Ergo 2012, 7, 2, 23-30 DOI: 10.2478/v10217-012-0007-x
Spolupráce ve výzkumu a vývoji mezi zeměmi EU a mimo EU Mezinárodní spolupráce je významným stimulačním faktorem rozvoje národního výzkumu a vývoje. Cílem tohoto článku je analyzovat na základě bibliometrické analýzy a účasti v projektech 6. a 7. rámcového programu intenzitu spolupráce členských zemí EU s partnery mimo EU. Měřeno podílem na společných publikacích, hlavním partnerem EU ve výzkumu jsou USA podílející se přibližně na desetině odborných publikací EU. V 6. a 7. rámcovém programu však v počtu spolupracujících týmů Rusko předstihuje USA. Bývalé socialistické země vykazují vyšší orientaci na Rusko a ostatní země bývalého Sovětského svazu než země EU-15. Počet amerických týmů spolupracujících s ČR v 6. a 7. rámcovém programu je přibližně třetinový ve srovnání s Ruskem.
Zdeněk Kučera, Tomáš Vondrák, Daniel Frank Technologické centrum AV ČR Obdrženo redakcí: 31. 5. 2012 Přijato k publikování: 3. 8. 2012
Klíčová slova: mezinárodní spolupráce, bibliometrická analýza, 7. rámcový program
R&D collaboration of the EU countries with partners beyond the EU group International collaboration is an important factor stimulating the advancement of national research and development. In this paper we use bibliometric analysis for the evaluation of the extent and the intensity of collaboration of the EU countries with partners beyond the EU group. The main partner of EU is the USA whose authors participate on nearly one tenth of the European scientific publications. Within the 6th and 7th Framework Programme, measured by the number of R&D teams, Russia dominates. Former socialist countries exhibit a broader orientation towards Russia and other countries of the former USSR than the EU-15 countries. The number of American R&D teams involved in the collaboration with Czech subjects is about only one third of the Russian ones.
Zdeněk Kučera, Tomáš Vondrák, Daniel Frank Technology Centre ASCR Received: 31. 5. 2012 Accepted for publishing: 3. 8. 2012
Key words: international collaboration, bibliometric analysis, the Seventh Framework Programme
Mezinárodní spolupráce ve výzkumu a vývoji (dále jen VaV) nabývá v současné době stále na významu a její přínosy jsou nesporné. Efektivní spolupráce s evropskou a světovou vědeckou komunitou otevírá přístup k jedinečným výzkumným zařízením, zkušenostem a výsledkům, zvyšuje efektivitu a kvalitu VaV a rozšiřuje možnosti uplatnění jeho výsledků v praxi. Mezinárodní spolupráce ve VaV vytváří také předpoklady pro dosažení kritické masy, které není možné na úrovni jednoho státu dosáhnout (využití společných výzkumných kapacit, prostředků a znalostí). Kromě rozvoje výzkumné spolupráce v rámci Evropské unie (EU) stoupá také důraz na zlepšení spolupráce s ostatními evropskými státy, které nejsou členy EU, i mimoevropskými zeměmi. Evropská komise proto v posledních letech publikovala několik významných strategicko-koncepčních dokumentů, jejichž cílem je otevřít Evropský
Ergo / září 2012 / Technologické centrum Akademie věd ČR
výzkumný prostor ostatnímu světu, zlepšit spolupráci EU a jejích jednotlivých členských států se zeměmi mimo EU a zajistit koordinaci těchto aktivit. Cílem tohoto příspěvku je posoudit současnou výzkumnou spolupráci EU a jejích členských států se zeměmi, které nejsou členy EU. Pozornost je věnována i spolupráci ČR s těmito zeměmi a rozdílům oproti jiným zemím EU. Pro tyto účely je využita bibliometrická analýza počtu publikací, jejichž spoluautoři jsou z členských zemí EU a zemí mimo EU. Údaje z bibliometrické analýzy jsou doplněny rozborem účasti třetích zemí v rámcových programech EU (dále jen RP). Před vyhodnocením jsou nejprve mimoevropské země rozděleny podle své socioekonomické úrovně, která do značné míry determinuje přístup EU k těmto zemím. Dále je stručně charakterizována strategie EU pro spolupráci s mimoevropskými zeměmi a její cíle.
Unauthenticated Download Date | 1/6/17 9:07 AM
23
Strategie pro spolupráci EU se třetími zeměmi Klasifikace nečlenských zemí pro spolupráci ve VaV I když je významným cílem EU otevírat Evropský výzkumný prostor světu, její přístup k jednotlivým nečlenským zemím1 (z hlediska strategie a podpory VaV) se poněkud liší, což je nutné vzít v úvahu při vyhodnocování výzkumné spolupráce členských států EU s těmito zeměmi. Výsadní postavení mají země asociované k 7. rámcovému programu (7. RP), které se mohou účastnit 7. RP za stejných podmínek jako členské státy EU. V současné době mezi tyto země patří 13 států - Albánie, Bosna a Hercegovina, Bývalá jugoslávská republika Makedonie, Černá Hora, Chorvatsko, Srbsko, Turecko, Island, Lichtenštejnsko, Norsko, Faerské ostrovy, Izrael a Švýcarsko. Země, které nejsou členy EU ani asociovanými zeměmi, jsou označovány jako třetí země. Spektrum třetích zemí je velmi široké a zahrnuje státy s různou ekonomickou výkonností a úrovní výzkumu. Z hlediska ekonomické úrovně a potenciálu pro spolupráci ve VaV (jedná se zejména o velikost a kvalitu výzkumné infrastruktury, možnosti financování VaV a kvalitu lidských zdrojů) byla Evropskou komisí (dále jen EK) na základě vyhodnocení 6. rámcového programu EU (6. RP) [1] navržena následující tříúrovňová klasifikace: Skupina A – tzv. industrializované země (industrialised countries), které mají výzkumný potenciál a finanční zdroje pro VaV na obdobné úrovni jako země EU a které představují strategické partnery EU pro tuto spolupráci. Mezi tyto země jsou obvykle řazeny Austrálie, Japonsko, Kanada, Korejská republika, Nový Zéland, Tchaj-wan, Singapur a USA. Skupina B – rostoucí ekonomiky (growth economies). Do této skupiny jsou zařazovány země, které sice ještě nedosahují světové excelence ve VaV, avšak již dostatečně investují do rozvoje výzkumné kapacity a jsou na úrovni, kdy se mohou úspěšně zapojovat do mezinárodních výzkumných projektů. V této skupině je přibližně 30 zemí a mezi její představitele lze zařadit zejména země skupiny BRICS (Brazílie, Rusko, Indie, Čínská lidová republika a Jihoafrická republika) a dále například Mexiko, Argentinu a Chile. Skupina C – rozvojové země (developing countries), jejichž potenciál ke spolupráci ve VaV je značně omezen například v souvislosti s nízkým rozvojem výzkumné infrastruktury, nedostatečnou kvalitou lidských zdrojů a možnostmi financování VaV. Do této skupiny jsou řazeny všechny ostatní země, které nespadají do žádné z výše uvedených skupin. Paralelně k výše uvedené klasifikaci se ještě uvádí skupina tzv. sousedních zemí, do níž jsou řazeny země, které jsou z geografického hlediska v blízkosti EU a které jsou cílovou skupinou tzv. Evropské politiky sousedství 2 (European Neighbourhood Policy, ENP). Do této skupiny je v současné době řazeno celkem 16 zemí - Alžírsko, Arménie, Ázerbájdžán, Bělorusko, Egypt, Gruzie, Izrael, Jordánsko, Libanon, Libye, Moldávie, Maroko, Palestinská autonomní území, Sýrie, Tunisko a Ukrajina.
EU má v současné době sjednány dvoustranné dohody o vědeckotechnické spolupráci s přibližně třiceti třetími zeměmi. Vedle těchto smluv existují ještě smlouvy uzavřené v oblasti výzkumu jaderné energie a fúze, přičemž v tomto případě je protějškem třetích zemí Evropské společenství pro atomovou energii (EURATOM). Strategie EU pro spolupráci se třetími zeměmi ve VaV Význam spolupráce se třetími zeměmi ve VaV je zmiňován v celé řadě evropských dokumentů, které byly uveřejněny v posledních letech Jedním z prvních dokumentů, v němž je zdůrazňována spolupráce s nečlenskými zeměmi ve VaV, je Zelená kniha – Evropský výzkumný prostor: nové perspektivy [2], podle níž by se měl Evropský výzkumný prostor (European Research Area, dále jen ERA) více otevřít ostatnímu světu. Významným dokumentem pro strategii mezinárodní spolupráce ve VaV je Sdělení EK Evropský strategický rámec pro mezinárodní vědeckotechnickou spolupráci [3]. V tomto dokumentu je navrženo, jakým způsobem by měla být posílena spolupráce veřejných i soukromých subjektů z EU s partnery ze třetích zemí. V tomto dokumentu je mj. uvedeno, že je zapotřebí rozvíjet strategickou vědeckotechnickou spolupráci nejen se zeměmi s rozvinutým VaV, ale i se zeměmi, které svou vědeckou základnu teprve rozvíjejí, přičemž je nezbytné věnovat pozornost výběru výzkumných témat, partnerů ze třetích zemí a přístupu k této spolupráci. Jako vhodné oblasti pro tuto spolupráci je jmenováno využívání výzkumných infrastruktur, mobilita výzkumných pracovníků a příprava otevřenějších programů VaV (včetně rámcových programů EU), které umožní efektivnější spolupráci se třetími zeměmi. Pro zlepšení vědeckotechnické spolupráce EU s ostatními zeměmi byla zřízena expertní skupina ERA, která v roce 2008 publikovala rozsáhlou zprávu Opening to the World: International Cooperation in Science and Technology [4]. Mezi hlavní důvody pro větší otevření ERA vůči světu je v této zprávě uváděno zvýšení ekonomické konkurenceschopnosti, řešení globálních výzev a demografických problémů, rozvoj lidských zdrojů, zlepšení politické spolupráce a zvýšení vzájemné důvěry. Dalším orgánem působícím v této oblasti je Pracovní skupina pro internacionalizaci VaV (CREST OMC WG on Internationalization of R&D), která byla vytvořena v rámci Výboru pro vědecký a technický výzkum (Scientific and Technical Research Committee – CREST, dnes Výbor pro Evropský výzkumný prostor, ERAC 3 ). Koncem roku 2007 tato skupina publikovala analytickou zprávu [5], zaměřenou na přístupy EU ke spolupráci se třetími zeměmi ve VaV. V roce 2009 byla zveřejněna souhrnná zpráva, kde byla charakterizována politika EU v této oblasti a analýza výzkumné spolupráce s vybranými zeměmi [6]. Na činnost této skupiny navázalo tzv. Strategické fórum pro mezinárodní
1
V tomto příspěvku budou země, které nejsou členy EU, označovány jako „nečlenské země“.
2
http://ec.europa.eu/world/enp/policy_en.htm
3
http://ec.europa.eu/research/era/partnership/process/crest_en.htm
4
http://www.consilium.europa.eu/policies/era/sfic
24
Unauthenticated Download Date | 1/6/17 9:07 AM
Graf 1: Publikační aktivita zemí EU-27 v letech 2007 až 2011 – podíl členských států EU na celkovém počtu publikací v EU a průměrný počet publikací na 1 výzkumného pracovníka (FTE)
Podíl publikací jednotlivých zemí EU-27 v letech 2007–2011
Průměrný roční počet publikací na 1 výzkumného pracovníka (FTE) v letech 2007–2011
Slovinsko
Litva
Lucembursko
Malta
Francie
Bulharsko
Finsko
Lotyšsko
Německo
Slovensko
Portugalsko
Česká republika
Dánsko
0
Maďarsko
0
Rakousko
0,15
Španělsko
5
Itálie
0,30
Estonsko
10
Polsko
0,45
Švédsko
15
Belgie
0,60
Rumunsko
20
Irsko
0,75
Řecko
25
Spojené království
Bibliometrická analýza O významu mezinárodní spolupráce ve VaV do jisté míry vypovídá počet vědeckých prací, které jsou společně publikovány autory z více zemí. Pro porovnání intenzity mezinárodní spolupráce v různých zemích lze jako ukazatel využít podíl odborných publikací, který v dané zemi vznikl v mezinárodní spolupráci, s celkovým počtem publikací této země. Při vyvozování závěrů z tohoto srovnání je si však nutné uvědomit, že tento podíl nemusí vždy dostatečně vypovídat o intenzitě „skutečné“ výzkumné spolupráce, neboť mezi autory publikace jsou často i pracovníci z více zemí, případně je některý z autorů zařazen z jiných důvodů (například pracovník VaV infrastruktury, kde byla získána data, student nebo doktorand, který byl na stáži v zahraničí apod.). Pro posouzení spolupráce členských států EU s nečlenskými zeměmi ve VaV byly využity vědecké práce publikované v letech 2007 až 2011 a evidované v databázi Thomson Reuters Web of Science 5 . V tomto časovém intervalu je ve Web of Science registrováno téměř 10 mil. publikací, z toho přibližně 3,1 mil. publikací má alespoň jednoho autora z EU. Publikační aktivita členských států EU v tomto období je přehledně znázorněna v grafu 1. Nejvyšší podíl na počtu evropských publikací mají podle očekávání největší evropské země (Spojené království, Německo, Francie, Itálie a Španělsko). V počtu publikací na jednoho výzkumného pracovníka se na předních místech nachází Kypr, Nizozemsko, Irsko, Spojené království, Belgie a Řecko 6 . ČR jako malá země se na celkovém počtu publikací příliš nepodílí (2,01 %), avšak v počtu publikací na výzkumného pracovníka (0,246) je zhruba na průměru EU-27 (na srovnatelné úrovni jako například Německo, Francie, Dánsko či Rakousko). V zemích EU bylo přibližně 690 tisíc (tj. 22 %) publikací vytvořeno ve spolupráci autora z EU a nečlenské země. Jak je patrné z grafu 2, ve kterém je znázorněno rozdělení počtu publikací podle spolupracujících nečlenských zemí, nejčastějšími partnery byli podle očekávání výzkumní pracovníci z USA, což souvisí nejen s velikostí této země a jejími výzkumnými kapacitami, ale i s tradičně intenzivními vazbami mezi evropskými a americkými výzkumnými týmy a zřejmě i snahou evropských výzkumných týmů spolupracovat se špičkovými pracovišti v USA. Intenzivní je spolupráce i s dalšími zeměmi, které
Kypr
Vyhodnocení spolupráce členských států EU s nečlenskými zeměmi ve VaV
mají dostatečné výzkumné kapacity, vysokou úroveň VaV a již vytvořené vazby na země EU, jako je Kanada, Austrálie či Japonsko. Z evropských zemí se na předních místech nacházejí Švýcarsko a Norsko, jejichž výzkumná kapacita a úroveň je velmi vysoká a které jsou asociovanými zeměmi 7. RP. Pořadí zemí podle počtu společných publikací tak do značné míry potvrzuje klasifikaci uvedenou v předcházejících kapitolách – naprostá většina společných prací vznikla ve spolupráci se zeměmi skupiny A (industrializované země) a se zeměmi asociovanými k RP. Na dalších místech se nacházejí vesměs země skupiny B. Na předních místech jsou zejména státy BRICS (Brazílie, Rusko, Indie, Čína a Jihoafrická republika) a dále Korejská republika a Mexiko, které jsou považovány za strategické partnery EU pro spolupráci ve VaV a jejichž vlády
Nizozemsko
vědeckotechnickou spolupráci (Strategic Forum for International Scientific and Technological Cooperation 4 , SFIC), které bylo zřízeno v rámci CREST v roce 2008.
% publikací EU-27, 2007–2011 Průměrný roční počet publikací/FTE výzkumného pracovníka 2007– 2011 Poznámka: Použity byly průměrné hodnoty FTE v uvedeném časovém intervalu. Zdroj: Thomson Reuters Web of Science, Eurostat
5
http://thomsonreuters.com/products_services/science/science_products/a-z/web_of_science/
6
Pozici Řecka na tomto žebříčku je nutno brát s jistou opatrností z důvodu možné problematické kvality statistických údajů. Údaj pro Kypr může být výrazně zkreslen v důsledku malého počtu výzkumných pracovníků a možné velké váhy výzkumníků formálně asociovaných s kyperskými výzkumnými institucemi, avšak ve skutečnosti pracujících ve výzkumných zařízeních mimo Kypr.
Ergo / září 2012 / Technologické centrum Akademie věd ČR
Unauthenticated Download Date | 1/6/17 9:07 AM
25
dlouhodobě usilují o rozvoj spolupráce s EU a vyšší zapojení místních výzkumných týmů do mezinárodní spolupráce. Jak je patrné z grafu 2, existují i některé země, které patří do skupiny C a které se poměrně intenzivně zapojují do spolupráce s výzkumnými týmy EU-27.
Graf 2: Pořadí nečlenských zemí podle počtu společných publikací se státy EU v letech 2007 – 2011
Podíl společných publikací s třetími zeměmi na celkovém počtu publikací EU-27 (%)
307 310
10
8
6
Graf 3: Průměrný roční počet společných publikací s nečlenskými zeměmi na 1 výzkumného pracovníka (FTE) v jednotlivých členských státech EU (vodorovná osa) a jejich nárůst mezi lety 2007 a 2011 (svislá osa)
11 801
11 042
10 958
10 243
10 029
9 583
8 101
7 615
7 229
Mexiako
Nový Zéland
Turecko
Argentina
Chile
Ukrajina
Írán
Izrael
Korejská republika
14 885
Indie
Jižní Afrika
21 197
18 555
Norsko
38 338 Japonsko
32 076
46 433 Čína
23 389
48 996 Austrálie
Brazílie
61 481 Kanada
Rusko
64 307 Švýcarsko
4
USA
2
0
publikací se spoluautorem z USA je daleko vyšší než podíl společných publikací s autory z EU (a to přesto, že v EU je publikováno více prací než v USA). Opačná situace je v případě Ruska, kde jsou naopak patrné méně intenzivní vazby s USA oproti EU. Podobně ČR, jako člen EU, spolupracuje velice intenzivně s partnery z EU. Členské státy EU-27 se do spolupráce s mimoevropskými zeměmi zapojují s různou intenzitou, což je patrné z grafu. 3, ve kterém je znázorněn průměrný roční počet společných publikací v jednotlivých členských státech EU-27 přepočtený na jednoho výzkumného pracovníka a jejich průměrný nárůst v letech 2007 až 2011. Mezi země, kde je vysoký podíl společných publikací se spoluautory z nečlenských zemí, patří zejména Nizozemsko, Irsko, Spojené království a Belgie. Intenzivně se do spolupráce s nečlenskými zeměmi zapojuje také Řecko a zejména Kypr, „výjimečná“ pozice těchto zemí je však spíše dána jejich menšími výzkumnými kapacitami, a tedy i nižším počtem vědeckých publikací.
Rozdíl v počtech publikací na 1 výzkumného pracovníka (FTE) mezi roky 2007–2011 0,40
0,25 Německo
Kypr 0,35
Zdroj: Thomson Reuters Web of Science
0,20 0,30
0,25
0,15
Tabulka 1: Vzájemná spolupráce vybraných zemí a EU-27 – podíly společných publikací v letech 2007-2011
Irsko
Lucembursko
Malta Portugalsko
0,05
Celkový počet publikací
EU-27
USA
Čína
Rusko
ČR
3 103 845
2 696 456
947 314
163 647
63 788
Slovinsko
Česká republika Francie Litva
0,15
Estonsko Nizozemsko Rumunsko Belgie
Dánsko
0,10
Španělsko Rakousko Spojené království Polsko Švédsko Itálie
0,05
Finsko
0
Slovensko
Maďarsko
Bulharsko
0
Řecko
Lotyšsko
-0,05
-0,05
% společných publikací s EU-27
0,20
0,10
0
0,05
0,10
0,15
0,20
0,25 0,30
0,35 0,40
0,45
0,50
100,0
11,4
4,9
19,7
27,3
USA
9,9
100,0
7,4
7,9
8,7
Poznámka: Průměrné hodnoty EU-27 jsou vyznačeny
Čína
1,5
2,6
100,0
1,5
1,6
přerušovanými čarami.
Rusko
1,0
0,5
0,3
100,0
2,8
ČR
0,6
0,2
0,1
1,1
100,0
Poznámka: Hodnoty ve sloupcích jsou podíly společných publikací vztažené na uvedené celkové počty publikací. Zdroj: Thomson Reuters Web of Science
Zajímavé je také porovnat, jak se liší struktura publikací získaných v mezinárodní spolupráci v různých zemích (viz tabulka 1). I když podíly uvedené v této tabulce jsou ovlivněny značnými rozdíly ve velikostech zemí (resp. skupiny zemí v případě EU), některé souvislosti lze vypozorovat. Například Čína vyhledává jako partnera pro výzkumnou spolupráci USA daleko více než státy EU, neboť podíl čínských
7
0,70
0,75
Zdroj: Thomson Reuters Web of Science
Počet společných publikací členských států EU s nečlenskými zeměmi v letech 2007 až 2011 mírně narůstá. Mezi jednotlivými zeměmi však panují značné rozdíly. Zemí s vysokým nárůstem společných publikací je zejména Německo, což může být důsledkem poměrně aktivního přístupu Federálního ministerstva školství a výzkumu7 (BMBF), které je odpovědné za rozvoj mezinárodní spolupráce ve VaV. Dalšími příklady zemí s vysokým nárůstem společných publikací je Irsko a Nizozemsko, které zároveň patří mezi země s nadprůměrným podílem společných publikací s nečlenskými zeměmi.
http://www.consilium.europa.eu/policies/era/sfic
26
0,80
Průměrný roční počet publikací EU-27 v letech 2007–2011 na 1 výzkumného pracovníka (FTE)
Unauthenticated Download Date | 1/6/17 9:07 AM
Graf 4: Rozdíly ve spolupráci ČR s nečlenskými zeměmi oproti zemím EU-15 a EU-12
V ČR je podíl společných publikací s nečlenskými zeměmi vyšší než v ostatní nových členských státech EU. Počet společných publikací s nečlenskými zeměmi v posledních letech v ČR narůstá, tento nárůst však není rovnoměrný. Počet společných publikací narůstá nejvíce s Tchaj-wanem, poměrně intenzivně se rozvíjí také společná publikační aktivita s Tureckem, Srbskem, Chorvatskem, některými zeměmi Latinské Ameriky (Kolumbie, Argentina a Brazílie) i s některými dalšími asijskými zeměmi, jako je Čína nebo Japonsko. Naopak s menším tempem roste spolupráce s nejvýznamnějšími partnery v publikacích, jako je například Rusko nebo USA.
Podíl ČR oproti EU-15 a EU-27
600 500 400 300 200 100
EU-15
Srbsko
Chorvatsko
Taiwan
Írán
Ukrajina
Chile
Turecko
Argentina
Nový Zéland
Mexiako
Jižní Korea
Jižní Afrika
Korejská republika
Indie
Izrael
Norsko
Rusko Brazílie
Čína
Japonsko
Kanada
Austrálie
USA
Švýcarsko
0
EU-12
Poznámka: Hodnoty vyšší než 100 ukazují na intenzivnější spolupráci ČR ve srovnání s EU-15 (EU-12), hodnoty nižší než 100 naopak menší intenzitu spolupráce. Hodnota byla stanovena jako podíl společných publikací s nečlenskými zeměmi na celkovém počtu publikací ČR, který byl vztažen na tento podíl v zemích EU-15 a EU-12. Z důvodu přehlednosti byla výsledná hodnota vynásobená 100. Země jsou seřazeny sestupně podle podílu společných publikací s EU-27 (viz graf 2). Zdroj: Thomson Reuters Web of Science
Jak ukazuje graf 3, ČR se nachází takřka na průměru zemí EU-27 jak v počtu společných publikací s výzkumnými týmy z mimoevropských zemí, tak i v jejich nárůstu (resp. je nepatrně nad průměrem EU-27). I když je ČR z tohoto pohledu „průměrnou“ zemí, struktura zemí, se kterými ČR nejvíce publikuje, se od ostatních zemí EU poněkud liší. Z grafu 4, kde jsou znázorněny odchylky mezi touto „geografickou“ strukturou společných publikací v ČR a strukturou ve „starých“ členských státech EU (EU-15) a „nových“ členských státech EU (EU12), je patrné, že ČR v porovnání se státy EU-15 méně intenzivně spolupracuje zejména s USA. Podobně je i nižší spolupráce s Austrálií a Novým Zélandem. ČR má naopak daleko více společných publikací se spoluautory z Ruska (ČR převyšuje průměr zemí EU-15 více než dvojnásobně). Také podíl společných publikací ČR s některými zeměmi bývalého socialistického bloku (Ukrajina, Srbsko, Chorvatsko) značně převyšuje podíl společných publikací států EU-15 s těmito zeměmi. ČR má také ve srovnání se zeměmi EU-15 větší podíl publikací s Brazílií a Indií. I když tak ČR spolupracuje (podle podílu společných publikací) s většinou nečlenských zemí více než ostatní země EU-15, její průměrná pozice v grafu 3 je důsledkem nižšího počtu společných publikací se spoluautory z USA, které představují nejvýznamnějšího partnera EU pro spolupráci při tvorbě publikací (viz graf 2).
8
Zapojení třetích zemí do rámcových programů EU V této části příspěvku je spolupráce EU s nečlenskými zeměmi vyhodnocena podle zapojení do RP. Při interpretaci výsledků této analýzy si je však nutné uvědomit, že podmínky pro zapojení do RP se pro jednotlivé skupiny nečlenských zemí značně liší. Stejné podmínky účasti jako členské státy EU mají tzv. asociované země. Účast těchto zemí je proto srovnatelná se zeměmi EU-27 a přibližně 95 % účasti 8 v 7. RP tvoří členské země EU a země asociované Frank, D.: Dosavadní účast třetích zemí v 7. RP. Echo 4 – 5, str. 9 (2011). V další části této kapitoly je proto věnována pozornost pouze spolupráci členských států EU se třetími zeměmi (tj. zeměmi, které nejsou asociované k 7. RP). Pravidla současného 7. RP dále rozlišují dvě základní kategorie třetích zemí – státy s vysokými příjmy (High-Income Third Countries, HIC) a tzv. partnerské státy pro mezinárodní spolupráci (International Cooperation Partner Countries, ICPC). Za země s vysokými příjmy jsou pokládány státy s rozvinutou ekonomikou, jako například USA, Kanada, Japonsko, Austrálie, Nový Zéland a další bohaté státy, zejména ropné země Perského zálivu (Spojené arabské emiráty, Katar, Kuvajt, Saudská Arábie) nebo některé asijské státy a další území, jako je Tchaj-wan, Singapur a Hongkong. Země s vysokými příjmy nemají hrazenu účast v 7. RP z prostředků EK. Naopak, třetí země s nízkými a středními příjmy (ICPC) jsou způsobilé získat finanční prostředky podle stejných pravidel jako členské země EU či země k 7. RP asociované (podrobněji je tato problematika diskutována v článku v časopise Echo [7]. V 7. RP bylo dosud schváleno více než 14 tisíc projektů 9 . Třetí země se zatím zapojily do 1 478 projektů s více než 3 700 účastmi a přibližně 10 % projektů, které jsou v současné době v 7. RP schváleny pro financování, má alespoň jednoho partnera ze třetích zemí. Do řešení přibližně 1 100 projektů jsou zapojeny partnerské země (ICPC). Členské státy EU spolupracují se zeměmi ICPC ve více než 1 000 projektech, ČR je zapojena do 95 projektů s účastí některého státu ICPC, na řešení těchto projektů se podílí 121 tým z ČR. Podle očekávání mají nejvyšší účast v 6. RP a 7. RP velké země s dostatečnou kapacitou a úrovní VaV, jako je Rusko, USA, Čína a Indie (viz obr. 5). Z tohoto obrázku je také patrné, že zapojení třetích zemí do 6. RP a 7. RP se příliš neliší, zřetelný je pouze pokles účasti USA a Číny v 7. RP oproti jejich účasti v 6. RP, a naopak, do 7. RP se daleko více zapojují například týmy z Indie, Jihoafrické republiky, Ukrajiny a Japonska. Rozdíly v zapojení ČR do spolupráce se třetími zeměmi oproti celkovému zapojení EU nelze spolehlivě stanovit (důvodem je poměrně nízký počet projektů, ve kterých je ČR se třetími zeměmi
Pod pojmem účast se v tomto příspěvku rozumí počet výzkumných týmů dané země, které se zapojily do všech projektů RP.
9
Pro vyhodnocení účasti v RP byla využita databáze Evropské komise E-CORDA (omezený přístup, říjen 2011).
Ergo / září 2012 / Technologické centrum Akademie věd ČR
Unauthenticated Download Date | 1/6/17 9:07 AM
27
zapojena). Patrné je pouze vyšší zapojení ČR do projektů s účastí Ruska (což odpovídá i vyššímu podílu společných publikací s ruskými spoluautory oproti průměru EU), a naopak, nižší spolupráce je v projektech s některými zeměmi Latinské Ameriky, jako je Argentina, Brazílie a Mexiko (viz graf 5).
Pořadí třetích zemí v zapojení do 6. RP a 7. RP (graf 5) se poněkud liší od pořadí podle počtu společných publikací se zeměmi EU (graf 2), což je důsledkem odlišných podmínek pro zapojení některých skupin třetích zemí do RP. Země, se kterými členské státy EU nejvíce
Graf 5: Počet týmů z třetích zemí v 6. a 7. RP (sloupce) a počet týmů z dané třetí země, spolupracujících s ČR v 7. RP (body)
Počet účastí EU-27 v 6. a 7. RP
Počet týmů spolupracujících s ČR
500
75
400
60
300
45
200
30
100
15
0
Počet týmů v 6. RP
Počet týmů v 7. RP
Kolumbie
Vietnam
Senegal
Gruzie
Uganda
Korejská republika
Tanzánie
Chile
Ghana
Keňa
Japonsko
Tunisko
Maroko
Mexiako
Argentina
Egypt
Austrálie
Kanada
Ukrajina
Brazílie
Jihoafrická republika
Indie
Čína
Rusko
USA
0
Počet týmu spolupracujících s ČR
Zdroj: E-CORDA
Graf 6: Počet účastí členských států EU v projektech 7. RP se zeměmi ICPC (sloupce) a podíl účastí v projektech se zeměmi ICPC na celkové účasti dané země (body)
Počet účastí
Podíl účastí v projektech se zeměmi ICPC (%)
1500
30 %
1250
25 %
1000
20 %
750
15 %
500
10 %
250
5% 0
Počet týmů ze země EU ve spolupráci se zeměmi ICPC
Lucembursko
Malta
Lotyšsko
Litva
Slovensko
Estonsko
Kypr
Slovinsko
Bulharsko
Irsko
Rumunsko
Česká republika
Maďarsko
Polsko
Finsko
Portugalsko
Dánsko
Rakousko
Švédsko
Řecko
Belgie
Nizozemsko
Španělsko
Itálie
Francie
Německo
Spojené království
0
Podíl účastí v projektech se zeměmi ICPCk celkové účasti v 7. RP
Poznámka: Přerušovaná čára označuje průměrnou hodnotu pro země EU-27. Zdroj: E-CORDA
28
Unauthenticated Download Date | 1/6/17 9:07 AM
spolupracují podle počtu společných publikací, patří mezi země s vysokými příjmy (HIC), které nemají hrazenu účast z prostředků RP, a z tohoto důvodu se tyto země méně zapojují do RP (jedná se zejména o USA, a dále o Austrálii, Kanadu a Japonsko). Vyšší účast v RP mají naopak země, které jsou řazeny mezi partnerské státy (ICPC) a které mají stejné podmínky pro zapojení do RP jako členské státy EU a asociované země (jedná se zejména o Rusko, Čínu, Indii nebo Jihoafrickou republiku).
V 7. RP bylo v prioritě INCO dosud schváleno pro financování 74 společných projektů, ve kterých jsou zapojeny 334 účastmi výzkumné týmy EU a 242 účastmi země ICPC. Jak je patrné z grafu 7, kde je uveden počet účastí jednotlivých členských států EU v prioritě INCO v 7. RP a jejich podíl k celkovému počtu účastí daného státu EU se třetími zeměmi (ve všech prioritách 7. RP), nejvíce aktivní v prioritě INCO je Francie, která je zapojena více než 50 účastmi. Z členských
Graf 7: Počet účastí členských států EU-27 v projektech se třetími zeměmi v 7. RP v prioritě Specific International Scientific Cooperation Activities – INCO (sloupce) a podíl účastí v projektech INCO k celkové účasti dané země ve všech projektech se třetími zeměmi v 7. RP (body)
Počet účastí v programu INCO
Podíl účastí účastí v programu INCO
60
12 %
40
8%
20
4%
Počet týmů v INCO
cembursko
Malta
Lotyšsko
Litva
Slovensko
Estonsko
Kypr
Slovinsko
Bulharsko
Irsko
Rumunsko
ká republika
Maďarsko
Polsko
Finsko
Portugalsko
Dánsko
Rakousko
Švédsko
Řecko
Belgie
Nizozemsko
Španělsko
Itálie
Francie
Německo
0 é království
0
Podíl týmů zapojených do INCO
Poznámka: Přerušovaná čára označuje průměrnou hodnotu pro země EU-27. Zdroj: E-CORDA
V pořadí podle zapojení do RP se vyskytují i některé třetí země, se kterými členské státy EU publikují velice málo. Jedná se například o Egypt, Maroko a Tunisko, které jsou řazeny mezi tzv. sousední země a ke kterým je v souladu se strategií EU volen preferenční přístup. Mezi prvními 25 zeměmi v zapojení do RP se však nacházejí i země s poměrně nízkým výzkumným potenciálem, jako je například Keňa, Ghana či Uganda. Jejich poměrně „vysoká“ účast je umožněna podmínkami RP (otevřením RP pro tyto země a poskytnutím finančních prostředků pro VaV) a zaměřením některých priorit RP, jako je například INCO, kde jsou realizovány projekty podle konkrétních potřeb třetích zemí. Jak je patrné z grafu 6, zapojení členských států do projektů se zeměmi ICPC odpovídá jejich celkovému zapojení do RP. Výraznější odchylky jsou patrné pouze u zemí s celkovou nízkou účastí v 7. RP (což souvisí s dělením dvou malých čísel). Značné rozdíly v zapojení členských států EU do spolupráce se třetími zeměmi však panují v prioritě Mezinárodní spolupráce (International Cooperation, INCO).
Ergo / září 2012 / Technologické centrum Akademie věd ČR
států EU, které jsou poměrně aktivní v RP, má naopak nízké zapojení v prioritě INCO zejména Nizozemsko a Spojené království. ČR se v 7. RP do prioritě INCO zapojila zatím pouze jednou účastí, což ji řadí na poslední místa ze zemí EU-27 a svědčí o malém zájmu výzkumných týmů ČR podílet se na řešení konkrétních problémů třetích zemí.
Závěr V tomto příspěvku byla s využitím bibliometrické analýzy a rozborem účasti v 6. RP a 7. RP posouzena výzkumná spolupráce členských států EU se zeměmi, které nejsou členy EU. Jak vyplývá z bibliometrické analýzy, EU podle počtu společných publikací nejvíce spolupracuje se zeměmi s vysokou úrovní VaV a dostatečnou výzkumnou kapacitou. Výrazně nejvíce společných publikací je proto s USA a dále se Švýcarskem, Kanadou, Austrálií a Japonskem. Poměrně intenzivní je také spolupráce s tzv. rostoucími ekonomikami, jako jsou země
Unauthenticated Download Date | 1/6/17 9:07 AM
29
skupiny BRICS (Brazílie, Rusko, Indie, Čína a Jihoafrická republika). Počet společných publikací s autory z EU a nečlenských zemí v posledních letech mírně roste, nejvyšší nárůst je patrný v Německu. ČR dosahuje v podílu společných publikací s nečlenskými zeměmi „průměru“ EU-27. ČR spolupracuje, podobně jako ostatní členské státy EU nejvíce se zeměmi s vysokou úrovní VaV, jako jsou USA, Švýcarsko, Kanada či Japonsko. Také se poměrně intenzivně rozvíjí spolupráce se zeměmi skupiny BRICS a dalšími zeměmi řazenými mezi rostoucí ekonomiky. Mezi ČR a ostatními státy EU jsou však ve struktuře mezinárodní spolupráce patrné jisté rozdíly. Ve srovnání se zeměmi EU-15 je v ČR poněkud nižší podíl společných publikací s USA a Austrálií, a naopak, s některými zeměmi bývalého sovětského bloku (zejména s Ruskem) je podíl společných publikací podstatně vyšší než v zemích EU-15. Tyto rozdíly mohou být důsledkem přetrvávajících historických vazeb mezi výzkumnými pracovišti v bývalém sovětském bloku a dříve omezenými kontakty výzkumných pracovníků z tohoto bloku s ostatním světem. Počet společných publikací ČR s nečlenskými zeměmi v posledních letech roste poněkud více, než je tomu v průměru EU-27. Poměrně výrazně roste počet společných publikací s asijskými zeměmi s vysokou úrovní VaV, jako je Tchaj-wan a Jižní Korea, i s některými evropskými zeměmi, které nejsou členy EU. Podle počtu společných publikací se také intenzivně rozvíjí spolupráce se zeměmi skupiny BRICS, které představují strategického partnera EU pro spolupráci ve VaV. Spolupráce členských států EU s nečlenskými zeměmi se v posledních letech rozvíjí, což může být důsledkem snah Evropské komise o větší otevření ERA světu a zařazením VaV spolupráce s těmito zeměmi mezi priority rozvoje ERA. Významným nástrojem pro zlepšení spolupráce členských států s nečlenskými zeměmi jsou RP, které umožňují, aby se do mezinárodní výzkumné spolupráce zapojily i země, jejichž potenciál a finanční možnosti jsou dosud nízké. Do RP se tak kromě třetích zemí s vysokou úrovní VaV zapojují i země, jako je například Keňa, Ghana či Uganda, se kterými dosud byla výzkumná spolupráce EU (měřená počtem společných publikací) velmi nízká. Z vyhodnocení účasti v RP vyplývá, že ČR spolupracuje se třetími zeměmi v řadě projektů a její zapojení se příliš neliší od ostatních členských států EU. Na rozdíl od některých členských států EU se však ČR v 7. RP zatím příliš nezapojuje do projektů v prioritě INCO, kde je podporován VaV odpovídající konkrétním potřebám třetích zemí. Zlepšení spolupráce se třetími zeměmi ve VaV se v posledních letech dostává do popředí zájmu EU. Při přípravě společných výzkumných aktivit je však zapotřebí vytvořit vhodné podmínky pro to, aby tato spolupráce byla přínosná pro obě strany. Z tohoto důvodu by spolupráce měla být rozvíjena zejména v oblastech, které odpovídají potřebám (strategickým prioritám) a cílům obou partnerských zemí.
30
Další vhodnou oblastí pro spolupráci může být řešení globálních výzev nebo specifických hrozeb pro danou třetí zemi (resp. region). U zemí s ne zcela rozvinutým potenciálem pro spolupráci ve VaV je také zapotřebí identifikovat obory, ve kterých je úroveň VaV již dostatečná, případně vytipovat kvalitní instituce, kde jsou vytvořeny předpoklady pro přínosnou spolupráci ve VaV. Pro každou třetí zemi by si proto ČR měla zpracovat konkrétní strategii, podle níž bude dvoustranná spolupráce ve VaV rozvíjena a vytvářeny příslušné nástroje (například programy VaV), kterými bude strategie implementována. Tato strategie musí nejenom odpovídat představám a cílům ČR, ale i respektovat cíle a požadavky konkrétní třetí země, její aktuální stav a potenciál pro spolupráci ve VaV (tj. dostupné výzkumné kapacity, lidské zdroje, úroveň VaV apod.). Bibliometrická analýza společně s rozborem účasti v RP jsou nástrojem, který umožňuje získat základní informace o výzkumném potenciálu země, se kterou bude rozvíjena spolupráce ve VaV. Této problematice bude věnován samostatný příspěvek v některém z následujících výtisků časopisu Ergo.
Odkazy [1] Evaluation of the Sixth Framework Programmes for Research and Technological Development 2002 – 2006. Report of the Expert Group. http://ec.europa.eu/research/reports/2009/pdf/fp6_evaluation_final_report_ en.pdf [2] Green Paper - The European Research Area: New Perspectives (COM(2007)161). http://ec.europa.eu/research/era/pdf/era_gp_final_en.pdf [3] A Strategic European Framework for International Science and Technology Cooperation (COM(2008)588). http://ec.europa.eu/research/press/2008/ pdf/com_2008_588_en.pdf [4] Opening to the world: International cooperation in Science and Technology. Report of the ERA Expert Group. European Commission, DG Research 2008. http://ec.europa.eu/research/era/pdf/eg6-internationalcooperation_en.pdf [5] Policy Approaches towards S&T Cooperation with Third Countries. CREST Working Group on Internationalisation of R&D – Facing the Challenge of Globalisation: Approaches to a Proactive International Policy in S&T. Brussels, December 2007. http://ec.europa.eu/invest-in-research/pdf/ download_en/report_international.pdf [6] Exploring synergies through coordinating policy measures between the EU Member States, Associated Countries and the European Commission. An element of the’New Partnership’ for ERA governance. Summary of discussions and recommendations. CREST OMC Working Group, European Communities 2009. http://ec.europa.eu/research/iscp/pdf/crest.pdf [7] Frank, D.: Dosavadní účast třetích zemí v 7. RP. Echo 4 –5, str. 9 (2011).
Unauthenticated Download Date | 1/6/17 9:07 AM
