Vysoká škola ekonomická v Praze Národohospodářská fakulta Hlavní specializace: Národní hospodářství
Srovnání moderních teorií vyrovnávacích mechanismů platební bilance bakalářská práce
Autor: Lukáš Veitz Vedoucí práce: Ing. Zdenka Vostrovská, CSc. Rok: 2013
Prohlašuji na svou čest, že jsem bakalářskou práci vypracoval samostatně a s použitím uvedené literatury.
Lukáš Veitz V Praze, dne 12. 5. 2013
Na tomto místě bych rád poděkoval paní Ing. Zdence Vostrovské, CSc. a panu PhDr. Ing. Martinu Janíčkovi za jejich cenné rady a podněty, které mi poskytli v průběhu práce.
Abstrakt Bakalářská práce se zabývá teoriemi vyrovnávacích mechanismů platební bilance. Jednotlivě prezentované teorie porovnává s vyrovnávacími mechanismy platební bilance České republiky v období 1993 – 2012. V práci se pracuje zejména s monetárním a keynesovským přístupem k platební bilanci, důchodovým, kurzovým, a monetárním vyrovnávacím mechanismem, a v neposlední řadě s reálným měnovým kurzem a paritou kupní síly. Ke znázornění souvislostí teorií a reality jsou využívány metody indukce a dedukce - vždy tak, aby z nich byly zřetelné jejich spojitosti či naopak sporná místa. U všech teorií jsou vysvětlovány jejich hlavní principy fungování a následně je zhodnocováno, zda-li je možno využít je pro popis a vysvětlení vývoje platební bilance ČR. Práce obsahuje řadu tabulek a grafů, které jsou často výchozími body pro posouzení míry relevantnosti jednotlivých teorií.
Klíčová slova teorie platební bilance, vnější ekonomická rovnováha, vyrovnávací procesy, IS-LM-BP model, K-M model
JEL klasifikace B310, E120, E420, E580
Abstract This thesis deals with the theories of the balance of payments adjustment mechanisms. Individually presented theories are compared with adjustment mechanisms of the Czech Republic in the period 1993 – 2012. In the paper, especially the monetary and Keynesian approaches to the balance of payments are applied. There are used income adjustment mechanism, exchange rate adjustment mechanism and monetary adjustment mechanism or real exchange rate and purchasing power parity as well. To show the connections between the theories and the reality the methods of induction and deduction are applied, always in the way to emphasize, whether the real development and theoretical interpretation are aligned or not. In case of all the theories, there are explained their main principles and subsequently it is assessed, whether they can be used to describe and explain sufficiently the development of the balance of payments of the Czech Republic. The paper includes a series of tables and diagrams that are often the starting base for assessing the relevance of individual theories.
Key words balance of payments theory, external balance of economy, adjustment processes, IS-LM-BP model, K-M model
JEL Classification B310, E120, E420, E580
Obsah Úvod ...................................................................................................................................... 8 1
2
Platební bilance ........................................................................................................... 10 1.1
Vnější ekonomická rovnováha .............................................................................. 10
1.2
Teoretické přístupy k platební bilanci .................................................................. 12
Keynesiánský přístup k vyrovnávání platební bilance a důchodový vyrovnávací proces
výkonové bilance ................................................................................................................. 13
3
4
5
2.1
Důchodový mechanismus v ČR .................................................................... 15
2.2
IS-LM-BP model, Mundellův-Flemingův model .......................................... 18
Kurzový vyrovnávací mechanismus ............................................................................ 23 3.1
Kurzový vyrovnávací mechanismus v souvislosti s platební bilancí ČR ...... 23
3.2
Reálný měnový kurz a parita kupní síly ........................................................ 28
3.2.1
Big Mac Index……...……….……………………………………………....30
Monetární vyrovnávací mechanismus ......................................................................... 32 4.1.
Polakův model ............................................................................................... 34
4.2
Johnsonův model ........................................................................................... 36
Syntéza keynesovského a monetárního přístupu k platební bilanci ............................ 37 5.1
Změna veřejných výdajů ............................................................................... 40
5.2
Změna devizového kurzu.............................................................................. 42
5.3
Změna peněžní zásoby................................................................................... 46
Závěr ................................................................................................................................ 52 Zdroje .............................................................................................................................. 54
Úvod Problematika platební bilance je důležitou součástí ekonomické teorie. S platební bilancí je spojována vnější ekonomická rovnováha, která má v makroekonomické analýze malé otevřené ekonomiky - jakou je Česká republika - obzvláště důležité postavení. Jelikož je rovnovážný vývoj ideální variantou jakékoliv ekonomiky, která se tím pádem vyznačuje rovnováhou vnitřní i vnější, je snahou mnoha centrálních bank prostřednictvím svých politik udržovat obě rovnováhy či dopomáhat ke znovunastolení rovnovážných situací v případech, kdy se ekonomika od nich odchýlí. Vzhledem k tomu, že Česká republika prošla z pohledu centrální banky a samotné platební bilance poměrně zajímavým vývojem, nabízí se touto problematikou zabývat hlouběji, což bude také provedeno v následujících kapitolách – vždy ve vztahu ke konkrétní zkoumané teorii. Přestože jsou teoretické modely silným zjednodušením reality, v ekonomii dochází k jejich častému využívání. V ekonomické teorii můžeme rozlišit čtyři základní mechanismy nápravy nerovnováhy platební bilance – důchodový, kursový, monetární a cenový. Ačkoliv se obecně předpokládá, že důchodový, cenový a monetární mechanismus jsou vhodné pro ekonomiky s pevným měnovým kurzem, v práci jsou konfrontovány reálné – popřípadě potenciální situace i v režimu volného měnového kurzu. Keynesovským pohledem zprostředkovaným skrze důchodový vyrovnávací mechanismus a IS-LM-BP model bude ukázáno, že pokud jsou definovány předpoklady velmi „přísně“ a specificky, může se stát, že teorie a realita od sebe budou poměrně vzdáleny. Nicméně naopak za definování poměrně uskutečnitelných podmínek, mohou teorie (konkrétně např. důchodový mechanismus) naopak zafungovat poměrně dostatečně. Režim volného měnového kurzu je naopak přímo stavěný nejsilnějšímu působení kurzového vyrovnávacího mechanismu, kdy dochází ke změnám nominálního kurzu. V této části práce jsou představeny jednotlivé teorie pojící se s měnovým kurzem a s ním souvisejícím mechanismem. Aby byla problematika měnového kurzu ucelená - a jelikož je teorie parity kupní síly jednou ze základních ekonomických teorií, která je navíc silně spjata s platební bilancí, zaměřil jsem se na ni i já v další části své práce, kde je poukazováno na odchylky reálného kurzu od jedné. V této části je dále prezentován nejznámější index parity kupní síly – Big Mac Index, na kterém jsou odchylky od parity kupní síly dokazovány.
8
Další část práce se věnuje monetárnímu přístupu k platební bilanci. V tomto teoretickém konceptu je mimo přiblížení zákadních rysů, stejně jako v ostatních částech konfrontována jejich vhodnost či nevhodnost ve vztahu k ČR. V závěrečné části práce jsou porovnávány a následně spojovány dva odlišné teoretické přístupy k platební bilanci – keynesovský a monetární. Po představení jejich základních rysů jsou oba přístupy zkoumány (již uceleně propojené) na vývoji ČR a její platební bilance, přičemž jsou z pohledu K-M modelu znázorňována jednotlivá období, která jsou co nejvhodněji oddělena svou charakteristikou od období dalších, tak aby byl umožněn být jejich vývoj zobrazen co nejvěrohodněji. Veškerá zjištění, ke kterým bylo dospěno v průběhu práce, jsou zrekapitulována v závěru.
9
1 Platební bilance Platební bilancí máme na mysli výkaz, který pro dané období systematicky shrnuje veškeré ekonomické transakce mezi rezidenty a nerezidenty. Jelikož se jedná o bilanci, jejím obsahem je kreditní a debetní strana. Každá operace je zanášena na obě strany ve stejné výši. Vzhledem k zásadám podvojného účetnictví, se tedy suma všech kreditních položek musí rovnat sumě debetních položek. Kreditní stranu tvoří položky spojené s prodejem aktiv (reálných či finančních) nerezidentům.1 S takovýmto prodejem vzniká současný či budoucí zisk z deviz a jejich následná nabídka na devizovém trhu. Analogicky, debetní stranu tvoří položky spjaté s nákupem aktiv od nerezidentů. S tímto nákupem se pojí současné či budoucí očekávané odevzdání deviz. Základním příkladem kreditní strany může být vývoz zboží, kdy exportér dostal za své zboží v zahraničí devizy, které následně směnil za domácí měnu. Dalším vhodným příkladem může být zahraniční investor, který zainvestoval v domácí ekonomice. Jako základní příklad debetní strany může být uveden dovoz zboží. Dalším příkladem je nákup zahraničních akcií rezidenty. Přesné definování platební bilance zní „systematický účetní výkaz, který souhrnně zachycuje veškeré ekonomické transakce mezi rezidenty domácí země a rezidenty ostatních zemí (čili mezi devizovými tuzemci a cizozemci), které se uskuteční za určité období, zpravidla jednoho roku“.2 Ekonomickou transakcí rozumíme směnu ekonomického statku, aktiva či služby za platbu, příjem peněz nebo jiný ekonomický statek, službu či aktivum.
1.1 Vnější ekonomická rovnováha Jak již bylo nastíněno výše, ekonomická vyrovnanost platební bilance má odlišný charakter než vyrovnanost účetní. Účetní vyrovnanost je díky podvojnému vykazování účetnictví zachována vždy, ta sama o sobě ale vnější rovnováhu ekonomiky znamenat nemusí. Samotným vymezením vnější rovnováhy máme zpravidla na mysli rovnováhu platební bilance a analogicky vnější nerovnováhou rozumíme nerovnováhu platební bilance.3
1
Durčáková, Mandel, 2010, str. 5. Durčáková , Mandel, 2000, str. 14. 3 Mandel, Tomšík, 2003, str. 14. 2
10
Pojem vnější rovnováha úzce souvisí s rovnováhou vnitřní, 4 kterou ovlivňují vnitřní faktory domácí ekonomiky jako např. změny HDP, nezaměstnanost a inflace. Obě rovnováhy na sebe mají vliv a lze z nich (jako z celku) odvodit současný a zároveň odhadovat pravděpodobný budoucí vývoj ekonomiky. Obecně uznávanou definicí vnější rovnováhy můžeme rozumět „trvale udržitelnou strukturu finančních a reálných toků mezi domácí ekonomikou a zahraničím, která do budoucna nezakládá potřebu změny měnového kurzu, důchodu, cen, peněžní zásoby nebo úrokových sazeb.“5 Lehce pozměněná definice6 ji popisuje jako stav, kterého je dosaženo za situace, když běžný účet platební bilance není v tak velkém deficitu (resp. přebytku), který by ohrožoval schopnost země splatit v budoucnu své zahraniční závazky (resp. není ohroženo splacení závazků, které mají subjekty vůči dané ekonomice). V souvislosti s těmito dvěma definicemi lze poukázat na ne zcela zřetelně vymezený pojem vnější ekonomické rovnováhy. I přesto ale obě definice obsahují společné prvky, kterými jsou udržitelnost a stabilita určitého stavu a zároveň omezené7 možnosti ekonomik. Pro zachování principů vnější ekonomické rovnováhy těchto definic si ekonomiky mohou vypůjčovat (resp. půjčovat jiným ekonomikám) pouze tolik, kolik je v jejich silách. Pokud bychom ale chtěli porozumět makroekonomickým souvislostem platební bilance hlouběji, bylo by vhodné analyzovat přímo i strukturu vnější rovnováhy, než vnější rovnováhu samu o sobě. Dalším alternativním přístupem pro definování jednotlivých příčin nerovnováhy (a jejich případných náprav) je statistika zahraniční zadluženosti. Za žádoucí strukturu vnější ekonomické rovnováhy lze považovat takovou situaci, kdy je země dlouhodobě nezávislá na cizím kapitálu a tato nezávislost je předpokládána i do budoucna.8 Platební bilance není pouhým účetním výkazem, z jejích dat lze vyčíst mnoho makroekonomických souvislostí. Tvarem vnější ekonomické rovnováhy rozumíme rozložení přebytků a deficitů mezi běžný účet a finanční účet. Vyrovnané mohou být situace, kdy je přebytečný finanční účet vyrovnáván deficitním běžným účtem či analogická situace, kdy je deficit finančního účtu vyrovnáván přebytkem běžného účtu. Z toho vyplývají dva rozdílné typy ekonomik, které mohou být v rovnováze. Přebytkem finančního účtu (který je vyrovnáván deficitem běžného účtu) jsou čistými dovozci kapitálu. Takovéto země mívají zpravidla nízké domácí úspory ve srovnání s domácími investičními příležitostmi. Deficitem finančního účtu (který je
5
Mandel, Tomšík, 2003, str. 15. Krugman, Obstfeld, 2000, s. 534. 7 Omezenými možnostmi máme na mysli zejm. výpůjční možnosti ekonomiky. 8 Plchová B. a kol, 2006, str. 35. 6
11
vyrovnáván stejně velkým přebytkem běžného účtu) oproti tomu disponují země, které jsou čistými vývozci kapitálu.9 I přes fakt, že nulová hodnota salda celkové platební bilance nemusí nutně znamenat vnější rovnováhu (dlouhodobou ani střednědobou), v mnoha ekonomických teoriích je podmínka nulové hodnoty tohoto salda považována zároveň za dosažení rovnováhy platební bilance.10 Jde například o model IS-LM-BP, ve kterém je klíčová právě podmínka BP = 0.11 Pokud se na problematiku vnější rovnováhy podíváme obrácenou optikou, můžeme si definovat vnější ekonomickou nerovnováhu. Ekonomickou nerovnováhou můžeme chápat situaci, kdy lze očekávat změnu některé z příslušných ekonomických veličin – měnový kurs, důchod, ceny, peněžní zásoba, úrokové sazby. Příčinami vnější nerovnováhy bývají tzv. „šoky.“ Ve vztahu k vnější nerovnováze se zpravidla myslí šoky negativní, které vedou k deficitu platební bilance. S klasifikací těchto šoků se čtenář může seznámit např. v knize Monetární ekonomie v malé otevřené ekonomice.12
1.2 Teoretické přístupy k platební bilanci V průběhu řady let byly představeny jednotlivé teoretické přístupy k platební bilanci, které se sami o sobě pojí s jednotlivými vyrovnávacími procesy, které (ač jsou v práci zmiňovány odděleně) vždy spoludotvářejí součást problematiky platební bilance jako většího celku. Nejzákladnějšími teoretickými přístupy jsou keynesovský a monetární, které kromě samostatného popisu, včetně vztahu s průběhem platební bilance České republiky, jsou na závěr práce společně srovnávány a zároveň spojovány v rámci syntetického K-M modelu. S keynesovským světem – resp. keynesovským přístupem k platební bilance se pojí nejvíce důchodový vyrovnávací proces a IS-LM-BP model, proto je IS-LM-BP (MundellovuFlemingovu) modelu v rámci tohoto přístupu věnována i samostatná podkapitola.
9
Holman, 2010, str. 63. Mandel, Tomšík, 2003, str. 22. 11 Model IS-LM-BP je hlouběji analyzován v kapitole níže, v samotném závěru je poté provedeno srovnání ISLM-BP modelu s K-M modelem. 12 Mandel, Tomšík, 2003, str. 22 – 25. 10
12
2 Keynesovský přístup k vyrovnávání platební bilance a důchodový vyrovnávací proces výkonové bilance Základní myšlenkou keynesovského přístupu k platební bilanci je, že nerovnovážný stav platební bilance má reálné příčiny. S tím související vyrovnávací proces má také zároveň reálné důsledky. Důchodový
vyrovnávací
proces
výkonové
bilance
(čistého
exportu)
je
jedním
z nejcharakterističtějších rysů keynesovského konceptu platební bilance. Mechanismem, který nastoluje rovnováhu je disponibilní důchod, který se zvyšuje (resp. snižuje) podle toho, zda-li se ekonomika nacházela v nerovnováze s přebytkovým (resp. deficitním) saldem výkonové bilance. Mezistupněm tohoto mechanismu je v tomto procesu růst (resp. pokles) agregátní poptávky – tak jak je uvedeno na obrázku č. 1.
Obrázek č. 1: Působení důchodového mechanismu
Aktivní saldo obchodní bilance (+NX)
Rostoucí poptávka
Rostoucí reálný důchod
Růst importu
Rovnováh a NX Pasivní saldo obchodní
Klesající
bilance (-NX)
poptávka
Klesající reálný důchod
Snížení importu
Zdroj: Mandel, Tomšík, 2003, vlastní úprava
Růst domácí poptávky s sebou často nese setrvávání výrobců na domácím trhu na úkor světového. Spojení rostoucí poptávky po zboží dané země včetně dodatečných transakčních nákladů a značných rizik13 má za následek snižování exportu. Pokud toto tvrzení zobecníme a abstrahujeme-li od čistě autonomního exportu, dostaneme exportní funkci klesající s růstem důchodu. 13
Např. informační asymetrie, nesprávný odhad budoucího vývoje kursu, dodatečné pojištění, bariéry mezinárodního obchodu. 13
EX = ex0 – exYYD + exYFYF 14 Kde exY a exYf jsou parametry citlivosti exportu na domácí měnu I přes zmíněný fakt silných keynesovských předpokladů v tomto modelu je téměř nezbytné provést zjednodušení, které je s keynesovským nahlížením na ekonomický svět v rozporu.15 Dle keynesiánců jsou investice necitlivé na změnu úrokové míry (resp. jsou citlivé naprosto minimálně), pro naše potřeby je ale výhodnější předpoklad citlivosti úrokové míry v souvislosti se změnami úspor a výdaji státního rozpočtu. Významnou složku důchodového vyrovnávacího mechanismu dále tvoří mezní sklon k importu. Je z něj patrné ,,jak velkou část z každé dodatečné jednotky disponibilního důchodu tržní subjekty vynaloží na dodatečný import.“16 V mnohých případech je mezní sklon k importu aproximován na průměrný sklon k importu. Toto zjednodušení ale není vždy správné. Aby bylo platné, musela by být důchodová elasticita importu rovna 1.17 Z tabulky důchodových elasticit importu je patrné, že tato podmínka by byla dodržena jen v souvislosti s výpočty pouze jediného z autorů18 Tabulka 2.1: Důchodová elasticita
Kreidl
Kapička
Kapička
Hlušek
+
Holub
Tomšík
Singer období
1990-1994
1990-1995
1990-1995
1993-1998
1991-1995
1993-1998
Důchodová
1,0
0,905
1,724
0,35
1,36-1,6
0,92-1,44
elasticita Zdroj: Vyrovnávací procesy platební bilance a analýza zahraničního obchodu České Republiky v letech 1993 - 1998
Jak již bylo zmíněno (a uvedeno na obrázku č.1), deficit obchodní bilance s sebou nese pokles důchodu, a ten je spjat s nadbytečnými náklady na dosažení rovnováhy. V souvislosti s naším teoretickým vymezením je náklad na vyrovnání (změna důchodu) nepřímo úměrný meznímu sklonu k importu, meznímu sklonu exportu a meznímu sklonu k úsporám.19 Obecným zjednodušením vztahu mezního sklonu k importu a velikosti země lze konstatovat, že čím větší země, tím menší mezní sklon k importu.
14
Mandel, Tomšík, 2003, str. 29. Mandel, Tomšík, 2003, str. 32 16 Mandel, Tomšík, 2003, str. 37. 17 Mandel, Tomšík, 2003, str. 39. 18 Kreidl, 1995. 19 Mandel, Tomšík, 2003, str. 33. 15
14
Pokud je mezní sklon ,,příliš nízký“ může se v některých případech vyplatit spíše náprava nerovnováhy změnou měnového kurzu než prostřednictvím změny důchodu.20 Největších hodnot mezního sklonu k importu ale dosahují otevřené tranzitivní ekonomiky. Vzhledem k tomu, že je ČR tranzitivní ekonomikou - při dodržení zjednodušeného předpokladu nepřímo úměrného vztahu velikosti nákladu na vyrovnání a uvedených veličin - můžeme konstatovat, že náklady na vyrovnání (resp. jejich velikost) nejsou v případě ČR rozhodující pro přechod ke kursové nápravě.
2.1 Důchodový mechanismus v ČR Jelikož jedním ze základních předpokladů důchodového mechanismu je konstantní cenová hladina, nabízelo by se tomuto mechanismu věnovat pozornost pouze pro období s velmi nízkou inflací. Pokud příznivé hodnoty inflace21 budeme stále ještě považovat zjednodušeně za (relativně) konstantní cenovou hladinu, mohli bychom vycházet z období let 2003 – 2007 či 2009 – 2012. Zde ale narážíme na problém a to ten, že bychom brali v úvahu období, kdy Česká republika již delší dobu neměla pevný měnový kurs. I přesto, že důchodový mechanismus působí i za podmínek plovoucího měnového kursu, přičemž jsou - stejně jako v systému pevného měnového kursu - změny v celkové platební bilanci vyvolány jak změnami důchodu, tak změnami úrokové sazby,22 vycházíme-li z nejzákladnějších předpokladů, volný měnový kurz mezi ně nepatří. Pro popsání období s delším časovým horizontem si ale vystačíme i s drobným narušením zmíněných zákl. předpokladů modelu. Přímo z hlediska pevného měnového kurzu by přicházelo brát v potaz pouze období let 1993 – 1997 (mezitím sice centrální banka významně rozšířila oscilační pásmo23 z 0,5% na 7,5% - resp. dokonce později přímo upustila od režimu pevného měnového kursu),24 jak ale můžeme vidět z tabulky, tyto roky vykazovaly relativně vysokou míru inflace, což pro změnu neodpovídá předpokladu fixní cenové hladiny.
20
Mandel, Tomšík, 2003. Např. okolo 2 %. 22 Tomšík, 2000, str. 8. 23 V únoru r. 1996. 24 V květnu r. 1997 přešla ČNB na tzv. řízený floating. 21
15
Tabulka 2.2: Míra inflace, vývoj spotřebitelských cen vybraných výrobků v České republice (nárůst v %)
1993 20,8 2003 0,1
1994 10,0 2004 2,8
1995 9,1 2005 1,9
1996 8,8 2006 2,5
1997 8,5 2007 2,8
1998 10,7 2008 6,3
1999 2,1 2009 1,0
2000 3,9 2010 1,5
2001 4,7 2011 1,9
2002 1,8 2012
Zdroj: ČSÚ, Makroekonomické údaje – vlastní úprava
Nicméně i přesto můžeme rok 1997, z hlediska důchodového mechanismu, brát z těchto let jako jemu nejbližší. Jelikož centrální banka v tomto roce „obrátila strategii“ aplikovanou do této doby,25 po masivní intervenci ve snaze působit proti depreciaci koruny nebyl bezprostředním jevem pokles cenové hladiny, nýbrž pokles reálného HDP.26 V tomto ohledu se roku 1997 Česká republika chovala v rámci důchodového mechanismu. Dle ČNB27 po postupném poklesu tempa růstu HDP v průběhu roku a jeho téměř meziroční stagnací, k růstu tempa HDP přeci jen ke konci roku došlo – nicméně pouze meziročně ve čtvrtém kvartálu.28 Česká Republika čelila od třetího čtvrtletí poklesu domácí poptávky, jejíž výše byla výsledkem restriktivních politik zaměřených na obnovu vnější rovnováhy a také na dosažení dezinflačních záměrů ČNB společně s udržitelnými makroekonomickými proporcemi.29 Nicméně i pro delší období lze vypozorovat jistý vztah mezi vývojem reálného HDP a saldem výkonové bilance (resp. meziročních změn). Z grafu vývoje těchto dvou veličin z let 1993 – 2002 lze vidět, že při reálném poklesu HDP docházelo ke zlepšování salda obchodní bilance, pokud reálné HDP naopak klesalo, výkonová bilance se zhoršovala. Z tohoto vztahu protichůdně jdoucích veličin je tak patrná souvislost mezi výší (růstu či poklesu) HDP a velikostí čistého exportu.
25
Centrální banka v minulosti intervenovala na devizovém trhu prodáváním korun, aby působila proti její apreciaci. 26 Mach, 2004. 27 ČNB, Zpráva o inflaci, říjen 1998. 28 Tamtéž. 29 Tamtéž. 16
Obrázek č. 2: Vývoj reálného HDP a změny ročních sald obchodní a výkonové bilance 1993 – 2002 (mld. Kč)
100 80 60 40 20 0 -20
1993
1994
1995
1996
1997
1998
1999
2000
2001
2002
-40 -60 -80 Změna salda výkonové bilance Změna reálného HDP Zdroj: ČNB, ČSÚ, vlastní zpracování
Z tabulky sald účtů platební bilance je ale patrné, že ČR měla v letech 1994 – 1997 (dokud ČNB neupustila od pevného kurzu) výkonové saldo stále v záporných číslech, čili z takto stále deficitního vývoje zároveň nelze uvažovat důchodový mechanismus za dostatečný. Často se stává, že důchodový mechanismus nepůsobí úplně - dle těchto dat lze tento předpoklad neúplnosti tržní nápravy výkonové bilance důchodovým mechanismem potvrdit.30
Tabulka 2.3: Salda účtů platební bilance v letech 1993 - 2003 1993 1994 1995 1996 1997
1998
1999
2000
2001
2002
Běžný účet
13, 3
-22,64
-36,3
-116,5
-101,9
-43,1
-36,6
-91,4
-101,0
-121,4
Obchodní
-15,3
-39,8
-97,6
-159,6
-145,6
-83, 3
-65,8
-126,8
-119,0
-74,5
+29,5
+14,1
+48,9
+52,2
+55,9
+60,7
+38,1
+51,1
+54,0
+21,6
+14,2
-25,7
-48,7
-107,4
-89,7
-22,6
-27,7
-94,6
-65,0
-25,9
bilance Bilance služeb Výkonová bilance Zdroj: ČNB, Zprávy o vývoji platební bilance
Právě tato neúplnost může vyústit ve snahu centrální banky devalvovat kurz domácí měny s cílem dostat saldo čistého exportu dané země do kladných hodnot. Jelikož je ale ČR malou 30
Mandel, Tomšík, 2003, str. 35. 17
otevřenou tranzitivní ekonomikou - a ty mohou být vystaveny vysoce náchylným potížím s deficity výkonových bilancí, pokud nejsou zároveň schopné autonomní export udržet na vysoké výši31 - centrální banka stojí před otázkou, zda-li
„dopomoci“ důchodovému
mechanismu prostřednictvím měnové restrikce či devalvací měnového kursu.32 Měnová restrikce zpomalí reálný růst ekonomiky, obecným negativním důsledkem devalvace je pro změnu zhoršení zahraničních směnných relací a snížení domácí spotřeby.33 Pravděpodobně právě proto ČNB raději volila možnost měnové restrikce jako odpověď na nárůst nejen deficitu výkonové bilance, ale i deficitu běžného účtu v letech 1994 -1996.34 Jelikož má důchodový mechanismus větší význam v jednotné měnové oblasti,35 pravděpodobně by hrál mechanismus v souvislosti s Českou republikou daleko větší úlohu, pokud by se ČR nacházela v zemích eurozóny. ČR vykazuje dlouhodobě přebytek výkonové bilance, nicméně nachází-li se země v (dlouhodobém) deficitním saldu výkonové bilance, vstup do eurozóny by vzhledem ke zvýšené důvěryhodnosti investorů36 mohl (a měl) vést k příznivějšímu vývoji platební bilance. Jelikož hraje nejistota významnou roli, jejím zbavením by se mělo dodatečně dospět k růstu objemu exportu.
2.2 IS-LM-BP model, Mundellův-Flemingův model Jelikož je IS-LM-BP jedním z nejpoužívanějších makroekonomických modelů, uvedeme ho i my jako doplňující základní model naší analýzy platební bilance ČR. Souvisí s vnitřní rovnováhou ekonomiky, a tak je vhodné využít jej jako doplňující model ekonomické rovnováhy. IS-LM-BP model je rozšíření IS-LM modelu, který vytvořil J. Hicks, a který zobrazuje rovnováhu trhů statků a služeb (křivkou IS), rovnováhu na trhu peněz (křivkou LM). O jeho rozšíření (o křivku BP zobrazující rovnováhu platební bilance) na námi využívaný model se postarali R. Mundell a M. Fleming37. Definujme si jednotlivé situace, které mohou v ekonomice nastat, či které centrální banka přímo ovlivňuje. Uvedeme si je nejprve tak, jak jsou uváděny např. i v učebnicových
31
Resp. tempo jeho růstu. Mandel, Tomšík, str. 38. 33 Mandel-Tomšík 2003, str. 37. 34 Viz tabulka Sald účtů platební bilance. 35 Mandel, Tomšík, 2003, str. 13. 36 Např. absence volatility kurzu 37 V případech ekonomik s dokonalou kapitálovou mobilitou se se pracuje přímo s Mundellovým-Flemingovým modelem. 32
18
výkladech Mundellova-Flemingova modelu, až poté budou porovnávány se podmínkami, ve kterých se nacházela ČR - není tedy vyloučeno, že to mohou být situace přímo opačné. Záměrně budeme vycházet z předpokladu dokonalé mobility kapitálu- překážky dokonalé mobilitě bránící tak zkrátka zanedbáme.38 Prvním případem je změna peněžní zásoby. IS-LM-BP rozlišuje, uplatňuje-li země fixní či plovoucí režim kurzu. Pokud používá země pevný měnový kurz a centrální banka aplikuje restriktivní monetární politiku – tak jak tomu bylo v případě ČNB a ČR v letech 1993 – 1996 (potažmo 1997), musí banka intervenovat na devizovém trhu a prodávat svou domácí měnu, aby zamezila tlakům na její apreciaci plynoucí ze zlepšujícího se stavu celkového salda platební bilance. Tímto následným prodejem své vlastní měny ale centrální banka v podstatě provádí monetární expanzi tlačící poté na pokles úrokové míry, která by se měla vracet zpět na původní hladinu - tak jak to můžeme vidět na grafu. Úroková míra v tomto se období ale neudržela dlouhodobě ani krátkodobě na stabilní hladině, takže tento průběh z hlediska úrokové míry znázorňovanému modelu neodpovídá. Od r. 1997 Česká republika již monetární restrikci nevyužívá, a přesto, že nelze mluvit (v celém období až do r. 2012) o jednoznačné monetární expanzi, odpovídá obecně spíše její definici39. Zároveň již neaplikovala režim pevného měnového kurzu, proto by ji měl být schopen popsat právě model monetární expanze v režimu volného měnového kurzu. Z něho vyplývá, že po monetárním uvolnění, dojde po posunu LM křivky jihovýchodně k poklesu úrokové míry, jejíž pokles tím pádem povede k odlivu kapitálu do zahraničních zemí, následkem čehož domácí měna oslabí. Díky depreciaci se zvýší čistý vývoz, a tak se posune IS křivka severovýchodně do IS2. V tomto bodě by se měla setkat s již posunutou LM2 křivkou a zároveň i bodem vnější ekonomické rovnováhy na BP křivce. Nová rovnováha odpovídá vyššímu důchodu (tak jako v K-M modelu).
38
Pro zjednodušení BP křivky na horizontální = odpovídající neomezené mobilitě kapitálu musíme zanedbat působení omezujícíh vlivů a existenci transakčních nákladů, zdanění apod. 39 Pokud budeme brát snahu o podpoření ekonomiky snižováním úrokových sazeb za monetární expanze i přes následný relativně slabý dopad na její stimulaci. 19
Obrázek č. 3: monetární restrikce, pevný měnový kurz
r
IS
Obrázek č. 4: monetární expanze, volně pohyblivý kurz
IS
LM2 LM
IS2
LM
r
BP
Y
LM2
BP
Y
Celému období monetární expanze za volného měnového kurzu skutečně odpovídá rostoucí produkt40
a zároveň mu odpovídá klesající úroková míra. Dle IS-LM-BP modelu dále
nedojde ke změně platební bilance. Jak můžeme ale vidět z grafu vývoje devizových rezerv, platební bilance (= výše devizových rezerv) jako celek vykazovala vždy změnu jakýmkoliv směrem (z dlouhodobého hlediska se zlepšuje) a úroková míra vykazuje po celé období pravidelný pokles, což předpokladu IS-LM-BP modelu neodpovídá. Největší monetární expanze dosahovala v období hospodářské krize, zároveň v tuto dobu paradoxně ekonomika nevykazovala základní charakteristický důsledek monetární expanze růst produktu. Nicméně - i přesto, že produkt klesal - lze konstatovat, že monetární opatření alespoň zabránily hlubšímu projevu krize a česká ekonomika z teoretického modelu nevybočila nepříznivým směrem ještě více než tomu tak skutečně bylo. I přes stále klesající úrokové míry se od r. 2009 stále nedaří markantnějším způsobem zvýšit tempo hospodářského růstu. V r. 2012 opět nastala protichůdná situace, kdy i při aktivnější monetární politice prostřednictvím klesajících úrokových měr hospodářský růst klesnul do záporných hodnot, jinými slovy - ČR v souvislosti s daty za poslední celoroční období obecnou charakteristiku monetární expanze nenásleduje ani prostřednictvím našeho IS-LMBP modelu s předpokladem dokonalé kapitálové mobility.
40
Kromě období, kdy se v naší zemi začala projevovat (resp. naplno projevila) ekonomická krize. 20
Obrázek č. 5: Vývoj bankovních sazeb 1993 - 2012
25 20 15 Repo sazba (%) 10
Diskontní sazba (%) Lombardní sazba (%)
5
1.1.2011
1.1.2009
1.1.2007
1.1.2005
1.1.2003
1.1.2001
1.1.1999
1.1.1997
1.1.1995
1.1.1993
0
Zdroj: ČNB, ARAD
Další změnou, kterou zaznamenáme prostřednictvím IS-LM-BP modelu je změna veřejných výdajů. Jelikož je IS-LM-BP model keynesovským vyjádřením ekonomického světa – a v keynesiánství obecně změna veřejných výdajů hrála (resp. hraje) důležitou roli,41 ukážeme si modelový příklad těchto situací. V případě fiskální expanze či restrikce je samozřejmě opět nutné rozlišovat praktikování režimu měnového kurzu. V případě pevného kurzu dochází prostřednictvím poklesu veřejných výdajů k posunu křivky IS jihozápadně – čili k poklesu úrokové míry. Klesající úroková míra má za následek snížení přílivu zahraničního kapitálu, což tlačí na znehodnocení měny. Centrální banka v režimu pevného kurzu zabrání tomuto procesu depreciace prodejem deviz a následným stahováním peněz z oběhu. Toto snižování peněžní zásoby se projeví opětovným růstem úrokové míry a v modelu posunem LM křivky severozápadně do LM2. Výsledný stav je dán bodem, kde se střetávají IS, LM a BP křivky. Nepředpokládá se ale, že by se platební bilance – čili křivka BP a její poloha vychýlila od původní rovnováhy, ale produkt za této situace klesá. V letech 1993 – 1997 za fiskální restrikce by mělo v ČR docházet k této situaci, kdy by mělo touto cestou docházet k poklesu domácího produktu. To se také dělo. ČNB po tlacích na depreciaci devizovými intervencemi aktivně došla k související monetární restrikci.
Dle
modelu touto cestou ale nedochází ke změně platební bilance. Nicméně jak již bylo uvedeno výše, ke změně platební bilance v tomto období docházelo, konkrétně k jejímu zlepšování. 41
Zejména jejich zvyšování. 21
V případě režimu volného měnového kurzu dojde k depreciaci domácí měny, která má již volný průchod. Křivka IS by se tak měla posunout jihozápadním směrem stejně jako v režimu pevného kurzu, nicméně poté by se měla zpětně posunout do původní polohy, a tak by nemělo nejen dojít ke změně úrokové míry a důchodu, ale ani v tomto případě by se platební bilance logicky neměla zhoršit ani zlepšit. Při volném měnovém kurzu v případě ČR ale za fiskální expanze42 docházelo k růstu produktu. IS křivka se také nevracela zpět do původní pozice v plné míře. Vzhledem k tomu, že úrokové míry klesaly - by situaci odpovídalo spíše kdyby se IS křivka posunula ještě níže než do své původní výše. Již dříve zmiňovaný obecný pokles úrokových měr se ale s neměnnou hladinou v modelu také neshoduje.
Obrázek č. 6: fiskální restrikce, pevný měnový kurz
IS2
r
IS
LM2
Obrázek č. 7: fiskální expanze, volný měnový kurz
IS2 LM
BP
Y
IS
LM
r
BP
Y
Z výše uvedeného lze konstatovat, že zjednodušený předpoklad, při němž pracujeme s horizontální BP křivkou není příliš vhodný, a proto se hodí uvažovat spíše rostoucí BP křivku. IS-LM-BP model je navíc modelem krátkého období,43 pro zjednodušení bylo ale pracováno pouze s obdobími, které mají určité společné charakteristiky. Pokud bychom chtěli individuálně pracovat s jednotlivými roky a znázornit je odděleně, vycházelo by spoustu modelových období,44 které by se sobě v mnoha ohledech podobali, proto jsou jednotlivá období znázorňována jako shluk jednotlivých let a celkové množství je tak redukováno. 42
Uvažujeme-li, že narůstající veřejné výdaje i v nominálním vyjádření můžeme považovat za fiskální expanzi.
22
3 Kurzový vyrovnávací mechanismus Kurzový vyrovnávací proces je nejvýznamnější v ekonomikách s volně pohyblivým měnovým kurzem. V případě fixního kurzu bez možnosti ústřední změny je z podstaty věci kurzový vyrovnávací proces blokován, tím pádem jsou uskutečnitelné pouze ostatní vyrovnávací procesy. Při dosahování rovnováhy prostřednictvím měnového kurzu kdy sledujeme elasticity nabídkových a poptávkových funkcí zahraničního obchodu, je nutné přepokládat konstantní cenovou hladinu i reálný důchod, tím pádem je uskutečnitelná změna relativních cen v důsledku pohybu měnového kurzu - a tím i následná náprava výkonové bilance.45 Nejběžnějším modelem je tzv. přístup z hlediska elasticit, který je spojen se splněním podmínek pro zlepšení výkonové bilance prostřednictvím devalvace či depreciace. 46 Tento přístup zkoumá při nápravě výkonové bilance význam elasticity nabídkových a poptávkových funkcí. Tento přístup z hlediska elasticit47 však není jediným modelem zhodnocujícím účinnost devalvace na výkonovou bilanci, dalšími přístupy jsou např. teorie absorpce (kritizující devalvaci) či přístup z hlediska reálného měnového kurzu.
3.1 Kurzový vyrovnávací mechanismus v souvislosti s platební bilancí ČR Dle základního předpokladu kurzového vyrovnávacího procesu by se měl deficit výkonové bilance vyrovnávat prostřednictvím následujících kroků. Prvním krokem by měla být změna měnového kurzu, která je vyvolána deficitem či přebytkem výkonové bilance. Dle prvního kroku tohoto teoretického konceptu by měl mít deficit výkonové bilance za následek znehodnocení kurzu koruny. To se také dělo v letech 1996 – 1999, kdy se deficitní saldo výkonové bilance snižovalo za současného znehodnocování koruny vůči dolaru, ač podléhala ČR v těchto letech relativně vysokým hodnotám inflace (a v r.1996 a 1. pol. r. 1997 ještě nebyla ČR v režimu floatingu). Pokud se podíváme na hodnoty sald v letech 2000 – 2002, dle
45
Mandel, Tomšík, 2003, str. 43. O rozpracování modelu se nejvíce zasloužili A. Marshall a A. P. Lerner, proto se podmínce nutné pro výhodnost devalvace depreciace říká Marshallova-Lernerova podmínka (M-L podmínka). 47 Často se lze setkat s názvem zkrátka „elasticity approach“. 46
23
daného teoretického rámce48 bychom očekávali pokračující znehodnocování měny. To bylo ovšem vystřídáno r. 2002 opačnou tendencí – dlouhodobější apreciací koruny. Pro znázornění vývoje české měny jsou využita pouze data vztahů koruny vůči dolaru a vůči britské libře.49
Obrázek č. 8: Vývoj měnového kurzu koruny vůči libře a dolaru v letech 1993 – 2012
70 60 50 40 30
GBP
20
USD
10 1.11.2012
1.9.2011
1.7.2010
1.5.2009
1.3.2008
1.1.2007
1.11.2005
1.9.2004
1.7.2003
1.5.2002
1.3.2001
1.1.2000
1.11.1998
1.9.1997
1.7.1996
1.5.1995
1.3.1994
1.1.1993
0
Zdroj: ČNB, ARAD - vlastní úprava
Z tabulky sald účtů můžeme vidět, že výkonová bilance se dlouhodobě nachází v deficitu v letech 1994 – 2004 a naopak v přebytku v roce 1993, a dlouhodoběji v letech 2005 bez výraznějšího vyrovnání. S ohledem na další části kurzového vyrovnávacího procesu by se dalo předpokládat, že přebytek salda výkonové bilance (nastalý od r. 2005) bude po zhodnocení kurzu v důsledku zlevnění importu50 a zdražení exportu51 (alespoň postupně) klesat. Do r. 2009 ale přebytek výkonové bilance naopak nadále rostl, současně se ale neustále zhodnocoval (kromě nuance v r. 2008) i kurz CZE/USD. Drobné změny v tempu stále se navyšujícího salda výkonové bilance si lze povšimnout v r. 2010, kdy saldo vykázalo relativní pokles, ale průměrný měnový kurz zůstal meziročně nezměněn.52
Z takto univerzálně
48
Pokud kurzový mechanismus zkoumáme samostatně – odděleně od působení ostatních vyrovnávacích mechanismů. 49 I přes o něco nižší vypovídací schopnost byla tato metoda zvolena pro lepší orientaci, jelikož i ze vztahu CZE/USD a CZE/GBP lze vyvodit závěry poměrně silně korelující (jelikož jsou pro ČR jedněmi z nejdůležitějších měn) s efektivním měnovým kurzem. 50 V domácí měně. 51 V cizí měně. 52 Minimální odchylka ročního průměrného kurzu se po zaokrouhlení zanedbala. 24
zobecněných závěrů neplyne žádný jednosměrný vztah, ze kterého by šlo dále vycházet, proto je potřeba nejzákladnější předpoklady doplnit o další, dostávající se k problematice hlouběji.
Tabulka 3.1: Salda účtů platební bilance v letech 1993 - 2012
1993
1994
1995
1996
1997
1998
1999
2000
2001
2002
13,3
-22,6
-36,3
-116,5
-101,9
-43,1
-36,6
-91,4
-101,0
-121,4
-15,3
-39,8
-97,6
159,6
-145,6
-83,3
-65,8
-128,8
-119,0
-74,5
+29,5
+14,1
+48,9
+52,2
+55,9
+60,7
+38,1
+51,1
+54,0
+21,6
+14,2
-25,7
-48,7
-107,4
-89,7
-22,6
-27,7
-94,6
-65,0
-25,9
2003
2004
2005
2006
2007
2008
2009
2010
2011
2012
-151,2 Běžný účet Obchodní -69,4 bilance +13,2 Bilance služeb Výkonová -56,2 bilance
-143,3
-61,7
-100,3
-89,0
-113,9
-37,0
-139,2
-104,0
-94,0
-22,3
+40,4
+68,2
117,5
103,2
+180,6
54,0
+90,3
+145,8
+12,5
+19,4
+34,6
+55,4
+82,0
+27,0
+66,1
+58,4
+49,8
-9,8
+59,8
+102,8
+172,9
+185,2
+207,6
+120,1
+148,7
+195,6
Běžný účet Obchodní bilance Bilance služeb Výkonová bilance
Zdroj: ČNB, Zprávy o vývoji platební bilance (roky 1993 – 2012), vlastní propočty a zpracování
Důležitou „podčástí“ kurzového mechanismu je tzv. Marshallova-Lernerova podmínka.53 M-L podmínka říká, že „devalvace měny povede ke zlepšení salda výkonové bilance, pokud součet poptávkových elasticit v zahraničním obchodě, tzn. elasticity domácí poptávky po importu a elasticity zahraniční poptávky po domácím exportu, je v absolutní hodnotě větší než jedna.“54 Ačkoliv bezprostředně po depreciaci (či devalvaci) nemusí být tato podmínka v krátkém období splněna, v dlouhém období je podmínka splněna téměř vždy. Lidem nějakou dobu trvá, od rozeznání cenové změny po čas, kdy na ni zareagují. M-L podmínku ale splňují jak vyspělé ekonomiky, tak i tranzitivní ekonomiky. 55 Pokud je M-L podmínka splněna, v dlouhém období se zlepšuje saldo výkonové bilance. V krátkém období, kdy se lidé teprve přizpůsobují depreciaci je nejprve deficit výkonové bilance rostoucí.56
53
Dále jen M-L podmínka. Mandel, Tomšík, 2003. str. 48. 55 Gylfason, 1978, str. 375 – 381. 56 V takovémto krátkém období M-L podmínka tedy splněna není. 54
25
Z obrázku č. 8 lze vidět, že od depreciace v r. 1998 do snižování deficitu salda výkonové bilance uplynula mnohem delší doba než „standardní“ doba dlouhého období, kdy je možnost nastalé depreciaci se přizpůsobit.57 Dle těchto základních předpokladů by bilance ČR by odpovídala M-L podmínce pouze pokud bychom předpokládanou elasticitu v dlouhém období rozšířili na extra dlouhé období. Od r. 2001 dochází k postupnému zlepšování deficitu výkonové bilance při současné apreciaci koruny, což v rozporu s M-L podmínkou není. V r. 1997 centrální banka zvažovala možnou devalvaci jakožto reakci na neustále rostoucí deficit výkonové bilance. I přesto, že v dlouhém období by devalvace měla vyřešit tehdejší „problém“ deficitu výkonové bilance, České republice by za splnění předpokladu nepružnosti krátkodobé zahraniční poptávky mohla v krátkém období uškodit ještě o to více.58 Jelikož zahraniční odběratelé zpravidla nemění dodavatele bezprostředně po změně kurzu,59 dá se předpokládat, že by ČR potvrdila tento častý jev prosazování M-L podmínky až v dlouhém období ne-li ještě později.60 V relativním souladu s M-L podmínkou61 je tzv. realokační efekt,62 který poukazuje na výhodné napravení netržních zásahů63 v dlouhém období. Stejně tak jako u MarshallovyLernerovy podmínky prvotní efekt nemusí být příznivý, i zde se předpokládají bezprostřední negativní efekty, které následují po devalvaci – dočasně zvýšená nezaměstnanost a pokles výroby. V dlouhém období se nicméně projeví příznivý důsledek v podobě zvýšení výroby, jež je umožněna na základě komparativních výhod. Naopak teorie absorpce je přístupem, který devalvaci převážně podrobuje kritice. Tvrdí, že devalvace nemůže výkonovou bilanci zlepšit i přes růst reálného důchodu v důsledku devalvování. Tento zvýšený produkt je dle zastánců této teorie po vyprodukování „zpětně absorbován“ a tak ke zlepšení čistého exportu nedochází. Dle teorie absorpce může být devalvace účinná pouze za situace, že se ekonomika nachází pod úrovní potenciálního produktu – čili existuje prostor pro zlepšení tempa růstu.64
57
Považujeme-li za dlouhé období časový úsek delší než 1 rok . Je-li dlouhodobý deficit výkonové bilance považován za problém. 59 Důvodem může být preference stability smluvních vztahů a dlouhodobost smluv ve spojení s novým rizikem s přechodem k novému k dodavateli. 60 Pokud bychom předpokládali, že dlouhá prodleva mezi depreciací až po dosažení elasticity by byla patrná i za situace po centrální změně kurzu – devalvaci. 61 Resp. s výhodností devalvace při jejím splnění v dlouhém období. 62 Machlup, 1969. 63 Cla, pro-exportní opatření, dovozní přirážky aj. 64 Mandel, Tomšík, 2003, str. 57. 58
26
Teorie absorpce není jediná, která je v teoretickém (či i praktickém) rozporu s devalvací – resp. s přístupem z hlediska elasticit. Kritizována bývá zejména pro málo realistický předpoklad konstantní cenové hladiny. Dle této teorie by měla cenová hladina po devalvaci či depreciaci růst ve stejném tempu jako nominální důchod65 čili reálný důchod by měl zůstat beze změny. Právě růst cenové hladiny je ale považován za nemalé úskalí tohoto přístupu.66 Devalvace může vyústit ve 3 typy nabídkové inflace,67 kterými jsou růst domácích cen importu, růst domácích cen exportovatelného zboží a inflací spojenou s indexací mezd. Česká republika splňuje podmínky země, která by měla čelit vysokým inflačním tlakům, jelikož obecně platí podmínky tím vyšší inflace, čím je: větší otevřenost dané ekonomiky vůči zahraničí, menší podíl dané země na světovém obchodě a čím větší podíl importu je tvořen zbožím s obtížnou substitucí doma vyrobeným zbožím. Vzhledem k tomu, že ČR byla v r. 1990 na úplném počátku transformačního procesu,68 neměla do té doby žádný podíl na světovém obchodě (což bylo o to více podporováno „malou velikosti“ naší země), navíc pro úspěšné zapojení se do mezinárodního obchodu se musela snažit být ekonomikou otevřenou. Tyto nepříznivé jevy jí tak stavěly do pozice „price taker“ - což bylo dáno právě nulovým podílem na světovém obchodu69 - dokonale pružnou nabídkou importu.70 Později v průběhu let „síla“ ČR na poli mezinárodního obchodu po jejím aktivním zapojení se sice rostla, nicméně tyto předpoklady pro zachování pozice price takera byly v mezinárodním měřítku stále dostatečně silné. Právě pozice ČR coby „price taker“ způsobovala i růst domácích cen exportovaného zboží.71 Po devalvaci (či depreciaci) se domácí exportéři snaží zvýšit domácí ceny na úroveň zahraničních cen (z důvodu zjištění, že zahraniční prodej je pro ně výhodnější než prodej domácí).72 Uvedené předpoklady můžeme ověřit na situaci v ČR z let 1996–1999, budeme-li vycházet z analýzy T. Holuba73 dopadů depreciace Kč po uvolnění z fixního režimu. Jak uvádí autor „Změny měnového kurzu se nepřelévají do vývozních cen stoprocentně. Růst
65
Resp. s určitým zpožděním, nicméně v krátké době by se měli poměr růstu cenové hladiny a růstu nominálního důchodu vyrovnat. 66 Na které poukazoval např. V. Komárek v r. 1990 z důvodu nastartování okamžitých inflačních procesů po devalvaci. 67 Mandel-Tomšík, 2003, str. 60. 68 V této době došlo k devalvaci kurzu 69 S přibývajícím časem samozřejmě rostoucím. 70 Země v pozici price taker nemají žádnou možnost ovlivnit ceny importy ani zpětně. 71 Holub, 1999, 255. 72 Mandel, Tomšík, 2003. 73 Holub, 1999. 27
korunových cen vývozu se po zrychlení znehodnocování kurzu o 1% postupně zvýší o 0,52% a zbytek oslabení měny vývozci využijí ke snížení svých devizových cen – tedy ke zvýšení své cenové konkurenceschopnosti na zahraničních trzích.“74 Oproti tomu v souvislosti s růstem cen importu autor došel svým empirickým výzkumem k závěru75, že „Znedhodnocení měnového kurzu se do zrychlení dovozních cen promítne již po 1 až 2 měsících zhruba 65 až 70 %. Celkový součet koeficientů po 10 měsících se tak rovná 0,96. Dovozci tak krátkodobě reagují na znehodnocení (zhodnocení) koruny o 1 % částečným snížením (zvýšením) svých devizových cen (a tedy svých ziskových marží) a ceny dovozu se díky tomu v krátkém období změní jen zhruba o 0,65 až 0,70 %. Po určité době (7 až 10 měsíců však dovozci přizpůsobí své ceny plně (na rozdíl od situace u cen vývozu).“76 Ačkoliv analýza je provedena pouze pro roky 1996-1999, za předpokladu radikálně se neměnících podmínek mezinárodního obchodu77 z ní lze obecně vycházet i pro roky budoucí. Touto teorií je zároveň vysvětlen problém narážení na předpoklad konstantní cenové hladiny, který byl uveden výše.
3.2 Reálný měnový kurz a parita kupní síly Jako první poskytl relativně uspokojivou odpověď na otázku, co determinuje dlouhodobý devizový kurz, Gustav Cassel, který je považován za zakladatele teorie snažící se tento problém vysvětlit – teorie parity kupní síly. Ačkoliv je proti této teorii stále spoustu odpůrců (hlavně z důvodu existence neobchodovatelného zboží a spekulace na devizových trzích, které stojí proti této teorii a částečně znevažují její skutečnou funkčnost), je teorie parity kupní síly stále jedinou, která je schopna vysvětlit, proč si devizové kurzy jednotlivých zemí jsou „relativně“ blízké a nevychylují se několikanásobně oběma směry.78 I v teorii reálného měnového kurzu můžeme odlišit samostatné teoretické přístupy jednotlivých ekonomických směrů. Keynesiánská teorie se zaměřuje na měnový kurz krátkého období, která zahrnuje cenové a mzdové strnulosti a očekávání založené na mezinárodních pohybech kapitálu. Monetaristická teorie odlišuje nominální a reálný měnový kurz a začleňuje své monetaristické principy i do přístupu k devizovému kurzu – nahlíží na nominální kurz jako na monetární fenomén a vysvětluje jeho změny na základě teorie peněz. 74
Holub, 1999, str. 262 A potvrdil tak hypotézu, že domácí ceny importu rostou po depreciaci kursu poměrně rychle. 76 Holub, 1999, str. 262 77 Např. výrazným administrativním omezením. 78 Holman, 2010, str. 134. 75
28
Z monetárního hlediska je tak nominální kurz v podstatě založen na teorii poptávky po penězích.79 Dle monetární teorie devizového kurzu, se nominální kurs mění s relativní změnou cenových hladin v ostatních zemích. Navýšení domácí měnové hladiny oproti zahraniční by tím pádem mělo znamenat pokles nominálního kursu koruny poměrově stejně. Dlouhodobá teorie reálného kurzu je i přes zmíněné „nedostatky“ přeci jen spjata s teorií parity kupní síly, avšak spíše s její relativní verzí, která již není podrobována kritice a polemice o její platnosti v takovém rozsahu jako její absolutní verze. Definujme si alespoň základní rozdíly nominálního a reálného kurzu. Nominální kurz je definován jako cena měny vyjádřená v množství jiné měny, oproti tomu reálný měnový kurz je nutno chápat jako cenu měny vyjádřenou ve zboží. Lze jej chápat jako poměr vnější kupní síly měny k vnitřní (domácí) kupní síle téže měny. Ve výše definovaném případě, kdy došlo k poklesu nominálního kurzu ve stejné poměrové výši jako je zvýšení domácí cenové hladiny, se však reálný kurz nemění. Reálný kurz se také může vyvíjet odlišně od nominálního. Reálný kurz, který udržuje zákon jednotných cen a je zároveň kurzem parity kupní síly je 1. Právě tato hodnota kurzu je ale v realitě splněna minimálně. Příčiny těchto odchylek můžeme rozlišit – existují krátkodobé a dlouhodobé příčiny odchylek, přičemž mezi krátkodobé řadíme např. strnulosti cen. Právě kvůli cenovým strnulostem po nominální změně kurzu nedojde prostřednictvím pohybu cenové hladiny k úplnému poměrovému vyrovnání a reálný kurz se tak bude vyvíjet jinak oproti nominálnímu kurzu - bude odlišný od hodnoty 1. Další podkapitola se zabývá přímo absolutní teorií parity kupní síly, nejen proto nás budou zajímat i dlouhodobé příčiny odchylek reálného kurzu od jedné. Mezi ty patří hlavně již zmíněné neobchodovatelné zboží a existence transakčních nákladů. Fakt jejich samotné existence způsobuje nefungování absolutní teorie parity kupní síly, jejich změna relativních cen (transakčních nákladů a cen neobchodovatelného zboží) ale může zapříčiňovat dokonce i nefunkčnost relativní teorie parity kupní síly. Jelikož nám dává absolutní teorie parity kupní síly větší prostor pro polemiku o její funkčnosti oproti relativní paritě kupní síly, a navíc je působení zákona jediné ceny mnohem spolehlivější v systému volného měnového kurzu80 oproti systému pevného kurzu (při pevných kurzech se projevuje nerovnováha kvůli existenci strnulostí, nepružné trhy zboží a nepružné mzdy nedovolí situaci dostat ihned do rovnováhy),81 zaměříme se hlavně na tuto teorii.
79
Holman, 1993, str. 14. Který je v současnosti již 16 let praktikován v ČR 81 Holman, 1993, str. 17. 80
29
Absolutní verzí rozumíme vztah, dle něhož lze určit hodnotu poměru směny dvou měn bez motivace s nimi dále obchodovat – směňovat je za účelem dosažení zisku.82 Relativní verze se zaměřuje na hodnocení toků, konkrétně přírůstků poměrů směny dvou měn (opět za situace bez motivace k arbitráži) aniž bychom lpěli na počátečních hodnotách kurzů.83 Pokud vycházíme z hodnot sledovaných OECD,84 lze vidět, že kurz parity kupní síly není (ani v těchto letech stejně jako v letech předchozích a stejně jako u jiných sledovaných zemí OECD) dodržován – oficiální nominální kurz se neshodoval s hodnotami vypočtených parit, konkrétně je česká koruna vůči paritě podhodnocena. Časová řada osmi let ilustruje obecný princip, z kurzu koruny lze vidět tendence posilování měny a její přibližování k úrovni parity, jelikož je koruna jednou z měn, která obecně spadala pod zvyšující se poptávku. Z tabulky je dále patrné, že hodnoty CPL jsou nižší, než průměr zemí OECD. Ve sledovaném období se hodnoty ČR pohybovaly mezi 59 a 79, znamená to tedy, že cenová hladina ČR je v průměru cca na 70% úrovni zemí OECD. Tabulka 3.2: Parita kupní síly v porovnání s tržním kurzem + CPL
Kurz dle PPP Tržní kurz CPL85
2005 14,3 24,4 59
2006 41,1 21,0 62
2007 13,9 18,0 66
2008 14,3 19,5 79
2009 14,0 17,8 72
2010 14,2 19,0 72
2011 13,9 19,3 74
2012 13,8 19,2 72
Zdroj: OECD
3.2.1 Big Mac Index Nespornou výhodou tohoto indexu je, že zkoumaný statek splňuje kritéria identického produktu, čímž se eliminují nedostatky srovnávání spotřebních košů či produktů rozdílné kvality86. Díky této vlastnosti zkoumaného statku lze poměrně jednoduchým způsobem zjistit podhodnocení či nadhodnocení měnového kurzu dané země, jelikož závěry The Economist, který sestavuje statistiku Big Mac indexu již od r. 1986, jsou takové, že pohyby nominálních tržních měnových kurzů plynoucí z tohoto indexu jsou téměř identické s obecným konstatováním o podhodnocení či nadhodnocení konkrétních národních měn.87 I přesto, že je často uváděno statistické ověřování parity kupní síly jako nedostatečně vypovídající 82
Mičúch, 2009, str. 405. Tamtéž. 84 Mimo OECD provádějí empirické sledování PPP např. Eurostat či Světová banka. 85 Průměr zemí OECD představuje hodnotu 100. 86 Vzhledem k jasně definovanému jednotnému postupu přípravy a jednotnému technologickému vybavení veškerých McDonaldů můžeme považovat tento statek za identický. 87 Mičúch, 2009, str. 421. 83
30
(vzhledem
k metodologickému
přístupu, kdy jsou
do
statistik zahrnuty „pouze“
makroekonomické agregáty bez dostatečné analýzy chování spotřebitelů), je pro ilustraci zmiňovaného faktu, že se parita kupní síly neprojevuje naplno, uvedena tabulka Big Mac Indexu z r. 2012 vybraných zemí, kde můžeme vidět relativně vysoké odchylky oběma směry. I přesto, že zkoumaný statek lze považovat za homogenní produkt, nelze jej považovat za statek obchodovatelný, což z nezanedbatelné části vysvětluje tyto oboustranné odchylky.88 Tabulka 3.3: Hodnoty cen Big Macu a nadhodnocení či podhodnocení v jednotlivých zemích v r. 2012
Země
Dolarová cena BigMacu
Podhodnocení/nadhodnocení
Švýcarsko
6,81
+62 %
Brazílie
5,68
+35 %
Australia
4,94
+18 %
Eurozóna
4,43
+6 %
USA
4,20
0%
Japonsko
4,16
-1 %
Velká Británie
3,82
-9 %
ČR
3,45
-18 %
Čína
2,44
-42 %
Indie
1,62
-61 %
Zdroj: Big Mac Index
Na závěr je uvedeno sledované období posledních čtyř let, kde jsou srovnávány jednotlivé údaje pojící se s paritou kupní síly. Z tabulky 3.4 lze vidět, že v r. 2011 byla parita kupní síly dodržena – dolarová cena Big Macu v ČR byla totožná s cenou, za kterou se prodával v USA. Tento údaj shody je nicméně pouze dočasný jen pro určitý stav a nelze mluvit o dlouhodobé stabilitě. Navíc jak již byla nastíněna myšlenka, kterou uvádí např. R. Holman - „Empiricky odhadnutá parita kupní síly nemá nic společného se skutečnou paritou kupní síly vzešlou z projevených preferencí spotřebitelů na trhu. Studovat odchylky devizového kurzu od parity kupní síly ovšem smysl má – v teorii, nikoli v empirii.“89 V souvislosti s uvedeným konstatováním, které vypočtenou hodnotu o to více relativizuje tak nelze mluvit o pouze „občasné či částečné“ spolehlivosti parity kupní síly - a to nejen z důvodu pouze jediného konkrétního „vyhovujícího“ stavu ve zmiňovaném r. 2011.
88 89
Včetně rozdílu způsobeného rozdílnou cenovou hladinou spojenou s vyspělostí daných zemí. Holman, 1993, str. 60. 31
Tabulka 3.4: Big Mac Index, PPP, tržní kurz a podhodnocenost/nadhodnocenost kurzu v letech 2009 - 2012
Rok
Cena v USA
2009 2010 2011 2012
3,57 3,73 4,07 4,20
Dolarová cena v ČR 3, 64 3, 43 4,07 3,45
Předpokládaná PPP 19,0 18,1 17,1 16,7
Skutečný tržní kurz90 19,6 20,4 17,1 19,8
Podhodnocenost/ nadhodnocenost91 +2 -8 0 -18
Zdroj : Big Mac Index, ČNB
4 Monetární vyrovnávací mechanismus Monetární přístup k platební bilanci vychází z tvrzení, že platební bilance je peněžním jevem, čili její nerovnováhu způsobuje právě nerovnováha na trhu peněz. Stojí tudíž převážně na hlavní myšlence prokazatelnosti oboustranného vztahu změn měnových agregátů a sald platební bilance. Jelikož je tento vztah oboustranný, změny měnových agregátů ovlivňují saldo platební bilance a obráceně. Tento příčinný vztah mezi vývojem měnového agregátu a saldy platební bilance je hlavní věcí odlišující monetární mechanismus od ostatních. Na obrázku č. 9 lze vidět tento vztah na souvislostech dat ČR z let 1993 – 2002. Totiž, že expanzivní politika ČNB - čili růst peněžního agregátu M2 - souvisí se zhoršováním sald obchodní bilance a naopak restriktivní politika ČNB související se stagnací či poklesem reálné peněžní zásoby znamená zpravidla zlepšení výkonové a obchodní bilance.92 Pro úplnost sledovaného období si dovolíme pro tento případ upustit od předpokladu fixní cenové hladiny a sledujeme i období 2003 – 2012. I v tomto grafu, na obrázku č. 10, lze alespoň v některých letech vypozorovat tento výše zmíněný vztah. Monetární přístup nahlíží na peněžní zásobu jako na jev, který je určován nominálními monetárními faktory, proto platební bilanci analyzuje v souvislosti s požadovanou peněžní zásobou a skutečnou peněžní zásobou.93 Ačkoliv je platební bilance považována za monetární fenomén, neopomíjí důležitost nemonetárních faktorů,94 spolu kterými je platební bilance také ovlivňována.
90
Hodnoty kurzů jsou vždy k datu 31. 5. daného roku. Máme na mysli podhodnocenost či nadhodnocenost ceny oproti ceně Big Macu v USA. 92 Mandel, Tomšík, 2003, str. 71. 93 Johnson, 1977, str. 259. 94 Daně, veřejné výdaje, příp. omezení mezinárodního obchodu. 91
32
Obrázek č. 9: Souvislost změn sald platební bilance s agregátem M2 v letech 1993 - 2002
80 60 40 20
Změna M2 (v %)
0 1993 ; 1994 ; 1995 ; 1996 ; 1997 ; 1998 ; 1999 ; 2000 ; 2001 ; 2002
-20
Změna salda výkonové bilance Změna salda obchodní bilance
-40 -60 -80 -100 Zdroj: ČNB, ARAD, vlastní výpočty
Obrázek č. 10: Souvislost změn sald platební bilance s agregátem M2 v letech 2003 - 2012
100
50 Změna salda výkonové bilance
0 2003 ; 2004 ; 2005 ; 2006 ; 2007 ; 2008 ; 2009 ; 2010 ; 2011 ; 2012
-50
M2 - reálná změna Změna salda obchodní bilance
-100
-150 Zdroj: ČNB, ARAD, vlastní výpočty
V rámci monetárního přístupu vyrovnávacího mechanismu, můžeme rozlišit keynesovsky orientovaný model J. J. Polaka a monetárně pojatý model G. H. Johnsona.
33
4.1 Polakův model J. J. Polak, poukazující na nákladnost vyrovnání platební (resp. výkonové) bilance prostřednictvím reálného důchodu, se snažil přijít se zjištěním, je-li možné udržet rovnováhu výkonové bilance v systému fixního měnového kurzu méně nákladným způsobem – konkrétně prostřednictvím řízení měnových agregátů.95 Největší výhodou modelu je, že je schopen pracovat s relativně úzkým okruhem dat – vystačí si se znalostí (resp. odhadem) pouze dvou modelových parametrů – důchodové rychlosti peněz a mezního sklonu k dovozu. Polakův průzkum na širokém souboru členských zemí MMF potvrdil, že rychlost obratu peněz klesá s velikostí ekonomiky. Nevýhodou Polakova modelu je naopak relativní nereálnost kontroly čistých domácích aktiv celé bankovní soustavy ze strany centrální banky. Jelikož je předpokladem správnosti fungování modelu požadavek kontroly čistých aktiv celé bankovní soustavy, musela by mít centrální banka plnou kontrolu i nad aktivy obchodních bank, což z logiky zachování svobodného trhu ve vyspělých tržních ekonomikách nelze. Polak ve svém modelu nabízí optimální množství emise peněz, které je dáno vztahem veličin změny exportu v závislosti na velikosti součinu mezního sklonu k importu a důchodové rychlosti obratu peněz. Obrázek č. 11: Rychlost obratu peněz v ekonomice ČR v letech 2002 - 2012
Zdroj: ČNB, ARAD, vlastní výpočty 95
Či úvěrových. 34
Druhou relativní nevýhodou je rozpor mezi udržitelností vnější či vnitřní rovnováhy, na který model naráží. Polakův model je odlišným pohledem na optimální emisi peněz,96 sleduje totiž klíčový problém zejména malých otevřených ekonomik jako je ČR – udržení rovnováhy vnější. V případě nesplnění vnější a vnitřní rovnováhy tedy nastává složitá situace, kterou z těchto dvou rovnováh (resp. její udržení) si centrální banka pro svou ekonomiku zvolí za důležitější a kterou naopak obětuje. Dle tohoto modelu nadměrná restriktivnost měnové politiky tedy nemusí být nutně na škodu (i přes prokazatelné zpomalení hospodářského růstu), jelikož zpomalení tempa růstu HDP může být zapříčiňováno hlavně zpomalením tempa reálného exportu, nikoliv jen příliš tvrdě nastavenou restriktivností měnové politiky. Přesně tento spor - zda preferovat udržení (resp. nastolení) rovnováhy vnitřní nebo rovnováhy vnější - řešila ČR v r. 1997, kdy vláda tvrdě kritizovala právě nadměrnou restriktivnost ČNB97 (ve druhé polovině 1996 změna měnové politiky centrální banky vyústila v pokles růstu M2 z 20 % na 10 %), které bylo dáváno za vinu pozdější zpomalení tempa růstu HDP. Tehdejší předseda vlády Václav Klaus ze svého pohledu situaci hodnotil následovně: „Pokud stát svou makroekonomickou politikou ekonomiku zablokoval, musí stejný stát ekonomiku odblokovat. Stát - zejména jeho centrální banka - si u nás před třemi lety stanovil nerealistický cíl ve snížení míry nerovnováhy. Proto zahájil velmi restriktivní měnovou politiku, prudce oslabil agregátní poptávku a tím zasáhl agregátní nabídku více než bylo zamýšleno.“98 ČNB v tomto případě zvolila obětování rovnováhy vnitřní ve prospěch rovnováhy vnější. Z obrázku č. 12 lze v letech 1993 – 1997 vidět klesající tendenci čistého exportu (salda
výkonové bilance), což by odpovídalo tomuto pohledu, kdy je na vině právě export nevykazující známky expanze a naopak odpovídá žádané snaze vylepšit cestou monetární restrikce rovnováhu vnější. Jak lze vidět na obrázku č. 12 dále, od 2. poloviny r. 1997 dochází naopak ke zlepšování čistého exportu, což bylo z největší části způsobeno právě monetární restrikcí. Další významnou úlohu sehrála fiskální restrikce a depreciace nominálního kursu.
96
Oproti optimální emisi peněz, která je spojena s vnitřní rovnováhou. Bráno z pohledu tehdejší vlády, jelikož je „optimální či nadměrná výše“ spíše normativní záležitostí, nebude zde v tomto ohledu nebude dále upřesňována. 98 Klaus, 2000. 97
35
Obrázek č. 12: Čistý export ČR v letech 1993 - 1999
10000 5000
-5000
Období 28.2.1993 31.5.1993 31.8.1993 30.11.1993 28.2.1994 31.5.1994 31.8.1994 30.11.1994 28.2.1995 31.5.1995 31.8.1995 30.11.1995 29.2.1996 31.5.1996 31.8.1996 30.11.1996 28.2.1997 31.5.1997 31.8.1997 30.11.1997 28.2.1998 31.5.1998 31.8.1998 30.11.1998 28.2.1999
0
-10000 -15000 -20000 Zdroj: ČNB. ARAD
Pokud platí již zmiňované předpoklady malé otevřené tranzitivní ekonomiky - a ČR má tudíž vysoký mezní sklon k importu (viz důchodový vyrovnávací mechanismus)99 - musí dle Polakova modelu optimální růst peněžní zásoby naopak nabývat nízkých hodnot100 - což není v rozporu se samotnou monetární restrikcí uváděného období okolo r. 1997 ani s celkovým obdobím následujícím. Polakův model ale není ani přesto v souvislosti s Českou republikou příliš významný, a to z důvodu již zmiňovaných „slabších stránek.“ ČR totiž nepatří mezi země, ve kterých centrální banka používá omezující administrativní nástroje vůči obchodním bankám,101 a tak je schopnost kontrolovat čistá domácí aktiva celé bankovní soustavy téměř nemožná. To je hlavní důvod jeho nepříliš valného významu vzhledem k České republice.
4.2 Johnsonův model Jelikož je možné odvozovat optimální množství emise peněz (na základě rovnice směny) pouze u velkých uzavřených ekonomik (u malých otevřených ekonomik je ohnisko zájmu zejména u rovnováhy vnější), „zrodil se“ v ekonomické teorii v 70. letech model další - model H. G. Johnsona.
99
Čím větší země, tím menší mezní sklon k importu + největšího mezního sklonu k importu dosahují otevřené tranzitivní ekonomiky. 100 Dáno nepřímou úměrností výše mezního sklonu k importu. 101 Např. úvěrové limity. 36
Oproti Polakovu modelu se zde nepracuje se změnou čistých zahraničních aktiv celé bankovní soustavy,
nýbrž hlavní úlohu zde sehrává ,,pouze“ změna čistých zahraničních aktiv
centrální banky. Základní předpoklady, za kterých monetární vyrovnávací mechanismus definován jsou následující:102 Národní ekonomika, která je price taker, se dlouhodobě nachází na svém potenciálním produktu, je zároveň v systému fixního kurzu bez pásem oscilace, ve které jsou domácí a zahraniční aktiva mezi sebou dokonalými substituty - nepředpokládá se tudíž možnost rizikové prémie. Nevýhodou je, že v realitě skutečně často není splněn ani jediný předpoklad.103 Žádná ekonomika se dlouhodobě nenachází na svém potenciálu, jelikož ekonomický vývoj prochází hospodářskými cykly, pozice ,,price takers“ je u malých ekonomik zřetelná (pouze) u importních odvětví (u exportu o něco méně, ceny v ostatních odvětvích se vyvíjejí relativně odlišně)104. Předpoklad fixního kursu je pro změnu naplno splněn pouze za podmínek currency boardu (který je využíván pouze velmi zřídka, většina bank využívá přinejmenším občasné itervenování – nebo alespoň možnost intervence v rámci řízeného floatingu). Poslední předpoklad neexistence rizikové prémie je stejně tak obtížně splnitelný – i přes poměrně dokonalou mobilitu kapitálu zkrátka existují rizikovější aktiva nedůvěryhodnějších zemí.
5 Syntéza keynesovského a monetárního přístupu k platební bilanci Spojení proti sobě stojících ekonomicko-teoretických směrů do jednoho ekonomického modelu, kde by jeden doplňoval druhý a navzájem společně dotvářeli rámec ekonomické teorie obou přístupů, není moc pravděpodobný, v teorii vyrovnávacích mechanismů platební bilance tomu ale skutečně tak je. Jedná se o tzv. K-M model, který spojuje keynesovský a monetární přístup k platební bilanci. A to i přesto, že keynesovský a monetární přístup obsahují významné rozdíly v mechanismu dosahování rovnováhy i v samotném pojetí příčin nerovnovážných situací. Z následující tabulky č. 5.1, je možno vidět rozdílné působení jednotlivých proměnných v obou přístupech na výsledný efekt platební bilance. 102
Kodera a Mandel, 1994, str. 610. Tyto zjednodušené předpoklady pracují s velmi specifickými podmínkami, utvářenými pouze v konkrétních – zřídkakdy nastávajících situacích. 104 Kodera a Mandel, 1994, str. 610. 103
37
Tabulka 5.1: Výsledný efekt růstu jednotlivé proměnné na platební bilanci
Y
P
ir
Er
D
m
Keynesovský
-
-
+
+
0
0
Monetární
+
+
-
0
-
-
Zdroj: Tomšík, 2000, str. 48, vlastní úprava
I přes tyto významné rozdíly však jejich vzájemné spojení našlo uplatnění. Jak již bylo zmíněno, monetární přístup k platební bilance se opírá o monetární – nominální toky, naopak v keynesovském přístupu je platební bilance determinována reálnými toky zboží a služeb. Jak uvádí H. G. Johnson,105 monetární přístup je „spíše doplněním keynesovského důchodového přístupu v případě platnosti jiných výchozích podmínek v reálném světě než něco, co by proti sobě zcela stavilo možnost automatického vyrovnání platební bilance“106. Později dokonce poukazuje na souvislost ekonomických a reálných veličin a staví tak oba přístupy ještě blíže, když společně s J. A. Frenkelem tvrdí: „Princip monetárního přístupu není v rozporu s korektní analýzou vývoje platební bilance jako determinanty vývoje jednotlivých účtů platební bilance, jelikož monetární přístup závisí na vývoji nominálních (monetárních) veličin, které jsou determinovány na základě očekávání vývoje reálných veličin v ekonomice“107 V K-M modelu můžeme rozlišit jednotlivé modelové situace, v závislosti na nichž by se měli chovat ekonomiky. Rozdílný dopad nejen na celkový chod a vývoj ekonomiky, ale i na stav a vývoj platební bilance, mají jednotlivé politiky dané země. Rozlišujeme, zda země prosazuje vysoké či naopak nízké veřejné výdaje, zda centrální banka praktikuje expanzivní či restriktivní monetární politiku nebo zda ekonomika čelí posilování či oslabování své vlastní měny. V této sekci vychází grafické modely a jejich znázornění zejména ze studie Vladimíra Tomšíka, jejíž modely jsou odvozeny z definování K a M křivek, tak jak je např. charakterizují v jednom z článků propojujících tyto přístupy významní ekonomové.108 Ještě než přistoupíme k samotnému rozboru vlivů jednotlivých proměnných na platební bilanci v K-M modelu, uveďme si níže data, ze kterých bylo vycházeno nebo která naopak sloužila pro kontrolu funkčnosti modelu pro jednotlivá období.
105
Autor se však nejdříve sám domníval, že monetární přístup není jen „pouhým“ doplněním, nýbrž přímo popřením keynesovského přístupu. 106 Johnson, 1972, str. 14. 107 Frenkel, Johnson , 1976, str. 22. 108 Frenkel, Gylfason, Helliwell, 1980. 38
Tabulka 5.2: Meziroční změny v % jednotlivých ukazatelů v ČR v letech 1993 - 20012
rok
Meziroční změna veřejných výdajů109
Meziroční změna agregátu M2110
Meziroční změna reálného růstu HDP
1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012
+9,3 +10,4 +2,4 +4,1 +13,7 +8,9 +14,7 -5,7 +5,7 +5,0 +6,8 +5,3 +6,0 -0,1 -0,5 +3,4
na na na na na na +15,4 +8,0 +14,2 +9,7 + 15,7 +9,7 +6,1 +7,8 +6,0 +8,9
-0,9 -0,2 +1,7 +4,2 +3,1 +2,1 +3,8 +4,7 +6,8 +7,0 +5,7 +3,1 -4,5 +2,5 +1,9 -1,3
Zdroj: ČNB, vlastní výpočty
Obrázek č. 13: Vývoj stavu devizových rezerv (celkové saldo platební bilance) v letech 1993 - 2012
900000 800000 700000 600000 500000 400000
devizové rezervy (v mil CZK)
300000 200000 100000 1.3.2012
1.8.2010
1.1.2009
1.6.2007
1.11.2005
1.4.2004
1.9.2002
1.2.2001
1.7.1999
1.12.1997
1.5.1996
1.10.1994
1.3.1993
0
Zdroj : ČNB, ARAD
109
Vládní výdaje jsou počítány v Kč metodikou ESA95 a poté přepočteny na meziroční změnu. Data pro období 1993 – 2003 nejsou dostupná, nicméně v dalších sekcích si vystačíme s informacemi, zda agregát M2 pro jednotlivé roky rostl či klesal – resp. zda centrální banka prováděla restriktivní nebo expanzivní měnovou politiku. 110
39
5.1 Změna veřejných výdajů Vzhledem k tomu, že obecně v ekonomikách zpravidla převyšují narůstající výdaje, budeme se následně zabývat hlavně touto situací. Ještě předtím si ale definujme situaci za poklesu veřejných výdajů, konkrétně v režimu pevného kurzu - tak jak tomu bylo v České republice mezi lety 1993 – 1997. Situace vystihující toto období je tedy následující: Po snížení veřejných výdajů by mělo dojít k tlakům na depreciaci měny (z důvodu zhoršujícího se úrokového diferenciálu), a tak centrální banka musí na devizovém trhu zakročit prodejem deviz a nákupem své domácí měny. Tím ale zároveň banka zapříčiní monetární restrikci, jež tlačí na růst úrokové míry, které se opět navyšuje úrokový diferenciál. Křivku M by měla fiskální restrikce posunout severozápadně do M2 a křivku K jihozápadně do K2. Tím pádem by mělo dojít ke krátkodobému hospodářskému útlumu a v pozdějším o něco dlouhodobějším horizontu ke zlepšení platební bilance (vzhledem ke dvěma posunům M křivky oproti jednomu pusunu K křivky), či přinejmenším k jejímu nevybočení z rovnováhy. Tomuto následnému stavu odpovídá pokles důchodu a současné zlepšení celkového salda platební bilance – přesně dle našeho předpokladu. Lze tedy konstatovat, že K-M model má v případě fiskální restrikce za pevného měnového kurzu (= v tomto období) velmi významnou vypovídací schopnost. Od r. 1997 uplatňuje Česká republika režim volného měnového kurzu, a to naopak při stále rostoucích veřejných výdajích111 (společně s monetární expanzí od r. 1998), čili v podstatě celému období fiskální expanze by měly jednotlivé roky přibližně odpovídat následujícím modelovým situacím: Křivka M se vlivem fiskální expanze posune jihovýchodně do M2 a zároveň křivka K se posune (stejně jako ve fixním měnovém kurzu) severovýchodně do K2. Vzhledem ke zvýšené úrokové míře dochází po přílivu zahraničního kapitálu k apreciaci domácí měny, která není blokována intervencemi CB, a tak dojde k opětovnému posunutí křivek směrem zpět – čili křivka K se jihozápadně vrací zpět do K3 a křivka M severozápadně do M3. Výsledný efekt fiskální expanze - v souvislosti s velikostí důchodu a apreciací kurzu (tím pádem i posun křivek) není jednoznačný, nicméně pokud by efekt fiskální expanze a apreciace kurzu byl stejnoměrný na posun K a M křivek, vzájemná kompenzace by nevyústila v žádnou změnu – devizové rezervy i důchod by zůstaly na původní úrovni. Jak ale můžeme vidět z tabulky, v období mezi lety 1997 – 1998 docházelo k drobnému poklesu důchodu v rámci důsledků ještě restriktivní politiky, která byla vystřídána fiskální expanzí a s ní i oživení důchodu až v r. 1999. 111
Kromě let 2004 a 2010 - 2011, kdy veřejné výdaje oproti předchozímu roku vždy mírně poklesly. 40
Obrázek č. 14: 1993 – 1997 pohledem fiskální restrikce
K R
M3
Obrázek č. 15: 1999 – 2002 pohledem fiskální expanze
K3
M2
K2
M
Y
R
K2
M
M3
K M2
Y
V dalších letech až do r. 2008 ekonomika rostla, do r. 2002 rostly kromě důchodu i devizové rezervy (viz obrázek č. 15) a celkové saldo platební bilance se tak zlepšovalo. V letech 2002 – 2004 a 2005 – 2008 docházelo kromě růstu důchodu naopak k poklesu devizových rezerv, a tím pádem zhoršování platební bilance – to vše při posilování koruny. Jelikož uvedený model změny fiskálních výdajů nezaručuje výslednou změnu devizových rezerv, jsou obě tyto uskutečněné varianty přijatelné i v rámci modelu. Z hlediska růstu důchodu za současného zlepšování platební bilance by se dalo říci, že by se k tomuto období mohly přiřadit i roky 2010 a 2011. Nicméně v těchto dvou letech nedocházelo k růstu veřejných výdajů, ty dokonce (velmi mírně) poklesly. Další období, které očekávané důsledky modelů nenaplňují, jsou r. 2009 a 2012. V těchto letech – i přesto, že docházelo k růstu veřejných výdajů, naopak nedocházelo k růstu produktu. Příčinou poklesu HDP i přes vyšší veřejné výdaje je projevení následků celosvětové ekonomické krize již i v naší zemi. Nicméně v těchto letech (hlavně v r. 2009) byly zvýšené veřejné výdaje popudem pro stimulaci agregátní poptávky až v důsledku propuknutí ekonomické krize. Dá se konstatovat, že tyto veřejné výdaje se projevily až s určitým zpožděním v dalším roce, a proto v r. 2010 došlo k opětovnému růstu HDP i přes snížení veřejných výdajů. Graficky jdou tato vychýlení znázornit následovně (nicméně následný graf je spíše ilustrativní, jelikož toto znázornění samo o sobě popírá základní principy K-M modelu). Na těchto letech lze tedy vidět určitý nesoulad modelu a skutečnosti, která může (ač za určitého vybočení z běžného ekonomického pochodu, jakým je např. právě ekonomická recese) v realitě nastat.
41
Obrázek č. 16: 2002 – 2004 a 2006 – 2008 pohledem
K3
K2
M
R
Obrázek č. 17: r. 2009 a r. 2012 pohledem změny veřejných výdajů
M3 M2
R
K
K3
K2
M2
M3
M M3 M2
M
K
Y
Y
5.2 Změna devizového kurzu Další možnou změnou, která má na K-M model závažný dopad je změna devizového kurzu. Opět hraje roli, praktikuje-li ekonomika volný či pohyblivý režim kurzu. Uveďme si jako první variantu depreciaci. V Keynesovském pojetí první transmisní kanál předpokládá, že depreciace povede k růstu exportu, jenž povede k růstu devizových rezerv (= zlepšení platební bilance).112 Druhý keynesovský kanál říká, že devalvace prostřednictvím zvýšené cenové hladiny zvýší nominální úrokové sazby, které – prostřednictvím zvýšeného úrokového diferenciálu přilákají větší import zahraničního kapitálu, a tak dojde ke zvýšení devizových rezerv (= zlepšení platební bilance).113 První monetární transmisní kanál devalvace či depreciace se opírá o tvrzení, že po depreciaci a následnému zvýšení cenové hladiny dojde ke zvýšení úrokových měr114 (stejně jako v druhém keynesovském kanálu, nicméně tím tato podobnost končí). Z důvodu vyšší úrokové míry klesá poptávka po penězích a naopak roste poptávka po cenných papírech. V případě, že centrální banka drží konstantní úroveň cenných papírů, nemůže se domácí poptávka plně projevit a musí se logicky někam odsunout – buďto na zahraniční trh cenných papírů nebo se zvýší poptávka po importech. Výsledným efektem je v obou případech zhoršení platební bilance. V tomto ohledu tedy dospěje první monetární transmisní kanál v druhé části k opačnému výsledku nežli keynesovský kanál, který s sebou nese vyšší import kapitálu a 112
Tomšík, 2000, str. 22. Tamtéž. 114 Tamtéž. 113
42
zlepšení platební bilance. Druhý monetární transmisní kanál vyúsťuje v opačné závěry, a tím i výsledek celkového salda platební bilance. Do situace reálného poklesu peněžní zásoby je chod mechanismu stejný jako u prvního monetárního kanálu, nicméně z tohoto pohledu u ekonomických subjektů převáží snaha o opětovné vyrovnání původní výše reálných peněžních zůstatků, což mohou provést buďto poklesem importu či přílivem zahraničního kapitálu115. Jak lze vidět, ač je tento transmisní mechanismus protichůdný ve vztahu k prvnímu, tento pohled s sebou nese naopak stejný „výsledek“ jako první keynesovský transmisní mechanismus – po zvýšení importu kapitálu dojde ke zvýšení devizových rezerv, což platební bilanci zlepší.116 Jelikož byla česká koruna do r. 1997 v režimu pevného měnového kurzu, uveďme si nejprve tento případ, avšak nejprve pro depreciaci kurzu: Depreciace117 posouvá křivku K severovýchodně do polohy K2 a zároveň M křivku jihovýchodně do M2. Do této polohy se dostane skrze první kanál transmisního monetárního mechanismu, kdy díky depreciaci dojde k růstu cenové hladiny, následně i růstu úrokové míry, čímž poklesne poptávka po penězích a vzroste import. V této poloze ale M křivka nezůstane, prostřednictvím druhého kanálu (kdy po růstu cenové hladiny – a tím pádem poklesu reálné peněžní zásoby - poklesne i import a dojde ke zvýšení rezerv) se křivka M severozápadně vrací zpět. Do jaké míry se až dostane bod M2, záleží na tom, který z transmisních kanálů převáží.118 Uvažujme nyní, že převáží první transm. kanál a M2 by se zastavila ještě než „dorazí“ zpět do M1 – v takovém případě je nejen vyšší důchod, ale i devizové rezervy jsou vyšší než v počátečním případě. Ani v tomto bodě není pravděpodobné, že by ekonomické vyrovnávací mechanismy ukončily svou činnost. Vyšší devizové rezervy totiž znamenají nátlak na aprecaci domácí měny – vzhledem k zafixovanému kurzu ale banka musí svými opatřeními posílení měny blokovat jejím prodejem a nákupem deviz. Dle modelového předpokladu by tento proces pokračoval až do situace, při které se dosáhne vnější ekonomické rovnováhy – zde by se M2 dostala až do polohy M3 (= M1). Taková úroveň devizových rezerv by byla shodná se situací před depreciací a platební bilance by se tak nezměnila. Pokud by se křivka M nevrátila do své původní polohy, odpovídalo by to situaci
115
Tomšík, 2000, str. 23. Tomšík, 2000, str. 24. 117 V modelech se obecně většinou pracuje s devalvací, která má ale principiálně naprosto stejný dopad jako depreciace. Jelikož ČR čelila pouze depreciaci, budeme pracovat pouze s ní. 118 Tomšík, 2000, str. 26. 116
43
zlepšení platební bilance. Pokud by naopak intenzita posunu křivky K do K2 nebyla tak silná, platební bilance by se naopak zhoršovala.119 Jelikož ale ČNB čelila v průběhu let 1993 – 1996 apreciačním tlakům, situace se vyvíjela analogicky od výše popsané situace – resp. se zkrátka projevila jinak. Apreciace by měla posunout skrze opačné působení mechanismů K křivku jihozápadně do K2 a M křivku severozápadně postupně do M2 a pak zpět do M3. Do této polohy se dostane především díky poklesu cenové hladiny a následnému poklesu úrokové míry, čímž vzroste poptávka po penězích a sníží se import. V této poloze ale M křivka nezůstane, prostřednictvím poklesu cenové hladiny a tím pádem růstu reálné peněžní zásoby120 vzroste i import a dojde ke snížení devizových rezerv, křivka M se vrací jihovýchodně částečně zpět. Na grafu je prezentováno toto období, při němž nedocházelo k růstu důchodu, ale naopak dokonce k poklesu a zároveň ke zvyšování růstu devizových rezerv – zlepšování platební bilance. Můžeme vidět, že působení transmisních monetárních mechanismů (především prvního) splňuje očekávání. Poté co v r. 1997 Česká republika nastolila režim volného měnového kurzu, vypadala situace až do r. 2001 takto: ČR vykazovala postupné zvyšování tempa růstu HDP souběžně s růstem devizových rezerv – zlepšování platební bilance a to vše za současné depreciace. Modelem by situace byla znázorněna následovně: Z původní polohy by se křivka M posunula jihovýchodně do M2 a zároveň křivka K severovýchodně do K2 (v konečných posunech), avšak nikoliv symetricky, nýbrž K křivka se posune v porovnání s M křivkou výrazněji, což odráží jednak růst produktu a zároveň i zlepšování platební bilance – tak jak je situace znázorněna na obrázku č. 19.121 Následující projevy transmisních mechanismů již nejsou znázorněny, i kdybychom ale pokračování situace uvážili do grafu, došlo by jejich následným vlivem „pouze“ ke zpětným posunům křivek, nicméně důsledky v podobě vyššího produktu a zlepšení platební bilance by byly zachovány.
119
Případ, kdy by se M2 posunula jihozápadně až nad M1 a byl by tak vyšší důchod i devizové rezervy je příliš nerealistický, nemusíme ho tedy brát v potaz. 120 Ačkoliv tomu tak často nemusí být, předpokládejme zde, že se apreciace alespoň částečně promítne do poklesu cen a zvýší se tak reálná peněžní zásoba vedoucí k projevení se druhého monetárního transmisního mechanismu. 121 Tato situace by šla znázornit i jiným způsobem, pokud by měly křivky jiné sklony – pro zjednodušení ale předpokládáme sklony křivek stejné. 44
Obrázek č. 18: 1993 – 1996 pohledem změny měnového kurzu
R
M2
K
Obrázek č. 19: 1997 – 2001 pohledem změny měnového kurzu
K2
R
M3
K2
M
M2
K M
Y
Y
Období let 2002 – 2008 vykazovalo také pozitivní přírůstky důchodu, roky 2002 – 2006 dokonce jejich rostoucí tempo produktu, v letech 2007 – 2008 se tempo začalo zpomalovat, ale pořád bylo v pozitivních hodnotách – to vše za současného klesání devizových rezerv – čili zhoršování salda celkové platební bilance (kromě r. 2005). Již od r. 2002 je pro českou korunu, v podstatě až po současnost, charakteristická (s krátkodobými odchylkami) její apreciace. Tyto roky lze znázornit následujícím způsobem na obrázku č. 20122 Roky 2009 – 2012 již nejsou vzhledem k větší volatilitě kurzu tolik vhodné pro znázornění modelem, nicméně jak můžeme vidět na obrázku č. 13 a v tabulce č. 5.2 - docházelo v tomto celém období ke zlepšování platební bilance, z toho v r. 2009 a 2012 k poklesu důchodu a v dvouletém období 2010 – 2011 naopak k jeho růstu.
Obrázek č. 20: 2002 – 2004, 2006 - 2008
K
R
K2
M
Obrázek č. 21: r. 2009 a r. 2012
M2
R
K
Y 122
K2
M
M2
Y
Graficky jsou znázorněny až celkové (nikoliv poslední) posuny křivek. 45
5.3 Změna peněžní zásoby Teorie kloubící keynesiánský a monetární přístup rozlišuje ještě další modelový případ, kterým je monetární politika centrální banky a s ní související změna peněžní zásoby. Zvyšování růstu peněžní zásoby vyvozuje prostřednictvím K-M modelu jasný následek (nikoliv konečný, pouze první „mezikrok“) praktikování měnové politiky – zvýšení důchodu a zhoršení platební bilance čili pokles devizových rezerv. Tím pádem tak monetární expanze vede ke zhoršení platební bilance. Tato situace nastává následujícím způsobem: Po uvolnění monetární politiky dojde k nerovnovážné situaci na trhu peněz, která by se měla projevit buď zvýšenou poptávkou po importu nebo odlivem přebytečné nabídky peněz do zahraničí.123 Oba zmíněné způsoby zapříčiní pokles devizových rezerv – čili zhoršení platební bilance. V grafu lze tuto situaci znázornit posunutím M křivky jihovýchodně do polohy M2. Pokud země praktikuje pevný měnový kurz, pro křivku M nebude poloha M2 konečná z důvodu pokleslé úrokové míry, která je způsobena měnovou expanzí a tlačí na depreciaci měny. Centrální banka pro zachování pevného kurzu měnu nyní nakupuje a z oběhu ji stahuje. Tato následná měnová restrikce centrální banky zapříčiní opětovné posunutí M2 do polohy M1 - tím pádem i hodnoty důchodu a celkového salda platební bilance by se dostaly do původních hodnot. Praktikuje-li země pohyblivý měnový kurz, po monetární expanzi dojde k depreciaci měny, která v tomto případě není blokována centrální bankou. Depreciace měny posune křivku K severovýchodně a zároveň křivku M ještě o kus dále jihovýchodním směrem. Z této konečné pozice průsečíku křivek a jejich veličin není jisté, zda-li dojde v režimu volně plovoucího kurzu ke zhoršení nebo zlepšení platební bilance, jelikož celková změna devizových rezerv záleží na intenzitě posunů křivek K a M.124 V případě České republiky však devizy v režimu volně pohyblivého kurzu 125 vykazují převážně pozitivní přírůstek.
123
Tomšík, str. 18. Na první pohled by se mohlo zdát, že devizové rezervy spíš poklesnou (dva posuny M křivky směrem dolů oproti jednomu posunu K křivky směrem nahoru), ČR ale tuto úvahu splňovala pouze v letech 2005 – 2008. 125 Výjimkou byl pouze r. 1997, kdy byl opuštěn režim pevného kurzu a r. 2011. 124
46
Obrázek č. 22: Monetární expanze, pevný měnový kurz
R
K
M
M2
Obrázek č. 23: Monetární expanze, volný měnový kurz
R
K
K2
M2
M
M3
Y
Y
V letech 1993 – 1997 byla v ČR uplatňována monetární restrikce (podpořena restrikcí fiskální) – to znamená, že musíme na tuto situaci nahlížet z opačné stránky. Po monetární restrikci musí centrální banka ve snaze udržet kurz intervenovat na devizovém trhu a zabraňovat tak zhodnocení kurzu, které zapříčiňuje zlepšování stavu platební bilance. Centrální banka tak prodejem své vlastní měny provádí měnovou expanzi tlačící na pokles úrokové míry, což způsobuje odliv kapitálu do zahraničí.126 M křivka by se tak posunula z výchozího rovnovážného bodu severozápadně do polohy M2, která znamená zlepšení platební bilance v podobě zvýšení devizových rezerv a zároveň nižší důchod. Teoreticky by poté měl následovat zpětný posun M2 křivky do původní polohy právě po následném prodeji své vlastní měny centrální bankou (na obrázku č. 24 by se tedy poté M2 posunula zpět a nová M3 by se rovnala původní M při celkově nezměněné platební bilanci a velikosti důchodu). V České republice ale v podstatě situace zůstávala při zlepšování platební bilance a poklesu důchodu. Z toho vyplývá, že křivka M zůstávala bez zpětného posunu M křivky do původní polohy, což není v naprostém souladu s předpokládáním. Tuto situaci můžeme vysvětlit tím, že jelikož v důsledku devizových intervencí vznikal tlak na růst peněžní zásoby, centrální banka zvolila jako cestu zabránění negativních důsledků šokového nárůstu cen sterilizaci svých devizových intervencí. 127 V letech 1997 – 2002 docházelo k soustavné depreciaci kurzu a k pozitivnímu zlepšení – resp. kladné změně devizových rezerv. Reálné HDP v těchto letech (kromě r. 1997) ale také rostlo. Jak jsme si uvedli, není jisté k jaké změně platební bilance dojde, nicméně předpokládá se spíše její zhoršení (pokles devizových rezerv) či nulová změna. Znamená to tedy, že 126 127
Situaci s úrokovou mírou lze zaznamenat IS-LM-BP modelem, zde ji uvádíme pouze pro úplnost. Jelikož ČNB raději své operace sterilizovala, nebylo dovoleno úrokové míře tolik poklesnout. 47
v modelovém vyjádření by období 1997 – 2002 odpovídal stav, kde by konečný výsledek byl dán keynesovským pojetím platební bilance. Toto pojetí lze za stanovených podmínek v K-M modelu zakreslit slabším posunem M křivky v porovnání s posunem K křivky směrem severovýchodním, jejíž posun bude znatelnější. Dojde tedy k navýšení jednak devizových rezerv, tak i důchodu – právě tak jak vykazují data monetární politiky.
Obrázek č. 24: 1993 – 1997 pohledem monetární restrikce
R
K
Obrázek č. 25: 1997 – 2002 pohledem monetární expanze
K2
M2 R
M
M
M2
K
Y
Y
Vezmeme-li v úvahu následující roky 2003 – 2012, z obrázku č. 26 lze na vývoji měnového agregátu vidět, že k monetárnímu uvolňování docházelo (ač i minimálnímu jako v letech 2010 a 2011) prakticky celou dobu.128 Zároveň docházelo i k nárůstu důchodu, ke kterému by po monetární expanzi mělo docházet taktéž. V letech 2003-2004 také rostlo HDP České republiky, avšak docházelo i k růstu devizových rezerv. Od pol. r. 2005 až do r. 2008 - kdy byl největší nárůst M2 - dosahoval i růst HDP ČR nejvyšších hodnot, přičemž hodnoty devizových rezerv zároveň klesaly.
128
Mění se pouze výše tempa růstu - ta roste či klesá, nicméně M2 má (v nominálním vyjádření) stále rostoucí tendenci. 48
Obrázek č. 26: Vývoj měnového agregátu M2, roční přírůstek v %
18 16 14 12 10 8
M2
6 4 2 1.9.2012
1.3.2012
1.9.2011
1.3.2011
1.9.2010
1.3.2010
1.9.2009
1.3.2009
1.9.2008
1.3.2008
1.9.2007
1.3.2007
1.9.2006
1.3.2006
1.9.2005
1.3.2005
1.9.2004
1.3.2004
1.9.2003
1.3.2003
0
Zdroj: ČNB. ARAD
Poté co rychlost tempa M2 ustala a začala se snižovat, ani tempo růstu HDP již nevykazovalo tak pozitivní hodnoty, v r. 2009129 dokonce HDP pokleslo o 4,5 %. V dalším roce sice došlo ke zlepšení, nicméně od r. 2010 až do současnosti tempo růstu HDP opět klesá. Devizové rezervy začaly naopak s mírnými výkyvy dlouhodobě růst.
Obrázek č. 27: 2003 – 2004 pohledem monetární expanze
K R
Obrázek č. 28: 2005 – 2008 pohledem monetární expanze
K2 M
M2 M3
K
K2
M
M2
M3
R
[ Z a d ej te ci tá t z
Y
Y
d 129
o Ač převážně následkem ekonomické krize, jejíž dopady se na ČR podepsaly nejvíce právě až v r. 2009. k u m e
49
Jelikož jsou roky 2009 – 2012 více proměnlivé, nejsou z důvodu přehlednosti vyjádřeny modelem.130 Lze konstatovat, že veškerá uváděná období tedy splňují veškeré náležitosti vztahu monetární politiky a důchodu - nikterak se významným způsobem nevychylují od základního uváděného modelu. Společný vztah s devizovými rezervami je již o něco více nestabilní - nicméně jako celek model vykazuje poměrně silnou vypovídací schopnost. Uveďme ještě graf, který ilustruje poměrně těsný vztah mezi vývojem uvolňování peněžní zásoby a velikostí důchodu ekonomiky. Obrázek č. 29: Roční růst agregátu M2 a HDP (v %)
Zdroj: ČNB, ČSÚ
Celkově můžeme říci, že K-M model pro případ monetární expanze je celkově poměrně vhodným modelovým aparátem pro znázornění průběhu vývoje platební bilance ČR a jejích vyrovnávacích mechanismů, jimiž jsou v tomto případě výše devizových rezerv vypovídající o celkovém saldu platební bilance pro celé období od r. 1993 až po období současné. Na závěr si ještě uveďme shrnutí využívaných modelů IS-LM-BP a K-M modelu. Vlivy jednotlivých růstů exogenních proměnných v závislosti na praktikovaném režimu měnového kurzu zobrazuje následující tabulka 5.3.
130
Základní principy jsou představy v minulých letech, které lépe odpovídají uvedeným modelům a zároveň jsou změny proměnných lépe vysvětlitelné, proto od vývoje posledních let v tomto případě upustíme. 50
Tabulka 5.3: Srovnání vlivů růstu exogenních proměnných IS-LM-BP a K-M modelu
Pevný měnový kurz
Veličina
IS-LM-BP
Důchod Platební bilance
Expanzivní monetární politika nezměněno nezměneno
Expanzivní fiskální politika
Depreciace měnového kursu
Růst Zůstává v rovnováze růst nejasný dopad Nejasný dopad/zhoršení Růst
růst Zůstává v rovnováze růst zlepšení Nezměněno/zlepše ní Zůstává v rovnováze Depreciace měnového kursu
K-M : Okamžitá změna K-M : Změna v dlouhém období
Důchod Platební bilance Důchod
růst zhoršení nezměněno
Platební bilance
nezměněno
Pohybliý měnový kurz
Veličina
Expanzivní fiskální politika
IS-LM-BP
Důchod Platební bilance
Expanzivní monetární politika Růst nezměneno
K-M: Okamžitá změna K-M: Změna ve dlouhém období
Důchod Platební bilance Důchod Platební bilance
růst zhoršení růst Zhoršení/nezměn ěno
růst nejasný dopad nezměněno Nejasný dopad
Nezměněno nezměněno
Pokles Zůstává v rovnováze růst zlepšení Pokles zlepšení
Zdroj: Tomšík, 2000, str. 29, vlastní úprava
Jak můžeme vidět, IS-LM-BP a K-M model dochází v některých případech změny vnějších proměnných na vnější ekonomickou rovnováhu k rozdílným závěrům. Tyto odlišnosti jsou dány především růzností pohledu modelů, přičemž IS-LM-BP model (a v něm křivka BP) jsou charakterizovány pouze keynesovským přístupem platební bilance, zatímco K-M model kombinuje oba přístupy, a proto je schopen lépe odhadovat a charakterizovat budoucí vývoj ekonomiky na základě změny některých z výše uvedených exogenních proměnných.
51
Závěr V průběhu práce jsme měli možnost shrnout poznatky jednotlivých teorií – resp. vyrovnávacích mechanismů platební bilance. Ukázalo se, že pokud jsou jednotlivé teorie zkoumány – resp. zhodnocovány samostatně - nezaručují vždy naprostý soulad se skutečnými situacemi nastalými za konkrétních podmínek. Velmi důležitou roli hraje zjednodušení modelů a samotných zkoumaných jevů (a souvislostí mezi nimi). Jak je možno vidět ve všech kapitolách, tato zjednodušení - jako je např. neomezená mobilita kapitálu či nulové transakční náklady u IS-LM-BP modelu pak omezují zkoumání pouze na striktně definované situace, při nichž má model dostatečně silnou vypovídací schopnost nebo naopak je vypovídací schopnost modelu mnohem nižší, čím větší aproximace je provedena a čím větší odchylky od ideální situace jsou zanedbány. Nicméně právě proto, že práce staví převážně na výsledcích postavených na zjednodušených předpokladech, neočekával se ve vztahu k datům ČR naprosto dokonalý soulad - a tím pádem se ani nedospělo k nikterak překvapivým závěrům, jakkoli tak na první pohled působit mohou. Co se týká keynesovského přístupu a důchodového mechanismu, nejblíže mu byla Česká republika od svého vzniku až do opuštění pevného měnového kurzu. Nicméně - ač je důchodový mechanismus spjat s fixním měnovým kurzem - r. 1997 nebyl posledním, který se z hlediska důchodového mechanismu dá považovat jako „vhodný“, v celém období od r. 1993 až do r. 2002 byla totiž vypozorována souvislost mezi reálným poklesem HDP a zlepšováním salda obchodní bilance a naopak - je tedy zřejmé, že onu „vhodnost“ můžeme rozšířit na celé zmíněné období. Vzhledem k tomu, že byl v IS-LM-BP (resp. Mundellově-Flemingově) modelu záměrně zaveden předpoklad dokonalé mobility kapitálu, jenž model staví do odlišné roviny, můžeme konstatovat, že takto specifikovaný IS-LM-BP model pro jednotlivé roky vhodný není. Pro jeho věrohodnější soulad s ČR bychom museli upustit od předpokladu dokonalé kapitálové mobility (a nepředpokládat tedy horizontální BP křivku) a nazírat na něj tím pádem celkově odlišným způsobem. Na otázku, zda-li ČR - jakožto země praktikující od r. 1997 volný měnový kurz - splňuje jednoznačně podmínky pro působení kurzového vyrovnávacího mechanismu, nelze odpovědět jednoznačně ano či ne. Marshallovu-Lernerovu podmínku v dlouhém období ČR nicméně prakticky bez výjmek splňuje.
52
Pohled parity kupní síly na datech potvrdil velký vliv transakčních nákladů a neobchodovatelného zboží, nicméně v absolutní verzi se ČR v r. 2011 pohledem Big Mac Indexu přiblížila pravdivosti přístupu ve fungování zákona jediné ceny, když se žádným směrem neodchýlila od dolarové ceny Big Macu - a svým způsobem tak (alespoň pro toto období a pohledem Big Mac Indexu) splňuje podmínku parity kupní síly. Z tohoto individuálního údaje shody nicméně nelze vyvozovat obecné závěry pro stabilní shodu teorie a reality parity kupní síly i v ostatních případech, jelikož je shoda pouze dočasná a pouze pro konkrétní stav. Relativně vhodným aparátem pro znázornění průběhu platební bilance ČR a příbuzných jevů pro celé zkoumané období se jeví K-M model. Největším přínosem je v tomto modelu pravděpodobně ono spojení dvou rozdílných pohledů, které tím pádem dává objektivnější pohled na věc, kdy lze stav – resp. vývoj platební bilance - popsat ze širšího pohledu a obsáhnout jej tak komplexněji než je tomu u modelů jiných. A to nejen po teoretické, ale i po praktické stránce. Konkrétně - nejvěrohodněji se jevila situace fiskální restrikce při fixním měnovém kurzu, kdy se Česká republika ubírala přesně tím směrem, který šlo dle K-M modelu očekávat. Pro opačnou politiku fiskální expanze při volném měnovém kurzu je K-M model také vcelku vhodný, nicméně zejména pro období od r. 2009 již o poznání méně. Při zkoumání z pohledu změny měnového kurzu byl vyvozen téměř stejný závěr silné shody modelu a reality zejména pro období fixního kurzu a o něco nižší vypovídací schopnost pro režim volného měnového kurzu, přičemž nejméně odpovídající jsou opět roky 2009 – 2012. V porovnání režimu měnových kurzů při změnách monetární politiky je na tom lépe naopak kurz volně pohyblivý. Zejména v období let 1997 – 2002 ČR následovala realita předpoklady K-M modelu velmi věrohodně. Nemodelované období 2009 – 2012 i v tomto případě svými výraznými odchylkami
–
resp.
variabilitou zkoumaných proměnných
pouze
potvrdilo svou
„výjimečnost“, na kterou je ale nutno nahlížet s přihlédnutím k faktu, že do tohoto období spadají roky, kdy se ekonomika zotavovala z recese. K-M model je nicméně vhodným ekonomickým aparátem, který je schopen zachytit vývoj platební bilance - společně s informací o tom jak si konkrétní roky naše ekonomika vedla - poměrně věrohodně. To vše již od r. 1993 až do současnosti.
53
Zdroje Publikace:
DURČÁKOVÁ, Jaroslava a MANDEL, Martin.: Mezinárodní finance. 4. aktualizovaná a doplněné vydání. Praha: Management Press, 2010. ISBN 978-807261-221-5.
FRENKEL, Jacob Aharon a JOHNSON, Harry Gordon.: The Monetary Approach to the Balance of Payments. Toronto, University of Toronto Press, 1976. ISBN 0802022200.
FRENKEL, Jacob Aharon a GYLFASON, Thorvaldur a HELLIWELL, John Anthony.: Synthesis of Keynesian and Monetary Approaches to Short-Run Balance of Payments Theory. The Economic Journal, 1980. Vol. 90, No. 359, str. 582-592. ISSN 00130133.
GYLFASON, Thorvaldur.: Does Exchange Rate Policy Matter? European Economic Review, 1978. Vol. 31, str. 375 – 381. ISSN 0014-2921.
HOLMAN, Robert.: Reálný devizový kurs, zákon jediné ceny a teorie parity kupní síly. Finance a úvěr. 1993, č. 1, str. 14 – 24. Dostupné také z: http://journal.fsv.cuni.cz/storage/2155_199301rh.pdf
HOLMAN, Robert.: Reálný devizový kurs, deferencované zboží a neobchodní zboží. Finance a úvěr. 1993, č. 2, str. 58 – 64. Dostupné také z: http://journal.fsv.cuni.cz/storage/2225_199302rh.pdf
HOLMAN, Robert. Makroekonomie. Středně pokročilý kurz. 2. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2010. ISBN 978-80-7119-861-3.
HOLUB, Tomáš. Ceny v českém zahraničním obchodě. Finance a úvěr, 1999, č. 5, str. 253 - 257. ISSN 0015-1920. Dostupné také z: http://journal.fsv.cuni.cz/storage/2455_199905th.pdf
JOHNSON, Harry Gordon.: Furher Essays in Monetary Economics. Allan and Unwin, 1972. ISBN 0043320473.
JOHNSON, Harry Gordon.: The Monetary Approach to the Balance of Payments. A Nontechnical Guide. Journal of Economics. 1977, Vol. 7. ISSN 00130427.
KODERA, Jan a MANDEL, Martin.: Dynamický přístup k monetárnímu vyrovnávacímu procesu obchodní bilance. Finance a úvěr, 1994, č. 11, str. 610 – 619. ISSN 0015-1920. Dostupné také z: http://journal.fsv.cuni.cz/storage/2827_199411jk.pdf 54
KREIDL, Vladimír.: Analýza české importní a exportní poptávky. Finance a úvěr, 1995, č. 12, str. 695-708. ISSN 0015-1920. Dostupné také z: http://journal.fsv.cuni.cz/storage/2962_199512vk.pdf
KRUGMAN, Paul a OBSTFELD, Maurice.: International Economics: Theory and Policy. 5. vydání. Reading Mass.: Addison Wesley Longman, 2010. ISBN 0-32103387-6.
MACHLUP, Fritz.: International Monetary Economics. London, Allen and Urwin Ltd. 1969. ISBN 0-415-31360-0.
MANDEL, Martin a TOMŠÍK, Vladimír.: Monetární ekonomie v malé otevřené ekonomice. Praha: Management Press, 2003. ISBN 80-7261-094-5.
MIČÚCH, Marek.: Vývoj teorie parity kupní síly a rovnovážný měnový kurz. Politická ekonomie, 2009, č. 3, str. 405 – 428. Dostupné také z: http://www.vse.cz/polek/cislo.php?cislo=3&rocnik=2009
PLCHOVÁ, Božena a kol.: Zahraniční ekonomické vztahy České republiky, 2. vyd. Praha: Oeconomica, 2006. ISBN 80-245-1102-9.
TOMŠÍK, Vladimír. Vyrovnávací procesy platební bilance a analýza vývoje zahraničního obchodu České republiky v letech 1993-1998. Studie 1/2000. Praha: Národohospodářský ústav Josefa Hlávky, 2000.
Internetové zdroje:
Big Mac Index 2012. BigMacIndex.org [online]. 2012 [cit. 28. 4. 2013]. Dostupné z: http://bigmacindex.org/2012-big-mac-index.html
Big Mac Index 2011. BigMacIndex.org [online]. 2011 [cit. 28. 4. 2013]. Dostupné z: http://bigmacindex.org/2011-big-mac-index.html
Big Mac Index 2010. BigMacIndex.org [online]. 2010 [cit. 28. 4. 2013]. Dostupné z: http://bigmacindex.org/2010-big-mac-index.html
Big Mac Index 2009. BigMacIndex.org [online]. 2009 [cit. 28. 4. 2013]. Dostupné z: http://bigmacindex.org/2009-big-mac-index.html
ČNB, Zpráva o vývoji platební bilance 2010. ČNB.cz [online] 2010 [cit. 13. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/statistika/platebni_bilance_st at/publikace_pb/zpravy_vyvoj_pb/2010/pb_2010.pdf
55
ČNB, Zpráva o vývoji platební bilance 2009. ČNB.cz [online] 2010 [cit. 13. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/statistika/platebni_bilance_st at/publikace_pb/zpravy_vyvoj_pb/2009/pb_2009.pdf
ČNB, Platební bilance 2008. ČNB.cz [online] 2010 [cit. 13. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/statistika/platebni_bilance_st at/publikace_pb/zpravy_vyvoj_pb/2008/pb_2008.pdf
ČNB, Platební bilance 2007. ČNB.cz [online] 2010 [cit. 13. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/statistika/platebni_bilance_st at/publikace_pb/zpravy_vyvoj_pb/pb_2007.pdf
ČNB, Zpráva o vývoji platební bilance za rok 2006. ČNB.cz [online] 2007 [cit. 13. 3.2013]. Dostupné z: http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/statistika/platebni_bilance_st at/publikace_pb/zpravy_vyvoj_pb/PB_2006_CZ.pdf
ČNB, Zpráva o vývoji platební bilance za rok 2005. ČNB.cz [online] 2006 [cit. 13. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/statistika/platebni_bilance_st at/publikace_pb/zpravy_vyvoj_pb/PB_2005.pdf
ČNB, Zpráva o vývoji platební bilance za rok 2004. ČNB.cz [online] 2006 [cit. 13. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/statistika/platebni_bilance_st at/publikace_pb/zpravy_vyvoj_pb/PB_2004.PDF
ČNB, Zpráva o vývoji platební bilance za rok 2003. ČNB.cz [online] 2005 [cit. 13. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/statistika/platebni_bilance_st at/publikace_pb/zpravy_vyvoj_pb/PB_2003.PDF
ČNB, Zpráva o vývoji platební bilance za rok 2002. ČNB.cz [online] 2005 [cit. 13. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/statistika/platebni_bilance_st at/publikace_pb/zpravy_vyvoj_pb/PB_2002.PDF
56
ČNB, Zpráva o vývoji platební bilance za rok 2001. ČNB.cz [online] 2005 [cit.13. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/statistika/platebni_bilance_st at/publikace_pb/zpravy_vyvoj_pb/C_PB_2001.PDF
ČNB, Zpráva o vývoji platební bilance za rok 2000. ČNB.cz [online] 2005 [cit. 13. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/statistika/platebni_bilance_st at/publikace_pb/zpravy_vyvoj_pb/C_PB_2000.PDF
ČNB, Zpráva o vývoji platební bilance za rok 1999. ČNB.cz [online] 2010 [cit. 13. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/statistika/platebni_bilance_st at/publikace_pb/zpravy_vyvoj_pb/PB_1999_CS.PDF
ČNB, Zpráva o vývoji platební bilance za rok 1998. ČNB.cz [online] 2010 [cit. 13. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/statistika/platebni_bilance_st at/publikace_pb/zpravy_vyvoj_pb/C_PB_1998.PDF
ČNB, Zpráva o inflaci, říjen 1998, ČNB.cz [online]. 2010 [cit. 13. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.cnb.cz/miranda2/export/sites/www.cnb.cz/cs/menova_politika/zpravy_o_in flaci/1998/1998_rijen/download/zoi_1998_rijen.pdf
ČSÚ, Makroekonomické údaje. Průřezové statistiky. CZSO.cz [online]. 2013 [cit. 11. 3. 2013]. Dostupné z: http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/statistiky
KLAUS, Václav. O české ekonomice na počátku roku 2000. Klaus.cz [online]. 2000 [cit. 2 .4. 2013]. Dostupné z: http://www.klaus.cz/clanky/2277
MACH, Petr. Kdy má ČR usilovat o připojení k euro? PetrMach.cz [online]. 2004 [cit. 14. 3. 2013]. Dostupné z: http://petrmach.cz/cze/prispevek.php?ID=130
57
OECD, Purchasing Power Parities. National currency units per US dollar. OECD.org [online]. 2013 [cit. 29. 4. 2013]. Dostupné z: http://www.oecdilibrary.org/economics/oecd-factbook-2013/purchasing-power-parities_factbook2013-table99-en
OECD, Purchasing Power Parities for GDP. National currency units per US dollars. OECD. Org [online]. 2013 [cit. 29. 4. 2013]. Dostupné z: http://www.oecdilibrary.org/sites/ppp-gdp-table-2013-1en/index.html?contentType=&itemId=/content/table/ppp-gdp-table-2013-1en&containerItemId=/content/table/ppp-gdp-table-2013-1en&accessItemIds=&mimeType=text/html
58
