Srdečně zveme na 20. výročí BTM!

Zpravodaj Brněnské tiskové misie č.117

20 let VOŠST Dorkas

Festival Naděje

Lada Andršová v BTM

Srdečně zveme na 20. výročí BTM! Na straně č. 15 najdete pozvánku určenou k odstřižení a vyvěšení na nástěnky např. ve Vašem společenství.

Misie „mezi ploty“

Na úvod…

„Ale co je světu bláznovstvím, to vyvolil Bůh, aby zahanbil moudré, a co je slabé, vyvolil Bůh, aby zahanbil silné.“ (1. Korintským 1, 27)

Mé paradoxy Abych žil, musel jsem umřít sám sobě… Než chci jít, zastavím se k modlitbě… Když chci volat, musím se ztišit… Mám radost, přestože vypadám smutný… Rostu tím, že se zmenšuji… Slavím vítězství tam, kde prohrávám… A nejsem sám, i když jsem sám…

Jan Matuška: „Rok mého světa“, r. 2000, vyd. Josef Tůma, Modřice (http://tuzka.cz/basne)

ŠKOLNÍ ROK ZAČÍNÁ Ježíš řekl: „Učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorný srdcem.“ Matouš 11,29 Školní budovy ztichlé po dobu dvou prázdninových měsíců náhle ožijí. V první den nového školního roku se před školou shromažďují školáci, opáleni, osvěženi, plni dojmů a zážitků z prázdnin. Je o čem vyprávět kamarádům! Na nový školní rok, a to včetně „prvňáčků“, se někteří těší, druzí k němu přistupují s určitými obavami, úzkostí. Jak to všechno zvládnou? Skončily bezstarostné dny, přichází doba povinností, domácích úkolů, příprav na písemky a zkoušení. Vše, má-li být úspěšně zvládnuto, bude vyžadovat píli i sebezapření. A co pedagogové? Mnozí z nich se těší na děti, těší se na výuku, přinášející dobré výsledky. Jiní zase mají obavy z toho, zda zvládnou potřebnou kázeň a disciplinu u svých žáků. Vždyť situace je rok od roku horší. A co my rodiče? Budeme pro děti stálým vzorem lidí, kteří svůj život plně svěřili Pánu Bohu a usilují o plnění jeho vůle? Ruku na srdce: neztráceli jsme v minulém školním roce nejednou trpělivost s našimi dětmi a nedokázali je usměrnit tak, jak to bylo potřebné? Kdysi mi dala jedna přítelkyně radu, kterou jsem se pak řídila v životě: „Nikdy nepustit dítě z domova do školy bez modlitby.“ Ta rada se osvědčila. My, křesťané, jsme v Boží škole. Máme nejlepšího Učitele, nejkvalitnější učebnici – Bibli. A učivo je stále aktuální a zajímavé. Čemu se máme učit? To Ježíš pověděl naprosto jasně. A tak vám všem přeji jedno jediné: abyste i v tichosti a pokoře obstáli. Možná i na výbornou.

ˇ Blahoprání

Eva Titěrová, redakční rada BTM

Sestra Eva Titěrová se v říjnu dožívá významného životního jubilea 90 let. Široké církevní veřejnosti je známa z více oblastí duchovní služby. Také jako spoluzakladatelka Biblické školy Dorkas v Olomouci, učitelka, překladatelka, publicistka. Řadu let byla též výraznou členkou Redakční rady Brněnské tiskové misie. Sestře Evě Titěrové děkujeme za její podporu práce BTM a do dalších let života jí přejeme hojnost pokoje, radosti a Božího požehnání!

AKČNÍ NABÍDKA KNIHY BÁSNÍ Sbírka „Rok mého světa“ je autorský výbor z díla našeho spolupracovníka Ing. Jana Matušky. Autor s námi spolupracuje od roku 1996 po studiích na VUT v Brně. Jeho básně vycházely ve sbornících Almanach hnutí Studenti pro Krista a také v časopise Ethos. Pro naše odběratele se nám podařilo zajistit výtisky této sbírky básní za akční cenu 40 Kč. Knihu si můžete objednat prostřednictvím naší objednací karty nebo internetových stránek pod kódem K15.

3

Představujeme Vám…

Představujeme Vám…

Vyšší odborná škola sociální a teologická

DORK AS Olomouc

Zatímco Brněnská tisková misie si připomene své 20. výročí až v říjnu t.r., Vyšší odborná škola sociál ní a teologická Dorkas v Olomouci si připomenula stejné výročí již na podzim minulého roku 2011. Při této příležitosti jsme položili několik otázek sestře Evě Titěrové, spoluzakladatelce této školy. Jak jste tehdy v roce 1991 začínali? Vedením církve jsme byli požádáni o založení Biblické školy. Důvěra nás potěšila, ale zároveň na nás dolehla tíha zodpovědnosti za tak nesnadný, náročný úkol. Ale dostali jsme spolu s manželem, ThDr. Pavlem Titěrou, kterému tehdy bylo již 70 let, jistotu Božího povolání k novému úkolu a s ní i odvahu vstoupit do velikého dobrodružství víry. S vděčností musím povědět, že od samého vzniku Biblické školy jsme mohli prožívat stálou Boží pomoc i vše převyšující milosrdenství. Jedním z prvních úkolů bylo nalezení vhodné budovy pro školu. Rozhodli jsme se pro dům, stojící na skalnatém masivu bývalých olomouckých městských hradeb. To byl skutečně „dům na skále“, o kterém hovoří Ježíš ve svém podobenství. Také logo školy, umístěné na čelní stěně auly, znázorňující otevřenou Bibli s křížem uprostřed a slovem z Janova evangelia – Tvoje slovo je pravda – bylo vybráno v touze, aby se studenti Božím slovem upevňovali, nechali formovat a vést. Co bylo záměrem školy? Záměrem školy bylo připravovat absolventy různých typů středních škol s maturitou k náročné práci s lidmi v oblasti sociální, morální a duchovní. Poskytnout našim studentům takové vzdělání, aby pro svou profesi a poslání v naší společnosti byli co nejlépe připraveni, a to jak po stránce odborné, tak i po stránce etického přístupu k zodpovědné a obětavé službě lidem v jejich potřebách. Absolventi odcházeli připravení k činnosti odborných pracovníků sociální či duchovní péče v církevních službách, ale i ve státních, soukromých a dobrovolných organizacích. Obor sociální a teologická činnost byl kombinací, která byla v naší zemi průkopnická. Škola měla od počátku celostátní působnost a také ekumenický charakter.

4

Jak se vytvářel pedagogický sbor? Kromě učitelů z různých církví k němu patřili ti, kteří působili na Univerzitě Palackého v Olomouci nebo jako špičkoví odborníci v různých odvětvích. Vztahy vedení školy s pedagogickým sborem byly vždy na vysoké úrovni. Vyučující velmi oceňovali specifickou atmosféru, která dle jejich vyjádření působila velmi příznivě a motivačně na externí pracovníky. Nejednou jsme byli spolu s manželem tázáni, jakým způsobem se nám podařilo získat tak vynikající pedagogický sbor. Sami jsme byli překvapeni a žasli nad tím, s jakou ochotou a vstřícností jsme se setkali u těch, které jsme požádali o spolupráci. A co vaši studenti? Přicházeli z různých církví, často z velmi rozdílného rodinného prostředí. Soužití na škole nebylo vždy bez mráčků. Nejednou jsme jim spolu s manželem připomínali, že naše škola má poslání nejen vzdělávací, ale také výchovné. Naše úsilí směřovalo k výchově k osobní zodpovědnosti, ohleduplnosti, podřizování se autoritám, taktu, snášenlivosti, osvojení si křesťanského stylu života, zvláště pak u těch, kteří nedlouho před příchodem na školu teprve vstoupili na cestu víry. Mnohé věci, které jsme se studenty prožívali, byly také důvodem naší veliké radosti. Byla to touha studentů po službě lidem, jejich misijní zájem, který se projevoval také péčí o skupinu romských dětí. Věnovali se také hendikepovaným dětem z Dětského centra v Olomouci. Velice nás těšilo, že při svých praxích se osvědčovali jako poctiví křesťané. V hodnocení jejich praxe se objevovalo vysoké ocenění přípravy a přístupu k práci. Jak dlouho jste učila na škole? Mé odpovědi na Vaše otázky se vztahují především k období, kdy jsme spolu s manželem nejen učili, ale především stáli ve vedení školy, a to až do konce července 1997. Pak jsme přešli z interních pracovníků mezi externí. Bydleli jsme v Brně a pravidelně jsme dojížděli do Olomouce na výuku svých předmětů. Od školního roku 1999/2000 jsem dojížděla již sama, protože v té době manžel vážně onemocněl. I v dalším období jsem dojížděla do Olomouce pravidelně, a to až do roku 2007. Považuji to za velikou Boží milost, že jsem takto mohla učit naše studenty až do svých 85 let. Máte ještě dnes nějaký kontakt se školou a studenty? I když v současnosti mé setkávání se studenty nemůže být tak soustavné jako dříve, ani nemohu nějak výrazněji ovlivňovat dění na škole, přece však vnitřní pouto s ní zůstává. Stále je škola předmětem mé vděčnosti i modliteb. Raduji se z toho, že toto dílo z Boží milosti pokračuje. Jsem vděčná za všechny ty, kteří v současné době pracují na škole, vkládají do ní své úsilí i nadšení a slouží svými schopnostmi k dobré úrovni školy. Mým upřímným přáním je, aby Bůh této škole i nadále žehnal a učinil ji požehnáním pro druhé. Děkujeme za rozhovor. Poznámka: více informací o Vyšší odborné škole sociální a teologické – Dorkas najdete na webové stránce www.dorkas.cz.

5

Přečetli jsme za Vás…

FESTIVAL NADĚJE V BUDAPEŠTI

Budapešť zažila ve dnech 1.–3. června 2012 mimořádnou událost. Po 23 letech nezapomenutelné služby Dr. Billyho Grahama v roce 1989 přijel jeho syn Franklin Graham, aby této maďarské metropoli znovu přinesl radostnou zprávu evangelia. Tři večery v budapešťské sportovní aréně Laszlo Pappa navštívilo 36 175 posluchačů. Více než 2700 z nich přišlo na výzvu dopředu, aby vyznali své rozhodnutí následovat Ježíše Krista. Slyšeli nejen kázání Franklina Grahama, ale především hlas Ducha Svatého.

Již několik týdnů před celou akcí bylo možno číst v maďarském tisku články, že Franklin Graham přijíždí do Budapešti ve chvíli, kdy je země ve veliké duchovní nouzi. V samotné Budapešti je mnoho chrámů, kostelů, modliteben, ale v neděli ráno jsou většinou velmi málo navštíveny. Za ateisty se označuje 23% obavytel Maďarska, což je na Evropu poměrně vysoké číslo. Kromě toho odborné výzkumy religiozity uvádějí, že 40–50 % těch, kteří „patří“ k historickým církvím v Maďarsku, vlastně ani v Boha nevěří. Jak řekl Viktor Hamm, ředitel Festivalu, jen sám Bůh ví, kdo vlastně Bohu věří, kdo má živou víru v Krista. Nejen historické církve, ale i další, mnohé evangelikální církve se však spojily ke spolupráci při přípravě Festivalu Naděje. Nakonec to bylo 312 farností a církevních sborů, které se na přípravě podílely. Vyžádala si více než rok plánování, poctivé práce a modliteb. Když se novináři ptali F. Grahama, jestli snad za celou akcí nestojí výrazněji nějaké denominace, odpověděl: „Jsme velice vděční za podporu všech církví. Evangelium tu není jen pro nějakou konkrétní doktrínu, učení či vyznání. Potřeba evangelia sjednocuje všechny církve.“ Jedna členka organizačního týmu uvedla, že uskutečnění Festivalu Naděje právě v tomto roce je v Boží režii, protože v Maďarsku se měnil v návaznosti na změnu ústavy také zákon o církvích. Některé církve dokonce přestaly legálně existovat. Nastalo nemalé napětí, které však paradoxně církve spojilo dohromady. Při příletu – ještě v letadle – se F. Graham modlil: „Bože, prosím Tě, aby mnohé životy byly změněny o tomto víkendu v tomto městě. Já nemohu změnit životy lidí, ale Ty to můžeš učinit skrze své Slovo jedinečným způsobem.“ Bůh tuto modlitbu vyslyšel. Když v létě 1989 kázal v Budapešti Franklinův otec, Dr. Billy Graham, místní obyvatelé říkali: „Bylo to, jakoby andělé sestoupili z nebe na zemi!“ Tehdy se jediného shromáždění na největším budapešťském stadionu účastnilo 110 000 posluchačů, z nichž okolo 35 000 přišlo na výzvu k následování Ježíše Krista kupředu. Jeden z místních farářů, který byl tentokrát mezi posluchači kázání F. Grahama, pak po sobotním večeru řekl: „Andělé jsou zase zpátky!“ Viktor Hamm, ředitel Festivalu Naděje na závěr řekl: „Nejde jen o tento víkend. Služebníci Asociace Billyho Grahama povzbuzovali a mobilizovali církve v Maďarsku po celý rok předtím. I tento Festival byl jen „rukou podanou místním církvím“, které tu po desetiletí zvěstují evangelium. Byl příspěvkem ke sjednocení jejich společného evangelizačního úsilí.“

6

Fejeton… DODÁVKA S SPZ

1 K9

1 325

Rád vyjíždím na evangelizační akce naší Brněnské tiskové misie. Jedna z nich se pod tradičním názvem TRY AND PLAY konala v Kraslicích, na samých hranicích se sousedním Německem. Jel jsem tam již potřetí. Vždycky znovu děkuji Pánu Bohu za to, že naše republika je tak malá. Pokud se neděje nic mimořádného, všude se dostanete autem během několika mála hodin. A tak si to jedu z Prahy na Karlovy Vary. V dlouhém úseku se v pátek vytváří kolona aut, jsem stále někde uprostřed. A přede mnou dodávka. Jede tak, že mi to jde na nervy. Přece ji musím i se svou starou oktávkou předjet! To se nedá vydržet, zvláště když dobře nevidím, co se ve předu děje! Jenže znáte to – vy řidiči! Ve chvíli, když ji chci předjet, zrychlí i ona, potom je souvislá čára zakazující předjíždění. A tak to trvá čtvrthodiny, půl hodiny… Cesta pokračuje. „Přetahujeme se“ a já se pořád dívám na zadní část dodávky. Její SPZtku 1K9 13-25 už znám zpaměti. Mám pokušení vzít do úst několik nehezkých slov… Když ji vidíte tak dlouho před sebou, snad ani nelze si ji nezapamatovat. Prosím Pána Boha o trpělivost. Vždy přece již přes 50 let si opakuji biblický verš: „Kdo věří, nespěchá!“ A pak mi to došlo. Co když mi tím Bůh chce něco říct? Vždyť SPZtku mohu chápat, jako označení veršů z Bible. 1K9 13-25 můžet docela dobře také znamenat: 1. kniha Korintským, 9. kapitola, verše 13-25? Je to citace určité pasáže z Nového zákona. A tak vykřiknu: „Bože děkuji ti! Slibuji Ti, že si ten oddíl hned po příjezdu na místo přečtu!“ Tak jsem také udělal. Po příjezdu otevírám Bibli a nedočkavě čtu. Kromě dalšího také slova: „Když totiž kážu evangelium, nemám být nač hrdý – je to má povinnost a běda mně, kdybych nekázal! Ode všech jsem svobodný, ale všem jsem se vydal jako otrok, abych jich co nejvíce získal. Pro všechny jsem vším, abych jakýmkoli způsobem aspoň některé zachránil. Každý závodník má přísnou sebekázeň – oni to dělají pro věnec, který zvadne, my ale pro ten, který nezvadne.“ A tak jsem musel hned pokleknout a vyznat: „Bože děkuji Ti za to, že máme v naší republice i takové státní poznávací značky na autech, které jsou vlastně citací z Bible. Děkuji Ti za to, že jsi mne laskavě přinutil jet delší dobu za tou dodávkou. Děkuji za to, že ke mně mluvíš různým způsobem i tehdy, když jsem za volantem. Uč mne být stále vnímavější ke Tvému slovu! Uč mne být všem vším, abych jim mohl pomoci k záchraně. Děkuji Ti i za pomalejší řidiče, než jsem já. Amen.“  Jan Titěra

7

Nabídka nových letáčků…

Nabídka nových letáčků…

Podzim 2012

Srdečné přání (DK83)

Životní rozhodnutí – skutečný příběh o víře a odvaze (H133) Letáček přináší příběh, který se odehrál v Rusku v době mezi dvěma světovými válkami. Obyvatelé jedné malé vesnice byli vystaveni těžké zkoušce, ve které se měla osvědčit pevnost jejich víry. Také my jsme vystavováni podobným zkouškám víry, byť ne za tak dramatických okolností. Otázka ale zůstává stejná: zůstaneme věrni, nebo zradíme? (Doporučená cena 3,50 Kč)

Milovat bez podmínek (RT88) Jsme schopni milovat mladé, krásné, inteligentní a veselé lidi, ale těch, kteří nejsou zdraví, krásní, kde by hrozilo, že by nás mohli v něčem obtěžovat, bránit nám v našem pohodlí, těch se straníme. Neplatí to pro mnohé z nás? Zkusme v sobě najít odvahu a s láskou pomoci lidem, kteří skutečnou pomoc potřebují. K tomuto zamyšlení nás vede příběh uvedený v letáčku. (Doporučená cena 2,80 Kč)

NOVINKA – POHLEDNICOVÝ KALENDÁŘ NA ROK 2013 CESTA DO NEBE VEDE PO ZEMI… (K14) Obrázkový kalendář s biblickými verši a aforismy Pavla Kosorina. Obrázky je možné vystřihnout a použít jako pohlednice (13 pohlednic). Formát A5, 12 listů + obálka a kartonový stojánek. Kalendář lze použít jako stolní i nástěnný. (Doporučená cena 35,- Kč)

Často si myslíme, že splněná přání přinesou do našeho života štěstí a spokojenost. Je to však falešná představa… Dvojitá karta formátu A5 s verši žalmu 145 a krátkým zamyšlením. Jedna vnitřní strana je volná na dopsání přání. (Doporučená cena 5, 20 Kč)

Chtěla jsem zemřít (S32) V patnácti jsem poprvé přišla mezi pankáče. Kouřili, pili a brali drogy. Domů jsem začala chodit opilá a párkrát jsem přišla i zfetovaná. Rodiče se kvůli mně velmi trápili, se mnou to však ani nehnulo… Dramatické svědectví Tinky Hyllové končí vyznáním: Ani na chvíli jsem nelitovala, že jsem svůj život dala Kristu. Je to nejlepší rozhodnutí mého života. (Doporučená cena 3,50 Kč) Bůh je naše útočiště. (PT37) Verš ze Žalmu 46, 2 a slova Dietricha Bonhoeffera jsou ujištěním, že Bůh je s námi v každé situaci. (Doporučená cena 2,80 Kč)

Věrné vlaštovky (PN41) Básničku Oldřišky Koudelové doprovází verš z Janova evangelia 13, 35. (Doporučená cena 2,80 Kč)

ZÁLOŽKA PRO DĚTI (PX3) Záložka s biblickým veršem a ilustrací Aleny Lančové. (Dop. cena 0,70 Kč)

PRO ŠKOLÁKY

ROZVRHY HODIN

Doporučená cena za zásilku (včetně poštovného): časopis Nové perspektivy – 16 Kč, časopis + ukázka letáčků – 73 Kč Letáčky jsou neprodejné, zasíláme je za dobrovolný dar.

8

Rekordy zvířecí říše (PX5) Citáty J. A. Komenského (PX12) Nejvýznamnější data české historie

3 Kč (PX14)

9

Představujeme vám…

Lada Andršová a její práce v BTM Navázali jsme spolupráci s Mgr. Ladou Andršovou. Byli bychom rádi, kdyby nastoupila na plný úvazek do BTM. Její hlavní náplní by měla být komunikace s veřejností a vypracování plánu nové strategie. Položili jsme naší mladé kolegyni několik otázek, abychom Vám ji představili.

Můžeš nám povědět něco o sobě? Je mi 28 let, narodila jsem se v křesťanské rodině. Mám šest sester a jednoho bratra. Já jsem čtvrtá v pořadí. Studovala jsem střední pedagogickou školu v Litomyšli. Poté jsem si vybrala bakalářské studium Hudební věda a navazující magisterské studium Management v kultuře na Masarykově univerzitě v Brně. K mým zájmům patří mj. hudba, cestování, organizování, konverzace na duchovní témata a rozhovory s lidmi.

A co Tvoje rodina? Je jistě neobvyklá a prožila jsem v ní svoji největší životní zkoušku. Maminka bojovala 13 let s vážnou nemocí a před pěti lety zemřela. Moje starší sestry se ujaly její role. Když mi bylo 16 let, vdaly se a odešly z domova. Stala jsem se tedy nejstarší dcerou v rodině. Musela jsem začít přemýšlet jak hospodařit a jak budu komunikovat s taťkou o svých představách vedení domácnosti. Nebylo to jednoduché. V této složité situaci mi pomohla dvoutýdenní křesťanská konference, kam jsem jela se svou kamarádkou. Díky duchovním přednáškám a rozhovorům byla posílena moje víra. Proto jsem byla schopna vložit na Boha všechny své starosti. Uvědomila jsem si, že na Ježíše se mohu ve všem spolehnout.

Jistě to nebylo jednoduché ani pro tvého tatínka. Bylo toho na něj opravdu hodně. Musel zabezpečit pět dětí, staral se o mamku, zahradu, dům a přitom chodil do zaměstnání. V nezbytných případech mu pomáhali příbuzní a přátelé z církve. I když měl práce nad hlavu, jsem mu vděčná, že na to nejdůležitější nezapomněl. Trval na tom, abychom se denně scházeli k modlitbám a čtení Božího slova a tím nám dal základ do života. Byla to jediná chvíle dne, kdy jsme se všichni společně sešli a mohli si vyjasnit nedorozumění, která během dne vznikla.

V jaké církvi je vaše rodina zapojena? Naším sborem je Církev bratrská v Náchodě. Zde jsem vyrůstala a byla zapojená do nejrůznějších aktivit. Vedla jsem besídku, hudební skupinku a byla jsem členem týmu vedoucích mládeže.

10

Představujeme vám… Máš nějaké zkušenosti s misií? Již od dětství jsem snila o duchovní službě. V našem společenství i mimo něj jsem zažila nějaké misijní aktivity. Sama s lidmi ráda mluvím o své naději v Kristu, i když to vždy není jednoduché. Při studiích v Brně jsem vyhledala misijní studentské hnutí Studenti pro Krista (SPK, dnes In life), kde jsem se toho o misii naučila asi nejvíce. Zde jsem mohla duchovně růst a vzdělávat se. Byla jsem vedena podle principu učednictví. Učila jsem se, jak hovořit s mladými lidmi o Ježíši především díky tzv. „průzkumům studentských hodnot“. Ve dvojicích jsme navštěvovali pokoje vysokoškolských kolejí a kladli studentům otázky, které se týkaly mj. názorů na existenci Boha a Božství Ježíše Krista.

Děkuji za rozhovor a přejeme hodně Božího požehnání.

Otázky kladl Karel Novák

Lada se svou tetou při prezentaci BTM v CB v Novém Městě nad Metují. Jako dítě Lada ke své tetě chodila na hodiny náboženství a účastnila se jednoho z jejích misijních táborů s dětmi.

S Ladou Andršovou spolupracujeme od dubna 2012. S velkým nasazením se zapojila do akce „Noc kostelů“, prezentace církvím, jednání s novými spolupracovníky atd. Rádi bychom využili její vzdělání v oblasti marketingu, managementu neziskových organizací apod. Bůh plní naše sny, které jsou v souladu s jeho vůlí. A není tomu jinak ani u Lady. Její dětský sen se v současnosti plní, Bůh se přiznal k touze pracovat v misii a její životní cestu nasměroval do BTM. Věříme, že to není náhoda, ale Boží zásah. V BTM jsme udělali krok víry a od 1. září nastupuje Lada na celý úvazek, aniž bychom měli dostatek finančních prostředků na její plat.

Proto prosíme všechny naše odběratele, kteří máte možnost a Pán Bůh vás k tomu vede, o pravidelnou finanční podporu Lady Andršové. Dary můžete zasílat trvalým příkazem na konto BTM: 94532621/0100 na její variabilní symbol: 30000. Děkujeme.

11

Svědectví…

Osobní evangelizace (seriál)…

Bůh mi musel cestu ukázat vícekrát… Ani ve snu by mě nenapadlo, že zrovna já naleznu cestu k Bohu. Narodila jsem se do takové té typické rodiny, kdy tatínek do kuchyně pověsil křížek po své prababičce a maminka kupovala knížky o astrologii a numerologii. Přitom se však oba dva považovali za ateisty. Už jako malá, jsem zjistila, že mám schopnosti, které mě odlišuji od ostatních. Dokázala jsem říci předem, kdy nám zazvoní telefon nebo uhodnout, v které ruce babička schovává čokoládu. Jako puberťačka jsem toho náležitě využívala. Neměla jsem problém pomocí kyvadla uhodnout správné odpovědi v testu. Ostatně téhle (jak jsem poznala později dosti nebezpečné) zábavy byly plné časopisy pro náctileté. Když jsem trošku zmoudřela, začala jsem pomáhat ostatním. Naivně jsem se však považovala za někoho, koho Bůh pověřil, aby pomocí různých esoterických praktik dokázal předpovědět budoucnost nebo upozornit na nemoci. Naštěstí, než jsem mohla napáchat nějakou škodu, Bůh mi ukázal cestu. Začalo to tak, že jsem potkala v práci kolegu, který byl dříve misionářem. Chtěla jsem vědět o Bohu, Ježíši a Bibli co nejvíce a on mi to trpělivě vysvětloval. Důvod? Abych mu dokázala, že se mýlí. Měla jsem přece svého „boha“, toho, jenž hýbe mými virgulemi, když něco žádám. Jenže pak přišla rána z čistého nebe, opustil mě partner, kterého jsem tolik milovala. A v hlubokém zoufalství, že můj „bůh“ nefunguje, jsem se začala modlit k tomu, kterého jsem odsuzovala. K Bohu, o kterém se píše v Bibli. A ono to fungovalo. Zažila jsem Boží lásku, Bůh dal sílu a poslal mi nového partnera, s kterým jsem doteď. Bylo mi odpuštěno, byla jsem šťastná. Jenže netrvalo dlouho a mě opět začala lákat astrologie. Odvrátila jsem se od Boha. Myslela jsem si, že cesta, kterou mě vede, není ta nejlepší. A vrátila se ke svému „bohu“. Dnes vím, že to byl sám satan. Měla jsem deprese, hubla jsem a měla divný pocit, že mě postupně něco ovládá. A když mě dvakrát vyhodili od zkoušek a hrozil mi vyhazov, ocitla jsem se na dně, přesně jako když mě opustil partner. A můj „bůh“ mě najednou neslyšel. Nechal mě padat na dno. Přesně v ten moment se mi rozsvítilo. Začalo mi docházet jak moje věštby občas nevycházely a že neustálé věštění ve mně vzbuzovalo strach z budoucnosti, bolest a bezmoc. Začala jsem se úpěnlivě modlit k živému Bohu, ať mě přijme zpátky, ať vše zlé ode mě odežene pryč. A stal se zázrak. Najednou se mi ulevilo, deprese začaly odeznívat, smůla se mi přestala lepit na paty. Nejdůležitější byl pro mě ale důkaz, že nade mnou nemá Satan moc. A opravdu se takový důkaz objevil. Z ničeho nic se mi v ruce přestalo točit kyvadlo i hýbat virgule, ani jsem už nedokázala automaticky psát. Hrozně se mi ulevilo. Děkuji Bohu za to, že mě k sobě znovu přijal a nikdy si nepřestanu vážit Jeho moudrosti a trpělivosti. Bůh má můj život ve svých rukou a vše, co mi kdy poslal (novou práci, partnera, přátele), bylo to nejlepší, co mě mohlo potkat. Přeji i vám ostatním jen to nejlepší. 

Jana Bostlová (převzato z www.jezis.cz), upravila BTM

12

Misie „mezi ploty“ O misijní práci v terénu s Emanuelem Bendou, jedním z nejzkušenějších misijních pracovníků AC Brno. Každý opravdový křesťan obdržel od svého Pána nějakou hřivnu, někdo jich může mít i víc a třeba o tom ani neví. Stále však je aktuální nebezpečí, jak čteme v evangeliu, ji podcenit a zakopat. Velice důležité je, aby každý pracovník na Boží roli věděl, že ho povolal k této službě sám Pán Ježíš. Bez této jistoty asi dlouho nevydrží, obzvláště když přijde neúspěch nebo protivenství. Apoštol Pavel o tom mluví v Epištole k Římanům 10, 15 (12-16). Často se zdá, že v této na první pohled snadné práci může obstát každý, i dítě, jen vztáhnout ruku a podat chodci mlčky vhodný letáček. Vždyť to hlavní už bylo vykonáno jinými křesťany, kteří leták napsali a dali vytisknout. Ovšem, jestli má zrno padnout do dobré země, je potřebí mnohem víc. Mít nejen ochotné ruce a nohy, ale též ochotné srdce k službě a lásku k lidem. Nadto pak především poslouchat Boží tiché pokyny. Rozhodně ani bez modlitby před službou a po ní to nepůjde! Čím více modlitebníků tuto práci podpírá, tím radostnější a jistější bude výsledek. Konečný výsledek ovšem uvidíme až na věčnosti. Nemáme ho vidět teď hned. „Kdo rozsévá, má rozsévat ve víře.“ Já jsem to přijal jako poučení od Pána, že nemám čekat viditelné výsledky své práce už zde na zemi. Jsme tím – mimo jiné – chráněni před sebepovyšováním. Často stačí k povzbuzení, když někdo poděkuje, anebo sám Pán dá do srdce nadpřirozenou radost. Nejlepšími příjemci evangelia v dnešní době jsou chudí lidé, případně chudí v duchu (Lk 6,20). Moudří a bohatí mají mnoho překážek (hlavně v sobě), které těžko překonávají. Mají také mnoho výmluv, mnoho svých názorů. Proto posílá Pán Ježíš své služebníky na rozcestí a mezi ploty, kde se zdržovali a zdržují podnes lidé na okraji společnosti (Lk 14,23). Stává se mi občas, že v následujících dnech se vynoří v mé mysli a představě určitý člověk, kterého jsem oslovil a tehdy vím, že se mám za něho modlit. To se někdy i opakuje vícekrát za sebou. Prožívám, že ho Bůh chce zachránit a spasit, anebo s ním obzvláště jednat v přítomné době. Moje zkušenosti v misijní práci zasahují všechny generace, od malých dětí až po seniory. Zvláštní kapitolu tvoří bezdomovci. Věřím, že i z nich budou někteří zachráněni pro věčnost! Mohu přiznat, že jsem se i od nich přiučil více spoléhat na Pána Boha Stvořitele a Živitele. Před lety jsem prožil dramatický příběh se dvěma bezdomovci. Jeden z nich byl cizinec (Polák) pobožně vychovaný. Přišel do naší čtvrti se ženou, která opustila kvůli němu vlastní rodinu.

13

Osobní evangelizace (seriál)… Žili doslova mezi ploty jako tuláci. Našel jsem je na okraji města a svědčil jim několikrát za sebou. Na podzim bylo už chladno a chtěl jsem službu ukončit. Ale muž mne úpěnlivě prosil, abych zase přišel a modlil se. Vyhověl jsem mu, vícekrát jsem v podvečer přišel, četl z evangelia a modlil se. Přímo na mně visel, aby mu žádná slova neunikla. Když jsem přišel naposledy, muž tam již nebyl, žena tvrdě spala na hadrech pod akátky opilá. Konverzace nebyla možná. Co se stalo? Brzy jsem se dověděl, že ten večer muž spadl pod tramvaj, která mu amputovala obě nohy. Vykrvácel. Zřejmě při mých návštěvách podvědomě cítil, že jeho dny jsou sečteny. Byl jsem Pánu vděčný za to, že jsem s ním mohl o jeho záchraně v Kristu hovořit. Věřím, že v posledních chvilkách života volal k němu o milost, že věděl, na koho se má obrátit. Pokud jde o jeho partnerku, věnovali jsme se jí s manželkou pravidelně po dobu dvou let. Díky Bohu, že se našli i jiní věřící, kteří břímě její slabosti a hříchů nesli obětavě dál, včetně Armády spásy, dokud se nevrátila ke své rodině a původnímu manželovi, který ji přijal. I to bylo pro nás hluboké uspokojení a důvod vděčnosti Pánu Bohu. Mám na mysli ještě jeden mimořádný případ bezdomovce, který ve zralém věku a plné síle prohlašoval sebevědomě uprostřed kumpánů: „Já jsem Bůh!“ To měla být reakce na mé svědectví o Kristu-Spasiteli. Potom zmizel. Když jsem se s ním setkal po řadě roků na lavičce před židovským hřbitovem, byl lidskou troskou. Sotva jsem ho poznal. Vrátil se z vězení, zlomen na těle i na duchu. Tehdy už byl vděčný za projevenou pozornost a každou hmotnou pomoc. Celý týden mě čekával na tomto místě a pozorně naslouchal evangeliu. Potom opustil své primitivní lože za tratí a odešel pravděpodobně do svého rodného kraje a obce, jak jsem mu radil. Občas si na tyto lidi vzpomenu i na modlitbě, zda žijí a hledají u Pána milost ke své spáse. To jsou jen dva příklady z mých bohatých misijních zkušeností. Přiznávám se však, že jsem vždycky nebyl pro svého Pána použitelný a nechal se někdy zdržet falešným ostychem. Kolikrát si řeknu: „Služebník neužitečný jsem.“ (Lk 17,10). Kolik však je těch opravdu věrných. Modlím se a vyhlížím nové, mladé a věrné pracovníky na vinici Páně.

14

Pozvánka k vystřižení a vyvěšení…

Pozvánka

na slavnostní setkání

20. výročí

Brněnské tiskové misie Dvacet let služby české církvi. „Věrný je Bůh“ (1. Kor. 1, 9)

Poznejte osobně autory produktů BTM: Oldřišku Koudelovou, autorku básniček pro děti, fyzika Tomáše Tyce, Ludmilu Hallerovou, autory a interprety písní Libuši Ranšovou, Marka a Dagmar Sedláčkových, Lenku Halovou a další naše i zahraniční vzácné hosty. Nebude chybět ani videoprezentace o BTM humorně i vážně. Můžete se těšit na svědectví, písně, pantomimu aj. Pro všechny je zajištěno občerstvení a malý dárek. Sobota 13. října 2012, 10.00 – 17.00 hodin modlitebna Bratrské jednoty baptistů, Smetanova 20, BRNO.

Přihlašujte se do 30. září 2012 na adrese:

BTM, P.O.Box 64, 638 00 BRNO, přes e-mail: [email protected] nebo elektronickou přihláškou na www.btm.cz. Doprava: od vlakového hlavního nádraží tramvají č. 1 směr Řečkovice, na třetí zastávce (Antonínská) přejít silnici na ulici Smetanova.

Více na www.btm.cz nebo na facebooku. 15

Závěrem…

Z tvorby Marie Plotěné

AFORISMY PAVLA KOSORINA Být křesťanem znamená žít celý týden na úrovni neděle. Do nebe nevyskočíš – ale můžeš tam dojít. Nemusíš pracovat tolik proti tělu, když budeš více spolupracovat s Duchem. Bůh nevede lidi za ručičku, ale za srdce. Živá víra nemá čas diskutovat o skutcích, protože neví, kam dřív skočit. Bůh dal evangelium pod zámek, ale všem rozdal klíče. Církev není ještě tak stará, aby se nemohla změnit. Ráno se zastav u jesliček, v poledne na kříži a večer v nebi.

„Milujete-li mne, budete zachovávat má přikázání; a já požádám Otce a on vám dá jiného Přímluvce, aby byl s vámi navěky.“ (Jan 14, 15–16)

Bůh nás drží tak dokonale, že i kdybychom spadli, tak zase do Jeho náruče. Šest dní budeš pracovat – takže Ducha svatého potkáš častěji při práci než při odpočinku. (Z knihy Aforismy, aneb slovo dalo slovo, vydalo nakl. Cesta v r. 2003)

Věříme, že jste si o prázdninách a dovolených odpočinuli a načerpali nových sil. Přejeme Vám ve škole a v práci Boží požehnání . Nové perspektivy – Zpravodaj BTM č. 117. Vydává BRNĚNSKÁ TISKOVÁ MISIE, o.s., křesťanská ekumenická

nezisková společnost. Vychází 7x ročně. Toto číslo vyšlo v srpnu 2012. Počet příloh variabilní. Adresa redakce: BTM, P. O. Box 64, 638 00 BRNO, tel/fax: 545 224 222, E-mail: [email protected], internet: www.btm.cz. Telefon pro objednávky: 545 224 253. Odpovědný redaktor: RNDr. Petr Kolek. Bankovní spojení: KB Brno-Černá Pole, č.ú. 94532621/0100. Jako variabilní symbol uveďte svoje evidenční číslo. Tisk: Jaroslav Olejko - OLPRINT, Šlapanice. Distribuce: firma Vlastislav Dvořák, PP 601-115/97, 621 00 Brno 21. (Obchodní psaní).

16