Srovnání výživových zvyklostí dětí v mladším školním věku ve městě a na venkově Diplomová práce

Mendelova univerzita v Brně Agronomická fakulta Ústav výživy zvířat a pícninářství

Srovnání výživových zvyklostí dětí v mladším školním věku ve městě a na venkově Diplomová práce

Vedoucí práce: prof. Ing. Ladislav Zeman, CSc.

Vypracoval: Ondřej Kelbl

Brno 2012

PROHLÁŠENÍ Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Srovnání výživových zvyklostí dětí v mladším školním věku ve městě a na venkově vypracoval samostatně a použil jen pramenů, které cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. Diplomová práce je školním dílem a může být použita ke komerčním účelům jen se souhlasem vedoucího diplomové práce a děkana Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně. dne……………………………………….. podpis diplomanta……………………….

ABSTRAKT Kelbl, O.: Srovnání výživových zvyklostí dětí v mladším školním věku ve městě a na venkově. Diplomová práce, Mendelova univerzita v Brně, 2012, 74 s. Dotazníkovým šetřením jsme zjišťovali výživové zvyklosti dětí ve městě a na venkově. Následně jsme tyto zvyklosti u obou skupin dětí vzájemně porovnali. Pomocí výzkumného zkoumání informací získaných od dětí jsme posoudili některé stravovací návyky školáků, a to včetně jejich pitného režimu a fyzické aktivity. Nejvíce nás zaujalo, že 29 z 62 děti pije slazené nápoje a konzumují více ovoce než zeleninu. Dále pak u dětí ve městě jsme konstatovali nedostatek pohybové aktivity (14 dětí z 32 sportuje jen občas) a příliš časté stravování v rychlých občerstveních (16 dětí z 32 jí v rychlém občerstvení alespoň jednou měsíčně). Jako

naše

doporučení

jsme

navrhli

oslovit

školy

k vytvoření

instruktážního videa pro edukaci rodičů z hlediska výživy jejich dětí. Dále jsme zmínili možný prospěch neprofesionálních sportovních soutěží v rámci základních škol ve městě. Vhodné do budoucna také bude rozšířit náš výzkum o socioekonomický vliv rodin dětí na jejich stravování.

Klíčová slova: Výživové zvyklosti, doporučení, obezita, pohybová aktivita, energie.

RESUME

Kelbl, O.: Comparing of children’s dietary habits in age of primary school in the city and in the countryside. Diploma Thesis, Mendel University in Brno, 2012, 74 p. By the questionnaire survey we find out dietary habits of children in the city and in the countryside. Then we compared these children’s habits in both groups each other. Using research study of information, which we got from children, we judged some dietary habits of school children, including their drinks and physical activity. Most interesting for us was that 29 of 62 children are drinking mostly sweetened drinks and eats more fruits than vegetables. After this we submited, that children in the city have lack of physical activity (14 of 32 children practicing sport just sometimes) and eats too frequently in fast foods (16 of 32 children eat in fast food minimally once per month). As our recommendations we propose to the schools to create instructional video for parents education of their children nutritionally. We also mentioned the potential benefits of non-professional sporting events of the primary schools in the city. Good idea for the future is extension of our research to the socio-economic effect of families in relation to children’s dietary habits.

Keywords: Dietary habits, recommendations, obesity, physical activity, energy.

OBSAH Strana ÚVOD ..…………………………………………………………………………...7

1

SOUČASNÝ STAV ŘEŠENÉ PROBLEMATIKY……………………….10 1.1 Všeobecná stravovací doporučení pro děti……………………………….10 1.1.1 Potravinová pyramida…………………………………………….13 1.1.2 Proteiny jako základ……………………………………………...14 1.1.3 Ostatní základní nutriční komponenty……………………………18 1.1.3.1 Sacharidy……………………………………………………..18 1.1.3.2 Lipidy………………………………………………………...20 1.1.4 Pitný režim dětí…………………………………………………...23 1.1.5 Vitamíny………………………………………………………….26 1.1.6 Minerální látky…………………………………………………...28 1.2 Pohybová aktivita………………………………………………………...30 1.3 Obezita dětí……………………………………………………………….32 1.3.1 Index tělesné hmotnosti – BMI…………………………………..33 1.4 Shrnutí……………………………………………………………………35

2

CÍLE PRÁCE………………………………………………………………37 2.1 Cíle práce…………………………………………………………………37

3

MATERIÁL A METODY ZPRACOVÁNÍ……………………………....38 3.1 Popis zkoumaného souboru, způsob výběru……………………………..38 3.2 Použité metody…………………………………………………………...39 3.3 Organizace práce…………………………………………………………39

4

VÝSLEDKY A DISKUSE………………………………………………….40 4.1 Vyhodnocení dotazníkového šetření……………………………………..40 4.2 Shrnutí……………………………………………………………………64

ZÁVĚR…………………………………………………………………………..66

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY…………………………………………68

PŘÍLOHY……………………………………………………………………….72

ÚVOD Dostatečná výživa člověka, spočívající v pokud možno pravidelném příjmu potravy, je nejzákladnější složkou vzniku a následném trvání lidské existence. Stejně jako každý jiný mechanismus či živá bytost potřebuje i člověk zdroj energie a tím je pro nás právě potrava. Ta při dostatečném příjmu neslouží jen k udržení základních životních funkcí, ale dokáže pokrýt i ztráty dané veškerými činnostmi a aktivitami, jimiž se jako lidské bytosti zabýváme. Tento fakt znali již před dlouhými věky naši předkové a také se podle něho řídili. Během plynoucího času se však prvotní náhled na potravu jako zdroj energie obohatil o jakýsi potenciální efekt blaha, který v sobě schovává. Díky tomu se stala jakýmsi celosvětovým fenoménem. Je to díky tomu, že dnes má vedle primárního získání jakéhosi „pohonu“ pro organismus i jiné, neméně blahodárné účinky. Jeden řekne, že ho uklidňuje, jiný že mu napomohla ke šťastnému manželství a někdo si zase jen prostě rád užívá radost svých chuťových pohárků. Tak či onak je pozitivním důsledkem, těchto ne zcela vedlejších vlastností potravy, že je možné sehnat jakoukoli potravinu na všech alespoň trošku hospodářsky rozvinutých místech světa. Gastronomie navíc poslední dobou jde ruku v ruce také s masmédii, jako jsou televize či tiskoviny. I tuto skutečnost můžeme řadit k důvodům, proč problém nedostatku či nízké rozmanitosti potravy takřka vymizel. S dostatkem energie úzce souvisí také zdravotní stav daného člověka. Vhodná strava v adekvátní míře má schopnost pozitivně ovlivnit kvalitu života i lidskou vitalitu. Proto je velmi podstatné věnovat se tomu, co jíme, abychom dokázali nasměrovat svůj život a zdraví právě tímto správným směrem. Při zaměření se na děti je lákavé použít „otřepanou“, ale zcela výstižnou frázi, že výše zmíněné pro ně platí dvojnásob. V mládí dochází k celkovému vývoji. Organismus roste a rozvíjí se jak po fyzické, tak i psychické stránce. Výsledkem všech těchto kontinuálních dějů je tvorba osobnosti takovéhoto dítěte. Právě zde hraje správný a vyvážený příjem potravy zcela zásadní roli a napomáhá zdárnému dospívání. Diplomová práce pojednává o problematice správné výživy u dětí v mladším školním věku. V lidském vývoji je to věk nanejvýš speciální a pro jeho 7

bezproblémové zvládnutí je správně vyvážená strava hlavním předpokladem. Není to však tak jednoduché, jak by se mohlo zdát. Hraje zde roli několik vlivů, které zdárný výsledek mohou ovlivnit a to jak kladně, tak i záporně. Nejvýznamnější jsou bezpochyby rodiče. Jsou to oni, kdo vytvářejí většinu pokrmů pro své potomky. Nezanedbatelná je i jejich role vzoru pro dítě, a proto se mnohdy nesprávné stravování rodiče rovná špatné stravě i jeho ratolesti. Dalším výrazně ovlivňujícím faktorem správné výživy zmíněných dětí je školní jídelna. Ta obstarává téměř všechna jídla mimo domov a i proto podléhá státem vytvořeným normám, které by měly zajistit vyvážený příjem živin. Pokud jsme zmínili stravu jako jistý zdroj potěšení je potřeba upozornit i na velice nepříjemný důsledek, jaký tato její vlastnost s sebou přináší. Jedná se o obezitu. Dětská obezita je v současnosti jedním z nejdiskutabilnějších témat vůbec. Je však důsledkem nejenom touhy po uspokojení chuti, ale i moderní „počítačovou“ dobou. Hraní her na PC a sledování televize má u dětí za následek nedostatečný pohyb spojený často s nevyváženým a nadměrným příjmem potravy. U této věkové kategorie to má za následek nežádoucí změny a to jak fyzického tak i psychického charakteru. Patří sem především nežádoucí změny metabolismu, nadměrné ukládání tukových zásob a s ním související přetěžování pohybového aparátu a v neposlední řadě nesprávný vývoj orgánů a kostry. Pro takovéto jedince jsou také velmi časté problémy s integrací do kolektivů a pozdější sportovní nemohoucnost. Vše může vyústit nejen výše zmíněnými zdravotními problémy, ale také k posměšným reakcím okolí, jež lze vždy považovat za zárodek pozdější šikany. Práci zaměřím na výzkum vědomostí dětí o správném stravování, a zda-li ho dodržují. Zjistíme, jestli je výživa těchto dětí správná, popřípadě jak moc je špatná. Toto vše se pokusíme srovnat u dětí, které žijí ve městě s dětmi, jež žijí na venkově. Má práce je výzkumem toho, co děti o zdravé výživě ví a jak se stravují. Výzkum ukáže, zda se děti vyživují správně nebo jestli mají nedostatky ve své výživě. Výzkum je prováděn na základní škole v Ostravě – Proskovicích. Tato škola se lehce liší od ostatních městských škol a má nádech spíše vesnické školy.

8

Ve škole se nachází pouze 5 tříd (1. - 5. třída). Výzkum je prováděn pomocí ankety, která umožňuje zjistit, co děti o zdravé výživě ví a jak jí dodržují. Každý rodič chce mít své dítě co nejlepší, a proto chci věnovat svou práci právě tomuto tématu, abychom našli nedostatky ve stravování dětí a poukázali, na co by se měli zaměřit.

9

1 SOUČASNÝ STAV ŘEŠENÉ PROBLEMATIKY Chceme si zde komplexně nastínit lidskou výživu s důrazem na děti. Popíšeme všeobecná doporučení týkající se lidské výživy, pitného režimu, požadavků na pohybovou aktivitu a na závěr objasníme problematiku dětské obezity.

1.1

Všeobecná stravovací doporučení pro děti Základ veškeré dětské výživy se nachází ve správném získávání energie,

všech základních živin a jiných důležitých látek. Při dodržování těchto nejdůležitějších principů výživy lze u dětí dosáhnout ideálního fyzického vývoje a tělesného růstu. Tendencí poslední doby však je snížení fyzické aktivity a to zejména právě u dětí mladšího školního věku. Je tedy jasné, že pro zábranu energetických přebytků a následného nabývání na hmotnosti, jsme povinni přijímanou energii upravit v návaznosti právě na množství pohybu dítěte (PÁNEK a kol., 2003). Důsledkem vysokého přírůstku obézních lidí v populaci je v posledních letech možné zaslechnout slovní spojení „pandemie obezity“.

Dle statistik

vypracovaných WHO (světová zdravotnická organizace), se na Zemi nachází kolem 250 milionů lidí trpících obezitou. U některých států je označována za obézní až polovina obyvatel. Alarmující je zde zejména fakt, že je zaznamenáván závažný nárůst obezity dětí. Je nutné, aby se obezita přestala vnímat jako na kráse ubírající složku vzhledu. Její hlavní vlastností je totiž mimořádně negativní vliv na metabolismus a u osob mladšího věku- dětí především také na přetěžování kloubů a kostí. Nejčastějším důvodem vzniku nadváhy a následně i obezity u dětí mladšího školního věku je nadbytečný přísun energie spojený s minimální fyzickou aktivitou. Stále se však nesjednotil názor na míru ovlivnění genetickými předpoklady (PÁNEK a kol., 2003).

10

Globální tendence za snížení souhrnného příjmu energie, lipidů a živočišných bílkovin se do České republiky dostala až po revoluci v roce 1989. Velmi obvyklým původcem saturovaných lipidů v organismu jsou živočišné zdroje v potravě. Doporučeno je tedy ustoupit od časté konzumace živočišných tuků a naopak vyšší zastoupení tuků rostlinných v potravě. Na toto opatření mají navíc bezprostřední návaznost i nižší hodnoty cholesterolu v organizmu, kterých díky tomu dosáhneme. Také u sacharidů jsme zaznamenali aktualizované doporučení pro jejich příjem. Jedná se především o snahu omezit konzumaci jednoduchých sacharidů. Dále k všeobecným doporučením patří i omezení příjmu alkoholu a kuchyňské soli. Pokud uvádíme doporučení, týkající se zvýšení příjmu potravy, budeme mluvit převážně o ovoci a zelenině, při kterém je samozřejmostí i navýšení příjmu vlákniny a kyseliny L-askorbové (vitamínu C). Mezi další složky potravy, kde je doporučena vyšší konzumace, neodmyslitelně patří luštěniny, celozrnné výrobky, cereálie a ryby, včetně všech výrobků z nich vyrobených. Toto můžeme považovat za všeobecná doporučení, dle kterých se mají řídit dospělí a s minimálními rozdíly i dětská populace (NEVORAL a kol., 2003). Pro neomezený příjem základních živin je nejdůležitější pestrost přijímané stravy. Vysoké riziko s sebou přinášejí především radikální diety. Jejím vlivem může dojít k absenci nějaké významné složky potravy a to především u dětí (FRÜHAUF a kol., 2003). V momentě, kdy se zaměříme na příjem energie u dětí, tak najdeme značné odchylky od doporučených příjmů energie pro dospělé. Zde můžeme vycházet ze skutečnosti, že příjem energie se řídí několika faktory. Jedná se o pohlaví, věk, tělesnou hmotnost, tělesný povrch, výšku, pohybovou aktivitu a celkový zdravotní stav daného jedince. U dětí nároky na příjem energie stoupají spolu s jejich stářím, avšak v závislosti na hmotnosti se zmírňují. U dětí se s přibývajícím věkem nároky na zásobení energií zvyšují, avšak v závislosti na hmotnosti se mění. Nároky na energetický příjem tedy mohou být i u stejně starých jedinců různé a je tedy třeba na tuto problematiku pohlížet individuálně. Žáci prvního stupně základní školy (věková kategorie 6-12 let) procházejí obdobím pozvolného růstu. Jejich potřeba energetického příjmu je díky tomu zhruba 9200kj denně. 11

Oproti tomu děti v předškolním věku potřebují jen o zhruba 837kj méně (NEVORAL a kol., 2003).

Tab. č. 1. Denní rozložení příjmu potravy a podíl přijaté energie na jednotlivé jídlo (LUHANOVÁ, 1974). Snídaně

25 %

7 hod.

Svačina

5%

9.30 hod.

Oběd

30 %

12 – 13 hod.

Svačina

15 %

15 – 16 hod.

Večeře

25 %

18.30 hod.

První jídlo dětí po noci, tedy snídaně, by se měla skládat ze značného množství živočišných bílkovin. Důsledkem bude rychlejší „nastartování“ nervové soustavy. Jak je patrné již z tabulky 1, tak by snídaně měla zajistit asi čtvrtinu denního energetického příjmu dítěte. Následující svačina je dostačující v menším rozsahu a to právě díky bohaté snídani. Navíc organismus nemusí zpracovávat tolik potravy během výuky, což kladně ovlivní i bdělost při školních hodinách. Svačina tedy tvoří jen 1/20 denního přísunu energie. U dětí školního věku by měla být základním jídlem oběd s energetickou hodnotou asi 1/3 celkového denního příjmu. Jeho základem mají být, podobně jako u snídaně, bílkoviny. Vydatnější svačinou je ta odpolední. Měla by organismu přivést asi 1/7 celkové denní energie. Jako poslední jídlo je u dětí doporučována večeře. Jejím základem by měly být složky, jež budou lehčeji stravitelné než v případě obědu. Podobně jako u snídaně i večeře by měla krýt zhruba čtvrtinu denního příjmu energie (LUHANOVÁ, 1974). Vysoký či naopak nízký příjem energie vyvolává poruchy v metabolismu. Následkem může být i nesprávné utváření tkání v organismu, jehož častým důsledkem je malnutrice či obezita. Jednu ze zásadních rolí zde ale hrají i dostatek fyzické aktivity a celkový stav organismu školáka (NEVORAL a kol., 2003).

12

1.1.1 Potravinová pyramida Tato podkapitola nás seznámí s potravinovou pyramidovou, která vznikla jako důsledek snahy přenést veškerá výživová doporučení do praxe. Jejím úkolem je přiblížit konzumentům co nejvhodnější složení stravy. Jednoduchým způsobem znázorňuje správné množstevní zastoupení všech potřebných živin v jídelníčku. Potravinová pyramida obsahuje pět hlavních potravinových skupin ve třech nejnižších částech pyramidy. Každá skupina zajišťuje některé důležité živiny a není tedy možné nahradit potraviny z jedné skupiny potravinami z jiné skupiny pyramidy. Důležité je si uvědomit, že žádná skupina potravinové pyramidy není důležitější než ta další. Pro dobré zdraví jsou potřebné všechny, jen množství jejich příjmu je odlišné (ANONYM, 2012).

Obr. č. 1 Dětská potravinová pyramida ( ANONYM 2, 2012) 13

Podle dětské potravinové pyramidy by její základna měla být základem dětského jídelníčku. U dětí v mladším školním věku mají tedy jídelníček tvořit převážně obiloviny, těstoviny, pečivo a rýže. Tyto složky stravy jsou pro ně nejen zdrojem energie, ale získají z nich i vlákninu, vitamíny (převařují vitamíny skupiny B) a částečně i železo a vápník. Z této skupiny je doporučena konzumace šesti porcí denně. Nad touto základnou se nachází skupina obsahující zeleninu. Ta má sice poměrně nízkou energetickou hodnotu, ale je důležitá pro svůj obsah vlákniny, vitamínů (převážně vit. C a kys. listová) a minerálních látek (hlavně fosfor, hořčík a draslík). Denní doporučený příjem zeleniny jsou tři porce. Vedle zeleniny se na stejné úrovni nachází ovoce. I to je nezbytnou součástí správného jídelníčku. Doporučené dvě porce denně napomáhají především správnému příjmu vitaminu C, beta-karotenu, pektinu a draslíku. Další stupeň na pomyslné pyramidě nám zastupuje mléko a mléčné výrobky. Ty obsahují pro děti velmi důležitý lehce vstřebatelný vápník. Ten je pak základem pro správný růst a stavbu jejich kostí. Nezanedbatelnou funkci pro správnou střevní mikroflóru mají i probiotické bakterie, které získáme za zakysaných mléčných výrobků. Doporučení zde zní, podobně jako u ovoce, dvě porce denně. Vedle mléka a mléčných výrobků najdeme masovou skupinu. Sem řadíme kromě veškerého masa i luštěniny, vejce a ořechy. Skupina se vyznačuje vysokým obsahem živočišných bílkovin a tuků, vitamínu skupiny B (zejména vit. B12) a minerálních látek kde převažuje železo. Z této skupiny jsou opět doporučovány dvě porce denně. Vrchol potravinové pyramidy tvoří symbolicky tuky a cukr. Jedná se o potraviny s minimální výživnou hodnotou. Dodávají sice energii, ale neobsahují téměř žádné vitamíny ani minerální látky. Z těchto důvodů se tato skupina doporučuje konzumovat co nejméně (GREGORA, 2004; NEVORAL, 2003).

1.1.2 Proteiny jako základ

Bílkoviny jsou nejvýznamnější složkou tkání člověka. Jejich funkce spočívá především při utváření svalových vláken, ale také kostních trámců a všech buněk v těle. Z tohoto pohledu jsou pro lidský organismus zcela zásadní a pro děti, které 14

jsou ve vývinu, naprosto neodmyslitelné. U dospělých později slouží také pro obnovu buněčné hmoty. Mimo již zmíněné je lze najít i ve všech tělních tekutinách vyjímaje pouze moč a žluč. Jako výživový faktor působí na nervovou tkáň. Významně se také podílejí na výrobě hormonů, obranných látek, krevních elementů a nesmíme zapomenout i na jejich podíl při vytváření žaludečních šťáv (LUHANOVÁ, 1974; MANDELOVÁ, HRNČIŘÍKOVÁ, 2007). Proteiny považujeme za jednu z nejsložitějších součástí lidské potravy. Dělíme je na dvě skupiny. První jsou bílkoviny živočišného původu, kde jsou hlavními původci mléko, mléčné výrobky, krev, maso, vejce. Druhou skupinu tvoří rostlinné bílkoviny. Ty jsou obsaženy především v luštěninách (hlavně sója) a bramborách (LUHANOVÁ, 1974). Základní stavební jednotkou bílkovin jsou aminokyseliny. Dosud bylo objeveno 20 druhů. Jejich dělením se zabývá Tab č. 2.

Tab. č. 2.: Rozdělení aminokyselin (MANDELOVÁ, HRNČIŘÍKOVÁ, 2007).

Esenciální

Musíme je přijímat ve

aminokyselin

stravě. Tělo je nedokáže

Valin, Leucin, Izoleucin, Methionin, Fenylalanin, Lysin, Threonin, Tryptofan

syntetizovat Semiesenciální

Mezi esenciální se řadí

aminokyseliny

pouze za specifických

Histidin, Arginin

okolností (v mladém věku či při nemoci) Neesenciální

Tělo je umí syntetizovat.

aminokyseliny

Glycin, Glutamin, Asparagin, Cystein, Prolin, Serin, Alanin, Tyroxin, …

K přeměně bílkovin na aminokyseliny dojde trávením a tím se z nich stane živina, jež je využita pro:

15

1.

Vytváření plazmatických bílkovin, jež jsou později uplatněny

k tvorbě a regeneraci tkání. 2.

Tvorbu bílkovin, které mají v organismu svůj konkrétní účel- jedná

se především o enzymy. 3.

Tvorbu jiných dusíkatých látek s konkrétní rolí v lidském

organismu. Do této skupiny zařadíme třeba porfyriny- přeměňují hem na hemoglobin a tím zajišťují přenos kyslíku, dále třeba kreatin, který je zdrojem energie pro pracující sval aj. 4.

Příjem energie (PÁNEK a kol., 2003)

Obecně je dospělému člověku doporučen příjem asi 1 g bílkovin na 1 kg tělesné váhy denně. U dětí jsou tyto nároky díky růstu značně vyšší. Jejich doporučená dávka je nad 2 g na 1 kg tělesné váhy. Navíc klinické studie dokazují, že u dětí by měly být více přijímány bílkoviny živočišného původu. Doporučen je poměr asi 2/3 živočišných bílkovin oproti asi 1/3 rostlinných bílkovin. Pro děti mladšího školního věku, tedy věkovou kategorii kolem 7 až 10 roku věku, je považována za adekvátní dávku 24g bílkovin. Ta by ideálně měla být rozložitelná na 16g živočišných a 8g rostlinných bílkovin. Množství bílkovin v konkrétních potravinách nám znázorňuje Tab. č. 3. Při těchto doporučeních však nesmíme zapomínat zohlednit i další faktory, které mohou množství této dávky ovlivnit. Jedná se zejména o věk, fyzickou a psychickou aktivitu, zdravotní stav a stupeň vývoje daného dítěte a dalších. Navýšení příjmu bílkovin si vyžaduje i období puberty a dokončování růstu dítěte (BALIKOVÁ, 2011; LUHANOVÁ, 1973; PÁNEK a kol., 2003).

16

Tab. č. 3.: Množství bílkovin v konkrétních potravinách (MANDELOVÁ, L., HRNČIŘÍKOVÁ, 2007).

Živočišné zdroje

g bílkovin/100g

Rostlinné zdroje

g bílkovin/100g

Vejce

12,5

Mandle sušené

21,1

Vepřové maso

21,1

Vlašské ořechy

14,7

Hovězí maso

22,4

Fazole

8,8

Kuřecí maso

24,8

Čočka

8,8

Tuňák

27,1

Tab. č. 2. ještě doplníme o mléko, které obsahuje v 1 litru 35g bílkovin. Spolu s mléčnými výrobky se tedy dokáže zcela vyrovnat masu a je zde tudíž možnost i jeho nahrazení. Toto je doporučováno především u mladších dětí, které jej snáz stráví (LUHANOVÁ, 1974). S ohledem na to, že lidský organismus nezná způsob jak ukládat bílkoviny do zásoby, tak je nutné, aby jejich přísun potravou byl neustálý. Zdrojem energie se stávají pouze za extrémních situací. U dětí je sledování nedostatku bílkovin složité. Příznaky, jako je únava či snížená výkonnost můžeme sledovat až po delší době. Pokud je nedostatek bílkovin v dětské stravě delšího charakteru může dojít i k nesprávné výživě kostí, kloubů a svalů. Důsledkem je pak snižování hmotnosti, zvyšování tendence onemocnět, zmenšuje se rychlost růstu a je narušeno utváření hemoglobinu. Někdy je následkem i mentální zaostalost (JELÍNEK, 2010; LUHANOVÁ, 1973).

17

1.1.3 Ostatní základní nutriční komponenty

Zajímat nás bude především potřeba a výskytem ostatních důležitých nutričních komponent. Budeme tedy podrobněji rozebírat sacharidy a následně i lipidy.

1.1.3.1 Sacharidy

Sacharidy jsou vedle proteinů další významnou složkou dětské stravy. Dětský organismus z nich získává energii, jež následně uplatňuje při fyzických aktivitách. Sacharidy však děti nevyužívají jen při všelijakých hrátkách, nýbrž slouží i jako zdroj energie pro růst a je z nich tvořeno i teplo, které udržuje bezproblémové prostředí pro chod orgánů (LUHANOVÁ, 1974). V některých případech můžeme pro sacharidy zpozorovat užití názvu cukry. Důvodem je jejich, ve většině případů, sladká chuť. Tyto sladce chutnající sacharidy jsou složeny, na rozdíl od těch nesladce chutnajících, z krátkých řetězců. Typickým příkladem je zde ovocný cukr- fruktosa, kterou často využíváme při slazení pokrmů. Sacharidy můžeme najít u téměř všech živočichů a zároveň v každé rostlině. V lidské stravě se nejčastěji nacházejí sacharidy vyskytující se v obilovinách. Pro děti mladšího školního věku se doporučuje denní příjem sacharidů mezi 209 až 232 g. Podobně jako u bílkovin, i zde musíme k tomuto doporučení zohlednit další faktory. Čím více je dítě hravé, tím větší má fyzický výdej a tedy i tím vyšší potřebuje dávku sacharidů. Pokud je přísun nedostatečný, tak se tělesné rezervy brzy spotřebují. Následkem je okamžitý pokles hladiny cukru v krvi, který zapříčiní slabost a pocity únavy. Pro předejití těchto příznaků je dostatečný příjem sacharidů u aktivních dětí naprosto nezbytný. Ovšem s nedostatkem sacharidů u dětí se v dnešní době moc nepotýkáme. Častěji je možné pozorovat spíše jejich nadbytek. Ve stravě u některých dětí je až několikanásobný ve srovnání s reálnou potřebou (NEVORAL, a kol., 2003; JELÍNEK, 2010; LUHANOVÁ, 1974).

18

Tab. č. 4.: Rozdělení sacharidů, jejich zástupci a výskyt (MANDELOVÁ, HRNČIŘÍKOVÁ, 2007).

Rozdělení

Počet atomů

sacharidů

uhlíku

Monosacharidy

1x6C

Zástupci

Potravinový zdroj

Glukóza, fruktóza,

Med, ovoce, džus, vína

galaktóza Disacharidy

2x6C

Maltóza, sacharóza, laktóza

Klíčky obilovin a sladu, řepný cukr a javorový sirup, mléko

Oligosacharidy

10-100x6C

Rafinóza,

Luštěniny, ovoce,

stachyóza

zelenina

Škrob, vláknina,

Brambory, luštěniny,

glykogen

obiloviny

Polysacharidy

Nad 100x6C

Rychlost rozpouštění glukózy v krvi je u sacharidů významným ukazatelem. Jeho název Glykemický index. Čím vyšší číslo se u Glykemického indexu dané potraviny nachází, tím rychleji se po požití této potraviny zvýší hladina glukózy v krvi. Výši Glykemického indexu u vybraných potravin můžeme sledovat v Tab č. 5. Tam můžeme sledovat, že nejvyšší Glykemický index mají nejnižší jednoduché sacharidy a se zvyšujícím se počtem řetězců uhlíku se postupně snižuje. Musíme zde však brát v úvahu i zpracování a tepelnou úpravu potravin, které Glykemický index mohou ovlivnit. Pokud chceme u dětí v mladším školním věku předejít výkyvům mezi zvýšenou fyzickou aktivitou a únavou, je nutné zajistit, aby konzumovaly především potraviny se středním a nízkým Glykemickým indexem. Díky tomu dosáhneme postupnějšího uvolňování energie po jídle a tedy i jejich nižší únavnosti v krátkém časovém intervalu po jídle. Potraviny s vyšším Glykemickým indexem jsou vhodné přijímat

19

v případech, kdy u dítěte došlo k nástupu únavy a je tedy nutný rychlý přísun energie pro organismus (MANDELOVÁ, HRNČIŘÍKOVÁ, 2007).

Tab.

č.

5.:

Glykemický

index

vybraných

potravin

(MANDELOVÁ,

HRNČIŘÍKOVÁ, 2007).

Potravina

Glykemický index

Potravina

Glykemický index

Corn flakes

52

Brambory vařené

70

Rýže natural

65

Brambory pečené

85

Bílý chléb

70

Hranolky smažené

75

Celozrnný chléb

45

Jablko

38

Rohlík

72

Pomeranč

44

Oplatky

76

Med

58

Fanta

68

Glukóza

100

Čokoláda mléčná

49

Fruktóza

23

Müsli tyčinky

60

Maltóza

105

1.1.3.2 Lipidy

Lipidy jsou známy jako specifická skupina organických ve vodě nerozpustných sloučenin, které se tradičně dělý na tuky a oleje. Potravou se nám do těla dostávají tuky, které se nazývají triacylglyceroly. Pokud jsme v předchozí kapitole představovali sacharidy jako nejrychlejší zdroj energie, tak lipidy zase můžeme považovat za největší zásobárnu energie. Významnou roli hrají lipidy při vstřebávání vitamínů- mluvíme konkrétně o vitamínech rozpustných v tucích (MANDELOVÁ, HRNČIŘÍKOVÁ, 2007; KOMPRDA, 2009).

20

PÁNEK a kol. (2002) dělí funkce tuků na tyto: 1. Nejvýznamnější zásobárna energie a živin (jsou dvojnásobným zdrojem energie oproti bílkovinám i sacharidům). 2. Přivádějí do těla esenciální mastné kyseliny a kyseliny linolenovou a linolovou, ze kterých se tyto mastné kyseliny dokáží v organismu vytvořit. 3. Mimo esenciální mastné kyseliny se s tuky do těla dostávají i vitamíny rozpustné ve vodě, včetně jejich provitamínů a sterolů (jedná se především o cholesterol a fytosteroly). 4. Zvyšují chutnost přijímané potravy. 5. Jsou příčinnou lepší konzistence přijímané stravy. 6. Navozují na delší časový interval pocity nasycení. Díky hydrolýze v tenkém střevě je ale nástup těchto pocitů pozdní – objevuje se až asi po 30 minutách a tak se nepředejde riziku nadměrného příjmu energie. 7. Zmenšují příjem vysokoenergetické potravy.

V následující tabulce se zaměříme na rozdělení tuků dle původu, konzistence a obsahu v potravě.

21

Tab. č. 6.: Rozdělení tuků dle PÁNKA a kol. (2002). Živočišné

Dle původu Rostlinné

Mléčný tuk, sádlo, lůj, rybí olej Olejniny (řepka, sója, slunečnice, bavlník, sezam, olivy, kokosový tuk Rostlinná másla (kakaové máslo)

Kapalné oleje

Téměř 100% tuků

Tuhé tuky

Sádlo, máslo, pomazánkové máslo, pokrmový tuk, emulgované a šlehané tuky

Dle konzistence

Potraviny s vysokým obsahem tuku Dle obsahu v potravě Potraviny s nízkým obsahem tuku

Tučné maso, smetana, sýry, ořechy, mák, jemné a trvanlivé pečivo, smetanové mražené krémy, čokoláda, majonézy Výrobky z obilovin, luštěniny, brambory, zelenina, ovoce, nečokoládové cukrovinky

V potravinách jako je tučné maso, sýrové výrobky či třeba ořechy se nachází tuky, které se označují jako „skryté“. Tyto skryté tuky jsou nebezpečím, na které u dětské výživy nesmíme zapomínat. Velmi lehce stravitelný a tedy i důležitý je v dětské výživě zejména mléčný tuk. V tomto směru je velmi dobře uplatnitelné máslo a rostlinné oleje. Naopak sádlo se ve výživě dětí moc nedoporučuje. Doporučený denní příjem tuků pro děti v mladším školním věku najdeme v Tab č. 7. Pro správnost doporučných dávek je však třeba kalkulovat i s vleklými onemocněními, při kterých jejich příjem může být vyšší. Podobně tomu je i co se týče ročních období, kdy v zimních měsících se dávka tuků zvyšuje a v těch letních zase klesá. Po vstupu do lidského těla jsou tuky buď přeměněny na zdroj energie, nebo se ukládají do zásob. V podkoží se tak tvoří 22

velká zásoba energie, ze které tělo může těžit vždy, když je potřeba. U dětí je velmi nebezpečný nedostatečný příjem tuků. Při vyčerpání zásob tuků a současném nedostatečném příjmu nastávají u dětí v mladším školním věku poruchy růstu, snižuje se jim hmotnost a zvyšuje se náchylnost k onemocněním (NEVORAL, a kol., 2003; LUHANOVÁ, 1974).

Tab. č. 7.: Doporučená denní dávka lipidů u dětí ve školním věku dle LUHANOVÉ (1974). Věk

Množství tuků (g)

Chlapci 7-10 let

56-65

Dívky 7-10 let

62-72

Chlapci 11-14 let

105

Dívky 11-14 let

85

Tuky se nacházejí ve vysokém množství (nad 40% obsahu) v potravinách jako je: Majonéza, čokoláda, ořechy, mák, tučné maso, mléčné výrobky, trvanlivé pečivo a smetanové mražené krémy (MANDELOVÁ, HRNČIŘÍKOVÁ, 2007). Naopak v nízkém množství (pod 20% obsahu) tuků je v potravinách jako jsou: Luštěniny, brambory, ovoce, zelenina, nečokoládové cukrovinky a výrobky z obilovin (MANDELOVÁ, HRNČIŘÍKOVÁ, 2007).

1.1.4 Pitný režim dětí

Pitný režim je pro člověka neodmyslitelnou součástí jeho existence. Voda je v lidském organismu suverénně nejvíce zastoupenou složkou. Samo 23

lidské tělo je složeno vodou asi z 50 - 70%. Ta je transportním mechanismem pro veškeré životně důležité složky stravy. V případě jejího nedostatečného zastoupení v těle dochází k poruchám a nesprávnému fungování tohoto transportu (MANDELOVÁ, HRNČIŘÍKOVÁ, 2007).

Nastolení správného a pravidelného pitného režimu je u dětí velice složité. Je to však jediným způsobem jak korektně nahradit ztráty tekutin. Cílem dobře nastaveného pitného režimu je udržení rovnováhy mezi přijatými tekutinami v podobě stravy či nápojů a těmi, jež se z těla vylučují. Následkem nízkého až nedostatečného příjmu tekutin může dojít až k dehydrataci organismu s různými následky, jejichž závažnost závisí právě na míře dehydratace (KUNOVÁ, 2004). Dodržování pitného režimu u dětí je, jak jsme již řekli složité, a děti s ním mají často problém. Důležitou částí dne pro pitný režim dětí je snídaně. Tu často doprovází ranní stres a nestíhání dospělých, přičemž nejvíce tím trpí právě děti. Důsledkem je, že dítě buď svůj ranní džus, čaj či kakao nedopije, nebo že je jich nachystáno rodiči málo. Tím dochází k opakovanému nedoplnění tekutin po dlouhé noční pauze. Nejčastější reakcí organismu jsou pak nepozornost, zhoršení prospěchu ve škole, únava a bolesti hlavy. Může dojít ale i k dalším komplikacím. Vlivem dehydratace je prostup infekcí snazší a tak se můžeme setkat i se zácpou či nechutenstvím a v některých případech se mohou vytvořit i ledvinové kameny. V České republice nejsou, vlivem finanční a časové náročnosti, téměř vůbec podávány čerstvé ovocné či zeleninové drinky, které jsou pro ranní doplnění tekutin vhodné.

Snahy o zavedení pitného režimu ve školství se ale zatím

nesetkaly s valným úspěchem. Je zde vžito jakési dogma, že nápoje ve vyučování brání dětem v soustředění se na hodinu. Bylo však prokázáno, že doplňování tekutin při školních hodinách je schopno dopomoci ke snazšímu zvládnutí školní zátěže (NEVORAL, a kol., 2003). Pokud se bavíme o pitném režimu, je nutno poznamenat i důležitost správné volby nápoje. Překvapením totiž může být, že nápoje jako je mléko a jeho další výrobky nemůžeme považovat u dětí za klasické nápoje na žízeň. Ty se totiž vzhledem ke zvýšenému obsahu živin začleňují k potravinám. Ne tolik 24

překvapivým faktem je zase rizikovost sladkých nápojů. Ty v pitném režimu dětí hrají s postupem doby stále větší roli. Tyto nápoje však v organismu způsobují nadměrné vyplavování inzulinu, které doprovází náhlé snížení hladiny glykémie. Výsledným jevem je pak u dítěte únava a snížená pozornost. Neopomenutelnou nevýhodou tohoto typu tekutin je i značné nebezpečí vzniku zubního kazu a vyšší náchylnost k obezitě. Proto je doporučeno u dětí ve školním věku tyto nápoje omezovat na minimum, nebo je aspoň ředit čistou vodou ( NEVORAL, a kol., 2003; GREGORA, 2004). Za vhodné nápoje se považují ty, jejichž teplota se pohybuje v rozmezí 8 až 12 stupňů Celsia, mají vhodný obsah vitamínů, minerálních látek a stopových prvků. U dětí by měl být základ pitného režimu tvořen neperlivou balenou či filtrovanou vodou. Dále jsou v omezeném množství vhodné i ředěné ovocné nebo zeleninové šťávy a čaje (NEVORAL, a kol., 2003; GREGORA, 2004; TLÁSKAL, 2003). Kofeinové nápoje se do doporučených tekutin vůbec nepřiřazují, a to z důvodů, že dráždí žaludek a odvodňují. Podobně je to i u alkoholu. Ten je u dětí přímo zakázán. Může jim způsobit různé orgánové poruchy (především játra), má velmi negativní vliv na mozkové buňky a v dospělosti je výrazně zvýšeno riziko závislosti na něm (TLÁSKAL, 2003). Množství tekutin by se mělo doplňovat pravidelně během dne, přičemž optimální příjem tekutin u dětí ve školním věku je mezi 2 – 3 litry včetně vody obsažené v potravinách. Ideální množství tekutin se však odvíjí od váhy dítěte. Doporučené množství tekutin s ohledem na váhu a věk znázorňuje Tab. č. 8. (LUDVÍKOVÁ, 2011).

25

Tab. č. 8: Doporučený denní příjem tekutin u dětí školního věku (LUDVÍKOVÁ, 2011). Věk dítěte

Doporučený denní příjem (ml/1kg tělesné váhy)

10-13 let

70-95

14-15 let

50-60

1.1.5 Vitamíny

Vitamíny považujeme za nezbytnou součást lidského těla. Je známo jejich 13 základních typů- chemických sloučenin, které získáváme v potravě. Vitamíny jsou ve všech živých organismech a nejvíce je konzumujeme v rostlinných zdrojích. Vzhledem k tomu, že každý jeden je významný pro konkrétní funkci v organismu, je nutné pro správné fungování organismu doplňovat všechny vitamíny. Lidské tělo si je neumí vytvořit a neobejde se bez nich. Při nedostatku vitamínů člověk zemře. V dnešní době je umíme tvořit už i umělým způsobem a tak jsou cíleně přidávány do mnoha pokrmů (JELÍNEK, 2010). V současné době se veškeré vypěstované rostliny a plody dovážejí na místo prodeje. Velmi často tak procestují téměř celý svět a jejich dozrávání probíhá buď při této cestě, anebo ve skladech u odběratelů. Takto se ochuzují o vysoké množství všech živin a to i vitamínů. Někdy dojde k tomu, že se tyto látky v nich zase vůbec nevytvoří. Z těchto důvodů je vhodná jejich suplementace. U dětí je navíc konzumace ovocných a zeleninových pokrmů téměř mizivá a chybí jim tedy dostatek tolik potřebných vitamínů. V případě, že dítě zeleninu či ovoce odmítá a není tedy možnost dostatečného příjmu vitamínů potravou, je nutné najít alternativní způsob jejich doplnění. Vzhledem k probíhajícímu vývoji je u dětí významné, aby se do organismu přiváděly veškeré živiny, které potřebuje a předešlo se tak možným komplikacím. Riziková je také monotónní strava, která 26

může způsobit u určitých vitamínů nadbytek a u jiných zase nedostatek (JELÍNEK, 2010).

Vitamíny se dělí na vitamíny rozpustné ve vodě a na vitamíny rozpustné v tucích. Rozdělení vitamínů rozpustných ve vodě a vitamínů rozpustných v tucích můžeme vidět v Tab. č. 9.

Tab. č. 9.: Rozdělení vitamínů (KLEINWACHTEROVÁ, BRÁZDOVÁ, 2001). Vitamíny rozpustné v tucích

Vitamíny rozpustné ve vodě

Vitamín A

Vitamíny skupiny B (B1, B2, B3, B5, B6, B7. B9, B 12)

Vitamín D

Vitamín C

Vitamín E Vitamín K

Při pohledu na tabulku Tab č. 9. je třeba připomenout, že vitamíny rozpustné v tucích se mohou ukládat v organismu. Jejich nedostatek a tedy i projevy ním zapříčiněné se mohou začít vyskytovat až po několika měsících. Je zde však i možnost jejich nadbytku- tzv. hypervitaminózy. Nejčastějšími hypervitaminózy můžeme sledovat u vitamínů A a D (KLEINWACHTEROVÁ, BRÁZDOVÁ, 2001). Doporučené množství denního příjmu vitamínů pro děti školního věku najdeme v Tab. č. 10.

27

Tab. č 10: Doporučené denní dávky vitamínů (STRUNECKÁ a kol, 2011). vit. vit. vit. A D E Jednotky mcg mcg mg Děti 4 - 8 400 5 7 let Děti 9 600 5 11 13 let Vitamín

vit. vit. vit. k. vit. thiamin riboflavin niacin K C B6 listová B 12 mcg mg mg mg mg mg mcg mcg 55

25

0,6

0,6

8

0,6

200

1,2

60

45

0,9

0,9

12

1

300

1,8

Na rozdíl od vitamínů rozpustných v tucích se vitamíny rozpustné ve vodě v těle ve větší míře neukládají. Výjimku tvoří pouze vitamín B12. Projevy nedostatku

této

skupiny

vitamínů

tedy

nastávají

relativně

brzy

(KLEINWACHTEROVÁ, BRÁZDOVÁ, 2001).

1.1.6 Minerální látky

Při zmínce o minerálních látkách se nebavíme, podobně jako u vitamínů, o základní živině. Nicméně minerální látky jsou velice důležité a velká část z nich je pro lidský organismus zcela nepostradatelná. Minerální látky se totiž podílejí na zajišťování životně důležitých funkcí (KOMPRDA, 2009). Na rozdělení minerálních látek je nutné pohlížet z několika pohledů. Můžeme je dělit podle jejich obsahu v lidském těle. Toto rozdělení nám znázorňuje Tab. č. 11. Dále je na ně možné pohlížet jako na látky, které v těle mají specifickou biologickou funkci a při jejichž nedostatečném, popřípadě žádném

příjmu

v potravě

může

dojít

k poškození

organismu,

různým

onemocněním až smrti. Takovéto prvky pak označujeme jako esenciální a pro lidský organizmus tedy nepostradatelné. Další skupinou jsou prvky postradatelné. U této skupiny nepozorujeme žádný vliv na organismus nebo jsme ho doposud 28

nezjistili. Vedle minerálních látek nepostradatelných a postradatelných je ještě třetí poslední skupina. Jedná se o prvky toxické a pro lidský organismus jedovaté. Látky jako je olovo, kadmium, rtuť či arzen spadají do posledně jmenované skupiny a způsobují poškození organismu. Pro přehlednost je rozdělení minerálních látek podle potřeby jejich příjmu znázorněno v Tab. č. 12 (KOMPRDA, 2009).

Tab. č. 11.: Dělení minerálních látek dle jejich obsahu v těle (MANDELOVÁ, HRNČIŘÍKOVÁ, 2007). Dělení

Min. látka

DDD

Majoritní

Sodík

460 mg

Sýry, uzeniny, sůl

Draslík

1600 mg

Ovoce, zelenina, brambory

Hořčík

900 mg

Ořechy, luštěniny

Vápník

170 mg

Mléčné výrobky, obiloviny

Fosfor

800 mg

Maso

Chlor

690 mg

Kuchyňská sůl

Síra

450 mg

Mléko, vejce

Železo

10 mg

Maso, játra, luštěniny

minerální látky

Minoritní minerální látky

Měď Jód Selen

1 – 1,5 mg Ryby, ořechy 120 µg

Mořské řasy, ryby, sůl

20 – 50 µg Vnitřnosti, vejce

Zinek Chrom

Zdroj v potravě

7 mg

Maso, luštěniny

20 – 100 µg Maso, droždí, sýry, ořechy

29

Tab. č. 12.: Rozdělení minerálních látek dle jejich potřeby pro lidský organismus. (KOMPRDA, 2009).

Minerální látky

Nepostradatelné (esenciální) Postradatelné (neesenciální) Toxické (jedovaté)

1.2 Pohybová aktivita dětí

U dětí v mladším školním věku je vhodné, když se pohybová aktivita stane výraznou součástí jejich života. Děti rozvíjejí své pohybové dovednosti a přivlastňují si jednotlivé motorické návyky. Naším cílem je v tomto děti podporovat. Při dostatečném pohybu se u dětí daří daleko snáze udržovat správný poměr mezi přijatou energií a tou vydanou. Pokud se tento poměr nedaří ustálit, dostavují se vždy nežádoucí následky. V případě, že převažuje vydaná energie nad přijatou, dochází k hubnutí. V opačném případě, kdy přijímaná energie je vyšší než vydaná, dochází k ukládání živin do zásob a v delším časovém horizontu tedy i k obezitě (GALLOWAY, 2007). Je třeba dbát na skutečnost, že v posledních letech na děti působí větší nebezpečí zdravotních komplikací, hlavně různých degenerativních onemocnění, než dříve. Tomu napomáhá i fakt, že vysoké množství rodičů a dokonce i pedagogů tyto rizika cíleně či nevědomky zvyšuje. Z těchto důvodů je třeba děti v mladším školním věku edukovaně podporovat. Díky tomu je šance předejít významnějším zdravotním komplikacím, a to nejen těm v dospělosti, ale i 30

takovým, které mohou nastat v jejich brzkém věku. Onemocnění bývají často také důsledkem nižší kvality života. Ovšem i tehdy, kdy je konkrétní dítě již v počínající fázi některého degenerativního onemocnění, existuje možnost, že při zvolení aktivního a kladného přístupu se nepříznivé důsledky mohou zvrátit (GALLOWAY, 2007). Dětem v mladším školním věku se doporučuje, aby čas strávený ve vyučování byl přibližně odpovídal tomu, jež stráví při různých hrách a dalších pohybových aktivitách. Snahou by mělo být zvyšování koordinace a vzájemné interakce mezi děti. Pro dosažení pokroku jsou v tomto ohledu nejvhodnější právě pohybové aktivity ve formě různých her, které jsou na tento rozvoj zaměřeny. Vhodné jsou i různá cvičení, která jsou příznivá pro rozvoj obratnosti a mrštnosti. Mladší školní věk je také doba vhodná pro zahájené sportovního tréninku, který se dá podpořit i posilováním za pomoci váhy vlastního těla. Správná je také podpora dalších aktivit a sportovních činností, které napomáhají všeobecnému rozvoji a pohybovým dovednostem. Hry mohou mít i delší dobu trvání, a takto i prohlubovat vytrvalost (ANONYM 4, 2011). Kromě v naší práci dříve zmíněných degenerativních onemocnění jsou pro děti tohoto věku rizikové i různé sedavé zábavy. Jedná se především o hraní her na počítači či sezení u televize. To jsou často předzvěstí těchto degenerativních chorob. Rodiče dětí, které mají tyto sklony, by se tedy měli snažit, aby jejich dítě této pasivitě nepodlehlo a měli by vymýšlet všelijaké pohybové aktivity a hry, do kterých by své dítě zapojili (ANONYM 4, 2011). Dle Světové zdravotnické organizace by fyzická aktivita dětí ve školním věku měla splňovat tyto doporučení: 1. Fyzická aktivita by měla být denně po dobu alespoň 60 minut středně intenzivního pohybu. 2. Fyzická aktivita nad 60 minut za den může znamenat zvýšení zdravotní kondice dítěte.

31

3. Podstatnou část z pohybových aktivit dětí by měly tvořit aerobní cvičení a to hlavně ty, jež zapojují svaly a kostru co možná nejvšestranněji. 4. Tělesný pohyb by u dětí měl být nejméně 3x za týden (WHO, 2012).

1.3 Obezita dětí Dětská obezita je jedním z nejzávažnějších problémů v oblasti veřejného zdraví 21. století. Jedná se o celosvětový problém, který se vyskytuje nejvíce v městském prostředí, a to zejména u chudých rodin a středních ekonomických vrstev. Prevalence se zvyšuje znepokojivým tempem. Pro rok 2010 byl počet obézních dětí s věkovou hranicí 5 let 42 milionů, přičemž až 35 milionů z nich pochází z rozvojových zemí. Tyto děti často zůstávají obézní až do dospělosti, což má za následek vyšší pravděpodobnost vzniku nepřenosných onemocnění jako je cukrovka a kardiovaskulární onemocnění, a to už v nízkém věku. Nadváze a obezitě však jde, stejně jako dalším jim podobným nemocem, do značné míry předcházet. Prevence dětské obezity má tedy na světě vysokou prioritu (WHO, 2012) Základní příčinou neustálého zvyšování výskytu dětské obezity je vznik návyku konzumace vysokoenergetických hutných potravin, které mají vysoký obsah tuků a cukrů a naopak nízké zastoupení vitamínů, minerálů a dalších stopových prvků. Tento fakt navíc silně podporuje i pokles fyzické aktivity, jejíž důležitost u dětí byla vysvětlena v minulé kapitole. Světová zdravotnická organizace (WHO) v roce 2004 vyvinula Globální strategii pro výživu, fyzickou aktivitu a zdraví. Ta by měla vytvořit jakousi prevenci s cílem výrazně snížit výskyt nepřenosných onemocnění, popřípadě zmírnit jejich důsledky. Jako nejzávažnější rizikové faktory pro vznik kardiovaskulárních chorob, rakoviny a cukrovky jsou zde popisovány nezdravá strava a nedostatek pohybové aktivity (WHO, 2012). Předpokládané příčiny dětské obezity můžeme roztřídit také do dvou odlišných skupin- na ovlivnitelné a neovlivnitelné. V případě ovlivnitelných lze 32

hovořit o výrazně sníženém klidovém výdeji energie, zvýšené hladině kortizolu, poruše činnosti mozku a nízké až nedostatečné tvorbě růstového hormonu. Druhou skupinu příčin dětské obezity, tedy tu neovlivnitelnou, tvoří genetické dispozice. Bylo zjištěno, že děti obézních či výraznou nadváhou trpících rodičů, jsou daleko častěji také obézní, než děti, jejichž rodiče mají váhu v normě (FOŘT, 2004).

1.3.1 Index tělesné hmotnosti – BMI (z angl. Body mass index) dětí a jeho hodnocení

Index tělesné hmotnosti (dále jen BMI) je spolehlivým ukazatelem tuku v těle pro většinu dětí a mládeže. Výzkum ukázal, že BMI koreluje s hodnotami tělesného tuku pořízenými přímým měřením a lze tak považovat za jeho levnou a snadno změřitelnou alternativu. Počítáme ho jako podíl tělesné hmotnosti v kilogramech a tělesné výšky v metrech na druhou (ANONYM 5, 2011).

váha (kg)

BMI = výška2 (m) U dětí je BMI používán jako nástroj k identifikaci možných problémů s nadváhou. BMI nicméně není diagnostický nástroj a může tedy dojít i k tomu, že dítě má vysokou hodnotu BMI pro daný věk a pohlaví, ale pro posouzení, zda-li přebytečný tuk může způsobit zdravotní komplikace, je třeba hlubšího posouzení. Tím je myšleno třeba měření kožních řas, hodnocení diety, pohybové aktivity, zjištění rodinné anamnézy a další (ANONYM 5, 2011). Přesto, že je vzorec pro výpočet BMI pro děti i dospělé stejný, tak kritéria používaná při interpretaci jeho výsledků jsou pro děti odlišná od těch pro dospělé. Pro děti a mládež se používají specifické percentily s ohledem na jejich věk a pohlaví, a to převážně z těchto důvodů: 1. Změny tělesného tuku spolu s věkem 33

2. Množství tělesného tuku se liší dle pohlaví Pro dospělé je však BMI interpretováno prostřednictvím kategorií, které neberou v úvahu pohlaví ani věk (ANONYM 5, 2011). U dětí a mládeže se k hodnocení tělesné váhy používají tzv. percentilové grafy BMI. Tyto percentily jsou nejčastěji používaným ukazatelem pro posouzení velikosti a růstu dětí. Percentil v praxi určí konkrétní polohu dítěte na grafu vhledem k jeho věku a BMI. Percentilové grafy pro dívky a chlapce v České Republice najdeme na obrázcích č. 1. a 2. (ANONYM 5, 2011).

Obr. č. 2. Vyhodnocení BMI u chlapců v jednotlivých percentilových pásmech (LHOTSKÁ, BLÁHA, VIGNEROVÁ, a kol., 2006). 34

Obr. č. 3. Vyhodnocení BMI u dívek v jednotlivých percentilových pásmech (LHOTSKÁ, BLÁHA, VIGNEROVÁ, a kol., 2006).

1.4 Shrnutí

Jak jsme již v předchozích kapitolách nastínili, tak mladší školní věk je doba, kdy jsou děti v plném růstu a vývoji. Z tohoto důvodu je pro ně správná a 35

vyvážená strava spolu s vhodným pitným režimem velice důležitá. Správná a vyvážená strava by se měla skládat ze základních nutričních komponentů, jako jsou bílkoviny, sacharidy a tuky. U těch jsme si řekli, v čem se nacházejí, jak jsou důležité pro dětský organismus a jaké jsou jejich doporučené denní dávky. Pak jsme pozornost věnovali pitnému režimu. Zmínili jsme jeho význam v dětském věku a doporučili jsme vhodné nápoje i jejich množství. V další části jsme navázali ostatními důležitými součástmi stravy, kterými jsou vitamíny a minerální látky. I zde jsme zmínili jejich výskyt, funkci a denní potřebu. Vedle správné výživy a pitného režimu je pro správný a bezproblémový vývoj dětí významná také pohybová aktivita, kterou jsme detailněji rozebírali ve druhé kapitole. Tam jsme zmínili její zásadní význam pro děti v mladším školním věku v návaznosti na u nich právě probíhající vývoj motoriky. Také jsme apelovali na důležitost pohybu rodičů, a to hlavně s ohledem na to, že absence pohybu je problémem všech generací. Děti mají navíc tendence se od svých rodičů učit, a proto je nedostatek pohybu dětí mnohdy zapříčiněn právě nedostatkem pohybu jejich rodičů. Dětská obezita je problémem celosvětového významu. Chápeme ji jako důsledek špatných stravovacích návyků a nevhodného pitného režimu. I v tomto případě hrají významnou roli rodiče. Jsou to oni, kdo z velké části vytvářejí stravovací návyky svých dětí a pokud jsou tyto návyky tvořeny nesprávnou skladbou stravy, je častým důsledkem právě nadváha. Navíc by rodiče měli při nadváze a prvotních stádiích obezity svých dětí být v pozoru a schopni včas reagovat vhodnými kroky. Pokud tomu tak není, hrozí dítěti v budoucnu časté zdravotní komplikace a snížená kvalita života.

36

2 CÍLE PRÁCE

Zde si vysvětlíme, jakým směrem se zaměří empirická část naší práce. Zjistíme, jaké jsou cíle a úkoly našeho výzkumu.

2.1 Cíle práce

Jako cíl této práce jsme zvolili zjištění výživových zvyklostí dětí v mladším školním věku. Do sledovaných souborů jsme vybrali 2 skupiny dětíjednu ve městě, druhou na, které jsme navzájem srovnali. První část této práce jsme věnovali odborným poznatkům a doporučením z oblasti výživy dítěte. Zaměřili jsme se na obecná doporučení a pravidla, které by měly děti dodržovat. Druhá část se zabývá výzkumem samotným. Pomocí ankety jsme zjistili výživové zvyklosti vybrané skupiny dětí, následně zhodnotili její výsledky a v závěru porovnaly s odbornými doporučeními.

37

3 MATERIÁL A METODY ZPRACOVÁNÍ

Úkoly práce jsme stanovili tak, aby bylo zajištěno bezproblémové dosáhnutí výše stanovených cílů. Pokud chceme porovnat výživové zvyklosti dětí z města a z venkova, tak je nutné vybrat si dvě skupiny těchto školáků. První skupina budou děti z města a druhou skupinu budou tvořit zase děti z venkova. Pro zjištění výživových zvyklostí obdrží každé dítě stejný námi zhotovený dotazník. Jako úkoly práce tedy chápeme oslovení těchto dvou námi vybraných skupin dětí, distribuce zmíněných dotazníků, jejich zpracování, grafické zhodnocení a následné porovnání.

3.1 Popis zkoumaného souboru, způsob výběru

Jako zkoumaný vzorek dětí pro náš výzkum jsme si vybrali do první skupiny žáky Masarykovy Základní školy v Brně. Jako vzorek dětí z venkova jsme zvolili žáky Základní a Mateřské školy v Proskovicích. Vzhledem k tématu naší práce jsme cíleně vybírali žáky ze 4. a 5. tříd, tedy děti v mladším školním věku. Vybráno bylo 21 žáků z první 4. třídy a 10 žáků z další 4. třídy brněnské Základní školy(dále jen děti z města). U Základní školy v Proskovicích jsme museli, vzhledem k nedostatku žáků v jednotlivých třídách, oslovit i žáky 5. ročníku. Celkově jsme tedy v Proskovicích oslovili 19 žáků ze 4. třídy a 12 žáků z 5. třídy (dále jen děti z venkova). Pohlaví žáků bylo voleno náhodně.

38

3.2 Použité metody

Pro sběr nám potřebných dat jsme vybrali dotazníkovou metodu. Dotazník jsme zhotovili cíleně pro zjištění námi rozebíraných problémů. V dotazníku jsme použili otevřený i uzavřený druh otázek. Pro zjednodušení jsme zahrnuli i obrázky. Jednalo se tedy o anonymní dotazník o celkovém počtu dvanácti otázek a celý ho můžeme najít v příloze – Příloha 1 – naší práce.

3.3 Organizace práce

Naše dotazníkové šetření jsme uskutečnili celkem ve třech různých třídách. V Brně pouze ve dvou 4. třídách a v Proskovících v jedné 4. a jedné 5. třídě. Veškerý kontakt s řediteli byl zprostředkován mobilním telefonem a elektronickou poštou. Na vyplnění dotazníku měli děti prvních 20 minut hodiny a pak jsme provedli zvážení hmotnosti a změření výšky. Šetření probíhalo vždy začátkem školního dne. Před vyplněním dotazníku byly děti informovány o povaze otázek, způsobu jejich vyplnění a k jakému účelu budou výsledky použity.

39

4 VÝSLEDKY A DISKUSE Vyplnění dotazníků se uskutečnilo bez známek nějakého problému. Děti plně spolupracovaly a všemu porozuměli. Měření také proběhlo bez komplikací.

4.1 Vyhodnocení dotazníkového šetření Otázka č. 1 se týkala počtu jídel, které školáci sní za jeden den.

Tab. č. 13: Výsledky otázky č. 1.

Výsledky Celkem Město Venkov

Počet dotazovaných 62 31 31

Jím více něž 5krát denně 20 7 13

Jím 3 – 5krát 38 21 17

Jím méně než 3krát

Obr. č. 4: Grafické zobrazení počtu jídel, které školáci sní za jeden den. 40

4 3 1

Tab. č. 14: Statistické vyhodnocení otázky č. 1. Odpověď číselné ohodnocení Město

Venkov

a) 1 Střední hodnota Modus Směrodatná odchylka Rozptyl výběru Střední hodnota Modus Směrodatná odchylka Rozptyl výběru

b) 3

c) 5 2,742 3 1,125 1,265 2,226 3 1,117 1,247

Počet denních jídel je velice důležitý, pravidelná doba jejich podávání, zachování přiměřených časových intervalů mezi jídly a vyváženost v množství a kvalitě. Celodenní stravu je potřebné rozložit do 3 hlavních a 2-3 doplňkových, menších dávek (ANONYM 6, 2010). Proto jsme se zajímali kolik jídel denně děti ve městě a na venkově jí. Zjistili jsme, že jak ve městě, tak na venkově se děti nejčastěji stravují 3 – 5krát denně. Vzhledem k tomu, že střední hodnota ve městě je blíže odpovědi b), tedy že děti jí 3 – 5krát denně, než střední hodnota na venkově, tak je jasné, že větší výskyt této odpovědi byl právě ve městě. Tento fakt nám také přehledně potvrzuje Obr. č. 4, který odpovědi graficky znázornil. Další volbou dětí, opět ve městě i na venkově, byla odpověď a), tedy že děti jí více než 5krát. Zde je jednoznačně patrný rozdíl, protože na venkově tuto odpověď zaškrtl téměř dvojnásobek dotázaných dětí oproti venkovu. Nejméně frekventovanou odpovědí byla u této otázky odpověď c), tedy že děti jí méně než 3krát. Ze 62 dotázaných dětí tuto opověď zvolili pouze 4 a z nich byly 3 z města.

41

Otázka č. 2 byla zaměřena na to, jestli děti pravidelně snídají.

Tab. č. 15: Výsledky otázky č. 2. Výsledky Celkem Město Venkov


Ano

Ne

47 22 25

15 9 6

Obr. č. 5: Grafické zobrazení výsledků dotazu, zda-li děti pravidelně snídají.

42


Venkov


b) 5 2,161 1 1,846 3,406 1,774 1 1,606 2,581

Vynecháním snídaně se dopouštíme velkého stravovacího prohřešku, neboť toto opomenutí má významné důsledky. Nedostává se nám vitamínů a energie, které tolik potřebujeme při náročném pracovním či studijním dni. Tento nedostatek stravy se snažíme dohnat později. Následkem je přejídání ve večerních hodinách, což je velmi často příčinou obezity (JEHLIČKA, 2010). Zde nás tak zajímalo, zda-li děti pravidelně snídají. Zjistili jsme, že jak ve městě, tak na venkově většina dětí pravidelně snídá. Vzhledem k tomu, že střední hodnota na venkově je blíže odpovědi a), tedy že děti pravidelně snídají, než střední hodnota ve městě, tak je jasné, že větší výskyt této odpovědi byl právě na venkově. Tento fakt nám také přehledně potvrzuje Obr. č. 5, který odpovědi graficky znázornil. Z 62 dotázaných dětí nám však 15 odpovědělo, že snídaně u nich netvoří každodenní začátek dne. Ve městě tuto odpověď zvolilo 9 školáků a na venkově o 3 méně, tedy 6.

43

Otázka č. 3 se ptala, jestli si děti s sebou do školy nosí svačinu.




Ano 56 29 27

Občas 7 2 5

Ne 0 0 0

Obr. č. 6: Grafické zobrazení výsledků dotazu, zda-li děti s sebou do školy nosí svačinu.

44


Venkov


b) 3

c) 5 1,129 1 0,499 0,249 1,323 1 0,748 0,559

V této otázce jsme se zajímali, zda-li děti s sebou do školy nosí svačinu. Zjistili jsme, že jak ve městě, tak na venkově si většina dětí s sebou do školy svačinu nosí. Vzhledem k tomu, že střední hodnota ve městě je blíže odpovědi a), tedy že si školáci svačinu nosí, než střední hodnota na venkově, tak je jasné, že větší výskyt této odpovědi byl právě ve městě. Tento fakt nám také přehledně potvrzuje Obr. č. 6, který odpovědi graficky znázornil. Další volbou dětí, opět ve městě i na venkově, byla odpověď b), tedy, že si do školy svačinu nosí jen občas. Tato odpověď byla naopak zvolena častěji žáky z venkova. Odpověď c), která znamenala, že si dítě svačinu nenosí, nám nevybral ani jeden z respondentů.

45

Otázka č. 4 se týkala pitného režimu a konkrétně se ptala, jestli si děti berou do školy vždy pití.




Ano 57 28 29

Občas 5 3 2

Ne (nikdy) 0 0 0

Obr. č. 7: Grafické zobrazení výsledků dotazu, zda-li si děti s sebou do školy berou vždy pití.

46


Venkov


b) 3

c) 5 1,194 1 0,601 0,361 1,129 1 0,499 0,249

Denní příjem tekutin by měl být rozdělený rovnoměrně do menších dávek během celého dne, není dobré vypít doporučené množství tekutin během časového krátkého úseku. Pokud se tak stane, zvýší se nároky na orgány, které musí vodu zpracovat, a navíc dojde k zaplnění žaludku a ztížení jeho práce (RŮŽIČKOVÁ, 2010). Z výše uvedených důvodů nás zajímalo, zda-li si děti s sebou do školy berou vždy pití. Zjistili jsme, že jak ve městě, tak na venkově si většina dětí s sebou do školy pití nosí. Vzhledem k tomu, že střední hodnoty na venkově i ve městě jsou téměř totožné a velice se přibližují odpovědi a), tedy že si školáci pití do školy berou, je jasné, že absolutní většína obou skupin žáků zvolila právě tuto odpověď. Zmíněnou skutečnost si můžeme jednoduše prohlédnout na Obr. č. 7, který odpovědi graficky znázornil. Další volbou dětí, opět ve městě i na venkově, byla odpověď b), tedy, že si do školy pití nosí jen občas. Odpověď c), která znamenala, že si dítě pití do školy nenosí, nezvolil ani jeden z dotazovaných.

47

Otázka č. 5 se ptala, jaký druh nápoje děti ve škole pijí nejčastěji.



Neslazené nápoje

Vodu z kohoutku

Slazené nápoje

20 9 11

13 5 8

29 17 12

Obr. č. 8: Grafické zobrazení výsledků dotazu, jaký druh nápojů děti ve škole pijí nejčastěji.

48


Venkov


b) 3

c) 5 3,516 5 1,750 3,406 3,065 5 1,786 3,191

Výběr nápojů souvisí s věkem, zdravotním stavem, životosprávou a pohybovou aktivitou dítěte. Základ každého pitného režimu by měla tvořit neperlivá voda. Děti by se měli vyvarovat limonád, které jsou sycené, obsahují velké množství cukru, kukuřičného sirupu, umělých sladidel a barviv. Důsledkem velké spotřeby těchto nápojů může dojít až k nadváze (MORAVCOVÁ, 2012). V návaznosti na předchozí otázku nás zajímalo jaký typ nápojů děti pijí ve škole nejčastěji. Odpovědi byly značně rozptýlené, ale jednoznačně byla nakonec nejfrekventovanější odpověď c), tedy že děti pijí slazené nápoje. Na venkově byla tato odpověď oproti městu značně vyrovnanější s možností a), tedy s neslazenými nápoji. Nejméně užívanou variantou u této otázky byla dopověď b), tedy že děti pijí vodu z kohoutku. Tuto volbu zaškrtlo celkem 13 dětí z nichž bylo 8 z venkova.

49

Otázka č. 6 byla vytvořena, abychom zjistili, jaké ovoce děti jedí, a z toho jsme pak mohli dovodit, kolik druhů ovoce jejich jídelníček obsahuje.



3 a více

1 - 2 kusy

Žádný

29 12 17

28 16 12

5 3 2

Obr. č. 9: Grafické zobrazení výsledků dotazu, kolik druhů ovoce děti jí.

50


Venkov


b) 3

c) 5 2,419 3 1,285 1,652 2,032 1 1,251 1,566

V této otázce jsme zjišťovali rozmanitost ovoce v jídelníčku dětí. V dotazníku, který najdeme mezi přílohami této práce jako přílohu č. 1, jsme školákům dali na výběr z několika druhů ovoce, popřípadě jsme je nechali v dotazníku konkrétně neuvedené druhy vypsat. Odpovědi jsme následně zpracovali dle počtu vybraných a vypsaných typů ovoce. Vzhledem k tomu, že u dětí na venkově byla nejčastější odpověď a), tedy že jí 3 a více druhů ovoce, oproti městu, kde byla nejčastěji zaškrtnuta možnost b), tedy že mladí studenti konzumují 1-2 druhy ovoce, je pestrost ovocné diety jednoznačně větší na venkově. Toto nám potvrzuje i střední hodnota, která je u dětí z venkova o téměř 4 desetiny blíže odpovědi a) ve srovnání s městem. Mezi 62 dotazovanými bylo celkem 5, kteří nejí žádný druh ovoce- 3 z města a 2 z venkova.

51

Otázka č. 7 navazovala na předchozí otázku č. 6 a zajímalo nás zde, kolik kusů ovoce školáci denně sní.



Více než 3 kusy 23 11 12

2 - 3 kusy 1 - 2 kusy 21 12 9

13 5 8

Ovoce nejím vůbec 5 3 2

Obr. č. 10: Grafické zobrazení výsledků dotazu, kolik celých kusů ovoce děti za den sní.

52


Venkov

a) 1

b) 3 Střední hodnota Modus Směrodatná odchylka Rozptyl výběru Střední hodnota Modus Směrodatná odchylka Rozptyl výběru

c) 4

d) 5 2,645 3 1,380 1,903 2,613 1 1,407 1,978

Ovoce je pro děti přírodním zdrojem ochranných látek, které denně potřebují pro své zdraví, zdárný vývoj a růst. Je vhodné konzumovat celé ovocné plody, neboť obsahují těchto látek vhodné množství (GRYGÁRKOVÁ, 2006). Směrodatné pro nás tak bylo kolik celých kusů ovoce děti za den sní. Zjistili jsme, že na venkově sní nejvíce dětí více jak 3 kusy ovoce. Ve městě byla zase nejčastější odpovědí varianta 2 – 3 kusů ovoce, tedy odpověď b). Toto můžeme konstatovat i s ohledem na fakt, že střední hodnota byla ve městě i na venkově takřka totožná. Ovoce nejí vůbec 5 žáku ze 62 dotazovaných. Dá se předpokládat, že se jedná o stajné děti, které zvolili v předchozí 6. otázce variantu c), tedy že nejí žádný druh ovoce. I přesto zde můžeme považovat odpovědi za více než pozitivní.

53

Otázka č. 8 byla vytvořena, abychom zjistili, jakou zeleninu děti jedí, a z toho jsme pak mohli dovodit, kolik druhů zeleniny jejich jídelníček obsahuje.



3 a více

1 - 2 kusy

Žádný

18 8 10

43 22 21

1 1 0

Obr. č. 11: Grafické zobrazení výsledků dotazu, kolik druhů zeleniny děti jí.

54


Venkov


b) 3

c) 5 2,548 3 0,995 0,989 2,484 3 1,151 1,325

V této otázce jsme zjišťovali rozmanitost zeleniny v jídelníčku dětí. V dotazníku, který najdeme mezi přílohami této práce jako přílohu č. 1, jsme školákům dali na výběr z několika druhů zeleniny, popřípadě jsme je nechali v dotazníku konkrétně neuvedené druhy vypsat. Odpovědi jsme následně zpracovali dle počtu vybraných a vypsaných typů zeleniny. Nejčastěji volenou možností se u dětí ve městě i na venkově jednoznačně stala možnost b), tedy že konzumují 1 – 2 druhy zeleniny. Střední hodnota u dětí na venkově byla oproti městu blíže odpovědi a), tedy že školáci konzumují 3 a více druhy zeleniny a to i přes skutečnost, že odpověď c), tedy že žák nekonzumuje žádný druh zeleniny, nezvolilo ani jedno z dotázaných dětí. Příjemným zjištěním je tak pro nás to, že odpověď c) byla zvolena celkově pouze 1 žákema, který byl z města. Všechny odpovědi nám opět přehledně zobrazuje obr. č. 11.

55

Otázka č. 9 navazovala, podobně jako u otázek č. 6 a 7, na předchozí otázku č. 8 a zajímalo nás zde, kolik kusů zeleniny školáci denně sní.



Více než 3 kusy

2-3 kusy

1 - 2 kusy

Zeleninu nejím vůbec

11 6 5

31 17 14

17 7 10

3 1 2

Obr. č. 12: Grafické zobrazení výsledků dotazu, kolik celých kusů zeleniny děti za den sní.

56


Venkov


b) 3

c) 5 2,903 3 1,076 1,157 3,129 3 1,118 1,249

Zelenina je důležitým zdrojem minerálních látek a vitaminů, dále obsahuje vlákninu a biologicky aktivní látky, které mají příznivé účinky na naše zdraví (KOHOUT, 2004). Zajímalo nás tedy, podobně jako u otázky č. 7, která se týkala ovoce, kolik celých kusů zeleniny děti za den sní. Zjistili jsme, že na venkově i ve městě děti nejčastěji jedí 2 – 3 kusy zeleniny denně. Tuto informaci nám potvrzuje i střední hodnota, která se u obou skupin pohybovala v maximální blízkosti této odpovědí, která se nacházela pod možností b). Druhá nejčastěji zvolená odpověď byla opět ve městě i na venkově možnost c), tedy že děti sní 1 – 2 kusy zeleniny denně. Žádnou zeleninu nejí pouze 1 dotazovaný žák z města a 2 z venkova. Celkem zeleninu tedy nejí pouze 3 děti z 62 dotázaných, což můžeme hodnotit jako přijatelné.

57

Otázka č. 10 měla za účel zjistit, jak často děti v mladším školním věku jedí v rychlých občerstveních.


Výsledky

Počet dotazovaných

Nikdy

Tak jednou měsíčně

Alespoň jednou týdně

Celkem

62

38

23

1

Město

31

14

16

1

Venkov

31

24

7

0

Obr. č. 13: Grafické zobrazení výsledků dotazu, jak často děti jí v rychlých občerstveních.

58


Venkov


b) 3

c) 5 2,161 3 1,128 1,273 1,452 1 0,850 0,723

Tato otázka řešila četnost stravování dětí v rychlých občerstveních. Zde se odpovědi dětí ve městě a na venkově značně lyšily, což nám potvrzuje i porovnání středních hodnot obou skupin respondentů, které jsou od sebe vzdáleny více jak 6 desetin. Na venkově děti do rychlých občerstvení ve velké většině nechodí nikdy, oproti tomu ve městě nejčastěji děti volily odpověď b), tedy že navštěvují rychlé občerstvení alespoň jednou měsíčně. Za zajímavé považujeme také srovnání, že z celkového počtu 32 dotázaných dětí ve městě navštěvuje s určitou pravidelností rychlé občerstvení 17 žáků, zatímco na venkově pouze 7. Dalším poznatkem je i to, že s pravidelností jednou týdně navštěvuje rychlá občerstvení z 62 oslovených pouze 1 dítě z města.

59

Otázka č. 11 se zabývala pohybem dětí. Konkrétně nás zajímalo, jak často děti mimo školu sportují. Tab. č. 33: Výsledky otázky č. 11 Výsledky Celkem Město Venkov


Sportuji často (min. 2 krát týdně)

Sportuji jen občas

Ne, nemám sport rád

45 17 28

17 14 3

0 0 0

Obr. č. 14: Grafické zobrazení výsledků dotazu, jak často děti mimo školu sportují.

60


Venkov


b) 3

c) 5 1,903 1 1,012 1,024 1,194 1 0,601 0,361

Pro děti znamená fyzická aktivita a pohyb zlepšení kondice, podporu růstu a celkového vývoje. Proto se dětem doporučuje pohybová aktivita alespoň 60 minut každý den (SANDERS, 2002). Za pomoci této otázky jsme zjistili, jak často děti mimo školu sportují. I přes to, že nejčastější odpověď byla ve městě i na venkově možnost a), tedy že žáci sportují 2krát a více týdně, tak můžeme sledovat poměrně velký rozdíl v četnosti jednotlivých odpovědí. Zmíněné nám dokládají i střední hodnoty obou souborů, kde střední hodnota odpovědí dětí na venkově byla velice blízko právě odpovědi a), zatímco střední hodnota odpovědí školáků ve městě byla téměř v polovině mezi možností a) a b). Je tedy jasné, že větší výskyt odpovědi a) byl u žáků z venkova. Tento fakt nám také přehledně potvrzuje Obr. č. 14, který odpovědi graficky znázornil. Jako velice pozitivní můžeme hodnotit, že možnost c), tedy že dítě nesportuje a nemá sport rádo, nezvolil ani jeden z dotázaných.

61

Otázka č. 12 byla všeobecnějšího charakteru a tykala se názoru dětí na jejich stravování. Zajímalo nás, jestli si děti myslí, že jí zdravě. Tab. č. 35: Výsledky otázky č. 12.

Celkem

Počet dotazovaných 62

Město

31

12

15

4

Venkov

31

15

11

5

Výsledky

Ano

Jen někdy

Ne

27

26

9

Obr. č. 15: Grafické zobrazení výsledků dotazu, zda-li si děti myslí, že jí zdravě.

62


Venkov


b) 3

c) 5 2,484 3 1,363 1,858 2,355 1 1,496 2,237

Tato otázka obsahovala i dvě další otevřené podotázky, jež jsou součástí dotazníku, který najdeme mezi přílohami této práce jako přílohu č. 1. Děti se měly zamyslet nad svým stravováním a popsat příklady své zdravé i nezdravé výživy. Odpovědi ve městě i na venkově byly velice podobné. Jako nezdravou součást svého jídelníčku děti braly sladkosti a naopak jako zdravé považují ovoce a zeleninu. Z toho je možné usoudit, že už děti v mladším školním věku mohou mít povědomí o svém stravování. Na toto navazovala naše zhrnující otázka jestli si daný školák myslí, že jí zdravě. Zjistili jsme, že na venkově si nejvíce dětí myslí, že jejich stravování je v pořádku, oproti tomu ve městě většina dětí nedokázala odpovědět a zvolila odpověď b), tedy že neví. Střední hodnota odpovědi u obou skupin dětí byla velmi podobná a blížila se spíše odpovědi b). Podobný poměr odpovědí byl i u možnosti c), tedy že děti pohlížejí na svůj jídelníček jako na nezdravý, neboť ji zaškrtlo z 62 dotázaných žáků 9 a z nich byly 4 z města a 5 z venkova.

63

4.2 Shrnutí

Pomocí výzkumného šetření a statistického zpracování dat, získaných z vyplněných dotazníků jsme zjistili výživové zvyklosti dětí v mladším školním věku ve městě i na venkově. Následně jsme provedli komparaci dat od obou zkoumaných skupin. Některé získané informace jsou pro nás velice zajímavým materiálem. Mezi ně patří určitě zjištění, že pitný režim ve škole dodržuje téměř 92 % všech dotázaných dětí. Tento výsledek považujeme za velice dobrý. Jako drobný problém se však ukázalo složení tohoto pitného režimu a to zejména u městských dětí, kde je tvořen u více jak poloviny žáku pouze ze slazených nápojů. V tomto ohledu dopadly lépe děti z venkova, kde slazené nápoje s sebou do školy nosí asi 38 % dotázaných. Zajímavě vyšly také dotazy týkající se ovoce. Zde nás zaujalo, že i přes vyšší rozmanitost ovocné diety dětí z venkova, je konzumace na venkově i ve městě velice podobná a při celkovém pohledu vychází dokonce mírně ve prospěch školáků ve městě. Bylo by jistě zajímavé dále zjistit, zda-li na tento výsledek nemá vliv přítomnost dopolední svačiny v jídelníčku dětí, neboť ta nám vyšla u dětí ve městě o téměř 7 % častější oproti školákům z venkova. Dále jsme zjistili, že zelenina je ve srovnání s ovocem u dětí mnohem méně oblíbená. Její rozmanitost v dietě školáků je téměř o 18 % nižší oproti rozmanitosti ovoce. Podobně tomu je i s její konzumací, která je také o 20 % menší. I zde se vyskytuje, podobně jako u ovoce, překvapivý jev, že i přes větší rozmanitost zeleninové diety u dětí na venkově je konzumace zeleniny vyšší u dětí ve městě. Konkrétně 2 a více kusů zeleniny [součet možností a) i b) z otázky č. 9] konzumuje o 13 % více žáků ve městě ve srovnání se školáky z venkova. Děti na venkově však zase uspěly lépe u otázek č. 10 a 11. Otázka č. 10, která se týkala četnosti stravování v rychlých občerstveních, vyšla jednoznačně hůře pro školáky z města. Ve městě chodí do rychlých občerstvení alespoň jednou měsíčně o 29 % dětí více než na venkově. Navíc, jak nám objasnila otázka č. 11, 64

jsou ve sportu jednoznačně aktivnější děti z venkova. Zde se ukázalo, že 2krát a více týdně sportuje ve srovnání s městskými školáky o 36 % více mladých studentů z venkova.

65

ZÁVĚR Za pomoci dotazníkového šetření jsme získali potřebné informace ke splnění cílů naší práce, kterými bylo zjištění výživových zvyklostí u dětí ve městě a na venkově s jejich následnou komparací. Získané poznatky jsme zpracovali a podrobili dalšímu zkoumání, díky kterému jsme dosáhli splnění našich cílů. Při zjišťování výživových zvyklostí dětí v mladším školním věku jsme se dozvěděli, že námi dotázaní žáci základních škol ve městě i na venkově výrazněji nevybočují z doporučení a poznatků, které jsme uvedli v teoretické části této práce. Mírně negativně hodnotíme otázky týkající se zeleniny. Jak rozmanitost zeleninové diety, tak její konzumace u dětí není ideální. Oproti ovoci jsou oboje tyto kritéria horší. Je však nutné si uvědomit, že tento fakt jde u dětí v mladším školním věku čekat, a to vzhledem k více sladké chuti ovoce, která může chuť dítěte směřovat právě spíše k ovoci než k zelenině. Ke zlepšení výživových zvyklostí vidíme prostor také u počtu jídel, které děti denně sní. Většina školáků ve městě i na venkově se stravuje 3 – 5krát denně. Na tento fakt mají pochopitelně velký vliv rodiče, a proto bychom je doporučovali informovat o významnosti pravidelného a častého stravování jejich dětí s ohledem na u nich probíhající vývoj a potřebu energie. Zde by nepochybně posloužilo nějaké instruktážní video, jehož přítomnost na každé škole by byla krokem vpřed ve znalosti dětských výživových zvyklostí. Jako na závažnější problém pohlížíme na skladbu dětských nápojů z hlediska jejich pitného režimu. Pro školáky, stejně jako pro dorost a dospělé, je nejvhodnějším nápojem čistá voda. Zde je odchylka od doporučení ve městě i na venkově poměrně evidentní, neboť u obou dotazovaných skupin je nejčastěji pitým nápojem nápoj slazený. Naším názorem je, že markantní vliv na tento poznatek má reklama. Již mnoho let se název CocaCola pyšní titulem nejznámější slovo na světě a bylo by tedy k podivu, pokud by nedošlo k ovlivnění i našich žáků základních škol. Kombinace populárních nápojů jako je CocaCola, Sprite, Fanta aj. s jejich sladkou chutí je pro děti často neodolatelná a dokonce ani rodiče často nejsou výjimkou. I v tomto případě by byla drobná edukace rodičů zajisté 66

prospěšná. Je však jasné, že tento globální problém je asi nemožné v brzké době zcela odstranit a proto by zde obrovským úspěchem bylo i pouhé snížení objemu slazených nápojů v pitném režimu školáků. Jako výraznější problém se ukázala i nízká četnost pohybové aktivity. Tento jev jsme pozorovali zejména u školáků ve městě. Ti, na rozdíl od dětí na venkově, mají množství pohybu většinou významně nižší oproti doporučení. Nedostatek fyzické aktivity dětí je problém, který s sebou přinesla moderní „počítačová“ doba. Za účelem eliminace tohoto rizika vznikají každoročně desítky herních ploch po celé ČR, jejichž stavbu umožňují finanční prostředky z evropských grantů i městských „pokladen“. Tato snaha má, dle našeho šetření, lepší dopad na děti na venkově, pro které je pohyb stále atraktivní záležitostí. Bylo by vhodné, aby i školáci ve městě měli větší množství pohybu. Tomu by mohlo napomoci pořádání amatérských turnajů mezi základními školami v rámci různých sportů, kde by se zapojili i děti, které žádný sport na klubové úrovni nepraktikují. Poslední otázkou, která může mít vliv na horší výživové zvyklosti, byl dotaz na četnost stravování v rychlých občerstveních. I zde, podobně jako u pohybové aktivity, dopadly mnohem hůře děti z města. Většina žáků z města se v rychlém občerstvení stravuje alespoň jednou měsíčně. Také tady může mít vliv všeobecná popularita různých podobných řetězců. Jiným úhlem pohledu je i stránka finanční, kde děti na venkově nemusí mít tolik peněžních prostředků, aby mohly do rychlých občerstvení chodit častěji. Velice zajímavým námětem do budoucna by určitě bylo porovnávání výživových zvyklostí dětí z města a z venkova s ohledem na socioekonomickou situaci jejich rodiny. Bylo by interesantní dále zkoumat, jestli nižší příjem ovoce a zeleniny venkovských dětí, který jsme popsali ve shrnutí výzkumné části naší práce, je způsoben vyšší finanční náročností této potravy. Podobně by nás to zajímalo právě i u otázky rychlých občerstvení, jejichž návštěvnost ve městě je také prokazatelně častější.

67

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY

1) PÁNEK, J. a kol.: Základy výživy. 1.vyd. Praha: Svoboda Servis 2002. 207s. ISBN 80-86320-23-6. 2) NEVORAL, J., a kol.: Výživa v dětském věku. 1.vyd. Jinočany: Nakladatelství H&H Vyšehradská, 2003. 434 s. ISBN 80-86-022-93-5. 3) FRÜHAUF, P., a kol.: Fyziologie a patologie dětské výživy. 1.vyd. Praha: Karolinum, 2003. 62 s. ISBN 80-246-0069-2. 4) LUHANOVÁ, Z., VLACHOVÁ, L.: Zdravá výživa dětí a mládeže v teorii a praxi. 1.vyd. Praha: Avicenum, 1974. 360 s. 5) MANDELOVÁ, L., HRNČIŘÍKOVÁ, I.: Základy výživy ve sportu. 1.vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2007. 72 s. ISBN 978-80-210-4281-0. 6) JELÍNEK, M.: Mámo, táto, nezabíjejte mě!: Učme své děti správně se stravovat. 1. Vyd. Havířov: Info Press, 2010. 108 s. ISBN 978-80-9037461-4. 7) KUNOVÁ, V.: Zdravá výživa. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, a.s., 2004. 136 s. ISBN 80-247-0736-5. 8) GREGORA, M.: Výživa malých dětí. 1.vyd. Praha: Grada Publishing, a.s., 2004. 96 s. ISBN 80-247-9022-X. 9) KLEINWACHTEROVÁ, H., BRÁZDOVÁ, Z.: Výživový stav člověka a způsoby jeho zjišťování. 2.vyd. Brno: Institut pro další vzdělávání pracovníků ve zdravotnictví v Brně, 2001. 102 s. ISBN 80-7013-336-8. 10) KOMPRDA, T.: Výživou ke zdraví. 1. vyd. Velké Bílovice: TeMi CZ, s.r.o., 2009. 112 s., ISBN 978-80-87156-41-4 11) GALLOWAY, J.: Děti v kondici. 1.vyd. Praha: Grada Publishing, 2007. 144 s. ISBN 978-80-247-2134-7. 68

12) FOŘT, P.: Stop dětské obezitě. 1.vyd. Praha: Euromedia Group - Ikar, 2004. 208 s. ISBN 80-249-0418-7. 13) STRUNECKÁ, A., PATOČKA, J.: Doba jedová. 1. vyd. Praha: Triton, 2011. 295 s. ISBN 978-80-7387-469-8

Internetové zdroje:

14) ANONYM, 2012: The food pyramid guide 15) ANONYM 2, 2010: The Food Pyramid for Young Children [citováno 20. 2. 2012]. Dostupné z: . 16) GREGORA, M., 2004: Výživa malých dětí [citováno 20. 2. 2012]. Dostupné

z:

rostouciho-ditete/vyzivova-pyramida-pro-deti/>. 17) BALIKOVÁ, M., 2011: Vliv bílkovin na růst a vývoj dětí [citováno 22. 2. 2012]. Dostupné z: . 18) TLÁSKAL, P., 2003: K výživě dětí školního věku [citováno 29. 2. 2012]. Dostupné z: . 19) LUDVÍKOVÁ, K., 2011: Potřeba tekutin školáka [citováno 29. 2. 2012]. Dostupné z: . 20) ANONYM 3, 2009: Vitamíny [citováno 29. 2. 2012]. Dostupné z: . 21) ANONYM 4, 2011: Sportovní aktivity podle věku [citováno 3. 3. 2012]. Dostupné z: .

69

22) WHO, 2012: Physical Activity and Young People [citováno 3. 3. 2012]. Dostupné

z:

. 23) WHO, 2012: Childhood overweight and obesity [citováno 5. 3. 2012]. Dostupné z . 24) WHO, 2012: Diet and physical activity: a public health priority [citováno 5.

3.

2012].

Dostupné

z:

. 25) ANONYM 5, 2011: About BMI for Children and Teens [citováno 5. 3. 2012].

Dostupné

z:

. 26) LHOTSKÁ, L., BLÁHA, P., VIGNEROVÁ, J. a kol., 2006 [citováno 2. 4. 2012].

Dostupné

z:

deti/clanky/img/BMI_chlapci.jpg>. 27) LHOTSKÁ, L., BLÁHA, P., VIGNEROVÁ, J. a kol., 2006 [citováno 2. 4. 2012].

dostupné

z

deti/clanky/img/BMI_divky.jpg>. 28) ANONYM 6, 2010: Správná životospráva aneb díťe není malý dospělí [citováno

18.

4.

2012].

Dostupné

z:

. 29) JEHLIČKA, T., 2010: Jídelníček – snídaně [citováno 18. 4. 2012]. Dostupné z: < http://www.cviceni-doma.cz/clanky/stravovani/25/>. 30) RŮŽIČKOVÁ, D., 2010: Pitný režim dětí [citováno 18. 4. 2012]. Dostupné

z:

. 70

31) MORAVCOVÁ, A., 2012: Nápoje v pitném režimu dětí [19. 4. 2012]. Dostupné z: < http://www.zdrava-vyziva.net/napoje-deti.php>. 32) GRYGÁRKOVÁ, S., 2006: Význam ovoce pro zdraví [citováno 19. 4. 2012]. Dostupné z: . 33) KOHOUT, P., 2004: Význam ovoce a zeleniny v naší stravě [citováno 19. 4. 2012]. Dostupné z: . 34) SANDERS, S., 2002: The importance of movment and physical activity [citováno

20.

4.

2012].

Dostupné

.

71

z:

PŘÍLOHY Příloha č. 1:

Výživový dotazník Níže prosím vyplň dnešní datum a třídu, kam chodíš. Správnou odpověď zakroužkuj, či vepiš vlastní. Dnešní datum: Třída: Pohlaví: a. Chlapec b. Dívka Výška (NEVYPLŇOVAT): Váha (NEVYPLŇOVAT): BMI (NEVYPLŇOVAT):

1. Počet denních jídel a. Jím více než 5krát b. Jím 3 – 5krát c. Jím méně než 3krát

2. Každý den pravidelně snídám a. Ano b. Ne

3. Ve škole mám s sebou svačinu a. Ano b. Občas c. Ne

4. Do školy si beru vždy pití a. Ano b. Občas c. Ne (nikdy) 72

5. Ve škole piju nejčastěji a. Neslazené nápoje (minerální vody, obyčejná voda,...) b. Vodu z kohoutku c. Slazené nápoje (slazené minerální vody, Coca-Cola, Fanta, Sprite, Ledový čaj,…)

6. Z ovoce jím nejčastěji

a.

b.

c.

d.

e. Jím jiné ovoce …………………………………………………………………………

7. Kolik sníš denně celých kusů ovoce? ( příklad: 1 banán = 1 kus) a. Více než 3 kusy b. 2 - 3 kusy c. 1 - 2 kusy d. Ovoce nejím vůbec

8. Ze zeleniny jím nejčastěji

a.

b.

c.

d.

e. Jím jinou zeleninu …………………………………………………………………..

73

9. Kolik sníš denně celých kusů zeleniny? (příklad 1 paprika = 1 kus) a. Více než 3 kusy b. 2 - 3 kusy c. 1 - 2 kusy d. Zeleninu nejím vůbec

10. Jak často jíš v rychlých občerstveních (KFC, Burger King, McDonald,…) a. Nikdy b. Tak jednou měsíčně c. Alespoň jednou týdně

11. Sportuješ, když máš čas (nemyslím tím tělesnou výchovu v rámci školy)? a. Sportuji často (min. 2 krát týdně) b. Sportuji jen občas c. Ne, nemám sport rád

12. Zhodnoť své stravování: Máš pocit, že jíš zdravě?

……………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………… ………………………………………………

Vyjmenuj, které z potravin co jíš, jsou zdravé: ……………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………… ………………………………………………

Vyjmenuj, které z potravin co jíš, jsou naopak nezdravé: ……………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………… ………………………………………………

74

Srovnání výživových zvyklostí dětí v mladším školním věku ve městě a na venkově Diplomová práce

Recommend Documents