Srpen 2014 – Modra u Bratislavy, Chata pod hviezdami
Kastovní systém ‐ někteří lidé se narodí do té vznešenější kasty a někteří jako ti nižší. Ale kastovní systém vzniknul proto, že lidé mají rozdílné psychologické rysy. Někteří lidé jsou přirozeně orientovaní na poznání, někteří lidé jsou přirozeně bojovníci nebo ochránci a někteří lidé mají schopnost kolem sebe zkrášlovat věci. A jsou lidé, u kterých se neprojevuje dominantně některá konkrétní vlastnost. To je naše psychologická přirozenost. Tedy můžeme to rozdělit i tak, že jsou lidé, kteří jsou orientovaní na hlavu, jiní na srdce a další jsou orientovaní na vůli. A pak jsou lidé, kteří mají vše promíchané, nedá se říci, co převažuje. A písma říkají, že každý by měl pochopit to, co je v něm to převažující a podle toho hledat pro něj nejvhodnější práci a oblast, ve které bude působit. A to, co tady děláme, to je víc orientované na srdce, a to je jeden z důvodů proč je tu víc žen. Ale doplňuji to i dalším, od každého trochu. Ale védské texty musí být nějak vysvětlené, interpretované a to je záležitost rozumu, intelektu. Lidé orientovaní na aktivitu chtějí vědět něco o těchto textech, o jejich vznešenosti, ale potom se hned ptají: můžeme si to zazpívat, můžeme to používat, zrealizovat? To jsou lidé vůle. Cokoliv se dovědí, naučí, hned to chtějí zkusit, zpracovat. Ale potom jsou lidé, kteří toto nechtějí, oni to chtějí jen vědět. Podle slovníku jednoho mého přítele jsou to sběrači. Oni sbírají informace, přečtou si to a kupují si další a další knihy. A některé lidi zase zajímá jen to, zda je to dobré, je to chutné? A ta nejvyšší filozofie říká, že my a Nejvyšší jsme jedním. Ale ti, kdo jsou na cestě srdce, oni nechtějí být v jednotě. Oni chtějí být odděleni, dívat se na TO, obracet se k TOMU, oslavovat TO. Proto musí být oddělení. Jeden mistr říká: „já nechci být cukr, ale já chci jíst cukr“. Ta filosofie říká, že vy jste tím cukrem, ale tento mistr říká – já chci být od cukru oddělený a jíst ho. Tak si vyberte, čím jste, a co chcete vy. Ale nyní je každý z nás namíchaný, máme z každého trochu. Nejdříve se máme snažit o takové větší vnitřní propojení (sjednocení). Máme se snažit sebe lépe pochopit a podle toho přizpůsobit náš život a duchovní praxi. To je i to, jak jsem říkal, že nejsou vyšší nebo nižší techniky, lepší nebo horší techniky, že existují jen techniky, které jsou pro vás vhodné či méně vhodné v daném čase. A to Nekonečno je takové hodné, laskavé, že přijde a osloví vás na té vaší úrovni, vaším způsobem. A když my si nejsme jisti sami sebou, tak ono je bezmocné ‐ nemůže přijít a pomoci nám. Tak potom musí vymýšlet mnoho různých konspirací, abychom se k tomu Nekonečnu dostali. * * * Čím jdeme výše, tím více bychom měli být bdělí. Protože na těch nižších stupních spánek není taková překážka, ale na těch vyšších stupních už to problém je. Jestliže tedy chcete mít dobrou meditaci, buďte opatrní a nepřehánějte to s jídlem. Každý den máme dobré jídlo, tak když si dáte jednou trochu méně, tak to nebude určitě vadit. A když uděláme někdy i malou oběť, tak Nekonečno to vidí a je velmi spokojené. Nenaplňme svoje žaludky úplně, nechejme tam trochu místa i pro Nekonečno. A považujme to za oběť pro Nekonečno. * * * Reakce Ritodgaty na označení, že je „Mistr“ Tak mi neříkej. Říkej mi raději bratře nebo příteli. Cokoliv vám tady povídám, tak nevím o tom tolik, abych mohl být mistrem. Je to velmi velká věc stát se mistrem. Je to velká odpovědnost. Je na to potřeba velmi moc času, energie. A do této role se nechci dostat, chci stát mimo. A jediný mistr je tam nahoře. Všichni ti mistři v lidské podobě mají v sobě vždy něco lidského. A nějakým způsobem může nastat nějaké tření. A mistra nebo toho, kdo vám něco řekne, tak berme raději jako dveře. A nedíváte se na ty dveře, ale skrze ně se díváte na nebe. A ty dveře mohou přicházet v nejrůznějších formách, v nejrůznějších velikostech. A také vztah mistra a žáka je vzájemný vztah. Nikdo není stále jenom mistrem a nikdo není stále jenom žákem. A když něco hledáte a k vám to přijde přes nějakou osobu, tak ta je v daném okamžiku naším mistrem nebo učitelem. Takže můžeme mít nekonečné množství učitelů a mistrů. * * * Dotaz: Jak přijímat nevyžádané rady? A druhá část otázky je, že když ty rady jsou dávány z pozice ega? Jak se k tomu postavit?
Odpověď: Když učitelé a mistři dávají někomu zasvěcení nebo mantru, tak jí šeptají do jednoho ucha a druhé mu zakryjí, aby mantra zůstala vevnitř. Ale když rady přichází od druhých, tak nikdo to druhé ucho nezakrývá, tak rada může jít jedním uchem dovnitř a druhým ven. Ale je tu ještě něco – je možné, že Vesmír vám chce něco povědět přes někoho. V koránu je jeden verš: nedívejte se na toho, kdo to říká, ale na to, co říká. A když vám někdo z rodiny nebo přátel dává nějakou radu, není třeba to brát doslova. Oni to kolikrát nemyslí takto doslova. To může platit i pro různé stížnosti, nejen rady. Může to být jen jejich způsob, kterým ukazují, že jim záleží na vašem dobru, na vašem prospěchu. Proto neberte to doslova, když např. vaše máma vám něco říká. To je prostě její způsob, jak vám ukazuje, že jí na vás záleží. Většinou je to tak. Někdy chtějí jen začít rozhovor. Matky poznají své děti ještě předtím, než jsou schopny přijímat jazyk a smysl slov, proto je to mnohdy bráno jako navázání kontaktu. Matky si začínají povídat se svými dětmi už tehdy, když jsou v jejich děloze. A toto je vlastně velmi hluboce zakořeněné, tento způsob komunikace. Na Západě jsem slyšel, že děti rostou a rodiče ne. Berte to prostě takto. Anebo to může být i takto, že osoba, která vám dává radu, tak touží po vaší pozornosti. Platí to i pro výčitky, i pro stížnosti i pro rady. Ta slova jsou vyjádřena různě, ale postoj je stejný. Musíte jakoby prohlédnout skrz ta slova. Ale také je možné, že Vesmír se nám snaží tím něco říci. Proč máme dvě oči a dvě uši? Vlastně s jedním okem nejsme schopni odhadovat vzdálenosti. Podobně i zvuk přijímáme přes uši a náš mozek vyhodnocuje, z jaké dálky tyto zvuky přicházejí. Takže použijte toho druhého člověka jako vaše další oko. Kdy použijete náhled někoho jiného, získáte jiný pohled a to je dobré pro posuzování věcí. A když si to spojíte se svým okem, tak můžete dostat na to vše jiný pohled. To je teorie, ale je třeba se naučit to uvést do praxe a je třeba si vypracovat určitý zvyk. Pokud to ale dělá matka, tak ji máme nechat to dělat. Otázka: Občas lidé na nás tlačí. A já jsem z toho pak plná emocí. Co s tím? Odpověď: Když přichází ta emoce, tak není třeba dělat nic, neříkat nic. Zůstat v klidu, protože když hovořím pod vlivem emoce, buď to přeženu, nebo ta druhá osoba to vnímá intenzivněji, než jsme zamýšleli. Také si ještě můžete klást otázku: když mi někdo něco radí, tak proč mě to takto naštve, rozhodí? To musí mít nějaký důvod. Otázka: A co když je to až takový agresivní způsob? Odpověď: Mysli na to, že to, co ty vnímáš jako agresivní, tak pro někoho jiného to může být docela slušný obsah vyjadřování. Ten emocionální obsah, který spojujeme s každým slovem, pochází z našeho domácího prostředí. A vy si myslíte, že si spolu normálně povídáme slovensky, ale já si často nemyslím, že je to ten stejný jazyk. Takže snažit se pochopit, co ten druhý člověk tím míní, jaký je opravdu ten obsah. A tím, že nás někdo zraní tím, co mě poví, tak se dotknul nějakého citlivého místa, a naše citlivost na danou věc je naše slabina. Kdyby ti někdo řekl, že máš na sobě černou barvu, tak se tě nedotkne, protože víš, že to není pravda. Ale kdyby ti někdo řekl, že ta bílá, co máš na sobě je špinavá, tak se tě to dotkne. Otázka: Občas vás někdo přesvědčuje, že máš na sobě něco černého, a pak si člověk už není jistý. Odpověď: Taková pomůcka: uvědomit si prakticky, kdo to říká. Když je to šéf, tak řekni ano. Buďte praktičtí. Je jedno všeobecné pravidlo: nic si neberte osobně. Protože většinu času lidé i tak hovoří hlavně sami se sebou, ne s vámi. Otázka: A když se mě něco dotkne, pak to znamená, že já mám něco neuspořádané? Odpověď: Většinou. Ale nemusí to být v tobě, když to říká člen rodiny nebo starý přítel. Ale když je to člověk, kterého vidíš poprvé, a říká něco, co se tě dotkne, tak je to většinou o tobě. Ale nemusí to tak být vždy. Může to být i na té druhé straně. Povím vám jeden případ. V Indii jsem jednu francouzskou a jednu italskou ženu poslal bydlet spolu do jedné indické domácnosti. V té době ženy nemohly zůstat na noc u nás v ašrámu. Ony prakticky přicházely jen na den a před večeří odcházely. Tu francouzskou ženu jsem znal už dlouho a Italku jsem poznal krátce. Po čtyřech, pěti dnech přišla ta Francouzka za mnou a říkala, že ona tam už nemůže zůstat. Nejprve jsem si myslel, že se děje něco mezi nimi. Potom jsem si s každou povídal a nebylo to v tom. Potom jsem se zeptal, jestli to souvisí s tou domácností. Francouzka začala povídat o svém problému. Domácí paní v tom domě byla laskavá a nemohly si na i stěžovat, ale ta Francouzka měla
problém, protože hlas té paní jí připomíná hlas její matky. A ona si uvědomila, že má vůči své matce hodně hněvu. A nyní matka a dcera jsou už přítelkyněmi a ta francouzská žena je manželkou mého kamaráda. Stává se to tak, že něco v tom člověku nám může něco připomínat něco, co máme v sobě a je to pro nás velmi osobní a bolestné. Otázka: Dobře, ale co s tím? Odpověď: Provádějte opak. Každý zvyk, je jako tik, který nás vede jedním směrem. Jediný způsob, jak s ním pracovat, je otočit ho opačným směrem. Každý zvyk, u každého člověka, je třeba zpracovávat individuálně. A musíte si vymyslet svá vlastní cvičení pro změnu každého zvyku. A snažte se dělat opak, jenom tehdy zlozvyk oslabíme. Jinak to bude marná snaha, jako bychom se snažili o to příslovečné narovnání psí oháňky. Vnitřní práce na sobě není snadná. Můžeme se tímto zabývat jako nějaký psychologický problém na úrovni mysli, anebo se můžeme na ten problém podívat ze zvýšené úrovně vědomí, kterou dosahujeme v meditaci. A to je jedna z největších výhod meditace ‐ že dosahujeme vyšší pohled na věci. Božská milost nebude čekat, až začnete meditovat. Protože božská milost a meditace jsou dvě různé věci, nejsou přímo propojené. Božská milost je jako sluneční záření, které svítí na každého a nejenom na ty, co meditují. Víte, proč se po lidech chce, aby meditovali? Protože v meditaci mají možnost pozorovat své zvyky a slabosti a pak si mohou určit své prostředky, kterými mohou napravit zlozvyky brzdící jejich růst. A pokud vám meditace nezlepšuje způsob, jak vycházíte s ostatními, pak je ta meditace neúčinná. Nikoho to nezajímá, jak dlouho meditujete. Nebo kolik roků meditace máte za sebou. Lidi zajímá jen jedna věc: jestli jste milí k ostatní a spolehliví? A když meditujete, tak váš úsměv by měl být stále sladší. A vaše slova by měla být méně a méně zraňující. A meditace nám pomůže používat stále jemnější a jemnější slova k tomu, abychom pronikli do psychiky toho druhého. To je praktické využití meditace. Otázka: Jsou momenty, kdy se zdá, že Božská milost je tu a pak se zdá, jakoby se ta Božská milost úplně ztratila. Jestli to dává nějaký smysl? Odpověď: To je podobné jako se Sluncem – my říkáme, že vychází a pohybuje se po obloze, ale ve skutečnosti ten pohyb způsobuje otáčení Země. Je to náš přístup ‐ jestli jsme otevření, nakloněni pro její přijímání. Božská milost je stále tu, stále dostupná, jen my jsme vůči ní občas slepí. Je snadné si to personifikovat – že je v našem životě stín nebo slunko. Ale možná v tom je ta krása a tajemství života. Kdybychom byli stále v ráji, tak to by byla nuda. Možná si Božská milost s námi hraje na schovávanou. Otázka: Když medituji, tak mám v meditaci obrazy. A nyní posledních šest týdnů se mi nejprve objeví barva a pak se mi objeví oči, které se změní ve lví oči nebo někdy oči tygra. Jestli dělám něco špatně a hlídá mne to? Odpověď: Jsou to dopravní prostředky Božské matky. Jsou to kočkovité šelmy. A také se v tobě víc nějakým způsobem projevuje intuice. To je jejím projevem. Oči znamenají schopnost vidět. Otázka: Mám často obrazy při meditaci. Ale nyní v poslední době jsou to právě ty oči. Odpověď: Existují dva druhy intuice. Někteří lidé mají intuici sluchovou ‐ slova a někteří lidé zase vidí obrazy. Otázka: Někdy mám pocit, že kolem sebe vidím mihnutí se, jako postavu. Proberu se a jsem sama. Odpověď: To jsou zážitky, které mohou být spojené se třetí a čtvrtou čakrou. Dává to ale celé smysl, co říkáš. Je to prostě znakem vývoje tvého vědomí. Ty zvuky a pocit, že někdo kolem tebe prošel, to jsou všechno zážitky spojené s třetí, čtvrtou a částečně i pátou čakrou. Ty zvuky začneme poslouchat ze čtvrté čakry, obrazy, hlavně oči, pochází ze třetí čakry. Ten smyslový orgán, který je spojen s čtvrtou čakrou, je pokožka. Otázka: Jestli to nějak souvisí s těmi osmi silami, o kterých mluvil (siddhi) Odpověď: Ne nesouvisí, ty souvisí se třetím okem. Ale jsou považovány za překážku, protože brání v pokroku tím, že ty síly na sebe strhnou tvou pozornost. Buď se začneš předvádět, nebo budeš chtít
někomu pomáhat, ale to nebude tvoje cesta. Například někteří jogíni mají schopnost léčit dotykem, ale když to používají na léčení drobných nemocí, tak plýtvají vzácnou energií. Pak se může stávat, že si na sebe můžeme navázat nějakou zbytečnou karmu. Když chceme někomu pomáhat a není to nutné. Říká se, že jeden velký hatajogín se naučil chodit po hladině, aby mohl překročit řeku po hladině. A když potkal jednou jiného mistra, tak ten se ho zeptal, jak dlouho mu to trvalo, než se naučil chodit po vodě. A jogín pyšně odpověděl, že dvanáct let. A tento mistr si z něho dělá legraci a říká: ale přes řeku se dá dostat i za pět eur. Proč jsi tomu věnoval dvanáct let? Někdy Božská milost chce, abychom někomu pomohli – v takovém případě buďte k dispozici a pokud dojde k uzdravení, vás to neovlivní. Ale když mu pomáháme jen o své vlastní vůli, pak si můžeme na sebe vzít část jeho karmy. Je těžké to někdy rozlišovat, ale co je vlastně lehké na tomto světě. Svět není lehký, a proto jsme si vymysleli ráj. A ta hra Božské matky je taková, že když chceme, aby něco bylo snadné, tak to často bývá těžké. A někdy zase naopak. Když se sami rozhodneme, že jdeme do něčeho a jsme připraveni na to, že to bude složité, tak pak se to často začne zjednodušovat. Takže se modlíme: Tamasó ma džjótir gamajá… = „Veď mě od temnoty k světlu. Osvětli mou mysl, ať dělá správné věci ve správném čase.“ A toto prakticky získáváme zkušeností. Otázka: Mnoho lidí ze západu následuje východní učení a Ritodgata to zprostředkovává. Co je to za osobní karmu, že on učí západní ženy? Odpověď: Nevím. Já jsem ostýchavá osoba. V Indii jsou ženy velmi ostýchavé a tak se mne na nic neptají, a bez otázek já neučím. Na západě je to jinak. Když jde o duchovní otázky, tak stydliví jsou muži. To je jedno z možných vysvětlení. Pro mě není jednoduché vybrat nějaké téma a mluvit o něm. V Indii mě mají ženy raději než muži, protože muži ke mně mají příliš velkou úctu a to způsobuje určitý odstup. A nevím, jestli je ta úcta ze strany žen je taková, ale cítím, že jsou mi bližší. A ony cítí, že já jsem jejich, že jsem na jejich straně. Ony mi říkají: „náš učitel, náš přítel“. Ale o tom mi povídají s ostychem. Já nerad učím, to mám od dětství. Moji rodiče pracovali ve škole. A nejjednodušší cesta by pro mne byla, že bych začal učit v jejich škole. Ale já se chtěl stát ajurvédským lékařem. To se ale nestalo. Nakonec jsem se rozhodl se stát inženýrem. Když jsem to vystudoval, tak se stalo, že jsem to musel učit a dostal jsem oslovení „máš“ = učitel. Takže nějakým způsobem toto musí být moje karma. Tam, kde jsem vyrůstal v mé rodině, to byla taková mužská domácnost. Matka to pro nás syny nebyla žena. A když k nám přicházely na návštěvu sestřenice, tak já jsem se moc necítil uvolněně. Protože když jsme byli doma jen s matkou, tak jsme mohli chodit po kuchyni kamkoliv. Ale když přišly na návštěvu jiné ženy, tak si povídaly s matkou v kuchyni a tehdy jsem tam nesměl. Takže jsem neměl rád vůbec ženy. Měl jsem sestru, ale ona předtím než dospěla, zemřela. Takže je možná, že ona mi toto posílá ‐ další ženy, sestry. Ve skutečnosti jsme prakticky všichni ženy. Je takový příběh, že všechny ty individuální duše se považují prakticky za ženské a jen jedna, ta univerzální duše, energie, je mužská. Ve védách ten symbol nejvyššího je býk. A nejen symbol, my také používáme toto slovo – býk, puršapa. Byli dva světci, velmi mladí a na vysoké úrovni vývoje. A složili slib, že nebudou mluvit se ženami. A bylo to blízko Dillí, na svaté půdě, kde Krišna strávil své dětství. A v té době asi o 300 km dál, v Rádžastánu, žila žena – královna světice. Byla tak naplněná Bohem, že putovala a všude opěvovala slávu Krišny. To byla pro krále hanba a rodina ji chtěla otrávit, ale nepodařilo se to, jed neúčinkoval. Potom ji všichni uznali za svatou ženu a ona tím získala pro sebe tu svobodu. A ona chtěla navštívit svatou zemi Krišny, kde žili tito svědci. A když tam přišla, tak jí lidé řekli, že tam žijí dva velcí světci. A ona se s nimi chtěla setkat. Tak se u nich ohlásila, ale sluhové jí řekli: je nám líto, ale naši mistři nepřijímají žádné ženy. A ona na to řekla, že zná jen jediného muže ve vesmíru, a to je Krišna. A řekněte to vašim mistrům. Když to světci slyšeli, tak přišli se s ní přivítat. Takže všichni jsme ženy. A proto hledáme jednoho Boha, a ten je jediný muž. A když vnímáme nějak ten svůj život, pak jsme prakticky osoby. Jako muži a ženy jsme jen v tomto životě, v tomto těle. My když jdeme dovnitř do sebe, tak ztrácíme to povědomí o nějakém pohlaví, protože nejsou duše mužské a ženské. Duše není mužské ani ženská, ani střední. Protože máme
za sebou jistý výchovy, a máme tělo, tak na nižší úrovni vědomí se vnímáme jako ženy a muži. Když se do někoho opravdu zamilujete, tak cítíte, že je to žena nebo muž a vy jste jiní? Ne, je tam jen to spojení.
* * *
O božské milosti Dotaz: Prosba o vysvětlení citátu z knížky: „Získejte milost vlastního podvědomí, aby mohlo přijmout milost boží, která je stále k dispozici. Bůh nikoho nezapírá, jen vy zapíráte Boha.“ My nejsme jednolitá osobnost. Je v nás několik osobností a ty navzájem soutěží, která bude dominovat. Naše tělo a několik vrstev naší mysli. Tělo si nepřinášíme z jiných životů, to získáváme od rodičů. Samozřejmě vlastnosti našeho těla jsou utvářeny na základě naší karmy nebo tendencemi, které jsme si přinesli. Máme v sobě paměť našich předchozích těl. Podle této paměti a našich očekávání si utváříme naše tělo za použití materiálu od našich rodičů. Ale i to, co jsme dostali od rodičů, není homogenní, jedna část je geneticky z otcovy strany, druhá z matčiny strany. Podobně i paměť našeho fyzického těla z minulého života ovlivňuje náš současný život. A podle obecného dělení jsou v naší mysli tři části: vůle, intelekt, emoční mysl našeho srdce. Například, kdykoliv něco vidíme, tak v naší mysli se vynoří dvě reakce – jedna je instinkt „co je to?“ a druhá „jaké je to?“ A další reakce, která je založena na těch prvých dvou: když to, co přichází zvenčí, když je to příjemné, chceme to vlastnit nebo se k tomu přiblížit. A když je to nepříjemné, tak to udržovat od sebe nebo se od toho vzdálit. Toto může ovlivňovat mnoho a mnoho faktorů, ale obecně toto jsou ty základní. A když do takového stavu vstoupí boží milost, nemá tam volné místo, nemá se čeho zachytit. Abychom ji mohli přijmout, musíme nějakým způsobem integrovat naši mysl. V Indii mistři říkají: božská milost je tu stále, i boží požehnání je tu stále, ale co chybí ‐ je vaše požehnání. A tím je vlastně jinak vyjádřený ten úvodní citát. A jenom mluvit k podvědomí, to nestačí. Musíme je naučit, aby důvěřovalo. A abychom tedy podvědomí ovlivnili, používáme podobenství, příklady, příběhy, sliby a v některých případech i takové jemné potrestání. Já se tedy snažím přesvědčit vaše podvědomí, Ale řeknu vám, že existuje jakési tajemství, které nás tady spojilo. V krátké době, během pár dnů, je to dnes podruhé, co jsem požádán, abych mluvil o božské milosti. Naše vzdělání v kapitalistické tradici nás učí, abychom všemu nedůvěřovali. Zvířata, která žijí ve stádech, mají život založený na spolupráci. Ale my jako lidé jsme učeni žít jako individualisté ‐ jednotlivci. A také náš intelekt si najde vhodnou záminku pro nedůvěru, pochybnosti. Pochybnosti jsou i dobrá vlastnost – na jejich základě hledáme dále. Ale pro náš emoční mysl ta pochybnost znamená nedůvěru, nedostatek důvěry. Takže něco kolem nás musí zarezonovat, aby se naše podvědomí naladilo něčemu věřit. Můžeme na to použít nějaký příběh. A někdy nedůvěra může být jen zvyk, jako každý jiný zvyk. V takovém případě pak můžeme vědomě udělat něco, abychom ten zvyk změnili. Zkuste dělat přesný opak toho, co vám říká podvědomí. I když se vám to nedaří, má smysl to zkoušet dál, protože vás to posiluje a tu tendenci podvědomí to oslabuje. Ale k našemu podvědomí máme snazší přístup přes naše tělo. A tak abychom podvědomí ošálili, můžeme používat tělo. Nabídnout tělu nějaký příjemný dárek, třeba kousek čokolády. Podobně, pokud ten zvyk přetrvává beze změny, použijte půst, abyste svému podvědomí ukázali kdo je pánem. Postupně tak oslabíte jeho zvyky. Takto podvědomí učíme, podobně jako učíme malé dítě. Potom se zvyk pomalu změní, a také milost číhá na správný čas, na nějakou záminku. Vždycky začínejte duchovní praxi upřímnou modlitbou. Vkládejte do toho maximum naděje a důvěry. Protože naše naděje a důvěra dává modlitbě moc. A totéž je třeba udělat i na konci. Jedna věc je znovu posílit svou důvěru a druhá je vymazat myšlenku ega, že ono dělá to cvičení. Protože když se nám podaří dlouhá meditace, tak to bereme jako věc hrdosti: dnes jsem měl dlouhou meditaci. A v závorce si můžeme doplnit: měl jsem lepší meditaci než můj kamarád. Na konci je tedy dobré zopakovat tu modlitbu s pokorou a vděčností. Modlitba na konci meditace má dva účely: každá dobrá meditace, kterou jsme měli, je darem milosti, A pokud to byla špatná meditace, tak nám to pomáhá zbavit se pocitu viny. Protože když máme dobrou meditaci, není to výsledek jenom našeho úsilí. Protože ta milost nás přivedla ke cvičení nebo umožnila nám cvičit nebo použila nás, abychom cvičili dobře. A pokud jsme měli špatnou meditaci, tak protože jsme před milost postavili jiný seznam priorit. Hrajte se s podvědomím, hrajte se s božskou energií. A když meditujete, nesnažte se být chytří. Mnoho lidí dělá nevědomky tu stejnou chybu – hledají tu nejlepší techniku. Chtějí porovnávat svou praxi s praxí druhých, Mohli bychom takto vyjmenovat mnoho faktorů. Jeden indický světec říká: ten způsob, jakým
ego hledá něco, na co by mohlo být pyšné, je jako velký les. Je mnoho situací, kdy nás ego může nechat padnout, takže bez božské milosti by to byl beznadějný projekt. Většinou se naše ego chová jako přítel, který je ale ve skutečnosti zrádcem. A tento „přítel“ zná všechna naše tajemství. Buďte k druhým dobří, tím budete zvát boží milost. Pokud ji zveme my sami, tak ona obvykle nepřichází, kvůli obavám z našeho ega. Ale když se modlíme za druhé, tak milost přichází. A ta modlitba nemusí být jen slovy, může to být i nějaký čin, který udělám pro druhého člověka. A tak když pomáhám druhým, tak pomáhám sám sobě. Když si připomene slova Hanumána, tak přes duši jsme všichni jedním. Takže když pomáháme druhým, tak vlastně pomáháme naší duši. A je snadné vysvětlit tu pomoc sobě tak, že to je božská milost, protože její uspořádání je božské. Když pomůžeš druhým – bude ti pomoženo – toto uspořádání je božské. Z běžného pohledu to zní bláznivě, je to jakoby člověk hrál šachy sám se sebou – ten stejný hráč je na obou stranách šachovnice. A tak čím více se věnujete cvičení, tím pokornější byste měli být. Znám to ze svého života. Když jsem byl v předchozím ašramu, bylo nás tam hodně – s mistrem nás tam žilo kolem 15 žáků. Každý z nás se snažil soutěžit s těmi druhými: vstávat dřív, meditovat delší čas, a trvalo nám mnoho let, než jsme prohlédli tuto hru našeho ega. A po mnoho let náš mistr to podporoval, protože se tím bavil. Ale na začátku to tak nebylo, nás inspirovaly útrapy, kterými procházel náš mistr. On nám vyprávěl, jaké to bylo těžké a to nás posilovalo. Pomalu jsme moudřeli a učili se brát lehčeji to, jestli cvičíme dlouhou nebo krátkou dobu, jestli meditace byla dobrá nebo nebyla…. Chcete‐li postupovat, tak si udržujte kontakt s cvičením. Pokud zrovna někdy necvičíte, nemůžete, pamatujte na to, že právě teď je doba vašeho cvičení. A tak i když nebudete cvičit, tak ten návyk se tím připomínáním bude posilovat. A můžete si říkat: i když teď necvičím, tak toto je můj cvičební čas a božská milost nechce, abych teď cvičil. A podobně, když se některý den okolnosti otočí, vězte, že Milost po vás chce, abyste toho dne cvičili více. A i když sami uděláte to rozhodnutí, přeneste to božské Milosti. Protože naše mysl, nebo náš úmysl (záměr) nebo představivost jsou mocné, mají velkou sílu. Mohou ovlivnit vnější svět, osoby i hmotu. Naše mysl i naše myšlenky mají stejnou energii, jako je ta, která stvořila tento vesmír. Jeden zpěv říká: naše vůle je zbytkem přání Nekonečna stvořit tento svět. A v jednom zpěvu se říká: nejdříve, před Stvořením, bylo v Božském Vědomí přání tvořit. A to je semínko naší mysli. Tak když něco děláme, něco začínáme, něco končíme,… tak esencí křesťanské modlitby je vděčnost za všechno. Ale měli bychom ji povýšit nad lidskou vděčnost. Měla by být univerzálnější, vznešenější. Svou odevzdanost vysílejte božské milosti. A především lidé, kteří cvičí jógu a pránajámu – dechová cvičení, ti musí být opatrnější než ostatní. Ti, kdo cvičí silnější hatha jógu a pránajámu. Protože prána znamená energie a tato energie také souvisí s naší živočišnou stránkou. Slovo práni znamená tvor. Prána má tedy stejný slovní kořen jako zvíře. Každé takové cvičení, zahrnující pránu nebo dech, vyvolává hodně energie. A to může probouzet to živočišné ego v nás. Viděl jsem mnoho lidí praktikujících silnou pránajámu ‐ jsou v jednání takoví drsní, hrubí. Oni provádějí duchovní cvičení a taková jemnost nebo klid, kterou u takových lidí očekáváte, ta tam mnohdy chybí. Je to proto, že čím více cvičí, tím snadněji zapomínají na milost. Milost, to není jenom to, že nám žehná, ale také přináší krásu do našeho života, do všeho, co děláme. * * *
Závěrečná část programu Jsou určité principy: Vše zrozené musí zemřít Na každý problém je i řešení A na každou otázku je odpověď. Pokračujte v těchto zážitcích, nebo pokračujte ve hře s Božskou matkou. Kdykoliv jsou věci nějak špatně, ptejte se jí: proč je to tak? Jak tento zážitek souvisí s mým posláním na Zemi? A také když mluvíme o božském poslání na zemi, myslíme tím něco velmi vznešeného. Pochopit intelektem naše poslání na zemi je prakticky nemožné. Při mnoha příležitostech říkáme, že toto je hra a my hrajeme podle jakéhosi scénáře. Ale ten scénář není napsán úplně. Scéna je daná, ale dialogy jsou spontánní. Božství používá naše záměry k tomu, aby se dialogy rozvíjely a pokračovaly. Takže buďte otevření a zůstaňte naladění a ten záměr (poslání) se bude odehrávat skrze vás. V očích světa může být
velmi malý a zanedbatelný. Ale pro vás je to dost. Náš život se stává naším posláním. U všeho, co říkáme, co děláme – světci v Indii mluví o 4 principech: (1)‐ Vyjadřuj svou pokoru a oddanost Božství jakýmkoliv způsobem dovedeš. Dokonce i malý krok stačí, ale musíme ho vyjádřit. Neponechávejte si to jenom ve své mysli. Protože jen když to vyjádříme, tak jsou stejně zapojeny naše mysl i tělo. (2) ‐ Jakkoliv obtížná nebo beznadějná se nám zdá naše situace, když se pečlivě rozhlédneme kolem, najdeme kolem sebe lidi, kteří jsou na tom hůře než my, jsou v horší situaci než my. A tak ze své pozice pomáhejte těm, kdo měli méně štěstí. (3) ‐ A když si užíváte něco příjemného, buďte v tom umírnění. A snažte se do toho vašeho potěšení zahrnout i druhé anebo vyčleňte část vašeho potěšení pro druhé. Zdroje na Zemi nejsou rozděleny rovnoměrně, je to způsobeno nedokonalostí lidského systému. Protože často máme víc, než potřebujeme. Před vynálezem peněz lidé věci vlastnili podle jejich potřeb. Po vynálezu peněz jsme se stali více majetničtí a chamtiví a také nepotřebujeme druhé. S penězi můžete jít, kam chcete a koupit si cokoliv. Před tím než byly peníze, lidé chodili jeden k druhému. Když někdo potřeboval šaty, šel k tomu, kdo je vyráběl. Pro jídlo jste museli jít k zemědělci. A zemědělec nebyl povinen vám jídlo za něco vyměnit, musel s výměnou souhlasit. Toto očekávání souhlasu od druhého, to se s vynálezem peněz ztratilo. A to je v rozporu s přirozenými principy a duchovností. A dokud nebudeme mít lepší systém, tak tento systém nemůžeme jednoduše zrušit, vzniknul by chaos. A když si odkládáme něco na zábavu, hlavně peníze, tak z toho, co chcete použít pro sebe, odložte malou část na pomoc druhým, na charitu. Nebo se o to podělme s druhými. Ten druhý princip pomáhat druhým, ten byl ze soucitu. Tady ten třetí princip – tu jde spíše o povinnost: když si něco užíváme, užíváte zdroje Země a vesmíru, a tak alespoň o malou část se podělte s druhými. (4) – A čtvrtý princip: buďte laskaví ve slovech i v chování. Toto by měly být zásady našeho duchovního života, měly by ve vašem životě viditelné. Měli byste se chovat laskavě, být ochotni dělit se o to, co máte, vždy být připraveni pomoci těm, kdo jsou na tom hůře, a být pokorní k Absolutnu. Jak dlouho meditujete, jak jste bohatí, jak jste krásní, nebo kolik toho víte, to není důležité. Na tomto místě je všechno užitečné, ale nenechejme se těmito věcmi ovládat. A kéž nám v dodržování těchto principů v denním životě pomáhá ta neznámá Přítomnost. Protože v nás funguje mnoho takových tajemných energií. A abychom je v sobě zkrotili, ochočili, k tomu nám může pomoci jedině modlitba. A když meditujeme, tak účelem je i to, abychom objevovali to tajemné v nás. To je vše. Otázka: Souvisejí tyto principy nějak s duchovní cestou bhakti? (cestou srdce) Odpověď: Ano, tato bhakti je založena na moudrosti, není to slepá bhakti. Protože známe slávu Absolutna, tím se stáváme pokorní a zbožní. Protože máme zbožnost a protože máme moudrost Absolutna, stáváme se pokornými a také se o to dělíme. To poznání o Absolutnu by nás nemělo činit vážné. Nebo lhostejné. Znáte princip karmy, jeden duch v každém…, To může být velmi dobrá výmluva, jak být ke druhým lhostejný: „já za to neodpovídám, teorie karmy říká, že každý je odpovědný sám za sebe.“ Všude, kde je světlo, je také stín. Tak si dávejte pozor na ten stín. Například když někdy pomůžete druhým, ta pomoc pro ně nemusí být prospěšná. A potom cítíme odpovědnost a vinu za selhání. A až v takové chvíli používejte princip karmy jako ochranu. Ale když zvažujete, co máte udělat teď nebo zítra, neohlížejte se na karmu. Princip karmy používejte na vysvětlení své minulosti. Budoucnost je v našich rukou a Božství nám bude nekonečně pomáhat
