložení kapitálu. Jedná se o zisk získaný investicemi vlastníků do firmy. Tento ukazatel je vhodné použít např. pro srovnání s konkurenty ve stejném oboru podnikání, jelikož ROE je závislé na oboru činnosti. ROE= (čistý zisk/vlastní kapitál)*100% [3] 2. ROA = rentabilita aktiv (Return on Assets) - Ukazuje míru získaného zisku z aktiv společnosti, měří zisk vzhledem k celkovému kapitálu. Poukazuje na efektivnost, s jakou firma řídí a rozděluje zdroje. ROA= (čistý zisk/aktiva)*100% [4] 3. ROS = rentabilita tržeb (Return on Sales) - Udává, kolik korun zisku připadne na jednu korunu tržeb. Mnoho autorů místo této zkratky používá označení operating profit (provozní zisk). ROS = výsledek hospodaření za účetní období / (tržby za prodej zboží+výkony) * 100% [5] KISLINGEROVÁ dále definuje: 4. ROI = rentabilita vloženého kapitálu (Return on Investments) – Ukazatel použijeme,

pokud

chceme

zjistit

z dlouhodobějšího hlediska. ROI = zisk/investovaný kapitál [6]

30

efektivnost

investovaného

kapitálu

5. EBIT (earnings before interest and taxies, tj. zisk před úhradou úroků a daně z příjmů) je nejkomplexnějším ukazatelem. Měří, jaký efekt připadá na jednotku majetku zapojeného do podnikatelské činnosti. Pokud platí podmínka, že ROE > ROA, ROA > náklady na kapitál, pak podnik využívá cizí zdroje efektivně. Ukazatele aktivity Aktivitu BĚLOHLÁVEK (2006, s. 286 - 287) vztahuje jako obrat k celkovým aktivům, množství finančních prostředků, které může firma získat z dostupných zdrojů za rok. Mezi ukazatele zahrnuje: 1. Obrat celkových aktiv = tržby/celková aktiva [7] - Jedná se o jeden z hlavních ukazatelů aktivity měřící efektivnost podniku, celkového využití majetku. Měl by být co nejvyšší, minimálně roven 1. 2. Obrat zásob = tržby/zásoby [8] - Ukazuje, kolikrát jsme schopni přeměnit zásoby v tržby za rok. 3. Doba obratu zásob = (průměrný stav zásob/tržby)*360 [9] - Udává obrat zásob vztažený k určitému časovému období (den, měsíc ..). Čím je menší, tím efektivněji dokážeme řídit položky na skladě. Udává tedy počet dnů, který je daná položka na skladě, než je opět prodána, každá firma se snaží mít tento ukazatel co nejmenší. 4. Doba obratu pohledávek = (průměrný stav pohledávek/tržby)*360 [10] - Udává délku splatnosti pohledávek, obvykle považujeme dobu 14 dnů za optimální, více jak 70 dnů za neefektivní. Čím dříve je firma schopna zaplatit za své pohledávky, tím ji vnímáme za solventnější a na trhu má firma lepší postavení. 5. Doba obratu závazků = (průměrný stav závazků/tržby)*360 [11] - Udává délku, jakou firma čerpá dodavatelský úvěr od svých dodavatelů. Měl by být vyšší než je hodnota doby splatnosti pohledávek., čím je vyšší, tím je firma solventnější a má silnější pozici na trhu.

31

KISLINGEROVÁ (2001, s. 71) dělí tyto ukazatele na dva typy dle způsobu práce s nimi, a to na ukazatele s počtem obratů, kdy vypočítaná hodnota informuje o počtu obrátek za rok nebo na ukazatele s dobou obratu ve dnech. Ukazatele zadluženosti Ukazatele zadluženosti informují o tom, jak podnik hospodaří se svými zdroji, a to jak vlastními, tak i cizími. Čím je ukazatel nižší, tím je to pro firmu lepší. Dle KISLINGEROVÉ (2001, s. 73 - 76) tyto ukazatele charakterizují zadluženost vlastního a cizího kapitálu. Hovoří o ukazateli věřitelského hlediska, kterým je ukazatel úrokového krytí a ukazatele finančního rizika, tedy zadluženost II. 1. Zadluženost I. (debt equity) = cizí zdroje/vlastní kapitál [12] - Tento vzorec poměřuje cizí zdroje vztažené na vlastní kapitál, čímž udává míru finančního rizika. 2. Zadluženost II. (debt ratio) = celkové cizí zdroje/aktiva [13] - Poměřuje cizí zdroje k celkovým aktivům, což udává, kolik majetku firmy je kryto cizími zdroji. 3. Úrokové krytí (interest coverage)=EBIT/nákladové úroky [14] - Udává, kolikrát může klesnout zisk, aby byl i přesto podnik schopen pokrýt cizí zdroje na dané úrovni. Pokud bude dosahovat hodnoty 1, znamená to, že vše, co podnik vyprodukuje, bude použito na úhradu úroků. Investorům ukazuje míru bezpečnosti jejich investic. Při financování pomocí cizího zdroje se úrok, tedy cena za cizí kapitál zahrne do nákladů. Podnik se snaží mít nákladovou strukturu optimální, tak, aby náklady poskytnuté akcionáři/věřiteli byly co nejnižší. Za základ propočtu ceny kapitálu slouží vzorec: WACC = rd(1-t) D/C + reE/C [15], kde WACC jsou průměrné náklady kapitálu, Rd – náklady na cizí kapitál, t – sazba daně z příjmu, D/C – podíl cizích zdrojů na celkových pasivech,

32

Re - nákladyy na akciový kapitál, E/C - podíl vlastního kapitálu na celkových pasivech. Ukazatele likvidity Likvidita znamená schopnost podniku platit své závazky. KISLINGEROVÁ (2001, s. 76 – 78) definuje následující ukazatele likvidity: 1. Běžná likvidita = oběžná aktiva/krátkodobé závazky [16] - Porovnává oběžná aktiva podniku se závazky splatnými v jednom roce. Jedná se o rizikový ukazatel, jelikož součástí oběžných aktiv jsou i zásoby, které obsahují neprodejné položky. Tento ukazatel se pohybuje v rozmezí od 1,5 do 2,5. Podle BĚLOHLÁVka (2006, s. 290) by tento ukazatel měl být právě z tohoto důvodu větší než 2. 2. Pohotová = oběžná aktiva - zásoby/krátkodobé závazky [17] - Poukazuje na možnost použití jiných finančních prostředků na splacení krátkodobých závazků. Optimum pro tuto hodnotu bývá 1 - 1,5. 3. Okamžitá = krátkodobý finanční majetek/ krátkodobé závazky [18] - Finančním majetkem rozumíme peněžní hotovost, ceniny, peníze na účtech v bankách apod. 3.4.4 Souhrnné ukazatele Souhrnné ukazatele se používají pro včasné rozpoznání příčin nestability podniku, který může vést až k jeho bankrotu. KISLINGEROVÁ (2001, s. 82 – 85) sem řadí Altmanovo Z – skóre, popř. můžeme užít i Tafflerův model. Altmanovo Z – skóre Altmanovo Z – skóre použijeme pro včasné rozpoznání možnosti bankrotu podniku, tak aby k němu nedošlo a byla provedena včasná náprava dané situace. Vyjadřuje se pomocí diskriminační funkce, tzv. Z faktor, který má dvojí výpočet a zahrnuje v sobě např. některé poměrové ukazatele. Vzhledem k tomu, že hodnocená společnost není veřejně obchodovatelná na trhu, zvolila jsem vzorec:

33

Z = zisk před úroky a zdaněním (EBIT/aktiva) * 3,107 + tržby/aktiva*0,998 + tržní hodnota vlastní kapitál/účetní hodnota dluhu 0,420 + zadržené výdělky/aktiva * 0,847 + čistý pracovní kapitál (WC)/aktiva * 0,998 [19]. Pokud je: Z >2,90 - bankrot společnosti nehrozí, společnost prosperuje < 1,2 - 2,9> - společnost se nachází v „Šedé zóně“ Z < 1,2 – společnosti s velkou pravděpodobností hrozí bankrot. Vzhledem k tomu, že se tento model používá v zahraničí, byl upraven na podmínky v České republice a hovoříme o něm, jako o indexu IN. Tafflerův model Tafflerův model vyvinul v roce 1977 profesor Taffler, také ho lze použít pro výpočet pravděpodobnosti

bankrotu

společnosti

(http://www.ucetnikavarna.cz/archiv/dokument/doc-d3887v5247-vyuziti-ucetnich-datve-financni-praxi-aneb-zakladni-metody-financni/). ZT = 0,53 (hrubý zisk/krátkodobé závazky) + 0,13 (oběžná aktiva/dluhy) + 0,18 (krátkodobé závazky/A) + 0,16 (T/A) [20] Pokud je: ZT > 0,3 - bankrot společnosti nehrozí, společnost prosperuje < 0,2 - 0,3> - společnost se nachází v „Šedé zóně“ ZT < 0,2 – společnosti s velkou pravděpodobností hrozí bankrot. 3.5

Metody oceňování

Metody, které můžeme použít, při oceňování uvádí PISKÁČEK (2012) Metoda DCF (diskontovaných peněžních toků) spočívá v odhadu budoucího vývoje (obchodní plán 5-7 let), kdy kvalita ocenění záleží na skvělém obchodním plánu. Výstupem této metody je tzv. vnitřní hodnota, která je dána např. výší výnosů, nákladů,

34

rizik. Její nevýhody spočívají v tom, že se liší názory na vývoj společnosti v budoucnu. Diskontní míra je subjektivní, nejde o ten nejpřesnější model. MAŘÍK (2007, s. 164 - 169) uvádí, že se jedná o základní výnosovou metodu, pro jejíž výpočet lze požít tři základní techniky: a) Metodu „entity“ (Entity approach), entity = jednotka, zde označuje podnik jako celek. V prvním kroku výpočtu vycházíme z peněžních toků (vlastníků i věřitelů), které diskontujeme a získáme tak hodnotu podniku jako celku (hodnotu brutto – Hb), kterou chápeme na úrovni investovaného kapitálu. Ve druhém kroku odečteme od této hodnoty cizí kapitál ke dni ocenění, čímž získáme hodnotu vlastního kapitálu (netto – Hn). Má nejčastější použití. Investovaný kapitál získáme z rozvahy, kterou upravíme. A to tak, že nejprve určíme náklady na investovaný kapitál, následně rozdělíme aktiva na provozně nutná a nepotřebná. Provozním peněžním tokem pro metodu DCF je tzv. volné cash flow (FCF), které vypočteme jako: 1.

+ Korigovaný provozní výsledek hospodaření před daněmi (KPVHD)

2.

-Upravená daň z příjmů (= KPVHD*daňová sazba)

3.

= Korigovaný povozní výsledek hospodaření po daních (KPVH)

4.

+ Odpisy

5.

+ Ostatní náklady započtené v provozním VH, které nejsou výdaji v běžném období

6.

= Předběžný peněžní tok z provozu

7.

-Investice do upraveného pracovního kapitálu (provozně nutného)

8.

-Investice do pořízení dlouhodobého majetku (provozně nutného)

9.

= Volný peněžní tok (FCF)

Obr. č. 2: Výpočet volného cash flow (Zdroj: MAŘÍK, M. a kol., Metody oceňování podniku: Proces ocenění, základní metody a postupy. 2.vyd. Praha: Ekopress s.r.o., 2007. 170 s. ISBN 978-80-86929-32-3)

35

U této metody používáme označení FCFF, tedy peněžní toky pro vlastníky a věřitele, jedná se o konkrétní hodnotu FCF. Výpočet DCF je dvoufázový: PH

T

H b = Σ FCF t * (1+i k)-t

(1+i k)T

+

t-1

1.fáze výpočtu FCF t – volné cash flow v roce t

2.fáze

[21]

, kde

T – délka první fáze v letech

i k – kalkulovaná úroková (diskontní) míra n – počet let předpokládané existence podniku

PH – pokračující hodnota i k – kalkulovaná úroková míra na úrovni průměrných vážených nákladů na kapitál.

Pokračující hodnotu můžeme vypočítat pomocí Gordonova vzorce nebo parametrického vzorce. Ke stanovení výsledné hodnoty podniku slouží tyto kroky: Hodnota brutto („provozní“) -Hodnota úročeného cizího kapitálu ke dni ocenění = Hodnota vlastního kapitálu („provozní“) +Hodnota aktiv, která nejsou provozně nutná ke dni ocenění = Výsledná hodnota vlastního kapitálu podniku

Obr. č. 3 : Kroky ke zjištění výsledné hodnoty (Zdroj: MAŘÍK, M. a kol., Metody oceňování podniku: Proces ocenění, základní metody a postupy. 2.vyd. Praha: Ekopress s.r.o., 2007. 201 s. ISBN 978-80-86929-32-3) MAŘÍK (2007, s. 206 - 207) dále hovoří o správném stanovení diskontní míry při použití metody DCF, pro metodu DCF entity se tedy budeme zabývat průměrnými váženými náklady kapitálu (WACC), jež odpovídají příjmům, které investoři očekávají ze svých investic a tomu odpovídajícímu riziku. Obecný vzorec WACC: CK

VK

WACC = nCK (1-d) * K + nVK(Z) K [22] , kde

36

nCK = náklady na cizí kapitál d = sazba daně z příjmu CK = tržní

hodnota cizího kapitálu vloženého do podniku

nVK (Z) = náklady na vlastní kapitál při dané úrovni zadlužení podniku VK = tržní hodnota vlastního kapitálu K = celková tržní hodnota investovaného kapitálu, K= VK+CK. b) Metodu „equity“ (Equity approach), equity = vlastní kapitál. Zde používáme pouze peněžní toky vlastníků, které opět diskontujeme, čímž získáme přímo hodnotu vlastního kapitálu (Hn). c) Metodu „APV“ (Adjusted present value), upravená současná hodnota. Nejprve zjistíme hodnotu podniku jako celku (Hb) součtem položek hodnoty podniku za předpokladu nulového zadlužení a současné hodnoty daňových úspor z úroků. Od nich následně odečteme cizí kapitál, jehož výsledkem je hodnota netto. Tato metoda se příliš nepoužívá. Výsledkem je zjištění hodnoty „čistého obchodního majetku“ (v mezinárodní terminologii zjišťujeme hodnou „vlastního kapitálu“). Metoda tržních násobků (PISKÁČEK, 2012) se používá, pokud porovnáváme srovnatelné společnosti obchodovatelné na burzách, jejich ukazatele. Metoda je jednoduchá.

Minoritní

akcionáři

se

nepodílejí

na

řízení

společnosti.

Nevýhoda spočívá ve správném zvolení společností, které chceme porovnat, hodnota a ceny společností na burze jsou ovlivňovány trhem, jsou různé. Abychom mohli správně zvolit metodu, můžeme využít přehledu a popisu tržních násobků (PISKÁČEK 2012): a) EV* (enterprise value)/SALES udává poměr hodnoty společnosti porovnávané pomocí jejich finančních ukazatelů, používáme ho pro první ocenění, musíme brát v úvahu podobnou výši zisku.

37

* EV představuje hodnotu společnosti pro vlastníky akcií a vlastníky čistého zadlužení. b) EV/EBITDA je nejpoužívanějším ukazatelem v praxi, udává poměr hodnoty společnosti a očekávané hodnoty ukazatele EBITDA. c) P/E je jednoduchý ukazatel, který udává poměr ceny akcie k čistému zisku po zdanění na jednu akcii. Má široké použití. d) Dividendový výnos není klasický hodnotící násobek, ale je často používán. Udává poměr hrubé dividendy připadající na jednu akcii a ceny akcie. e) Neodráží růstovou složku investice Metoda transakčních násobků se taktéž provádí u porovnatelných společností, násobky historických transakcí. Zahrnuje prémii, podle použití kontrolních či minoritních

podílů.

Nevýhoda této metody spočívá i v tom, že bere v úvahu historické transakce, které už nemají stejnou hodnotu. Metoda účetní hodnoty (KISLINGEROVÁ, 2001) v nominálním vyjádření ukazuje původní rozsah investovaného kapitálu, je vhodná především pro analytiky zabývající se „vnitřní hodnotou podniku“. Tab. č. 2: Výhody a nevýhody vybraných metod METODA

VÝHODY

NEVÝHODY

POUŽITÍ

Metoda DCF (diskontovaných peněžních toků)

+ Vychází z obchodního plánu na 5-7 let, který byl vypracován

- Liší se názory na vývoj společnosti v budoucnu

Při ocenění společnosti, časté použití.

+ Výstupem této metody je tzv. vnitřní hodnota, která je dána např. výší výnosů, nákladů, rizik.

38

- Diskontní míra je subjektivní - Nejde o ten nejpřesnější model.

Metoda tržních násobků

Metoda transakčních násobků

+ Jednoduchá metoda + Minoritní akcionáři se nepodílejí na řízení společnosti.

+ Zahrnuje prémii, podle použití kontrolních či minoritních podílů.

- Musíme správně zvolit společností, které chceme porovnat - Hodnota a ceny společností na burze jsou ovlivňovány trhem, jsou různé. -Metoda bere v úvahu historické transakce, které už nemají stejnou hodnotu.

Pokud porovnáváme srovnatelné Společnosti obchodovatelné na burzách, jejich finanční ukazatele. Taktéž u porovnatelných společností, násobky historických transakcí.

Zdroj: Vlastní zpracování autora 3.6

Modely oceňování

Abychom tedy mohli ocenit podnik, můžeme použít několik modelů, které existují. Pro různé případy zvolíme různý typ modelu, který je vyjádřen matematicky. Podle RAFFEGEU a DUBOIS (1996, s. 42 - 94) můžeme modely rozdělit do několika kategorií: 1. Majetkový 2. Výnosový 3. Diferenciální renty 4. Srovnávací 5. Specifické Ad 1) Majetkový model – vychází z toho, že hodnota podniku je hodnota jmění, které tento podnik vlastní. Určí se buď: odečtením dluhů od celkové hodnoty aktiv vlastněných podnikem nebo sečtením základního kapitálu a výsledků nebo rezerv připadajících akcionářům. Výhodou je, že je jednoduše určen. Nevýhodou, že nepočítá s budoucími výsledky a majetková hodnota nemůže být oddělena od výnosu. Ad 2) Výnosové modely se použijí v případě, že tok příjmů vytvořený zkoumaným podnikem je znám a jsou děleny na několik dílčích modelů:

39

 Dividendový diskontní model (DDM) se používá pro ocenění cenných papírů, kdy musíme brát v úvahu tzv. dividendy (podíl akcionářů na výsledku hospodaření). Při jeho využití musíme zohlednit množství a výši referenčních sazeb a dividendy – správnost výše a doby jejich vyplácení v souvislosti na zisku je výrazným omezením tohoto modelu.  Model diskontu čistých výsledků – obdobně jako předchozí model, je založen na stejné logice až na to, že východiskem propočtu je souhrn nezdanitelného výsledku činnosti a ne dividenda. Při jeho využití je hodnotitel průběžně nucen zohledňovat množství a referenční sazby.  Model diskontu, cash – flow není v praxi moc používaný, protože se používají pro umořování různé způsoby a schopnost samofinancování není jasně stanovena. Investor v případě využití tohoto modelu, souhlasí s vydáním plánované investice, pokud

generovaný výnos

z investice

umožní

ve

sledovaném období

a

v požadované výnosové míře znovu získat investici.

[23] , kde I = plánovaná investice CF i = plánovaný výnos investice v období t, r = požadovaná výnosová míra, n = období požadované návratnosti, Ad 3) Modely diferenciální (zvláštní) renty (nadzisku) se snaží vyjádřit kombinaci hodnot majetkové a výnosové, dělení budoucna, podnik jako investici nejen průmyslovou nebo ekonomickou, ale též finanční. Také se dělí na dílčí modely:  Zkrácená renta goodwillu - existuje několik variant, např. o metodu „UEC“ (Union des Experts – Comptables) nebo metodu „anglosaská“.  Metoda CPNE – kapitál potřebný pro provoz. Metoda je ve svých základech totožná se základy zkrácené renty. Má zvláštní citlivost na změny množství nebo referenčních sazeb. Přes všechna omezení je jedna z nejucelenějších pro přímé

40

určení hodnoty nepřímých statků a jedna z nejlépe argumentovatelných z finančního hlediska. Všechny předchozí modely vycházely z přesné znalosti podniku, včetně zohlednění rizik. Ad 4) Modely srovnávací – jsou založeny na vnější znalosti podniku. Příkladem mohou být:  Burzovní modely (Molodowského a Batesův) počítají s křivkou zisků a sázkou investora na budoucí rentabilitu podniku v závislosti na vykalkulované výnosové míře. Ad 5) Specifické modely – se týkají pojišťovacích společností a bank a oceňování jejich obchodního majetku, který pokrývá pojmy jako: portfolio klientů. A lze je využít i na jiná svobodná povolání upravená zvláštními předpisy. Model majetkový

Model výnosový

Účetní hodnota Minulé výsledky

Model diferenciální renty Burzovní model

Model srovnávací

Modely specifické

Zkrácená renta

Budoucí výsledky

Nově ocen. Čisté akt.

Sazebníky Dividendy Zisky Cash - flow

CPNE

Praktici

Obr. č. 4 : Typologie modelů (Zdroj: RAFFEGEAU,J, DUBOIS, F. Finanční oceňování podniku. 1996. s. 43. ISBN 80-86009-03-3) Vzhledem k tomu, že pro ocenění společnosti můžeme zvolit více modelů a metod, které z těchto modelů vychází, ocitneme se před otázkou, jaký model vybrat, aby měl tu vypovídající hodnotu, jakou chceme, resp. abychom dosáhli požadovaného cíle. Proto můžeme využít zkušených zástupců z řad banky či pojišťovny, kteří se touto otázkou zabývají, vyznají se v dané problematice a jsou schopni nám dobře poradit. Ocenění

41

společnosti pomocí zástupce banky, může mít několik výhod, které uvádí PISKÁČEK (2012):  definování cíle, rozsahu ocenění,  zvolit nejlepší metodu dle stanoveného cíle,  provedení seznamu potřebných informací,  obchodní plán společnosti – stávající, nový,  provedení ocenění, interpretace výsledků.

42

PRAKTICKÁ ČÁST

4

4.1 Základní údaje o společnosti Obchodní jméno: Společnost Právní forma: akciová společnost IČ:*4 Adresa: Severní Morava Počet zaměstnanců: nad 101 Tel., web a email: * Obrat: nad 100 000 tis. Kč Předmět podnikání:  výroba kovových boxů, opláštění kotlů  provádění povrchové úpravy kataforézou, stříkáním práškových nátěrových hmot, galvanickým zinkováním, smaltováním  prodej, koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje Základní řídící struktura podniku: 

 4

Divize povrchových úprav o

Středisko kataforézního lakování

o

Středisko práškového lakování

o

Středisko galvanického zinkování

o

Středisko smaltování

Divize CNC zpracování plechu

* Informace neuvedeny z důvodu ochrany dat

43

V čele Společnosti je předseda představenstva, dále jeho členové. Samotnou Společnost řídí ředitel, je členěna na divize a následně na různá střediska. Společnost byla založena roku 1998, jejím cílem je poskytovat kvalitně povrchové úpravy pro oblast automobilového průmyslu, stavebnictví a spotřebního průmyslu. Od roku 1999, kdy byl zahájen provoz kataforézní lakovny se společnost neustále rozvíjí, o čem svědčí např. i zprovoznění linky pro nanášení vodou ředitelných barev (až do roku 2006, kdy byl provoz na této lince skončen), a druhé linky pro nanášení barev práškových. Tyto linky byly během let modifikovány, pozastaveny a opět uvedeny do provozu. V roce 2001 zahájila Společnost produkci v oblasti kovovýroby (jednalo se o lisování dílů převážně pro automobilový průmysl a CNC zpracování plechu pro průmysl spotřební). Následně od roku 2004 se změřila na výstavbu linky na galvanické zinkování, přestavěla výrobní haly pro CNC zpracování plechu, tato linka byla zprovozněna roku 2006. V roce 2008 byl zahájen provoz na nové velkokapacitní lince na KTL lakování. Dnes Společnost provádí povrchové úpravy, jako jsou kataforézní lakování (kataforézou), galvanické zinkování, práškové lakování a smaltování. Díky CNC zpracování plechu se Společnost od roku 2012 rozhodla vybudovat vlastní výrobky z plechů, především nerezové doplňky pro kancelářský nábytek, biokrby a multifunkční vozíky. Dne 5.12.2010 bylo zahájeno svařování dílů pro korejského subdodavatele automobilky, což považuje Společnost za velký úspěch. 4.2

Strategická analýza

Pro stanovení hodnoty podniku jsem vypracovala strategickou analýzu, která by mi měla poskytnout reálnější představu o tom, jak si daný podnik stojí na trhu, kdo je konkurentem či zákazníkem podniku a která by se měla stát podkladem pro zpracování finanční analýzy. Vymezení relevantního trhu není tak jednoduché, jak se může zdát. Trhem Společnosti může být region, ve kterém se Společnost nachází nebo také celá Česká republika. Vzhledem k tomu, že se nejedná o firmu, která se zaměřuje na nákup a prodej spotřebního zboží, ale která podniká v oboru služeb, nelze tento trh vhodně formulovat

44

na základě časových řad či cenovým srovnáním. Za relevantní trh i vzhledem k efektivním dopravním vzdálenostem výrobků a služeb, které se pohybují do 150 km, hlavně z těchto důvodů považuji Moravskoslezský kraj, hovořím tedy o regionálním trhu. Firma se rozhodla zaměřit na menší množství dodavatelů, se kterými bude úzce spolupracovat, což Společnosti přinese mnoho výhod. Současné výrobní kapacity jsou obsazovány prací na dílech pro jiné výrobní firmy. Hlavní zákazníci jsou firmy z řad automobilového průmyslu a zpracovatelského průmyslu, jelikož je Společnost zaměřena na výrobu a lakování různých vypalovaných nebo vylisovaných dílů různé tloušťky plechů. Vzhledem k tomu, že mnoho firem se ještě dostává z finanční krize minulých let, očekává se, že konkurence bude postupně přibývat. Ještě v současné době řeší mnoho podniků rozpor mezi malým množstvím práce a velkým množstvím pracovníků, které zaměstnávají. Z tohoto hlediska firmy neustále hledají nová využití vlastních kapacit. Dalšími trendy jsou moderní metody najímání pracovní síly, outsourcingu, dočasného přidělování. Těmito optimalizačními nástroji se řeší nejen optimální pracovní síla, ale i efektivita výroby. Perspektivy podniku z dlouhodobějšího hlediska jsou slibné, protože Společnost rozvíjí svůj potenciál v několika oblastech:  V rámci dané technologie je snaha tuto technologii maximálně využít a snížit režie.  Dobrou prací středního a vyššího managementu je zavedení moderních optimalizačních metod z pohledu využití pracovní síly – využívání agenturní spolupráce při náhlých nárůstech nižších a středně kvalifikovaných prací, lepší řízení požadavků vlastních pracovníků pomocí „elektronického řízení hlídání a řízení pracovní síly“.  Obchodní útvar je zainteresován na hledání nových zakázek pro výrobu výrobků polotovarů i uplatnění služeb a těsnou spoluprací s technickým vývojem se

45

výrazně urychlila činnost posuzování nových zakázek, ohodnocení případné výhodnosti pro přijetí zakázky.  Obdobně obchodní a technický úsek zvýšil prestiž Společnosti v regionu provázáním vzájemně výhodných kooperací s tím, že umí velmi rychle posoudit, zda danou operaci je nutné/vhodné/efektivní provádět vlastními silami nebo zadat do kooperace. K tomu napomáhá i silná databanka činností spolupracujících závodů, znalost jejich ceníkových cen a možností operativní výpomoci. Strategickou analýzu tvoří přímé i nepřímé faktory, které jsou hlavní součástí strategické analýzy a také jsou základním zdrojem pro sestavení sebehodnotící příručky EFQM. Jejich měřením v čase se dá dalším nástrojem odpovědět na otázku, zda a jak velký bude posun. 4.2.1 Přímé faktory strategické analýzy Díky lepší technologické úrovni podniku, zákazníci velmi oceňují produkty této Společnosti, a to i díky přiměřené ceně. Vzhledem k tomu, že Společnost dbá na kvalitu svých výrobků, umí management firmy určit i to, zda se mu vyplatí vynaložit náklady na výrobu některého produktu či ho zadat partnerským firmám, tedy využít kooperace. Jak již jsme zmínila, Společnost má v regionu dobré jméno, ovšem mohla by zvýšit úroveň své propagace. Tyto přímé faktory jsou velmi často cenným a velmi ceněným zdrojem pro sestavení finanční analýzy. 4.2.2 Nepřímé faktory strategické analýzy 1. Managemet podniku – výrazně ovlivňuje charakter a kulturu podniku do které se promítne především styl řízení managementu, schopnost odhadnout budoucí směr podniku, jeho vizi a cíle. Na základě zvolené vize podniku by měl management určit strategii podniku, která může být definována nízkými náklady, zvolením takového produktu či služeb, které na daném trhu chybí, odlišením podniku od konkurence. U Společnosti, kde jsem měla možnost provést tuto analýzu, jsem zjistila, že management podniku je na velmi vysoké úrovni, a to právě z důvodů, že má jasně definovanou vizi, strategii firmy. Podnik řídí osoba, která se vyzná

46

v oboru, vymýšlí nová řešení a rozšiřuje prestiž Společnosti ve spolupráci s managementem, který je motivován. 2. Personál podniku – definuje podnik ve skutečnosti, reflektuje klima v podniku. To, zda je personál motivovaný pro práci, spokojený, vzdělaný,…ovlivňuje také hospodářský výsledek firmy. V dnešní době mnoho firem doplácí na nutnost zvýšené kvalifikace v některých činnostech a zvýšenou fluktuaci pracovníků, na které často nebývá spolehnutí. Vzhledem k tomu, že vedení Společnosti jde svým lidem příkladem, podnik má dostatečné množství lidí s nutnou kvalifikací a také s nízkou fluktuací. Management také zavedl motivační systém jak do plusů, tak i mínusů, umí tedy lidi motivovat i usměrnit. 3. Výzkum podniku a inovace, investice – jedná se o ukazatel, který může velmi výrazně odlišit podnik od konkurence. To, zda se podnik zaměřuje na výzkum a inovace, ovlivní vývoj nových produktů, změnu postupů či koupi nového technologického zařízení a tím třeba i pozici na trhu. Důležitá je také míra zdrojů, kterou podnik těmto oblastem věnuje. Společnost se zaměřila na použití většího množství interních postupů, a aby mohla úspěšně konkurovat svým konkurentům, rozhodla se investovat do nových technologií, díky čemuž uvedla na trh i nové produkty. Společnost také investovala do zvýšené údržby zvláště starších technologií, ovšem kapacitu výroby by mohla Společnost ještě rozšířit. To ovšem záleží také na poptávce trhu. 4.2.3 Shrnutí výsledků strategické analýzy Pro vyhodnocení perspektivnosti podniku, jsem udělala SWOT analýzu (viz příloha č. 3) a „bostonské matice“, kterou uvádí MAŘÍK (2007, s. 93), díky čemuž jsem dospěla k závěru, že Společnost má přijatelnou až dobrou perspektivu. V Bostonské matici by se Společnost nacházela v sektoru 5.

47

KONKURENČNÍ SÍLA

Velká

Střední

3 Podniky, které by měly změnit zaměření svého podnikání

2 Podniky s dobrou perspektivou

1 Podnik s jednoznačnou perspektivou

6 Podniky, které by měly změnit zaměření svého podnikání

5 Podniky s přijatelnou perspektivou

4 Podniky s dobrou perspektivou

„SPOLEČNOST“

Malá

9 Podniky téměř perspektivy

bez

Nízká

8 Podniky s malou perspektivou

7 Podniky s omezenou perspektivou

Střední

Vysoká

ATRAKTIVITA TRHU

Obr. č. 5 : Bostonská matice k posouzení perspektivnosti podniku (Zdroj: Mařík, M. a kol., Metody oceňování podniku: Proces ocenění, základní metody a postupy. 2.vyd. Praha: Ekopress s.r.o., 2007. S. 93. ISBN 978-80-86929-32-3) 4.3

Finanční analýza

4.3.1 Horizontální analýza 4.3.1.1 Horizontální analýza Rozvahy Z Rozvahy analyzovaných let 2009 – 2012 je patrné, že v prvních dvou letech byla aktiva podniku celkem vyrovnaná, hodnoty tržeb se pohybovaly kolem 45 mil. Kč. K výrazné změně v hospodaření Společnosti došlo v roce 2011, kdy Společnost ve druhé polovině roku zahájila provoz nového střediska montáže s průměrným měsíčním obratem přesahujícím 50.000.00Kč. Podíl spotřeby materiálu na celkových nákladech tohoto střediska montáže je neúměrně vysoký v porovnání se skladbou nákladů Společnosti v období před jeho spuštěním – činí téměř 97% z prodejních cen prodávaných smontovaných celků. Tyto dvě skutečnosti, tedy exponenciální nárůst tržeb a skoková změna ve skladbě nákladů Společnosti měly výrazný dopad na převážnou

část

ekonomických

ukazatelů

48

Společnosti.

K dalšímu

více

než

dvojnásobnému nárůstu v oblasti výkonů a s ním spojených ukazatelů došlo za období roku 2012, kdy činnost nového střediska trvala již po celý rok, tedy po přibližně dvojnásobně delší dobu než v roce 2011. Došlo k výraznému navýšení krátkodobých pohledávek z obchodní činnosti z částky 13 261 800 Kč na 135 195 757 Kč. Jednalo se o nárůst 919%. Důvodem je devadesátidenní splatnost faktur za majoritní část prodeje a čísla tedy korespondují s průměrným měsíčním obratem. Všechny tyto skutečnosti způsobily navýšení celkových aktiv v roce 2011 a to na částku 174 762 437 Kč. V roce 2012 aktiva Společnosti dále vzrostla (o 17,6%), kdy hlavní podíl na tomto růstu mělo zvýšení stavu zásob a pohledávek z obchodního styku – obojí důsledek zvyšování měsíčního obratu Společnosti v posledních měsících roku. Období roku 2011 bylo přelomové i pro stranu pasiv, kdy samotná pasiva vzrostla o 280%, dáno hlavě položkou krátkodobé závazky (o 1361%) a cizí zdroje (o 735%). Zde hrají hlavní úlohu závazky z obchodního styku, tedy v převážné míře faktury za nakupovaný materiál pro středisko montáže. Společnosti se podařilo vyjednat s dodavateli obdobné platební podmínky jaké má vůči svému odběrateli a tím se vyhnula nutnosti předfinancování značného objemu zásob z vlastních nebo půjčených zdrojů. 4.3.1.2 Horizontální analýza Výkazu zisku a ztráty U tohoto výkazu docházelo k různým výkyvům v jednotlivých položkách za dané období, proto budu hodnotit pouze výsledek hospodaření podniku, a to před zdaněním, aby hospodaření nebylo zkresleno různou výší daně. Z Výkazu zisku a ztráty za sledované období je patrné, že výsledek hospodaření před zdaněním, (dále pouze výsledek hospodaření), byl kladný a měl vzrůstající tendenci. Ovšem v roce 2012 oproti předešlému roku velmi klesl, a to o 3 mil. Kč, tedy o -130%. Pokles výsledku hospodaření je téměř totožný s finančním výsledkem hospodaření v roce 2012. Samotný provozní výsledek hospodaření nevykázal meziročně (2011 – 2012) žádnou změnu. Z tohoto faktu je zřejmé, že po stránce hospodářského výsledku nevyvolalo znásobení výkonů žádný pozitivní přínos.

49

4.3.2 Vertikální analýza 4.3.2.1 Vertikální analýza Rozvahy Oběžná aktiva výrazně vzrostla v celém sledovaném období z původních 44% na 91%, což bylo dáno zejména již dříve zmíněným nárůstem krátkodobých pohledávek z obchodního styku. Podíl dlouhodobého majetku se v letech 2009 - 2010 pohyboval kolem 50% z celkových aktiv, avšak v roce 2011 došlo k výraznému poklesu a to až na 13% a stále klesal. Tato skutečnost je logickým důsledkem výše uvedených změn u oběžných aktiv vzhledem k tomu, že absolutní hodnota dlouhodobého majetku za sledované období nevykázala žádnou významnou změnu. Dlouhodobý majetek se v letech 2009-2010 držel kolem 50% z celkových aktiv, avšak v roce 2011 došlo k výraznému poklesu a to až na 13% a stále klesal. Obdobně jako na stránce aktiv, tak i na stránce pasiv se nejvíce projevuje skutečnost, že hodnota vlastního kapitálu se za sledované období v absolutních hodnotách mění jen nevýznamně v poměru ke změnám hodnoty cizích zdrojů, které takto poměrově k celé sumě pasiv narostly z výchozích 39% v roce 2009 na 85% v roce 2012. Toto se pochopitelně musí negativně odrazit např. v ukazateli zadluženosti. 4.3.2.1 Vertikální analýza Výkazu zisku a ztráty Hospodářský výsledek před zdaněním výrazně poklesl, a to i při výrazném nárůstu prodeje tržeb vlastních výrobků a služeb. Tento pokles byl způsoben velkým nárůstem spotřeby materiálu a energie, stejně jako výkonové spotřeby. Hospodářský výsledek dosáhl 1% hodnoty roku předchozího. 4.3.3 Rozdílové ukazatele Pokud se podíváme na výši ČPK (čistého pracovního kapitálu), vidíme, že Společnost byla schopna pokrýt své závazky po celou dobu sledovaného období. Potřeba ČPK byla nižší, než jeho samotná hodnota. Ze vzorce č. [2] je patrné, že výše ČPK je závislá od oběžného majetku bez krátkodobých závazků.

50

Tab. č. 3: Hodnota ČPK (v Kč) Rok

2009

2010

2011

2012

ČPK

15 687 686

12 568 101

10 514 165 11 906 000

Potřeba ČPK

12 348 544

12 243 704

9 125 836

5 177 416

Zdroj: Vlastní zpracování autora Graf. č. 1: Rozdíl mezi ČPK a jeho potřebou Hodnota v Kč

Rok

4.3.4 Poměrové ukazatele Ukazatele rentability Ukazatele rentability vykazují velké výkyvy. ROE [3] má vzrůstající charakter až do roku 2012, kdy je vidět jeho rapidní pokles, což bylo dle mého názoru ovlivněno nižším hospodářským výsledek firmy. ROS [5] má klesající charakter. V předchozích obdobích tedy každá koruna tržeb přinášela výnosnost i několikrát vyšší. U ukazatele aktivity (ROA [4]) hodnoty klesají už od roku 2011, firma by se měla více zaměřit na to, jak aktiva přerozděluje. Tab. č. 4: Ukazatele rentability (v %) Ukazatele rentability

2009

2010

2011

2012

ROA – rentabilita celkových aktiv

4,28

4,67

1,74

0,02

51

ROE – rentabilita vlastního kapitálu

4,87

6,07

7,44

-2,29

ROS – rentabilita tržeb

6,15

5,64

0,99

-0,01

Zdroj: Vlastní zpracování autora Graf. č. 2: Ukazatele rentability Hodnota v %

Rok

Ukazatele aktivity Obrat aktiv [7] měří efektivnost podniku, měl by být co nejvyšší (minimálně roven 1). V našem případě je patrné, že se tento ukazatel pohyboval pod danou minimální hranicí, kterou překročil až v roce 2011. Nyní se drží nad hodnotou 3, což značí dobrou efektivnost v počtu obrátek za rok. Od roku 2011 Společnost dokázala úspěšně přeměnit zásoby, skladovaný materiál, v tržby za rok, a to více než dvacetkrát, ukazatel obratu zásob [8] vykazuje i v následujícím roce vzrůstající charakter. Obrat pohledávek je více méně stabilní. Doba obratu zásob [9] prudce v průběhu sledovaného období klesla, což znamená, že Společnost dokáže efektivněji řídit položky na skladě, např. v roce 2012 byla položka na skladě, než byla opět prodána pouze 10 dnů, místo původních 50 dnů v roce 2009. Doba obratu pohledávek [10] má také klesající charakter, obvykle považujeme 14 dnů za optimální, více jak 70 dnů za neefektivní, což je i případ naší Společnosti. V roce 2012 prodloužila Společnost svým odběratelům dobu splatnosti (inkasa) pohledávek na 90 dnů. Z toho hlediska by se dalo říci, že firma je vnímána jako méně solventní.

52

Ukazatel doba obratu krátkodobých závazků [11] naopak vykazuje vzrůstající tendenci, prodlužuje se tedy doba, než Společnost zaplatí své závazky. Tab. č. 5: Ukazatele aktivity Ukazatele aktivity

2009

2010

2011

2012

Obrat aktiv (počet obrátek za rok)

0,70

0,83

1,75

3,06

Obrat zásob (počet obrátek za rok)

7,24

6,73

24,90

35,46

Obrat pohledávek (počet obrátek za rok)

2,59

2,56

2,22

3,86

Doba obratu zásob (dny)

50

54

15

10

Doba obratu pohledávek (dny)

141

143

165

94

Doba obratu kr. závazků (dny)

44

92

169

101

Zdroj: Vlastní zpracování autora Graf. č.3: Ukazatele aktivity Hodnota ve dnech

Rok

Ukazatele zadluženosti Ukazatel zadluženosti I. [12] nám také říká, že Společnost čím dál více zadlužuje vlastní majetek. Celkové zadlužení [13] Společnosti vykazuje ve sledovaném období vzrůstající tendenci, toto zadlužení bylo zapříčiněno zejména růstem závazků z obchodní činnosti.

53

Tab. č. 6: Ukazatele zadluženosti (v %) Ukazatele zadluženosti

2009

2010

2011

2012

Zadluženost I. (D/E)

0,65

0,60

4,63

5,78

Zadluženost II. ( D/C)

0,39

0,37

0,82

0,85

Zdroj: Vlastní zpracování autora Ukazatele likvidity Ukazatel běžné likvidity [16] od roku 2009 postupně klesá a od roku 2011 se drží hodnota pod doporučenou hranici 1,5, což opět způsobil nárůst krátkodobých závazků. Pohotová likvidita [17] má podobný charakter, také se pohybuje výrazně pod optimem, tento ukazatel nezahrnuje zásoby. Okamžitá likvidita [18] podniku po roce 2009 klesá pouze mírně, jelikož krátkodobý finanční majetek vykazuje celkem stabilní hodnotu, přesto se nachází pod doporučovanou hodnotou 0,5. Pro následující období by bylo dobré, aby tyto ukazatele vzrostly alespoň na minimum doporučovaných hodnot a hlavně aby již dále neklesaly. Tab. č. 7: Ukazatele likvidity Ukazatele likvidity

2009

2010

2011

2012

Běžná likvidita

5,22

2,30

1,07

1,07

Pohotová likvidita

4,07

1,72

0,99

0,97

Okamžitá likvidita

0,87

0,17

0,01

0,03

Zdroj: Vlastní zpracování autora Graf č. 4: Ukazatele likvidity Hodnota

Rok

54

4.3.5 Souhrnné ukazatele Altmanovo Z – skóre (nebo také index) [19] hodnocené Společnosti ukazuje, že v roce 2011 se Společnost nacházela v tzv. „šedé zóně“, bankrot jí nehrozil, ale mohla by na tom být lépe. Díky včasnému rozpoznání tohoto rizika, se situace zlepšila, Společnost se z této zóny dostala a podnik v roce 2012 prosperoval, byl schopen přežít případnou finanční tíseň, což dokazuje i hodnota Z – skóre (3,208). Graf č. 5: Altmanův index Hodnota

Rok

Tafflerův model [20] – Tento bankovní ukazatel nám říká, že ve sledovaném období (2009-2012) firma prosperuje a bankrot jí nehrozí, jelikož její hodnoty jsou vyšší než 0,3. Graf č. 6: Taflerův model Hodnota

Rok

55

4.4 Stanovení hodnoty Společnosti účetní metodou Pomocí této metody byla získána hodnota majetku k 31.12.2012 z Rozvahy, jako hodnota vlastního kapitálu ve výši 30 231 000 Kč. Pokud ji porovnám s hodnotou získanou z auditu, je vidět, že se jedná o stabilní hodnotu, která vykazuje mírný nárůst. Hodnoty a zejména trend vývoje výše uvedených ukazatelů vyvolává pochybnosti o z dlouhodobého hlediska správnosti rozhodnutí managementu Společnosti o rozšíření portfolia aktivit o oblast montáže. Vzhledem k dlouhodobě stabilním prodejním cenám hotových výrobků a rovněž i pořizovacím cenám materiálu, který tvoří již výše zmíněný 97% podíl na všech nákladech, poskytují zbylá 3% variabilních nákladů jen nepatrný prostor pro výrazné zlepšení ekonomiky celého procesu. Dá se tedy s jistotou konstatovat, že přes svůj managementem deklarovaný pozitivní přínos rozšíření podnikatelských aktivit, tedy zejména získání významného zákazníka, z finančního hlediska tento krok vedl ke snížení hodnoty Společnosti. 4.5 Stanovení hodnoty Společnosti metodou EFQM Jak již bylo popsáno v úvodu, výsledky práce mají také pomoci společníkům s rozhodnutím, zda si Společnost rozdělí či nikoliv. V minulosti byl ve Společnosti proveden poradenskou společnost audit, který zjistil její hodnotu pomocí více metod a také byl užit model EFQM, aby bylo možné zjistit, zda se Společnost posunula ve svém vývoji, měla být provedena tato metoda ještě jednou. 4.5.1 Využití, princip a postup metody EFQM Metoda EFQM se využívá hlavně v případě, kdy je nutné provést objektivní zhodnocení celkové úrovně podniku a stanovit prioritní oblasti pro možné zlepšení a návazné akční plány. Princip metody je založen na moderovaném hledání souladu mezi sebehodnotícím pohledem managementu a „důkazech“, které dle přísně stanovené metodiky doloží Společnost externím auditorům či hodnotitelům. Metoda je přínosná i z toho důvodu, že zůstává managementu k dispozici ve Společnosti a může se tak stát sebehodnotícím nástrojem, vhodným pro budoucí samostatné použití vedením podniku. Podrobná a uchopitelná rozpracovaná metodika tak může pomoci managementu podniku týmově

56

přistoupit ke zlepšování podniku a ke stanovení společných cílů. I pro náš případ tak více než doplňuje finanční metody a určí, zda se Společnost v čase pozitivně vyvíjí.

Obr. č. 6: Metodika a přednosti EFQM (Zdroj: Prezentace auditorské společnosti pro klienta Společnost) Model excelence EFQM představuje základ metody sebehodnocení. Jde o postupnou charakterizaci podniku v devíti oblastech (kategoriích). Hodnotící systém obsahuje 5 kategorií „Předpokladů“, týkajících se podnikové struktury a procesů a 4 kategorie „Výsledků“, týkající se podnikových výkonů. Filozofie modelu je postavena na tvrzení, že dobré Předpoklady vytvářejí kvalitní Výsledky a recipročně tlak na zlepšování výsledků nutně musí být doprovázen opět zdokonalovacími procesy v oblasti podnikových předpokladů. 4.5.2 Stanovení hodnoty Společnosti metodou EFQM auditorskou firmou Dle informací auditorů z poradenské společnosti se postupovalo při vstupním provedení EFQM v následujících krocích: 1. Externí

auditoři

odprezentovali

na

vysvětlovací

schůzce

managementu

Společnosti, jak pracovat s příručkou sebehodnocení a společně utvořili týmy pro posouzení jednotlivých kategorií Předpokladů i Výsledků.

57

2. Ve stanoveném čase management Společnosti vyhodnocoval dle předané metodiky svěřené kategorie a auditoři mezitím postupovali dle hodnotící příručky tak, že hledali „důkazy“ pro budoucí tvrzení managementu. 2. dimenze hodnocení: Stupeň aplikace procesu v rámci firmy

Stupeň kvality "Předpokladů"

Aplikace procesu je ve stadiu plánování.

Proces je aplikován přibližně ve čtvrtině relevantních oblastí firmy

Proces je aplikován přibližně v polovině relevantních oblastí firmy

Proces je aplikován přibližně ve třech čtvrtinách relevantních oblastí firmy

Proces je plně aplikován ve všech relevantních oblastí firmy

1. dimenze hodnocení: Stupně kvality procesu

10%

25%

50%

75%

100%

10 10

20

20

20

20

10

25

30

30

30

10 10 10

25 25 25

40 50 50

40 50 60

40 50 60

10

25

50

70

70

10

25

50

75

80

10

25

50

75

90

10

25

50

75

100

Proces je plánován nebo již bylo zahájeno jeho zavádění do praxe. Proces je ve firmě zaveden a probíhá. Jsou popsány vstupy a výstupy procesu včetně odpovědností Existuje detailní popis procesu tj. jsou popsány vstupy, aktivity, vazby, účastníci, výstupy. Existuje blokové schema nebo procesní mapa. Cíle procesu jsou stanoveny jen obecně. Cíle procesu jsou stanoveny přesně a je možné je měřit. Jsou stanoveny nejen měřitelné cíle procesu, ale i měřítka úspěšnosti v dosahování těchto cílů, která jsou měřena nepravidelně nebo v případě potřeby na požádání. Jsou stanoveny nejen měřitelné cíle procesu, ale i měřítka úspěšnosti v dosahování těchto cílů, která jsou měřena pravidelně. Naměřené hodnoty jsou vyhodnocovány nepravidelně. Dosažené hodnoty jsou posuzovány intuitivně. Naměřené hodnoty jsou vyhodnocovány nepravidelně. Dosažené hodnoty jsou posuzovány v porovnání s hodnotami dosaženými jinými podnikatelskými subjekty.

Obr. č. 7: Hodnocení předpokladů (Zdroj: Prezentace auditorské společnosti pro klienta Společnost) 3. Veškeré informace se zaznamenávaly do záznamových archů s tím, že metodika prověřování informací managementu neúprosně odhalila neexistenci nebo nefunkčnost tvrzení. 4. Dalším

krokem

bylo

zpracování

všech

získaných

podkladů,

proběhla

„konfrontace“ výstupů sebehodnocením Společnosti managementem a výstupů auditorů. Přínosem bylo sestavování akčních plánů na základě sumarizovaných silných stránek a námětů na zlepšení, které byly identifikovány (viz obr. č. 8). Z celého průběhu hodnocení byly pořizovány zápisy, které byly sestaveny do závěrečné zprávy a prezentace. Akceptaci výstupů pro Společnost zvyšoval i průběžný a neustálý podíl managementu na získávání a vyhodnocování dat, průběžně jim bylo předáváno know-how sebehodnocení Společnosti a vzhledem k tomu, že metodika je provázaná a

58

využívá matematických propojených funkcí, umožňovala managementu i modelovat, na které oblasti se má zaměřit a které Společnost posunou dle právě potřebných kritérií (rychlost výsledků, spolehlivost, nastavení dlouhodobé funkčnosti, možnost využít sledované parametry v podnikovém systému controllingu a další. Výstup auditorů a managementu Společnosti

70 Hodnota 60

50

40 Hodnotitelé Sebehodnocení

30

20

10

0 1

2

3

4

5

6

7

8

9

Kritéria

Obr. č. 8: Výstup auditorů a managementu Společnosti (Zdroj: Prezentace auditorské společnosti pro klienta Společnost) 4.5.3 Opakované stanovení hodnoty Společnosti metodou EFQM Při druhém zpracování EFQM jsem se svými kolegy vycházela z postupů auditorů, toto hodnocení proběhlo v těchto krocích: 1. Na schůzce jsme management opět seznámili se sebehodnotící příručkou, jak s ní pracovat a následně jsme rozdělili pracovníky do týmů, kterým byla přidělena jednotlivá kritéria metody EFQM. 2. Management Společnosti vyhodnocoval dle předané metodiky svěřené kategorie, zatímco se můj tým zaměřil na hledání důkazů, které měla tato tvrzení potvrdit. 3. Veškeré informace jsme pečlivě zaznamenali do předem připravených materiálů. 4. Po zpracování získaných údajů jsme zařídili konfrontační schůzku, kde jsme zanalyzovali výstupy ze sebehodnocení managementu Společnosti a námi zjištěných údajů a provedli jsme jejich sumarizaci. 5. Z celého průběhu hodnocení byly pořizovány zápisy, které byly sestaveny do závěrečné zprávy a prezentace.

59

Byla jsem překvapena, jak využití kvalitativních metod posuzování vhodně doplnilo matematické a na finančních datech založené modely. Před započetím práce i management Společnosti hledal přesné metody, jak „ohodnotit“ kvalitativní kategorie, jako jsou např. zkušenosti managerů, jméno Společnosti, hodnota péče o zákazníka, podíl propracované řízené a otevřené komunikace managementu s podřízenými i napříč Společnosti na výsledcích a angažovanosti podřízených na plnění podnikových i osobních cílů a jiné charakteristiky. Viděla jsem zápisy pohovorů s managery, kdy u všech kvalitativních parametrů byl stanoven způsob vyhodnocování a metrika zároveň umožňovala stejný pohled a měření i za několik let při reauditu.

Obr. č. 9: Průběh analýzou EFQM (Zdroj: Prezentace auditorské společnosti pro klienta Společnost) Celá metodika pracuje i s principy benchmarkingu, tedy i mezioborového srovnávání a umožňuje oceňované společnosti stanovením výsledného skóre poměřit mezi sebou společnosti i z jiných oborů. Na národní i evropské úrovni již existuje databanka stovek společností, jež pracují s výsledkem a bodovou hodnotou jako se standardem a uznáním hodnoty společnosti. Využití tohoto modelu stanovení hodnoty společnosti přináší první výsledky již při prvním hodnocení a nastavuje se tak průběžný proces po mnoho let. První hodnocení také nastavuje „základní“ hodnoty, ke kterým se následně vztahuje sledování postupu. Typické první skóre je 250 ~ 350 bodů z maximálně 1 000 bodů možných a zpravidla platí pro společnosti, které mají zavedenou ISO 9000 certifikaci. Nejlepší světová úroveň hodnocených společností je více jak 750 bodů, kdy se jedná již

60

např. o vítěze Evropské ceny kvality, vyhodnocované každoročně Evropskou společností pro jakost. Dosáhnout 750 bodů z prvotní úrovně 300 bodů trvá dle jejich informací v hodnotících příručkách 5 let při ročním růstu 20% (viz. obr.č.7). Body 800 700 600 500 400 300 200 300 100 0 Year 1

Bodová škála

746 432

360

Year 2

518

Year 3

Year 4

622

Year 5

Rok Year 6

Obr. č. 10: Bodová škála (Zdroj: Hodnotící příručka Evropské společnosti pro jakost)5 4.5.4 Závěry ze stanovení hodnoty Společnosti pomocí metody EFQM 1. Společnost se v průběhu několika let zaměřila na zlepšení těchto oblastí s tímto výsledkem:  Oblast 1 Vedení a řízení Vedení Společnosti se začalo systematicky zabývat nejen operativou, ale i strategickým plánováním.  Oblast 2 Strategie a plánování Společnost začala systematicky pracovat s vyhodnocováním výsledků na základě dobře nastavených předpokladů pro tyto výsledky.  Oblast 3 Řízení lidských zdrojů Plánování lidských zdrojů začalo být prováděno na základ popsaných kompetencí pro každou klíčovou pracovní pozici.

5

Evropská cena za jakost – Aplikační brožura

61

 Oblast 4 Řízení zdrojů a budování partnerství Společnost si stanovila jednoduchý a průkazný systém controllingových ukazatelů s rychlou identifikací odchylek.  Oblast 5 Procesy Ve všech klíčových procesech byly identifikovány nutné podmínky naplnění cílů a identifikace odchylek.  Oblast 6 Hodnocení z hlediska zákazníků Již po prvním roce byly vidět pozitivní výsledky nastavených předpokladů ve zvýšení loajality a přínosu zákazníků.  Oblast 7 Hodnocení z hlediska zaměstnanců Na výsledcích Společnosti se začaly pozitivně odrážet i zvýšená motivace, loajalita a angažovanost zaměstnanců.  Oblast 8 Hodnocení z hlediska komunity Společnost se stala významným a atraktivním zaměstnavatelem v regionu, bez problémů získává i kvalifikované pracovníky.  Oblast 9 Hodnocení klíčových ukazatelů výkonnosti Společnost si díky metodě osvojila průkazný systém ohodnocení výsledků i kvalitativně nastavených předpokladů.

Úspěšnost plnění kritétria (%)

100% 90% 80% 70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0%

1.

2.

3.

4.

5.

6.

7.

8.

9.

Business Review 1

38%

35%

22%

38%

16%

9%

6%

13%

22%

Business Review 2

56%

45%

33%

40%

27%

28%

25%

25%

28%

Kritérium

Obr. č. 11: Výsledky jednotlivých ukazatelů výkonnosti při provedení 1. a 2. analýzy EFQM (Zdroj: Prezentace auditorské společnosti pro klienta Společnost)

62

2. Již po několika letech byla prokázána správnost nastavené cesty s průběžným monitoringem a možností okamžité korekce. Po provedení 1. EFQM analýzy vyšla podniku bodová hodnota 209 a po druhém provedení EFQM analýzy 332. Je zde tedy vidět nárůst 50% za 4 roky práce celé firmy. vyváženost předpokladů a výsledků 500

Výsledky

400

300

200 196 x 136 100

143 x 65 0 0

100

200

300

400

500

Pře dpokla dy ines s Review 2 Bus ines s Review 1 Bus

Obr. č. 12: Vyváženost předpokladů a výsledků (Zdroj: Prezentace auditorské společnosti MMC pro klienta Společnost) 3. Společníci se dohodli, že po provedení auditu, kde zjistili hodnotu Společnosti finančními metodami, mohou měřením kvantitativních parametrů a nastavených procesů pomocí metody EFQM vzít jako reálnou hodnotu jejich Společnosti nejvyšší vypočtenou hodnotu z tohoto auditu. 4. Metoda EFQM také prokázala, že se jedná o metodu, kdy lze stanovit hodnotu podniku průběžně, Předpoklady ovlivňují Výsledky a naopak, a to nejen v čase měření, jak je tomu u finanční analýzy, ale v jakémkoliv okamžiku. Také nám umožní změřit kvalitativní ukazatele, které finanční analýza vůbec nezohledňuje.

63

5. ZÁVĚR Ve své práci jsem navázala na výsledky externí firmy, která realizovala ve vybrané Společnosti audit. Opírala jsem se o metodu

EFQM, s jejíž pomocí jsem hledala

„důkazy“ mezi tvrzením managementu při posuzování kritérií hodnocených oblastí a jejich skutečným stavem. Metoda EFQM pracuje s pojmy silné stránky a proti tomu náměty na zlepšení. Druhým podstatným přínosem pak jsou podrobné akční plány sestavené opět nejen do devíti zmíněných oblastí ale seřazené v čase dle nutnosti priorit a řešení a „s oceněním“ úsilí, které je pro naplnění potenciálu do Společnosti investovat. Veškeré náměty na zlepšení byly navíc uspořádány do grafu příčinné souvislosti tak, aby management průběžně vnímal, že nemusí současně řešit všechny úkoly, ale vyřešením sedmi základních se již nastavují zásadní změny. Po provedení komparace metodou EFQM jsem zhodnotila, kam a jakým způsobem se firma posunula a které konkrétní kroky to způsobily. Společníci získali informaci o hodnotě podniku pomocí nefinančních ukazatelů, což jim pomohlo při strategickém rozhodování o budoucnosti podniku. V práci jsem představila základní metody stanovení hodnoty podniku s jejich výhodami i nevýhodami, zjistila jsem, které metody a z jakých důvodů jsou preferovány a mohla jsem se v týmu profesionálů podílet na stanovení hodnoty podniku další doplňkovou metodou. Nyní lépe rozumím důvodům pro použití těchto metod a domnívám se, že při finančním

ocenění

podniku

je

dobré

kvantitativního i kvalitativního přístupu.

64

kombinovat

metody,

které

využívají

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY BĚLOHLÁVEK, F.,A KOL., Management.Brno: Computer Press, a.s., 2006. 724 s. ISBN 80-251-0396-X COPELAND,T, KOLLER, T.,MURRIN,J. Stanovení hodnoty podniku. Praha: VICTORIA PUBLISHING, 1991. 359 s. ISBN 80-85605-41-4 Evropská cena za jakost – Aplikační brožura International group of controlling: Česko-anglický a anglicko-český slovník controllingu. 1.vydání Management Press, 2007. 396 s. ISBN 80-7261-085-6 Interní materiály Společnosti (Rozvaha, Výkaz zisku a ztrát) KISLINGEROVÁ, E., Oceňování podniku. 2. přepracované a doplněné vyd. Praha: C.H.Beck, 2001. 367 s. ISBN 80-7179-529-1. KOMANEC, K., Seznam podkladů pro vypracování znaleckého posudku.VŠE v Praze. [cit.15.11.2012] Dostupné z: http://cu.vse.cz/ocenovani-podniku/podklady-podnik/. KRABEC, T., Oceňování malých a středních podniků: Moderní metody a trendy. Brno: KRALICEK, Peter. Základy finančního hospodaření: bilance : účet zisků a ztrát : cashflow : základy kalkulace : finanční plánování : systémy včasného varování. Praha: Linde, 1993, 110 s. ISBN 80-85647-11-7. MARINIČ, P. Plánování a tvorba hodnoty firmy. 1. vyd. Praha: Grada, 2008. 232 s. ISBN 978-80-247-2432-4. MAŘÍK, M. a kol., Metody oceňování podniku: Proces ocenění, základní metody a postupy. 2.vyd. Praha: Ekopress s.r.o., 2007. 492 s. ISBN 978-80-86929-32-3 MAŘÍK, M. a kol., Tabulky pro strategickou analýzu. [cit.15.2.2013] Dostupné z: http://nb.vse.cz/~marik/Pu_Metody1_2.htm. PISKÁČEK, A., Česká spořitelna – Advisory Group: Další možnosti života Vašeho podniku – akvizice nebo prodej. Brno: Prezentace ze semináře k oceňování podniků [cit.29.10.2012]

65

POPESKO, Boris. Moderní metody řízení nákladů: jak dosáhnout efektivního vynakládání nákladů a jejich snížení. 1. vyd. Praha: Grada, 2009, 233 s. ISBN 978-80247-2974-9. Poradenská společnost GCI Mnichov, Due Diligence Prezentace auditorské společnosti pro Společnost klienta [cit.29.10.2012] Prezentace ze semináře k oceňování podniků [cit.29.10.2012] PROCHÁZKA, J., Jakou cenu má Vaše podnikání. Brno: Prezentace ze semináře k oceňování podniků [cit.29.10.2012] Předpis č. 513/1991 Sb. Obchodní zákoník. [cit.20.4.2013] Dostupné z: http://www.zakonyprolidi.cz/cs/1991-513. RAFFEGEAU,J, DUBOIS, F. Finanční oceňování podniku. 1996. ISBN 80-86009-03-3 SABOLOVIČ, Mojmír. Stanovení hodnoty podniku: Business valuation : monografie. Vyd. 1. Brno: Mendelova univerzita v Brně, 2011, 102 s. ISBN 978-80-7375-503-4. SYNEK, M. Podniková ekonomika. Praha: C.H.Beck, 2006. 475 s. ISBN 80-7179-8924 Studijní materiál CIMA A. Praha : Český institut pro marketing, 1997 Tafflerův model. [cit. 1.5.2013] Dostupné z: http://www.ucetnikavarna.cz/archiv/dokument/doc-d3887v5247-vyuziti-ucetnich-datve-financni-praxi-aneb-zakladni-metody-financni/. TRÁVNÍK, V., Znalecký posudek – ocenění podniku a obchodního podílu. [cit.1.11.2012] Dostupné z: http://www.soudni-znalci.info/soudni-znalci/ocenenipodniku.htm. Vybrané předpisy Sbírky zákonů ČR. [cit. 20.4.2013] Dostupné z: http://www.zakonyprolidi.cz/vybrane.

66

SEZNAMY SEZNAM VZORCŮ [1] Čistá současná hodnota [2] Čistý pracovní kapitál [3] ROE = rentabilita vlastního kapitálu [4] ROA = rentabilita aktiv [5] ROS = rentabilita tržeb [6] ROI = rentabilita vloženého kapitálu [7] Obrat celkových aktiv [8] Obrat zásob [9] Doba obratu zásob [10] Doba obratu pohledávek [11] Doba obratu závazků [12] Zadluženost I. (debt equity) [13] Zadluženost II. (debt ratio) [14] Úrokové krytí (interest coverage) [15] WACC [16] Běžná likvidita [17] Pohotová [18] Okamžitá [19] Altmanovo Z – skóre [20] Tafflerův model [21] Výpočet DCF [22] Obecný vzorec WACC [23] Model diskontu, cash – flow

67

SEZNAM OBRÁZKŮ Obr. č. 1 : Hospodářský cyklus podniku Obr. č. 2 : Výpočet volného cash flow Obr. č. 3 : Kroky ke zjištění výsledné hodnoty Obr. č. 4 : Typologie modelů Obr. č. 5 : Bostonská matice k posouzení perspektivnosti podniku Obr. č. 6: Metodika a přednosti EFQM Obr. č. 7: Hodnocení předpokladů Obr. č. 8: Výstup auditorů a managementu Společnosti Obr. č. 9: Průběh analýzou EFQM Obr. č. 10: Bodová škála Obr. č. 11: Výsledky jednotlivých ukazatelů výkonnosti při provedení 1. a 2. analýzy EFQM Obr. č. 12: Vyváženost předpokladů a výsledků

SEZNAM TABULEK Tab. č. 1: Postup stanovitele hodnoty podniku Tab. č. 2: Výhody a nevýhody vybraných metod Tab. č. 3: Hodnota ČPK (v Kč) Tab. č. 4: Ukazatele rentability (v %) Tab. č. 5: Ukazatele aktivity Tab. č. 6: Ukazatele zadluženosti (v %) Tab. č. 7: Ukazatele likvidity

68

SEZNAM GRAFŮ Graf. č. 1: Rozdíl mezi ČPK a jeho potřebou Graf. č. 2: Ukazatele rentability Graf. č. 3: Ukazatele aktivity Graf č. 4: Ukazatele likvidity Graf č. 5: Altmanův index Graf č. 6: Tafflerův model

69

SEZNAM PŘÍLOH Příloha č. 1: Ukázka metody Due Diligence Příloha č. 2: Strategická analýza Příloha č. 3: SWOT analýza Příloha č. 4: Rozvaha Příloha č. 5: Výkaz zisků a ztráty Příloha č. 6: Horizontální analýza rozvahy Příloha č. 7: Horizontální analýza Výkazu zisků a ztráty Příloha č. 8: Vertikální analýza Rozvahy Příloha č. 9: Vertikální analýza Výkaz zisků a ztráty

70

Příloha č. 1: Ukázka metody Due Diligence

71

Příloha č. 2: Strategická analýza

72

73

74

75

Příloha č. 3: SWOT analýza

76

77

Příloha č. 4: Rozvaha Bilance k 31.12 (Kč) Aktiva celkem Stálá aktiva Dlouhodobý nehmotný majetek Dlouhodobý hmotný majetek Dlouhodobý finanční majetek Oběžná aktiva Zásoby Dlouhodobé pohledávky Krátkodobé pohledávky Krátkodobý finanční majetek Ostatní majetek

2009 44 255 331 24 665 932 0 20 423 102 4 242 830 19 406 926 4 261 381 0 11 891 338 3 254 207 182 473

2010 45 985 056 23 301 822 0 19 058 992 4 242 830 22 209 283 5 657 471 0 14 877 711 1 674 101 473 951

78

2011 174 762 436 23 229 689 0 18 986 859 4 242 830 151 412 450 12 252 065 0 137 684 187 1 476 198 120 297

2012 205 570 000 19 788 000 0 19 788 000 0 185 997 000 17 747 000 0 162 880 000 5 370 000 -215 000

Pasiva Vlastní kapitál Základní kapitál Kapitálové fondy Zákonný rezervní fond Statutární a ostatní fondy Nerozdělený hosp. výsledek minulých let Hospodářský výsledek běžného období Cizí pasiva Rezervy Dlohodobé závazky Krátkodobé závazky Bankovní úvěry Ostatní pasiva

44 255 332 26 882 303 21 000 000 0 347 272 0

45 985 056 28 622 539 21 000 000 0 412 989 0

174 762 436 30 924 753 21 000 000 0 499 829 0

205 570 000 30 231 000 21 000 000 0 615 000 0

4 224 128

5 472 750

7 122 710

9 309 000

1 310 903 17 373 029 12 523 400 230 389 3 719 240 900 000 0

1 736 800 17 137 093 6 295 796 300 115 9 641 182 900 000 225 424

2 302 214 143 032 986 0 361 078 140 898 285 1 773 623 804 697

-693 000 174 824 000 0 368 000 174 091 000 365 000 515 000

2009 3 807 500 3 064 458 743 042

2010 4 531 890 3 713 580 818 310

2011 3 899 134 3 418 090 481 044

2012 5 307 000 4 447 000 860 000

27 032 922

33 558 587

301 167 280

623 966 000

-848 861 0 26 184 061 12 257 128 8 056 198 20 313 326 6 613 777 5 958 149 339 740

767 484 73 884 34 399 955 16 219 706 16 546 818 32 766 524 2 451 741 5 143 465 448 153

289 669 0 301 456 949 279 408 702 15 628 439 295 037 141 6 900 852 9 090 524 438 205

4 466 000 0 628 432 000 598 294 000 14 064 000 612 358 000 16 934 000 11 867 000 470 000

1 074 834

1 476 110

1 665 102

1 973 000

1 901 154

1 383 916

3 015 251

3 082 000

594 519

897 714

1 676 913

1 476 000

-1 432 794 1 189 610 1 293 814 1 876 279

-6 888 540 379 587 937 879 2 200 463

-6 262 578 249 638 486 588 3 070 987

63 000 153 000 1 247 000 3 073 000

18 904

-51 557

-49 460

-3 044 000

0

0

0

0

Příloha č. 5: Výkaz zisků a ztráty Výkaz zisků a ztrát k 31.12. (Kč) Tržby z prodeje zboží Náklady na prodané zboží Obchodní marže Tržby za prodej vlastních výrobků a služeb Změna stavu vnitropodnikových zásob Aktivace Výroba (vlastních výrobků) Spotřeba materiálu a energie Služby Výkonová spotřeba Přidaná hodnota Osobní náklady Daně a poplatky Odpisy nehmotného a hmotného majetku Tržby z prodeje dlouhodobého majetku a materiálu Zůstatková cena prodaného dlouhod. maj. a materiálu Změna stavu rezerv, opravných položek a čas. Rozlišení v prov. Oblasti Ostatní provozní výnosy Ostatní provozní náklady Provozní hospodářský výsledek Hospodářský výsledek z finančních operací Mimořádný hospodářský výsledek

79

Hospodářský výsledek za úč. období před zdaněním Hospodářský výsledek za úč. období

1 895 183

2 148 906

3 021 527

29 000

1 310 002

1 736 800

2 302 214

-693 000

Příloha č. 6: Horizontální analýza rozvahy Bilance k 31.12 (Kč) Aktiva celkem Stálá aktiva Dlouhodobý nehmotný majetek Dlouhodobý hmotný majetek Dlouhodobý finanční majetek Oběžná aktiva Zásoby Dlouhodobé pohledávky Krátkodobé pohledávky Krátkodobý finanční majetek Ostatní majetek Pasiva Vlastní kapitál Základní kapitál Kapitálové fondy Zákonný rezervní fond Statutární a ostatní fondy Nerozdělený hosp. výsledek minulých let Hospodářský výsledek běžného období Cizí pasiva Rezervy Dlouhodobé závazky Krátkodobé závazky Bankovní úvěry Ostatní pasiva

2010/2009 3,91% -5,53% ---6,68% 0,00% 14,44% 32,76% --25,11% -48,56% 159,74%

2011/2010 280,04% -0,31% ---0,38% 0,00% 581,75% 116,56% --825,44% -11,82% -74,62%

2012/2011 17,63% -14,82% --4,22% -100,00% 22,84% 44,85% --18,30% 263,77% -278,72%

3,91% 6,47% 0,00% --18,92% ---

280,04% 8,04% 0,00% --21,03% ---

17,63% -2,24% 0,00% --23,04% ---

29,56% 32,49% -1,36% -49,73% 30,26% 159,22% 0,00% ---

30,15% 32,55% 734,64% -100,00% 20,31% 1361,42% 97,07% 256,97%

30,69% -130,10% 22,23% --1,92% 23,56% -79,42% -36,00%

Příloha č. 7: Horizontální analýza Výkazu zisků a ztráty Výkaz zisků a ztrát k 31.12. (Kč) Tržby z prodeje zboží Náklady na prodané zboží Obchodní marže Tržby za prodej vlastních výrobků a služeb Změna stavu vnitropodnikových zásob Aktivace Výroba (vlastních výrobků) Spotřeba materiálu a energie Služby

2010/2009 19% 21% 10% 24% -190% --31% 32% 105%

80

2011/2010 2012/2011 -14% 36% -8% 30% -41% 79% 797% 107% -62% 1442% -100% --776% 108% 1623% 114% -6% -10%

Výkonová spotřeba Přidaná hodnota Osobní náklady Daně a poplatky Odpisy nehmotného a hmotného majetku Tržby z prodeje dlouhodobého majetku a materiálu Zůstatková cena prodaného dlouhod. maj. a materiálu Zúčtování rezerv a časového rozlišení provozních výnosů Ostatní provozní výnosy Ostatní provozní náklady Provozní hospodářský výsledek Hospodářský výsledek z finančních operací Mimořádný hospodářský výsledek Hospodářský výsledek za úč. období před zdaněním Hospodářský výsledek za úč. období

61% -63% -14% 32% 37% -27% 51%

800% 181% 77% -2% 13% 118% 87%

108% 145% 31% 7% 18% 2% -12%

381% -68% -28% ---373% --13% 33%

-9% -34% -48% ---4% --41% 33%

-101% -39% 156% --6054% ---99% -130%

Příloha č. 8: Vertikální analýza Rozvahy Bilance k 31.12 (Kč) Aktiva celkem Stálá aktiva Dlouhodobý nehmotný majetek Dlouhodobý hmotný majetek Dlouhodobý finanční majetek Oběžná aktiva Zásoby Dlouhodobé pohledávky Krátkodobé pohledávky Krátkodobý finanční majetek Ostatní majetek

2009 100,00% 55,74% 0,00% 46,15% 9,59% 43,85% 9,63% 0,00% 26,87% 7,35% 0,41%

2010 100,00% 50,67% 0,00% 41,45% 9,23% 48,30% 12,30% 0,00% 32,35% 3,64% 1,03%

2011 100,00% 13,29% 0,00% 10,86% 2,43% 86,64% 7,01% 0,00% 78,78% 0,84% 0,07%

2012 100,00% 9,63% 0,00% 9,63% 0,00% 90,48% 8,63% 0,00% 79,23% 2,61% -0,10%

Pasiva Vlastní kapitál Základní kapitál Kapitálové fondy Zákonný rezervní fond Statutární a ostatní fondy Nerozdělený hosp. výsledek minulých let Hospodářský výsledek běžného období Cizí pasiva Rezervy Dlohodobé závazky Krátkodobé závazky Bankovní úvěry Ostatní pasiva

100,00% 60,74% 47,45% 0,00% 0,78% 0,00%

100,00% 62,24% 45,67% 0,00% 0,90% 0,00%

100,00% 17,70% 12,02% 0,00% 0,29% 0,00%

100,00% 14,71% 10,22% 0,00% 0,30% 0,00%

9,54% 2,96% 39,26% 28,30% 0,52% 8,40% 2,03% 0,00%

11,90% 3,78% 37,27% 13,69% 0,65% 20,97% 1,96% 0,49%

4,08% 1,32% 81,84% 0,00% 0,21% 80,62% 1,01% 0,46%

4,53% -0,34% 85,04% 0,00% 0,18% 84,69% 0,18% 0,25%

81

Příloha č. 9: Vertikální analýza Výkaz zisků a ztráty Výkaz zisků a ztrát k 31.12. (Kč) Tržby z prodeje zboží Náklady na prodané zboží Obchodní marže Tržby za prodej vlastních výrobků a služeb Změna stavu vnitropodnikových zásob Aktivace Výroba (vlastních výrobků) Spotřeba materiálu a energie Služby Výkonová spotřeba Přidaná hodnota Osobní náklady Daně a poplatky Odpisy nehmotného a hmotného majetku Tržby z prodeje dlouhodobého majetku a materiálu Zůstatková cena prodaného dlouhod. maj. a materiálu Zúčtování rezerv a časového rozlišení provozních výnosů Ostatní provozní výnosy Ostatní provozní náklady Provozní hospodářský výsledek Hospodářský výsledek z finančních operací Mimořádný hospodářský výsledek Hospodářský výsledek za úč. období před zdaněním Hospodářský výsledek za úč. období

82

2009 2010 14,54% 13,17% 11,70% 10,80% 2,84% 2,38% 103,24% 97,55% -3,24% 2,23% 0,00% 0,21% 100,00% 100,00% 46,81% 47,15% 30,77% 48,10% 77,58% 95,25% 25,26% 7,13% 22,75% 14,95% 1,30% 1,30% 4,10% 4,29% 7,26% 4,02% 2,27% 2,61%

2011 2012 1,29% 0,84% 1,13% 0,71% 0,16% 0,14% 99,90% 99,29% 0,10% 0,71% 0,00% 0,00% 100,00% 100,00% 92,69% 95,20% 5,18% 2,24% 97,87% 97,44% 2,29% 2,69% 3,02% 1,89% 0,15% 0,07% 0,55% 0,31% 1,00% 0,49% 0,56% 0,23%

-5,47% -20,02% 4,54% 1,10% 4,94% 2,73% 0,00% 0,00% 0,07% -0,15% 0,00% 0,00% 7,24% 6,25% 5,00% 5,05%

-2,08% 0,01% 0,08% 0,02% 0,16% 0,20% 0,00% 0,00% -0,02% -0,48% 0,00% 0,00% 1,00% 0,0046% 0,76% -0,11%