Společnost 21. století

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra Ekonomických a sociálních věd

Společnost 21. století Člověk a společnost v postmoderní době Bakalářská práce

Autor:

Romana Velcová Bankovní management

Vedoucí práce:

Teplice

Mgr. Tomáš Vorochta

Duben, 2010

Prohlášení:

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a s použitím uvedené literatury.

V Teplicích dne 28. dubna 2010

……………………… Romana Velcová

Poděkování:

Za projevenou pomoc při vypracování své bakalářské práce bych ráda poděkovala svému vedoucímu bakalářské práce, nejbliţším přátelům a rodině za projevenou pomoc a podporu při mém studiu vysoké školy.

Anotace:

Cílem této bakalářské práce bylo shromáţdit poznatky o faktorech ovlivňujících člověka a společnost. V teoretické části jsem popsala významné faktory působící na společnost a jedince v dnešním 21. století jako je především terorismus, nezaměstnanost, mezinárodní vztahy a globalizace. Práce se dále zabývá myšlenkovými směry 20. a 21. století jako je moderna a postmodernismus. Práce dále zhodnocuje vliv finanční světové krize na člověka, rodinu a celou spole čnost. V praktické části jsem zhodnotila faktory ovlivňující rodinu v postmoderní době. Tyto údaje jsem získala z dotazníkového šetření, kde jsem zkoumala vlivy jako např. zadluţenost, obavy z nezaměstnání a vliv hospodářské krize na rodinu. V závěru jsem vyhodnotila nejdůleţitější faktory ovlivňující běţný ţivot rodiny, jaká je společnost dnešní doby a jak se v rozmezí jednoho století změnila.

Annotation: The aim of this work was to gather facts about factors influencing human being and the society. In the theoretical part I described signifiant factors influencing the society and invividual at a present 21st century such as terorism, unemployment, international relations and globalization. This work also deals with school of though of 20th and 21st century such as modernism and postmodernism. The work also strikes the influence of world financial crises on human being, family and all society. In the practical part I evaluated factors influencing family in postmodern time. I gained these datas from a questionnaire where I scan effects such as insolvency, fear of unemployment and the effect of economic depression. In the conclusion I evaluated the most important factors influencing common family life, today´s society and how it changed in the space of one century. .

Obsah Úvod…….. ........................................................................................................................... 6 1. Významné faktory ovlivňující 21. století ................................................................ 7 1.1 Terorismus ................................................................................................................ 8 1.2 Rasismus ................................................................................................................. 11 1.3 Nezaměstnanost ..................................................................................................... 13 1.4 Mezinárodní vztahy ............................................................................................... 14 1.4.1 Evropská Unie ............................................................................................. 15 1.4.2 Česká republika jako člen mezinárodních organizací ........................... 16 2. Moderna a postmoderna, jejich vliv na člověka a společnost ................................... 17 2.1 Ţivotní styl v postmoderní době ......................................................................... 19 2.2 Rizika v postmoderní společnosti ....................................................................... 20 3. Globalizace a její ekonomické důsledky ............................................................... 21 3.1 Globalizace ekologická ........................................................................................ 22 3.2 Globalizace ekonomická ...................................................................................... 25 3.3 Globalizace a náboţenství .................................................................................... 27 3.3.1 Křesťanství .................................................................................... 28 3.3.2 Vliv křesťanství na rodinu .............................................................. 28 3.3.3 Islám .............................................................................................. 30 3.3.4 Náboţenství a politika .................................................................... 31 4. Světová finanční krize a její následky ................................................................... 35 4.1 Krize v USA ........................................................................................................... 35 4.2 Krize v České republice ....................................................................................... 36 5. Rodina v postmoderní době, její ekonomické chování ...................................... 37 6. Praktický výzkum ....................................................................................................... 39 Závěr ………………………………………………………………………………………………………………………… 45 Příloha č. 1 ....................................................................................................... 49 Zadání bakalářské práce ............................................................................................... 53

5

Úvod Cílem této bakalářské práce je zmapovat a zhodnotit významné faktory postmoderní doby, které ovlivňují jedince a společnost v 21. století. V úvodní části se bakalářská práce zabývá některými faktory, které ovlivňují společnost a jedince v současnosti. Mezi tyto faktory náleţí světové události politického, ekonomického a ţivotního charakteru, terorismus, rasismus, nezaměstnanost a mezinárodní vztahy. Práce se dále věnuje dalšímu faktoru, a to myšlenkovým směrům moderny a postmodernismu, kdy vysvětluje co znamená pojem kultura společnosti, jaký je ţivotní styl člověka v postmoderní době a dále některá rizika postmoderní společnosti. Práce dále popisuje významný faktor ovlivňující ţivot společnosti, a to globalizaci její ekonomickou, ekologickou a náboţenskou stránku. Popisuje zde např. globální problémy ekologie jako je skleníkový efekt a oteplování planety. V ekonomické části se zabývá propojeností mezinárodních institucí a organizací světa. Globalizace náboţenská je zde popsána na dvou nejvýznamnějších náboţenstvích jako je křesťanství a islám. Popis světové finanční krize, její vznik a následky na ţivot člověka a společnost v postmoderní době je obsaţen téměř v závěru bakalářské práce. Závěr práce obsahuje zpracování a vyhodnocení jednotlivých bodů výzkumu, které byly zodpovězeny respondenty ankety, kdy ta to byla zaměřena především na ekonomické otázky související s faktory 21.století ovlivňující běţný ţivotní styl rodiny. Na začátku mé práce se v kapitole „ Významné faktory ovlivňující 21. století“ budeme věnovat některým důleţitým faktorům současné doby, které ovlivňují náš ţivot ve společnosti. V následujících kapitolách se vţdy budeme věnovat jednomu faktoru, který popíšeme a zhodnotíme, abychom mohli společně dojít k závěru, jak hodně nás jiţ zmiňované faktory postmoderní doby ovlivňují.

6

1. Významné faktory ovlivňující 21. století Ţijeme na začátku 21. století, tj. v postmoderní době, čase rozmanité kultury, vědy, neomezených lidských moţností a technických zázraků. Pro přehled uvádím některé důleţité události související s faktory ovlivňující 21. století : r. 2001 – čas, kdy byl George W. Bush zvolen prezidentem Spojených států amerických. Důleţité je datum 11. září 2001, kdy došlo k teroristickým útokům na Světové obchodní centrum v New Yorku a Washington. r. 2002 – je rokem, kdy Českou republiku postihly katastrofální povodně. r. 2003 – v únoru tohoto roku shořel v atmosféře raketoplán Columbia, v březnu proběhla americká invaze do Iráku. r. 2004 – je důleţitým rokem pro Českou republiku, kdy vstoupila společně s dalšími státy do Evropské Unie. Nesmíme zapomenout na teroristické útoky v Madridu a Rusku. V prosinci zasáhla ničivá vlna tsunami Indonésii, Thajsko, Srí lanku, Indii a Somálsko. r. 2005 – další vlna terorismu, protentokrát si teroristé vyhlédli Londýn. Hurikán Katrina zničil New Orleans. r. 2006 – opět teroristické útoky, a to v Bombaji. r. 2007 – dalšími členy Evropské Unie se staly Rumunsko a Bulharsko. r. 2008 – v čínském Pekingu proběhly Letní olympijské hry a byly spáchány další teroristické útoky v Bombaji. r. 2009 – rokem, kdy se ČR stala předsednickou zemí Rady Evropy. Důleţitý je tento rok i pro USA, kdy se Barack Obama stal prvním afro americkým prezidentem. Albánie a Chorvatsko se připojily k NATO. r. 2010 – lednové zemětřesení na Haiti, které zabilo přes 150 000 lidí. Jak můţeme z přehledu některých důleţitých událostí rozpoznat, důleţité faktory, které ovlivňují člověka v současné době, můţeme rozdělit podle jednotlivých odvětví. Všechny důleţité události se týkají politického směru nebo přírodních katastrof. Všem faktorům, které nás v 21. století ovlivňují, se budu podrobněji věnovat v jednotlivých kapitolách této práce.

7

1.1 Terorismus Je jedním z aspektů, které ovlivňují rodinu, společnost a samotného člověka v 21. století. Vývoj civilizace v současnosti s sebou přináší kromě pozitiv i řadu negativ a rizik. Ta se projevují především v ekologii, zdravotnictví, ale i ve společenských vztazích. Velká rizika v oblasti bezpečnosti s sebou přináší také rozvoj demokracie,

technologií,

informatiky,

organizovaného

zločinu,

násilné

kriminality, radikalismu, extremismu a terorismu. Zvláště terorismus můţeme označit na základě nedávných tragických událostí v USA jako zásadní mezinárodní bezpečnostní problém. Pojem terorismus můţeme chápat jako formu nekonvenčně vedené války a celosvětový pr oblém. Rizika, která z něho vyplývají, nutí státy, organizace i instituce, aby spojily své síly a společně bojovaly proti tomuto problému. Nejobecněji můţeme definovat terorismus jako formu organizovaného násilí, obvykle zaměřeného proti nezúčastněným osobám, za účelem dosaţení politických, kriminálních nebo jiných cílů. Násilí, které pouţívají teroristé, je cíleno tak, aby vyvolalo pocit strachu a ohroţení u nejširšího okruhu lidí. Na základě následného hromadného společenského napětí, frustrace a depriva ce jsou poté realizovány psychické nátlaky a manipulace, jejichţ účelem je dosaţení cílů, které jsou obvykle pečlivě utajeny. Čím větší je brutalita, rozsah a následky útoku, tím je pravděpodobnější, ţe bude dosaţeno co největší pozornosti médií a sdělovacích prostředků a budou vytvořeny podmínky pro splnění cílů teroristů a ovlivňování veřejnosti. Právě kvůli tomuto je terorismus povaţován za formu ostré psychologické války, která je tak účinná právě proto, ţe se těší velkému zájmu médií a sdělovacích prostředků. Pro teroristický čin je typické jeho zaměření proti osobám, které s cíli, jeţ si teroristé kladou, nemají v podstatě nic společného a nemohou jejich dosaţení nijakým způsobem ovlivnit. Tyto osoby se v případě napadení nebo ohroţení stávají rukojmími. Tímto způsobem teroristé vyvíjejí tlak na odpovědné úřady, instituce či vládu. Součástí terorismu jsou i zločiny, které mohou být zařazeny do sféry běţné kriminality nebo organizovaného zločinu. Tyto zločiny pak slouţí k získání finančních prostředků k podpoře vlastních teroristických operací či k vydírání.

8

Je

velmi

a teroristickým

obtíţné činem.

určit

hranici

K rozlišení

nestačí

mezi brát

organizovaným v úvahu

jen

zločinem přítomnost

či nepřítomnost primární politické motivace, důleţité je i hodnocení následků. Pokud následky vyplývající ze zločinu mají politický vliv a dopad, ohroţují výkon státní moci a jsou hrozbou pro velké skupiny lidí, můţeme pak takové skutky hodnotit jako teroristické činy. Jelikoţ se v průběhu historie obsah pojmu „terorismus“ mění, nelze tedy uvést jeho přesné rozdělení. Tyto změny v pojmu jsou závislé na politických, sociálních, ekonomických, kulturních a jiných podmínkách, ale také na aktuálním stupni společenského vývoje a technologického poznání. Mezi nejčastější rozdělení terorismu patří následující typy. Uvedený přehled přitom zahrnuje politická, sociální, kriminalistická a technická hlediska. Je nutné dodat, ţe z důvodu sloţitosti nelze zpracovat univerzální typologie terorismu. Mezinárodní terorismus – obsahuje mezinárodní prvky, jako je například útok na diplomatickou misi, únos letadla s občany z několika různých států atd. Vnitrostátní terorismus – dotýká se pouze vnitřních zájmů jednoho státu (např. důsledek střetu politických stran). Jeho důsledky nepřekračují hranici určitého státu. Státní terorismus – bývá zaměřen na národnostní menšiny, náboţenské skupiny atd. Sociální terorismus – je výsadou skupin s krajně levicovým zaměřením. Ekonomický terorismus – pouţívání ekonomických nástrojů a mechanismů k oslabení potencionálního protivníka, například vlády. Vede k rozvratu ekonomických vztahů a k oslabení ekonomické moci. Extremistický terorismus – provozují ho krajně pravicové nebo krajně levicové skupiny či náboţenská hnutí. Jejich poznávacím znamením je nenávist a nesnášenlivost vůči jiným etnickým, sociálním a politickým skupinám. Ekologický terorismus – pouţívá ilegální násilí k dosaţení pozitivních cílů (ochrana přírody a přírodních zdrojů). Vyuţívají ho hlavně ekologické organizace proti vládám či průmyslovým společnostem. Náboţenský terorismus – prosazuje náboţenské ideologie.

9

Elektronický terorismus – terorismus, který se týká informačních systémů, počítačových sítí nebo jiných významných elektronických systémů. Rostoucí globalizace a závislost na informacích má za následek rostoucí význam tohoto typu terorismu. Jaderný terorismus – vyuţívá jaderné zbraně a jaderné materiály ke zničení ţivotně důleţitých zdrojů. Superterorismus – vyuţívá zbraně hromadného ničení. Konvenční terorismus – jinak také klasický terorismus. Typ terorismu, který pouţívá klasické prostředky k prosazování svých vlastních cílů, například výbušniny, střelné zbraně, hořlaviny, atentáty, únosy atd. Nekonvenční terorismus – je úplně novým typem terorismu. Je pro něj typické pouţití zbraní hromadného ničení, psychologické války a dalších. V současné době dochází k rychlému vývoji a změnám kvality fenoménu zvaného terorismus. Klasický terorismus, který pouţívá konvenční prostředky, se posouvá k metodám novým, jejichţ nebezpečí je o hodně vyšší. Je to dáno i moţností zneuţití nových a kvalitnějších prostředků a zbraní. Nazýváme proto současnou etapu terorismu superterorismem, který je spojován hlavně se zbraněmi hromadného pouţití. „ Po 11. září jiţ svět nebude nikdy takový, jako před ním“, psaly snad všechny světové listy ve společné předtuše, ţe svět pochopil útok teroristů na Světové obchodní centrum jako útok proti celé planetě. Aţ do této doby měly všechny konflikty spíše regionální charakter, to se týká například i světových válek, kdy sice jejich důsledky byly po obyvatelstvo významné, ale celých kontinentů se tyto války téměř vůbec nedotkly. V roce 2004 se terčem teroristických útoků stal Madrid. Útoky na místní vlaky měla na svědomí teroristická organizace inspirovaná další organizací Al Kajdá. Zemřelo při nich 191 lidí a zraněno jich bylo bezmála dva tisíce. Tento čin kromě jiného změnil výrazně výsledky parlamentních voleb ve prospěch socialistů, kteří poté odvolali vojenské jednotky z Iráku. Další útok v září roku 2004 byl spáchán na beslanskou školu v Rusku. Bylo zadrţováno přes 1200 ţáků a jejich rodičů jako rukojmí. Celá situace se stala masakrem po výbuchu bomby, kdy bylo zabito minimálně 330 civilistů.

10

7. července 2005 došlo v Londýně k sérii sebevraţedných teroristických útoků, které byly provedeny v londýnských dopravních prostředcích. K výbuchům došlo v samotném centru metropole, na několik hodin byla ochromena doprava a tisíce lidí zůstaly uvěznění ve stanicích londýnského metra. Za nějaký čas se k těmto útokům přihlásila skupina Al-Kajdá. Důvodem mohlo být rozhodnutí, ţe Londýn bude hostit letní olympijské hry v roce 2012, konání summitu G8 ve Skotsku nebo protiteroristické cvičení, které se konalo na stejných místech a ve stejný čas, kdy byly provedeny teroristické útoky. Série teroristických útoků v listopadu 2008 na různých místech v indickém Bombaji uskutečnili pákistánští teroristé za pomocí automatických zbraní a granátů. Teroristickým útokům na Spojené státy americké 11. září 2001 se budeme věnovat v kapitole Globalizace.

1.2 Rasismus Rasismus můţeme chápat jako přístup k jedinci na základě jeho rasy či etnika. Je ideologií, kdy se hierarchizují sociální skupiny. Podle této definice by mělo být rasistické, pokud například lidé dávají přednost partnerům jen z vlastní etnické skupiny nebo si bílí rodiče adoptují jen bílé dítě. Pokud bychom povaţovali rasismus na normální a přirozenou reakci na setkání s něčím cizím či neznámým, nemuseli bychom se tímto problémem zabývat a zasadili bychom ho do oblasti psychologie. Budeme -li o něm nadále přemýšlet jako o historickém výtvoru, který souvisí s nástupem moderní doby a rychlým vývojem, musíme si přiznat, ţe ve 20. století přinesl velké problémy. Jeho

dvě

stálé

podoby,

bělošská

nadřazenost

zaloţená

na

barvě

pleti

a antisemitismus, dosáhly extrémů. Všeobecné přesvědčení, ţe rasismus stále je a bude mezinárodním problémem i v 21. století, zůstává. Důvodem můţe být i to, ţe se v některých zemích

pojem

rasismus

spojuje

i

s označením

prakticky

bezdůvodného

nepřátelství a diskriminace některých skupin. Jako příklad můţeme uvést Francii, kde se takto například označují předsudky zaloţené na pohlaví či sexuální orientaci. 11

Diskriminace a rasismus v ČR Diskriminaci můţeme charakterizovat jako rozlišování, rozdílný či jiný přístup k jedné skupině či celku. Jako příklad můţeme uvést přijímací pohovor. Pokud je člověk příslušníkem skupiny, o které se v souvislosti s diskriminací mluví (Romové, ţeny), a je u přijímacího řízení neúspěšný nepřijat kvůli příslušnosti k této skupině nebo z jiných důvodů? Diskriminaci v zaměstnání můţeme vysvětlit jako jednání, kdy je s člověkem zacházeno jinak nebo méně příznivě ve srovnání s jinými osobami. Můţeme za ni povaţovat i rozdělení pracovních pozic na „typicky muţské“ a „typicky ţenské“, nebo pokud zaměstnavatel odmítne uchazeče s tím, ţe místo je jiţ obsazeno a následně ho nabídne jinému uchazeči, který splňuje jeho etnické poţadavky. Další otázku, kterou si s tímto tématem můţeme poloţit je otázka: „Diskriminuje Česká republika Romy“? Evropská Unie je přesvědčená, ţe ano, povaţuje například zařazení romských dětí do zvláštních škol za hrubé porušení lidských práv, konkrétně práva na vzdělání. Většina rodičů Romů své děti do školských zařízení neposílá, navštěvují ji jen sporadicky. Velká část romských dětí je často neznalá českého jazyka, velmi často nejsou schopni adaptace do normálního prostředí a po hygienické stránce jsou většinou zanedbaní, neboť jim chybí základní hygienické návyky. Ze státního rozpočtu jsou kaţdý rok vypláceny milionové částky za opravy zdevastovaných bytů a dále za pobyt občanů ve věznicích, kdy statistiky vykazují, ţe Romové páchají nejvíce trestných činů v ČR. Mezi další diskriminační otázky můţeme zařadit i postavení a uplatnění ţen na trhu práce, které bývá často velkým problémem a bývá o značováno jako diskriminační. Práce je pro většinu ţen po rodině druhou významnou hodnotou. Představuje pro ně především prostředek finančního zabezpečení i vlastní nezávislosti a seberealizace. Diskriminovány bývají tři hlavní skupiny ţen. První skupinou jsou ţeny s dětmi předškolního věku, druhou skupinu tvoří ţeny staršího věku a do třetí skupiny náleţí ţeny po mateřské a rodičovské dovolené. Jednou z nerovností je postavení ţen a muţů na trhu práce, a to v moţnosti postupu na vyšší pracovní a profesní pozice nebo adekvátní finanční ohodnocení za stejně odvedenou práci.

12

1.3 Nezaměstnanost Jedním z významných faktorů a sociálních problémů, které působí a zároveň ovlivňují člověka a společnost v 21. století, je nezaměstnanost. Nezaměstnaným se rozumí kaţdá osoba, která je schopna pracovat, chce pracovat, aktivně hledá práci a přitom je bez práce. Jedná se tak o osoby, které dosáhly věku 15 let a současně v daném období souběţně splňovaly tři podmínky tj. ţe nebyly zaměstnané, aktivně hledaly práci tím, ţe se registrovaly na úřadu práce či u zprostředkovatelny práce, hledaly práci v jednotlivých podnicích nebo si podaly ţádost o pracovní povolení či licenci a dále ţe byly připraveny k nástupu do práce nejpozději do 14 dnů. Společenské dopady nezaměstnanosti můţeme rozdělit do dvou kategorií, a to na kategorii ekonomickou a kategorii sociální. Mezi základní příčiny nezaměstnanosti můţeme zařadit : Nedokonalost trhu práce Nedokonalost v informovanosti o pracovních místech a nabídkách Pojištění

a

podpora

v nezaměstnanosti,

které

zvyšují

dobrovolnou

nezaměstnanost Zákon o minimální mzdě Odbory a kolektivní vyjednávání, které můţe donutit zaměstnavatele ke zvýšení mezd, i kdyţ si to vzhledem ke své produktivitě nezaslouţí Efektivní mzdy, tzn. ţe zaměstnavatel zaplatí svým zaměstnancům více neţ musí a tím je motivuje k lepším výsledkům Technologický pokrok, kdy lidskou pracovní sílu nahrazují stroje Počasí nebo roční období (turistická centra) Rušení pracovních míst

13

Graf č. 1: Obava z nezaměstnanosti, zdroj: dotazník Z grafu

sestaveného

na

základě

otázky

v

dotazníku

„Obáváte

se

nezaměstnanosti, která vás můţe postihnout?“ lze vyčíst, ţe celých 46,7 % dotázaných respondentů odpovědělo ano. Dále bylo zjištěno, ţe 13,3 % dotázaných respondentů je právě nezaměstnaných a celých 40 % respondentů se nezaměstnanosti neobává.

1.4 Mezinárodní vztahy Mezinárodní vztahy můţeme definovat jako vzájemné vztahy mezi lidmi, společnostmi, vládami a ekonomikami. Mezinárodní vztahy se budují buď na základě mezinárodních smluv a dohod nebo v rámci mezinárodních organizací. Dohody a smlouvy jsou základem mezinárodní spolupráce a jsou přesně formulované. Mezinárodní organizace můţeme podle velikosti rozdělit na regionální nebo globální či podle velikosti na oborové, politické a hospodářské. Jednou

z nejdůleţitějších

mezinárodních

organizací

je

Organizace

spojených národů (OSN). Jedná se o nejznámější a celosvětově velmi uznávanou

14

instituci, která má mimo jiné jako hlavní cíl udrţování celosvětového míru, udrţování mírových vztahů mezi státy a případné poskytnutí trvalé humanitární a rozvojové pomoci. Tato organizace byla zaloţena v roce 1945 ve Spojených státech amerických na základě přijetí charty OSN v San Francisku. Hlavní sídlo této organizace je v New Yorku. Další mezinárodní organizací je vojensko-bezpečnostní organizace NATO. Jejím hlavním úkolem je společná obranná politika a sjednocení armád členských států pod společné vedení. Vstupem do této organizace kaţdý stát garantuje, ţe se bude především podílet na společné obranné politice a pomoci v případě potřeby jinému členskému státu pokud bude napaden třetí stranou. Mezi další významné mezinárodní organizace můţeme zařadit Světovou obchodní organizaci (WTO), která zjednodušuje podmínky mezinárodního obchodu a odstraňuje bariéry, které toto zjednodušení znemoţňují. Dále můţeme jmenovat organizaci G8, politické sdruţení osmi hospodářsky nejvyspělejších zemí

světa.

Organizace

pro hospodářskou

spolupráci

a

rozvoj

(OECD)

je významná v rámci hospodářské spolupráce vyspělých států.

1.4.1 Evropská Unie Je jednou z nejvýznamnějších hospodářských a politických organizací, která slučuje evropské státy. Vznikla na základě maastrichtské Smlouvy o Evropské unii platné od 1.11.1993, dnes má 27 členských států. Evropská unie se snaţí o vystupování jako celku a subjektu mezinárodního práva. Členské země ji před svým vstupem postoupily část svých pravomocí a omezily ve prospěch Evropské unie svoji státní suverenitu. Mezi cíle Evropské unie můţeme zařadit snahu o sladění hospodářské politiky členských zemí, prosazení svobody volného pohybu lidí, zboţí, kapitálu a sluţeb, prosazení společné měnové a zahraniční politiky.

15

1.4.2

Česká republika organizací

jako

člen

mezinárodních

Jelikoţ účast v aktivním procesu integrace náleţí mezi hlavní cíle České republiky, je ČR členem několika mezinárodních organizací. Z hlediska bezpečnosti České republiky je nejvýznamnější její členství v NATO, které představuje největší a nejsilnější vojenskou alianci na světě. Česká republika je jejím členem od 12. března 1999. Na základě přistoupení k NATO Česká republika získala spojence, od nichţ můţe kdykoliv v případě ohroţené či napadení ţádat pomoc, sama ovšem rovněţ musí recipročně těmto státům pomoci. I kdyţ členství v NATO má řadu výhod, jako například zvýšenou obranyschopnost, posílení autority v mezinárodním měřítku, posílení úlohy a postavení armády či moţnost účasti na společných projektech, existují samozřejmě i nevýhody spojené s tímto členstvím – účast Armády ČR na zahraničních misích či povinné příspěvky ČR do společného aliančního rozpočtu. Vedle členství v Evropské unii a v NATO je dále podstatné členství České republiky v OSN. V roce 1945 se Československo stala jedním ze zakládajících členů Organizace spojených národů. Po rozdělení federace ovšem Česká republika musela podstoupit znovu přijímací proces, a to v roce 1993. Cíle OSN charakterizované v chartě Spojených národů jsou udrţovat mezinárodní mír a bezpečnost; rozvíjet mezi národy přátelské vztahy zaloţené na respektování zásad rovnoprávnosti a práva na sebeurčení národů; spolupracovat při řešení mezinárodních ekonomických, sociálních, kulturních a humanitárních otázek a podpoře základních lidských práv a svobod a být centrem pro koordinaci kroků, které národy podnikají v zájmu dosaţení těchto společných cílů.

16

2.

Moderna a postmoderna, jejich vliv na člověka a společnost

Modernou můţeme velmi obecně označit různé umělecké, filozofické a náboţenské proudy a také evropský novověk. Je označením pro pokrok, rozum a svobodu. Rozvoj vědy, techniky, kultury a byrokracie vede k porušování lidských práv a ničení ţivotního prostředí. Tyto jevy vedou ke zniku myšlenkového proudu postmodernismu. Postmodernismus je evropský myšlenkový směr konce 20. století, vznikl reakcí na modernu a je jejím opakem. Je označením ţivotního stylu, který by měl převládat v současné společnosti. Základním prvkem je četnost názorů a jejich zrovnoprávnění, odmítá koncepci jediného názoru, pravdy a cíle a usiluje o alternativní přístup ke světu, odmítá názory spojené s kulturní nadřazeností západní civilizace, odmítá všeobecné principy a všeobecné pojmy. Kaţdou společnost charakterizuje pro ni specifická kultura, která dává řád kaţdodennímu ţivotu lidí a vymezuje pro něj určité bariéry. Společnosti kultura umoţňuje přeţívat z jedné generace do druhé. Kulturu můţeme definovat jako zakotvené vzorce vnímání a jednání, které lidé jako členové společnosti přijali za své a které jsou pozorovatelné v jejich kaţdodenním jednání a chováním. Kultura se skládá ze čtyř prvků, které jsou navzájem svázány. První m prvkem jsou znalosti a vědění. Pod tím chápeme kaţdodenní znalosti, které nám říkají, co věci a události z našeho okolí znamenají a jak se máme chovat. Tyto znalosti jsou pro člověka a jeho kaţdodenní přeţití nezbytné. Druhým prvkem jsou normy a hodnoty, které vymezují lidské jednání a tím říkají, co je pro člověka a společnost přístupné či nikoliv a motivují lidi, aby jednali určitým způsobem, jsou jejich oporou v jednání a rozhodování. Normy a hodnoty jsou vţdy pro určitou společnost podobné a proto můţeme tvrdit, ţe normální a přípustné je tedy to, jak se chovají ostatní. Dalším prvkem jsou materiální statky, coţ můţeme vysvětlit jako materiální stránku kultury. Jsou to fyzické předměty, které charakterizují určitou kulturu nebo objekty s určitým specifickým významem. Posledním prvkem je jazyk, neboli symbolická komunikace v kultuře,

17

prostředek dorozumívání, nástroj přenosu myšlenek a věc, která umoţňuje sdílet svět s druhými lidmi. Lidská společnost se v průběhu dějin značně změnila. Vývoj společnosti velmi úzce souvisí s vývojem člověka. Postmoderní společnost vzniká jako důsledek procesu modernizace. Hodnoty lidské společnosti v postmoderní době jsou spojovány s důrazem na dlouhodobější perspektivitu a na stabilitu vlastních názorů. Protikladem je naopak absence pevnějších vazeb nebo všechno, co je spojené s okamţitým proţitkem. Podle polského sociologa Zygmunta Baumana je hlavní rozdíl mezi dobou moderní a postmoderní v tom, ţe problémy, které jsme jako společnost nebo i jedinec řešili dříve, dnes řešíme mnohem častěji. Místo idejí nastoupila na scénu reklama, vyvíjí se postupný tlak na konzumenta. Dochází ke změnám v lidských vztazích, mění se začlenění člověka do dnešního světa v důsledku rychlého růstu mobility a anonymity, pro kaţdého jedince je otázkou jeho identita. Je těţké snadně se skrýt a naopak velmi těţké najít všemi uznávané a respektované místo. Postmoderního jedince bychom mohli podle Baumana charakterizovat pomocí čtyř modelů: 1. Zevloun. Jedinec, který se nezabývá podstatou věci, je povrch ní. Své okolí vnímá a pozoruje, on sám je ale skrytý v davu. Tento typ představuje proţitek úplné svobody, kterou si ale pouze představuje. Zboţí a zábava se stává dostupná všem, kteří na to mají hotovost a čas. Oproti dřívějším dobám, kdy byli tyto věci jen pro vyvolené. Do obchodu ho uţ neláká nutnost a potřeba něco koupit, ale touha podívat se a právě toho vyuţívají ve velkém obchodníci. Nejčastěji a nejochotněji zevloun vyuţívá televizi. Nemůţe se nabaţit pocitu bezpečí a pohodlí, kdy je ve svém bytě usazen do křesla a dálkovým ovládačem putuje po světě a obrazovka mu poskytuje dobrodruţství a záţitky. Z jeho pojetí je městský ţivot popsán jako postmoderní, demokratizovaný a zkomercionalizovaný. 2. Tulák. Jeho způsob ţivota je v postmoderní době spíše výhodou neţ nevýhodou. Putuje a tráví velkou část svého ţivot na cestě. Kaţdou situaci, která ho potká, chápe jako šanci, kterou nesmí promarnit nebo útulek, v němţ se dlouho nezdrţí. 18

3. Turista. Opouští dům, ale jen z důvodu, aby vyhledával dojmy, záţitky a nové zkušenosti. Rozdíl mezi ním a tulákem je v tom, ţe cestovat nemusí, ale chce. Důleţité pro něj je necítit se tam, kam se vzdálil, jako doma, nezapouští zde své kořeny, rád si osvojuje cizost a obyčeje jiných a sám je pyšný na svou vlastní cizost. Obchodníci opět vyuţili těchto typických rysů pro vznik mocného průmyslu turistiky, kdy je chtíč po bezpečných cestách naplněných exotikou obrovský. 4. Hráč. Hlavním principem jeho světa je riziko, neřídí se zákonitostmi, neexistují pro něj pravidla. Svůj ţivot chápe jako hru, která končí, kdyţ padne rozhodnutí, které ale nemusí být definitivní.

Člověk v postmoderní době je především označován jako odběratel proţitků, konzument a stravovatel záţitků, nástroj rozkoše. K tomu, aby toto všechno mohl z vnějšího prostředí přijímat, musí být co nejvíce otevřen, ale zároveň znát i své hranice. Modernizace není v podstatě nic jiného neţ přizpůsobování se městskému ţivotnímu stylu. Člověk má potřebu přijímat velké mnoţství signálů a informací, z nich analyzovat pro něj ty důleţité a jít si za svými cíli. To, ţe o druhých lidech nic nevíme, vnímáme jako cizost, která nás přitahuje a zároveň děsí. Městský ţivot má pro nás různé významy, které se odráţejí v pojetí cizosti kaţdého jedince.

2.1 Životní styl v postmoderní době Ţivotní styl v postmoderní společnosti stále více nabývá na dynamice a dochází ke změnám hodnot, které jsou uznávané společností. Dnes uţ si člověk ţivotní styl nevybírá tak jako tomu bylo dřív, protoţe modely ţivotního stylu jsou normami pro chování v kaţdodenním ţivotě. Lidé jsou ovlivňováni naprosto ve všem, ať je to móda či způsob trávení volného času. Výběr ale dělají jen a jen z vlastní vůle. Vzniká celostátní, ale i mezinárodní kultura, která je zaloţená na potřebách a informacích. To způsobuje, ţe se člověk naprosto otevírá novinkám a nedělá mu problém měnit svůj styl ţivota.

19

O tom, jak budeme ţít, rozhoduje naše vzdělání nebo profesní postavení, důleţitý je i ţivotní styl naší rodiny, bydliště či věk. Jednotlivé faktory jsou mezi sebou vzájemně spjaty. V zaměstnání

je

jedním

z nejdůleţitějších

faktorů

prestiţ.

Lze

ji charakterizovat jako úctu spojenou s určitým statusem, specifickým ţivotním stylem, vlastnictví předmětů či členství ve specifických organizacích. Vzdělání se vývojem společnosti stává jedním z nejdůleţitějších faktorů ovlivňující ţivotní styl. Je to základní kvalifikační vzor, který ovlivňuje sloţitost práce, výši postaveni, příjmovou a ţivotní úroveň, společenské uznání. Volný čas se váţe ke sféře nejsvobodnějšího rozhodování, je to subjektivn í stránka jedince, jeho potřeby a zájmy. Je ve svém obsahu a rozsahu provázán společností, ke které se váţe.

2.2 Rizika v postmoderní společnosti Podle Ulricha Becka věci jako Černobyl, nemoc šílených krav, globální oteplování, finanční krize, nukleární a chemické zamoření, civilizační choroby nebo události 11.září charakterizují dynamiku a vývoj rizik ve světové postmoderní společnosti. V naší době se klasická průmyslová společnost mění a stává

se

z ní

riziková

společnost,

která

je

spjatá

se

ziskem

moci

a technickoekonomickým pokrokem. Podle něj má světová riziková společnost tři osy konfliktu. První jsou globální ekologické konflikty, druhou představují globální finanční krize a třetími jsou po 11. září 2001, hrozby globálních teroristických sítí. Rizika nejsou vynálezem novověku, i kdyţ se můţe zdát, ţe postmoderní společnost vytváří stále větší lokální nebo globální rizika neţ tomu bylo v minulosti. Jedinec v 21. Století nečelí větším rizikům neţ jedinec v 19.století.

20

3. Globalizace a její ekonomické důsledky „Na břehu Severního moře, v nizozemském letovisku Noordwijk, stojí na okraji písečné pláţe argentinská restaurace. Čtveřici českých turistů, kteří zde v létě roku 1977 chtěli poobědvat, obsluhovali dva Afgánci. Protoţe předtím studovali v Praze, hovořili s hosty česky. Přirozeně. Neobyčejný cestovatelský záţitek názorně ilustruje jev, o kterém se v poslední době často hovoří a diskutuje, aniţ by účastníci debaty měli jasnou představu, o čem se baví. Stačí jen vyřknout magické slovo globalizace a o témata k hovoru není nouze.“ 1 Přesně definovat globalizaci nelze. Můţeme ji označit jako proces sbliţování kultur a ekonomik různých národů a států, nebo spontánní, neřízený proces, rozšíření sluţeb a zboţí, které se dostávají na mezinárodní trhy jako důsledek liberalizace obchodu, je větší volnost ve zřizování organizací a technologických inovací a tím lepší poskytování sluţeb bez omezení. Globalizaci

můţeme

vnímat

buď

jako

soubor

aktivit

a

procesů

v ekonomice, které vyvolávají hodně společenských důsledků, nebo proces, kdy nás

ekonomické

nebo

jiné

skutečnosti

ovlivňují

mnohem

příměji

a bezprostředněji, neţ tomu bylo v minulosti. Mezi hlavní rysy globalizačního procesu můţeme uvést: Velký růst mnoţství mezinárodně obchodovaného zboţí a sluţeb. Významné změny v geografickém rozmístění zemí a struktuře produktů, které se podílejí na mezinárodním obchodu. Rychlý růst objemu a rychlosti finančních a přímých investičních toků a počtu finančních trhů. Velká rychlost ekonomického růstu v některých rozvojových zemích.

Základním impulsem ke globalizačnímu procesu bylo uvolnění vazeb národních měn na dolar v letech 1971-1973. Do této doby byly směnné kurzy nejdůleţitějších světových měn vázány právě na americký dolar. Poté následovala expanze národních i mezinárodních firem na nové trhy v roce 1973. Důvodem

1

Ehl, Martin, Globalizace pro a proti. 1. vydání, Praha : nakladatelství Akademie Věd České republiky, 2001, ISBN 80-200-0897-7, str. 13

21

byly nové výrobní moţnosti a maximalizace zisku. Národy, které se aktivně podílejí na mezinárodním obchodování se zboţím a sluţbami mají větší ekonomické výsledky neţ země, které se nepodílejí. Na rychlost globaliza čního procesu působí i další faktory, jako například přijetí nových technologií, vyuţívání počítačové techniky, internetu, mobilních telefonů nebo přijetí anglického jazyka jako hlavního dorozumívacího prostředku obchodu, vědy a vzdělávání. Mezi hlavní aktéry globalizace řadíme: Nadnárodní společnosti Nejvyspělejší průmyslové státy a jejich uskupení Mezinárodní organizace (MMF, WTO, Světová banka) Mezinárodní instituce Evropská unie Neformální skupiny států

3.1 Globalizace ekologická „ Prvního nemocného poslal lékař domů s tím, ţe má angínu, aby se z toho vyleţel. Za několik dní dostal vysoké horečky a zemřel. Během několika dnů se nemocnice na Karlově náměstí, Na Františku a v Motole zaplnily pacienty s vysokými teplotami a naprosto dehydratovaným organismem. Lékaři si s nimi nevěděli rady. V Praze a celých západních Čechách panovalo ten rok hrozné vedro, a navíc často pršelo. Neţ první prozíravý lékař přišel na to, ţe v Čechách řádí tropická malárie, zemřely desítky lidí.“ 2 Jinak ji můţeme nazvat jako globalizace ţivotního prostředí. Vyplývá z poznání, ţe planeta Země představuje ucelený ekosystém, na kterém jsou všichni lidé závislí. To si lidstvo začalo uvědomovat celkem pozdě, aţ v 60.letech 20.století. Do tohoto ekosystému patří oceány, lesy, rozmanité druhy ţivočišné a rostlinné či celkové klima. A protoţe ţivotní prostředí nerovnoměrně ovlivňují negativní dopady, dochází k porušení základních funkcí tohoto ekosystému a následné obrácení proti všem obyvatelům planety Země. Ochrana ţivotního prostředí 2

se

tedy

v globálním

měřítku

stává

jedním

z hlavních

témat

Ehl, Martin, Globalizace pro a proti. 1. vydání, Praha : nakladatelství Akademie Věd České republiky, 2001, ISBN 80-200-0897-7, str. 96

22

mezinárodních vztahů. Problémy ekologického charakteru tvoří ve svém celku historické pozadí globalizace. K těm nejaktuálnějším můţeme zařadit například klimatickou

změnu,

globální

nedostatek

vody

či

potravin,

nedostatek

energetických zdrojů jako je ropa nebo skleníkový efekt. Postupně se budeme věnovat kaţdému z nich. Klimatická změna Termín, který se pouţívá pro označení změn v zemském klimatu. Popisuje změny, které se odehrály po dobu desítek aţ tisíců roků z pohledu průměrných teplot. Tyto změny můţe způsobit buď lidská činnost, nebo přírodní změny. Přírodní změny jsou takové, které utvářejí podnebí planety Země jiţ od dávné minulosti, mají přirozený původ. Klimatická změna je taková, která je podm íněna hlavně lidskou činností a velmi úzce souvisí s globálním oteplováním Země. Vědci se shodují, ţe klimatická změna hrozí uţ během 21.století. Kolem roku 2100 by prý mohlo být v Evropě o aţ o dva aţ tři stupně Celsia tepleji. 3 Globálním oteplováním můţeme označit nejváţnější problém a nárůst průměrné teploty zemské atmosféry a oceánů. Tyto změny teplot povedou k dalšímu zvedání hladiny oceánů a mnoţství a alokaci sráţek. Můţeme očekávat zvyšování četnosti a intenzity atmosférických jevů (povodně, sucha, hurikány, změny zemědělských výnosů nebo vymírání biologických druhů). Skleníkovým jevem označujeme procházení energeticky nejbohatší části slunečního

záření

atmosférou

k zemskému

povrchu,

kde

se

toto

záření

transformuje a odráţí se od Země zpět, tím se ohřívá atmosféra a ještě se část tepelného záření odráţí opět k zemskému povrchu. Je pro planetu Zemi velmi důleţitý, protoţe bez něho by byl zemský povrch asi o 33 stupňů Celsia chladnější. Skleníkové plyny jsou odpovědné za pohlcování tepelného záření ze zemského povrchu. Mezi ně můţeme zařadit vodní páru a další plyny, které jsou do ovzduší z části emitovány lidskou činností. Jeden z nejdůleţitějších skleníkových plynů je oxid uhličitý ( CO2 ). Tento plyn a mnoho dalších se do ovzduší dostává například uvolňováním při spalování fosilních paliv, kácením lesů, neefektním vyuţíváním přírodních surovin a dalšími lidskými aktivitami. Zjednodušený model o teorii globálního oteplování, který je velmi často 3

zdroj: http://cs.wikipedia.org/wiki/Klimatické_změny

23

předkládán ve sdělovacích prostředcích, tvrdí, ţe hlavními znečišťovateli ovzduší jsou státy Severu a mezi oběti patří naopak státy Jihu. Tento model vychází z rozdílného stupně hospodářského rozvoje a rozdílného chápání ochrany ţivotního prostředí obou skupin. Bohaté země ţijící v konzumním a produktivním systému často řeší problémy omezení emisí. Naopak chudé země trápí problémy, jako jsou nedostatečná výţiva, špatná nebo ţádná zdravotní péče, ale také i boj o holé přeţití. U států Severu se hospodářský rozvoj týká spíše ţivotního prostředí a u států Jihu je to naopak o sociálních a ekonomických tématech. A kvůli klimatické změně, která hrozí světu uţ v 21.století, není například malárie v České republice, jak je uvedeno v citaci, aţ tak bláhová představa, protoţe se některé choroby prostě globalizují. Na Severním i Jiţním pólu začnou tát ledovce, to bude mít za důsledek zvyšování hladiny oceánů a moří, coţ je jedno z největších nebezpečí pro malé ostrovní státy. Kromě toho se budou rozšiřovat i pouště, povodně se budou vyskytovat na místech, kde nikdy nebyly a n aopak sucho bude tam, kde bylo vláhy dostatek. Všechny tyto následky s sebou přinesou ekologické uprchlíky. Předpokládá se, ţe v polovině příštího století by jich mohlo být aţ na sto padesát milionů. Můţeme počítat s častými konflikty týkající se tenčících se zdrojů a přístupů k vodě a potravinám. Dnes uţ je tomu tak například v Súdánu nebo Somálsku. Kdo zaplatí tyto změny klimatu a jaká bude jejich cena? Z právního hlediska bude kvůli nedostatkům v mezinárodních smlouvách pro jiţní státy velmi těţké dokázat, ţe škody na celosvětovém ţivotním prostředí způsobily státy bohaté a tudíţ by se měly podílet na opatřeních pro záchranu chudých států. Například bývalý prezident USA J.W.Bush projevil k tomuto problému odmítavý postoj. V minulosti se Jih postavil proti rozloţení nákladů na ochranu před klimatickou změnou a na odstraňování jejích následků. Důvodem bylo tvrzení, ţe to byly především bohaté, průmyslově vyspělé státy, které po desetiletí vypouštěly do ovzduší škodlivé zplodiny. V devadesátých létech 20.století však začal Jih v produkci zplodin státy Severu dohánět. V této době byla například Čína třetím největším znečišťovatelem, na prvních dvou místech pak stály Spojené státy a bývalé SSSR. V budoucnu měla Čína předpovězeno prvenství v produkci oxidu uhličitého. Rozvíjející se průmysl a proces industrializace jiţních zemí vedl k dalšímu zhoršení této situace, protoţe technologie, které byly pro ţivotní prostředí přijatelné, byly pro chudé státy Jihu příliš nákladné. 24

Kdyţ se nad tímto zamyslíme, můţeme dospět k názoru, ţe by to měly být především bohaté země, které by měly nést náklady a trvat na vyuţití všech moţných prostředků k záchraně ţivotního prostředí. Na druhém místě po klimatické změně je dalším velmi důleţitým problémem ochrana přírodních zdrojů. Zde se řeší problémy typu drancování zdrojů nerostného bohatství chudých zemí bohatými, efektivní vyuţívání surovin a vytvoření průmyslového sektoru druhotných surovin. Jako řešení se nabízela recyklace, kdy by se při určitých procentech zachránilo několik milionů barelů ropy ročně, nebo vyuţívání odpadu a větší efektivita při zpracování přírodních surovin. Hlavním problémem jsou ale politické bariéry nebo nevědomost, ţe ţivotní prostředí a ekonomika tvoří v podstatě jeden celek. Bylo by třeba zajistit větší komunikaci a propojenost mezi těmito dvěma velmi důleţitými sektory. Mezi další váţné globální problémy patří přelidněnost. Kdy nás bude příliš mnoho? Všechny globální problémy mají jedno společné, a to je výrazný nárůst počtu obyvatel Země v průběhu 20. století. Tento nárůst počtu obyvatel planety Země dal za následek obavy, ţe hrozí přelidnění. Poprvé jsme je mohly zaznamenat v sedmdesátých letech 20. století, kdy docházelo k největším nárůstům populace. Přelidněnost je hlavním původcem všech globálních problémů (nedostatek surovin, potravin, ekologická hrozba, hrozba etnických a kulturních střetů). V historii lidstva došlo ke třem výrazným demografickým revolucím. První byla spojena s neolitickou revolucí, druhá se odehrála na přelomu 18. a 19. století, za třetí můţeme povaţovat populační explozi v 50. letech 20. století. V současné

době

svět,

hlavně

vyspělé

rozvojové

země,

prochází

další

demografickou změnou způsobenou přirozeným úbytkem počtu obyvatel. Tento úbytek uţ začínají pociťovat státy střední a západní Evropy, severní Ameriky.

3.2 Globalizace ekonomická „ Bylo mu tehdy pouhých osmadvacet let. V roce 1995 způsobil jeden z největších světových finančních skandálů a zároveň dokázal globální sílu propojených finančních trhů. Nick Leelson seděl ve své kanceláři v Singapuru. Pracoval pro jednu z nejstarších a nejprestiţnějších britských bank, Baring Brothers, mezi jejíţ klienty patřila i královna Alţběta II. Obchodoval na burze 25

v Singapuru i v Tokiu. Měl své bance vydělávat peníze. Koupit lacině a prodat dráţ, tak zní jednoduché pravidlo. Nick Leelson však během deseti dnů v únoru 1995 udělal čtyřicet tisíc nevýhodných nákupů, které jeho zaměstnavatele připravily nejméně o osm set milionů liber, coţ je asi čtyřicet miliard korun. Jako vedlejší produkt způsobil Leelson těmito obchody v Asii pád britské banky, výrazný pokles britské libry a pokles jednoho z ukazatelů na burze v Tokiu, indexu Nikkei. Leeson, zatčený později na útěku v Německu, předvedl, jak vypadá ekonomická stránka globalizace v praxi.“ 4 Ekonomickou

globalizací

se

zkráceně

nazývá

teorie

globálního

ekonomického růstu. To znamená zvýšení ţivotní úrovně a zmírnění chudoby v rozvojových zemích. Jinak ji můţeme charakterizovat jako volný pohyb zboţí, sluţeb, kapitálu a zároveň propojenost finančních trhů ve světové ekonomice, které mají velký vliv na úrokové sazby, směnné kurzy a kurzy akcií z různých zemí. Veškeré procesy v dnešním globálním světě jsou propojené a vzájemně se ovlivňující. Mezinárodní obchod je největším důkazem o tom, ţe propojenost finančních trhů a ekonomik různých zemí opravdu existuje. Podle objemu zahraničního obratu se svět po druhé světové válce stává stále více propojený a obchodní bariéry se sniţují. Obchodní růst znamená více exportu a tím i více pracovních příleţitostí. Rozvíjí se také obchod s rozvojovými zeměmi. Například chudší země vyrábějí jednodušší výrobky jako oblečení či keramiku, neboť jim chybí školená pracovní síla. Většina obchodů probíhá mezi zeměmi, které mají podobné náklady na mzdy. Můţeme uvést příklad, kdy největším obchodním partnerem USA je Kanada. Volný obchod a jeho vliv nadnárodních koncernů na existenci menších podniků a jejich ţivotaschopnosti při nerovných podmínkách hospodářské soutěţe je stále diskutovanou otázkou. To, ţe je pro rozvoj globalizace v ekonomice nejvhodnější, aby státy co nejméně zasahovaly do chodu hospodářství, dává výhodu globálně působícím firmám, které díky své velikosti moho u dočasně nasadit nízké ceny a tím zlikvidovat drobnou konkurenci v dané zemi a poté 4

Ehl, Martin, Globalizace pro a proti. 1. vydání, Praha : nakladatelství Akademie Věd České republiky, 2001, ISBN 80-200-0897-7, str. 37

26

ovládnout její trh. Tím, ţe se země v investičních nabídkách snaţí přetrumfnout jedna druhou, se ekonomické podmínky pro globálně působící firmy zjednodušují a tím mají tyto firmy výhodu proti malým firmám. Nadnárodní společnosti se svými dceřinými podniky dodávají na trh dvě třetiny všech výrobků a sluţeb. Sloučením společností a firem vznikají obrovské monopoly, které vydávají obrovské sumy peněz na další slučování aby tím mohly ovládnout trhy a zvýšit si tím své zisky. Síla a vliv mezinárodních koncernů je zatím omezována pouze politikou. Obavy, ţe si koncerny nakonec budou diktovat podmínky, které jsou výhodné jen pro ně, jsou veliké. Je tedy otázkou, zda vůbec existence velkých mezinárodních koncernů v budoucnu umoţní existenci menších podniků a společností.

3.3 Globalizace a náboženství Proces globalizace zasahuje i sféru způsobu vnímání ţivota. Náboţenství má základní vliv na vytváření lidské společnosti. Je základním kamenem kultury, která je brána jako náruč, kde nachází duchovní útulek druh homo sapiens sapiens. Náboţenství, ať uţ je jakékoliv, tvoří měřítka chování lidé po celém světě. Na těchto základech se vyvíjely všechny civilizace, kultury, všechny státy i politické názory a ideologie, které hýbou světem a v jednotlivých kulturách vytvářejí odlišné systémy hodnot. Protoţe ve 20. století dovršil proces informačního propojení celého světa, náboţenství se začala navzájem ovlivňovat tím, ţe se otevřel prostor pro st ýkání náboţenských okruhů a proto můţeme porovnávat, jak jednotlivá náboţenství ovlivňují politické, sociální a ekonomické postoje v různých kulturách. V minulosti mnoho sociologů předpovídalo, ţe vliv náboţenství a víry bude postupně slábnout. Proti tomu se postavil pittsburský sociolog Roland Robertson, který jako první věnoval pozornost tématu „ globalizace a náboţenství“ s tím, ţe tomu bude právě naopak, náboţenství si udrţí svůj sociální význam ve společnosti a právě proces globalizace v tom můţe sehrát velkou roli. Závislost jednotlivce na společnosti, která ho obklopuje, podporuje spojení víry a společenského řádu. Vazba mezi duchovním ţivotem jednotlivce a náboţenstvím je velmi silná. Růst vlivu náboţenství na veřejný ţivot, jeho 27

hluboké základy a masový návrat k tradicích můţe mít za následek konflikt civilizací. Důleţité je, ţe ţádné z náboţenstvích nemá ve svých základech šíření uvedeno násilí. Dále se budeme věnovat dvěma nejrozšířenějším světovým náboţenstvím, a to Křesťanství a Islámu.

3.3.1 Křesťanství Křesťanství je monoteistické, univerzální náboţenství, které je zaloţeno na učení Jeţíše z Nazareta, kterého chápe jako spasitele světa a samotného Boha, který se v Kristu zjevil. Vzniklo na území Palestiny a jeho základem bylo ţidovství. Knihou tohoto náboţenství je Bible, působení Jeţíše Krista a počátky křesťanství zachycuje Nový zákon. Příslušnost je dána křtem a osobním přijetím určitého vyznání víry. Křesťané věří v jediného Boha a uznávají Jeţíše Krista, věří v moţnost odpuštění hříchů a spásy. Křesťané věří, ţe Jeţíš zemřel na kříţi, třetího dne byl vzkříšen, poté se po čtyřicet dní ukazoval některým ze svých stoupenců a nakonec i se svým tělem vstoupil do nebe. Křesťané očekávají druhý příchod Jeţíše Krista jako soudce světa na konci dějin.

3.3.2 Vliv křesťanství na rodinu Rodina není jen důsledkem biologické a fyziologické stránky člověka, ale také spojení lidské přirozenosti s určitými kulturními hodnotami. Obecní kulturní poměry jsou velmi důleţité k tomu, jak bude budoucí rodina zformována. Kultura je do značné míry ovlivňována náboţenstvím ve společnostech jak tradičních, tak moderních. I kdyţ je Česká republika poměrně ateistickou zemí, měli bychom si uvědomit, ţe normy, o jejich původu mnozí z nás ani neuvaţují a povaţují je prostě za samozřejmé a správné, pocházejí z minulosti a ta je velmi úzce spjata s křesťanskou vírou. Na uspořádání a funkce rodiny, která je nepochybně důleţitým prvkem kultury, má křesťanství velký vliv. Působí na sloţení rodiny, na její funkce a hodnoty, na postavení jednotlivých členů rodiny, ale nakonec i na to, za jakých podmínek je moţné manţelství zrušit. Tyto základní údaje jsou zaloţeny na posvátných textech, které jsou sepsány v Bibli. Je nutné si však uvědomit, 28

ţe interpretace těchto textů se postupem času mění a ţe také velmi záleţí na kultuře, ve které je křesťanství uplatňováno. Tím myslíme, ţe rozdíly, které se vyskytují mezi věřícími a společnostmi stejného křesťanského vyznání ţijící v různých kulturních oblastech, jsou naprosto v pořádku. Křesťané přikládají manţelství jako jedné ze sedmi svátostí velký význam. Rodina je utvářena ve výhradně muţské linii, coţ znamená, ţe se muţ, jako hlava rodiny, stará o její materiální zajištění. Oproti tomu se ţena, která zaujímá vůči muţi podřízené postavení, stará o „ teplo rodinného krbu“, tzn. ţe věrně prokazují úctu svému muţi a jsou mu nápomocny. Hlavním posláním rodinného ţivota podle Bible je plození potomků, hlavně synů. Ti zajišťují další pokračování rodu a nesou v sobě otcovu sílu a jeho jméno. Neplodnost je povaţována za katastrofu a dobrý důvod k rozvodu, zabraňování početí je povaţováno za hřích. Děti by měly být vychovávány v křesťanské víře, které ctí Boha a své rodiče, jako jejich dárce ţivota. Můţeme uvést i jedno přikázání z Desatera, které zní: „Cti otce svého a matku svou“. Rozvod manţelství je moţný, ale jen z váţných důvodů, jako je například uvedená neplodnost či ţenino cizoloţství. Protestantské církve se k rozvodu staví shovívavěji, oproti tomu katolická církev povoluje rozluku pouze od stol u a loţe, aniţ by manţelství jakkoliv formálně zaniklo. Zde uvedené postoje křesťanství a rodiny vycházejí hlavně z Bible. Jelikoţ je ale teorie vţdy oddělena od praxe, v oblasti normálního ţivota můţeme pozorovat značné rozdíly od výše uvedených ideálů.

Jejich dodrţování

se proměňuje v závislosti na čase a také na tom, jak se celkově mění celá společnost. Pro úplnost je tak třeba poznamenat, ţe v České republice zákonná úprava týkající se rozvodů přistupuje k církevním sňatkům tj. k takovým, které jsou uzavřeny před příslušným orgánem uznané církve, jako ke sňatkům občanským. Svazek uzavřený před církevními hodnostáři je tedy moţno rozvést za stejných podmínek jako manţelství uzavřené před matričním úřadem. Pro ty, jejichţ manţelství bylo rozvedeno, poté neplatí z hlediska českého práva ţádná překáţka moţnosti uzavření manţelství nového.Církevní předpisy mohou ovšem stanovit něco jiného.

29

3.3.3 Islám Islám je nejmladší z velkých světových náboţenství, druhé největší po křesťanství. Je monoteistické, zaloţené na učení proroka Muhammada. Slovo islám můţeme vysvětlit jako odevzdání se Bohu. Základní postoje islámu jsou popsány v Koránu, který se jinak označuje jako Svatá kniha. Muslimové, coţ jsou stoupenci Islámu, jsou povinni dodrţovat pět základních pilířů is lámu. Jsou to povinnosti, které muslimy spojují ve společenství. Islámské právo dále popsalo různá pravidla, která zasahují do kaţdodenního muslimského ţivota. Ty se týkají například modliteb, bankovnictví a jiných aspektů. Islám a rodina Podle tradice je muslimská rodina jednoznačně patriarchální. Hlavní roli zde hraje muţ, kterému má být jeho ţena oddána a poslušná Pokud tomu tak není, je muţ oprávněn ţenu potrestat. Manţelství je pro muslimy svatou povinností, bezţenství není schváleno. Polygamní právo dovoluje muslimovi mít aţ čtyři zákonné manţelky. Hlavním významem polygamního manţelství by mělo být zaopatření vdov. Stávající manţelky musí s přijetím manţelky nové souhlasit a muţ musí být schopen je všechny materiálně zajistit. Hlavní povinností muslimských ţen je starat se o dům a rodinu. Ţena má být oddána svému muţi, dětem a také svým rodičům a dalším příbuzným. Co se týče pobytu na veřejnosti, jsou na ţenu muslimku kladena různá omezení. Nesmí se na veřejnosti pohybovat sama, bez doprovodu nějakého muţského příbuzného a její tělo by mělo být zahaleno kromě obličeje a rukou od zápěstí z důvodu sexuální provokace jiných muţů. „Muţi zaujímají postavení nad ţenami proto, ţe Bůh dal přednost jedněm z Vás před druhými, a proto, ţe muţi dávají z majetků svých [ţenám]. A ctnostné ţeny jsou pokorně oddány a střeţí skryté kvůli tomu, co Bůh nařídil střeţit. A ty, jejichţ neposlušnosti se obáváte, varujte a vykaţte jim místa na spaní a bijte je! Jestliţe vás jsou však poslušny, nevyhledávejte proti nim důvody. A Bůh je vznešený, veliký.“ 5

5

Korán 4: 38/34

30

Také z právního hlediska stojí plnoprávný muslimský muţ výše neţ ţena. Například při svědectví a dědictví je ţena brána jako polovina muţe. V majetkoprávních otázkách jsou si ale muţ a ţena naprosto rovni. Manţelství muţe a ţeny v islámských zemích je uzavíráno písemnou smlouvou mezi ţenichem a zákonným zástupcem nevěsty, coţ je zpravidla její otec. Nejdůleţitější částí smlouvy je stanovení výše daru, který ţenich vyplatí otci nevěsty. Tento dar je však většinou stanoven formálně, jeho výše je otázkou rodinné prestiţe, a pokud by byl Mahr (dar) stanoven do astronomicky vysoké částky, k jeho vyplacení při rozvodu stejně nedojde. Co se týče dětí, je syn povaţován za důleţitějšího a významnějšího neţ dcera, protoţe je pokračovatelem rodu. Zabraňování početí je dovoleno a plánované rodičovství doporučeno zejména z ekonomických důvodů. Výchova dítěte je vedena samozřejmě v duchu islámu a nápomocni jsou rodiče a Korán. Děti jsou vychovávány k tomu, aby ctily své rodiče a ve stáří se o ně staraly. K tomuto jsou nabádány Koránem: „Pán tvůj rozhodl, abyste nikoho kromě Něho neuctívali a abyste rodičům dobré prokazovali. Jestliţe jeden či oba z nich u tebe zestárnou, neříkej jim ‘Fuj‘ a neodbývej je stroze, nýbrţ mluv s nimi slovem laskavým.“ 6 Rozvod není v islámské víře přímo zakázán, ale vţdy je snaha o jeho zamezení. Můţe být proveden několika způsoby, jako je propuštění či zapuzení ţeny. Pokud by o rozvod chtěla poţádat ţena, musí to udělat prostřednictvím svého manţela či jiného muţského příbuzného. Ztrácí nárok na vyplacení daru a většinou jí není rozvod povolen. V případě rozvodu dítě připadá otci.

3.3.4 Náboženství a politika Za velmi sloţitý a viditelný vztah můţeme povaţovat mezi Islámem a politikou. Zde sázejí politici na hlubokou zakotvenost tradic a hodnot. Poté vyuţijí tyto tradice a víru k dosaţení svých politických cílů. Mnoho politiků jiných zemí se právě toto snaţí dokázat. Z důvodu ekonomicky-technologické podřízenosti vůči euroatlantickému světu se snaţí ten islámský do kázat „svou jedinou pravdu“ svou bojovností. Na tomto příkladu můţeme dokázat spojení náboţenství a státu dohromady a vytvoření si své vlastní politické kultury. 6

Korán 17: 24/23

31

Vztah církve a státu prodělal historicky v různých zemích dlouhý vývoj. Obecně můţeme říci, ţe zatímco demokratický západ odluku od církve uţ prodělal, většina ze zemí třetího světa na tento akt teprve čeká. Do toho zasahuje svým vlivem proces globalizace, který odhaluje řadu problémů, například velké mnoţství konfliktů, kde hraje hlavní roli náboţenství. Konflikty bývají důsledkem nedodrţení základního ţebříčku hodnot, které vytváří náboţenství. Podle Samuela Huntinga, který předloţil nejvíce pesimistickou vizi náboţenských konfliktů v moderní době, je islám náboţensko-politickou hrozbou číslo jedna. Vidí téměř celoplanetární konflikt, který je motivovaný náboţenskými střety, mezi euroatlantickou civilizací a islámským světem. Jiný pohled má na celou věc Gilles Kepel, který povaţuje příčiny za směs sociálních, náboţenských a ekonomických problémů. Za velké nebezpečí povaţuje především zneuţití náboţenské symboliky k dosaţení čistě politických cílů, kde jako příklad můţeme uvést právě islám, výjimkou ale není i Evropa s konfliktem v bývalé Jugoslávii. Za

největší

náboţenský

konflikt

v 21.

století

můţeme

povaţovat

teroristický útok na Spojené státy americké, který se uskutečnil 11. září roku 2001. Čtyři letadla společností American Airlines a United Airlines byla unesena devatenácti muţi, kteří byli spojeni s teroristickou organizací al-Kajdá. Dvě z nich narazila do věţí Světového obchodního centra v New Yorku, další do Pentagonu,

sídla

Ministerstva

obrany

Spojených

států

amerických

ve Washingtonu, čtvrté se zřítilo v neobydlené části v Pensylvánii. Obě budovy Světového obchodního centra se do dvou hodin po útoku zhroutily. Podle oficiální vyšetřovací

verze

letadlo,

které

se

zřítilo

v Pensylvánii,

letělo

směrem

na Washington a jeho cílem byl Bílý dům. Při útocích zemřelo 2993 lidí, kdy většina z obětí byli civilisté. Teroristický útok na vytyčené cíle v USA ponořil Ameriku na dlouhou dobu do obav a strachu, byla připravena o pocit bezpečí a o svoji nedotknutelnost. Teroristé jí svým jednáním způsobili obrovské materiální škody a celému světu rozsáhlé důsledky téměř v kaţdé oblasti lidského ţivota. Spojené státy americké nepochybovali o tom, ţe na vině je teroristická organizace al -Kajdá se svým vůdcem Usámou bin Ládinem se sídlem v Afgánistánu. Negativním ekonomickým dopadem byla rychle rostoucí cena ropy, obrovské

ztráty

na

příjmech

amerických 32

leteckých

společností,

vysoký

a po dlouhou dobu rostoucí deficit státního rozpočtu USA, který způsobil postupný pád hodnoty dolaru vůči euru a mnoho dalších. Některé burzy v New Yorku zůstaly i týden po útocích zavřené a po jejich otevření hlásaly obrovské ztráty. Globalizace přinesla do celého světa ve všech odvětvích výrazně odlišné a nové prvky. To je těţké vstřebat i pro nás, západní Evropany, kdyţ máme pocit, ţe proces globalizace začal právě u nás. Musíme pochopit, ţe nelze být na světě všichni stejní, nemáme šanci vytvořit jednu kulturu, jednu politiku ani jedno náboţenství. Nemůţeme myslet všichni stejně, podle stejných tradic a hodnot. Za hlavní překáţku můţeme označit právě náboţenství a s ním vytvořené rozdílné ţebříčky hodnot. Nemáme schopnosti na to, abychom vytvořili jakékoliv globální náboţenství nebo upřednostnili jedno jediné z těch světových. Globalizace snad však více neţ jiné celosvětové směry a trendy narušila informačně kulturní monopol náboţenství. Věřící uţ nejsou odkázáni jen na to, co jim o jejich víře a okolním světě řekne a poradí jejich farář, kněz nebo šaman. Globalizace s sebou přináší nové moţnosti, kde si odpovědi na své otázky můţou všichni najít sami. Závěrem kapitoly o globalizaci bych chtěla vyjmenovat některé z jejich negativních dopadů a důsledků: V oblasti

ekonomické

je

to

riziko

ekonomických

kolapsů,

které

je způsobeno nekontrolovatelným transferem finančního kapitálu, který je mnohonásobně vyšší neţ objem obchodovaného zboţí. Nezaměstnanost, která roste a neklesá. Důvodem je rozvoj techniky a uplatňování lepších metod podnikového řízení. Globalizace oslabuje ekonomickou roli státu. Státy ztrácejí vliv na chod ekonomiky a jsou stále častěji odkázáni na rozhodování mezinárodních a světových organizací. Mezi ně patří například mezinárodní měnový fond, Světová banka nebo Světová obchodní organizace. Země s menšími poţadavky na ochranu ţivotního prostředí a s významnými zásobami přírodních zdrojů jsou cílem mezinárodních společností, které těţí z výhod nízkých nákladů na ochranu ţivotního prostředí, nízkých cen přírodních zdrojů a levné pracovní síly.

33

Lidstvu chybí pocit sounáleţitosti. Tendence k vytváření jediného ţivotního stylu, formují se hodnotové vzorce člověka a unifikují ho. Tradiční společenství zaloţené na vzájemné důvěře se rozpadlo. Globální ekonomika je v určité míře anonymní, protoţe není zaloţena na personální důvěře. Globální

rizika

jsou

vyšší,

coţ

a existenciálnímu neklidu.

34

vede

k větší

nejistotě,

nedůvěře

4. Světová finanční krize a její následky Finanční krize jsou důsledky rostoucí globalizace, hlavně propojenosti kapitálových trhů. V rozvinutých zemích mají finanční krize podobu krizí bankovních (tzn. ţe banky přestávají poskytovat úvěry) nebo krizí měnových (náhlé výkyvy měnového kursu), pro rozvojové země je typická kombinace obou krizí s doprovodnými obtíţemi při splácení zahraničních dluhů. Některé obecné znaky finančních krizí: Finančním

krizím

předchází

měnová

deregulace

(tzn.

nahrazení

administrativně-stanovovaných cen trţními) a liberalizace kapitálových transakcí Měnovým

krizím

předchází

zvýšení

přílivu

zahraničního

kapitálu,

způsobený vysokým úrokovým diferenciálem při stálém měnovém kursu Příliv zahraničního kapitálu tlačí na zhodnocení domácí měny, zhoršuje se vnější rovnováha a dochází k oslabení finančního sektoru Bankovní krize jsou spojeny s nadměrnými půjčkami na aktiva, coţ jsou například nemovitosti nebo akcie, se spekulačně vysokými cenami Finanční krize doprovází jistá panika, kdy zahraniční investoři utíkají ze země, příslušné země zvyšují úrokové sazby, aby zabránily úniku zahraničního kapitálu, bohuţel se jim to ale nedaří Protoţe odliv zahraničního kapitálu a problémy se splácením úvěrů bývají spojené se zvyšováním zahraničních úrokových sazeb, země postiţené finanční krizí následně znehodnocují svou domácí měnu, to vede u subjektů nepojištěných proti kursovému riziku ke ztrátě kapitálu MMF (mezinárodní měnový fond) nabízí stabilizační programy, které jsou vázané na přizpůsobení ekonomiky, tzn. ekonomické reformy

4.1 Krize v USA Od roku 2000 do roku 2007 nastupuje v Americe na scénu obrovská kupní síla, která je zaměřená na nákup domů. V tomto období byl celkový hrubý domácí produkt přetaţen.

35

Na jaře roku 2007 byl americký finanční trh naprosto v pořádku. Investiční trh prosperoval, spotřeba rychle rostla a začalo se investovat do riskantnějších fondů. V červnu 2007 vyšlo najevo, ţe dva hedge fondy nejsou schopny pokrýt vlastní marţi a ve snaze vydělat peníze začaly prodávat některé hypotéky, u kterých zjistili, ţe nejsou prodejné prakticky za ţádnou cenu. Společnosti neopatrně poskytovaly hypoteční úvěry zákazníkům, kteří nebyli schopni dostát svým závazkům, coţ vyústilo ve finanční propad burzovních trhů v USA a dalších po celém světě. Dluţníci vytvořili finanční propast, jejímţ důsledkem byl k olaps největších amerických obchodníků s hypotékami. Jako příklad můţeme uvést společnosti New Century Financial Corporation nebo Citigroup. Poté se problémy s hypotékami začaly šířit po celém světě. USA ztrácí celosvětovou důvěru ve svůj finanční trh, který byl po dlouhou dobu jednou z větví kapitálového toku. Status USA jako světový finanční vládce je u konce. Celá tato situace vedla ke znehodnocení dolaru a propadu světových burz. Prvotní příčinou celosvětové finanční krize byla americká hypoteční krize v roce 2007, která postupně přerostla ve světovou finanční krizi.

4.2 Krize v České republice Finanční krize v České republice se projevila ve zpomalení růstu mezd, zpomalení růstu cen a také i zvýšení nezaměstnanosti, zdraţování, vyšší ţivotní náklady, pokles ţivotní úrovně spojený s nedostatkem finančních prostředků. Ačkoliv mnozí z nás krizi nepocítili a chováme se, jako by se nás krize ani netýkala, její dopady na českou ekonomiku jsou stále viditelnější. Hospodářství v naší zemi výrazně zpomaluje své tempo, podniky jsou nuceny omezit svou výrobu a hromadně propouštějí své zaměstnance, čímţ nekontrolovatelně stoupá míra nezaměstnanosti.

36

5. Rodina v postmoderní ekonomické chování

době,

její

Pro přiblíţení modelu rodiny v postmoderní době a jejího ekonomického chování jsem sestavila k výzkumu týkajícího se tématu této bakalářské práce anonymní dotazník pro respondenty z různých oblastí, který obsahuje otázky k chování rodiny v dnešní době. Dotazník obsahuje sedmnáct otázek, které jsou především z oblasti ekonomické. Rodinu můţeme definovat jako formu dlouhodobého souţití osob, které jsou spojeny příbuzenských svazkem a přinejmenším zahrnují rodiče a děti. Mezi znaky rodiny můţeme zařadit společné bydlení, příslušnost ke stejné příbuzenské linii,

společnou

produkci

a

konzumování

statků.

Hlavní

funkcí

rodiny

je reprodukce a výchova potomků. Z analýzy dotazníku vyplývá, ţe průměrně se česká rodina skládá ze dvou dospělých členů (muţ a ţena) a jednoho dítěte, kde jsou zaměstnáni oba rodiče a i dítě, pokud je zletilé. Většina (60%) respondentů přiznává, ţe mají ještě jeden pracovní poměr, ať uţ se jedná o práci na částečný úvazek, dohodu o provedení pracovní činnosti nebo se jedná o osobu samostatně výdělečně činnou. Dohodou o provedení práce si přivydělává celých 65 % dotázaných, 12,5 % respondentů pracuje na částečný úvazek a zbytek z nich 22,5 % jsou osobami samostatně výdělečně činnými. Pokud jde o finanční ohodnocení za odvedenou práci, většina lidí je spokojena. 7 % dotázaných je naprosto spokojeno s odměnou za odvedenou práci, celých 60 % je s odměnou za odvedenou práci sice spokojeno, ale pokud by dostali přidáno a zlepšila by se tím jejich finanční situace, budou jen rádi. 33 % respondentů

je

s odměnou

za

odvedenou

práci

absolutně

nespokojeno,

představovali by si větší finanční odměnu za odvedenou práci. Časem stráveným v zaměstnání rozumíme veškerý čas, který v zaměstnání trávíme. Poloţila jsem otázku, která zjišťuje, jestli dotázaným přijde čas, který v zaměstnání tráví adekvátní k odměně, kterou za něj dostávají. Většina, kterou tvoří 53 % respondentů, odpověděla, ţe odměna za čas, který v zaměstnání tráví, není adekvátní. 27 % všech dotázaných si myslí, ţe je odměna adekvátní času, který v zaměstnání tráví, 13 % z nich to neřeší a 7 % dotázaných přijde, ţe odměna, kterou dostávají za čas strávený v práci, je vyšší, neţ by měla být. 37

Pokud jde o zadluţenost zkoumaného vzorku, z dotazníku lze zjistit, ţe celých 47 % rodin splácí půjčku či hypotéku. Musíme zde upozornit i na fakt, ţe zadluţenost domácností v České republice stále roste. V některých případech by to mohlo být i nebezpečné, protoţe nejchudším domácnostem by i malé zvýšení úrokových sazeb mohlo způsobit velké problémy. O půjčku se jedná v 71,4 % a o hypotéku ve 28,6 %. Nejčastěji si společnost půj čuje na nemovitosti či rekonstrukci nemovitostí, výjimkou nejsou ani automobily, domácí spotřebiče, elektronické spotřebiče či exotické dovolené. Hospodářská krize, která začala v roce 2007 na americkém hypotečním trhu a poté se rozšířila do celého světa, se dotkla kaţdého jedince na celém světě. V České republice ji ale 20 % respondentů vůbec nepocítilo, dalších 20 % krizi pocítilo hodně a většina, 60% z nich, krizi pocítila, ale jen velmi málo. S hospodářskou krizí velmi úzce souvisí i přehodnocování fina nčních výdajů po jejím vypuknutí. Z dotazníku jsme zjistili, ţe 14 % zkoumaného vzorku nebylo nuceno vůbec přehodnotit své rodinné výdaje. Většina, 58 % všech dotázaných, byla nucena alespoň z části přehodnotit své výdaje, 14 % své rodinné finance muselo přehodnotit z velké části. Respondenti dávají přednost uloţení svých úspor v bankách, z dotazníku jsem zjistila ţe se jedná o celých 55 %. Jako druhé se umístily bankovní domy s 31 % a zbytek, to je 14 % dotázaných nemá své úspory uloţené ani v bance, ani v bankovním domě z důvodu nedůvěry v tyto instituce. 7 % respondentů nedůvěřuje těmto institucím vůbec, 27 % dotázaných ze všech oslovených nedůvěřuje, ale neřeší to, dalších 13 % tuto důvěru ani neřeší, docela důvěřuje své bance nebo bankovnímu domu celých 34 % a naprosto těmto institucím důvěřuje 19 % všech respondentů. Mezi poslední dotazy jsem zařadila dotaz týkající se sníţení standardu rodiny respondentů, coţ znamená, jestli je rodina nucena lépe hospodařit či více šetřit s finančními prostředky. V 19 % všech dotázaných není jejich rodina nucena šetřit vůbec, 25 % rodin šetří protoţe chce, ale ne v důsledku hospodářské krize, 50 % šetří, protoţe ji postihla hospodářská krize, ale není to tak zlé jako ve zbylých 6 %, kdy je rodina nucena šetřit ve všech oblastech.

38

6. Praktický výzkum Praktický výzkum byl proveden formou dotazníkového šetření, kdy cílem šetření bylo zjistit ekonomický vliv některých důleţitých faktorů 21. století na člověka a společnost. Dotazník byl zadán respondentům všech věkových kategorií a byl zcela anonymní. Šetření se odehrálo v měsíci březnu 2010, respondenti byli náhodně vybráni. 1. Kolik členů má vaše rodina? Z otázky jsme zjistili, ţe v průměru má rodina respondentů 2 dospělé členy a jedno dítě. 2. Kolik členů vaší rodiny je zaměstnáno (stálý pracovní poměr, sezónní práce, práce na částečný úvazek) ? V rodině respondentů je průměrně zaměstnáno 1,93 členů. 3. Jste spokojeni s finančním ohodnocením za odvedenou práci? ( Je-li odměna, kterou za odvedenou práci dostáváte, adekvátní k práci, kterou vykonáváte?)

Graf č.2 „ Spokojenost s finančním ohodnocením za odvedenou práci?“

39

4. Vidíte čas, který v zaměstnání trávíte, jako adekvátní vzhledem k odměně, kterou za něj dostáváte?

Graf č.3, adekvátnost odměny za čas, který v zaměstnání trávím 5. Má nějaký člen vaší rodiny více než jeden pracovní poměr? ( Zde míníme práci na částečný úvazek, dohodu o provedení pracovní činnosti atd.) Na otázku ANO odpovědělo 60 % respondentů, na otázku NE 40 % respondentů. 6. Respondenti, kteří na otázku č. 5 odpověděli ANO; Respondenti mají z 12,5 % práci na částečný úvazek, 22,5 % jsou osobami samostatně výdělečně činnými a 65 % z nich má dohodu o provedení činnosti.

40

7. Obáváte se nezaměstnanosti, která vás může postihnout? Graf k této otázce najdeme v podkapitole 1.3 nezaměstnanost. 8. Splácíte v současné době nebo hypotéku půjčku?

Graf č.4, Zadluženost občanů ČR 9. Jedná se o půjčku nebo hypotéku? O půjčku se jedná v 71,4 %, o hypotéku ve 28,6 %. 10. Z jakého důvodu (nač) jste si půjčili? Nejvíce uváděným důvodem půjček či hypoték je nemovitost či její rekonstrukce a automobil.

41

11. Jak silně postihla vaši rodinu hospodářská krize?

Graf č.5, Jak se hospodářská krize dotýká rodin respondentů? 12. Do jaké míry jste byli nuceni přehodnotit své finanční výdaje po vypuknutí hospodářské krize?

Graf č.6, Jak moc přehodnocujeme své finanční výdaje?

42

13. Do jaké míry důvěřujete bance (bankovnímu domu), ve které máte uložené své úspory?

Graf č.7, Důvěra v banky a bankovní domy? 15. Máte uložené své úspory v bance nebo bankovním domě? 67 % respondentů má uloţené své úspory v bance, 26 % respondentů má uloţené své úspory v bankovním domě a 7 % nemá své úspory uloţené nikde. 16. Které z variant uložení svých úspor dáváte přednost? 55 % respondentů dává přednost uloţení svých úspor v bance, dalších 31 % si myslí, ţe nejlepší je pro ně uloţit si své úspory do bankovních domů a posledních 14 % nedává přednost ţádné variantě z důvodu nedůvěryhodnosti banky nebo bankovního domu.

43

17. Snížil se v současné době standard vaší rodiny?

Graf č.8, Jako moc se snížil standard rodiny v době hospodářské krize?

44

Závěr Cílem bakalářské práce bylo pojmenovat, zhodnotit a vysvětlit některé důleţité faktory, které ovlivňují člověka, rodinu jako celek a společnost v 21. století. Bakalářská práce měla poukázat i na skutečnost, ţe můţeme mít pocit, jako by

všechny

koncepce

společnosti

v 21.století

překonaly

moderní

dobu

a společnost teď přecházela do doby nové, postmoderní. Samozřejmě se mění její kvalita, odklání se od tradic a od uspořádání do systémů, kde je jedno důleţitější neţ druhé. V postmoderní společnosti panuje pluralita názorů, tzn. četnost názorů a jejich soupeření, kdy ţádný názor není pokládán za ideální, dále pak masová lhostejnost, inovace, kdy je staré přijímáno za nové. Postmoderní společnost se vyznačuje tím, ţe pro ni neexistují ţádné idoly ani tabu. Její hlad po odlišnosti a okamţitém osobním naplnění je více neţ obrovský. Nikdo uţ nevěří v budoucnost a pokrok. Je konec uctívání amerického způsobu ţivota, zaloţeného na snění a drahých autech. Naopak se navracíme k tradicím a přírodě, je pro nás důleţitá minulost, prostý ţivot, jsme citliví k otázkám týkajících se ţivotního prostředí a odvrhujeme hodnoty, které byly pro moderní společnost důleţité. Nejdůleţitější pro jedince ţijícího v postmoderní době je být sám sebou, máme nutkání mít potvrzenou naši osobní svobodu a být společensky uznávaní. K ţivotu potřebujeme pocit, ţe jsme nezávislou osobností. Postmoderní společnost se nevymanila ze spárů konzumnosti, máme potřebu získávat stále více a více informací, potřebujeme více cestovat, více sportovat, navazovat stále nové a nové vztahy. Prostřednictvím médií jako je televize si utváříme svou vlastní existenci, jsme posedlí informacemi máme potřebu se ke všemu vyjadřov at, být uţiteční a poţadovat nová pravidla. Ve společnosti, kde je základním prvkem jedinec, se napojujeme na kolektivy se specifickými zájmy, jako je například sdruţení alkoholiků, z důvodu touhy být mezi svými, kteří s námi sdílejí naše specifické starosti.

45

Společnost

v současné

době

můţeme

označit

jako

různorodou,

materialistickou, diskrétní, konzumní, ekologickou a spontánní. Za ladní hodnotu začíná platit člověk, jeho práva a osobní svoboda. Modernismus, gigantismus, centralismus a prosazování tvrdých ideologií je pro nás minulostí. Bakalářská práce shrnuje některé ze základních faktorů, které významně ovlivňují ţivot jedince a potaţmo celé společnosti v 21.století – jedná se např. o terorismus,

rasismus,

nezaměstanost,

mezinárodní

vztahy

a

globalizaci .

V návaznosti na globalizaci práce dále obsahuje pojednání o globalizaci jako takové, dále jako o globalizaci

ekologické a globalizaci ekonomické.

V samostatné kapitole popisuje práce vliv globalizace a náboţenství na současný ţivot společnosti. Pojednává taktéţ o ekonomické krizi, která se významně dotkla ekonomik celého světa. V neposlední řadě se práce zaměřuje taktéţ na některé otázky související s ţivotem rodiny v postmoderní době, a to na faktory především ekonomické, které ovlivňuji její normální ţivot a funkci. Právě k tomuto tématu – rodina v postmoderní době byl vytvořen v rámci bakalářské práce anonymní dotazník zahrnující několik základních především ekonomických otázek týkajících se běţného fungování ţivota české rodiny. Z odpovědí respodentů byl v závěru bakalářské práce sestaven a uveden výsledek tohoto praktického výzkumu.

46

Seznam použité literatury Monografie 1. BAKALÁŘ, Petr. Tabu v sociálních vědách. 1. vydání. Praha : nakladatelství Votobia, 2003. 343 s ISBN 80–7220–135-2. 2. BONANATE, Luigi. Mezinárodní terorismus.

1. vydání.

Praha:

Columbus, s.r.o., 1997. 190 s. ISBN 80-85928-45-0 3. BRDEK, Miroslav; Jírová, Hana. Sociální politika v zemích EU a ČR. 1.vydání, Praha: nakladatelství CIDEX Bohemia, s.r.o., 1998. ISBN 80 85936-71-X 4. CARR,

Caleb.

Dějiny

terorismu

Kořeny

války

proti

civilistům

Od starověku po současnost. 1.vydání, nakladatelství Random House, a.s., 2002. 184 s. ISBN 80-7252-063-6 5. EHL, Martin. Globalizace pro a proti. 1.vydání, Praha: Academica, nakladatelství Akademie věd České republiky, 2001. 186 s. ISBN 80200-0897-7 6. FREDRICKSON, George . Rasismus – stručná historie. USA: Princeton University Press, 2002. 158 s. ISBN 80-7341-124-5 7. HANNICH, Günter. Deflace utajené nebezpečí, tak se zajistěte a využijte šanci. Praha: nakladatelství EarthSave, 2008. 151 s. ISBN 978-80-86916-04-0 8. JANDOUREK, Jan. Sociologický slovník. 1. Vydání, Praha: Portál, 2001. 288 s. ISBN 80-7178-535-0 9. MEZŘICKÝ, Václav. Globalizace. 1. Vydání, Praha: Portál, 2003. 147 s. ISBN 80-7178-748-5 10. MORRIS,

Charles.

Ztracené

bilióny

dolarů,

Jak

levné

peníze

a marnotratnost zrodily velkou finanční krizi. 1. Vydání, Brno: Computer Press, a.s., 2009. 216 s. ISBN 978-80-251-2526-7 11. MUNKOVÁ,

Gabriela.

Sociální

deviace.

Praha:

nakladatelství

Karolinum, 2001. 134 s. ISBN 80-246-0279-2 12. PLECHANOVOVÁ, Běla; kolektiv autorů. Evropská unie na počátku 21. století. 1. Vydání, Praha: nakladatelství Karolinum, 2006. 215 s. ISBN 80-246-1154-6 47

13. ŘÍČAN, Pavel. S Romy žít budeme – jde o to jak. 1. Vydání, Praha: nakladatelství Portál, s.r.o., 1998. 149 s. ISBN 80-7178-250-5 14. SEDLÁČEK, Tomáš. Ekonomie dobra a zla, Po stopách lidského tázání od Gilgameše po finanční krizi. 1. Vydání, Praha: nakladatelství 65.pole v Praze, 2009. 272 s. ISBN 978-80-903944-3-8 15. STEHLÍK, Jiří. Budoucnost lidského společenství. 1. Vydání, Praha: nakladatelství Karolinum. 2000 368 s. ISBN 80-7184-795-X 16. SYROVÝ, Petr; NOVOTNÝ, Martin. Osobní a rodinné finance. 1. Vydání, Praha: nakladatelství GRADA Publishing a.s., 2003. 176 s. ISBN 80-247-0478-1 17. WOLF, Josef. Lidské rasy a rasismus v dějinách a v současnosti, Člověk a jeho svět II. Praha: nakladatelství Karolinum, 2000. ISBN 80246-0099-4 18. KROUPA,

Miroslav;

JANEČKOVÁ,

BRZYBOHATÝ,

Barbora;

CHENÍČEK,

Marián; Jaromír;

HOS,

Miroslav;

SLÁVIK,

Dušan.

Terorismus a my. Praha: nakladatelství Computer Press, 2001. 240 s. ISBN 80-7226-584-9 19. Odmaturuj ze společenských věd. 1. Vydání, Brno: nakladatelství Didaktis, 2004. 160 s. ISBN 80-86285-68-5

Internetové články 20. http://www.czp.cuni.cz/wiki/Kladn%C3%A9 a z% C3%A1porn%C3%A9 efekty globalizace staţeno ke dni 1.3.2010 21. http://www.referaty10.com/referat/Ekonomie/5/tema-5-1-Ekomie.php staţen ke dni 25.3.2010 22. http://cs.wikipedia.org/wiki/Klimatické_změny 30.3.2010

48

staţeno

ke

dni

Příloha č. 1 Dotazník Váţená rodino, dovoluji si vás oslovit s ţádostí o vyplnění dotazníku, který je součástí výzkumu bakalářské práce na téma: „Společnost 21. století – faktory, které ovlivňují fungování rodiny“. Dotazník je zcela anonymní, nikde nebudou uváděny ţádné informace vedoucí k identifikaci respondentů. Prosím o vyplnění jedním členem za celou rodinu. V kaţdé otázce lze zaškrtnout jen jednu odpověď … Děkuji za ochotu …Romana Velcová, BIVŠ, 3.ročník, Bankovní management

PRÁCE A ZAMĚSTNÁNÍ ( první okruh otázek) 1. Kolik členů má vaše rodina? Prosím uveďte počet: ………. Z toho je/jsou … dospělí a ……dítě/dětí. 2. Kolik členů vaší rodiny je zaměstnáno ( stálý pracovní poměr, sezónní práce, práce na částečný úvazek) ? Prosím zde uveďte počet ……. 3. Jste spokojeni s finančním ohodnocením za odvedenou práci? Vyplňují jen zaměstnaní členové rodiny, konkrétně ten, který vyplňuje dotazník, pokud není zaměstnaný, vyplňuje jeden libovolný člen, který zaměstnaný je. Zaškrtněte prosím: 1. jsem absolutně nespokojen s odměnou za odvedenou práci 2. jsem spokojen s odměnou za odvedenou práci, ale mohlo by to být lepší 3. jsem naprosto spokojen s odměnou za odvedenou práci 4. Vidíte čas, který v zaměstnání trávíte, jako adekvátní vzhledem k odměně, kterou za něj dostáváte? Vyplňuje člen, který odpovídal na otázku č.3 . Zaškrtněte prosím: 1. ne, odměna za čas, který v práci trávím, mi přijde neadekvátní 2. neřeším to 3. čas, který v zaměstnání trávím, je adekvátní k odměně, kterou dostávám 4. odměna, kterou dostávám za čas, který v zaměstnání trávím, je vyšší, neţ by měla být 49

5. Má nyní nějaký člen vaší rodiny více neţ jeden pracovní poměr ? Zaškrtněte prosím :

Ano

Ne

6. Pokud jste na otázku č.5 odpověděli ANO, uveďte prosím jednu z moţností (Vyplňuje člen, který vyplňuje dotazník, popřípadě jeden libovolný člen, který můţe odpovědět na otázku č.5 ANO ): stálý pracovní poměr práce na částečný pracovní úvazek dohoda o provedení činnosti jiné, prosím uveďte : ……………………………………….. 7. Obáváte se nezaměstnanosti, která vás můţe postihnout? Vyplňuje člen, který vyplňuje dotazník, popřípadě člen, který odpovídal na předchozí otázku. Ano, obávám se Jsem právě nezaměstnaný Ne, nezaměstnanosti se neobávám Jiné (prosím vysvětlete) ……………………………..

ZADLUŽENOST – PŮJČKY A HYPOTÉKY 8. Splácíte v současné době půjčku nebo hypotéku? Zaškrtněte prosím:

Ano

Ne

9. Jedná se o půjčku nebo hypotéku? Vyplňujte prosím, pokud jste v otázce č.6 uvedli ANO. Jedná se o půjčku Jedná se o hypotéku 10. Z jakého důvodu (nač) jste si půjčili? Vyplňujte prosím, pokud jste v otázce č.6 uvedli ANO. Na dům, byt, jinou nemovitost či rekonstrukci nemovitosti Na auto Na vybavení domácnosti či elektrické spotřebiče Jiné ( prosím vysvětlete) …………………………………..

50

HOSPODÁŘSKÁ KRIZE 11. Jak silně postihla vaši rodinu hospodářská krize? Zaškrtněte prosím: 1. ne, naše rodina krizi vůbec nepocítila 2. ano, naše rodina krizi pocítila, ale jen velmi málo 3. ano, naše rodina krizi pocítila hodně 12. Do jaké míry jste byli nuceni přehodnotit své finanční výdaje po vypuknutí hospodářské krize? Zaškrtněte prosím: 1. vůbec, naše rodinné výdaje jsme nebyli nuceni přehodnotit 2. ano, naše rodinné výdaje jsme byli nuceni přehodnotit, ale není to tak zlé 3. ano, své rodinné finance jsme museli hodně přehodnotit 4. ano, naše rodina musela přehodnotit své finance úplně ve všech směrech

DŮVĚRA V BANKY A BANKOVNÍ DOMY 13. Do jaké míry důvěřujete bance (bankovnímu domu), ve které máte uloţené své úspory? Zaškrtněte prosím: 1. 2. 3. 4. 5.

své bance/ bankovnímu domu nedůvěřuji vůbec své bance/ bankovnímu domu nedůvěřuji, ale neřeším to důvěru v mou banku/ bankovní dům neřeším své bance/ bankovnímu domu docela důvěřuji své bance/ bankovnímu domu naprosto důvěřuji

14. Zde prosím uveďte nejvýznamnější důvod/y nedůvěryhodnosti banky (bankovního domu), ve kterém máte uloţené své úspory? (Pokud důvěřujete, otázku prosím nevyplňujte) ………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………… ……………………… 15. Máte uloţené své úspory v bance nebo bankovním domě? Mám uloţené své úspory v bance Mám uloţené své úspory v bankovním domě Mám uloţené své úspory v bance i v bankovním domě Své úspory nemám nikde uloţené 51

16.

Které z variant uloţení svých úspor dáváte přednost? Banky Bankovní domy Banky + Bankovní domy Ţádné, uveďte důvod prosím: ……………………………………

SOUČASNÁ HOSPODÁŘSKÁ SITUACE, BUDOUCNOST 17. Sníţil se v současné době standard vaší rodiny (jste nuceni lépe hospodařit či více šetřit s finančními prostředky)? Vyberte prosím: 1. 2. 3. zlé 4. 5.

naše rodina není nucena šetřit vůbec naše rodina šetří, protoţe chce, ne kvůli hospodářské krizi naše rodina šetří, protoţe ji postihla hospodářská krize, ale není to tak naše rodina musí šetřit ve všech oblastech jiné, uveďte prosím: …………………………………………………

Děkuji Vám za Váš čas, který jste strávili vyplňováním tohoto dotazníku.

Romana Velcová, studentka Bankovního Institutu Vysoké školy, 3. ročníku oboru Bankovní management.

52

Zadání bakalářské práce

53