Správa chráněných krajinných oblastí ČR Správa CHKO Broumovsko
Plán péče o národní přírodní rezervaci Adršpašsko-teplické skály a její ochranné pásmo na období 2001 – 2016
VÚLHM VS Opočno Září 2001
Obsah 1 Základní identifikační a popisné údaje o ZCHÚ – Národní přírodní rezervaci Adršpašsko-teplické skály......................................................................................................................................................5 1.1 Předpis o vyhlášení ZCHÚ.........................................................................................................5 1.2 Okres ..........................................................................................................................................5 1.3 Katastrální území........................................................................................................................5 1.4 Obec ...........................................................................................................................................5 1.5 CHKO .......................................................................................................................................5 1.6 Parcelní vymezení NPR a OP NPR ...........................................................................................5 1.7 Základní identifikační údaje o PUPFL.......................................................................................5 1.8 Základní údaje o lese v ZCHÚ...................................................................................................5 2 Odborné a věcné odůvodnění cílů a způsobů péče............................................................................7 2.1 Hlavní předmět ochrany.............................................................................................................7 2.2 Charakteristika území a jeho přírodních podmínek....................................................................7 2.2.1 Obecná charakteristika........................................................................................................7 2.2.2 Klimatologie, geologie, geomorfologie, speleologie a hydrologie.....................................7 2.2.3 Základní rostlinná společenstva........................................................................................12 2.2.4 Chráněné a ohrožené druhy rostlin a živočichů................................................................12 2.3 Zásadní vlivy lidské činnosti v minulosti................................................................................20 2.4 Negativní vlivy současnosti a možnosti ohrožení...................................................................21 2.5 Zhodnocení současného stavu území.......................................................................................23 2.5.1 Stanovištní podmínky........................................................................................................24 2.5.2 Druhová a věková skladba.................................................................................................24 2.5.3 Vymezení územních jednotek z hlediska potřeb regulačních zásahů ..............................26 2.5.4 Rámcová charakteristika lokálních populací borovice lesní v NPR ................................27 2.6 Zhodnocení předchozí péče o NPR..........................................................................................29 2.7 Dlouhodobý cíl péče o NPR.....................................................................................................29 2.8 Stanovení prioritních zájmů ochrany přírody v případě kolize zájmů.....................................30 2.9 Specifické zásady a ekologické limity využívání NPR............................................................31 3 Plán zásahů a opatření.....................................................................................................................31 3.1 Principy managementu.............................................................................................................32 3.2 Zásady diferencovaného managementu podle potřeb řízení vývoje a stupňů přirozenosti lesních porostů................................................................................................................................34 3.2.1 Území se zvláštní péčí.......................................................................................................34 3.2.2 Ostatní území NPR s 2. a 3. stupněm přirozenosti lesních porostů...................................36 3.2.3 Ostatní území NPR a OP NPR se stupněm přirozenosti lesních porostů 4 a 5................37 3.3 Zásady a opatření v lesních porostech......................................................................................37 3.3.1 Základní technologické postupy podle hospodářských souborů......................................37 3.3.2 Rámcové zásady obhospodařování lokálních populací borovice lesní.............................38 3.3.3 Návrh managementu podle porostních skupin.................................................................41 3.4 Další ekosystémové zásady a opatření v lesních, lučních, vodních a skalních ekotopech......41 3.4.1 Management lokalit ohrožených druhů rostlin..................................................................41 3.4.2 Předpoklady ochrany avifauny..........................................................................................42 3.4.3 Management luk................................................................................................................46 3.4.4 Management vodních ekosystémů....................................................................................47 3.4.5 Opatření k minimalizaci poškození geofaktoru.................................................................49 3.4.6 Myslivost...........................................................................................................................50 3.4.7 Rybářství............................................................................................................................50 3.4.8 Rámcové zásady režimu na prohlídkových okruzích........................................................51 3.5 Zásady zpřístupnění lesa v NPR a OP NPR............................................................................52 3.6 Návrhy na zabezpečení předmětu ochrany proti poškozování.................................................52 3.7 Návrhy na průzkum či výzkum v NPR.....................................................................................53
4 Realizace a kontrola........................................................................................................................53 4.1 Garant péče o NPR a OP NPR .................................................................................................53 4.2 Předpokládané náklady hrazené orgánem ochrany přírody......................................................53 4.3 Realizace navržených zásahů...................................................................................................54 4.4 Kontrola realizace plánu péče..................................................................................................54 4.5 Odborné sledování změn v souvislosti s provedenými zásahy................................................54 5 Závěrečné údaje...............................................................................................................................55 5.1 Použité podklady......................................................................................................................55 5.2 Vztah k předchozím plánům péče pro NPR.............................................................................55 5.3 Zpracovatelé plánu péče: .........................................................................................................55 5.4 Odborné posouzení...................................................................................................................55 5.5 Přílohy….........……………………………………………………………………………….57 5.5.1 Parcelní vymezení NPR a OP NPR...….................………………………………………...58 5.5.2 Tabulky 1 – 11……………………………………..................…………………………….67 5.5.3 Obrázky 1 – 3………………………………………………….................……………….203 5.5.4 Výjimka MŽP……………………………………………………………..................……206 5.5.5 Mapy 1 - 5
1 Základní identifikační a popisné údaje o ZCHÚ – Národní přírodní rezervaci Adršpašskoteplické skály Kód ZCHÚ 1 1.1 Předpis o vyhlášení ZCHÚ vydal: MŠANO číslo: 143.547/33 dne: 31. 12. 1933 1.2 Okres Náchod a Trutnov (orientační mapa – obr. 1) 1.3 Katastrální území Dolní Adršpach, Teplice nad Metují, Dolní Teplice, Skály u Teplic nad Metují, Studnice u Jívky, Janovice u Trutnova, Hodkovice u Trutnova 1.4 Obec Adršpach, Teplice nad Metují, Jívka 1.5 CHKO Broumovsko 1.6 Parcelní vymezení NPR a OP NPR Je uvedeno v přílohách (stať 5.5.1, str. 57 – 65). 1.7 Základní identifikační údaje o PUPFL Přírodní lesní oblast: 24 - Sudetské mezihoří Lesní hospodářský celek: Broumov, Město Teplice nad Metují Platnost LHP: 1. 1. 1997 – 31. 12. 2006 Porostní vymezení: viz parcelní vymezení NPR a OP NPR 1.8 Základní údaje o lese v ZCHÚ Odborný lesní hospodář: -
u LČR LS Broumov – Jaroslav Váně, lesní správce; Karel Brandejs a František Bártl, revírníci
-
u Lesů Města Teplice nad Metují – Tomáš Milata, hajný
Organizace lesního hospodářství: -
Lesy České republiky s.p., LS Broumov, revíry Trojmezí a Chvalečský hřbet
-
Lesy Města Teplice nad Metují
Výměra NPR a OP NPR Adršpašsko-teplické skály NPR
OP NPR
Celkem
17126582
384212
17510794
Výměra lesních porostů* (ha)
1709,56
7,74
1717,30
Z toho porostní plocha (ha)
1705,56
7,55
1713,14
2,97
0,19
3,16
Celková výměra (m2)
Bezlesí na PUPFL** (ha)
Lesy ochranné (ha)
990,61
-
990,61
Lesy zvláštního určení (ha)
714,98
7,55
722,53
Výměra zemědělských pozemků (m2)
17017397
298448
17315845
Výměra vodních ploch (m2)
69311
-
69311
Výměra ostatních ploch (m2)
39419
9413
48832
455
496
951
Výměra zastavěných ploch (m2)
* PUPFL dle LHP - u LČR 48,98 % v NPR a 100 % v OP NPR; u Lesů města Teplice nad Metují 51,02 % v NPR (viz 5.5.1) ** včetně Adršpašského jezírka o rozloze 0,25 ha
2 Odborné a věcné odůvodnění cílů a způsobů péče 2.1 Hlavní předmět ochrany Hlavním motivem ochrany je uchování geomorfologicky vysoce zajímavého území kvádrových pískovců svrchní křídy a na ně vázaných specifických původních rostlinných a živočišných společenstev. Skalní reliéf ve výškovém rozpětí 500 – 786 m n. m. vykazuje pestrou škálu makro -, mezo -, a mikroforem povrchových pseudokrasových jevů a tvarů. Významný je i výskyt podzemních forem reliéfu - pseudokrasových jeskyní a propastí. Např. Teplická jeskyně je svoji délkou 1065 m nejdelší pseudokrasovou jeskyní v ČR. V rozsáhlých plochách vertikálního i horizontálního členění reliéfu jsou rozsáhlá skalní města s převýšením jednotlivých skalních věží a pilířů až 100 metrů. Díky takto dynamickému reliéfu vykazují zdejší skalní města nejvýraznější teplotní inverzi ze všech skalních měst ČR. Vlhké a chladné mikroklima kaňonů, soutěsek a jeskyní umožňuje výskyt i glaciálních reliktů (pavouci, roztoči). Z přirozených lesních společenstev se v území dochovala mozaika reliktních borů a fragmenty podmáčených až rašelinných smrčin v inverzních plochách a malé zbytky bučin (převážně acidofilních). Předmětem ochrany jsou i společenstva vysokostébelných niv v inverzních polohách skalních měst, kde se ojediněle dochoval i místní ekotyp roklinového smrku. Velmi bohatá a pozoruhodná je bryoflóra území. 2.2 Charakteristika území a jeho přírodních podmínek 2.2.1 Obecná charakteristika Adršpašsko-teplické skály jsou evropsky proslulým pojmem, který je spojován s přírodovědně velmi významným fenoménem pseudokrasového reliéfu vytvořeného v kvádrových pískovcích. Představuje nejrozsáhlejší komplex tohoto druhu v Evropě. V podobě rozsáhlých skalních plošin, divoce členěných hřbetů, kaňonů, soutěsek a labyrintů skalních věží, krytých lesními porosty s významnou podhorskou a horskou květenou a zvířenou představují celek jedinečné přírodovědné i estetické hodnoty. Proto je zcela přirozené, že nejhodnotnější část tohoto komplexu (1771,8 ha) byla již v roce 1933 vyhlášena za státní přírodní rezervaci. Z hlediska regionálního členění náleží zájmové území pískovcových útvarů CHKO Broumovsko k Teplické, tj. severní části Polické vrchoviny, jež je součástí Broumovské vrchoviny. Zájmová oblast je budována kvádrovými pískovci středního a spodního turonu. Jedná se o horninu, z níž se formují mělké, lehké, hlinitopísčité až písčité půdy. Jde převážně o půdy s extrémním zrnitostním složením, mimořádně nepříznivým chemismem a velmi nízkým obsahem živin. Území je charakteristické výskytem reliktních borů v extrémních polohách skalních měst či na okrajích hluboce rozčleněných tabulových plošin křídové pánve. 2.2.2 Klimatologie, geologie, geomorfologie, speleologie a hydrologie Z dlouhodobých klimatických charakteristik (průměr z let 1901 – 1950) měřených na nejbližší meteorologické stanici Broumov (410 m n.m., 50o 35′ s.š. a 16 o30′ v.d.) vyplývá, že průměrná roční teplota je 7,3o C, délka vegetačního období je 152 dnů a průměrná teplota ve vegetačním období je 13,3oC. Nejchladnějším měsícem je leden s průměrnou teplotou -2,7 oC a nejteplejším je červenec s průměrnou teplotou 17,2 oC. Díky inverzním zvratům a vyšší nadmořské výšce jsou však teplotní poměry ve skalních městech výrazně extrémnější. V hlubokých stinných skalních roklích průměrné roční teploty kolísají i kolem 4 oC. Roční úhrn srážek se pohybuje okolo 685 mm, z toho ve vegetačním období 427 mm. Srážkové minimum (36 mm) bývá v březnu a maximum (89 mm) v červenci. Sněhová pokrývka trvá v průměru 70 dnů v roce. Podobně jako teplotní jsou i srážkové poměry skalních měst specifické. Například sněhová pokrývka v hlubokých, stinných skalních roklích místy leží až 9 měsíců. Studovaná oblast se nachází v mírně teplé oblasti, ve vlhkém až velmi vlhkém vrchovinném okrsku (B10) s převažujícími západními větry. Průměrné roční koncentrace SO2 se podle údajů ze stanice na hájovně u obce Hony pohybovaly v letech 1984 – 1999 v rozmezí 5 - 64 µg. m-3 . Podstatně nižší byly ve vegetačním období, kdy kolísaly okolo 2 – 36 µg. m-3 (tabulka 1). Průběh průměrných
ročních a měsíčních koncentrací SO2 je též znázorněn na obr. 2. Průměrné koncentrace přesahující hygienickou normu se vyskytovaly v 1 – 9 % dnů v roce. K výraznému poklesu koncentrací SO2 došlo od r. 1993 se zavedením spalování černého uhlí. Ve srovnání s lety 1984 – 1993 se v následujících letech např. čtvrtletní průměrné koncentrace SO2 snížily 2,4 - 4,3 krát. Celá oblast Adršpašsko-teplických skal je součástí Polické vrchoviny, jež je součástí většího geomorfologického celku Broumovské vrchoviny, která tvoří sníženinu mezi vyššími masívy krystalinika Krkonoš, Sovích hor, Bystřických a Orlických hor. Geologicky je tato oblast řazena do rozsáhlejší vnitrosudetské pánve (tvoří její českou část). Horninový celek Polické vrchoviny je tvořen jílovitými a vápnitými pískovci nebo křemitými kvádrovými pískovci středního turonu až koniaku – sedimenty tehdejšího moře z geologického období svrchní křídy (mezozoikum – druhohory). Skalní oblast je situována do severní části Polické vrchoviny, kde se geomorfologicky projevuje jako rozsáhlá tabulová plošina vystupující při ose brachysynklinály (tektonicky podmíněné) Polické pánve, protažené ve směru SZ – JV. Tabulová plošina je značně porušena tektonickými zlomy a poruchami, které jsou svým vznikem vázané na saxonské horotvorné pochody. Podobně jako celou Polickou pánev i oblast Adršpašsko-teplických skal člení tektonické poruchy jak podélné (ve směru SZ – JV), tak i poruchy příčné (ve směru JZ – SV). K nejvýznamnějším tektonickým poruchám patří Skalský zlom, který příčně protíná celou Polickou vrchovinu a od jihovýchodního okraje Adršpašsko-teplických skal výrazným zlomovým poklesem odděluje část této skalní plošiny – dnešní Skalský hřbet (Skály 694 m). Plošina Adršpašsko-teplických skal je mírně ukloněna od JZ na SV, čímž je dán i směr hlavního odvodnění celé této skalní oblasti. Nejvyšší bod terénu se proto nachází v jihozápadní části a je jím vrch Čáp (786 m), zatímco nejnižší partie se nacházejí až o 300 metrů níže při SV a V v údolí řeky Metuje, která celou oblast odvodňuje. S vazbou na hustou síť tektonických poruch je celá plošina rozbrázděna systémy hlubokých kaňonů a soutěsek a rozdělena tak do více dílčích celků. Přítomnost charakteristických svislých puklin vzniklých tektonickým rozpukáním pískovců a subhorizontálních vrstevních spár spolu s nestejnorodostí pískovcových vrstev podmínily vznik a vývoj všech povrchových i podzemních tvarů reliefu pseudokrasového charakteru. Největší částí původně horizontální a celistvé pískovcové tabule jsou samotné Adršpašsko-teplické skály, které jsou při severním i východním obvodu obtékané řekou Metují. Za jejím údolím se nacházejí ještě další části tabule, nyní erozně oddělené Metují a jejími levobřežními přítoky. Jsou to samostatné vrchy a pahorky Křížový vrch (667 m), Lada (625 m) a Lysý vrch (611 m). Také tyto terény mají pískovcový reliéf pseudokrasového charakteru. Od ústupu křídového moře se zdejší obnažená pískovcová tabule stala již trvale souší, na kterou začaly působit eroze, rozvětrávání, splach rozvolněného materiálu a další procesy, kterým je zemský povrch neustále vystaven. Výrazně tomu napomáhalo i rozčlenění původně souvislé tabule na větší počet strukturních plošin oddělených podél tektonických zlomů jejich zdvihy či poklesy i hustá kvadratická síť vertikálních puklin. Po miliony let pak probíhal denudační proces, který v podmínkách daných touto tektoniku, fyzikálně-chemickými vlastnostmi kvádrového pískovce a panujícími proměnlivými klimatickými vlivy vytvořil současný členitý skalní reliéf. Především mechanickými procesy (jakými jsou např. zvětrávání pískovců, rozpad skalního masívu podél puklin i vrstevních spár na jednotlivé skalní bloky a jejich rozvolňování v okrajích strukturních plošin, rozvodních hřbetů a skalních pilířů, gravitační svahové pohyby a následné řícení rozvolněných bloků, akumulace vyřícených balvanů a drobnějších zvětralin ve svazích a ve dnech roklin i jejich přirozený transport) byl pískovcový terén neustále přetvářen. Působení těchto geomorfologických procesů bylo umocněno především v minulých dobách ledových, kdy byl skalní terén s minimem vegetačního porostu vystaven velmi extrémním podmínkám intenzivního mrazového zvětrávání. K vývoji reliéfu však dochází nepřetržitě i v této době. Za přispění tolika různých přírodních modelačních prvků pak v pískovcích vznikla velmi pestrá škála makro-, mezo- i mikrotvarů povrchové i podzemní pseudokrasové modelace. K základním terénním tvarům patří rozsáhlejší i menší strukturní plošiny, rozvodní hřbety, kaňony a soutěsky dále načleněné rozsedlinami i puklinami na jednotlivé skalní kulisy, věže, skaliska a blokové
akumulace. Jejich chaotická seskupení a uložení, případně i nestejná odolnost jednotlivých vrstev pískovců vůči zvětrávacím procesům vytváří vhloubené tvary reliéfu: skalní brány, okna a tunely, případně i tvary podzemní - pseudokrasové jeskyně a propasti. Povrchy těchto jednotlivých skalních útvarů jsou pak ještě drobněji modelovány do různých zahloubených nebo vypouklých mikroforem pseudokrasového reliéfu skalních temen, stěn či úpatních částí, jako jsou skalní mísy, škrapy, římsy, různé typy skalních dutin až po tzv. voštiny, tvořící modelaci skal nejjemnější. V místech příhodných i pro větší vertikální uplatnění modelujících činitelů (především v okrajích skaních plošin a kaňonů) vznikla plošně rozsáhlejší seskupení hlubokých skalních soutěsek a vysokých, až po úpatí oddělených skalních věží a pilířů. Ty vytvářející labyrinty skalních uliček a průchodů, slují i jeskyní. Pro tyto velmi divoké a současně také romantické terény se vžilo označení „skalní město“. Ve zdejším terénním celku je více míst tohoto maxima vývoje pseudokrasového reliéfu. Rozlohou, pestrostí a unikátností skalních útvarů jsou nejznámější Adršpašské skalní město a Teplické skalní město. Od tohoto děleného pojmenování se odvozuje i rozdělení celé skalní oblasti na dvě samostatné části, na Adršpašské skály a na Teplické skály. Jejich dělítkem je hluboká Vlčí rokle, protínající celou skalní oblast ve směru ZSZ (od Kalous) – VJV (k Střmenskému Podhradí). Rozsáhlejší Teplické skály zaujímají jižní a západní část masívu a jsou ještě dělitelné na Skalský hřeben (Skály 694 m), hřebeny Čápu (786 m), Supích skal (771 m) a Kraví hory (734 m). Dále tvoří rozsáhlejší a divoce načleněné plošiny Bludiště a Roklin, mezi nimiž se podél obou zdrojnic a toku Skalského potoka rozkládá Teplické skalní město. Plošně menší Adršpašské skály jsou od východu děleny na větší a méně členěnou plošinu Bučiny (Koňský hřbet, 647 m). Dále menší, ale hlubokými divokými roklemi členěnou plošinu, která na SZ vrcholí Starozámeckým vrchem (681 m). Tyto dvě strukturní plošiny mezi sebou svírají prostor morfologicky unikátního Adršpašského skalního města. Charakteristiku skalního města dosahuje terén Adršpašsko-teplických skal na četných místech. Tam, kde se jedná o větší plochu tohoto silně členěného reliéfu s denivelací 40 – 100 metrů mezi vrcholy a úpatím skalních věží a hřbetů se díky trvalému zastínění spodních částí úzkých rozsedlin, soutěsek a roklí vytváří teplotní zvrat a mimořádné mikroklima těchto zahloubených prostor. V extrémně vlhkém a chladném prostředí a za silného omezení přístupu přímého slunečního záření se v těchto prostorách vytváří přírodní prostředí pro existenci jen omezeného počtu rostlinných i živočišných druhů. Tyto jsou výrazně limitovány setrváním sněhu (firnu) a ledu až do letních měsíců. Vegetace převážně ve formě nižších rostlin a výskyt glaciálních reliktů drobné zvířeny nachází analogii v horském či severském prostředí, často vytváří přechody do jeskynního prostředí. K běžným tvarům reliéfu Adršpašsko-teplických skal patří i podzemní pseudokrasové jevy: jeskyně a propasti. Z genetického a morfologického hlediska jsou rozdělené do šesti skupin na jeskyně puklinové, jeskyně vrstevní, jeskynní výklenky, jeskyně rozsedlinové, jeskyně suťové a jeskyně kombinované. Vyskytují se jak v těchto skupinách, tak i v jejich kombinacích. Nejčastější je kombinace puklinových a vrstevních nebo rozsedlinových a vrstevních jeskyní i rozsedlinových a suťových jeskyní. Puklinové a rozsedlinové jeskyně vynikají svojí výškou (např. Skalní chrám více než 60 m). Některé rozsedlinové jeskyně mají charakter propasťovitých prostor. V Adršpašských skalách je to např. Netopýří propast – 38 m, v Teplických skalách Teplická propast – 32 m. Zcela zvláštní pozornost zasluhují suťové jeskyně, vzniklé v suťových (blokových) závalech ve dnech roklí a kaňonů nebo na úpatí skalních stěn. Jeskynní prostory v těchto závalech mají velmi nepravidelný tvar při střídání velkých i zcela těsných dutin (plazivek a polosifonů). Jeskyně v mocnějších závalech mají často více souběžných koridorů nebo jsou vytvořeny i ve více patrech. Vyskytují se často ve spojitosti s podzemními vodními toky, které pak spodní prostory jeskyní neustále vyklizují a rozšiřují. Vyznačují se také svojí, pro pískovcový pseudokras, významnou délkou. Systém Řeřichové jeskyně v Adršpašských skalách je 205 m dlouhý, Teplická jeskyně v Teplických skalách je svojí délkou (1 065 m) nejdelší pseudokrasovou jeskyní v ČR. Nejvýznamnější pseudokrasové jeskyně v NPR jsou zakresleny v mapě č. 4 (mapa neživé přírody). Jedná se o následující jeskynní útvary: 1. Teplická jeskyně K, N 2. Nad Sekerou
3. Kořenka K 4. Teplická propast 5. Nad Sibiří K 6. U Volské studánky 7. Řeřichová K 9. Netopýří propast N Vysvětlivky: K – výskyt krápnikovitých kořenových útvarů, N – jeskyně s letními koloniemi netopýrů nebo zimoviště netopýrů. Až 25 metrů mocné blokové akumulace v nadloží systémů suťových jeskyní tvoří přirozený izolant pro výskyt vlhkého a chladného mikroklimatu v těchto jeskyních. Tyto extrémní klimatické poměry umožňují tvorbu a setrvání ledové výzdoby podzemí (ledové stalagmity, stalaktity i sloupy, stěnové i podlahové ledové polevy, jinovatky) až do pozdních letních měsíců, ale i výskyt unikátních glaciálních reliktů v drobné jeskynní fauně. Suťové jeskyně svojí délkou i extrémním mikroklimatem jsou proto významné z hlediska ovlivňování okolního přírodního prostředí včetně povrchu terénu nad nimi. Podstatné však je i opačné ovlivnění z povrchu terénu do podzemí. Dalším významným specifikem pseudokrasových jevů Adršpašsko-teplických skal je výskyt speciální biogenní výplně v některých zdejších jeskyních, tzv. kořenových útvarů. K jejich objevu došlo v roce 1979 v Teplických skalách v jeskyni Kořenka. Nyní je znám jejich výskyt i v jiných oblastech pískovcového pseudokrasu v ČR, Polsku i Německu. Počtem lokalit s jejich výskytem, počtem exemplářů i růzností forem této jeskynní mykorrhizy (stalagmity, stalagnáty, polštářové formy apod.) je oblast pískovcového pseudokrasu Polické vrchoviny pro tuto biospeleologickou raritu stále oblastí klíčovou. V trénu Adršpašsko-teplických skal je dnes známo 10 lokalit s výskytem kořenových tvarů včetně jeskyně Kořenky, kde probíhá dlouholetý monitoring a výzkum. V rámci speleologických aktivit se průběžně provádí jejich evidence, dokumentace a studium. Výzkumem byl v kořenových tvarech rozpoznán složitý subekosystém, vznikající vzájemnou souhrou mnoha geologických, hydrogeologických, mikroklimatických a biotických činitelů. Vznik a růst kořenových struktur ve vzdušném prostředí v nově poznané formě jeskynní mykorrhizy je vzácným a hodnotným přírodním jevem, do jehož ekosystému patří i drobné živočišné glaciální relikty. Je to však útvar velice choulostivý, především nutnou vazbou na kořeny několika druhů stromů, rostoucích v okolí jeskyně (ve zdejších terénech s vazbou na břízu nebo smrk). Ochrana kořenových tvarů je vázána dosud na obecnou zákonnou ochranu každé jeskyně včetně její biologické i minerální výplně. Je proto nutné zajistit ochranu i přechodných forem terénu mezi povrchem a podzemím (vchody do jeskyní, propady do jeskynních systémů v rozsedlinách nebo blokových akumulacích, terén ponorů a vývěrů podzemních toků). V tomto případě je nutné zajistit potřebnou ochranu všech dřevin v okolí lokality (do vzdálenosti ca 30 – 50 m) s výskytem kořenových tvarů (jeskyně nebo skalního převisu), tj. ponechání samovolnému vývoji. V celém areálu Adršpašsko-teplických skal jsou průběžně prováděné speleologické aktivity, které postupně doplňují poznatky o rozsáhlém pseudokrasovém podzemí. Je prováděn základní speleologický výzkum za účelem evidence jeskyní, dále jejich podrobná speleologická dokumentace, sledování mezo- a mikroklimatu a výzkum biogenních i minerálních výplní a obsahů. Do ekosystémů jeskyní patří i chránění netopýři, kteří se na příhodných místech vyskytují obecně v celé rezervaci. Jejich trvalé osídlení bylo prověřeno pouze v umělé průzkumné štole a šachtě za lomovým jezírkem v Adršpachu. Započat byl i speleoarcheologický výzkum (jeskyně Nad Volskou studánkou). Ani základní speleologický výzkum není dosud v NPR Adršpašsko-teplické skály ukončen, takže nynější evidence zdejších jeskyní v počtu 56 není konečná (odhad je stanoven na cca 150). Unikátnost a vysokou přírodovědnou hodnotu nejrozsáhlejšího celistvého skalního komplexu v ČR vytváří především jeho geomorfologická situace se zcela výjimečnou početností i pestrostí povrchových i podzemních jevů pseudokrasové modelace na kvádrových pískovcích. Tento reliéf při výškovém rozpětí 480 – 786 m n.m. a při denivelaci skalních útvarů až přes 100 metrů,
s extrémním mezo- a mikroklimatem, vytváří predispozici pro existenci i speciálně přizpůsobených ekosystémů s vysokou biodiverzitu. Plán péče o toto území proto musí v zásadě respektovat jedinečnost reliéfu. Z tohoto hlediska je vhodné terén členit na následující zóny: 1. zóna nejméně narušená odnosem (plochá a málo členěná temena strukturních plošin), 2. zóna rozčleněná roklinami a krytá skalisky typu tors (viz mapa č. 4), 3. zóna samotných skalních měst s výrazným vertikálním členěním hlubokými kaňony a soutěskami, izolované skalní věže a stěny o výšce až 100 m, s velice pestrou modelací jejich povrchu (viz. mapa č. 4), do této zóny patří i údolní nebo svahové akumulace hrubých skalních bloků nebo blokové a balvanité proudy, často kryjící systémy suťových jeskyní, pseudokrasové jeskyně se obecně vyskytují v zóně 2 a 3. Území NPR se nachází v Chráněné oblasti přirozené akumulace vod Teplická pánev. Její JZ část (Supí skály) leží v pásmu hygienické ochrany II. stupně. Jedná se o území s výskytem tektonických poruch Skalského zlomu. Hydrogeologická struktura hranice NPR přesahuje na S a SV, kde sahá až po řeku Metuji. Na Z a JZ je omezena rozvodnicí Janovické kuesty. Na J a JV protíná území NPR Skalský zlom, který dělí NPR i hydrologicky, kde spodní vody z J na S nejsou schopny Skalský zlom překonat. Většina území NPR náleží do Teplického výronového okrsku (TVO), část ležící jižně od Skalského zlomu pak k centrální části PKP. Celým územím NPR téměř symetricky z JV na SZ prochází osa synklinály. Hlavní směry proudění spodní vody v prvé zvodni jsou ve směru JZ – SV. Hlavní tokem odvodňujícím NPR v teplické části je Skalní potok, trvale tekoucí z Teplického skalního města. Jeho hlavní zdrojnicí jsou prameny Anenského údolí, zejména Volská studánka. Pravý přítok od Chrámových stěn, Teplické a Janovické Záboře je tokem občasným, místy zakleslým do podzemí. Po jejich spojení pod bývalou horolezeckou chatou teče víceméně povrchově a jen občas mizí pod balvany na dně údolí. Na úrovni Harfy zaklesává do podzemí, teče Teplickou jeskyní a na úrovni Ozvěny opět přechází do volné balvanité tratě. Po 100 metrech do něj vtéká potok z Vlčí rokle. Ten rašeliništěm ve Velkém ohbí teče občasně. Silné zvodnění tohoto rašeliniště způsobuje, že odtud tok teče trvale. Jeho výrazným přítokem je pravostranné vyústění údolí Teplického vodopádu a silný puklinový Stříbrný pramen, ležící prakticky v bezprostřední blízkosti toku v jeho nivě. Adršpašskou část odvodňuje uměle zahrazený tok Metuje původně tekoucí z Kalous do Vlčí rokle. Téměř v celé trati v Kalusech a v prvních stovkách metrů ve Vlčí rokli byl tok násilně narovnán a část území v Kalousech byla dokonce zmeliorována (eroze, urychlený odtok, smyv dusíkem obohacené půdy do NPR atd.). Přibližně po 1 km toku byla Metuje (za působení barona Nádherného) uměle přehrazena a voda svedena do Adršpašských skal, původně tekla do Vlčí rokle. Dále pokračuje přes umělé jezírko, dva vodopády a soutěskami přes Sloní náměstí protéká ke vstupům do skal, kde se zleva přidává Adršpašský potok. Metuje zde teče k V a potom k J, kde tvoří hranici NPR. Na levém břehu mezi tratí a Metují v prostoru vlakového nádraží v r. 1974 při likvidaci těžby v pískovně došlo k zavezení jejího levého břehu pískem a výkopovým materiálem. Niveleta nivy se zde zvedla ca o 5 m, což způsobilo naprosto nevhodné zúžení koryta Metuje do hlubokého koridoru. Dnes je v těchto partiích patrná eroze s pískovými osypy až 10 m dlouhými. I v prostoru bývalého Spáleného mlýna je též výrazná pravobřežní nátrž. Těsně nad Spáleným mlýnem v údolí pod Bučinou tok Metuje posiluje řada vydatných puklinových pramenů. Metuje je dále zásobována obdobnými prameny i níže po toku – zejména Bučnický pramenem a pod soutokem se Sklaním potokem i desítkami drobnějších pramenů ze svahů pod Lokomotivou, kde končí její kontakt s územím NPR. Voda v NPR v závislosti na utváření reliéfu a jeho složení představuje klíčovou složku nejen pro život ekosystémů, ale i pro modelaci všech forem reliéfu. Přesto jsou poznatky o kvalitě a kvantitě vod v NPR a její těsné blízkosti minimální. Dosud byla dílčím způsobem studována pouze kvalita odběru podzemních vod - pitné vody (VAK, TOMA, dříve KVT). Další dílčí aktivitou v SZ části
NPR v povodí Bučnického potoka a souběhu Metuje s NPR je kontinuální sledování vydatnosti pramenů a měření průtoků Výzkumným ústavem vodohospodářským. Jejich práce umožnily větší poznání Metuje, upozornily na vliv tektoniky, na významná období sucha v letech 1981 – 1984 a na existenci hydropasivních zón, které odvádí povrchovou vodu zpět do podzemí. V březnu 2000 byl zahájen kontinuální monitoring kvality a kvantity spodních vod, odebíraných závodem TOMA s.r.o. Měří se na vrtech VS4, VS20, VS21, V26, V32b, které s výjimkou posledně jmenovaného jsou osazeny limnigrafy. Vliv odběrů pitné vody na hydrologický režim zájmového území je ověřován limnigrafem na profilu Metuje MXI. K čerpání spodních a povrchových vod pro vodárenské účely dochází v následujících lokalitách: Obec Jívka (část Janovice) - vodojemy na pitnou vodu z první zvodni NPR JZ od rezervace. Obec Adršpach - minimální odběry pro pitné účely (chaty v Havraním městě - podchycený pramen v Království, studna v NPR na pasece pod Třemi obry). Město Teplice n. M. - v Bučnici odebírán chataři Bučnický pramen. - Kamenec – vodojem VAKu (významný odběr), - Javor – vodojem pro pitnou vodu do 100 m od NPR (nevýznamný odběr), - Skály – nevýznamné odběry chatami z pramenů pod Supími skalami TOMA s.r.o. – významné odběry spodních vod podzemní štolou a šikmými vrty v Teplicích n. M., směřujícími pod území NPR. Ovlivnění NPR dle vyjádření hydrogeologů se nepředpokládá. Z důvodu prevence byl od března 2000 firmou TOMA zahájen kontinuální monitoring těchto podzemních vod. 2.2.3 Základní rostlinná společenstva V současné době na území NPR Adršpašsko-teplické skály převažují druhotné smrkové monokultury často nepříliš vhodné provenience. Najdeme zde však i fragmenty v minulosti přvládajících acidofilních bučin, smrkových bučin a jedlin (asociace Calamagrostio villosaeFagetum Mikyška 1972, Luzulo-Fagetum Meusel 1937). Velmi vzácné jsou již zbytky chudších variant květnatých bučin, lipových bučin a jedlobučin (asociace Dentario enneaphylli-Fagetum Oberdorfer ex W. et A. Matuszkiewicz 1960) i vysokobylinných klenových bučin (asociace AceriFagetum J. et M. Bartsch 1940). Nyní se též již v nepatrných fragmentech dochovaly suťové a roklinové listnaté lesy (asociace Mercuriali-Fraxinetum Husová 1982, Lunario-Aceretum Schlüter in Grüneberg in Schlüter 1957). Lokálně místy relativně hojné společenstva reliktních borů, zejména při okrajích skalních teras, náleží do asociace Betulo carpaticae-Pinetum Mikyška 1970 s řadou vlhkostních variant (od nejsušších s Calluna vulgaris až po nejvlhčí s Pteridium aquilinum a Calamagrostis villosa). V inverzních polohách skalních měst se ojedinělě dochovaly zbytky podmáčených a vysokobyliných smrčin (asociace Sphagno-Piceetum Hartmann 1953, Calamagrostio villosae-Piceetum Tüxen 1937, Hartmann 1953, Athyrio alpestris-Piceetum Hartmann 1959). Na vysokostébelné smrčiny ojediněle navazují společenstva vysokostébelných niv (asociace Adenostyli-Athyrietum alpestris Zlatník 1928, Jeník 1961, Mulgedietum alpini Köstner 1938). 2.2.4 Chráněné a ohrožené druhy rostlin a živočichů Chráněné a ohrožené druhy rostlin Spolu s geomorfologickým fenoménem NPR jsou velmi závažným motivem ochrany některá rostlinná společenstva, vázaná na specifické stanovištní podmínky. V prvé řadě jsou to reliktní bory submontánních poloh (Betulo carpaticae - Pinetum Mikyška 1970) a vysokobylinné nivy podél vodotečí ve skalních městech, zařazované do řádu Adenostyletalia G. Br.-Bl. 1931. Významný je rovněž výskyt azonálních typů smrčin v inverzních polohách a fragmentů rašeliništní vegetace.
Flóra cévnatých rostlin je na většině území poměrně jednotvárná, tvořená nevelkým počtem acidofilních druhů. Pro inverzní stanoviště je charakteristický výskyt některých druhů vyšších poloh, diferencujících území od okolního mezofytika (fytogeograficky se jedná o různé geoelementy). Významné druhy cévnatých rostlin rezervace jsou uvedeny v následujícím přehledu (tabulce). K nejvýznamnějším druhům mechorostů patří Dicranodontium asperulum, Tetradontium repandum, Polytrichum alpinum, Oligotrichum hercynicum, Pohlia drummondii, Rhizomnium pseudopunctatum, Dicranum sendtneri, Tayloria tenuis. Významné druhy cévnatých rostlin Taxon
NPR
§
Vč
Aconitum napellus s.l. (?)
!(+?)
C3
C2
Aconitum variegatum (?)
!
C3
C3
Alchemilla glabra
!
-
C4
Athyrium distentifolium
!
-
-
Betula carpatica ("petraea") (?)
!
-
C2
Blechnum spicant
*
-
C4
Caltha minor
!
-
C4
Cicerbita alpina
!
-
C4
Circaea alpina
!
-
C4
Daphne mezereum
!
-
C3
Dentaria bulbifera
!
-
C4
Dentaria enneaphyllos
!
-
C3
Doronicum austriacum
!(+)
C3
C3
Empetrum nigrum (hermafroditum ) (?)
!
C2/C3
A3/C4
Equisetum pratense
!
-
C4
Eriophorum angustifolium
!
-
C3
Eriophorum vaginatum
!
-
C4
!(+)
C3
C3
Homogyne alpina
!
-
-
Huperzia selago
!
C3
C3
Juncus filiformis
!
-
C4
Juncus squarrosus
!
-
C3
Ledum palustre
!
C3
C1
Leucojum vernum Lunaria rediviva
! !
C3 C3
C3 C4
Lycopodium annotinum
!
C3
C1
Lycopodium clavatum
!
-
C4
Gentiana asclepiadea
Neottia nidus-avis
!
-
C3
Oxycoccus palustris (?)
!
C3
C3
Poa remota
!
-
C2
Primula elatior
!
-
C3
Pyrola minor
!
-
C4
Ranunculus platanifolius
!
-
H
Rosa pendulina
!
-
C4
Senecio rivularis
!
-
C3
Solidago virgaurea subsp. alpestris
!
-
-
Thalictrum aquilegiifolium
!
-
-
Trichophorum caespitosum
0
-
C4
Viola biflora
!
-
C3
Viola palustris
!
-
C4
Vysvětlivky: ? (za jménem) - druh vyžadující v NPR revizi determinace 1. sloupec: ! - druh ověřený v NPR v 90. letech (+) - druh zavlečený * - v posledních letech neověřený, ale pravděpodobný výskyt 0 - starý, nejasný údaj 2. sloupec: stupeň ohrožení dle Vyhlášky č.395/1992 Sb. 3. sloupec: stupeň ohrožení dle Přehledu vyhynulých, nezvěstných a ohrožených taxonů cévnatých rostlin na území východních Čech (Faltys 1993) A3 - druh nezvěstný, o jehož dřívější existenci jsou pochyby C1 - druh kriticky ohrožený C2 - druh silně ohrožený C3 - druh ohrožený C4 - druh vyžadující pozornost H - druh v regionu hojný, bez ohrožení Legenda k mapě č. 5 (mapa živé přírody) - lokality významných druhů rostlin 1) Ledum palustre (rojovník bahenní) 2) Leucojum vernum (bledule jarní) 3) Cicerbita alpina (mléčivec alpský) 4) Eriophorum vaginatum (suchopýr pochvatý) 5) Senecio rivularis (starček potoční) 6) Aconitum variegatum (omněj různobarvý)
7) Daphne mezereum (lýkovec jedovatý) 8) Lycopodium annotinum (plavuň pučivá) 9) Empetrum sp. (šicha) 10) Viola biflora (violka dvoukvětá) 11) Lunaria rediviva (měsíčnice vytrvalá) 12) Athyrium distentifolium (papratka alpínská) 13) Homogyne alpina (podbělice alpská) 14) Aconitum napellus s.l. (omněj šalamounek) 15) Neottia nidus-avis (hlístník hnízdák) 16) Eriophorum angustifolium (suchopýr úzkolistý) 17) Equisetum pratense (přeslička luční) 18) Thalictrum aquilegiifolium (žluťucha orlíčkolistá) 19) Huperzia selago (chvostník jedlový) za hranicemi rezervace: 20) Melica uniflora (strdívka jednokvětá) 21) Lilium martagon, Veratrum lobelianum (lilie zlatohlavá, kyčelnice Lobelova)
Chráněné, ohrožené a významné druhy živočichů Díky geomorfologické pestrosti a rozmanitosti utváření terénu se zde vytvořil rozsáhlý soubor různě extrémních stanovišť, která skýtají vhodné podmínky pro rozvoj a přežívání ekologicky odlišných skupin organismů. Od teplomilných a suchomilných ekotypů na nejvíce exponovaných stanovištích (vrcholcích skal a skalních plošinách), přes přechodová stanoviště stěn a úbočí skal až po chladnomilné a vlhkomilné ekotypy v zastíněných a hlubokých (inverzních) roklích. Ty často přecházejí až do extrémních stanovišť suťových jeskyní, hluboko pod povrchem terénu, kde se během roku minimálně mění mikroklima. V těchto podmínkách je předpoklad rozvoje a přežívání různých druhů, často i glaciálních reliktů, převážně ze skupiny bezobratlých živočichů. NPR je genofondovou základnou, která díky svým dosud zachovalým přírodním podmínkám a dostatečné rozloze skýtá záruku uchování genofondu živočichů. Na rezervaci navazuje I. zóna CHKO. Přesto, že poznání NPR Adršpašsko-teplické skály byla z celého území CHKO Broumovsko věnována největší pozornost, systematicky zde fauna dosud nebyla studována. Zejména o bezobratlých se toho ví velice málo. Pro faunu jsou důležité fragmenty přirozených smíšených porostů s bukem a jedlí. Velmi cenné jsou i reliktní bory. Inverzní polohy umožnily vznik chladnomilných společenstev na dně hlubokých roklí i uvnitř sutí. V dalším přehledu jsou jmenovitě uváděny pouze významnější skupiny a druhy : BEZOBRATLÍ (AVERTEBRATA) Vysvětlivky: A - kriticky ohrožený druh, B - silně ohrožený druh, C - ohrožený druh, Č - druh uváděný v červeném seznamu,
O - ostatní, pro území CHKO významný druh, 10 - výskyt V. –VII. v tisících ks, 11 - glaciální relikt, 12 - v biotopech, které odpovídají jeho nárokům se s ním lze setkat téměř na celém území NPR.
MĚKKÝŠI (Mollusca) Suchozemští Carychium tridentatum Columella edentula Acanthinula aculeata Punctum pygmaeum Discus rotundatus Semilimax semilimax Eucobresia diaphana Aegopinella pura Perpolita hammonia Euconulus fulvus Clausilia pumila Monachoides incarnatus PAVOUKOVCI (Arachnida) Pavouk - Bathyphantes simillimus
O : 11
VÁŽKY (Odonáta) Přehled druhů zjištěných na lokalitě Černé jezírko (Skály): šídlo modré (Aeschna cyanea) šídlo sítinové (Aeschna juncea) šidélko kopovité (Coenagrion hastulatum) šidélko páskované (Coenagrion puella) šidélko kroužkované (Enallagma cyathigerum) šídlatka páskovaná (Lestes sponsa) vážka čárkovaná (Leucorrhinia dubia) OČ : 10 vážka rudá (Sympetrum sanguineum) vážka obecná (Sympetrum vulgatum) SÍŤOKŘÍDLÍ (Neuroptera) mravkolev obecný (Myrmeleon formicarius)
OČ :
12
BLANOKŘÍDLÍ (Hymenoptera) mravenci (Formicoidea) Lokality jsou průběžně vyznačovány do lesnických porostních map 1:10 000 žlutou barvou. Významná je kumulace mravenišť velkých lesních mravenců v serpentýnách ve směru nad Rybárnou k Jiráskovým skalám. OBRATLOVCI (VERTEBRATA) OBOJŽIVELNÍCI (AMPHIBIA) a PLAZI (REPTILIA) Vysvětlivky: A - kriticky ohrožený druh
B – silně ohrožený druh C – ohrožený druh O - ostatní 13 - výskyt v okrajové části rezervace (Bučnice) a pískovně v Adršpachu 14 - výskyt vzácný čolek horský - Triturus alpestris čolek obecný - Triturus vulgaris mlok skvrnitý - Salamandra salamandra skokan hnědý - Rana temporaria ropucha obecná - Bufo bufo zmije obecná - Vipera berus ještěrka obecná - Lacerta agilis ještěrka živorodá - Lacerta vivipara slepýš křehký - Anguis fragilis užovka obojková - Natrix natrix
B: B: B: O: C: A: B: B: B: C:
13 13 14 13 13 14
PTÁCI (AVES) V území NPR Adršpašsko-teplické skály byl dle inventarizace v roce 2000 potvrzen výskyt celkem 78 druhů ptáků, z toho 70 druhů hnízdících. V NPR byla dosud pozornost věnována převážně výskytu dravců a sov, menší pak pěvcům. Ze vzácnějších druhů lze jmenovat např. kulíška nejmenšího (Glaucidium passerinum), sýce rousného (Aegolius funereus), výra velkého (Bubo bubo) a čápa černého (Ciconia nigra). Do 50 let v území hnízdil ještě i sokol stěhovavý (Falco peregrinus). Nyní se SCHKO Broumovsko ve spolupráci s ornitology pokouší o jeho znovunavrácení. Jednou z významných oblastí pro zahnízdění sokola v NPR je tzv. "Martinská stěna". Podle jeho výskytu lze konstatovat, že jeho reintrodukce byla úspěšná. Proto je třeba těmto biotopům věnovat zvýšenou pozornost a přísně vyžadovat zajištění klidu v době hnízdění. Vysvětlivky: A - kriticky ohrožený druh B - silně ohrožený druh C - ohrožený druh O – ostatní Výskyt: 1. běžný druh (v CHKO Broumovsko) 2. řídký druh 3. vzácný druh 4. velmi vzácný druh Hnízdění: 5. hnízdí 6. hnízdění pravděpodobné (možné, ale dosud nedoložené) 7. nehnízdí čáp černý - Ciconia nigra holub doupňák - Columba oenas jestřáb lesní - Accipiter gentilis kavka obecná - Corvus monedula krahujec obecný - Accipiter nisus
B: B: C: B: B:
3: 2: 2: 3: 2:
5 5 5: 5 5
krkavec velký - Corvus corax kulíšek nejmenší - Glaucidium passerinum lejsek šedý - Muscicapa striata ořešník kropenatý - Nucifraga caryocatactes rorýs obecný - Apus apus sokol stěhovavý - Falco peregrinus sýc rousný - Aegolius funereus ťuhýk obecný - Lanius collurio včelojed lesní - Pernis apivorus vlaštovka obecná - Hirundo rustica výr velký - Bubo bubo brávník obecný - Turdus viscivorus brhlík lesní - Sitta neummayer budníček lesní - Phylloscopus sibilatrix budníček menší - Phylloscopus collybita budníček větší - Phylloscopus trochilus červenka obecná - Erithacus rubecula čížek lesní - Carduelis spinus datel černý - Dryocopus martius dlask tlustozobý - Coccothraustes coccothraustes drozd zpěvný - Turdus philomelos holub hřivnáč - Columba palumbus hrdlička divoká - Streptopelia turtur O: hrdlička zahradní - Streptopelia decaocto hýl obecný - Pyrrhula pyrrhula jiřička obecná - Delichon urbica kachna divoká - Anas platyrhynchos O: kalous ušatý - Asio otus káně lesní - Buteo buteo konipas bílý - Motacilla alba konipas horský - Motacilla cinerea konopka obecná - Acanthis cannabina kos černý - Turdus merula králíček obecný - Regulus regulus králíček ohnivý - Regulus ignicapillus křivka obecná - Loxia curvirostra kukačka obecná - Cuculus canorus kvíčala obecná - Turdus pilaris lejsek černohlavý - Ficedula hypoleuca linduška lesní - Anthus trivialis mlynařík dlouhoocasý - Aegithalos caudatus pěnice černohlavá - Sylvia atricapilla pěnice hnědokřídlá - Sylvia communis pěnice podkřovní - Sylvia curruca pěnice slavíková - Sylvia borin pěnkava obecná - Fringilla coelebs pěvuška modrá - Prunella modularis poštolka obecná - Falco tinnunculus puštík obecný - Strix aluco racek chechtavý - Larus ridibundus rehek domácí - Phoenicurus ochruros rehek zahradní - Phoenicurus phoenicurus
C: B: C: C: C: A: B: C: B: C: C: O: O: O: O: O: O: O: O: O: O: O: 2: O: O: O: 1: O: O: O: O: O: O: O: O: O: O: O: O: O: O: O: O: O: O: O: O: O: O: O: O: O:
2: 3: 2: 3: 1: 4: 2: 2: 3: 1: 2: 1: 1: 1: 1: 1: 1: 1: 2: 1: 1: 1: 5 1: 1: 1: 5 2: 1: 1: 1: 1: 1: 1: 2: 2: 2: 1: 1: 2: 1: 1: 1: 1: 1: 1: 1: 1: 1: 1: 1: 1:
5 5 5 5 5 6 5 5 5 5 5 5 5 5 5 5 5 5 5 5 5 5 5 5 5 5 5 5 5 6 5 5 5 5 5 5 5 5 5 5 5 5 5 5 5 5 5 7 5 5
skorec vodní - Cinclus cinclus skřivan polní - Alauda arvensis sojka obecná - Garrulus glandarius stehlík obecný - Carduelis carduelis O: straka obecná - Pica pica strakapoud velký - Dendrocopos major strnad obecný - Emberiza citrinella střízlík obecný - Troglodytes troglodytes sýkora koňadra - Parus major sýkora lužní - Parus montanus sýkora modřinka - Parus caeruleus sýkora parukářka - Parus cinctus sýkora uhelníček - Parus ater šoupálek dlouhoprstý - Certhia familiaris špaček obecný - Sturnus vulgaris volavka popelavá - Ardea cinerea vrabec domácí - Passer domesticus vrabec polní - Passer montanus vrána obecná šedá - Corvus corone cornix zvonek zelený - Carduelis chloris zvonohlík zahradní - Serinus serinus
O: O: O: 1: O: O: O: O: O: O: O: O: O: O: O: O: O: O: O: O: O:
2: 1: 1: 6 1: 1: 1: 1: 1: 1: 1: 1: 1: 1: 1: 2: 1: 1: 1: 1: 1:
5 6 5 5 5 5 5 5 5 5 5 5 5 5 7 6 6 5 5 5
SAVCI (MAMMALIA) V území NPR je potvrzen výskyt 42 druhů savců, což představuje 49 % z celorepublikově uváděných 86 druhů. Většinou se jedná o druhy v ČR se běžně vyskytující. Za významný je možno považovat výskyt 12 druhů letounů. Zvýšený je výskyt myslivecky vedených druhů zvěře, kterými jsou: prase divoké (Sus scrofa), srnec obecný (Capreolus capreolus), jelen evropský (Cervus elaphus) a nepůvodní muflon obecný (Ovis musimon), vyskytující se v NPR jen okrajově. Tyto druhy mají nepříznivý vliv na lesní společenstva (okus, loupání). Vysvětlivky: B - silně ohrožený druh C - ohrožený druh bělozubka šedá - Crocidura suaveolens hraboš polní - Microtus arvalis hraboš mokřadní - Microtus agrestis hryzec vodní - Arvicola terrestris jelen evropský - Cervus elaphus jezevec lesní - Meles meles ježek západní - Erinaceus europaeus krtek obecný - Talpa europaea kuna lesní - Martes martes kuna skalní - Martes foina lasice hranostaj - Mustela erminea lasice kolčava - Mustela nivalis liška obecná - Vulpes vulpes myška drobná - Micromys minutus myšice křovinná - Apodemus sylvaticus myšice lesní - Apodemus flavicollis netopýr černý - Barbastella barbastellus
B
netopýr pobřežní - Myotis dasycneme netopýr velkouchý - Myotis bechsteini netopýr velký - Myotis myotis netopýr ušatý - Plecotus auritus netopýr večerní - Eptesicus serotinus netopýr severní - Eptesicus nilssoni netopýr pestrý - Vespertilio murinus netopýr vodní - Myotis daubentoni netopýr vousatý - Myotis mystacinus netopýr řasnatý - Myotis nattereri netopýr Brandtův - Myotis brandti norník rudý - Cletrionomys glareolus ondatra pižmová - Ondatra zibethicus plch velký - Glis glis plšík lískový - Muscardinus avellanarius potkan obecný - Rattus norvegicus prase divoké - Sus scrofa rejsec černý - Neomys anomalus rejsec vodní - Neomys fodiens rejsek horský - Sorex alpinus rejsek malý - Sorex minutus rejsek obecný - Sorex araneus srnec obecný - Capreolus capreolus tchoř tmavý - Putorius putorius veverka obecná - Sciurus vulgaris
B B B
C
C C
B
C
2.3 Zásadní vlivy lidské činnosti v minulosti Z paleobotanického výzkumu na lokalitě Vlčí rokle v Teplických skalách (Jankovská 1995) vyplývá, že borovice a bříza, zde v pylovém spektru dřevin převládaly již od mladšího dryasu (pozdní glaciál) a hojně byly zastoupeny i vrby a líska. Ve starším subatlantiku se k nim přiřazuje olše a smrk, jehož podíl výrazně vzrůstá. Ve starším subatlantiku podíl borovice, břízy a lísky, tj. pionýrských dřevin silně klesá a nastupuje zejména dominantní jedle, hojně zastoupený buk a habr. Výrazně se snižuje podíl smrku. Po poslední době ledové se v oblasti Adršpašsko-teplických skal vyvinula původní, druhově, prostorově a věkově značně různorodá lesní a skalní společenstva, odrážející místní ekologické podmínky. Převládajícími dřevinami byly smrk ztepilý ca 34 %, buk lesní ca 28 %, jedle bělokorá ca 17 %, borovice lesní ca 11 %, a ostatní dřeviny (javor klen, j. mléč, jilm horský, jasan ztepilý, lípa velkolistá, l. malolistá, bříza bělokorá, b. pýřitá, b. karpatská a jejich kříženci, olše lepkavá, o. šedá, osika obecná, jeřáb ptačí, dub zimní, habr obecný, vrby sp.atd.) vtroušeně tvořily zbývajících ca 10 % skladby porostů. Borovice se vyskytovala zejména na silně písčitých, živinami velmi chudých, půdách kvádrových pískovců a smrk převážně v chladných inverzních polohách. Začátek nevýrazného přetváření přírody je spojován s neolitem, tj. s obdobím před 5 – 8 tisíci lety. V tomto období se na Teplicku předpokládají první zásahy nejstaršího zemědělství do přírodního prostředí. Jednalo se však jen o lokální aktivity zejména v okolí Metuje. Příroda tehdy svým obrovským regeneračním potenciálem dokázala tyto vlivy člověka plně eliminovat. K již výraznějšímu přetváření zdejší přírody dochází od počátku 13. století, v důsledku šířícího se zemědělství a zejména pak pastevectví. Tehdy se zdokonalily nejen metody obdělávání půdy, ale i úprav vodního režimu. V tomto období se na Teplicku začíná výrazněji upravovat hranice mezi vodou a souší, než-li jí vytvořil přírodní vývoj. Pro rozšiřování zemědělských ploch se kromě těžby začíná využívat i žďáření (vypalování lesů). To se stává prvním výrazným umělým zdrojem energie, vstupujícím do ekosystému. Žďárové zemědělství tak nejvíce přispívalo k šíření slunných dřevin,
zejména pak břízy, osiky a borovice. Osídlování zdejší krajiny, které sílilo od 13. století, postupně ovlivňovalo i přírodu Adršpašskoteplických skal. Prvním větším zásahem do přírodního prostředí byla výstavba tzv. pomezních hradů (Střmen, Adršpach, Skály) v polovině 13. století. V jejich bezprostředním okolí v důsledku odlesnění docházelo k prvnímu výraznějšímu narušení přírodního prostředí. Spotřeba dřeva zde výrazně vzrůstala zejména od založení obcí Teplice nad Metují (r. 1362) a Horní Adršpach (r. 1348) i osady Skály (r. 1393) s poplužním dvorem. Velké zásoby dřeva převážně pak buku a jedle z Adršpašsko-teplických skal byly od 16. století zpracovávány na dřevěné uhlí, a to zejména pro železářskou huť v údolí Bučnice. Pro výrobu potaše zde byl těžen především javor klen. K markantnímu vlivu člověka na přírodu Adršpašsko-teplických skal dochází v 17. století s rozvojem hospodářských aktivit okolních obcí (Teplice nad Metují, Horní Adršpach, Skály apod.). V tomto období (na rozdíl od předchozích dvou) zde člověk již není pouhým ekologickým činitelem, se kterým by se příroda dokázala sama vyrovnat, nýbrž nositelem složitých socioekonomických vztahů ve svém důsledku stále výrazněji poškozujícím přírodní prostředí. K plošně rozsáhlejším těžbám zde dochází až od druhé poloviny 17. století, kdy se značně zvyšovala spotřeba dřeva pro zámky v Teplicích nad Metují a jejich aktivity i pro účely královehradecké kapituly. V průběhu 17. století sílila i pastva hovězího dobytka, ovcí a koz v lese, kterou nejvíce ustupovalo zmlazení buku, javorů, lip a jedle. Dlouhodobým vlivem člověka v podobě exploatačních těžeb, zejména buku a jedle, radikálně klesal zápoj v lesích. Tím postupně ještě dávno před umělou obnovou docházelo k samovolnému rozšiřování smrku, kterému i rozsáhlejší vytěžené plochy z hlediska přirozené obnovy vyhovují, na rozdíl od stinných dřevin (jedle a buku). Teprve až počátkem 18. století se vlivem osvětové činnosti benediktinů začíná vnášet určitý řád do lesního hospodářství. Postupně se omezovaly rozsáhlé exploatační těžby a používala se tzv. toulavá seč. Nové směry v lesním hospodářství se začaly uplatňovat od konce 18. století s rozvíjejícím se hospodářským životem, kdy se objevila zvýšená potřeba dříví. Tehdy bylo započato s introdukcí modřínu původem z Alp a ze Slezska. Benediktíni započali i s rozsáhlejším zpřístupněním lesů (výstavbou pískovcových cest). Docházelo k prvním hospodářským úpravám a začalo se s umělým zalesňováním holin, zejména pak smrkem. V průběhu více než 200 let trvajícího obhospodařování lesů Adršpašsko-teplických skal bylo zcela přeměněno ca 90 % plochy území. Na mnohých z nich rostou již 2 nebo i 3 generace více či méně nepůvodního smrku v podobě stejnověkých monokultur. V důsledku toho byly lesy Adršpašsko-teplických skal často postihovány různými kalamitami. Velké větrné kalamity zde byly zaznamenány 4. – 7. 11. 1786, 7. 12. 1868, 4. 7. 1929, 17. 10. 1930, 22. 8. 1954, 17. 1. 1955, 23. 11. 1984 a 24. 7. 1988. Sněhové a námrazové polomy v labilních smrčinách se vyskytovaly téměř každoročně, značného rozsahu však dosáhly v r. 1878, 1939, 1953, 1958, 1963, 1967, 1976, 1979. Na větrné, sněhové a námrazové polomy, pokud nebyly včas zpracovány, navazovaly kůrovcové kalamity. V obdobích sucha se k nim přidružili další hmyzí škůdci. V r. 1930 – 1933 (kůrovcová kalamita), 1931 – 1938 (zvýšený výskyt pouzdrovníčka modřínového), 1938 – 1943 (rozsáhlé žíry ploskohřbetky smrkové), 1947 (kůrovcová kalamita v extrémně suchém roce), 1967 – 1969 (kůrovcová kalamita), 1980 – 1983 (silný žír obaleče modřínového – aplikován chemický postřik z vrtulníku), 1981 – 1982 (značný rozsah poškození pilatkou smrkovou), 1984 (kůrovcová kalamita – až tři generace v období mimořádného sucha, vyklízení dřeva pomocí vrtulníku). 2.4 Negativní vlivy současnosti a možnosti ohrožení V oblasti Sudetského mezihoří se "na škodlivý vliv kouře poukazovalo již ve 30. až 50. letech, ale rozsah postiženého území ani velikost škod nebyly vyčísleny" (Tesař, Nehyba et Konečný 1980). První citelnější poškození lesních porostů imisně ekologickými vlivy bylo v západní části Adršpašsko-teplických skal, zejména pak na úseku Kalousy, zaznamenáno v r. 1956 po silných mrazech (až –36oC) a v důsledku působení především elektrárny v Poříčí u Trutnova. První vlna imisní kalamity v západní části Sudetského mezihoří, zejména na Poříčském hřbetu, Čížkových kamenech a Jestřebích horách, kulminovala v letech 1964 - 1966. Po zrušení rtyňské elektrárny
(ERT) v r. 1968 a později i staré elektrárny v Poříčí u Trutnova (EPO I) v r. 1970 zde jako jediný silný emisní zdroj zůstává EPO II. Emise EPO II (v plném provozu od r. 1959) jsou sledovány od r. 1967. Úlet popílku činil v období 1968 - 1973 ca 14 až 19 tis. t ročně, v letech 1974 - 1981 se výrazně zvýšil zhruba na 25 - 34 tis. t ročně. Později v průběhu 5 let (po výstavbě elektroodlučovačů) se úlet popílku snížil na ca 1,1 - 1,6 tis. t ročně. Emise SO2 představovala v letech 1968 - 1978 asi 18,5 - 23,5 tis. t, později byla snížena na 8,2 - 11,0 tis. t ročně (Balcar, Vacek et Henžlík 1994). Po velkém zvratu teplot z 31. 12. 1978 na 1. 1. 1979, kdy během patnácti hodin nastal rozdíl teplot 30 oC (+8 oC až -22 oC), se dosud latentní poškození v převážné části NPR (v západní části bylo již místy akutní poškození), rázem změnilo v akutní poškození, a to v podobě výrazných nekróz a následné poměrně výrazné defoliace zasažených ročníků jehličí (zejména pak smrku, jedle, ale i borovice). Druhá vlna imisní kalamity v oblasti Sudetského mezihoří vznikla v souvislosti se zvyšujícím se přenosem imisí ze vzdálenějších zdrojů. Kromě trutnovské elektrárny (EPO II) jsou za nejzávažnější považovány emisní zdroje umístěné ve Walbrzychu, v okolí Žitavy, v pardubickém okrese, u Mělníka a v severních Čechách. Od předjaří r. 1980 bylo poškození asimilačního aparátu smrku, jedle a borovice pozorováno na řadě lokalit NPR Adršpašsko-teplické skály. Intenzita poškození kulminovala podle imisně ekologických poměrů v letech 1986 - 1988. Projevilo se to zejména několikanásobně zvýšeným úhynem borovice lesní na pískovcových skalních útvarech. V této době odumřela značná část silně a velmi silně poškozených, resp. odlistěných borovic ve stanovištně nejextrémnějších skalních partiích. Od r. 1989 pak byly pozorovány první regenerační projevy, směřující k postupnému zlepšování zdravotního stavu stromové složky reliktních borů. Ve druhé polovině 80. let zde borovice velmi často tvořily tzv. jánské prýty, tj. druhý přírůst během jedné vegetační sezóny. Místy docházelo i ke zmnožování terminálních a laterálních pupenů a tvorbě proleptických výhonů. U mladších jedinců tím byl potlačován stromovitý a zvýrazněn keřovitý typ větvení. U starších stromů to v konečném důsledku většinou vedlo k tvorbě tzv. čarověníků. Tyto projevy nebyly pozorovány jen v oblasti pískovcových skalních útvarů, ale i v produktivních borech (Jump 1938, Kaňák 1969, Nárovec et Štěnička 1990). Frekvence těchto projevů v jednotlivých obdobích značně kolísá. Např. Kaňák (1969) uvádí 33 - 99 % podíl jedinců s jánskými výhony a Jump (1938) zjistil metlovitý růst u 63 - 94 % případů. Negativními účinky imisně ekologického zatížení vždy dochází k narušení odolnostního potenciálu porostů. Ten je dán souhrnem vlastností, které v daných ekologických podmínkách prostředí předurčují přirozenou schopnost porostů odolávat vlivům abiotických škodlivých činitelů, neumožňovat nebo tlumit aktivizaci biotických škůdců a v čase vyrovnávat poruchy vyvolané účinky vnějších faktorů (Stolina 1985). Odolnostní potenciál lesa ovlivňují především stanovištní podmínky (půdní, klimatické a vegetační poměry), porostní struktura (druhová, ekotypová, věková a prostorová skladba) a zdravotní stav porostů (podíl různě poškozených stromů a jejich schopnost eliminovat náhlé a extrémní negativní účinky faktorů ekotopu). Zdravotní stav porostů ve studované oblasti je v současné době ovlivňován zejména působením imisí z nedaleké tepelné elektrárny EPO II v Poříčí u Trutnova (Vacek et Podrázský 1996). Přitom ohroženost porostů reliktních borů imisně ekologickým zatížením značně ovlivňuje mnohotvárná konfigurace terénu pískovcových útvarů, výrazná exponovanost porostních skupin vůči větrům přinášejícím imise, jejich velká prodouvavost, extrémní mikroklima a chudé půdy. Jde tedy o složité synergické spolupůsobení mnoha faktorů. Zájmová oblast rezervace se nachází v pásmu ohrožení C. Velmi ohrožené jsou především porostní skupiny ve vrcholových partiích skalních útvarů a na svazích orientovaných vůči větrům přinášejícím imise. Ohroženost porostů imisemi je přitom největší na velmi kyselých a extrémně sorpčně nenasycených půdách (Podrázský et Vacek 1994a), které značně ovlivňují fyziologický stav porostů (Podrázský et Vacek 1994b). Koncentrace imisí v ovzduší kolísají i v závislosti na průběhu počasí a mění se podle ročních dob (tabulka 1, obr. 2). Zejména pak při vysoké vlhkosti vzduchu jsou otevřené průduchy na asimilačních orgánech a účinek imisí je velmi intenzivní. Též půdy přehřáté slunečním zářením urychlují pronikání imisí do půdních horizontů (Smith 1987). K přehřívání půdy nejčastěji dochází u mělkých půdních profilů ve vrcholových partiích skalních útvarů a při okrajích skalních teras.
Účinkem imisí se mění i rostlinná společenstva bylinného a mechového patra (Vacek et Podrázský 1997b), což je především důsledek změn světelných poměrů a chemizmu půdy (Podrázský et Vacek 1999). O vlivu imisí na zdravotní stav základní dřevinné složky reliktních borů (borovice lesní), jak podle znaků asimilačního aparátu, tak i podle tvorby letokruhů, pojednávají práce Vacek et Podrázský (1996, 1997a). K nejzávažnějším fyziologickým poruchám však dochází po stresu, do kterého se rostlinný organismus dostává při extrémním seskupení faktorů imise, teplo a voda v atmosférickém a půdním prostředí (Wentzel 1994). V důsledku oslabení převládajících smrkových stejnověkých monokultur, často nevhodného původu, působením imisně ekologických stresů dochází k jejich značné predispozici napadení různými druhy kůrovců. Zejména se jedná o Ips typographus, ale i o Ips amitinus a Pityogenes chalcographus, které zejména v posledních 5 letech v mnohých partiích NPR způsobují destrukci lesních porostů na poměrně rozsáhlých plochách. Holiny vzniklé po tzv. kůrovcových těžbách tak již dosahují i několika ha. Podle vývoje kůrovcové kalamity v posledních letech a aplikovaných asanačních opatření lze předpokládat, že zvýšený až silně zvýšený výskyt různých druhů kůrovců zde potrvá ještě minimálně 5 let. Neúměrně vysoké jsou i škody způsobené těžebně dopravní erozí. V posledních deseti letech postupně klesá kontaminace prostředí rezervace leteckými aplikacemi hnojení a pesticidů při obhospodařování okolních zemědělských pozemků. Koncem 90. let a v současnosti výrazně stoupají negativní vlivy turistiky. Ty se projevují zejména na prohlídkových okruzích a v jejich okolí nadměrným poškozováním přízemní vegetace sešlapem a následnou erozí, na řadě lokalit i výkaly. V roce 2000 dosáhla návštěvnost Adršpašského skalního města ca 250 tis. osob za sezónu a Teplického skalního města ca 60 tis. osob. Negativně působí i divoké táboření. Intenzivní rozvoj horolezectví na Broumovsku probíhal v 60. a 80. letech, v 90. letech však poklesl. Zejména pak na společenstva vlastních skalních měst, které zaujímají ca 27 % plochy NPR, má turistika, horolezectví a divoké táboření největší negativní vliv. K ekologicky neúnosným škodám na přirozené i umělé obnově některých listnáčů (buk, javory, lípy, jilm, osika, jeřáb atd.) a jedle okusem dochází vlivem neúměrně vysokých stavů spárkaté zvěře, které převyšují NJKS. K limitujících faktorům přestavby lesních ekosystémů směrem k přirozené druhové skladbě se tak řadí i spárkatá zvěř (jelení, srnčí, mufloní). Velmi vysoké škody jsou působeny i loupáním vysokou zvěří. Tyto škody nejsou dodnes objektivně vyhodnoceny. Částečně to dokumentují i ztráty při zalesňování (tab. 2). V oblasti Záboře a Kalous se v druhé polovině 90 let i v současnosti projevují škody působené nelegální pastvou a pohybem koní, které patří uživatelům sousedních zemědělských pozemků (škody na výsadbách a kořenových nábězích vzrostlých stromů). Mezi nejzávažnějšími negativními vlivy, které v současnosti vážně poškozují ekosystémy rezervace, patří: a) způsob plošného, technologicky nepřiměřeného, obhospodařování lesních ekosystémů, zejména při likvidaci kůrovcové kalamity, b) nedisciplinovaná turistika a horolezectví, c) neúměrně vysoké stavy spárkaté zvěře. Z hlediska možností státní ochrany přírody se proto jako prioritní a reálné v současné době jeví omezení škod turismem, horolezectvím a spárkatou zvěří a zlepšení péče o lesní, luční, vodní a skalní ekosystémy s ohledem na stávající stanovištní a porostní podmínky prostředí. 2.5 Zhodnocení současného stavu území Pro zhodnocení současného stavu porostů, který je výsledkem vývoje dosavadního obhospodařování lesních porostů v zájmovém území a rámcově výchozím podkladem pro stanovení základních směrů řízení vývoje NPR a OP NPR Adršpašsko-teplické skály (viz mapa č. 1) bylo použito údajů z lesního hospodářského plánu (LHP) pro lesní hospodářské celky (LHC) Broumov a Město Teplice nad Metují (na období k 1.1.1997 – 31. 12. 2006). Další údaje byly získány od Správy CHKO Broumovsko, Lesů ČR, LS Broumov, Lesů Města Teplice nad Metují a vlastními terénními šetřeními v průběhu let 1998 – 2000.
2.5.1 Stanovištní podmínky Klimaticky NPR a OP NPR patří do mírně teplé oblasti, okrsku velmi vlhkého nebo vlhkého (B10). Průměrná roční teplota vzduchu se pohybuje od 6 do 7oC a v inverzních polohách skalních měst i kolem 4 oC. Vegetační doba kolísá v rozpětí 145 – 80 dnů. Průměrný roční úhrn srážek se pohybuje kolem 800 mm (Teplice nad Metují Skály /650 m n.m. / 791 mm, Horní Adršpach /567 m n.m./ 806 mm). V oblasti převažují větry Z směrů. Ve vrcholových partiích rezervace bývají časté mlhy. Sněhová pokrývka v průměru dosahuje 45 cm a trvá průměrně 141 dní v roce. Podnebí i rozmanitost reliéfu se odráží v rozšíření rostlinstva. Ve skalních městech jsou v roklích běžné zvraty pásem s horskými druhy a původním smrkem. Geologické podloží tvoří vesměs křídové pískovce. Lesy NPR a OP NPR Adršpašsko-teplické skály s fragmenty acidofilních a květnatých bučin a jedlin, smíšených suťových a roklinových druhů, reliktních borů a podmáčených smrčin jsou řazeny do kategorie lesů: lesy ochranné (§7), subkategorie 1a – lesy na mimořádně nepříznivých stanovištích – HS 01 990,61 ha (NPR); lesy zvláštního určení (§8) 714,98 ha (v NPR) a 7,55 ha (v OP NPR), subkategorie 1c – lesy na území národních parků a národních přírodních rezervací. Z hlediska ekologické stability ekosystémů výměra NPR několikanásobně převyšuje rozlohu minimálního areálu pro výše uvedené formace, která se pohybuje kolem 50 – 120 ha. Při typologické klasifikaci byly plochy lesů NPR a OP NPR zařazeny do souboru lesních typů (SLT) uvedených v tabulce 3. Výrazně převládající v NPR je SLT 0Y (24,34 %), relativně hojně jsou zastoupeny 6Y(15,81 %), 6N (15,80 %), 6K (8,05 %), 5S (5,68 %), 5N (5,27 %), 5K (4,40 %), 6M (4,39 %) a 0N (2,70 %). Zbývajících 27 SLT zaujímá malé plošné výměry v mozaikovitém uspořádání. Z hlediska vegetační stupňovitosti se převážná část území (49,92 %) nachází v 6. (smrkobukovém) lesním vegetačním stupni (LVS), 27,57 % v 0. (borovém) LVS, 17,36 % v 5. (jedlobukovém) LVS, 4,85 % v 7. (bukosmrkovém) LVS a 0,30 % ve 4. (bukovém) LVS. Z typologické mapy (viz mapa č. 2) a uvedeného přehledu souborů lesních typů je patrné velmi rozmanité zastoupení různých stanovišť. Celkově převládá řada extrémní (42,71 %), téměř stejně je rozšířená řada kyselá (42,11 %), méně se vyskytuje řada živná (6,43 %). Jen ojediněle se nachází řada oglejená (2,68 %), obohacená vodou (2,48 %), podmáčená (1,66 %), rašelinná (1,24 %) a obohacená humusem (0,69 %). Z řady extrémní výrazně převládá kategorie Y – skeletovitá (42,38 %) nad Z (0,33 %). Z řady kyselé převládá kategorie N – kamenitá (svahová) (23,77 %), hojně je zastoupena kategorie K - normální (12,88 %) a podstatně méně se vyskytují kategorie M – chudá (4,47 %) a I – uléhavá (0,99 %). Z řady živné převládá kategorie S – středně bohatá (6,34 %), okrajově se nacházejí řady F – svahová (kamenitá) – (0,05 %) a H – hlinitá (bohatá uléhavá) – (0,04 %). Z řady oglejené se nachází kategorie O – středně bohatá (2,01 %), ale i P– kyselá (0,67 %). Z řady obohacené humusem se nacházejí A – kamenitá (0,59 %), D – hlinitá (0,01 %). Z řady obohacené vodou se vyskytuje zejména kategorie V - vlhká (podmáčená) – (2,39 %), ale i L – lužní (0,08 %) a U – údolní (0,01 %). Z řady podmáčené se nachází kategorie T – chudá (1,27 %), G – střední bohatá (0,39 %) a z rašelinné – R středně bohatá i chudá (1,24 %). Z hlediska stanovištních podmínek můžeme konstatovat, že NPR Adršpašsko-teplické skály je vzhledem ke konfiguraci terénu a zastoupení jednotlivých souborů lesních typů náročná až extrémní pro intenzivní lesnické obhospodařování a tudíž je vhodná pro zachování a vytváření přírodě blízkých lesních a skalních společenstev v úzké vazbě na osobitý georeliéf pískovcových skalních útvarů. 2.5.2 Druhová a věková skladba Přehled o přirozeném a současném zastoupení dřevin je uveden v tabulce 4. Procentické zastoupení dřevin je vztahováno k porostní ploše NPR a OP NPR Adršpašsko-teplické skály. Celkové zastoupení jehličnatých dřevin v NPR 1513,16 ha, tj. 89,29 %, v OP NPR 6,87 ha, tj. 90,99 % a listnatých dřevin v NPR 172,72 ha, tj. 10,19 % a v OP NPR 0,68 ha, tj. 9,01 % (holina v NPR 8,88 ha, tj. 0,52 %) zdaleka neodpovídá obnovnímu cíli. Při managementu lesních ekosystémů bude proto maximální důraz kladen na přeměny jehličnatých monokultur na smíšené a přírodě blízké
lesní porosty. Zastoupení dřevin v NPR Podíl smrku ztepilého 1293 ha, tj. 76,31 % je vzhledem k přírodním podmínkám a poslání NPR silně zvýšený a do budoucna ho bude nutné, zejména v monokulturách výrazně snižovat – celkově ca 2,2 krát. Smrkové exoty (převážně smrk pichlavý, ojediněle smrk omorika, výjimečně i smrk sitka) jsou zastoupeny na ploše 0,04 ha. V rámci přestavby lesních ekosystémů je bude nutné z porostů postupně eliminovat. Zastoupení jedle bělokoré je zanedbatelné, pohybuje se kolem 1,22 ha, tj. 0,07 %. Vzhledem k jejímu nepatrnému výskytu v porostech bude pravděpodobně tato hodnota mírně podhodnocena. Její zastoupení bude vhodné do budoucna zvýšit ca 1700 krát, tj. na ca 17,0 % porostní plochy NPR. Podíl jedle obrovské činí 0,13 ha, tj. 0,01 %. Vzhledem k podobné ekologické valenci s jedlí bělokorou je možné její ponechání na dožití. Zastoupení douglasky tisolisté se pohybuje kolem 0,23 ha, tj. 0,01%. Podobně jako u jedle obrovské jde o nepůvodní dřevinu, která by neměla být dále uměle rozšiřována. Podíl borovice lesní je 188,61 ha, tj. 11,13 %. Perspektivně bude potřebné její podíl udržet přibližně na stávající výši. Minimální podíl (+) borovice vejmutovky je nezbytné v rámci managementových zásahů eliminovat, a to zejména dospělé jedince, aby již nedocházelo k jejímu expanzivnímu šíření jako v uplynulých 30 letech. Rozloha kleče horské zde činí ca 0,02 ha, jako u ostatních nepůvodních dřevin bude její podíl při managementových zásazích postupně eliminován. Zastoupení modřínu opadavého činí 79,56 ha, tj. 1,74 %. Vzhledem k jeho ekostabilizačním funkcím se jeho výskyt v NPR v určité míře toleruje, a to zejména v porostních pláštích. Novou výsadbu lze připustit pouze v porostních pláštích větru značně exponovaných partií. V porostních skupinách s jeho zvýšeným podílem je nezbytné jeho zastoupení při pěstebních zásazích postupně snižovat minimálně na 10 %. Podíl dubu letního a zimního činí 0,24 ha, tj. 0,01 % a rámcově odpovídá přirozené skladbě. Zastoupení buku lesního se pohybuje kolem 22,84 ha, tj 1,35 %. Z hlediska přirozené druhové skladby je zcela nedostačující. Proto bude nutné jeho podíl postupně zvyšovat až na ca 28 % plochy NPR. Podíl javoru klenu je ca 5,55 ha, tj. 0,33 % a bylo by vhodné jeho podíl mírně zvýšit. Zastoupení javoru mléče je zanedbatelné (+) a podobně by tomu mělo být i v přirozené druhové skladbě. Jasan ztepilý má rozlohu 0,65 ha, tj. 0,04 % a bylo by vhodné jeho podíl ca 2,5 krát zvýšit. Zastoupení břízy (bělokorá , pýřité, karpatské a jejich kříženců, zejména pak skalní) činí 138,28 ha, tj. 8,16 % a je mírně vyšší než odpovídá přirozené druhové skladbě. Podíl jeřábu ptačího kolísá okolo 1,08 ha, tj. 0,06 % a z hlediska přirozené druhové skladby by bylo vhodné jeho podíl zvýšit ca 18 krát. Zastoupení lípy srdčité a velkolisté je 0,18 ha, tj. 0,01 %, což přibližně odpovídá přirozenému druhovému složení. Olše lepkavá (ojediněle i šedá) se na druhové skladbě podílí 3,78 ha, tj. 0,22 % a přibližně odpovídá přirozenému druhovému složení. Vrby (vrba obecná aj.) zaujímají pouze nevyčíslitelnou plochu (+) a jejich podíl přibližně odpovídá přirozené druhové skladbě. Jilm horský též zaujímá nevyčíslitelnou plochu a jeho podíl by bylo vhodné v NPR alespoň mírně zvýšit. Jírovec maďal byl vysázen na několika místech NPR pro myslivecké účely. Dále by nemělo docházet k jeho rozšiřování. Z dalších dřevin se na území NPR nachází např. osika obecná (+), krušina olšová 0,1 ha (0,01 %), dub červený (+), habr obecný (+). Skutečná holina k datu LHP činila 8,88 ha, tj. 0,52 %.
Zastoupení dřevin v OP NPR Podíl smrku ztepilého 5,16 ha, tj. 68,34 % je vzhledem k přírodním podmínkám silně zvýšený a do budoucna ho bude nutné ca 2,3 krát snížit. Jedle bělokorá se zde nevyskytuje a v přirozené druhové skladbě by měla dosáhnout ca 49 %. Borovice lesní je zastoupena 0,34 ha, tj. 4,50 % a v přirozené druhové skladbě by se neměla nacházet. Při zalesňování zemědělských půd zde s ní bylo počítáno jako s dřevinou přípravnou pro vnášení cílových dřevin (jedle a buku). Při obnově těchto porostů by borovice lesní v obnovním cíli již neměla být zastoupena. Podíl modřínu evropského 1,37 ha, tj. 18,15 % je zde velmi vysoký, jelikož se zde s ním, podobně jako s borovicí lesní, počítalo jako s dřevinou přípravnou. Při obnově těchto porostů doporučujeme jeho zastoupení minimalizovat a umisťovat pouze do porostního pláště. Buk lesní je zastoupen pouze několika jedinci (+) a v přirozené druhové skladbě by měl dosáhnout ca 22 %. Při obnově těchto porostů bude nutné buk, podobně jako jedli, do nich vnášet ve značném předstihu a v dostatečném množství umělou obnovou. Podíl javoru klenu 0,68 ha, tj. 9,01 % je výrazně zvýšený. V přirozené druhové skladbě by měl být zastoupen ca 0,2 %. V současné době tak jako v podstatě jediná meliorační dřevina supluje chybějící podíl buku. Z dalších dřevin se na území OP NPR v zanedbatelném množství (+) nachází jasan ztepilý, břízy, jeřáb ptačí, olše lepkavá a osika obecná. Věková struktura porostů Základní údaje o věkové struktuře porostů jsou uvedeny v tabulce 5 a znázorněny na obr. 3. Z těchto údajů vyplývá nevyrovnanost věkových stupňů, zvýšený podíl jehličnatých dřevin na úkor listnatých dřevin v jednotlivých věkových stupních. Nevyrovnanost věkových stupňů je dána způsobem hospodaření a jednak výběrem území. Pro NPR byly vybírány pokud možno porosty přírodě blízké druhové skladby, zejména pak na stanovištích reliktních borů. Poměrně vysoký je podíl starších věkových stupňů vzhledem k účelu NPR. Neúměrné předržování starých porostů by ovšem vedlo k jejich stále narůstajícímu podílu a vzhledem k narušení porostů imisně ekologickými vlivy by mohlo dojít k jejich plošnému odumírání bez vytváření východisek obnovy. Zvýšený podíl 1 věkového stupně je především odrazem kůrovcové kalamity, enormě zvýšený 6. a 7. věkový stupeň je následkem velkých větrných kalamit a silně zvýšený 13. a 14. věkový stupeň je dán značnou nepřístupností těchto porostů. Velmi snížený je zejména podíl jedle a buku prakticky ve všech věkových stupních. 2.5.3 Vymezení územních jednotek z hlediska potřeb regulačních zásahů Lesní ekosystémy 1 2 3 4 5
Stupně přirozenosti lesních porostů Přirozená lesní společenstva – porosty s přírodě blízkou druhovou skladbou bez příměsi geograficky nepůvodních dřevin. Porosty, kde 50 – 90 % dřevin současné druhové skladby odpovídá stanovišti a zastoupení geograficky nepůvodních dřevin je menší než 1 %. Porosty, kde pouze méně než 50 % dřevin současné druhové skladby odpovídá stanovišti a zastoupení geograficky nepůvodních dřevin je menší než 10 %. Monokultury nebo jiné porosty, jejichž druhová skladba neodpovídá stanovišti, nebo směs dřevin s podílem 10 – 50 % geograficky nepůvodních dřevin. Porosty se zastoupením geograficky nepůvodních dřevin nad 50 %, dále odumírající, rozvrácené nebo silně poškozené porosty dřevin neodpovídajících stanovišti.
Stupně přirozenosti lesních porostů (%) NPR LMT* LČR celkem Revír Trojmezí 1 1,98 1,98 2 27,12 1,43 5,45 3 60,21 32,94 20,59 4 10,09 6,27 2,40 5 0,60 0,38 0,08 100,0 51,02 30,49 *LMT – Lesy města Teplice nad Metují
LČR Revír Chvalečský hřbet 10,25 6,68 1,42 0,14 18,49
OP NPR Revír Chvalečský hřbet 9,01 90,99 100,00
Při diferenciaci jednotlivých porostních skupin do stupňů přirozenosti bylo přiblíženo nejen k druhové skladbě, ale i ke genetické, resp. morfologické kvalitě zastoupených dřevin, k indikátorům přízemního patra a k půdním horizontům, resp. k míře jejich degradace. Luční ekosystémy Převážná většina lučních ekosystémů v NPR a OP NPR je řazena do kategorie polokulturních až kulturních luk. Vodní ekosystémy Většina tekoucích vod (ať již Metuje, Skalní potok a jejich přítoky) na území NPR má přirozený až polopřirozený charakter a proto se zaslouží maximální stupeň ochrany. Koryta jejich toků jsou téměř v přírodním stavu, tj. s meandrující linií břehů, různou hloubkou vody a rychlosti proudu i tomu úměrnou mocností sedimentů. Skýtají tak předpoklad přirozeného oživení a plnění všech ekologických funkcí (f. biodiverzity, vodoochranná, protierozivní), tj. principů autoregulace. Většina stojatých vod – jezírek na území NPR má polopřirozený charakter, jelikož byly vytvořeny citlivým přístupem člověka (Černé jezírko v Jiráskových skalách, Adršpašské jezírko, Černé jezírko u Bučnice). Zcela nepřirozený charakter má vodní plocha bývalé Adršpašské pískovny, která je dodnes příkladem kořistnického počínání člověka v přírodním prostředí. Skalní ekosystémy Převážná většina skalních ekosystémů na území NPR má relativně přirozený charakter. Mnohé skalní ekotypy však intenzivní horolezeckou a turistickou činností byly lokálně značně narušeny (strhávání drnů, sešlap, eroze, kontaminace výkaly, odcloňování skal). Na jejich poškozování se mnohdy podílí i nepřiměřené obhospodařování lesů v nejextrémnějších podmínkách prostředí (použití těžkých technologií , ukládání zbytků těžebního odpadu do skalních proláklin apod.). V minulosti výrazným zásahem do těchto ekosystémů zajisté byla výrazná změna druhové, věkové a prostorové skladby dřevin. 2.5.4 Rámcová charakteristika lokálních populací borovice lesní v NPR Borovice lesní je v lesnictví naší druhou nejvíce využívanou dřevinou (hned za smrkem ztepilým) pro rychlý růst a všestranné využití dřeva. Přirozeně se vyskytuje pouze na stanovištích, na nichž je oslabena nebo zcela vyloučena konkurence stinných dřevin, především pak buku, jedle a smrku. Přírodní rozšíření borovice je zde omezeno převážně na stanoviště s půdami mělkými, skalnatými či silně kamenitými (sutě apod.) a částečně i s půdami podmáčenými a rašelinnými. Je tedy dáno v podstatě činiteli edafickými, přičemž rozdíly v geologickém podkladu zde téměř nepřicházejí v úvahu. Přirozený výskyt borovice lesní v porostech původního charakteru má do určité míry reliktní ráz. Jedná se totiž o zbytky jejího původního souvislého rozšíření v době preboreální, z něhož byla později vytlačována, ať již bukem, jedlí či smrkem. Borovice lesní zde nevytváří vlastní klimatickovegetační stupeň, ale jde pouze o subklimaxový
výskyt daný edafickými faktory. Přitom však nelze vyloučit vliv klimatu na rozšíření borovice ve zdejších podmínkách. Podstatnou okolností, která ovlivnila a stále ovlivňuje recentní rozšíření borovice lesní v této oblasti jsou podmínky působící v nedávné i vzdálenější geologické minulosti. Ty vedly k tomu, že se zde borovice v lokálních populacích pravděpodobně v určitých časových obdobích vyvíjely odděleně. V NPR Adršpašsko-teplické skály lze vylišit čtyři lokální populace (ekotypy) borovice lesní, které se vyznačují souborem znaků morfologické proměnlivosti a vyskytují se v určitých stanovištních podmínkách prostředí. 1. Ekotyp borovice na stanovištích reliktních borů Morfologické znaky: Kmen většinou křivolaký, ojediněle i přímý, silně sbíhavý, většinou průběžný v celé délce. Koruna robustní, tvořící ca ¼ - ½ délky kmene, kuželovitě plochá až deštníkovitá. Větve jsou silné, středně dlouhé, nasazené převážně v pravém úhlu a mírně esovitě prohnuté. Hnědošedá, podlouhle hrubě šupinovitá borka zasahuje přibližně do poloviny délky kmene a dále je oranžově žlutá, lístkovitá. Dřevo má velmi široké, červenohnědé jádro. Stanoviště: SLT 0K, 0N, 0Y, 0Z (reliktní bory);HS 01 Rozšíření v SLT: 470,28 ha, 27,57 % porostní plochy NPR (hlavní, přimíšená či vtroušená dřevina) Výstavba porostů: mírně diferencovaná, porosty BO se SM, BR Funkční poslání: prvořadá funkce půdoochranná, dále f. klimatickoochranná a f. biodiverzity Produkce: silně podprůměrná Ohrožení: erozí, imisemi, zvěří 2. Ekotyp borovice na balvanitých a silně kamenitých půdách jedlobučin až bukových smrčin Morfologické znaky: kmen přímý, mírně sbíhavý, většinou průběžný v celé délce. Koruna robustnější, tvořící 1/3 – ¼ délky kmene, kuželovitě plochá. Větve silnější, kratší, nasazeny v pravém úhlu, mírně esovitě prohnuté. Hnědošedě, podlouhle hrubě šupinatá až deskovitá borka, zasahuje přibližně do poloviny délky kmene, od poloviny oranžově žlutá, lístková. Dřevo má široké červenohnědě jádro. Stanoviště: SLT 5Y, 6Y, 7Y, 5N, 6N, 6Z; HS 01, 5O Rozšíření v SLT: 670,97 ha, 39,34 % porostní plochy NPR (přimíšená či vtroušená dřevina) Výstavba porostů: středně diferencovaná, převážně smrkové porosty, částečně smíšené porosty SM, BK a JD s BO a BR Funkční poslání: prioritní funkce půdoochranná, dále f. klimatickoochranná a f. biodiverzity Produkce: mírně podprůměrná až mírně nadprůměrná Ohrožení: erozí, kůrovcem 3. Ekotyp borovice na kyselých a chudých stanovištích jedlobučin a smrkových bučin Morfologické znaky: kmen přímý, válcovitý, průběžný, hladký. Koruna je pravidelná, kuželovitá, většinou se zřetelným vrcholem, tvoří nejčastěji ¼ - 1/5 délky kmene. Větve nasazeny v pravém úhlu, jsou slabé, krátké, pružné, esovitě prohnuté. Borka je do poloviny kmene hnědošedá, rozdělena na šupiny podélného tvaru, lehce při okrajích odstávající, od poloviny oranžově žluté, lístkovité. Dřevo má široké, červenohnědé jádro. Stanoviště: SLT 5K, 5M, 5I, 6K, 6M, 6I; HS 52 Rozšíření v SLT: 305,47 ha, 17,91 % porostní plochy NPR (přimíšená či vtroušená dřevina) Výstavba porostů: jednoduchá až mírně diferencovaná, převážně smrkové porosty, částečně smíšené porosty SM, BK a JD s BO Funkční poslání: prioritní funkce půdoochranná, dále f. klimatickoochranná a f. biodiverzity Produkce: průměrná až nadprůměrná Ohrožení: sněhem, větrem, erozí a kůrovcem
4. Ekotyp borovice na podmáčených stanovištích smrkových bučin a rašelinných smrčin Morfologické znaky: kmen válcovitý, přímý, průběžný. Koruna kuželovitá, větve kolmo nasazeny, středně silné, krátké, esovitě prohnuté. Borka do ½ kmene kovově šedohnědá, podélně šupinatá od poloviny kmene oranžově žlutá, lístkovitá. Dřevo má široké tmavě červené jádro. Stanoviště: 6P, 6G, 6R, 7R, 7T, (6O); HS 56, 58, 78 Rozšíření v SLT: 95,17 ha, 5,58 % porostní plochy NPR (vtroušená dřevina) Výstavba porostů: jednoduchá až mírně horizontálně agregovaná Funkční poslání: prioritní funkce půdoochranná, dále f. klimatickoochranná a f. biodiverzity Produkce: průměrná až mírně podprůměrná Ohrožení: větrem, sněhem, mrazem, kůrovcem a narušením vodního režimu při použití těžké mechanizace 2.6 Zhodnocení předchozí péče o NPR Od vyhlášení NPR Adršpašsko-teplické skály v r. 1933 nebyl v dotčeném území vyjma posledních let aplikován systematický cílený management, směřující k obnovení přirozeného charakteru ekosystémů. Ochrana území sestávala zejména z omezení či zákazů vybraných lidských činností. Tato ochrana trvá i nadále a je určena zejména základními ochrannými podmínkami NPR dle §29 zákona 114/1992 Sb. Cílený management lesních ekosystémů je uplatňován od r. 1999 (opatření z programu péče o krajinu MŽP ČR v rozsahu 70 – 250 tis. Kč ročně); do té doby byla prováděna zejména opatření k usměrnění pohybu návštěvníků a protierozní opatření na turistických cestách a v horolezecky zpřístupněných oblastech. Relativně se zlepšuje strážní služba. Oba správci turistických okruhů a Český horolezecký svaz posílili údržbu turistických chodníků a jejich okolí. Zlepšila se situace i v Adršpašské pískovně. Řízeně se zkrátila síť turistických cest a došlo k vymezení nových klidových oblastí. I přes určité zlepšení péče, zejména díky sílícímu turistickému tlaku, dochází i nadále k destrukci přírodního prostředí (sešlap, eroze, kontaminace výkaly). Vymáhání zákonných ochranných podmínek rezervace naráží na stále nedostatečnou strážní službu, kterou v nutné míře není možno zajistit pouze dobrovolnými strážci a několika zaměstnanci správce okruhů. K určitým pozitivním jevům došlo pouze v lesním hospodářství po obnově LHP (s platností od 1. 1. 1997), zejména pak z hlediska výrazného omezení zavádění geograficky nepůvodních druhů dřevin a používání biocidů. I nadále však v lesním hospodářství přetrvává řada nepřiměřených způsobů hospodaření poškozujících přírodní prostředí (používání těžké mechanizace, plošných způsobů obhospodařování, neakceptace původního genofondu dřevin, nedodržování ekologicky únosných stavů zvěře atd.). Ke změnám v obhospodařování došlo i u zemědělských pozemků (lučních ekosystémů), které se po r. 1989 vesměs přestaly přihnojovat umělými hnojivy a bohužel převážně i kosit. Louky v ochranném pásmu v oblasti Záboře se převážně jen spásají koňmi. 2.7 Dlouhodobý cíl péče o NPR Lesní ekosystémy Stěžejními úkoly přírodě blízké péče o lesní ekosystémy se všemi jejich složkami je: - management v lese v ekosystémovém pojetí, tj. přechod od výlučné péče o lesní dřeviny a jejich porosty na péči o celé lesní ekosystémy (flóru, faunu i neživou přírodu – geofaktor), - přestavba (přeměny, převody, rekonstrukce) poškozených a chřadnoucích lesů, - vytvoření optimální struktury lesních ekosystémů (druhové, genetické, prostorové, věkové) diferencovaně podle stanovištních poměrů a cílů rekonstrukčního managementu, - diferencovaný přechod od plošného ke skupinovitému až individuálnímu způsobu managementu, - maximální využívání a podpora spontánních procesů, zejména pak přirozené obnovy, kompetice i dalších principů autoregulace, - podpora a tvorba pružných víceúčelových způsobů managementu, a to diferencovaně podle
funkčního poslání a možností lesních ekosystémů s cílem dosažení jejich funkční vyrovnanosti. - záchrana genových zdrojů lokálních populací borovice lesní prostřednictvím návrhu genové základny (viz. metodický návod č. j. 28/OLH/90) a pro ostatní cílové druhy dřevin vyhledání vhodných stromů a porostů ke sběru semen. Tyto stěžejní prvky trvale udržitelné péče o lesní ekosystémy platí pro lesy NPR a OP NPR Adršpašsko-teplické skály obecně, ale jejich důležitost se výrazně zvyšuje v ochranných lesích a zejména pak na ekotopech reliktních borů, kde řada specifických druhů přežívá na hranicích existenčního minima. Luční ekosystémy Hlavním úkolem je přírodě blízkou péčí o luční ekosystémy obnovit druhovou pestrost polokulturních luk za pomocí pravidelného kosení s odklízením rostlinné hmoty, dosetím drolků ze sena pocházejících z obdobných typů luk, ale přirozenějšího charakteru a bez aplikace hnojiv. Vodní ekosystémy Přírodě blízkou péčí o vodní ekosystémy usilovat o zachování jejich přirozeného charakteru a v partiích narušených erozními vlivy (Záboř apod.) pomocí nápravných opatření dosáhnout jejich revitalizace. Skalní ekosystémy Dlouhodobým cílem péče o skalní ekosystémy je maximálně eliminovat možná poškození biologických složek a geofaktoru, a to zejména preventivními opatřeními. Turistické a sportovní využívání území Již střednědobým cílem péče o NPR je nezbytná minimalizace rekreačního, turistického a sportovního využívání území, tak aby nepřesáhlo ekologicky únosnou mez. 2.8 Stanovení prioritních zájmů ochrany přírody v případě kolize zájmů Vzhledem ke značným negativním vlivům především turismu je nezbytné minimalizovat tyto vlivy, zejména pak v území se zvláštní péčí. Ze zhodnocení stavu přírodního prostředí v Adršpašsko-teplických skalách vyplynulo, že původní ekosystémy se dochovaly zejména v severní části rezervace na pozemcích ve vlastnictví LČR. Přírodovědecky cenné porosty se z části zachovaly i na pozemcích Města Teplice nad Metují, ovšem v menším rozsahu. V těchto refugiích je nutné vymezit území se zvláštní péčí, což je obecně prioritním zájmem ochrany přírody. Určitý problém však vzniká s tím, že se jedná o Adršpašské skalní město, jež je turisticky nejatraktivnější částí celé rezervace, s největší návštěvností (ca 250 000 návštěvníků ročně). Dílčí omezení turistiky zde bylo provedeno před pěti lety zrušením méně frekventovaných značených turistických cest. Adršpašské skalní město je zároveň i nejstarší tradiční horolezeckou oblastí, která je svou náročností unikátní v evropském měřítku. Horolezecká činnost zde byla v minulých letech legislativně omezena na základě opakovaných výjimek udělených Ministerstvem životního prostředí ČR. V souvislosti s poznatky získanými při zpracování tohoto plánu péče je však nutno výrazněji podpořit zájmy ochrany přírody, a to zejména v území se zvláštní péčí (130,85 ha, tj. 7,62 % plochy NPR). Podobně tomu musí být i na celé ploše NPR, tj. i v Adršpašském skalním městě a v dalších turisticky zpřístupněných částech i zbývajících horolezeckých terénech. Je to oblast, která svojí nepřístupností nedovoluje prakticky žádné intenzivní lesnické hospodářské využití. Nejvýznamnějším rušivým činitelem ve skalních městech jsou bezesporu lidé, tj. turisté procházející v relativně vysokých počtech po prohlídkovém okruhu a zejména pak neukáznění turisté (trempové), nerespektující zákaz vstupu mimo značené cesty i zákaz táboření v rezervaci.
Nezanedbatelným faktorem je i horolezecká činnost. Horolezci totiž často při své činnosti zasahují do nejkřehčích částí celého ekosystému reliktních borů, tj. do míst, kde nejvyšším sukcesním stadiem jsou porosty lišejníků a mechorostů, popř. drobná keříčková vegetace a borovice. Mnohdy se jedná i o místa, která jsou pro svou nepřístupnost vyhledávána jako hnízdiště některých i zvláště chráněných druhů ptáků. Z tohoto pohledu jsou škody, které vznikají při horolezecké činnosti (poškozování mechové a lišejníkové skalní vegetace, společenstev reliktních borů, rušení klidu hnízdících ptáků, poškozování skal, nadměrný sešlap a následná eroze zejména v místech vstupu na skálu apod.), z ekosystémového hlediska velmi významné. Do těchto míst se také občas dostávají a nepovoleně zde táboří trempové. Samotná přítomnost člověka v okolí hnízd ptáků eventuálně jiných živočichů může být i v minimální frekvenci pro některé druhy limitující. Nutnou podmínkou pro zlepšení přírodních hodnot v rezervaci by proto mohla být další regulace turistiky a horolezectví, zejména pak v území se zvláštní péčí. K tomuto účelu je potřebné zpracovat podrobný průzkum a následně generel regulace vlivu, a to jak pro celou rezervaci, tak zvláště pro území se zvláštní péčí. Na základě tohoto průzkumu je třeba objektivně zhodnotit význam dopadů jednotlivých činností na přírodní prostředí v NPR Adršpašsko-teplické skály. Následně, na základě jednání s dotčenými organizacemi (Český horolezecký svaz, obce provozující komerčně prohlídkové okruhy aj.), je pak nezbytné stanovit další postup. Nutné je vytvořit taková omezení, která budou fakticky vymahatelná, především s ohledem na finanční zajištění všech restrikčních opatření a možnosti kontroly jejich dodržování, popř. postihování jejich porušování. V případě možných střetů zájmů, zejména pak v území se zvláštní péčí, jsou prioritní zájmy ochrany přírody legislativně podpořené statutem NPR a I. zóny CHKO.
2.9 Specifické zásady a ekologické limity využívání NPR Vzhledem ke značnému překročení únosnosti území aktivitami turismu a horolezectví je nezbytné vypracovat studii, která se bude těmito aktivitami z hlediska ekologických limitů a kapacity území zabývat. Jejím výstupem by mělo být stanovení specifických zásad účelově omezeného využívání území NPR pro turistické a horolezecké účely. Možné nástroje ke snížení ekologické zátěže: 1 – placený vstup do skalních měst (Adršpašské i Teplické skalní město) preferovat pokud možno organizovaně s průvodcem s patřičnou zodpovědností. Tyto trasy vybavit dostatečným množstvím ekologických WC. 2 – omezit horolezeckou činnost v území zvláštní péčí (nejpozději k datu konce platnosti výjimky MŽP, tj. od 1.11. 2002), 3 – vyloučit případně výrazně omezit veškeré zásahy výrazně poškozující prostředí skalních společenstev (sešlap, eroze, kontaminace výkaly, jednostranně účelové odcloňování skal apod.). 3 Plán zásahů a opatření Principy péče a ochrany vymezeného území vycházejí především z posouzení míry antropogenních zásahů do jednotlivých lesních, lučních, vodních a skalních ekosystémů. Smyslem stanovení hlavních směrů řízení vývoje území je jednak snaha o zachování stávající hodnoty území (především pak reliktních borů, ale i podmáčených smrčin, acidofilních bučin, suťových a roklinových lesů) a jeho ekologickou stabilizaci s maximálním využitím přirozené obnovy (v přírodě blízkých ekosystémech) a jemnějších způsobů managementu. Cílem řízení vývoje lesních porostů v NPR je tedy především integrovaná ochrana a vytvoření druhově, prostorově a věkově diferencované skladby lesa s vysokým odolnostním potenciálem, blízké přírodním ekosystémům, které budou výhledově (ca za 1 – 4 generace lesa) schopné samovolného vývoje. K dosažení tohoto cíle je nezbytný racionální stanovištně diferencovaný hospodářský způsob výběrný, podrostní a násečný. Hlavní směry řízení vývoje též akceptují zásady hospodaření v genových základnách s ohledem na nezbytnost vylišení genové základny ekotypu Adršpašsko-teplické borovice lesní. Je plánováno postupné vylučování dřevin introdukovaných (smrkových a borových exot aj.) i omezování využívání zdomácnělého modřínu. Hlavním cílem managementu v lučních
ekosystémech je obnova jejich biodiverzity pravidelným kosením s případným dosetím senných drolků a vyloučením hnojení. Cílem managementu ve vodních a skalních ekosystémech je jednak minimalizace lidských aktivit narušujících jejich přírodní prostředí a jednak jejich účelová revitalizace, spočívající v nastartování autoregulačních procesů. 3.1 Principy managementu 1. V NPR Adršpašsko-teplické skály je nezbytné integrovaným a systematicky genekologickým hospodařením pečovat o porosty tak, aby v nich byl uchován a rozšiřován genetický potenciál po co největší množství kvalitního reprodukčního materiálu a zachována přirozená lesní, luční, vodní a skalní společenstva. 2. V území je nezbytné respektovat a využívat přirozené spontánní projevy a dynamiku lesních ekosystémů, zvýšit biodiverzitu ve všech růstových a vývojových fázích lesa i na poměrně malých plochách. Jedná se především o zvýšení podílu melioračních a zpevňujících dřevin s ohledem na jejich přirozené zastoupení. 3. Druhová skladba lesních porostů je nejzávažnějším východiskem typologického průzkumu a nejcitlivěji reaguje na rozdíly v podmínkách prostředí. Obnova v přírodě blízkých porostech bude vesměs respektovat přirozenou druhovou skladbu (tabulka 6). Cílovou druhovou skladbu je však mnohdy nutno přizpůsobit nejen přirozené skladbě i stavu současných porostů, ale i změněné ekologické situaci (tabulka 7). 4. Hlavním způsobem reprodukce by měla být řízená přirozená obnova, směřující k dosažení přirozené stavu lesa nebo alespoň jeho podstaty, a to zejména z hlediska druhové skladby. Tam kde to z ekologického nebo genetického hlediska nebude možné bude používán kvalitní reprodukční materiál místního původu pro umělou nebo kombinovanou obnovu. Kromě autochtonní borovice se jedná zejména o původní smrk z inverzních poloh, dále i o javor klen, jedli bělokorou, břízu bělokorou, břízu pýřitou, břízu skalní (specifický místní ustálený kříženec), lípu velkolistou, lípu srdčitou, osiku obecnou, jilm horský apod. 5. Podle stanovištních podmínek, skladby porostů a cíle zásahu se volí hospodářský způsob výběrný, podrostní, popř. i násečný. Hospodářský způsob výběrný, respektive výběrný princip je vhodný aplikovat zejména v porostních skupinách se stupněm přirozenosti lesních porostů 1 a 2, v území se zvláštní péčí a v nejextrémnějších partiích georeliéfu. Náseky je vhodné používat zejména při přeměně smrkových monokultur. Holoseče jsou z více důvodů nepřípustné. Lze je výjimečně použít pouze při likvidaci kalamity, a to po dohodě s orgány SOP. a) Při přirozené obnově bude dle podmínek využíváno maloplošné clonné seče skupinové, pruhové či okrajové. Obnovní plocha bude úměrná stanovištním podmínkám a charakteru obnovovaného porostu. Těžebním zásahem při obnově by neměly vznikat stejnorodé plochy přesahující 0,5 ha. Na rozdíl od běžných lesnických postupů bude po domýtné seči ponechána několik vzrostlých borovic či jiných druhů stromů na dožití. U listnatých dřevin je vhodné tyto výstavky lokalizovat do vhodných skupin. Budou tak tvořit nepravidelný okraj obnovované části porostu. Je vhodné k tomu vybírat taková místa, kde by se těžbou a přibližováním udělalo více škody než užitku. b) Náseky lze používat zejména při rekonstrukci porostů nevhodné druhové skladby. Jedná se o rekonstrukci alochtonních, imisemi, kůrovcem a loupáním vysokou zvěří silně poškozených smrkových porostů a sukcesních březových stadií v příznivějších stanovištních podmínkách. Zejména pak menší náseky s pasivním cloněním a kotlíky jsou vhodné v semenném roce k doplňování dalšími autochtonními dřevinami dle stanovištních podmínek (JD, BK, KL, LP, JL atd.). Plocha náseku opět převážně do 0,5 ha Jejich cílem je vytvoření požadovaného proměnlivého rozmístění okrajových stromů (obruby) vhodných k přirozené obnově na vytěžené ploše. c) Hospodářský způsob výběrný bude využíván pro lokální podporu přirozené obnovy prosvětlování porostů v ekologicky nejexponovanějších, resp. nejextrémnějších
partiích. Vhodná je i kombinace tohoto způsobu s maloplošnou aktivní clonnou sečí nebo přechod skupinového výběru do maloplošného clonění. Tento způsob bude lokalizován především v porostních skupinách stupňů přirozenosti lesních porostů 1 a 2. 6. Celkový management a zejména pak hospodářský způsob musí být volen tak, aby v průběhu vývoje lesního ekosystému nenastala celoplošná fáze rozpadu. Porostní struktura musí být proto značně diferencovaná jak z hlediska druhové tak i prostorové a věkové skladby, plně odpovídající daným přírodním podmínkám tak, aby porosty postupně směřovaly k samovolnému kontrolovanému procesu řízené autoregulace. 7. V místech, kde není možné očekávat přirozenou obnovu v dostatečné hustotě a vhodné druhové skladbě bude obnova zajišťována nebo doplňována uměle. Jedná se zejména o rozsáhlé smrkové monokultury nevhodného původu. V porostech převážně smrkových monokultur s víceméně pravidelně sníženým zápojem na 30 – 50 % budou prováděny podsadby, zejména pak stinných dřevin (buku a jedle). V porostech skupinovitě prosvětlených bude aplikována kotlíková obnova. Podle stanovištních podmínek by velikost kotlíků při jejich založení neměla přesahovat 0,1 ha a v konečné fázi 0,3 ha. Kotlíková umělá obnova bude realizována i na živnějších stanovištích s nezdarem přirozené obnovy. 8. Vnější i vnitřní prostorová úprava musí zabezpečovat stabilitu porostů hlavně proti větru, sněhu a imisím. Za tímto účelem je třeba zakládat a pěstovat odolné okraje porostů a předsunuté zpevňovací pásy, zejména pak na návětrné straně exponované nejen vůči větru, ale i imisím. Vytváření stabilních okrajů porostů se předpokládá do hloubky zhruba 20 m. 9. Komplexní opatření integrované obnovy a ochrany lesa včetně maximálního snížení stavů vysoké zvěře a oplocování nejhodnotnějších obnovovaných ploch a individuální ochrana sazenic či vybraných vtroušených náletových dřevin jsou rovněž nezbytnými opatřeními pro úspěšnou obnovu lesa a zdárnou záchranu genofondu významných lokálních populací dřevin. 10. Uchování přirozených rostlinných a živočišných společenstev v co nejširší druhové rozmanitosti v celém lesním komplexu Adršpašsko-teplických skal je kromě výše uvedených základních předpokladů z hlediska integrované ochrany přírody vázána i na několik dalších podmínek: a) Na uchování, respektive zvyšování rozsahu polopřirozených lesů, zejména pro přežívání živočichů s většími nároky na životní teritorium. Zjištění hnízdění ohroženého nebo vzácného druhu ptáků s vysokými nároky na velikost hnízdního teritoria a klid při hnízdění, musí být operativně řešeno vyloučením managementových zásahů, popř. horolezecké činnosti na dané lokalitě. K citlivým druhům patří zejména čáp černý, výr velký, sokol stěhovavý a kulíšek nejmenší. b) Na udržení, respektive zvyšování podílu přirozené druhové skladby dřevin, která je úzce provázána se zachováním a případně i zvýšením druhové rozmanitosti bezobratlých živočichů, obratlovců, nižších i vyšších rostlin, včetně druhů vzácných a ohrožených. c) Na prostorovou (horizontální a vertikální) a věkovou rozrůzněnost porostů, která do určité míry simuluje přirozené vývojové cykly lesa a tudíž i uchování dynamického potenciálu druhové rozmanitosti organismů. d) Na plochy, které po určitých intervencích do druhové skladby budou perspektivně ponechané samovolnému vývoji, jsou mimo jiné nezbytné i z hlediska zachování populací některých bezobratlých živočichů. Zejména odumřelé exempláře letitých borovic, javorů, buku, jilmů, olší a osik jsou důležité z hlediska vývoje larev některých významných druhů brouků např. zdobenců a tesaříků. e) Na přítomnost určitého minimálního podílu odumřelých stromů různých druhů dřevin ve všech porostech NPR. Zvyšuje to nejen druhovou rozmanitost zejména bezobratlých živočichů, některých druhů ptáků a četných druhů nižších rostlin (hub, sinic apod.), ale přispívá to i ke spojitosti četných přirozených biogeochemických cyklů (ovzduší – půda – rostliny – živočichové). Ve vymezeném území se zvláštní péčí bude proto dřevní
biomasa samovolně odumřelých a odumírajících stromů ponechána bez vyklízení. Tato opatření se však nevztahují na likvidaci aktivních kůrovcových stromů v porostech smrku, popř. i borovice. f) Na ponechání doupných starých stromů roztroušeně po celém území NPR. V místech s malým počtem doupných stromů je vhodné rozmístit budky jako náhradní hnízdiště. g) Na zachování skupin osik a vrb obecných, které jsou živnými rostlinami pro některé významné druhy brouků a motýlů (např. kovaříků, kozlíčků, bělopásků, batolců a baboček). h) Na zachování přirozeně prosvětlených ploch (části porostů se sníženým zápojem), kde se vyskytují kvetoucí byliny, které jsou důležité pro zdárný vývoj imág většiny fytofágních a xylofágních druhů hmyzu. i) Na absenci těžebních zásahů v bezprostředním okolí pseudokrasových jeskyní s výskytem tzv. kořenových krápníků (na ploše jeskyně a v jejím okruhu ca 30 - 50 m), aby nedošlo k narušení těchto světově unikátních přírodních objektů. j) Na maximální šetrnost při lesnickém managementu z hlediska možného poškození pískovcových útvarů (směr kácení pokud možno směrem od skalních útvarů, těžební zbytky neházet do inverzních skalních roklí, do výrazných terénních sníženin a vstupních otvorů do pseudokrasových jeskyní). 11. Přibližování dřeva provádět maximálně šetrným způsobem za použití techniky minimálně narušující půdní povrch. Při výběru přibližovacích tras je nezbytné pokud možno se vyhýbat prameništím i rašeliništím a maximálně zašetřovat luční ekosystémy při okrajích lesních porostů. 12. Vzhledem k rozvoji kůrovcové kalamity v posledních třech letech (1998 – 2000). Je nezbytné maximální pozornost věnovat ochraně lesa (intenzivnímu vyhledávání napadených stromů a zejména pak jejich ohnisek, včasné asanaci polomů, vývratů a aktivních kůrovcových stromů, kladení dostatečného množství lapáků i instalaci feromonových lapačů apod.). 13. Vzhledem k poměrně kritickému stavu cestní sítě na území NPR a nezbytné přestavbě zdejších lesních ekosystému za použití přírodě blízkého managementu je nezbytné zpracovat zásady zpřístupnění lesa na území NPR (údržby stávajících, popř. i výstavby nových cest a svážnic). 14. Vzhledem k vysoké návštěvnosti rezervace bude nutno i nadále provádět opatření, sloužící k regulaci návštěvnosti a horolezecké činnosti, odstraňování starých nefunkčních objektů a nelegálních staveb a jiná vhodná opatření prováděná dle platných směrnic Programu péče o krajinu MŽP ČR, sloužící k podpoře a zachování druhové rozmanitosti a ekologické stability území. 15. Další principy péče, upřesnění a lokalizace nezbytných zásahů budou vždy dohodnuty při přípravě nového LHP.
3.2 Zásady diferencovaného managementu podle potřeb řízení vývoje a stupňů přirozenosti lesních porostů 3.2.1 Území se zvláštní péčí Porostní plocha 130,60 ha (14A 24,53 ha, 316 D 14,99 ha, 316 E 2,49 ha, 316 F 23,53 ha, 317 D 10,84 ha, 367 C 27,12 ha, 370 B 18,22 ha, 370 C 8,88 ha) a Adršpašské jezírko o výměře 0,25 ha, tj. celkem 130,85 ha.
Obecné zásady: - Provádějí se lokální účelové zásahy k podpoře druhové a prostorové diverzity a přirozené obnovy (jednotlivé výchovné uvolňovací zásahy, vnášení a ochrana chybějících druhů
dřevin přirozené druhové skladby). -
Provádí se asanace erozních rýh a půdního povrchu narušeného erozí, sešlapem apod. Vylučuje se vjezd techniky, budování nové cestní sítě (starou cestní síť udržovat jen v nezbytném rozsahu např. pro případ požáru apod.). Nepřípustné je vytváření nové a obnova staré odvodňovací sítě či jiné zásahy vedoucí ke vzniku sekundární hydrické sítě. Nepřípustná je horolezecká činnost. Vstup turistů na území je možný pouze po značných turistických cestách a pokud možno s průvodcem.
Se souhlasem orgánů ochrany přírody se připouští: - Nedestruktivní výzkum. - Horolezecké výstupy na skalní útvary u kterých úspěšně probíhá revitalizace společenstev v jejich bezprostředním okolí a nedochází k erozním jevům vyvolaným touto činností. - Revitalizace významně narušeného vodního režimu bez použití těžké techniky. - Diferencovaná fytosanitární opatření k tlumení případné gradace kůrovců či jiných hmyzích škůdců. Veškeré asanované dřevo se přitom ponechává v lese. Připouští se jeho přeřezání pro zlepšení kontaktu s terénem. - Citlivé umístění ekologických WC při značených turistických cestách. - Další opatření při mimořádných událostech (požáry apod.). Možné nástroje k eliminaci negativních antropogenních vlivů: 1. Důsledné dodržování ochranných podmínek NPR, tj. zamezení vstupu osob kromě uvedených výjimek mimo značené cesty a respektování zákazu táboření. Toho lze dosáhnout např.: • neustálou kontrolou prohlídkového okruhu i horolezeckých terénů profesionální strážní službou ochrany přírody, • zamezením vstupu turistů mimo značené cesty vybudováním stylového dřevěného zábradlí na turistickém prohlídkovém okruhu v podstatně větší míře než dosud, • zúžením značených cest na prohlídkovém okruhu, • lepší spoluprací s Českým horolezeckým svazem a zvýšeným tlakem na výkon dobrovolné strážní služby samotnými horolezci, • kontrolou plnění udělených výjimek MŽP. 2. Regulace návštěvnosti a pěší turistiky. Jedná se především o : • zvýšení podílu návštěvníků skalního města v doprovodu průvodce, a to minimálně v době turistické sezóny (1. 5. – 30. 9.), • stanovení maximální denní návštěvnosti (limity únosnosti území – na základě studie), • zvýšení vstupného, • zvýšení počtu členů profesionální strážní služby. 3. Regulace horolezectví. Jde zejména o: • prostorově i časově omezené uzavření některých dosud povolených horolezeckých oblastí, • vymezení jednotlivých skalních věží pro horolezeckou činnost (nikoliv celých oblastí), • časová omezení horolezecké činnosti (sjednotit povolení až od 1.7. a jiná časová omezení), • operativní uzavírání konkrétních skalních věží pro horolezeckou činnost na základě každoročního ornitologického průzkumu.
3.2.2 Ostatní území NPR s 2. a 3. stupněm přirozenosti lesních porostů • Intenzivní uplatňování účelných výběrů k usměrnění druhové skladby směrem k přirozené druhové skladbě. • Maximální snaha o nastolení rovnovážného stavu mezi potravní nabídkou a stavy spárkaté zvěře. • Maximální pozornost věnovat péči o genofond autochtonních dřevin, tj. zajistit dostatek generativního, popř. i vegetativního reprodukčního materiálu. Fáze reprodukční: -
-
přirozená obnova má přednost před obnovou umělou, lze ji pomístně stimulovat účelným výběrem, umělou obnovu soustředit především na vnášení nedostatkových dřevin přirozené druhové skladby. Stinné dřeviny (buk a jedli) vnášet podsadbami přednostně do přirozeně prosvětlených partií, poloodrostky do vhodných mezer raných stadií přirozené obnovy smrku a vhodných stadií pionýrských dřevin (zejména břízy), kombinací přirozené a umělé obnovy dosáhnout přiblížení druhové skladby dřevin přirozenému stavu, holiny, resp. plochy větší než 0,3 ha se pro účely obnovy nevytvářejí záměrně, ale vznikají pouze v důsledku nahodilých těžeb, ve SPLP 3, 4 a 5 lze připustit holinu do 0,5 ha.
Fáze mladých porostů - ve vhodných porostech se provádí zejména citlivé uvolňování přimíšených a vtroušených dřevin přirozené druhové skladby, - totální nebo téměř totální odstraňování sukcesních dřevin včetně keřů je nepřípustné. Odstraňování sukcesních dřevin se aplikuje zejména při uvolňování příměsi chybějících dřevin (jedle, buku, klenu, borovice apod.), - úpravou počtu jedinců a péčí o vývoj korun se dbá o dosažení mechanické stability porostů. Fáze dospívání - uplatňuje se účelový výběr zaměřený na podporu přimíšených a vtroušených dřevin přirozené druhové skladby, - pokud se s nástupem fruktifikace objeví přirozená obnova, je již v této fázi žádoucí její doplnění nedostatkovými stinnými dřevinami (jedlí a bukem), s jejich uvolňováním postupovat strukturovaně a velice pomalu. Fáze dospělosti - účelným výběrem, maloplošnou clonnou sečí, případně v kombinaci se skupinovou sečí se stimuluje přirozená obnova, - provádí se pomístný účelový výběr k nezbytnému uvolnění přirozené obnovy a podsadeb, - při absenci přimíšených dřevin a jejich přirozené obnovy (zejména jedle a buku) se tyto dřeviny v časovém předstihu pomístně v hloučcích vnášejí výsadbou do kotlíků či podsadbou do prosvětlených skupin a provádí se jejich ochrana proti škodám zvěří, - zásadně se zcela nedomycují zbytky starých mateřských porostů (v porostech na plochách se stupněm přirozenosti lesních porostů 2 ponechávat při posledních úmyslných či nahodilých těžbách minimálně 10 % a ve stupni 3 5% dřeva přirozenému rozpadu, - v porostech v nichž byly ukončeny úmyslné obnovní zásahy se dřevo vzniklé postupným rozpadem mateřského porostu již ponechává na místě; v případě nebezpečí namnožení kůrovců se však asanuje.
3.2.3 Ostatní území NPR a OP NPR se stupněm přirozenosti lesních porostů 4 a 5 Aplikuje se standardní lesnický management daný účelovou a funkční diferenciací lesů v porostech I. zóny CHKO. 3.3 Zásady a opatření v lesních porostech 3.3.1 Základní technologické postupy podle hospodářských souborů Zastoupení HS v NPR a OP NPR Adršpašsko-teplické skály je uvedeno v tabulce 8. Rámcové způsoby managementu diferencovaně podle HS a v rámci nich u druhové skladby podle SLT jsou uvedeny v tabulce 9. Tento diferencovaný management, vycházející ze stanovištních a porostních poměrů, má společné základní výše uvedené technologické postupy. 1. Způsob obnovy: Snaha o maximální využití přirozené obnovy autochtonních populací dřevin (borovice, jedle, smrku, buku, klenu, jilmu, lípy, jasanu atd.) především pak ve stupních přirozenosti lesních porostů 1 a 2. Umělá obnova v případě přestavby lesních ekosystémů (přeměny, převody, rekonstrukce), nezdaru přirozené obnovy a při doplňování přirozené obnovy z hlediska druhové skladby. Použití pouze autochtonního sadebního materiálu odpovídající morfologické a fyziologické kvality (tabulka 10). Na živných a kyselých stanovištích bude používán převážně prostokořenný materiál. Na extrémních stanovištích (řada Y a Z) je vhodné užití krytokořenného sadebního materiálu. Výsadba se bude provádět do jamek 35x35 cm, na silně zabuřenělých lokalitách do 50x50 cm. V tabulce 10 uvedený spon je pouze teoretický, při výsadbě je nutno simulovat přirozené bioskupiny a sazenice umísťovat zejména k pařezům a na vyvýšená místa. Podsadby je třeba uplatňovat na silně kamenitých a balvanitých lokalitách s absencí přirozené obnovy a při doplnění stinných dřevin chybějící přirozené druhové skladby (především jedle a buku). Pro podsadby se vyhledávají přirozené světlinky a je třeba se vyhnout místům pod okapem stromů (nebezpečí poškození sazenic opadávající ledovkou apod.). Na nejextrémnějších stanovištích reliktních borů řady Y lze použít síji do štěrbin. Na těchto stanovištích je lokální cíleně umísťovaná síje několikanásobně úspěšnější než výsadba, a to zejména u borovice, buku a klenu. 2. Péče o kultury a nálety: Ochrana proti zvěři plocením, individuální ochrana na strmých svazích i repelenty. Jako nejúčinnější se však jeví maximální snížení stavů spárkaté zvěře. Ochrana proti buřeni ožínáním minimálně 1x ročně podle potřeby. Použití chemických prostředků je zakázáno. Ochrana proti hlodavcům – podpora biologické regulace a intenzivní ožínání. Doba zajištění kultur 10 – 15 let. 3. Prořezávky: S výchovou porostů začít v ca 10 letech a pokračovat v ní až do období probírek. Přibližně v pětiletých intervalech podle druhové skladby aplikovat zejména negativní výběr. U jehličnanů převážně silnější podúrovňový zásah zaměřený na maximální péči o tvorbu nízko nasazené zelené koruny s dostatečným množstvím asimilačního aparátu. U listnáčů převážně úrovňový a nadúrovňový výběr. V přirozených nárostech úprava druhové skladby ve prospěch chybějících dřevin (např. buku, klenu, jedle, jilmu, lípy, místy i borovice). S přibývajícím věkem snaha o vytváření vertikální prostorové struktury porostů, spočívající v ochraně vitální podúrovně i u jehličnanů. V plošně rozsáhlých porostních skupinách vytváření rozčleňovací sítě, ponechání materiálu z prořezávek v porostu. Při výchovných zásazích z hlediska druhové skladby je nutné nejprve odstraňovat smrkové a borové exoty a dále snižovat silně zvýšený podíl pionýrských dřevin (zejména břízy), modřínu a dále i smrku ve prospěch méně zastoupených dřevin přirozené druhové skladby. V porostech se sníženým zápojem obrostlíky, předrostlíky a jedince s tvarovými deformacemi neodstraňovat, ale aplikovat jen nezbytný sanitární výběr. 4. Probírky: Jsou zaměřené na cílovou druhovou skladbu a prostorovou i věkovou strukturu porostu. Ne příliš silný, převážně pozitivní výběr zaměřený na strukturální diferenciaci porostů s intervaly 5 – 10 let. Při zásazích se plně využívají zákonitosti přirozeného vývoje porostů a především pak prořeďování. V zájmu prostorové diferenciace šetřit spodní etáž. Ve smrkových porostech silně
poškozených loupáním vysokou zvěří maximální péče o stabilitu porostu, resp. postupné uvolňování nepoškozených jedinců v úrovni a doprovodný sanitární zásah. Na imisně exponovaných lokalitách (především v západní části NPR) přetrvává záměr o vytváření bohatých korun (maximální péče o korunu). Na extrémních stanovištích se vybírají pouze nemocné stromy (zejména pak aktivní kůrovcové stromy). Mechanizační prostředky: kácení – motorová pila, přibližování – kůň, Terri aj. půdu a porost šetřící prostředky. 5. Obnova porostů: Obnovní způsoby již byly rozebrány v principech managementu. V následujícím textu jsou proto uvedeny jen některé další důležité zásady. Okraj náseků by neměl být rovný, ale vlnitý (nepravidelný). Na násecích podporovat výstavky (zejména borovice, buku a klenu). Vzdálenost východisek obnovy se řídí obnovní délkou (ca na výšku porostů) ve smrkových porostech ohrožených větrem i možností založit je na chráněných místech. Nikdy by neměly být menší než 3 výšky porostu, aby se netvořily kulisy v nichž jsou zhoršené ekologické podmínky. Směr kácení je nutno volit s ohledem na ochranu nárostů i ponechaných stromů mateřského porostu a na možnost přibližování kmenů při respektování zásad bezpečnosti práce v obtížném terénu. Na nepřístupných lokalitách, vzhledem ke snadnějšímu vyklízení dřeva (např. lanovkou) využít maloplošné prvky podrostního způsobu, kombinované s úzkým násekem za efektu pozitivního clonění. Vkládání skupinovitých obnovních prvků pro smrk a jedli ve smrkových porostech se doporučuje v minimálně 20 letém předstihu před počátkem obnovy. Optimální velikost bukových a jedlových skupin ca 3 – 5 arů (nutnost jejich oplocení), jejich rozestup na ca 1,5 výšky porostu. Tento způsob obnovy přispívá k prostorové a věkové diferenciaci porostu, je však velmi náročný na těžební technologii při dotěžování porostů v okolí odrůstajících bukových a jedlových skupin. Z mechanizačních prostředků pro přibližování dřeva je vhodné používat lanovky s plným závěsem a traktorové lanové systémy, koně, Terri, v omezené míře speciální lesnické traktory. 3.3.2 Rámcové zásady obhospodařování lokálních populací borovice lesní 1. Ekotyp borovice na stanovištích reliktních borů Hospodářský způsob: výběrný (jednotlivý až skupinovitý) Obmýtí: 120 – 140 let (místy ponechat samovolnému vývoji) Počátek obnovy: 101 – 121 let Obnovní doba: 40 – 60 let (až nepřetržitá) Cílová druhová skladba: SLT 0K - BO 8, SM 1, BK 1, BR 0N - BO 5, SM4, BR 1, BK 0Y - BO 9, BK 1, BR, JR 0Z - BO 9, BR 1, SM, JR Způsob obnovy Způsob obnovy jednotlivě až skupinovitě výběrný. Lze dobře uplatňovat přirozenou obnovu BO i vtroušených dřevin. Nestejnověkost BO na těchto extrémních stanovištích není na závadu, jelikož se projevují minimální sklony tohoto ekotypu BO ke košatění. Na lokalitách, kde chybí BO v druhové skladbě realizovat umělou výsadbu BO. V příznivějších edafických podmínkách využití prostokořenného sadebního materiálu a v extrémních podmínkách krytokořenného, ojediněle spojeného i s donáškou zeminy, kde došlo k výraznějším erozním jevům. Péče o kultury a nárosty V přehoustlých kulturách a nárostech prostřihávky zaměřené na úpravu druhové skladby. Podobně i v mlazinách. V nezapojených mlazinách pouze případný sanitární výběr. Na nejextrémnějších stanovištích ponechat přirozenému vývoji. Výchova porostů Sklony k výškové a tloušťkové různověkosti vyplývající z rozmanitosti růstových podmínek,
východisek obnovy a časového rozpětí obnovních zásahů, hodnotit především z hlediska ochranné funkce těchto lesů. Výchovu směřovat k přirozené druhové, prostorové a popř. i věkové skladbě porostů. Maximálně preferovat dřeviny přirozené druhové skladby. 2. Ekotyp borovice na balvanitých a silně kamenitých půdách jedlobučin až bukových smrčin Hospodářský způsob: výběrný (jednotlivý až skupinovitý), podrostní (maloplošný) a násečný (maloplošný – skupiny, kotlíky) Obmýtí: 120 let (na nejextrémnějších stanovištích ponechat samovolnému vývoji) Počátek obnovy: 101 let Obnovní doba: 40 let až nepřetržitá Cílová druhová skladba: SLT 5Y – BK 7, JD 2, BR 1, SM, KL, BO 6Y - SM 4, BK 4, JD 1, BR 1, JR, BO 7Y - SM 4, BK 2, JD 1, BR, JR, BO 5N - BK 5, JD 4, SM 1, KL, BO 6N - BK 4, SM 4, JD 2, KL, BO 6Z – BK 4, SM 4, JD 1, BR 1, JR Způsob obnovy Způsob obnovy jednotlivě až skupinovitě výběrný, na relativně příznivějších stanovištích maloplošně podrostní až maloplošně násečný (clonosečné až holosečné skupiny či kotlíky) s ponecháním výstavků. Lze dobře uplatňovat přirozenou obnovu SM, BO, BK a JD. Menší nestejnověkost BO na těchto terénních tvarech, kde se chová jako poloslunná dřevina, není na závadu, jelikož se zde u ní projevují minimální sklony ke košatění. Na lokalitách, kde v druhové skladbě BO chybí, realizovat umělou obnovu. V příznivějších podmínkách sázet prostokořenný materiál, v extrémnějších sazenice krytokořenné. Péče o kultury a nárosty V přehoustlých kulturách a nárostech prostřihávky zaměřené zejména na úpravu druhové skladby. Podobně i v mlazinách. V nezapojených mlazinách pouze případný sanitární zásah. Silně prosvětlená místa nad 5 arů vylepšit silnějším krytokořenným sadebním materiálem. Výchova porostů Minimálně eliminovat sklony k přirozené výškové a tloušťkové diferenciaci porostů. Výchovu porostů naopak směřovat k přirozené druhové, prostorové, popř. i věkové skladbě porostů. Maximálně podporovat vtroušené dřeviny přirozené druhové skladby, zejména pak BO. 3. Ekotyp borovice na kyselých a chudých stanovištích jedlobučin a smrkových bučin Hospodářský způsob: podrostní (maloplošný), násečný (maloplošný), výběrný (skupinovitý) Obmýtí: 120 let Počátek obnovy: 101 let Obnovní doba: 20 – 30 let Cílová druhová skladba: 5K - BK 6, JD 3, SM 1, BO 5M - BK 6, JD 2, BR 1, BO 1, KL, SM, JR 5I - BK 5, JD 4, SM 1, BO 6K - BK 4, SM 4, JD 2, JE, BO 6M - BK 4, SM 4, JD 1, BR, JR, BO 6I - BK 4, SM 4, JD 2, BO Způsob obnovy V maximální míře využít přirozené obnovy SM, BO i dalších vtroušených dřevin v geneticky vhodných porostech. S úspěchem lze využívat kombinovaných maoplošných clonosečných a násečných prvků s ponecháním výstavků BO. V geneticky nevhodných porostech umělá výsadba dřevin místního původu dle obnovního cíle. Pod clonou mateřského porotu hloučkovitá výsadba BK a v nejpříznivějších (relativně nejvlhčích ekotopech) i JD. Péče o kultury a nárosty
V přehoustlých kulturách a nárostech prostřihávky zaměřené zejména na úpravu druhové skladby. U nárostů a mlazin vzniklých z přirozené obnovy dále převažují negativní zásahy (výběr sanitární a netvárných předrostů). Přirozené zastoupení BO ovlivňuje intenzitu výchovného zásahu a způsob péče o přimíšenou či vtroušenou BO. Na těchto ekotopech nemá BO sklon ke košatění a ke tvorbě předrostů a proto může být její počáteční hustota i nižší. Intenzivnějším zásahem před zapojením mlaziny lze odsunout další zásah až přes období mlaziny. Není nutné usilovat o výškové vyrovnání již ve stadiu mlaziny pokud se jedná o místní ekotyp předrůstavé i vrůstavé BO jak čisté, tak i ve směsi se SM. Výchova porostů V mladých porostech ve stadiu tyčkovin až tyčovin se síla výchovných zásahů přizpůsobuje výchozí hustotě, skladbě dřevin, dosavadnímu průběhu výchovy a stavu porostů. Nejdůležitějším úkolem přitom je usměrnění vzájemných vztahů základních dřevin, tj. SM a BO. Ve směsi se SM v podstatě udržuje vše co přispívá k čištění BO a odstraňuje vše, co ji deformuje nebo vytváří nadměrnou konkurenci. V současných porostech SM a BO víceméně výškově i tloušťkově nevyrovnaných bude převažovat kombinovaný způsob výběru přibližně ve stejném poměru zasahující do úrovně i podúrovně. Teprve ve stadiu tyčkovin, kdy již pokročilo čištění od větví jsou možné silnější zásahy. V celém průběhu výchovy maximálně preferovat fenotypicky původní jedince v celém spektru morfologických znaků. Cílové stromy by neměly být v korunách tísněny. Proto je nezbytné již od středního věku pečovat o dostatečný rozvoj koruny, aby byla víceméně pravidelná a dosáhla ca 1/4 - 1/5 výšky stromu. 4. Ekotyp borovice na podmáčených stanovištích smrkových bučin a rašelinných smrčin Hospodářský způsob: podrostní (maloplošný), násečný (maloplošný), výběrný (skupinovitý) Obmýtí: 120 – 140 let Počátek obnovy: 101 Obnovní doba: 30 – 40 let Cílová druhová skladba: SLT 6O - JD 5, SM 3, BK 2, BO 6P - JD 5, SM 4, BK 1, BO 6G - SM 5, JD 4, BK 1, OL, BO 6R - SM 9, BO 1, JD, OL 7R - SM 9, BR 1, JR, BO 7T - SM 8, JD 1, BR 1, JR, OS Způsob obnovy Ve zbytcích dospělých porostů s původní BO usilovat o její maximální výskyt z přirozené obnovy. Toho lze dosáhnout kombinací skupinovitě clonné seče a malých náseků s ponecháním výstavků (clonných a holosečných kotlíků). Na místech s nedostatečnou přirozenou obnovou výsadba BO jejího odpovídajícího ekotopu. Na rašelinných ekotypech rozhodující podíl získáme umělým zalesněním ve skupinovitých sečích (kotlících). S ohledem na extrémnější teplotní a vlhkostní poměry výsadba na vyvýšeninách. Péče o kultury a nárosty Vzhledem k charakteru stanoviště (podmáčené a rašelinné půdy) má v celém systému pěstebního ovlivňování rozhodující význam bezpečnost produkce. Cílem péče v těchto růstových a vývojových stadiích je udržení maximálního množství fenologicky kvalitních jedinců BO na úkor SM. V přehoustlých nárostech o výšce až 0,5 m se začíná s prostřihávkami s výraznou preferencí BO. V hustých mlazinách nad 2 m výšky kombinované zásahy musí být méně intenzivní avšak častější, aby nedošlo k narušení statické stability. Maximální snaha o vytváření přirozených bioskupin v relativně volném zápoji (na rašelinných ekotopech udržovat velmi volný zápoj ca 50 %) již od juvenilních stadií. Neodstraňovat předrosty dřevin přirozené druhové skladby, pokud tím nedojde k uvolnění dřevin vtroušených (zejména pak BO). Výchova porostů
Zvýšení stability porostů vyžaduje vypěstování hlubokých korun při volnějším zápoji. V tyčkovinách a tyčovinách podpořit vývin korun kvalitních vybraných jedinců BO a SM odstraněním nejvíce jim tísnících úrovňových případně vrůstavých stromů. Diferencovanými výchovnými zásahy udržovat maximální vertikální členitost korunové vrstvy. Interval výchovných zásahů ca 5 letý do 40 let, později ca 10 letý. 3.3.3 Návrh managementu podle porostních skupin Návrh managementu podle porostních skupin je předmětem tabulky 11. Vychází z údajů platného LHP a především pak vlastních terénních šetření. Označení dle LHP – označení porostní skupiny dle současně platného LHP, číslo skupiny označuje věkový stupeň (např. 3 označuje porost o věku 21 – 30 let). Pod označením porostní skupiny je uvedena její plocha dle LHP. Věk – označuje věk na počátku platnosti LHP – stav k 1. 1. 1997. Charakteristika porostu – značí růstové fáze lesa (kultura až kmenovina). Zastoupení dřevin – dle odhadu v terénu. Zakmenění – dle odhadu v terénu. Lesní typ (převládající) – dle typologické mapy. Vlastní návrh managementu je zaměřován jednak na dobu platnosti LHP (označeno I) a jednak na následující decennium (II). Vyznačena je i naléhavost zásahu (N) 1 – 3, (N1 – nezbytný, N2 – potřebný, N3 – odsunutelný – maximálně o 1 periodu). Prořezávky, probírky – číslo označuje, zda je zásah nutno provést 1x nebo 2x v době platnosti LHP. Způsob obnovní těžby – N – násek, P clonná seč maloplošná, VJ – výběr jednotlivý, VS – výběr skupinový, UN – uvolňování nárostů, D – domýcení horní etáže nad etáží spodní, R – rekonstrukce porostu, ZS – zásah sanitární. Druh zalesnění (obnovy) – Z – přirozené zmlazení, H – zalesnění stávající holiny, V – vylepšení, doplnění, T – zalesnění z plánované těžby, P – podsadba, S – síje. Popis opatření – stručné slovní upřesnění navrhovaných zásahů. Perspektivní záměr – zastoupení dřevin přirozené druhové skladby k němuž by bylo vhodné se v průběhu obnovní doby maximálně přiblížit; v ostatních případech je dlouhodobým cílem např. pomocí výchovných a probírkových zásahů k němu alespoň dílčím způsobem postupně směřovat. Poznámky – další potřebné údaje využitelné pro management lesních ekosystémů, např. poznámka k technologii, ke škodám zvěří, SPLP (stupeň přirozenosti lesních porostů), ÚSZP (území se zvláštní péčí), MLE (monitoring lesních ekosystémů), BM (bryologický monitoring), LVDR (lokality význačných druhů rostlin), JÚ (jeskynní útvary), JÚ – K (jeskynní útvary s výskytem kořenových „krápníků“), RP (rašelinné plochy - udržovat bezlesé). Závěrem je třeba upozornit, že plán péče podle porostních skupin nesupluje práce hospodářské úpravy lesů z hlediska tvorby LHP. Na základě vlastních šetření pouze charakterizuje růstovou fázi lesa, porostní skladbu (druhovou – zastoupení dřevin, prostorovou – zakmenění) a z ochranářského hlediska s přihlédnutím k plnění environmentálních ekologických a produkčních funkcí rámcově navrhuje nejdůležitější hospodářská opatření v porostech v obsahu předcházejících kapitol. Konkrétní aplikace ponechává na umu, provozních zkušenostech a tvůrčích schopnostech lesních hospodářů.
3.4 Další ekosystémové zásady a opatření v lesních, lučních, vodních a skalních ekotopech 3.4.1 Management lokalit ohrožených druhů rostlin Přílohou plánu péče je mapa č. 5 (mapa živé přírody) v posledních letech ověřených lokalit významných druhů cévnatých rostlin. Většina z nich se nachází na plochách v současné době poměrně málo ovlivňovaných lesnickým hospodařením (skály, rokle). Obecně je třeba na těchto lokalitách minimalizovat hospodářské zásahy, aby nedošlo k náhlým změnám světelných podmínek
nebo k náhodnému zničení rostlin. Případná nezbytně nutná opatření musí být odsouhlasena Správou CHKO. Ve speciálních případech se však počítá s určitým managementem botanicky významných ploch, a to zejména s: a) odstraňováním náletových dřevin na některých plochách podél vodotečí ve skalních městech, kde by mohlo docházet k zarůstání vysokobylinných niv, b) udržováním bezlesí na některých lokalitách (viz mapa č. 5) k uchování zbytků rašeliništní vegetace, c) prořeďováním mladých smrků zastiňujících lokality Ledum palustre při okrajích skal, d) likvidací nevhodných smrkových výsadeb na lokalitách Leucojum vernum a jejich náhradou dřevinami přirozené druhové skladby. e) vytváření bezlesí a snižování zakmenění v porostech pod 0,7 budou projednávány s příslušným orgánem státní správy lesů. K zabezpečení existence vysokobylinných niv ve skalních městech je nezbytné zabránit pohybu návštěvníků mimo cesty - porosty místy velmi trpí sešlapem. Stávající široké chodníky na prohlídkových okruzích je nutné zúžit a zajistit jejich ohrazení zábradlím. K ochraně rostlinných společenstev skalních stanovišť je nutno především: - přistoupit k silnější regulaci horolezeckého využití skal, zamezit provádění prvovýstupů (strhávání mechorostů, keříků, narušování zmlazení dřevin, rozšlapávání vegetace okolo skal s následnou erozí), - zabránit neuváženému celoplošnému odlesňování okolí skal podél turistických cest s cílem zvýšit jejich pohledovou atraktivitu (vysychání osluněných stěn s negativním dopadem zejména na společenstva mechorostů), ke zmíněnému účelu dostačuje prokácení úzkých průhledů z určitých výhledových míst. 3.4.2 Předpoklady ochrany avifauny Rozsáhlé lesní porosty a těžko přístupně skalní stěny vytvářejí vynikající stanoviště pro výskyt a hnízdění mnoha druhů ptáků, zejména pak dravců a sov. Z kriticky ohrožených druhů ptáků se v NPR pravidelně vyskytují dva druhy - reintrodukovaný sokol stěhovavý a velmi vzácný zedníček skalní. Ze silně ohrožených druhů ptáků se zde vyskytuje a hnízdí 12 druhů – čáp černý (1 pár), holub doupňák (15 – 20 p.), chřástal polní ( 2 – 3 p.), kavka obecná (10 – 13 p.), krahujec obecný (5 – 7 p.), krutihlav obecný, křepelka polní, kulíšek nejmenší (3 – 5 p.), ledňáček říční, ostříž lesní (1 p.), sýc rousný (8 – 10 p.), včelojed lesní (1 p.). Z ohrožených druhů ptáků zde hnízdí 9 druhů – bramborníček hnědý, jestřáb lesní (1 p.), krkavec velký (4 p.), lejsek šedý, ořešník kropenatý, rorýs obecný, sluka lesní, ťuhýk obecný a výr velký (4 – 5 p.). Výše uvedené druhy ptáků, jejich populace, stanoviště a hnízdiště jsou na území rezervace negativně ovlivňovány několika druhy lidských aktivit. Jedná se o tyto vlivy: - horolezectví, - turistický ruch, - obhospodařování lesů a luk, - myslivost a rybářství, - stavební činnost, - ostatní vlivy. Horolezectví Provozování horolezeckého sportu v národních přírodních rezervacích je zakázáno zákonem č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. V NPR Adršpašsko-teplické skály byla tato činnost povolena Českému horolezeckému svazu rozhodnutím o udělení výjimky z ochranných podmínek NPR, čj. 5.402/98 – OOP/2213/98 ze dne 18. 5. 1998 Ministerstvem životního prostředí ČR v Praze. Výjimka je platná do 31. 10. 2002 (viz. příloha). Tato výjimka se mnohdy nedodržuje. Mezi nejzávažnější nedostatky patří např. provozování lezení
v oblastech celoročně zakázaných (zejména v oblasti Janovic a Vlčí rokle), nedodržování časových termínů v oblastech povolených od 1. 5. i od 1. 7., osazování kotevních prvků v lokalitách pro lezení zakázaných, u vstupů do skal chybí orientační mapa lezeckých terénů, někteří lezci se chovají hlučně, pohybují se na věžích dlouho, podle stěn jsou někdy nelegálně káceny stromy apod. Horolezeckou činností jsou dotčeny tyto druhy ptáků: sokol stěhovavý, čáp černý, kavka obecná, krkavec velký, lejsek šedý, rorýs obecný, výr velký, poštolka obecná, puštík obecný, konipas horský a bílý, rehek domácí a zahradní atd. Ptáci na skalách jsou rušeni zejména v období inkubace vajec. Opakovanými výstupy jsou občas zničena i hnízda s mláďaty. Návrh ochranných opatření: -
oblast „U chrámu“ povolit lezení nejdříve od 1. 7. Stěna je historickým hnízdištěm sokola stěhovavého a význačnou lokalitou poštolky obecné. V novodobé historii zde sokol údajně zahnízdil v roce 1998, avšak hnízdění bylo zjištěno až po jeho opuštění. Důvodem opuštění bylo pravděpodobně rušení ze strany horolezců.
-
oblast „Nad Vraním městem“ povolit k lezení od 1. 7. Soustava věží nad Vraním městem je posledním přirozeným stanovištěm a hnízdištěm silně ohroženého druhu kavky obecné v CHKO Broumovsko. Početnost kolonie se postupně snižuje a v současnosti činí 10 – 13 párů. Hnízda jsou umístěna ve věžích v okolí Krále a Královny. Oblast je význačným stanovištěm i poštolky obecné.
-
z oblasti Skály (Jiráskovy skály) z lezení vyjmout věže Vřesová, Latrinová a Kanovník, které se nacházejí východně od horolezeckého obvodu. Věže jsou hnízdišti krkavce velkého, výra velkého a poštolky obecné.
-
v obvodech Janovice a Vlčí rokle provézt demontáž kotevních prvků, kruhů a vrcholových knížek na náklady ČHS.
-
zásadně nerozšiřovat počet obvodů povolených k lezení.
-
u vstupů do skalních měst osadit nebo vyvěsit mapu povolených lezeckých obvodů včetně časových omezení s doprovodným textem v češtině, němčině, angličtině a polštině.
-
v období velikonočních svátků a v termínu horolezeckého „otevírání skal“ zajistit v obou skalních městech účinnou strážní službu, která bude dohlížet na dodržování výjimky. V tomto období je zničena většina hnízd ptáků hnízdcích na skalách.
-
se správcem horolezeckých obvodů pravidelně projednávat zjištěné nedostatky a zajistit nápravu.
-
do příští výjimky zařadit podmínku, že lezec může na vrcholu a ve stěně strávit jen nezbytně nutnou dobu potřebnou k výstupu a sestupu tak, aby se rušení hnízdící ptáci mohli brzy vrátit na hnízdo.
-
jako nejvhodnější ochranou hnízdících ptáků před rušením horolezci se jeví úplné vyloučení lezeckých aktivit v období rozmnožování (od 1. 2. do 30. 6.) na celém území NPR Adršpašskoteplické skály.
-
výše citovaná výjimka MŽP z ornitologického hlediska v současné době není plně v souladu se zájmy ochrany přírody.
Turistický ruch Turisté navštěvují oblast NPR zejména v období červen až srpen. Více je navštěvována oblast Adršpašských skal. V jarním období je území nejvíce navštěvováno v období velikonočních svátků. Vstup do rezervace je možný jen po vyznačených cestách, jízda na kole je zakázána. Turistikou jsou dotčeny druhy ptáků hnízdící na zemi, v bylinném a keřovém patru v okolí turistických tras a dále druhy hnízdící na skalách v okolí vyhlídkových bodů. Rušením ptáků hnízdících podél tras jsou často jejich hnízda ohrožena v přirozeném vývoji, případně i zničena.
Návrh ochranných opatření: -
na území NPR nerozšiřovat a řádně udržovat síť turisticky značených cest, zejména pod význačnými stěnami, po jejich horních okrajích či plošinách, v nepřístupných roklích, v odlehlých tichých místech apod.
-
na území NPR nerozšiřovat síť vyhlídkových bodů a okolo stávajících včetně přístupových cest provézt zábrany z dřevěného oplocení, aby se návštěvníci nemohli rozcházet mimo značené cesty po okrajových skalách a zalesněných hřbetech.
-
na území NPR nezřizovat žádné cyklotrasy.
-
opravit špatné schůdné dřevěné lávky ve Vlčí rokli a v okolí jezírka v Adršpašských skalách a narušené partie (sešlapem a erozí, zejména v okolí Volské studánky) revitalizovat.
-
v každém skalním okruhu zajistit dostatečný počet placených strážců na náklady provozovatele, kteří by dohlíželi na dodržování návštěvního řádu, pořádku a čistoty ve skalách.
-
pro letadla, motorová rogala a kluzáky zavést povinnost dodržování minimální letové výšky nad plošinou NPR. Minimální výšku letu sjednotit např. s ochrannými podmínkami NP Stolové hory.
-
vhodným programem v obcích (výstavy, kultura apod.), naučnými stezkami a cyklotrasami mimo centra návštěvnosti a mimo CHÚ a popř. i restriktivní regulací, snížit návštěvnost v NPR zejména v sezóně.
Obhospodařování lesů a luk Lesní hospodářskou činností a obhospodařováním luk jsou dotčeny všechny druhy ptáků a jejich hnízda přímo, je-li těžba nebo senoseč prováděna v hnízdním období nebo v období toku, tj. od 1. 2. do 31. 7. Mimo toto období mohou být některé druhy ohroženy změnou nebo likvidací stanoviště, doupných stromů, hnízda apod. Zvláštní pozornost musí být věnována ochraně stanoviště silně ohroženého druhu – čápa černého, dále pak ochraně porostů s výskytem holuba doupňáka, sýce rousného a datla černého. V těchto porostech by se hospodářské zásahy měly omezit na nezbytné minimum. Pozornost zasluhují též staré podmáčené smrkové porosty s bohatým náletem, které bývají zpravidla stanovištěm silně ohroženého druhu – kulíška nejmenšího. Zde je možné maloplošné zásahy provádět pouze mimo období hnízdění. Návrh ochranných opatření: -
těžbu provádět mimo období hnízdění (výjimkou mohou být pouze zásahy kalamitní), z hlediska ochrany ptáků je nejvhodnější termín od 1. 8. do 31. 1.
-
ožínání kultur a kosení luk provádět mimo období hnízdění, tj. po 31. 7.
-
pro vyklízení a stahování dřevní hmoty ke svážnicím používat koně, Terri, lanovky apod. Vjíždění těžkých traktorů do porostů omezit na minimum.
-
vyloučit těžbu vzrostlých jednotlivě vtroušených stromů buku lesního ve všech porostech NPR.
-
vytvořit bezzásahovou zónu o poloměru 200 m od hnízdiště čápa černého v porostu 8 C 10. Čápi černí toto hnízdo na buku lesním pravidelně obsazují druhé desetiletí.
-
v porostech s výskytem holuba doupňáka, sýce rousného a datla černého omezit těžební zásahy na nezbytné minimum. Zcela zde vyloučit těžbu vzrostlých stromů buku lesního. Uvedené druhy se vyskytují převážně společně v těchto porostech 6 B11, 7 A11, 8 C10, 12 A10/1, 13 A12, 16 B13, 16 C13, 339 B8/1, 372 B9, 372 B10.
-
v porostech s výskytem kulíška nejmenšího vyloučit těžební zásahy v období hnízdění (od 1. 3. do 31. 7.). Mimo období hnízdění je možno provádět jednotlivý nebo skupinovitý výběr takovým způsobem, aby nebyl změněn charakter porostů a poškozen nálet. Uvedený druh se vyskytuje v porostech 13 B10, 13 B13, 18 D14/2.
-
zachovat význačné stanoviště více druhů ptáků v bukovém porostu s javorem klenem a smrkem ztepilým – porost 343 D9.
Myslivost a rybářství Jedním z předpokladů účinné ochrany avifauny je i omezení negativních vlivů myslivosti a rybářství na přírodu v NPR Adršpašsko-teplické skály.
Návrh opatření: - mezi myslivci a rybáři provádět osvětu, přednášky o významu vybraných druhů živočichů pro ochranu přírody apod. - v Broumovské vrchovině nepovolovat lov krkavce velkého, který je schopen ve skalních stěnách vystavět vynikající hnízdiště pro sokolovité dravce. - v zimním období nepovolovat lov volavky popelavé na řece Metuji. V oblasti mezi Bučničí a Ladou se vyskytují pouze 1 až 2 juvenilní jedinci tohoto druhu. - přísně postihovat viníky nelegálních zástřelů ptáků. - na území NPR výrazně omezit myslivecké stavby a krmelce. Stavební činnost Pohyb osob nebo dokonce techniky mimo cesty v hnízdním období ohrožuje především ptáky hnízdící na zemi nebo nízko nad zemí, v menší míře pak vyrušuje i další druhy. Stavební úpravy na tocích ohrožují druhy hnízdící na březích nebo v hlinitých březích (např. ledňáček říční, skorec vodní a konipas horský). Návrh opatření: - údržbové stavební práce by měly být realizovány pouze v mimohnízdním období a se souhlasem Správy CHKO Broumovsko, která ve svém vyjádření posoudí, zda navržený způsob údržby, či rekonstrukce neznamená porušení ochranných podmínek NPR či jiných ustanovení zákona č. 114/1992 Sb. Práce by měly být prováděny pokud možno manuálně či maximálně s použitím lehké mechanizace. Ostatní vlivy V NPR by měly být zcela vyloučeny všechny aktivity vedoucí k nekontrolovatelnému pohybu osob mimo značené cesty, jako je sběr lesních plodin nebo bylin, konání nejrůznějších sportovních nebo výcvikových akcí, popř. i filmování, natáčení reklam apod. Všechny tyto aktivity v hnízdním období ohrožují hlavně ptáky hnízdící ha zemi a nízko na zemí, v menší míře jsou vyrušovány i dalšími druhy. Zcela vyloučeny by měly být introdukce nepůvodních organismů. Velmi obezřetně by měly být posuzovány reintrodukční záměry nebo i hnízdní podporované metodou instalace umělých hnízdišť. Důsledkem takových pokusů může být vážné ohrožení necílových druhů, např. zvýšeným predačním tlakem na potravní konkurenci.
Návrh opatření: - výrazně posílit strážní službu v NPR - případné výjimky ze zákazu vstupu mimo značené cesty NPR zásadně neudělovat pro období od 15. 3. do 30. 6. - z území NPR zcela vyloučit cykloturistiku a zabránit volnému pobíhání psů. - odborně posuzovat všechny introdukční a reintrodukční záměry. - usilovat o likvidaci černých staveb v NPR. 3.4.3 Management luk Do NPR Adršpašsko-teplické skály je zařazeno i několik pozemků vedených v kultuře louka. Důvod jejich začlenění do NPR je v zásadě trojí: a) Ochrana cenných ploch s výskytem ohrožených druhů rostlin bezprostředně navazujících na lesní komplex rezervace. b) Zajištění existence ukázek různých typů nelesní vegetace a jejích sukcesních stadií doplňujících stanovištní a biologickou rozmanitost rezervace. c) Vhodná arondace průběhu hranice rezervace. Všechny luční pozemky jsou v současné době (začátek r.2000) ve správě Pozemkového fondu ČR. V mapě č. 5 jsou označeny jako plochy A – H: plocha A Popis: Nerozsáhlá částečně zarůstající enkláva mezi lesním komplexem a železniční tratí. Důvod zařazení do NPR: b,c Management: Zlikvidovat porost Lupinus polyphyllus pod železniční tratí (ca 0,005 ha) ROUNDUP. Jinak ponechat přirozené sukcesi. Poznámka: Změnit kulturu na ostatní plochy. Pozemky (výměra): k.ú. Dolní Adršpach p.č. 699/4 - 0,0083 ha p.č.721/6 - 0,0663 ha p.č.721/9 - 0,0064 ha plocha B Popis: Svahová, druhově pestrá louka svazu Arrhenatherion s přechodem ke svazu Calthion na jihovýchodním okraji. Důvod zařazení do NPR: b Management: Sečení a sklizeň sena 2x ročně (červen, srpen). V případě vychuzení svahových partií přechod na jednu seč v pozdějším termínu. Pozemky (výměra): k.ú. Dolní Adršpach p. č.721/8 - 0,6475 ha p.č. 722/3 - 0,0971 ha plocha C Popis: Malá zarůstající enkláva mezi lesním komplexem a železniční tratí. Důvod zařazení do NPR: b,c Management: Ponechat přirozené sukcesi. Poznámka: Změnit kulturu na ostatní plochy. Pozemky (výměra): k.ú. Dolní Adršpach p.č.1142/9 - 0,0090 ha plocha D
Popis: Vlhká údolní louka v nivě Metuje, svaz Calthion. Důvod zařazení do NPR: b Management: Dvojí seč a sklizeň sena (červen, srpen). Pozemky (výměra): k.ú. Dolní Adršpach p.č.638/2 - 0,3409 ha p.č. 638/3 - 0,0190 ha plocha E Popis: Vlhká údolní louka v nivě Metuje. Větší část dosti narušená pojezdem vozidel a mechanismů se známkami ruderalizace (Tanacetum vulgare, Symphytum officinale). Vlhčí východní část nesečená, zde výskyt Leucojum vernum. Důvod zařazení do NPR: a,b Management: Sečení a sklizeň sena 2x ročně (červen, srpen). Ve východní části pouze odstraňovat náletové dřeviny. Poznámka: Zabránit mechanickému narušování povrchu půdy. Pozemky (výměra): k.ú. Dolní Adršpach p.č.656/1 - 2,4020 ha plocha F Popis: Neobhopodařované louky v nivě Metuje s vysokobylinnou vegetací. Důvod zařazení do NPR: b Management: Ponechat přirozené sukcesi. Poznámka: Změnit kulturu na ostatní plochy. Pozemky (výměra): k.ú. Dolní Adršpach p.č. 647/1 - 0,5607 ha p.č.1142/7 - 0,0321ha plocha G Popis: Neobhopodařovaná svahová louka se začínajícím náletem dřevin. Šíření Rubus idaeus a Hypericum maculatum. Těžko přístupná plocha. Důvod zařazení do NPR: b Management: Odstraňovat náletové dřeviny. Posekat jednou za ca 5 let v červnu (trávu kompostovat pod elektrovodem na severním okraji parcely). Pozemky (výměra): k.ú. Teplice nad Metují, p.č.490 - 0,4726 ha plocha H Popis: Neobhospodařovaná louka s počínajícím náletem dřevin. Důvod zařazení do NPR: b Management: Ponechat přirozené sukcesi a převést na ostatní plochy. Pozemky (výměra): k. ú. Teplice nad Metují, p. č. 161 – 0,0306 ha
3.4.4 Management vodních ekosystémů Černé jezírko v Jiráskových Skalách:
Popis: Umělá oligotrofní vodní plocha s počínajícím zazemňováním okrajů, zejména ve východní části (Carex rostrata, Eriophorum angustifolium aj.) s četným výskytem různých druhů nižších živočichů, zejména pak vážek. Management: Usměrnit pohyb návštěvníků a zabránit využívání pro koupání. Vzhledem k existenci zcela ojedinělého biotopu vzácných vážek se zcela výjimečným počtem jedinců, ponechávat přirozenému vývoji, pouze udržovat na současném stavu vodní kapacitu pomocí občasného a šetrného vybírání náplavů ze dna. Pozemky: k.ú. Skály u Teplic nad Metují, p.č. 253 - 0,601 ha Adršpašské jezírko: Popis: Umělá oligotrofní vodní plocha vzniklá přehrazením Metuje v 19. století a obrácením jejího toku do Adršpašských skal (vznik vodopádu). Plocha je potenciálně ohrožena zanášením erozními splachy z oblasti Kalous (v případě obnovení vysokého zornění v této lokalitě). Management: udržovat občasnou ruční prohrábkou (odstraňováním organického opadu a vodních makrofyt) tak, aby bylo možné provozovat loďky. Dbát na šetrný způsob údržby lodí – veškeré staré barvy z opracování lodí odnášet a likvidovat jako nebezpečný odpad. Při vypouštění jezírka na zimní sezónu a při provozování vodopádu dbát na to, aby nedocházelo k výraznému kolísání vodní hladiny nebo dokonce k dlouhodobějšímu intenzivnímu vypouštění. To vede k erozi dna a břehů v potoční trati těsně pod vodopádem a dále v klidnějších polohách skalního města k sedimentaci písku v toku a zaplavování niv a turistických stezek. S tím souvisí nutnost odstraňovat usazeniny v potoce, což v důsledku znamená nežádoucí aktivity údržby a zbytečný pohyb materiálů v NPR. Ve spolupráci se správcem turistického okruhu je nutno vypracovat podrobný režim turistického využívání, aby bylo vyloučeno koupání, poškozování příbřežní zóny a vodních společenstev a další škody byly minimalizovány. Pozemky: k.ú. Dolní Adršpach, p. č. 699/1 (část - 0,25 ha). Pískovna v Adršpachu: Popis: Jedná se o oligotrofní plochu, která vznikla zatopením původní pískovny po ukončení těžby písku. Pískovna je unikátní čistotou vody, jejíž průzračnost zajišťuje dohlednost až na dno do hloubek okolo 15 m. V důsledku nástupu pionýrských dřevin na okolní svahy (bříza, smrk, vrba jíva, olše) dochází k obohacování vody živinami a snižování její průzračnosti. K eutrofizaci přispívá i výskyt divokých kachen na jezeře a jejich přikrmování turisty. Management: Zákaz koupání. Celou lokalitu zabezpečit proti erozi. Provozovatel loděk zajistí, aby nedocházelo k pohybu návštěvníků na ostrově a průběžný monitoring kvality vody, alespoň dvakrát ročně (koncem dubna a září). Ve spolupráci se správcem turistického okruhu je nutno vypracovat podrobný režim turistického využívání, aby bylo i nadále vyloučeno koupání, poškozování příbřežní zóny a vodních společenstev a další škody byly minimalizovány. Pozemky: k.ú. Dolní Adršpach, p. č. 691/3 - 5,3131 ha V celé NPR je nezbytné snížit vodní erozi na minimum zejména na lesních cestách, turistických okruzích a v jejich bezprostředním okolí. Všechny cesty a turistické stezky vybavit příčným odvodněním tak, aby nedocházelo k urychlenému odtoku vody a následné vodní erozi. Pro tok Metuje v okrajových partiích NPR je nezbytné, ve spolupráci s Povodím Labe v Hradci Králové, zpracovat zásady ochrany a managementu, resp. údržby toku včetně břehových porostů. Pro ochranu vodních toků a mokřadů je nezbytné vytvořit systém protierozivních opatření v oblastech se spádem k rezervaci, zejména pak v pramenné oblasti Kalousy, Janovická Záboř a Teplická Záboř, aby již nedocházelo k výrazným erozním ronům. Tyto nejen svým chemickým složením, ale i fyzikální podstatou výrazněji ovlivňují (eutrofizují) původně oligotrofní vody na území rezervace a mění jejich vodní režim. V systému protierozivních opatření se jedná zejména o: - protierozivní zatravněné pásy se stromy a keři zajišťujícími dostatečnou infiltraci.
- úpravu nevhodných způsobů hospodaření v oblastech spádově nad rezervací, zejména pak na Záboři, tj. nepoužívání těžké mechanizace v období dešťů a následného mokra a zákaz orby v oblastech spádově k rezervaci, řádnou údržbu cestní sítě s dostatečným počtem svodnic a propustí, aby nedocházelo ke koncentrovanému odtoku srážkových vod. - nápravu nevhodných úprav vodotečí v oblastech spádově k rezervaci (obnova meandrů, osazení poldrů, popř. i vybudování sedimentačních rybníčků apod.). Vzhledem ke značnému odběru podzemních vod z vrtů v bezprostředním okolí NPR je též nezbytné monitorovat vliv čerpání vod na hydrologické poměry a vývoj vodních ekosystémů i mokřadů v rezervaci. Získané poznatky z tohoto monitoringu bude nezbytné zpětně promítnout do managementu vodních ekosystémů a mokřadů, popř. i v regulaci čerpání podzemních vod z CHOPAV Teplická pánev. 3.4.5 Opatření k minimalizaci poškození geofaktoru Lesní hospodářství - maximální opatrnost při kácení i transportu dřeva z hlediska otloukání a oděru skal, -
dřevním odpadem nezahazovat a nezakrývat vchody do pseudokrasových jeskyní i propastí a deprese v blokových závalech, které převážně kryjí systémy suťových jeskyní, prameny, vodní toky a jejich nivy, rašeliniště, rašelinná jezírka,
-
volbou vhodných technologických postupů minimalizovat narušování půdního povrchu poškozování vegetace i skalních útvarů.
a
Turistika -
navrhnout dlouhodobá i krátkodobá opatření pro zlepšení stavu turistických cest i vyhlídek,
-
zajistit ochranu proti erozním procesům, sesuvům i sešlapům (i u kořenů stromů) a provést boční omezení cest a stezek (zábradlí, kameny, dřevěné pozemní ohrazení apod.),
-
v rašelinných a podmáčených místech vézt turistické cesty po povalových chodnících či můstcích, v písčitých svažitých sedimentech po zemních žebřících.
Horolezectví -
horolezecké výjimky vydávat maximálně na 3-5 let. Příprava každé nové výjimky musí být podmíněna aktualizovaným zhodnocením stavu a nastalých změn jednotlivých lezeckých oblastí (okrsků). Jde nejen o hlediska stavu samotného lezeckého objektu (obecně destrukce povrchu skal: olámané chyty a vstupy, „skalní lišty“, „hodiny“, hrany apod., obrus od lan pod slaňovacími a jistícími kruhy i místy zakládání jištění), a to i stav přístupových cest k nástupu do lezecké cesty či sestupu od slanění (sešlap vegetace, narušování drnového krytu a stability povrchu pískových osypů, rozdupané břehy vodních toků a podmáčených ploch),
-
v narušené oblasti (okrsku) výjimku nevydávat (na dobu uplatňování nápravných opatření a období nezbytné revitalizace narušených částí ekosystému) a žádat ČHS o provedení dohodnutých nápravných opatření (hatě, zemní žebříky, žebříky, můstky a další protierozní opatření – zazemňování a zadrnování, výsadba zeleně),
-
ve spolupráci se specialisty z jednotlivých dotčených oborů vypracovat plán etapovitého odnímání výjimek těch částí NPR, ve kterých bude i nově prokázána vysoká přírodovědná hodnota geo- nebo biosféry, kterou by mohla horolezecká činnost i potenciálně narušit.
-
provádět cílené zajištění postupného snižování počtu lezených skalních věží a lezeckých cest v NPR a zejména pak v území navrženém na perspektivní ponechání samovolnému vývoji.
3.4.6 Myslivost Území NPR Adršpašsko-teplické skály je z hlediska mysliveckého využívání rozděleno do 3 honiteb (viz. mapa č. 5). Největší část, přibližně celá jihovýchodní polovina rezervace je součástí honitby náležející Městu Teplice nad Metují (sídlem Rooseveltova, 549 57 Teplice nad Metují). Zahrnuje i pozemky Lesů ČR. Uživatelem honitby je Myslivecké sdružení Skály (sídlem Teplice nad Metují). Severní část rezervace patří do společenstevní honitby HS ADREKO Adršpach (sídlem 549 57 Dolní Adršpach 130). Honební společenstvo ADREKO právo myslivosti nepronajímá, ale vykonává ji ve vlastní honitbě samo. Zbývající část rezervace, přibližně mezi Vlčí roklí a Kancelářským příkopem je součástí uznané honitby Honebního společenstva Jívka (sídlem 542 13 Jívka). Právo myslivosti zde na základě nájemní smlouvy vykonává Myslivecké sdružení Janovice – Strážný vrch (sídlem Na Struze 41, 541 01 Trutnov). Výkon práva myslivosti na území NPR, zejména pak lov spárkaté zvěře, je společným zájmem ochrany přírody. Přirozené procesy regulující stavy spárkaté zvěře v současnosti nemohou fungovat a ani do budoucna nelze předpokládat, že by od umělé redukce stavu zvěře mohlo být upuštěno. Důležitá je zejména redukce stavu jelení, srnčí, ale i černé a eventuálně mufloní zvěře, která do značné míry limituje přirozené zmlazení a umělé výsadby listnáčů a jedle. Na území NPR by však do budoucna neměl být povolen odlov jiné zvěře než zvěře spárkaté, zajíce a lišky. Je žádoucí, aby se početnosti ostatní drobné zvěre a drobných šelem ustálily na přírodě blízkém stavu. Dosažení takové rovnováhy je u těchto druhů zvěře již při současném stavu rezervace možné. Postupně by měly být odstraňovány krmelce (ať již velké se zásobníkem, či jen malé jesle) uvnitř rezervace. Krmení zvěře a podávání minerálního lizu totiž posiluje stavy těchto druhů. Jejich početnost je ještě stále větší než by bylo vhodné z hlediska ochrany přírody, tj. z hlediska navrácení lesů jejich přirozené druhové skladbě. Krmná zařízení způsobují vyšší koncentraci zvěře v okolních porostech, kde se také nejvíce projevují škody zvěří, zejména při obnově listnáčů a jedle. Co se týče drobných mysliveckých staveb a zařízení určených k lovu zvěře, neměly by se do budoucna povolovat stavby kazatelen, ale pouze posedů, tj. žebříků s nekrytou sedačkou. Ovšem umisťování posedů, které již nejsou drobnou stavbou, ale spíše mysliveckým zařízením, je činnost, která není v rozporu se zájmy ochrany přírody. Naopak může podpořit snižování stavů spárkaté zvěře. Zvěř na území NPR je v podstatě chována v souladu s platným zákonem o myslivosti. Stavy zvěře (srnčí, jelení, černé) však jsou neúměrně vysoké, jak jednoznačně vyplývá ze značných škod okusem a loupáním. Původní je zde srnčí a černá zvěř, dlouhodobě se zde vyskytuje jelení zvěř a mufloní zvěř zde byla introdukována v 60. letech. Mufloní zvěř, která je v současnosti v NJKS v honitbách Teplice nad Metují a Adreko Adršpach, je proto nutné z chovu v NPR zcela vyloučit a jelení zvěř silně redukovat (max. 5 kusů/1000 ha). Snižování stavů této zvěře je též vhodné provádět v bezprostředním okolí NPR. Stavy srnčí a černé zvěře je pak nezbytné přizpůsobit úživnosti a ekologické únosnosti území, aby škody zvěří nepřesáhly ekologicky únosnou mez. Jen tak bude možno dosáhnout přírodní rovnováhy spárkaté zvěře v území. Zvýšenou péči je třeba věnovat genofondu zvěře. 3.4.7 Rybářství Rybářské právo v okrajových partiích NPR vykonává MO ČRS Teplice nad Metují. V současné době je početnost a druhové složení ryb víceméně určováno umělým zarybňováním. Jedná se však o krátký úsek řeky Metuje u Bučnice, kde protéká rezervací, případně tvoří její hranici. Vysazován je převážně pstruh obecný (Salmo trutta), ale i pstruh duhový americký (Salmo gairdneri irideus). V přirozených částech toků bývá vranka obecná (Cottus gobio). V jejím přítoku (Zdoňovském potoce) je potvrzen výskyt mihule potoční (Lampetra planeri) a dá se předpokládat její výskyt i v Metuji (v části protékající rezervací).
Uvnitř NPR Aadršpašsko-teplické skály na vodotečích rybářství nemá prakticky žádnou důležitost a není zde provozováno. Výkon rybářského práva je možno odsouhlasit pouze v bývalé pískovně v Adršpachu (až v případě výjimky MŽP ČR) za těchto podmínek: - chov ryb zde bude pouze extenzivní, bez hnojení a bez přikrmování. Tomu bude také přizpůsobeno množství vysazovaných ryb a jejich druhové složení, - vysazeny mohou být pouze autochtonní druhy ryb, - dodržování zákazu používání jakékoliv chemie, - bude povolen pouze sportovní způsob rybolovu, - rybolov budou mít povolen pouze vyjmenovaní členové rybářského spolku Teplice nad Metují, kteří budou ručit za pořádek v souvislosti s rybářskou činností v okolí vodní plochy a zároveň budou mít pověření vykonávat zde strážní službu. 3.4.8 Rámcové zásady režimu na prohlídkových okruzích Jde zejména o: - vypracování návrhu ekologicky únosného stavu obou prohlídkových okruhů z hlediska potřeb ochrany přírody. Ve spolupráci s LČR, LMT a provozovatelem okruhů je nutné vypracovat plán řešení těchto opatření v kráto- i dlouhodobém harmonogramu: - dohodnutí přesné trasy prohlídkových okruhů a jejich omezení vůči okolnímu terénu z hlediska zamezení či omezení rozptylu návštěvníků do terénu (zábradlí, nízké oplocenky, kamenné hrazení apod.), - stanovení charakteru povrchu pro jednotlivé úseky trasy prohlídkových okruhů (písčité úseky , kamenná dlažba, schody, dřevěný chodník: fošna, hať apod.) včetně stanovení možností použití impregnačních a nátěrových prostředků na dřevo i kov, - vytipování úseků s ponecháním přirozených břehů vodních toků, nebo vodních a podmáčených ploch a úseků s nezbytnou úpravou břehů včetně příslušných technických podmínek (použitý materiál koncová podoba apod.), - lokalizaci odpočinkových míst na trase prohlídky, navržení jejich odpovídající vybavenosti a formy realizace, - zpracování obecných zásad pro provozování pravidelného úklidu, běžné i generální údržby všech zařízení a vybavenosti na prohlídkových okruzích (používání transportní techniky, zásady transportu materiálu, možnosti likvidace použitého materiálu na místě /možné maximálně ukládání pouze starého dřeva a kamenů/). Nejlépe prosadit požadavek vyklizování veškerého materiálu mimo prohlídkový okruh i mimo NPR, - jednání s příslušnými partnery (SCHKO, MŽP ČR, LČR, LMT, provozovatele okruhů) s cílem dohodnout diferencovaný režim návštěvnosti (sezónní i mimosezónní provoz, ekologickou únosnost či průchodnost tras návštěvnických okruhů, početní limity pro maximální denní návštěvnost, maximální počet osob ve skupině, povinná služba průvodců apod.), - spolupráci na tvorbě textu pro proškolování personálu prohlídkových okruhů (průvodců i údržbářů), o problematice přírodních poměrů v NPR obecně a zejména pak z geologie, geomorfologie, botaniky, zoologie, hydrologie a lesního hospodářství. Podobně by tomu mělo být ve vztahu ke konkrétním přírodním jevům na trase prohlídkových okruhů, jejich významu a ochraně. - nezbytnost pravidelného a každoročního proškolení průvodců i údržbářů provozovateli zařízení prohlídkových okruhů o problematice ochrany přírody s důrazem na zásady a opatření, které SOP požaduje za nezbytné pro provoz prohlídkových okruhů, -
údržbu stávající naučné stezky v Teplickém skalním městě a potřebu vybudování naučné stezky v Adršpašském skalním městě.
3.5 Zásady zpřístupnění lesa v NPR a OP NPR Dopravní síť odvozních a přibližovacích cest musí být v zájmovém území NPR a OP NPR Adršpašsko-teplické skály řešena komplexně s ohledem na maximální ochranu přírodního prostředí a vodních zdrojů (souběh území I. zóny CHKO Broumovsko a CHOPAV Teplická pánev). Rozsah lesní dopravní sítě je nezbytné optimalizovat k zpřístupnění lesních komplexů a hydrologickým účinkům transportních objektů (cest, svážnic, přibližovacích linek). Území se zvláštní péčí nebude předmětem tvorby zásad zpřístupnění lesa. Koncepci zásad zpřístupnění poloh lze stručně shrnout: – nové cesty v NPR je možno budovat jen ve výjimečných a zvláště odůvodněných případech, – odvozní cesty vést po spodním okraji náhorních plošin s vedením odboček po sjízdných hřebenech při použití gravitačního traktorového přibližování dříví po spádnici a antigravitačního lanovkového přibližování z příkrých svahů pod cestou, – cesty trasovat striktně mimo prameniště, jeskynní oblasti a místa výskytu zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů, – všechny druhy lesních komunikací a cest musí být protierozně zabezpečeny a řádně odvodněny dle ČSN 73 6108 - Lesní dopravní síť, – budovat cestní propusty a vyústění příkopů a svodnic tak, aby docházelo k co největšímu rozptylu vody do terénu a její infiltraci (zamezení soustředěného povrchového odtoku), – doporučuje se podélný sklon cest v rozmezí 5-8% (maximálně 10%) jako základ jejich stability, – přibližovací linky se sklonem nad 30% a linky v příčně konkávní části svahu (úžlabinách) by neměly být zřizovány. Budování konkrétních cest a určování jejich parametrů, včetně volby povolených dopravních prostředků, musí vycházet z jejich optimálního začlenění do celé transportní sítě s maximálním přihlédnutím (východiskem) k ochraně krajiny a vodohospodářské funkci dané lokality. Dalším hlediskem, ke kterému se zde musí přihlížet, je estetické působení cesty v konkrétním přírodním prostředí. Trasy cest musí být v terénu vedeny tak, aby při výstavbě docházelo k co nejmenším podélným a zejména příčným přesunům hmot a nevznikaly plošně rozsáhlé zářezové a násypové svahy. Tyto svahy je vždy nutno stabilizovat a ochránit proti erozi. Při výstavbě příčných objektů a pro zpevňování vozovky používat v maximální míře místní materiál nebo takový, který co nejméně naruší přirozený ráz okolí. Konkrétně v oblasti NPR a OP NPR Adršpašsko-teplické skály používat dřevo, místní pískovec, a eventuelně další křídové horniny. Geotextilie, železné a betonové prvky je možno používat jen výjimečně uvnitř stavebních konstrukcí (např. podkladové a zpevňovací vrstvy cesty, cestní propusty, mostky) tam, kde přírodní materiál nezabezpečí požadované technické parametry objektů, výjma jejich životnosti. Podélné cestní příkopy v dostatečné míře chránit před vodní erozí pomocí podélného a příčného opevnění (prahy, stupně, plůtky, stěny – jak ze dřeva tak z kamene). Příčné svodnice na cestách budovat ze dvou kuláčů zajištěných proti sražení při přejezdu mechanizací nebo ve tvaru dlážděného rigolu. Při výstavbě je nutno zcela vyloučit používání trhavin. Výstavba a projektová dokumentace cest musí být schválena jak orgány CHKO, tak vodohospodářským orgánem. Při všech výjezdech z místních veřejných komunikací na účelové lesní cesty se doporučuje vybudovat uzamykatelné závory a umístit dopravní značku – zákaz vjezdu všech vozidel (mimo vozidel s příslušnou výjimkou).
3.6 Návrhy na zabezpečení předmětu ochrany proti poškozování Důsledně aplikovat pouze přírodě blízké způsoby managementu lesních, lučních a vodních ekosystémů nepoškozující přírodní prostředí. Pro minimalizaci poškozování prostředí v důsledku
sílícího turismu a nepřiměřených horolezeckých aktivit je nezbytné v místech placených vstupů turistům zabezpečit povinnou průvodcovskou službu a na ostatním území zajistit důslednou strážní službu, a to z prostředků provozovatelů těchto zařízení. Hlavní trasy Adršpašským a Teplickým skalním městem vybavit ekologickými WC.
3.7 Návrhy na průzkum či výzkum v NPR Vzhledem k dosud značné neprobádanosti území pokračovat v započatých průzkumech: geofaktoru, botanických, zoologických, mikroklimatických a ve výzkumu či monitorování lesních, skalních, lučních i vodních ekosystémů jako podkladů pro komplexní ekosystémovou péči o tato přírodovědně unikátní území. Pro možnost promítnutí dosavadních poznatků z výzkumu a monitoringu v NPR do managementu je nezbytné: - zpracovat přehled o všech dosavadních výzkumných a monitoračních aktivitách včetně nezbytné literární rešerše, - provést lokalizaci monitorovacích a výzkumných prací (zákres do obrysových map v měřítku 1 : 10 000, případně do podrobnějších), - získané poznatky z výzkumu i monitoringu ekosystémů NPR zpracovat v podobě databáze pro možnost její chronologické i tématické diferenciace podle konkrétních stanovištních a porostních podmínek, - provést syntézu získaných poznatků jako podklad pro posouzení priorit dalších projektů výzkumu a monitoringu ekosystémů v NPR a zejména pak pro potřeby nezbytné péče o tyto ekosystémy, - vytvořit odbornou přílohu rezervační knihy, jako nezbytný informační základ veškerých činností v NPR. Na základě zhodnocení dosavadních poznatků získaných vlastními šetřeními v rámci zpracování plánů péče o NPR a OP NPR Adršpašsko-teplické skály nelze exaktně jednoznačně stanovit priority dalšího monitoringu a výzkumu ekosystémů. Lze však konstatovat, že k největším prioritám monitoringu, popř. i výzkumu patří stanovení ekologické únosnosti území a komplexní zhodnocení současných antropogenních činností a jejich dopadů na jednotlivé ekosystémy. U ostatních monitoračních a výzkumných aktivit je vhodné, vzhledem ke značné neprobádanosti území, dále a v co největším rozsahu pokračovat. 4 Realizace a kontrola 4.1 Garant péče o NPR a OP NPR Garant péče (Správa CHKO Broumovsko) o tato ZCHÚ odborně koordinuje realizaci plánu péče za součinnosti s jeho tvůrci, usiluje o zajištění dostatečného množství finančních prostředků pro specifický management, uzavírá smlouvy na realizaci doplňkových managementových činností, provádí jejich nezbytnou dokumentaci a hotové práce protokolárně přejímá.
4.2 Předpokládané náklady hrazené orgánem ochrany přírody Předpokládá se pouze hrazení zvýšených nákladů a případné financování ztráty (převážně na pozemcích Města Teplice nad Metují), a to zejména v území se zvláštní péčí pro nastartování autoregulačních procesů. Jedná se především o náklady na:
-
úpravu současné druhové skladby ve prospěch skladby přirozené pomocí citlivého vnášení vtroušených a přimíšených dřevin (ročně ca na 5 – 15 ha (podle obtížnosti terénu) – předpokládané náklady na 1 ha podle obtížnosti terénu - v průměru ca 30 tisíc. V této části je zahrnuta i úprava a asanace vytěženého materiálu.
-
vnášení chybějících dřevin přirozené druhové skladby (zejména buku, klenu, jedle, borovice) výsadbou a jejich nezbytná ochrana. Předpokládá se vnášení maximálně 200 kusů na ha – ročně ca 5 ha podle obtížnosti – předpokládané náklady na 1 ha v průměru 60 tisíc. V této částce je zahrnuta i nezbytná individuální ochrana výsadeb.
-
vnášení chybějících dřevin (zejména buku, klenu a borovice) v nejextrémnějších stanovištních podmínkách lokálním výsevem do štěrbin. Ročně se předpokládá aplikovat ca na 1 – 3 ha náklady ca 20 tisíc na ha.
-
asanace sešlapaných ploch a erozních rýh (roční náklady ca 150 – 200 tisíc na ca 3 ha asanovaných ploch podle aplikované metody).
-
odhad zvýšených ročních finančních nákladů v porostu 14 A ca 25 tisíc v důsledku jeho přestavby pro nastartování procesů autoregulace v části porostů (ÚSZP).
Z tohoto rámcového výčtu minimálně nezbytných managementových činností vyplývá rámcový odhad finančních prostředků na ca 850 – 900 tisíc Kč ročně. Před zadáváním jednotlivých činností se jeví účelné: •
zpracovávat běžný roční plán činnosti pro ÚSZP na jehož základě bude vypsáno výběrové řízení a po něm bude upřesněna potřeba finančních prostředků.
Podrobné zhodnocení finančních nákladů pro obhospodařování lesů NPR a OP NPR Adršpašskoteplické skály by si vyžádalo samostatnou studii.
4.3 Realizace navržených zásahů K realizaci navržených zásahů lze přistoupit od r. 2001 po schválení plánu péče orgány SOP a po dohodě s Lesy ČR a Městem Teplice nad Metují.
4.4 Kontrola realizace plánu péče Kontrola minimálně 1x ročně v terénu. Provádění kontroly by bylo vhodné spojit s instruktážemi dílčích způsobů managementu.
4.5 Odborné sledování změn v souvislosti s provedenými zásahy Doporučuje se organicky spojit s kontrolou realizace plánu péče. Každoročně alespoň rámcově vyhodnocovat kvalitu a účinnost pravidelných zásahů. Podrobnější vyhodnocování vykonávat v rámci grantů MŽP, zabývajících se managementem ekosystémů v CHÚ.
5 Závěrečné údaje 5.1 Použité podklady Při zpracování plánu péče bylo použito údajů z LHP, porostní, typologické a technologické mapy, materiálů ze Správy CHKO Broumovsko, dostupné literatury k území NPR Adršpašsko-teplické skály a v neposlední řadě vlastních dlouholetých výzkumných a průzkumných šetření z tohoto regionu.
5.2 Vztah k předchozím plánům péče pro NPR Tento plán péče je prvním dokumentem tohoto druhu pro NPR a OP NPR Adršpašsko-teplické skály.
5.3 Zpracovatelé plánu péče: RNDr. Stanislav Vacek, DrSc., VÚLHM VS Opočno Doc. Ing. Vilém Podrázský, CSc., ČZU LF Praha Technická spolupráce: Jarmila Mayová, VÚLHM VS Opočno Konzultanti: RNDr. Aleš Hájek, Správa CHKO Broumovsko (luční ekosystémy a botanika) Ing. Petr Kuna, Správa CHKO Broumovsko (lesní ekosystémy a myslivost) Jiří Kopecký, Správa CHKO Broumovsko (geofaktor) Jiří Spíšek, Správa CHKO Broumovsko (zoologie a rybářství) Jiří Malík, Správa CHKO Broumovsko (vodní ekosystémy a horolezectví) RNDr. Jan Piňos, Správa CHKO Broumovsko Ing. Vladimír Černohous, VÚLHM VS Opočno (cestní síť) Jaroslav Váně, Lesy ČR, LS Broumov Tomáš Milata, Město Teplice nad Metují Ing. Petr Moucha, CSc., Správa chráněných krajinných oblastí ČR
5.4 Odborné posouzení Vyjádření Správy chráněných krajinných oblastí ČR
Dne: Razítko, podpis
Vyjádření Správy CHKO Broumovsko
Dne: Razítko, podpis
Schválení orgánem ochrany přírody (MŽP ČR – národní přírodní rezervace) pod č.j. ………
Dne:
Razítko, podpis
