Spolupráce policie České republiky s mezinárodními policejními organizacemi. Diplomová práce

MASARYKOVA UNIVERZITA Fakulta sportovních studií Katedra gymnastiky a úpolŧ

Spolupráce policie České republiky s mezinárodními policejními organizacemi Diplomová práce

Vedoucí diplomové práce:

Vypracoval:

PhDr. Michal Vít, Ph.D.

Bc. Vlastimil Říha ASEBS

Brno, 2013

Prohlašuji, ţe jsem diplomovou práci vypracoval samostatně a na základě literatury a pramenŧ uvedených v pouţitých zdrojích.

V Břeclavi dne 30. března 2013

podpis

Poděkování Touto cestou bych rád poděkoval vedoucímu práce panu PhDr. Michalu Vítovi, Ph.D. za připomínky, cenné rady a trpělivost při vypracování diplomové práce. Zvláštní poděkování patří mé rodině a kolegŧm za to, ţe mě v prŧběhu přípravy této práce podporovali.

Obsah Úvod ...................................................................................................... 5 1

Teoretická část .............................................................................. 6 1.1 Mezinárodní spolupráce policie České republiky a její vývoj .......... 6 1.2 Interpol ................................................................................................... 9 1.2.1 Historie Interpolu ............................................................................ 9 1.2.1.1 Interpol v České republice ............................................................ 10 1.2.2 Činnosti Interpolu ......................................................................... 11 1.3 Europol ................................................................................................. 12 1.3.1 Historie Europolu .......................................................................... 14 1.3.1.1 Europol v České republice ............................................................ 15 1.3.2 Činnost, úkoly a cíle Europolu ...................................................... 15 1.4 SIRENE ................................................................................................ 17 1.4.1 Historie SIRENE ........................................................................... 18 1.4.1.1 SIRENE v České republice ........................................................... 18 1.4.2 Činnost SIRENE ........................................................................... 19 1.5 Společná centra policie ....................................................................... 20 1.5.1 Činnost společných center policie České republiky...................... 21 1.6 Legislativa řešící mezinárodní spolupráci policie České republiky 22 1.7 Případová studie spolupráce Evropských států ............................... 23

2

Empirická část ............................................................................ 26 2.1 Cíle, úkoly, metody.............................................................................. 26 2.1.1 Cíle ................................................................................................ 26 2.1.2 Úkoly ............................................................................................. 26 2.1.3 Výzkumné otázky ......................................................................... 26 2.1.4 Metodika práce .............................................................................. 27 2.1.5 Popis výběrového souboru ............................................................ 28 2.2 Výsledky výzkumu a jejich interpretace ........................................... 29 2.2.1 Vyuţití mezinárodní spolupráce v rámci zaměstnání u Policie České republiky............................................................................. 29 2.2.2 Vyuţití mezinárodní spolupráce s Interpolem .............................. 30 2.2.3 Vyuţití mezinárodní spolupráce s Europolem .............................. 40 2.2.4 Vyuţití mezinárodní spolupráce se společnými centry policie ..... 50 2.2.5 Vyuţití mezinárodní spolupráce se SIRENE ................................ 60 2.3 Shrnutí výsledků výzkumu ................................................................. 70

3

Diskuze ........................................................................................ 72

Závěr ................................................................................................... 74 Seznam použité literatury ................................................................ 76 Přílohy Resumé

Úvod K výběru tématu diplomové práce mě vedly zkušenosti nabyté po dobu mé 9-ti leté praxe u cizinecké policie České republiky. Během této doby jsem měl moţnost pracovat na hraničním přechodu, následně pak na úseku povolování pobytŧ cizincŧ na území České republiky. V součastné době je to represivní sloţka cizinecké policie, oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort, zařazené pod odbor cizinecké policie, ředitelství policie hlavního města Prahy, kde velká část mé práce spočívá v kontrole pobytu cizincŧ na území České republiky a mimo jiné i ve vydávání správního vyhoštění (zákazu pobytu) cizincŧ na území České republiky. V teoretické části své práce jsem se zaměřil na historii a vznik mezinárodní spolupráce u Policie České republiky, její zařazení v rámci struktury policejního prezidia České republiky a její rozdělení na hlavní sloţky jako jsou Interpol, Europol, SIRENE a společná centra policie. Dále jsem se zaměřil podrobně na jednotlivé sloţky mezinárodních organizací, jejich vznik v České republice a činnosti, které vykonávají v rámci jak České republiky, tak i v rámci mezinárodních smluv. V závěru teoretické části práce uvádím legislativu řešící mezinárodní spolupráci Policie České republiky a projekt COMPOSITE zaměřený na mezinárodní sdílení informací. V empirické části práce jsem provedl výzkum u cizinecké policie České republiky, kde mým cílem bylo zjistit, jak je u řadových policistŧ pracujících u cizinecké policie vyuţívána mezinárodní spolupráce a jaké mají s mezinárodní spoluprací zkušenosti řadoví policisté. K výzkumu jsem pouţil nestandardizovaný dotazník, který je rozdělen do dvou částí. První část je obecná, druhá část je specializovaná. Závěrečná část je věnovaná diskuzím, kde jsem porovnal a vyhodnotil výzkum projektu COMPOSITE s mými výsledky výzkumu u cizinecké policie a vlastní bohaté zkušenosti získané pŧsobením u cizinecké policie.

5

1

Teoretická část

1.1

Mezinárodní spolupráce policie České republiky a její vývoj

Česká republika vyuţívá mezinárodní spolupráci jiţ od roku 1920, kdy na území tehdejší Československé republiky pŧsobilo četnictvo a byla platná dohoda s tehdejším Rakouskem. Četnické stanice měly přikázáno udrţovat přátelské styky se sousedními četnickými stanicemi a za určitých podmínek mohly překročit společné státní hranice k vyřešení trestného činu (Macek & Uhlíř, 1999). Vzájemné vztahy s Německem upravovala dohoda č. 70/1931 Sb. a smlouva č. 145/1930 Sb., které dávaly četníkŧm za určitých podmínek moţnost při nebezpečí z prodlení stíhat uprchlé zločince za hranice a tam je zadrţet (Macek & Uhlíř, 1999). Československá republika měla uzavřenou smlouvu i s Polskem ze dne 15. ledna 1926 č. 5/1926, která rovněţ dávala moţnost za určitých podmínek při nebezpečí z prodlení pátrat po zločincích a pronásledovat je za hranice, zadrţet je a zabavit nástroje, které slouţily ke spáchání trestného činu. Pátrání nesmělo být dál neţ 10 km od hranic (Macek & Uhlíř, 1999). Ve všech uvedených případech si mohl zasahující četník ponechat výzbroj, ale mohl ji pouţít jen v případě nutné obrany (Macek & Uhlíř, 1999). Mezinárodní spolupráce Policie České republiky je od 1. ledna 2013 zařazena pod odbor mezinárodní policejní spolupráce policejního prezidia České republiky, který vznikl spojením čtyř pŧvodně samostatných odborŧ (odbor mezinárodních vztahŧ PP ČR, Národní centrály SIRENE ÚSKPV ČR, Národní ústředny Interpolu ÚSKPV PP ČR a Národní jednotky Europolu ÚSKPV PP ČR). Odbor mezinárodní policejní spolupráce plní úkoly policejního prezidia v oblasti zahraničních stykŧ a zajišťování výkonu mezinárodní spolupráce, přičemţ zejména odpovídá za: -

koordinaci a zajišťování aktivit, které vyplývají z členství České republiky v Evropské unii v rámci Policie České republiky (např. zastupuje Českou

6

republiku na jednání Pracovní skupiny Rady Evropské unie pro vymáhání práva a Pracovní skupiny Rady Evropské unie pro ochranu dat a výměnu informací, podílí se na zastupování České republiky v rámci Stálého výboru pro operativní spolupráci v oblasti vnitřní bezpečnosti a Pracovní skupiny Rady Evropské unie pro Schengenské záleţitosti), -

koordinaci a monitorování aktivit, které pro Policii České republiky vyplývají ze zapojení České republiky do schengenského prostoru,

-

participování na negociacích souvisejících se sjednáváním, vnitrostátním projednáváním, prováděním a ukončením platnosti mezinárodních smluv,

-

provádění

výběrových

řízení

a

přípravu

policistŧ

v souvislosti

s obsazováním postŧ styčných dŧstojníkŧ, -

zajišťování účasti policistŧ České republiky v zahraničních mírových misích, a to v oblasti výběru vhodných kandidátŧ, přípravy a přezkoušení ve spolupráci se zkušební komisí OSN,

-

zajišťování a prohlubování stávající spolupráce se zahraničními partnery a její rozšiřování o další aktivity jednotlivých útvarŧ Policie České republiky,

-

soustřeďování a vyhodnocování informací poskytovaných zastupitelskými úřady České republiky v zahraničí a zastupitelskými úřady cizích zemí v České republice,

-

zajišťování agendy zahraničních sluţebních cest a přijetí Policejního prezídia České republiky,

-

přípravu podkladŧ na mezinárodní jednání zejména pro vedení Policie České republiky a Ministerstvo vnitra České republiky (Policie ČR intranet, 2013). V oblasti mezinárodní policejní spolupráce hrají významnou roli vedle

Policejního prezidia České republiky i krajská ředitelství policie, zejména pak jejich odbory mezinárodních vztahŧ, které po dohodě s příslušnými orgány sousedního státu na základě mezinárodních bilaterálních smluv a následných prováděcích ujednání vytvoří společná centra policie (Policie ČR intranet, 2013).

7

V současné době má Česká republika uzavřenou řadu bilaterálních smluv o policejní spolupráci (dále jen „smlouva“) jak s našimi sousedními státy (Spolkovou

republikou

Německo,

Polskem,

Slovenskou

republikou

a Rakouskem), tak i s dalšími evropskými státy (např. Itálií, Francií, Bulharskem, Belgickým královstvím, atd.) a také s několika mimoevropskými zeměmi (Chile, Kazachstán, Turecko, Uzbekistán, atd.) (Policie ČR intranet, 2013). Smlouvy o policejní spolupráci jsou nejrozsáhlejší se sousedními státy. Se státy nesousedními jsou z povahy věci některé instituty, jakými jsou společná centra, vyloučeny. Kaţdá smlouva s konkrétním státem má svá specifika, obecně však mŧţeme jako obvyklý obsah smlouvy o policejní spolupráci povaţovat následující: -

účel smlouvy,

-

rozhodné právo,

-

věcná pŧsobnost,

-

výčet oblastí trestné činnosti,

-

formy spolupráce

-

společné pracovní skupiny a vysílání konzultantŧ a styčných úředníkŧ,

-

ochrana svědkŧ,

-

realizace ţádostí,

-

odmítnutí nebo omezení spolupráce, případně pozastavení smlouvy,

-

ochrana osobních údajŧ,

-

předávání utajovaných informací,

-

další nakládání s předanými informacemi,

-

úhrada nákladŧ,

-

kontaktní body,

-

provádějící dokumenty,

-

řešení sporŧ,

-

vztahy smlouvy k ostatním mezinárodním smlouvám,

-

doba platnosti (Policie ČR intranet, 2013).

Smlouvy o policejní spolupráci v boji proti trestné činnosti jsou z hlediska našeho právního řádu smlouvami prezidentskými, musí být tedy schváleny oběma

8

komorami Parlamentu a ratifikovány prezidentem republiky. Publikují se ve Sbírce mezinárodních smluv a poté se stávají součástí českého právního řádu (Policie ČR intranet, 2013). Smlouvy o policejní spolupráci v boji proti trestné činnosti vytvářejí základní právní prostor pro mezinárodní spolupráci policejních orgánŧ. Jsou výrazem dobré vŧle obou státŧ k prohloubení, posílení a zkvalitnění vzájemné spolupráce na velice sloţitém úkolu, jakým boj s trestnou činností, zejména organizovanou, bezesporu je (Policie ČR intranet, 2013). Ţádná z výše uvedených policejních organizací není dostupná přímo pro občany, proto je třeba jakékoliv poţadavky realizovat vţdy cestou místně příslušného útvaru Policie České republiky (Policie ČR, 2013).

1.2

Interpol Interpol je největší mezinárodní policejní organizací, která umoţňuje

policii z celého světa spolupracovat na tom, aby se svět stal bezpečnějším místem. Zabezpečuje policejní spolupráci v oblasti boje proti trestné činnosti mezi smluvenými státy přihlášenými v této organizaci. V současnosti Interpol sdruţuje 190 členských státŧ (Interpol, 2013).

1.2.1

Historie Interpolu Dalo by se říct, ţe počátky Interpolu byly poloţeny princem Albertem I.

z Monaka, který jako první v roce 1914 svolal 1. světový kongres kriminální policie v Monaku, kterého se účastnili přední juristé, policisté a právníci. Kongresu se účastnilo 188 delegátŧ z 24 zemí světa (Bresler, 1992). Všechna snaha prince Alberta I. z Monaka byla vypuknutím I. světové války zapomenuta aţ do roku 1923, kdy dr. Johann Schober, náčelník rakouské policie i náčelník policie města Vídeň, oţivil tuto myšlenku a svolal 2. světový kongres kriminální policie konající se ve Vídni. Na kongresu se sešlo 138 delegátŧ, z nichţ bylo 67 ze zahraničí reprezentujících 17 státŧ. Po pěti dnech byla zaloţena Světová komise kriminální policie (ICPC International Criminal Police

9

Commission) s trvalým sídlem ve Vídni. Název Světová komise kriminální policie se pouţíval aţ do roku 1956, kdy byl celý název změněn na Světová organizace kriminální policie (populární název Interpol je zkratkou dvou slov „international police“). Prvním prezidentem Světové komise kriminální policie se stal dr. Johann Schober. Oficiálním úředním jazykem se stala francouzština (Bresler, 1992). Jiţ v prvních letech byla Světová komise kriminální policie rozdělena do sekcí zabývajících se padělky, otisky prstŧ, falešnými pasy, obchodem s narkotiky, nebezpečnými zločinci, a byl zaloţen zvláštní úřad pro kriminální rejstříky (Bresler, 1992). Od roku 1956 je podmínkou členství v Interpolu zřízení vlastního národního centrálního úřadu (zvaného NCB) (Bresler, 1992). Nynější sídlo Interpolu je ve Francii ve městě Lyon. Bylo otevřeno v roce 1989 a je nejmodernějším, nejdokonalejší technikou vybaveným policejním štábem na světě (Bresler, 1992). Nejvýznamnějším a nejdŧleţitějším nástrojem Interpolu je systém e-ASF (Automated Search Facility), coţ je automatický pátrací systém. Jedná se o mezinárodní databázi, ze které mŧţe čerpat informace kaţdá národní ústředna Interpolu. V databázi ASF probíhá vyhledávání automaticky na základě stanovených kritérií a přímý přístup do tohoto systému má kaţdá národní ústředna Interpolu. Lze vytěţovat databáze: 1) osob 2) ztracených a odcizených cestovních nebo identifikačních dokladŧ 3) odcizených vozidel 4) odcizených předmětŧ V systému e-ASF lze lustrovat jen na základě doţádání orgánŧ státní moci (Policie ČR, 2013).

1.2.1.1

Interpol v České republice

„Československá republika v roce 1923 patřila k zakládajícím členŧm organizace Interpol. Zástupci Československa se velmi aktivně podíleli

10

na činnosti organice zejména v předválečném období a s ohledem na geografické postavení Československé republiky vyuţívali plně moţností, které jim tato nová mezinárodní organizace poskytovala. Po skončení 2. světové války, kdy došlo k politickému rozdělení Evropy, se Československá republika dostala do konfliktu se zástupci Spojených státŧ amerických z dŧvodu předloţení poţadavku politického charakteru, coţ odporovalo statusu organizace. Po několikaletých rozepří Československo formálně ukončilo své členství a v roce 1952 z organizace vystoupilo. Členství obnovila Československá federativní republika formální ţádostí přijatou na 59. Valném shromáţdění Interpolu konaném v Kanadské Ottawě v roce 1990. Národní ústředna Interpolu Praha byla zřízena rozkazem ministra vnitra dne 16. prosince 1992 a jako národní pobočka organizace dosáhla během své krátké existence plného srovnání s předními evropskými a světovými národními ústřednami“ (Policie ČR, 2013). „Po rozdělení Československé federativní republiky v roce 1993 došlo k formálnímu zániku jejího členství v organizaci. Proto na základě dohody ministrŧ vnitra České a Slovenské republiky byla ustanovena Společná ústředna Interpolu pro Českou a Slovenskou republiky se sídlem v Praze. Společná ústředna Interpolu ukončila svoji činnost dnem přijetí obou nově vzniklých republik do Interpolu na 62. Valném shromáţdění Interpolu v Arubě (Holandské Antily) dne 29. září 1993 a současně došlo k vytvoření Národní ústředny Interpolu Praha v samostatné České republice. Dne 1. září 2008 se Interpol Praha stal součástí Úřadu sluţby kriminální policie a vyšetřování Policejního prezídia České republiky“ (Policie ČR, 2013).

1.2.2

Činnosti Interpolu „Národní ústředna Interpolu Praha jako základní organizační článek

Interpolu na národní úrovni poskytuje servis v oblasti mezinárodní policejní spolupráce všem zainteresovaným institucím podílejícím se na aplikaci a prosazování práva jak v České republice, tak v zahraničí“ (Policie ČR, 2013). „Interpol Praha je pověřen plněním úkolů vyplývajících z členství České republiky v mezinárodní organizaci kriminální policie ICPO – Interpol. Působnost Interpolu Praha vychází ze Statutu organizace Interpol, z obecně závazných právních předpisů, z interních normativních aktů řízení a ze závazků plynoucích z mezinárodních smluv“ (Policie ČR, 2013). „Mezi hlavní činnosti Interpolu Praha patří podle článku 2 Statutu organizace Interpol: 1. zajišťování a zlepšování co nejširší vzájemné spolupráce všech institucí prosazujících právo v rámci limitŧ národních zákonŧ při dodrţování Všeobecné deklarace lidských práv 2. podpora rozvoje institucí přispívajících k potírání kriminality zejména pak v oblastech:

11

- získávání a předávání informací k případŧm kriminálního charakteru, - pátrání po osobách a věcech, - extradice pachatelŧ ze zahraničí do České republiky, - předávání pachatelŧ do zahraničí, - organizace pracovních schŧzek českých policistŧ se zahraničními partnery, - kontrola respektování českých právních předpisŧ ze strany zahraničních subjektŧ, - tvorba koncepce policejní spolupráce se zahraničím, - poradenská činnost v oblasti mezinárodní spolupráce, - policejní diplomacie“ (Policie ČR, 2013). „Interpol Praha respektuje článek 3 Statutu organizace Interpol, který zakazuje Národním ústřednám konat ve věcech charakteru vojenského, politického, náboţenského a rasového. Interpol Praha napomáhá při počátečních úkonech ve věcech trestních ve smyslu Evropských konvencí a v souladu s nimi zabezpečuje informační tok mezi doţadující zahraniční stranou a orgány činnými v trestním řízení v České republice. Interpol Praha dále zajišťuje výkon organizačních komisí a extradic pachatelŧ zadrţených v zahraničí do České republiky“ (Policie ČR, 2013).

„Interpol Praha provádí šetření v zahraničí pouze v trestně-právních věcech a pouze na základě žádosti státních orgánů, zejména Policie České republiky, soudních orgánů, celních orgánů, orgánů Ministerstva spravedlnosti, Ministerstva vnitra, Ministerstva obrany“ (Policie ČR, 2013).

1.3

Europol Evropský policejní úřad (Europol) je organizace Evropské unie, jejímţ

cílem je efektivní pŧsobení a vzájemná spolupráce orgánŧ prosazujících právo při prevenci a boji proti formám závaţné trestné činnosti s mezinárodním prvkem. Tato spolupráce spočívá zejména v rychlé a dŧvěrné výměně informací kriminálního zpravodajství, v poskytování operativní a strategické analýzy a koordinaci vyšetřování (Policie ČR intranet, 2013). Členy Europolu jsou státy Evropské unie, ale také další státy, které mají s Europolem uzavřenou smlouvu o strategické nebo operativní spolupráci viz obr. 1 (Policie ČR intranet, 2013). „Smysl Evropské policejní spolupráce je vyjádřen v Úmluvě o Europolu: ...cílem Evropské unie bude nabídnout občanŧm vysoký standard bezpečnosti uvnitř prostoru svobody, bezpečnosti a spravedlivosti. Toho má být dosaţeno prostřednictvím společného postupu členských zemí v oblasti policejní spolupráce, zvýšenou spoluprácí mezi policejními

12

sloţkami, celními a dalšími kompetentními orgány členských státŧ Evropské unie ať přímo, nebo prostřednictvím Europolu....“(EUROPEUM, 2002).

„Aby tato organizace vyhověla vysokým nárokům institucí prosazující právo, je nezbytné neustále hledat nové směry a možnosti spolupráce. Společný evropský prostor, ve kterém byly odstraněny hranice, vyžaduje společné přístupy v odhalování a vyšetřování závažné trestné činnosti mezinárodního charakteru a spolupráci s okolními zeměmi“ (EUROPEUM, 2002). Efektivní mezinárodní spolupráci u Europolu zajišťují i tzv. společné vyšetřovací týmy, které jsou sloţené ze soudcŧ, státních zástupcŧ a policistŧ. Při předsedání

Evropské

unie

přišlo

Španělsko

s novou

iniciativou zřízení

multinárodních policejních vyšetřovacích týmŧ, které by měly striktně operativní metodologii práce, orientovanou mimo jiné na prevenci kriminality. Evropská unie přizvala k účasti ve společných vyšetřovacích týmech především kandidátské země, čímţ by měl být účinnější boj proti mezinárodní organizované trestné činnosti (EUROPEUM, 2002).

Obr. 1 Členské státy Europolu. Při neformální schŧzce se ministři vnitra a spravedlnosti státŧ Evropské unie v Santiago de Compostela v únoru roku 2002 shodli na čtyřech oblastech závaţné trestné činnosti, kterým je potřeba přikládat maximální dŧleţitost. Těmito okruhy jsou: -

terorismus

13

-

nelegální migrace a obchod s lidmi

-

pašování drog

-

praní špinavých peněz a padělání měny euro

Při rozšiřování pole pŧsobnosti uzavřel Europol smlouvu s USA, coţ bylo urychleno teroristickými útoky v září roku 2001. Tím Europol potvrdil úlohu nejdŧleţitější evropské bezpečnostní organizace (EUROPEUM, 2002). Europol a největší světová policejní organizace Interpol uzavřeli v roce 2002 smlouvu o spolupráci. Mohou tak spolupracovat v boji proti závaţné mezinárodní trestné činnosti a uplatňovat společné strategické postupy jak na regionální, tak i celosvětové úrovni (EUROPEUM, 2002). „Počátkem roku 2002 Rada Evropské unie schválila rozšíření mandátu na další případy závaţné trestné činnosti páchané organizovanými kriminálními skupinami. Tento krok je pro jednotný postup členských státŧ proti organizovanému zločinu dalším významným mezníkem. Dodatkem smlouvy s Českou republikou je i rozšíření mandátu organizace Europol, který v současné době zahrnuje dvacet šest druhŧ závaţné trestné činnosti: pašování drog, ilegální migrace, pašování motorových vozidel, obchod s lidmi, dětská pornografie, padělání peněz a platebních instrumentŧ, ilegální obchod s radioaktivním materiálem, terorismus, praní špinavých peněz, vraţda, obchod s lidskými orgány, únosy a braní rukojmí, rasismus a xenofobie, organizované loupeţe, nezákonný obchod s uměleckými předměty, podvody a zpronevěry, racketeering a vydírání, padělání (peněz, produktŧ), padělání dokladŧ, počítačová kriminalita, korupce, nezákonný obchod se zbraněmi, municí a výbušninami, nezákonný obchod s ohroţenými ţivočišnými druhy, nezákonný obchod s ohroţenými rostlinnými druhy, kriminalita ţivotního prostředí, nezákonný obchod s hormonálními a rŧstovými látkami“ (EUROPEUM, 2002). „V konkrétních případech došlo k pozitivnímu posunu. Na úrovni EU bylo dosaţeno dohody o evropském zatykači, který je dalším krokem k urychlení činnosti institucí prosazujících právo. Postupně se harmonizuje právo a dochází ke slaďování aplikace právních norem. Stále více se zlepšuje spolupráce institucí prosazujících právo, například celní sluţby a policie. Je třeba zmínit i vznik nových institucí, jako jsou EuroJust a Evropská policejní akademie, které v budoucnu významně přispějí k efektivní činnosti bezpečnostních sloţek“ (EUROPEUM, 2002).

1.3.1

Historie Europolu Při podpisu Maastrichtské smlouvy o Evropské unii v únoru 1992 byl

ujednán vznik Europolu. Europol zahájil činnost v lednu 1994 jako Europol Drugs Unit, EDU (protidrogová jednotka). Později se Europol začal zabývat také

14

ostatními závaţnými formami mezinárodní kriminality. Další úmluva o Europolu vstoupila v platnost v říjnu 1998. V plném rozsahu však Europol začal fungovat dne 1. července 1999. Europol má hlavní sídlo v nizozemském Haagu (Europol, 2013). Na podzim roku 2001 byla uzavřena smlouva o spolupráci mezi Europolem a USA, následně v roce 2002 uzavřel Europol smlouvu s největší světovou policejní organizací Interpol (EUROPEUM, 2002).

1.3.1.1

Europol v České republice Česká republika začala spolupracovat s Europolem po vstupu smlouvy

o spolupráci v platnost a to 16. srpna 2002. Tomu předcházela celá řada krokŧ týkající se vztahu České republiky k Europolu. K hlavnímu kroku došlo dne 5. března 2002, kdy došlo k podpisu smlouvy o spolupráci mezi Europolem a Českou republikou. Následně byla zahájena činnost skupiny Europol na Odboru mezinárodní policejní spolupráce Policejního prezídia České republiky a byl vyslán styčný dŧstojník Policie České republiky k Europolu. Ke zřízení Národní jednotky Europolu při Odboru mezinárodní policejní spolupráce Policejního prezídia České republiky došlo dne 1. listopadu 2003. Dne 1. září 2004 se Česká republika stává právoplatným členem Europolu (BULLETIN, 2004).

1.3.2

Činnost, úkoly a cíle Europolu „Působnost Europolu se vztahuje na organizovanou trestnou činnost,

terorismus a další formu závažné trestné činnosti, které se týkají dvou nebo více členských států takovým způsobem, který vzhledem k rozsahu, významu a následkům trestných činů vyžaduje společný postup členských států“ (Policie ČR, 2013).

15

Proto mŧţeme činnosti Europolu popsat takto: -

usnadňuje národními zákony vymezenou výměnu informací

-

poskytuje operativní analýzy

-

poskytuje strategické a kriminalistické analýzy

-

poskytuje odbornou a technickou podporu

-

pŧsobí aktivně při propagaci kriminalistických analýz a při slaďování vyšetřovacích technik (Policie ČR intranet, 2013).

Úkolem Europolu je: -

shromaţďování, uchovávání, zpracovávání, analýza a

výměna

informací kriminálního zpravodajství a jiných informací, -

bezodkladné

informování

příslušných

orgánŧ

členských

státŧ

prostřednictvím národní jednotky Europolu o informacích, které se těchto státŧ týkají, a veškerých zjištěných souvislostech mezi trestnými činy, -

napomáhání vyšetřování v členských státech, zejména předávání veškerých příslušných informací národním jednotkám,

-

podávání ţádostí příslušným orgánŧm dotčených členských státŧ o zahájení, vedení nebo koordinaci vyšetřování a ve zvláštních případech navrhnutí zřízení společných vyšetřovacích týmŧ,

-

poskytování zpravodajských informací a analytické podpory členským státŧm v souvislosti s významnými mezinárodními událostmi,

-

vypracování posouzení hrozeb, strategických analýz a všeobecných situačních zpráv (Policie ČR intranet, 2013).

Cílem Europolu je podporovat a posilovat činnost příslušných orgánŧ členských státŧ a jejich vzájemnou spolupráci při předcházení a boji proti organizované trestné činnosti, terorismu a dalším formám závaţné trestné činnosti (Policie ČR intranet, 2013). Oprávnění Europolu je preventivně pŧsobit a potírat závaţnou trestnou činnost vymezenou v jeho mandátu. Rozhodnutí Rady o Europolu umoţňuje, aby mandát Europolu mohl být v případě aktuální potřeby urychleně rozšířen o další závaţnou trestnou činnost (Policie ČR intranet, 2013).

16

1.4

SIRENE Na úvod je dŧleţité vysvětlit pojem SIRENE, který je zkratkou anglických

slov Supplementary Information Request at National Entry, v překladu to znamená „ţádost o doplňující informace k národnímu záznamu“. To jednoznačně vyjadřuje hlavní úkol SIRENE, zprostředkovat doplňující informace k velmi stručným záznamŧm v Schengenském informačním systému (SIS), coţ je vlastně evropská

pátrací

databáze.

Stejně

jako

v ostatních

členských

státech

schengenského prostoru je Národní centrála SIRENE národním ústředním bodem pro výkonnou schengenskou spolupráci. Je partnerským pracovištěm pro ostatní SIRENE v členských státech Evropské unie (i pro Norsko, Island a Švýcarsko) (Consilium Rada Evropské unie, 2013). Národní centrála SIRENE při plnění svých úkolŧ úzce spolupracuje nejenom s policejními útvary všech úrovní v České republice a policisty v zahraničí, ale i Celní správou, justičními sloţkami včetně mezinárodního odboru Nejvyššího státního zastupitelství, soudy, mezinárodním odborem Ministerstva spravedlnosti a jejich partnery v členských státech. Činnost v podmínkách prostoru bez kontrol na vnitřních hranicích vyţaduje od SIRENE vysokou efektivitu a rychlost. Proto Národní centrála SIRENE zajišťuje nepřetrţitou sluţbu a je tak neustále k dispozici pro potřeby především orgánŧm činným v trestním řízení (Policie ČR intranet, 2013). V rámci mezinárodní policejní a justiční spolupráce tak SIRENE spolu se SIS zásadním zpŧsobem v rámci Evropy posiluje a rozšiřuje: -

pátrání po hledaných, pohřešovaných a neţádoucích osobách,

-

pátrání po hledaných vozidlech, zbraních, dokladech, bankovkách,

-

vyhledání osob a věcí dŧleţitých pro trestní řízení,

-

předcházení zneuţití identity,

-

výměna kriminálně relevantních informací,

-

vzájemná spolupráce při vyšetřování a předcházení trestné činnosti,

-

mezinárodní právní pomoc v trestních věcech (Policie ČR intranet, 2013).

17

Jak jiţ bylo výše uvedeno, Národní centrála SIRENE vyuţívá ke své činnosti schengenský informační systém, který slouţí zejména pro pátrání po osobách jak hledaných, pohřešovaných tak i neţádoucích, a dále po věcech, jako jsou například vozidla, registrační značky, cestovní a osobní doklady, registrační doklady k vozidlŧm, bankovky, zbraně atd. Do systému přispívají všechny členské státy zásadně přímo ze svých národních pátracích databází. Záznam v SIS jsou po vloţení členským státem dostupné příslušníkŧm bezpečnostních sloţek ostatních státŧ. Doplňující informace nad rámec záznamŧ zprostředkovávají

právě

SIRENE.

Kdykoliv

jsou

v členských

státech

kontrolovány osoby nebo věci, mají členské státy povinnost kontrolovat osoby nebo věci v SIS (Policie ČR intranet, 2013).

1.4.1

Historie SIRENE Jiţ v roce 2001 byl poloţen základ tohoto pracoviště. Dne 1. listopadu

2004 byla dosavadní převáţně přípravná činnost překlopena do výkonné operativní činnosti v souvislosti s realizací evropského zatýkacího rozkazu, na jehoţ implementaci v České republice se úzce podílela. Jiţ dříve Národní centrála SIRENE plnila výkonné úkoly v souvislosti s přeshraničním sledováním dle bilaterálních smluv (Policie ČR intranet, 2013).

1.4.1.1

SIRENE v České republice Po připojení České republiky k Schengenskému informačnímu systému

1.9.2007 zajišťuje Národní centrála SIRENE pátrání po osobách i věcech v schengenském prostoru v plném rozsahu. Tak došlo k plnému naplnění moţností přeshraničních operací v rámci všech členských státŧ (Policie ČR intranet, 2013). Národní centrála SIRENE hrála podstatnou roli při plnění úkolŧ českého předsednictví Evropské unie (Policie ČR intranet, 2013).

18

1.4.2

Činnost SIRENE Národní centrála SIRENE plní zejména úkoly národního ústředního místa

pro: a) zajištění výměny doplňujících informací k záznamŧm v SIS: -

poskytuje doplňující informace k záznamŧm v SIS,

-

zprostředkovává identifikační materiály k osobám/věcem v SIS,

-

koordinuje opatření k realizaci záznamŧ,

-

prověřuje a verifikuje záznamy k osobám hledaným,

-

řeší problémy s kompatibilitou a duplicitou záznamŧ,

-

koordinuje řešení případŧ zneuţité identity,

-

zprostředkovává

komunikaci

v případě

záznamŧ

z poţadavku

zpravodajských sluţeb, -

napomáhá při repatriaci vypátraných pohřešovaných osob, vrácení vypátraných věcí;

b) evropský zatýkací rozkaz: -

podporuje justiční orgány při vydávání a řešení evropského zatýkacího rozkazu,

-

zprostředkovává informace při vypátrání osob a v následném předávacím řízení,

-

organizuje předání osoby a předání se přímo ve stanovených případech účastní,

-

zprostředkovává výměnu informací při zajišťování prŧvozu osob a jeho výkon organizuje;

c) přeshraniční sledování a pronásledování: -

podporuje policejní útvary a justiční orgány při vyuţívání uvedených

institutŧ, -

zprostředkovává výměnu informací při realizaci uvedených akcí

s Krajským státním zastupitelstvím v Praze, řeší povolování cizích doţádání na přeshraniční sledování, -

řeší následná opatření po dopadení přeshraničně pronásledované

osoby; d) výměnu informací související s výkonnou policejní činností:

19

-

příprava legislativy,

-

připomínkování interních aktŧ řízení Policie České republiky,

-

zpracovává statistiky a analýzy vyuţívání SIS,

-

školení, příprava školících materiálŧ a prezentací,

-

příprava tiskových zpráv,

-

jednání s partnery mimo resort ministerstva vnitra (Policie ČR intranet, 2013).

1.5

Společná centra policie Policejní spolupráce se sousedními státy je v dnešní době nesmírně

dŧleţitým aspektem činnosti policejních sborŧ naprosté většiny evropských státŧ. V dŧsledku procesu sjednocování Evropy a odbourávání bariér mezi jednotlivými státy EU je kvalitní spolupráce bezpečnostních sborŧ jednotlivých státŧ nepostradatelná. Daný fakt si plně uvědomuje i Policie České republiky a vyvíjí maximální snahu o efektivní mezinárodní spolupráci, a to i v souvislosti s plným zapojením České republiky do schengenské spolupráce a odstranění hraničních kontrol na vnitřních schengenských hranicích (Policie ČR intranet, 2013). Společná centra policie, jak jiţ bylo výše uvedeno, jsou zařazena pod jednotlivá krajská ředitelství policie a jsou vytvořena po dohodě s příslušnými orgány sousedního státu na základě bilaterálních smluv a následných prováděcích ujednání.

Základním

společným

rysem

bilaterálních

smluv

uzavřených

se sousedními státy je úprava některých specifických institutŧ, jakými jsou například zmíněná společná centra policejní spolupráce nebo celní spolupráce, přeshraniční pronásledování, společné hlídky a jiné. Naopak podobně jako u jiných smluv o policejní spolupráci jsou předmětem úpravy rovněţ výměna informací, ochrana osobních údajŧ, spolupráce při provádění nejrŧznějších opatření a jiné instituty policejní spolupráce. Smlouva s Rakouskem je výjimkou, protoţe zvlášť upravuje spolupráci v oblasti dopravní policie (zajištění bezpečnosti silničního provozu) a zahrnuje rovněţ druhý dodatek k Evropské úmluvě o vzájemné pomoci ve věcech trestních z 20. dubna 1959 (obsahuje

20

ustanovení o přeshraničním sledování, sledování zásilek, skrytém vyšetřování, ţádosti o vzájemné pomoci atd.) (Policie ČR intranet, 2013). Ve společných centrech společně pŧsobí v nepřetrţitém provozu pracovníci bezpečnostních orgánŧ obou státŧ a operativně si vyměňují policejní – relevantní informace, podporují a podílejí se na koordinaci mezinárodní policejní spolupráce v příhraničních oblastech. Konkrétní organizačně-technické podmínky vzájemné spolupráce ve společných centrech jsou upraveny v příslušných jednacích řádech. V současné době pŧsobí příslušníci Policie České republiky v šesti společných centrech (Policie ČR intranet, 2013). Se Spolkovou republikou Německo je zřízeno Společné centrum Petrovice, které je umístěno na území České republiky, a Společné centrum Schwandorf, které je na území Spolkové republiky Německo. Obě centra vznikla v prosinci roku 2007 (Policie ČR intranet, 2013). S Rakouskem bylo zřízeno Společné centrum Mikulov/Drasenhofen, které je na území Rakouské republiky a vzniklo na podzim roku 2006 (Policie ČR intranet, 2013). S Polskem jsou zřízeny Společné pracoviště Chotěbuz, které je na území České republiky, a Společné pracoviště Kadova Slone, jeţ je na území Polska. Obě pracoviště vznikla v prosinci roku 2007 (Policie ČR intranet, 2013). Se Slovenskem je zřízeno Společné kontaktní pracoviště Hodonín - Holíč, jehoţ centrum je na území České republiky a vzniklo v srpnu roku 2011 (Policie ČR intranet, 2013).

1.5.1

Činnost společných center policie České republiky Obecně lze konstatovat, ţe společná centra jsou budována především jako

servisní pracoviště, která podporují další útvary Policie České republiky v oblasti mezinárodní spolupráce, a to především formou: -

výměny informací,

-

předávání, hodnocení a vyřizování ţádostí o pomoc k odvracení ohroţení veřejného pořádku a bezpečnosti,

-

podpory nasazení přeshraničních opatření,

21

-

podpory při předávání osob např. readmise (Policie ČR intranet, 2013).

Předávání informací a podpora ze strany společných center by se měla obecně odehrávat za splnění určitých podmínek, např. kdyţ se ţádost týká trestných činŧ v příhraniční oblasti, atd. (Policie ČR intranet, 2013).

1.6

Legislativa řešící mezinárodní spolupráci policie České republiky Pod pojmem legislativa řešící mezinárodní spolupráci Policie České

republiky

je

skryto

mnoho

významŧ.

Kaţdá

mezinárodní

organizace,

která spolupracuje s Policií České republiky, jak bylo jiţ výše zmíněno, musí být předem schválena. Spolupráce Policie České republiky s Interpolem byla zřízena rozkazem ministra vnitra České republiky č. 66/1992 ze dne 16. prosince 1992 a umoţnila tím i vznik Národní ústředny Interpolu Praha. Její činnost je upravena závazným pokynem policejního prezidenta č. 56/2001 (Policejní akademie České republiky v Praze, 2007). Spolupráce Policie České republiky s Europolem vznikla na základě čl. 8 Rozhodnutí Rady o Europolu 2009/371/SVV ze dne 6. dubna 2009. Konkrétní vztahy

jsou upraveny v závazném pokynu policejního prezidenta

124/2009 (Policie ČR, 2013). Spolupráce Policie České republiky se SIRENE vznikla na základě přijmutí Schengenské prováděcí úmluvy ze dne 14. června 1985 a vstupem České republiky do schengenského prostoru dne 21. prosince 2007 (Ministerstvo vnitra České republiky, 2010). Společná centra policie byla zřízena na základě uzavření bilaterální mezinárodní smlouvy o policejní spolupráci. Česká republika má uzavřeny bilaterální smlouvy s řadou státŧ, ať evropských či mimoevropských. Stěţejní jsou smlouvy uzavřené přímo se sousedícími státy s Českou republikou. Po vyhlášení ve sbírce mezinárodních smluv se staly součástí našeho právního řádu. V případě Německa je publikována pod č. 91/2002 Sb. m. s., v případě

22

Slovenska pod č. 26/2005 Sb. m. s., v případě Rakouska pod č. 62/2006 Sb. m. s. a v případě Polska pod č. 62/2007 Sb. m.s. (Policie ČR intranet, 2013). Čeká republika má uzavřenou řadu smluv o policejní spolupráci s celou řadou státŧ. Výše uvedené jsou jak pro Českou republiku tak i pro tuto práci stěţejní.

1.7

Případová studie spolupráce Evropských států „Policejní sloţky se v Evropě setkávají s velkými výzvami. Mezi ně patří například nové druhy kriminality, otevřené hranice, nové technologie, hrozba terorizmu, legislativní změny a menší finanční zdroje. Takové výzvy vedou k ambiciózním plánŧm, zaměřeným na zlepšení vedení policejní práce. Některé policejní sloţky mění administrativní strukturu, spojují sluţby, zefektivňují řídící procesy, zavádějí nové řídící nástroje, anebo implementují vysoce výkonné informační technologie. Tyto změny jsou časově i finančně hodně náročné. Některé ze změnových projektŧ nevedou pouze ke zlepšení práce policie. Někdy jsou také příčinou frustrace, či dokonce cynismu policistŧ. Takţe se jejich výkon mŧţe místo zlepšení zhoršovat“ (Composite project, 2013).

Z těchto dŧvodŧ byl za podpory Evropské unie zahájen dne 1. srpna 2010 program „COMPOSITE“, coţ je zkratka „Comparative Police Studies in the EU“ jeţ lze přeloţit jako „porovnávací studie policií v EU“. Tento program je financován Evropskou unií na období čtyř let a hlavním koordinátorem projektu je Dr. Gabriele Jacobs z Erasmovy univerzity v Rotterdamu. „Tento výzkumný projekt sleduje širokou škálu procesŧ a změn v policejních sloţkách v celé Evropě. Jeho konsorcium tvoří 15 partnerŧ z deseti zemí Evropy. Spolupracuje s policejními sloţkami v Belgii, České republice, Francii, Německu, Itálii, Makedonii, Nizozemsku, Rumunsku, Španělsku a Velké Británii“ (Composite project, 2013). „COMPOSITE zkoumá postupy managementu změn v deseti evropských zemích. Snaží se zjistit, jaké faktory zapříčiňují úspěch či neúspěch procesů změn. Zkoumá také strukturu organizace, vnitřní identitu organizace a její kulturu, styly řízení a procesy v organizaci. Snaží se identifikovat klíčové spouštěče změn, stejně jako determinanty pozitivních i negativních výsledků změn“ (Composite project, 2013).

23

„COMPOSITE není pouze akademický výzkumný projekt, bude mít také praktické výstupy. Přinese konkrétní návrhy pro koncepci, plánování a provádění změnových procesŧ v evropských policejních sloţkách. V tomto směru projekt COMPOSITE klade silný dŧraz na šíření informací, vzdělávání a poradenství pro odborníky z policejních sloţek i pro laickou veřejnost. Úzká spolupráce mezi praktiky a vědci je podporována zapojením jednotlivých policejních sloţek prostřednictvím expertní poradenské skupiny (Advisory Board) a skupiny konečných uţivatelŧ (End-user Board), sloţené ze zástupcŧ policejních sborŧ z jednotlivých státŧ“ (Composite project, 2013).

Výzkum COMPOSITE je zpracováván prostřednictvím rŧzně zaměřených pracovních balíčkŧ (Birdi, Allen, Turgoose, Macdonald, & Vossing). Pracovní balíček 3 s názvem „Knowledge Sharing Capabilities and Best Practices in Organisations“ coţ lze přeloţit „Schopnosti sdílení znalostí a osvědčených postupŧ v organizacích“ se zabývá postupy sdílení znalostí na několika úrovních tak, aby se vytvořil obrázek o organizační schopnosti sdílet znalosti na místní, regionální, národní a mezinárodní úrovni. V policejní praxi je zcela zásadní schopnost sdílení informací a znalostí pro úspěch operací. Projekt tedy slouţí k vyplnění rozsáhlé mezery ve znalostech prostřednictvím výzkumu zahrnující všech deset případových studií od členŧ projektu. Cílem výzkum je prozkoumat moţnosti sdílení znalostí ve čtyřech bodech: 1) sdílení znalostí interně v rámci policejní organizace 2) sdílení znalostí s dalšími silami ve stejné zemi 3) sdílení znalostí veřejně 4) sdílení znalostí se silami v jiných zemích nebo mezinárodních policejních agentur (Composite project, 2012). Všech deset výzkumných týmŧ přineslo případovou studii z oblasti mezinárodního sdílení znalostí a to v přeshraniční spolupráci mezi policejními sloţkami v rŧzných zemích a nebo přeshraniční agentury a roli, kterou hrají ve sdílení znalostí v rámci státních hranic (Composite project, 2012). Z případových studií týkajících se mezinárodní spolupráce lze vyvodit klíčové závěry. Význam mezinárodní spolupráce byl zdŧrazněn všemi případovými studiemi. Je nezbytné rychlé a efektivní sdílení znalostí, protoţe policie potřebuje být schopna pracovat tak rychle, jako zločinci. Případové studie

24

také ukazují, ţe je dŧleţité sdílet osvědčené postupy v jednotlivých zemích, a klíčové úlohy mají při usnadňování osvědčených postupŧ zejména mezinárodní agentury. Případové studie zdŧrazňují, ţe spolupráce s jinými organizacemi je dŧleţitá a všechny organizace jsou povinny sdílet znalosti s ostatními policejními silami nebo agenturami za účelem splnění svých cílŧ. Případové studie zaměřené na přeshraniční spolupráci jasně ukazují na potřebu policejních sil spolupracovat u přeshraničních operací a na moţnost spoléhat i na jiné síly. Z případových studií dále vyplývá, ţe komplexní mapa komunikačních kanálŧ tvořící síť organizací, které potřebují společně pracovat, existuje v celé Evropské unii. Všech deset případových studií však ukazuje, ţe problémem jsou zejména pro sdílení znalostí bariéry, které tvoří: 1) jazykové rozdíly 2) kulturní rozdíly 3) rŧzné zákony, právní předpisy a postupy v jednotlivých zemích (Composite project, 2012).

25

2

Empirická část

2.1

2.1.1

Cíle, úkoly, metody

Cíle Cílem práce je zjistit, zda je u cizinecké policie České republiky vyuţívána

mezinárodní spolupráce, jaké mezinárodní organizace jsou cizineckou policií České republiky vyuţívány nejvíce a jaké jsou zkušenosti policistŧ cizinecké police České republiky s mezinárodní spoluprací.

2.1.2

Úkoly

1) Rešerše získané literatury a pramenŧ související s daným tématem. 2) Vytvořit výzkumný nástroj pro evaluaci spolupráce Policie České republiky s mezinárodními policejními organizacemi. 3) Výběr výzkumného vzorku. 4) Administrace výzkumného nástroje (dotazníkŧ) výzkumnému vzorku. 5) Vyhodnocení zjištěných dat z výzkumného nástroje (dotazníku). 6) Syntéza dat. 7) Závěry a analýzy zdrojŧ.

2.1.3

Výzkumné otázky

1) Je u cizinecké policie České republiky vyuţívána mezinárodní spolupráce? 2) Jaké mezinárodní organizace jsou cizineckou policií vyuţívány nejvíce? 3) Jaké jsou zkušenosti policistŧ cizinecké policie České republiky s mezinárodní spoluprací?

26

2.1.4

Metodika práce Pro výzkum spolupráce Policie České republiky s mezinárodními

policejními organizacemi byla zvolena metoda kvantitativního výzkumu. V teoretické části práce bylo hlavním úkolem studium a analýza dostupných informačních zdrojŧ. Dostupnost literatury na téma spolupráce Policie České

republiky

s mezinárodními

policejními

organizacemi

je

značně

problematická a existuje jen malé mnoţství. Ve výzkumné části práce jsem vyuţil metodu dotazníkového šetření. Tento zpŧsob sběru dat je specifický pro sociální výzkum. Jedná se o písemný zpŧsob dotazování. Pouţívá se jak při kvantitativním tak i kvalitativním výzkumu. Otázky musejí vycházet z předem jasných výzkumných záměrŧ uvedených v projektu. Oslovované osoby se nazývají respondenti a vzhledem k tomu, ţe se jedná o písemnou formu dotazování, nelze je aplikovat při výzkumu osob, pro které je čtení a psaní z nějakého dŧvodu obtíţné. Dalším problémem je také nízká návratnost dotazníkŧ, která se pohybuje u nepřipravené akce 5 – 20 %. Dŧleţitými jevy dotazníkové metody jsou vzhled stránek, optimální délka a názorné volby odpovědí. Výhodou oproti například rozhovoru je, ţe písemná forma je urovnanější neţ neuspořádaná mluva (Reichel, 2009). Výzkumná

práce

nejprve

probíhala

v pilotním

výzkumu

tzv.

předvýzkumu, kdy byl nestandardizovaný dotazník (příloha č. 1) předloţen policistŧm na Krajském ředitelství hlavního města Prahy, odboru cizinecké policie, oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort Praha. Tato skupina policistŧ byla poţádána o vyplnění dotazníku a v případě zjištění nejasností či nedostatkŧ dotazníkŧ je měli sdělit autorovi. Jelikoţ nebyly ze strany respondentŧ ţádné připomínky, byl dotazník pouţit bez dalších úprav. Následně byly dotazníky osobně i zprostředkovaně předány s odborným vysvětlením policistŧm cizinecké policie České republiky. Respondenti vypracované dotazníky odevzdali osobně, případně pomocí zprostředkovatele. Na základě nasbíraných dat získaných pomocí dotazníkŧ odpovím na vědecké otázky. Podmínkou výzkumu byla naprostá anonymita a dobrovolná účast.

27

Celkově bylo osloveno 115 respondentŧ, z toho se 100 dotazníkŧ podařilo vybrat zpět, a to z dŧvodu, jak časové tísně respondentŧ, tak i neochoty respondentŧ účastnit se této ankety. Reprezentativním vzorem je tedy 100 respondentŧ. Dotazníkové šetření probíhalo od 1. února 2013 do 30. března 2013. Pro analýzu dat byla pouţita metoda základních matematických operací, při které byly pouţity funkce: součet, aritmetický prŧměr a procenta. Výsledky výzkumu byly znázorněny v procentech nebo aritmetickém prŧměru do grafŧ.

2.1.5

Popis výběrového souboru Dotazník byl distribuován vybranému počtu policistŧ cizinecké policie

České republiky, přičemţ oslovení respondenti nebyli omezeni věkem, délkou sluţby u cizinecké policie České republiky, hodností, funkčním zařazením, ani místem sluţebního pŧsobení. Policisté zařazeni pod cizineckou policií České republiky plní převáţně úkoly související s ochranou vnějších hranic, s členstvím České republiky v schengenském prostoru, úkoly plynoucí ze zákona č. 326/1999 Sb. o pobytu cizincŧ na území České republiky a zákona č. 273/2008 Sb. o Policii České republiky (273/2008; 326/1999). Výzkumný vzorek 100 respondentŧ se skládá z 82 muţŧ a 18 ţen, kteří vykonávají sluţby u cizinecké policie České republiky a tudíţ splnili podmínky stanovené zákonem č. 361/2003 Sb. o sluţebním poměru příslušníkŧ bezpečnostních sborŧ (361/2003). V reprezentativním vzorku převaţují muţi nad ţenami a to v poměru 82:18, viz tabulka 1. Nejmladšímu dotazovanému policistovi bylo 24 let, nejstaršímu bylo 60 let a prŧměrný věk respondentŧ byl 37,7 let, viz tabulka 2. Závěrečný dotaz na respondenty v této části výzkumu se týkal délky sluţby u cizinecké policie České republiky. Nejkratší doba sluţby byla 1 rok, nejdelší doba sluţby byla 36 let a prŧměrná délka sluţby respondentŧ byla 12,9 let viz tabulka 2.

28

Tab. 1: Přehled respondentŧ podle pohlaví pohlaví

počet v %

muži

82

ženy

18

Tab. 2: Prŧměrný věk a prŧměrná délka sluţby respondentŧ průměr let 37,7

průměrný věk respondentů průměrná délka služby

12,9

respondentů

2.2

Výsledky výzkumu a jejich interpretace V této kapitole se budu zabývat interpretací výsledkŧ provedeného

výzkumu mezi respondenty. Hodnoty znázorněny v jednotlivých grafech jsou odpovědi respondentŧ a jsou znázorněny v procentech.

2.2.1

Využití mezinárodní spolupráce v rámci zaměstnání u Policie České republiky Z odpovědí respondentŧ na otázku č. 1 „Vyuţíváte mezinárodní spolupráci

v rámci zaměstnání u Policie České republiky?“ uvedené v obrázku 2 vychází, ţe 90 % respondentŧ výběrového souboru vyuţívá mezinárodní spolupráci v rámci zaměstnání u Policie České republiky. Pouze 10 % dotazovaných respondentŧ nevyuţívá mezinárodní spolupráci v rámci zaměstnání u Policie České republiky.

29

90 90 80 70 60 50 % 40 30

10

20 10 0 ANO

NE

Obr. 2 Přehled odpovědí respondentŧ na vyuţívání mezinárodní spolupráce

2.2.2

Využití mezinárodní spolupráce s Interpolem V první části specializovaného bloku otázek č. 2.1 aţ č. 2.4 byli

respondenti dotazováni na mezinárodní spolupráci s mezinárodní organizací Interpol. Z odpovědí respondentŧ výběrového souboru na otázku č. 2.1 „Jak často vyuţíváte mezinárodní spolupráci s Interpolem?“ uvedených v obrázku 3 vyplývá, ţe

3 % respondentŧ vyuţívá spolupráci minimálně jednou denně, 22 %

respondentŧ vyuţívá spolupráci minimálně jednou týdně, 60 % respondentŧ vyuţívá spolupráci minimálně jednou měsíčně a 5 % respondentŧ tuto spolupráci zcela nevyuţívá. Jednoznačně největší skupinu respondentŧ výběrového souboru tvoří respondenti vyuţívající mezinárodní spolupráci s Interpolem minimálně jednou měsíčně.

30

60 60 50 40 % 30

22

20 10

5

3

0 denně

týdně

měsíčně

nevyužívá

Obr. 3 Přehled odpovědí respondentŧ na vyuţívání mezinárodní spolupráce s Interpolem

Odpovědi respondentŧ na otázku č. 2.2 „Jaké jsou Vaše zkušenosti s touto spoluprácí?“, které jsou uvedené v obrázku 4, odpovídali, ţe 22 % zkušeností s touto spoluprácí jsou zcela kladné, 55 % zkušeností s touto spoluprácí jsou spíše kladné, 8 % zkušeností s touto spolupráci jsou spíše záporné a 0 % zkušeností s touto spoluprácí jsou zcela záporné. Jednoznačně z odpovědí respondentŧ vyplývá, ţe zkušenosti s touto spolupráci jsou spíše kladné a to v 55 %.

31

55

60 50 40 % 30

22

20

8 10

0

0 zcela kladné

spíše kladné

spíše záporné

zcela záporné

Obr. 4 Přehled odpovědí respondentŧ na zkušenosti s vyuţitím mezinárodní spolupráce s Interpolem

V otázce č. 2.3 „Mŧţete specifikovat Vaše konkrétní zkušenosti s touto organizací policie?“ jsem dal respondentŧm moţnost se blíţe vyjádřit k mezinárodní spolupráci s Interpolem. Většina respondentŧ a to přímo 46 %, viz obrázek 5, tuto moţnost nevyuţila a k mezinárodní spolupráci s Interpolem se jiţ dále nevyjadřovala. Tuto moţnost vyuţilo 39 % respondentŧ. Spolupráci s Interpolem hodnotili kladně a uvedli, ţe spolupráce je rychlá, vyčerpávající, jednání ochotné, hodnocení spolupráce kladné, bez závad, dobrá spolupráce, vše ok, profesionální. Další hodnotili spolupráci záporně a to tak, ţe je zdlouhavá komunikace s ostatními státy, nejistota v odborných věcech, neporadí, dlouhá čekací lhŧta, nepřesné informace.

32

46 50

39

45 40 35 30 % 25 20 15 10 5 0

specifikovalo zkušenosti

nespecifikovalo zkušenosti

Obr. 5 Přehled odpovědí respondentŧ, kteří specifikovali a nespecifikovali zkušenosti s vyuţitím mezinárodní spolupráce s Interpolem

Na otázku č. 2.4 „Jaké jsou Vaše nejčastější případy mezinárodní spolupráce?“ byla u uvedených odpovědí dána respondentŧm moţnost označit krouţkem číslici od 1 nejčastěji do 7 nejméně často na škále vyuţitelnosti spolupráce. V obrázku

6

jsou

znázorněny

nejčastější

odpovědi

respondentŧ

výběrového souboru na otázku „zjišťování totoţnosti osoby“, ze kterého vyplývá, ţe nejčastěji na „1“ zjišťuje totoţnost osoby 44 % respondentŧ, na „2“ zjišťuje totoţnost osoby 17 % respondentŧ, na „3“ zjišťuje totoţnost osoby 9 % respondentŧ, na „4“ zjišťuje totoţnost osoby 6 % respondentŧ, na „5“ zjišťuje totoţnost osoby 2 % respondentŧ, na „6“ zjišťuje totoţnost osoby 1 % respondentŧ a na „7“ nejméně často zjišťuje totoţnost osoby 2 % respondentŧ.

33

44

45 40 35 30 25 %

17

20 15

9

10

6 2

5

2

1

0 1

2

3

4

5

6

7

škála využitelnosti spolupráce

Obr. 6 Přehled odpovědí respondentŧ, kteří vyuţívají mezinárodní spolupráci s Interpolem k zjišťování totoţnosti osoby

V obrázku

7

jsou

znázorněny

nejčastější

odpovědi

respondentŧ

výběrového souboru na otázku „pátrání po pohřešovaných osobách“, ze kterého vyplývá, ţe pátrá po pohřešovaných osobách na „1“ nejčastěji 2 % respondentŧ, na „2“ pátrá po pohřešovaných osobách 7 % respondentŧ, na „3“ pátrá po pohřešovaných osobách 9 % respondentŧ, na „4“ pátrá po pohřešovaných osobách 5 % respondentŧ, na „5“ pátrá po pohřešovaných osobách 1 % respondentŧ, na „6“ pátrá po pohřešovaných osobách 6 % respondentŧ a na „7“ nejméně často pátrá po pohřešovaných osobách 14 % respondentŧ.

34

14

14 12

9

10

7

8

6

%

5

6 4

2 1

2 0 1

2

3

4

5

6

7


Obr. 7 Přehled odpovědí respondentŧ, kteří vyuţívají mezinárodní spolupráci s Interpolem k pátrání po pohřešovaných osobách

V obr. 8 jsou znázorněny nejčastější odpovědi respondentŧ výběrového souboru na otázku „pátrání po pachatelích trestných činŧ“, ze kterého vyplývá, ţe pátrá po pachatelích trestných činŧ na „1“ nejčastěji 3 % respondentŧ, na „2“ pátrá po pachatelích trestných činŧ 3 % respondentŧ, na „3“ pátrá po pachatelích trestných činŧ 10 % respondentŧ, na „4“ pátrá po pachatelích trestných činŧ 9 % respondentŧ, na „5“ pátrá po pachatelích trestných činŧ 6 % respondentŧ, na „6“ pátrá po pachatelích trestných činŧ 5 % respondentŧ a na „7“ nejméně často pátrá po pachatelích trestných činŧ 13 % respondentŧ.

35

13

14 12

10 9

10 8

6

%

5

6

3

3

4 2 0 1

2

3

4

5

6

7


Obr. 8 Přehled odpovědí respondentŧ, kteří vyuţívají mezinárodní spolupráci s Interpolem k pátrání po pachatelích trestných činŧ

V obrázku

9

jsou

znázorněny

nejčastější

odpovědi

respondentŧ

výběrového souboru na otázku „spolupráce v rámci organizovaných skupin“, ze kterého vyplývá, ţe spolupracuje v rámci organizovaných skupin na „1“ nejčastěji 0 % respondentŧ, na „2“ spolupracuje v rámci organizovaných skupin 2 % respondentŧ, na „3“ spolupracuje v rámci organizovaných skupin 1 % respondentŧ, na „4“ spolupracuje v rámci organizovaných skupin 1 % respondentŧ, na „5“ spolupracuje v rámci organizovaných skupin 0 % respondentŧ, na „6“ spolupracuje v rámci organizovaných skupin 7 % respondentŧ a na „7“ nejméně často spolupracuje v rámci organizovaných skupin 22 % respondentŧ.

36

25

22

20

15 % 10

7

5

2

1

0

1

0

0 1

2

3

4

5

6

7


Obr. 9 Přehled odpovědí respondentŧ, kteří vyuţívají mezinárodní spolupráci s Interpolem ke spolupráci v rámci organizovaných skupin

V obrázku 10 jsou znázorněny nejčastější odpovědi respondentŧ výběrového souboru na otázku „spolupráce v rámci nelegální migrace osob“, ze kterého vyplývá, ţe spolupracuje v rámci nelegální migrace osob na „1“ nejčastěji 17 % respondentŧ, na „2“ spolupracuje v rámci nelegální migrace osob 7 % respondentŧ, na „3“ spolupracuje v rámci nelegální migrace osob 13 % respondentŧ, na „4“ spolupracuje v rámci nelegální migrace osob 7 % respondentŧ, na „5“ spolupracuje v rámci nelegální migrace osob 1 % respondentŧ, na „6“ spolupracuje v rámci nelegální migrace osob 4 % respondentŧ a na „7“ nejméně často spolupracuje v rámci nelegální migrace osob 9 % respondentŧ.

37

17

18 16

13

14 12

9

10 %

7

8

7

6

4

4

1

2 0 1

2

3

4

5

6

7


Obr. 10 Přehled odpovědí respondentŧ, kteří vyuţívají mezinárodní spolupráce s Interpolem ke spolupráci v rámci nelegální migrace osob

V obrázku 11 jsou znázorněny nejčastější odpovědi respondentŧ výběrového souboru na otázku „spolupráce v rámci drogové problematiky“, ze kterého vyplývá, ţe spolupracuje v rámci drogové problematiky na „1“ nejčastěji 2 % respondentŧ, na „2“ spolupracuje v rámci nelegální migrace osob 1 % respondentŧ, na „3“ spolupracuje v rámci nelegální migrace osob 1 % respondentŧ, na „4“ spolupracuje v rámci nelegální migrace osob 2 % respondentŧ, na „5“ spolupracuje v rámci nelegální migrace osob 1 % respondentŧ, na „6“ spolupracuje v rámci nelegální migrace osob 3 % respondentŧ a na „7“ nejméně často spolupracuje v rámci drogové problematiky 23 % respondentŧ.

38

23

25

20

15 % 10

5

2

1

3

2

1

1

0 1

2

3

4

5

6

7


Obr. 11 Přehled odpovědí respondentŧ, kteří vyuţívají mezinárodní spolupráci s Interpolem ke spolupráci v rámci drogové problematiky

V obrázku 12 jsou znázorněny nejčastější odpovědi respondentŧ výběrového souboru na otázku „jiná spolupráce“, ze kterého vyplývá, ţe jinou spolupráci na „1“ nejčastěji vyuţívá 9 % respondentŧ, na „2“ jinou spolupráci vyuţívá 3 % respondentŧ, na „3“ jinou spolupráci vyuţívá 10 % respondentŧ, na „4“ jinou spolupráci vyuţívá 13 % respondentŧ, na „5“ jinou spolupráci vyuţívá 4 % respondentŧ, na „6“ jinou spolupráci vyuţívá 4 % respondentŧ a na „7“ nejméně často vyuţívá jinou spolupráci 9 % respondentŧ.

39

13

14 12

10 9

9

10 8 % 6

4

4

3

4 2 0 1

2

3

4

5

6

7


Obr. 12 Přehled odpovědí respondentŧ, kteří vyuţívají mezinárodní spolupráci s Interpolem k jiné spolupráci

2.2.3

Využití mezinárodní spolupráce s Europolem V druhé části specializovaného bloku otázek č. 3.1 aţ č. 3.4 byli

respondenti dotazování na spolupráci s mezinárodní organizací Europol. Z odpovědí respondentŧ výběrového souboru na otázku č. 3.1 „Jak často vyuţíváte mezinárodní spolupráci s Europolem?“ uvedené v obrázku 13 vyplývá, ţe 0 % respondentŧ vyuţívá spolupráci minimálně jednou denně, 2 % respondentŧ vyuţívá spolupráci minimálně jednou týdně, 18 % respondentŧ vyuţívá spolupráci minimálně jednou měsíčně a 70 % respondentŧ tuto spolupráci zcela nevyuţívá. Z čehoţ jednoznačně největší skupinu respondentŧ výběrového souboru tvoří respondenti, kteří mezinárodní spolupráci s Europolem zcela nevyuţívají.

40

70 70 60 50 40 % 30

18 20 10

0

2

0 denně

týdně

měsíčně

nevyužívá

Obr. 13: Přehled odpovědí respondentŧ na vyuţívání mezinárodní spolupráce respondentŧ s Europolem

Odpovědi respondentŧ na otázku č. 3.2 „Jaké jsou Vaše zkušenosti s touto spoluprácí?“, které jsou uvedené v obrázku 14, odpovídali, ţe 7 % zkušeností s touto spoluprácí jsou zcela kladné, 11 % zkušeností s touto spoluprácí jsou spíše kladné, 2 % zkušeností s touto spolupráci jsou spíše záporné a 0 % zkušeností s touto spoluprácí jsou zcela záporné. Jednoznačně z odpovědí respondentŧ vyplývá, ţe zkušenosti s touto spolupráci jsou spíše kladné a to v 11 %.

41

11

12 10 8 %

7

6 4

2 2

0

0 zcela kladné

spíše kladné

spíše záporné

zcela záporné

Obr. 14 Přehled odpovědí respondentŧ na zkušenosti s vyuţitím mezinárodní spolupráce s Europolem

V otázce č. 3.3 „Mŧţete specifikovat Vaše konkrétní zkušenosti s touto organizací policie?“ jsem dal respondentŧm moţnost se blíţe vyjádřit k mezinárodní spolupráci s Europolem. Většina respondentŧ a to přímo 14 %, viz obrázek 15, tuto moţnost nevyuţila a k mezinárodní spolupráci s Europolem se jiţ dále nevyjadřovala. Tuto moţnost vyuţilo 6 % respondentŧ. Spolupráci s Europolem hodnotili kladně a to tak, ţe je bez závad, rychlá, získávají dobré informace. Další hodnotili spolupráci záporně a vysvětlili to tak, ţe je málo informací k danému problému a dlouhé čekací lhŧty.

42

14 15

10

6

% 5

0 specifikovalo zkušenosti

Obr.

15:

Přehled


odpovědí

respondentŧ,

kteří

specifikovali

a nespecifikovali zkušenosti s vyuţitím mezinárodní spolupráce s Europolem

Na otázku č. 3.4 „Jaké jsou Vaše nejčastější případy mezinárodní spolupráce?“ byla u uvedených odpovědí dána respondentŧm moţnost označit krouţkem číslici od 1 nejčastěji do 7 nejméně často na škále vyuţitelnosti spolupráce. V obrázku 16 jsou znázorněny nejčastější odpovědi respondentŧ výběrového souboru na otázku „zjišťování totoţnosti osoby“, ze kterého vyplývá, ţe nejčastěji na „1“ zjišťuje totoţnost osoby 7 % respondentŧ, na „2“ zjišťuje totoţnost osoby 3 % respondentŧ, na „3“ zjišťuje totoţnost osoby 3 % respondentŧ, na „4“ zjišťuje totoţnost osoby 2 % respondentŧ, na „5“ zjišťuje totoţnost osoby 0 % respondentŧ, na „6“ zjišťuje totoţnost osoby 1 % respondentŧ a na „7“ nejméně často zjišťuje totoţnost osoby 2 % respondentŧ.

43

7

7 6 5 4

3

%

3

3

2

2 2

1 1

0 0 1

2

3

4

5

6

7


Obr. 16 Přehled odpovědí respondentŧ, kteří vyuţívají mezinárodní spolupráci s Europolem k zjišťování totoţnosti osoby

V obrázku 17 jsou znázorněny nejčastější odpovědi respondentŧ výběrového souboru na otázku „pátrání po pohřešovaných osobách“, ze kterého vyplývá, ţe pátrá po pohřešovaných osobách na „1“ nejčastěji 2 % respondentŧ, na „2“ pátrá po pohřešovaných osobách 1 % respondentŧ, na „3“ pátrá po pohřešovaných osobách 3 % respondentŧ, na „4“ pátrá po pohřešovaných osobách 1 % respondentŧ, na „5“ pátrá po pohřešovaných osobách 0 % respondentŧ, na „6“ pátrá po pohřešovaných osobách 0 % respondentŧ a na „7“ nejméně často pátrá po pohřešovaných osobách 1 % respondentŧ.

44

3

3 2,5

2 2 % 1,5

1

1

1

1 0,5

0

0

0 1

2

3

4

5

6

7


Obr. 17 Přehled odpovědí respondentŧ, kteří vyuţívají mezinárodní spolupráci s Europolem k pátrání po prohřešovaných osobách

V obrázku 18 jsou znázorněny nejčastější odpovědi respondentŧ výběrového souboru na otázku „pátrání po pachatelích trestných činŧ“, ze kterého vyplývá, ţe pátrá po pachatelích trestných činŧ na „1“ nejčastěji 2 % respondentŧ, na „2“ pátrá po pachatelích trestných činŧ 1 % respondentŧ, na „3“ pátrá po pachatelích trestných činŧ 2 % respondentŧ, na „4“ pátrá po pachatelích trestných činŧ 0 % respondentŧ, na „5“ pátrá po pachatelích trestných činŧ 1 % respondentŧ, na „6“ pátrá po pachatelích trestných činŧ 1 % respondentŧ a na „7“ nejméně často pátrá po pachatelích trestných činŧ 1 % respondentŧ.

45

2

2

2

1,8 1,6 1,4 1,2 %

1

1

1

1

1 0,8 0,6 0,4 0,2

0

0 1

2

3

4

5

6

7


Obr. 18 Přehled odpovědí respondentŧ, kteří vyuţívají mezinárodní spolupráci s Europolem k pátrání po pachatelích trestných činŧ

V obrázku 19 jsou znázorněny nejčastější odpovědi respondentŧ výběrového souboru na otázku „spolupráce v rámci organizovaných skupin“, ze kterého vyplývá, ţe spolupracuje v rámci organizovaných skupin na „1“ nejčastěji 0 % respondentŧ, na „2“ spolupracuje v rámci organizovaných skupin 1 % respondentŧ, na „3“ spolupracuje v rámci organizovaných skupin 0 % respondentŧ, na „4“ spolupracuje v rámci organizovaných skupin 0 % respondentŧ, na „5“ spolupracuje v rámci organizovaných skupin 0 % respondentŧ, na „6“ spolupracuje v rámci organizovaných skupin 1 % respondentŧ a na „7“ nejméně často spolupracuje v rámci organizovaných skupin 4 % respondentŧ.

46

4

4 3,5 3 2,5 %

2 1,5

1

1

1 0,5

0

0

0

0

0 1

2

3

4

5

6

7


Obr. 19 Přehled odpovědí respondentŧ, kteří vyuţívají mezinárodní spolupráci s Europolem ke spolupráci v rámci organizovaných skupin


47

3

3

3

2,5

2

2

2 % 1,5

1

1

1 0,5

0 0 1

2

3

4

5

6

7


Obr. 20 Přehled odpovědí respondentŧ, kteří vyuţívají mezinárodní spolupráci s Europolem ke spolupráci v rámci nelegální migrace osob

V obrázku 21 jsou znázorněny nejčastější odpovědi respondentŧ výběrového souboru na otázku „spolupráce v rámci drogové problematiky“, ze kterého vyplývá, ţe spolupracuje v rámci drogové problematiky na „1“ nejčastěji 0 % respondentŧ, na „2“ spolupracuje v rámci nelegální migrace osob 1 % respondentŧ, na „3“ spolupracuje v rámci nelegální migrace osob 0 % respondentŧ, na „4“ spolupracuje v rámci nelegální migrace osob 0 % respondentŧ, na „5“ spolupracuje v rámci nelegální migrace osob 0 % respondentŧ, na „6“ spolupracuje v rámci nelegální migrace osob 2 % respondentŧ a na „7“ nejméně často spolupracuje v rámci drogové problematiky 3% respondentŧ.

48

3

3 2,5

2 2 % 1,5

1 1 0,5

0

0

0

0

0 1

2

3

4

5

6

7


Obr. 21: Přehled odpovědí respondentŧ, kteří vyuţívají mezinárodní spolupráce s Europolem ke spolupráci v rámci drogové problematiky

V obrázku 22 jsou znázorněny nejčastější odpovědi respondentŧ výběrového souboru na otázku „jiná spolupráce“, ze kterého vyplývá, ţe jinou spolupráci na „1“ nejčastěji vyuţívá 2 % respondentŧ, na „2“ jinou spolupráci vyuţívá 2 % respondentŧ, na „3“ jinou spolupráci vyuţívá 0 % respondentŧ, na „4“ jinou spolupráci vyuţívá 0 % respondentŧ, na „5“ jinou spolupráci vyuţívá 0 % respondentŧ, na „6“ jinou spolupráci vyuţívá 2 % respondentŧ a na 7 nejméně často vyuţívá jinou spolupráci 3 % respondentŧ.

49

3

3 2,5

2

2

2

2 % 1,5 1 0,5

0

0

0

0 1

2

3

4

5

6

7


Obr. 22 Přehled odpovědí respondentŧ, kteří vyuţívají mezinárodní spolupráci s Europolem k jiné spolupráci

2.2.4

Využití mezinárodní spolupráce se společnými centry policie Ve čtvrté části specializovaného bloku otázek č. 4.1 aţ č. 4.4 byli

respondenti dotazování na mezinárodní spolupráci se společnými centry policie. Z odpovědí respondentŧ výběrového souboru na otázku č. 4.1 „Jak často vyuţíváte mezinárodní spolupráci se společnými centry policie?“ uvedené v obrázku 23 vyplývá, ţe 6 % respondentŧ vyuţívá spolupráci minimálně jednou denně, 27 % respondentŧ vyuţívá spolupráci minimálně jednou týdně, 44 % respondentŧ vyuţívá spolupráci minimálně jednou měsíčně a 13 % respondentŧ tuto spolupráci zcela nevyuţívá. Z čehoţ jednoznačně největší skupinu respondentŧ výběrového souboru tvoří respondenti, kteří mezinárodní spolupráci se společnými centry policie vyuţívají minimálně jednou měsíčně.

50

44 45 40 35

27 30 25 % 20

13

15 10

6

5 0 denně

týdně

měsíčně

nevyužívá

Obr. 23: Přehled odpovědí respondentŧ na vyuţívání mezinárodní spolupráce respondentŧ se společnými centry policie

Odpovědi respondentŧ na otázku č. 4.2 „Jaké jsou Vaše zkušenosti s touto spoluprácí?“, které jsou uvedené v obrázku 24, odpovídali, ţe 38 % zkušeností s touto spoluprácí jsou zcela kladné, 37 % zkušeností s touto spoluprácí jsou spíše kladné, 2 % zkušeností s touto spoluprací jsou spíše záporné a 0 % zkušeností s touto spoluprácí jsou zcela záporné. Jednoznačně z odpovědí respondentŧ vyplývá, ţe zkušenosti s touto spoluprací jsou kladné a to v celkových 75 % z čehoţ 38 % respondentŧ hodnotí spolupráci zcela kladně a 37 % respondentŧ hodnotí spolupráci spíše kladně.

51

38 40

37

35 30 25 % 20 15 10

2

5

0

0 zcela kladné

spíše kladné

spíše záporné

zcela záporné

Obr. 24: Přehled odpovědí respondentŧ na zkušenosti s vyuţitím mezinárodní spolupráce se společnými centry policie

V otázce č. 4.3 „Mŧţete specifikovat Vaše konkrétní zkušenosti s touto organizací policie?“ jsem dal respondentŧm moţnost se blíţe vyjádřit k mezinárodní spolupráci se společnými centry policie. Většina respondentŧ viz obrázek 25 a to přímo 43 % tuto moţnost nevyuţila a k mezinárodní spolupráci se společnými centry policie se jiţ dále nevyjadřovala. Tuto moţnost vyuţilo 34 % respondentŧ. Spolupráci se společnými centry policie hodnotili kladně a to, ţe je rychlá, vyčerpávající, jednání ochotné a vstřícné, lepší neţ SIRENE, spolupráce velmi kladná, výborná úroveň, bez závad, bez problémŧ, výborná spolupráce, vše ok, funguje jak má, flexibilní, přesné informace, profesionální.

52

43 45

34

40 35 30 25 % 20 15 10 5 0

specifikovalo zkušenosti

Obr.

25

Přehled


odpovědí

respondentŧ,

kteří

specifikovali

a nespecifikovali zkušenosti s vyuţitím mezinárodní spolupráce se společnými centry policie


53

60

53

50 40 % 30 20

7

10

7

5 1

1

0 0 1

2

3

4

5

6

7


Obr. 26 Přehled odpovědí respondentŧ, kteří vyuţívají mezinárodní spolupráci se společnými centry policie k zjišťování totoţnosti osoby


54

12

12 10

8 8

5

% 6

4 3

4

3 2

2 0 1

2

3

4

5

6

7


Obr. 27 Přehled odpovědí respondentŧ, kteří vyuţívají mezinárodní spolupráci se společnými centry policie k pátrání po pohřešovaných osobách


55

10

10 9

8

8 7

6

6 % 5

4

4

3

3

3

2

2 1 0 1

2

3

4

5

6

7


Obr. 28 Přehled odpovědí respondentŧ, kteří vyuţívají mezinárodní spolupráci se společnými centry policie k pátrání po pachatelích trestných činŧ


56

20

20 18 16 14 12 % 10 8

6

6 4

2

2

1

0

0

0

0 1

2

3

4

5

6

7


Obr. 29 Přehled odpovědí respondentŧ, kteří vyuţívají mezinárodní spolupráci se společnými centry policie k spolupráci v rámci organizovaných skupin


57

16

15

14 12

9

10

9 8

% 8

5

6

3

4

2

2 0 1

2

3

4

5

6

7


Obr. 30 Přehled odpovědí respondentŧ, kteří vyuţívají mezinárodní spolupráci se společnými centry policie ke spolupráci v rámci nelegální migrace osob


58

20

20 18 16 14 12 % 10 8 6

4

4

2

1

2

0

1

0

0 1

2

3

4

5

6

7


Obr. 31 Přehled odpovědí respondentŧ, kteří vyuţívají mezinárodní spolupráci se společnými centry policie ke spolupráci v rámci drogové problematiky


59

10

10

9

9 8

7

7

7

6

6

5

5

% 5 4 3 2 1 0 1

2

3

4

5

6

7


Obr. 32 Přehled odpovědí respondentŧ, kteří vyuţívají mezinárodní spolupráci se společnými centry policie k jiné spolupráci

2.2.5

Využití mezinárodní spolupráce se SIRENE Ve třetí části specializovaného bloku otázek č. 5.1 aţ č. 5.4 byli

respondenti dotazování na mezinárodní spolupráci se SIRENE. Z odpovědí respondentŧ výběrového souboru na otázku č. 5.1 „Jak často vyuţíváte mezinárodní spolupráci se SIRENE?“ uvedené v obrázku 33 vyplývá, ţe 4 % respondentŧ vyuţívá spolupráci minimálně jednou denně, 17 % respondentŧ vyuţívá spolupráci minimálně jednou týdně, 60 % respondentŧ vyuţívá spolupráci minimálně jednou měsíčně a 9 % respondentŧ tuto spolupráci zcela nevyuţívá. Z čehoţ jednoznačně největší skupinu respondentŧ výběrového souboru tvoří respondenti, kteří mezinárodní spolupráci se SIRENE vyuţívají minimálně jednou měsíčně.

60

60 60 50 40 % 30

17 20

9 10

4

0 denně

týdně

měsíčně

nevyužívá

Obr. 33 Přehled odpovědí respondentŧ na vyuţívání mezinárodní spolupráci respondentŧ se SIRENE

Odpovědi respondentŧ na otázku č. 5.2 „Jaké jsou Vaše zkušenosti s touto spoluprácí?“, které jsou uvedené v obrázku 34, odpovídali, ţe 26 % zkušeností s touto spoluprácí jsou zcela kladné, 51 % zkušeností s touto spoluprácí jsou spíše kladné, 4 % zkušeností s touto spoluprací jsou spíše záporné a 0 % zkušeností s touto spoluprácí jsou zcela záporné. Jednoznačně z odpovědí respondentŧ vyplývá, ţe zkušenosti s touto spoluprací jsou spíše kladné a to přímo v 51 %.

61

60

51

50 40

26 % 30 20 10

4

0

0 zcela kladné

spíše kladné

spíše záporné

zcela záporné

Obr. 34: Přehled odpovědí respondentŧ na zkušenosti s vyuţitím mezinárodní spolupráce se SIRENE

V otázce č. 5.3 „Mŧţete specifikovat Vaše konkrétní zkušenosti s touto organizací policie?“ jsem dal respondentŧm moţnost se blíţe vyjádřit k mezinárodní spolupráci se SIRENE. Většina respondentŧ viz graf č. 35 a to přímo 55 % tuto moţnost nevyuţila a k mezinárodní spolupráci se SIRENE se jiţ dále nevyjadřovala. Tuto moţnost vyuţilo 26 % respondentŧ. Spolupráci se SIRENE hodnotili kladně a to, ţe je bez závad, příjemná spolupráce, hodně a přesné informace, profesionální a rychlé, ochotní a nápomocní, spolupráce na úrovni. Další hodnotili spolupráci záporně a uvedli dŧvody jako nekomunikativnost, neschopnost, pomalost, neznalost, neodbornost, nic nezjistí, nic neví, velká časová prodleva, moc administrativy, delší časová prodleva, neochota.

62

55 55 50 45 40 35 %

26

30 25 20 15 10 5 0 specifikovalo zkušenosti

Obr.

35:

Přehled


odpovědí

respondentŧ,

kteří

specifikovali

a nespecifikovali zkušenosti s vyuţitím mezinárodní spolupráce se SIRENE


63

30

28

25 20 % 15

12 10

10

7

5

2

2

1

0 1

2

3

4

5

6

7


Obr. 36 Přehled odpovědí respondentŧ, kteří vyuţívají mezinárodní spolupráci se SIRENE k zjišťování totoţnosti osob


64

12

12

11 10

10

8 8

7

% 6 4

3 2

2 0 1

2

3

4

5

6

7


Obr. 37 Přehled odpovědí respondentŧ, kteří vyuţívají mezinárodní spolupráci se SIRENE k pátrání po pohřešovaných osobách


65

10

10 9

9

8

8

7

7

7 6

5

% 5 4 3

2

2 1 0 1

2

3

4

5

6

7


Obr. 38 Přehled odpovědí respondentŧ, kteří vyuţívají mezinárodní spolupráci se SIRENE k pátrání po pachatelích trestných činŧ


66

25

21 20

15 % 10

5 5

1

0

2

1

0

0 1

2

3

4

5

6

7


Obr. 39 Přehled odpovědí respondentŧ, kteří vyuţívají mezinárodní spolupráci se SIRENE k spolupráci v rámci organizovaných skupin


67

15

16 14

11

12 10

8 7

% 8

7 6

6 4

2

2 0 1

2

3

4

5

6

7


Obr. 40 Přehled odpovědí respondentŧ, kteří vyuţívají mezinárodní spolupráci se SIRENE k spolupráci v rámci nelegální migrace osob


68

25

21 20

15 % 10

7

5

2

1

0

1

0

0 1

2

3

4

5

6

7


Obr. 41 Přehled odpovědí respondentŧ, kteří vyuţívají mezinárodní spolupráci se SIRENE ke spolupráci v rámci drogové problematiky


69

25

21 20

15

11

%

8

10

6

5

5

5

2

0 1

2

3

4

5

6

7


Obr. 42 Přehled odpovědí respondentŧ, kteří vyuţívají mezinárodní spolupráci se SIRENE k jiné spolupráci

2.3

Shrnutí výsledků výzkumu Cílem výzkumu bylo analyzovat, zda je u cizinecké policie České

republiky vyuţívána mezinárodní spolupráce, jaké mezinárodní organizace jsou cizineckou policií České republiky vyuţívány nejvíce a jaké jsou zkušenosti policistŧ cizinecké police České republiky s mezinárodní spoluprácí. Zkoumaným vzorkem se stali příslušníci cizinecké police České republiky. Zvolil jsem kvantitativní výzkum, ve kterém jsem ke zjištění faktŧ vytvořil anonymní nestandardizovaný dotazníky. Z výše uvedeného výzkumu pomocí dotazníkŧ jsem došel k závěru, ţe u cizinecké policie České republiky slouţí (pracuje) minimálně 6x více muţŧ neţ ţen. Respondenti, kteří se zúčastnili tohoto výzkumu měli prŧměrný věk 37,7 let a prŧměrnou délku sluţby u cizinecké policie České republiky 12,9 let z čehoţ vyplývá, ţe u cizinecké policie České republiky neslouţí ţádní nováčci, ale ve většině případŧ zkušení policisté.

70

Z výše uvedených policistŧ vyuţívá 90 % mezinárodní spolupráci ve svém zaměstnání. Nejvíce vyuţívanou mezinárodní organizací je Interpol, který vyuţívá 85 % z výše uvedených policistŧ, jejich zkušenosti jsou v 77 % kladné a nejčastěji ji vyuţívají k zjišťování totoţnosti osob a spolupráci v rámci nelegální migrace osob. Interpol je nejméně vyuţíván ke spolupráci v rámci drogové problematiky a spolupráci v rámci organizovaných skupin. Druhou nejvyuţívanější mezinárodní organizací policie je SIRENE, kterou vyuţívá 81% z výše uvedených policistŧ, jejich zkušenosti jsou v 77 % kladné a nejčastěji vyuţívají mezinárodní spolupráci k zjišťování totoţnosti osob a k jiné spolupráci. Nejméně je vyuţívána SIRENE na spolupráci v rámci drogové problematiky a spolupráci v rámci organizovaných skupin. Další

vyuţívanou organizací policie jsou společná centra policie,

které vyuţívá 77 % z výše uvedených policistŧ. Jejich zkušenosti jsou v 75 % kladné a nejčastěji je vyuţívají k zjišťování totoţnosti osob a spolupráci v rámci nelegální migrace osob. Nejméně jsou vyuţívána společná centra policie na spolupráci v rámci drogové problematiky a spolupráci v rámci organizovaných skupin. Nejméně vyuţívají výše uvedení policisté mezinárodní organizaci Europol a to přímo v 70 %. Ve 20 % Europol vyuţívají a z toho 18 % respondentŧ má kladné zkušenosti a vyuţívá Europol k zjišťování totoţnosti osob a spolupráci v rámci nelegální migrace osob. Nejméně pak vyuţívají spolupráci v rámci drogové problematiky a spolupráci v rámci organizovaných skupin. Porovnáním všech výše uvedených výsledkŧ jsem došel k závěru, ţe cizinecká policie České republiky vyuţívá spolupráci s mezinárodními policejními organizacemi Interpol, Europol, Sirene a společnými centry policie. Tato spolupráce je pravidelná a ve většině případŧ je hodnocena kladným zpŧsobem.

71

3

Diskuze V této diplomové práci jsou uvedeny výsledky projektu COMPOSITE,

které jsou srovnány s výsledkem výzkumu zaměřeného na spolupráci cizinecké policie České republiky s mezinárodními policejními organizacemi. Vyhodnocení obou výzkumŧ bylo srovnáno s vlastní zkušeností u cizinecké policie. V projektu COMPOSITE je zapojeno 10 zemí Evropy a je orientován na zodpovězení otázek dŧleţitých pro policejní praxi při sdílení informací a k vyplnění rozsáhlé mezery ve znalostech prostřednictvím deseti případových studií. V projektu COMPOSITE byly učiněny závěry, ze kterých vyplývá, ţe mezinárodní policejní spolupráce je dŧleţitá a potřebná při policejní práci. Problémem při sdílení informací jsou jazykové a kulturní rozdíly, stejně jako rozdílné zákony, právní předpisy a postupy v jednotlivých zemích. Výzkumu této diplomové práce se přímo zaměřil na cizineckou policii České republiky a pomocí dotazníku zjistit od policistŧ, zda je vyuţívána spolupráce s mezinárodními organizacemi, jaké organizace jsou vyuţívány nejčastěji a jaké jsou zkušenosti policistŧ cizinecké policie České republiky s touto spoluprací. Z výzkumu vyplynulo, ţe mezinárodní spolupráce je u cizinecké policie České republiky často vyuţívána, nejvíce vyuţívané jsou mezinárodní policejní organizace Interpol, Europol, SIRENE a společné centra policie. Zkušenosti policistŧ jsou ve většině případŧ převáţně kladné. Porovnáním obou výzkumŧ a mých dlouholetých zkušeností z činnosti u cizinecké policie České republiky, kde jsem zařazen na postu dozorčí sluţby, jsem došel k závěru, ţe projekt COMPOSITE je zaměřen přímo na deset případových studií a na problémy, které vznikly při jejich řešení. Výzkum, který jsem prováděl, je zaměřen na mezinárodní spolupráci, ale řadoví policisté cizinecké policie České republiky nejsou v přímé komunikaci s ostatními zeměmi a jejich policejními organizacemi. Mezičlánek tvoří vţdy česká pobočka mezinárodní organizace policie, která dále informace zpracovává a předává do jednotlivých zemí.

72

Z vlastní zkušenosti mŧţu potvrdit, ţe tato cesta sdílení informací je sice zdlouhavá, ale maximálně dŧleţitá pro výkon policejní práce. Ve většině případŧ, které jsem v posledních letech řešil, bych právě zjišťování totoţnosti osob uvedl na první místo, a spolupráce s mezinárodními policejními organizacemi nám při policejní práci pomáhá ke ztotoţnění osob, coţ je nejdŧleţitější. V řadách cizinecké policie České republiky je minimum policistŧ, kteří ovládají nějaký cizí jazyk, případně jazyk světový, jako je třeba angličtina. Z těchto dŧvodŧ není moţné vynechat mezičlánek pobočky mezinárodních policejních organizací. Proto se musím ztotoţnit se závěrem projektu COMPOSITE, který jako jeden z hlavních problémŧ mezinárodní spolupráce uvedl jazykovou bariéru. Řada mých kolegŧ, stejně jako já, denně řešíme nepřeberné mnoţství problémŧ s cizími státními příslušníky. Podle mého názoru cizinci, kteří se na nás obracejí, doufají, ţe se u cizinecké policie České republiky domluví, kdyţ ne rodným jazykem, tak alespoň světovým a to není vţdy moţné.

73

Závěr Z výzkumu provedeném u cizinecké policie České republiky vyplývá, ţe mezinárodní spolupráci vyuţívá ve svém zaměstnání 90 % oslovených policistŧ. Nejvíce je vyuţívána mezinárodní spolupráce s policejní organizací Interpol, kterou vyuţívá 85 % z výše uvedených policistŧ, a jejich zkušenosti jsou v 77 % kladné. Spolupráce je nejčastěji vyuţívána k zjišťování totoţnosti osob a v rámci nelegální migrace osob. Nejméně je Interpol vyuţíván na spolupráci v rámci drogové problematiky a v rámci organizovaných skupin. Mezinárodní policejní organizaci SIRENE vyuţívá 81% z výše uvedených policistŧ a jejich zkušenosti jsou v 77 % kladné a nejčastěji vyuţívají tuto mezinárodní spolupráci k zjišťování totoţnosti osob a k jiné spolupráci, jakou je činnost v rámci schengenské prováděcí úmluvy. Nejméně je vyuţívána SIRENE na spolupráci v rámci drogové problematiky a spolupráci v rámci organizovaných skupin. Společná centra policie jsou vyuţívána 77 % z výše uvedených policistŧ a jejich zkušenosti jsou v 75 % kladné. Nejčastěji ji vyuţívají k zjišťování totoţnosti osob a ke spolupráci v rámci nelegální migrace osob. Nejméně pak ke spolupráci v rámci drogové problematiky a ke spolupráci v rámci trestné činnosti organizovaných skupin. Nejméně vyuţívanou policejní organizací je Europol, coţ potvrdilo 70 % oslovených policistŧ, kteří tuto spolupráci při své činnosti nevyuţívají. Europol je vyuţíván 20 % respondentŧ a z toho 18 % má kladné zkušenosti a vyuţívá Europol k zjišťování totoţnosti osob a spolupráci v rámci nelegální migrace osob. Nejméně pak spolupracují s touto organizací v rámci drogové problematiky a v rámci řešení trestné činnosti organizovaných skupin. Analýzou výsledkŧ se potvrdilo, ţe cizinecká policie České republiky vyuţívá spolupráci s mezinárodními policejními organizacemi Interpol, Europol, Sirene a společnými centry policie. Spolupráce s těmito policejními organizacemi je pravidelná a ve většině případŧ je hodnocena kladně. Spolupráce

Policie

České

republiky

s mezinárodními

policejními

organizacemi je pro policejní práci nejenom s bojem proti kriminalitě nesmírně

74

dŧleţitá. To bylo známo jiţ za doby Československé republiky, kdy se stala jedním ze zakládajících členŧ největší mezinárodní policejní organizace světa Interpolu. Proto má mezinárodní spolupráce policie na našem území dlouhou tradici. V dnešní době, kdy se neoprávněné činnosti osob nebo i organizovaných skupin neřídí hranicemi státŧ a osoby i zboţí mají v rámci Schengenského prostoru, tudíţ uvnitř celé Evropy, moţnost volného pohybu bez hraničních kontrol, je pro kaţdou zemi, a její sloţku policie, dŧleţité, v případě potřeby moţnost obrátit se s prosbou o pomoc, spolupráci, nebo sdílení informací, na mezinárodní policejní organizace. Tato činnost se stala nedílnou součástí výkonu sluţby jednotlivých policistŧ nejen u cizinecké policie České republiky. Z vlastní zkušenosti, jako policista cizinecké policie České republiky, musím tuto skutečnost potvrdit, protoţe spolupráci s mezinárodními policejními organizacemi vyuţívám sám denně.

75

Seznam použité literatury Birdi, K., Allen, K., Turgoose, C., Macdonald, I., & Vossing, J. Police Knowledge Sharing Capabiliti (1. vydání) Bresler, F. (1992). Interpol (1. vydání). Most : PAPYRUS ve Vimperku spolu s JEVA Rudná u Prahy Composite project, (2012) Knowledge Sharing Capabilities and Best Practices in Police Organisations: Case Studies on International Knowledge Sharing Composite project. (2013). Výzkumný projekt COMPOSITE. Dostupnost na http://www.composite-project.eu/index.php/Home_cz.html (accessed března 30, 2013) Consilium

Rada

Evropské

unie.

(2013).

SIRENE.

Dostupnost

na

http://www.consilium.europa.eu/policies/council-configurations/justice-etaffaires-interieures-%28jai%29/sirene-schengen-informationsystem.aspx?lang=cs#?lang=cs (accessed března 30, 2013) Činčár, P. (2004). Příprava Policie České republiky na přístoupení k úmluvě o Europolu.

Bulletin,

Ročník

X

(číslo

2),

1-83.

Dostupnost

na

www.policie.cz/soubor/bulletin-npc-2-04.aspx (accessed března 30, 2013) Europeum. (2002). Postup v jednání mezi Europolem a Českou republikou. Dostupnost na http://www.europeum.org/cz/integrace/35-integrace--13/847-postup-v-jednanimezi-europolem-a-ceskou-republikou (accessed března 30, 2013)

76

Europol. (2013). History. Dostupnost na webu https://www.europol.europa.eu/content/page/history-149 (accessed března 30, 2013) Interpol. (2013). About Interpol. Dostupnost na webu http://www.interpol.int (accessed března 30, 2013) Macek, P., Uhlíř, L. (1999) Dějiny policie a četnictva II. Československá republika (1918 - 1939) (1. vydání). Praha : Police History Ministerstvo vnitra České republiky. (2010). Česká republika v Schengenu. Dostupnost

na

webu

http://www.mvcr.cz/clanek/ceska-republika-v-

schengenu.aspx (accessed března 30, 2013) Policie

ČR.

(2010).

Národní

ústředna

Interpolu.

Dostupnost

na

http://www.policie.cz/clanek/narodni-ustredna-interpolu.aspx (accessed března 30, 2013) Policejní akademie České republiky v Praze. (2007). Interpol. Dostupnost na http://www.polac.cz/eu/interpol.html (accessed března 30, 2013) Policie ČR intranet. (2013) Odbor mezinárodní spolupráce. Dostupnost na webu INTRANET vnitřní sít PCR (accessed ledna 30, 2013) Reichel, J., (2009) Kapitoly metodologie sociálních výzkumů (1. vydání). Praha: Grada Zákon o pobytu cizincŧ na území České republiky, 326 (1999) Zákon o Policii České republiky, 273 (2008) Zákon o sluţebním poměru příslušníkŧ bezpečnostních sborŧ, 361 (2003)

77

Přílohy Příloha č. 1: Dotazník Dotazník k diplomové práci na téma „Spolupráce policie České republiky s mezinárodními policejními organizacemi“ Respondent: □ MUŢ □ ŢENA VĚK ………………………………………. DÉLKA SLUŢBY U CIZINECKÉ POLICIE ………………………………….. 1

Využíváte mezinárodní spolupráci v rámci zaměstnání u policie České republiky?

□ □

ANO NE

2.1.

Jak často využíváte mezinárodní spolupráci s INTERPOLEM?

□ □ □ □

MINIMÁLNĚ JEDNOU DENNĚ MINIMÁLNĚ JEDNOU TÝDNĚ MINIMÁLNĚ JEDNOU MĚSÍČNĚ ZCELA NEVYUŢÍVÁM

2.2.

Jaké jsou Vaše zkušenosti z touto spoluprácí?

□ □ □ □

ZCELA KLADNÉ SPÍŠE KLADNÉ SPÍŠE ZÁPORNÉ ZCELA ZÁPORNÉ

2.3. Můžete specifikovat Vaše konkrétní zkušenosti s touto organizací policie? ……………………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………

2.4.

Jaké jsou Vaše nejčastější případy mezinárodní spolupráce? (označte kroužkem od 1 nejčastěji do 7 nejméně často)

□ □ □ □ □ □ □

ZJIŠŤOVÁNÍ TOTOŢNOSTI OSOBY PÁTRÁNÍ PO POHŘEŠOVANÝCH OSOBÁCH PÁTRÁNÍ PO PACHATELÝCH TRESTNÝCH ČINŦ SPOLUPRÁCE V RÁMCI ORGANIZOVANÝCH SKUPIN SPOLUPRÁCE V RÁMCI NELEGÁLNÍ MIGRACE OSOB SPOLUPRÁCE V RÁMCI DROGOVÉ PROBLEMATIKY JINÁ SPOLUPRÁCE

1234567 1234567 1234567 1234567 1234567 1234567 1234567

3.1. □ □ □ □

Jak často využíváte mezinárodní spolupráci s EUROPOLEM? MINIMÁLNĚ JEDNOU DENNĚ MINIMÁLNĚ JEDNOU TÝDNĚ MINIMÁLNĚ JEDNOU MĚSÍČNĚ ZCELA NEVYUŢÍVÁM

3.2.


□ □ □ □


3.3. Můžete specifikovat Vaše konkrétní zkušenosti s touto organizací policie? ……………………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………….......................................

3.4.


□ □ □ □ □ □ □


1234567 1234567 1234567 1234567 1234567 1234567 1234567

4.1. Jak často využíváte mezinárodní spolupráci se společnými centry policie ( např. Hodonín –Holíč)? □ □ □ □


4.2.


□ □ □ □


4.3. Můžete specifikovat Vaše konkrétní zkušenosti s touto organizací policie? ……………………………………………………………………………………………………… …………………………………………………………………………….......................................

4.4.


□ □ □ □ □ □ □


5.1.

Jak často využíváte mezinárodní spolupráci se SIRENE?

□ □ □ □


5.2.


□ □ □ □


1234567 1234567 1234567 1234567 1234567 1234567 1234567

5.3. Můžete specifikovat Vaše konkrétní zkušenosti s touto organizací policie? ……………………………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………....................................... 5.4.


□ □ □ □ □ □ □


1234567 1234567 1234567 1234567 1234567 1234567 1234567

Resumé Diplomová práce se zabývá problematikou spolupráce Policie České republiky s mezinárodními policejními organizacemi. V teoretické

části

je

seznámení

s mezinárodními

policejními

organizacemi, jejich vznikem, historií a činností. Dále se zabývá výzkumem projektu COMPOSITE. Výzkumná část diplomové práce je zaměřena na zjištění vyuţití mezinárodní spolupráce policistŧ cizinecké policie s mezinárodními policejními organizacemi. Dotazníkové šetření ukázalo, ţe výzkumný soubor vyuţívá často mezinárodní spolupráci s mezinárodními policejními organizacemi. Závěrem práce je shrnut a porovnán výzkum projektu COMPOSITE s výzkumem této diplomové práce a jsou zde vedeny diskuze.

Resume The thesis deals with the issue of cooperation between the Police of the Czech Republic with international police organizations. The theoretical part is introduction with international police organizations, their origins, history and activities. In addition to pursuing research project COMPOSITE. The research part of the thesis focuses on the use of international cooperation of foreign police officers with international police organizations. The questionnaire survey showed that the research group often uses international cooperation with international police organizations. Finally the work is summarized and compared the COMPOSITE research project with the research of this thesis and are guided discussion.

Spolupráce policie České republiky s mezinárodními policejními organizacemi. Diplomová práce

Recommend Documents