SPRAVEDLNOST Obsah: 1.
Správné postavení před Bohem
2.
Dar zdarma
3.
Náhrada za náš hřích
4.
Osvobození od hříchu
5.
Rozhodnutí je na nás
6.
Jak zvítězit nad hříchem
SPRAVEDLNOST Správné postavení před Bohem První lekce Co pro tebe znamená pojem "spravedlnost"? Je to snad jen slovo, které kazatelé používají k ozdobení svého slovníku?! Je to doktrína, "hluboká" teologická myšlenka? Bůh chce, aby "spravedlnost" byla něčím víc, než jen ozdobou našeho "náboženského slovníku", nebo myšlenkou, která nám ani nepřijde na mysl. Chce, aby byla živou skutečností v srdci každého z nás. Touží ji vidět v našich životech. Spravedlnost má vliv na naše chování a na způsob, jak na Boha reagujeme. Důležitost spravedlnosti nesmí být podceňována. Bible praví, že je jedním z úhelných kamenů Božího království. "Vždyť království Boží není v tom, co jíte a pijete, nýbrž ve SPRAVEDLNOSTI, pokoji a radosti z Ducha svatého." (Římanům 14,17) Principy spravedlnosti jsou považovány za naprosté základy křesťanského porozumění. Ti, kteří ho nemají, se potřebují vrátit na startovní čáru a začít od začátku! Židům 5,12-13 praví: "Za takovou dobu už byste měli být sami učiteli, a zatím opět potřebujete, aby vás někdo učil abecedě Boží řeči; potřebujete mléko, ne hutný pokrm. Každý, kdo potřebuje mléko, protože nepřivykl slovu spravedlnosti, je jako nemluvně." Spravedlnost je základní částí evangelia. Když neporozumíme tomuto principu, pak nepochopíme většinu Nového zákona. Apoštol Pavel mluví o spravedlnosti, která je nedílnou součástí celého Nového zákona. - Přečtěme si Římanům 1,16-17. Po mnoho let bylo evangelium kázáno jako zjevení o hříchu. Církev strávila mnoho času tím, že říkala lidem, že jsou hříšní. Kazatelé horlivě hlásali Boží odmítnutí hříchu. Ale odmítnutí NENÍ hlavní náplní "dobré zprávy!" Evangelium je zjevení o SPRAVEDLNOSTI, ne o hříchu. Evangelium je DOBRÁ ZPRÁVA, ne špatná zpráva. Evangelium je poselství o tom, jak nám skrze prostou víru v Ježíše Krista dal Bůh k dispozici svou vlastní spravedlnost. Evangelium je příběh o tom, jak Bůh poslal svého jednorozeného Syna, aby nesl hřích lidstva, abychom se mohli stát účastníky Božské přirozenosti.
Spravedlnost znamená "SPRÁVNÉ POSTAVENÍ PŘED BOHEM." Správné postavení před Bohem nám umožňuje přijít k Bohu a stát v Jeho přítomnosti bez pocitu viny a odsouzení. Člověk byl stvořen s takovýmto druhem spravedlnosti. Ve vztahu mezi Bohem a Adamem nebyl žádný strach nebo vina, protože Adam měl správné postavení před svým Stvořitelem. Bůh a člověk spolu měli vztah; nestálo mezi nimi nic. Kniha Genesis nám ukazuje původní stav člověka. - Přečtěme si Genesis 1,26-28 a 2,7. Bůh stvořil Adama podle své podoby a podle svého obrazu. Vdechl do Adama svůj život, přítomnost svého Ducha. Jinými slovy: Člověk byl učiněn JAKO BŮH! David řekl: "Co je člověk, že na něho pamatuješ, syn člověka, že se ho ujímáš? Jen maličko jsi ho omezil, že není roven Bohu, korunuješ ho slávou a důstojností." (Žalm 8,5-6) Adam v sobě neměl žádný hřích ani nepravost. Stál před Bohem bez viny. Mohl přistupovat k Bohu a být s ním beze strachu. Ale to vše se změnilo, když vstoupil na scénu HŘÍCH. Když Adam neuposlechl přímé Boží nařízení, něco strašného se v něm stalo. Všechen duchovní život a svatá čistota, jež měl, zmizely. Nahradil je HŘÍCH a DUCHOVNÍ SMRT. Adam se stal hříšnou bytostí. Už neměl správné postavení před Bohem. Byl oddělen od Otce, kvůli své nepravosti. Zničující následky této vnitřní změny se objevily téměř okamžitě. - Přečtěme si Genesis 3,6-10. Společenství nahradil STRACH! Místo toho, aby se radovali, když se Bůh přiblížil, Adam a Eva se ukryli. Už tu nebyl vztah, žádné blízké společenství. Nyní přišel strach, vina a odsouzení. Od té doby se lidstvo nachází v tomto stavu hříchu a odsouzení. Adamova nepravost se přenesla na všechny jeho potomky. Každý, kdo se narodil po Adamovi má tuto vnitřní nepravost, která ho táhne pryč od Boha. Tento hříšný stav znemožňuje lidem přicházet do Boží přítomnosti tak, jak to činil Adam. Ale Bůh, ve své milosti a lásce, nás v tomto bezmocném stavu nezanechal bez pomoci. Prostřednictvím Ježíše Krista odstranil hřích a nepravost, jež nás od Něj oddělovaly.
Když jsme se znovuzrodili, Bůh obnovil naše správné postavení, které dříve zakoušel Adam. Odpustil nám všechny naše hříchy a vnitřně nás změnil; vložil do nás svou pravou spravedlnost. - Přečtěme si Římanům 8,1. Jsi-li v Kristu Ježíši, pak NEJSI Bohem odsouzen. Jsi-li v Kristu Ježíši, máš správné postavení před Bohem. Jsi-li v Kristu Ježíši, NIC TĚ OD OTCE NEODDĚLUJE. Když jsi učinil Ježíše Pánem svého života, Bůh ti odpustil všechny hříchy. Dokonale tě očistil a odstranil hřích, který tě od Boha odděloval. Bůh nyní říká každému věřícímu: "Přijď s JISTOTOU ke trůnu milosti!" Bohužel i dnes je mnoho věřících, kteří se stále ještě CÍTÍ odsouzeni. Jsou znovu zrozeni, ale nemají žádnou skutečnou jistotu před Bohem. Jejich emoce jim říkají, že Bůh na všechna jejich provinění nezapomněl. Proto stále bojují s pocitem viny. Něco velmi podobného zakoušejí lidé po amputaci. Když člověk následkem nehody nebo operace přijde o nohu, často se stává, že má pocit, že amputovanou nohu stále má. Věří, že "cítí" bolest v prstech, i když je nemá. Lékařsky se tomu říká "nereálná bolest." Mnoho křesťanů prochází podobnou zkušeností. Bůh odstranil všechen hřích, který způsoboval pocit odsouzení a nehodnosti. Ale oni stále ještě zakouší "nereálnou bolest." Ještě si neuvědomili skutečnost svého správného postavení před Bohem! Ještě nepochopili, že evangelium je zjevení o spravedlnosti.
Dokud se nezbavíme těchto "nereálných bolestí", nikdy nebudeme moci předstupovat před Boha s jistotou. Naše společenství s Bohem bude trpět a růst naší víry bude velmi omezen. Bez porozumění spravedlnosti, kterou do nás Bůh vložil, se k Bohu můžeme přibližovat jen se strachem a vinou. Pokud si nejsme jisti, že nám odpustil a očistil nás, nemůžeme k němu přistupovat směle. Když však naše srdce osvítí skutečnost správného postavení před Bohem, pak k Němu můžeme jít s jistotou. Poznání Jeho dokonalého odpuštění nám umožní odhodit veškeré pocity odsouzení, které brzdí náš vztah s Ním. Nedovol svým pocitům a emocím, aby ti říkali, jestli ti Bůh odpustil nebo ne. Vždycky obdržíš nesprávné informace. Podívej se do Božího slova, které ti ukáže skutečnost toho, co v nás Bůh učinil. - Bůh nám odpustil a učinil nás novým spravedlivým stvořením. - Ježíš obnovil naše správné postavení před Otcem. - Bůh nás neodsuzuje, ale zve nás, abychom k Němu přicházeli směle a beze strachu.
SPRAVEDLNOST SPRÁVNÉ POSTAVENÍ PŘED BOHEM První lekce STUDIJNÍ OTÁZKY: (Potřebuješ-li k odpovědi více místa, můžeš použít zadní stranu tohoto papíru).
1.
Proč byl strach první Adamovou reakcí vůči Bohu, po tom, co zhřešil? Proč NEMUSÍME zakoušet stejný strach?
2.
Když sis uvědomil své správné postavení před Bohem, jak to ovlivnilo tvůj vztah s Ním? Uveď několik příkladů ze svého života.
3.
Jaké konkrétní Biblické verše ti pomohly porozumět tvému správnému postavení před Bohem a Kristem?
4.
Přečti si znovu Římanům 8,1. Co nám tento verš říká o našich pocitech viny a odsouzení?
5.
Jak bychom měli reagovat na "nereálné bolesti"?
SPRAVEDLNOST DAR ZDARMA Druhá lekce Když se zeptáš průměrného člověka, zdali půjde do nebe až zemře, obvyklá odpověď zní: "No, doufám!" Ptáš-li se ho dál na to, PROČ si to myslí, odpoví například: "Vždycky jsem se snažil bejt dobrej člověk, dělat to, co je správný a žít svůj život podle zlatýho pravidla." Taková odpověď je ukazatelem postoje většiny našeho národa, že jít do nebe je odměna za snahu žít správně. - Spravedlnost je výsledkem dobrých skutků. - Spasení lze dosáhnout životem podle deseti přikázání. Jsou lidé, kteří opravdu věří ve "spravedlnost", které dosáhnou svými dobrými skutky a sebeobětováním. Pak jsou tu druzí, kteří se lopotí a namáhají, aby získali tuto pozici správného postavení a věří, že časem se jim to podaří. Takové postoje pramení z rozšířeného předpokladu a domněnky nábožensky i nenábožensky založených lidí. Tato domněnka praví, že dobré skutky nás činí pro Boha přijatelnými, a že správné postavení před Bohem si musíme zasloužit. Bible dokazuje, že tato domněnka je naprosto chybná. - Přečti si Římanům 3,9-20. Zde je popis lidstva viděného z Boží perspektivy. Když padl Adam, celé lidstvo padlo s ním. Vnitřní hříšnost se od Adama dědila z generace na generaci. VŠICHNI jsme od Adama přijali zděděnou vzpouru vůči Bohu. Izajáš řekl: "VŠICHNI jsme bloudili jako ovce, KAŽDÝ Z NÁS se dal svou cestou" (Izajáš 53,6). Žádaná lidská bytost, kromě Ježíše, nikdy neunikla tomuto dědictví. Proto Písmo jasně říká: "NIKDO není spravedlivý, NENÍ ANI JEDEN, NIKDO není rozumný, NENÍ ANI JEDEN! Člověk není schopen vyrovnat se Bohu, protože je vnitřně hříšný a v naprosté vzpouře proti Bohu. Dobré skutky nás nemohou před Otcem ospravedlnit. Pavel říká: "Ze skutků zákona nebude před ním NIKDO ospravedlněn (učiněn spravedlivým). (Římanům 3,20) Proč? Protože dobré skutky nemohou udělat nic s vnitřním stavem člověka. Nemohou odstranit tu vnitřní špatnost, která odděluje člověka od Boha.
Těm, kteří věří ve své vlastní dobré skutky, Bůh říká: "Všechna VAŠE spravedlnost je jako poskvrněný šat!" (Izajáš 64,5) Jsou to pouze vnější, tělesné pokusy, snažící se vyřešit vnitřní, duchovní problém. Jaké bylo tedy poslání zákona? Zákon byl dán, aby nám ukázal, jak nemožné je zalíbit se Bohu svými skutky. Ze zákona pochází poznání hříchu. Zákon byl Božím vzorem dokonalosti. Ukazoval, co je správné a co špatné, v souladu s Božím dokonalým vzorem. Aby byl člověk spravedlivý podle zákona, musel by dodržet VŠECHNA pravidla, poslechnout KAŽDÉ přikázání. Jestliže by porušil byť i jen jedno, byl by vinen, jako kdyby porušil všechna. Bůh použil tento vzor, aby nás naučil, že my sami bychom nebyli schopni přiblížit se požadavkům opravdové spravedlnosti. Chtěl, abychom se odvrátili od svého marného snažení dosáhnout spravedlnosti, a abychom zdarma přijali Jeho dar - Ježíše. Pavel nám říká, že zákon byl nástrojem vedoucím ke Kristu. Starý zákon je 4 000-letou názornou ukázkou toho, že vlastními dobrými skutky není možné získat správné postavení před Bohem. Zjevuje nám naši bezmocnost vůči hříchu a ukazuje nám směr k jedinému řešení - JEŽÍŠI! Přečtěme si Římanům 3, 21-28. Nikdo z nás není schopen přiblížit se k Božímu vzoru spravedlnosti. Ale Bůh nás ZDARMA ospravedlnil; je to dar Jeho milosti. Poselství evangelia je toto: Spravedlnost je nyní DAREM ZDARMA. Bůh věděl, že svojí vlastní silou nikdy nebudeme schopni získat správné postavení před Ním. Udělal to tedy za nás. Jako dar zdarma nám nabídl správné postavení. To, co jsme si nikdy nemohli zasloužit, nám Bůh daroval. V pracujícím světě každý chápe rozdíl mezi mzdou a darem. Mzda je něco, co si zasloužíme za práci, kterou vykonáme. Chodíš-li do práce, na konci každého měsíce dostáváš výplatu. Toto není dar (nedostáváš výplatu v dárkovém balení s mašlí); je to jednoduše odměna za práci. Nepracuješ-li, nedostaneš výplatu. Dar je ovšem zdarma. Nemůžeš si ho zasloužit. Skutečný dar je darován bez podmínek a požadavků. Jaký rodič by po svém dítěti požadoval záznam o vykonané práci, než by mu dal vánoční dárek? "No, Jendo, vidím, že minulý měsíc jsi pracoval jen 4 hodiny. Letos pro tebe nebudou žádné Vánoce!" To je absurdní. Jestliže si musíš dárek zasloužit, pak už to není dárek, nýbrž mzda.
Spravedlnost není mzda, kterou si zasloužíme; je to DAR, který přijímáme! Každý věřící rozumí tomuto principu ohledně znovuzrození. Všichni víme, že Bůh nás spasil svojí milostí. Byli jsme lapeni v pasti, ze které jsme se nemohli dostat. On nás vysvobodil a postavil nás na skálu. Ovšem ve svém každodenním životě s Bohem si mnoho křesťanů zavedlo takzvaný "bodový systém". Tito věřící se dívají na své správné postavení před Bohem jako na
výplatu. Před tím, než se k Bohu mohou volně přiblížit, musí u Něj získat nějaké body. Zakládají svou jistotu před Bohem na svých skutcích. S horlivostí pročítají Bibli, možná se postí nebo ještě nikdy nechyběli v církvi. Body se jim sčítají a oni mají dobrý pocit ze svého postavení před Pánem. Ale Bůh nás nepřijímá na základě našeho pilného studia Bible, obětního postu nebo nepřetržité docházky do církve. Všechny tyto aktivity jsou dobré a v pořádku, ovšem na jejich základě nezískáme správné postavení před Otcem. Bůh nás přijímá na základě svého volného daru spravedlnosti. Svými skutky se nemůžeme učinit pro Boha přijatelnějšími! Bůh nás již plně přijal. Při znovuzrození jsme do svého ducha přijali Boží spravedlnost. Bůh ji do nás vložil. Naše vlastní skutky nemohou tuto dokonalou spravedlnost zlepšit! Nic, co děláme nás nemůže učinit spravedlivějšími než jsme v den, kdy nás Pán spasil. - Přečtěme si Římanům 4,1-5. Jak tedy přijímáme Boží volný dar spravedlnosti? Přijímáme jej skrze jednoduchou víru v Boží dobrotu a věrnost. Písmo nám říká, že Abraham uvěřil Bohu a bylo mu to počítáno za spravedlnost. Přijal správné postavení skrze víru v Boha. Abraham nebyl ospravedlněn proto, že by žil dokonalým životem. Byl člověk jako ty a já. Dělal ve svém životě chyby a špatné věci. (Dvakrát lhal, aby se ochránil. Říkal, že jeho žena je jeho sestra). Abraham byl nazván spravedlivým, protože uvěřil Bohu! Stejná věc platí pro nás! Nebyli jsme nazváni spravedlivými pro své skutky. Byli jsme nazváni spravedlivými na stejném základě jako Abraham. Uvěřili jsme v Ježíše, svého Vykupitele a Pána a naše víra nám byla počítána za spravedlnost. Nezakládej svou jistotu před Bohem na svých skutcích nebo píli. Věř Bohu jednoduchou dětskou vírou, neboť On tě učinil spravedlivým. Chodíme-li vírou a důvěřujeme-li Božímu milostivému zaopatření, pak můžeme směle přijít do Jeho přítomnosti. Můžeme si být jisti, že před Ním stojíme svatí a neposkvrnění.
SPRAVEDLNOST DAR ZDARMA Druhá lekce STUDIJNÍ OTÁZKY: (Potřebuješ-li k odpovědi více místa, můžeš použít zadní stranu tohoto papíru).
1.
Proč si někteří lidé myslí, že skutky je mohou před Bohem učinit spravedlivými?
2.
Jakým způsobem se v našich postojích a činech projevuje "bodový systém"? Uveď praktické příklady.
3.
Co tím Bůh myslí, když nám říká: "Není NIKDO spravedlivý!"?
4.
Proč je víra základem přijetí Božího volného daru spravedlnosti?
5.
Může být víra považována za "dobrý skutek", kterým si Jeho dar zasloužíme? Proč ano nebo proč ne?
SPRAVEDLNOST NÁHRADA ZA NÁŠ HŘÍCH Třetí lekce Centrem našeho příběhu spasení je JEŽÍŠ. Ježíš je Božím plánem vykoupení. Je jediným plánem vykoupení lidstva, který kdy Bůh měl. Nová smlouva není "alternativním" plánem, který byl sestaven po tom, co Stará smlouva nefungovala. (Jinými slovy, Ježíš není "plán B"). Již onoho dne, kdy Adam selhal, mluvil Bůh o "semeni ženy", které rozdrtí ďáblovu hlavu a zničí moc hříchu v našich životech. Tím semenem je Ježíš, Syn Boží. Bůh věděl, že Ježíš je jediným řešením. Jen skrze Ježíše může právoplatně odpustit naše hříchy. Jen Ježíš byl schopen udělat vše, co bylo nutné k našemu vykoupení. Naše vykoupení je zcela založené na tom, co učinil Syn Boží: - Stal se člověkem; tělem a krví. - Žil život bez hříchu, nikdy neselhal jako Adam. - Zemřel na kříži, aby zaplatil za náš hřích. Někteří lidé se možná zeptají, proč to Bůh udělal právě takto, proč nám odpustil a vykoupil nás? Proč prostě nepřehlédl Adamovo prohřešení a neřekl: "No, to je dobrý, Adame; tak ať se to příště nestane."? Copak Bůh nemůže udělat cokoliv chce? Bible říká, že Bůh nemůže zapřít sám sebe. Nemůže udělat nic, co by bylo v rozporu s Jeho přirozeností. Písmo nám také říká, že BŮH JE SVATÝ! V Něm není hřích ani temnota. Kdyby Bůh jednoduše přehlédl Adamův hřích, popřel by svou svatost a čistotu. Souhlasil by s Adamovým hříchem. Aby Bůh jednal v souladu se svou přirozeností, musel být SPRAVEDLIVÝ, aby ospravedlnil bezbožné. Nemohl jednoduše ignorovat Adamovo přestoupení. Musel s ním spravedlivě naložit. Spravedlivá odplata za hřích je - SMRT. Někdo musel zaplatit daň. Bůh nás spravedlivě vykoupil z hříchu tím, že poslal svého Syna, aby zaplatil za náš hřích. Ježíš byl naším náhradníkem. Stál na našem místě a podstoupil za nás trest. - Přečtěme si 3. Mojžíšovu 16,5-10 a 15-22. Všechny starozákonní oběti ukazují na Ježíše. Symbolizovaly Ježíšův příchod a oběť za naše hříchy. Pod Starou smlouvou Bůh odpouštěl lidem nepravosti na základě těchto obětí, protože byly předznamenáním Ježíšovy smrti. Pouhé rituály neměly moc odpouštět hříchy.
Tato kapitola ve 3. Mojžíšově popisuje den smíření. Byla to jedna z nejdůležitějších událostí v Židovském kalendáři. Byl to den, kdy se jednalo s hříchy celého národa. V tomto velmi důležitém dni bylo zapotřebí dvou obětních zvířat, aby se uskutečnilo očištění Izraele za celý rok. Každé hrálo jinou úlohu v odpuštění a odstranění nepravostí. První kozel byl zabit a jeho krev se prolila za odpuštění nepravostí. Druhý kozel nesl hřích. Když na něj Áron vložil ruce a vyznal nad ním hříchy Izraele, Bůh způsobil, že hřích Izraele se přenesl na toho kozla. Kozel na sobě nesl nepravosti a byl vyhnán na poušť. To, co se dělo s těmito zvířaty je symbolem toho, co Ježíš udělal na kříži. Tato smírčí smrt má dva hlavní aspekty: - Ježíš prolil svou krev, aby naše hříchy mohly být obmyty. Jeho krev nás očišťuje ze vší nepravosti. - Ježíš nesl náš hřích. Byly na Něj vloženy hříchy všech lidí. On byl oddělen od Boží přítomnosti. Odnesl hřích a osvobodil nás z jeho pout. Prolití krve je požadavkem pro odpuštění pod Starou i Novou smlouvou. Pod Starou smlouvou každá oběť za hřích zahrnovala krev. Jestliže někdo zhřešil, musel přinést obětní zvíře a sám ho zabít. Nebyla-li prolita krev, nebylo odpuštění hříchu. Bez ní nemohl být nikdo očištěn. Bůh chtěl, aby si Izraelité neustále připomínali, že VÝSLEDKEM HŘÍCHU JE SMRT! Kdykoli člověk zhřeší, někdo musí zaplatit daň - smrt. Prolitá krev znamenala, že někdo nebo něco zemřelo za spáchaný hřích. Proto byla krev pro odpuštění nutná. 3. Mojžíšova 17,11: "V krvi je život těla. Já jsem vám ji určil na oltář k vykonávání smírčích obřadů za vaše životy. Je to krev; pro život, který je v ní, se získává smíření." Bůh dovolil Izraelcům, aby zabíjeli zvířata a dívali se na krev jako na zaplacení za své hříchy. Plánoval však budoucí Ježíšovu oběť. Krev zvířat hřích smazat nemohla. Byla jen předobrazem té jediné věci, která nás opravdu mohla očistit - krve Ježíše. - Přečtěme si 1. Petrovu 1,18-19. Ježíšova prolitá krev ukazovala, že se vzdal svého života. Musela být zaplacena daň za hřích. Všichni jsme měli zemřít a navěky být odděleni od Otce. Ale Ježíš přišel, aby zemřel místo nás. Jeho krev je cenou, která byla zaplacena, abychom mohli být vykoupeni z rozsudku smrti, který nám hrozil.
Na základě této drahocenné krve nám Bůh může spravedlivě odpustit, neboť Ježíšův život plně zaplatil naši daň. Ježíšova krev dosvědčuje, že cena byla zaplacena jednou provždy. Mluví v náš prospěch v Boží přítomnosti a říká: PLNĚ ZAPLACENO! --- ODPUŠTĚNO! --- OČIŠTĚNO! Nezáleží na tom, co nám říká ďábel nebo naše emoce, Ježíšova krev vždycky říká před Otcem - ODPUŠTĚNO! Ale to, co se stalo na kříži neznamená jen odpuštění hříchů. Ježíš pouze neprolil svou krev, On také NESL NAŠE HŘÍCHY. Když visel na kříži, byly na Něj vloženy nepravosti celého světa. Prorok Izajáš popsal Jeho utrpení v Izajáši 53,3-12. Přečtěme si to. Bůh vložil nepravost nás všech na Ježíše. Netrpěl pro svůj vlastní hřích; byl čistý a neposkvrněný. Trpěl, protože na Něj byl vložen náš hřích. Ježíš zemřel na kříži, nesouce Boží spravedlivý soud za nepravosti celého lidstva. Ježíš byl naplněním toho, co symbolizoval druhý kozel. Nesl náš hřích a zemřel pod soudem. Stejně jako byl vyhnán kozel, Ježíš byl oddělen od svého Otce. Nepravost na Něj vložená způsobila, že na kříži volal: "Bože můj, Bože můj! Proč jsi mě opustil?" Bůh spravedlivě soudil NÁŠ hřích tím, že ho vložil na svého Syna a soudil Jeho. Jen takto mohl být Pán SPRAVEDLIVÝ a prohlásit nás spravedlivými. 2. Korintským 5,21: "Toho, který nepoznal hřích, kvůli nám ZTOTOŽNIL S HŘÍCHEM (učinil hříchem), abychom v NĚM dosáhli BOŽÍ SPRAVEDLNOSTI." Ježíš se ztotožnil s HŘÍCHEM, abychom mohli být učiněni SPRAVEDLIVÝMI! Bůh zničil přirozenost nepravosti, která nás táhla k hříchu tím, že ji přibil na kříž. On nás dokonale přetvořil a svou vlastní spravedlností nás učinil VNITŘNĚ spravedlivými. Zeptej se sám sebe na tuto otázku: "Jak spravedlivý a svatý je Bůh?" Právě tak spravedlivý a svatý jsi NYNÍ ty, jestliže je v tobě Kristus. Bůh ti nedal nic druhořadého. Dal ti to nejlepší! Naše vykoupení je naprosto jisté! Bůh jednoduše nepřehlédl a neignoroval náš hřích. Jednal s ním v souladu se svou svatostí. Kdyby to neučinil, popřel by tím svou přirozenost. Jednou provždy odsoudil náš hřích, abychom mohli být volní. Žalm 103,10: "Nenakládá s námi podle našich hříchů, neodplácí nám dle našich nepravostí. " Bůh nám neodplatil podle toho, co jsme si zasloužili. Zasloužili jsme si soud, trest a smrt. Místo nás zaplatil Jeho Syn. Vskutku, Boží láska a svatost se setkávají v Ježíši.
SPRAVEDLNOST NÁHRADA ZA NÁŠ HŘÍCH Třetí lekce STUDIJNÍ OTÁZKY: (Potřebuješ-li k odpovědi více místa, můžeš použít zadní stranu tohoto papíru).
1.
Znamená skutečnost, že Bůh nám odpustil, že Bůh hřích toleruje? Proč ano nebo proč ne?
2.
Ježíš zaplatil cenu za naši spravedlnost. Co nám to ukazuje o spravedlnosti, kterou jsme přijali?
3.
Co je na Ježíšově krvi tak unikátního? Proč je to ta jediná věc, která nás může očistit?
4.
Přečti si 1. Mojžíšovu 4,8-10 a Židům 12,24. Co říká krev Ábelova? Co lepšího říká krev Ježíšova?
5.
Co by se s námi stalo, kdyby na sebe Ježíš místo nás nevzal náš hřích? Proč?
SPRAVEDLNOST SVOBODA OD HŘÍCHU Čtvrtá lekce Když jsme se znovuzrodili, Bůh do našich nejvnitřnějších útrob vložil Svou vlastní spravedlnost. Jsme VNITŘNĚ spravedliví, neboť Bůh nás učinil účastníky své Božské přirozenosti. To je důvod, proč můžeme směle přicházet k Jeho trůnu bez pocitu viny nebo studu. Bůh nás učinil vnitřně spravedlivými, očistil nás od všech našich hříchů. Ale vnitřní spravedlnost zahrnuje víc, než jen svobodu od viny a odsouzení. Také zahrnuje schopnost ŽÍT správně! Když nás Bůh učinil spravedlivými, dal nám SÍLU spravedlivě JEDNAT. SPRÁVNÉ JEDNÁNÍ se nedá oddělit od vzoru spravedlnosti Nového zákona. Apoštol Jan řekl: "Dítky, ať vás nikdo neklame; spravedlivý je ten, kdo činí spravedlnost - tak jako On je spravedlivý." (1. Janova 3,7) To neznamená, že dobré skutky nás činí spravedlivými. Jednoduše to znamená, že každý věřící má MOC "činit spravedlnost", a dovolit tomu, co je uvnitř, projevit se navenek. - Přečtěme si Římanům 6,1-7. Než nás Bůh spasil, byli jsme ovládáni hříšnou přirozeností. Pavel ji nazývá "starým člověkem". To byla ta naše část, která nás táhla k hříchu. Tato zlá vnitřní přirozenost drží všechny lidi v poutech. Tento "starý člověk" nemůže být přetvořen či změněn. Proto filosofické a psychologické teorie nikdy nemohou v člověku způsobit skutečnou změnu. Nesčetné programy zaměřené na změnu zločinců a narkomanů selhaly, protože nejednají s vnitřní dědičnou špatností, která je v lidech. S lidskou hříšnou přirozeností se dá udělat jen jedna věc - MUSÍ BÝT USMRCENA! Přesně toto Bůh udělal, když nás spasil. Usmrtil naši hříšnou přirozenost. Přibil ji na kříž. Pavel říká, že náš "starý člověk" byl UKŘIŽOVÁN SPOLU S KRISTEM! Bůh nás osvobodil z moci hříchu tak, že ZABIL onu nezměnitelnou hříšnou přirozenost, kterou jsme zdědili po Adamovi. Stará přirozenost nás vždycky táhla pryč od Boha. Byla to vnitřní síla, která nám znemožňovala přemoci hřích. Když byl "starý člověk" zabit, hřích přestal mít v našich životech moc. Bůh nám odpustil naše minulé hříchy, a abychom nemuseli neustále bojovat s hříchem, jednal i s naší starou přirozeností. Šel až ke kořenu našeho problému a jednal s naší vnitřní špatností.
Povím vám příběh o jednom malém městečku na kopci, kde byl každý nakažen záhadnou nemocí. Do města byl povolán tým lékařů, aby lidi vyléčil a zbavil město této zvláštní nemoci. Lékaři léčili příznaky a lidem z městečka se navrátilo zdraví. Ale velmi brzy začali lidé trpět touto nemocí znovu. Lékaři věděli, že nelze jen léčit příznaky, aniž by byl odstraněn původ této nemoci. Začali tedy hledat kořen tohoto problému. A zanedlouho našli co hledali. Zjistili, že městečku je dodávána voda z jedné vodní nádrže nahoře v horách. Lidé z městečka netušili, že se v nádrži utopilo veliké divoké zvíře. Jak zvíře tlelo, voda jím byla kontaminována a lidé po požití této vody onemocněli. Když byla nádrž vyčištěna, nemoc rychle zmizela. Lékaři šli ke kořenu problému a zničili ho. Kdyby to neučinili, strávili by mnoho hodin léčením příznaků, které by se neustále vracely.
Boží vykupitelské působení v našich životech zahrnuje víc, než jen léčbu příznaků. Bůh šel až ke kořeni problému hříchu a zničil ho. Odstranil starou přirozenost, která nás znečišťovala a držela nás v poutech hříchu. Mnozí věřící se bohužel spokojí s mnohem nižší úrovní vítězství, než jakou nám nabízí Bůh. Jsou přesvědčeni, že hřích je nevyhnutelný! Vykoupení jednoduše zahrnuje Boží odpuštění za jejich "nevyhnutelná" selhání. Myslí si, že "starý člověk" v nich je stále živý, stejně jako člověk nový. Dívají se na svůj boj s hříchem jako na zápas staré přirozenosti s novou. Je to bitva, ve které má stará přirozenost obvykle navrch. Velmi často je tento druh myšlení založen na mylné interpretaci jednoho Pavlova prohlášení v Římanům. Přečtěme si Římanům 7,14-24. V této pasáži Pavel popisuje sebe ještě PŘED spasením. (Použití přítomného času k popisu minulosti by nás nemělo zmást. Není to neobvyklá literární klička, používaná k zdůraznění určité myšlenky). Pavel, jako neproměněný Žid věděl, co je správné, ale nebyl schopen to dělat. Starý člověk v něm byl živý a tak Pavel nebyl schopen dělat to, co je správné. Byla v něm moc, která ho táhla k nenáviděnému hříchu, a on ji nemohl přemoci. Člověk, kterého Pavel popisuje je: - Hříchu ZAPRODÁN. (Římanům 7,14) - NESCHOPEN dělat to dobré, co chce. (Římanům 7,15) - ZAJATCEM zákona hříchu. (Římanům 7,23) Někteří křesťané se s touto postavou ztotožňují, protože v oblasti hříchu zažívají mnoho porážek. Pro ně je tato pasáž obrazem "normálního křesťana;" něčím, co věřící musí vydržet, dokud nepřijde Ježíš a nevezme nás do nebe. Ale nevytrhujeme-li tyto verše z kontextu, nemůžeme dojít k závěru, že Pavel zde hovoří o věřících. Na jiných místech v této epištole zdůrazňuje Pavel tyto skutečnosti:
- Přečti si Římanům 6,7 a 14. Jsme VYSVOBOZENI od hříchu. - Přečti si Římanům 6,13. Můžeme DĚLAT SPRÁVNÉ věci tak, že sami sebe nabídneme Bohu jako nástroj spravedlnosti. - Přečti si Římanům 8,2. Jsme OSVOBOZENI od zákona hříchu a smrti. Bible nikde neříká, že se musíme vzdát a žít v porážce vůči hříchu. Římanům 7 nepopisuje "průměrného křesťana." Průměrný křesťan žije život osvobozený od hříchu. Je to život, který se líbí Otci v každém ohledu. Takový život je pro KAŽDÉHO VĚŘÍCÍHO. Pavel nám říká, jak ho můžeme zakoušet ve svých životech. - Přečtěme si Římanům 6,8-14. Zemřeli jsme hříchu, nyní žijeme Bohu. Když Ježíš zemřel na kříži, zemřeli jsme s ním. Onen zničující vliv hříchu, který nás hnal od jedné nepravosti ke druhé, byl najednou zbaven moci. Už nemusíme podléhat hříchu. Nyní se můžeme poddat Bohu. Můžeme nabídnout svá těla Otci, aby je použil jako nástroje spravedlnosti. "Vybízím vás, bratří, pro Boží milosrdenství, abyste sami sebe přinášeli jako živou, svatou, Bohu milou oběť; to ať je vaše pravá bohoslužba." (Římanům 12,1) Hřích nad námi NEMŮŽE vládnout, pokud mu to sami NEDOVOLÍME. Pavel říká: "NEDOVOLTE hříchu, aby ovládal vaše smrtelná těla." Je to tedy na nás. HŘÍCH NAD NÁMI UŽ NEBUDE PANOVAT! Bůh nám dal moc, abychom žili osvobozeni od pout hříchu tím, že usmrtil moc hříchu v nás. Nemusíme žít v marné snaze přemoci hřích. Nemusíme svá těla nadále poddávat hříchu a jeho žádostem. Poselství spravedlnosti je víc než: "Je ti odpuštěno." Je to naše PROHLÁŠENÍ NEZÁVISLOSTI, které říká: "Jsi OSVOBOZEN Z OTROCTVÍ HŘÍCHU!"
SPRAVEDLNOST SVOBODA OD HŘÍCHU Čtvrtá lekce STUDIJNÍ OTÁZKY: (Potřebuješ-li k odpovědi více místa, můžeš použít zadní stranu tohoto papíru).
1.
Co tím Pavel myslí, když říká, že už nejsme otroky hříchu? Jak jsme byli zotročeni? Jak jsme nyní osvobozeni?
2.
Jaký je "průměrný křesťan"? Žiješ jako průměrný křesťan? Proč ano nebo proč ne?
3.
Někteří lidé věří tomu, že Pavlův popis "ubohého člověka" v Římanům 7 popisuje jeho samého jako křesťana. Udej důkazy z Písma, proč s tímto výkladem souhlasíš nebo ne.
4.
Jestliže nad námi hřích nemůže vládnout, proč je tedy tolik křesťanů v této oblasti poraženo?
SPRAVEDLNOST ROZHODNUTÍ JE NA NÁS Pátá lekce - Přečtěme si Římanům 8,1 a 2. Když nás Bůh ospravedlnil, OSVOBODIL nás od zákona hříchu a smrti. Zákon nás svazoval a znemožňoval nám dělat, co je v Božích očích správné. Když přišlo na hřích, neměli jsme na vybranou. Hříšná přirozenost v nás byla hnací silou, vedoucí nás špatným směrem. Kvůli moci hříchu v nás, jsme byli otroky žádostí těla. Ale Bůh zbavil hřích moci panovat nad námi, když spolu s Ježíšem ukřižoval onu starou přirozenost. Zlomil pouta jež nás svazovala a osvobodil nás od zákona hříchu. Moc hříchu nás již netáhne špatným směrem. Máme od Boha schopnost dělat co je správné. Tím, že zničil moc hříchu, navrátil nám Bůh SVOBODU ROZHODNUTÍ. Nyní máme svobodu rozhodnout se mezi spravedlností a hříchem. Dříve nám zákon hříchu diktoval, co máme dělat. Ale Bůh tento zákon v našich životech zrušil. Nyní se můžeme rozhodnout, co budeme dělat. Rozhodnutí, kterému čelíme, je vlastně rozhodnutí mezi duchem a tělem. Když jsme se znovuzrodili, stali jsme se vnitřně spravedlivým novým stvořením. Starý člověk byl zabit a nahrazen novým, duchovním člověkem. Bůh nás úplně přetvořil. Dílo bylo dokonáno ve chvíli, kdy jsme přijali Ježíše jako svého Pána a Spasitele. Ovšem stejná věc se NEDÁ říci o našem těle. Když jsme se znovuzrodili, naše tělo NEBYLO přetvořeno. I když ztratilo moc nad námi vládnout, stále ještě chce jít proti Bohu. Proto v sobě stále ještě nacházíme touhy, které jdou proti Božím touhám. Věřící se denně potřebují rozhodovat, zda-li půjdou cestou těla či cestou ducha. Rozhodnutí, které učiní, rozhodne o tom, jestli padnou do hříchu, nebo nad ním zvítězí. - Přečtěme si Římanům 8, 5-13. Na cokoli upřeme svou mysl, to rozhodne o cestě, kterou půjdeme. Upřeme-li svou mysl na ducha, půjdeme cestou ducha. Ale upřeme-li svou mysl na tělo, pak půjdeme cestou těla. Mysl upřená na tělo znamená smrt! Vždy končí pádem. Vždy vede do porážky
a otroctví. Bude-li se znovuzrozený věřící, kterého Bůh osvobodil, neustále zabývat starostmi těla, zůstane v naprosté svázanosti hříchu. Svoboda od hříchu neznamená naprostou imunitu vůči hříchu! Křesťan, který neustále sytí svou mysl věcmi ze světa, nemůže zůstat svobodný od hříchu. Nelze naplnit svou mysl světskými věcmi a nebýt tím ovlivněni! Jestliže upřeme svoji mysl na tělo, pak nás skutečnost, že jsme nové stvoření, neuchrání od opakovaného upadání do hříchu. Dokud žijeme v tomto těle, budeme se tělem muset zabývat. Nemůžeme ho ignorovat. Musíme porozumět skutečnosti, že něco v nás chce jít špatným směrem. Nemůžeme být PŘINUCENI jít špatným směrem, ale pokud to DOVOLÍME, můžeme být vedeni do hříchu. To znamená, že si nemůžeme dovolit zůstat v "gravitačním poli" hříchu. Pavel říkal Korintským : "Utečte od špatnosti," a Timoteovi říkal: "Uteč od mladistvých žádostí." Jinými slovy, když čelíš příležitosti zhřešit, UTEČ! Ani se nezastavuj, aby ses rozmyslel. Svoboda od hříchu znamená, že máme SVOBODU UTÉCI! Pavel řekl: "Oblecte se v Pána Ježíše Krista a nevyhovujte svým sklonům (svému tělu), abyste nepropadli vášním." (Římanům 13,14) Když zaměřujeme svou mysl na tělesné věci, vyhovujeme svému tělu. Postavíme-li se do kompromisní situace svými myšlenkami nebo činy, podřizujeme se svému tělu. Ale mysl upřená na ducha znamená život a pokoj! Vždy končí VÍTĚZSTVÍM. Vždy nás vede do vítězství nad pokušením a ďáblovými nástrahami. Upřeme-li svou mysl na ducha a na nové stvoření v nás, půjdeme cestou spravedlnosti a svatosti. Koloským 3,1-2: "Protože jste byli vzkříšeni s Kristem, hledejte to, co je nad vámi, kde Kristus sedí na pravici Boží. Upřete svou mysl na to, co je nad vámi, ne k pozemským věcem. "(NASB) To, co je nad vámi, jsou duchovní reality, které nám Bůh zjevuje ve svém Slově. Když naplníme svou mysl věcmi Božími a Jeho duchovním královstvím, pak budeme schopni odolat pokušením těla. Co si zvolíš? Ducha nebo tělo? Rozhodnutí je na TOBĚ. Nic tě nemůže přinutit, aby sis vybral jedno nebo druhé. - Znovu se podívej do Římanům 8,12: "A tak, bratří, jsme dlužni, ale NE TĚLU, abychom museli žít podle těla." Nejsi nucen žít podle těla.
To je pravda, ať už zakoušíš vítězství nad hříchem, nebo ne. Není nic, co by tě mohlo PŘINUTIT zhřešit. Nepřítel přesvědčil některé křesťany, že jsou stále podřízeni svému tělu. Věří tomu, že jejich hříšné zlozvyky, které nemohou opustit, jsou jako pevné železné řetězy. Ve skutečnosti jsou tyto zlozvyky "papírovými řetězy". Nemají žádnou skutečnou moc svazovat. Ale mnoho křesťanů je přesvědčeno, že těmto věcem nelze utéci. Dále žijí v porážkách a pádech, i když je Bůh osvobodil od podřízenosti tělu. Byl jednou jeden muž, který čelil podobné tragédii. Tento muž často obdivoval orly, kteří létali nad horami a údolími blízko jeho domu. Byli pro něj symbolem svobody a nezávislosti. Často se díval, jak se vznášejí vysoko nad zemí. Jednoho dne jeho soused chytil jednoho z těchto obdivuhodných ptáků a řetězem ho připoutal ke kolíku na své zahradě. Orel se opakovaně snažil vzlétnout, ale pokaždé byl řetězem znovu stržen k zemi. Po mnoha pokusech se orel jednoduše vzdal a začal kroužit kolem kolíku. Den za dnem chodil tento symbol svobody kolem dokola na konci svého řetězu. Ztratil všechnu naději. Tato situace tak zarmoutila onoho souseda, že za mnoho peněz orla vykoupil. Když za něj zaplatil, sundal mu řetěz z nohy a zvolal: "Teď jsi volný!" Avšak osvobozený orel chodil kolem kolíku dál. Muž vzal orla a hodil ho do vzduchu, aby vzlétl, ale orel se opět snesl k zemi a dál obcházel svůj kolík. Nakonec vzal muž orla na horu a na vrcholku ho vypustil. Teprve tehdy si orel uvědomil, že je volný, roztáhl křídla a letěl.
Skutečnou tragédií je, že mnoho křesťanů se chová jako orel v tomto příběhu. Dále chodí kolem "kolíku" hříchu, i když Bůh již rozlomil pouta, která je k němu poutala. Myslí si, že musí setrvávat na cestě těla. Avšak Bůh jednou provždy ROZLOMIL řetěz, který nás svazoval. Jsme osvobozeni od hříchu, stejně jako orel, který mohl vzlétnout k nebi, kdykoli se mu zachtělo. Není žádná moc, která by nás mohla svazovat. Tělo nemá moc udržet nás v zaběhnutých kolejích hříchu! Jak se vymaníme z kruhu hříchu a zakusíme svobodu, kterou nám Bůh daroval? Pavel nám v Římanům 8,13 říká: "Jestliže však mocí Ducha usmrcujete hříšné činy těla, budete žít." Skutky těla usmrcujeme tak, že následujeme Ducha. Pavel řekl Galatským: " Žijte z moci Božího Ducha, a nepodlehnete tomu, k čemu vás táhne vaše tělesná přirozenost." (Galatským 5,16) Upřeme-li svou mysl na - Ducha - duchovní skutečnost zjevenou v Božím slově zakusíme vítězství nad hříchem. Upřeme-li svou mysl na tyto věci, budeme se moci vznášet vysoko nad zlozvyky, které nás dříve svazovaly.
SPRAVEDLNOST ROZHODNUTÍ JE NA NÁS Pátá lekce STUDIJNÍ OTÁZKY: (Potřebuješ-li k odpovědi více místa, můžeš použít zadní stranu tohoto papíru).
1.
Jestliže věřící člověk stále ještě krouží v zajetých kolejích hříchu, je mezi ním a nevěřícím člověkem ve stejném hříchu nějaký rozdíl? Proč ano nebo ne?
2.
Proč nemůžeme tělu důvěřovat a poslouchat ho? Kdy to budeme moci dělat?
3.
Vysvětli svými slovy, proč nejsi poddán svému tělu.
4.
Co znamená "upřít svou mysl" na Ducha?
5.
Co znamená "žít z Ducha", mluvíme-li o spravedlnosti? Jak to ovlivní způsob našeho života?
SPRAVEDLNOST JAK ZVÍTĚZIT NAD HŘÍCHEM Šestá lekce Když nás Bůh přetvořil, osvobodil nás od hříchu a přízemností tohoto světa. Jako orel vznášející se nad zemí, byli jsme stvořeni k tomu, abychom se vznášeli nad tělesností tohoto světa a žili v opravdové svatosti před Ním. Slavné zjevení Nové smlouvy zní Otec nám dal schopnost žít v naprostém vítězství nad hříšnými zlozvyky. Bůh jednou provždy usmrtil starou přirozenost, která nás táhla k hříchu a přetvořil nás do své podoby svatosti a spravedlnosti. Smutné ovšem je, že mnoho křesťanů se nevznáší nad hříchem. Místo toho zůstávají na zemi a chodí stále dokola v zajetých kolejích hříchu, kterému, jak se zdá, nemohou uniknout. Jak se má věřící odpoutat od těchto zajetých kolejí hříchu a začít zakoušet vítězství, které se mu nabízí? Neexistuje žádná zázračná formulka, ale Písmo nám nabízí vedení. Jestliže se spolehneme na moc Ducha svatého a budeme následovat principy v Božím slovu, můžeme opustit hřích, vzlétnout a nenechat se ovládat tělem. 1.
Rozpoznej hřích a opusť ho. - Přečtěme si Galatským 6,7-8.
Hřích přináší smrt. Vždy končí porážkou a bolestí. Když Adam v zahradě zhřešil, výsledek nebyl vůbec šťastný či radostný. Když byli Adam s Evou vyháněni ze zahrady, byl tam jen smutek a vina. Často se nám nepřítel snaží namluvit kolik "legrace" je v hříchu. Ale už se nezmiňuje o nebezpečí smrti číhající v každém naplnění žádosti. Nemluví o vině a bolesti, které pak přijdou. Hřích přináší prchavý pocit štěstí, který ovšem nikdy nestojí za hořkost, kterou způsobí. Následky nemusí přijít okamžitě, ale přijdou určitě. Neutrální či otevřený postoj vůči hříchu je pro křesťana nebezpečný. Hřích je třeba považovat za smrtelně nebezpečného nepřítele. V čase války vojáci znepřátelených stran nejí ani nespí pohromadě, neboť stojí proti sobě. Stejné je to s námi; nemůžeme se přátelit s hříchem. Hřích je nepřítel, který nás zničí, budeme-li se snažit se s ním spřátelit.
2.
Jestliže zhřešíš, vyznej to Bohu a přijmi odpuštění. - Přečtěme si Žalm 32,3-5.
Někteří křesťané mají tendenci vyhýbat se Bohu, když zhřeší. Mají pocit, že ho musí nechat chvíli "vychladnout". "Po tom, co jsem udělal, se radši nebudu modlit a pár týdnů s Bohem nebudu mluvit!" Davidova slova zjevují hloupost takového uvažování. Budeme-li se snažit zakrýt svůj hřích, budeme se sžírat vinou a odsouzením. Ale vyznáme-li svůj hřích, Bůh nám odpustí a očistí nás. "Jestliže doznáváme své hříchy, On je věrný a spravedlivý, že nám hříchy odpouští a očišťuje nás od každé nepravosti." (1. Janova 1,9) Bůh nám odpustí POKAŽDÉ, když zhřešíme, jestliže přiznáme svou vinu a poprosíme o odpuštění. To nás ovšem neopravňuje k tomu, abychom hřešili. Pokání je Boží způsob, jak nás navrátit zpět do společenství, zpět do postoje víry a jistoty před Bohem. Zhřešíš-li, neodvracej se od Boha, ale běž k Otci pro odpuštění. Jestliže utečeme od Boha a zůstaneme v odsouzení, upadneme do většího hříchu. Ale běžíme-li k Otci pro odpuštění okamžitě, Bůh obnoví naši sílu, abychom mohli opět přemáhat pokušení. 3.
Uvědom si, že být pokoušen není hřích.
Písmo popisuje Satana jako pokušitele. On je ten, který se snaží stáhnout nás do hříchu a vložit do naší mysli špatné myšlenky. Často se stává, že nepřítel uvede věřícího do stavu odsouzení kvůli špatným myšlenkám, které ON vkládá do jejich mysli. Do jednoho ucha ti bude našeptávat něco zlého a do druhého hned: "A já myslel, že jsi křesťan! Co je s tebou?" Ďáblovým cílem je OSLABIT tě pocitem viny. V této pozici viny jsi mnohem slabší vůči pokušení. Židům 4,15: "Nemáme přece velekněze, který není schopen mít soucit s našimi slabostmi; vždyť na sobě zakusil všechna pokušení jako my, ale NEDOPUSTIL SE HŘÍCHU." Z tohoto verše můžeme vidět, že NENÍ HŘÍCH BÝT POKOUŠEN. Ježíš na sobě zakusil VŠECHNA POKUŠENÍ. Pokušení není hřích. Pro nás to platí také. Naší reakcí na pokušení by mělo být ODMÍTNUTÍ, ne odsouzení!
4.
Nedopřej místa žádostivosti. - Přečtěme si Jakuba 1,13-15.
I když není hřích být pokoušen zlými myšlenkami, JE špatné dovolit zlým myšlenkám ve své mysli zakořenit. Pokud si pohráváme s žádostivými představami, nevyhnutelně padneme do hříchu. Jakub jasně zaznamenává, jak klíčí hřích. Z toho co říká, je jasné, že hřích se lidem jednoduše "nepřihodí". Nepřijde "z ničeho nic" a nespadne na nás. Hřích se stává problémem, když dovolíme žádostivosti, aby v nás zakořenila. Jak se žádostivost v člověku zakoření? Když se zabýváme žádostivou myšlenkou, kterou nepřítel vloží do naší mysli. Pokud o těch věcech dál přemýšlíme, v našich srdcích počne žádostivost a porodí hřích. Nedovol žádostivým myšlenkám, aby zůstávali ve tvé mysli. Jednej s pokušením okamžitě, ve chvíli, kdy se objeví. Čím déle otálíš, tím těžší bude odolat. 5.
Reaguj na pokušení mluvením Slova Božího. - Přečtěme si Lukáše 4,1-13.
Ježíšova reakce na pokušení byla okamžitá a efektivní. Když ho ďábel pokoušel zlými myšlenkami, řekl: "JE PSÁNO!" Nezastavil se, aby přemýšlel o tom, co říkal nepřítel. Ježíš odmítl Satanovy nástrahy mluvením Božího slova! Na pokušení můžeme reagovat stejným způsobem a zakusit stejné výsledky. Svými ústy potvrdíme, co o nás říká Písmo. Jsi-li sváděn ke hříchu, reaguj NAHLAS: "Ne, Bible říká, že jsem mrtvý hříchu. Hřích už mě neovládá. Žiji pro Boha ve vší spravedlnosti a čistotě!" Když budeš takto mluvit Slovo, upíráš tím svou pozornost na věci vyšší a medituješ nad Božím slovem, místo aby ses zabýval ďáblovými nástrahami. Když na tebe "pokušitel" bude útočit zlými myšlenkami, ZPĚTNĚ ZAÚTOČ mečem Ducha, jímž je Boží slovo vycházející ze tvých úst. Jakub 4,7 praví: "Vzepřete se ďáblu a UTEČE od vás."
6.
Spoléhej na Ducha svatého.
Římanům 8,13 praví: "Jestliže však mocí Ducha usmrcujete hříšné činy, budete žít." Jen mocí Božího Ducha jsme schopni usmrcovat činy těla. Nikdo se nemůže zbavit hříšných návyků silou své vůle nebo zarputilostí. Potřebujeme pomoc Ducha svatého! Chceme-li přemoci hřích, potřebujeme odhodlanost a rozhodnost. Ovšem spoléhámeli jen na svou vlastní sílu, pak se snažíme přemoci tělo tělem. Pavel řekl: "ŽIJTE Z MOCI BOŽÍHO DUCHA, a nepodlehnete tomu, k čemu vás táhne vaše přirozenost (tělo)." (Galatským 5,16) Jinými slovy, upni se na Boha v sobě a cele se Mu odevzdej. Pak zakusíš vítězství, které ti patří.
SPRAVEDLNOST JAK BÝT VÍTĚZEM NAD HŘÍCHEM Šestá lekce STUDIJNÍ OTÁZKY: (Potřebuješ-li k odpovědi více místa, můžeš použít zadní stranu tohoto papíru).
1.
Jaký je "neutrální postoj" vůči hříchu? Jaký způsob myšlení charakterizuje tento postoj?
2.
Co se stane, utečeme-li od Otce, když zhřešíme?
3.
Proč sebeovládání nikdy nestačí, aby osvobodilo křesťana od jeho hříšných zlozvyků?
4.
Proč NENÍ hřích být pokoušen? Kdy se pro nás pokušení stane hříchem?
5.
Co řekneš příště, až tě nepřítel bude pokoušet? Buď konkrétní.
