SROVNÁNÍ KRESBY POSTAVY U BOSENSKÝCH A ČESKÝCH DĚTÍ Marek Preiss - Irena Preissová
Úvod Je několik let po válce v Bosně, která svého času měsíce a roky plnila významný čas na televizních obrazovkách. Nyní se zájem téměř vytratil - naši pozornost zaujaly jiné aktuální problémy. Poválečné potíže ekonomické, sociální i psychické však v Bosně nezmizely, naopak - stát prožívá poválečnou krizi a někteří mluví 0 další válce. Zahraniční organizace přestávají mít o Bosnu zájem a tím polevuje 1 množství humanitární pomoci. V této malé studii jsme využili našich cest do Bosny v rámci nadace Člověk v tísni. Během těchto cest se zaměřujeme na psychologickou a lékařskou péči o postižené válkou v Maglaji, asi 130 km severně od Sarajeva. Součástí programu byla v roce 1997 také logopedická terapie. Ta byla prováděná českým logopedem za pomoci tlumočníka a s podporou námi vyškolené místní p s y c h o t e r a p e u t k y . Vzhledem k tomu, že řada dětí má dodnes psychické potíže způsobené válkou, rozhodli jsme se provést malý průzkum kresby se zaměřením na úroveň jemné motoriky, která by podle našeho názoru měla odrážet nedostatek praxe v kresbě v průběhu války a stresu.
Existuje mnoho literatury o dopadu války na prožívání dětí. V této souvislosti se mluví o posttraumatických stresových poruchách (Horowitz et al. 1993, Preiss 1995a,b). Existují také práce zaměřené přímo na Bosnu a Chorvatsko (Drozdek 1997, Bobič 1997, Živčič 1993). P o s t t r a u m a t i c k é stresové poruchy (PTSD) jsou v nemalé míře zastoupeny i v mírově žijící populaci. Soudobá epidemiologická studie v USA uvádí prevalenci 7,8 procent (Kessler et al. 1994). Např. práce Epsteinové (1994) odstartovala velký zájem o transgeneračním efektu holocaustu. Ve studiích PTSD se zkoumá hlavně dlouhodobý dopad na rodinné příslušníky. Projevy PTSD je možné rozdělit do tří skupin: I. Opakované znovuprožívání traumatu ve vzpomínkách, snech. Náhlé zaplavující pocity, že se celá událost opakuje. Intenzivní pocity úzkosti a strachu už při setkání se s něčím, co původní zážitek může připomínat. II. Snaha vyhnout se myšlenkám nebo prožitkům, které se týkají inkriminované události. Snížený zájem o věci, které pro člověka byly dříve důležité, např. koníčky.
Pocity izolovanosti, odtažení od druhých lidí, otupění afektů. Pocity, že život nemá smysl, že není budoucnost. III. Psychosomatické projevy jako poruchy spánku, iritabilita, poruchy pozornosti, nadměrná živost, projevy nadměrné úlekové reakce. Válka na prožívání výrazně působí i mnoho let po ní (Drozdek 1997, Kimberley et al. 1995, Robinson et al. 1994). Podle našich zkušeností z Bosny z let 1994 - 1998 je řada potíží u dětí psychosomatického rázu a tudíž je výrazně ovlivněn také vývoj dítěte ve smyslu regrese a poruch duševní výkonnosti (Preiss 1997). Nalezli jsme také zvýšený výskyt poruch řeči, což přičítáme psychické traumatizaci (Preissová 1998). Kladli jsme si otázku, zda válečná traumata a dlouhodobý stres mohou (kromě nedostatku praxe v kresbě) ovlivnit také výkonové složky psychiky, v našem případě celkovou úroveň kresby. Vycházeli jsem ze zkušeností z řady návštěv z bosenských domácností, kde je díky ekonomické situaci děti nemají možnost kreslit. Nedostatek je všeho - kreslicího náčiní i papíru. Město Maglaj, ležící v severní části střední Bosny, patří k válkou nejzasaženějším místům kraje Zenice. Společně se zničenou infrastrukturou, bytovým fondem a nemocnicemi došlo k psychické traumatizaci obyvatelstva, které přetrvává přes relativní ukončení válečných operací v roce 1994. Psychická traumatizace postihla všechna věková pásma obyvatelstva, od předškolních dětí po staré osoby.
Situace ve zdravotnictví v Maglaji je tristní: všichni dospělí hradí vyšetření u všeobecného lékaře i specialisty (částky kolísají, nejvyšší zjištěná je u očního lékaře - 20 DM za vyšetření). Léky hradí obyvatelé všechny kromě těch, které jsou poskytnuty z humanitárních zdrojů (malá část celkového objemu). Děti do 15 let mají vyšetření zdarma, léky však ne. V řadě rodin jsme se setkali s tím, že rodina, popř. dítě absolvovali akutní vyšetření u lékaře, ale léky si již nekoupili. V této studii jsme vycházeli z našich zkušeností s dětmi s posttraumatickou stresovou poruchou a ze všeho, co jsme v Bosně při práci s dětmi viděli. Domnívali jsme se, že válka zasáhla i všeobecný intelektový vývoj dětí včetně rozvoje řady složek schopností, které se podílí na úspěšném školním výkonu. V této práci jsme se pokusili porovnat kresebný vývoj pomocí testu kresby postavy mezi bosenskými a českými dětmi. Předpokládali jsme, že kresebný vývoj bosenských dětí bude pod úrovní stejně starých pražských dětí. Pokud je nám známo, podobná studie nebyla dosud provedena. Vedlejším produktem této studie je poskytnout bosenským terapeutům pomůcku pro diagnostiku kresebného vývoje bosenských dětí. Test kresby postavy, kterou jsme použili v této studii, je originální úprava verze Goodenaughové a Harrise českými psychology J. Šturmou a M. Vágnerovou. Zkoušku, jak ji většina pedagogů zná, používají čeští psychologové rutinně v určování školní zralosti a při běžném psy-
chodiagnostickém vyšetření především předškolních a mladších školních dětí. Kresba postavy je běžně používána mezi speciálními pedagogy v rámci pedagogické diagnostiky. Samotné děti mají kresbu postavy rády a zpravidla pokynům k administraci s chutí vyhoví.
sledky jsme srovnávali s normativy české Kresby postavy, získanými od 1200 pražských dětí.
Soubor Průměrný věk chlapců (N = 26) byl 7 roků a 3 měsíce, dívek (N = 33) 7 let. Průměrný věk souboru byl 7 let a 1 měsíc. Kresbu postavy jsme zadali skupinově. Celkem jsme vyšetřili 59 dětí (26 chlapců a 33 dívek) ze dvou prvních tříd v bosenském Maglaji (škola „Car").
Metodika Celkem jsme vyšetřili 59 dětí (26 chlapců a 33 dívek) ze dvou prvních tříd v bosenském Maglaji na podzim 1997. Třídy byly vybrány na základě konzultace s ředitelem školy a ochoty třídních učitelů. Nešlo o náhodný výběr. Test kresby postavy byl v české úpravě Šturmy a Vágnerové (1982) administrován skupinově ve spolupráci s třídním učitelem. Cíl studie byl učiteli i dětem prezentován takto: „Rádi bychom věděli, jak hezky umíte kreslit a rádi bychom to porovnali s dětmi z naší země." Zjištěné vý-
Výsledky Základní výsledky ukazuje tab. 1. Výkony chlapců a dívek v bosenském souboru se statisticky významně nelišily v žádném ze skórů, pouze u obsahového skóru je nevýznamný trend (p < 0,09) v neprospěch chlapců. Jak vidíme z porovnání výkonů českých a bosenských dětí, rozdíly ve skórech jsou v neprospěch bosenských dětí.
Tab. 1: Výkony bosenských chlapců a dívek. Obsahový skór
Formální skór
Celkový skór
Chlapci
9,0
9,8
9,3
9,5
18,3
19,4
N = 26
(2,9)
(1,9)
(2,8)
(2,0)
(5,2)
(3,7)
Dívky
9.7
10,5
9,6
9,9
19,4
20,5
N = 33
(2,8)
(1.9)
(3,0)
(23)
(5.6)
(33)
Tučně jsou uvedeny výkony českých dětí stejného průměrného jsou uvedeny hodnoty standardních odchylek.
věku. V závorkách
Při analýze jsme nezjistili statisticky významné rozdíly mezi bosenským souborem a českou normativní skupinou (chlapci O: t = 1,334, F: t = 0,342, C: t = 1,013, dívky O: t = 1,376, F: t = 0,474, C: t = 0,959).
Diskuse Naše studie je omezena tím, že výběr nebyl náhodný a velikost vzorkuje poměrně malá. Přes toto uvedené omezení jsme potěšeni, že bosenské děti dosahují obdobných výsledků jako jejich čeští vrstevníci, tj. ne statisticky signifikantně odlišných. Přesto byly bosenské děti ve všech ukazatelích testu horší než jejich čeští vrstevníci. Zajímavé je, že u bosenských chlapců i dívek byla v průměru horši obsahová část, formální méně. Tento výsledek je možné vysvětlit menší podnětností prostředí během války a po válce. Tento výsledek nemůžeme generál izovat na celou Bosnu, ale pravděpodobně pouze na města a maloměsta. Ve vesnicích, se kterými máme zkušenost, by možná byly naměřené výsledky podstatně slabší (i když v českém manuálu nebyly zjištěny rozdíly mezi městem a venkovem). Zajímavé by bylo srovnání dětí s PTSD a zdravých, ev. podle míry depresivity (Preiss 1997). Mezi kresbami bosenských dětí, kde většina byla odpovídajících věku, se vyskytly i kresby velmi špatné. Při příští návštěvě Maglaje by bylo zajímavé zaměřit se podrobněji na osobní anamnézy těchto dětí, zjistit jejich případný zdravotní deficit. Různé poruchy a vady dětí zařazených do běžných tříd lze očekávat, neboť z našich zkušeností v Bosně naprosto chybí síť speciálně pedagogického školství. Přesto, že bosenské děti budou mít v mnoha směrech život těžší, může nás těšit, že alespoň v této specifické oblasti jsme nenašli horší výsledky.
Závěr 1. Bosenské maloměstské děti dosahují v testu kresby postavy z pohledu speciálního pedagoga nebo psychologa v průměru výsledků horších než jejich čeští vrstevníci, ne však statisticky signifikantně. 2. Domníváme se, že tento efekt není možný generalizovat na celou bosenskou populaci. 3.Válka se všemi důsledky na nedostatek praxe bosenských dětí v různých školních dovednostech (kreslení, čtení, psaní a počítání) neměla v našem souboru vliv na vývoj jemné motoriky v testu kresba postavy. Literatura: BOB1Č, J. - PAVIČEVIČ, L. - DRENOVAC, M.: Somepsychological consequences ofwar imprisonment. Studia Psychologica, 39, 1997, 1, j. 45 - 51. DROZDEK, B.: Follow up study o/concentration camp survivors from Bosnia - Herzegovina three years later. Journal ofNervous and Mental Diseases, 185, 1997, s. 690 - 694. EPSTE1NOVÁ, H: Děti holocaustu. Praha. Volvox Globator 1994. HOROWTTZ M. -FIELD, N. -CLASSEN, C.: Stress Response Syndromes and Their Treatment. In:Handbook of Stress: theoretical and clinical aspects (ed. Leo Goldberger a Shlomo Březnic). New York, 1993. KESSLER, Ä C. - SONNEGA, A. -BROMET, E - HUGHES. ML - NELSON. CH. B.: Posttraumatic stress disorder in the
National Comborbidity study. Archives of GeneralPsychiatry. 52.1995. s. 1048-1060. KIMBERLEY, A. L. - VAILLANT, G E. TORREY. W. C. - ELDER. G. H :A 50year prospective study of the psychological sequelae of World War II Combat. American Journal of Psychiatry, 152. 4. 1995, s. 516- 522. PREISS, M. Celkové shrnuti a hodnocení psychosociálního programu v Maglaji. Rukopis, 1997. PREISS, M.: Posttraumatické stresové poruchy u děti za války v Bosně. Česká a Slovenská Psychiatrie, 1995, 91, 6, s. 361 - 366. PREISS, M.: Psychologické péče o děti postižené válkou v Bosně. Československá psychologie. 1995. 39, 4, s. 241 -243.
PREISSOVÁ, I.: Zpráva o logopedické terapii v Maglaji. Zpráva pro nadaci Člověk v tisni, 1998. ROBINSON, S. RAPAPORT-BAR-SEVER, M. - RAPAPORT, J.: Thepresent state of people who survived the holocaust as children. Acta Psychiatrica Scandinavia 89, 1994, s. 242 - 245. SOLOMON, S. D. - GERR1TY, E. T. MUFF.A. M.: Účinnost léčby posttraumatické stresové poruchy. Přehled zkušenosti. Jama-CS, 1. 1993, 1, s. 47-52. ŠTURMA, J. - VÁGNEROVÁ, M. Kresba postavy. Psychodiagnostické a didaktické testy (T-76), Bratislava 1982. ŽIVIČ, l.: Emotional reactions of children to war stress in Croatia. Journal of American Academy of Child and Adolescent Psychiatry, 32, 1993, 4, s. 709 - 713.
