MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sportovních studií Katedra sportovních her
Srovnání mládežnických věkových kategorií ve fotbale žen Bakalářská práce
Vedoucí bakalářské práce: Mgr. Pavel Vacenovský
Vypracoval: Petr Vlachovský 1. roč. TVS-K
Brno, 2009
PROHLÁŠENÍ
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracoval samostatně a použil jen literaturu a jednotlivé prameny uvedené v seznamu použité literatury, která je součástí této bakalářské práce
Souhlasím, aby práce byla uložena v knihovně Fakulty sportovních studií Masarykovy univerzity a byla zpřístupněna ke studijním záležitostem
a
účelům.
…………………………. Petr Vlachovský
Poděkování:
Děkuji svému vedoucímu bakalářské práce Mgr. Pavlovi Vacenovskému za odborné vedení a poskytnuté informace, kterými významně přispěl ke zpracování této bakalářské práce.
OBSAH ÚVOD………………………………………………………………………...6
1. CÍLE A ÚKOLY BAKALÁŘSKÉ PRÁCE………………………...........7 1. 1 Cíle bakalářské práce……………………………………………………7 1. 2 Úkoly bakalářské práce………………………………………………….7 2. ŽENSKÝ FOTBAL V ČESKÉ REPUBLICE…………………………….8 2. 1 Historie fotbalu žen v ČR……………………………………………….8 2. 2 Struktura soutěží žen v ČR……………………………………………...8 2. 3 Postavení naší ženské kopané ve světě………………………………...12 3. MUŽI x ŽENY……………………………………………………………14 3. 1 Obecné rozdíly muži x ženy……………………………………………14 3. 1. 1 Specifika pro ženy………………………………………………...14 3. 1. 2 Trénink žen v nestandardních situacích…………………………..16 3. 2 Anatomické, fyziologické, psychologické a motorické rozdíly ……….17 3. 3 Rozdíl mezi chlapci a dívkami v mladším a středním školním věku…..19 4. CHARAKTERISTIKA VĚKOVÝCH KATEGORIÍ…………………....21 4. 1 Etapy sportovního tréninku žen………………………………………...21 4. 2 Jednotlivé věkové kategorie……………………………………….……22 4. 2. 1 Věková kategorie 10-12 let………………………………………..22 4. 2. 2 Věková kategorie 13-15 let………………………………………..23 4. 2. 3 Věková kategorie 16-19 let………………………………………..23 5. SLOŽKY HERNÍHO VÝKONU………….……………………………...25 5. 1 Pohybová složka……………………………… ………………………..25 5. 1. 1 Člunkový běh 4 x 10 metrů………………………………………..25 5. 1. 2 Absolutní rychlost (běh na 30 metrů)……………………………...27 5. 1. 3 Tapping (15 sekund)……………………………….………………29 5. 1. 4 Skok daleký z místa odrazem snožmo….………………………….31 5. 1. 5 Hluboký předklon…….……………………………………………33 5. 2 Psychická složka………………………………………………………..35 5. 3 Technická složka……………………………………………………….38
5. 4 Taktická složka……………………………………………………..….40 ZÁVĚR………………………………………………………………..…….43 POUŽITÁ LITERATURA……………………………………………..…...44 RESUMÉ
ÚVOD
Fotbal je sportovní, týmová, branková hra a patří na celém světě k nejoblíbenějším sportovním hrám.
Na profesionální úrovni je i faktorem
ekonomickým a politickým, může ale také sloužit jako vhodná forma aktivního odpočinku a zábavy v rámci rekreačních a rekondičních aktivit. S trochou nadsázky můžeme konstatovat, že fotbal je přibližně 4000 let stará hra Za určitý přelom novodobého fotbalu lze považovat vývoj v 18. a především v 19. století v Anglii, která je nazývána kolébkou fotbalu. Ženy se pokoušejí proniknout do fotbalu již dlouhou dobu. Počátky ženského fotbalu spadají až do období před 2. světovou válkou. Byly to pokusy ojedinělé a narážely na nepochopení představitelů fotbalu. Fotbal byl považován a mnohdy ještě je za výhradně mužský sport. U nás se začal hrát ženský fotbal organizovaně od roku 1966. Po první „euforii“ se zájem o ženský fotbal snížil a druhý dech nabírá a v současné době. I přes velký nárůst popularity ženské kopané nejen u nás je stále nedostatek odborných publikací, které by se věnovaly dané problematice tréninku žen. Je to jeden z důvodů proč jsem si vybral dané téma seminární práce. Dalším důvodem je působení u dívčího týmu 1. FC Slovácko U14 v roli hlavního trenéra. Věřím, že čtenářům této bakalářská práce se rozšíří obzor o dívčí kopané. Při přípravě a realizaci práce jsem vycházel z citované odborné literatury, z vědomostí, které jsem získal během studia na Fakultě sportovních studií Masarykovy univerzity, dále z dlouholetých (19 let) hráčských zkušeností a v neposlední řadě jako držitel UEFA A Licence. Je pravdou, že v posledních letech bylo v českém jazyce vydáno minimum literatury týkající se tohoto tématu.
Myslím si však, že mnou použitá literatura neztratila validitu ani
v současné době.
1.
CÍLE A ÚKOLY BAKALÁŘSKÉ PRÁCE
1. 1
CÍLE BAKALÁŘSKÉ PRÁCE
Cílem bakalářské práce je za pomoci dostupné literatury a získaných trenérských zkušeností diferencovat jednotlivé mládežnické kategorie žen pomocí hlavních složek (kondiční, psychická, technická a taktická) sportovního výkonu.
1. 2
ÚKOLY BAKALÁŘSKÉ PRÁCE
1. Prostudovat dostupnou literaturu zabývající se problémem bakalářské práce
2. Systém soutěží žen v České Republice
3. Charakterizovat specifika tréninku žen, srovnání muži x ženy (zaměření na specifika žen v mládežnických kategoriích) 4. Charakterizovat specifika tréninku mládežnických kategorií 5. Zaměřit se na konkrétní rozdíly v jednotlivých kategoriích (U10, U12, U14, U16, U18) • Vybrat vhodné testové baterie, provézt měření a následně jej vyhodnotit • Analyzovat psychické rozdíly v mládežnických kategoriích • Analyzovat technické rozdíly v mládežnických kategoriích • Analyzovat taktické rozdíly v mládežnických kategoriích
2.
ŽENSKÝ FOTBAL V ČESKÉ REPUBLICE
2. 1
HISTORIE
Před padesáti lety téměř nikdo neuvažoval o tom, že by fotbal mohly hrát ženy, natož dívky. Platilo všemi uznávané pravidlo, že fotbal je sport jen pro muže. V průběhu druhé poloviny minulého století se zájem o fotbal dívek a žen zvyšuje, o čemž svědčí rostoucí zájem o zakládání ženských fotbalových klubů, jejich přijetí a ustanovení ženského fotbalu v rámci zemských fotbalových svazů, asociací. Tato snaha byla završena vytvořením ženských fotbalových klubů a jejich
zařazením
do
systému
fotbalového
svazu,
asociace
v rámci
Československého svazu tělesné výchovy (Ferenčíková, 2006).
2. 2
STRUKTURA SOUTĚŽÍ ŽEN V ČR
První soutěže ženské kopané v České republice byly založeny v šedesátých letech minulého století, kdy prvními registrovanými kluby jsou pražská Slávia a Sparta. Významnou událostí sedmdesátých let bylo pořádání velmi populárního ženského fotbalového klání, celorepublikového turnaje „O pohár Mladého světa“. Po rozdělení Československa vzniká Českomoravský fotbalový svaz, který se stává zřizovatelem a organizátorem fotbalových soutěží všech tříd, včetně soutěží žen (Ferenčíková, 2006). Popravdě řečeno dochovaných informací z historie ženského fotbalu u nás je skutečně málo, tudíž se budu spíše věnovat nedávné minulosti a především současné situaci. V porovnání s mužským fotbalem se ženská 1. liga hrála do roku 2006 systémem „play-off“. Podstata hracího systému spočívala v tom, že soupeři hráli vzájemně mezi sebou dvoukolově (doma-venku). Družstva na 1.- 8. místě byla zařazena do turnajového pavouka, kdy spolu hrály dvojice dle umístění ( 1-8, 2-7, …) podle pravidel pohárové soutěže UEFA. Vítězové tohoto čtvrtfinálového kola pokračovali stejným systémem v semifinále a finále. Týmy na 9. -10. místě
spolu sehrály baráž o setrvání v 1. lize. Od sezóny 2008/09 má ženská liga 10 týmů a hraje se klasickým způsobem jako u mužské fotbalové ligy. První ligu žen řídí Komise pro ženský fotbal ČMFS (obrázek č. 1), která je tvořena předsedou, místopředsedou a čtyřmi členy. Předseda je navrhován a volen výkonným výborem ČMFS.
Soutěžní utkání se hrají na hřištích s travnatou
plochou, za podmínek daných příslušným rozpisem soutěže lze hrát též na hřišti s jiným povrchem.
Obrázek č. 1- Schéma řídící komise fotbalu žen
Obrázek č. 2- Schéma soutěží žen v ČR
V soutěžích ČMFS je přihlášeno celkem 118 týmů všech věkových kategorií žen (obrázek č. 2). Z těchto údajů lze usoudit nárůst počtu registrovaných hráček (v roce 2001 bylo registrováno 4000 hráček, v roce 2008 již 15702). Stále rostoucí základna ženského fotbalu je důkazem stoupající popularity. Otázkou zůstává, zda stoupá s popularitou taky kvalita? Co je příčinou toho, že stále nebyl zaznamenán žádný významnější úspěch ve fotbale žen, tak jako ve fotbale mužů? Hráčky přípravky a žákyně mohou nastoupit za družstvo žáků chlapců při dodržení věku chlapeckých kategorií. Ustanovení soutěžního řádu platní pro soutěže mužského fotbalu jsou platná přiměřeně pro soutěže ženského fotbalu. O nastoupení hráče ve vyšší věkové kategorii rozhoduje pouze fotbalový klub. Počet nastoupení v jednom dni není omezen. Kluby jsou povinny vyžádat si písemný souhlas zákonných zástupců hráče s jeho působením ve vyšší věkové kategorii a na požádání ho předložit řídícímu orgánu soutěže. To však není nutné, v případech, kdy v rámci jedné věkové kategorie (přípravka, žáci, dorost) startují mladší za starší. Podobně jakou u soutěží žáků jsou ustanoveny i věkové kategorie
pro dívky: 6-10 let přípravka, 11-14 let žákyně, 15-19 let juniorky, 20 a více ženy. Základní ustanovení pro soutěže žen: utkání se hrají podle pravidel fotbalu; hrací doba je pro ženy 2x45 min., pro juniorku 2x40 min., pro starší žákyně 2x35 min., pro mladší žákyně 2x30 min. (hraje se na půlku hřiště), pro přípravku 2x20 min. V utkání žákyň je povoleno použít ke hře míč, jehož obvod je 62-66 cm a hmotnost činí 340-390 g (Fajfer, 2005). Bohužel ženský fotbal v ČR je vykonáván na ryze amatérské úrovni. A když uvážíme, že fotbal je zábavou hlavně studentek, zřídka pracujících, pak je jasné, v čem je možno vidět problém. Ano, peníze až na prvním místě. A bohužel těch je u ženského fotbalu velmi málo a odráží se to i na podmínkách. Bez ohledu na tento problém se snaží děvčata pracovat poctivě a s plným nasazením. Při motivaci hráček fotbalu hrají oproti mužskému fotbalu zásadní význam úplně jiné hodnoty.
Dalším
problémem
ženského
fotbalu
u
nás
je
nedostatek
kvalifikovaných trenérů nejen u mládežnických kategorií, ale i u prvoligových týmů žen (v roce 2008 jeden trenér s licencí PROFI, 2 trenéři s licencí A, zbytek licence B a C). Reprezentace ČR žen se nikdy neprobojovala na závěrečný turnaj MS či ME. Pokud půjdeme po stopách tohoto jevu, musíme jednoznačně začít u mládeže. I když ženský fotbal zaznamenal za poslední léta obrovský nárůst, tak stále je nedostatek žákovských dívčích týmů (v Čechách 7, na Moravě pouze 3). Díky tomuto nízkému počtu hraje spousta dívek v chlapeckých soutěžích, většinou se jedná o okresní soutěže žáků, kde se jim nedostává potřebné péče. Roli trenérů v těchto klubech plní většinou rodiče a místní nadšenci, nikoliv však vzdělaní trenéři. Je nutné si uvědomit, že právě žákovský věk (mluvíme o tzv. zlatém věku učení fotbalu) je mnohdy pro kariéru hráčky tím klíčovým. Níže uvedený obrázek (obrázek č. 3) nám ukazuje množství hráček zastoupené v jednotlivých kategoriích k 1. 1. 2009.
Obrázek č. 3- Množství hráček zastoupené v jednotlivých kategoriích (k 1.1.2009)
2. 3
POSTAVENÍ NAŠÍ ŽENSKÉ KOPANÉ VE SVĚTĚ
Za největší úspěchy českého ženského fotbalu můžeme považovat probojování se a setrvání v I. výkonnostní divizi Evropy. K 1. 1. 2009 se držíme na 14. místě v Evropě (tabulka č. 1) a na 21. místě ve světě (tabulka č. 2). Slušného evropského úspěchu zaznamenal několikanásobný mistr české ženské ligy, v současnosti nejlepší celek AC Sparta Praha v roce 2005. V tomto roce se dokázaly hráčky tohoto týmu probojovat do závěrečných bojů ligy mistryň UEFA Women´s Cup. Dokázaly odehrát velmi vyrovnané boje s evropskou ligovou elitou.
Tabulka č. 1- Žebříček UEFA (k 1. 1. 2009)
Žebříček UEFA Ženy 1. Německo 2. Švédsko 3. Norsko 4. Francie 5. Dánsko 6. Anglie 14. Česká Republika
Muži 1. Španělsko 2. Německo 3. Nizozemí 4. Itálie 5. Chorvatsko 6. Anglie 11. Česká Republika
Tabulka č. 2- Žebříček FIFA (k 1. 1. 2009)
Žebříček FIFA Ženy 1. USA 2. Německo 3. Brazílie 4. Švédsko 5. Korea DPR 6. Norsko 21. Česká Republika
Muži 1. Španělsko 2. Německo 3. Nizozemí 4. Itálie 5. Brazílie 6. Argentina 11. Česká Republika
3.
MUŽI x ŽENY
3. 1
OBECNÉ ROZDÍLY MEZI MUŽI A ŽENAMI
Obecně lze říci, že fyzické rozdíly mezi muži a ženami začínají od puberty. Vlivem mužských pohlavních hormonů se zvyšuje množství svalové hmoty a tím i svalové síly u mužů. Mohutnost transportní kapacity krve pro kyslík je vzhledem k menší výkonnosti kardiorespirace a vlivem působení ženských pohlavních hormonů u žen menší. Aerobní kapacita při intenzivní činnosti se u žen vyčerpá rychleji, a proto ženy přechází dříve na anaerobní laktátový způsob získávání energie (Havlíčková, 2004). Výkonnost žen je asi o čtvrtinu nižší. Nejvíc je to znát u silových výkonů – dosahuje 50 – 70 % mužských hodnot. V rychlostních a vytrvalostně rychlostních výkonech – 60 – 85 %. Pouze v obratnosti je lepší – 106 %. Obecně lze říci, že trénovaná žena zhruba dosahuje (kromě obratnostních výkonů) hodnot netrénovaných mužů (Havlíčková, 2004).
3. 1. 1
SPECIFIKA PRO ŽENY
Při civilizačním “nepohybu“ však trpí snížením svalové hmoty a síly stejně jako muži, dokonce se dá na základě fyziologických rozdílů s jistotou tvrdit, že jsou postiženy právě více ženy. Jejich hormonální systém díky vylučování menších hodnot testosteronu jim při hypokinetickém způsobu života snižuje šanci vůbec nějaké svaly vyrobit. Posilující začátečnice však vykazují o cca 10% větší přírůstky síly než začátečníci (Klimková, 2005). Hlavní důvod většího relativního přírůstku síly u ženy je vysvětlitelný v rámci adaptačního procesu. Posilování je pro začátečnice úplně novým a nezvyklým podnětem, na který jejich organismus vehementně a rád zareaguje. Ženám posilování dokonce svědčí a mnoho autorů se shoduje v názoru, že ženy potřebují dokonce více posilovat než jejich protějšky. Mužům naopak více schází strečink. Posilováním se zpevní klouby, které mají u žen větší tendenci k uvolnění. To není způsobeno jen menší svalovou silou a
slabšími vazy, ale také menšími kloubními hlavicemi a mělčími kloubními jamkami u žen oproti mužům. Na základě praktických zkušeností lze sestavit pomyslnou hierarchii svalů, které by ženy měly především posilovat: - dolní část břišních svalů a dolní část svalů hýžďových (podsazení pánve) - dolní fixátory lopatek a vnější rotátory pažní kosti (držení a zpevnění zad a ramen) - vzpřimovače hrudní páteře (držení hrudníku) - horní vlákna prsních svalů (zpevnění spojů mezi žebry a hrudní kostí) - hluboké flexory krční páteře (držení hlavy) K tomu, co by se mělo posilovat, je nutno začlenit tendenci většiny žen tvarovat stehna, boky, hýždě a prsa. Některé ženy dále vyžadují tvarovat ramena a paže a nevadí jim, když se svaly do určité míry zviditelní. Jiné cvičenky zase mají obavy, aby jim svaly nenarostly. Tvrdí, že by jim nebylo příjemné, kdyby vypadaly jako vzpěrači nebo kulturisté. Tento strach však postupně ztrácí, když při posilování zjistí, že nárůst svalové hmoty není tak jednoduchý. U některých žen při cvičení naopak dochází k nechtěnému nárůstu svalové hmoty a to hlavně stehenní a hýžďové, a to i přes vysoké počty opakování. Proto se cvičení žen nevyhne jisté typologii, obdobně jako u mužů (Klimková, 2005). Rozdíly se promítají do různých specifik v tréninku žen. V souhrnu to znamená, že ženy jsou hůře „vybaveny“ k rychlostně silové pohybové činnosti (např. skoky, vrhy, hody apod.), a naopak v případě rychlostní a aerobně vytrvalostní činnosti nejsou rozdíly od mužů tak velké (Klimková, 2005). Díky nižšímu těžišti těla mají na rozdíl od mužů větší schopnost zvládat pohybové aktivity, kde základem je rovnováha. Co se týče svalové hmoty, její nárůst v silovém tréninku je nižší než u mužů. Ženy mohou zvětšovat své silové schopnosti, aniž by došlo k výraznému růstu svalové hmoty. Příčinou této skutečnosti je pravděpodobně nižší hladina testosteronu (Klimková, 2005). V technické a taktické přípravě neexistují významnější rozdíly, u žen lze počítat s lepší schopností „vnímat“ rytmus cvičení a s lepší orientací (Klimková, 2005).
V psychologické přípravě ženy většinou potřebují častější komunikaci s trenérem, větší takt, pochopení a důvěru. Osvědčuje se i ve větší míře využívat kladných hodnocení (Klimková, 2005). Sportovní trénink žen by měl být celkově méně namáhavý něž trénink mužů. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem by měla být i strava žen bohatší na větší přísun železa a
kalcia, neboť u
žen je dokázáno zvýšené riziko
osteoporózy (Klimková, 2005). Sportovní výkonnost žen se v posledních letech významným způsobem zvyšuje a jejich výkony se neustále přibližují k mužům. Rozdíl výkonnosti se za posledních 40 let snížil zhruba o 6 % . Zatímco s tréninkem mužů jsou dlouhodobé zkušenosti a existuje i dostatek poznatků, o tréninku žen je podložených informací podstatně méně. Mnohdy se stává, že trénink žen bývá pouhou kopií tréninku mužů. Přitom nerespektování zvláštností obou pohlaví může být příčinou řady problémů (Klimková, 2005).
3. 1. 2
TRÉNINK ŽEN V NESTANDARTNÍCH SITUACÍCH
Fyzická výkonnost bývá více či méně ovlivněna menstruačním cyklem. Bylo dokázáno, že u sportujících dívek se menarche objevuje později. Nadměrný energetický výdej má zřejmě významný vliv na prepubertální stav. Vyšší sportovní výkonnost později dospívajících dívek může být způsobena menšími rozdíly v jejich tělesné stavbě vzhledem k mužům.
Tyto dívky mají delší
končetiny, užší boky a méně tělesného tuku. S výjimkou plavání jsou tyto faktory pro sportovní výkon výhodnější. Menstruace se hlásí několik dní předem nejen změnou psychických stavů, ale také retencí vody, projevujícími se otoky a bolestmi zejména v oblasti podbřišku. Proto není vhodné v tyto dny přetěžovat břišní partie posilováním, dřepy či poskoky. Intenzívní dlouhodobé cvičení žen může způsobit zvýšenou sekreci androgenů (Havlíčková, 2004). V době těhotenství, resp. jeho počátku cvičení mírné až střední intenzity není třeba omezovat. V každém případě by se ale mělo konzultovat s lékařem. Většina žen, která před těhotenstvím cvičila, pokračuje s jistou opatrností ve
stejném režimu jako dosud. Vyřazují se hluboké dřepy a předklony a ostatní cviky namáhající silově břicho a pánevní dno. Naopak mírné posilování břicha spojené s dýcháním se doporučuje. Rovněž tak je vhodné pokračovat v posilování hýžďových svalů. Bez výrazného omezení je možno pokračovat v posilování a tvarování svalů horních končetin a hrudníku.
Ženy by v období těhotenství
samozřejmě neměly závodit, a to i přesto, že by v prvních měsících mohly podávat vyšší výkony. Od 5. měsíce by neměly trénovat vůbec. Po normálním porodu by se měly k cvičení vrátit po šestinedělí, a za půl roku již mohou absolvovat plné tréninkové zatížení (Havlíčková, 2004).
3. 2
ANATOMICKÉ,
FYZIOLOGICKÉ,
PSYCHOLOGICKÉ
A
MOTORICKÉ ROZDÍLY
Odlišnosti tréninku žen a mužů jsou dány genetickými rozdíly anatomické, fyziologické a psychologické povahy, z nich pak plynou pro sport důležité motorické předpoklady.
Anatomické odlišnosti žen od mužů jsou převážně v následujících skutečnostech: - ženy jsou v průměru nižší než muži a v průměru mají i nižší hmotnost těla - mají kratší končetiny - mají užší ramena a širší boky - níže položené těžiště u žen než u mužů, díky tomu lepší stabilita (Votík, 2001) - v dolní části těla mají oproti mužům více tuku, muži mají více tuku naopak v horní polovině těla - svaly žen tvoří cca 30-35% celkové hmotnosti, kdežto u mužů je to asi 40-45 % - procento tuku (u žen středního věku) dosahuje 22 - 26 % hmotnosti těla, u mužů je to asi 14 - 18 % hmotnosti těla (Klimková, 2005) - celkové množství tělesné vody se u žen pohybuje v rozmezí 50 - 60 % celkové hmotnosti, u mužů je to 55 - 65 % - ženy dosahují „kostní“ dospělosti ve věku 17 - 19 let, muži ve věku až 21 - 22 let
- ženy mají asi o 15 % větší podíl pomalu kontrahujících vláken (Klimková, 2005)
Základní fyziologické rozdíly jsou zejména: - ženy mají přibližně o 20 % menší srdce - mají nižší systolický krevní tlak - nižší možnost transportu kyslíku krví - menší objem plic a nižší plicní funkce - přibližně o 18 - 25 % nižší maximální spotřebu kyslíku - asi o 20 % nižší tepový kyslík - asi o 15 % nižší bazální metabolismus - ženy ztrácí železo v důsledku menstruace - mají vyšší toleranci na zvýšenou teplotu (Klimková, 2005)
K psychologickým rozdílům patří zejména: - ženy jsou zpravidla méně agresivní než muži - většinou více citlivé na vnější podněty - role tréninku v jejich případě nemá takovou hodnotu jako u mužů - jsou opatrnější k věcem nebo skutečnostem, které by mohly změnit jejich vzezření
Základní motorické rozdíly: - ženy mají zpravidla větší pohyblivost než muži (Votík, 2001) - vyšší „citlivost“ na vytrvalostní trénink - zvládají lépe činnosti spojené s rovnováhou - mají nižší „citlivost“ na rychlostně silový trénink Zásady rozdílného zatěžování mužů a žen musí vycházet z morfologických a funkčních rozdílů obou pohlaví, které nám ukazuje tabulka č. 3.
Tabulka č. 3- Hlavní morfologické a funkční rozdíly mezi mužem a ženou (Havlíčková, 2004) Ukazatel Výška Hmotnost Procento tuku Hmotnost orgánů (abs.+rel.) Hmotnost kostí (abs.+rel.) Hmotnost svalstva (abs.+rel.) Pánev Končetiny Ramena Počet červených krvinek Svalová síla relativní Svalová síla absolutní Kloubní pohyblivost Svalový tonus Srdeční výkon Tepová frekvence maximální Kapacita plic Ventilační hodnoty Aerobní kapacita (VO2 max) Anaerobní alaktátová kapacita Anaerobní Laktátová kapacita
3. 3
ROZDÍL
MEZI
Ženy nižší nižší vyšší nižší nižší nižší širší a nižší valgózní (do "X") užší nižší stejná menší větší nižší menší stejná, event. vyšší menší nižší menší menší menší
CHLAPCI
A
Muži vyšší vyšší nižší vyšší vyšší vyšší užší a vyšší varózní (do "O") širší vyšší stejná větší menší vyšší větší stejná, event. Nižší větší vyšší větší větší větší
DÍVKAMI
V MLADŠÍM
A
STŘEDNÍM ŠKOLNÍM VĚKU
Je nutné upozornit na některé shodné a zvláště odlišné znaky v ontogenetickém vývoji od 6 do 14 let. Po dobu školního věku, zvláště do 11 roků, neexistují žádné rozdíly, které by výrazně omezovaly fotbal dívek a chlapců společně. Do dovršení 15 let a ukončení základní školy se výchovně vzdělávací proces uskutečňuje společně, fotbal je zahrnut v osnovách pro chlapce i pro dívky. Věkové zákonitosti, etapy, tělesné a psychické rysy jsou podobné zejména do 11 let. Později dochází mezi chlapci a dívkami k rozdílům fyzickým i psychickým, které nazýváme individuálními zvláštnosti (Fajfer, 2005).
V mladším školním věku (prepubescence) jsou změny ve výšce a hmotnosti
vcelku
rovnoměrné.
Rozdíly
mezi
děvčaty
a
chlapci
jsou
nesignifikantní. Změny v pohybové rychlosti a vytrvalosti jsou u obou pohlaví rovnoměrné. Diference v rychlosti začíná ve věku asi 12 let, ve vytrvalosti (běh 12 min.) jsou změny patrné již od 7 let ve prospěch chlapců, větší diferenciace začíná přibližně ve věku 11 až 12 let, kdy chlapci výkonnost zvyšují, kdežto u dívek s přibývajícím věkem stagnuje i klesá. Ve skoku dalekém z místa mají obě pohlaví podobné výkony až do 13 roku, poté u chlapců výrazně stoupá (Fajfer, 2005). Ve středním školním věku 10/11-14/15 zaznamenáváme progresivní růst. V důsledku dřívějšího nástupu pubescence u dívek je jejich tělesná výška v rozmezí 11-13 let vyšší než u chlapců. V konci období mají již chlapci signifikantně vyšší tělesnou hmotnost i výšku. Ve všech pohybových schopnostech se rozdíly ve výkonnosti z hlediska pohlaví prohlubují. Stimulace aerobní vytrvalosti u chlapců je progresivnější, obdobné trendy můžeme sledovat i u rychlostních schopností. V explozivní a dynamické síle vzrůstá u chlapců v obou ukazatelích výkonnost progresivně. V pozdějších létech však u děvčat, s výjimkou explozivní a dynamické síly, tělesná výkonnost stagnuje, nebo mírně klesá. U chlapců vlivem nárůstu svalové hmoty (vyššího napětí svalů) dochází ke snížení pohyblivosti v kloubech (ramenních, kyčelních, páteře). U chlapců je psychika soustředěna na rozvoj svalstva, zdraví, rozvoj pohybových schopností a dovedností. U dívek je pozornost distribuována odlišně. Mladší dívky koncentrují pozornost na postavu a držení těla, zdraví. Starší dívky, studentky na postavu a tělesnou hmotnost.
4.
CHARAKTERISTIKA VĚKOVÝCH KATEGORIÍ
4. 1
ETAPY SPORTOVNÍHO TRÉNINKU ŽEN
a/ etapa sportovní předpřípravy dívek (6-10 let) – cílem této etapy je vytvořit u dívek vztah ke sportu, návyk na pravidelnou činnost a měly by zvládat co největší množství pohybových dovedností a základů techniky. Ve fotbalovém tréninku převažuje nácvik a v něm osvojování pohybových a herních dovedností.(Votík, 2001) Trenéři by měli preferovat zábavu před vítězstvím. Vzhledem k tomu, že u dívek v tomto věku rychle klesá soustředěnost, je třeba často měnit obsah tréninkové jednotky. Pestrost je skutečně velmi důležitá. Měly by převládat spíše pohybové a průpravné hry, doplňované dle potřeby průpravnými cvičeními 1. typu (Perič, 2008).
b/ etapa základního a specializovaného tréninku (11-14 let) – cílem je zvládnutí základů techniky a taktiky a dále pak je charakteristický přechod od všestrannosti ke zdůrazněné specializaci. Zdokonalují se ty pohybové schopnosti a dovednosti, které jsou bezprostředním obsahem individuálního a týmového herního výkonu (Votík, 2001). Měli bychom především podporovat utváření správných návyků – jak tréninkových, hygienických, stravovacích, tak i třeba hru „fair-play“ při soutěžení i v životě. Tudíž rozvíjíme osobnost děvčete a její trvalý vztah k tréninku. Postupně můžeme taktéž zvyšovat tréninkové zatížení, můžeme prodloužit dobu trvání tréninkových jednotek, zvýšit jejich počet v týdnu atd. Specifickým fenoménem je v této etapě u dívek nástup puberty. Praxe ukazuje, že je to pro dívky fotbalistky velmi problematické období a trenér by měl být v tomto období velkým motivátorem. Měl by sledovat chuť do tréninku, vytvářet dobrou náladu a atmosféru v týmu, tréninky by měly být pestré a zábavné (Perič, 2008).
c// etapa tréninku maximální sportovní výkonnosti (15-18 let) – tato etapa se týká dívek velmi houževnatých a talentovaných a prioritou je dosahování maximální
sportovní výkonnosti. Zatížení v tréninku dosahuje maximálních hranic, a proto velkou pozornost je třeba věnovat regeneraci (Votík, 2001). Dívky této věkové kategorie již bývají velmi platnými hráčkami startujícími v týmech 1. ženské ligy.
4. 2
JEDNOTLIVÉ VĚKOVÉ KATEGORIE
4. 2. 1 VĚKOVÁ KATEGORIE 10-12 LET
Věkové období od 10 do 12 let můžeme označit jako předpubertální etapu. Značného stupně rozvoje dosahuje pohybová koordinace, reakční doba je téměř stejná jako u dospělých, významné je toto období také pro rozvoj rychlostních schopností, především frekvence pohybů (Votík, 2001). Toto období je považováno za nejpříznivější věk pro motorický vývoj. Nazývá se také často „zlatým věkem motoriky“, který je charakteristický právě rychlým učením novým pohybům. V podstatě stačí dokonalá ukázka a děti jsou schopny nový pohyb udělat napoprvé, popř. po několika málo pokusech. Nové pohybové dovednosti jsou lehce a rychle zvládány, ale mohou mít malou trvalost, při méně častém opakování jsou opět rychle zapomenuty (Perič, 2008). Mezi 9-11 rokem je možno dosáhnout poměrně značného přírůstku svalové síly, preferujeme rozvoj dynamické a explozivní silové schopnosti (Votík, 2001). Velmi důležitá je i krátká doba, po kterou je cvičenec schopen se koncentrovat. Ta trvá přibližně 4-5 minut, poté nastává útlum a roztěkanost (Perič, 2008). V oblasti psychiky dochází postupně k diferenciaci zájmů. Zvýrazňuje se úsilí po samostatnosti, sportovci jsou většinou iniciativnější, ale také narůstá jejich kritičnost. Záporné hodnocení může vyvolat nedůvěru ve vlastní síly a naopak přehnaná pochvala přehnanou neodpovídající
sebedůvěru.
V každém
případě
v jednání
nutno
volit
diferencovaný přístup, brát v úvahu rozdíl mezi kalendářním a biologickým věkem (Votík, 2001).
4. 2. 2 VĚKOVÁ KATEGORIE 13-15 LET
Pro tuto věkovou kategorii je charakteristický rychlý, často až prudký růst, zejména končetin a vývoj svalstva. Růst se neprojevuje na celém organismu rovnoměrně. Končetiny rostou rychleji než trup a růst do výšky je intenzivnější než do šířky. Pubertální dítě je tak „samá ruka, samá noha“. Nerovnoměrnost vývojových změn se projevuje špatnou pohybovou koordinací a psychickou nevyrovnaností. Po stránce rozumové se dále rozšiřují obzory, objevují se znaky logického a abstraktního chápání, rozvíjí se paměť. Soustředěnost na dané cvičení již delší dobu, typická bývá však náladovost dítěte (Perič, 2008). Maximálně do 14-15 roku narůstá rychlost frekvence pohybů, pak stagnuje nebo se zpomaluje. Zlepšuje se ohebnost a kloubní pohyblivost. Nastupující rozvoj svalstva je předpokladem pro další rozvoj silových schopností včetně silové vytrvalosti (Votík, 2001). Děti mají tendenci k napodobování- vytváření idolů- a i toto je třeba využít při citlivém vedení a v každém případě je vhodné při jednání s nimi volit diferencovaný přístup (Perič, 2008).
4. 2. 3 VĚKOVÁ KATEGORIE 16-19 LET
Je poslední vývojovou fází mezi dětstvím a dospělostí. Postupně se obnovuje soulad mezi jednotlivými funkčními systémy organismu, dochází k odeznění prepubertálních změn a ke zpomalení tempa růstu. Zvláště v začátku dorosteneckého věku zůstávají hráči psychicky labilnější až vznětlivý, někdy náladový i nekritičtí. Postupně dorostenci dosahují biologické dospělosti, ale v chování a jednání se projevuje menší množství životních zkušeností. Jsou už schopni nést větší zodpovědnost za své jednání, projevuje se snaha po nezávislosti a originalitě. V tomto věkovém období dosahuje nejvyšší úrovně koordinace pohybů, dochází k výraznému nárůstu svalové síly, zlepšují se rychlostní schopnosti i díky zvyšování silových schopností dolních končetin. Maximum předpokladu k dlouhodobé vytrvalosti a zlepšování schopnosti pracovat při zatížení rychlostně vytrvalostního charakteru doprovázeném tvorbou laktátu.
Respektován je trenér s přirozenou autoritou se smyslem pro spravedlnost a s taktním, ale rozhodným jednáním. Mohou se objevit problémy s životosprávou a absencemi na trénincích i v souvislosti se vztahy k opačnému pohlaví. Ve věku 17-19 let se obsah a struktura tréninku již prakticky neliší od tréninku dospělých. Z hlediska fotbalové výkonnosti je možné u talentovaných jedinců závěrečný úsek tohoto období považovat za začátek etapy maximálních výkonů (Votík, 2001).
5.
SLOŽKY HERNÍHO VÝKONU
5. 1
POHYBOVÁ SLOŽKA
Zvolili jsme 5 testových baterií. Měření jsme prováděli na hráčkách prvoligových týmů 1. FC Slovácko. Z každé věkové kategorie uvádíme pro srovnání ukazatele tří hráček, které dosáhli nejlepších výsledků. Testování proběhlo v zimním přechodném období v hale. Hráčky byly rozcvičeny a řádně zahřáté. Jelikož se jedná o naměřené číselné údaje, tak jsme věkové kategorie diferencovaly po ročnících.
5. 1. 1 ČLUNKOVÝ BĚH 4 x 10 m
Charakteristika: test běžecké rychlostní schopnosti se změnou směru, z části také obratnostních dispozic. Zařízení: dvě mety, nejvýše 20 cm vysoké ve vzdálenosti 10 m od sebe, stopky (s přesností 0,01 s). Provedení: TO zaujme postavení na startu (polovysoké), na signál vybíhá vpřed k metě, tuto obíhá, vrací se k metě na startu, kterou obíhá tak, aby proběhnutá dráha mezi druhým a třetím úsekem tvořila osmičku. Na konci třetího úseku již metu neobíhá, pouze se jí dotkne rukou a co nejkratší cestou se vrací do cíle. Cílové mety se TO povinně opět dotkne mety. Hodnocení a záznam: hodnotí se čas po oběhnutí čtyř úseků, stopky se zastavují, jakmile se TO dotkne rukou mety v cíli. Pravidla: každá TO si volně proběhne celou dráhu na zkoušku. Povinně se provádějí dva pokusy, mezi pokusy se doporučuje 5 minut odpočinek (Fajfer, 2005).
Tabulka č. 4- Výsledky člunkového běhu 4 x 10 m Člunkový běh 4 x 10 m Hráč č. Ročník Výkon (s) 1990 11,00 1 1990 11,75 2 1990 10,53 3 1991 10,59 4 1991 11,72 5 1992 10,94 6 1992 11,03 7 1993 10,84 8 1993 10,69 9 1993 10,78 10 1994 11,09 11 1994 11,50 12 1994 11,22 13 1995 11,91 14 1995 11,12 15 1995 11,66 16 1996 12,19 17 1996 11,50 18 1996 12,19 19 1997 11,07 20 1997 12,28 21 1997 11,72 22 1998 12,07 23 1998 12,34 24 1998 12,06 25
Průměr 11,09
11,16 10,99
10,77
11,27
11,56
11,96
11,69
12,16
Shrnutí: Pro starší ročníky (90, 91, 92, 93- hráčky v dorosteneckém věku) neplatilo čím starší tím lepší výsledek testu. Potvrdilo se, že rychlost je dána podílem bílých a červených vláken a jen těžko se dá ovlivnit. U týmu 1. FC Slovácko je silný zejména ročník 1993, který kromě nesporných fotbalových schopností disponuje i výbornými rychlostními předpoklady pro hru. U zbylých ročníků (žákovský věk+ ročník 1998) se setkáváme až na jednu výjimku s postupnými výkonnostními rozdíly. Už při pohledu na somatotyp testovaných se dalo očekávat, kdo bude mít lepší výsledky. Hráčky logicky nebyly jak výškově tak silově srovnané jak tomu bylo u hráček dorosteneckého věku. Musíme také
podotknout, že ne každá hráčka měla vhodnou obuv (některým lehce podkluzovala při obratech). Měřili jsme pomocí stopek s přesností na 0,01 s.
5. 1. 2 ABSOLUTNÍ RYCHLOST (BĚH NA 30 m)
Charakteristika: test lokomoční rychlosti Zařízení: tři mety (první na startovní čáře, druhá 15 metrů od první, třetí 30 metrů od druhé), stopky (s přesností 0,01 s) Provedení: TO zaujme postavení na startu (první meta), rozbíhá se tak aby u druhé mety měl maximální rychlost. Běh končí za úrovní třetí mety. Hodnocení a záznam: hodnotí se čas mezi druhou a třetí metou s přesností 0,01 s. Pravidla: Povinně se provádějí dva pokusy, mezi pokusy se doporučuje 5 minut odpočinek.
Tabulka č. 5- Výsledky testu absolutní rychlosti
Absolutní rychlost (běh na 30 m) Hráč č. Ročník Výkon (s) Průměr 1990 4,06 1 1990 4,47 4,23 2 1990 4,15 3 1991 4,31 4 4,53 1991 4,75 5 1992 4,31 6 4,43 1992 4,54 7 1993 4,16 8 1993 4,38 4,23 9 1993 4,16 10 1994 4,16 11 1994 4,34 4,28 12 1994 4,35 13 1995 4,44 14 4,48 1995 4,38 15 1995 4,63 16 1996 4,81 17 4,72 1996 4,50 18 1996 4,84 19 1997 4,47 20 4,58 1997 4,56 21 1997 4,72 22 1998 5,00 23 1998 4,87 5,00 24 1998 5,12 25
Shrnutí: Test jen potvrdil to, co bylo řečeno při předchozím měření (člunkový běh 4 x 10 m). U dorostenek jsou k vidění různé výkony, u žákovského věku (až na jednu výjimku) platí: čím starší, tím rychlejší. V pozdějších letech však dojde u těchto hráček ke srovnání běžeckých výkonů. Při tomto testu jsme nemuseli brát v potaz klouzavou obuv (hráčky neměly změnu směru, neměly náhlý start a při začátku měření dosahovaly maximální rychlost). Větší odchylky jsme se naopak mohli dopustit při samotném měření stopkami. Není v lidských silách na setinu přesně stopnout daný čas, ideální by byla fotobuňka, která však nebyla
k dispozici. Případnou nepřesnost koriguje skutečnost, že jsme cvičence měřili při dvou provedeních testu, zapsali jsme lepší čas.
5. 1. 3 TAPPING (15 sekund)
Charakteristika: zjišťování frekvenční rychlosti a koordinace dolních končetin. Zařízení: prkénko o rozměrech 20 x 20 cm, připevněné na stěnu tak, aby jeho střed byl ve výši 36 cm od podlahy (nakreslený čtverec na stěnu s vyznačeným bodem uprostřed). Provedení: TO stojí poblíž stěny, čelem k ní. Pohybuje střídavě pravou a levou nohou takto: zvedne nohu ze země, dvakrát se její špičkou dotkne značky upevněné, nakreslené na stěně, pak položí nohu na zem. Totéž opakuje druhou nohou. Dva dotyky stěny jednou nohou jsou hodnoceni bodem. Zaznamenává se počet bodů za 15 s oběma nohama. Hodnocení: do protokolu se zaznamenává počet bodů (Fajfer, 2005).
Tabulka č. 6- Výsledky testu- tapping (15 sekund)
Tapping (15 s) Hráč č. Ročník Výkon (b) 1990 32 1 1990 29 2 1990 31 3 1991 27 4 1991 26 5 1992 28 6 1992 25 7 1993 32 8 1993 24 9 1993 29 10 1994 30 11 1994 26 12 1994 24 13 1995 20 14 1995 28 15 1995 25 16 1996 20 17 1996 20 18 1996 20 19 1997 27 20 1997 18 21 1997 21 22 1998 16 23 1998 19 24 1998 17 25
Průměr 30,67
26,50 26,50
28,33
26,67
24,33
20,00
22,00
17,33
Shrnutí: Z pěti testů největší výkyvy ve výkonech. Můžeme pozorovat výrazný propad ve výkonech u ročníků 96, 97, 98. Za propadem stojí samotné provedení tohoto testu. Z těchto tří ročníků tapping nikdo nikdy neprováděl a zkoušení tohoto pohybu před testem nemohlo stačit ke sladění dolních končetin, celkově ke zvyknutí si na tento pohyb. U starších holek šlo vidět, že už ví, o co se jedná (v minulosti už test absolvovaly) a z celkového hlediska mají za sebou daleko širší škálu obdobných koordinačních cvičení. Dalším důvodem nižší výkonnosti může být umístění čtverce na zeď. Pro hráčky malého vzrůstu (zmiňované tři ročníky)
to znamená, že musí nohu zvedat výše (v koleni téměř pravý úhel) a to je stojí více sil než ty, kterým stačí nohu jen lehce zdvihnout nad zem. Výškový rozdíl činil u některých až 30 cm! Pokud se oddělí tyto dvě vzniklé kategorie, tak můžeme test považovat za plně platný, jelikož vnější podmínky měli hráčky naprosto stejné (přesné měření stopkami, nevýhoda klouzavé obuvi smazána).
5. 1. 4
SKOK DALEKÝ Z MÍSTA ODRAZEM SNOŽMO
Charakteristika: test dynamické, výbušně silové schopnosti dolních končetin. Provedení: TO ze stoje mírně rozkročného odrazem snožmo skočí co nejdále, provádějí se dva pokusy. Hodnocení: hodnotí se délka skoku v cm, zaznamenává se nejlepší ze tří pokusů s přesností 1 cm. Pravidla: je nutné dbát na to, aby odrazová plocha byla zhruba na stejné úrovni s dopadem, měří se poslední stopa dopadu (týká se i dotyku podložky jinou částí těla než chodidlem). Doporučuje se odstup nejméně 2 min. mezi jednotlivými skoky (Fajfer, 2005).
Tabulka č. 7- Výsledky skoku dalekého z místa
Skok daleký z místa (cm) Hráč č. Ročník Výkon (cm) Průměr 1990 192 1 1990 195 197 2 1990 205 3 1991 191 4 182 1991 173 5 1992 220 6 213 1992 205 7 1993 202 8 1993 208 200 9 1993 190 10 1994 205 11 1994 185 195 12 1994 195 13 1995 190 14 187 1995 190 15 1995 180 16 1996 180 17 172 1996 170 18 1996 165 19 1997 190 20 175 1997 150 21 1997 185 22 1998 165 23 1998 145 155 24 1998 155 25
Shrnutí: Poměrně vyrovnané výsledky, kromě ročníku 1998. Tyto hráčky jsou vzrůstově menší postavy než ostatní, navíc cílem tréninků těchto hráček není rozvoj jakékoliv síly. Z toho vyplívají dosažené výkony. Test je pro splnění vnějších podmínek naprosto platný.
5. 1. 5
HLUBOKÝ PŘEDKLON (s dosahováním ve stoji na zvýšené ploše)
Charakteristika: test pohyblivosti trupu /kloubní spojení páteře, částečně i kyčlí, eventuálně ramen ve směru flexe). Zařízení: bedna nebo lavice vysoká 50 cm, široká nejméně 35 cm, k níž je připevněno svislé délkové měřítko nebo měřící zařízení, jehož základ tvoří posuvný jezdec. Na měřítku jsou vyznačeny cm, nulová hodnota je zároveň s úrovní bedny. Pokud TO dosáhne na měřítku pod úroveň bedny, výsledky jsou záporné, pokud dosáhne nad úroveň bedny, výsledky jsou kladné. Provedení: TO zaujme stoj spojný na zvýšené ploše, vzpaží a postupně se předklání. Napnuté prsty rukou při tom sune po délkovém měřítku co nejhlouběji. Nohy v kolenou musí zůstat napnuté, v krajní poloze předklonu je výdrž 2 s. Testování předchází jednoduché standardní rozcvičení. TO je bosá. Napnutí kolen kontroluje examinátor hmatem tak, že drží testovaného za koleno; palec má položený na čéšku kolena, ostatní spojené prsty v podkolení. Pokus s pokrčenými koleny je neplatný, dosažení krajní polohy hmitem se také považuje za neplatné. Test se opakuje dvakrát. Záznam: registrujeme dotyk prostředních prstů na měřidle, údaj zaznamenáváme v celých cm, hodnotíme výsledek lepšího pokusu (hlubšího předklonu), (Fajfer, 2005).
Tabulka č. 8- Výsledky testu kloubní pohyblivosti
Kloubní pohyblivost (cm) Hráč č. Ročník Výkon (cm) Průměr 1990 -15 1 1990 -3 -11 2 1990 -15 3 1991 -14 4 -12 1991 -10 5 1992 0 6 -7,5 1992 -15 7 1993 -11 8 1993 -17 -9,3 9 1993 0 10 1994 -14 11 -12,7 1994 -12 12 1994 -12 13 1995 -2 14 -8,7 1995 -14 15 1995 -10 16 1996 -5 17 -4,7 1996 -4 18 1996 -5 19 1997 -4 20 +3,7 1997 +11 21 1997 -4 22 1998 -3 23 1998 +2 -0,8 24 1998 -1 25
Shrnutí: Potvrdila se vysoká kloubní pohyblivost u dívek na rozdíl od chlapců. Tento test je vysoce individuální, při pohledu na tabulku nelze vypozorovat velké rozdíly mezi danými ročníky. U některých hráček (např. hráčka č. 21 má + 11) jsou určité svalové partie výrazně zkrácené. Jednalo se vždy o hráčky velkého vzrůstu. Zkrácení může být způsobeno i náhlým vzrůstem tělesné výšky, kdy nám dochází k růstu kostí do délky a svaly se tomu za tak krátkou dobu nestačí
přizpůsobit. Naopak u některých měřených hráček možná hypermobilita, která je však pro fotbal zbytečná.
5. 2
PSYCHICKÁ SLOŽKA
Na rozdíl od pohybové složky zde nemůžeme jednoznačně oddělovat jednotlivé věkové kategorie. Každá hráčka je jiná osobnost, v úvahu musíme brát i kalendářní a biologický věk, nastupující pubertu atd. Přesto se vyskytují určité společné znaky pro jednotlivé věkové kategorie, které byly konzultované s trenéry, kteří působí u mládežnických týmů žen několik let. Společně jsme se rozhodli pro následující rozdělení do jednotlivých ročníků, které se netýká pouze hráček klubu 1. FC Slovácko, ale jsou platné pro danou kategorii obecně.
• Ročník 1998 (10 let) Přechod mezi ročníkem 1998 a 1997 se zdá být jako nejvýraznější ze všech věkových kategorií. Hráčky narozené v roce 1998 fotbal berou vyloženě jako zábavu, hru pro pobavení. Jednotlivá cvičení v trénincích provádí s velkým zaujetím a nepřemýšlí nad tím, proč daný cvik je potřebný. V trénincích jsou pozorné a pokud se o něčem baví, tak je to o prováděném pohybovém úkolu, o tom jak to komu jde atd. Velká soutěživost a to nejen při soutěžích, ale také při soubojích 1:1, při nácviku jednotlivých herních činností. Pro trenéra je radost s takovými hráčkami pracovat. Neřeší před ani po tréninku problémy týkající se školy. Fotbal je pro většinu vším. • Ročník 1997 a 1996 (11 a 12 let) Všeobecně platí to co u hráček 1998, objevují se však i některé odlišné prvky. Radost ze hry zůstává, hráčky však o tréninku a o fotbale obecně začínají
přemýšlet (proč cvičíme právě tento druh kličky, přihrávky,…). Při hře se začínají objevovat první náznaky základní taktiky (individuální), na kterou nejsou trenéry před utkáním upozorňovány. Náznaky prvního vzdoru k trenérům (výraz tváře při pokárání), hráčky se mezi sebou začínají bavit o tom, co by se dalo udělat při hře lépe, na hřišti si dokáží lépe vyhovět, poradit si, navzájem se koučovat, ale také si vyčinit za špatnou přihrávku. Soutěživost je opět velká, rozdíly oproti ročníku 1998 jsou v přijetí porážky. Nerady prohrávají, příčinu se někdy snaží hledat jinde než u sebe samotné (rozhodčí, ostatní spoluhráčka, špatné hřiště,,..). Při tréninku někdy nepozorné, pozornost se již odvádí na to, co bude po tréninku, večer, zítra ve škole. Přesto fotbal u nich zůstává smyslem života. • Ročník 1995 a 1994 (13 a 14 let) U hráček této věkové kategorie je potřeba vysoká individualizace. U některých již nastupuje silná puberta, která se na chování výrazně podepisuje. Od trenéra je vyžadován vysoce individuální přístup k jednotlivým hráčkám, neustálá komunikace nejen s nimi, ale i s rodiči je velmi důležitá. Obecně platí, že na trénincích jsou daleko méně pozorné, ne každý trénink je zaujme a i když je trénink sebelepší, tak není zárukou, aby ho hráčka odpracovala tak jak má být (na trénink jde jen proto, že musí, nikoliv však protože se na něj těší). V některých případech je vzdor směrem k trenéru velký, hráčka provádí činnost jen , že musí, nikoliv se zájmem. Objevují se první lásky k opačnému pohlaví, škola jim přijde jako zbytečná. I samotné výkony v jednotlivých zápasech postrádají konstantní úroveň, velké výkonnostní výkyvy.
• Ročník 1993 a 1992 (15 a 16 let) Pro následnou fotbalovou kariéru další klíčové období. U dětí je důležité vytvořit kladný vztah ke sportu, v tomto období je hráčka fotbalu na vážkách zda v činnosti pokračovat. Zmiňme jen několik vnějších příčin, které mají vliv na ukončení kariéry v tak brzkém věku. Jelikož je ženský fotbal stále ve fázi rozvoje
a není tolik dívčích klubů, tak některé hráčky zanechají kariéry kvůli tomu, že nemají kde hrát (nízká koncentrace klubů, dojíždění na tréninky, zápasy). Ne všechny jsou také ochotny přejít do dívčího klubu. Dalším faktorem pro ukončení kariéry můžou být negativní vnější vlivy jako jsou: špatná parta, diskotéky, alkohol, cigarety a také pohodlnost někam chodit. Ve věku 14 let se také podávají přihlášky na střední školu (dám přednost kariéře fotbalové a nebo budu studovat na kvalitní škole). Je to jen nástin problematiky „úmrtnosti“ hráček fotbalu. Pro mnoho sportovkyň může být prvním cílem mládežnická reprezentace do 15 a 17 let. Dostat se do ní není tak těžký úkol jako v chlapeckých kategoriích. Dívky spolu tráví čas nejen na hřišti, ale schází se i mimo něj (např. školní internáty). U dívek pomalu ustupuje puberta, jsou mnohem uvědomělejší a lépe se s nimi pracuje. • Ročník 1991 a 1990 (17 a 18 let) Příprava na přechod do mužstva žen je téměř dokončena. Hráčka je plně vyvinuta jak fyzicky, tak i mentálně, oprošťuje se od „dětské“ citové závislosti na rodičích aj. autoritách (i trenérech) a hledá k nim nový vztah.“Odpoutání se“ jí přidává na sebevědomí a jistotě. Některé z dobrých výkonnostních důvodů jsou přeřazeny do prvního týmu. Může zde také nastat „úmrtnost“ hráček (vysoká škola, práce, výkonnostní důvody).
Shrnutí: Psychická pohoda přímo ovlivňuje tréninkový proces a hlavně výkon v zápase. Každý člověk je jedinečný a vyžaduje individuální přístup trenéra nejen v trénincích, ale i před zápasem , v zápase atd. Nabízí se srovnání s chlapci. Pro dívky zejména v žákovském věku je fotbal vším, hrají ho neustále (nejen na trénincích) a mají ho rády především jako hru samotnou. Nepodléhají vnějším vlivům („móda“ a chování některých mediálně známých hráčů) tak jako kluci. Velkým rozdílem je chování jak v kabině, tak i mimo ni. U chlapců se začínají tvořit skupinky hráčů („silná“ skupina kabinu řídí), dívky drží daleko více při sobě a nečiní jim problémy se mezi sebou kdykoliv bavit. Na hřišti táhnou za jeden provaz.
5. 3
TECHNICKÁ SLOŽKA
Rozdělení do věkových kategorií je hrubšího charakteru. V potaz bereme daleko nižší zájem dívek o fotbal než u chlapců. Konkurence není taková, z čehož plynou různé technické dovednosti. Opět jsme využili cenných rad zkušených trenérů mládeže a následně zvolili rozdělení do věkových kategorií. • Ročník 1998, 1997, 1996 (10, 11, 12 let) Tomuto věku se všeobecně říká „zlatý věk učení fotbalu.“ Z hlediska motorického učení je to nejvhodnější doba pro nácvik a zdokonalování techniky. Podcenit tuto etapu, znamená způsobit nenávratné škody ve vývoji jedince, zvláště talentovaných hráčů pro fotbal. V dalších etapách se to velmi negativně projevuje na vývoji hráče a nedostatky se jen velice těžko odstraňují (Fajfer, 2005). V tréninku se zaměřujeme na individuální činnosti (zdokonalování a stabilizace naučených HČJ)- přihrávky všemi směry, zpracování míče všemi způsoby do různých směrů, střelbu zejména v pokutovém území, odebírání míče všemi způsoby, zachycení přihrávky,… Po zvládnutí vybraných dovedností můžeme zařazovat různé metodicko-organizační formy s cílem výběru místa a změny směru, klamavé pohyby, nácvik a zdokonalování osobních soubojů (1 : 1) k získání míče, jednotlivé metodicko-organizační formy motivovat směrem ke zlepšení herních dovedností tvořivým způsobem, v tomto období činí trénink s míčem asi 70-80 % tréninkového času, proces neustálého opakování (Fajfer, 2005). Výše uvedené HČJ většina hráček zvládá, pokud není pod tlakem. Při samotné hře a hlavně v zápase potřebují na řešení HČJ více času. V zápase proti svým chlapeckým vrstevníkům vynikají fotbalovostí, výsledek mnohdy určí fyzické a silové pojetí u hry chlapeckých družstev.
• Ročník 1995, 1994 (13, 14 let) Toto období završuje trénink v žákovském věku, etapu základního a částečně specializovaného tréninku. Dochází k výrazným změnám v somatickém a psychickém vývoji (puberta). S tímto stavem dochází k některým negativním jevům, které jsou většinou známé. Z hlediska motorického učení je to pokles koordinace (tím i techniky) dříve již upevněných dovedností. Tento stav nelze chápat jako „krizové období“, ale jako určitou specifickou součást vývoje mladého jedince. Trpělivý přístup k osobnosti žáka ze strany trenéra, systematický, odborně vedený trénink může tyto nedostatky z velké části nahradit. Někdy se tento věk nazývá „druhý zlatý věk učení fotbalu“ (Fajfer, 2005). V tréninku se zaměřujeme na opakování zvládnutých dovedností. Postupně je zařazujeme do úvodní a průpravné části tréninkové jednotky, zdokonalování vybraných herních dovedností ve skupinách i individuálně, spojit dohromady všechny faktory výkonu k cíli, atraktivní fotbal , dovednosti zdokonalovat v pohybových řetězcích (2 až 4 složkové), zařazovat metodicko-organizační formy s náročnými úkoly řešení s důrazem na rychlost provedení, rychlosti souhry, diferencovaný trénink pro jednotlivé formace, trénink na stanovištích s různými technickými úkoly (Fajfer, 2005). Hráčky až na malé výjimky ovládají základní techniku (dynamickou a variabilní) za časového a prostorového tlaku, herní situace řeší samostatně, tvořivě, za pomoci spoluhráček, jednotlivé části spojují v celek. Techniku dokáží rozvíjet s taktikou. Díky lepším silovým předpokladům získávají přihrávky a střely na tvrdosti. Běžným jevem se stávají přihrávky na střední vzdálenost vrchním obloukem.
• Ročník 1993, 1992, 1991, 1990 (15, 16, 17, 18 let) Je poslední vývojovou fází mezi dětstvím a dospělostí. Postupně dochází k odeznění pubertálních změn a ke zpomalení tempa růstu. V tomto věkovém období dosahuje nejvyšší úrovně koordinace pohybů (Votík, 2001).
V samotném tréninku ubývá průpravných cvičení, po hráčkách je vyžadováno zvládnutí základní techniky. Vezmeme-li hráčky, které prošly v žákovském věku metodikou všech HČJ, tak nemívají s těmito činnostmi problém. Pokud míč např. při zpracování odskočí, je to většinou díky malé koncentraci na danou herní činnost. V tréninku se hráčky učí pracovat s míčem pod tlakem soupeře, nároky na provádění herních úkonů jsou čím dál větší. Ve věku 17 a 18 let se obsah a struktura tréninku již prakticky neliší od tréninku dospělých.
Shrnutí: Technika je nedílnou součástí herního výkonu. Oproti chlapcům dívky nezaostávají v technickém provedení herní činnosti (zpracování, přihrávka, střelba,…), v čem však vznikají rozdíly je rychlost provedení. Pokud proti sobě hrají česká přední družstva žen, tak hra je velmi líbivá i díky dobře zvládnuté technice.
5. 4
TAKTICKÁ SLOŽKA
Prostudovanou odbornou literaturu (Votík, 2001 a Fajfer, 2005) jsme konzultovali s trenéry mládežnických kategorií. Autoři se zabývají taktikou u chlapeckých týmů. Shodli jsme se, že v této oblasti jsou minimální rozdíly mezi chlapci a dívkami. I z toho vychází následné rozdělení věkových kategorií, které je uvedeno v literatuře. • Ročník 1998 (10 let) Pokud se v tomto věku vůbec taktiky dotýkáme tak jen velmi okrajově. Úkolem tréninkových jednotek je učit zábavnou formou herní činnosti jednotlivce. Při hře a nebo při samotných utkáních se zabýváme jediným taktickým úkolem, kterým je neshlukovat se u míče, udržet se ve svém prostoru. U hráček mladší přípravky je to někdy problém, avšak ve věku 10 let to hráčky bez větších problémů zvládají.
• Ročník 1997, 1998 (11, 12 let) Zde již můžeme o taktice hovořit ve větší míře. Na rozdíl od předchozí věkové kategorie (týmová taktika- neshlukovat se u míče) se věnujeme individuální taktice. Na tréninku se zaměříme na cílené učení základům techniky s cílem učit a zlepšovat individuální taktické jednání, uplatňovat osvojené herní dovednosti v jednotlivých hráčských rolích, musí se učit jak získané základy techniky nejlépe tvořivě využít pod tlakem soupeře ve hře, získat vědomosti k hodnocení IHV. V trénincích zařazujeme průpravné hry na malém i větším územím s výměnou rolí (postů) s určitou vyrovnaností techniky a taktiky (Fajfer, 2005). Hráčky mají většinou zvládnuté dovednosti v souhře skupin do hloubky i do šířky s cílem útočným- střelba na branku, s cílem obranným- konstruktivní odebrání míče a hra skupin v zónové obraně (prolínání, přebírání hráčů), včas a rychle se přemisťovat za míčem v útočné fázi.
• Ročník 1995, 1994 (13, 14 let) Hráčky začínají na trénincích pracovat i individuálně podle předností a nedostatků jednotlivce. Naučené dovednosti a taktické jednání využívat při řešení standardních situací. Spojování náročných taktických jednání , hra na postechspeciální činnost jednotlivce, situační výběr místa, skupinová taktika v obraně a v útoku. Přechod z malého hřiště (hra 8 : 8) na velké (hra 11 : 11). Volíme základní rozestavení 4 : 3 : 3 a jeho obměny, pravidelné rozestavení do hloubky a do šířky, odstraňuje se zbytečné běhání bez míče, jistota ve hře s míčem, specifické úkoly pro hru na jednotlivých postech uvnitř družstva. Komplexní rozvoj taktiky jednotlivce a celého družstva, speciální úkoly nesmí potlačovat vlastní iniciativu a tvořivost jednotlivce, hráčka by měla přicházet sama na své nedostatky a klady (odstraňování a posilování), dochází k posilování herní koheze (Fajfer, 2005).
• Ročník 1993, 1992 (15, 16 let) Variabilita při rozestaveních ve hře, zvládání hry se zónovou obranou (vystupování proti míči, vystavování soupeře do postavení mimo hru, zdvojování,…). Při bránění standardních situací možný přechod na zónové bránění, popřípadě kombinované (záleží také na skladbě mužstva). Hráčky by měli bez větších problémů reagovat na vnější podmínky (povrch hřiště, rozhodčí, pokřiky diváků,…) (Fajfer, 2005). Přizpůsobení taktiky vzhledem k síle soupeře, defenzivní x ofenzivní pojetí hry, důležité znát co tato hra obnáší a v čem jsou její přednosti. • Ročník 1991, 1990 (17, 18 let) Již zažité herní systémy (obranné i útočné), je třeba neustále zdokonalovat. V trénincích dochází ke specializaci hráček na dané posty (rozestavení při herních kombinacích, průpravných hrách a hře samotné). Na zápas se určuje týmová taktika s ohledem na sílu soupeře (upozornění na silné a slabé stránky při hře, na zahrávání standardních situací, na psychiku hráček při nepříznivém vývoji utkání atd.). Možné použít i video a zápas si v následujícím týdnu společně s hráčkami rozebrat. Zmínili jsme, že spousta hráček nastupuje v tomto věku za tým žen a tak by jejich taktické myšlení mělo být na dobré úrovni. V dospělosti díky získaným zkušenostem taktická zralost přirozeně roste.
Shrnutí: V čem dokáže ženský fotbal konkurovat mužskému je rozhodně taktika, myšlení dívek je na stejné úrovni jako u chlapců. Především díky taktické vyspělosti dosahují naše mládežnická mužstva chlapců úspěchů na mezinárodní scéně. Nesmíme však tyto úspěchy přeceňovat, důležité je si uvědomit zda je to správná cesta k úspěchu v mužském fotbale. Náš dívčí fotbal vzhledem ke svému neustálému rozvoji je teprve v začátcích a výrazný úspěch na mezinárodní scéně nezaznamenal.
ZÁVĚR
Cílem této práce bylo porovnat mezi sebou jednotlivé mládežnické kategorie žen ve fotbale. Pro srovnání byly použity 4 základní složky herního výkonu- kondiční, psychická, technická a taktická složka. Obecně ženský fotbal u nás je stále „pole neorané“, neexistuje dostatek odborné literatury. V oblasti kondiční jsme získali spoustu cenných informací (čísel), avšak chybí srovnání s výkonnostními tabulkami žen. U chlapců existují, u žen doposud ne. Krokem dopředu může být vznik trenérsko-metodické komise v roce 2007, jejíž předsedkyní je trenérka dívčího týmu 1. FC Slovácko Jitka Klimková. Jedním z úkolů komise je motorické testování. Cílem tohoto testování je především odhalit silné a slabé stránky hráček a připravit pro ně efektivnější tréninkový plán. Další z mnoha užitků testování je jak kontrola trénovanosti, tak i motivace pro jednotlivé hráčky. Jasně daná pravidla s konkrétními výsledky slouží k porovnání výkonnosti a motivují k sebezlepšování. Je i na nás trenérech, abychom se problematikou tréninku dívek zabývali mnohem hlouběji, testové baterie by se měly stát tradicí. Daleko problematičtější se jeví složka psychická. Zde žádné měření neexistuje. Pravdou však je, že ženská psychika se na celkovém výkonu podílí více než z poloviny. Technika a taktika spolu úzce souvisí a musíme konstatovat, že v nejlepších týmech u nás je na velmi dobré rovni. V neposlední řadě je potřeba vnímat a vhodně reagovat na zpětnou vazbu hráček, neustálá komunikace by měla být jedním ze základních kamenů úspěšné výchovy mládežnické kopané žen.
POUŽITÁ LITERATURA
BUZEK, M. a kol., Trenér fotbalu „A“ UEFA licence (1. díl- obecné kapitoly), 1. vyd. Praha: Olympia, 2007, 324 s., ISBN 978- 80- 7376- 032- 8
FAJFER, Z., Trenér fotbalu mládeže (6- 15 let), 1. vyd. Praha: Olympia, 2005, 152 s., ISBN 80- 7033- 933- 0
FERENČÍKOVÁ, N., Analýza fotbalu žen v ČR, Ústí nad Labem 2006, 44 s.
HAVLÍČKOVÁ, L. a kol., Fyziologie tělesné zátěže I., obecná část, 2. vyd. Praha: Karolinum, 2004, 203 s., ISBN 80- 7184- 875- 1
KLIMKOVÁ, J., Zvláštnosti tréninku dívek a žen (inventář průpravných, herních cvičení a průpravných her pro dívky do 14 let), Olomouc 2005, 26 s.
MARTENS, R., Úspěšný trenér, 1. vyd. Praha: Grada, 2006, 504 s., ISBN 80247- 1011- 0
PERIČ, T., Sportovní příprava dětí, 2. doplněné vyd. Praha: Grada, 2008, 192 s., ISBN 978- 80- 247- 2643- 4
VOTÍK, J., Trenér fotbalu „B“ licence, 1. vyd. Praha: Olympia, 2001, 256 s., ISBN 80- 7033- 598- X
RESUMÉ
Tématem bakalářské práce bylo srovnání mládežnických věkových kategorií ve fotbale žen. Po nastínění fungování fotbalu žen v České Republice jsme se zaměřili na specifika mládežnických kategorií. Využili jsme odborné literatury, jednotlivé rozdíly jsme konzultovali s trenéry dívčích týmů 1. FC Slovácko a také se samotnými hráčkami. Bakalářská práce je určena pro trenéry dívčích týmů, kteří zde najdou vše podstatné o tréninkovém procesu dívek, který má svá specifika a nelze jej sjednotit s tréninkem chlapců.
RESUMÉ
This bachelor thesis deals with comparison of youth age groups of women football. After brief description of women football in Czech Republic we focused on
specificity
of
youth
groups.
We used technical literature, we discussed every single difference with coaches of youth woman’s teams 1.Fc Slovácko and with players as well. This bachelor thesis could come in handy for youth woman’s team coaches who can find it useful as far as practise is considered. Practise of women has specific features and is different from men’s one.