POLENSKÝ ZPRAVODAJ
10/2011
SPOLKOVÁ ČINNOST ČESKÝ ČERVENÝ KŘÍŽ V pondělí 19. září přijal starosta města pan Jindřich Skočdopole v Kunštátském sále polenského hradu 8 dárců krve – nositelů zlatých vyznamenání. Pánové Zdeněk Cakl a Vladimír Hurych byly v květnu letošního roku, při setkání dárců krve v Jihlavě, vyznamenáni Zlatým křížem III. třídy Dr. Janského za 80 darovaných odběrů krve. Dalších 6 našich spoluobčanů bylo oceněno Zlatou plaketou. Paní Blanka Hanáčková, pánové Vladislav Cink, Josef Červenka, Ing. Jan Gryč, Jan Hejral a Přemysl Růžička. Zlatá plaketa Dr. Janského se uděluje za 40 bezplatných odběrů krve. Červený kříž děkuje starostovi města za uskutečnění slavnostního přijetí dárců a za slova, kterými ve svém projevu ocenil jejich příkladný a nezištný přístup k dárcovství. Jménem města poděkoval za dar krve, která mnoha neznámým navrátila zdraví a zachránila život. Výbor ČČK se k těmto slovům připojuje a za příkladný postoj člověka k člověku vyslovuje úctu nás všech všem dárcům krve. Za účast děkujeme zástupcům závodů, Základní umělecké škole, dále pak členům Loutkového divadla, zúčastněným členkám ČČK a všem, kteří se na této slavnostní akci podíleli. Výbor ČČK Polná
AD INFINITUM
8
POLENSKÝ ZPRAVODAJ
10/2011
POLENSKÉ OSOBNOSTI Informace pro tuto rubriku čerpáme z publikace autora Jana Prchala „Biografický slovník Polenska“, vydané v roce 2002 nakladatelstvím Linda. Redakční poznámka: Text není aktualizován.
Winkler Josef
Záborský František
* 20. 1. 1865 Polná † 29. 10. 1926 Vel. Losenice Katolický kněz. Kulturní činitel a kronikář.
* 14. 11. 1810 Polná † 24. 12. 1878 Praha Vrchní štábní lékař.
Narodil se v rodině sedlářského mistra Františka Winklera. Po vychození pěti tříd obecné a jedné třídy německé židovské školy v Polné navštěvoval osm let gymnázium v Německém Brodě, maturoval v roce 1885. Po studiích bohosloví v Hradci Králové byl roku 1889 vysvěcen na kněze. V témže roce se stal kaplanem a v roce 1904 farářem ve Velké Losenici, kde působil až do smrti. Ve Velké Losenici založil v roce 1895 divadelní spolek Lumír, doplnil a značně rozšířil farní knihovnu. Znamenitě ovládal několik jazyků, zejména latinu. Zajímal se o dějiny regionu a své badatelské poznatky a objevy publikoval v regionálních časopisech (Pohoří, Muzejní věstník, Žďárský obzor…). Velmi dobře zpracoval historii Velké Losenice (Velká Losenice v minulosti /Žďárský obzor roč. 1905–1906/) a sepsal rodopis Karla Havlíčka Borovského. Přes 20 let vedl farní kroniku, kam pečlivě zapisoval všechny důležité události. Po vzniku čs. republiky v roce 1918 organizoval sbírky na nové zvony pro kostel sv. Jakuba (vysvěceny v roce 1923). Zemřel na zánět žlučníku a zduření jater v 61 letech. Liter.: Václav Němec, Působení polenského rodáka Josefa Winklera ve Velké Losenici, Polensko č. 2/1998, s. 1-4
Syn obuvníka z Růžové (Poděbradovy) ulice čp. 134. Vystudoval na lékaře a stal se chirurgem a magistrem porodnictví; specializaci si rozšířil ještě o oční lékařství. Svou lékařskou kariéru završil službou u armády jako lékařský instruktor generálního velitelství v Brně. Uznání sklidil za zavádění, vybavování a činnost polních lazaretů v roce 1866 v prusko-rakouské válce, kdy byl vrchním štábním lékařem I. třídy. Byl držitelem válečné medaile, řádu železné koruny a řádu Františka Josefa. Za lékařské metody v chirurgii a věhlasnou lékařskou praxi byl povýšen do šlechtického stavu: rytíř z Wahlstaedtenu. Je pohřben na hřbitově sv. Kateřiny v Polné. Dcera Emma (nar. 1855 ve Varaždinu) byla operní zpěvačkou.
Zeman Josef * 13. 8. 1921 Hlinsko † 21. 5. 2009 Jihlava Učitel a ředitel školy v Herálci, kulturní pracovník, redaktor a publicista. Otec – inženýr Vladimír Zeman – byl civilním geometrem, matka zemřela, když mu byly dva roky. Obecnou a měšťanskou školu vychodil v Hlinsku a v letech 1936–1940 navštěvoval učitelský ústav v Chrudimi. Nejdříve učil na pokračovací škole v Hlinsku a pak dva roky v České Bělé. V roce 1944 odešel učit do Herálce na Žďársku. V témže roce však byl totálně nasazen do Hněvic u Roudnice nad Labem na přípravné práce pro budování podzemního letiště a pak do Německého Brodu na práce při budování zbrojní továrny u železničního tune-
Zeptali jsme se...
lu. Po skončení II. světové války se vrátil učit do Herálce. Dálkově studoval na pedagogické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, studium ukončil v roce 1955 diplomem. Od roku 1951 byl jako bezpartijní dvacet let ředitelem základní školy. V letech 1973–1979 se přičinil o stavbu nové moderní školní budovy pro 200 žáků; stavbu, tehdy v rámci tzv. akce Z, po celou dobu řídil. V roce 1981 odešel do důchodu, dva roky ještě působil jako vedoucí stavební provozovny při MNV v Herálci. V roce 1983 se s rodinou přestěhoval do Polné. V letech 1988–1990 byl průvodcem v polenském muzeu. V době vzniku Občanského fóra v Polné – v listopadu 1989 – se stal jeho mluvčím a hned v prvních dnech neohroženě vystupoval na veřejných setkáních občanů; mladším kolegům v OF byl zkušeným rádcem. V době působnosti v Herálci publikoval ve žďárské Vysočině a jako člen okresního a krajského výboru tělovýchovy také v tělovýchovném tisku. Od roku 1990 byl osm let redaktorem Polenského zpravodaje, od roku 1998 je šéfredaktorem Polenských listů. Spolu s manželkou Květou Zemanovou vedl v letech 1990–1994 Kulturní a literární koutek v Polenském zpravodaji. Publikuje aktuální politické úvahy, úvodníky a eseje (např. Jak dál u nás v Polné /1990/, Začínáme v Polné rok 1991 /1991/, Živý Havlíček /1991/, Jan Ámos Komenský /1992/, Zdravíme a vítáme Českou republiku /1993/, T. G. Masaryk a polenský proces /1994/, Padesát let po válce /1995/, Deset let od listopadu 1989 – zamyšlení a výhledy /1999/, 7. březen 1850 /2000/, Chvála ženy statečné /2001/ ad.). V roce 2001 byl jmenován čestným občanem Herálce.
V roce 1968 bylo přihlášeno 578 čtenářů, z toho 146 dětí , a 32 161 výpůjček. V roce 1975 to bylo 638 čtenářů, z toho 225 dětí, a 48 460 výpůjček. V roce 1970 byla knihovně přidělena středisková funkce pro sedmnáct vesnických knihoven a s ní do knihovny nastoupila i posila, Milada Rousková (později Kislingerová) ze Žďáru nad Sázavou. Dodnes rády vzpomínáme na krušné začátky, kdy jsme jezdily po vsích a dávaly tamní obecní knihovny do pořádku. Do Antonínova Dolu, do Stříteže nebo do Řehořova jsme jezdily prvním autobusem již ve 4:30 hod., do mnoha vesnic jsme chodily pěšky nebo stopem, někde jsme chodily po vsi a vytahovaly knihy z truhel po výminkářích, jinde jsme samy místnost tapetovaly. Z večerních zasedání místního úřadu jsme se vracely pěšky po silnici kolem 22 hodiny, v tašce nezbytný velký nůž na papíry. Miladě jsem dodnes vděčná za to, že předělala celé naučné oddělení a převedla a označila knihy z tematického třídění na mezinárodní desetinné, které se používá v podstatě na celém světě – a to za plného provozu. Když vzpomínám na doby minulé, neměla bych zapomenout na všechny, kteří se mnou tu pomyslnou knihovnickou káru táhly, a které mne vždy něčím obohatily. Ať už to jsou knihovnice Milada Kislingerová, Bohuslava Veitová, Irena Skřečková či neuvěřitelných dvacet tři let Marie Dočekalová, uklízečky Marie Dvořáková, Marie Krahulíková, Eva Došková, Marie Vítková, Draha Vacková a Anna Mutlová. Nesmím zapomenout ani na pomocnice Svatavu Garayovou a Bělu Štefánkovou. Pracovní vztah se přerodil v přátelský a máme se rády dodnes. Nejen knihovnickou prací živ je člověk. Celou dobu jsem se starala i o budovu. A když se ohlédnu zpět, myslím si, že mám být na co pyšná. Nová fasáda zepředu a již třetí nátěr, úplně nová fasáda z dvorní části, nová vrata do dvora a rekonstrukce vchodových vrat, nová okna, všechna
Setrvat v jednom zaměstnání od absolvování školy až do důchodu je v současné době nezvyklé. Proto se paní Miluše Skočdopolová může pochlubit neskutečnými 43 lety v polenské Husově knihovně, kde jsme se s ní mohli setkávat (vyjma dvou mateřských dovolených) od 1. září 1968 do posledního června roku letošního. Paní Skočdopolová neodmyslitelně patří k postavám úzce spojeným s kulturním děním ve městě. A protože 43 let za pultem a mezi regály Husovy knihovny je hodně dlouhá doba, Bohuslava Veitová za redakční radu PZ položila paní Skočdopolové několik otázek. Mohla byste zavzpomínat na své počátky v Husově knihovně? Po maturitě na Střední knihovnické škole jsem si domluvila nástup v jihlavské knihovně. Ale než k tomu došlo, oslovila mne polenská radnice, zda nechci nastoupit zde, neboť tehdejší knihovnice, paní Vosická (dříve Formanová) bude odcházet do důchodu. Nabídku jsem ráda přijala. Po půl roce odešla a já mohla zavádět vše nové, co jsem na praxích a brigádách ve velkých knihovnách pochytila a naučila se. Knihovna se postupně stávala i kulturním centrem, pořádala jsem nejrůznější akce, a to vše mělo vliv na stoupající počet přihlášených čtenářů a růst výpůjček. 9
POLENSKÝ ZPRAVODAJ schodiště nová, elektroinstalace, plynofikace, nové podlahy a podlahová krytina, otlučení starých a odfouklých zdí a jejich obnova, nové regály a natření původních, výměna starého padacího záchodu za splachovací, místo staré prošlapané podlahy v přízemí je dlažba. Jednou z nejhorších činností bylo vyklizení půdy, kam se dával zbylý nábytek a celé domácnosti po zemřelých nájemnících a spousty starých a vyřazených knih, které se nelikvidovaly, ale pouze vynesly na půdu, vyklizení obou sklepů i toho, co bylo pod vodou. A že toho bylo na dva valníky. V době, kdy pod knihovnu patřilo Loutkové divadlo jsme i tam odvedly velký kus práce. Po upozornění, že je v hledišti odfouklá omítka a mohla by někoho zranit, sháněla jsem, kdo by původní pohádkovou malbu opravil. Domluvila jsem se s panem Ottou Matulou, který měl doma šablony po prvních malbách, a tak se to podařilo. Dál jsme ve všech třech místnostech zajistily místo dřevěných prošlapaných a shnilých podlah nové, všude bylo otlučeno staré opadávající zdivo, loutkáři si sami natřeli skříně pro loutky a pan Maras zajistil rozšíření podia pro loutkáře. Chtěli jsme výkonnější a modernější svítidla v hledišti, ale zvítězila touha loutkářů ponechat vše při starém. Byl proveden inventární soupis loutek, jejich fotodokumentaci jsme již zařídit nestihly - Loutkové divadlo se osamostatnilo Bylo něco, co se Vám nepovedlo? V roce 1986 jsem si vyběhala peníze na novou měděnou střechu, ale přes veškerou snahu se mi nepodařilo zajistit dřevozpracující podnik, který by
10/2011
dodal materiál na podbití. A tak peníze byly převedeny jinam. Ale nesmíte si myslet, že to v té době bylo tak, že jsem přišla na úřad, řekla, co chci a oni vše zařídili. O všechno jsem se musela postarat sama, sehnat podnik, vyběhat peníze (a sehnat podnik na práci bylo složitější než zajistit peníze). Vzpomněla bych bývalého předsedu MěstNV, jak mi do očí říká, že jsem „naivní“, když si myslím, že se mi to podaří. Podařilo….. Co se za tu dobu Vašeho působení změnilo? Práce v knihovně je dnes úplně jiná. Dříve jsem musela mít v hlavě spoustu údajů o knihách, stovky čísel čtenářských legitimací – to vše je dnes minulostí. Výkonný počítač v malé chvilce poskytne údaje o čtenářích a jejich výpůjčkách, údaje o knihách, zda jsou v knihovně nebo kdo je má půjčené a jak dlouho. Minimalizovala se i péče o vesnické knihovny, a tak zbývá více času na ostatní činnost: besedy pro mateřskou a základní školu, Univerzitu volného času a s ní spojené zájezdy za uměním. Co přejete knihovně do budoucna? Knihovně do budoucna přeji hodně čtenářů, hodně dobrých nových knih a aby měla štěstí na pracovníky, kteří by zde s takovou láskou a zaujetím pracovali jako já po celých uplynulých čtyřicet tři let. A děkuji všem, s kterými jsem během celé doby přicházela do pracovního styku i všem čtenářům za přízeň, s kterou jsem se setkávala a zpět předávala.
RŮZNÉ ZŠ POLNÁ INFORMUJE Pojď s námi do přírody aneb Stezka pro malé i velké Tak se jmenuje projekt, na kterém budou až do května příštího roku pracovat členové Klubu Pampeliška. Zapojili se tak do programu „Podpora komunitní funkce škol“ vyhlášeného ekologickým centrem Chaloupky a podpořeného z ESF EU a státního rozpočtu ČR v rámci operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost. Cílem projektu školy je na základě mapování přírody Polenska vytvořit naučnou stezku v okolí Zimova a Varhánkova rybníku. Ke stezce, po které ale nebudete chodit podle tabulí, nýbrž podle mapky v brožurce a značek v terénu, budou vytvořeny také pracovní listy pro školu i veřejnost. Součástí projektu je i fotosoutěž. V prvním kole žáci zachytili aspekty jarní přírody. Slavnostní otevření stezky se uskuteční v dubnu 2012 u příležitosti oslav Dne Země. Uvítáme spolupráci z řad odborníků i laické veřejnosti. Kdo by měl chuť pomoci, může nás kontaktovat již teď na adrese
Lucie Vencová, Husí bratři.
[email protected]. Za Klub Pampeliška V. Štohanzlová a M. Nečadová
Základní údaje ve školním roce 2011/2012: Tereza Pešáková, Už se probudil. Počet žáků: 573 žáků Počet tříd: 26 tříd, 2 oddělení školní družiny, 1 školní klub, probíhá jednání o navýšení kapacity ŠD o další 2 oddělení od 1. 10. 2011 Vzdělávací program: Školní vzdělávací program (ŠVP) Speciální třída ŠVP pro žáky s LMP Konzultační hodiny: Konzultační den ředitele školy úterý 14:30 – 15:30 Konzultační den výchovného poradce pro rodiče i žáky úterý 14:30 – 15:30 čtvrtek 07:00 – 07:45 Konzultační den metodika prevence pro žáky Konzultace učitelů s rodiči
středa 14:00 – 14:45 podle potřeby, v termínu dohodnutém předem
Co by rodiče měli ještě vědět: Aby žáci mohli ve škole kvalitně a plnohodnotně pracovat, je nezbytně nutná jejich připravenost na vyučování. Tím máme na mysli nejen úroveň jejich znalostí a vědomostí, ale také to, že všichni žáci si do školy přinesou pomůcky, které nezbytně k výuce potřebují. To se týká především předmětů činnostního charakteru (výtvarná výchova, pracovní činnosti, zručné ruce). Připravenost je důležitá i v předmětech naukových (matematika, fyzika, ...) 10
POLENSKÝ ZPRAVODAJ
10/2011
Rodiče by si tento fakt měli uvědomit a připravenost svých dětí kontrolovat. Mnohdy se jedná o pravítka, úhloměry, kružítka, nůžky a jiné potřeby. Může se zdát, že jsou to maličkosti, avšak pokud je žáci v hodině nemají, stává se, že nepracují a často vyrušují. Druhým neméně důležitým důvodem, proč chceme, aby žáci měli na vyučování všechny pomůcky a potřeby, je skutečnost, že tato připravenost je vyučujícími sledována a vyhodnocována jako jedno z kritérií pro hodnocení tzv. pracovních kompetencí. Každý rok si škola vedle hlavních cílů stanovuje jednu prioritní oblast ve výchově, na kterou se během roku zaměřuje. Protože se stále setkáváme s případy poškozování majetku školy našimi žáky, chceme společně se všemi výchovnými pracovníky nadále usilovat o potlačení veškerých projevů vandalismu. Zde bych chtěl rodiče opět upozornit na důležitou pasáž ze školního řádu, kde se uvádí: „Způsobí–li žák jakékoli poškození zařízení školy, učebních pomůcek nebo majetku spolužáků, je povinen to ihned ohlásit učiteli, je-li škoda způsobena úmyslně nebo nedbalostí, jsou rodiče povinni ji v plné míře uhradit.“ O dění ve škole Vás budeme společně se žáky informovat každý měsíc prostřednictvím Polenského zpravodaje. Přeji nám všem bezproblémový školní rok. Mgr. Zdeněk Dvořák, ředitel školy
ZUŠ POLNÁ INFORMUJE
HUDEBNÍ VEČER pondělí 24. října v 17:30 hodin v Kuhnově síni ZUŠ Polná Srdečně Vás zveme do Kuhnovy síně ZUŠ Polná na vystoupení žáků hudebního oboru ZUŠ Polná.
DDM POLNÁ INFORMUJE
neděle 2. října od 14:00 hodin u Zimáku Občerstvení zajištěno – pivo, limo, horký čaj, párky k opečení. Vstup zdarma. Náhradní termín v případě špatného počasí (déšť či bezvětří) – neděle 9 října.
KRAJSKÉ CENTRUM TALENTOVANÉ MLÁDEŽE VE STOLNÍM TENISE
KRAJSKÉ CENTRUM TALENTOVANÉ MLÁDEŽE VE STOLNÍM TENISE
NEDĚLE 2. ŘÍJNA 9:00 HOD. V TĚLOCVIČNĚ DDM
NEDĚLE 16. ŘÍJNA OD 9:00 HOD. V TĚLOCVIČNĚ DDM
TURNAJ VE STOLNÍM TENISU MLADŠÍCH ŽÁKŮ úterý 25. října od 14:00 hod. v herně stolního tenisu
FLORBALOVÝ TURNAJ středa 26. října od 9:00 hod. v tělocvičně DDM
PODZIMNÍ TVOŘIVÉ PRÁZDNINOVÉ DOPOLEDNE středa 26. října od 9:00 do 11:30 hod. v DDM Cena: 20,- Kč na materiál. S sebou: přezůvky, nůžky, svačinku.
TURNAJ VE STOLNÍM TENISU STARŠÍCH ŽÁKŮ čtvrtek 27. října od 9:00 hod. v herně stolního tenisu
TURNAJ V PŘEHAZOVANÉ (pro žáky 2. – 6. tříd) čtvrtek 27. října od 9:30 hod. v tělocvičně DDM
PŘEBORNÍK POLNÉ V TENISU Tenisový oddíl uspořádal ve dnech 20. – 21. srpna 34. ročník turnaje Přeborník Polné v tenisu. Turnaje se zúčastnilo 22 hráčů a hráček. Hrála se hlavní soutěž a soutěž útěchy. Výsledky: 1. místo Daniel Novák 2. místo Miloš Jelínek 3. místo Petr Vlach 4. místo Jiří Jelínek Soutěž útěchy: 1. místo 2. místo 3. místo
Leoš Hlávka Zdeněk Půža Ladislav Fedák
Tenisový oddíl děkuje firmě Wlach Transport za ceny věnované do turnaje.
11
POLENSKÝ ZPRAVODAJ
10/2011
MODELÁŘSKÝ KROUŽEK PŘIJÍMÁME OPĚT NOVÉ ČLENY Je Vám 5 až 100 let ? Zajímají Vás dálkově řízené modely aut? Nebo mají Vaše děti zájem o techniku a chcete je v tomto podpořit? Modelářský klub je otevřen pro všechny generace.
PRVNÍ SCHŮZKA: V pátek 7. října 16:00 do 18:00 hod. v tělocvičně v Lidovém domě v Polné
Více info na www.rcautoklub.cz
Případně volejte nebo e-mailujte: Vladimír Vomlel, tel.602 942 501,
[email protected]
KLUB ZA HISTORICKOU POLNOU Upozornění pro čtenáře vlastivědného sborníku Polensko Jak patrně většina obyvatel města zaregistrovala, v prosinci minulého roku ukončilo svou činnost papírnictví a nakladatelství Linda – Jan Prchal na Husově náměstí. S uvedeným místem bylo spojeno i vydávání vlastivědného čtvrtletníku Polensko. Vzhledem k proběhlým změnám převzal starost o sborník Polensko opět původní vydavatel, Klub Za historickou Polnou.
Bývalé i případné nové zájemce o sborník si dovolujeme upozornit, že nová čísla periodika jsou k dostání v „novém“ papírnictví Linda v přízemí pošty (dům čp. 48 na Husově náměstí). Polensko je zde zatím k dispozici pouze v omezeném množství. Čtenáře, kteří by měli o Polensko zájem, proto prosíme, aby se nahlásili v papírnictví Linda; Klub Za historickou Polnou pak podle nahlášeného zájmu upraví počet vydávaných výtisků, aby se dostalo na každého potencionálního čtenáře. Klub Za historickou Polnou si zároveň dovoluje všem dosavadním čtenářům poděkovat za projevenou přízeň a zájem o historii našeho města. Za redakci Filip Plašil
CO SE TAKÉ JEDLO O POUTI PŘED 350 LETY Je sice už po pouti, ale je určitě zajímavé seznámit se s jídelníčkem jednu generaci po zahájení pouťové tradice. Dnes si většina lidí nedovede představit pouť bez řízků, svíčkové, vepřové a drůbeží pečeně apod. Kuchařské knihy podle našich představ se ještě nevydávaly, ale je poměrně dost kusých zpráv, aby se dal sestavit jídelníček. Zkusme však navštívit některé domácnosti například v roce 1650. Je to doba, kdy ještě nebyly sporáky, nevařily se knedlíky, jak je známe dnes, brambory ještě nebyly a cukr byl stále vzácný a příliš drahý (řepný ještě nebyl objeven). Přesto bylo sváteční jídlo poměrně pestré a chutné. Bylo sice značně diferencované podle stavu a zámožnosti, ale skutečně sváteční, neboť vrchnost dbala na to, aby den konání pouti byl vnímán jako svátek a lidé si na to velice rychle zvykli. Tak rychle na návštěvu, všude je plno vůní a některá jídla nesmí vystydnout. Jsme pozváni do zámožnější měšťanské rodiny na náměstí. Do mázhausu vstupujeme s venkovskými příbuznými pana domácího. Ti již ráno předali děvečce svůj příspěvek. Vejce, kus uzeného, sýr, máslo, sušené houby, lesní plody apod. Vyjdeme po schodech, pan domácí nás srdečně přivítá a jeho paní nás usadí ke stolu a hospodyně nosí na stůl mísy s jídlem. Podle zvyku se necháme třikrát pobízet, a pak si nabereme dobře promaštěnou ječnou kaši s hříbky a k tomu si dáme pár kousků pečeného masa. Na výběr máme skopové, vepřové nebo kachní. Pan domácí už se dal do jídla a nechává nám nalít dobře chlazené ječné pivo. Jakmile dojíme kaši, nabídnou nám trochu nám již známé silné ryzcové polévky s něčím, co připomíná svítek. Pšeničné nebo žitné placky si namáčíme do tří druhů omáček. Ostřejší cibulová příjemně nakyslá, rybízová a ještě smetanová s nasekanou pažitkou a petrželkou se dobře hodí k nakrájeným plátkům pečeného vepřového, skopového a kachního masa. Zeleninový salát pokapaný smetanou. Než dolijí další džbánek piva, nabídnou nám ještě trochu jahelné kaše plné ovoce a dobře prolité medem. Nakonec dostaneme mrkvový krém s rozinkami a revení, který jíme pomocí dobrých medových koláčků. Po nezbytné výměně informací a novinek se srdečně rozloučíme. Na cestu nám dají ovocné knedlíky. Pan domácí se chtěl vytáhnout, tak nechal v lékárně koupit trochu cukru a knedle jsou jím posypané. Náš hostitel tím dává najevo, že na to má. Při odchodu nakoukneme do čeledníku. Čeleď má stejnou promaštěnou kaši, vařenou s mrkví a pečené skopové. Sladkou sladovou kaši s ovocem a
medem. Také ošatku plnou koláčků s rybízovými a borůvkovými povidly v tvarohu. I několik ovocných necukrovaných knedlíků zahlédneme. Vše se zapíjí dnes mimořádně ječným pivem. Musíme vytrávit a projdeme se po rynku. Náš přítel, jenž navštívil méně zámožného měšťana, vypráví. Měl velmi dobrou hrachovou kaši s mrkví s pečeným skopovým, někde vepřovým masem, dále sladkou pšeničnou, někde jahelnou kaši s ovocem a medem. Našlehanou smetanu s ovocem a medové pečivo s povidly, také ovocné knedle (bez cukru). Také dobré ječné pivo. Domkáři a ostatní řemeslníci si také dopřávali hrachovou kaši s mrkví. Někde měli koupené maso, ale většinou si pekli kachny z vlastního chovu. Ani tady nechyběla nějaká sladká kyšete sladu nebo prosa, tvaroh s ovocem, koláčky a samozřejmě pivo. Někdo ječné, někdo bílé pšeničné. Ještě zbývá špitál. Čeká nás „překvapení“; mají také hrách s mrkví. Povinný příděl pečeného skopového, pečenou rybu a chléb se sýrem. Zeleninový salát se smetanou. Sladké preclíky a někteří měšťané zaslali i dostatek koláčků. Špitálníci měli příděl piva, dnes dostávali to lepší. Kdo si delší dobu šetřil kapesné, mohl si později zajít na kořalku (s tou se v kapesném počítalo). Na zámek jsme se nedostali, ale u dolní brány jsme zahlédli, jak lidé ze zámku rozdávají městské i poddanské chudině kaši maštěnou lojem a škvarky, vařenou rybu, chléb s tvarohem, opečené plátky řepy (ta byla sladká) a tuřínu. Bylo i řídké pšeničné pivo z panského pivovaru. Tolik k pouťovému jídelníčku. Židovská menšina samozřejmě svátek nedržela. Jak je vidět, naše většinové představy o chudobě a skladbě stravy jsou poněkud jiné. Ještě pro zajímavost. V jedné šlechtické „kuchařce“ se dochoval recept ze 17. století na ty slavné české, švestkové a jiné ovocné knedlíky, které se v 19. století rozšířily po celé rakousko-uherské monarchii: „Knedle švestkový takto máš dělati, uvařiti švestek, usekati je, vyndat pecky, potom rozmočiti ve vodě žemli, rozdrobiti a vraziti mezi to vejce, vobalovati to v mouce, smažiti na másle.“ Jsou to ony známé knedlíky, které proslavil Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic tím, že se mu nepovedly, když se chtěl pochlubit po vyhraném turnaji daleko v Nizozemí. Václav Skála 12
