Sprachcoaching Deutsch Mit Vergnügen lernen, mit Erfolg kommunizieren. G r a m at i k a. j a z y k a

Sprachcoaching Deutsch Mit Vergnügen lernen, mit Erfolg kommunizieren

G r a m at i k a německého jazyka

Klara Tschek

A úvod

Tato učebnice je určena česky mluvícím studentům, kteří studují němčinu od základní úrovně. Příručka je určena pro objasnění specifických otázek i k systematickému studiu. Obsahuje velké množství příkladů s českým překladem a odlišuje-li se struktura německé věty od české, je v uvozovkách připojen i doslovný překlad.. Dieses Buch gehört mir.

Tato kniha je má. «Tato kniha náleží mě».

V úvodu každé kapikoly jsou na příkladech objasněny gramatické termíny, s nimiž se v dané lekci pracuje. Struktury, ktreré se v češtině liší významově, a proto představují větší obtíže - jsou jako celé kapitoly nebo samostatné jevy zvýrazněné zeleným písmem. Všiměte si, že v němčině neexistují modální slovesa odpovídající slovesům líbit se, upřednostňovat. Odpovídajícím ekvivalentem je věta s příslovci gerne/ lieber /am liebsten. Ich tanze gerne. Ich bleibe lieber zu Hause.

Rád tancuji Raději zůstanu doma

Některé rozsáhlejší vysvětlivky, stejně tak jako návody ke studiu jsou označeny šedou barvou. Tímto symbolem jsou označeny informace, které se týkají řešení syntaktické pozice.

2

1. SLOVESO ÚVOD - I. SLOVESNÝ RÁMEC - II SLOVESA SEIN, WERDEN A HABEN 8 - III. SLOVESA PŘEDPONOVÁ – IV. SLOVESA PRAVIDELNÁ A NEPRAVIDELNÁ – 1. 1 SLOVESNÉ TVARY PŘÍTOMNÉHO ČASU 1.2 NEURČITÉ SLOVESNÉ TVARY I. INFINITIV – II. PŘÍČESTÍ PŘÍTOMNÉ – III. PŘÍČESTÍ MINULÉ - IV. UŽITÍ INFINITIVNÍCH SLOVESNÝCH TVARŮ 1.3. TVARY OSTATNÍCH ČASŮ I. PRÉTERITUM (PRATERITUM) - II. PERFEKTUM (PERFEKT) - III. ČAS PŘEDMINULÝ (PLUSQUAMPERFEKT) - IV. 1. ČAS BUDOUCÍ (FUTUR I) A 2. ČAS BUDOUCÍ (FUTUR II) 1.4. UŽITÍ ČASŮ ZPŮSOBY: IMPERATIV A „KONJUNKTIV“ 21 1.5. ROZKAZ 1.6. KONJUNKTIV II I. TVARY KONJUNKTIVU II - KONJUNKTIV II JEDNODUCHÝ - KONJUNKTIV II SLOŽENÝ - OPISNÁ VAZBA S WÜRDE + INFINITIV - II. UŽITÍ KONJUNKTIVU II 1.7. KONJUNKTIV I - 29 1.8. TRPNÝ ROD 31 TVOŘENÍ TRPNÉHO RODU – TRPRNÝ ROD PRŮBĚHOVÝ - TRPNÝ ROD STAVOVÝ - II. ZMĚNA ČINNÉHO RODU NA TRPNÝ - III. OMEZENÍ V TVOŘENÍ TRPNÉHO RODU - IV. UŽITÍ TRPNÉHO RODU 1.9. ZVRATNÁ SLOVESA 35

3

A 1.10. MODÁLNÍ SLOVESA (ZPŮSOBOVÁ SLOVESA) – VÝZNAM A UŽITÍ 35 I. OBJEKTIVNÍ MODALITA - II. SUBJEKTIVNÍ MODALITA - III. SLOŽENÉ TVARY ZPŮSOBOVÝCH SLOVES - IV. SLOŽENÝ KONJUNKTIV II MODÁLNÍCH SLOVES 1.11. SLOVESA S INFINITIVEM 39 I. INFINITIV BEZ ZU - II. INFIFNITV S ZU - III. TVOŘENÍ SLOŽENÝCH ČASŮ JMENNÝ RÁMEC PODSTATNÁ JMÉNA, PŘÍDAVNÁ JMÉNA, DETERMINANTY - 45 2. PODSTATNÉ JMÉNO - 46 2.1. ROD 47 2.2. ČÍSLO 50 2.3. PÁDY 52 I. SKLOŇOVÁNÍ PODSTATNÝCH JMEN - II. 2. PÁD (GENITIV) 2.4. PŘÍSTAVEK 56 3. DETERMINANTY, ZÁJMENA, ČLENY – 58 3.1. ZÁJMENA OSOBNÍ – 60 3.2. ČLEN URČITÝ, NEURČITÝ A NULOVÝ – 61 3.3. ZÁJMENA EIN- A WELCH- 63 3.4. ČLENY A ZÁJMENA PŘIVLASTŇOVACÍ - 64 3.5. ZÁJMENA UKAZOVACÍ - 67 3.6. ZÁJMENA TOTALIZUJÍCÍ KVANTUM, MÍRU (TOTALIZÁTORY) – 68 3.7. ZÁJMENA NEURČITÁ - „IDENTIFIKAČNÍ“ – 70 4

3.8. ZÁJMENO ETWAS 3.9. ZÁJMENA JEMAND [NĚKDO] A MAN 3.10. ZÁJMENA ES A DAS 4. PŘÍDAVNÁ JMÉNA I. PŘÍČESTÍ VE FUNKCI PŘÍDAVNÝCH JMEN - II. PŘÍDAVNÁ JMÉNA A ZPODSTATNĚLÁ PŘÍČESTÍ 4.1. SKLOŇOVÁNÍ PŘÍDAVNÝCH JMEN 4.2. STUPŇOVÁNÍ PŘÍDAVNÝCH JMEN 4.3. ROZVÍJEJÍCÍ ČLENY PŘÍDAVNÉHO JMÉNA 5. ČÍSLOVKY ZÁKLADNÍ ČÍSLOVKY - ŘADOVÉ ČÍSLOVKY - NÁSOBNÉ ČÍSLOVKY - UŽITÍ ČÍSLOVEK 6. PŘÍSLOVCE 6.1. PŘÍSLOVCE MÍSTA A SMĚRU 6.2. PŘÍSLOVCE ČASU 6.3. PŘÍSLOVCE ZPŮSOBU (MODÁLNÍ) 6.4. PŘÍSLOVCE MNOŽSTVÍ 6.5. PŘÍSLOVCE VYJADŘUJÍCÍ FOKUS 6.6. SPOJKOVÁ PŘÍSLOVCE 7. PŘEDLOŽKY 7.1. PŘEDLOŽKY MÍSTA A SMĚRU I. PŘEDLOŽKY, KTERÉ SE POJÍ SE DVĚMA PÁDY - II. PŘEDLOŽKY KTERÉ SE POJÍ POUZE S JEDNÍM PÁDEM 5

A 7.2. PŘEDLOŽKY ČASU 7.3. OSTATNÍ PŘEDLOŽKY 8. MODÁLNÍ ČÁSTICE 9. SPOJKY A JINÉ KONEKTORY ČÁST B: SYNTAX 10. VĚTNÉ ČLENY A PRAVIDLA SLOVOSLEDU 10.1. VĚTNÉ ČLENY I. PŘÍSUDKOVÁ ČÁST - II. PŘÍSLOVEČNÉ URČENÍ 10.2. POŘADÍ SLOV VE VĚTĚ I. POSTAVENÍ SLOVESA - SLOVESNÝ RÁMEC - II. POSTAVENÍ OSTATNÍCH VĚTNÝCH ČLENŮ 11. TÁZACÍ VĚTA I. OTÁZKA ZJIŠŤOVACÍ - II. OTÁZKA DOPLŇOVACÍ 12. ZÁPOR I. PROSTÝ SOUHLAS A ZÁPOR - II. ZÁPOR S NICHT - III. ZÁPOR S KEIN - IV. OSTATNÍ ZÁPORNÁ ZÁJMENA A PŘÍSLOVCE 13. SOUVĚTÍ SOUŘADNÁ 14. SOUVĚTÍ PODŘADNÁ 14.1. VEDLEJŠÍ VĚTY PŘÍSLOVEČNÉ I. VĚTY PŘÍČINNÉ, ZPŮSOBOVÉ, PŘÍPUSTKOVÉ, DŮSLEDKOVÉ A RESTRIKTIVNÍ - II. VĚTY PODMÍNKOVÉ - III. KONSTRUKCE S INFINITIVEM / VĚTY VEDLEJŠÍ - IV. VĚTY ČASOVÉ 14.2. VĚTY SROVNÁVACÍ 14.3. VĚTY PŘEDMĚTNÉ A PODMĚTNÉ 6

I. VĚTY S DASS [ŽE], OB [JESTLI] A TÁZACÍ VÝRAZY - II. NEUVOZENÉ VEDLEJŠÍ VĚTY - NEPŘÍMÁ ŘEČ S KONJUNKTIVEM I) 14.4. VĚTY VZTAŽNÉ

7

A ČÁST A: SLOVNÍ DR U H Y

1 . S lov e so Slovesa jsou slova, která vyjadřují jednání (arbeiten – pracovat), děje (sterben – umřít) a stavy (liegen – ležet). ► Přísudek může tvořit jedno časované sloveso (Ich liebe dich – Miluji tě) nebo časované sloveso a jedno nebo více sloves v infinitivním (neurčitém) tvaru: Ich habe dich geliebt. [Měl jsem tě rád.] Kannst du mir helfen? [Můžeš mi pomoci?] ► Sloveso řídí další větné členy, proto je pro velkou část struktury věty určující (Základní větné členy jsou:

Podmět Přímý předmět Nepřímý předmět

Die Vögel singen. Ich liebe ihn. Ich danke ihm. předmět v předložkovém pádě Ich denke an ihn. Rozvíjející větné členy přísudku viz kapitola 10

Ptáci zpívají. Miluji ho. Děkuji mu. Myslím na něj.

► Sloveso se skládá z kořene a koncovky: lieb-en [mil-ovat]; ich lieb-e: mil-uj-i; ihr lieb-t: mil-uj-ete ► Rozlišují se tvary finitní (časované) a infinitivní (neosobní) Časovaná slovesa vykazují následující kategorie:

Osoba (1., 2., 3.) ich liebe, du liebst, er liebt Číslo (jednotné, množné) ich glaube, wir glauben Čas ich sehe, ich habe gesehen, Způsob Rod činný / rod trpný

ich werde sehen du gehst, geh!, du würdest gehen. er liebt, er wird geliebt

miluji, miluješ, miluje myslím, myslíme vidím, viděl jsem, uvidím/ budu vidět jdeš, jdi!, šel bys miluje, je milován

Časovaná slovesa se shodují v rodě a čísle s podmětem. V němčině neexistuje nevyjádřený podmět. Ich lese die Zeitung. [Čtu noviny./ nikoliv: *Lese Zeitung.] Er liest ein Buch. [Čte knihu. ] 8

Neurčité tvary sloves jsou:

Infinitiv lieben, wachsen Příčestí přítomné liebend, wachsend Příčestí minulé geliebt, gewachsen

I. S lovesný

milovat, růst milující, rostoucí milován, vyrostlý

rámec

Je-li přísudek tvořen více než jedním slovem, k čemuž v němčině dochází velmi často, rozděluje se na dvě části: v jednoduché větě oznamovací je časovaná část přísudku na druhé pozici a část infinitivní na poslední. Tento jev typický pro německou větu se nazývá slovesný (nebo větný) rámec. [Petr se včera pohádal se svou sestrou.] [Ute s tebou chce jet do Paříže.] Peter Ute

hat will

sich gestern mit seiner Schwester mit dir nach Paris

Slovesný rámec

gestritten. fahren.

Viz 10.2. Postavení slovesa ve větě

II. S lovesa

sein , werden a haben

► Slovesa sein, haben a werden mohou mít funkci pomocných sloves, které se používají k tvoření složených časů a trpného rodu:

Minulý čas Budoucí čas Trpný rod

Ich habe dich geliebt. Er ist gestern angekommen. Ich werde bald gehen. Hier wird ein Haus gebaut. Die Tür ist geöffnet.

Miloval jsem tě. Včera přijel. Brzy půjdu. Zde se staví. Dveře jsou otevřené.

► Slovesa sein a werden mohou mít funkci sponových sloves a tvořit přísudek spolu s dalším větným členem závislým na podmětu. ♦ Sloveso sein [být] se váže se sponou, přívlastkem a příslovečným určením. Paul ist Lehrer. Paul je učitel.

Podstatné jméno Přídavné jméno Příslovce Predložkový pád

Bist du müde? Ich bin hier. Was bist du von Beruf?

Jsi unavený? Jsem tady. Co jsi povolanim?

9

A ♦Sloveso werden se pojí s předmětem v nominativu a přívlastkem. Sloveso werden vyjadřuje změnu stavu nebo děj/ vývoj. Jeho ekvivalentem v češtině je sloveso vyjadřující změnu stavu (1-3), být v budoucím čase (4), stát se (5) nebo zvratné sloveso (6). 1 2 3 4 5 6

Ich werde verrückt. Sie wird alt. Er wurde sehr krank. Es wird regnen. Er wurde berühmt. Er wurde sehr wütend.

Já se z toho zblázním. Stárne. Vážně onemocněl. Bude pršet. Stal se slavným. Velmi se rozčílil.

► Sloveso haben se může chovat jako plnovýznamové sloveso ve významu mít. V těchto případech se váže s přímým předmětem.: Hast du einen Bruder? [Máš bratra?]

III. S lovesa

předponová

Předpony jsou morfémy, které jsou připojené před sloveso. kommen [jít, jet], ankommen [přijít, přijet], bekommen [dostat]. Předpony mohou změnit nebo přenést význam sloves a mění také počet a druhy větných členů, které sloveso řídí. Ich danke ihm. / Ich bedanke mich bei ihm. [Děkuji mu.] Existují předpony, které se ve finitním (určitém) tvaru oddělují od kořene slovesa a tvoří druhou část slovesného rámce. [Zítra přijdu v pět hodin ráno.] ankommen [přijít, přijet]:

Ich

komme

morgen um fünf Uhr

an.

Neodlučitelné předpony naopak stojí vždy před kmenem slovesa [Zítra dostanu peníze.] bekommen [dostat]:

Ich bekomme das Geld morgen.

V infinitivu (1), příčestí (2) a ve vedlejších větách, kde je sloveso umístěné na konci věty (3), zůstávají i odlučitelné předpony spojené se slovesem. 10

1 Wann wirst du ankommen? 2 Ich bin gestern um fünf Uhr angekommen. 3 Er schreibt, dass er morgen ankommt.

Kdy přijedeš? Přijel jsem včera v pět. Píše, že přijede zítra.

Rozlišujeme tři skupiny předpon – předpony vždy odlučitelné, předpony neodlučitelné a předpony částečně odlučitelné a částečně neodlučitelné. Předponami odlučitelnými mohou být předložky nebo příslovce. Jsou vždy přízvučné. Odlučitelné předpony jsou:: ♦ předpony předložkové: ab-, an-, auf-, aus-, bei-, entgegen-, entlang-, mit-, nach-, vor-, zu♦ předpony příslovečné: da-, dar-, ein-, fort-, her-, hin-, los-, weg-, zusammen-, zurück♦ spojení obou předpon: herab-, herauf-, heraus, herbei-, herein-, herüber-, herum-, herunter-, hervor-; hinab-, hinaus-, hinein-, hinüber-, hinunter-, hinzuzuhören annehmen darstellen hineingehen

Warum hörst du mir nie zu? Proč mě nikdy neposloucháš? Ich nehme dieses Geschenk nicht an. Tento dar nepřijmu. Was stellt diese Skulptur dar? Co znázorňuje tato socha? Geh hinein! Jdi dovnitř!

Předpony neodlučitelné jsou vždy nepřízvučné (vyjma miss-). Od slovesa se nikdy neoddělují následující předpony: ♦ be-, emp-, ent-, er-, ge-, hinter-, miss-, ver-, zer♦ cizího původu: de-, des-, dis-, in- rebesuchen verstehen

Ich besuche dich bald. Du verstehst mich nicht.

Brzy tě navštívím. Nerozumíš mi.

Existují předpony, které mohou být přízvučné a odlučitelné od slovesa a ale též nepřízvučné a neodlučitelné: ♦ durch-, über-, um-, unter-, wider-, wiederwiederholen Wiederholen Sie den letzten Satz. wiedergeben Wann gibst du mir das Buch wieder?

Zopakujte poslední větu. Kdy mi vrátíš tu knihu?

V případě pochybností informuje o odlučitelnosti předpon slovník.

11

A IV. S lovesa

pravidelná

( slabá )

a nepravidelná

( silná )

Většina německých sloves jsou pravidelná a nedochází u nich ke změně v kořeni. Nepravidelná (silná) slovesa jsou taková, u nichž dochází ke změně kmenové samohlásky v préteritu, příčestí minulém a případně v některých tvarech přítomného času. Jejich koncovky se částečně liší od pravidelných (slabých) sloves. Existuje skupina nepravidelných sloves, u nichž k hláskové změně dochází, ale koncovky mají shodné s koncovkami pravidelných sloves (= smíšená slovesa) infinitiv

př.čas

(3.osoba)

Pravidelná (slabá) lieben er liebt Nepravidelná (silná) fahren er fährt Smíšená kennen er kennt

préteritum

příčestí

er liebte er fuhr er kannte

geliebt gefahren gekannt

milovat jet znát

Nejvíce nepravidelností se vyskytuje u pomocných a způsobových sloves: sein [být]; er ist; er war; er ist gewesen Zda-li je sloveso pravidelné či nepravidelné nelze vyvodit z infinitivu slovesa. Na nepravdelnost sloves upozorňuje slovník.

V. Vykání

a tykání

Němčina rozlišuje tvary pro vykání a tykání. Vykání je na rozdíl od českého zájmena Vy, které odpovídá 2. osobě množného čísla, vyjádřeno zájmenem ve 3. os. množného čísla Sie. Stejně jako v češtině je psáno velkým počátečním písmenem. Sloveso přejímá tvar 3. osoby množného čísla, aniž by se rozlišovalo, zda se obracíme k jedné či více osobám. Sprechen Sie Deutsch? [Mluvíte německy?]

12

1.1. S lovesné

tvary přítomného času

Pravidelná (slabá) slovesa Tvary přítomného času se tvoří připojením následujících koncovek ke kořeni slovesa. lieben [milovat], ankommen (s odlučitelnou předponou) [přijít/přijet] ich du er/ sie wir ihr sie/ Sie

liebe liebst liebt lieben liebt lieben

miluji miluješ miluje milujeme milujete milují/ milujete (Vyk.)

komme kommst kommt kommen kommt kommen

an an an an an an

přicházím přicházíš přichází přicházíme přicházíte přicházejí/ přicházíte (Vyk.)

Zvláštnosti ♦ Končí-li slovesný kmen na –t nebo –d, vsouvá se pro usnadnění výslovnosti ve 2. a 3. osobě j. č. a 2. os. mn. č. e: arbeit-en [pracovat] → du arbeit-e-st [pracuješ], er arbeite-t, ihr arbeit-e-t ♦ Je-li kmen zakončen souhláskou (s výjimkou / a r + n nebo m) dochází ke stejné změně: atm-en [dýchat] → du atm-e-st, er atm-e-t, ihr atm-e-t ♦ Slovesa, jejichž kmen končí sykavkou –s, -ss, -ß o –z, mají ve 2. os. j. č. v koncovce namísto –st pouze –t: hass-en [nenávidět] → du hass-t ♦ U sloves zakončených v infinitivu na –eln nebo –ern, se tvoří slovesný kmen oddělením -n: handeln [hrát ] → handel-, säubern [uklízet] → säuber- . K tomuto kmeni se v 1. a 3. os. mn. č. přidává pouze -n (tvary shodné s infinitivem): wir handeln [hrajeme], sie säubern [uklízejí] ♦ Slovesa na –eln navíc v 1. os. j. č. nemají kmenové –e- : ich handle

Neravidelná (silná) slovesa Většina nepravidelných sloves mají stejné tvary přítomného času jako pravidelná slovesa. U některých sloves dochází ve 2. a 3. os. j. č. ke změně kmenové samohlásky, ostatní tvary jsou pravidelné. Kmenová samohláska se může měnit různým způsobem: ♦ přehláska: a → ä (zřídka: o → ö; au → äu) ♦ e → i, e → ie (zřídka: ä / ö → i / ie)

13

A Další příklady: fahren [jet], sprechen [mluvit] Pomocná slovesa jsou zcela nepravidelná: haben [mít], sein [být], werden [stát se] fahren fahre fährst fährt fahren fahrt fahren

ich du er/sie wir ihr sie/Sie

sprechen spreche sprichst spricht sprechen sprecht sprechen

ich du er/sie wir ihr sie/Sie

haben habe hast hat haben habt haben

sein bin bist ist sind seid sind

werden werde wirst wird werden werdet werden

Nepravidelná jsou v přítomném čase také způsobová slovesa: ♦ Kmenová samohláska se mění u všech osob jednotného čísla (s výjimkou slovesa sollen). ♦ 1. a 3. os. j. č. má stejný tvar a nerozlišujeme osobní koncovku. ♦ Sloveso möchte je odvozené od slovesa mögen; proto neexistuje infinitiv *möchten (ich möchte je tvar Konjunktivu II od slovesa mögen). ♦ Sloveso wissen [myslet] není modální sloveso, ale má shodné časování.

ich du er/sie wir ihr sie/Sie

können znát

müssen muset

smět

dürfen

wollen chtít

sollen mít

kann kannst kann können könnt können

muss musst muss müssen müsst müssen

darf darfst darf dürfen dürft dürfen

will willst will wollen wollt wollen

soll sollst soll sollen sollt soll en

1.2. N eurčité

mögen wissen chtít chtěl(a) vědět bych mag möchte weiß magst möchtest weißt mag möchte weiß mögen möchten wissen mögt möchtet wisst mögen möchten wissen

slovesné tvary

I. I nfinitiv Infinitiv je slovesný tvar, který se objevuje ve slovníku. Infinitiv je složený ze slovesného kmene + –en, je-li kmen slovesa zakončený –el nebo –er: + –n: lieb-en [milovat ]; ankomm-en [přijít/ přijet]; handel-n [jednat, obchodovat] Infinitivy pomocných sloves jsou: 14

sein, haben, werden

II. P říčestí

přítomné

( participium I)

Příčestí přítomné se tvoří infinitivem + -d: lieben [milovat ] → liebend (milující); ankommen [přijít/ přijet] → ankommend (příjíždějící)

III. P říčestí

minulé

( participium II)

Příčestí minulé odpovídá českému příčestí minulému: geliebt [milován]. Podle druhu sloves rozlišujeme různé tvary příčestí minulého:

Infinitiv

Pravidelná slovesa: ge + kořen + t lieben vyjma slovesa zakončená na -ieren Končí-li sloveso na –t nebo –d nebo jinou souhlásku arbeiten (s výjimkou -r nebo y) + m nebo n pro usnadnění výslovnosti se vkládá –e-: atmen Nepravidelná slovesa: ge + kořen příčestí + en Smíšená slovesa se mění v kmenové souhlásce a připojuje se koncovka -t

Příčestí minulé ge lieb

t

ge arbeit et ge atm

sprechen finden kennen

et

ge sproch en ge fund en ge kann t

Slovesa s předponou odlučitelnou: předpona + ge + kořen + t (pravidelná); předpona + ge + kořen v příčestí + en (nepravidelná) předpona + ge + kořen v příčestí + t (smíšená)

auslachen aus ge lach t ankommen an ge komm en mitbringen mit ge brach t

Slovesa s předponou neodlučitelnou: předpona + kořen + t (pravidelná); předpona + kořen v příčestí + en (nepravidelná) předpona + kořen v příčestí + t (smíšená)

versuchen verlieren verbringen

Slovesa zakončená na -ier: (jedná se o slovesa cizího původu, jsou vždy pravidelná): kořen + t

studieren

ver ver ver

such t lor en brach t studier t

15

A Pomocná slovesa mají následující příčestí: sein: gewesen, haben: gehabt, werden: geworden / worden Způsobová slovesa mají následující příčestí: können: gekonnt; wollen: gewollt; müssen: gemusst; dürfen: gedurft (Perfektum se ve větách se způsobovými slovesy ovšem tvoří infinitivem).

IV.

viz 1.11)

užití infinitivních slovesných tvarů

► Infinitiv se užívá v následujících vazbách: ♦ tvoření budoucího času (futura) (1) ♦ spojení s určitými druhy sloves: způsobová slovesa (2) a slovesa, s nimiž tvoří slovesné vazby za pomoci infinitivu, a případně též předložky zu (3). 1 Ich werde an dich denken. 2 Sie dürfen hier nicht parken. 3 Er bat mich, morgen zu kommen.

Budu na tebe myslet. Tady se nesmí parkovat. Požádal mě, abych přišel.

Infinitiv může zastávat funkci podstatného jména a v těchto případech se píše s velkým písmenem. Zpodstatnělý (substantivizovaný) infinitiv je rodu středního. Reden ist Silber, Schweigen ist Gold. [Mluviti stříbro, mlčeti zlato] ► Příčestí minulé se užívá k tvoření perfekta (1), plusquamperfekta (2), futura II (3) a trpného rodu (4+5). 1 2 3 4 5

Ich habe an dich gedacht. Ich hatte an dich gedacht. Er wird an dich gedacht haben. Er wurde betrogen. Die Tür ist geöffnet.

Myslel jsem na tebe. Myslel jsem na tebe. Asi/ určitě na tebe myslel. Byl oklamán. Dveře jsou otevřeny.

Příčestí minulé může zastávat funkci přídavného jména:: der geliebte Mann [milovaný muž], ein verspäteter Zug [zpožděný vlak] nebo podstatného jména: das Gesagte [to vyřčené], die Geretteten [zachránění]. ► Příčestí přítomné má omezené užití. Používá se jako přídavné jméno: der liebende Mann [milující muž], er trat lachend ein [vstoupil smějíc se], nebo jako podstatné jméno - die Wartenden [čekající].

16

Podstatná a přídavná jména odvozená od příčestí se skloňují stejně jako přídavná jména v závislosti na členu nebo determinantu, které stojí před nimi: ein gerettetes Kind [zachráněné dítě], das gerettete Kind; ein Geliebter, der Geliebte Skloňování přídavných jmen viz 4.1

1.3. T vary

ostatních časů

Němčina rozlišuje šest slovesných časů: přítomný čas, minulý čas – préteritum, perfektum, plusquamperfektum – a budoucí čas – futurum I, futurum II. Přítomný čas a préteritum mají tvary jednoduché (kmen + koncovka: ich liebe, ich liebte), ostatní časy jsou tvořené složenými tvary (pomocné sloveso nesoucí osobní koncovky a k tomu slovesný tvar neurčitý: ich habe geliebt, ich werde lieben) (viz též neurčité slovesné tvary)

I.

préteritum

( prateritum )

Tvary préterita u pravidelných sloves se tvoří z kořene slovesa + te + osobní koncovka. Koncovky jsou podobné jako u přítomného času (s výjimkou 3. osoby jednotného čísla). Příklad: lieben [milovat] Končí-li kořen slovesa na –t nebo -d ( nebo jinou souhlásku kromě l nebo r následované m nebo n): kořen + ete + koncovka. Příklad: arbeiten [pracovat]

ich du er/sie wir ihr sie/Sie

liebte liebtest liebte liebten liebtet liebten

arbeit ete arbeit ete st arbeit ete arbeit ete n arbeit ete t arbeit ete n

U nepravidelných sloves dochází ke změně kmenové samohlásky. Tvoří se ze slovesného kmene préterita + koncovky: kommen → du kamst ♦ Koncovky jsou shodné s koncovkami časování pravidelných sloves kromě 1. a 3. os. mn. č., kde se kvůli výslovnosti přidává -e.

17

A ♦ Slovesa smíšená, mají hláskovou změnu v kořeni a mezi kořen slovesa a osobní koncovku se vkládá –te (nebo –ete). Osobní koncovky jsou zcela shodné s časováním pravidelných sloves. kennen → du kanntest, wir kannten

Změna kmenové samohlásky Příklad: ich fahren [jít,řídit],du sprechen er/sie [mluvit], wir kennen [znát] ihr sie/Sie

fahren fuhr fuhrst fuhr fuhren fuhrt fuhren

sprechen sprach sprachst sprach sprachen spracht sprachen

kennen kannte kanntest kannte kannte n kannte t kannte n

Pomocná slovesaa

haben ich hatte du hattest er/sie hatte wir hatten ihr hattet sie/Sie hatten

sein werden war wurde warst wurdest war wurde waren wurden wart wurdet waren wurden

Zvláštnosti nepravidelných sloves: ♦ Je-li kmen préterita zakončen na –t/-d, kvůli výslovnosti se vkládá –e- mezi kořen a osobní koncovku u 2.os. jč a mn. č.: bitten [žádat]: ich bat, du batest, ihr batet ♦ Končí-li kořen na sykavku -s, -ss nebo -ß, vkládá se -e- ve 2. os. jč.: lesen [číst]: ich las, du lasest ♦ V následujících slovesech se kromě samohlásky mění i poslední souhláska kořene: gehen [jít, chodit]: ich ging, du gingst, er / sie ging, wir gingen, ihr gingt, sie / Sie gingen; stehen [stát]: ich stand; sitzen [sedět]: ich saß; bringen [přinést]: ich brachte; denken [myslet] ich dachte; mögen [mít rád] ich mochte; leiden [trpět]: ich litt; tun [dělat]: ich tat; ziehen [táhnout] ich zog

Způsobová slovesa U slovesa mögen se mění kmenová souhláska; mochte, können, müssen a dürfen ztrácí infinitivní přehlásku; wollen a sollen jsou úplně pravidelná. ich du er/sie wir ihr sie/Sie

18

können konnte konntest konnte konnte n konnte t konnte n

müssen musste musstest musste musste n musste t musste n

dürfen durfte durftest durfte durfte n durfte t durfte n

mögen mochte mochtest moch te moch te n moch te t moch te n

wollen wollte wolltest wollte wollte n wollte t wollte n

sollen sollte solltest sollte sollte n sollte t sollte n

II. P erfektum (P erfekt ) Prefektum se tvoří pomocí slovesa haben nebo sein (časovaná forma) + příčestí minulé slovesa. Příklad: lieben [milovat]; ankommen [přijít, přijet]

ich du er/sie wir ihr sie/Sie

habe hast hat haben habt haben

geliebt geliebt geliebt geliebt geliebt geliebt

ich du er/sie wir ihr sie/Sie

bin bist ist sind seid sind

angekommen angekommen angekommen angekommen angekommen angekommen

U většiny sloves se tvoří tvary perfekta pomocí haben, a to u všech tranzitivních sloves (sloves, po nichž následuje přímý předmět). Was hast du gestern gemacht? Ich habe Max seit Wochen nicht gesehen.

Co jsi dělal včera? Maxe již jsem neviděl týdny.

Pomocí sein tvoří perfektum: ♦ Intranzitivní slovesa pohybu, která vyjadřují přemístění, např.: gehen [jít, chodit], fahren [jít, řídit], fliegen [létat], kommen [přijít, přijet] (1) ♦ Slovesa, která vyjadřují změnu stavu, např.: wachsen [růst], sterben [zemřít], verblühen [zvadnout] (2) ♦ Slovesa sein [být], bleiben [zůstat], werden [stát se] (3) 1 Ich bin 1995 nach München gekommen. Dein Zug ist schon abgefahren. 2 Goethe ist 1832 gestorben. 3 Wo bist du gewesen? Klaus ist sehr dick geworden.

Přijel/a jsem do Mnichova v roce 1995. Tvůj vlak již odjel. Goethe zemřel v roce 1832. Kde jsi byl/a? Klaus hodně přibral.

Pozor! Pomocí haben tvoří perfektum: ♦ Tranzitivní slovesa pohybu (s přímým předmětem) (1) ♦ Slovesa pohybu, která nevyjadřují přemístění (2) 1 Sie hat das Auto zur Werkstatt gefahren. 2 Wir haben die ganze Nacht getanzt.

Odvezla auto do servisu. Protancovali jsme celou noc. 19

A III. Č as

předminulý

(P lusquamperfekt )

Plusquamperfektum se tvoří pomocným slovesem haben nebo sein v préteritu + příčestí minulé slovesa. ich du er / sie wir ihr sie/ Sie

Příklad: lieben [milovat]; ankommen [přijít, přijet]

hatte hattest hatte hatten hattet hatten

geliebt geliebt geliebt geliebt geliebt geliebt

ich du er/sie wir ihr sie/Sie

war warst war waren wart waren

angekommen angekommen angekommen angekommen angekommen angekommen

Pomocná slovesa haben a sein, se řídí stejnými pravidly jako v perfektu. Ich hatte mich schon daran gewöhnt. Max war zuvor noch nie krank gewesen.

IV. 1.

čas budoucí

(F utur I)

a

2.

Již jsem si na to zvykl/a. Max nikdy předtím nebyl nemocný. čas budoucí

(F utur II)

1. čas budoucí se tvoří pomocným slovesem werden + infinitiv: Příklad: kommen [přijít]

ich du er/sie

werde wirst wird

kommen kommen kommen

wir ihr sie/Sie

werden kommen werdet kommen werden kommen

Ich werde die ganze Nacht für die Prüfung lernen. Na zkoušku se budu učit celou noc. 2. čas budoucí se tvoří pomocí werden + příčestí minulé slovesa + pomocné sloveso perfekta v infinitivu: lieben: ich werde geliebt haben, du wirst geliebt haben, er/sie wird geliebt haben, wir werden geliebt haben, ihr werdet geliebt haben, sie werden geliebt haben kommen: ich werde gekommen sein, du wirst gekommen sein, er wird gekommen sein, wir werden gekommen sein, ihr werdet gekommen sein, sie werden gekommen sein

20

1.4. U žití

časů

Přítomný čas Přítomný čas je nejpoužívanější čas. Používá se když: ♦ Děj probíhá v okamžiku promluvy. (1-2) ♦ Děj je trvalý nebo obecně platný. (3-4) 1 Ich bin müde. 2 Peter ist im Wohnzimmer. Er schreibt gerade einen Brief. 3 Die Erde ist rund. 4 Lydia besucht mich jeden Samstag. Thomas arbeitet bei Siemens.

Jsem unavený. Peter je v místnosti. Píše dopis. Planeta Země je kulatá. Lydia mě navštěvuje každou sobotu. Thomas pracuje ve firmě Siemens.

Přítomný čas se dále může používat: ♦ pro vyjádření budoucího děje (vyžaduje se časové vymezení). (5) ♦ pro vyjádření děje minulého (prézens historický) (6) 5 Ich gehe morgen ins Theater. 6 1492 beginnt die Eroberung Amerikas.

Zítra půjdu do divadla. V roce 1492 začalo dobývání Ameriky.

Préteritum, perfektum, plusquamperfetkum Préteritum, pertektum a plusquamperfektum se užívají především pro vyjádření minulosti. Velmi často se perfektum a préteritum mohou užívat bez rozlišení, nicméně perfektum se užívá častěji, především v mluveném jazyce. ► Perfektum se užívá při zdůraznění výsledku vyjádřeného slovesem. Ich habe dieses Buch nicht gelesen. Hast du die Hausaufgabe abgegeben?

Tuto knihu jsem nepřečetl. Odezdal jsi ten úkol?

► Préteritum se užívá: ♦ při vyprávění, když klademe důraz na průběh (1) ♦ přednostně u některých základních sloves, především sein [být], haben [mít] a způsobových sloves (2) ♦ přednostně, aby se zabránilo tvoření složitých slovesných rámců, např. v trpném rodě (3) ♦ ve větách časových, spolu s plusquamperfektem viz níže 21

A 1 In einem großen Walde wohnte ein armer Mann mit seinen zwei Kindern; der Junge hieß Hänsel und das Mädchen Gretel. 2 Ich wollte mir ein Auto kaufen, aber ich hatte kein Geld. 3 Paul wurde bei einer Schlägerei verletzt.

V jednom hlubokém lese žil jeden chudý muž a jeho dvě děti. Chlapec se jmenoval Jeníček a dívka Mařenka. Chtěl jsem si koupit auto ale neměl jsem peníze. Paul se při rvačce zranil.

► Perfektum, se výjmečně používá i pro popis děje v budoucnosti, pokud chceme zdůraznit, že v určitý moment bude děj ukončen. Bis nächste Woche habe ich die Arbeit beendet.

Příští týden budu mít již práci dokončenou.

► Plusquamperfektum (čas předminulý) se používá: Pro vyjádření časových vztahů v textech nebo složených souvětích. Plusquamperfekt přitom označuje děj, který probíhal v minulosti a dříve než jiný děj (vyjádřený v préteritu). Nachdem wir unser Haus verkauft hatten, zogen wir aus Berlin weg. Als ich ankam, war er schon gegangen.

Potom co jsme prodali náš dům jsme se odstěhovali z Berlína. Když jsem přišel, byl již pryč.

Viz také 14.1.VI., věty časové

1. čas budoucí (futur I) a 2. čas budoucí (futur II) ►Vyjadřují převážně děj v budoucnosti. Často se pro vyjádřezí budoucnosti ovšem používá přítomný čas s časovým výrazem – zabráníme tak tvorbě slovesného rámce. Ich gehe bald nach Hause. Zu Weihnachten fahren wir in die Schweiz.

Za chvilku jdu domů. O Vánocích pojedeme do Švýcarska.

► 1. čas budoucí se užívá: ♦ bez časového vymezení (1) ♦ v přídadě určité nejistoty vzhledem k vyřčené výpovědi (2) ♦ pro vyjádření dějů v přítomnosti, pokud se jedná o domněnku (3) 1 Ich werde dich vermissen. 22

Bude se mi po tobě stýskat.

2 Er wird morgen kommen. Es wird bald regnen. 3 Sie wird noch nicht zu Hause sein.

Zítra přijde. Za chvilku bude pršet. Asi ještě není doma.

► 2. čas budoucí se požívá velmi zřídka. Používá se: ♦ pro vyjádření děje v minulosti, pokud se jedná o domněnku (1) ♦ pro vyjádření děje v budoucnosti, pokud se jedná o děj ukončený. (2) (Toto užití je velmi zřídké, v současné němčině se dává přednost užití perfekta.) 1 - Vorhin hat es geklingelt. - Das wird der Briefträger gewesen sein. 2 Nächstes Jahr werde ich die Arbeit abgeschlossen haben.

Z působy :

imperativ a

- Před chvilkou zazvonil zvonek. - To byl asi pošťák. Příští rok budu mít již práci ukončenou.

„K onjunktiv “ ( podmiňovací

způsob )

Způsobem se určuje postoj mluvčího ke sdělované výpovědi. V němčině existují tři způsoby: Oznamovací způsob (Indikativ) vyjadřuje věcné zjištění, konstatování. Rozkazovací způsob (Imperativ) vyjadřuje rozkazy, žádosti nebo rady. Konjunktiv: V němčině existují dva základní typy Konjunktivu: Konjunktiv II se používá pro vyjádření přání, možností, podmínek a sdělení nereálných. Odpovídá českému podmiňovacímu způsobu. V nepřímé řeči a při citování cizích výroků se používá Konjunktiv I. V češtině se často používá částice prý. Ich komme um 7:00 Uhr. Kommen Sie! Wenn Klaus bald käme, könnten wir essen gehen. Er sagt, er komme bald.

Přijdu v sedm hodin. Přijd‘te! Kdyby Klaus přišel, mohli bychom jít na oběd. Říká, že prý přijde brzy.

Oznam.způsob Rozkaz Konjunktiv II Konjunktiv I

Čeština nemá způsob, který by naprosto odpovídal německému „Konjunktivu“, z tohoto důvodu se používá německý termín „Konjunktiv“.

23

A 1.5. R ozkaz Pomocí rozkazu se zpravidla obracíme na posluchače nebo čtenáře. Proto je paradigma imperativu zkrácené. 2 .os.j.č. 2.os.mn.č. vykání 2.os.j.č.se tvoří pomocí samotného kořene slovesa. Odlučitelná předpona se klade za kořen

schweigen Schweig! Schweigt! Schweigen Sie!

Mlčet. Mlč! Mlčte!

schreib-en → schreib [piš] anfangen → fang an [začni]

kommen → komm [přijď] aufhören → hör auf [skonči]

Zvláštnosti: ♦ V mnoha případech se přidává koncovka –e: Povinně, pokud kořen má více než dvě slabiky anebo pokud by výslovnost bez –e byla obtížná: entscheide [rozhodni], öffne [otevři]. Volně u většiny sloves: lauf / laufe [bež]. ♦ U nepravidelných sloves se změnou e → i(e) v přítomném čase dochází k této změně rovněž u rozkazu; v těcho případech se nepřipojuje koncovka –e (kromě slovesa werden: werde) sprechen – du sprichst → sprich [mluv], lesen – du liest → lies [čti] ♦ U ostatních nepravidelných sloves nedochází ke změně tematické samohlásky: fahren – du fährst → fahr [jed] ♦ Slovesa s infinitivem na –eln o –ern, tvoří rozkaz odtržením koncovky -e: handeln → handle [jednej] 2. os. mn.č. je shodná s tvarem oznamovacího způsobu přítomného času. Užívá se bez osobního zájmena. Zdvořilostní tvary jsou shodné s oznamovacím způsobem přítomného času. Osobní zájmeno stojí za slovesem.

24

schreibt [pište]

entscheidet [rozhodněte]

schreiben Sie [pište]

entscheiden Sie [rozhodněte]

Sloveso sein [být] má vlastní tvary: 2.os.j.č.: sei 2.os.mn.č.: seid vykání: seien Sie Méně používáný je rozkaz 1.os.mn.č.. Tvoří se stejně jako oznamovací způsob přítomného času, zájmeno se klade za sloveso: Gehen wir! [Pojďme!] Seien wir leise! [Buďme zticha!]

Užití rozkazu Rozkaz se používá pro vyjádření příkazu, žádosti nebo rady. ♦ ♦ ♦ ♦

U vět rozkazovacích, sloveso klademe na první místo ve větě. (1) Pouze slovo bitte [prosím] může stát před slovesem. (2) Odlučitelné koncovky sloves stojí na konci věty. (3) U vět rozkazovacích se často používají částice doch a mal, které upravují důraz sdělení. (4)

1 Halt den Mund! Kommt nach Hause! Fahren Sie nicht so schnell! 2 Bitte kommen Sie! 3 Hör mir zu! Fangen Sie bitte an! 4 Seid doch leise! Kommen Sie uns doch mal besuchen!

Drž pusu! Pojďte domů! Neřiďte tak rychle! Přiďte, prosím. Poslouchej mě! Začněte, prosím. Buďte už zticha! Přijďte nás navštívit.

Alternativy k rozkazovacímu způsobu: Ve zdvořilostních situacích se místo tvarů rozkazu používají věty tázací se způsobovými slovesy v Konjunktivu II. Könnten Sie mir bitte helfen? / Würden Sie mir bitte helfen? [Mohl byste mi prosím pomoci?] Pro vyjádření důraznějšího rozkazu se často používají neosobní tvary, např. tvary infinitivní, tvary s příčestím a částicemi.: Stehen bleiben! [Zastavte se!]; Hier geblieben! [Zůstaň tady!]; Raus! [Ven!] Nepřímá výzva: Pokud se výzvou obracíme nikoli na adresáta ale na třetí osobu (1), anebo je-li výzva vyjádřená třetí osobou (2), nepoužívá se rozkazu ale věta s modálním slovesem sollen: 1. Ute soll mir mein Geld zurückgeben. [Ute mi má vrátit peníze.] 25

A 2. Du sollst deine Frau anrufen. [Máš zavolat manželce.]

1.6. K onjunktiv II I. T vary K onjunktivu II - Konjunktiv II jednoduchý Konjunktiv II se tvoří pomocí tvarů préterita. (Osobní koncovky jsou shodné s tvary préterita). Pravidelná slovesa: kořen + te + koncovka: lieben → du liebtest Toto paradigma má stejné tvary jako oznamovací způsob préterita a z důvodu vyloučení dvojznačnosti se nepoužívá. Užívá se opisného tvaru s würde. Jedinou výjimkou je sloveso brauchen, užívá se tvar bräuchte [potřeboval bych]. Nepravidelná slovesa: kořen préterita + e + osobní koncovka préterita: rufen [volat] - préteritum: du riefst → Konjunktiv II: du riefest U většiny nepravidelných sloves (sloves s tematickou samohláskou a, au, o, u v préteritu (včetně pomocných sloves), dochází k přehlásce: fahren [jít, řídit] - du fuhrst → du führest infinitiv préteritum: ich ich du er/sie wir ihr sie/Sie

fahren fuhr führe führest führe führen führet führen

rufen rief riefe riefest riefe riefen riefet riefen

haben hatte hätte hättest hätte hätten hättet hätten

sein war wäre wärest wäre wären wäret wären

werden wurde würde würdest würde würden würdet würden

müssen musste müsste müsstest müsste müssten müsstet müssten

dürfen durfte dürfte dürftest dürfte dürfte n dürfte t dürfte n

sollen sollte sollte solltest sollte sollte n sollte t sollte n

Konjunktiv II způsobových sloves: infinitiv préteritum: ich ich du er/sie wir ihr sie/Sie

können konnte könnte könntest könnte könnte n könnte t könnte n

♦ Slovesa, u kterých nedochází k přehlásce se liší v oznamovacím způsobu préterita ve všech osobách kromě 1. a 3. os. mn.č. 26

♦ Slovesa, u kterých dochází k přehlásce mají naprosto odlišné tvary od préterita oznamovacího způsobu. ♦ U sloves smíšených (v préteritu: změna samohlásky + te+ koncovka), pokud je to možné, dochází k přehlásce: bringen [přinést] – préteritum: ich brachte → Konjunktiv II: ich brächte Pokud nedochází k přehlásce, tvary jsou shodné s oznamovacím způsobem préterita a nepoužívají se. ♦ Způsobová slovesa können, müssen, dürfen mají jiné tvary než v préteritu. Slovesa wollen a sollen mají shodné tvary s préteritem (ich wollte, ich sollte). Tvar ich sollte se používá ve funkci Konjunktivu II (= měl bych), tvar ich wollte ve funkci préterita (= chtěl jsem). Ve funkci Konjunktivu II se místo toho používá tvar ich möchte (= chtěl bych). ♦ U některých sloves se zcela mění kmenová samohláska: stehen [stát, nehýbat se] - préteritum: ich stand → Konjunktiv II: ich stünde; sterben [zemřít] - → ich stürbe; helfen [pomoci] - ich half → ich hülfe; kennen [znát] - ich kannte → ich kennte. (všechny tyto tvary se ovšem málo používají, nahrazují se opisným tvarem s würde)

Konjunktiv II složený Složené tvary s Konjunktivem II se tvoří pomocí tvarů oznamovacího způsobu plusquamperfekta: pomocná slovesa haben nebo sein ve tvaru Konjunktivu II + příčestí minulé slovesa. Paradigma se liší od plusquamperfecta: Příklad: sagen [říci]; fahren [jít, řídit]

ich du er /sie wir ihr sie/Sie

hätte hättest hätte hätten hättet hätten

geliebt geliebt geliebt geliebt geliebt geliebt

ich du er/sie wir ihr sie/Sie

wäre wär(e)st wäre wären wär(e)t wären

gefahren gefahren gefahren gefahren gefahren gefahren

27

A Opisná vazba s würde + infinitiv Opisná vazba s würde se tvoří pomocí slovesa werden v Konjunktivu + infinitiv Příklad: lachen [smát se]

ich du er / sie

würde lachen würdest lachen würde lachen

wir ihr sie/Sie

würden würdet würden

lachen lachen lachen

Konjunktiv s würde + infinitiv se používá: ♦ U pravidelných sloves: ich würde lachen místo: ich lachte ♦ Především v hovorovém jazyce převažuje užití opisné vazby s würde před užitím jednoduchých tvarů Konjunktivu II Nepoužívá se opisná vazba s würde se slovesy sein a haben, s modálními slovesy se slovesy brauchen a wissen. U ostatních sloves se dá použít opisná vazba s würde.

Je velmi důležité naučit se zpaměti tvary Konjunktivu II pomocných a způsobových sloves. V ostatních případech se dá použít tvarů s würde + infinitiv.

28

II. U žití K onjunktivu II Konjunktiv II vyjadřuje přání, možnosti, podmínky. Zatímco Konjunktiv II jednoduchý (odvozený od préterita) a opisná vazba s würde vyjadřuje děj možný, reálný, Konjunktiv II složený (odvozený od plusquamperfecta) vyjadřuje děj nemožný, ireálný. Konjunktiv II se používá především v následujících případech: ► Zdvořilostní žádosti; často se používá způsobových sloves: ♦ když adresáta o něco žádáme (1-2) ♦ když radíme, především se slovesem sollen (3) ♦ obecně se vyjadřují pomocí Konjunktivu II rady a přání - také v 1. a 3. osobě. (4) 1 Könnten Sie mir sagen, wie spät es ist? Könntest du mir bitte helfen? 2 Dürfte ich Ihr Telefon benutzen? 3 Du solltest weniger rauchen. Der Junge sollte nicht so viel fernsehen. 4 Ich müsste mal meine Frau anrufen. Wir sollten jetzt gehen.

Mohl byste mi říci kolik je hodin? Mohl bys mi pomoci? Mohl bych si od Vás zavolat? Neměl bys tolik kouřit. Chlapec by se neměl tak často dívat na televizi. Měl bych zavolat manželce. Měli bychom odejít.

► Pro vyjádření přání. Nejčastěji se používá s příslovcem gern(e), v češtině často odpovídá spojení chtěl bych/ rád bych. (5) Konjunktivu II složeného se používá pro vyjádření nereálného přání v minulosti. (6) 5 Ich hätte gern mehr Zeit für dich. Er würde dir gerne helfen. 6 Sie wäre gerne Schauspielerin geworden.

Chtěl bych mít na tebe více času. Chtěl by ti pomoci. Rád by ti pomohl. Chtěla se stát herečkou. / Ráda by se byla stala herečkou.

♦ Méně se v běžném jazyce používají věty vyjadřující možnost nebo pravděpodobnost pomocí wenn nebo časovaným slovesem na prvním místě (pořádek slov ve větě nemění význam). V těchto větách se často užívají způsobové částice doch, nur, bloß – často se překládají jako sousloví uvozená kéž by, ať. (7) V případě nereálného přání v minulosti se používá Konjunktivu II složeného. (8) 7 Wenn ich doch nur reich und schön wäre! Wäre ich doch nur reich und schön!

Kéž bych byla bohatá a krásná!

29

A 8 Hätte ich doch gestern nur nicht so viel getrunken.

Kéž bych včera býval nepil tolik!

► V podmínkových větách: Ve větě vedlejší je vyjádřena podmínka, aby se splnilo to, co je řečeno ve větě hlavní. Tato podmínka může být reálná nebo pravděpodobná (9), předpokládaná, (očekávaná, obávaná, atd.) (10), nebo nereálná, která vyjadřuje děj v minulosti (11). V závislosti na okolnostech se používá oznamovacího způsobu (9), Konjunktivu II jednoduchého (10) nebo Konjunktivu II složeného (11). 9 Wenn du willst, kaufe ich dir einen neuen Anzug. 10 Wenn ich im Lotto gewänne, würde ich dir einen neuen Anzug kaufen. 11 Wenn du in der Schule mehr gelernt hättest, könntest du dir deine Anzüge selbst kaufen.

Jestli chceš, koupím ti nový oblek.. Kdybych vyhrál v loterii, koupil bych ti nový oblek. Kdyby si se byl ve škole více učil, mohl by jsi si své obleky kupovat sám.

► Ve větách vedlejších s hypotetickým srovnáním [jako kdyby]: 12 Er benimmt sich, als ob er ein kleiner Junge wäre.

Chová se jako kdyby byl malý kluk.

Viz. podmínková souvětí a hypotetické srovnání 14.1.II a 14.2

.

►V nepřímé řeči, ve funkci Konjunktivu I, v případě že tvar Konjunktivu I se neliší od oznamovacího způsobu: 13 místo:

Sie sagten, sie hätten nichts gewusst. Sie sagten, sie haben nichts gewusst.

Říkají, že nic nevěděli.

► Konjunktiv II složený se užívá s příslovci fast, beinahe [téměř, málem]. 14

30

Fast hätte ich den Zug verpasst.

Málem mi ujel vlak.

1.7. K onjunktiv I Tvary Konjunktivu I - Konjunktiv I jednoduchý S jedinou výjimkou, slovesem sein, se Konjunktiv I tvoří pomocí oznamovacího způsobu přítomného času: kořen + e + osobní koncovka préterita. Tvary jsou většinou identické s tvary oznamovacího způsobu přítomného času. Tvary, které se liší jsou označeny tučně. pravidelná ich du er/sie wir ihr sie/Sie

lieben liebe liebe st liebe liebe n liebe t liebe n

nepravidelná lesen lese lese st lese lese n lese t lese n

Pomocná haben habe habe st habe habe n habe t habe n

sein sei seist sei seien seiet seien

Způs. werden werde werde st werde werde n werde t werde n

können könne könne st könne könne n könne t könne n

♦ U sloves nepravidelných nedochází ke změně kmenové samohlásky: lesen [číst] → du lesest, er lese; fahren [jít, řídit] → du fahrest, er fahre ♦ Slovesa způsobová a sloveso wissen se liší od oznamovacího způsobu také v 1.os.j.č.: ich könne, ich müsse, ich dürfe, ich solle, ich wolle, ich wisse ♦ Pomocné sloveso sein má v oznamovacím způsobu vlastní tvary Užívají se pouze tvary, ketré se liší od tvarů oznamovacího způsobu, především 3.os. j.č. U slovesa sein se užívají všechny tvary.

Konjunktiv I složený (Konjunktiv I předminulého času) Konjunktiv I složený se tvoří pomocí sloves haben nebo sein (podle pravidel ke tvoření perfekta) ve tvaru KonjunktivuI + příčestí minulé. du habest geliebt, er habe geliebt, ihr habet geliebt; ich sei gekommen, du sei(e)st gekommen, er sei gekommen, wir seien gekommen, ihr seiet gekommen, sie seien gekommen

Konjunktiv budoucího času Konjunktiv budoucího času se tvoří pomocí slovesa werden + infinitiv. du werdest lieben, er werde lieben 31

A Užití Konjunktivu I Konjunktiv I se užívá v nepřímé řeči, prostřednictvím které nám mluvčí představuje děj, který byl vyřčen, myšlen, přečten, vyslechnut, atd. Konjunktiv I nemá jako gramatický jev v češtině obdobu. Nejčastěji se používá v nepřímé řeči při citování cizích výroků. Ich habe gehört, Paul sei krank. Er sagte, er habe nichts gewusst. Der Zeuge erklärte, er sei gegen zehn Uhr am Bahnhof angekommen. Dort habe er einen Streit zwischen zwei Männern bemerkt. Einer der beiden habe plötzlich ein Messer gezogen. An das Aussehen der Männer könne er sich nicht erinnern.

Zaslechl jsem, že Paul je nemocný. Řekl, že nic nevěděl. Svědek řekl, že přijel na nádraží kolem desáté. Tam si všiml hádky mezi dvěma muži. Jeden z nic náhle vytáhl nůž. Svědek si nemohl vzpomenout jak muži vypadali.

Konjunktiv I se užívá především v psaném jazyce. V češtině se často vyjadřuje pomocí částice prý Více viz nepřímá řeč 14.3.

Kromě nepřímé řeči se Konjunktiv I užívá v určitých ustálených spojeních, například Gott sei dank [Díky bohu] U Konjunktivu I je důležitá především receptivní (pasivní) znalost, to znamená důležité je, tomuto tvaru porozumět a správně ho interpretovat. V aktivním použití se v běžných textech pro citování dá použít vedlejší věta se spojkou dass a sloveso v oznamocím způsobu: Ich habe gehört, dass Paul krank ist. Er sagte, dass er nichts gewusst hat.



32

1.8. Trpný

rod

Němčina stejně tak jako čeština rozlišuje rod činný a trpný. Faust verführt Gretchen. Gretchen wird gerettet. Gretchen ist gerettet.

Faust svede Markétku. Markétka se zachrání / je zachráňena.

Činný rod Trpný rod

Margarita je zachráněna.

Trpný rod stavový

průběhový

Hlavní funkcí trpného rodu je zdůraznit děj / proces, často na úkor původce děje.

I. T voření

trpného rodu

Průběhový trpný rod (Vorgangspassiv) Průběhový trpný rod se tvoří pomocí slovesa werden a příčestí minulého. Příklad: gefragt werden [být tázán]

ich du er/sie

werde gefragt wirst gefragt wird gefragt

wir ihr sie/Sie

werden gefragt werdet gefragt werden gefragt

Průběhový trpný rod se používá ve všech časech, v oznamovacím způsobu i v Konjunktivu.

Préteritum Perfektum Plusquamperfectum 1. čas budoucí 2. čas Budoucí

činný rod sie fragte sie hat gefragt sie hatte gefragt sie wird fragen sie wird gefragt haben

trpný rod sie wurde ... gefragt sie ist ... gefragt worden sie war ... gefragt worden sie wird ... gefragt werden sie wird ... gefragt worden sein

činný rod

trpný rod sie würde ... gefragt ----------------------------sie wäre ... gefragt worden sie werde ... gefragt sie sei ... gefragt worden sie werde .... gefragt werden

Konjunktiv II jed. ---------------------Opisná vazba s würde sie würde fragen Konjunktiv II složený sie hätte gefragt Konjunktiv I jednoduchý sie frage Konjunktiv I složený sie habe gefragt Konjunktiv Futur sie werde fragen

33

A Všiměte si: ♦ Příčestí, na rozdíl od češtiny, se nemění v závislosti na rodu a čísle: sie wurde ausgewählt [ona byla vybrána] / er wurde ausgewählt [on byl vybrán]. ♦ Pomocné sloveso u složených časů (perfekta, plusquamperfekta a 2. budoucího času) je vždy sein. ♦ Příčestí minulé slovesa werden ve složených časech je worden (místo geworden).

Trpný rod stavový (Zustandspassiv) Trpný rod stavový se tvoří pomocí sein a příčestí minulého: Příklad: gerettet sein [být zachráněn]

Préteritum Konjunktiv II jed. Konjunktiv I jed.

ich

bin

gerettet

wir

sind

gerettet

du er/sie

bist ist

gerettet gerettet

ihr sie/Sie

seid sind

gerettet gerettet

činný rod

trpný rod

sie rettete (sie würde retten) sie rette

sie war ... gerettet sie wäre ... gerettet sie sei ... gerettet

Složené tvary jsou stejné s tvary trpného rodu průběhového, zaměňuje se pomocné sloveso werden za sein, např. v perfektu: Sie ist gerettet gewesen. Tyto tvary se ovšem téměř nepoužívají.

II. Z měna

činného rodu na trpný

Činný rod Der Professor prüft Karl.

Profesor zkouší Karla / studenty.

Trpný rod

Karl je zkoušený / studenti jsou zkoušeni profesorem.

Der Professor prüft die Studenten. Karl wird vom Professor geprüft. Die Studenten werden vom Professor geprüft.

♦ Věta v trpném rodě je tvořena slovesným rámcem. Karl wird von dem Professor geprüft. Složité slovesné rámce, jako např. v budoucím čase se používají jen zřídka. Je-li to možné, nahrazují se jednoduššími vazbami: Karl wird morgen geprüft, místo: Karl wird morgen geprüft werden.

34

♦ Ve větě s činným rodem Karl nebo die Studenten jsou přímým předmětem. Přímý předmět se stává podmětem věty v trpném rodě. Karl wird geprüft. Die Studenten werden geprüft. ♦ Ve větě s činným rodem der Professor je podmětem formálním i logickým. (Určuje tvar sloves a je nositelem děje zkoušet). U změny na trpný rod je možné včlenit tento podmět prostřednictvím vazby s předložkou von + dativ: Karl wird vom (von dem) Professor geprüft. Karl je zkoušen profesorem. Pokud podmětem věty je zdroj nebo nástroj, užívá se předložky durch + akuzativ: Die Zeitung informierte ihn. → Er wurde durch die Zeitung informiert. [Byl informovám z tisku.] ♦ U ostatních částí věty ke změně nedochází. Der Professor prüft Karl morgen in Geographie. → Karl wird morgen in Geographie geprüft. [Karl bude zítra zkoušen ze zeměpisu] Ute hat ihm den Hund geschenkt. → Der Hund wurde ihm von Ute geschenkt. [Toho psa mu darovala Ute] Trpný rod stavový: ♦ Včlenění činitele děje je v trpném rodě stavovém málo běžné. Ve vyjímečných případech je činitel včleněn pomocí předložkové vazby s von + dativ, durch + akuzativ. ♦ Kromě slovesa sein, také slovesa bleiben [zůstat] y scheinen [vypadat, zdát se] slouží pro vyjádření trpného rodu stavového: Die Tür bleibt geschlossen. [Dveře zůstanou zavřeny.] Peter scheint nicht verletzt. [Peter nevypadá zraněn.]

III. O mezení

v tvoření trpného rodu

Trpný rod průběhový ♦ Trpný rod tvoří pouze slovesa, která mají podmět, nebo vyjadřují děj. Trpný rod netvoří slovesa, která nemají logický podmět a nevyjadřují děj, např. regnen [pršet], blühen [kvést]. ♦ Nelze vytvořit trpný rod u zvratných sloves ♦ Typické je použití trpného rodu ve větách, v nichž není vyjádřen činitel děje. Hier wird jeden Donnerstag getanzt. [Zde se tancuje každý čtvrtek.] 35

A Běžné je používání trpného rodu obzvláště v odborných a techických textech. Die Befragung wurde mehrmals wiederholt. [Pokus byl proveden několikrát.] ♦ Některá slovesa jako haben, bekommen, sein, bleiben y werden, trpný rod netvoří. Trpný rod stavový Tvoření trpného tod stavového je omezeno. Tvoří jej pouze slovesa u kterých lze vytvořit dějový trpný rod a navíc jsou tranzitivní (např. věta *Hier ist getanzt, je gramaticky chybná). Další podmínkou je, aby sloveso v činném rodě vyjadřovalo změnu stavu přímého předmětu. (Např. věta *Du bist verstanden je agramatická, neboť sloveso verstehen [rozumět] nevyjadřuje změnu stavu přímého předmětu)

IV. U žití

trpného rodu

Trpný rod se užívá mnohem častěji v němčině než v češtině. 1 2 3 4 5

In Bayern wird viel Bier getrunken. Hier werden Wohnungen verkauft. Peter wurde gestern überfallen. Bei dem Unfall wurde ein Kind verletzt. Das Gebäude wurde im Krieg zerstört.

V Bavorsku se pije hodně piva. Zde se prodávají byty. Včera přepadli Petra. Při nehodě bylo zraněno dítě. Budova byla zničena za války.

Trpný rod průběhový klade důraz na děj, trpný rod stavový klade důraz na výsledek děje.

Trpný rod průb. Das Haus wurde 1920 gebaut. Trpný rod stavový Das Haus ist aus Holz gebaut.

Dům byl postaven v roce1920. Dům je postaven ze dřeva.

Trpného rodu se užívá, když je podmět obecný, nebo nehraje v kontextu roli. Trpný rod se nejčastěji používá v technických a odborných textech. Die Ergebnisse der Untersuchung werden morgen veröffentlicht. Farbstoffe werden aus Mineralien und Pflanzen hergestellt. 1980 wurde ihm der Nobelpreis verliehen.

36

Výsledky výzkumu budou zveřejněny zítra. Barvy se získávají z minerálů a rostlin. V roce 1980 mu byla udělena Nobelova cena.

1.9. Z vratná

slovesa

Zvratná slovesa jsou ta, která se pojí se zvratnými zájmeny a vztahují se na podmět: sich irren [zmýlit se], sich schämen [stydět se] V němčině zvratné zájmeno závisí na osobě: er irrt sich, ich irre mich, ihr irrt euch. Osobní zájmena stojí v akuzativu (mich, dich, uns, euch), nebo v dativu (mir, dir, uns, euch). Příklad: akuzatv: sich freuen [mít radost, být potěšen]; dativ: sich etwas vorstellen [něco si představit]

ich du er/sie wir ihr sie/Sie

freue freust freut freuen freut freuen

mich dich sich uns euch sich

ich du er/sie wir ihr sie/Sie

stelle stellst stellt stellen stellt stellen

mir dir sich uns euch sich

vor vor vor vor vor vor

U většiny sloves se zvratné zájmeno používá v akuzativu. Existují slovesa, která se používají pouze ve zvratné formě. Většina těchto sloves souvisí s psychickými stavy, např. sich schämen [stydět se], sich freuen [mít radost] Ich freue mich über deinen Besuch. Sie fürchtet sich vor Hunden.

Mám radost z tvé návštěvy. Bojí se psů.

Jiná slovesa se používají bud' s předmětem, nebo ve zvratné formě např. sich waschen [mýt se], sich etw. kaufen [koupit si něco] Hast du dich schon gewaschen? Ich will mir ein neues Kleid kaufen.

Už ses umyl? Chci si koupit nový oblek.

Některá německá zvratná slovesa nemájí v češtině zvratný ekvivalent, např. sich erholen [odpočívat], Naopak řada sloves téhož významu jako v češtině nejsou v němčině zvratná, např.:ablegen [odložit si], baden [koupat se], fragen [ptát se], geschehen [udát se, přihodit se], gelingen [(po)dařit se], heiraten [vdát se, oženit se], heißen [jmenovat se], lachen [smát se], werden [stát se]

37

A 1.10. M odální

slovesa

( způsobová

slovesa )

–

význam a užití

Tvary způsobových sloves viz 1.1. (přítomný čas) a 1.3. (ostatní časy)

Ve větě se tvoří slovesný rámec s časovaným modálním slovesem a infinitivem. Sloveso v infinitivu je nositelem významu, zatímco modální sloveso je prostředníkem děje (přání, povinnosti, možnosti, atd.) (objektivní modalita) (1) nebo vyjadřuje stupeň pravdivosti výpovědi (subjektivní modalita) (2). 1 Du musst mir helfen. Ich kann morgen nicht kommen. 2 Das kann stimmen.

Musíš mi pomoci. Zítra nemohu přijít. To je možná pravda. / To může být pravda.

V některých případech mohou modální slovesa (místo infinitivu) řídit jiné větné členy. 1 Ich muss los. 2 Ich will nach Hause. 3 Er darf nicht weg.

I. O bjektivní

Musím odejít. Musím jít domů. Nesmí odejít.

modalita

können ♦ Slovesol können vyjadřuje, podle kontextu, možnost (1) nebo schopnost (2); odpovídá slovesům moci a umět. ♦ Tvary Konjunktivu II se užívají pro vyjádření žádosti (3). 1 Kannst du mich morgen besuchen? Tut mir leid, ich kann nicht kommen. 2 Er kann hervorragend skifahren. 3 Könnten Sie mir sagen, wie spät es ist?

Můžeš mě zítra navštívit? Je mi to líto, memohu přijít Umí výborně lyžovat. Mohl byste mi říci kolik je hodin?

müssen ♦ Sloveso müssen vyjadřuje nutnost. (1, 2) ♦ Místo záporu s müssen, se často užívá slovesa brauchen. Toto sloveso se používá s infinitivem s zu. (3) Sloveso brauchen - potřebovat- se jako modální sloveso dá použít pouze v negaci.

38

1 Du musst mehr lernen. Ich muss dich sehen. 2 Du musst nicht mit uns gehen. 3 Du brauchst mir nicht zu helfen.

Měl bys více studovat. Musím tě vidět. Nemusiš jít s námi. Nemusíš mi pomáhat.

dürfen ♦ Sloveso dürfen znamená „smět“ (1), (2) ♦ Vyjadřuje zdvořilostní žádost (3), především pomocí Konjunktivu II. 1 Der Junge darf bis zehn Uhr fernsehen. Darf man hier rauchen?

Kluk se smí dívat na televizi do deseti. Smí se tady kouřit?

2 Du darfst das nicht so ernst nehmen. 3 Dürfte ich mal telefonieren?

Neměl bys to brát tak vážně. Mohl bych si od vás zavolat?

sollen ♦ Sloveso sollen se používá pro vyjádření nepřímé výzvy, vyjadřuje tedy povinnost vnesenou třetí osobou. (1) ♦ Častěji se používá tvarů Konjunktivu II, ve významu směl/a, při žádostech nebo doporučení. (2) 1 Daniel, du sollst nach Hause gehen. Du sollst nicht töten. 2 Wir sollten jetzt gehen. Du solltest nicht so viel rauchen.

Danieli, máš už jít domů. Nezabiješ. Měli bychom již odejít. Neměl bys tolik kouřit.

wollen ♦ Sloveso wollen vyjadřuje přání, záměr nebo úmysl. (1) ♦ Pokud se obracíme na druhou osobu, místo infinitivu se používá vedlejší věta s dass. (2) 1 Ich will im Sommer nach Rom fahren. V létě chci jet do Říma. Ich will nicht mehr so viel arbeiten. Již nechci tolik pracovat. 2 Ich will, dass du nicht mehr so viel arbeitest. Nechci, abys tolik pracoval.

39

A mögen Sloveso mögen vyjadřuje přání nebo přednost. Užívá se především jako sloveso tranzitivní (2), často s příslovcem gern. 1 Ich mag darüber jetzt nicht sprechen. 2 Ich mag dich sehr gern.

Nechci o tom teď mluvit. Mám tě velmi rád.

möchte möchte [chtěl bych] je tvar Konjunktivu II slovesa mögen. Užívá se pro vyjádření přání a tvoření otázek a nabídek. 1 Ich möchte im Sommer nach Rom fahren. V létě bych chtěl jet do Říma. 2 - Was möchtest du trinken? - Co si dáš k pití? - Ich möchte ein Bier, bitte. - Dal bych si pivo, prosím. Při vyjádření přání / obliby se místo modálního slovesa často používá příslovce gern. Ich tanze gerne. Ich bleibe lieber zu Hause. Viz 6.3

II. S ubjektivní

Rád tancuji Raději zůstanu doma.

modalita

Modální slovesa se používají pro vyjádření věrohodnosti výpovědi. Užívá se sloves müssen a können v oznamovacím způsobu a Konjunktivu II. Používá se dürfen pro vyjáření záporu od slovesa müssen v Konjunktivu II. Du musst sehr müde sein. Sie müsste schon zu Hause sein. Das kann / könnte ein Problem sein. Das dürfte kein Problem sein.

Asi jsi velmi unavená. Už by měla být doma. To bude/mohl by být problém. To by neměl být problém.

Sloveso sollen (pouze v oznamovacím způsobu) vyjadřuje zprostředkovanou informaci. Sie soll sehr viel Geld haben.

Říká se, že je bohatá.

Sloveso wollen (pouze v oznamovacím způsobu, většinou spojeno s minulým infinitivem) vyjadřuje, že někdo o sobě něco tvrdí. Sie will sehr reich gewesen sein. Er will davon nichts gewusst haben. 40

Tvrdí, že byla bohatá. Tvrdí, že o tom nic nevěděl.

III.

složené tvary způsobových sloves

Složené tvary (Perfekt, Plusquamperfekt) se tvoří: ♦ Pokud se jedná o objektivní modalitu: vyčasované pomocné sloveso, infinitiv významového slovesa, infinitiv modálního slovesa (místo příčestí minulého) (1). Většinou se místo komplikované formy perfekta ovšem používá préteritum. (2) 1 Ich habe leider nicht zu deinem Fest kommen können. 2 Ich konnte leider nicht zu deinem Fest kommen.

Bohužel jsem nemohl přijít na tvoji oslavu.

♦ Pokud se jedná o subjetivní modalitu, složené tvary se tvoří pomocí vyčasovaného modálního slovesa a minulého infinitivu pomocného / významového slovesa. Sie soll sehr krank gewesen sein. [Říkají, že byla velmi nemocná.] ♦ Pokud se modální slovesa užívají jako tranzitivní slovesa (s přímým předmětem, bez infinitivu, především mögen a wollen), složené tvary se tvoří pomocí pomocného slovesa haben a příčestí minulého modálního slovesa . Das habe ich nicht gewollt. [To jsem nechtěl.]

IV.

složený

K onjunktiv II

modálních sloves

Děje v minulosti, které oproti očekávání neproběhly, se vyjadřují pomocí složeného Konjunktivu II modálních sloves. Jedná se o tvary Konjunktivu II slovesa haben (tedy hätte), infinitiv a infinitiv způsobového slovesa. Dieses Buch hättest du lesen müssen. Eigentlich hätte er mir helfen können. Ich hätte es wissen müssen.

Měl jsi si přečíst tuto knihu. On mi s tím mohl pomoci. Měla jsem to vědět.

41

A 1.11. S lovesa

s infinitivem

Vedle sloves modálních i jiná slovesa mohou tvořit slovesné rámce spolu se slovesem v infinitivu. V některých případech se klade před infinitiv částice zu.

I. I nfinitiv

bez zu

Infinitiv bez částice zu je možné používat u následujících typů sloves: ♦ Slovesa pohybu gehen [jít], kommen [přijít], fahren [jet, řídit] Komm jetzt essen! Ich gehe heute nicht arbeiten.

Pojď jíst. Dnes nepůjdu pracovat.

♦ Sloveso bleiben [zůstat] spolu se slovesy stavovými: stehen, sitzen, liegen, hängen Bleib doch liegen, wenn du krank bist. Kann ich hier sitzen bleiben?

Zůstaň v posteli (zůstaň ležet), když jsi nemocný. Mohu tady zůstat sedět?

♦ Slovesa vnímání hören [slyšet], sehen [vidět], spüren, fühlen [cítit] rvyžadují přímý předmět s infinitivem: Ich hörte dich nicht hereinkommen.

Neslyšel jsem tě vejít.

♦ také sloveso lassen [nechat něco udělat] vyžaduje přímý předmět s infinitivem: Lass ihn doch hereinkommen. Nech ho vstoupit. Warum hast du mich so lange warten lassen? Proč jsi mě nechal čekat tak dlouho? Lass doch das Auto reparieren. Nech spravit auto. U tohoto typu vět, v perfektu a plusquamperfektu sloveso lassen netvoří příčestí minulé ale infinitiv.

S infinitivem Bez infinitivu

Ich habe dich nicht eintreten sehen. Er hat mich warten lassen.

Neviděl jsem tě vejít. Musel jsem kvůli němu čekat. Ich habe dich nicht gesehen. Neviděl jsem tě. Ich habe das Buch auf dem Tisch gelassen. Nechal jsem knihu na stole.

♦ Slovesa lernen, lehren (přímý předmět) a helfen (s předmětem v dativu) se pojí s infinitivem bez předložky zu, pokud se jedná o větu krátkou. 42

Das Kind lernt gerade sprechen. Ich helfe dir kochen.

Dítě se učí mluvit. Pomůžu ti s vařením.

Pokud se jedná o složitější sloveso (např. s odlučitelnou předponou, zvratné sloveso) nebo při více rozvíjejících členech je nutné zu: Lerne, dich zu verteidigen. Lehre ihn, sich zu benehmen. Wir helfen dir, das Geschirr zu spülen.

II. I nfifnitv

Nauč se sám sebe bránit. Nauč ho jak se má chovat. Pomůžeme ti umýt nádobí.

s zu

Částice zu stojí před infinitivem: Er hofft zu gewinnen. [Doufá, že vyhraje.] U sloves s odlučitelnou předložkou se zu klade mezi předponu a kořen: Er hofft, pünktlich anzukommen. [Doufá, že přijde včas.] Slovesa s zu + infinitiv: ♦ scheinen [vypadat]: Er scheint sich wohlzufühlen. Vypadá že se cítí dobře. Sloveso scheinen + infinitiv netvoří tvary perfekta. Místo perfekta se užívá tvarů préterita. ♦ Slovesa, která vyjadřují začátek, konec nebo průběh nějakého děje, případně návyk: anfangen, beginnen [začít], aufhören [(s)končit], fortfahren [pokračovat], gewohnt sein [být zvyklý] Hör doch endlich auf zu rauchen! Ich bin nicht gewohnt zu streiten.

Nech už toho kouření ! Nemám ve zvyku se hádat.

♦ Slovesa, která vyjadřují modalitu (např. nejistotu) glauben [myslet], zweifeln [pochybovat], hoffen [doufat], fürchten [mít obavu], sich freuen [být potěšen/těšit se]. V češtině větsinou s vedlejší větou. Er glaubt, dich zu lieben. Sie fürchtet zu verlieren.

Myslí si, že tě miluje. Obává se, že prohraje.

43

A ♦ Slovesa, která vyjadřují akt promluvy bitten [požádat], raten [poradit], vorwerfen [vyčítat], empfehlen [doporučit], erlauben [dovolit], verbieten [zakázat], behaupten [tvrdit], überzeugen [přesvědčit]. V češtině s vedlejší větou. Ich empfehle dir, noch zu warten. Er bat mich zu kommen.

Radím ti, abys ještě počkal. Požádal mě, abych přišel.

♦ Slovesa, která vyjadřují postoj: versuchen [pokoušet se], planen, vorhaben [plánovat], zögern [váhat], ablehen [odmítnout], sich weigern [zdráhat se] Er versucht mich zu betrügen. Er weigert sich die Wahrheit zu sagen.

III. T voření

Pokouší se mě podvést. Odmítá říci pravdu.

složených časů

Infinitiv bez zu se nachází uvnitř slovesného rámce. Er lässt mich lange warten. → Er hat mich lange warten lassen. Infinitiv s zu se nachází mimo slovesný rámec. Ich versuche zu kommen. → Ich habe versucht zu kommen.

44

45

A J m e nn ý P odstatná

rá m e c

-

j m é na , p ř ídavná j m é na , d e t e r m i nanty

Jmenný rámec je tvořen podstatným jménem, které může být rozvinuté determinantem (členem), dalším podstatným jménem ve 2. pádě, podstatným jménem s předložkou, přídavnými jmény, příslovcem nebo vedlejší větou vztažnou.

Podstatné jméno v 1.p. Fisch schmeckt mir nicht. Determinant Das Kind weint. Podst. jm. ve 2.p. Podst. jm.

s předložkou

Příídavné jméno Příslovce Vedlejší věta vztažná

Ryby mi nechutnají. Dítě pláče. Kennst du meinen Vater? Znáš mého otce? Das ist Peters Schwester / die To je Petrova sestra/ sestra Schwester eines Freundes. kamaráda. Kennst du den Mann mit der Znáš toho pána s brýlemi? Brille? Paul ist ein guter Student. Paul je dobrý student. Wer ist der Mann dort Kdo je ten muž tam vzadu? hinten? Die Frau, die dort hinten sitzt, Ta žena, která sedí vzadu, byla war meine Französischlehrerin. moje učitelka francouzštiny.

► Jmenný rámec může být nahrazen osobním zájmenem: Kennst du meinen Vater? - Nein, ich kenne ihn nicht. [Ne, neznám ho]. ► U podstatných jmen, determinantů a zájmen existují gramatické kategorie vyjadřujících rod, číslo a pád. Rod (mužský, střední, ženský) je součástí podstatného jména, číslo (jednotné a množné) je dáno významově, pád (1.- 4. pád) závisí na funkci, kterou zastává podstatné jméno nebo zájmeno ve větě a závisí na slovese, předložce nebo přídavném jménu. Kategorie rodu, čísla a pádu jsou vyjádřené pomocí koncovek determinantu/členu, přídavného jména a podstatného jména nebo zájmena. )

1. pád 4. pád 3. pád 2.pád

46

Das ist mein Freund. Hast du meinen Freund gesehen? Hast du mit meinem Freund gesprochen? Dank meines Freundes konnten wir das Problem schnell lösen.

To je můj přítel. Viděl jsi mého přítele? Mluvil jsi s mým přítelem? Díky mému příteli jsme ten problém mohli rychle vyřešit.

U částí, které tvoří jmenný rámec (determinant, přídavná a podstatná jména) dochází ke shodě v rodě, čísle a pádě. Znaky skloňování se ovšem projevují jen některých z nich. mužský rod

1.p. jednotného čísla

der Hund [pes] dem Hund die Hunde

3.p. jednotného čísla 1.p. množného čísla

střední rod

das Tier [zvíře] dem Tier die Tiere

2 . P odstatn é

ženský rod

die Katze [kočka] der Katze die Katzen

j m é no

Podstatná jména jsou jádrem jmenného rámce. Označují osoby, zvířata věci, jevy, pojmy a další. V němčině se všechna postatná jména píší s velkým počátečním písmenem. Podstatná jména jsou: Hans, Herr Müller [pan Müller], die

Vlastní jména (jména osob, zeměpisné náz- Alpen [Alpy], Deutschland [Německo],

vy, obyvatelská jména, apod.) die Deutschen [Němci] jména (označují druhy osob, zvířat, Hund [pes], Sauerstoff [kyslík], Polizei předměty, pojmy nebo jevy) [policie], Anarchie [anarchie]

Obecná

Obecná jména dělíme na:

Konkrétní Abstraktní Počitatelná Nepočitatelná

Hund [pes], Baum [strom] Leidenschaft [vášeň], Sozialismus [socialismus] Buch [kniha], Hand [ruka] Feuer [oheň], Milch [mléko], Polizei [policie]

U podstatných jmen rozlišujeme kategorie rodu, čísla a pádu.

2.1. R od V němčině existují tři rody: mužský (maskulinum), ženský (femininum) a střední (neutrum). 47

A U většiny slov nelze rod vyvodit z tvaru podstatného jména. Rod je většinou vyjádřen členem. V množném čísle je člen die platný pro všechny tři rody.

Mužský rod

střední rod ženský rod

jednotné číslo

der Mann [muž] das Kind [dítě] die Frau [žena]

množné číslo

die Männer [muži] die Kinder [děti] die Frauen [ženy]

S výjimkou podstatných jmen označující osoby je rod arbitrární a často se liší od rodu v češtině. Například: der Löffel (mužský) das Messer (střední )

lžíce nůž

der Stuhl židle die Sonne (ženský) slunce

Rod je třeba se naučit a zapamatovat spolu s podstatným jménem. Proto je smysluplné, se podstatná jména učit s určitým členem. (Neurčitý člen nevyjadřuje v 1. pádě rozdíl mezi mužským a středním rodem: ein Mann - mužský rod - ein Kind - střední rod).

U složených podstatných jmen je rod určen posledním slovem: das Auto das Haus

+ der Schlüssel + die Tür

der Autoschlüssel die Haustür

klíč od auta domovní dveře

Pravidla pro určení rodu U některých druhů podstatných jmen lze rod odvodit pomocí určitých pravidel. Rod může být daný podle slovního významu (měsíce jsou mužského rodu) nebo formálně (podstatná jména s příponou –heit jsou vždy ženského rodu). ♦ Rod u osob obvykle odpovídá pohlaví. der Junge

die Großmutter

kluk

babička

Výjimkou jsou podstatná jména středního rodu das Kind [dítě], das Mädchen [dívka] a das Weib [ženská] ♦ Společenské funkce jako povolání jsou většinou mužského rodu. Přechýlením obvykle pomocí přípony -in / přehláska + -in – se vytváří ženský rod. der Arzt - die Ärztin

lékař/ lékařka

der Kunde - die Kundin zákazník/ zákaznice 48

der Lehrer - die Lehrerin der Student - die Studentin

učitel / učitelka student/ studentka

♦ Akademické tituly se nepřechylují. Dr. Müller [doktor Müller/ doktorka Müller] Vždy mužského rodu jsou podle významu slova: ♦ názvy ročních období, měsíců a dnů v týdnu: der Winter [zima], der März [březen], der Mittwoch [středa] ♦ světové strany: der Norden [sever] ♦ většina klimatických jevů a větrů: der Regen [déšť], der Schnee [sníh], der Orkan [uragán] ♦ nerosty: der Diamant [diamant] ♦ automobilové značky: der BMW, der Mercedes ♦ vína a destiláty: der Wein [víno], der Cognac podle tvaru (slovotvorné přípony): ♦ slova cizího původu zakončená na -us nebo -ismus: der Phallus, der Sozialismus výjimkou jsou lingvistické termíny das Tempus [čas], das Genus [rod] Vždy středního rodu jsou podle významu slova: ♦ názvy barev: das Blau [modrá] ♦ většina kovů, chemické prvky a fyzikální jednotky: das Eisen [železo], das Kilowatt [kilowatt] ♦ města, světadíly a země většinou u sebe nemají člen (Rom [Řím], Österreich [Rakousko]); rod je vyjádřen členem pouze pokud jsou rozvinutá přídavným jménem nebo podstatným jménem v 2. pádě: das antike Rom [starověký Řím], das Österreich des XIX. Jahrhunderts [Rakousko 19. století] podle tvaru (slovotvorné přípony nebo způsobu tvoření): ♦ podstatná jména zakončená na -chen a -lein (zdrobněliny): das Kätzchen [kočička], das Büchlein [knížečka] ♦ podstatná jména hromadná s předponou Ge-: das Gebirge [pohoří ] ♦ podstatná jména přejatá , která končí na -et, -il, -ma a -um: das Komma, das Zentrum ♦ zpodstatnělé infinitivy: das Rauchen [kouření], das Handeln [jednání]

49

A Vždy jsou ženského rodu podle významu slova: ♦ většina stromů a rostlin: die Buche [buk], die Rose [růže] ♦ značky a názvy motocyklů, letadel a lodí: die Kawasaki, die Boeing ♦ číslovky základní jako podstatná jména: die Eins [jednička], die Tausend [tisícovka] podle tvaru (slovotvorné přípony nebo způsobu tvoření): ♦ většina podstatných jmen zakončených na -e: die Schule [škola], die Vase [váza] ♦ podstatná jména zakončená na -ei, -heit, -keit, -schaft, -ung: die Partei [strana], die Freiheit [svoboda], die Freundschaft [přátelství], die Verachtung [touha] ♦ slova cizího původu s několika málo výjimkami, zakončená na -age, -anz, -ät, -enz, -ie, -ik, -ion, -ur: die Garage, die Diät, die Kopie, die Politik, die Kultur

Dvojí rod Existuje několik podstatných jmen s dvojím rodem. Změna rodu mění v některých případech význam slova. der See das Steuer

50

jezero volant

die See die Steuer

moře daň

2.2. Č íslo V němčině existují tak jako v češtině dvě čísla: jednotné a množné. Množné číslo je vyjádřeno především ve tvaru podstatného jména. Určitý člen je vždy die, neurčitý v množném čísle neexistuje (= ”člen 0”, nulový člen). j.č.: ein Mann / der Mann [muž]; eine Frau / die Frau [žena] mn.č.: Männer / die Männer [muži]; Frauen / die Frauen [ženy]

Tvoření množného čísla Množné číslo se tvoří přidáním koncovky ke kořenu (s možností „nulové koncovky“) a v některých případech přehláskou. Existuje osm druhů množného čísla. V množném čísle přidáváme koncovku: –e

s přehláskou nebo bez

♦ Mnoho podstatných jmen rodu mužského a středního. Ve středním rodě dochází k přehlásce jen velmi zřídka. ♦ Mnoho jednoslabičných podstatných jmen ženského rodu, většina s přehláskou. ♦ Podstatná jména ženského a středního rodu zakončená na –is (v množném čísle se zdvojuje s: –isse) –en nebo -n

bez přehlásky

♦ Většina podstatných jmen ženského rodu (pokud jsou zakončená na -in zdvojuje se -n: -innen). ♦ Všechna podstatná jména mužského rodu typu Student (s koncovkou –n ve všech pádech kromě 1. pádu jednotného čísla). Koncovku –n přibírají podstatná jména zakončená v jednotném čísle na –e. U ostatních se mění koncovka na –en. bez koncovky („nulová koncovka“) s přehláskou nebo bez ♦ V mužském rodě všechna zakončená na -er. ♦ Ve středním rodě všechna zakončená příponami -chen y -lein (zdrobněliny). –er

pokud je to monžné - s přehláskou

♦ Mnoho podstatných jmen středního rodu. Žádná podstatná jména ženského rodu. 51

A –s

bez přehlásky

♦ Mnoho přejatých slov, především středního rodu. Podstatná jména zakončená samohláskou (kromě e) a zkratky. Tabulka tvarů množného čísla. Nejčastější modely jsou označeny tučně. rod: m: mužský, s: střední, ž: ženský koncovka -e m

„-“ (0)

- er

-s

s přehláskou der Sohn [syn] - die Söhne

s

der Monat [měsíc] - die Monate das Jahr [rok] - die Jahre die Ersparnis - die Ersparnisse [úspory] die Hand [ruka] - die Hände der Junge [kluk] - die Jungen das Bett [postel] - die Betten die Woche [týden] - die Wochen der Sommer [léto] - die Sommer der Vater [otec] - die Väter das Mädchen [dívka] - die Mädchen

m

der Leib [tělo] - die Leiber

s

das Kind [dítě] - die Kinder

m s f

der Opa [dědeček] - die Opas das Kino [kino] - die Kinos die Kamera - die Kameras

s ž -en / -n

bez přehlásky

m s ž m

der Mann [muž] - die Männer das Haus [dům]- die Häuser

Doporučuje se tvar množného čísla naučit spolu s podstatným jménem

Výjimky ve tvoření množného čísla Existuje skupina podstatných jmen, u nichž jednotné nebo množné číslo nelze vytvořit. Pouze jednotná jsou: ♦ Vlastní jména (jména osob a zeměpisné názvy): Hans, München, die Schweiz; Je možné vytvořit množné číslo u příjmení: die Müllers [Müllerovi] 52

Některé zeměpisné názvy, zejména hory mají pouze tvar množného čísla: die Alpen, die Anden ♦ Podstatná jména označující látku nebo hmotu: die Milch [mléko], das Eisen [železo], das Blut [krev] ♦ Hromadná jména: die Polizei [policie], die Bevölkerung [obyvatelstvo] ♦ Méně obvyklé je také množné číslo u podstatných jmen označujících abstraktní pojmy: die Freiheit [svoboda], das Gewissen [vědomí] Zmnožení látek, hromadných podstatných jmen a abstraktních pojmů lze vyjádřit složeninami: die französischen Käsesorten [francouzské sýry], verschiedene Altersstufen [různé věkové skupiny] ♦ Zpodstatnělé infinitivy a přídavná jména množné číslo nemají: das Lernen [učení], das Gute [to dobré] Pouze množná jsou: ♦ některá podstatná jména, která odkazují na skupinu osob: Eltern [rodiče], Leute [lidé], Geschwister [sourozenci] ♦ některé svátky: Ostern [Velikonoce], Weihnachten [Vánoce]

2.3. P ády I. S kloňování

podstatných jmen

V němčině existují čtyři pády: 1. pád (nominativ), 2. pád (genitiv), 3. pád (dativ), 4. pád (akuzativ). Gramatický pád vyjadřuje vztah mezi podstatným jménem nebo podmětem a ostatními větnými členy. Je determinován slovesem, předložkou, přídavným nebo jiným podstatným jménem a odpovídá na otázky uvozené tázacími zájmeny wer? was?[kdo? co?], wen? was? [koho? co?], wem? [komu, čemu?] a wessen? [koho, čeho?]. 2. pád se od ostatních odlišuje tím, že rozvíjí podstatné jméno ve funkci přívlastku: das Haus meines Vaters [dům mého otce]. 53

A Skloňování podstatných jmen mužského rodu Pro rod mužský existují dva typy skloňování. ► Většina slov mužského rodu se skloňuje podle vzoru Mann. Tvar podstatného jména se mění 2. pádě jednotého čísla (koncovky –es nebo –s) a v 3. pádě množného čísla (koncovka –n). V ostatních případech je pád vyjádřen pouze členem.

Mann [muž] 1. pád 4. pád 3. pád 2. pád

ein einen einem eines

/ / / /

Jednotné číslo der den dem des

Mann Mann Mann Mannes

Množné číslo die die den der

Männer Männer Männern Männer

► Některá podstatná jména mužského rodu označující živé bytosti (často povolání nebo národnost) dostávají koncovky –n o –en en tve vševh případech s výjimkou 1. pádu jednotného čísla. Mensch [člověk] 1. pád 4. pád 3. pád 2. pád

Jednotné číslo ein / einen / einem / eines /

der den dem des

Mensch Menschen Menschen Menschen

Množné číslo die die den der

Menschen Menschen Menschen Menschen

♦ Koncovka –n se přidává u podstatných jmen zakončených na –e: 1. pád der Junge [chlapec] - 4. pád den Jungen; 1. pád der Kunde [zákazník] - 4. pád den Kunden ♦ Koncovky –en, -ent, -et, -ist se přidávají k některým podstatným jménům zakončeným na souhlásku, včetně některých jednoslabičných slov a slov přejatých zakončených na –ant, -at: 1. pád der Mensch [muž] - 4. pád den Menschen 1. pád der Student [student] - 4. pád den Studenten Výjimka: podstatná jména Name [jméno], Wille [vůle] a Gedanke [myšlenka] se skloňují jako Mensch, ale k přidává se jim ve 2. pádě jednotného čísla koncovka -s: číslo jednotné: 1. pád, der Name; 4. pád. den Namen; 3. pád. dem Namen; 2. pád des Namens číslo množné: ve všech pádech: Namen 54

Podstatná jména středního rodu Podstatná jména středního rodu se řídí modelem mužského rodu podle vzoru Mann; tvar podstatného jména se mění ve 2. pádě jednotného čísla a 3. pádě mnoného čísla. Kind [dítě] 1. pád Acusativo Dativo Genitivo

Jednotné číslo

ein / ein / einem / eines /

das das dem des

Kind Kind Kind Kindes

Množné číslo die die den der

Kinder Kinder Kindern Kinder

Zvláštnosti skloňování: ♦ U podstatných jmen zakončených na -is se v 2. pádě zdvojuje -s- : das Geheimnis - des Geheimnisses [tajemství] ♦ Výjimka: podstatné jméno středního rodu Herz [srdce] 1. pád+ 4. pád jednotného čísla das Herz, 3. pád dem Herzen, 2. pád des Herzens; množné číslo ve všech pádech: Herzen 2. pád jednotného čísla u podstatných jmen mužského rodu podle vzoru Mann a všechna středního rodu se tvoří s koncovkami –s o –es. ♦ Koncovka -es je povinná, pokud je podstatné jméno v 1. pádě jednotného čísla zakončené na –s, -ß, -sch, -z. das Haus [dům] – des Hauses; der Witz [vtip] – des Witzes ♦ Jednoslabičná podstatná jména. das Kind [dítě] – des Kindes; der Mann – des Mannes 3.pád množného čísla se nemění pokud podstatné jméno končí na -en nebo pokud množné číslo končí na -s: 1. pád J.č. der Graben [příkop]; 3. pád mn.č.: den Gräben 1. pád j.č. das Mädchen [dívka]; 3. pád mn.č. den Mädchen 1. pád mn.č. die Taxis; 3. pád mn.č. den Taxis

Podstatná jména ženského rodu U podstatných jmen ženského rodu (s výjimkou vlastních jmen) se nepřidává koncovka v žádném pádě. Frau [žena] 1. pád 4. pád 3. pád

Jednotné číslo

eine / eine / einer /

die die der

Frau Frau Frau

Množné číslo die die den

Frauen Frauen Frauen 55

A 2. pád

einer /

der

Frau

der

Frauen

Vlastní jména přibírají ve 2. pádě -s: 1. pád: Ute - 2. pád Utes

II. 2.

pád

( genitiv )

2. pád podstatného jména zastává (podobně jako v češtině) funkci přívlastku rozvíjejícího jiné podstatné jméno: 2.pád nese následující významy:

Vlastnictví nebo přináležitost

původce/ autorství výsledek část celku*

das Haus meines Vaters die Straßen Berlins die Filme Godards Martins Doktorarbeit der Autor dieses Buches der Erfinder des Buchdrucks ein Teil meines Geldes einige der Studenten

dům mého otce ulice Berlína filmy Godarda doktorandská práce Martina autor této knihy vynálezce knihtisku část mých peněz někteří ze studentů

Narozdíl od češtiny se neužívá 2. pádu ve vztahu celku a části, pokud se jedná o údaj míry: eine Tasse Tee [šálek kávy], ein Kilo Tomaten [kilo rajčat]. 2. pád se užívá také u podstatných jmen odvozených od sloves. Peter klagt. [Peter si stěžuje] → Peters Klagen [stížnosti Petra] Ich lese ein Buch. [Čtu knihu] → die Lektüre des Buches [četba knihy].

2. pád vlastních jmen U všech vlastních jmen, i v ženském rodě, se v 2. pádě přidává koncovka –s: Utes Freunde [kamarádi Ute]; Frau Müllers Geheimnis [tajemství paní Müllerové] Koncovka -s se přidává u zeměpisných názvů bez členu (a bez určení rodu): die Architektur Berlins [architektura Berlína]; ale: die Ufer der Donau [břehy Dunaje] Stejně tak nabývají koncovky -s podstatná jména označující rodinné příslušníky: Mutters Kleider [šaty matky]

Pozice 2. pádu

56

2. pád obvykle stojí za podstatným jménem, které rozvíjí. die Ansichten eines alten Mannes [názory starého muže] Před podstatným jménem stojí v případě vlastních jmen a příbuzenských vztahů: Peters Schwester [Petrova sestra]; Vaters Kindheit [dětství otce]

Vazby s von 2. pád se nahrazuje vazbou von + 3. PÁD: ♦ s osobními zájmeny ein Buch von ihm [jeho kniha], ein Freund von mir [můj kamarád, jeden z mých kamarádů] ♦ pokud podstatné jméno nemá člen ani není rozvinuté přívlastkem shodným: die Ansichten von Schülern [názory studentů]; der Anbau von Wein [pěstování vína] 2. pád vlastních jmen zakončených na –s, -ß o –z je možné v psané formě vyznačit apostrofem. V mluvené řeči se nejčastěji volí vazba s předložkou von: Hans´ Freunde / die Freunde von Hans [kamarádi Hanse]; die Museen von Paris [muzea Paříže] Substituce touto vazbou je častá rovněž u ostatních vlastních jmen a podstatných jmen bez členu rozvitých přídavným jménem: Utes Freunde / die Freunde von Ute [kamarádi Ute, Utiny kamarádi] die Ansichten deutscher Schüler / die Ansichten von deutschen Schülern [názory německých studentů] V mluvené řeči 2.pád často ustupuje vazbě s von a to i v případech, kdy se v psané formě 2. pád užívá.

2.4. P řístavek Přístavek vysvětluje nebo specifikuje podstatné jméno, ke kterému se vztahuje. Stojí za podstatným jménem. Der Direktor, ein älterer Herr, ist oft krank. [Ředitel, starší pán, je často nemocný.]. Přístavek volný je vždy oddělen čárkami. Pokud má spřežka jmenný charakter, bude její pád stejný jako u podstatného jména, k němuž se vztahuje.: 57

A 4. pád 3. pád

Kennst du seinen Vater, den Schauspieler Kroll? Er kam mit seinem Hund, einem häßlichen Köter.

Znáš jeho otce, herce Krolla? Přišel se svým psem, ošklivým podvraťákem.

Přístavek těsný se neodděluje čárkami. Jedná se o: ♦ Vlastní jména a názvy měsíců Herr Schmidt ; Kanzler Kohl; der Monat Mai [měsíc květen]; die Stadt Berlin [město Berlín]; die Insel Rügen [ostrov Rügen] ♦ Množství + hmota nebo látka: ein Kilo Kartoffeln [kilo brambor]; ein Glas Wein [sklenička vína]

58

3 . D e t e r m i nanty ( čl e ny )

a zá j m e na

Determinanty (členy) jsou slova, která nenesou téměř žádný význam a stojí před podstatným jménem (1). Mezi determinantem a podstatným jménem mohou stát i jiná slova, zejména přídavná jména (2). Determinant se shoduje s podstatným jménem v rodě, čísle a gramatickém pádě. 1 Kannst du mir einen Gefallen tun? Hast du meine Brille gesehen? 2 Trier ist eine sehr alte Stadt. Wer ist denn dieser komische Typ?

Můžeš mi udělat laskavost? Neviděl jsi moje brýle? Trier je velmi starobylé město. Kdo je ten zvláštní chlápek?

Skloňování podstatných jmen je do značné míry vyjádřeno právě determinantem (3). V množném čísle jsou determinanty všech tří rodů stejné (4). 3 durch die Straße auf der Straße 4 die Söhne Sarahs die Töchter Sarahs

ulicí na ulici synové Sáry dcery Sáry

4. pád 3. pád mn.č. mužského rodu mn.č. ženského rodu

► Rozlišujeme několik druhů determinantů:

Určitý člen Neurčitý člen „Nulový člen“ Přivlastňovací determ. Ukazovací determinant Totalizátory Identifikační determ. Tázací determinant Záporný determ. Vztažný determinant

das Buch, die Bücher ein Buch Bücher mein Buch, Ihr Buch dieses Buch viele Bücher, einige Bücher ein anderes Buch welches Buch? kein Buch dessen Buch

kniha, knihy kniha knihy moje kniha, Vaše kniha tato kniha mnoho knih, některé knihy další kniha která kniha? žádná kniha jehož kniha

11 12 14.4.

► Velká část determinantů se mění v závislosti na rodě, čísle a pádě, jiné jsou částečně nebo zcela nesklonné. Zájmena jsou slova, která zastupují podstatná jména (1-2) nebo předchozí (3) či následující výpovědi (4). 1 Wer ist denn dieser komische Typ? Ich habe ihn hier noch nie gesehen.

Kdo je ten zvláštní chlápek? Nikdy jsem ho tady neviděl. 59

A 2 Trier ist eine sehr alte Stadt. Sie wurde von den Römern gegründet. 3 - Wie spät ist es? - Das weiß ich nicht. 4 Es ist wichtig, dass du rechtzeitig kommst.

Trier je starobylé město. Bylo založené Římany. - Kolik je hodin? - To nevím. Je důležité, abys přišel včas.

Výjimku tvoří osobní zájmena 1. a 2. osoby, která zastupují mluvčího a posluchače Kann ich dir helfen?

Mohu ti pomoct?

► Přestože determinanty i zájmena mají odlišné gramatické funkce, používají se z velké části stejná slova. - Kennst du die Frau dort? - Nein, die kenne ich nicht. - Ich kann mein Buch nicht finden. - Ich leih dir meines.

- Znáš tu paní tamhle? - Ne, neznám ji. - Nemohu najít svou knihu. - Půjčím to svoji.

determ./člen

Zájmeno

determinant

Zájmeno

► Následující zájmena jsou odvozená od členů: neurčitá, přivlastňovací, ukazovací, totalizující, identifikační, tázací, záporná. ► Kromě zájmen odvozených od determinantů, existují tyto druhy zájmen:

Zájmena

osobní

Ich komme gleich. Hast du ihn gesehen?

Přijdu hned.. Viděl jsi ho?

Zájmena

Jemand hat nach dir gefragt. Ist hier niemand? Ich weiß nichts. Hier kann man nicht arbeiten

Někdo se na tebe ptal. Je tady někdo?/ Nic nevím. Tady člověk nemůže pracovat. Zapomněl jsem to.. Prší. Co je to? To nevím. Stydím se. Myje se. Holčička, která si hraje na zahradě, je moje neteř.

neurčitá

Zájmena zvratná

Zájmena vztažná

60

Ich habe es vergessen. Es regnet. Was ist das? Das weiß ich nicht. Ich schäme mich. Er wäscht sich. Das Mädchen, das im Garten spielt, ist meine Nichte.

12

1.10 14.4

Všimněte si, že v některých případech němčina vyžaduje zájmeno, zatímco čeština nikoliv. ♦ Osobní zájmena ve funkci podmětu: Bist du müde? [Jsi navený?] ♦ Zájmeno welch-: Ich habe keine Zigaretten. Hast du welche? [Nemám cigarety. Ty máš? Máš nějaké?] ♦ Zájmeno zastupuje následující výpověď (korelát): Es freut mich, dass Peter wieder Arbeit hat. [Mám radost, že má Peter opět práci.].

3.1. Z ájmena

osobní

Nejčastěji užívaná zájmena jsou zájmena osobní (ich [já], sie [ona], apod.).

Skloňování osobních zájmen osoba 1.p. 4.p. 3.p. 2.p.

Singular

1. 2. já ty on ich du er mich dich ihn mir dir ihm meiner deiner seiner

3.

ono es es ihm seiner

1.

Plural

2.

ona my vy sie wir ihr sie uns euch ihr uns euch ihrer unserer eurer

3. oni/ony Vy sie Sie sie Sie ihnen Ihnen ihrer Ihrer

Užití osobních zájmen ► Zájmena ve 3. osobě (jednotného a množného čísla) zastupují osoby a věci. - Wo ist Peter? - Er ist in der Schule. - Wo ist mein Mantel? - Er ist in der Reinigung.

- Kde je Peter? - Je ve škole. - Kde je můj kabát? - Je v čistírně.

► Osobní zájmena jsou vždy vyjádřená, včetně zájmen ve funkci podmětu (s výjimkou vět rozkazovacích). Ich bin müde. Hast du Hunger?

Jsem unavený. Máš hlad?

► Vykání vyjádřené zájmenem Sie označuje pro jednotné i množné číslo Vy. Narozdíl od češtiny se kombinují se slovesem ve 3. osobě množného čísla. Píše se s velkým písmenem. Haben Sie noch Fragen, Herr Maier?

Máte ještě nějaké otázky, pane Maier? 61

A Haben Sie noch Fragen, meine Herren? Hat man Ihnen nichts gesagt?

Z ájmena

Máte ještě nějaké otázky, pánové? Nic Vám neřekli?

a předložky

Osobní zájmena se používají s předložkami místa, pokud odkazují k osobě. Das ist meine Mutter. Hinter ihr steht meine Tante.

To je moje matka. Za ní je moje teta.

Pokud se nejedná o osobu, namísto předložky + zájmeno se užívají zájmenná příslovce. Leg den Koffer aufs Bett und den Anzug neben ihn daneben. Das ist unser Haus. Hinter ihm Dahinter ist ein Garten. viz 6.7. Zájmenná příslovce

3.2. Člen

Polož kufr na postel a oblek vedle něj. To je náš dům. Vzadu za ním je zahrada.

určitý , neurčitý a nulový

Nejčastěji používanými determinanty v němčině je člen určitý (der, das, die / množné číslo die), neurčitý (pouze v jednotném čísle: ein, ein, eine) a „0“ (nulový člen, chybějící člen).

Skloňování členu určítého (der, das, die) mužský rod 1. pád 4. pád 3. pád 2. pád

der den dem des

Jednotné číslo

Mann Mann Mann Mannes

střední rod

ženský rod

das das dem des

die die der der

Kind Kind Kind Kindes

Frau Frau Frau Frau

Množné číslo

stejné pro všechny rody die Leute die Leute den Leuten der Leute

S výjimkou množného čísla a 2. pádu se užívají stejné tvary ve funkci zájmena ukazovacího, viz 3.5

62

Skloňování neurčitého členu (ein, ein, eine) Jednotné číslo

1. pád 4. pád 3. pád 2. pád

mužský rod ein Mann einen Mann einem Mann eines Mannes

střední rod ein Kind ein Kind einem Kind eines Kindes

ženský rod eine Frau eine Frau einer Frau einer Frau

Množné číslo

(bez členu) Leute Leute Leuten Leute

Všimněte si, že neexistuje člen neurčitý v množném čísle (eine Frau – žena; Frauen – ženy). Užívá se tvz. „nulový člen“.

Omezení použití 2. pádu množného čísla 2. pád (genitiv) množného čísla se dá použít pouze v případě, že před podstatným jménem stojí člen nebo přídavné jméno, které vyjadřují pád.: die Ansichten einiger Schüler [názory některých studentů] die Ansichten deutscher Schüler [lnázory německých studentů] V ostatních případech se užívají jiné tvary: ♦ Pokud genitiv rozvíjí podstatné jméno, užívá se místo něj předložkové vazby von + 3. PÁD : die Ansichten von Schülern [názory studentů; ♦ V předložkových konstrukcích (s wegen, statt, etc.) se užívá 3. pád množného čísla: 2.pád j.č.: wegen eines Schülers; mn.č.: wegen Schülern

Užití členu určitého, neurčitého a „nulového“ členu“ Určitý člen se užívá, pokud odkazuje k něčemu známému z kontextu (1), vyvoditelnému ze situace (2), jedinečnému (3) nebo obecně platnému (4). 1 2 3 4

Ist das der Film, den du mir empfohlen hast? Das Mädchen dort ist Peters Schwester. Warst du mal auf dem Oktoberfest? Der Walfisch ist ein Säugetier.

To je ten film, který jsi mi doporučil? Tamhleta dívka je Petrova sestra. Byl jsi někdy na Oktoberfestu? Velryba je savec.

Neurčitý člen (a “nulový člen” v množném čísle) odkazuje k dosud neurčenému (1), nebo k libovolnému zástupci druhu nebo třídy (2). 1 Ich fahre mit einem Freund / mit Freunden nach Spanien.

Jedu s kamarádem/ kamarády do Španělska. 63

A 2 Du bist ein Trottel.

Ty jsi blbec/idiot.

„Nulový člen“ se užívá: ♦ pokud se jedná o jména látková, hromadná a abstraktní (1), kromě případů, kdy před nimi musí stát určitý člen (1a) ♦ Ve funkci spony v přísudku jmenném se sponou (ve větách se slovesy sein, werden, bleiben) označující povolání, náboženství a národnost (2), pokud není rozvinutá dalšími členy (2a), ♦ u vlastních jmen (3). ♦ u názvů obcí, kontinentů a většiny zemí (4), pokud nejsou rozvinuté jiným členem (4a) - u některých zeměpisných názvů jako jsou řeky a hory stojí určitý člen (4b) 1 1a 2 2a 3 3a 4 4a 4b

Wir brauchen noch Wein und Wasser. Er hat Charme. Hol den Wein aus dem Keller. Er ist Arzt. Er ist Schweizer. Er ist ein guter Arzt. Wo ist Thomas? Hast du den Thomas gesehen? Er lebt in Montreal/ Kanada. das heutige Montreal das französischsprachige Kanada der Montblanc, die Alpen, der Rhein, die Türkei

3.3. Z ájmena

Ještě potřebujeme víno a vodu. Má kouzlo. Přines víno ze sklípku. Je lékař. Je Švýcar. Je to dobrý lékař. Kde je Thomas? Viděli jste Thomase? Žije v Montrealu / v Kanadě. dnešní Montreal frankofonní Kanada Montblanc, Alpy, Rýn, Turecko

ein - a welch -

Neurčitý člen se užívá ve funkci zájmena. Tvary se liší v 1. pádě mužského rodu: einer a v 1. pádě a 4. pádě středního rodu: ein(e)s Ich trinke ein Glas Wein. Möchtest du auch eins?

Dám si skleničku vína? Dáš si také?

V množném čísle se užívá tvar welche Zájmeno welch- existuje pouze ve tvarech m n f 1. a 4. pádu 1.p. welcher welches welche 4.p. welchen welches welche 64

mn.č. welche welche

Zájmeno welcher/welches/welche zastupuje v jednotném čísle podstatná jména nepočitatelná (látky, hmoty). - Haben wir kein Brot? - Doch, hier ist welches.

- My nemáme žádný chleba? - Ale ano, tady je.

V množném čísle se užívá namísto zájmena ein-. - Hast du Zigaretten? - Ja, auf dem Tisch liegen welche.

3.4. Č leny

- Máš cigarety? - Ano, jsou na stole.

a zájmena přivlastňovací

Členy a zájmena přivlastňovací označují vztah náležitosti: Mein Auto ist in der Werkstatt. Moje auto je v servisu. Kannst du mir deines leihen? Můžeš mi půjčit svoje?

determinant

Zájmeno

Přivlastňovací determinanty a zájmena jsou odvozené od osobního zájmena. Kořen závisí na “vlastníkovi” Peter und sein Vater das Kind und sein Vater Ute und ihr Vater die Kinder und ihr Vater

Mužský a střední:

Petr a jeho otec dítě a jeho otec Ute a její otec děti a jejich otcové

er / es → sein

Ženský a plural: sie → ihr

♦ koncovka se liší podle rodu „vlastněného“ sein Vater; ihr Vater seine Mutter; ihre Mutter

Mužský r. (der Vater) Ženský r. (die Mutter)

jeho otec; její otec jeho matka; její matka

Paradigma přivlastňovacích determinantů (v 1. pádě) m otec s dítě ž matka mn.č. rodiče

ich

du

er/es

mein mein mein e mein e

dein dein dein e dein e

sein sein sein e sein e

sie ihr ihr ihr e ihr e

wir

ihr

unser euer unser euer unser e eur e unser e eur e

sie ihr ihr ihr e ihr e

Sie Ihr Ihr Ihr e Ihr e

Vater Kind Mutter Eltern

Všimněte si, že má-li tvar euer koncovku, ztrácí kmenové e.

65

A Skloňování přivlastňovacích detrmninantů Přivlastňovací člen se skloňuje. Model je shodný s tvary členu neurčitého (ein / ein / eine) - ale narozdíl od něho má tvary množného čísla. Skloňování: kořen (tvar v 1. pádě) + koncovka. Příklad mein

1.p. 4.p. 3.p. 2.p.

mužský rod mein Vater meinen Vater meinem Vater meines Vaters

Jednotné číslo

střední rod mein Kind mein Kind meinem Kind meines Kindes

ženský rod meine Mutter meine Mutter meiner Mutter meiner Mutter

Množné číslo

pro všechny 3 rody meine Eltern meine Eltern meinen Eltern meiner Eltern

Ostatní zájmena přivlatňovací se skloňují stejným způsobem 4. pád: deinen Vater / seinen Vater / euren Vater 3. pád: deinem Vater /seinem Vater / euerem Vater 2. pád: deines Vaters / seines Vaters / eueres Vaters st. rod, 1.p. Sein Buch hatte großen Erfolg. Jeho kniha měla velký úspěch. st. rod.1.p. Er nahm sein Fahrrad und fuhr weg. Popadl své kolo a odjel. ž.rod, 3.p. Bitte sprechen Sie mit Ihrer Frau. Prosím Vás, promluvte si se svou ženou. m.rod, 3.p. Ich will nicht ihrem Vater begegnen. Nechci se setkat s jejím otcem. mn.č., 2.p. Wegen deiner dummen Ideen muss Kvůli tvým stupidním nápadům teď ich jetzt Strafe zahlen. musím zaplatit pokutu. Skloňování přivlastňovacíh zájmen je identické se skloňováním přivlastňovacích determinantů. Výjimku tvoří 1. pád j.č. rodu mužského a středního a také 4. pád j.č rodu středního. Rod je vyjádřen koncovkami -er a -es. 1. PÁD MUŽSKÉHO RODU JEDNOTNÉHO ČÍSLA: meiner / deiner / seiner atd.. viz 4.1 1. + 4. pád středního rodu jednotného čísla: mein(e)s / dein(e)s / sein(e)s atd.. 2. pád u přivlastňovacích zájmen neexistuje.

66

Ich habe mein Buch vergessen. Kannst du Zapomněl jsem si svoji knihu. Můžeš mi mir deines leihen? půjčit svoji?

Specifika užití přívlastňovacích determinantů a zájmen ♦ Determinanty a zájmena přivlastňovací odvozená od zájmena Sie (vykání) se píší s velkým písmenem. Schicken Sie uns bitte Ihren Lebenslauf.

Pošlete nám, prosím Vás, Váš životopis.

♦ Zájmeno přivlastňovací se používá bez členu.  - Mein Auto ist kaputt. - Dann fahren wir mit meinem.

- Moje auto je rozbité. - Tak pojedeme mým.

Tvar determinant + přivlastňovací zájmeno existuje také, i když se užívá méně často. Zájmeno přivlastňovací v tomto případě přejímá koncovky slabého skloňování přídavného jména. Wir fahren mit dem meinen. [Pojedeme mým.]. ♦ Vlastnictví vyjádřené v češtině být + přivlastňovací zájmeno, odpovídá v němčině slovesu gehören + osobní zájmeno ve 3. pádě. Dieses Buch gehört mir.

Tato kniha je moje. «Tato kniha mi náleží.».

► Přivlastňovací determinanty mohou stát spolu s dalšími rozvíjejícími členy. Je třeba dodržovat pro jejich postavení ve větě následující pravidla: ♦ alle [všichni/všechny] stojí před přivlastňovacím determinantem. alle meine Freunde [všichni moji kamarádi] ♦

Tvary jeder/jedes/jede [každý] v jednotném čísle a viele [mnoho/hodně], mehrere [několik], einige [někteří], manche [někteří/mnozí] v množném čísle stojí před přivlastňovacím determinantem. Přivlastňovací determinant přibírá koncovku 2. pádu množného čísla. jeder meiner Freunde [každý můj kamarád] mehrere meiner Freunde [několik mých kamarádů]

♦ Naopak za přivlastňovacím determinantem stojí tvar ganz [všechen] a číslovky. meine ganze Kraft [všechna moje síla], seine zwei Schwestern [jeho dvě sestry], ihr dritter Mann [její třetí manžel]

67

A 3.5. D eterminanty

a zájmena ukazovací

Determinanty a zájmena ukazovací označují věci, osoby a jevy v určité situaci nebo textu. Determinanty a zájmena ukazovací jsou: dieser [tento], jener [onen], der [ten] jener [onen] se téměř výhradně užívá v psaném textu; v mluvené řeči se nahrazuje der (identický tvar k určitému členu, ale narozdíl od něj je přízvučný), často spolu s příslovcem: der dort [tamten, ten tamhle], der hier [tento, ten tady].

Determinant Zájmeno

Dieser Mantel gefällt mir nicht. Der dort ist viel schöner.

Tenhle kabát se mi nelíbí. Tamten je mnohem hezčí.

Tvary ukazovacích determinantů / zájmen Ukazovací determinanty a zájmena mají stejné koncovky jako určitý člen.

1.p. 4.p. 3.p. 2.p.

mužský střední dieser dieses diesen dieses diesem diesem dieses dieses

ženský diese diese dieser dieser

mn.č. diese diese diesen dieser

Zvláštnosti ♦ U zájmen ukazovacích nelze vytvořit 2.pád ♦ Ukazovací zájmeno der přibírá v 3. pádě množného čísla jinou koncovku než determinant: determinant ukazovací: mit den Männern; zájmeno ukazovací: mit denen

Užití ukazovacích determinantů a zájmen Willst du etwa diesen Typen heiraten? Mit dieser Frisur gehst du nicht aus dem Haus. Ich ertrage dieses Leben nicht mehr. - Hast du keine anderen Schuhe? - Doch, aber mit denen hier kann ich gut laufen.

68

Ty si snad chceš vzít tohodle chlapa? S tímhle účesem ven nepůjdeš.. Já už takový život nevydržím. - Nemáš nějaké jiné boty? - Ano, ale v těchto se mi dobře chodí.

Zájmeno ukazovací der se užívá namísto zájmena osobního ve 3. osobě, vyžaduje-li zvláštní důraz. Narozdíl od osobních zájmen stojí ve větě i ve 3. a 4. pádě na prvním místě. - Weißt du etwas von Andreas? - Andreas? Den habe ich seit Monaten nicht gesehen. - Kannst du mir dein Auto leihen? - Tut mir leid, das brauche ich heute selbst.

3.6. D eterminanty

- Víš něco o Andreasovi? - Andreas? «Toho» jsem neviděl už několik měsíců. - Můžeš mi půjčit svoje auto? - Bohužel, to dnes sám potřebuji.

a zájmena totalizující kvantum a míru

( totalizátory ) Totalizátory se vztahují k: ♦ množství počitatelného: viele Frauen [mnoho žen], alle Frauen [všechny ženy] ♦ individuální počitatelné jednotky: jede Frau [každá žena] ♦ část nebo celek nepočitatelného (abstrakta, látky): die ganze Menschheit [celé lidstvo], viel Geld [mnoho peněz] Totalizátory tvoří gramaticky různorodou skupinu. ► viel [hodně], wenig [málo] ein wenig / ein bisschen [trochu], mehr [víc], weniger [méně] y genug [dost] se používají v jednotném čísle. Vztahují se k nepočitatelnému. Jsou neměnná (včetně rodu).

Determinant Zájmeno

Er hat viel Geld. Mit ein bisschen Fleiß schaffst du das. - Haben wir noch Milch? - Ja, aber nur wenig. Wir sollten mehr kaufen.

Má hodně peněz. S trochou píle to dokážeš. - Máme ještě mléko? - Ano, ale málo. Měli bychom koupit víc.

► viele [hodně], wenige [málo], mehrere [několik], alle [všichni/ všechny/ všechna], einige [někteří/ některé/ některá] a beide [oba/ obě] se vztahují k věcem a osobám počitatelným. Užívají se pouze v množném čísle. Skloňují se.

Determinant Ruth hat viele Freunde.

Er kam mit allen seinen Kindern.

1.p. 4.p. 3.p. 2.p.

viele / einige viele / einige vielen / einigen vieler / einiger

Ruth má hodně kamarádů. Přišel se všemi svými dětmi. 69

A Zájmeno

Peter mißtraut allen. Einige haben sich beschwert.

Peter nikomu nedůvěřuje. Někteří si stěžovali.

Před determinanty viele a wenige stojí často příslovce sehr [velmi], so [tak], ziemlich [docela] zu [příliš]. Ich habe sehr wenig Zeit. Das kostet zu viel Geld. Es waren sehr viele Menschen da.

Mám velmi málo času. Stojí to příliš mnoho peněz. Bylo tam velmi mnoho lidí.

► jeder [každý] existuje pouze v jednotném čísle. 1.p. Skloňuje se jako určitý člen: jed- + koncovka. 4.p. 3.p. 2.p. U zájmen nelze vytvořit tvar 2. pádu.

mužský jeder jeden jedem jedes

střední jedes jedes jedem jedes

ženský jede jede jeder jeder

U determinantu mancher [mnohý] se přidávají stejné koncovky. Užívá se i v množném čísle (1. + 4. pád manche, 3. p. manchen, 2.p. mancher) [někteří].

Determinant Zájmeno

Jeder Student muss einen Aufsatz schreiben. Manchen Studenten fällt das Schreiben schwer. Das weiß doch jeder.

Každý student musí napsat jednu esej. Některým studentům jede špatně psaní. To ví každý.

► der/die/das ganze [veškerý/á/é] je složený tvar: der se skloňuje jako určitý člen, ganze podle tvarů slabých přídavných jmen. ( Viz 4.1 stejně jako derselbe v následujícím rámečku). Užívá se jednotném čísle. Wir haben die ganze Nacht gestritten. Max hat den ganzen Wein ausgetrunken.

3.7. D eterminanty

Hádali jsme se celou noc. Max vypil celé to víno.

a zájmena identifikační a neurčitá

Determinanty a zájmena identifikační a neurčitá jsou složené ze členu určitého nebo neurčitého a dalšího tvaru.

70

Determinanty a zájmena identifikační a neurčitá jsou (tvary mužského rodu): derselbe [ten samý], der gleiche [stejný], der andere [ten druhý], derjenige [ten, který]; ein anderer [jiný]; ein ähnlicher [podobný]; so ein [takový]; irgendein [jakýsi] Determinanty a zájmena identifikační a neurčitá mění tvar v závislosti na rodě, čísle a pádě. Tvary skloňování jsou poměrně složité, protože se skloňuje nejen člen der nebo ein, ale i tvar stojící za ním (podle příslušného vzoru skloňování přídavných jmen).

Skloňování determinantů a zájmen neurčitých a identifikačních ► derselbe, der gleiche, der andere, derjenige: Skloňování určitého členu + koncovka za ním stojícího tvaru podle vzoru skloňování slabých přídavných jmen. 1.p. 4.p. 3.p. 2.p.

mužský rod derselbe denselben demselben desselben

střední rod dasselbe dasselbe demselben desselben

ženský rod dieselbe dieselbe derselben derselben

množné číslo dieselben dieselben denselben derselben

► ein anderer, ein ähnlicher: Skloňování členu neurčitého + koncovka za ním stojícího tvaru podle vzoru skloňování smíšených přídavných jmen. 1.p. 4.p. 3.p. 2.p.

mužský rod ein anderer einen anderen einem anderen eines anderen

střední rod ein anderes ein anderes einem anderen eines anderen

ženský rod eine andere eine andere einer anderen einer anderen

množné číslo andere andere anderen anderer

► irgendein, so ein: Tvar irgend / so je nesklonný. Člen ein se skloňuje. V množném čísle se používá irgendwelche pro irgendein a solche pro so ein. mužský rod 1.p.. irgendein 4.p. irgendeinen

střední rod irgendein irgendein

ženský rod irgendeine irgendeine

množné číslo irgendwelche irgendwelche 71

A 3.P. irgendeinem 2.p.. irgendeines

irgendeinem irgendeines

irgendeiner irgendeiner

irgendwelchen irgendwelcher

Zájmena mají tvary, které se liší v: 1. pád mužského rodu: irgendeiner, so einer 1. a 4. pád středního rodu: irgendeins, so eins

Užití determinantů a zájmen neurčitých identifikačních a neurčitých ► derselbe, der gleiche [totéž/ to samé]

A. Du hast mir dieselbe / die gleiche Frage schon einmal gestellt. P. Es ist immer dasselbe / das gleiche.

Už jsi mi tutéž/ tu samou otázku jednou položil. Je to stále totéž/ to samé.

Zatímco derselbe znamená úplnou stejnorodost (1), der gleiche označuje společné vlastnosti (2). 1 Er trägt immer denselben Mantel. Vždycky nosí týž kabát. 2 Ich habe den gleichen Mantel wie du. Mám ten samý kabát jako ty. Toto pravidlo se ovšem velmi často nedodržuje, zejména v mluvené řeči, kde se oba tvary používají jako synonima. ► der andere [ten druhý], ein anderer [jiný]

Determ. Zájmeno

Die andere Farbe gefällt mir besser. Haben sie das Kleid in einer anderen Farbe? Die anderen sind schon hineingegangen.

Ta druhá barva se mi líbí víc. Máte ty šaty v jiné barvě? Ostatní už šli dovnitř.

► so ein / Pl. solche [takový] Warum gehst du mit so einem Idioten? Solche Fragen mag ich nicht.

Proč chodíš s takovým idiotem? Takový druh otázek nemám rád.

► irgendein [nějaký]

Determ. Zájmeno

72

Hast du noch irgendeinen Wunsch? Irgendwelche Mädchen fragten nach dir. Irgendeiner muss es ja getan haben.

Máš ještě nějaké přání? Ptaly se na tebe nějaké holky. Někdo to musel udělat.

► derjenige se v současné němčině používá zřídka. Užívá se zejména ve funkci pronominální a stojí před větou vztažnou, aby nedocházelo k opakovanému užití der/das/die// die. Namísto:

Diejenigen, die fertig sind, können gehen. (Die, die fertig sind, können gehen).

3.8. D eterminant

Ti, co skončili, mohou odejít..

a zájmeno etwas

Determinant a zájmeno etwas je nesklonné. ► Determinant stojí před podstatnými jmény (nepočitatelnými) v jednotném čísle [trochu]: Haben wir noch etwas Milch? Leih mir bitte etwas Geld.

Ještě máme nějaké mléko? Půjč mi, prosím tě, nějaké peníze.

► Zájmeno s možnou alternativou irgendetwas, se vztahuje k neurčeným věcem nebo konceptům [něco]: Hier stinkt irgendetwas. Hast du etwas von Karl gehört?

Něco tady páchne. Slyšel jsi něco o Karlovi?

Determinantu/ zájmenu etwas můžou následovat zpodstatnělá přídavná jména a infinitivy s zu: Weißt du etwas Neues? Haben wir etwas zu essen?

Víš něco nového? Máme něco k jídlu?

Zápor zájmena etwas je nichts (nesklonné) Nichts ist wie früher. Nein, wir haben nichts zu essen. Zápor viz kapitola 12.

Nic není jako dřív. Ne, nemáme nic k jídlu.

73

A 3.9. Z ájmena

jemand

[ někdo ]

a man

► jemand [někdo] a niemand [nikdo] se mění v závislosti na pádu. Přidávají se koncovky určitého členu mužského rodu.

1.p. 4.p. 3.p. 2.p.

jemand jemanden jemandem jemandes

niemand niemanden niemandem niemandes

Ve funkci podmětu stojí zájmena se slovesem ve 3. osobě jednotného čísla. Ist hier jemand? Hast du jemanden gesehen? Hast du mit jemandem darüber gesprochen?

Je tu někdo? Viděl jsi někoho? Mluvil jsi o tom s někým?

Zápor zájmena jemand je niemand. Všimněte si, že na rozdíl od češtiny v němčině neexistuje dvojí zápor. Ich habe mit niemandem darüber gesprochen. S nikým jsem o tom nemluvil. ► man je neurčité osobní zájmeno. Ve funkci podmětu se pojí se slovesem ve třetí osobě jednotného čísla. Jeho 4. pád je einen, 3. pád einem. 2. pád se neužívá. Jeho význam je „jeden/ člověk“, často se ale v češtině nahrazuje i zvratnými nebo neosobními tvary. Man kann nie wissen. In Deutschland trinkt man viel Bier. Man kann das auch anders sehen.

Jeden nikdy neví. V Německu se hodně pije pivo. Člověk to může vidět i jinak.

man je typické zéjméno pro mluvenou řeč. V psaném projevu se dává přednost trpnému rodu: In Deutschland wird viel Bier getrunken.

3.10. Z ájmena

es a das

Zájmeno es je osobní zájmeno středního rodu a zároveň má funkci korelátu, to znamená, že zastupuje pr vky, které mu předcházejí nebo nastávají. ► es představuje, co bylo zmíněno předtím (ve funkci přímého předmětu slovesa). V češtině mu odpovídá zámeno to. V této funkci es nemůže stát ve věte na prvním místě. Ich wollte Peter anrufen, aber ich habe es vergessen. 74

Chtěl jsem zavolat Petrovi, ale zapomněl jsem na to.

Ich habe es dir doch schon gesagt.

Už jsem ti to řekl.

► es představuje to, co bylo zmíněné v předchozí větě (ve funkci podmětu). Nelze ho vypustit. V češtině zde běžně zájmeno nestojí. Ve větě stojí na první pozici. ♦ Ve větách přísudkových se slovesem sein, jejichž podmětem je vedlejší věta. Jedná se o věty typu: sje dobré/ zajímavé/naléhavé ..., aby Srovnejte: Podmět jako: Podstatné jméno Diese Information ist wichtig. Tato informace je důležitá. Vedlejší věta Es ist wichtig, dass du kommst. Je důležité, abys přišel.

Viz také 14.3

Vedlejší věta může být uvozená dass, ob, tázacím zájmenem (wie, wohin, warum apod.) nebo - méně často - větou podmínkovou uvozenou spojkou wenn. Es ist schön, dass du hier bist. Es ist unwichtig, was er darüber denkt. Es ist nicht klar, ob er kommen kann. Es wäre gut, wenn wir uns einigen könnten.

Je hezké, že jsi tady. Není důležité, co si o tom myslí. Není jasné, jestli může přijít. Bylo by dobré, kdybychom se mohli dohodnout.

♦ s určitými slovesy, které vyjadřují pocity a postoje mluvčího jako freut mich [těší mě], es ärgert mich [vadí mi], es tut mir leid [je mi líto, mrzí mě], es ist mir egal [je mi jedno], es interessiert mich [me zajímá mě] Osoba, která tyto pocity zažívá je vyjádřena předmětem přímým: es freut mich [těší mě] nebo nepřímým: es tut mir leid [je mi líto]; vedlejší věta zastává funkci podmětu.

Es ärgert mich, dass er unsere Arbeit kritisiert. Vadí mi, že kritizuje naši práci. Es interessiert mich nicht, wo du warst. Nezajímá mě, kde jsi byl. ► es [ono, se] má funkci normálního podmětu. V češtině se nepoužívá. Nelze jej vypustit. Ve větě stojí na prvním místě. Jedná se o slovesa a věty bez logického podmětu. Es představuje podmět, protože i v těchto případech je vyjádření gramatického podmětu povinné.

75

A ♦ v případě neosobních sloves. Jedná se zejména o slovesa týkající se počasí. Es regnet. Es schneit.

Prší. Sněží.

♦ v přísudkových větách, které vajadřují počasí nebo čas: Es ist heiß / kalt / schön. Es ist 7:00 Uhr. Es ist schon spät.

Je horko/ zima/ hezky.. Je sedm. Už je pozdě.

♦ ve výrazu es gibt [je tady] Gibt es hier eine Bäckerei?

Je tady někde pekárna?

♦ ve výrazu es geht Wie geht es dir? Mir geht es gut.

Jak se máš? Mám se dobře.

Zájmeno das Vedle určitého členu a ukazovacího zájmena (středního rodu), das se objevuje v následujících situacích: ♦ V otázkách po totožnosti osoby a v představování osob; v informacích o a otázkách po povaze věci. - Wer ist das? - Das ist Maria. Das ist Paul. - Was ist das? - Das ist eine Kaffeemaschine.

Kdo je to? - To je Maria. To je Paul. - Co je to? - To je kávovar.

♦ v otázkách na cenu: Was kostet das? Kolik to stojí? ♦ Zájmeno das může také zastupovat předchozí informaci (ve funkci přímého předmětu). Na rozdíl od es stojí das v této funkci ve větě na prvním místě. - Hast du Peter angerufen? - Nein, das habe ich vergessen. - Wo ist Paul? - Das weiß ich nicht.

76

- Zavolal jsi Peterovi? - Ne, zapomněl jsem na to. - Kde je Paul? - To nevím.

A

Clases de Palabras

77

A 4 . P ř ídavná

j m é na

Přídavná jména jsou slova, která rozvíjejí podstatná jména nebo slovesa a pojmenovávají jejich vlastnosti. ein schöner Tag [hezký den]; gute Freunde [dobří přátelé] Přídavná jména: skloňují se podle rodu, čísla a pádu dají se stupňovat mohou být rozvité dalšími členy

ein schöner Mann; eine schöne Frau für gute Freunde; mit guten Freunden gute Freunde, bessere Freunde [lepší kamarádi], die besten Freunde [nejlepší kamarádi] Er ist stolz auf seine Kinder [Je hrdý na svoje děti.]

Rozlišujeme tři funkce: ► Přívlastek. Shoduje se s podstatným jménem v rodě, čísle a pádě. Stojí před podstatným jménem, k němuž se vztahuje. Das ist ein gutes Buch. [To je dobrá kniha]. Das sind gute Bücher [Jsou to dobré knihy]. ► Spona v přísudku jmenném se sponou (ve větách typu: je/ zdá se + přídavné jméno) V této funkci je přídavné jméno nesklonné - nedochází ke změnám v rodě a čísle. Das Buch ist gut. [Kniha je dobrá]. Die Bücher sind gut. [Knihy jsou dobré]. ► Příslovečné určení. Přídavné jméno rozvíjí sloveso a je nesklonné. Er arbeitet sehr gut. [Pracuje velmi dobře]. Sie sieht schlecht. [Špatně vidí].

I. P říčestí

ve funkci přídavných jmen

Rozlišujeme přídavná jména jako taková a příčestí, která mohou zastávat funkci přídavných jmen. Nejčastěji k tomu dochází u příčestí minulých. Příčestí minulé může mít funkci přívlastku (1) a přísudku (2). 1 der geliebte Mann, die verlorene Zeit 2 Der Brief ist geschrieben. Das Fenster bleibt geschlossen.

milovaný muž, ztracený čas Dopis je napsaný/ napsán. Okno zůstává zavřené.

Méně již vystupuje jako přídavné jméno příčestí přítomné (participium I). Participium I může plnit funkci přívlastku (1) a příslovečného určení (2), ale nikoliv přísudku. 1 ein schreiendes Kind 78

„křičící“ dítě / dítě, které křičí

A

Clases de Palabras

2 Er trat singend ein. Pro více informací o příčestí viz 1.2

II. P řídavná

Vstoupil zpívajíc /a zpíval si.

jména a zpodstatnělá příčestí

Přídavná jména a příčestí se mohou stát podstatnými jmény. V tomto případě se píší s velkým písmenem: das Gute und das Schöne [to dobré a krásné]; das Beste [to nejlepšíl]; ein Geliebter [milenec] Zpodstatnělá přídavná jména a příčestí se skloňují jako přídavná jména, nikoli jako podstatná jména.: ein Geliebter, der Geliebte Skloňování závisí na determinantu / členu nebo zájmenu stojící před nimi (skloňování slabé, silné nebo smíšené). Zpodstatnělá přídavná jména jsou také uvozená zájmeny alles [všechno], nichts [nic], etwas [něco], viel [hodně], wenig [málo]: alles Schöne [vše krásné], nichts Besseres [nic lepšího]

4.1. S kloňování

přídavných jmen

Ve funkci přívlastku se přídavná jména skloňují, a sice i ve tvarech 2. a 3. stupně stupňování. Existují tři různé typy skloňování přídavných jmen; gramatický pád bývá v jmenném rámci vyjádřen koncovkou pouze jednohu členu, tvar přídavného jména proto závisí na determinantu, který stojí před ním. Přídavné jméno nese koncovky rodu, čísla a pádu: silné skloňování Rod, číslo a pád jsou vyjádřené členem: slabé skloňování

Hier wird schöner Schmuck verkauft. [Zde se prodávají krásné šperky]. Der schöne Schmuck, den sie trägt, ist gestohlen. [Ty krásné šperky, co má na sobě, jsou kradené].

Silné skloňování Silné skloňování nese kategorie rodu, čísla a pádu. Koncovky odpovídají neurčitému členu, vyjma 2. pádu mužského a středního rodu jednotného čísla.

79

ALos Adjetivos

4

mužský rod

1.p. 4.p. 3.p. 2.p.

guter guten gutem guten

Wein Wein Wein Weins

střední rod gutes gutes gutem guten

ženský rod

Bier Bier Bier Biers

gute gute guter guter

množné číslo Milch Milch Milch Milch

gute gute guten guter

Speisen Speisen Speisen Speisen

Silné skloňování se užívá: ♦ pokud před ním nestojí člen: mit frischer Milch [s čerstvým mlékem] die Ansichten alter Männer [názory starých mužů] ♦ v jednotném čísle: stojí-li před ním nesklonné zájmeno (jako etwas, viel, wie viel?, genug) mit etwas / viel / genug frischer Milch [s trochou / hodně / dost čerstvým mlékem] ♦ stojí-li před zpodstatnělým přídavným jménem zájmena etwas, viel, nichts, wenig: nichts Neues [nic nového], etwas Besseres [něco lepšího] ♦ v množném čísle: s číslovkami základními a se zájmeny einige, wenige, viele, mehrere drei alte Damen [tři staré dámy], wegen einiger großer Probleme [kvůli nějakým velkým problémům] durch viele schöne Städte [přes mnoho krásných měst] ♦ se zájmeny dessen, deren, wessen Franz, dessen ältere Brüder du kennst [Franz, jehož starší bratry znáš]

Slabé skloňování Slabé skloňování neurčuje kategorie rodu, čísla a pádu - ty již nese determinant. Přidávají se pouze koncovky –e a –en. mužský rod

1.p. 4.p. 3.p. 2.p.

der den dem des

gute guten guten guten

Wein Wein Wein Weins

střední rod das das dem des

gute gute guten guten

Bier Bier Bier Biers

ženský rod die die der der

gute gute guten guten

Milch Milch Milch Milch

množné číslo die die den der

guten guten guten guten

Speisen Speisen Speisen Speisen

Slabé skloňování se užívá: ♦ se členem určitým die alten Leute [staří lidé], mit den alten Leuten ♦ se zájmeny složenými se členem určitým: derjenige, derselbe, der gleiche [ten samý] die gleichen dummen Bemerkungen [tytéž hloupé komentáře] 80

♦ se zájmeny ukazovacími: dieser, jener [tento, onen] wegen dieser schlechten Angewohnheit [kvůli tomuto špatnému návyku] ♦ se zájmeny jeder, mancher, solcher, welcher? jeder neue Tag [každý nový den]; welcher alte Mann [jaký starý pán] ♦ v množném čísle: s welche a z něj složená zájmena (irgendwelche, was für welche): irgendwelche alten Leute [někteří staří lidé] ♦ v množném čísle: s die meisten, die wenigsten die meisten alten Leute [většina starých lidí] ♦ v množném čísle: se zájmeny alle, beide alle alten Leute [všichni starý lidé]

Smíšené skloňování Některé determinanty jako člen neurčitý a přivlastňovací nevykazují rod systematicky. Proto přídavné jméno přibírá rodovou koncovku v 1. pádě mužského rodu a 1. a 4. pádě rodu středního. V ostatních případech se skloňuje podle slabého skloňování. 1.p. 4.p. 3.p. 2.p.

mužský rod ein netter einen netten einem netten eines netten

Mann Mann Mann Mannes

střední rod ein nettes ein nettes einem netten eines netten

Kind Kind Kind Kindes

ženský rod eine nette eine nette einer netten einer netten

Frau Frau Frau Frau

množné číslo keine netten Leute keine netten Leute keinen netten Leuten keiner netten Leute

Smíšené skloňování se užívá: ♦ s neurčitým členem (pouze v jednotném čísle, protože v množném neurčitý člen neexistuje) ein guter Freund [dobrý kamarád]; mit einem guten Freund [s dobrým kamarádem] ♦ s determinanty / členy přivlastňovacími mein bester Freund [můj nejlepší kamarád]; für seinen besten Freund [pro jeho nejlepšího kamaráda] ♦ se záporným determinantem / členem kein für keinen guten Freund; mit keinem guten Freund Zvláštnosti: ♦ Přídavná jména zakončená na -e ztrácejí -e- ve funkci přívlastku : dunkel → das dunkle Zimmer [tmavá místnost] ♦ U přídavného jména hoch se mění souhláska v kořenu: das hohe Gebäude [vysoká budova] ♦ Přídavná jména zakončená na -e nepřibírají ve skloňování další -e: böse → ein böses Kind [zlobivé dítě] leise → ein leiser Schritt [tichý krok] 81

A ♦ Některá přídavná jména cizího původu, zakončená na samohlásku se neskloňují: rosa, lila, sexy → ein rosa Kleid [růžové šaty]

4.2. S tupňování

přídavných jmen

Přídavná jména lze srovnávat, to znamená, že mohou vyjadřovat různé míry určité vlastnosti.

1. stupeň (pozitiv) 2. stupeň (komparativ) 3. stupeň (superlativ)

eine gute Tänzerin Maria tanzt gut. eine bessere Tänzerin Maria tanzt besser als Eva. die beste Tänzerin Gudrun tanzt am besten von allen.

dobrá tanečnice Maria dobře tančí. lepší tanečnice Maria tančí lépe než Eva. nejlepší tanečnice Gudrun tančí nejlépe ze všech.

2. stupeň vyjadřuje vyšší míru ve srovnávání dvou vlastností a 3. stupeň vyjadřuje nejvyšší míru vlastnosti nejméně u srovnávání tří jednotek. Stupňování se týká třech funkcí: přívlastku, přísudku a příslovečného určení.

Přívlastková Maria ist eine bessere Tänzerin als Eva. [Maria je lepší tanečnice než Přísudková Příslovečná

Eva]. Gudrun ist die beste Tänzerin. [Gudrun je nejlepší tanečnice.] Eva ist jünger als Maria. [Eva je mladší než Maia.] Gudrun ist die jüngste von allen. [Gudrun je nejmladší ze všech] Maria tanzt besser als Eva. [Maria tančí lépe než Eva.] Gudrun tanzt am besten von allen. [Gudrun tančí nejlépe ze všech.]

Tvary 2. stupně Tvary 2. stupně přídavných jmen získáme připojením koncovky –er ke kořeni. U přídavných jmen zakončených na -el se vypouští e; jsou-li zakončená na -e připojuje se pouze -r. schön → schöner reich → reicher

hezčí bohatší

dunkel → dunkler leise → leiser

tmavší tišší

Ve funkci přívlastku se skloňuje. Koncovka skloňování následuje za koncovkou stupňování.: der schönere Tag 82

ein schönerer Tag

die schöneren Tage schönere Tage

Tvary třetího stupně 3. stupeň se tvoří připojením koncovky -st nebo -est ke kmenu: schön → schönst-

reich → reichst-

dunkel → dunkelst-

leise → leisest-

Koncovka -est se přidává u jednoslabičných přídavných jmen a u přídavných jmen, která jsou vždy zakončená přízvučnou slabikou nebo je-li poslední souhláskou -d, -t, -s nebo -z. Užívá se také u přídavných jmen zakončených jednou z přípon -los a -haft. V ostatních případech je koncovka -st. beliebt → beliebtest-

[oblíbené]

sorglos → sorglosest-

[bezstarostný]

Ve funkci přívlastku se přídavné jméno ve 3. stupni skloňuje. Koncovka skloňování následuje za koncovkami stupňování: der schönste Tag

die reichste Frau

die ältesten Freunde

Ve funckci příslovečného určení je 3. stupeň uvozen předložkou am a připojuje se koncovka -en: Gudrun tanzt am besten.

Robert fährt am schnellsten.

Ve funkci přísudku existují dvě možnosti: Maria ist die gescheiteste. Maria ist am gescheitesten.

Maria je nejchytřejší.

Zvláštnosti: U některých jednoslabičných přídavných jmen dochází ve 2. a 3. stupni k přehlásce. alt - älter - am ältesten starý lang - länger - am längsten dlouhý schwach - schwächer - am schwächsten slabý kalt - kälter - am kältesten studený klug - klüger - am klügsten chytrý groß - größer - am größten velký scharf - schärfer - am schärfsten ostrý

jung - jünger - am jüngsten kurz - kürzer - am kürzesten stark - stärker - am stärksten warm - wärmer - am wärmsten dumm - dümmer - am dümmsten hart - härter - am härtesten arm - ärmer - am ärmsten

mladý krátký silný teplý hloupý tvrdý chudý

Dochází ke změně kmenové souhlásky: gut - besser - am besten

[dobrý]

viel - mehr - am meisten

[hodně] 83

A Dochází ke změně kmenové souhlásky a přehlásce:  hoch - höher - am höchsten

[vysoký]

nah - näher - am nächsten

[blízký]

Užití stupňování ► 1. stupeň 1. stupeň se užívá pro pojmenování vlastnosti: der begabte Student Meine Sekretärin ist faul.

talentovaný student Moje sekretářka je líná.

Srovnávají-li se dvě stejné míry, užívá se 1.stupeň a tvary (genau)so ... wie. Peter tanzt genauso gut wie Maria. Peter tančí tak dobře jako Maria. Dein Vater ist nicht so streng wie meiner. Tvůj otec není tak přísný jako můj. Er ist so dumm, wie ich dachte. Je tak hloupý, jak jsem si myslel. Je-li třeba uzpůsobit význam, přidávají se příslovce sehr [velmi], zu [příliš], ziemlich [dost]. eine sehr schöne Stadt ein zu langer Vortrag Du fährst zu schnell.

velmi hezké město příliš dlouhá přednáška Řídíš příliš rychle.

► 2. stupeň 2. stupeň se užívá pro srovnání dvou vlastností. Maria und Eva sind Schwestern. Maria ist die ältere. Kannst du nicht langsamer fahren?

Maria a Eva jsou sestry. Maria je starší. Nemůžeš řídit pomaleji?

Srovnávají-li se dvě nestejné míry, užívá se 2. stupeň a spojka als. Mein Vater ist strenger als deiner. Peter tanzt besser als Eva. Er ist dümmer, als ich dachte.

Můj otec je přísnější než tvůj. Peter tančí lépe než Eva. Je hloupější, než jsem si myslel.

Pro uzpůsobení významu je možné použít příslovce viel [velmi], wesentlich [podstatně]. Dieses Bier ist viel besser als das andere. Tohle pivo je mnohem lepší než to druhé. 84

Podobně jako v češtině se 2. stupeň používá i k vyjádření menší intenzity: ein alter Herr [starý pán], ein älterer Herr [starší pán] ► 3. stupeň 3. stupeň vyjadřuje nejvyšší míru vlastnosti u jednoho z alespoň tříčlenné skupiny nositelů této vlastnosti. Ve funkci přívlastku se vždy užívá člen určitý, případně zájmeno přivlastňovací. Skupina se může připojit 2. pádem nebo předložkou von: Maria ist meine beste Freundin. Der Montblanc ist der höchste Berg der Alpen. Wer von Ihnen fährt am schnellsten?

Maria je moje nejlepší kamarádka. Montblanc je nejvyšší hora Alp. Kdo z vás řídí rychleji?

Stupňování pomocí příslovcí mehr, am meisten se používá v podstatě jenom u příčestí: der am meisten zitierte Dichter [nejcitovanější básník] das am meisten diskutierte Problem [nejdiskutovanější problém] V záporném stupňování se užívá 2. a 3. stupeň wenig [málo]: weniger, am wenigsten der am wenigsten begabte Student Ich bin darüber weniger begeistert als du.

4.3. Valence

nejméně nadaný student Z toho jsem méně nadšený než ty.

přídavného jména

Některá přídavná jména (zejména příčestí) se dají rozvíjet vazebným doplněním, tj. předmětem (ve 4., 3., 2. pádě nebo s předložkovou vazbou) Doplnění stojí před přídavným jménem Existují různé druhy doplnění přídavného jména: ♦ Ukazatel míry s přídavnými jmény se 4. pádem alt [starý], breit [široký], dick [tlustý, silný], groß [velký, vysoký], hoch [vysoký], lang [dlouhý], schwer [těžký], tief [hluboký], weit [dlouhý], wert [cenný] Das Baby ist einen Monat alt. Dieser Ring ist nichts wert. Der Turm ist 30 m hoch. ein zwei Meter breiter Graben

Miminko je staré jeden měsíc.» Tento prstýnek je bezcenný Věž je 30 m vysoká. dva metry široký příkop 85

A ♦ Přídavná jména se 3. pádem: ähnlich [podobný], bekannt [známý], böse [naštvaný], dankbar [vděčný], egal [stejný], treu [věrný] Meinem Mann ist das egal. Bist du mir böse?

Mému muži je to jedno. Jsi na mě naštvaný?

♦ Přídavná jména s 2. pádem: würdig [hodný], sich bewußt [vědomý si], verdächtig [podezřelý] Er ist des Diebstahls verdächtig. Er ist sich keiner Schuld bewusst.

Je podezřelý z krádeže. Necítí se vinnen. «Není si vědom žádné viny».

♦ Přídavná jména s předložkami (nejčastěší) Na rozdíl od ostatních případů, doplnění zde může stát za přídavným jménem. Paul ist stolz auf seine Kenntnisse. Er ist auf seinen Freund eifersüchtig. Ich bin an diese Kälte nicht gewöhnt.

Paul je pyšný na své znalosti. Žárlí na svého kamaráda. Nejsem zvyklý na takovou zimu.

S výjimkou ukazatele míry se přídavná jména s doplněním užívají zejména ve funkci přísudku. Ve funkci přívlastku je užití omezené ( a patří do vybraného způsobu vyjadřování. Ve funkci příslovečného určení se nepoužívají.

86

5.

číslov k y

Číslovky mohou plnit různé gramatické funkce:

Determinant zwei Söhne, neunzehn Schüler Přídavné jméno der zweite Sohn zájmeno příslovce

Podst. jméno

dva synové, devatenáct žáků druhý syn - Wieviele Äpfel möchten Sie? - Kolik jablek si budete přát? - Nur einen bitte. - Pouze jedno, prosím. Erstens habe ich keine Zeit, und Za prvé nemám čas,a za druhé zweitens interessiert mich das nicht. mě to nezajímá. Ist das eine Eins oder eine Sieben? Toto je jednička anebo sedmička?

Základní číslovky 0 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12

null eins zwei drei vier fünf sechs sieben acht neun zehn elf zwölf

13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 30 34 40

dreizehn 50 vierzehn 60 fünfzehn 70 sechzehn 80 siebzehn 90 achtzehn 100 neunzehn 110 zwanzig 200 einundzwanzig 1.000 zweiundzwanzig 10.000 dreißig 100.000 vierunddreißig 1.000.000 vierzig 1.000.000.000

fünfzig sechzig siebzig achtzig neunzig (ein)hundert (ein)hundertzehn zweihundert (ein)tausend zehntausend (ein)hunderttausend eine Million eine Milliarde

. Jednotky se připojují k desitkám pomocí und. ♦ V číslovkách do 100 ve spojení s číslovkou 1, odpadá -s: einunddreißig. ♦ Číslovky tvoří jeden grafický celek, složené číslovky se píší dohromady: 523 fünfhundertdreiundzwanzig 3.478 dreitausendvierhundertachtundsiebzig ♦ Million, Milliarde, Billion jsou podstatná jména ženského rodu: eine Million einhunderttausend; množné číslo tvoří pomocí -en: zwei Millionen Číslovka 1 (může být zájmenem nebo neurčitým členem), mění své koncovky podle rodu a pádu.

87

A Determinant zájmeno

- Wie viele Kinder hast du? - Zwei. Eine Tochter und einen Sohn. - Wie viele Kinder hast du? - Nur eins.

- Kolik máš dětí? - Dvě. dceru a syna. - Kolik máš dětí? - Pouze jedno.

Řadové číslovky Řadové číslovky se tvoří: ♦ nepravidelně (1 až 3) ♦ přidáním koncovky -t (4 až 19) ♦ přidáním koncovky -st (od 20) V číselné podobě se píší s tečkou. 1. 2. 3. 4. 5.

der / das / die erste zweite dritte vierte fünfte

7. 8. 10. 11. 20.

der / das / die siebte achte zehnte elfte zwanzigste

21. 30. 100. 110. 1000.

der / das / die einundzwanzigste dreißigste (ein)hundertste (ein)hundertzehnte tausendste

Řadové číslovky se skloňují jako přídavná jména, přidáním koncovky odpovídající skloňování slabému, silnému nebo smíšenému: das erste Kind zum ersten Mal

první ditě poprvé

mein erstes Kind an dritter Stelle

mé první dítě na třetím místě

zlomky

1/2 1/3 1/4 1/5

halb; eine/die Hälfte ein/das Drittel ein / das Viertel ein / das Fünftel

Ich habe eine halbe Stunde gewartet. Ich möchte ein Viertel Kilo Schinken.

2/3 3/4 1 1/2 2 1/2

zwei Drittel drei Viertel anderthalb (eineinhalb) zweieinhalb

Čekal jsem půl hodiny. Chtěl bych čtvrt (kila) šunky.

Na rozdíl od jiných zlomků, halb (ale nikoli: anderthalb, zweieinhalb atp.) se skloňuje jako přídavné jméno: ein halber Tag, der halbe Tag; ein halbes Leben, das halbe Leben

88

Násobné číslovky Násobné číslovky vyjadřují opakovanost. Tvoří se přidáním morfému –mal k číslici: 1x einmal 5x fünfmal Das habe ich dir schon hundertmal gesagt. Wir haben uns dreimal verlaufen.

Už jem ti o řekl stokrát. Už jsme se třikrát ztratili.

Užití číslovek ► V matematice 1 + 4 = 5 eins plus vier ist gleich fünf 10 - 3 = 7 zehn minus drei ist gleich sieben 2x9 zwei mal neun 42 : 6 zweiundvierzig geteilt durch sechs ► Určování času Rozlišuje se označení času neformální a formální (které se užívá například v rádiu). 19:05 19:15 19:30 19:45 19:50

neformální

fünf (Minuten) nach sieben viertel nach sieben / viertel acht halb acht dreiviertel acht / viertel vor acht zehn vor acht

- Wie spät ist es, bitte? - Es ist gleich halb zehn. Beeil dich! Es ist schon fünf vor zwölf. - Wie lange dauert der Vortrag? - Eine Viertelstunde / eine halbe Stunde/ anderthalb Stunden. Ich komme um acht Uhr an. Das Geschäft ist von neun bis achtzehn Uhr geöffnet.

Formální

neunzehn Uhr fünf neunzehn Uhr fünfzehn neunzehn Uhr dreißig neunzehn Uhr fünfundvierzig neunzehn Uhr fünfzig - Kolik je hodin, prosím? - Bude půl desáté. Pospěš si! Už je za pět minut dvanáct. - Jak dlouho bude trvat porada? - Čtvrt hodiny / půl hodiny / hodinu a půl. Přijedu v osm. Obchod je otevřen od devíti do osmnácti hodin.

► U ozančení dat se užívá řadových číslovek. 23.5.

der dreiundzwanzigste Mai

8.12.

der achte Dezember

Řadové číslovky v datech se skloňují V odpovědi na otázku Wann? se užívá předložka an se 3. pádem ( viz 7.2) 89

A Ich habe am neunzehnten Juli Geburtstag. Mám narozeniny devatenáctého června. Ab sechsten Februar habe ich Urlaub. Od šestého února mám narozeniny. Číslovky označující letopočet. Století od 1100 do 1999 se vyjadřují počítáním stovek: 1100 1945

elfhundert neunzehnhundertfünfundvierzig

1789 2012

siebzehnhundertneunundachtzig zweitausendzwölf

Přesný letopočet se vyjadřuje pomocí základních číslovek. Desetiletí a století pomocí číslovek řadových: Ich bin (im Jahr) neunzehnhundertsiebzig geboren. Das ist ein Film aus den achtziger Jahren. Diese Kirche wurde am Anfang des zwölften Jahrhunderts gebaut.

Narodil jsem se v roce1970. Je to film z osmdesátých let Tento kostel byl postaven na začátku XII. století.

► Označení množství a míry Všimněte si že podstatná jména jež označují množství jsou rodu mužského nebo středního a používají se v jednotném čísle. Kannst du mir hundert Euro leihen? Ich möchte anderthalb Kilo Rindfleisch und einhundert Gramm Schinken, bitte. Das Grundstück ist vierhundert Quadratmeter groß.

90

Můžeš mi půjčit sto eur? Chtěl bych kilo a půl hovězího masa a sto gramů šunky, prosím. Pozemek měří čtyři sta metrů čtverečních.

6.

p ř íslov c e

Příslovce jsou slovní druhy velmi různorodé. Mohou vyjadřovat okolnosti místní, časové, způsobové, příčinné; mohou určovat postoj mluvčího k výpovědi (modální příslovce); stupeň kvality: intenzity děje, atp. Příslovce jsou obecně neohebná (neskloňují se), některá se ale stupňují.

Přísl. času Přísl. místa Přísl. modální Přísl. stupně

Ich bin nie in Rom gewesen. Warst du dort? Ich würde gerne hinfahren. Thomas arbeitet viel.

Nikdy jsem nebyl v Římě. Byl jsi tam? Rád bych tam jel. Thomas mooc pracuje.

Příslovce mohou modifikovat sloveso, přídavné jméno, jiné příslovce nebo podstatné jméno. Příslovce se rovněž mohou vztahovat k výpovědi jako celku. Příslovce dále dělíme na ta, která mají funkci zájmennou, odkazují na výpověď předešlou nebo následující (příslovce předložková) a příslovce, která uvádějí věty tázací (příslovce tázací).

Modifikuje sloveso - přídavné jméno - další příslovce Spojkové příslovce

Ich habe hier studiert. ein sehr guter Film Franz trinkt zu viel. Deshalb ist er immer so müde.

Zájmenné příslovce Příslovce tázací

Davon habe ich nichts gewusst. Woher kommst du?

Studoval jsem zde. (Jeden) Velmi dobrý film. Franz příliš pije. Proto je vždy tak unavený. O tom jsem nic nevěděl. Odkud přicházíš?

Postavení příslovce ve větě záleží na jeho funkci ve větě. ♦ Příslovce, která doplňují přídavná jména nebo jiná příslovce stojí obvykle před tímto slovním druhem: sehr schön [velmi pěký], sehr viel [velmi mnoho], ♦ Příslovce tázací vždy stojí na začátku věty nebo uvádějí větu vedlejší. Wo bist du? Sag mir bitte, wo du bist.

[Kde jsi?] [Prosím, řekni mi kde jsi].

♦ Co se týče ostatních příslovcí, pravidla postavení jsou relativně složitá. V každém odstavci se označuje, jestli se příslovce klade na začátek věty (předchází vyčasované sloveso) nebo stojí-li uvnitř věty.

91

A Uspořádání větných členů uvnitř větného rámce je vysvětleno v kapitole 10.2.

Některá příslovce (především, místa, směru a času) mohou sloužit jako příslovečné určení (funkce atributativní). Der Mann dort ist mein Deutschlehrer. Der Weg hierher ist sehr schön. Der Vortrag gestern war langweilig.

S tupňování

Ten pán tam, je můj učitel němčiny. Cesta sem je velmi hezká. Včerejší přednáška byla nudná.

příslovcí

Stupňují se pouze následující příslovce: viel [velmi, moc] - mehr - am meisten oft [často] öfter - am öftesten bald [brzy]- früher / eher - am frühesten lang [dlouho] - länger  gern [rád] - lieber - am liebsten

wenig [málo]- weniger - am wenigsten selten [zřídka] - seltener - am seltensten spät [pozdě] - später - am spätesten kurz [krátce] - kürzer

Kannst du nicht früher kommen? Am meisten stört mich sein Geruch. Ich bleibe am liebsten zu Hause.

Nemůžeš přijít dříve? Nejvíce mi vadí jeho zápach. Nejraději zůstávám doma.

6.1. P říslovce

místa a směru

Příslovce místa da [tady, zde], dort [tam], hier [zde]; irgendwo [někde], nirgendwo [nikde], überall [všude], woanders/anderswo [jinde]; oben [nahoře], unten [dole]; hinten [vzadu], vorne [vpředu]; draußen [venku], drinnen [uvnirř], außen [venku], innen [uvnitř]; links [vlevo], rechts [vpravo] nebenan [vedle], gegenüber [naproti], drüben [naproti, na druhé straně] Tázací příslovce: wo? [kde?] Er ist hier nicht sehr glücklich. Wer ist denn der Typ dort?

92

Není zde moc šťastný. Kdo je ten chlápek tamhle?

Oben sind die Schlafzimmer, das Wohnzimmer ist unten.

Nahoře jsou ložnice, obývací pokoj je dole.

Wo warst du gestern?

Kde jsi byl včera?

Často používané, ale významově nejednoznačné je příslovce da [tady / tam]. Warum warst du gestern nicht da? Proč jsi tu včera nebyl. Ich fahre im Urlaub nach Rügen. Da kann man O prázdniach pojedu na Rügen. Tam sich gut erholen. si člověk pořádně odpočine. Příslovce da, kromě svého významu místního také může shrnovat to, co bylo řečeno dříve (může odkazovat na informaci, která byla vyjádřena dříve): - Peter ist heute nicht gekommen. - Da kann man nichts machen.

- Petr včera nepřišel. - To se nedá nic dělat.

Příslovce místa mohou stát na začátku nebo uprosrřed věty. Dort steht Paul. Paul steht dort. [Paul stojí tam.]

Příslovce směru Příslovce směru vyjadřují směr nebo původ. ♦ Některá příslovce místa se mohou pojit s předložkami nach [do, k] a von [z]: nach / von oben, nach / von unten; nach / von hinten, nach / von vorne; nach / von außen, nach / von innen; nach / von links, nach / von rechts; ♦ Jiná příslovce místa se pojí pouze s předložkou von, protože místo nach se užívají tvary her y hin: von da, von dort, von hier; von überall, von woanders/anderswo; von drinnen, von draußen Komm doch mal nach vorne. Ich komme nicht von hier.

Pojď dopředu. Nejsem odsud.

Další příslovce směru se tvoří pomocí předložek her a hin. Příslovce her označuje směr k mluvčímu. Příslovce hin vyjadřuje vzdálení, odstup od mluvčího.

93

A her a hin lze kombinovat s ostatními příslovci místa. Ve většině případů se zachovává původní význam: her: směr k mluvčímu; hin: vzdálení od mluvčího. hierher [sem, (směr k mluvčímu)]; dorthin [tam] herein - hinein [dovnitř] heraus - hinaus [ven] herauf - hinauf [nahoru] herunter - hinunter [dolů] herüber - hinüber [na druhou stranu] irgendwoher - irgendwohin [od / někam/ nějakým směrem] nirgendwoher - nirgendwohin [od / nikam]

Komm herauf! Geh hinunter!

V češtině je rozdíl pouze ve slovesech pohybu : Přijít (směr k mluvčímu) X Jít (směr od mluvčího). Kommen Sie herein! Komm herunter!

Vstupte! «Pojď te dovnitř» Pojď dolů! «Sejdi dolů»

Ich gehe hinaus in den Garten. Geh mal hinunter in den Keller und hol drei Flaschen Wein. Komm mal herunter in den Keller und hilf mir mit den Kisten.

Gehen Sie Vstupte! «Jďete dovnitř» hinein! Geh hinuter! Jdi dolů! Jdu ven, na zahradu. Sejdi do sklípku a přines tři láhve vína. Sejdi (za mnou) do sklípku a pomoz mi s krabicemi.

Příslovce her a hin y jsou příslovce která lze kombinovat. Lze je použít jako oddělitelnou předložku mnoha sloves pohybu, např.:l herkommen, hingehen, herausfahren, hinuntergehen, hinausfliegen Příslovce směru se kladou téměř vždy na začátek věty ♦ Jako tázací příslovce směru se užívají woher [odkud] a wohin [kam]. Slova lze oddělit. Příslovce které je druhé v pořadí se klade na konec věty.

Woher kommst du? / Wo kommst du her? Wohin gehst du? / Wo gehst du hin?

94

Odkud přicházíš/ Odkud jsi? Kam jdeš?

6.2. P říslovce

času

Příslovce času klademe na začátek nebo na konec věty. Heute besuche ich dich. Ich besuche dich heute. [Dnes Tě navštívím] Příslovce času dále dělíme na: ♦ Příslovce, která vyjadřují děj v čase: heute [dnes], gestern [včera], vorgestern [předevčírem], morgen [zítra], übermorgen [pozítří]; früh [brzy (ráno)]; spät [poozdě] bald [za chvilku, brzy], dann [potom, pak], gleich [hned, okamžitě], jetzt, nun [teď] sofort [okamžitě, ihned]; bisher [dosud], damals [tenkrát], früher [dříve], irgendwann [někdy], nie [nikdy], seitdem [od té doby], später [potom, poté]; endlich [nakonec], plötzlich [najednou], schließlich [konečně] Tázací příslovce: wann? [Kdy?] ♦ Příslovce, která vyjadřují trvání nebo frekvenci: kurz [krátce], lange [dlouze] immer [vždy], manchmal [občas, někdy], nie [nikdy] wieder [znovu], oft [často], selten [zřídka] montags, dienstags, mittwochs, donnerstags, freitags, samstags, sonntags [(každé) pondělí, úterý, atd.]; morgens, vormittags, mittags, nachmittags, abends, nachts [každé ráno, odpoledne, večer]; Tázací příslovce: wie oft? [Kolikrát? Jak často], wie lange? [Jak dlouho?] ♦ Příslovce, která spojují různé děje: inzwischen [zatímco], nachher [potom], vorher [dříve, předtím], zuerst [nejprve], zuletzt [nakonec] ♦ Příslovce, která vyjadřují některá očekávání erst [sotva, stěží], noch [ještě, ani], schon [již, už] Ich fahre heute / bald nach Hamburg. Er geht oft / selten ins Kino. Er geht nie ins Kino. Du gehst einkaufen und ich wasche inzwischen das Geschirr.

Dnes / brzy jedu do Hamburku. Často / zřídka chodí do kina. Nikdy nechodí do kina. Ty dojdeš nakoupit, zatímco já umyji nádobí ( a já zatím umyji nádobí). 95

A Co se týče vyjádření budoucnosti budoucnosti v němčině, často se užívá sloveso v přítomném čase, budoucnost je vyjádřena pomocí příslovce nebo podstatného jména. Morgen arbeite ich nicht.

[Zítra nepracuji].

Dny a časti dne Užívají se příslovce montags, dienstags, ... / morgens, mittags ... pokud odkazujeme na děj jež se odehrává obvykle ve stejný den (čas) (každé) pondělí ... / dopoledne....). Sonntags besuche ich meine Eltern. Ich arbeite am liebsten abends.

Každou neděli navštěvuji své rodiče. Nejraději pracuji večer (ve večerních hodinách).

Užívá se spojení předložka + podstatné jméno ve významu: příští / minulé pondělí, dnes večer. Am Sonntag habe ich meine Eltern besucht. Am Abend muss ich arbeiten.

V pondělí jsem navštívil své rodiče. Večer musím pracovat.

Před a poté früher, vorher, davor - später, nachher, danach früher, vorher a davor znamenají dříve; später, nachher a danach potom. Nicméně tato příslovce nelze libovolně zaměnit. Vorher / davor a nachher / danach spojují větu s událostí, která již byla zmíněna dříve – zatímco früher odkazuje na minulost, später na budoucnost. Früher habe ich bei einer Bank gearbeitet. Seit Januar arbeite ich bei einer Versicherung. Davor / vorher habe ich bei einer Bank gearbeitet. Ich komme später. Ich gehe jetzt essen, und danach / nachher ins Kino.

Dříve pracoval v bance. Od ledna pracuji v pojišťovně. Před tím jsem pracoval v bance. Přijdu později. Teď se jdu najíst a potom do kina.

Příslovce, která vyjadřují očekávání schon, erst, noch (noch nicht, nicht mehr) Příslovce schon, noch, erst, a jejich tvary v záporu odkazují na různá očekávání mluvčího nebo posluchače. Užívají se také v jiném významu než časovém. 96

♦ schon [již, už] (1,2); zápor: nicht mehr [již, už ne] (3) ♦ erst: ve spojení s časovým údajem [ani, sotva, stěží] (4); [až] (5, 6); mimo časový kontext: [teprve] (7) ♦ noch: [ještě] (8); mimo časový kontext [ještě] (9); negace: noch nicht [ještě ne] (10) 1 Es ist schon acht Uhr. Ute ist schon angekommen. 2 Du hast schon fünf Glas Vodka getrunken. 3 Trink nicht mehr so viel! 4 Es ist erst sieben Uhr. 5 Ute kommt erst um halb acht. 6 Wir sind erst gestern gekommen. 7 Ich habe erst vier Glas getrunken. 8 Ute ist noch unterwegs. 9 Ich möchte noch ein Glas Vodka. 10 Ich bin noch nicht betrunken.

6.3. P říslovce

způsobu

Už je osm hodin. Ute již přišel. Už jsi vypil pět panáků vodky. Nepij už tolik! Není ještě ani sedm. Ute přijede až v půl osmél. Přijeli jsme teprve včera. Dal jsem si jen čtyři skleničky. Ute je stále na cestě. Chci ještě jednu skleničku vodky. Ještě nejsem opilý.

( modální )

Příslovce způsobu mohou vyjadřovat: ♦ Způsob, kterým se vyjadřuje děj vyznačený slovesem. anders [jinak], gern(e) [rád], irgendwie [nějak], so [tak, takto], umsonst, vergebens [zbytečně], ungern [nerad] Tyto příslovce (s výjimkou „irgendwie“ nestojí na prvním místě ve větě. (1) ♦ Postoj mluvčího k výpovědi hoffentlich [snad], leider [bohužel] ♦ Stupeň pravdepodobnosti výpovědi angeblich [prý], bestimmt [určitě], möglicherweise [možná], natürlich [samozřejmě], offensichtlich [evidentně], scheinbar [zřejmě], selbstverständlich [samozřejmě], sicher [určitě], vielleicht [možná], wahrscheinlich [pravděpodobně], wirklich [skutečně] Příslovce z posledních dvou skupin často stojí na prvním místě ve větě. (2,3)

97

A 1 Du musst das anders machen. 2 Leider kann ich dich nicht begleiten. 3 Vielleicht sehen wir uns am Freitag.

Musíš to udělat jinak. Bohužel tě nemůžu doprovodit. Možná se uvidíme v pátek.

Příslovce gerne a jeho stupňování: lieber, am liebsten Příslovce gern(e), lieber, am liebsten + sloveso odpovídá českému „rád(a)“ + sloveso Ich schwimme gern. Ich laufe lieber, und am liebsten tanze ich. Ich esse gerne Fisch. Ich mag dich gern. Aber mich selbst mag ich noch lieber.

6.4. P říslovce

Rád plavu. Já radši běhám, a nejradši tančím. Rád jím ryby. Mám tě ráda. Ale ješte radši mám sebe sama.

množství

Příslovce množství označují množství či stupeň. ♦ Vztahují se na stupeň kvality vyjádřené v přídavném jménu nebo příslovci. ein bisschen [trochu], fast [skoro], ganz [úplně / dostatečně], genug [dost], sehr [hodně], ziemlich [docela / dost]; so [tak], zu [příliš] wie? [jak?] genug stojí za přídavným jménem nebo příslovcem, na které se vztahuje. Ostatní příslovce stojí před ním. Er ist sehr klug. [Je velmi chytry]. Er ist klug genug. [Je dostatečně chytrý]. Ich bin ziemlich / sehr müde. Ich arbeite nicht so gern.

Jsem dost unavená. Nepracuji moc rád.

♦ Vztahují se na sloveso: viel [hodně] a stupňování: mehr, am meisten; wenig [málo] a stupňování: weniger, am wenigsten; genug [dost], kaum [sotva]; so viel [tolik], zu viel [příliš] Ich habe viel / genug gelernt. Rauch nicht so viel! Iss mehr!

98

Studoval jsem hodně / dostatečně. Nekuř tolik! Víc jez!

♦ Některá slovesa (vyjadřující záliby či emoce jako mögen, lieben, hassen, gefallen, schmecken) se používají s příslovci sehr (místo viel), so, so sehr, zu sehr (místo so viel, zu viel): Ich habe mich sehr gefreut. Der Film hat mir sehr gefallen. Er hat dich so geliebt!

6.5. P říslovce

Měl jsem velkou radost. Film se mi velmi líbil. Tolik tě miloval!

vyjadřující fokus

Tyto příslovce kladou zvláštní důraz na slovo, na které se vztahují. Mohou se vztahovat na slovesa, přídavná jména, jiná příslovce, podstatńá jména / zájmena, ale i na celou větu. auch [také], ausschließlich [výhradně], besonders [obzvláště], genau [přesně], höchstens [nanejvíš], nur [pouze], sogar [dokonce], wenigstens [alespoň] Stojí před přídavným jménem (1) a příslovcem. Pokud se vztahují na podstatné jméno, stojí před celým jmenným rámcem. (2-3). Pokud se vztahují na sloveso (4) či celou větu (5), nacházejí se v na začátku věty nebo uvnitř větného rámce. 1 2 3 4 5

Hier isst man besonders gut. Auch ich dachte das. Du solltest wenigstens 100 Euro mitnehmen. Das kann ich nicht genau sagen. Ich dachte das auch.

Tady se jí zvlášt´ dobře. I já jsem si to myslel Měl bys vzít alespoň 100 Eur. Nemohu to říci přesně. Myslel jsem si to také.

99

A 6.6. S pojková

příslovce

Spojková příslovce slouží ke spojení sdělení v textu. Existují různé typy spojení. ♦ kopulativní: auch [také] v negaci auch nicht [také ne] außerdem [kromě toho, navíc] Wo ist Petra? Kde je Petra? Das weiß ich auch nicht. Taky to nevím. Kommst du mit ins Kino? Půjdeš s námi do kina? Nein, ich habe keine Zeit. Außerdem habe ich Ne, nemám čas. Kromě toho jsem ten den Film schon gesehen. film už viděla. ♦ kauzální: nämlich [totiž]; daher, deshalb, deswegen, darum [proto, kvůli tomu] Příslovce nämlich se nachází ve větě uvádějící důvod (1). Ostatní kauzální příslovce se nachází ve věte uvádějící následek (2). nämlich se nachází uvnitř větného rámce. Ostatní kauzální příslovce se můžou nacházet na pozici 1 (nejběžnější) nebo uvnitř větného rámce. Ich habe furchtbaren Hunger. Ich habe nämlich seit gestern nichts gegessen. Karl hat Kopfschmerzen. Daher / deshalb kann er nicht zur Schule gehen.

Mám hrozný hlad. Od včerejška jsem totiž nic nejedl. Karla bolí hlava. Proto nemůže jít do školy.

♦ přípustkové: trotzdem, dennoch [přesto] Das Wetter war schlecht. Trotzdem / Dennoch sind wir ans Meer gefahren.

Bylo špatné počasí. Přesto jsme jeli k moři.

♦ podmínkové: sonst [jinak]; vyjadřuje nežádaný následek Du musst mehr lernen, sonst bestehst du die Prüfung nicht.

100

Musíš se více učit, jinak nesložíš zkoušku.

6.7. Z ájmenná

příslovce

Zájmenná příslovce se tvoří pomocí příslovce da(r) nebo tázacího příslovce wo(r) + předložek. r se vloží, pokud předložka začíná na samohlásku. Zájmenná příslovce mají funkci zájmena, jelikož zastupují podstatné jméno (věc, nikoliv osobu) nebo se vztahují na kontext (předešlý nebo následující). Zájmenná příslovce se mohou tvořit s těmito předložkami: an: daran, woran; auf: darauf, worauf; aus: daraus, woraus; bei: dabei, wobei; durch: dadurch, wodurch; für: dafür, wofür; gegen: dagegen, wogegen; in: darin, worin; mit: damit, womit; nach: danach, wonach; über: darüber, worüber; um: darum, worum; unter: darunter, worunter; von: davon, wovon; vor: davor, wovor; zu: dazu, wozu Jedině s da: dahinter, daneben, dazwischen. ► Zájmenná příslovce s lokálním významem zabrání opakování podstatného jména. Stell den Tisch hier an die Wand und häng das Postav stůl tady ke zdi a pověs Bild darüber. obrázek nad něj. ► Zájmenná příslovce ve funkci větného členu rozvíjejí sloveso např. u sloves : warten auf [čekat], denken an [myslet], träumen von [zdát se] Denk nicht mehr daran. Worauf wartest du? Viz též 10.1.I

Už na to nemysli. Na co čekáš?

♦ V oznamovacích větách můžou odkazovat zpětně, na předešlou výpověd. - Wohin willst du denn im Urlaub fahren? - Ich weiß nicht. Ich habe noch nicht darüber nachgedacht. - Ich habe die Prüfung nicht bestanden. - Damit hast du doch gerechnet. 

- Kam pojedeš o dovolené? - Nevím. Ještě jsem o tom nepřemýšlel. - Neudělal jsem zkoušku. - Ale s tím si přece už počítal.

101

A ♦ Můžou poukazovat dopředu, na výpověd následující ve vedlejší větě se spojkou dass (1) nebo v nepřímé otázce (2+3). V němčině je v těchto případech použití zájmenného příslovce obligátní, zatímco v češtině často není nutné použít příslovce (4+5) 1 2 3 4 5

Denk daran, dass wir heute Abend ins Theater gehen. - Kommst du heute Abend mit ins Theater? - Das kommt darauf an, ob ich mit der Arbeit fertig bin. Wir diskutieren darüber, wer die nächsten Wahlen gewinnen wird. Ich warte darauf, dass Anna anruft. Ich denke darüber nach, wie ich es ihm am besten sage. Viz též 14.3

Mysli na to, že dnes večer jdeme do divadla. - Půjdeš s námi dnes večer do divadla? - Záleží na tom, jestli dokončím práci Diskutujeme o tom, kdo vyhraje přístí volby. Čekám, až zavolá Anna. Přemýšlím, jak mu to nejlépe říci.

♦ Zájmenná příslovce tázací slouží k uvedení otázky (přímé či nepřímé): Woran denkst du? Ich weiß nicht, worauf du noch wartest.

Na co myslíš? Nevím, na co jěště čekáš.

Když se vztahujeme k osobě, musí se použít předložka + zájmeno: An wen denkst du? Wo bleibt nur Hans? Seit zwei Stunden warte ich auf ihn. Da sitzt meine Schwester, und neben ihr mein Neffe.

102

Na koho myslíš? Kdepak je Hans? Čekám na něj už dvě hodiny. Tady sedí moje sestra a vedle ní můj synovec.

7 . P ř e dlo ž k y Předložky jsou slova, která spojují větné členy, zájmena a méně často příslovce a určují gramatický pád. Těmito pády mohou být akuzativ (4.pád), dativ (3.pád) a genitiv (2.pád).

Akuzativ Dativ Genitiv

Hans arbeitet für seinen Vater. Hans lebt bei seinem Vater. Wegen einer Verletzung darf er keinen Sport treiben.

Jan pracuje pro svého otce. Jan bydlí u svého otce. Kvůli zranění nemůže sportovat.

► Předložka a větný člen / zájmeno / příslovce tvoří jednotku - předložkový rámec který nelze rozdělit.

Předložkový rámec, začátek věty Předložkový rámec, uvnitř věty

Am Samstag besuche ich dich. Ich besuche dich am Samstag.

V sobotu Tě navštívím.

Většina předložek se klade před podstatné jméno. Výjimky jsou popsány v následujících odstavcích. ► Předložkový rámec může vyjadřovat okolnosti místní a časové; může vyjadřovat příčinu, podmíku, způsob, atd. Der Zug kommt aus München. In einer Viertelstunde fährt er weiter. Trotz der langen Reise ist er nicht müde.

Vlak přijede z Mnichova. Za patnáct minut pojede dál. I přes dlouhou cestu není unaven.

► Předložka v češtině nemá přesný ekvivalent v němčině a naopak: Srovnejte: Gestern war ich bei einem Fest / auf der Post Včera jsem byl na oslavě / na poště / na / an der Uni. univerzitě. ► Mnoho sloves, některá přídavná jména a podstatná jména vyžadují doplnění předložkovou vazbou. Předložka zároveň určuje pád podstatného jména. V těchto případech je sémantická hodnota předložky téměř nulová. Ich habe von dir geträumt. Er hat über dich gesprochen. Er ist stolz auf seine Kinder.

Zdálo se mi o Tobě. Mluvil o Tobě. Je pyšný na své děti.

Informaci o tom, s jakým pádem se daná předložka pojí, nalezeme ve slovníku.

103

A ► Mnoho předložek slouží i jakou předpony sloves – ve většině případů odlučitelné.

K rácení

předložky a členu

U některých předložek a určitého členu dochází ke krácení: Předložka an in bei von zu

akuzativ, stř. rod dativ, muž. a stř. rod an + das → ans an + dem → am in + das → ins in + dem → im bei + dem → beim von + dem → vom zu + dem → zum

dativ, žen. rod

zu + der

→ zur

Sie ist im Garten. [Je na zahradě]. Ich gehe ins Kino. [Jdu do kina].

7.1. P ředložky I. P ředložky,

místa a směru

které se pojí se dvěma pády

Předložky an [v], auf [v, na], hinter [za], in [v, do, za], neben [vedle], über [nad], unter [pod], vor [před], zwischen [mezi] se mohou pojit s dativem nebo akuzativem. Záleží na tom, jestli se vztahují k místu (wo? kde dativ) nebo poukazují na směr (wohin? směrem kam akuzativ). Wo? místo dativ

- Wo bist du? - Ich bin im Garten / in der Küche. Zwischen dem Schrank und dem Regal steht ein Tisch. Auf dem Tisch liegen Bücher. Über dem Tisch hängt ein Bild.

- Kde jsi? - Jsem na zahradě / v kuchyni. Mezi skříní a poličkou je stolek. Na stolku jsou knihy. Nad stolem visí obraz

Wohin? směr akuzativ

- Wohin gehst du? - Ich gehe in den Garten / in die Küche. Stell den Tisch zwischen den Schrank und das Regal. Leg die Bücher auf den Tisch. Häng das Bild über den Tisch.

- Kam jdeš? - Jdu na zahradu / do kuchyně. Postav stůl mezi skříň a polici. Polož knihy na stůl. Pověs obraz nad stůl.

104

in: ve významu místním: v, uvnitř; směr: na, do

(1) Die Kugel liegt in der Kiste. 2 3 4 5

M. sm. m. sm.

♦ směr dovnitř (uzavřený prostor) (1 - 3) ♦ omezený otevřený prostor (zahrada, dvůr, les)  ♦ místo: se zeměpisnými názvy (vesnice, města, kraje, země, kontinenty) (4) ♦ směr: zeměpisné názvy se členem(5)

Ich bin in der Küche / im Bad. Wir gehen ins Kino. Sie lebt in Deutschland / in München. Ich fahre in die Schweiz / in die Alpen.

Jsem v kuchyni / koupelně. Jdeme do kina. Bydlí v Německu / Mnichově. Jedu do Švýcarska / Alp.

♦ V abstraktnějším významu odkazuje na okruh znalostí a komunikace. Ich habe eine Prüfung in Physik geschrieben. Wir sind in einer Besprechung. další kontext: časový: v , za

Složil jsem zkoušku z fyziky. Jsme na schůzi.

auf: ve významu místním: v, na; směr: do, na ♦ odkazuje na horizontální povrch ♦ plochu obrazu, tabule, stránky (2) ♦ volný prostor (kromě s předložkou in) (3) ♦ veřejné instituce (4) (1) Die Kugel liegt auf der Kiste. 2 M. 3 m. 4 sm.

Was siehst du auf dem Bild? Wir sind auf dem Balkon. Ich gehe auf die Bank / auf die Post.

Co vidíš na tom obraze? Jsme na balkóně. Jdu do banky / na poštu.

♦ další užití: když odkazujeme na jazyk: Wir unterhielten uns auf Russisch. [Mluvili jsme rusky].

105

A an:

místo: na, v, u ; směr: na ♦ odkazuje na kontakt s plochou (s výjimkou na ní) (1-2) ♦ v zeměpisu: pojí se se jmény řek a moří ♦ odkazuje na práci v nějaké vzdělávací nebo výzkumné instituci, nebo výzkumném projektu (4)

(1) Das Bild hängt an der Wand 2 sm. 3 m. 4

Setz dich an den Tisch. Köln liegt am Rhein. Er arbeitet an der Universität / an seiner Doktorarbeit.

další kontext: časový

über:

místo: nad; směr: nad, přes (1) Das Bild hängt über dem Tisch

♦ nad (bez přímého kontaktu) (1) ♦ směr: přes plochu (2) ♦ směr: přes, skrz nějaké místo (3)

2 Er ging über die Straße. 3 Der Zug fährt über Köln.

další význam: množství a kvalita: více než

unter:

Posaď se ke stolu. Kolín se nachází na břehu Rýna. Pracuje na univerzitě / na své doktorské práci.

Přešel přes ulici. Vlak jede přes Kolín.

místo a směr: mezi

♦ pod (něčím) (1) ♦ mezi více než dvěma osobami, věcmi, koncepty (2, 3) 1 Dein Buch liegt unter dem Fenster. Tvá kniha leží pod stolem. 2 Unter den Gästen waren auch Schriftsteller. Mezi pozvanými byli také spisovatelé. 3 Er hat mir unter anderem gesagt, dass er Mimo jiné mi řekl, že je rozvedený. geschieden ist. jiný význam: množství a kvalita: méně než

106

zwischen:

místo, směr: mezi

Mezi pouze dvěma osobami, věci nebo institucemi (1) nebo pokud se klade zvláštní důraz na vztah mezi větší skupinou osob (2). 1 Das Kaufhaus befindet sich zwischen dem Theater und dem Bahnhof. 2 Zwischen den Mietern in unserem Haus gibt es oft Streit. jiný význam: časový, množství a kvalita: mezi

Nákupní středisko se nachází mezi divadlem a nádražím. Mezi nájemníky našeho domu jsou často spory.

Další předložky místa a směru (dva pády) Místo: dativ Ruth steht [R. je] ... neben dem Haus. hinter dem Haus. vor der Tür.

Směr:akuzativ Ruth geht [R. jde] ...... neben das Haus. hinter das Haus. vor die Tür.

neben [vedle / směrem k] hinter [za / směrem za] vor [před / směrem dopředu/před]

Všechny ostatní předložky se pojí pouze s jedním pádem.

II. P ředložky

které se pojí pouze s jedním pádem

Předložky původu ab + dativ (často se užívá také bez pádu): z, od ♦ označuje výchozí místo (používá se především se zeměpsnými názvy a příslovci) Der Zug hat ab Kehl einen Schlafwagen. Ab hier müssen wir zu Fuß gehen. jiný význam: časový: od, z

Od města Kehl má vlak lůžkový vagón. Od tohoto místa budeme muset pokračovat pěšky.

aus + dativ: z ♦ směr zevnitř ven (1) ♦ z, ze (místo původu) (2) Nelze používat s příslovci (v těchto případech se používá von). ♦ označení materiálu (3) 107

A 1 Kommst du aus der Schule? 2 Ich komme aus Frankfurt. 3 Die Ohrringe sind aus Gold.

jiný význam: příčina, důvod: pro, kvůli

Přicházíš ze školy? Jsem z Frankfurtu. Náušnice jsou ze zlata.

von + dativ: od, z, ze ♦ původ (1), osoba (označení původce, dárce) (2) ♦ von ... bis... [od ... do....] (3) ♦ místo původu s příslovcem (4) 1 2 3 4

Kommst du vom Bahnhof? Ich habe Geld von meiner Oma bekommen. Der Zug fährt von Frankfurt nach Köln. Ich bin nicht von hier. jiný význam: časový: od

Přicházíš od nádraží? Dostal jsem peníze od babičky. Vlak jede z Frankfurtu do Kolína. Nejsem odsud.

Předložky směru bis bez pádu: do, až do ♦ používá se se zeměpisnými názvy bez determinantů a příslovcí (1-2) ♦ používá se s ostatními předložkami ( které se pojí s určitým pádem) 1 Kommen wir heute noch bis Hamburg? 2 Bis dorthin sind es achthundert Kilometer. 3 Wie weit ist es bis zu dir? jiný význam: časový, kvalita a množství: zž

Dorazíme dnes až do Hamburku? Až tam je to 800 kilometrů Jak daleko je to k tobě (domů)?

durch + akuzativ: skrze Im Sommer bin ich durch Peru gereist. jiný význam: prostřednictvím

V létě jsem procestoval Peru..

gegen + akuzativ: proti, do, za ♦ směr: proti (1) ♦ proti (někomu, nějakému názoru), atd. (2) 1 Er ist gegen einen Baum gefahren. 2 Alle sind gegen mich. jiný význam: časový: okolo, přibližně

108

Narazil do stromu. Všichni jsou proti mě.

nach bez pádu: a, hacia ♦ se zeměpisnými názvy bez determinantu (1), označení světových stran (2) ♦ s příslovci místa (3) ♦ nach Hause: (k sobě) domů (4) 1 2 3 4

Im Sommer fahre ich nach Frankreich. Wir müssen nach Osten fahren. Gehen Sie nach rechts / nach vorn . Um 8:00 Uhr gehe ich nach Hause. jiný význam: časový: po; modální: podle

V létě pojedu do Francie. Musíme jet směrem na východ. Jděte doprava / dopředu. V osm půjdu domů.

zu + dativ: do, na, k, ke ♦ směr a udání směru k cíli (1) ♦ ve spojení s různými institucemi (2) a událostmi (3) ♦ s osobami: když odkazujeme na něčí dům (4) ♦ zvláštní, tzv. pevná spojení: zu Hause: (u sebe) doma (5) 1 2 3 4 5

Ich fahre zum Bahnhof. Mein Sohn geht noch zur Schule. Gehst du zu Annas Fest? Gehen wir zu dir? Ich bin seit 8:00 Uhr zu Hause.

Jedu na nádraží. Můj syn dosud chodí do školy. Půjdeš na oslavu Anny? Půjdeme k tobě (domů)? Od osmi budu doma.

jiný význam: časový, kvalita a množství: a; final: para, por

Předložky místa bei + dativ: v, u, při, blízko, s ♦ se zeměpisnými názvy: vedle, blízko (1) ♦ v bytě jiné osoby (2) ♦ pokud odkazujeme na práci, instituci nebo firmu (3) 1 Freising liegt bei München. 2 Ich bin bei Peter. 3 Er arbeitet bei Siemens. jiný význam: časový: v; podmínka: v případě

außerhalb des Hauses innerhalb des Hauses

Freising leží blízko Mnichova. Jsem u Petra (doma). Pracuje v Siemensu (ve firmě Siemens).

außerhalb + Genitiv: mimo innerhalb + Genitiv: v, uvnitř 109

A Ich gehe entlang des Flusses / den Fluss entlang spazieren.

entlang: podél + Genitiv (pokud stojí před podstatným jménem) + akuzativ (pokud stojí za ním)

der Kirche gegenüber / gegenüber der Kirche nördlich / südlich / östlich / westlich von München rechts / links vom Bahnhof um das Haus (herum)

gegenüber + Dativ [naproti] (předložka může stát před nebo za podstatným jménem) na sever / jih / východ / západ od

7.2. P ředložky

vpravo / vlevo od um + Akuzativ + herum: okolo

času

ab + dativ: od - ve spojení s budoucností (odkazuje na děj v budoucnosti) Ab Mai werde ich nicht mehr hier arbeiten. Ich bin ab sechs Uhr zu Hause. jiný význam: místo, kvalita a množství: od

Od května již tady pracovat nebudu. Od šesti budu doma.

an + dativ: na, v ♦ odkazuje na část dne (s výjimkou in der Nacht [v noci]) (1) ♦ den v týdnu (2)* ♦ konkrétní datum (3) ♦ na začátek / na konec (4) 1 2 3 4

Ich komme am Nachmittag. Am Samstag hatten wir Besuch. Ich habe am 15. August Geburtstag. Am Anfang war das Wort.

Přijdu odpoledne. V sobotu jsme měli návštěvu. Mám narozeniny 15. srpna. Na počátku bylo slovo.

V případě opakovaného děje (o sobotách, vždy v poledne), se užívá odpovídajíc příslovce bez předložky. Ich arbeite nur nachmittags. [Pracuji pouze odpoledne.] Samstags gehen wir ins Kino. [Kažkou sobotu chodíme do kina.] jiný význam: místní: v

bei + Dativ ♦ v: ve spojení s událostmi a cestami (také lze používat auf + Dativ) (1,2) ♦ zatímco, během: ve spojení s událostni (3) ♦ s: ve spojení s počasím, klimatem (4) 110

1 Wir haben uns bei/auf einem Fest kennengelernt. 2 Bei / Auf dem Ausflug haben wir Vögel beobachtet. 3 Stör mich nicht beim Arbeiten. 4 Sie kamen bei Regen an.

jiný význam: podmínka: v případě; místo: vedle

Poznali jsme se na jedné oslavě. Na výletě jsme pozorovali ptáky. Neobtěžuj mě při práci (když pracuji). Přijeli za deště.

bis + akuzativ až (do) s podstatnými jmény která neoznačují data bis zu + dativ (2) 1 Bis letzten Monat habe ich in Bonn gelebt. 2 Bis zu seiner Hochzeit hat Robert bei seinen Eltern gewohnt.

jiný význam: místní, kvalita a množství: až

Až do minulého měsíce jsem bydlel v Bonnu. Až do své svatby bydlel Robert s rodiči.

gegen bez pádu: přiblizně, kolem - v češtině s 2. pádem Er kommt gegen 10 Uhr.

Přijde kolem desáté.

in + dativ v ♦ označení měsíců (1) ♦ ročního období (2) ♦ roku (pouze pokud předchází slovo Jahr) (3)* ♦ desetiletí, století a tisíciletí (4) ♦ časového úseku (5) 1 Wir haben im November geheiratet. 2 Ich möchte im Herbst Urlaub nehmen.

Vzali jsme se v listopadu. Chtěl bych si vzít na podzim dovolenou. 3 Ich bin im Jahr 1975 geboren. Narodil jsem se v roce 1975 4 Das Haus wurde in den 50er Jahren gebaut. Dům byl postaven v 50tých letech. 5 Der Zug fährt in drei Minuten. Vlak odjíždí za tři minuty. * Pokud nepředchází slovo Jahr, předložka se neužívá: Ich bin 1975 geboren. jiný význam: místní v

111

A nach + dativ: po Doris ist gleich nach dem Abendessen schlafen gegangen.

Doris šla spát hned po večeři.

jiný význam: místní: kolem; modální: podle

seit + dativ: od, už - vztahuje začátek děje v minulosti Seit letztem Jahr habe ich keine Arbeit. Ich wohne seit sechs Monaten hier.

Od minulého roku nemám práci. Bydlím tady již šest měsíců.

um + akuzativ: v, okolo ♦ označuje přesný časový údaj u hodin (1) ♦ přibližný údaj (označení roku a data, především v minulosti) (2) 1 Ich komme um halb acht. 2 Das Haus wurde um 1920 gebaut.

Přijdu v půl osmé. Dům byl postaven kolem roku 1920.

jiný význam: místní: kolem

von + dativ: od; von .... bis + akuzativ od ... do Von Dezember bis Juni werde ich wahrscheinlich in Spanien sein. Ich arbeite von acht bis vier.

Od prosince do června budu pravděpodobně ve Španělsku. Pracuji od osmi do čtyř.

jiný výzman: místní: od, z, ze; původce děje v trpném rodě, náhrada za druhý pád

vor + dativ ♦ před pokud odkazujeme na děj v minulosti (1) ♦ před (dříve než) pokud odkazujeme na děj v budoucnosti (2) 1 Ich habe es vor drei Wochen erfahren. 2 Ich kann nicht vor vier Uhr kommen.

Dozvěděl jsem se to před třemi týdny. Nemohu přijít před čtvrtou.

jiný význam: místo: před, příčina, důvod: z + druhý pád, sedmý pád

während + genitiv: během Während der Ferien war ich krank.

112

Během prázdnin jsem byl nemocný.

Ostatní předložky vyjydřující časové vztahy für einen Tag [na den], für drei Wochen [na tři týdny] zu Weihnachten [na Vánoce], zu Ostern [na Velikonoce] zur Zeit [momentálně]

7.3. O statní

für + akuzativ na (určitý časový úsek) zu: ve spojení s církevními svátky

předložky

► außer + Dativ: ♦ Význam vymezující: kromě, mimo 1 Alle außer mir haben es gewusst. Všichni kromě mě to věděli. 2 Außer / Neben seiner Muttersprache spricht Kromě svého mateřského jazyka er sechs Sprachen fließend. mluví plynně šest jazyků. ► bei + Dativ ♦ u, s (s výjimkou případů, které vyžadují mit) (1-2) ♦ Podmínková: s podmínkou, v případě (3); může odpovídat i vedlejší větě (4) 1 2 3 4

Ich schlafe immer bei offenem Fenster. Bei Heinrich kann man nie wissen. Bei Erdbeben den Aufzug nicht benutzen! Bei schönem Wetter machen wir einen Ausflug. jiný význam: místní: v, u; časový: v

Spím vždy u otevřeného okna. S Heinrichem člověk nikdy neví. V případě požáru nepoužívejte výtah! Jestliže bude hezké počasí, půjdeme na výlet.

► für + akuzativ ♦ Účel: pro, na (1-2) ♦ Přípustka: na (3) 1 Ich habe kein Geld für so einen Unsinn. 2 Kannst du das nicht für mich tun? 3 Für ihr Alter ist sie ziemlich klein. jiný význam: časový: za

Nemám peníze na tyto hlouposti. Nemůžeš to pro mě udělat? Na svůj věk je dost malá.

113

A ► durch + akuzativ: z, skrze, prostřednictvím, 7. pád Er hat es durch die Zeitung erfahren.

Dozvěděl se to z novin.

► mit + dativ: s ♦ pomocí něčeho, 7. pád (1) ♦ ve společnosti někoho (2) 1 Du musst den Nagel mit dem Hammer einschlagen. 2 Er kam mit seiner Freundin.

Musíš ten hřebík zatlouct kladivem. Přišel se svou přítelkyní.

► ohne + aKuzativ: bez 1 Ohne dich bin ich verloren. 2 Er schaffte es ohne große Anstrengung.

Bez tebe jsem ztracen. Dokázal to bez velké námahy.

► statt, anstatt + genitiv: místo případně i s dativem, obvzláště pokud genitiv není vyznačen např. pomocí členu (3) 1 2 3

Hans ging statt seines Chefs zu dem Empfang. Ich möchte lieber Saft statt Bier. Statt Lehrern nahmen nur Verwaltungsangestellte an dem Seminar teil.

Jan šel na recepci místo vedoucího. Dal bych si raději štávu než pivo. Místo učitelů se semináře účastnili pouze administrativní pracovníci.

► trotz + genitiv (i) přes případně i s dativem, obvzláště pokud genitiv není vyznačen např. pomocí členu (2) 1 Trotz seiner Probleme ist er immer gut gelaunt. 2 Er liebt sie trotz allem.

I přes své problémy má vždy dobrou náladu Přeze všechno ji miluje.

► von + dativ: ♦ v trpném rodě: 7. pád (označuje činitele děje) (1) ♦ nahrazení genitivu, pokud není vyznačen např. u vlastních jmen (2), u množného čísla bez členu (3) 1 Er wurde von seiner Frau gewarnt. 114

Byl varován svou ženou.

2 Das ist der Wagen von Peter. 3 die Ansichten von Schülern

jiný význam: místní: z, časový: od

To je Petrovo auto. názory školáků

► wegen + Genitiv: kvůli, pro, z toho důvodu Wegen des schlechten Wetters sind wir zu Hause geblieben. Er wurde wegen Mordes verurteilt.

Kvůli špatnému počasí jsme zůstali doma. Byl odsouzen za vraždu.

► zu + Dativ: pro ♦ u podstatných jmen odvozených od sloves (1 + 2) ♦ u svátků (3) 1 Was gibt es denn zum Essen? 2 Ich habe keine Zeit zum Spielen. 3 Was wünschst du dir zum Geburstag? jiný význam místní: směrem, časový: v

nach meiner Meinung / meiner Meinung nach [podle mého názoru] aus Mitleid [z lítosti], aus Wut [z nenávisti] vor Angst [strachem]

Co je k jídlu? Nemám čas na hraní. Co si přeješ k narozeninám?

nach + Dativ: podle (především ve spojení s názory, přesvědčením, atd..); klade se před nebo za jmenný rámec aus (+ Dat.): se vztahuje na děj motivovaný citově (pohnutkou) vor (+ Dat.): se vztahuje na fyzickou reakci způsobenou nějakou pohnutkou

dank deiner Hilfe [díky tvé pomoci] dank + Genitiv: díky entgegen seiner Überzeugung entgegen + Dativ: proti (názoru, přesvědčení, radě, [proti jeho přesvědčení] atd) .

115

A 8 . M odální

část i c e

Modální částice jsou slova krátká a neohebná. Používají se především v dialogu kde mění tón výpovědi a odráží přístup mluvčího k výpovědi. Částice mají velmi slabý význam a z toho důvodu se nepřekládají doslova (stejnou funkci jako částice zastává především intonace). Z gramatického hlediska užití částic není nikdy povinné; jejich funkce je čistě pragmatická. Modální částice skoro nikdy nestojí na začátku věty a bývaji nepřízvučné. Často se užívají dvě nebo více modálních částic.

Některé nejčastěji používané částice: Das ist aber nett von dir! To je od tebe ale hezké! Wärest du doch bloß/ nur nicht so faul. Lass mich bloß in Ruhe! Wie heißt du denn? Was machst du denn hier? Mach doch die Tür zu! Bleib doch hier! Das ist doch nicht möglich! Wie ist eigentlich dein neuer Chef?

- Kommst du mit? - Eigentlich habe ich keine Zeit. Das ist einfach nicht zu glauben! Willst du etwa nicht mit uns kommen?

116

Kéž bys nebyl tak líný.

aber: překvapení nebo údiv (často pozitivní povahy) bloß, nur: posilují přání a výzvu

Dej mi pokoj! Jak se jmenuješ? Co tady děláš?

denn: pouze v otázkách; vztahuje se k dříve zmíněné informaci

doch: 1 utvrzuje výzvu 2 vyjadřuje že se nesplnilo očekávání mluvčího Mimichodem, jaký je tvůj eigentlich: nový šéf? 1 v otázkách: vztahuje se k výpovědi/informaci, na kterou si právě mluvčí vzpomněl; často uvádí změnu tématu. 2 při utvrzování: slouží ke zjemění - Doprovodíš mě? záporu - (Bohužel) vlastně nemám čas. To je prostě einfach: vyloučí jakoukoli neuvěřitelné! pochybnost Ty snad nechceš jít s etwa: v otázkách; vyjadřuje námi? překvapení, často spojené s výtkou

Zavři dveře! Zůstaň tady přece! To už není možné

Du kennst ja meinen Vater.

Vždyť přece znáš mého tatínka.

ja: odkazuje na informaci, která je posluchači známá

Komm bitte mal her. Kannst du mir mal helfen?

Pojď sem, prosím. Můžeš mi pomoci?

- Wo ist Thomas? - Er wird schon kommen. Hast du überhaupt Geld dabei? Du bist vielleicht blöd!

- Kde je Tomáš? - Vždyť přijde. Máš u sebe vůbec peníze? Ty jsi ale hloupý!

schon: v oznamovací výpovědi, snižuje pocit obavy überhaupt: vyjadřuje pochybnost

Was wird wohl Mama sagen?

Co tomu asi řekne maminka?

wohl: vyjadřuje nejistotu / pochybnost

mal: ve výzvě nebo otázce 1 zjemění výpovědi 2 označuje že realizace vyřčeného je jednoduchá Komm mir nicht zu spät! Nevracej se příliš pozdě! mir [mně] především ve výzvě; odkazuje na zájem mluvčího

vielleicht: překvapení, často negativní povahy

Je velmi důležité neplést si modální částice s jejich homonymy, která náleží k jiným slovním druhům. Př: aber: spojka [ale]; denn: spojka [tedy]; vielleicht: příslovce [možná]; doch: odpověď [ano].

117

A 9. S pojky

a jiné konektory xxxxx

Spojky jsou slova neohebná. Spojky souřadicí mohou spojovat věty nebo části vět. Spojky podřadicí uvádějí vedlejší věty nebo podřadné větné celky s infinitivem. Spojky vyjadřují logické vztahy mezi větami které spojují.

Spojka souřadná Spojka podřadná

Vztah časový Vztah příčinný/důvodový

Potřebujeme chléb a Wir brauchen Brot und Milch. mléko. Ich gehe zur Bäckerei, weil Jdu do pekárny, protože wir kein Brot mehr haben. už nemáme chléb. Nachdem er gegessen hatte, Po jídle se šel projít. ging er spazieren. Ich kann nicht mit euch Nemohu jít s vámi, protože fahren, weil ich kein Geld nemám peníze. habe.

► Nejdůležitější spojky souřadicí jsou: aber: ale, denn: neboť, poněvadž, doch: přece, entweder ... oder: buď ... (a)nebo, nicht nur ... sondern auch: ne (jen) pouze... ale také, oder: nebo, sondern: neboť (ale i), sowohl ... als auch: tak ... jako, und: a, weder... noch: ani ...ani, zwar ... aber: sice ... nicméně Užití spojek souřadících viz kapitola 13 ► Spojky podřadicí které uvádějí vedlejší věty: als srovnávání: než; časový údaj: když; als ob: jako kdyby, (an)statt dass: namísto; auch wenn: i když, i kdyby; außer dass: kromě; außer wenn: ledaže; bevor: před tím (než); bis: až do; da: protože, jelikož; damit: aby; dass: aby; ehe: předtím než; falls: v případě že; indem: tím že (7. pád); nachdem: potom co; ob: zda, jestli (nepřímá otázka); obwohl, obgleich: ačkoli; ohne dass: (beztoho) aniž by; so ... dass tak ... že; sodass: takže; sobald: jakmile; solange: zatímco; soviel/soweit: pokud; während: zatím(co); weil: protože; wenn podmínka: jestliže; čas: když ► Spojky podřadicí které uvádějí podřadné větné celky s infinitivem: (an)statt: místo, namísto; außer: kromě; ohne: bez; um: pro Nimm den Korkenzieher, um die Flasche zu öffnen. 118

Na otevření láhve použij vývrtku.

Užití spojek podřadicích viz kapitola 14.1 - 3

Kromě spojek existují také jiná slova která slouží jako konektory. ► Slova tázací (jako was: co, wer: kdo, wo: kde, atd.), se používají jako konektory v nepřímých otázkách (1) a vztažných větách (2). 1 Ich wüsste gerne, wo Ruth jetzt ist. 2 Peter fährt nach St. Moritz, wo er skifahren will.

Rád bych věděl kde je Ruth. Peter viaja a St. Moritz, en donde quiere esquiar.

viz 14.3.I ► Vztažná zájmena der / das / die slouží jako slova která uvádějí vztažné věty (2). Bring mir den Koffer, der im Schrank steht. Viz vztažné věty 14.4

Přines mi ten kufr který je ve skříni.

► Zájmenná příslovce se používají jako slova která spojují nezávislé věty v textu. Mein Computer funktioniert nicht. Daher konnte ich die Hausaufgabe nicht machen. Viz spojková příslove 6.6

Můj počítač nefunguje. Proto jsem nemohl vypracovat domácí úkol.

119

A ČÁST B: SYNTA X Syntax je část gramatiky, která se zabývá skladbou vět. Rozlišujeme věty jednoduché, ve kterých se, nezávisle na jejich délce, vyskytuje pouze jedno sloveso v určitém tvaru. 1 Peter schläft. 2 Morgen wird Maria Paul in einem kleinen Hotel am Stadtrand treffen.

Peter spí. Zítra se Maria sejde s Paulem v jednom malém hotýlku na okraji města.

Souvětí jsou věty, ve kterých se vyskytuje více než jedno sloveso v určitém tvaru. Jsou složené ze dvou či několika vět jednoduchých. Souvětí mohou být: ► Juxtaponovaná: nezávislé věty oddělené čárkou nebo středníkem. Ich arbeite, du tust nichts.

Já pracuji, ty neděláš nic.

► Souřadná: věty hlavní spojené pomocí souřadící spojky. Ich arbeite, und du tust nichts.

Já pracuji a ty neděláš nic.

► Podřadná: jedna věta zastává uvnitř druhé věty určitou funkci a je na ní závislá. Většina podřadných vět je uvozena spojkou, vztažným zájmenem nebo zájmenným příslovcem a sloveso stojí na konci věty. Ich arbeite, während du nichts tust.

120

Já pracuji, zatímco ty neděláš nic.

10 . V ě tn é

čl e ny a prav i dla slovosl e du

Věty jsou tvořené jednotlivými větnými členy dodržujícími určitá pravidla slovosledu tak, aby byla věta srozumitelná.

10.1. V ětné

členy

Větné členy jsou: přísudek, podmět, předmět, příslovečné určení schenkt; hat geschenkt daruje; daroval

Přísudek Podmět a Předměty Příslovečné určení

Ute hat ihrem Bruder einen Hund geschenkt. Letztes Jahr hat Ute ihrem Bruder einen Hund zum Geburtstag geschenkt.

Ute darovala svému bratrovi psa. Minulý rok dala Ute svému bratrovi k narozeninám psa.

► Přísudek je jádrem věty. ► Podmět a předměty jsou řízeny slovesem (jsou valenčním doplněním slovesa). ► Příslovečná určení nejsou řízena slovesem. Mohou obsahovat velmi důležitou informaci (určení místa, času, účelu apod.), ale nejsou nutné k tomu, aby byla zachována gramatická správnost věty.

I. Valenční

doplnění slovesa

► Podmět V němčině vyžadují podmět všechna slovesa. ♦ Podmět určuje koncovku slovesa (osobu a číslo). V němčině podmět musí být vždy vyjádřen. Wir wohnen in Berlin. Mein Freund Markus hat geheiratet. Die Äpfel, die du gestern gekauft hast, haben keinen Geschmack.

Žijeme v Berlíně. Můj kamarád Markus se oženil. Jablka, která si včera koupil, nemají žádnou chuť.

♦ Některá slovesa (zejména slovesa označující počasí) nemají logický podmět. V těcto případech je podmět vyjádřen zájmenem es. 121

A Es regnet. Es wird dunkel. Viz také 3.10

Prší. Stmívá se.

♦ Slovesa sein [být], werden [stát se], bleiben [zůstávat] a scheinen [zdát se] mohou být rozvíjena kromě podmětu dalším členem jmenného charakteru v prvním pádě. Hans ist Koch. Er ist ein armer Mann geblieben.

Hans je kucař. Zůstal chudým mužem.

► Předmět ve 4. pádě ♦ Velká část předmětů ve 4. pádě jsou předměty přímé. Slovesa řídící přímý předmět se nazývají transitivní. Ich liebe dich. Sie liest einen Roman von Klaus Mann.

Miluji tě. Čte román od Klause Manna.

♦ Jen velmi málo sloves můžou řídit dva přímé předměty (např. lehren [učit]; nennen [nazývat]) . Er hat mich einen Trottel genannt.

Nazval mě blbcem.

♦ Některá slovesa - jako wiegen [vážit], kosten [stát], enthalten [obsahovat], dauern [trvat] - řídí předmět ve 4. pádě označující míru, dobu apod. Tato slovesa jsou intransitivní a nemohou tvořit trpný rod. Der Sack wiegt einen Zentner.

Ten pytel váží cent.

► Předmět ve 3. pádě (= předmět nepřímý) ♦ Většinou se jedná o osoby, kterých se týká děj vyjádřený slovesem. Sloves, které řídí pouze sloveso a předmět ve 3. pádě, je velmi málo. Widersprich mir nicht! Kannst du nicht deiner Mutter helfen?

Neodmlouvej mi! Nemůžeš pomoct mámě?

♦ Častější jsou slovesa řídící ještě předmět ve 4. pádě. Jsou to zejména slovesa komunikace a slovesa vyjadřující děj jako dát a dostat. Sie erzählt den Kindern eine Geschichte. Gib mir die Hand. 122

Vypráví dětem příběh. Dej mi ruku.

Existuje také 3. pád nezávislý na slovesu, který označuje osobu, v jejíž prospěch či neprospěch se děj odehrává: Der Portier öffnet dem Gast die Tür. Mir ist ein Glas zerbrochen.

Vrátný otevírá dveře hostům. Rozbila se mi sklenička.

► Předmět v předložkovém pádě ♦ Jedná-li se o předmět v předložkovém pádě, sloveso řídí určitou předložku, která zároveň určuje pád podstatného jména / zájmena. Ich habe von dir geträumt. Wir haben zwei Stunden auf Max gewartet.

Zdálo se mi o Tobě. Čekali jsme na Maxe dvě hodiny.

♦ Velmi často slovesa řídí vedle předmětu v předložkovém pádě ještě předmět ve 4. pádě, předmět ve 3. pádě nebo další předmět v předložkovém pádě. Ich danke dir für dein Geschenk. Děkuji Ti za dárek. Er hat mit mir über das Projekt gesprochen. Mluvil se mnou o projektu.. ► Předmět ve 2. pádě V současné němčině existuje poměrně malé množství sloves řídících 2. pád. V mnoha případech lze nahradit předmět ve 2. pádě přemětem s předložkovým pádem nebo vedlejší větou. Jedná se především o slovesa, která se vztahují k paměti a právnickým otázkám. Er schämt sich seiner Worte. Man verdächtigt ihn des Diebstahls.

Stydí se za svoje slova. Je podezřelý z krádeže.

► Ostatní valeční doplnění slovesa Některá slovesa vyžadují doplnění místa, směru nebo času. Jedná se o slovesa, jejichž významová struktura vyžaduje danou informaci, aby byla věta úplná např. wohnen [žít, bydlet] + určení místa, dauern [trvat] + určení času. Funkci doplnění místa, směru a času mohou zastávat předložková spojení či příslovce. Doplnění času a míry může být vyjádřeno také podstatným jménem ve 4. pádě. Ute wohnt in Brüssel / dort. Das Festival dauert einen Monat.

Ute žije v Bruselu/ Ute tam žije. Festival trvá jeden měsíc.

Funkci rozvíjejícího větného členu u sloves mohou zastávat také některé podřadné věty: 123

A Siehst du, dass ich die Wahrheit gesagt habe? Ich warte darauf, dass er mich anruft. Viz 14.3

II. P říslovečné

Vidíš, že jsem ti říkal pravdu? Čekám, až mi zavolá.

určení

Příslovečná určení jsou vyjádřena zejména předložkovými tvary a příslovci. ► Příslovečné určení místa Er arbeitet in Frankfurt. Ich habe ihn dort gesehen.

Pracuje ve Frankfurtu. Viděl jsem ho tam.

► Příslovečné určení směru (naznačuje směr nebo původ) Sie kommt aus Berlin.

Přijíždí z Berlína.

► Příslovečné určení času (umisťuje děj do časové roviny, vyznačuje délku trvání nebo frekvenci) Ich habe ihn gestern gesehen. Viděl jsem ho včera. Seit seiner Rückkehr nach Wien geht es ihm Od svého návratu z Vídně je mu lépe. besser. Existuje 4. pád ve funkci příslovečného určení času. Pozor na záměnu s předmětem ve 4. pádě. Es regnete den ganzen Tag. Nächsten Montag besuche ich dich.

Pršelo celý den. Příští pondělí tě navštívím.

► Příslovečné určení důvodu Wegen des Gewitters fuhren keine Züge. Deshalb bin ich zu spät gekommen.

Kvůli bouřce nejezdily vlaky. Proto jsem přijel pozdě.

♦ Příslovečné určení podmínky Bei Regen solltest du vorsichtig fahren

Pokud prší, měl bys jet opatrně.

♦ Příslovečné určení účelu (poukazuje na účel nebo cíl) Er handelte zum Wohl seiner Firma. 124

Jednal v zájmu firmy.

♦ Příslovečné určení přípustky (určuje něco, co v rozporu s očekáváním nezabránilo v uskutečnění děje) Trotz seiner Intelligenz ist er ein schlechter Schüler.

Přes svou inteligenci je to špatný student.

► Příslovečné určení způsobu ♦ Vyjadřuje způsob, jak se dosáhne sdělovaného. Du musst genauer arbeiten.

Musíš pracovat pečlivěji.

♦ Vztahuje se k postoji mluvčího ke sdělovanému. Ich kann leider nicht kommen.

Bohužel nemohu přijít.

♦ Příslovečné určení prostředku (pomocí čeho se dosáhne sdělovaného) Kannst du nicht mit Messer und Gabel essen?

Ty neumíš jíst příborem?

♦ Příslovečné určení společenství (s kým nebo čím/ bez koho nebo čeho se dosáhne uskutečnění děje) Er kam ohne seine Freundin.

Přišel bez přítelkyně.

Většina podřadných vět mají funkce odpovídající příslovečným určením: umisťují děj (věty hlavní) časově, místně, označují důvody a následky apod. Seitdem er nach Wien zurückgekehrt ist, geht es ihm viel besser. Er ist ein schlechter Schüler, obwohl er sehr intelligent ist.

Od té doby, co se vrátil z Vídně, daří se mu lépe. Je to špatný student, přesto, že je velmi inteligentní.

Viz podřadné věty příslovečné 14.1

125

A 10.2. P ořadí I. P ostavení

slov ve větě

slovesa

-

slovesný rámec

Pokud je slovesný rámec tvořen více než jedním slovem, jednotlivé části (sloveso v určitém tvaru + neurčitý slovesný tvar) se oddělují. Konkrétní postavení zaleží na typu věty. ► V jednoduché větě oznamovací zaujímá sloveso v určitém tvaru 2. pozici, zatímco neměnná část slovesa stojí na poslední pozici (následuje pouze zadní pole, které ve většině případů zůstává prázdné (1). Je-li slovesná část tvořená pouze jedním slovesem v určitém tvaru, zústává poslední pozice (slovesa II) prázdná (2). 1. [Moje matka milovala mého bratra víc než mě.]. 2. [Moje matka miluje mého bratra víc než mě.]. 1 Meine Mutter 2 Meine Mutter

Přední pole

hat liebt

Urč. sl.tvar

meinen Bruder mehr geliebt meinen Bruder mehr -------

Střed

Neurč.sl.tvar

als mich. als mich.

Zadní pole

Slovesný rámec Přísudkový rámec se tvoří v následujících případech:

Gramatický rámec Perfekt Pluscuamperfekt Futur (+ Futur II) Trpný rod Modální sloveso + Ifinitiv Sloveso + infinitiv (s nebo bez zu)

Lexikální rámec

126

Er hat in Frankfurt gelebt. Ich hatte das schon vergessen. Er wird uns bald besuchen. Das Haus wurde letztes Jahr gebaut. Er will uns bald besuchen. Ich hörte ihn nicht kommen.

Žil ve Frankfurtu. Už jsem na to zapomněla. Brzy nás navštíví. Dům byl postavený minulý rok. Chce nás brzy navštívit.

Neslyšel jsem ho přicházet. Er bat mich nicht wegzugehen. Požádal mě, abych se nevracel.

Slovesa s odlučitelnými předponami Funkční sloveso Slovesa sponová + spona (se slovesy sein, bleiben, werden, scheinen)

Der Zug kommt um drei Uhr an. Er hört mir nie zu. Sie fährt fast nie Auto. Er stellt mir sein Auto zu Verfügung. Frauke ist ziemlich hässlich. Mein Vater war schon sehr alt.

Vlak přijede ve tři. Nikdy mě neposlouchá. Téměř nikdy neřídí. Dává mi své auto k dispozici. Frauke je dost ošklivá. Můj otec už byl velmi starý.

V případě složitějších slovesných tvarů, např. sloveso s odlučitelnou předponou ve futuru (1), sponové sloveso v perfektu (2), způsobové sloveso + sloveso se jmennou částí (3) se lexikální rámce začleňují, to znamená, že pomocné sloveso v určitém tvaru stojí na 2. pozici a předpona, jmenná část nebo doplněk stojí před neurčitým slovesným tvarem. 1 Der Zug wird um drei Uhr ankommen. 2 Mein Vater ist sehr alt geworden. 3 Sie kann nicht Auto fahren.

Vlak přijede ve tři. Můj otec dosáhl velmi vysokého věku. Neumí řídit auto.

Tvoření složených minulých časů způsobových sloves a sloves s infinitivem je složitější, viz kapitoly 1.10 a 1.11

► Věty tázací se dělí na otázky zjišťovací a otázky doplňovací. V otázce zjišťovací přední pole zůstává prázdné a sloveso v určitém tvaru stojí na 1. pozici (1). V otázce doplňovací se v předním poli nachází tázací zájmeno (2). 1. Miloval jsi mě? 2. Kde jsi byl? 1 Otázka 2 Otázka

zjišťovací doplňovací

--------- Hast du mich Wo bist du P.P. Sl. v urč. t. Střed

Slovesný

geliebt ? gewesen ? Sl. v neurč. t. Z.P. rámec

► V rozkazovacích větách přední pole zůstává prázdné, určitý slovesný tvar stojí na 1. místě. Jdi domů! --------- Geh nach Hause Poslouchej mě, prosím --------- Hör mir bitte tě! P.P. Sl. v urč. t. Střed

zu Sl. v neurč. t.

Slovesný rámec

! ! Z.P.

Všimněte si, že v předním poli může být pouze bitte: Bitte hör mir zu! 127

A ► Ve většině vedlejších vět stojí sloveso v určitém tvaru na pozici za slovesem v neurčitém tvaru. 1. Nemyslím si, že jsi mě miloval. 2. Důvěřuje mu, i když ji podvedl. 1. Ich glaube nicht, 2. Sie vertraut ihm,

Věta hlavní

dass du mich obwohl er sie

geliebt betrogen

hast. hat.

Sl. v urč. t. Sl. v neurč. t.

Věta vedlejší

Výjimky tvoří neuvozené věty vedlejší, viz 14.1 II (věty podmínkové) a 14.3 (věty neuvozené v nepřímé řeči)

128

II. P ostavení

ostatních větných členů

Ostatní větné členy stojí v předním poli, středu nebo zřídka v zadním poli. 1. Daroval jsem bratrovi hodinky, protože vždy chodí pozdě. 2. Žil jsem tři roky ve Vídni. 1 Ich 2 Drei Jahre

Přední pole

habe meinem Bruder eine Uhr geschenkt, weil er immer zu spät kam. habe ich in Wien gewohnt.

Střed Slovesný rámec

Zadní pole

Přední a zadní pole mohou obsahovat nanejvýš jeden větný člen. Většina členů stojí ve středu.

Obsazení předního pole Přední pole je často obsazeno podmětem nebo příslovečným určením. ♦ Podmět v předním poli, příklady: (1) zájmeno, (2) jmenný rámec , (3) jmenný rámec s vedlejší větou vztažnou 1 Ich habe mich geirrt. 2 Die alte Frau dort ist meine Nachbarin. 3 Die Frau, die an der Haltestelle steht, ist meine Nachbarin.

Mýlil jsem se. Ta stará paní tamhle je moje sousedka. Ta paní, co stojí na zastávce, je moje sousedka.

♦ Příslovečné určení v předním poli, příklady: (1) příslovečné určení času, (2) místa, (3) způsobu 1 Letzte Woche habe ich nicht gearbeitet. 2 In München / dort scheint die Sonne. 3 Leider kann ich dir nicht helfen.

Minulý týden jsem nepracoval. V Mnichově / tam svítí slunce. Bohužel ti nemohu pomoct.

♦ Přední pole často odkazuje ke kontextu nebo v dialogu k situaci: Ich habe mein Studium letztes Jahr beendet. Dann habe ich fünf Monate eine Arbeit gesucht. Während dieser Zeit habe ich Französisch gelernt.

Studia jsem dokončil minulý rok. Potom jsem pět měsíců hledal práci. Mezitím jsem se naučil francouzsky.

129

A ♦ Často je obsazeno vedlejší větou Wenn ich die Prüfung bestehe, werde ich Jestli udělám zkoušku, půjdu se opít mich betrinken. Ne všechny vedlejší věty mohou stát v předním poli. ( Pravidla postavení vedlejších vět jsou uvedena ve 14). ♦ Přední pole nemůže být obsazeno záporem nicht ( Postavení nicht viz kapitola 12). Obsazení předního pole předmětem přímým, nepřímým a předmětem v předložkovém pádě, stejně jako příslovečným určením směru s předložkou se používá jen velmi zřídka. ♦ V otázce doplňovací stojí v předním poli tázací zájmeno, ve zjišťovacích a rozkazovacích větách zůstává přední pole prázdné. Výjimkou je slovo bitte, které v předním poli rozkazovacích vět stát může.

Obsazení středu Většina informace je umisťována do středu věty. Obvykle mohou ve středu věty stát všechny druhy větných členů. Pořadí větných členů ve středu podléhá jednak určitým pravidlům, jednak závisí na tom, co je z pohledu mluvčího důležitá / nejdůležitější informace. Zpravidla stojí na začátku větné členy známé nebo méně důležité, zatímco nová informace bývá umisťována na konci středu. ► Postavení valenčních doplnění slovesa Pořadí valenčních doplnění zpravidla bývá následující: (1) podmět – (2) nepřímý předmět ve 3. pádě – (3) přímý předmět ve 4. pádě – (4) předmět v předložkovém pádě (nebo předmět ve 2.pádě): Včera napsal své ženě dopis. Chce požádat svého otce o peníze. Gestern hat er seiner Frau einen Brief geschrieben. Er will seinen Vater um Geld bitten. P.P. Sloveso I podmět nepřímý předmět předmět v sloveso II předmět přímý předložkovém pádě

Střed

130

♦ Je-li přímý předmět vyjádřen zájmenem, pořadí mezi přímým a nepřímým předmětem se mění: Včera ho napsal své ženě. / Včera jí ho napsal. Gestern hat er Gestern hat er P.P. Sloveso I podmět

ihn ihn p. přímý / zájmeno střed

seiner Frau ihr p. nepřímý

geschrieben. geschrieben. sloveso II

♦ Vyskytují-li se dva předměty v předložkovém pádě, stojí předmět, který odkazuje k osobě před předmětem odkazujícím na věc. Hast du dich bei Max für das Buch bedankt?

Poděkovala jsi Maxovi za knihu?

♦ Zvratné zájmeno stojí bezprostředně za podmětem, před ostatními větnými členy. Hast du dich nicht geirrt? Sicher hat er sich über dein Geschenk gefreut. Ich habe mir das gut überlegt.

Nespletl jsi se? Určirě mu tvůj dárek udělal radost. Dobře jsem si to rozmyslel.

► Postavení příslovečných určení: Pořadí mezi příslovečnými určeními (nezávislými na slovese) bývá zpravidla následující: (1) příslovečné určení času - (2) příslovečné určení důvodu: kvůli (nebo následku: takže, podmínky: jestliže, přípustky: přestože, účelu: aby) - (3) příslovečné určení způsobu: jak, jakým způsobem (nebo nástroje: s / bez čím/kým) - (4) příslovečné určení místa (nebo směru) Zítra možná pojedu do Kolína. Kvůli dětem raději pracuje doma. Za hezkého počasí chodíme s přáteli po horách. Ich werde morgen vielleicht nach Köln Er arbeitet wegen der Kinder am liebsten zu Hause Wir wandern bei gutem Wetter mit Freunden in den Bergen P.P. sloveso I P.U. času P.U. důvodu P.U. způsobu P.U. místa střed

fahren. . . sloveso II

Vždy vpředu ve středním poli stojí: podstatné jméno, zvratné zájmeno, přímý předmět (pokud se jedná o zájmeno). Následuje: příslovečné určení času, nepřímý předmět a ostatní příslovečná určení. Na konci středního pole vždy stojí : přímý předmět (podstatné jméno), předmět v předložkovém pádě, příslovečné určení směru. 131

A Podmět

Zájmeno zvratné

Předmět. nepřímý

P.U. času

Předmět Předmět v přímý předložkovém (podst. jm.) pádě

ostatní střední pole

P.U. směru

Tato pravidla ovšem nejsou vždy striktně dodržována a závisí zejména na konkrétním záměru mluvčího a relativní důležitosti informací. Příklady umístění větných členů do středu věty. (1) podmět, přímý předmět - zájmeno, příslovečné určení času. (2) nepřímý předmět, p. u. způsobu (3) příslovečné určení místa, předmět v předlokovém pádě (4) příslovečné určení místa, přímý předmět - podstatné jméno 1 2 3 4

Vielleicht besuche ich dich morgen. Ich helfe dir gerne. Ich werde in Paris an dich denken. Wir haben in München Max getroffen. / Wir haben Max in München getroffen.

Možná tě přijdu zítra navštívit. Ráda ti pomohu. Budu na tebe myslet. V Mnichově jsme potkali Maxe. / Maxe jsme potkali v Mnichově.

► Některé tipy vedlejších vět mohou též stát ve středu v prní řadě vedlejší věty vztažné, které se umisťují za člen, k němuž odkazují. Ich werde meinem Vater, der nächste Woche Daruji mému otci, kterému bude příští sechzig wird, eine Reise schenken. týden šedesát, výlet. ► Do středu se také dává zápor nicht. Umístění záporu ve větě viz kapitola 12

Zadní pole Zadní pole se nachází za slovesem v neurčitém tvaru. Je-li sloveso pouze ve tvaru určitém, zadní pole a střed se spojuje. Často zůstává zadní pole prázdné. V zadním poli mohou stát: ♦ vedlejší věty 1 Er behauptet, dass er nichts wusste. 132

Tvrdí, že nic nevěděl.

2 Ich kann nicht kommen, weil ich krank bin. Nemohu přijít, protože jsem nemocný. ♦ struktury s infinitivem s zu 3 Er zog sich an, um auszugehen. 4 Er hat versucht, uns zu betrügen.

Oblékl se k odchodu. Pokusil se nás podvěst.

♦ srovnání (s wie nebo als) 5 Ich würde das genauso machen wie du. 6 Hans kann besser tanzen als ich.

Udělala bych to stejně jako ty. Hans umí tančit lépe než já.

Ve vedlejší větě se tyto větné členy nacházejí za slovesem v určitém tvaru: Findest du, dass er besser tanzen kann als ich? Připadá ti, že umí tančit lépe než já?

133

A 11 . T áza c í

v ě ta

Existují dva druhy tázacích vět. Otázka zjišťovací, která vyžaduje odpověď ano nebo ne (1) a doplňovací, uvozená tázacími zájmeny, která vyžaduje určitou informaci.

Otázka zjišťovací Otázka doplňovací

Verstehst du mich? Hast du Zeit? Wer ist das? Was hast du gekauft?

Rozumíš mi? Máš čas? Kdo je to? Co jsi koupil?

Existuje také nepřímá otázka, která otázku (nebo pochybnost) vyjadřuje ve tvaru vedlejší věty. Sie hat mich gefragt, ob ich sie liebe. Ich will wissen, wer es ist.

I. O tázka

Zeptala se mě, jestli ji miluji. Chci vědět, kdo to je.

zjišťovací

V otázce zjišťovací zůstává přední pole prázdné a sloveso v určitém tvaru je na první pozici. Pro ostatní členy zůstává slovosled stejný.

Věta oznamovací Věta tázací

Wir gehen jetzt nach Hause. Gehen wir jetzt nach Hause?

Möchtest du mit ins Kino kommen? Kennst du ihn schon lange? Hast du deinem Vater einen Brief geschrieben?

Jdeme teď domů. Jdeme teď domů?

Chceš jít s námi do kina? Znáš ho už dlouho? Napsal jsi otci dopis?

Otázky (se slovesem v Konjunktivu II nebo opisných tvarech s würde) se užívají ve funkci žádosti. Často jsou v těchto případech užívána modální slovesa:  Würden Sie mir bitte das Brot reichen? Könntest du mir helfen?

Podala byste mi chléb prosím? Mohl bys mi pomoct?

Otázky vylučovací se tvoří pomocí souřadící spojky oder [nebo]: Gehen wir ins Kino oder ins Theater?

134

Půjdeme do kina nebo do divadla?

II. O tázka

doplňovací

Otázka doplňovací (tvz. W-Frage) je uvozená tázacími příslovci, zájmeny nebo determinanty. Tázací slovo (může mu případně předcházet předložka) obsazuje přední pole. Wo bist du gewesen? Mit wem hast du dich getroffen? Wie viel hast du getrunken?

Kde jsi byl? S kým jsi se sešel? Kolik jsi toho vypil?

Tázací slova (W-Wörter) ► wann [kdy] je nesklonné a může se kombinovat s předložkami. Wann kommst du mich besuchen? Seit wann lebst du hier?

Kdy mě přijdeš navštívit? Odkdy tady žiješ?

► warum [proč] s variantou wieso, weshalb, weswegen je nesklonné. Warum (wieso / weshalb / weswegen) streitet ihr? Proč se perou? - Warum (weshalb /wieso) hast du mich nicht besucht? - Proč jsi mě nenavštívil? - Weil ich krank war. - Protože jsem byl nemocný. ► was [co] je nesklonné Was ist das? Was machst du gerade?

Co je to? Co teď děláš?

♦ was se nepožívá s předložkou. Místo předložky + was se používá zájmenné příslovce s wo(r)+ předložka. r se používá, když předložka začíná samohláskou. Über was Worüber sprecht ihr? O čem mluvíte? ♦ Existují tato tázací zájmenná příslovce s předložkou: wobei, wodurch, wofür, wogegen, womit, wonach, woran, worauf, woraus, worin, worüber, worum, worunter, wovon, wovor, wozu 1 Woran denkst du? 2 Worauf warten wir? 3 Worum geht es?

Na co myslíš? Na co čekáme? O co se jedná?

► was für ein [jaký, který] 135

A Tázací slovo was für ein funguje jako determinant/člen jmenného rámce (1) nebo jako zájmeno (2) was je nesklonné, skloňuje se člen ein. viz 3.2 a 3.3 S podstatnými jmény označujícími abstraktní věci a v mnoném čísle se užívá was für (3). 1 Was für ein Auto hättest du gerne? 2 - Ich werde mir ein Auto kaufen. - Was für eins? 3 Was für Musik magst du?

Jaké auto bys chtěl mít? - Koupím si auto. - Jaké? Jaká hudba se ti líbí?

Zájmeno má jiné tvary v 1. pádě mužského rodu: was für einer a 1. a 4.pádě středního rodu: was für eins. S abstraktními jmény a v mnoném čísle se užívá was für případně was für welche. ( viz níže) ► welcher [který] se užívá zejména při volbě mezi několika členy. Může mít funkci determinantu (1) nebo zájmena (2). 1 Welches Kleid gefällt dir besser, das grüne oder das blaue? 2 - Ich werde die Schuhe kaufen. - Welche? Die, die du mir gestern gezeigt hast? Determinant welcher se mění v závislosti na rodě, čísle a pádě. Přibírá koncovky určitého členu. Jako zájmeno má stejné tvary, ale neužívá se 2.pád.

1.p. 4.p.. 3.p. 2.p.

Které šaty se ti líbí víc, zelené nebo modré? Jdu si koupit boty. - Které? Ty, co jsi mi včera ukázala? mužský

střední

welcher welchen welchem welches

welches welches welchem welches

ženský

mn.č.

welche welche welche welche welcher welcher welcher welcher

► wer [kdo] se mění v závislosti na pádě 1.pád: wer (kdo) 4.pád: wen (koho) (1) 3.pád: wem (komu); 2.pád: wessen? (čí) (2). Může se kombinovat s předložkami (3). 1 Wer ist das? Wen hast du getroffen? 2 Wessen Buch ist das? 3 Über wen sprecht ihr? Von wem hast du das erfahren?

136

Kdo je to? Koho jsi potkal? Čí je tato kniha? O čem to mluví? Od koho ses to dozvěděl?

► Determinant wessen je nesklonný. Neužívá se jako zájmeno. Wessen Idee war das? Wessen Schuhe sind das?

Čí to byl nápad? Čí jsou to boty?

► wie [jak] je nesklonné Wie heißt du? Wie hast du das gemacht?

Jak se jmenuješ? Jak jsi to udělal?

♦ wie [jak, jak moc] před přídavnými jmény Wie gut kennst du ihn?

Jak dobře ho znáš?

♦ wie + přídavné jméno / příslovce se užívá v otázkách, které se týkají věku (1), času (2), trvání (3) a frekvence (4). 1 2 3 4

Wie alt bist du? Wie spät ist es? Wie lange dauert der Film? Wie oft gehst du ins Theater?

Kolik je ti let? Kolik je hodin? Jak dlouho trvá ten film? Jak často chodíš do divadla?

► wie viel [kolik] (jednotné číslo, nesklonné) (1) wie viele [kolik] (množné číslo, 1. pád + 4.pád wie viele, 3.pád wie vielen, 2.pád wie vieler) (2); mohou se kombinovat s předložkami (3). 1 Wie viel Zeit wirst du brauchen? 2 Wie viele Leute kommen auf dein Fest? 3 Mit wie vielen Personen rechnest du?

Kolik času budeš potřebovat? Kolik lidí přijde na tvou oslavu? S kolika lidmi počítáš?

► wo [kde], woher [odkud], wohin [kam] jsou nesklonná. Příslovce woher a wohin se často užívají rozděleně tak, že příslovce her a hin jsou umisťovány do závěru věty (2 a 3). 1 Wo wohnst du? 2 Woher kommst du? Wo kommst du her? 3 Wohin gehst du? Wo gehst du hin?

Kde bydlíš? Odkud přicházíš? Kam jdeš?

► wozu [nač] je nesklonné - Wozu brauchst du das Messer? - Zum Brotschneiden.

- Na co potřebuješ ten nůž? - Na krájení chleba. 137

A 1 2 . Z ápor Kladná věta se může přeměnit na větu zápornou pomocí určitých větných členů jako nicht. Rozlišujeme větný zápor (zápor se vztahuje na celou větu) a členský zápor (zápor částečný), který se vztahuje na část věty.

Větný zápor Členský zápor

Peter kommt heute nicht. Peter kommt nicht heute (sondern morgen).

Petr dneska nepřijde. Peter nepřijde dnes (ale zítra).

Kromě nicht existují další členy, které vyjadřují zápor (jako kein, niemand, předpona un-, etc.). Všimněte si, že se vyskytuje pouze jeden zápor. nicht [ne] niemand [nikdo] nichts [nicada]

I. P rostý

Sie ist nicht hier. Hier ist niemand. Ich weiß nichts.

Není tady. Tady nikdo není. Nic nevím.

souhlas a zápor

Slova ja [ano] a nein [ne] slouží k vyjádření souhlasu nebo nesouhlasu v reakci na zjišťovací otázku. Věty není nutné opakovat,

Klad Zápor

- Hast du Hunger? - Ja. (Ja, ich habe Hunger) - Bist du müde? - Nein. (Nein, ich bin nicht müde).

- Máš hlad? - Ano. (Mám hlad) - Jsi unavený? - Ne. (Nejsem unavený)

Vyskytuje-li se zápor již v otázce, nein potvrzuje záporný předpoklad, zatímco pro popření užíváme doch [ano, ovšem] na místo ja.

Souhlas Zápor

138

- Bist du nicht müde? - Nein. (Nein, ich bin nicht müde). - Hast du keinen Hunger? - Doch. (Doch, ich habe Hunger).

- Nejsi unavený? - Ne. (Nejsem unavený) - Ty nemáš vůbec hlad? - Ano, mám hlad.

II. Z ápor

s nicht

Zápor se nejčastěji tvoří pomocí slova nicht [ne]. Pozice nicht je poněkud složitá. ► Ve členském záporu stojí nicht vždy před větným členem, který popírá: Peter kommt nicht heute, sondern morgen. Das ist nicht Ruth, sondern Anna.

Peter nepřijde dnes, ale zítra. To není Ruth, ale Anna.

Těmito členy zpravidla bývají příslovce a přídavná jména. Er arbeitet nicht schnell / sorgfältig. Der Film war nicht sehr gut. Ich tanze nicht gerne.

Nepracuje rychle / řádně. Film nebyl moc dobrý. Nerad tančím.

► Ve větném záporu, má nicht tendenci stát v závěru středu. Man hat mich nicht informiert. Ich wollte dich nicht stören.

Nikdo mě neinformoval. Nechtěla jsem tě obtěžovat.

Pozice předmětu ♦ Přímý a nepřímý předmět stojí před nicht ♦ Předmět v předložkovém pádě stojí za nicht Podmět

Přímý / nepřímý předmět

nicht

Střed

Předmět v předložkovém

p.

Ich habe meinem Vater das Geld nicht gegeben. Nedal jsem mému otci ty peníze. Ich habe es ihm nicht gegeben. Nedal jsem mu je Du solltest nicht auf mich warten. Neměla bys na mě čekat. ♦ Jestliže sloveso vyžaduje dva předměty v předložkovém pádě, zápor se zpravidla umisťuje za ten, který odkazuje k osobě. Er hat sich bei mir nicht für das Geschenk bedankt. 

Nepoděkoval mi za dárek.

139

A Vždy stojí za nicht: ♦ Příslovečné určení místa a směru (1) ♦ Příslovečné určení času závislé na postoji mluvčího - příslovce jako bald [brzy], sofort [okamžitě], spät [pozdě] (2) 1 Er arbeitet nicht hier. Er fährt nicht nach München. 2 Ich werde nicht spät kommen.

Tady nepracuje. Nejede do Mnichova. Nepřijdu pozdě.

♦ Ostatní příslovečná určení času (jako am Montag [v pondělí], während seiner Jugend [za mlada] stojí před nicht. 3 Ich werde am Montag nicht kommen.

III. Z ápor

V pondělí nepřijdu.

s kein

kein/ keine je zápor neurčitého členu ein/eine. Skloňuje se. V jednotném čísle má stejné koncovky jako ein- a v množném čísle koncovky determinantu přivlastňovacího. Užívá se jako determinant a jako zájmeno.

Determinant Zájmeno

Hast du kein Bier? Nein, ich habe keins.

Máš nějaké pivo? Ne, žádné nemám.

Skloňování záporného determinantu a zájmena kein:

1.P. 4.P. 3.P. 2.P.

j.č. mn.č. mužský střední ženský. kein kein keine keine keinen kein keine keine keinem keinem keiner keinen keines keines keiner keiner

Tvary zájmena se liší v 1.P. mužského.r (keiner) a v 1. a 4.P. středního.r. (keins). Zájmeno nemá tvar 2. pádu.

kein se užívá, rozvíjí-li jmenný rámec a v kladném tvaru věty se vyskytuje neurčitý člen (1) nebo se nevyskytuje žádný člen jako v případě abstrakrtních jmen (2), u látkových jmen (3) a v množném čísle (4). 1 Er ist ein schlechter Mensch. Er ist kein schlechter Mensch. 2 Ich habe kein Mitleid mit ihm. 3 Möchtest du keinen Kaffee? 4 Ich habe keine Geschwister. 140

Je to špatný člověk. Není to špatný člověk. Není mi ho líto. Nesoucítím s ním. Nechceš kávu? Nemám sourozence.

Zájmeno kein se užívá tam, kde se v kladu nachází zájmeno ein nebo welche. - Hast du Kinder? - Nein, ich habe keine. - Ja, ich habe welche.

- Máš děti? - Ne, nemám. - Ano, mám.

Neexistuje žádný záporný determinant, který by mohl zastupovat der (nebo jiný determinant, např. přivlastňovací). V tomto případě se zápor tvoří pomocí nicht: 1 Kennst du die Leiterin des Insituts nicht? 2 Ich kann dir mein Auto nicht leihen. 3 Mir schmeckt dieses Bier nicht.

IV. O statní

Neznáš ředitelku institutu? Své auto ti nemohu půjčit. Tohle pivo mi nechutná.

záporná zájmena a příslovce

Pro zápor se také užívají zájmena niemand [nikdo], nichts [nic], příslovce nie(mals) [nikdy] a nirgends/nirgendwo [nikde], nirgendwohin [nikam] a nirgendwoher [odnikud]. Zapamatujte si, že i v těchto případech se neužívá nicht. Ich habe nichts gesehen. Bist du nie in der Türkei gewesen? Ich habe ihn nirgendwo gefunden.

Nic jsem neviděla. Nikdy jsi nebyla v Turecku? Nikde jsem ho nenašel.

Na rozdíl od nichts, nie a nirgendwo, zájmeno niemand se mění v gramatickém pádě. 1.P.: niemand, 4.P.: niemanden, 3.P.: niemandem (a málo užívaný 2.P.: niemandes) Ich habe niemanden gesehen. Sag es niemandem.

Nikoho jsem neviděl. Nikomu to neříkej.

Souřadící spojka weder ... noch [ani ... ani] popírá dvě části věty nebo celé věty. (Viz následující kapitola).

141

A 13.

souv ě tí sou ř adná

Souvětí souřadná mohou být věty (1) nebo části vět (2). Jsou spojeny souřadnou spojkou. Souřadné spojky předcházejí části věty, ke které se vztahují. Celé věty se oddělují čárkou. 1

Ich lebe in Köln, aber ich komme aus Bonn.

Žiji v Kolíně, ale jsem z Bonnu.

2

Ich brauche Butter und Mehl.

Pořebuji máslo a mouku.

Spojky slučovací: a, tak jako ► und [a] Ich gehe ins Theater, und mein Mann bleibt zu Hause. Ich lebe in Köln und mein Freund in Leipzig.

Já půjdu do divadla a můj manžel zůstane doma. Já žiiji v Kolíně a můj přítel v Lipsku

Ich habe einen Hund und eine Katze.

Mám psa a kočku.

► sowohl... als auch [jak tak] spojuje pouze části vět Wir brauchen sowohl Brot als auch Salz.

Potřebujeme chléb i sůl.

Sie ist sowohl hübsch als auch gescheit.

Je krásná i chytrá.

► nicht nur ... sondern auch [ne jen, ale i ... ale také] spojuje především části vět Sie ist nicht nur hübsch, sondern auch klug.

Je nejen krásná, ale i chytrá.

► weder ... noch [ani ... ani] Ich habe Robert weder gesehen, noch etwas von ihm gehört. Wir haben weder Kaffee noch Tee.

142

Roberta jsem ani neviděl, ani o něm nemám zprávy. Nemáme ani kávu ani čaj.

Spojky odporovací: ale, nýbrž ► aber [ale] V záporných větách se používá sondern. ► doch [ale, avšak] (spojuje pouze celé věty). Ich möchte, aber ich kann nicht. Sie ist nicht hübsch, aber sehr nett. Er will Maler werden, doch er hat kein Talent.

Chci, ale nemohu. Není hezká, ale je sympatická. Chce být malířem, avšak nemá talent.

► sondern [nýbrž, ale] (vždy předchází věty v záporu) Wir fahren dieses Jahr nicht nach Spanien, sondern nach England. Er ist nicht dumm, sondern faul.

Letos nepojedeme do Španělska, ale do Anglie. Není hloupý, ale líný.

Před aber a sondern vždy píšeme čárku.

Spojky slučovací: nebo ► oder [nebo] Ich werde ihm ein Buch oder eine CD Daruji mu knihu nebo CD. schenken. Möchtest du ausgehen oder zu Hause bleiben? Chceš si někam vyjít nebo zůstat doma? ► entweder ... oder [buď...(a)nebo] Entweder du gehst, oder ich rufe die Polizei.

Buď odejdeš, nebo zavolám policii.

Ich schenke ihm entweder ein Buch oder eine CD. Buď mu daruji mu knihu, nebo CD..

Spojky příčinné, důvodové: ► denn [neboť, poněvadž] spojuje pouze celé věty Ich gehe einkaufen, denn wir haben nichts zu essen. Du wirst es schaffen, denn du bist sehr klug.

Půjdu nakoupit, poněvadž tu není nic k jídlu. Dokážeš to, neboť jsi velmi chytrý.

Spojky slučovací mohou rovněž spojovat věty vedlejší: 143

A Er sagte, dass er nach Hamburg kommen und Řekl, že by chtěl přijet do Hamburku uns besuchen will. a navštívit nás.

1 4 . S ouv ě tí

pod ř adná

Vedlejší věty jsou věty se slovesem v určitém tvaru (1) nebo věty s infinitivem (2) které závisí na větě řídící (větě hlavní nebo větě vedlejší). 1 2

Ich fahre ins Zentrum, weil ich einen Mantel kaufen will. Ich fahre ins Zentrum, um eine Torte zu kaufen.

Jedu do centra, protože si chci koupit kabát. Jedu do centra koupit dort.

► Věty vedlejší jsou ve většině případů uvozeny spojovacím výrazem (spojkou, vztažným zájmenem), sloveso v určitém tvaru se klade na konec věty. Neurčité tvary sloves stojí před slovesem v určitém tvaru. Odlučitelné předpony se pojí se slovesem.

Věta hlavní / řídící (VH)

Věta vedlejší (VV)

Ich habe gut geschlafen. [Dobře jsem se vyspal.]

Ich bin müde, obwohl ich gut geschlafen habe. [Jsem unavený ačkovliv sem se dobře vyspal]. Ich glaube, dass der Zug um drei Uhr ankommt. [Myslím, že vlak přijede ve tři].

Der Zug kommt um drei Uhr an. [Vlak přijede ve tři]

Výjimkou jsou neuvozené vedlejší věty v nepřímé řeči (se slovesem v určitém tvaru na druhém místě) viz 14.3 II a zřídka i podmínkové věty neuvozené (se slovesem v určitém tvaru na prvním místě) viz 14.1 II,

► Kromě spojek pomáhají vymezit vzahy mezi větami i kategorie času (jako např. plusquamperfektum) ve větách časových (1) a způsob (jako např. Konjunktiv II) ve větách podmínkových (2). 1

144

Er ging, nachdem er gefrühstückt hatte.

Po tom co se nasnídal, odešel.

2

Wenn ich könnte, würde ich dir helfen.

Kdybych mohl, pomohl bych ti.

► Konstrukce podřadné s infinitivem bývají uvozena podřadící spojkou; infinitiv se klade na konec konstrukce a předložka zu stojí před infinitivem (1) Max ging weg, ohne sich zu verabschieden.

Max odešel bez rozloučení.

Vedlejší věty s infinitivem. Viz 14.1.III

► Postavení vět uvnitř souvětí: Věta vedlejší může stát v zadním poli (1), v předním poli (2), nebo méně častěji, ve středním poli (3) věty řídící. Věty se vždy oddělují čárkou. 1 2 3

Ich werde gehen, weil ich müde bin. Wenn du willst, warte ich auf dich. Ich kann, wenn du willst, auf dich warten.

Půjdu, protože jsem unavený. Jestli budeš chtít, počkám na tebe. Mohu na tebe, pokud budeš chtít, počkat.

Umístění věty vedlejší záleží na typu věty vedlejší. Nejčastěji se klade za větu hlavní (řídící). Pravidla umístění vět vedlejších se vysvětlují v následujících odstavcích.

► Věty podřadné mohou zastávat různé funkce v rámci výpovědi. ♦ Funkce příslovečného určení Věty jsou uvozeny spojkou, pomocí které se vyjadřuje vztah mezi větou hlavní a větou vedlejší. Příklad: vztah podmínky (1), vztah časový (2)

Spojení předložkové

Vedlejší věta

1

Bei Regen solltest du vorsichtig fahren. [Za deště bys měl jet opatrně].

2

Nach dem Mittagessen ging er ins Café. [Po obědě šel do kavárny].

Wenn es regnet, solltest du vorsichtig fahren. [Pokud bude pršet, měl bys jet opatrně]. Nachdem er gegessen hatte, ging er ins Café. [Když se naobědval, šel do kavárny].

Věty ve funkci příslovečného určeni viz 14.1

♦ Funkce podmětu, přímého předmětu a předložkového předmětu (v tomto případě věta vedlejší musí být zastoupena zájmenem ve větě řídící). 145

A Příklad: podmět (3), předmět (4)

Jmenný rámec

Vedlejší věta

3

Das Mädchen ist nett. [Dívka je milá].

4

Ich warte auf einen Freund. [Čekám na kamaráda].

Es ist nett, dass du mir helfen willst. [Je milé, že mi chceš pomoci]. Ich warte darauf, dass er sich entschuldigt. [Čekám, že se omluví].

Věty ve funkci předmětu viz 14.3

♦ Funkce přívlastku Ve větách vztažných plní přídavná jména funkci přívlastku a rozvíjejí tak podstatné jméno. Bývají uvozeny vztažnými nebo tázacími zájmeny (wo, wer, atd.)

Přídavné jméno

Věta vztažná

Kennst du den alten Mann? [Znáš toho sratého pána?]

Kennst du den Mann, mit dem ich gesprochen habe? [Znáš toho pána, se kterým jsem mluvil?]

Věty vztažné viz 14.4

14.1. Vedlejší

věty příslovečné

I. Věty příčinné, způsobové, přípustkové, důsledkové a restriktivní protože, prostřednictvím, přesto(že), ačkoli(v), tím(že), tak(že). ► Věty příčinné: da [protože,], weil [potože] da uvádí příčinu známou; weil příčinu neznámou. Věta vedlejší (VV) může stát před (1) nebo za (2) větou hlavní (VH). Věta s weil může stát samostatně, na otázku s warum (3). 1

146

Er ist unglücklich, weil ihn seine Freundin verlassen hat.

Je smutný, protože ho opustila přítelkyně.

2 3 4

Da das Wetter schlecht war, bin ich zu Hause geblieben. - Warum bist du zu Hause? - Weil das Wetter schlecht ist. Thomas hat sich entschuldigt, weil er zu spät gekommen war.

Protože bylo špatné počasí, zůstal jsem doma. - Proč jsi doma? - Protože je špatné počasí. Thomas se omluvil za to, že přišel pozdě.

► Věty způsobové: indem [zatímco], dadurch, dass [tím, že; proto, že] Věta vedlejší stojí před nebo za VH. Meine Eltern unterstützen mich, indem sie die Miete zahlen.

Moji rodiče mě podporují tím, že platí nájem.

Rolf verärgerte mich dadurch, dass er ständig über andere Menschen schimpft.

Rolf mě rozzlobil tím, že si celou dobu stěžuje na ostatní.

► Věty přípustkové: obwohl (obgleich, obschon) [ačkoli, i když, třebaže] Er raucht, obwohl er schwer krank ist. Obwohl er sympathisch ist, vertraue ich ihm nicht. ► Věty důsledkové: so + přídavné jméno (ve VH) ... dass [tak že] Robert war so müde, dass er kaum aufstehen konnte. ► sodass [takže, a proto] Es gibt heute keine Flüge mehr, sodass ich in Zürich übernachten muss.

VV stojí před nebo za VH Kouří i přesto, že je těžce nemocný. I když je sympatický, nedůvěřuji mu.

VV stojí za VH Robert byl tak unavený, že téměř nemohl vstát. VV stojí za VH Dnes již nic leletí, takže budu muset strávit noc v Zurychu.

147

A ► Věty restriktivní: soweit, soviel [pokud] Vyjadřuje omezení, výhradu, nejistotu výpovědi. Soviel / soweit ich weiß, lebt er jetzt in Köln.

II. V ěty

VV stojí před VH Pokud vím, teď žije v Kolíně.

podmínkové

wenn [jestli, jestliže] wenn také znamená když, viz 14.1.IV

Uvádí vedlejší větu, která vyjadřuje podmínku děje věty hlavní. Vedlejší věta (VV) stojí před VH. Může stát rovněž za VH, tato varianta užití je ale méně častá. 1

Wenn du willst, besuche ich dich morgen.

Jestli chceš, zítra tě navštívím.

♦ Ve VH a VV se používá oznamovací způsob (indikativ), pokud se jedná o podmínku reálnou (2). V případě domněnky (hypotézy), se používá Konjunktiv II (Konjunktiv Präteritum) nebo opisná vazba s würde (3). V případě podmínky nereálné (vyjádřené podmínkou nebo možností, že se děj neuskuteční/neuskutečnil), se používá složená forma Konjunktivu II (Konjunktiv II Plusquamperfekt)(4). 2 3 4

Wenn es schön ist, machen wir einen Ausflug. Wenn es schön wäre, könnten wir einen Ausflug machen. Wenn es schön gewesen wäre, hätten wir einen Ausflug gemacht.

Jestliže bude hezké počasí, půjdeme na výlet. Kdyby bylo hezké počasí, mohli bychom jet na výlet. Kdyby bylo hezké počasí, byli bychom jeli na výlet.

♦ Alternativní spojkou je falls. 5

Falls das Wetter besser wird, machen wir einen V případě že se počasí zlepší, Ausflug. půjdeme na výlet.

♦ Souvětí podmínková se mohou tvořit také bez uvozující spojky. V tomto případě se sloveso v určitém tvaru nachází na začátku věty; ve větě řídící se často používají příslovce jako dann nebo so. 6 148

Solltest du früher kommen, (dann) ruf mich an.

Kdybys přijel dříve, tak mi zavolej.

♦ Samostatné věty (s wenn nebo bez spojky) vyjadřují přání. Konjunktiv se v těchto případech používá vždy. 7 8

Wenn er nur nicht so eifersüchtig wäre! Hättest du nur seinen Rat befolgt.

Kéž by nebyl tak žárlivý! Kéž by ses býval řídil jeho radou.

♦ Podmínková věta může být podmětem řídící věty ve spojeních typu es wäre schön, gut, besser, atd., wenn ... [bylo by hezké, dobré, lepší, atd., kdyby ...]. U těchto typů vět se v řídící větě vždy používá es . ( viz 3.10) 9

Es wäre besser, wenn du selbst kommen könntest.

III. K onstrukce

s infinitivem

/ V ěty

Bylo by lepší, kdybys mohl přijít sám.

vedlejší

V následujících případech existují vždy dve různé spojky: Jeden typ spojek vždy uvozuje infinitivní vazbu, druhý typ spojek uvozuje vedlejší větu. Infinitivní vazba se používá pokud podmět obou vět je shodný. V opačném případě se používá vedlejší věta. Předložka zu stojí vždy před infinitivem

Infinitivní konstrukce Vedlejší věta

Er macht das nur, um mich zu ärgern. [Dělá to pouze proto, aby mě naštval]. Er macht das nur, damit ich mich ärgere. [Dělá to pouze proto, abych se naštval].

U sloves s oddělitelnými předponami se zu klade mezi předponu a kořen slovesa: ankommen → anzukommen Vedlejší věta může stát před nebo za VH. Postavení za VH je běžnější. ► anstatt + zu + infinitiv; anstatt dass + vedlejší věta (užívá se zřídka) [místo aby] Du solltest lernen, anstatt fernzusehen.

Měl by ses učit, místo aby jsi se díval na televizi. Anstatt dass wir ihn abholen, könnte er herkom- Mohl by přijet sem, místo toho, abymen. chom ho vyzvedli. ► außer zu + infinitiv [kromě] (se záporem ve VH); außer um + zu + infinitiv [kromě aby] (se záporem ve VH); außer dass + vedlejší věta [kromě toho, že] 149

A Er tat nichts außer zu meckern. Er ging nicht aus dem Haus, außer um Zigaretten zu kaufen.

Nedělal nic, jen kritizoval. Vycházel z domu jen proto, aby si koupil cigarety.

Es war alles sehr schön, außer dass wir den Rückflug verpasst haben.

Vše bylo pěkné až na to, že jsme zmeškali zpáteční letadlo.

► ohne + zu + infinitiv; ohne dass + vedlejší věta [aniž, aniž by] Er kam herein, ohne anzuklopfen. Er hat das Problem gelöst, ohne dass ihm jemand geholfen hätte.

Vstoupil, aniž by zaklepal. Vyřešil ten problém, aniž by mu někdo pomohl.

► um + zu + infinitiv; damit + vedlejší věta [aby] Du musst viel mehr lernen, um die Prüfung zu bestehen. Ich leihe Heinrich mein Auto, damit er in Urlaub fahren kann.

150

Abys složil zkoušku, musíš studovat mnohem více. Půjčím auto Heinrichovi, aby si mohl vyjet na dovolenou.

IV. V ěty

časové

Spojky jako wenn [když], als [jak, jako, když] während [zatímco], seit [od], vyjadřují vztahy časové mezi VV a VH. Vztahy časové se odráží rovněž v gramatické kategori času. Věta vedlejší může stát před nebo za větou hlavní. ► als [když, po] Vedlejší věty časové s als se vztahují ke jednorázovému ději v minulosti. (Pokud se vztahuje k ději opakovanému, nebo k ději v budoucnosti, používá se spojka wenn). Ve vztahu k VH věta vedlejší vyjadřuje: ♦ Současnost (1,2) (užívá se stejný čas) [když] ♦ Předčasnost (3) (VH plusquamperfektum, VV préteritum) [když] ♦ Méně časté užití: před, dříve (4) (VV: plusquamperfektum, VH préteritum) (užívá se spíše spojky nachdem [poté co]) 1 2 3 4

Als ich nach Deutschland kam, war ich zehn Jahre alt. Wir aßen gerade, als er hereinkam. Als wir ankamen, war der Zug schon weggefahren. Als wir gefrühstückt hatten, gingen wir spazieren.

Když jsem přijel do Německa, bylo mi deset let. Právě jsme jedli, když přišel. Když jsme přišli, vlak už byl pryč. Poté, co jsme se nasnídali, šli jsme na procházku.

als rovněž znamená než ve větách srovnávacích, viz 14.2

► bevor [(dříve) než, předtím než] Bevor er nach Bonn zog, lebte er in Wien. Ich muss mit dir reden, bevor ich gehe. ► bis [až]

Než se odstěhoval do Bonnu, bydlel ve Vídni. Musím s tebou mluvit dříve než odejdu.

(Ve VH se může objevit příslovce so lange).

Ich warte, bis du zurückkommst. Ich werde so lange mit ihm diskutieren, bis ich ihn überzeugt habe.

Počkám, až se vrátíš. Budu s ním diskutovat, až ho přesvědčím.

151

A ► nachdem [potom co] ♦ odkazuje na děj v minulosti: VV je v plusquamperfektu, VH je v préteritu. ♦ odkazuje na děj v budoucnosti (užívá se zřídka, rovněž lze nahradit spojkou wenn): VV je v perfektu, VH je v přítomném čase. Nachdem er aufgestanden war, duschte er. Nachdem / wenn du gegessen hast, kannst du gehen.

Potom co vstal, se vysprchoval. Až budeš po jídle, můžeš odejít.

► seit, seitdem [od té doby co] Seitdem ich ihn kenne, ist er arbeitslos. Seitdem er geheiratet hat, ist er unerträglich.

Od té doby co ho znám, nemá práci. Co se oženil, je nesnesitelný.

► sobald [jakmile] Ich rufe dich an, sobald ich in Frankfurt angekommen bin.

Zavolám ti, jakmile přijedu do Frankfurtu.

► solange [dokud] (Děje mezi VH a VV probíhají současně). Ich bin glücklich, solange du bei mir bist. Ich kann nicht schlafen, solange das Problem nicht gelöst ist.

Jsem šťastný, dokud jsi se mnou. Dokud se nevyřeší ten problém, nebudu moci spát.

► sooft [kdykoliv] Sooft ich ihn sehe, schimpft er über seine Frau.

Kdykoliv ho vidím, tak si stěžuje na svou ženu.

► während [když, zatím co] ♦ ve významu časovém (1) ♦ ve významu odporovacím [zatím co] (2) 1

Er kam, während wir aßen.

Přišel, když jsme jedli.

2

Paul ist fleißig, während sein Bruder ziemlich faul ist.

Paul je pracovitý, zatímco jeho bratr je dost líný.

152

► wenn [když, pokaždé když] ♦ odkazuje na obvyklý děj (1) ♦ odkazuje na děj v budoucnosti (2) ♦ odkazuje na děj minulý, pokud se opakoval (3) (pokud se neopakoval, používá se spojka als) 1 2 3

Wenn er betrunken ist, wird er aggressiv. Wenn wir nach Hamburg fahren, besuchen wir dich. (Immer) wenn er nach Zürich kam, besuchte er uns.

Když je opilý, začne být agresivní. Až pojedeme do Hamburku, navštívíme tě. (Vždycky) když přijel do Curychu, navštěvoval nás.

wenn rovněž znamená když ve větách podmínkových, viz 14.1. II

14.2. V ěty

srovnávací

Podobně jako přídavná jména nebo příslovce, rovněž i celé věty mohou sloužit k srovnávání. Užívají se spojky wie [jako] vyjadřující shodnost, rovnost (1,2) a als [než] vyjadřující rozdílnost (3,4). Ve VH stojí přídavné jméno nebo příslovce, ke kterému se vztahuje VV. V případě rozdílnosti se stupňuje přídavné jméno nebo příslovce. Věta vedlejší stojí za větou řídící. 1

Er ist so alt, wie ich dachte.

Je tak starý, jak jsem si myslela.

2

Ist sie wirklich so nett, wie man sagt?

Opravdu je tak sympatická jak říkají?

3

Er ist älter, als ich dachte.

Je starší, než jsem si myslela.

4

Sie gibt mehr Geld aus, als sie verdient.

Utrácí více, než vydělá.

als ob [jako (kdy)by] Srovnávání může být hypotetické nebo nereálné. Sloveso ve vedlejší větě stojí v Konjunktivu II. 153

A Er benimmt sich, als ob er mich nicht kennen würde.

Chová se jako (kdy)by mě neznal.

Er spricht russisch, als ob es seine Muttersprache wäre.

Mluví rusky jako by to byl jeho mateřský jazyk.

je (VV) ... desto (VH) / je (VV) ... umso(VH) [čím (více) ... tím] VV stojí před VH.

Věta vedlejší vyjadřuje vývoj děje ve větě řídící. Přídavná jména se stupňují. Je länger ich darüber nachdenke, desto richtiger finde ich deine Entscheidung.

Čím více nad tím přemýšlím, tím správnější se mi zdá tvé rozhodnutí.

14.3. věty předmětné a podmětné I. V ěty

s dass

[ že ],

ob

[ jestli ]

a tázací výrazy

► Vedlejší věty uvozené dass vyjadřují předmět VH. Vyjadřují vnímání, myšlení, psychické procesy a jiné informace, především v nepřímé řeči. Věta vedlejší stojí věžšinou za větou řídící. 1

Ich habe gehört, dass Thomas geheiratet hat.

Slyšel jsem, že se Thomas oženil.

2

Er glaubt, dass du ihn liebst.

Myslí si, že ho miluješ.

3

Er hat mir gesagt, dass er krank ist.

Řekl mi, že je nemocný.

4

Ich bin sicher, dass das möglich ist.

Jsem si jistý, že to je možné.

► Tázací věty nepřímé se uvozují spojkou ob [jestli] ( = otázka zjišťovací 1, 2) a jinými tázacími výrazy ( = otázky doplňovací 3, 4). 1

Peter fragt, ob du ihm Geld leihst.

2 3

Ich bin nicht sicher, ob wir rechtzeitig kommen. Er will wissen, wohin wir gehen.

154

Petr se ptá, jestli mu půjčíš peníze. Nejsem si jistý, jestli dorazíme včas. Chce vědět, kam jdeme.

4

Ich frage mich, was er hier will.

Ptám se, co on tady pohledává.

► VV může plnit funkci podmětu VH (např. ve větách: je samozřejmé / důležité / známo, že; těší mě / trápí mě, atd.). V těchto případech je vedlejší věta zastoupena v hlavní větě zájmenem es. Zájmeno es se vždy nachází v předním poli věty řídící. Es ist wichtig, dass er das erfährt. Es freut mich, dass es dir gut geht. Es ist mir egal, was er denkt.

Je důležité, že se o tom dozví. Těší mě, že se ti daří. Je mi jedno, co si myslí.

Možné, ovšem méně obvyklé, je postavení VV před větou řídící. V těchhto případech se zájmeno es vypouští. Dass wir uns gut verstehen, ist das wichtigste. [To, že si rozumíme, je to nejdůležitější]. Rovněž věty podmínkové mohou vystupovat ve funkci podmětu: Es wäre gut, wenn du mit uns kommen könntest. [Bylo by dobré, kdybys nás mohl doprovodit].

► VV může plnit funkci předložkového předmětu . V tomto případě je vedlejší věta zastoupena v řídící větě odpovídajícím zájmenným příslovcem. Er hat damit gerechnet, dass wir kommen. Wir haben darauf gewartet, dass du uns abholst. 

Počítal s tím, že přijdeme. Čekali jsme, že nás přijedeš vyzvednout.

Zájmenná příslovce viz. 6.7

155

A II. N euvozené

vedlejší věty

-

nepřímá řeč s

K onjunktivem I

► V řeči nepřímé, (pokud odkazujeme na informace, názory, pochyby, atd. jiných osob) lze použít oznamovací způsob nebo Konjunktiv I. Používání Konjunktivu I. je typické pro vysoký styl. Alternativy k vyjádření nepřímé řeči: VV s dass

Er sagte, dass er krank ist.

VV s Konjunktivem I:

Er sagte, er sei krank.

Řekl, že je nemocný.

Tvoření Konjunktivu I viz 1.7

Er glaubte, er verliere den Verstand.  Ich habe gehört, Herr Grimm sei gestorben. Er sagte, er habe kein Geld.

Myslel, že přichází o rozum. Slyšel jsem, že zemřel pan Grimm. Řekl, že nemá peníze.

Pokud se tvar Konjunktivu I neliší od oznamovacího způsobu používá se obvykle Konjunktivu II. Sie sagten, sie hätten kein Geld. (Místo: Sie sagen, sie haben kein Geld)

Řekli, že nemají peníze.

► Na rozdíl od oznamovacího způsobu Konjunktiv I vyjadřuje odstup od daného vyjádření. Mluvčí nezodpovídá za pravdivost výpovědi Věty s Konjunktivem I mohou vystupovat bez uvození. Thomas sagte, er habe die Frau noch nie gesehen. Er könne sich zumindest nicht an sie erinnern.

Tomáš řekl, že nikdy tu paní neviděl. Přinejmenším si prý nemůže na ni nemůže vzpomenout.

Nepřímé otázky s Konjunktivem I by měly být uvozeny spojkou ob nebo patřičným tázacím výrazem. Ich fragte sie, ob sie die Tür verschlossen habe. Zeptal jsem se jí, jestli zavřela dveře. Wir wollten wissen, was er vorschlage. Chlěli jsme vědět, co navrhuje.

156

14.4. V ěty

vztažné

Věty vztažné jsou závislé na podstatném jménu (nebo zájmenu) věty řídící a bývají nejčastějji připojeny za podstatné jméno, které rozvíjí. Vztažné věty bývají uvozeny vztažným zájmenem (1+2), nebo slovy was, wer, wo, wohin, woher, wie (3), nebo vztažným determinantem dessen / deren (4). 1 2 3 4

Wer ist der Junge, der dich eben gegrüßt hat? Kennst du das Mädchen, mit dem deine Schwester spricht? Ich fahre nach Zürich, wo ich viele Freunde habe. Das ist Herr Kunz, in dessen Frau du dich verliebt hast.

Vztažné zájmeno se mění podle rodu, čísla a pádu a je shodné s určitým členem (s výjimkou 3. pádu mn.č.).

Kdo je ten mladík, co tě právě pozdravil? Znáš tu dívku, se kterou mluví tvoje sestra? Pojedu do Curychu, kde mám mnoho přátel. Toto je pan Kunz, do jehož ženy jsi se zamiloval.

m. N der A den D dem

jednotné č. n. f. das die das die dem der

množné č. die die denen

Zatímco rod a číslo vztažného zájmena závisí na podstatném jménu v VH, pád závisí na slovesu ve vztažné větě. Sloveso s předmětem ve 4. pádě Vztažná věta s předmětem v akuzativu

Siehst du den Fluss dort?

Vidíš tam tu řeku?

Wie heißt der Fluss, den wir dort sehen?

Jak se jmenuje řeka, kterou tam vidíme?

Příklad: vztažné věty doplňují podst. jméno Kind (střední rod, jednotné č.) Dort spielt das Kind, dem du den Apfel gegeben Tam si hraje dítě, kterému si dal to hast. jablko. Gib den Apfel dem Kind, das dort spielt. Dej jablko dítěti, které si tamhle hraje. Pokud sloveso věty vztažné řídí předložkový předmět, předložka stojí před vztažným zájmenem a určuje jeho pád. Die Lösung, an die ich dachte, ist ganz einfach.

Řešení, na které jsem myslel,je velmi jednoduché. 157

A Die Stadt, in der ich wohne, ist nicht sehr schön. Město v němž žiji, není moc hezké. Vedle vztažných zájmen existuje vztažný determinant dessen (mužský a stření rod), a deren (ženský rod a množné číslo) [jehož, jejíž, jejichž] 1 2

Wer sind die Leute, deren Auto hier im Weg steht? Der Mann, in dessen Haus ich das Zimmer gemietet habe, ist Maler.

Kdo jsou ti lidé, jejichž auto tu stojí v cestě? Muž, v jehož domě jsem si najmul pokoj, je malíř.

Jiné vztažné výrazy: was, wer, wo, woher, wohin, wie Slova was (co), wer (kdo), wo (kde), woher [odkud], wohin [kam], wie [jak] mohou rovněž uvozovat vztažné věty, ale nejdná se o vlastní vztažná zájmena. Wer se mění podle pádu (akuzativ: wen, dativ: wem). Ostatní slova se nemění. 1 2

158

Was mir hier am besten gefällt, ist das Wetter. To, co se mi zde nejvíce líbí, je počasí. Wer die Prüfung nicht besteht, kann den Kurs Kdo nesloží zkoušku, může wiederholen. opakovat kurz.

159

Infinitiv

přítomný čas*

préteritum příčestí min.**

česky

befehlen *** beginnen beißen betrügen biegen beweisen bieten binden bitten blasen bleiben brechen brennen bringen denken dürfen empfangen empfehlen empfinden entscheiden erschrecken

du befiehlst, er befiehlt

befahl begann biss betrog bog bewies bot band bat blies blieb brach brannte brachte dachte durfte empfing empfahl empfand entschied erschrak

befohlen begonnen gebissen betrogen hat / ist gebogen bewiesen geboten gebunden gebeten geblasen ist geblieben hat / ist gebrochen gebrannt gebracht gedacht gedurft / dürfen empfangen empfohlen empfunden entschieden ist erschrocken

poručit začít kousat podvést ohnout dokázat nabídnout vázat prosti foukat zůstat lámat hořet přinést myslet smět dostat, obdržet doporučit cítit rozhodnout leknout se

aß fuhr fiel fing fand flog floh floss fraß fror gebar

gegessen ist / hat gefahren ist gefallen gefangen gefunden ist / hat geflogen ist geflohen ist geflossen gefressen gefroren geboren

jíst jet, řídit spadnout chytit najít letět utéct téci žrát mrznout porodit, narodit

gab gefiel

gegeben gefallen

dát líbit se

essen fahren fallen fangen finden fliegen fliehen fließen fressen frieren gebären geben gefallen

du / er bläst du brichst, er bricht

ich darf, du darfst, er darf du empfängst, er empfängt du empfiehlst, er empfiehlt

du erschrickst, er erschrickt du / er isst du fährst, er fährt du fällst, er fällt du fängst, er fängt

du / er frisst du gebierst / gebärst, er gebiert/gebärt du gibst, er gibt du gefällst, er gefällt

* zaznamenávají se jen nepravidelné tvary ** zaznamenává se pomocné sloveso sein: v ostatních případech je pomocné sloveso haben *** nezaznamenávají se slovesa s předpodou, pokud seznam už obsahuje základní sloveso bez předpony např. anfangen viz fangen, aufgeben viz geben

160

Infinitiv

přítomný čas*

gehen gelingen gelten genießen geschehen gewinnen gießen graben greifen haben halten hängen heben heißen helfen kennen klingen kommen können kriechen laden lassen laufen leiden leihen lesen liegen lügen messen mögen müssen

ging gelang du giltst, er gilt galt genoss es geschieht geschah gewann goss du gräbst, er gräbt grub griff du hast, er hat hatte du hältst, er hält hielt hing hob hieß du hilfst, er hilft half kannte klang kam du kannst, er kann konnte kroch du lädst, er lädt lud du / er lässt ließ du läufst / er läuft lief litt lieh du / er liest las lag log du / er misst maß ich mag, du magst, er mag mochte ich muss, du musst, er musste muss muss du nimmst, er nimmt nahm nannte pfiff du rätst, er rät riet rieb riss ritt rannte roch

nehmen nennen pfeifen raten reiben reißen reiten rennen riechen

préteritum příčestí min.**

česky

ist gegangen ist gelungen gegolten genossen ist geschehen gewonnen gegossen gegraben gegriffen gehabt gehalten gehangen gehoben geheißen geholfen gekannt geklungen ist gekommen gekonnt / können ist gekrochen geladen gelassen ist gelaufen gelitten geliehen gelesen gelegen gelogen gemessen gemocht / mögen gemusst / müssen

jít podařit se platit užívat stát se zvítězit lít rýt, kopat sahat mít držet viset zdvihnout jmenovat (se) pomoci znát znít přijít moci, umět lézt vložit nechat jít, běžet trpět půjčit číst ležet lhát měřit mít rád muset

genommen genannt gepfiffen geraten gerieben ist/hat gerissen ist / hat geritten ist gerannt gerochen

vzít jmenovat pískat doporučit, hádat třít trhat jezdit na koni běžet cítit

161

Infinitiv

přítomný čas*

rufen saufen scheinen schieben schießen schlafen schlagen schließen schmeißen schneiden schreiben schreien schweigen schwimmen schwören sehen sein senden singen sinken sitzen sollen sprechen springen stechen stehen stehlen steigen sterben stinken stoßen streichen streiten tragen treffen treiben treten trinken

162

du säufst, er säuft

du schläfst, er schläft du schlägst, er schlägt

du siehst, er sieht ich bin, du bist, er ist, wir sind, ihr seid, sie sind

ich soll, er soll du sprichst, er spricht du stichst, er sticht du stiehlst, er stiehlt du stirbst, er stirbt du / er stößt

du trägst, er trägt du triffst, er trifft du trittst, er tritt

préteritum příčestí min.**

česky

rief

gerufen

volat

soff schien schob schoss schlief schlug schloss schmiss schnitt schrieb schrie schwieg schwamm

pít, chlastat zdát se tlačit, posunout střílet spát bít zavřít hodit řezat psát řvát mlčet plavat

schwor sah war

gesoffen geschienen geschoben geschossen geschlafen geschlagen geschlossen geschmissen geschnitten geschrieben geschrien geschwiegen ist / hat geschwommen geschworen gesehen ist gewesen

sandte sang sank saß sollte sprach sprang stach stand stahl stieg starb stank stieß strich stritt trug traf trieb trat trank

gesandt gesungen ist gesunken gesessen hat ... sollen gesprochen ist gesprungen gestochen gestanden gestohlen ist gestiegen ist gestorben gestunken gestoßen gestrichen gestritten getragen getroffen ist / hat getrieben ist / hat getreten getrunken

poslat zpívat klesat sedět mít, muset mluvit skákat píchat stát krást stoupat zemřít smrdět uhodit, narazit rozetřít hádat se nést sejít se hnát vstoupit pít

přísahat vidět být

přítomný čas*

préteritum příčestí min.**

česky

tun verderben vergessen vergleichen

INFINITIV

du verdirbst, er verdirbt du / er vergisst

tat verdarb vergaß verglich

getan ist / hat verdorben vergessen verglichen

dělat pokazit se zapomenout porovnat

verlieren vermeiden verschwinden verzeihen wachsen waschen wenden werben werden werfen wiegen wissen wollen ziehen zwingen

verlor vermied verschwand verzieh du / er wächst wuchs du wäschst, er wäscht wusch wandte du wirbst, er wirbt warb du wirst, er wird wurde du wirfst, er wirft warf wog ich weiß, du weißt, er weiß wusste ich will, du willst, er will wollte zog zwang

verloren vermieden ist verschwunden verziehen ist gewachsen gewaschen gewandt geworben ist geworden geworfen gewogen gewusst gewollt / wollen gezogen gezwungen

ztratit vyvarovat se zmizet prominout růst mýt obrátit dělat reklamu stát se hodit vážit znát chtít táhnout nutit

163

A

164

Ejercicios interactivos

165

Cvičení

A

Sloveso

»» »» »» »» »» »» »» »» »» »»

Tvary sloves v přitomném čase Slovesa s předponami Perfekt Préteritum Plusquamperfekt Nepravidelná slovesa v préteritu a perfektu Konjunktiv Pasiv Zvratná slovesa Slovesa s infinitivem

»»

Slovesná valence

Jmenný rámecl

Obsah

»» »» »»

Podstatné jméno Přídavné jméno Číslovky

Determinanty a zájmena Předložky Příslovce, předložky a jiné konektory Časové, lokální a kauzální vztah Syntax

166

»» »» »» »» »» »» »» »» »» »» »» »»

Členy vět a jejich uspořádání Negace Souvětí souřadná Souvětí podřadná Věty podřadné ve funkci příslovečného určení Věty podřadné ve funkci valenčního doplnění Věty časové Věty s wenn, als, während Věty časové s plusquamperfektem Věty kauzální Věty přípustkové Věty vztažné

»»

Rozvitý přívlastek a vztažná věta

1. Zapsání na platformu Klikněte na tento odkaz http://moodle.deutschweb.net/login/index.php

Klikněte na „Vytvoření nového účtu“

Vyplňte přihlašovací formulář

Obdržíte mail s odkazem pro ukončení přihlášení

2. Zapsání do modulu gramatických cvičení Cena tohoto modulu je 5 Euro za měsíc

Zaplat´te přes paypal - a vstupte do kurzu

167

A Interaktivní cvičení Tyto cvičení mají funkci automatické opravy Více informací

Typy interaktivních cviččení Krátká odpověd

najdete zde

Fill-the-gap (doplňování slov)

AA

Úkol

Match (Zuordnen)

Krátký úkol. Napíšete text, po jeho odevzdání uvidíte vzorové řešení

Mix (Satzrekonstruktion)

QQ

Quiz a testy Kombinace prezentace a interaktního cvičení

Výsledky Obdržené body můzete vidět zde . 168

du sprichst ich komme

Tvary sloves v přítomném čase UU UU

Konjugation der Verben im Präsens I Konjugation der Verben im Präsens II

ihr faulenzt sein und haben lieben leben wir sehen sie darf er muss er betrügt uns

Slovesa s předponami UU UU UU UU

1. Präfixe 2. Präfixe II (mit Lösung für die Übungen 1 und 2) 3. Präfixe III - manchmal trennbare Präfixe (mit Lösung) Position und Bewegung(stehen, stellen, liegen, legen, ... mit Lösung)

Příčestí UU

Das Partizip regelmäßiger Verben

Tvary ostatních časů Préteritum QQ

ich habe verstanden

C: Einstufungstest: Perfekt

du schliefst sein oder nicht-sein glauben und wissen du schielst Perfekt - pravidelná slovesa UU UU UU UU UU UU UU

1. Das Partizip regelmäßiger Verben 2. Formen des Partizip II - Verben mit Präfix, Verben auf -ieren 3. Hilfsverben: haben oder sein? (Lösung) 4. Perfekt - Hilfsverb (mit Lösung) 5. Einfache Sätze im Perfekt 6. weitere Sätze im Perfekt (*) (mit Lösung)

Nepravidelná slovesa UU UU UU UU UU UU UU

1. Das Partizip grundlegender Verben (unregelmäßig) 2. Das Partizip grundlegender Verben mit Präfix 3. Das Perfekt: Ergänzung in der angegebenen Person 4. Das Perfekt: Ergänzung in der angegebenen Person (II) 5. Das Perfekt: Ergänzung in der angegebenen Person (III) (*) 6. Sätze im Perfekt (*) 7. Ein Lebenslauf

er bricht ab

ich fange an sie durch kommen

er sagt aus Préteritum UU UU UU UU

1.Regelmäßige Verben im Präteritum 2. Grundlegende Verben im Präteritum 3. Modalverben im Präteritum 4. Verben im Präteritum

169

A

ich hatte gefragt

er hat uns hören können ich würde UU

5. Lebenslauf (Präteritum) (mit Lösung)

Plusquamperfekt

kämpfen du hättest es anders gemacht UU UU

1. Das Plusquamperfekt I 2. Plusquamperfekt II

Věty časové s plusquamperfektem UU UU

1. Temporalsätze im Plusquamperfekt (B1, L) (mit Lösung) HotPot 2. Temporalsätze (B1)

ihr hattet gefragt du würdest schlafen Nepravidelná slovesa v préteritu a perfektu UU UU UU UU UU UU

1. Präteritum und Perfekt - Gruppe ABA (mit Lösung) 2. Präteritum und Perfekt - Gruppe ABB (mit Lösung) 3. Präteritum und Perfekt - Gruppe ABC (mit Lösung) 4. Gemischte Verben 5. Die Verben der Bewegung (liegen/legen, stehen/stellen, etc.) 6. Modalverben im Präteritum und Perfekt

wir könnten gehen ich hatte geglaubt

sie waren gekommen er hat gesprochen

Užitíí časů QQ

Verwendung der Zeiten zum Ausdruck der Vergangenheit: Quiz

Konjunktiv

sie gingen ihr wart gewesen er ist gestorben ich wäre gegangen PP QQ

Präsentation: Konjunktiv Konjunktiv (multiple choice)

UU UU UU UU

1. Der einfache Konjunktiv II - haben und sein 2. Ergänzen Sie die fehlenden Formen von würde 3. Modalverben im Konjunktiv II 4. Verschiedene Verben im Konjunktiv (mit Lösung)

UU UU UU UU

5. Max ist unzufrieden (mit Lösung) 6. Der Traum vom Lottogewinn (mit Lösung) 7. Gute Ratschläge 8. Höfliche Bitten

sie hätten gesagt Konjunktiv II Plusquamperfekt

170

UU UU UU UU

1. Der zusammengesetzte Konjunktiv II 2. Unglückliche Umstände (Teil I) 3. Unglückliche Umstände (Teil II) (mit Lösung beider Teile) 4. Hans wurde von seiner Frau verlassen ... (mit Lösung)

Pasiv PP QQ

Präsentation: Passiv, Teil I Quiz zum Passiv

UU UU

1. Ergänzen Sie die Sätze im Passiv (Präsens) 2. Ergänzen Sie die Sätze im Passiv Präteritum.

UU UU

3. Übertragen Sie ins Passiv (mit Lösung) 4. Werkzeuge: Übertragen Sie ins Passiv

Passiv - verschiedene Zeiten UU UU UU AA

5. Die Deutschen - 1960 und heute 6. Bilden Sie Sätze im Passiv Perfekt (**) 7. Die Stadt verändert sich (mit Lösung) Tarea con solución: Das Passiv

Zustandspassiv, Passiv mit Modalverben UU PP

Passiv oder kein Passiv? Passiv II (Präsentation mit Quiz)

UU 8. Messevorbereitungen (mit Lösung) UU 9. Anweisungen zum Gebrauch einer Ferienwohnung (mit Lösung) UU 10. Vorbereitungen zum Gartenfest (mit Lösung) Vztažná slovesa UU UU UU UU UU

1. Reflexive Verben - Tabelle 2. Form der Reflexivpronomina 3. Form der Reflexivpronomina II (mit Lösung) 4. Reflexiv oder nicht? 5. Reflexiv oder nicht? II (mit Lösung)

Slovesa s infinitivem PP UU

Präsentation: Abhängiger Infinitiv Unterscheidung: für - zu - zum

UU UU

1) Mit oder ohne zu? (HF, L) (mit Lösung) 2) Korrigieren Sie, wo nötig, die Sätze. (HF) 171

A Infinitivkonstruktionen einschließlich Perfekt

denken an

sprechen über warten auf nachdenken UU UU UU UU AA

3) Richtig oder falsch? Markieren Sie. (HF) 4) Markieren Sie den korrekten Satz. (HF) 5) Infinitivkonstruktionen - Korrektur (HF) 6) Abhängiger Infinitiv (Perfekt) (HF+, L) (mit Lösung) Tarea con solución: Abhängiger Infinitiv I

über sich verlieben in

Valence slovesa PP QQ

Präsentation: Verbvalenz Quiz Verbvalenz

UU UU UU UU UU UU UU UU

1. Akkusativ oder Dativ? (mit Lösung) 2. Verbvalenz I 3. Verbvalenz II - Schreiben Sie einen kurzen Satz (mit Lösung) 4. Verben mit Präpositionen I 5. Verben mit Präpositionen II 6. Verben mit Präpositionen III (mit Lösung der drei Übungen) 7. Verb + Ergänzungen 8. Verbvalenz - Verben im Satz (mit Lösung)

AA AA

Tarea con solución: C: Verbvalenz Tarea con solución: Verbvalenz: Korrektur

sprechen über träumen von arbeiten an lachen über

erzählen von berichten von

172

r

das dunkle Geheimnis eine starke Frau

PP QQ

Präsentation zur Attribution Quiz zur Attribution

Freund , n ein der hilft

r

n

traurige Geschichten

Podstatné jméno - pády

UU

Traeume - Der Genitiv

ein verliebtes Mädchen

ein spätes Mädchen fleischfressende Pflanzen ausgesprochene Worte Přídavné jméno

PP

Adjektiv - Deklination und Steigerung (Präsentation)

Příčestí ve fukci přídavného jména (das schreiende Kind)

UU UU

1. Das Partizip als Adjektiv 2. Das Partizip als Adjektiv

Skloňování přidavných jmen

UU UU UU UU UU

1. Starke Deklination des Adjektivs (mit Lösung) 2. Schwache Adjektivdeklination (mit Lösung) 3. Die gemischte Adjektivdeklination (mit Lösung) 4. Die drei Adjektivdeklinationen (mit Lösung) 5. Präpositionen und Adjektive

die Qualen des Gewissens

die besten Plätze die außergewöhnliStupňování přídavných jmen Valence přídavných jmen UU

Adjektive mit Präpositionen

Skloňování členů, přídavných jmen a podstatných jmen

chsten Momente eine glänzende Karriere ein tiefer Sturz UU UU

Meine Ernährungsgewohnheiten / Flexion (mit Lösung) Café Bahnhof (Flexion)

Číslovky

ein Raubmord UU QQ UU UU

Los numerales ordinales (erster, zweiter, dritter etc.) Quiz: Zahlen und Statistik Eine Statistik Eine Statistik (II)

173

A

einer der ein

Osobní zájmena (ich, du, er, sie …) UU UU

1. Deklination des Personalpronomens (mit Lösung) 2. Präpositionen und Personalpronomina

Členy určitý, neurčitý a nulový UU UU UU

welcher meins und deins unsesere einige viele die meisten wenig mehrere die Qualen des viel keines

Alltag einer leitenden Angestellten (Artikel ergänzen) Artikel (Der Schwarzfahrer) Die Latte-Macchiato-Fraktion

dieser

Členy a zájmena (ein- a welch-) UU UU

1. Positive und Negative Antworten: multiple choice 2. Artikel und Pronomina (mit Lösung)

Determinanty a zájmena přivlastňovací (mein, deine, unser, …) UU UU UU UU

1. Possessivartikel 2. Possessivartikel im Kontext 3. Präpositionen und Possessivartikel 4. Possessivartikel, Possessivpronomen

Determinanty a zájmena ukazovací (der, dieser, jener, …) UU

Pronomina: Personalpronomina und Demonstrativpronomina

Determinanty a zájmena ukazovací totalizující (viel, viele, alle, mehr, jeder, das ganze, etc.). UU

„viel“ oder „viele“?

Determinant a zájmeno etwas UU

Artikel und Pronomina: ein paar, einige, etwas

Zájmena jemand [alguien] a man UU

Pronomina (man, jemand, einer, er)

Los pronombres es y das PP QQ AA 174

Präsentation: Pronomen „es“ Quiz: Pronomen „es“ Tareas (con solución): Das Pronomen „es“ (Tarea 1, Tarea 2)

Předložky místa UU UU

Předložky s dvěma pády UU UU

› D: Kurzbiographie (Präpositionen) (mit Lösung) › A: Alltag (Präpositionen und Flexion) (mit Lösung) › D: Ausgehen (Einsetzen von Präpositionen und Artikeln) › D: Fernsehen (1) - Präpositionen, Präfixe › D: Fernsehen (2) - Präpositionen, Präfixe

Předložky a členy UU UU

bei anhand hinter vor wegen dank um entlang unter

› 1. an, in, zu oder am, im, zum-zur? › 2. Wann wirst du mich besuchen?

Různé předložky UU UU UU UU UU

an

› 5. Wechselpräpositionen (mit Lösung) › 6. Beim Umzug - Wechselpräpositionen (mit Lösung)

Předložky času UU UU

auf über

› 3. Anruf mit dem Handy (mit Lösung) › 4. Wohin gehst du? (mit Lösung)

› Kurzbiographie › Saetze (mit Lösung)

bezüglich nach

zu

175

A Příslovce a konektory UU UU UU UU

Mein Studium (Adverbien und Konjunktionen) D: Der Weg zur Arbeit (Einsetzen von Konnektoren) D: Vor dem Café Bahnhof (Konnektoren) D: Die Latte-Macchiato-Fraktion (2) (Einsetzen von Konnektoren)

Stupňování přídavných jmen UU

meistens - meist - am meisten

Příslovce množství a intenzity UU UU UU

› „sehr“,“viel“ oder „stark“? › „so“ oder „zu“? › „ganz“ oder „sehr“? Ergänzen Sie

Příslovce spojkové (auch, außerdem, deshalb, nämlich, trotzdem, sonst, …) UU UU UU UU

also, auch, deshalb, so? Ergänzen Sie das richtige Wort Konjunktionaladverbien: auch - außerdem - dabei - dafür - etc. Adverbien: allerdings - äußerst - anders - besonders - dafür - etc. Konjunktionaladverbien: auch - deshalb - eigentlich - nämlich - etc.

Zájmenné příslovce(darauf, daran, darüber, wofür, wobei, …) UU UU UU sung) UU UU

1. Ergänzen Sie das richtige Fragepronomen (mit Lösung) 2. Tragen Sie die fehlenden Pronomina ein! (mit Lösung) 3. Tragen Sie die fehlenden Präpositionen / Pronomina ein! (mit Lö4. Schreiben Sie den Satz mit dem fehlenden Pronomen (mit Lösung) Relativsätze und Pronominaladverbien

Adverbios auch y gerne UU

176

Los adverbios auch y gerne - posición en la oración

Vztahy časové PP PP UU UU UU UU UU UU UU UU

Temporale Beziehungen (Quiz) Temporale Verbindungswörter › Mein Arbeitstag (Temporalangaben) (TH) › Temporale Konnektoren (1) › Temporale Verbindungswörter (Zuordnung) › Temporalangaben (3) › Mein Tag (Einsetzen von temporalen Verbindungswörtern) › Temporale Angaben (Adverbien) › Kreuzworträtsel: Temporale Verbindungswörter › Temporalsätze: Adverbien, Präpositionen, Konjunktionen (mit Lösung

Místo a směr PP QQ

Präsentation: Lokalangaben Quiz zu lokalen Beziehungen

UU UU UU UU UU AA

› Adverbios de lugar y dirección (da, dort, links, herauf, hinüber, …) › Orts- und Richtungsangaben › Tobias hat einen autoritären Vater. › Wie komme ich .... ? › Unser Haus (Lokale Beziehungen) (mit Lösung) Tarea con solución: Fehlerkorrektur

Vztahy kauzální QQ UU UU AA

Quiz: Kausale Beziehungen › 1. Kausale Konnektoren (HF, L) (mit Lösung) › 3. Wörter zum Ausdruck von Begründungen (Kreuzworträtsel) Tarea con solución: Kausale Beziehungen

177

A

Větné členy a jejich pořadí ve větě UU UU

» Satzstruktur I: Ergänzungen » Satzstruktur II: Ergänzungen und Angaben

Úkoly s řešením: C: Satzbau D: Biographie (Satzbau, Angaben)

S Y N TA X

AA AA

Negace

UU UU

» Satzstruktur 3: Negation Negation: Verneinen Sie in einem Satz

Souvětí souřadná

UU

» Satzbau: Satzverbindungen mit koordinierenden Konjunktionen

UU UU UU UU

Koordinierende Konjunktionen (mit Lösung) Zweiteilige Konjunktionen: Ordnen Sie zu! Zweiteilige Konjunktionen: Kreuzworträtsel (mit Lösung) Zweiteilige Konjunktionen: Ergänzen Sie! (mit Lösung)

AA

Tarea con solución: C: Satzverbindungen mit „und“

Souvětí podřadná

UU

Satzbau: Nebensätze

UU

Mit „und“ verbundene Nebensätze

Věty podřadné ve funkci příslovečného určení

UU UU UU

1. Kausalsätze mit „weil“ (A2) 2. Konzessivsätze mit „obwohl“ (A2) 5. Bedingungssätze mit „wenn“ (A2)

Věty podřadné ve funkci valenčního doplnění slovesa

UU AA

178

3. Objektsätze - „dass“, „ob“, „warum“ etc. (A2) 4. Objektsätze - „dass“, „ob“, „warum“ etc. (A2) (mit Lösung)

Věty časové UU

Nebensätze: Sätze mit während (A2)

Věty podřadné s wenn, als, während UU UU

1. Nebensätze mit wenn und als (HF) 2. Nebensätze mit wenn,als, bis und während (HF) (mit Lösung)

S Y N TA X

Věty časové s plusquamperfektem

UU UU

1. Temporalsätze im Plusquamperfekt (B1, L) (mit Lösung) 2. Temporalsätze (B1)

UU

Gesundheitstipps (B1)

Věty kauzální

UU UU

2. Kausalsätze (HF, L) (mit Lösung) 4. Begründungen (HF)

Věty konzesivní

UU

1. Satzverbindungen: obwohl und trotzdem (HF, L) (mit Lösung)

Věty vztažné

UU UU UU UU

1) Relativsätze: Meine Familie (I) (A2, L) (mit Lösung) 2) Meine Familie (II) (A2) 3) Kennst du Sulaland? 4) Ein besonderes Angebot

Věty vztažné a rozvitý přívlastek

UU UU

1) Partizipialattribute in Relativsätze (B2) (mit Lösung) 2) Relativsätze in Partizipialattribute (B2) (mit Lösung)

Struktury s infinitivem a vedlejší věty

UU UU UU UU

1) Finalsätze: um / damit (B1, F) (mit Lösung) 2) ohne zu ... / ohne dass 3) statt zu Abhängiger Infinitiv? Finalsatz? Objektsatz? (mit Lösung) 179