Společenské vědy Psychologie Studijní a pracovní texty pro první ročník gymnázia Zpracovala: PhDr. Šárka Sedláčková
Dobře si obrázek prohlédněte! Uhodnete, která čára je pokračováním bílé? Správné řešení je na poslední straně dokumentu.
1
SPOLEČENSKÉ VĚDY Přehled tematických celků čtyřletého studia SV 1. Základy psychologie 2. Základy sociologie 3. Základy politologie 4. Základy práva 5. Základy ekonomie 6. Mezinárodní vztahy 7. Volba profese 10. Základy filozofie Zvláštnosti studia na gymnáziu: • odlišnost od studia na základní škole • průměrně 2 hodiny denně ! Na pravidelnou přípravu a systém studia na gymnáziu si člověk musí zvyknout (jako i na jiné činnosti)! – podmíněný reflex • změna režimu dne: - racionální uspořádání času - práci (učení) nutno střídat s odpočinkem (nejlépe aktivním) - naučit se učit se: každý předmět vyžaduje jiný způsob učení, částečně individuální jsou i vnější podmínky přípravy • SILNÁ VŮLE !!! • při učení se je nutno předcházet únavě (= přirozený fyziologický jev) Ú: Třídní „desatero“ Protože v novém kolektivu třídy společně strávíte další čtyři roky, je velmi důležité vytvořit si svá vlastní pravidla pro společné soužití. To bude ovlivňovat nejen vaše momentální naladění, ale také vaši školní výkonnost a utváření vztahu k sobě samému. Dohodněte si tato pravidla v diskusi ve dvojicích, ve skupinách. Pak pravidla proberte a ta, na nichž se shodne celá třída, napište na nástěnku. Příklady pravidel: Vracejme věci tam, kde jsme je našli. Nikomu neubližujme. Je vhodnější stylizace ve 2.os. jedn.č. nebo v 1.os. mn.č.?
2
Psychologie jako věda Ú: Pokuste se definovat psychologii. Co to je? Co je jejím úkolem?
V současné psychologii existuje řada různých definicí této vědy. Všeobecně lze říci, že psychologie se zabývá psychikou a psychickými jevy. Co jsou to psychické jevy? Ú: prohlédněte si učebnu a během 2 minut napište 10 podstatných jmen, která ji charakterizují. (Jaké psychické jevy jste při této činnosti uplatnili?)
Psychologie (řecky psyché = duše, logos = slovo, věda) je věda, která se zabývá prožíváním a …………… lidí. Jejím úkolem je porozumět mu, předvídat je a pomoci je ...................... Prožívání x chování – definujte sami Úryvek z knihy Jamese Pattersona: Tanec smrti Ú: Podtrhněte a označte čísly části textu odpovídající psychologickým pojmům: Pojmy k přiřazení: 1 – prožívání 2 – jednání (2 – 4 – projevy chování) 3 – vnější výraz 4 – řeč Shafer vycouval z příjezdové cesty a rozjel se po Tracy Place. O blok dál směrem k Dvacáté čtvrté ulici už měl na tachometru osmdesát. Že by čas pro další sebevražednou jízdu?, napadlo ho. Ve vedlejší ulici zablikalo červené světlo. K němu si to pomalu šinulo policejní auto. K čertu! Zastavil uchodníku a čekal. Hlava mu hořela. „Kreténi, hnusný kreténi! A ty jseš taky kretén!“, šeptal nahlas. „Ovládej se, Goeffe, dej se dohromady, hned!“. Policejní auto zastavilo kousek od něj. Uvnitř viděl sedět dva strážníky. Jeden z nich pomalu vystoupil z auta a došel k jeho jaguáru. Naparoval se při tom jak polda ve filmu. Shafer ho chtěl zabít. Věděl, že by to dokázal. Pod sedadlem měl nabitou pistoli. Dotkl se pažby a vychutnával ten pocit. „Řidičský průkaz a doklady o vozidle, pane“, nařídil policista nafoukaně. Hlas v Shaferově hlavě ječel: ... Podal mu ale požadované doklady a podařilo se mu připitoměle usmát. „Došly nám doma pampers, tak jsem vyrazil nějaké sehnat. Vím, že jsem jel moc rychle, ale znáte to. Máte doma děti, strážníku?“
3
Chování i prožívání člověka můžeme vysvětlit pouze v případě, že známe jejich obecné zákonitosti. Ke zjištění zákonitostí nedocházíme obvykle sami, neboť nemáme dostatek zkušeností, které bychom mohli zobecnit. Můžeme se však opřít o znalosti zákonitostí, které shrnuje vědecká psychologie. Připomeňme však, že veškeré zákonitosti v psychologii jsou pravděpodobné. Nemáme stoprocentní jistotu, že jsme správně určili příčinu nějakého projevu člověka. Např. psycholog vyšetří dítě, které neprospívá ve škole a zjistí, že nevyřeší příklady, které odpovídají jeho věku. Příčinu jeho neprospěchu musí dále zkoumat. Ú: Pokuste se napsat co nejvíce těchto možných příčin, které mohou neprospěch způsobovat.
DÚ: Zeptejte se několika lidí ve vašem okolí, o jakých psychologických institucích (poradnách) v našem regionu vědí.
Systém psychologických oborů I. Obory teoretické 1) obecná psychologie - zkoumá obecné psychologické jevy a zákonitosti fungování psychiky (jev: paměť – a jak funguje obecně, tzn. bez ohledu na individuální rozdíly mezi lidmi). Tím poskytuje základní pojmový materiál ostatním psychologickým oborům. 2) psychologie osobnosti - zabývá se jednotlivými složkami, které celkově tvoří …………… (psychickými vlastnostmi ………… i získanými), vysvětluje podobnosti a odlišnosti mezi jednotlivými lidmi. 3) vývojová (ontogenetická) psychologie -zkoumá psychický vývoj od početí po stáří. Zabývá se činiteli ovlivňujícími vývoj (např. výchovou). 4) sociální psychologie - řeší otázky ……………… vztahů, sociálních skupin, vlivu sociálního prostředí na jedince. Zabývá se komunikací, řešením konfliktů. 5) psychopatologie (patopsychologie) - zabývá se psychickými poruchami (z ………… hlediska), problematikou činitelů, které je způsobují, a také léčebnými metodami. Podává klasifikaci (třídění) a popis psychických poruch a potíží. K dalším patří např. evoluční psychologie – vysvětluje prožívání a chování na základě zděděných instinktů, které se v lidské prehistorii utvářely, nebo např. psychohistorie – psychologické porozumění lidem minulých dob.
4
II. Obory aplikované: Množství aplikovaných oborů se stále zvyšuje úměrně s tím, jak se psychologie uplatňuje ve stále širších oblastech lidské činnosti. 1) pedagogická psychologie - zabývá se hlavně problematikou učení a strategie vyučování 2) klinická psychologie - ve spolupráci s lékaři provádí diagnostiku a psychoterapii nemocných; řeší otázky ……… hygieny. 3) poradenská psychologie - je orientována na různé oblasti, poskytuje pomoc při řešení osobních problémů, existují poradny různého typu, např. pedagogicko-psychologická, rodinná aj. 4) soudní (forenzní) psychologie - uplatňuje se především v soudní praxi při vypracovávání ………… posudků v kriminalistice, řeší problematiku výkonu trestu 5) psychologie práce - řeší podmínky pracovního procesu, ………pracovníků na určitá místa, mezilidské vztahy na pracovišti, uplatňuje se při konstruování pracovních nástrojů aj. Dále např. psychologie reklamy, managementu, sportu (např. jak udržet morálku týmu, jak poznat talentovaného trenéra, jak působit na špičkového sportovce, aby z něj nevyrostla primadona).
Ú: Přiřaďte činnosti k příslušné psychologické disciplíně: 1. psychologická metodologie 2. psychometrie 3. forenzní psychologie 4. poradenská psychologie 5. klinická psychologie 6. biopsychologie 7. dějiny psychologie 8. sociální psychologie 9. farmakopsychologie 10. psychopatologie 11. psycholingvistika 12. psychologie osobnosti 13. zoopsychologie 14. pedagogická psychologie 15. inženýrská psychologie 16. vývojová psychologie 17. obecná psychologie 18. psychologie práce A. zkoumá psychologické zákonitosti výchovy, vyučování B. zkoumá psychiku zvířat C. studuje vztahy mezi myšlením a řečí D. zkoumá strukturu a vývoj osobnosti 5
E. sleduje účinky chemických látek, léků, drog na psychiku F. zkoumá psychické jevy v sociální interakci G. zkoumá vývoj psychol. myšlení od nejstarších dob H. řeší problémy, které souvisejí s pochopením metodologických přístupů CH. orientuje se na konstrukce testů I. zabývá se chováním a prožíváním v situacích regulovaných právem J. pomáhá jedinci efektivněji se orientovat ve stále složitějším životě, vycházet z lepšího poznání sebe sama a tak optimalizovat rozvoj osobnosti K. řeší otázky diagnostiky, terapie i prevence duševních poruch L. zabývá se chorobnými změnami psychických jevů, které vycházejí z různých příčin neurologických či společenských M. přináší obecné poznatky o psychice člověka N. zabývá se změnami v psychice člověka v průběhu jeho vývoje od početí do smrti O. zabývá se konstrukcí strojních zařízení ve vztahu k psychologickému založení člověka, který má stroj obsluhovat P. shromažďuje poznatky o biologicko-fyziologické determinaci psychiky R. studuje vliv pracovního prostředí na pracovní výkon
Systém psychologických institucí, možnosti psychologické léčby Stále více lidí vyhledává psychologické služby. Důvody této situace: 1)…… 2)…… 3)…… 1) pedagogicko – psychologické poradny - děti a mládež do 18 let věku, řeší jakékoliv psychologické problémy - na PPP se mohou obrátit rodiče sami nebo na doporučení pedagogů - státní instituce, bezplatné 2) rodinné (manželské) poradny - řeší jakékoliv problémy spojené s manželskými či partnerskými vztahy - státní instituce 3) psychologické ambulance - většinou kliničtí psychologové nebo psychoterapeuti - může se na ně obrátit kdokoliv s psychologickým individuálním problémem, např. pocitem dezorientace ve světě, neschopností sám v sobě se vyznat, potížemi při navazování vztahů s jinými lidmi, řeší se zde různé typy závislostí (drogy, gambleři aj.) Kliničtí psychologové v případě potřeby odesílají klienta na psychiatrické pracoviště, v méně závažných případech proběhne jednorázová psychologická konzultace. Většinu problémů však nelze řešit jednorázově, neboť příčin bývá několik a zasahují hluboko do
6
minulosti klienta. Proto zde probíhá dlouhodobější psychoterapie u psychologa (několik týdnů až měsíců). 4) kliničtí psychologové v nemocnicích – LDN, onkologická pracoviště aj. 5) další poradenská místa psychologů: - úřady práce – pomoc při volbě povolání, psychologická pomoc nezaměstnaným - poradny pro vysokoškoláky - linky důvěry, krizová centra
Jak se učit Ú: Nejprve si vyplňte dotazník o učení: Když se učím dějepis, většinou postupuji takto:
Mám potíže na počátku učení: s rozčleněním: se soustředěním: s pamětí: při zkoušení: Učení (v širším pojetí) je získávání zkušeností a utváření jedince v průběhu jeho života. Naučené je opakem vrozeného. Základním fyziologickým mechanismem učení je podmíněný reflex. Učení (v užším smyslu) …. Ú: Přemýšlejte nad tím, které faktory ovlivňují průběh a efektivitu vašeho učení a zapište je:
Výsledky učení závisejí na mnoha faktorech: metodě učení, výsledcích předchozího učení, na motivaci, aktuálním stavu jedince, na jeho rysech a vlastnostech, dále na vnějších podmínkách - obsahu učiva, působení učitele, emoční atmosféře v rodině i třídě. Činitelé působící při učení: Na učení a jeho efekt působí mnoho činitelů. Úspěch nebo neúspěch v učení zpravidla není výsledkem jedné příčiny, ale několika zároveň:
7
a) Vnější činitelé
Při učení si nepouštíme hlučnou zvukovou kulisu. Opakovanými vědeckými výzkumy (nejnovější proběhly v r. 2010) bylo zjištěno, že i tichá hudba výrazně snižuje dlouhodobé zapamatování, neboť koncentrace neustále osciluje mezi učivem a hudbou b) Vnitřní činitelé:
ad b) Metoda učení Nejméně efektivní je metoda mechanického opakování, tj. ……………………… Mnohem lepší výsledky přinášejí aktivní metody uvědomělého učení. Jsou to zejména tyto postupy: Ú: pokuste se vymyslet alespoň 5 bodů
Podstata lidské psychiky Psychika je tvořena psychickými procesy, stavy a vlastnostmi (viz kap. psychické jevy). Psychiku tvoří vědomí a podvědomí. Vědomí – to, co člověk prožívá a uvědomuje si to. Vědomí souvisí s osobním vývojem. Začíná se utvářet okolo třetího roku života. Podvědomí (nevědomí) je ..................
8
Objevitelem podvědomí byl Sigmund Freud (l. pol. 20. stol.) – rodák z Příbora, působil ve Vídni jako psychiatr, zakladatel psychoanalýzy. U pacientky, kterou uvedl do hypnózy, zjistil zážitky, kterých si tato nebyla v bdělém stavu vědoma. Pravdivost těchto zážitků pak potvrdila matka pacientky. Tím Freud dokázal existenci podvědomí. Někteří psychologové dnes uznávají i tzv. nadvědomí, které nás spojuje s kosmickou energií, kosmickou inteligencí. Existují různé metody (meditační techniky, Silvova metoda), které pomohou uvědomit si toto spojení. Stoupenci tohoto směru předpokládají, že člověk si ve stavu změněného vědomí dokáže vybavit zkušenosti dávných předků, že může prožít jednotu se zvířaty, rostlinami, že může překračovat své „Já“. Vědecky však tato oblast není probádána. Těmito zvláštními stavy a prožitky se zabývá jeden z psychologických směrů, tzv. transpersonální psychologie. K jejím hlavním představitelům patří český psychiatr Stanislav Grof, nyní profesor v USA. Slovo transpersonální, česky přibližně nadosobní, naznačuje, že psychika (v tomto pojetí spíše „duše“) není vázána na jednotlivé osoby. Důkazem mají být prožitky ve změněných stavech vědomí. Různé úrovně vědomí Na základě měření elektroaktivity mozku lze rozlišit čtyři základní hladiny funkčního naladění mozku: 1) hladina beta (14 a více Hz) 2) alfa (8 -13 Hz) 3) theta (4 – 7 Hz) 4) delta (0,5 – 3 Hz) ad1) Beta je .........................
ad2) Alfa je ........................
ad3) Theta je .............................
ad4) Delta, stav naprostého útlumu všech funkcí. Nacházíme se v něm během bezesného spánku či ……………. V tomto stavu dochází k hluboké regeneraci všech životních funkcí a k vytváření energetických rezerv. Výše popsané situace nastávají tehdy, pokud je daná hladina pro celý mozek dominantní. V rámci běžných aktivit však často dochází k tomu, že různé mozkové okrsky pracují současně v různých hladinách.
9
V období před narozením stráví dítě většinu času v betě a thétě. Přibližně do 12 let věku převažuje alfa a théta. Jednotlivé hladiny (α,δ,τ) lze navodit také uměle, a to buď použitím psychoaktivních látek nebo cestou speciálních cvičení.
Otázky duševní hygieny Psychologické poznatky slouží m.j. k tomu, aby člověk pochopil sám sebe, aby našel svoji duševní rovnováhu, duševní harmonii, zjednodušeně by se dalo říci – prožitky vnitřní spokojenosti, vnitřního štěstí. tomu napomáhá také dodržování zásad psychohygieny, ať už vědomé či nevědomé. Tak jako dodržujeme hygienu tělesnou k udržení tělesného zdraví, stejně tak bychom měli dodržovat duševní hygienu k podpoře duševního zdraví a duševní pohody. Proto se tomuto tématu budeme věnovat hned v počátečních hodinách výuky, a to včetně nácviku některých protistresových cvičení, abychom v průběhu celého školného roku mohli tato cvičení zdokonalovat. Jaké jsou známky duševní rovnováhy?
Pravidla duševní hygieny se týkají všech oblastí lidského chování a jednání, souvisejí s věkem a mnoha dalšími faktory. My se budeme věnovat pouze úzké, všeobecně platné oblasti – životosprávě: a) spánek – důležitá je délka spánku, pravidelnost usínání i probouzení na základě vypozorování vlastního denního biorytmu b) výživa – v posledních 15 letech výrazně přibylo problémů spojených s jídlem, především mentální anorexie ( psychická porucha projevující se v odmítání jídla, její léčbou se zabývají psychiatři – většinou ambulantně, v těžších případech v psychiatrických léčebnách) Zásady zdravé výživy určitě znáte. Jmenujte některé. c) práce a odpočinek – k tomu, abychom dokázali udržet pracovní výkon v optimální hladině, musíme dodržovat i určité zásady odpočinku, např.: - lehká únava se odstraní mnohem rychleji než silná (neplatí zde přímá úměra) 10
- odpočinku účinně napomáhá změna prostředí: nelze si odpočinout v pracovním prostředí - aktivní odpočinek je účinnější než celková nečinnost (souvisí s rychlejší regenerací okrsků mozkové kůry) - rozdělení odpočinku (po 40 min. učení 5 -10 min. odpočinku), účinnější je dovolená vcelku (min. 2 týdny) než vybraná po kratších časových úsecích d) tělesný pohyb, cvičení – pohyb je nejdůležitějším prvkem autoregulace zachování tělesného i duševního zdraví, nedostatek pohybové aktivity výrazně podporuje emoční napětí a znamená velkou zátěž psychiky
Stres, frustrace a metody protistresové pomoci Mnoho lidí vyhledává psychology z důvodů, které jsou způsobeny nahromaděním stresu. Stres je stav………………………………………………………………………………. Určitá míra stresu je pro člověka důležitá –……………………………………………… ……………………………………………………………. Stres je však provázen vždy na úrovni biologické určitými chemickými procesy, v jejichž důsledku vznikají toxické látky pro organismus zátěžové až škodlivé (pokud je stres častý). Frustrace (zmaření) – psychický stav a chování člověka, které vyvolává překážka na cestě k určitému ………, k uspokojení potřeby. Náchylnost a odolnost vůči frustraci i stresu je individuální (u různých lidí různá). Frustrační tolerance – uvádí, jak je člověk schopen ………… stav frustrace. Způsoby reakce na frustraci nebo stres: 1) Agrese – vnější (destrukce, rozbíjení předmětů, fyzické napadení jiné osoby) nebo vnitřní 2) Bagatelizace – ........................... 3) Racionalizace –………… ............... 4) Kompenzace – ........................ 5) Únik –....................... 6) Somatizace – přenesení psychického neúspěchu do tělesné oblasti (civilizační choroby, např. vysoký krevní tlak, choresterol) 7) Projekce – svalování viny na jiného (za špatnou známku může učitel, protože se špatně ptal, a ne já, i když jsem se neučil) 8) Regrese – ................................... 9) Potlačení – vytěsnění problému z vědomí do podvědomí, kde však problém zůstane Pokud nedokážeme stresu předcházet, je dobré využívat metod jeho odbourávání: 11
1) tělesný pohyb – je v období adolescence nejdůležitější metodou odbourávání stresu. Dva důvody, proč je přínosný: 1) ……………………………………… 2) ……………………………………………………… ………………………………………………………… Cvičit minimálně 15 minut intenzívně (velký vliv i na trénink silné vůle). 2) komunikace– důležité je nenechávat si problémy pro sebe, ale svěřit se dobrému příteli, rodičům (…………………………………………………………………………………) 3) zájmové, odpočinkové aktivity – důležité je věnovat se činnostem, které přinášejí radost, i tyto činnosti musíme hledat, nevíme automaticky, že nás něco baví – tzn. zkoušet různé aktivity, abychom našli tu, která nás baví (účinný je poslech hudby, četba) 4) vyhýbat se zbytečným konfliktům, hádkám 5) pozitivní myšlení – znamená zaměřit se na pozitivní stránky života a ty si uvědomovat 6) relaxační techniky Relaxační techniky (relaxace = uvolnění, tzn. uvolnění fyzického i psychického napětí) Existuje velké množství relaxačních technik, které si můžeme individuálně přizpůsobit tak, aby provádění relaxace bylo pro nás příjemné. Jednou z nejrozšířenějších metod je Schulzův autogenní trénink, kterým lze dosáhnout nejen uvolnění, ale ve vyšší fázi též odstranění nežádoucích návyků nebo změny osobnostních vlastností. Základem každé relaxace je uvolnění fyzického napětí, zklidnění myšlenek a získání psychické energie. Osvědčené je např. cvičení pro dodání energie: - Najděte si místo, kde můžete stát a roztáhnout paže tak abyste se ničeho nedotýkali. - Zhluboka se nadechněte a zvedněte paže do výše ramen. Dýchejte zhluboka a roztahujte do maxima paže. (5 – 7x) - Nyní s každým nadechnutím zvedněte paže nad hlavu a s každým výdechem je spusťte dolů po vašem boku. (5 – 7x)
Autodestruktivní závislosti Rozlišujeme: 1) klasické (alkoholismus, nikotýnismus, závislost na drogách) 2) novodobé závislosti (netholismus, workoholismus, gamblerství, shopoholismus, .......) Alkoholismus – vyvíjí se pomalu a nenápadně (několik let), ale tento proces je velmi zrádný, protože se obtížně odhaduje hranice vzniku závislosti.
12
Léčba: 1) ambulantní 2) ústavní (3 – 6 měsíců) 3) komunitní (obvykle 1 rok) 4) post terapie Nejdůležitějším předpokladem úspěšné léčby je vnitřní motivace k vyléčení. Soudně nařízená léčba (bez skutečné snahy se vyléčit) je většinou neúspěšná. Po ústavní léčbě – nutná plná abstinence (obv. 10 let) a vyhýbání se prostředí, které ke vzniku alkoholismu vedlo. Trvalé důsledky: zhoršení paměti i mentální výkonnosti, odumírání mozkových neuronů, poruchy spánku, zhoršená funkce jater a dalších vnitřních orgánů. Delirium tremens – rozpad osobnosti (není návratu). Akutní otrava alkoholem: může způsobit trvalé následky (poškození mozku, psychiky).
Základní skupiny drog I. Halucinogeny jejich základním efektem je kvalitativní změna vědomí. Po jejich požití se objevují ……, …………………………………, projevy depersonalizace (pocit odcizení sebe sama), deformace vnímání. Mohou se dostavit příjemné prožitky, ale i hrůzné vjemy. Riziko halucinogenů – nepředvídatelnost jejich efektu (poruchy mohou přetrvávat i po odeznění intoxikace). 1) některé rostliny (rulík zlomocný, durman obecný, blín) – látky v nich obsažené blokují nervový systém, vyšší dávky jsou smrtelné 2) halucinogenní houby (různé druhy lysohlávek) 3) LSD (vyrobeno chemickou cestou) - zkreslené vnímání může někdy vyvolat nebezpečné chování - značné riziko narušení duševního zdraví, vyšší riziko vzniku ………… II. Drogy z konopí - obsahují psychoaktivní látku THC (tetrahydrocannabinol).
Opakované užívání může způsobit neplodnost (u mužů), citové otupení, oslabení paměti, někdy až schizofrenii a také psychickou (nikoliv fyzickou) závislost. - marihuana, hašiš, skank
13
III. Opiáty - látky původně získávané z opia. V lékařství jsou tradičně používány pro tlumení silných bolestí a tišení kašle. Poměrně rychle vzniká výrazná fyzická závislost. 1) Opium – šťáva z nezralých makovic, po užití dochází k euforii, intoxikace končí spánkem. Osoba se probouzí s „kocovinou“, která bývá jednou z příčin další intoxikace. Při zneužívání se rychle zvyšuje tolerance, proto je potřeba dávky stále …………. 2) Morfin – účinné analgetikum proti bolestem. Nejprve lehká euforie, pak útlum, spavost. Vzniká mimořádně silná tělesná (somatická) i psychická závislost. 3) Heroin – je derivát morfinu. Původně používán jako jeho náhražka. Je však nejzhoubnější látkou morfinové skupiny. Vyznačuje se nejvyšší návykovostí. Má silné analgetické účinky, po požití – celkový útlum, nezájem, někdy deprese. !!! Návyk může vzniknout již po požití jedné dávky!!!
IV. Látky se stimulačním účinkem (stimulace = ………………) -užívají se k odstranění …………… a k povzbuzení, ve vyšších dávkách způsobují třes, nespavost, křeče nebo až poruchy některých orgánů, např. arytmii srdce. Akutní otravy mohou vyvolat i………………………………………………. 1) Pervitin – poměrně rychle se vyvíjí psychická závislost, nutno dávky zvyšovat. Je silná touha dosáhnout maximální euforie. Při závislosti dochází k hlubokým změnám v chování, časté jsou …………… – pronásledování (slangový výraz „stíha“), toxikoman má stálý pocit ohrožení, stavy zmatenosti, někdy poruchy paměti a koncentrace. 2) Extáze (MDMA) –
(Parkinsonova choroba). 3) Kokain (z listů stromu) – v medicíně používán jako anestetikum, má značný euforizující účinek (pocit síly, duševních schopností), jedna z nejzákeřnějších drog, opakované užívání způsobuje nevyléčitelné poškození mozku
Biosociální determinace lidské psychiky Lidská psychika je determinována mnoha biologickými i sociálními faktory: I. Biologické faktory, které podmiňují psychické prožívání i chování: 1) nervová soustava 2) ………………… 14
3) ………………… 4) ………………… 5) genetické faktory (podrobněji viz další kapitoly) ad1) Nervová soustava - její základní anatomickou a funkční jednotkou je nervová buňka – neuron. Skládá se z těla a dvou druhů výběžků – dendritů a neuritů. Neurony jsou navzájem spojeny synapsemi, které přenášejí nebo blokují podráždění (určitý typ informace). NS dělíme na vegetativní, periferní a centrální: a) vegetativní - řídí a zabezpečuje činnost ………………………… a žláz s vnitřní sekrecí - pracuje …………… na naší vůli - hraje důležitou roli při citových prožitcích člověka b) periferní – skládá se z receptorů, dostředivého a odstředivého nervstva c) centrální – skládá se z míchy, prodloužené míchy a mozku Zde se budeme zabývat pouze mozkem. Nejdůležitější částí nervové soustavy je velký mozek, který je tvořen dvěma polokoulemi (hemisférami). Levá hemisféra ovládá pravou polovinu těla a naopak. Rozdílná činnost pravé a levé hemisféry: Pravá: - paměť pro lidské tváře - emocionální reakce - interpretuje nonverbální chování jiných - produkuje humor - kreativita, intuice, tvořivost - řeší více úkolů najednou - orientace v prostoru - zážitky - subjektivita - syntéza
Levá: - paměť pro jména a slova - tlumí emocionální reakce - reaguje na slovní pokyny - produkuje logické myšlenky - kritické, objektivní myšlení - v určitém čase řeší jen jeden problém - orientace v myšlenkách - fakta - objektivita - analýza
Velký mozek je pokrytý souvislou vrstvou šedé hmoty – šedou kůrou mozkovou. Ta je nositelkou duševního života člověka. ad 2) Žlázy s vnitřní sekrecí Jedná se o soustavu žláz, které produkují ……………. Ty silně ovlivňují kvalitu psychického života, aktivitu organismu. Např. při snížené funkci štítné žlázy dochází ke zpomalení myšlení a dalších psychických reakcí. Člověk je apatický, pasivní, snadno se unaví. ad 3) Biologické potřeby - rovněž ovlivňují psychické prožívání. Optimální uspokojení biologických potřeb (p. jídla, p. spánku, p. pohybu) je předpokladem duševní výkonnosti a harmonie. ad 4) Aktuální tělesný stav plné tělesné zdraví x somatické onemocnění
15
Mimořádně zajímavé jsou prožitky lidí ve stavu klinické smrti, které byly odedávna základem spekulací o posmrtném životě. Tyto prožitky lze zčásti vysvětlit jednak hypoxií mozku, jednak zvýšenou produkcí endorfinů a enkefalinů.
B) Sociální determinace psychiky Jedná se o faktory, které ovlivňují psychiku v průběhu sociálního vývoje. Jde o: 1) celospolečenské vlivy 2) širší vztažná skupina 3) malé (primární) společenské skupiny ad 1) Celospolečenské vlivy - jde o kulturní dědictví, vyplývající ze společné historie lidstva. Postupně se vytvořila pravidla (mravní normy a zákony), jejichž dodržování je odměňováno (uznáním, pochvalou), nedodržení trestáno. ad 2) Širší vztažná skupina - jde o působení velkých společenských skupin, které jsou tvořeny např. podle národnosti, vzdělání, věku, majetkových poměrů. ad 3) Primární společenské skupiny - mají největší vliv na jedince, např. skupina kamarádů, ale především rodina. Podstatný je přitom styl výchovy. Dva krajní extrémy představují autoritativní a liberální styl. Od doby antické až do 20. století převažoval autoritativní styl ( děti musely plně respektovat příkazy rodičů či vychovatelů, zcela se ve všem podřizovaly, nemohly projevit své názory). V 60. letech 20. stol. se v USA začala prosazovat zcela opačná tendence – liberální výchova. Při ní nejsou děti nijak omezovány, nic se od nich nepožaduje, mohou si dělat, co chtějí. Tím se podle představitelů tohoto proudu plně rozvíjí osobnost dítěte a nenese si tak v podvědomí žádná omezení do dospělosti. Ú: Zamyslete se nad důsledky liberální výchovy – napište je:
Většina psychologů proto doporučuje demokratický styl výchovy, kdy se rodiče nezříkají autority a formou her a důsledností vytvářejí u dětí pozitivní lidské vlastnosti.
16
Psychologie osobnosti Pojem osobnost v běžném jazyce často označuje společensky …………… osoby. V psychologickém smyslu je však osobností každý člověk se všemi svými fyzickými, psychickými a sociálními znaky. Jednotlivé složky osobnosti jsou navzájem propojeny a tvoří jeden celek. Definice: Osobnost je uspořádaný systém psychických i fyziologických funkcí, které jsou ve stálé interakci s prostředím. Tento systém směřuje k seberealizaci jedince. Složky osobnosti: 1) fyzická – tělesné vlastnosti (vzhled, zdrav.stav, stavba nervové soustavy,…) 2) sociální – pozice a role ve společnosti a rodině i dalších skupinách 3) psychická – psychické procesy, stavy a vlastnosti (vnímání, paměť, city, charakterové vlastnosti, temperament aj.) – podrobně budeme probírat v obecné psychologii Struktura osobnosti: Jedná se o soubory určitých vlastností: 1) motivační – motivace, potřeby, zájmy, cíle, životní hodnoty, zvyky a návyky 2) výkonové – schopnosti, vědomosti, talent, vlohy 3) dynamické – rychlost nervových procesů 4) charakterové – morální vlastnosti, svědomí, zodpovědnost 5) seberegulační – vůle, sebeovládání
Motivační vlastnosti a) Motivace – souhrn určitých pohnutek, které nás podporují k nějaké činnosti b) Potřeba – stav nedostatku nebo nadbytku něčeho V současnosti nejpoužívanější hierarchii potřeb vytvořil americký psycholog Abraham Maslow, a to podle naléhavosti pro člověka, takže potřeba vyšší se objevuje až po uspokojení potřeb nižších. Př. – člověk netouží po novém oblečení (5.stupeň), pokud je něčím ohrožen (2.stupeň). 1. Potřeby fyziologické 2. Potřeba bezpečí a jistoty 3. Potřeba lásky a sounáležitosti 4. Potřeba uznání 5. Metapotřeby (potřeby kognitivní, estetické, potřeba seberealizace) c) Komplementárním pojmem k potřebám jsou hodnoty, jejichž výběrem jsou potřeby uspokojovány. Hodnota je vlastnost, kterou člověk přisuzuje objektu, situaci, činnosti ve spojitosti s …………… potřeb. Hodnoty se vytvářejí a diferencují v procesu socializace.
17
Např.: Člověk přisuzuje hodnotu materiálnímu zabezpečení, proto bude usilovat (má potřebu) o vysoké výdělky. Hierarchie potřeb a hodnot bývá u lidí různá (závisí na věku, zkušenostech, zdravotním stavu). Existují i výjimky z hierarchie potřeb, např. potřeba úcty může být silnější než potřeba lásky, pokud se člověk skrze úctu snaží získat lásku. Někteří lidé s poruchou osobnosti (dříve označovanou pojmem psychopatie) nemají potřebu lásky, nedovedou ji ani dávat, ani přijímat. Neuspokojováním potřeb vzniká stres a poté stav deprivace a frustrace. Pojem stres a frustrace vysvětleny dříve. Deprivace (strádání, nedostatek) – je chronické neuspokojování potřeb nebo cílů (např. matky na mateřské dovolené trpí nedostatkem sociálních kontaktů) Deprivace má různé podoby: - fyzická ....................... - psychická ............................................. - senzorická – ................................... - sociální – velká sociální izolace (LDN) d) Zájmy – zájem je získaný motiv, projevuje se ……………… člověka k předmětům a činnostem. - v dětství prostřednictvím zájmů vytváříme pozitivní vlastnosti, např. ……………… - v dospělosti – protistresová metoda Ú: Diskutujte ve dvojici o vlivu shodných nebo rozdílných zájmů v manželství. e) Cíle –jejich stanovování je pobídkou k činnosti a jejich realizaci. Dosažení cílů uspokojuje potřeby člověka a přináší mu radost. Naopak neúspěch působí zklamání a bolest. Ú: Ujasněte si pojmy krátkodobý, střednědobý a dlouhodobý cíl a jejich význam pro osobnost. f) Zvyky a návyky – vedou k tzv. zautomatizování Ú: Vysvětlete, proč usnadňují život. Jak nazýváme negativní zvyk a jak s ním lze bojovat?
Výkonové vlastnosti Schopnosti –vlastnosti osobnosti, které jsou předpokladem úspěšného vykonávání nějaké činnosti. Utvářejí se na podkladě geneticky daných vloh. - jsou naučené dispozice Fáze vývoje schopností:
18
Stupně schopností: nadání, talent, genialita Vědomosti – pamětní předpoklady k výkonu, učením osvojené …………… Dovednosti – dispozice k vykonávání určité praktické činnosti. Kolik je činností, tolik je dovedností. Schopností je méně! Kreativita = tvořivost (z lat. creo = tvořím) – schopnost najít nové, netradiční řešení Inteligence – jedna z nejdiskutovanějších výkonových vlastností. Neexistuje jednoznačná definice, ale obecně lze říci, že se jedná o soubor rozumových schopností. Za základní znaky inteligence jsou považovány: 1) schopnost psát 2) schopnost mluvit 3) schopnost pro základní matematické úkony 4) schopnost nalézat nová, tvůrčí řešení 5) schopnost přizpůsobit se danému cíli 6) schopnost učit se z předchozích zkušeností 7) schopnost řešit komplexní problémy 8) schopnost prostorové orientace 9) schopnost logického myšlení 10) nespokojenost s nedořešeným problémem 11) mechanická paměť Testy inteligence měříme inteligenčním kvocientem. Inteligenci se poprvé pokusil změřit francouzský psycholog A.Binet [biné] zač. 20. stol. Poté německý psycholog W. Stern zavedl pojem inteligenční kvocient. Celé 20. stol. se pro výpočet IQ používal tento vzorec: IQ = MV/FV x 100 (MV – mentální věk zjištěný testem inteligence, FV – fyzický věk v měsících) V současné době se výpočet IQ provádí přesnější a složitější formou. Podle Gaussovy křivky má 50 % lidí průměrnou inteligenci. 0 – 20 těžká mentální retardace (dříve pojem idiocie) 20 – 50 střední mentální retardace (dříve imbecilita) 50 – 70 lehká mentální retardace (dříve debilita) 70 – 90 podprůměrná inteligence 90 – 110 průměrná 110 – 140 nadprůměrná 140 a výše genialita Inteligence je ze všech schpností nejvíce geneticky podmíněná (75%), výrazně se může dotvářet v průběhu života, především dětství. Americký univerzitní profesor Gardner uvádí osm různých druhů inteligence. 1. Lingvistická inteligence 2. Matematická/ logistická inteligence 3. Vizuální / prostorová inteligence 19
4. 5. 6. 7. 8.
Hudební inteligence Tělesná/ fyzická inteligence Mezi-osobní inteligence Vnitřní osobní inteligence Přírodní inteligence
Testy inteligence se zaměřují především na lingvistickou, matematickou a prostorovou oblast, přičemž ostatní typy inteligence nejsou tudíž měřeny. Ukázky testových úloh: Nemoc : smutný = zdraví : ……… Smrk – jedle – modřín – borovice (které slovo do této řady nepatří) 3 4 7 11 18 (kterým číslem řada pokračuje?) Které pole z pravé strany se nejlépe hodí do čtvrtého čtverce vlevo?
V poslední době se stále více hovoří o významu tzv. emoční inteligence. Tomuto tématu se vědecká psychologie začala věnovat až závěrem 20. stol. Rozlišuje vrozený emoční potenciál (EI) a měřitelnou emoční inteligenci (EQ) Psycholog Goleman stanovil 5 složek emoční inteligence (EQ): 1) schopnost vyznat se sám v sobě 2) seberegulace (schopnost zvládat své psychické děje) 3) schopnost se sám motivovat (k nějaké psychické činnosti) 4) empatie 5) schopnost soužití a spolupráce Každý člověk má určitou genetickou základnu pro EQ. Nejdůležitější roli však hraje výchova.
Dynamické vlastnosti - rysy osobnosti, které se projevují v chování a prožívání člověka. Jsou vrozené a v průběhu života poměrně stálé. Výchovou a sebevýchovou se mohou do určité míry měnit. Dynamické vlastnosti tvoří temperament člověka. Ten se projevuje především intenzitou a rychlostí chování a prožívání, což je založeno na geneticky dané fyziologii vzruchu a útlumu v neuronech. První typologii temperamentu vytvořil již řecký lékař Hippokrates (5.stol. př.n.l.), později ji upravil lékař Galenos (2.stol. př.n.l.). Podle nich je temperament určen převahou určité 20
tělesné tekutiny: sangvinik (sanguis – krev) – čilý, společenský, veselý, nestálý (Galileo Galilei, W.A. Mozart, J.W.Goethe), cholerik (cholé – žluč) - dráždivý, vzteklý, snadno se rozhněvá, ale rychle se uklidní (Jan Žižka, Petr Veliký), flegmatik (flegma – hlen) - klidný až netečný, pomalý, ale spolehlivý, melancholik (melaina cholé – černá žluč) – pesimistický, uzavřený, vážný, pomalý, city hluboké a trvalé (Jan Hus, K.H.Mácha). Ivan Petrovič Pavlov, významný ruský fyziolog 19. stol., viděl příčinu rozdílnosti temperamentů ve vlastnostech nervových procesů. Rozlišil sílu podráždění a útlumu, jejich vzájemnou vyrovnanost a jejich pohyblivost. Jedinec se silnými nervovými procesy je odolný, správně reaguje i na silné podněty, hluk ho neruší při práci. Pro jedince se slabými nerv. procesy jsou silné podněty nepříjemnou zátěží, k soustředění potřebuje klidné prostředí. Při vyrovnaných nervových procesech dokáže člověk ovládnout projevy afektu. Pohyblivost se projevuje v tom, jak snadno a rychle dokáží korové buňky přejít od jednoho procesu k druhému. Sangvinik (silný, vyrovnaný, živý typ) – optimistický, veselý, přizpůsobivý, řečově pohotový, podnikavý, pracuje rychle, je schopen vykonávat několik činností současně, jedná rozhodně, není konfliktní, umí se podřídit. Někdy bývá lehkomyslný, nerozvážný, povrchní, málo sebekritický, nestálý v partnerství. Flegmatik (silný, vyrovnaný, klidný typ) – klidný, vytrvalý, vydrží dlouho u jedné činnosti, přátelský, dobře se ovládá, ale bývá pomalejší, nerozhodný, potřebuje svůj stereotyp, obtížně se přizpůsobuje změnám. Cholerik (silný, nevyrovnaný typ) – reaguje živě s výraznou mimikou, pracuje rychle, v kolektivu se prosazuje. Jeho nevýhodou jsou prudké reakce, netrpělivost, vzdorovitost, agresivita, nedostatek sebeovládání. Melancholik (slabý typ) – vážný s hlubokými stálými city, v práci svědomitý, zodpovědný, důkladný, pesimistický, brzy unavený, urážlivý. Pavlovovu typologii volně doplnil psycholog Hans Jürgen Eysenck o termíny extraverze – introverze, stabilita – labilita: Extraverze – člověk družný, společenský, má rád legraci a změnu. Brzy ztrácí trpělivost, má sklon k agresivitě, není na něj vždy spolehnutí. Introvert – tichý, uzavřený, má úzký okruh přátel. Trpělivý, spolehlivý, jedná plánovitě. Labilní – neklidný, úzkostný, pocity méněcennosti, snadno se rozpláče, reakce bývají silné, trvají dlouho, což ztěžuje přizpůsobení se. Většina lidí nepatří jen k jednomu typu temperamentu, vyhraněné typy se vyskytují jen málo. Ve 20. stol. se často používala i typologie německého psychiatra Kretschmera. Vychází ze spojení psychických vlastností a typu stavby těla. Astenik – hubený, úzká ramena, úzká hlava - je dráždivý, extrémní nálady kolísají mezi vznětlivostí a lhostejností, mezi vřelostí a odstupem, celkově vážný, bez humoru, důsledný Atletik – atletický typ postavy: široká ramena, štíhlý pas, pevné svaly - vyrovnaný, klidný, houževnatý, spolehlivý, má stálé názory a návyky Pyknik – široká hlava, silné tělo, hlavně v břišní oblasti, menší postava - srdečný, otevřený, impulzívní, požitkářský 21
Charakterové vlastnosti Ú: Pokuste se definovat charakter:
Charakter: z řec. charassein – vyrýt, vytisknout v českém jazyce : - je souhrn vlastností osobnosti, které se zakládají na jejím ……………přesvědčení a projevují se v jejím …………. chování - je to jádro osobnosti, které je zdrojem zodpovědného chování, má autoregulační funkci - je získaný, formuje se ………………… Dá se říci, že charakter určuje obsah, zatímco temperament formu jednání. Charakter je složitý celek, ve kterém můžeme rozlišit větší počet složek. Jsou to zejména: 1) vztah k lidem 2) vytrvalost a odolnost k zátěži (odolnost umožňuje člověku zvládnout zátěž, je dána temperamentovou složkou – sílou nerv. procesů – ale také volními vlastnostmi) 3) kontrola a regulace temperamentových vlastností (mnohé, především negativní temperamentové vlastnosti se lze naučit do jisté míry ovládat, např. silné citové afekty, netrpělivost, dominanci. Liberální výchova, která nikterak neomezuje volný vývoj všech vrozených vlastností, způsobuje ………………………………………) 4) svědomí (vědomí dobra a zla, vzniká přijetím určitých norem za své) 5) světový názor (celková hodnotová orientace – postoj k práci, lidem, společnosti, k přírodě, politické a náboženské přesvědčení, názory vrstevníků, kulturní tradice,……) ad 4) Svědomí –
Projevy charakterových vlastností: Ú: Doplňte opačnou vlastnost: iniciativa - lhostejnost aktivita – zásadovost – ohleduplnost – altruismus – skromnost – pracovitost – pečlivost – Ú: Co vede k lidské lhostejnosti? Z černé kroniky: Z četných vloupání je obviněn již jednou soudně trestaný 16-iletý mladík z Prahy. Byla mu prokázána vloupání do bytů, sklepů, motorových vozidel, kde způsobil škodu v hodnotě asi 160 000 Kč.
22
Ú: Jaké pozitivní vlastnosti nejsou u tohoto mladíka rozvinuty? Charakter je řídící složkou osobnosti. Zajišťuje nejvyšší kontrolu a regulaci chování člověka. Vytváří se od 3. roku věku dítěte. Stupně utváření charakteru: 1) malé dítě : tlak okolí, rozkazy, zákazy, odměny, tresty 2) začínáme o věcech a jevech kolem sami přemýšlet, tvoříme si vlastní názor 3) utvoříme si normy, chováme se podle nich (interiorizace) 4) vyžadujeme od okolí, aby se chovalo podle našich norem, později tolerujeme individuální rozdíly v chování lidí Jean Piaget – 2 stádia morálního vývoje: 1) heteronomní 2) autonomní (věk ............)
Seberegulační vlastnosti - určují, do jaké míry je osobnost schopna ………………… své prožívání a jednání. Mechanismy seberegulace – sebeuvědomování, sebepoznávání, svědomí, vůle. Pojem vůle budeme probírat podrobně v obecné psychologii. Volní vlastnosti osobnosti
Utváření osobnosti Osobnost je utvářena: 1) vnitřními biologickými podmínkami 2) prostředím a výchovou 3) vlastní činností člověka 1) Vnitřní biologické podmínky: a) genetické dispozice (rozvoj nebo zanedbávání vrozených dispozic) b) vlivy v těhotenství, při porodu (zdravotní stav matky, !!vztah matky k očekávanému dítěti) 2) Prostředí a výchova Sociální prostředí formuje osobnost dítěte velmi silně již od narození. První tři roky života je nejdůležitější vztah matky k dítěti (k tomuto úkolu se matka biologicky připravuje již těhotenstvím).
23
Velký vliv má chování lidí v nejbližším okolí dítěte. Od raného dětství dítě napodobuje to, co dělají dospělí. Starší děti a mládež napodobuje nejen osoby z blízkého okolí, ale i své modely – vzory, ideály. Napodobování se týká zpravidla jen vnějších projevů – oblečení, gesta …. Pokud má dítě k určité osobě (rodiče, model) silný citový vztah, snaží se chovat se podobně, napodobit jeho psychické vlastnosti (statečnost, nadšení pro nějakou činnost, někdy agresivitu, bezohlednost), pak hovoříme o identifikaci. Způsob výchovy – probráno dříve. Odměny a tresty jsou účinnější pro formování osobnosti tehdy, pokud jsou obě strany ve vzájemně kladném citovém vztahu. Ve výchově je nutná přiměřená míra požadavků, kontroly a volnosti. Ú: Napište, jak dítě pravděpodobně reaguje při trvale nízké a naopak příliš vysoké míře požadavků, kontroly a volnosti ve výchově:
Velký význam pro formování osobnosti dítěte má kolektiv vrstevníků, a to hlavně v období puberty a adolescence. Ú: Napište, co všechno může být pro dítě (do pubescence) odměnou:
4) Vlastní činnost člověka – hra, práce, učení, zájmové činnosti- sebevýchova – hraje obrovskou roli hlavně v dospívání a rané dospělosti
24
Obecná psychologie PSYCHICKÉ Psychické jevy psychické procesy
JEVY
Charakteristika označují děj, průběh činnosti
Podskupina poznávací paměťové motivační
psychické stavy psychické vlastnosti
charakteristika aktuálního stavu
stavy pozornosti
předpoklad k většímu počtu činností
stavy citové schopnosti
Příklady vnímání, představy, myšlení zapamatování, uchování, vybavení citové, volní soustředěnost, rozptýlenost nálada
temperament charakter
Různé psychické jevy jsou zpravidla vzájemně propojeny (např. vybavujeme si z paměti určité události, prožíváme při tom city). Při probírání obecné psychologie však od sebe jednotlivé psychické jevy uměle oddělujeme.
Čití a vnímání Všechno naše poznání začíná vnímáním. Vnímání je psychický ………, kterým poznáváme to, co v ………… okamžiku působí na naše smyslové orgány. Vnímání nás informuje nejen o vnějším světě, ale i o stavu vnitřních orgánů (při hladu, bolesti). Vnímání se uskutečňuje pomocí orgánů, které se nazývají analyzátory. Ty se skládají z receptorů, …………… nervů a mozkového ústředí. Činnost jednoho analyzátoru nazýváme čitím. Výsledkem čití je počitek - odraz …..... vlastnosti předmětu nebo jevu. Např. počitek červené barvy, nakyslé chuti (jablko). Výsledkem vnímání (součinnost více analyzátorů) je vjem – zobrazuje celý předmět nebo děj, který právě …………na naše smyslové orgány. Podněty si uvědomujeme teprve tehdy, až dosahují určité síly, intenzity. Nejmenší velikost podnětu, která vyvolává ……………, se označuje jako absolutní práh počitku. Podněty nižší intenzity nevnímáme, přesto však působí na naši psychiku. (16 – 20 000 Hz) – hudba s léčebným účinkem
25
Vnímání různých lidí se liší také tím, jaké rozdíly mezi podněty téhož druhu dokáží rozlišit. Např.pracovníci v textilním průmyslu rozlišují třicet odstínů černé barvy, kdežto laik vidí jen tři. Tito lidé mají odlišný rozdílový práh. Rozdílový práh je …….........rozdíl podnětů téhož druhu, který dokážeme rozlišit. Ú: Jeden účastník hry má oči zavázané šátkem. Druhý mu postupně klade na dlaň různé předměty. Ruka má zůstat zcela bez pohybu. První účastník má předměty pojmenovat. Po chvíli mu druhý účastník podá tytéž předměty a první je ohmatává. Srovnává se poznávání předmětů v obou částech hry. Adaptace analyzátorů
Některá zvířata předčí člověka v určitém druhu vnímání (pes, orel). Lidské vnímání je významně ovlivněno zkušeností, pamětí, myšlením, vlastnostmi. Tím se značně zdokonaluje. Na druhé straně však zkušenost, myšlení atd. mohou vést také k některým klamům ve vnímání (např. Lyer – Müllerova iluze). Ú: Zakreslete: Zákony vnímání – obyčejně máme v zorném poli řadu předmětů, přičemž je nutné vyčlenit jen ty, které jsou pro nás v dané chvíli důležité. Potřebujeme, aby se jevily jako figura na pozadí, viz. např. slavná Rubinova váza. Vyčlenit figuru na pozadí bývá snadné, pokud vnímané předměty dobře známe. Jsou-li pro nás nové, může jít o náročný proces. Gestaltisté objevili řadu zákonů, jimiž se při tomto procesu automaticky řídíme. Jde vždy o to, které ze zobrazených prvků budeme vnímat jako patřící k sobě tj. tvořící figuru. 1) Zákon blízkosti v prostoru – ve vjemu sdružujeme prvky navzájem blízké: a) .. .. .. .. .. .. b) … … … … … V prvním případě jsou figurami dvojice, ve druhém trojice teček. 2) Zákon podobnosti – navzájem podobné prvky patří dohromady. 3) Zákon doplnění dobrého tvaru – máme tendenci doplnit tvar, který je ve skutečnosti jen naznačen.
26
Poruchy vnímání Mnoho smyslových klamů vzniká působením citů. Např. za šera můžeme na neznámém místě pod vlivem strachu mylně vnímat pařez stromu jako skrčenou postavu – pseudoiluze. Pseudoiluze je vyvratitelná – většinou na základě racionálního vysvětlení. Iluze – je na rozdíl od pseudoiluze nevyvratitelná. Objevuje se např. při vysoké horečce. Halucinace – mylná ………… (nejčastěji zraková, též sluchová, pohybová), o jejíž pravdivosti je člověk nevývratně přesvědčen. Objevuje se jako izolovaný jev – např. při horečce, pod vlivem alkoholu, drog, ale častěji bývá jedním z více příznaků některých psychických poruch (………………). Negativní halucinace – člověk nevnímá to, co má před sebou, i když má zrak v pořádku. Sociální vnímání Sociální vnímání je vnímání jiných lidí. Dojmy – vnitřní závěry – komunikace – vztah k druhému člověku. Při tomto typu vnímání se však nejčastěji dopouštíme různých chyb. Jeho správnost, přesnost ovlivňují faktory, které se neuplatňují u ostatních druhů vnímání. Jsou to zejména: a) Povaha interakce mezi vnímajícím a vnímaným.
g) Haló – efekt. Tendence nechat se ovlivnit prvním dojmem nebo všeobecným míněním o určitém člověku. Tento dojem přetrvává velmi dlouho. Někteří lidé vnímají druhého člověka na základě „obecného mínění“, které o něm panuje, i když toto mínění nemusí být objektivní. Např. příjemný vnější vzhled nám „brání vidět“ jeho záporné charakterové vlastnosti. h) Aktuální fyzický a psychický stav.
27
Představy a fantazie Úloha: Představte si průčelí vaší školní budovy a nakreslete je: Představivost je psychický proces, jehož výsledkem je představa. Představa zobrazuje předmět nebo děj, který ………… v přítomném okamžiku na naše …………… orgány. Představa x vjem – rozdíl? Zvláště děti a umělci mají představy velmi živé. Představy rozlišujeme podle druhů analyzátorů a podle forem vnímání: představy zrakové, sluchové, pohybové, čichové atd. Fyziologická podstata představ: Fyziologické procesy při vnímání a zapamatování zanechávají v nervových buňkách určité stopy, které pak umožňují vybavování i přetváření představ. Fyziologické procesy při vybavování představ se projevují ve změnách fyziologických funkcí, jež nastávají ve skutečné situaci. Např. představa zkoušky může vyvolat ……………………………………. Úloha: Do sešitu napište např. slovo les a připište k němu několik dalších slov, která vás k němu napadnou, např. strom, zelený, výlet, šumí atd. Tak to udělejte postupně se všemi následujícími slovy: sobota, židle, štěstí.
Jedna představa vyvolá druhou, ta třetí. Říkáme, že představy jsou asociací. Asociace znamená spojení představ nebo jiných psychických jevů. Představy se vybavují podle určitých asociačních zákonů, zde jsou uvedeny primární asoc. zákony: 1) zákon dotyku v prostoru a čase (vybavují se hlavně ty představy, které vznikly ve stejném místě nebo ve stejném čase 2) zákon podobnosti a kontrastu (p. podobné nebo protikladné se vybavují intenzivněji). Různí lidé mají se stejným slovem spojeny různé představy a city. Toho se využívá v některých psychologických metodách k poznání individuálních rozdílů mezi lidmi, zejména v asociačním pokusu v soudní a klinické psychologii. Rozlišujeme představy vzpomínkové a představy fantazijní: 28
1) Vzpomínková představa (také se říká představa paměti) reprodukuje něco, co jsme již vnímali. 2) Fantazijní představa – vytvářejí se relativně nové představy. Není to vytváření „z ničeho“, základem je vždy naše zkušenost, vjemy. a) Rekonstrukční fantazie znamená vytváření představ podle slovního popisu nebo schématického znázornění. Při četbě knihy nebo poslechu si představujeme jednající osoby. Podle technického výkresu si dovedeme představit budoucí výrobek. b) Tvůrčí fantazie znamená vytváření nových představ, např. v umění nebo při vzniku technických vynálezů. 3) Bdělé snění je vytváření představ, které se vztahují k vlastním budoucím přáním. Dominuje v pubescenci a adolescenci, časté jsou představy budoucího života s partnerem, představy toho, po čem toužíme. Snění v bdělém stavu působí většinou pozitivně na psychický stav, může být ……… k činnosti. V bdělém snění hledá člověk únik z konfliktních situací, uvolňuje se a zbavuje se tak psychického napětí. Pokud se však vyvolávají nepříjemné emocionální zážitky, zveličují nepříjemnosti, působí snění negativně. 4) Snění ve spánku (=sny) – zvláštní druh fantazijních představ. Objevují se v určitých časových intervalech u každého člověka (tzv. REM fáze – z angl. rapid eye movements), ne každý si je pamatuje. Nejčastěji si pamatujeme poslední sen, kdy spánek je již lehký. Vznikají tak, že ……………………………………………………………………………………… ……………………………………………………………………………………… ………………………………………………………………………………………... Sny – velmi důležité pro psychickou rovnováhu, neboť se v nich odreagovávají nepříjemné zážitky z podvědomí. U neuróz – nedostatek spánku - nedostatečné odreagování nepříjemných zážitků posílení napětí - člověk špatně spí (začarovaný kruh). Lucidní sny – snící vědí, že sní Funkce představ: 1) Příprava činnosti – pokud necháme své představy volně rozvíjet, mohou nabývat na živosti a přání uskutečnit je nabývá na síle. 2) Vyrovnávání vnitřního napětí – vzpomínky na různá zklamání, trapasy, zraňující události ztrácejí svoji trýznivost, když rozvíjíme fantazii o pozitivním řešení daných situací. Jde o náhradní uspokojení potřeb, i když nedokonalé. Tím se ztrácí napětí spojené s danou událostí. 3) Představy tvoří vnitřní svět, který má pro nás hodnotu sám o sobě. V tomto světě žijeme většinu času, představy doprovázejí naše vnímání. Vnitřní svět představ může být primitivní a hrubý nebo naopak bohatý a kultivovaný. Záleží na tom, co na sebe necháme působit. Neexistuje „pouhá zábava pro ukrácení dlouhé chvíle“, protože každý podnět, kterému se vystavíme (i ve fantazii), nás zároveň nějak formuje – ať chceme nebo nechceme, ať si třeba říkáme, že jsme „nad tím“. 4) Představy jsou výborným tréninkovým prostředkem. Např. mladý tenista se mnoho naučí pozorováním špičkových hráčů. V představách provádí jednotlivé
29
pohyby spolu se svými idoly. Podobně si budoucí politik představuje, jak obratně domlouvá koalice s partnery atd. Takto se získávají důležité dovednosti. Psychoterapie využívá představ jako léčebného prostředku. Průkopníkem byl C.G.Jung, který vedl své pacienty k tomu, aby své představy spontánně rozvíjeli a vyjadřovali, přičemž jsou směrování zejména ke klasickým tématům lidského života, jako je zrození, smrt, láska, nenávist. Výsledkem je hlubší sebepoznání, uvolnění a nahlédnutí vlastních konfliktů v novém světě.
Myšlení Všechny vlastnosti věcí, a hlavně příčiny jejich vzniku nemůžeme poznat jednoduchým způsobem, jen s pomocí zraku, sluchu a dalších smyslů. Je to proces látkové výměny. Tyto skutečnosti poznáváme zprostředkovaně, svým myšlením. Myšlení nám pomáhá poznat věci hlouběji, Vystihnout jejich vztahy, příčiny, podstatu. Myšlení je psychická manipulace se symboly, s představami a vjemy jakéhokoliv druhu. Jednoduché formy myšlení nacházíme i u primátů a dalších vývojově nižších živočichů. Na obrázku je znázorněna úroveň řešení podobného úkolu u slepice, psa a opice. Jde o to, jak se dostat z výchozího místa k potravě, která není přímo dostupná. (Přerušovaná čára znamená průhlednou překážku, např. plot, plná neprůhlednou stěnu.)
Formy myšlení 1) Pojem – řečové vyjádření určitých znaků nějakého předmětu (kov) 2) Soud –vztah mezi dvěma či více pojmy (všechny kovy jsou vodivé) (měď je kov) 3) Úsudek – proces, kdy z několika soudů vyvozujeme závěr (…………………………) Úloha: 1) K následujícím pojmům uveďte pojmy podobné: velký strom, nesmyslná válka, pozdní hodina, podivuhodný úkaz. 2) Uveďte podřadné pojmy k pojmům: strom, pes, psychický proces. 3) V každém z následujících řádků je uvedeno vždy pět pojmů a jeden z nich mezi ně nepatří. Uveďte, který to je a proč. a) Obdélník, kruh, koule, trojúhelník, kosočtverec. b) Čertova stěna, Dvě vdovy, Libuše, Tajemství, Jakobín. 30
c) Au, Ag, S, Fe, Sb. Jak jste došli k řešení? Myšlenkové operace Myšlení je velmi složitý proces, ve kterém se rozlišuje větší počet dílčích myšlenkových procesů čili operací. 1) Analýza – 2) Syntéza – 3) Abstrakce – vyčleňování obecných, podstatných vlastností 4) Konkretizace – 5) Zobecňování – 6) Analogie – vyvozování poznatku o nějakém předmětu na základě jeho podobnosti s jiným předmětem 7) Dedukce – odvozování pravdivých výroků na základě ……………………… Př. : Všichni lidé jsou smrtelní. Sokrates je člověk. Odvoďte třetí výrok………………. 8) Indukce – odvozování výroků na základě pravděpodobnosti Př.: Ráda tančím. Moji spolužáci rádi tančí. Jaký výrok bude následovat ? ……………………. Ve starší literatuře najdeme i jiné definice pojmů „dedukce“ a „indukce“, které jsou používány souběžně s výše uvedenými. Vyhledejte je! Druhy myšlení: Konvergentní – umožňuje logické vyvozování závěru na základě logického uvažování. Využíváme ho při řešení úloh, které mají jednoznačné řešení. Probíhá v souladu s určitými pravidly. Divergentní –
Řešení problémů (úloh) V každodenním životě vznikají rozmanité problémové situace. Řešení problémů má různé podoby, alespoň tři: 1) jednoduché využití předchozích zkušeností 2) metodu pokusu a omylu 3) podrobný rozbor problémové situace. Metoda pokusu a omylu je zdlouhavá. Člověk s rozvinutým myšlením – na rozdíl od zvířat – užívá této metody zpravidla jen v některých situacích: když mu je problém zcela nejasný, popřípadě když je ve velkém napětí, např. když ve spěchu hledá klíč k zámku. V takových situacích je třeba se uklidnit, podle možností alespoň chvilku vyčkat a zkoušet vhodné postupy s použitím myšlení. 31
Vrcholem myšlenkového procesu bývá tzv. vhled, kdy se nám „rozsvítí“. Tento „ahazážitek“ bývá doprovázen radostí. Existuje ovšem i vhled bez přemýšlení, kdy nám náhle dojde, že jsme v nebezpečí nebo že jsme provedli pořádnou hloupost. Pak nad radostí převáží jiné city. Při řešení následujících úkolů je třeba odpoutat se od obvyklého přístupu a dospět k vhledu: 1. Složte ze šesti zápalek čtyři rovnostranné trojúhelníky. 2. Máte před sebou pytel, ve kterém je 17 ponožek. Z toho je 10 bílých a 7 černých. Máte postupně vytahovat z pytle jednu ponožku po druhé tak dlouho, až budete mít 2 ponožky stejné barvy. Kolikrát musíte sáhnout do pytle?
Zásady pro řešení obtížných úloh a problémů Ú: určitě přijdete alespoň na 6 zásad
Ú: Spojte čtyřmi na sebe navazujícími čarami devět bodů:
. . .
. . .
. . .
Myšlení se rozvíjí a zdokonaluje činností, která na ně klade požadavky: řešení problémů a úloh, prací i hrou, osvojování nových poznatků a jejich promýšlení, rozvíjení řeči četbou.
32
Vlastnosti myšlení hloubka šířka rychlost přesnost pružnost kritičnost Jak cvičit myšlení 1) Především se učíme vydržet u problému, který řešíme. Jsou okamžiky, kdy se to nedaří, nechce se (říká se, že myšlení bolí). Musíme se naučit těžkou duševní práci správně dávkovat. Měli bychom mít co nejméně rušivých podnětů. 2) Myšlení trénujeme i při zvládání školního učiva. Nelze jen mechanicky „šprtat“. 3) Hrát si s nápady, které se spontánně vynořují v mysli (brainstorming). Poruchy myšlení 1) ulpívavé – ulpívání myšlení na jedné myšlence, představě: několikrát opakuje stejná slova (při poruchách IQ, onemocněních mozku) 2) zabíhavé – hlavní myšlenkový směr je stále přerušován vedlejšími, nesouvisejícími myšlenkami (při poruchách paměti a IQ) 3) dislogické – nelogická souvislost myšlenek 4) obsendantní – nemocnému se proti jeho vůli opakovaně vtírají do vědomí nesmyslné myšlenky; čím usilovněji se snaží je potlačit, tím usilovněji se mu do vědomí tlačí (úzkostné poruchy) 5) vztahovačné – (paranoidní) – nemocný připisuje různým k němu se nevztahujícím podnětům nesprávný význam ve vztahu ke své osobě (např. všichni ho sledují, „stíha“ u narkomanů) 6) myšlenkové bludy – nesprávné úsudky, mylná přesvědčení, nemocný je nesprávně přesvědčen o jejich pravdivosti (např. velikášský blud – role Napoleona)
Řeč - je proces, který slouží lidem k vzájemnému dorozumívání, k …………, k působení na ……… i na sebe sama. Řeč je nástrojem myšlení, oba procesy spolu těsně souvisejí. Nástrojem řeči je ………… Rozlišujeme řeč verbální (mluvenou, vnitřní, psanou) a nonverbální (řeč těla). Psanou řeč si osvojujeme později než mluvenou. Psaná řeč klade na člověka velké požadavky.
33
Ú: hra – rozplétání uzlu (skupiny po 6 n. 8 studentech – natáhnout ruce do středu kruhu a chytit se za ruce se dvěma růz. lidmi – nedržet souseda – rozuzlit uzel, aniž by se pustili – zásadně se nedomlouvat) – cíl: stát v kruhu a držet se za ruce Vnější řečí (mluvenou i psanou) si lépe ujasníme své myšlenky, city či přání než řečí vnitřní. Např. prožili jsme zneklidňující událost – ale někdy si podstatu zážitku uvědomíme až tím, že o tom vyprávíme blízkému člověku. Při rozhovoru často doprovázíme verbální sdělení výrazem tváře, pohyby rukou, někdy i pohyby celého těla (nonverbálně). Výraz tváře – mimika – – gestikulace – Držení hlavy a těla Roli hraje i vzdálenost dvou lidí vůči sobě (proxemika): do 30 cm – intimní hranice do 90 cm – do 3,5 m – nad 3,5 m – veřejná hranice Ú: Vyjádřete nonverbálně:
Poruchy řeči Vyskytují se u dětí, ale i u neléčených dospělých. 1) Koktavost – zadrhávání v řeči, několikanásobné opakování počátečních hlásek nebo slabik ………………! 2) Breptavost – rychlá, nepřesná, nejasná artikulace, polykání slabik, nedokončování vět ……………! 3) Patlavost – chybná výslovnost některých hlásek (r – ráčkování)
Paměť Ú: Začneme pokusem na krátkodobou mechanickou paměť: Paměť je proces odrazu minulé zkušenosti v našem …………. Spočívá v zapamatování, uchování a ………… toho, co jsme dříve vnímali, prožívali. 34
Paměť je jednou z nejdůležitějších vlastností živých organismů. Ani zvířata by si bez paměti nedokázala opatřit potravu a ochránit se před nebezpečím. Z uvedené definice paměti vyplývá, že se rozlišují tři druhy procesů paměti: 1) zapamatování, tj. uložení do paměti
Důležitým poznatkem pro školní výuku je také to, že spolu s konkrétními poznatky se současně učíme i jakýmsi všeobecnějším schopnostem, které zanechávají v MK stopy trvalejšího charakteru. Např. když se člověk naučí zpaměti určitou báseň, vzniknou v MK stopy, které umožní báseň přesně reprodukovat a současně vzniknou i změny všeobecnější, např schopnost lépe si osvojovat slovní text. Po čase specifické změny zmizí (tzn. báseň zapomeneme), ale obecné schopnosti zůstanou. Zajímavé pokusy byly učiněny u zvířat, přičemž byla hledána odpověď na otázku, jestli učení nevyvolává takové chemické změny, které by se daly přenášet do organismu jiného jedince a tím by se přenesla i naučená záležitost. Zvířata byly naučena určitému úkolu a pak se jim odebraly z mozku určité mikročásti, které se přenesly do organismu jiného jedince a zjišťovalo se, zda se tím přeneslo i něco z naučeného úkolu. A.L.Jakobson dokázal, že prostřednictvím ribonukleových kyselin lze přenést naučené ze zacvičených zvířat na nezacvičené. Rozdělil krysy do dvou skupin a každá skupina se učila něco jiného. Pak jim byla navzájem do mozku přenesena ribonukleová kyselina a krysy začaly reagovat na podnět, který se v pokusu používal u druhé skupiny a nereagovaly na podnět, na který byly původně nacvičeny. Pokusy ukázaly, že některé z chemických změn se dají přímo přenášet z jednoho jedince na druhého, čímž se částečně přenáší i naučené chování.
2) uchování v paměti Naučenou látku si pamatujeme tím déle, čím výraznější změny nastaly v neuronech. V této fázi dochází zároveň k zapomínání. Výzkumy ukázaly, že nejvíce zapomínáme v prvních hodinách po osvojení. Velmi známé jsou výzkumy psychologa Ebbinghause. Ebbinghausovu křivku zapomínání si vyhledejte ve vámi vybraném zdroji, zakreslete a vyvoďte doporučení pro učení.
35
3) vybavování Vybavováním rozumíme opětovné vybavení z paměti do ………. Stupně vybavování: 1) znovupoznání (rekognice) – zapamatované podněty se vybaví jen při jejich ………………………(nápověda prvního písmene) 2) vzpomínání – chci, vybavím si pouze něco 3) reprodukce – vybavení v přesné podobě Rozpomenutí něčeho můžeme záměrně napomoci. Např. se snažíme vybavit si, s čím souviselo to, co jsme zapomněli, kde jsme se s tím setkali. Když si nemůžeme vybavit jméno, říkáme si postupně písmena abecedy. Osvědčuje se také přestat na chvíli v usilovném vzpomínání a zabývat se něčím jiným. Rovněž při silné únavě je vybavení sníženo. Ú: Přečtěte si řádek se 17 písmeny. Potom sousedovi zopakujte písmena v tomto sledu. Pokud se vám to napoprvé nepodaří, učte se znovu. Při každém dalším čtení si udělejte čárku. Kolikrát jste řádek přečetli, než jste se ho naučili zpaměti? Písmena pro stejný úkol souseda jsou na konci této kapitoly. ESKLSŘPEASPAVSOEK Stupně paměti 1) ultrakrátkodobá –(u starších autorů se setkáte s pojmem krátkodobá paměť) -20 sekund, forma elektrických impulsů v MK - působí jako filtr, nepotřebné informace nepouští dále - označuje se i jako tzv.pracovní paměť – ke krátkodobému uchování informací, např. telef. čísla - kapacita je 7(+ -/2 ) jednoduchých prvků 2) krátkodobá – 20 minut, působí jako druhý filtr, informace není nesena jen elektrickým impulsem, ale má chemickou povahu - v krátkodobé paměti můžeme udržet materiál delší dobu, pokud si ho stále opakujeme. To děláme tehdy, pokud musíme při řešení problému brát v úvahu více informací najednou, jako např. při řešení složitého matematického úkolu. Pak hovoříme o operační paměti. 3) dlouhodobá -
Dlouhodobá paměť a) Paměť pro fakta b) Paměť pro dovednosti (deklarativní) (procedurální) – např. jízda na kole Procedurální paměť je odlišný systém a je v mozku umístěna jinak než paměť pro fakta. Všechno, co se učíme, bychom měli několikrát opakovat. Každá nová informace musí být opakovaně nabízena ultrakrátkodobou pamětí k postupu. Tím se spoje v dlouhodobé paměti posilují. 36
Typy paměti: vizuální auditivní pohybový citový sémantická – ukládáme význam informace (i když zapomeneme její přesné znění, význam si zapamatujeme). Sémantická paměť je velmi efektivní. Pro dlouhodobé uložení je mnohem důležitější než mechanické zapamatování. Písmena pro úkol souseda: NABŹDTRFEISEZUPAK
Učení O metodách učení jsme hovořili na začátku školního roku. Nyní pojďme na trochu teorie. Učení je získávání zkušeností a utváření jedince v průběhu jeho života. Naučené je opakem vrozeného. Základním fyziologickým mechanismem učení je podmíněný reflex. Výsledky lidského učení jsou: - Vědomosti - Dovednosti – - Návyky – dílčí psychické předpoklady, které vybízejí člověka v určité situaci k určitému chování. Mnohé činnosti tak usnadňují, ale někdy mají i negativní vliv (čištění zubů, příprava do školy, pití alkoholu). Výsledky učení závisejí na mnoha faktorech: metodě učení, výsledcích předchozího učení, na motivaci, aktuálním stavu jedince, na jeho rysech a vlastnostech, dále na vnějších podmínkách - obsahu učiva, působení učitele, emoční atmosféře v rodině i třídě. Činitelé působící při učení si zopakujte dle kapitoly na s. 6.
Další pojmy k tématu učení: Habituace – jednoduchý, ale pro život důležitý mechanismus učení. Učíme se ignorovat ty jevy, které pro nás nemají význam. V nové situaci instinkt velí: tohle neznáš, buď ve střehu! Poté, co se ukáže, že nejde o hrozbu, přestaneme si podnětu všímat. 37
Jedním ze škodlivých následků běžné dnešní audiovizuální zábavy je habituace na podněty vyvolávající silné emoce. Např. zoufalé výkřiky vyděšené ženy je podnět, který nás má v realitě vyburcovat k tomu, abychom jí spěchali na pomoc. Pokud jsme však vystaveni těmto podnětům několikrát za týden, dochází časem k habituaci, k otupení a to se zčásti přenáší i do skutečnosti. – Naopak lidé, kteří přestali sledovat televizi, po čase zjišťují, že se pro ně filmy staly silnějšími zážitky – vliv habituace pominul. Podmiňování – co je to klasické podmiňování, víme všichni (pokusy I.P.Pavlova). Dalším typem je operantní podmiňování. To je spojeno především se jménem Skinner, který prováděl pokusy s myší. Myš je v kleci. V jejím dosahu je páčka, kterou může stisknout. Myš je spontánně aktivní, proto dříve či později páčku náhodně zmáčkne. Je-li za to odměněna, je pravděpodobné, že příště zmáčkne páčku za kratší dobu. Po určitém počtu opakování stiskne myš – pokud bude hladová – páčku ihned po vpuštění do klece. Při klasickém podmiňování vzniká podmíněné spojení nezávisle na aktivitě subjektu. Při operantním je nepodmíněný podnět prezentován pouze jako odměna za adekvátní reakci. Tato reakce je nejprve náhodná, teprve později se z ní stává podmíněná. Důležitá je aktivita subjektu. Operantní podmiňování je běžnou součástí každé drezúry, kde žádoucí chování zvířete odměňujeme, kdežto nežádoucí necháváme bez odměny, případně je trestáme. Tentýž postup aplikujeme u malých dětí: na jedné straně odměna (sladkost nebo pohlazení), na druhé straně plácnutí, pokárání. Zvláštní formou OP je tvarování, kdy lze zvíře naučit velmi složitému chování. Zpočátku odměňujeme chování, které se i vzdáleně podobá tomu, čeho chceme dosáhnout, později odměňujeme jen žádoucí chování. Napodobování – mláďata některých živočišných druhů se učí instinktivním napodobováním chování dospělých jedinců. Identifikace s modelem zahrnuje napodobování, ale je zde něco navíc – ...................... Výzkum: Chlapci často tělesně trestáni se dopouštěli násilí velmi málo, pokud měli ke svým otcům blízký vztah a trest chápali jako spravedlivý. Ti, kteří otcům tolik nedůvěřovali, měli sami silný sklon k násilí. Vysvětlení je v kognitivních faktorech a identifikaci. Ú: Dítě školního věku ráno naříká, že je bolí hlava nebo břicho. Může jít o nevědomý mechanismus (zisk z nemoci) nebo o simulaci. Co byste dělali na místě matky? Jak byste přitom využili mechanismů klasického i operantního podmiňování?
City (emoce) Citové procesy spolu s volními patří k procesům ............................... V běžné řeči je slovu cit blízký výraz „pocit“. Má však různé významy: pocit uspokojení je cit, avšak pocit tepla je vlastně počitek. Pocit, že někdo je ukrytý za stromem, signalizuje tušení. Proto v psychologii se slovo pocit coby synonymum citu neužívá.
38
Ú: Popište všechny projevy chování při velké radosti.
City (emoce) jsou psychické jevy, které hodnotí to, co poznáváme a děláme. Hodnocení se přitom řídí našimi................................... Nejrůznější emoce mají společné to, že vyjadřují ........................hodnocení dané situace. Podle novějších učebnic psychologie je pojem emoce obsáhlejší než cit. Emoce zahrnuje i chování, mimický výraz a fyziologické dění. City jsou uspořádány do protikladných dvojic: příjemné – nepříjemné, radost – smutek, napětí – uvolnění. V souvislosti s tím hovoříme o ambivalenci citů. Příkladem je situace, kdy si nějakého člověka velmi vážíme a přitom z něho máme strach, protože je přísný. Nebo – velmi mladá matka může své dítě milovat a zároveň mít k němu negativní vztah, protože jeho narození jí zabránilo dokončit studium. Ambivalence citů –................................................................................... Silná a dlouhodobá ambivalence může vyvolat značné problémy v životě – Ú:přemýšlejte a napište, jaké:
City se projevují v mimice obličeje, v pohybech celého těla, v zabarvení hlasu, ve změnách činnosti vnitřních orgánů (bušení srdce, zblednutí). Fyziologický průběh citů: v mozku (starší podkorová centra) se šíří proces podráždění, zasahuje nervová centra různých svalových skupin i vnitřních orgánů. To vede k výše popsaným vnějším projevům citů. Za základní neurofyziologické centrum emocí je pokládán limbický systém, který tvoří: thalamus, hypothalamus, amygdala, hyppokampus. City plní i důležitou sociální roli. Citové hodnocení probíhá do značné míry podle hledisek společnosti, která přijímáme zpravidla již v dětství. Mezi smějícími se lidmi se rozveselíme. Ú: Smích má spoustu pozitivních aspektů pro naše fyzické i psychické zdraví. Uveďte některé: Zároveň však existuje i možnost negativního působení, např. dítě v rodině, kde mezi partnery panuje napjatá atmosféra. Ú: Popište možné důsledky:
City, které se vyznačují silnými, výraznými projevy, nazýváme afekty (vztek, strach, bouřlivá radost). Afekty umožňují zmobilizovat všechny síly organismu, proto mohou pomoci k vynikajícímu výkonu, např. ve sportu, při záchraně života. Mnohdy je však zapotřebí afekt ovládnout rozumem, zachovat klid a rozvážně jednat – při důležité zkoušce, při nehodě. K ovládání afektů vede výchova a sebevýchova, současně však velmi závisí na typu temperamentu. Nezvládnutý afekt působí nepříznivě nejen na okolí, ale i na vlastní psychiku a somatické zdraví – zvětšuje se neklid, nespokojenost se sebou samým. Na druhé straně však i dlouhodobé potlačování afektů – když člověk nijak
39
afekty neprojeví navenek – může mít nepříznivé důsledky. Napětí lze uvolnit - viz metody protistresové pomoci. Afekty se obecně vyznačují ztrátou nebo zeslabením sebekontroly. Každý afekt má tendenci k vybití. Například zuřivost směřuje k agresivnímu chování. Může však dojít k tzv. přesunutí afektu. Vybití pak nastane na jiném předmětu nebo člověku než na tom, který ho způsobil. Afekty patří k vývojově starším, nižším citům. Život ve společnosti lidí vedl ke vzniku nových, vývojově vyšších citů – morálních, estetických, intelektuálních, sociálních v užším smyslu. Druhy citů Morální (etické) city – prožívá člověk, když...................................................................... ....................................................................
Estetické city – prožíváme při hodnocení ...........................................................................
Intelektuální city – vznikají při .....................................
Sociální city – prožíváme ve vztazích k druhým lidem – obavy o druhého člověka, láska a úcta, obdiv, rozhořčení nad nespravedlivým postupem proti blízkému člověku.
Ú: Na počátku kapitoly jsme rozdělili psychické jevy na citové procesy, citové stavy a citové vlastnosti. Přiřaďte k těmto termínům následující pojmy: radost, přátelství, nenávist, pozitivní vztah k přírodě, veselá nálada.
Citové stavy – nálada. Mohou trvat minuty, ale i hodiny, dny. Závisí to na událostech a podnětech z prostředí, na náladě blízkých lidí, na zdrav. stavu. Nálada ovlivňuje citové procesy – při radostné náladě nás neúspěch tolik nezarmoutí jako při smutné náladě. Nálada ovlivňuje i náš zdravotní stav. Bylo prokázáno, že vnější projevy citů zpětně ovlivňují naši náladu. Když se např. zasmějeme, i když nám právě není do smíchu, zpětně to ovlivní naše fyziologické procesy a naše nálada se zlepší. Převažující dobrá nálada pozitivně ovlivňuje naši psychickou pohodu a celkově naše zdraví. Zároveň je ale důležité, aby dobrá nálada vycházela z celkové vnitřní harmonie člověka. Nálady ovlivňují také pozornost, vštípivost paměti, motivaci, myšlení. Nepřiměřené kolísání nálad je znakem emocionální lability. 40
Citová zralost – Liberální výchova nijak neomezuje projevy citů, nevede k jejich ovládání. To může být nebezpečné, neboť pak se neukázněné sobectví maskuje pod pojmy upřímnost nebo seberealizace a to může vést k citovému úpadku, ke zbytečnému rozvratu vztahů, např. manželských, kde toto sobectví vítězí nad zodpovědností za děti. Dnešního člověka často poškozuje neschopnost ovládat své city. Rovněž dnešní psychiatričtí pacienti trpí neschopností ovládat své city a také primitivností a zhrublostí citů. Běžnou formou nekázně v citovém životě je lehkomyslné opuštění partnera,. Děje se tak často pod tlakem konzumní kultury, která rozšiřuje názor, že člověk si má v životě hlavně „užít“. Lidé předpokládají, že je možné několikrát za sebou prožít milostný vztah stejné kvality. To sice lze – ale za předpokladu, že tato kvalita je velmi nízká. !!! Naplno prožívaný milostný vztah, spojený s opravdovou duševní blízkostí, lze opakovaně prožít jen výjimečně.
Volní procesy Volní procesy spolu s volními vlastnostmi jsou označovány jako vůle. Vůle je psychická funkce usnadňující dosažení cíle v obtížné situaci. Hlavním prožitkem je přitom cílevědomé úsilí. Nejčastějším úkolem vůle je usměrnit své schopnosti k cíli, který je vzdálený. Pokud není naše přání ihned splněno, přechází ve snahu o realizaci. Většinou se ovšem ukáže, že máme více přání současně a musíme se mezi nimi rozhodovat (přání zhubnout x přání se najíst něčeho dobrého). Zde jsme na začátku volního procesu, který má dvě stadia: rozhodovací a realizační. 1) příprava činnosti – volní proces se projevuje jako uvědomění si vnějšího požadavku, např. ze strany rodičů, kamarádů, učitelů. Současně působí vnitřní motivy (různé potřeby, zájmy), které mohou vnějšímu požadavku odporovat. Pak následuje rozhodování, někdy přímo boj protikladných motivů, který končí rozhodnutím. 2) při vlastní realizaci musíme často vyvíjet značné volní úsilí, abychom překonali krize, které se dostavují. Mobilizujeme své síly, říkáme si „musíš!“ Selhání vůle je bolestná zkušenost. Opakuje-li se často, oslabuje charakter. Proto je dobré dávat si jen reálná předsevzetí. Totální selhání vůle je prožitek, který znají lidé závislí na drogách, alkoholu. Dosažení cíle vyžaduje mnohdy překonávání překážek. K jejich zdolání je zapotřebí vynaložit zvýšené úsilí, překonávat únavu, odolávat příjemnějším činnostem.
(Važte si rodičů, kteří byli a jsou při vaší výchově důslední – vyžaduje to z jejich strany mnohem více námahy a úsilí než při liberální výchově.)
41
Ú: Přemýšlejte, jaký cíl byl pro vás osobně spojen s největším vynaložením vůle a zapište, jaké překážky jste při jeho dosažení museli překonávat. Poté zkonfrontujte ve čtveřicích.
Volní procesy jsou spjaty s řečí. Důležitá pro sebepřekonávání je nejen vnitřní, ale vnější forma řeči. Ú: Proč je důležitá vnější forma řeči a jak konkrétně ji lze pro sebepřekonávání využít? Cvičení vůle: Na utváření vůle mají velký vliv v dětství rodiče a učitelé, kteří nás nenápadnou formou nebo přímými požadavky nutí k sebepřekonávání. Druhou velkou šanci k vytváření vůle máme právě v období ............................, kdy vědomě a záměrně působíme na sebe sama. Vůli je možno cvičit i podle těchto rad: 1. Zvolte si určitý cíl, něco, čeho chcete v blízké době dosáhnout. Znění cíle konkrétně a kladně zformulujte, např.: Omezím sladká jídla. (Tedy nikoliv nebudu jíst sladká jídla.) – Každý den budu 15 minut cvičit. – Do konce pololetí si zlepším známku z českého jazyka o jeden stupeň. 2. Své předsevzetí si vždy před spaním třikrát v duchu zopakujte s pocitem pevného odhodlání, že toho dosáhnete. 3. S uskutečňováním svého předsevzetí začněte již druhý den. Promyslete si postup (podle znalosti ze stati o vůli) a budoucí činnost si rozdělte na drobné, zcela konkrétní kroky, např.: Při snídani si osladím čaj jen jednou kostkou. V poledne sním jen polovinu moučníku. Bez čokolády se obejdu apod. 4. Vyskytnou-li se na cestě k cíli překážky, snažte se je vystihnout a přesně pojmenovat. Jen tak si je uvědomíte a budete je moci překonat. 5. Vytyčené předsevzetí plňte bez přerušení, pro případná zaváhání nehledejte objektivní omluvy. 6. Svou činnost průběžně kontrolujte. Každý, byť drobný úspěch, prociťujte radostně. 7. Vytrváte-li, úspěch se po kratší či delší době určitě dostaví. To bude známkou toho, že jste schopni dosáhnout cíle, který si vytknete. Vytrvejte v činnosti. 8. Zkuste si stanovit a uskutečnit obtížnější a vzdálenější cíl. Volní ovlivňování tělesných dějů běžně nezávislých na vůli: Skutečnou revoluci v této oblasti představuje biofeedback. Ú: Zjistěte z jiných zdrojů, o co se jedná.
42
Pozornost - je psychický stav, který zajišťuje zaměření a soustředění na určitý jev nebo činnost. - při náročnějších úkolech je pozornost zvýšena. - pozornost je výběrová (selektivní): při jízdě na kole sledujeme soustředěně směr jízdy, chodce, překážky na vozovce atd., na jiné záležitosti se nesoustředíme. Po určité době se však soustředění přeruší, upoutá nás jiný podnět. Tím se nervová soustava chrání před přepětím a poškozením. Rozlišujeme pozornost: 1) bezděčnou – (původně neúmyslnou) - je vzbuzována změnou v prostředí – náhlým zvukem, nečekaným pohybem aj. Bezděčnou pozornost upoutávají i podněty vnitřní, z organismu – bolest, starosti. 2) úmyslnou – je určována cílem a volními vlastnostmi Její rozvoj závisí na celkovém rozvoji osobnosti, na režimu dne. Ú: Jak? Cvičení na soustředěnou pozornost: 1) 2) 3) 4)
Postavte na stůl vázu s květinou a pohodlně se proti stolu usaďte. Tři minuty vázu soustředěně pozorujte, všímejte si každé maličkosti. Zavřete oči a představte si sledovanou věc. Nyní namalujte zpaměti to, co jste pozorovali.
Sociální psychologie Nyní vás čeká ještě kapitola základů sociální psychologie. Při té budete zápisky dělat sami. Takže zmobilizujte své síly ( i když se už mnozí cítíte vyčerpáni) a nějakou chvíli ještě nemyslete na prázdniny!!!!
Řešení úkolu z titulní strany:
Pokračováním bílé čáry je žlutá. Zde máte důkaz:
43
Tento obrázek je variantou klasické Poggendorfovy iluze. (19. století)
Použitá literatura: 1) Čáp, J., Čechová, V., Rozsypalová, M. , Psychologie – obecná psychologie pro střední pedagogické školy. Praha: H&H, 2002. 2) Helus, Z., Psychologie pro střední školy. Praha: Fortuna, 2003. 3) Klumplerová, H., vysokoškolské přednášky. 4) Říčan, P., Psychologie. Praha: Portál, 2005. 5) Sedláčková, Š., vysokoškolské přednášky.
44
