SPOLEČENSTVÍ 2002 PRACOVNÍ TEXTY PRO SPOLEČENSTVÍ MANŽELŮ
CENTRUM PRO RODINNÝ ŽIVOT OLOMOUC 2001
PRACOVNÍ TEXTY PRO SPOLEČENSTVÍ MANŽELŮ
Obsah
Téma: Zázraky Páně
Prosinec 2001
Kána galilejská (Jan 2,1-11)…………………………………………. 4
Leden 2002
Rozmnožení chlebů (Mt 14,15-21)………………………………….. 5
Únor
Zázračný rybolov (Jan 21,1-14)…………………………………….. 6
Březen
Uzdravení služebníka (Mt 8,5-13)………………………………….. 7
Duben
Uzdravení slepého (Mk 10, 46-51)…………………………………. 8
Květen
Uzdravení ochrnulého (Jan 5,1-9) ………………………………….. 9
Červen
Uzdravení dcery kananejské ženy (Mt15,22-28)……………………10
Září
Utišení bouře na jezeře (Lk 8,22-26)………………………………. 11
Říjen
Obrácení Zachea (Lk 19, 1-10)…………………………………….. 12
Listopad
Uzdravení posedlého (Mk 1, 21-28)……………………………….. 13
2
Drazí přátelé a zvláště pak manželé, kteří se setkáváte ve společenstvích! Stejně jako vloni jsme pro vás připravili se začátkem nového liturgického roku další ročník pracovních textů určených pro manželská společenství. Opět jde o pomůcku, která zůstává nabídkou a pomocí v rámci vytváření programu vašich setkání a je stále otevřena veškeré vaší tvořivosti a invenci. Tématem tentokrát budou Kristovi zázraky v celé jejich síle a přesvědčivosti, jak nám je zachytili a popsali evangelisté. Ježíš řekl: „Slepí vidí, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni, hluší slyší, mrtví vstávají, chudým se zvěstuje evangelium“ (Mt 11,5) Ježíš zde dosvědčuje, že uzdravování nemocných a kříšení mrtvých, která on činí, jsou znamení, že je tím pravým králem a že jeho království se přiblížilo na zem. Zázrak je něco, co stojí „za našim zrakem“ a podává nám důkaz o nadpřirozenosti Ježíšovy osoby, tedy o jeho božství, které se v těchto zázracích projevilo a stále projevuje… (Jak mnozí z vás mohou potvrdit z vlastních zkušeností života ve víře.) Zkusme se také ještě jen zamyslet nad tím, co všechno může Bůh učinit z obyčejného prachu země: krásnou růži, kterou obdivujeme, lahodné ovoce, které nám chutná, i krásné lesy vyrůstají z tohoto prachu a dokonce člověk, který si o sobě tolik myslí nemá jiný původ. Všechno, co vidíme a co existuje, je také Boží zázrak. Na Bohu závisí každý tep našeho srdce a každý nádech i výdech. Na tyto každodenní zázraky jsme si již tak zvykli, že si jich už ani moc nevšímáme, a protože jsou tak všední, nepokládáme je za zázraky. Kdybychom tyto Boží zázraky znovu uznali a správně ocenili, netoužili bychom po jiných. Pak bychom naplněni úctou a pokorou vyznali slovy bible: „Bůh dělá veliké a nevyzpytatelné věci, nesčíslné divy.“ (Job 5,9) Uvítáme veškeré vaše připomínky a nápady, co se týče témat či skladby těchto textů. A samozřejmě nás potěší a pomohou i vaše příspěvky a dobré zkušenosti z přípravy a života vašich společenství. Chtěl bych na tomto místě také poděkovat P. Petru Vaculíkovi SDB z Prostějova, který nám pomáhal svými moudrými myšlenkami a radami při psaní těchto témat. Přeji vám krásné chvíle společně prožité s Bohem ve vašich společenstvích… za Centrum pro rodinný život při olomouckém arcibiskupství Josef Záboj V listopadu 2001 v Olomouci Bože, jsme slepí a z Tvého světla nevidíme nic, na rozdíl od pastýřů. Jsme hluší a z tvého poselství neslyšíme nic. Jsme němí a o Tobě mlčíme. Jsme ochrnutí a Tebou pohnout se nedáme. Jsme studení a pro Tebe rozehřát se neumíme. Jsme osvícení a už na zázraky nevěříme, a proto ani v Tebe! Protože Ty – Ty jsi ten zázrak! Co je potom – život? Co je potom – láska? Co je sám – kříž? Tvůj Syn říká: Já jsem – ten život. A já jsem – ta láska. A v kříži – to jsem já. „Cokoli jste udělali pro jednoho z těchto mých nejposlednějších bratří, pro mne jste udělali.“ Zázrak! Bože, dej, abychom jej našli, jako jej nalezli pastýři. Amen.
3
P r o s i n e c 2001 Zázrak v Káně Galilejské 1. Modlitba nebo píseň 2. Cíl setkání: Posílení důvěry, že i dnes může Kristus proměnit „naši vodu ve víno“. 3. Čtení z Písma sv.: Jan 2,1-11 4. K zamyšlení: Třetí den Ježíš přichází na svatební hostinu a předznamenává tak skrze vzkříšení svoji účast na svatbě nebeské. Maria jeho matka je centrální postavou této události. Ona jako žena je schopná vidění celku, poznává, že něco chybí. Na svatbě chybí víno – symbol radosti a lásky. Stejně tak v rodinách rozpoznává žena jako první nedostatek radosti a lásky. Ona je ta, která má dar do rodiny vnášet atmosféru lásky a radosti. Maria jde s touto starostí za Ježíšem, je tu souboj víry a on nechává růst její důvěru. Vidí jak služebníci nesou správci svatby pohár vody a přesto věří… 5. Slovo duchovního rádce: 6. Jak žít a svědčit Kvalita rodiny se pozná podle atmosféry lásky a radosti – jak si uchováme „víno“? „Kolik vody – tolik vína“ tzn. nestačí jen naše víra, je potřeba také něco dělat… „nosit vodu“. Nemůžeme naříkat nad svým nedokonalým vztahem k Bohu, když např. nejsme schopni ráno vstát k modlitbě… „Udělejte co vám řekne!“ Duchovní život spočívá tedy „v práci“ na sobě a být nápomocen těm, kteří jsou mi svěřeni. Co vneseme svým úsilím… „oni naplnili až po okraj“ to pak může Pán, společně s naší vírou proměnit v nepomíjející poklady. Co můžeme dělat proto, aby naše rodina byla „svatbou“? …tzn., aby tam vládla láska a radost, aby z ní děti neutíkaly a hosté tam cítili přijetí… 7. Modlitba Bože, Maria prosila o zázrak – a Tvůj Syn odmítl. Maria prosila, aby učinili, co Tvůj Syn řekne – a zázrak se stal. Bože máme se modlit. Ale ne Tě v modlitbě přivolávat jako náhradu za všechno, co se nám nepodaří, nebo co nemůžeme dokázat sami. Nejsi žádným náhradníkem z nouze! Máme se modlit, abychom v mlčenlivé modlitbě uslyšeli, co nám Tvůj Syn říká. Když pak učiníme, co říká Tvůj Syn stanou se zázraky a divy: Vzájemně si budeme důvěřovat a smět zakoušet, co znamená štěstí. Začneme se dělit, a nikdo už nebude muset hladovět. Přestaneme odsuzovat, a svět bude prožívat pokoj. Budeme věřit v Boha a smrt pozbude své moci. Bože, poslední slovo Mariino je klíčem k životu: „Učiňte, co vám řekne!“
4
L e d e n 2002 Rozmnožení chlebů 1. Modlitba nebo píseň 2. Cíl setkání: Rodina i eucharistie mají být výrazem vzájemného darování se... 3. Čtení z Písma sv.: Mt 14,15-21 4. K zamyšlení: Tak jako za Ježíšem přicházely celé rodiny… „A jedlo tam na pět tisíc mužů kromě žen a dětí.“ máme chodit i my. Oni mu přinesli, co měli… „pět chlebů a dvě ryby" dali všechno a Bůh se nenechal zahanbit… Potom se posadili, to byl veliký výraz důvěry. Kdyby zůstali stát, mohli kdykoli odejít a obstarat si něco k jídlu sami. Ale Bůh v Kristu byl štědrý… „zbylo ještě dvanáct plných košů“… 5. Slovo duchovního rádce 6. Jak žít a svědčit Co jako rodina přinášíme k eucharistii, kromě těch drobných do kasičky… Vedeme sebe i děti k tomu, že my sami – naše životy, modlitby a práce jsou tím jediným opravdovým darem Bohu, které on může skrze eucharistii proměnit? Bůh se nenechá zahanbit, on je štědrý dát své požehnání. Jak se nám daří žít z eucharistie, skrze kterou rozmnožujeme své dary? Nebo více žijeme z vlastní „síly“? Můžeme tak také učit své děti vyjadřovat, např. při nedělním obědě – co komu Pán dal…? Pohovořte si o svých zkušenostech s dětmi, které v období svých vzdorů nechtějí jít do kostela. Jak se k tomu stavíte? Jak na ně…? 7. Modlitba Bože, Tvůj Syn odešel, ale ne jeho Duch. Jeho Duch žije dál v jeho společenství, v církvi. Ale, kde je společenství? „Byly tam i ženy, i Maria, matka Ježíše“, Bože „tam“ jsou tak mnozí i dnes, podle jména, z tradice, pro jistotu. Ale tam – celým srdcem, naplněno Duchem Tvého Syna – Bože, kde je společenství? Kde se lidé umí společně modlit. Kde se jejich modlitba otvírá Tvé vůli. Kde jsou uchváceni a otevřeně vyznávají: „Náš střed je Ježíš, Tvůj Syn, náš bratr. Ty však jsi nás jediný Otec!“ Kde si lidé odpouštějí a vzájemně se milují. Kde se dělí s tím co má méně. Kde říkají „my“ a „náš“, a ne jen „já“, tam je společenství, tam je církev, a tam jsi i Ty! Bože dej, abychom byli přítomni a žili v tomto společenství, s Marií a se všemi, kteří věří, že jsi veliký a dobrý! Amen.
5
Únor Zázračný rybolov l. Modlitba nebo píseň 2. Cíl setkání: Uvědomit si, že každá krize přináší možnost růstu a zdokonalení. 3. Čtení z Písma sv.: Jan 21, 1-14 4. Slovo duchovního rádce 5. K zamyšlení: Po Kristově ukřižování skrze, které se rozpadly všechny představy a vize apoštolů o Kristu, se jim jejich situace jeví jako beznadějná – zůstali sami, zklamali a neví co se svými životy dál. A tak se v této krizi apoštolé vrací k tomu co umí. Kristus je povolal za rybáře lidí a oni jdou lovit ryby! Jejich vnitřní stav – krize, nedůvěra v sama sebe a rezignace se projevuje i na jejich činnosti. Nic nechytili. Po tom všem přichází Ježíš, on je motivuje k další práci, aby „táhly za jeden provaz“. Dá jim prožít úspěch a uzdravuje tímto společným zážitkem, jejich vztahy nemocné sebeobviňováním a vzájemnými výčitkami. A Jan - nejméně zraněný ve své víře (jako jediný z nich vytrval pod křížem) poznává Krista jako první. Na břehu má Ježíš pro ně připraveno už několik ryb, které tvoří základ k tomu, co mohou přidat oni. Tam již opět spolu se svým Mistrem vytváří pravé společenství práce, „stolu“ a modlitby. Touto společnou zkušeností obnovil Kristus jejich společenství, každý z nich dostal šanci odpustit sám sobě i si navzájem a především se přesvědčit o odpuštění a přijetí Ježíšem. Také zde Petr po své zradě dostává novou šanci a on ji nepromarnil. 6. Jak žít a svědčit Při popisu této události mezi Kristem a jeho nejbližšími nám ev. Jan ukázal s jakou Boží moudrostí vedl Ježíš apoštoly k vzájemnému odpuštění a jistotě, že i jim je odpuštěno. Umíme být i my takto vynalézaví, co se týká hledání cest k odpuštění…? (manželská nevěra, selhání dětí…) Písmo nám otevírá problém vzájemného odpuštění po selhání… (Petr– hlava selhal, všichni to vidí a přesto dostává šanci obnovit důvěru v něj) Promluvte si spolu o svých zážitcích odpuštění. Proč je pro nás tak těžké dávat novou šanci těm co nás zklamali a čekají na naše odpuštění? Máte nějaké dobré zkušenosti – „metodu“ s tím jak obnovit důvěru a pokoj v rodině po zklamání? 7. Modlitba „Všemohoucí a milosrdný Bože, ty jsi nás shromáždil ve jménu tvého Syna, abys nám dal milost a milosrdenství v příhodný čas, otevři naše oči, abychom viděli spáchané zlo, a dotkni se našeho srdce, abychom se obrátili k tobě. Tvá láska ať znovu sjednotí to, co vina rozdělila; tvá moc ať uzdraví naše zranění a podepře nás ve slabosti. Tvůj Duch ať obnoví celý náš život a nově dá sílu tvé lásky, aby v nás zazářil obraz tvého Syna a všichni lidé rozpoznali na tváři našich rodin slávu toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista, našeho Pána. Amen.
6
Březen Uzdravení setníkova služebníka l. Modlitba nebo zpěv 2. Cíl setkání: Rodičovská autorita má mít svůj základ v autoritě Boží 3. Čtení z Písma sv.: Mt 8, 5-13 4. Slovo duchovního rádce 5. K zamyšlení: Setník si byl vědom své podřízenosti i autority, on poslouchal rozkazy svých nadřízených, jeho pak řadoví vojáci. Světlem přirozeného rozumu dosáhl víry – byl to nejspíš pohan nakloněný židům. A skrze tuto svoji víru vidí v Kristu autoritu Boha, kterému je podřízeno vše, tedy i nemoci. Proč tedy ještě nějaká znamení, když stačí pouhé slovo. Proto také Ježíš obdivuje jeho víru v porovnání s vírou židů, kteří po něm stále vyžadovali nějaká znamení. Pro setníka byl Ježíš autorita, protože přes něj, skrze jeho život a činy, byla „vidět“ autorita Boha. Tuto autoritu v něm viděli i někteří z farizeů, když mu pochlebovali: "Mistře, víme, že jsi pravdivý a učíš cestě Boží podle pravdy; na nikoho se neohlížíš a nebereš ohled na postavení člověka.“ Mt 22,16 a přesto ji nebrali vážně. Stejně tak i dnes je mnoho takových, kterým je k smíchu jakákoliv autorita. Přestože platí, že nikdo nemůže být autoritou, kdo sám není poslušný. Ať již Bohu, nadřízenému, či hlasu svého svědomí. Pravá autorita vycházející z Boha je službou! 6. Jak žít a svědčit Nezapomínejme, že děti poznají na svých rodičích, kde pramení jejich autorita. Vidí-li jak se rodiče obrací k Bohu o pomoc (to je výrazem jisté závislosti), nebude pak jim samým dělat problém podřídit se rodičům a dalším autoritám. Promluvte si o uplatňování autority ve vašich rodinách. Koho z manželů děti poslouchají více… a proč…? Celá moderní společnost dnes zakouší krizi autority. Co myslíte, že je toho příčinou? V ještě větší krizi je dnes autorita muže - otce. Tátové se v mnohých rodinách téměř vytrácí. Ať už za to mohou neúměrné pracovní požadavky nebo jejich nezájem o rodinné vztahy. Proč je tomu tak v mnohých rodinách? Zvláště dospívající děti jsou velice citlivé na hodnověrnost rodičovské autority. Sdělte si vaše zkušenosti jak se vám daří či nedaří udržet rodičovskou autoritu u vašich dětí v tomto věku. Tři hlavní zásady jak si udržet autoritu u svých dětí: 1. Poroučej co nejméně… 2. Když poručíš, dohlédni na splnění… 3. Pochval… 7. Modlitba: Duchu Stvořiteli, obnov mě. Duchu lásky, dej mi věrnost. Duchu pravdy, vzdal ode mne lež a pokrytectví. Duchu moudrosti, doveď mě k pravému poznání. Duchu světla, rozjasni mě, ať je skrze mě „vidět“ Bůh. Duchu, který všechno oživuješ a všemu dáváš pohyb obnov tento svět. Amen 7
Duben Uzdravení slepého l. Modlitba nebo píseň 3. Cíl setkání: Skrze víru otevřme zrak našemu srdci! 4. Čtení z Písma sv.: Mk 10, 46-51 5. Slovo duchovního rádce 6. K zamyšlení: Slepý žebrák Bartimaios od Jericha je stručný. Neví kolik má času, aby stihl oslovit Ježíše. Jeho zvolání: „Ježíši Synu Davidův, smiluj se nade mnou!“ je voláním z nouze i víry. Bartimaios to „Synu Davidův“ nevolal jen tak. To platilo jen Mesiáši, Vykupiteli. A jestli to volal a křičel, tak z hluboké víry. Neboť jen „zrak jeho srdce“ ho mohl přesvědčit o tom, že ten koho volá, má skutečně moc mu vrátit i zrak tělesný. Ježíš na ty, kteří slepce okřikovali nebral ohled. Měl na zřeteli jen jedno: trpícího člověka. A ježíš se ujišťuje o slepcově víře: „Co chceš, abych pro tebe udělal?“ – „Mistře ať vidím!“ Stát se tím chudákem u cesty se může člověk stát velice rychle. Život není jen zdraví, bohatství, nasycení, práce a úspěch… Opravdový život jde v podzemí duše na dně srdce. Tam, kde duše prožívá všechny události, city, vítězství, ztráty, tam, kde sahají kořeny vědomí a vůle. Tam také začíná růst a rozvoj duše, úsilí zajet na hlubinu i do výšin. Zde se odehrává nejvlastnější život člověka. Vše co prohlubuje duši, co napomáhá jejímu růstu, zápasy, rány, dobré i zlé. To co dává životu cenu nejvyšší, která se nedá ztratit. Nemůžeme tedy tvrdit, že „člověk v příkopě“ je mimo život. Naopak je v něm nejvíce… Skrze Bartimaia nám Kristus otevírá oči, abychom viděli hodnoty, které jsme dosud neviděli anebo nechtěli vidět… 7. Jak žít a svědčit Děti obtížně chápou mnohé abstraktní pojmy, zkrátka to co není vidět. Můžete se navzájem podělit se zkušenostmi, jak se podařilo vašim dětem vysvětlit pojmy jako: láska, pravda… nebo třeba existenci ještě nenarozeného sourozence… Slepota a zaslepenost jsou slova podobná a přesto svým významem tak odlišná. Co myslíte, co je příčinou zaslepenosti dnešních lidí vůči duševním a duchovním hodnotám? Mají peníze a práce skutečně takovou moc…? Někdy se snad necháme svést k tomu, abychom se domnívali, že tělesně postižení lidé nemohou žít „plnohodnotný život“. Máte-li takové ve své farnosti či okolí, pozvěte si jej někdy do vašeho společenství, ať vám poví o svém vnitřním životě a víře. 8. Modlitba Bože, v Písmu stojí: „Mají uši, ale neslyší, mají oči, ale nevidí…“ Bože často slyšíme Tvé slovo. Avšak odráží se od nás, jako by se nás netýkalo. Bezděčně se uzavíráme. Jinak bychom museli změnit své smýšlení a obrátit se, stát se jinými, novými lidmi. To stojí slzy a mnoho dobré vůle. Bože chtěli bychom být oslovitelní jako Maria! Jistě, ona se ulekla tvých slov. Ale slyší požadavek skrytý v Tvém pozdravu: Být povolán do Tvé blízkost, do Tvého vedení. Zneklidni nás v našem nitru, abychom slyšeli Tvé slovo a nezaspali. Amen.
8
Květen Uzdravení ochrnulého l. Modlitba nebo píseň 2. Cíl setkání: Nemoc nás může paralyzovat, ale také skrze Ježíše uzdravit duši. 3. Čtení z Písma sv.: Jan 5, 1-9 4. Slovo duchovního rádce 5. K zamyšlení: U rybníka Bethesda se Ježíš setkává s mnoha nemocnými. Jsou tam slepí, (ti co nevidí na cestu, neví kam jít…) chromí (ti co cestu znají, ale nedokáží/nechtějí po ni jít), ochrnulí (ti co po cestě již šli, ale „něco“ je paralyzovalo). Jeden z nich Ježíše zaujal. Byl nemocný už 38 let (přesně tolik let putoval Izrael pouští). A Ježíš opět používá svoji „taktiku“, chce slyšet slova víry a proto se ptá : „Chceš být zdráv?“ A v této prosté otázce, je skryta otázka mnohem hlubší: „Budeš umět přijmout odpovědnost za svůj život, který se uzdravením změní?“ Ale onen ochrnulý neodpovídá přímo. Jako by pro něj byla větší bolest to, že „nemá nikoho“… blízkého či přítele, než vlastní ochrnutí! Ježíš ho nepodporuje v jeho sebelítosti, nemoralizuje, ale volá ho k životu, mobilizuje jeho přirozené síly… „Vstaň… a choď!“ – „Postav se proti všemu co ti brání postarat se sám o sebe, postav se rezignaci a bezmoci – „… vezmi své lehátko…“ Stále si musíme uvědomovat, že Ježíšem přinášená záchrana věčného života, je sice zviditelňována uzdravením, ale znamená mnohem víc, než dočasné uzdravení těla. 6. Jak žít a svědčit Příběh tohoto Ježíšova „pacienta“ nás poučuje o tom, jak nepostradatelní mají být pro nás naši blízcí a my pro ně. A přesto naše životy tomu často nenasvědčují. Mnohdy raději trávíme čas s druhými, než s těmi, které nám „dal“ Bůh do naší blízkosti. Co je tomu příčinou…? Únava, stereotyp…? Co ve svém manželském životě považujete za největší překážky, „jít společně po cestě za Ježíšem“? (tj.: hlubší vztahy v rodině, problém společné modlitby, četby Písma sv., atd.) Jak je lze překonat? Umíme se vidět nejen jako ti nemocní, co potřebují pomoc? Ale jsme schopni se postavit do pozice Ježíše, tj. toho, který skrze víru povzbuzuje a přináší naději, těm co ji ztratili? To je naše poslání… před Bohem jsme my - ti potřební a před lidmi vydáváme svými životy svědectví o Boží lásce. 7. Modlitba Bože noc Velkého pátku přijde na každého: v nouzi opuštění od přátel, polibek bez lásky, nespravedlivý rozsudek, rozchod s konečnou platností, pocit osamělosti, tíha Tvého mlčení, nemožnost už nic dělat – jen ještě trpět, nemožnost pomoci – jen ještě – být tu. Bože, Ty jsi se zjevil Mojžíšovi slovy: „Jsem (tu), který jsem (tu)!“ Ty jsi vždycky tu, zcela tu, ve svém Synovi, tu – pro nás. Bože nauč mě, abych i já byl tu, vždycky pro všechny, kteří mne potřebují. Amen. 9
Červen Uzdravení dcery kananejské ženy l.
Modlitba nebo píseň
2. Cíl setkání: Význam vytrvalé modlitby 3. Čtení z Písma sv.: Mt 15, 22-28 4. Slovo duchovního rádce 5. K zamyšlení: „Pane, pomoz mi!“ to je zoufalá prosba kananejské ženy (pro židy - pohanky). Kristův postoj se zdá zprvu tvrdý. Proč? Ježíš je Mesiáš a jeho úkol byl – hlásat evangelium židům, jak jim to bylo slíbeno od proroků. Teprve po svém zmrtvýchvstání pošle své apoštoly i k pohanům. Smysl řeči matky, která ztotožňuje svůj život s životem své dcery: „… pomoz mi!“ je asi tento: „Já jako pohanka nemám právo na plnost požehnání, které přísluší židovskému národu, ale prosím jen o několik jeho drobtů.“ Kristus tak svou zdánlivou tvrdostí jí dal příležitost, aby projevila svou živou víru a vytrvalost v prošení, protože to jsou dvě podmínky nutné k tomu, aby se člověku dostalo vyslyšení. Ani se neurazila, když Ježíš použil přirovnání s psíky. Ona ho porazila svoji důvěrou. Jako když táta zápasí se svým synkem… Bůh se také tak nechá (z lásky) „položit na lopatky“. Ježíš chválí její víru a plní její prosbu. Taktéž: „Proste, a bude vám dáno; hledejte, a naleznete; tlučte, a bude vám otevřeno.“ (Mt 7,7; Lk 11,8) 6. Jak žít a svědčit Na tomto příběhu nám Ježíš odhaluje význam vytrvalé modlitby. Máme mnoho svatých v církvi (a nejen jich), kteří udělali stejnou zkušenost jako ona kananejská žena nebo matka sv. Augustina sv. Monika, která je mezi svatými považována za vzor vytrvalé modlitby. Toto téma může být pro vás výzvou pomodlit se ve vašem společenství za to o co již sami dlouho prosíte a nebyli jste dosud vyslyšeni. Proč Bůh „neslyší“ naše modlitby? Někdy nám nedá to co chceme, ale rovnou změní naše srdce a my zjistíme, že to ani chtít nemáme. Jindy zjistíme právě v modlitbě, že po nás chce naopak něco On… A asi nejčastěji stojíme před tajemstvím – proč Bůh jedná, tak jak jedná… A nám nezbývá než zůstávat v důvěrné odevzdanosti. Pokud chcete, můžete si navzájem sdělit vaše zkušenosti ze soukromé či společné modlitby, které by mohly povzbudit ostatní. 7. Modlitba Bože, neustále jsme v činnosti, stále zaměstnáni, všude nás hledají, neustále dotazují. Už nemáme čas na přestávku, klid, ticho. Těžko hledáme v tom shonu čas pro Tebe, čas na modlitbu. Jsem skutečně tak důležitý? Nebo se za tak důležitého považuji? Jedno je důležité: „Otec, který vidí i to, co je skryté…“ Ty jediný jsi důležitý, Ty, Bože skrytý v pozadí mé nicoty. Ty mne znáš – a Ty mne miluješ – a jedině to – je důležité! Amen. 10
Září Utišení bouře na jezeře l.
Modlitba nebo píseň
2. Cíl setkání: Nikdy nezapomenout do bouří našich životů zvát Boha – dárce pokoje a ticha. 3. Čtení z Písma sv.: Lk 8, 22-25 4. Slovo duchovního rádce 5. K zamyšlení: Ježíš po náročném dni ve člunu usnul a apoštolé s přicházející bouří byli bezradní. I nám se někdy zdává, že Bůh „spí“? A zatím jde o Boží metodu vůči člověku, která způsobuje, aby rostla víra v lidském srdci a člověk se opravdově zasadil o dobro. Kdyby byla stále po ruce hmatatelná Boží pomoc zůstala by lidská víra bez osvědčení. Boží odmlčení je však školou víry, především oddané důvěry do Boží vůle. Ježíš káral apoštoly pro jejich malověrnost a nedostatečnou důvěru, kterou projevili i v jeho přítomnosti. Malá víra je v těžkostech „nervózní“ a čeká, že Bůh něco udělá. Pravé víře stačí vědomí, že Bůh je s námi. Pán Ježíš tedy uklidnil moře (Genezaretské jezero) – „snadno a rychle“. Evangelista lakonicky poznamenává: „Pohrozil větru a poručil moři“ – „vítr ustal a zavládlo úplné ticho“ Ježíš ale nepřišel na svět proto, aby, předvedl tuto suverénní moc i nad přírodou. Jeho divy a zázraky jsou znameními něčeho důležitějšího. Můžeme se na to dívat i takto: moře, jehož vlny rozbouřené větrem, začaly ohrožovat loď apoštolů, může být obrazem, znamením jiného moře, moře v našem nitru: moře citů, lásky, obětavosti, ale i nenávisti, násilí a nesvornosti. V našem nitru se často zvedají takové vlny našich nálad, emocí či dokonce vášní. Mají v sobě hodně energie a zaleží jen na nás jak je usměrníme. 6. Jak žít a svědčit Naše životy můžeme také vnímat jako „plavbu“ s jednotlivými etapami lidského života a zrání i na této plavbě nás potkávají bouře: dospívání, výchova dětí, krize středního věku, odchod dětí, stárnutí, samota… Nepouštíme-li Boha do těchto bouří, může se stát že někde ztroskotáme! Nebuďme naivní křesťané, kteří si chtějí vymodlit ochranu před každou Boží zkouškou, nelze „přemluvit“ Boha, aby zbavil náš pozemský život jeho základních znaků – zkoušky a osvědčení. Sdělte si, které jaké životní zkoušky vás „přitáhly“ blíž k Bohu… Ježíš Kristus je pravý Bůh a pravý člověk. On zná všechny přednosti a slabosti lidské přirozenosti. On skutečně rozumí našim obavám, radostem a prosbám. Obracíme se k němu se svými potřebami opravdově a s důvěrou? 7. Modlitba Ježíšovi učedníci se cítili ohroženi, když volali: „Pane, zachraň nás! Hyneme!“ A Tvůj Syn jim odpověděl: „ Proč se bojíte? Pořád ještě nemáte víru?“ Také my máme strach. Omezuje nás v mnoha věcech. Zužuje náš pohled a klade nám překážky do cesty. Ochromuje naše rozhodování a vytváří mezi námi nedůvěru. Brání nám mnohdy i věřit. Bože, Tvůj Syn poznal strach. Zažil smrtelnou úzkost. Ale v modlitbě k Tobě nalezl důvěru. Dal jsi mu sílu. Bože, dej důvěru všem, kdo trpí strachem. Amen.
11
Říjen Obrácení celníka Zachea l.
Modlitba nebo píseň
2. Cíl setkání: Všichni potřebujeme obrácení, které se projeví v našich životech. 3. Čtení z Písma sv.: Lk 19, 1-10 4. Slovo duchovního rádce 5. K zamyšlení: Tento příběh se poněkud vymyká našim představám o typickém zázraku, „není tu nic moc vidět“. Ale byl vybrán záměrně. Není snad tak náhlá a hluboká proměna Zacheova hříšného srdce v srdce věrné a poslušné Bohu větší zázrak než mnohá uzdravení? Zacheus projevil první krok ke svému obrácení tím, že toužil vidět Krista – běží napřed a leze na strom. A Ježíš si jej všímá, ví na kterém stromě je ukryt a volá Zachea jménem… To je pro Zachea šok: „Jak to, že mě zná a ví kde jsem?!“ Ježíš chce zůstat v jeho domě a ještě víc se chce „dostat“ do Zacheova srdce a naplnit jeho touhu skrze opravdové obrácení. Ježíš ho přijímá bezpodmínečně, samotná Kristova svatost je pro Zachea výzvou: „Má-li Ježíš vstoupit do mého domu, já se vzdávám svého hříchu!“ Zacheovo obrácení není jen virtuální - má praktický dopad: „"Polovinu svého jmění, Pane, dám chudým, a jestližejsem někoho ošidil, nahradím mu to čtyřnásobně". My své obrácení k Bohu prožíváme roky, Zacheus dostal tuto milost a proces obrácení si prožil během několika hodin strávených s Ježíšem. 6. Jak žít a svědčit 1. Fáze obrácení: objevení (nadšení z) Boha, osobní rozhodnutí pro Boha 2. Fáze obrácení: odevzdání života Bohu Proč myslíte, že je dnes tak málo obrácení? Volá snad Bůh méně, nebo méně slyší? Slabý a hříšný, který má s Boží milostí dobrou vůli k životu podle Božího řádu, má přes své chyby legitimní místo v Církvi. „Časté obcování Páně s celníky a hříšníky“ a řídké zmínky o spravedlivých v Kristově okolí, svědčí nesporně v tomto smyslu. Není nám to „trochu proti srsti“? I dnes je mezi námi v církvi mnoho těch, kteří se cítí být křesťany II. kategorie. 4asto to bývají lidé osamělí, po civilním rozvodě atd. A právě takoví potřebují naši podporu a bezpodmínečné přijetí. Jak myslíte, že by bylo možné tyto lidi zapojit do života farnosti, co by mohli mít na starost, aby se necítili zbyteční? 7. Modlitba Bože, Tvůj Syn nepřinesl žádné nové učení. Ani nestanovil žádné nové zákony. Ani nevytvořil nějaký nový kult. Ani nezaložil novou školu. Ale mnohé odboural: tituly a hodnosti, panování a ovládání, množství zákonů a především však hranice! A to je to nové. Zvěstuje jen jediné: Tebe jako Otce všech, ve Tvém bezmezném milosrdenství. A jako jediný zákon hlásá lásku až do krajnosti. Kdo by takto chtěl žít, je mu sestru a bratrem. Bože, na co myslíme, když říkáme: Otče náš?J eto jen jiné slovo pro „Bůh“?Nebo tím vyjadřujeme toto nové: jsme jedna rodina, bratři a sestry, a patříme navždy k sobě dohromady. Máme jednoho společného Otce, a proto i vše ostatní společné. Amen.
12
Listopad Uzdravení posedlého l.
Modlitba nebo píseň
2. Cíl setkání: Zamyšlení nad mocí Ježíšova slova 3. Čtení z Písma sv.: Mk 1, 21-28 4. Slovo duchovního rádce 5. K zamyšlení Poté co ev. Marek ukazuje Ježíše jako toho, který hlásá radostnou zvěst a jenž svým slovem vytváří společenství učedníků, ukazuje názorně sílu a moc Ježíšova slova. Ježíš přichází se svými učedníky do Kafarnau a učí tam v synagóze. Jeho učení vzbudilo velký zájem – jeho slova měla moc. V synagóze byl muž s nečistým duchem. Z textu vyplývá, že nepřišel proto, aby byl uzdraven a nežádal Ježíše o pomoc, ani Ježíš ho sám neoslovil. Posedlý však byl zasažen – přesněji démon v něm byl zasažen Ježíšovým slovem a vykřikl (proto se nečistý duch snaží nazvat Ježíše jeho jakoby „tajným jménem“ – znát někoho jménem znamenalo u židů, mít nad ním moc) V očích Ježíšových současníků byli démoni temné ničivé síly, před kterými si nikdo nemůže být jistý. Z moci démonů se nemohl nikdo sám vysvobodit. Všechny tyto temné mocnosti nenechává Ježíšovo slovo v klidu. Až do chvíle setkání s Ježíšovým slovem si snad ani neuvědomujeme, že nás něco spoutává, že nás něco spoutává, že ani my nejsme zcela svobodní. Žádný odpor není démonům platný. Ježíšovo slovo se nedá zadržet žádnou jinou mocí. Evagrius (mnich/otec pouště, žijící v 5. stol.) rozlišuje démony takto: Démon obžerství: jídlo se stává prvořadou starostí, krouží kolem něj myšlenky člověka, nebo se při jídle zapomíná na všechnu míru. Vůle ztratila svou svobodu, je připoutána k tomu, po čem touží. Démon smilstva: člověk se nemůže odpoutat od sexuálních myšlenek, které zaplavují jeho fantazii. Démon hrabivosti: objevuje se strach z nedostatku, strach někomu něco darovat. Člověka napadají zdánlivě rozumné a závažné důvody, proč je stále třeba shromažďovat majetek. Démon hněvu: objevuje se tehdy, když se někdo proti nám dopustil skutečného či zdánlivého bezpráví. Člověk je pak zatrpklý, neustále myslí na svého protivníka. Probírá v duchu možnosti pomsty. Není-li ta možná, proměňuje se hněv v zášť, věčně nespokojenou náladu nebo smutek. Démon smutku: člověk vzpomíná na to, co už minulo a to se mu zdá lepší a krásnější. Tím snadno propadá smutku. Pak je ovšem oslepen vzhledem k přítomnosti. Nečelí už realitě, ale zůstává ve svém smutku. Démon acedie: člověk ztrácí chuť naprosto ke všemu. Jde o vnitřní rozmrzelost a sklíčenost. Člověka nic nebaví. Z toho pak vyplývá nevrlost, zahořklost, lhostejnost, nuda, nestálost a vrtkavost. Chybí jakákoli radost ze života, člověk se cítí prázdný, bez nápadů, vše se mu zdá nesmyslné. Démon slavomamu: člověk je tažen k tomu, aby vzbuzoval obdiv ostatních – svými schopnostmi nebo třeba i svou duchovní úrovní a zbožností. Démon pýchy: je nejnebezpečnější. Člověk považuje sám sebe za příčinu svých dobrých činů, vlastně sám sebe staví na místo Boha (aniž by si to ovšem takto výslovně formuloval), a tak popírá své lidství, svou podstatu. To ho vede do šalebného světa, až nakonec naprosto ztrácí smysl pro realitu, což končí ztrátou duševní rovnováhy a rozkladem osobnosti. Takový člověk se pak skutečně stává tím, co Bible nazývá posedlým.
6. Jak žít a svědčit Počítáme ve svých životech s mocí Ježíšova slova? Uvědomujeme si nebezpečí, která ohrožují naše životy, umím s nimi správně zacházet, nebo si je ani nepřipouštím? Co od nás očekávají lidé? Přizbůsobujeme se tomu? Víme, co je našim pravým posláním? Co pro nás znamenají Ježíšova uzdravení? Jakou mají souvislost s tím, co prožíváme ve svých životech? 7. Modlitba: Z důvodu nedostatku místa, nelze zde již uvést modlitbu, Doporučujeme si vyhledat (již trochu pozapomenutou) modlitbu k archandělu Michaelovi, nebo jinou vhodnou. Děkuji za pochopení. 13
