MASARYKOVA UNIVERZITA FAKULTA SPORTOVNÍCH STUDIÍ KATEDRA KINANTROPOLOGIE
Spektrum autistických poruch a GFCF dieta Bakalářská práce
Brno 2006
Vedoucí bakalářské práce: doc. PaedDr. Marie Blahutková, Ph.D.
1
Vypracovala: Lenka Mikulášková
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a použila jsem jen prameny uvedené v seznamu literatury.
Souhlasím, aby práce byla uložena na Masarykově univerzitě v Brně v knihovně Fakulty sportovních studií a zpřístupněna ke studijním účelům.
…...………………………… podpis
11. dubna 2006
2
Děkuji paní doc. PaedDr. Marii Blahutkové, Ph.D. za metodickou pomoc, cenné rady a připomínky, které mi poskytla při zpracování této závěrečné práce.
3
OBSAH Úvod
5
1
6
AUTISMUS JAKO PERVAZIVNÍ VÝVOJOVÁ PORUCHA 1.1 Geneze přístupů k autistickým poruchám
1.2 Příčiny vzniku autistických poruch
1.3 Projevy poruch autistického spektra
1.4 Problémy jedinců s autistickými poruchami a možnosti jejich korekce
2
OSOBNOST JEDINCE S AUTISTICKÝMI RYSY
9
13 15 20
2.1 Fyziologické hledisko
21
2.3 Psychologické hledisko
24
2.2 Pedagogické hledisko
22
2.4 Sociální hledisko 3
7
25
GFCF DIETA
28
3.1 Pojetí a efekt GFCF diety
29
3.3 Kasein
33
3.2 Lepek
30
3.4 Potravinové doplňky
35
Diskuse
37
Závěr
38
Resumé
39
Literatura
41
Summary
40
4
Úvod Téma „Spektrum autistických poruch a GFCF dieta“ jsem si zvolila
především z důvodu, že se autismem zabývám v rámci své praxe a právě GFCF dieta mě v souvislosti s možností léčby jedinců s autismem velmi zaujala.
Výzkumy ukazují, že v mnoha případech je účinná a pomáhá mírnit některé problémy osob s autistickými rysy.
Cílem bakalářské práce je na základě teoretických poznatků přiblížit
čtenáři autismus jako pervazivní vývojovou poruchu. Dále se chceme zaměřit na některé problémy v chování osob s autistickými rysy a možnosti jejich korekce. Důležitým úkolem této práce je seznámit čtenáře s GFCF dietou a poukázat na její účinnost právě v souvislosti s autismem.
V první kapitole se zabýváme autismem jako jednou z pervazivních
vývojových poruch, pohledem na autismus v průběhu dějin a jeho etiologií. Dále
jsou analyzovány jeho typické projevy, vybrané problémy jedinců s autistickými rysy a jejich možná korekce.
Druhá kapitola je zaměřena na osobnost jedince s autismem, a to
z hlediska fyziologického, psychologického, pedagogického a sociálního.
Třetí kapitola se věnuje přímo GFCF dietě. Popisuje její principy a
význam z pohledu léčby autismu. Zabývá se blíže glutenem a kaseinem, těmi
složkami stravy, které jsou při dodržování GFCF diety zcela vyřazeny. Na závěr uvádíme některé potravinové doplňky vhodné k užívání při GFCF dietě.
Pro zpracování bakalářské práce jsme použili tyto techniky a metody:
analýza odborné literatury a rozhovor.
5
1
Autismus jako pervazivní vývojová porucha Autismus je jednou z nejzávažnější poruch dětského mentálního vývoje.
Jedná se o vrozenou poruchu některých mozkových funkcí. Porucha vzniká na neurobiologickém podkladě. Důsledkem poruchy je, že dítě dobře nerozumí
tomu, co vidí, slyší a prožívá. Duševní vývoj dítěte je díky tomuto handicapu
narušen hlavně v oblasti komunikace, sociální interakce a představivosti. Autismus doprovází specifické vzorce chování (www.dobromysl.cz).
Autismus je komplikovaná vada, která naruší vývoj komunikace v raném
dětství a zanechá tak dítě neschopné vytvářet běžné mezilidské vztahy.
Toto celoživotní postižení se objeví nejpozději do tří let věku, ale často se
diagnostikuje mnohem později.
Autismus je charakterizován stereotypními způsoby chování, omezenými
zájmy a aktivitami. Jedinci s autistickými rysy nesnáší změny, mívají specifickou
příchylnost k neobvyklým předmětům a nezřídka trvají na vykonávání zvláštních rutin při činnostech nefunkčního charakteru.
Kvalita komunikace je velmi silně narušena. Dítě často vůbec nemluví,
pokud ano, není schopné běžné konverzace, objevuje se echolálie.
Jedinci s autistickými rysy chybí přátelské emoční reakce, výrazná je také
absence očního kontaktu. Dítě se bojí neškodných věcí. Někdy takové dítě bývá extrémně uzavřené do sebe, neprojevuje zájem o ostatní děti ani o dospělé v okolí, nemazlí se.
Autismus je provázen problémy chování. U osob s autistickými rysy se
běžně setkáváme s takovými projevy, jako jsou výbuchy vzteku, agrese a sebezraňování (Vítková /ed./, 2004).
6
1.1 Geneze přístupů k autistickým poruchám První prací vztahující se k pervazivním vývojovým poruchám byla práce
vídeňského pedagoga Hellera (Hrdlička, Komárek, 2004) z počátku 20. století.
Ten popsal u dětí tzv. infantilní demenci. Tato vzácná porucha je dnes v platné 10. revizi Mezinárodní klasifikace nemocí z roku 1996 označována jako Jiná dezitegrační porucha v dětství.
Pojem „autismus“ zavedl do psychiatrie švýcarský psychiatr Eugen
Bleuler v roce 1911. Označil tím zvláštní poruchu u těžké duševní choroby – schizofrenie. Autismus dle něho znamenal uzavřenost do sebe.
V roce 1943 Dr. Leo Kanner, americký dětský psychiatr z Johns Hopkins
Hospital studoval skupinu jedenácti dětí s vrozenou neschopností vytvořit
obvyklý, biologicky afektivní kontakt s lidmi. Tuto charakteristiku – neschopnost vstupovat do vztahu s jinými lidmi nazval „extrémní autistickou osamělostí“. Ve
stejném roce Kanner uveřejnil článek „Autistické poruchy afektivního kontaktu“, kde se pokusil o přesnější rozlišení skupiny dětí, které se zvláštními projevy lišily
jak od dětí nemocných schizofrenií, tak od dětí slabomyslných nebo hluchých. Nedostatkem kontaktu se blížily ke schizofrenikům, tyto projevy však měly od
samého počátku, tedy „od narození“, na rozdíl od dětí nemocných schizofrenií, která se dostavuje až v určitém období vývoje.
Proti totožnosti dětské schizofrenie a Kannerova autismu mluví zvláště to,
že schizofrenie znamená již ve svém názvu „rozštěp osobnosti“, tedy změnu
něčeho, co už existuje, změnu strukturované dětské osobnosti. U dětí s autismem je však struktura jejich vývoje od samého počátku jiná a její odchylky v dlouhodobém sledování vykazují zákonitý průběh.
Zhruba ve stejné době, vídeňský pediatr, Hans Asperger, popsal mírnější
formu této poruchy, která je dnes známá jako Aspergerův syndrom (www.nimh.nih.gov).
7
„V současnosti převládá pohled na autismus jako na postižení, zasahující
tři důležité oblasti vývoje dítěte, a to oblast sociální interakce a sociálních
vztahů, dále oblast komunikace, dorozumívání a řečových dovedností a ko-
nečně oblast představivosti, imaginace, která zahrnuje hrovou činnost a vzorce
chování obecněji. Tato tzv. triáda autismu přestavuje souhrn příznaků, které jsou nezbytné pro diagnózu autistické poruchy“ (Mosesová, 2005, s. 30).
Jak uvádí Vocilka (1994), autismus je celoživotní postižení, které se
obvykle projeví v prvních třech letech života. Někdy autistické chování začíná
záhy po narození, ale rodiče si těchto zvláštností nemusí všimnout. Rodiče často popisují, že v době mezi druhým a třetím rokem se u dítěte cosi změnilo, jakoby se vývoj zastavil.
Svět autistického dítěte je monotónní, opuštěný a prázdný. Už při zvedání
z postýlky není dítě schopno zaujmout předpokládaný postoj. Nemazlí se, zůstává
poddajné v náručí. Obtíže nastávají také při krmení a spánku. Dítě nesnáší určité zvuky - reaguje na ně záchvaty křiku. Naopak nereaguje na výzvy matky ani na její hlas. Neusměje se, nezvedne ruce, nepřitulí se, nevyhledává matku ani ji
nepostrádá. Protože nereaguje na obvyklé zvuky, bývá často důvodem k vyšetření obava, že je dítě hluché (Nesnídalová, 1994).
U dítěte s autismem se do věku tří let začnou projevovat následující
vývojové abnormality: •
neschopnost adekvátně používat oční kontakt, výraz obličeje a ges-
•
neschopnost rozvíjet vztahy s vrstevníky,
• • • • •
ta k regulování sociálních interakcí,
zpoždění nebo úplná absence vývoje mluveného jazyka,
nedostatek symbolických nebo napodobovacích společenských her, stereotypní a repetitivní použití jazyka,
silné zaujetí pro stereotypní a omezené zájmy, stereotypní a repetitivní zvyky,
8
•
zaujetí částmi materiálů používaných při hře
(Gillberg, Peeters, 1998).
1.2 Příčiny vzniku autistických poruch Etiologie autismu je stále nejasná. Dříve se mylně předpokládalo, že
autismus vzniká jako reakce na chybný rodičovský přístup. Názor vycházel z psychoanalýzy, ve své době mírně přeceňované. Předpokládalo se totiž, že autistické děti reagují svou uzavřeností na tzv. „chladné matky“, které svým negativismem a odmítavým postojem vyvolávají autistické syndromy. Léčebný postup proto spočíval v odebrání dítěte rodičům a jeho umístění do ústavu.
Schopler a Mesibov (1997) vidí příčinu v biologické nebo organické
oblasti. Autismus je dle nich porucha neurobiologického původu spočívající na
genetických faktorech, která se manifestuje v chování. Bylo také zjištěno, že
většina postižených utrpěla během těhotenství, při porodu, či těsně po porodu poškození mozku, nebo se nacházeli v prostředí, ve kterém vyvíjející mozek neměl optimální podmínky pro pozitivní růst.
Podrobnějším zkoumáním bylo dále zjištěno, že spánkový lalok a někdy i
čelní jsou zpravidla nějakým způsobem dysfunkční. Vyšetření mozkomíšní
tekutiny prokázalo nerovnováhu určitých přenašečů a zjistilo u jedinců
s autismem vysokou hodnotu rozpadu dopaminu a pokles produktů rozpadu noradrenalinu. Také hodnoty proteinů vylučovaných podpůrnou tkání nervových buněk jsou vyšší.
Zajímavý je například vztah mezi touto poruchou a chromozomem X. Jak
uvádí Major (2006), autismus se čtyřikrát častěji vyskytuje u mužů než u žen a souvisí s odchylkami amygdaly a orbitofrontální kůry. Nověji se ukázalo, že jím
bývají častěji postiženy ženy s Turnerovým syndromem, než ženy zdravé. To vede k myšlence, že úroveň exprese genů na chromozomu X by mohla mít vliv na
vývoj amygdaly a její uplatnění v chování. Pomocí magnetické rezonance se tedy
9
zkoumaly velikosti amygdaly u skupin s chromozomální výbavou 46, XX, 45, X a 46, XY. Ukázalo se, že skupiny 45, X a 46, XY mají větší amygdaly než 46, XX. U Turnerova syndromu je navíc ještě zvětšené množství šedé hmoty v orbitofrontální kůře.
Autoři této teorie pak mapovali delece na chromozomu X, aby zjistili,
která jeho místa jsou pro velikost amygdaly důležitá. Jedna taková oblast chromozomu skutečně byla nalezena (www.medi.denicek.cz).
Další z teorie vychází z předpokladu, že autismus je metabolická
porucha, podobná celiakii a fenylketonurii. Tyto poruchy vznikají v důsledku
nekompletního trávení proteinů. Fragmenty trávených proteinů – peptidy – pronikají střevní stěnou do krve a poškozují CNS. Peptidy, které vznikají
nekompletním trávením proteinů, jsou podobné morfinu. Jedná se o gluteomorphine, který vzniká špatným trávením lepku a caseomorphine, jehož zdrojem jsou všechny mléčné výrobky (www.apla.cz).
V červnu 2004 byla v časopise Archives of General Psychiatry
(Rodný, 2004) publikována studie australských vědců, podle níž se autistické děti rodí častěji matkám ve vyšším věku, které měly komplikace během těhotenství a porodu. Na základě lékařských zpráv došli autoři studie i ke zjištění, že autismem jsou častěji postiženy prvorozené děti.
Několik let se také hovořilo o možném spojení mezi očkováním a dětským
autismem. Profesorka Judith Milesová (Rodný, 2005, s. 8) z University of Missouri tento vztah ale vyvrátila. „Hlavním bodem tohoto sporu je thimerosal, látka obsahující rtuť, která byla užívána v některých vakcínách, aby chránila
obsah ampulí na vícero použití před kontaminací bakteriemi“. Podle vědců
zmíněné univerzity se tímto způsobem zabývalo mnoho výzkumů a naprostá většina nenašla žádný náznak spojení mezi nárůstem autismu a thimerosalem.
„U mnoha dětí se příznaky autismu rozvíjejí zhruba ve stejné době, kdy
jsou očkovány. Je pochopitelné, že někteří rodiče věří, že souvislost existuje. Podíváme-li se však na data, jednoduše žádný vztah nenajdeme. Stejně tak se
10
nepotvrdila souvislost mezi podáváním thimerosalu během těhotenství v rámci léčby matky a výskytem autismu u narozených dětí“.
Nová výzkumná studie provedená na hlodavcích naznačuje, že jednou
z příčin vzniku autismu může být nedostatek kyslíku během vývoje plodu. „Autoři prováděli experimenty na potkanech, které vystavovali 10-12 minut během porodu zvýšené koncentraci dusíku. Tato kyslíková deprivace vedla u potkanů
v pozdějším životě k příznakům, které se podobají projevům autismu u dětí“ (Rodný, 2006, s. 6).
11
Zajímavou teorii etiologie autismu, založenou na shrnutí předchozích
informací, předkládá Bálintová (2002):
GENETICKÉ PREDISPOZICE ENVIROMENTÁLNÍ ZÁSAH (např. bakterie, viry atd.) ABNORMALITY VE FYZICKÉM VÝVOJI (CNS)
ABNORMALITY BIOCHEMICKÉ (CNS, neurotransmitery, neuromodulátory – dopamin, noradrenalin, peptidy)
ABNORMALITY FUNKČNÍ (EEG atd.) ABNORMALITY
PSYCHOLOGICKÉ (recepční,
kognitivní, emocionální a sociální) ABNORMÁLNÍ CHOVÁNÍ
(stereotypy, asociální a obsedantní chování, záchvaty vzteku)
AUTISMUS
12
1.3 Projevy poruch autistického spektra Každá z poruch autistického spektra má přesně stanovená diagnostická
kritéria. Následně uvádíme kritéria pro dětský autismus, jehož projevy se v různé míře a podobě manifestují u ostatních poruch autistického spektra.
Triáda postižení se může projevovat různými způsoby. Pro stanovení
klinické diagnózy dětského autismu musí být podle všech současných diagnostických manuálů splněna následující základní kritéria:
1/ Kvalitativní porucha sociální interakce a zájmů: • • • • • •
nedostatečné přizpůsobení sociálnímu kontextu,
nepřiměřené hodnocení společenských emočních situací, nedostačující odpověď na emoce jiných lidí, špatné prožívání sociálních signálů, chybí sociálně-emoční vzájemnost,
slabá integrace sociálního, komunikačního a emočního chování.
Nejvíce postižené děti jakoby neodlišovaly živé od neživého. Zacházejí
s lidmi jako s předměty. Často také nereagují na přítomnost druhých. Nechtějí se
mazlit. Oční kontakt je jim nepříjemný, někdy se mu brání i aktivně. Děti
neprojevují zájem o hru s vrstevníky, později nenavazují přátelské vztahy. Chybí jim empatie.
2/ Kvalitativní porucha komunikace: • •
nedostatečná synchronizace a reciprocita v konverzačním rozhovoru, snížená přizpůsobivost v jazykovém vyjadřování,
13
•
relativní nedostatek tvořivosti a fantazie,
•
nedostatečné sociální užívání řeči bez ohledu na úroveň jazykových
•
porucha imaginační a společenské napodobivé hry,
• •
schopností,
chybí emoční reakce na přátelské přiblížení jiných lidí,
nedostatečná gestikulace užívaná ke zvýraznění komunikace.
Tyto děti velmi málo napodobují druhé, téměř neužívají gesta. I jejich mimice
chybí komunikační význam. Skoro polovina dětí s dětským autismem si nikdy
mluvenou řeč neosvojí. U druhé poloviny dětí pozorujeme v mluveném projevu řadu typických nápadností: četné echolálie, záměny zájmen, zvláštní intonaci i
tón hlasu atd. U dětí s mírnějším stupněm postižení nemusí být řeč nijak
artikulačně nápadná, ale často přetrvávají odchylky v intonaci – monotónnost nebo zvláštní tón hlasu. Závažnější jsou poruchy pragmatické – dítě není schopno
udržet linii rozhovoru, často utíká k dlouhým monologům o oblíbeném tématu, hovoří bez ohledu na partnera. Porozumění řeči je také narušeno. Jedince chápe všechna sdělení doslovně, nerozumí metaforám, ironii a abstrakci.
3/ Inflexibilita myšlení a hry, stereotypy, rituály: • • • • • • •
rutinní chování s široké škále aspektů každodenního života, lpění na rutině,
vykonávání speciálních rituálů, pohybová stereotypie,
zájem o nefunkční prvky předmětů,
odpor ke změnám v běžném průběhu činností,
specifická příchylnost k předmětům, které jsou pro daný věk netypické.
Jedinci s poruchou autistického spektra se brání jakékoli změně v denní
rutině či v uspořádání prostředí. Vyžadují přesné dodržování ustálených rituálů. 14
Repertoár jejich zájmů a činností bývá extrémně omezený. Časté jsou také specifické kompulzivní projevy – například cvakání vypínačem apod.
Symbolická hra bývá chudá, spíše mechanická nebo chybí úplně. Velmi
typické jsou také abnormality smyslového vnímání. Děti bývají často hyperaktivní. Přítomna bývá i porucha pozornosti, ale i emoční poruchy, které se projevují úzkostnými reakcemi. Pravidlem bývá i značná emoční labilita. U dětí s autismem se nezřídka dostavují bez zjevného podnětu prudké afektivní výbuchy s křikem a pláčem. Závažné jsou sklony k sebepoškozování.
Nespecifické rysy poruch autistického spektra: • • • • •
strach, fóbie,
poruchy spánku,
poruchy příjmu potravy,
záchvaty vzteku, agrese,
chybí spontaneita, iniciativa a tvořivost
(srov. Vocilka, 1994; Gillberg, Peeters, 1998; Krejčířová, 2003; Pipeková, 2006).
1.4 Problémy jedinců s autistickými poruchami a možnosti jejich korekce
V následující podkapitole se budeme zabývat častými problémy jedinců
s autistickými rysy a naznačíme některé možné způsoby korekce nežádoucích projevů těchto jedinců.
15
Problémy v komunikaci a sociálních vztazích Deficit v oblasti sociální komunikace je definujícím prvkem autismu.
Různými formami se projevuje u všech jedinců s autistickými rysy. Příčin může být mnoho. Následující patří mezi nejčastější: • • • • • • •
složitý komunikační systém,
problémy s dlouhodobou pamětí,
problémy s chápáním souvislostí,
nedostatek sociálního porozumění,
složitá pravidla společenského styku, potíže s abstraktními pojmy, nerovnoměrný vývoj
(Jelínková, 2002).
Řeč je pomíjivá, abstraktní a pro většinu jedinců s autismem příliš složitá.
V mnoha případech se výrazně zlepší spolupráce, když jedinci s autismem pomůžeme, aby lépe porozuměl tomu, co se po něm žádá. V této oblasti se velmi uplatňují formy komunikace s vizuální podporou. Používáme různé nápisy,
obrázky, piktogramy, fotografie. Předměty, které poskytují trvalou informaci, snižují klientův zmatek a nejistotu.
Alternativní způsob komunikace však musí dodržovat nejen terapeut, ale i
okolí jedince s autismem. Sdělení musí být jasná a jednoznačná.
Důležité je také vytvořit pevná pravidla, co se týká vhodných a ne-
vhodných témat komunikace.
Poslední dobou se také uplatňují různé počítačové komunikační systémy.
Počítače obecně mohou pomáhat rozvíjet písemný projev u jedinců s autismem. Zde ale musíme věnovat pozornost tomu, aby klienti využívali počítač k rozvoji
interakčních dovedností. Může se totiž stát, že klient začne komunikovat pouze s počítačem a o lidi přestane mít zájem úplně.
16
Umění naslouchat, přenechat slovo partnerovi a další podobné dovednosti,
musíme jedince s autismem učit. Vhodné jsou nácviky vzorů chování. Dobrým modelem bývají sourozenci a vrstevníci (srov. Jelínková, 2002; Howlin, 2005).
Agresivní chování Na obrázku č.1 vidíme symbolický ledovec, který představuje častý
problém agrese. „Menší část ledovce je nad hladinou a představuje viditelné formy chování jako strkání, bití, plivání, kousání, kopání apod. Pod hladinou jsou uváděna možná vysvětlení příčin takového agresivního chování. Po pečlivém
pozorování a hodnocení celé situace lze nalézt nejpravděpodobnější příčinu a použít ji jako základ intervence. Je-li příčinou frustrace z komunikace, pak dítě učíme slova, znaky nebo signály. Jestliže se projevy agresivního chování zmenší,
je to důkaz, že náš předpoklad byl správný. Jestliže naopak intenzita i frekvence
agresivního chování přetrvává, je příčinou jiný mechanismus“ (Schopler, Mesibov, 1997, s. 94).
Specifické chování Bití, strkání, házení, plivání
Skryté obtíže
Chybný sociální úsudek, potíže ve smyslovém vnímání, frustrace z komunikačních problémů, neschopnost pochopit vlastní city nebo city jiných
Obr. 1 Metafora agrese - ledovec
I když tento problém se týká jen malého procenta jedinců s autismem, patří
k nejzávažnějším.
17
Agresivní chování lze rozdělit do třech hlavních skupin:
1/ Agrese vůči vlastní osobě: tento typ agrese je velmi nebezpečný,
protože v extrémních případech si jedince s autismem ubližuje takovou silou, že
hrozí poškození jeho zdraví. Příčinou sebepoškozování často bývají neléčené zdravotní problémy (například bolest zubů). Stává se také, že zjistíme, že
k záchvatům sebepoškozování dochází v čase, kdy se jedince nudí. Vhodné je v takovém případě klientovi pomoci v organizaci volného času.
2/ Agresivní chování vůči jiným osobám: v tomto případě je vhodné,
pokud nelze tomuto agresivnímu chování zcela zabránit, alespoň změnit cíl tohoto nežádoucího chování.
3/ Agresivita vůči věcem: většinou se nejedná o úmyslné poškozování
věcí. Jedince spíše ničí předměty proto, že je jím nebo jeho částí zaujat, nebo potřebuje vybít svou energii. Může se mu také líbit zvuk ničené věci, například
papíru či textilu. Účinná řešení spočívají v úpravě prostředí, odvedení pozornosti k jiným činnostem, použití odolných materiálů apod. (Jelínková, 2002).
Problémy se stereotypním chováním, rituály a nechutí ke změnám Obvyklými příčinami stereotypního chování a rituálů bývají: • • • •
obtíže v komunikaci,
potřeba smyslové stimulace,
nepochopení společenských pravidel, nejistota, strach z neznámého apod.
Před začátkem nápravných strategií je třeba zvážit, nakolik je určité
chování nevhodné či nebezpečné. V určitých případech lze takové chování tolerovat. Mnohdy k nápravě stačí zcela jednoduchá úprava prostředí. Účinný
18
bývá přístup, kdy chování postupně modifikujeme tak, aby co nejméně narušovalo jak život jedince, tak i jeho okolí (Jelínková, 2002).
19
2
Osobnost jedince s autistickými rysy Allport (Drapela, 2001, s. 104) definuje osobnost takto: „Osobnost je
dynamická organizace těch psychofyzických systémů v jedinci, které určují jeho charakteristické chování a myšlení.“
Osobnost jedince zahrnující celek psychických jevů je mnohonásobně
podmíněna a vytváří se v průběhu vývoje jedince pod vnějšími a vnitřními
vlivy (Vágnerová, 1993).
Lidé s autismem mívají problémy s porozuměním sobě samému, vlastnímu
uvažování a prožívání. Lze předpokládat, že se bude odlišným způsobem rozvíjet i jejich sebepojetí, některé složky vlastní identity mohou být významněji deformovány.
Děti s autistickými rysy nedovedou navázat hlubší vztah, proto jim chybí
zkušenost prožitku svého vlastního významu pro druhého člověka. Znamená to, že nemohou získat mnohé informace nezbytné pro rozvoj vztahu k sobě samému, který zahrnuje sebehodnocení a sebeúctu. Děti s autistickými rysy nejsou schopny
získat tuto zkušenost. V důsledku toho dochází k poruše chápání a k chybnému hodnocení mezi já a ne-já. Hranice vlastní bytosti není tedy příliš jasná.
Jedince s autismem nedovede ani v pozdějším věku pochopit specifičnost
své identity. Vlastní tělo považuje za předmět na úrovni jakéhokoli objektu a manipuluje s ním stejně jako s čímkoli jiným. Vzhledem k tomu, že mu chybí
vědomí specifičnosti a celistvosti vlastní osobnosti, i její odlišnosti od okolního
světa, nastává rovněž určitý problém s ovládáním sebe samého, např. svého chování nebo obsahu vlastního vědomí (Vágnerová, 2004).
Na osobnost jedince lze nazírat z různých hledisek. Mezi základní patří
hledisko fyziologické, pedagogické, psychologické a sociální.
20
2.1 Fyziologické hledisko Osobnost je podmíněna především biologicky, a to tím, že psychické jevy
jsou zakotveny v organismu a jsou projevem nervové soustavy. Odtud pak pramení řada specifik psychiky určitého jedince – například základní charakteristiky temperamentových vlastností jsou přímo závislé na typu nervové soustavy (Vágnerová, 1993).
Každé dítě je jedinečnou kombinací genů, osobnostních vlastností a po-
tencionálních vloh. To, čím se jednotlivé děti od sebe odlišují v raných stádiích
vývoje, je především soubor charakteristik jejich chování, který se nazývá temperamentem. Je obsažen v takových výpovědích, kterými hodnotíme běžné emocionální projevy dítěte – veselé, spokojené, či mrzuté, protivné, převládající
chování – klidné, hodné, čilé, pasivní, impulsivní, vzdorovité, vztah k druhým lidem - přátelské, stydlivé, bojácné (Smékal, Macek, 2002).
Další vliv v této oblasti má genetická výbava jedince, která ovlivňuje
mnoho podstatných charakteristik psychiky – například úroveň inteligence, zvýšené riziko určitých duševních chorob a některé dysfunkce (Vágnerová, 1993).
Určitá souvislost se nachází také mezi endokrinní aktivitou a osobností
jedince. Jsou také prokázány individuální rozdíly v rytmu a intenzitě metabolických procesů. Zjednodušeně je možno rozlišovat: •
anabolický typ metabolismu, u nějž převažuje asimilace a
integrace a psychologicky se tito jedinci jeví jako euforicky vitální;
•
katabolický
typ
metabolismu,
při
kterém
převažuje
disimilace a desintegrace a psychicky se u takových jedinců vyskytuje deprese a hypodynamie.
Jistou roli hraje ve vztahu k osobnosti také hladina jednotlivých enzymů,
endorfinů, enkefalinů, neuropeptidů aj., a to například v souvislosti s tolerancí na bolest atd. (Smékal, 2004).
21
Svou úlohu také hraje celkový vzhled jedince, protože má mimořádně
důležitou roli v sociálních vztazích, které mohou být osobní přitažlivostí či odpudivostí dítěte silně poznamenány (Vágnerová, 1993).
U jedince s autistickými rysy, zřejmě i v důsledku předešlých faktorů,
dochází ve vývoji k určitým odchylkám.
V kojeneckém období jsou některé děti s autismem rodiči zpětně
popisovány jako málo reaktivní či pasivní. U většiny z nich je však jejich
senzomotorický vývoj v normě. Přítomny ale bývají poruchy spánku a příjmu
potravy. Už v tomto věku se objevují smyslové odchylky – silné reakce na minimální podněty a „vypínání“ silných.
V batolecím věku se již neaktivita stává nápadnější. V tomto období jsou
časté emoční výbuchy, záchvaty zlosti a pláče.
V předškolním období se předešlé nápadnosti v chování stávají velice
výrazné. Reakce na změny bývají v tomto věku nejdramatičtější – dítě si na jedné
straně neuvědomuje řadu vážných nebezpečí, na druhé straně panicky reaguje na drobné změny v okolí.
Rozvoj řeči je během celého vývoje abnormální, a to jak z hlediska
kvalitativního, tak obsahového. Ve školním věku
obvykle dochází ke zmírnění všech předešlých
symptomů. Často pak dominuje problematika školní.
Období dospívání probíhá u některých jedinců s autistickými rysy
poměrně klidně, ale u jiných naopak dochází k přechodným krizím. Ke konci
dospívání nebo na začátků rané dospělosti jsou dokonce někdy popisovány krátké
psychotické epizody s pozitivními příznaky – halucinace, bludy (Krejčířová, 2003).
2.2 Pedagogické hledisko Balcar (1991) popisuje učení jako proces, který má z různých fyzických a
psychologických vlivů prostředí na utváření osobnosti jedince pravděpodobně 22
největší význam. Projevuje se přetrvávající změnou v činnosti jedince, navozenou psychologickým účinkem zkušenosti. Jako základní mechanismy se při vytváření vlastností osobnosti uplatňují procesy zpevňování, nápodoby a vhledu.
Osobnostní vývoj zprostředkovaný učením vede často k takovým
způsobům interakce s okolím, jimiž si člověk vytváří i vnější podmínky k obnovování dosavadní zkušenosti.
Jak uvádí Vágnerová (2004), učení dětí s autistickými rysy má své
zvláštnosti. Spontánní učení je limitované. Dětem s autismem chybí subjektivní
důvod k osvojení si mnoha znalostí a dovedností. Kromě toho nejsou schopny generalizovat svou zkušenost. Jakákoli změna je dezorientuje a přivádí do ještě většího chaosu. Z tohoto důvodu všechny nové podněty odmítají a reagují na ně úzkostí. Nejsou zvídavé ani spontánní. Rozmanitost světa je jim nepříjemná, mají
strach z čehokoli nového a odlišného. Dávají přednost stereotypu, potřebují
zachovávat velmi rigidní řád, kterému jsou schopny lépe porozumět. Stereotyp je pro děti s autistickými rysy pravděpodobně přitažlivý tím, že je nezatěžuje a nevyvolává úzkost.
„Nápadnosti ve zpracování informací a preference stereotypu souvisejí i
s celkově limitovanými schopnostmi: • •
mentální retardace postihuje 75% dětí s autistickými rysy,
pouze malá část, 5 – 20%, má inteligenci v mezích širší normy a není tak
závažně handicapována. Tato varianta je označována jako vysoce funkční autismus,
•
kromě toho existují autisté, kteří jsou jednostranně nadaní, mají např.
hudební talent, dispozice k numerickým matematickým operacím či vynikající mechanickou paměť“
(Vágnerová, 2004, s. 323).
23
2.3 Psychologické hledisko Období raného vývoje poznávacích procesů bývá označováno jako
senzomotorické, protože zde hraje významnou roli jak vnímání, tak motorika.
Poznávání v tomto věku znamená především vnímání okolního světa spojené v čím dál širším okruhu podnětů.
Rozvoj poznávacích procesů je i v batolecím věku stále úzce spojen
s praktickou činností. V tomto období dochází k přechodu z fáze senzomotorické inteligence do období symbolického a předpojmového myšlení. Spojovacím
článkem mezi praktickou činností a vývojově pozdější etapou symbolického
myšlení je představivost. Řešení problémů probíhá vnitřní mentální aktivitou a
nemůže být proto realizováno bez dostatečné zásoby představ.
Rozvoj poznávacích procesů v předškolním věku souvisí s vývojem
pozornosti. Pozornost v tomto věku bývá ještě nezralá, krátkodobá a povrchní. S jejím rozvojem je spojen i vývoj paměti. Kolem 4. roku přechází myšlení na úroveň myšlení názorného, intuitivního.
Kolem 7. roku je myšlení již na úrovni konkrétních operací. Toto období
je již charakterizováno používáním logiky, i když ještě v úzké vazbě na konkrétní skutečnost.
Komplexní rozvoj poznávacích procesů je předpokladem, který umožňuje
dítěti zvládnout požadavky školy a zároveň
je jimi pozitivně ovlivňován.
Inteligence sama o sobě, vytržená ze souvislostí s ostatními psychickými
vlastnostmi osobnosti, fyziologickými charakteristikami organismu a jeho životních situací, nemůže jednoznačně určit celkovou výkonnost a úspěšnost dítěte (Vágnerová, 1993).
Autistické děti trpí určitým kognitivním postižením, především jde o
neschopnost porozumět významu různých podnětů a interpretovat tyto informace
standardním způsobem. Nerozvíjí se symbolické myšlení, je zde patrná porucha fantazijní produkce, jejich hra nemá tvořivý charakter, neobjevují se ani
symbolické hry na něco. Tato odchylka bývá označována jako porucha imaginace (Vágnerová, 2004).
24
Symbolická hra bývá obvykle chudá. Je spíše mechanická, často však
chybí úplně. Většina spontánních her dětí s autistickými rysy je nápadně rigidních, stereotypních až bizarních. U některých jedinců s autismem hru zcela nahrazují autostimulační mechanismy (Krejčířová, 2003).
Autistické děti se často zajímají o takové vlastnosti poznávaných objektů,
které nejsou pro jiné děti zajímavé a nelze je považovat za podstatné. Nejsou
schopny diferencovat mezi podstatnými a méně podstatnými znaky, abstraktní myšlení se nerozvíjí obvyklým způsobem. Mívají problémy v organizaci
informací, přesunu z jednoho tématu na jiný. Nedovedou plánovat nebo odložit
nějakou činnost a nedokážou anticipovat důsledky svých činů. Často se zdá, jako by si ani neuvědomovaly negativní účinek vlastního chování na ostatní. Nejsou
schopny porozumět úvahám jiných lidí, zejména pokud se liší od jejich vlastního pohledu, a nechápou ani důvody jejich jednání. Problémy v porozumění a
odlišnost uvažování se neprojevují jen v sociální oblasti, ale zcela obecně. Problémy orientace v okolním světě vyvolávají obranné reakce, autistické děti se stahují do sebe a odmítají být s tímto prostředím v kontaktu (Vágnerová, 2004).
2.4 Sociální hledisko I přes značnou biologickou podmíněnost duševního života člověka, je jeho
společenská povaha velmi podstatným znakem. Aby se člověk stal skutečně
lidskou osobností, je nutný bezprostřední styk s druhými lidmi, s jejich chováním a dále vřazení jedince do struktury mezilidských vztahů. Společenství, do nějž
nový člen vstupuje, však nejen uspokojuje mnohé z jeho potřeb, ale také klade na
jedince četné nároky. Vyžaduje od něj zcela určitý způsob začlenění do
společenských struktur, dále určitý způsob chování v daných situacích a utváření jeho osobnostních předpokladů v určitém směru (Balcar, 1991).
25
Společnost je jedním z činitelů, které významným způsobem ovlivňují
psychický vývoj jedince. Člověk se jako skutečná lidská osobnost vyvíjí až právě
v kontaktu s ostatními lidmi. Socializační působení umožňuje jedinci, aby se do společnosti postupně začlenil.
Děje se tak sociálním učením, jehož prostřednictvím si jedinec osvojuje
žádoucí normy a role. Popřípadě svoje dosavadní role mění a nebo získává nové.
Socializace je proces, který se realizuje na základě interakce mezi jedincem a společnosti.
Z hlediska jednotlivce je socializace jedním z procesů, které přispívají
k rozvoji jeho osobnosti, ve smyslu získávání lidských variant chování a prožívání. Jedinec pod tímto vlivem získává určitý systém hodnot, norem a rolí,
schopnost komunikace, zralejší způsob autoregulace vlastního chování a v neposlední řadě se vytvářejí a diferencují vztahy k jednotlivcům, skupinám i celé společnosti (Vágnerová, 1993).
U autismu, kde je postižena většina psychických funkcí, je právě porucha
sociálně-komunikačních kompetencí nejnápadnější. Mezi hlavní příznaky patří porucha sociálního porozumění, mezilidských vztahů a komunikace. Typické je
nápadné, stereotypní chování. Autistické děti neprojevují žádný zájem o sociální kontakt, nereagují standardním způsobem na běžné sociální signály, např. na oční kontakt, úsměv a mimiku obličeje.
Autistické děti také nejsou schopny empatie. Nerozumějí emočním
projevům jiných lidí a nedovedou odhadnout jejich pocity.
Děti s autistickými rysy také nechápou význam mezilidských vztahů. Na
pokus o interakci obvykle nereagují, někdy jim může být tato aktivita nepříjemná. Nemají ani zájem o vrstevnické vztahy, o hru s jinými dětmi a ani o navazování přátelství (Vágnerová, 2004).
Vytváření obvyklé citové vazby k matce a celkově emočního pouta
k rodičům, bývá také narušeno. Některé děti sice reagují negativně na separaci od matky, ale často jenom proto, že se brání změně, které odloučení od matky
26
přináší. Jiné děti však mohou mít vytvořený velice silný vztah k rodičům, avšak kvalitativně bývá tento vztah nejistý.
Jsou i jedinci a autistickými rysy, kteří mají značný zájem o navázání
přátelství. Nejsou však schopni skutečné reciprocity, protože nechápou pocity a potřeby druhých ani běžné sociální konvence. Jejich pokusy o interakci bývají
intrusivní a necitlivé. Pojem přátelství má pro ně odlišný význam (Krejčířová, 2003).
Autistické děti nerozlišují sociální situace. Nechápou, jaké chování je
v které situaci vhodné, ani je to nezajímá. Důsledkem je porucha sociální
adaptace. Chování těchto dětí je nápadné a nepřiměřené kontextu (Vágnerová, 2004).
27
3
GFCF dieta Jídlo patří k velkým životním potěšením a každý zásah do navyklého
jídelníčku má na jedince velký vliv. V poslední době se můžeme v nejrůznějších časopisech dočíst o nejnovějších dietách, většinou se jedná o diety, jejichž výsledkem má být redukce hmotnosti. Naše dieta je trochu jiného charakteru, její
dodržování má čistě zdravotní důvody. Obecně ale na jedince může působit stejně jako každé jiné omezení ve stravovacích zvyklostech.
Dieta je určité omezení. V našem případě i přiznání, že tělo trpí nějakou
nevyléčitelnou nemocí. To, jak takové restrikce vnímáme, je ukotveno v našem osobnostním nastavení.
Jsou lidé, kteří v životě dokáží reagovat pružně a aktivně na změněné
životní situace. Jejich psychika je vrozeně schopna přizpůsobovat se změnám.
Jsou také lidé, kteří jsou zvyklí lékaře vždy poslechnout a na dietu přejdou z nutnosti a respektu k autoritě odborníka. Tyto dvě skupiny lidí nemají větší problém vyrovnat se v krátké době se svým novým údělem.
Je však skupina lidí, které zjištění, že mají trvale omezující nemoc,
hluboce psychicky zasáhne. V jejich myšlenkách se mohou objevovat negativní emoce vzdoru, nesouhlasu, smutku, zklamání a rozčarování nad zradou vlastního těla (Kalvodová, 2006).
Při dodržování jakékoli diety si musíme také pohlídat to, aby naše tělo
mělo dostatek všech živin.
Musíme dbát na to, aby tělo mělo: • • • •
dostatek makroživin ve správné rovnováze a využitelnosti dostatek mikroživin ve správné rovnováze a využitelností dostatek energie
aktivován regenerační systém.
28
Dodržování jakékoli diety je zkrátka zásah do života jedince a většinou i
lidí v jeho okolí.
Zkratka GFCF pochází z angličtiny a skrývají se pod ní slova gluten free
cassein free, což přeloženo do češtiny znamená, že se jedná o dietu bezlepkovou a
bezkaseinovou.
Vychází z předpokladu, že autismus je především metabolická porucha
(tato teorie je již podrobněji popsána v kapitole 1.2).
3.1 Pojetí a efekt GFCF diety Jak jsme již předeslali, jedná se o dietu bezlepkovou a bezkaseinovou.
Tato dieta tedy zcela vylučuje ze stravy lepek a kasein.
Při dodržování GFCF diety u dětí s autismem, dochází téměř ve všech
případech k viditelnému zlepšení, nebo úplnému vymizení, následujících příznaků:
• • • • • • • • • • •
nespavost,
přílišná unavenost a výkyvy energie,
přílišná únava či naopak hyperaktivita bezprostředně po jídle, bezdůvodný pláč či smích, nesoustředěnost,
malý oční kontakt, bledost,
bolesti břicha a nadýmání, kruhy pod očima, zápach z úst,
vyrážky a další kožní problémy
(www.apla.cz).
29
Efekt diety se dostavuje různě. Záleží na více faktorech, jak bude dieta
účinná. Obecně ale platí, že vyloučení lepku ze stravy se zřetelně projevuje zhruba
po 3 měsících a kaseinu po 3 týdnech. Především toto by měli klienti vědět, protože se stává, že mnoho rodin, které se rozhodly pro dodržování diety, očekávalo zlepšení stavu dítěte již během několika dnů a pokud se nic nedělo, dietu ukončily.
Důležitými faktory jsou také čas, tzn. jak dlouho se dieta dodržuje a věk
klienta. Platí, že čím déle se dieta dodržuje, tím více se tělo vyčistí od nevhodných látek a také se zbaví návyku na těchto látkách. Co se týče věku, je pravidlem, že
čím dříve se začne s touto dietou, tím bývá efekt patrnější. Zřejmě proto, že návyk a poškození nedosahuje tak vysoké míry.
Často se také stává, že po zahájení diety dojde k viditelnému zhoršení, což
také někdy bývá důvodem k tomu, že někteří klienti dietu ukončí. Ale právě tento projev svědčí o tom, že tělo na vyloučení lepku a kaseinu reaguje. Tělo totiž bylo zvyklé tyto látky dostávat, vytvořilo si na ně určitý návyk, naráz je o ně ochuzeno a brání se. Hovoříme o tzv. abstinenčních příznacích (www.gfcfdiet.com).
3.2 Lepek Lepek je součástí obilné bílkoviny a jak napovídá název, podmiňuje
soudržnost, to znamená, že „lepí“ všechny ingredience dohromady. Bílkovina obilovin se skládá z albuminu, globulinu a právě lepku. Lepek se dále skládá
z gluteninů a glidinů. Naše běžná strava obsahuje 7 – 13g, dle některých zdrojů až 20g lepku za den (Kohout, Pavlíčková, 1994).
„Suroviny doporučené k přípravě bezlepkové diety a zvláště pak potraviny
průmyslově vyráběné z několika surovin musí být řádně označeny dle ČSN 560005, a to žlutým šikmým pruhem nebo přeškrtnutým obilným klasem na
etiketě výrobku. Nepřítomnost lepku garantuje výrobce“ (Kotalová, Nevoral, 1994, s. 5).
30
Nevhodné potraviny Bezlepková dieta je založena na úplném vyloučení pšeničné, žitné, ovesné
a ječmenné mouky ze stravy. Pozornost musíme také věnovat surovinám, které se z výše uvedených obilovin vyrábějí. Ze stravy proto musí být vyloučeny například
i kroupy, krupice, vločky atd. Obecně lze rozdělit výrobky obsahující lepek do dvou skupin:
1/ výrobky, ve kterých jsou výše uvedené mouky základem a hlavní
součástí
• •
pečivo – chléb, rohlíky, dalamánky atd. těstoviny – kolínka, špagety, nudle
•
cukrářské výrobky – dorty, zákusky, piškoty, perník, oplatky,
•
knedlíky – houskové, kynuté, tvarohové, ale i bramborové, kam se
sušenky, palačinky, lívance mouka přidává
2/ výrobky a jídla, ve kterých byla mouka užita jako přídavek, nebo ty
výrobky, u kterých není jisté, zda byla mouka použita • • • • • •
uzeniny – salámy, párky, paštiky, pomazánky
polévky – zahuštěné jíškou, s kroupami, s těstovinami omáčky – zahuštěné jíškou
cukrovinky – plněné čokolády, pudinky majonézy, kečup, hořčice
pivo a lihoviny připravené z obilovin – whisky, vodka, žitná (Kotalová, Nevoral, 1994).
31
Doporučené potraviny Bezlepkové mouky jsou připravovány z pšeničné mouky, ze které byl
odstraněn lepek. Obilná bílkovina je v mouce důležitá pro dobrou kvalitu pečiva,
proto se přidávají náhradní bílkoviny ve formě vajec, sójové mouky atd. Vzhledem k GFCF dietě je nutno věnovat i tomuto pozornost, protože jako
náhradní bílkovina bývá často přidáván i kasein. Mezi doporučené potraviny patří:
• • • • • •
kukuřice, proso, pohanka, rýže brambory
tuky – oleje, máslo
maso – všechny druhy zelenina, ovoce
koření – kromě pálivé papriky a feferonek (Pozler, Starnovská, 1999).
Velmi vhodnými a bohatými na živiny jsou zejména kukuřice a sója.
Kukuřice Kukuřičné zrno je významným sacharidovým koncentrátem. Rovněž má
vysoký obsah tuků, který je koncentrován hlavně v klíčku. Kukuřičný olej obsahuje až 55% linolové kyseliny (Jodl, 1989).
Sója Sójová mouka není podobná obilným moukám, neobsahuje lepek, ani
škrob. Jedná se o prášek svou výživností spíše podobný sušenému vejci, mléku
nebo masu. Sója je jednoletá bylina, která vyniká svým obsahem bílkovin,
značným obsahem kvalitního oleje a nižším obsahem sacharidů. Z celkového
32
obsahu mastných kyselin v sóji je více než 60% ve formě nenasycených mastných kyselin, především kyseliny linolové a olejové. Z minerálních látek obsahuje hlavně draslík, vápník, fosfor, železo, měď, hořčík a mangan. Nízký je jen obsah sodíku. Dále obsahuje vitaminy skupiny B a vitaminy A, D, E. Významný je také vysoký obsah lecitinu a vlákniny (Jodl, 1989).
3.3 Kasein Kasein je mléčná bílkovina, jeden z fosfoproteinů mléka, který vzniká
jako produkt srážení netučného mléka kyselinami. Kasein je přítomen v mléce
všech savců. Lidé, pro které je tato látka nebezpečná, nesmí konzumovat jakékoliv živočišné mléko, tj. kravské, kozí, ovčí, či lidské. Kasein bývá kromě
jídla obsažen i v některých lepidlech, barvách a kosmetických výrobcích (www.sweb.cz/gfcfcz).
Vyloučení kaseinu ze stravy je patrné po poměrně krátké době. U mladších
dětí můžeme pozorovat změny již po 2 – 3 dnech, u dospělých se jedná o dobu 10 – 14 dnů. Objevují se i postranní efekty, ale po třech týdnech by už mělo být jasné, zda tělo na vyloučení kaseinu ze stravy reaguje.
Abstinenční příznaky bývají obvykle krátké, ale silné. Z tohoto hlediska je
vyloučení kaseinu a glutenu ze stravy lepší provést s určitým časovým odstupem.
Nesnášenlivost kaseinu se může projevovat různě. Časté jsou pocity na
zvracení, ekzémy – především v ohybu kolen, loktů a podpaží, dále se mohou objevovat výtoky z uší, zácpa, průjem a dýchací potíže (www.autism-diet.com).
Nevhodné potraviny • • • •
všechny s označením, že obsahují mléčné proteiny mléko sýry
tvaroh
33
• • • • • • • • • • • • • •
jogurty
smetana
šlehačka
podmáslí
syrovátka máslo
majonézy
krémy na zákuscích a dortech, polevy pudinky
instantní kaše čokolády
žvýkačky
některý chléb, pečivo
některé léky, vitaminové preparáty a kosmetické výrobky
Doporučené potraviny • • • • • • • • • • • •
ovoce, zelenina maso, vejce
rýže, rýžové otruby, rýžová mouka
amarant, amarantová mouka a těstoviny brambory, bramborový škrob
kukuřice, kukuřičná mouka, kukuřičný škrob luštěniny – fazole, čočka, hrách sója, sójová mouka
pohanka, pohanková mouka, pohankové pukance jáhly, jahelná mouka, jahelné pukance ořechy, semínka, kokos
rostlinné oleje, tuky a margaríny
(www.sweb.cz/gfcfcz).
34
3.4 Potravinové doplňky Obiloviny a mléko jsou významnými zdroji pro člověka důležitých
minerálů. Může se proto stát, že klient, který dodržuje GFCF dietu, bude trpět jejich nedostatkem. Především závažný může být nedostatek vápníku, hořčíku a zinku.
Vápník
Je nezbytnou součástí zubů a kostí, jež obsahují až 99% tohoto
minerálního prvku v lidském těle. Zbylé 1% vápníku však hraje neméně důležitou úlohu, protože se podílí na stavbě a činnosti buněk a srážení krve. V případě, že
tělo potřebuje více vápníku, než ho dostává potravou, vyvazuje se vápník z kostí.
U dětí může nedostatek způsobovat křivici s typickými příznaky křivých nohou, vbočitosti kolen a takzvané ptačí hrudi, které jsou způsobeny změknutím kostí. U
dospělých vyvolává nedostatek vápníku osteomalácii, pro kterou jsou příznačné bolesti kostí, svalové křeče a poškození páteře (McWhirter, Clasenová, et al., 1998).
Hořčík
Hořčík je také důležitou složkou kostí. Účastní se i na přenosu nervových
vzruchů a důležitou roli hraje při kontrakci svalů. Spolupůsobí asi u 90 enzymů,
které pracují správně pouze v přítomnosti hořčíku. Dva z těchto enzymů – karboxyláza a koenzym A – se účastní na procesu přeměny jídla v energii.
Důležitým zdrojem (kromě obilovin, které jsou vzhledem k GFCF dietě nevhodné) jsou sušené fíky, ořechy, luštěniny a zelená listová zelenina (McWhirter, Clasenová, et al., 1998).
35
Zinek
Zinek je nezbytnou složkou mnoha enzymů. Hraje nezastupitelnou roli
také při udržování a replikaci genetického materiálu a podílí se na schopnosti těla „číst“ genetickou informaci. Obzvlášť významnou roli hraje ve vývoji vaječníků
a varlat – při jeho nedostatku v dětství a pubertě se zpomaluje růst a pohlavní
vývoj. Zinek je také nutný pro činnost imunitního systému, vidění za šera a pro metabolismus alkoholu. Nejlepším zdrojem jsou korýši a měkkýši, zvláště ústřice. Dále jsou vhodná především vejce a maso (McWhirter, Clasenová, et al., 1998).
36
Diskuse Zpracování bakalářské práce proběhlo podle mých představ. Nenastaly
žádné komplikace.
Odborné literatury o autistických poruchách je na našem knižním trhu
dostatek a je snadno dostupná. Při zpracování jsem také využila svých poznatků z praxe.
Získat literaturu o GFCF dietě bylo o něco obtížnější. Většinu poznatků
jsem čerpala z internetu. Na českých webových stránkách je sice dostatek základních dat, ale pro získání podrobnějších informací jsem využívala především zahraničních internetových zdrojů. Publikace týkající se přímo GFCF diety
v České republice zatím nebyla vydána. Dále jsem také čerpala z literatury, týkající se bezlepkové diety při celiakii, které je dostatek.
Přestože výzkumy ukazují, že GFCF dieta je účinná, stále je mnoho rodin,
které jí nevěří.
Během zpracovávání bakalářské práce jsem se setkala s několika rodinami,
jež se starají o dítě s autismem. Dodržování GFCF diety ale bylo spíše výjimkou. Důvodů, proč někteří lidé GFCF dietu odmítají, je několik. Převládá nedůvěra v její efekt. Dalším důvodem je její finanční náročnost. Samotná dieta bezlepková je pro českou rodinu značnou ekonomickou zátěží. Pokud se ze stravy musí
vyřadit i kasein, je situace o to horší. Málokterá česká rodina si dodržování GFCF diety může dovolit. Jiným podstatným důvodem bývá fakt, že dieta je omezující, a
pro rodinu, která se stará o dítě s autismem, představuje další starostí. Jiným
problémem, se kterým se v praxi setkáváme, je odpor dítěte k novým pokrmům.
Stane se, že některé rodiny právě proto GFCF dietu vzdávají. Dnes však existují konkrétní taktiky, které dítě ke konzumaci nových jídel povzbuzují. Roli hraje i to, že se názory odborníků na GFCF dietu rozcházejí.
Domnívám se, že dodržování GFCF diety smysl má. I přesto, že je
etiologie autismu stále nejasná, nelze popřít, že se z části jedná o metabolickou poruchu.
Samozřejmě, že dieta autismus zcela nevyléčí. Určitě však má nemalý vliv
na mírnění příznaků autismu a nežádoucího chování. 37
Závěr V práci jsme se zabývali souvislostí mezi autismem a GFCF dietou. Cílem
bakalářské práce bylo na základě teoretických poznatků přiblížit čtenáři autismus jako pervazivní vývojovou poruchu. Dále se zaměřit na některé problémy
v chování osob s autistickými rysy a možnosti jejich korekce. Dalším úkolem této práce bylo seznámit čtenáře s GFCF dietou a poukázat na její účinnost právě v souvislosti s autismem.
Autismus je celoživotní postižení, které se obvykle projeví v prvních třech
letech života. V současnosti převládá pohled na autismus jako na postižení, zasahující tři důležité oblasti vývoje dítěte. Jedná se o oblast sociální interakce a
sociálních vztahů, dále oblast komunikace, dorozumívání a řečových dovedností a konečně oblast představivosti, imaginace.
Etiologie autismu je stále nejasná. Moderní teorie uvádějí, že se pravděpodobně jedná o poruchu neurobiologického původu spočívající na genetických faktorech, jež se manifestují v chování.
Osobnost jedince zahrnující celek psychických jevů je mnohonásobně podmíněna a vytváří se v průběhu vývoje jedince pod vnějšími a vnitřními vlivy. Lidé trpící
autismem mívají problémy s porozuměním sobě samému, vlastnímu uvažování a prožívání. Jedinci s autismem také nejsou schopni empatie. Nerozumějí emočním projevům jiných lidí a nedovedou odhadnout jejich pocity. Při
mírnění
nežádoucích
příznaků autismu
se
uplatňuje
GFCF
dieta.
Prostřednictvím léčby GFCF dietou se eliminuje nespavost, přílišná unavenost, výkyvy v energii, nesoustředěnost, malý oční kontakt, bezdůvodný pláč či smích, vyrážky a další nežádoucí projevy.
Přínosným pro problematiku této práce by byl výzkum, kterého by se
účastnilo více osob s autismem. Tímto výzkumem bych se ráda zabývala v průběhu dalšího studia.
38
Resumé
Tato bakalářská práce se zabývá souvislostí mezi spektrem autistických
poruch a GFCF dietou. První kapitola pojednává o autismu jako pervazivní
vývojové poruše, zabývá se pohledem na autismus v průběhu dějin a jeho
etiologii. Dále je zaměřena na typické projevy poruch autistického spektra a možnosti korekce nežádoucího chování. Druhá kapitola popisuje osobnost jedince s autistickými rysy, z hlediska fyziologického, psychologického, pedagogického a sociálního. Poslední část je věnována GFCF dietě, jejím principům a významu.
39
Summary
This Bachelor project deals with continuity between autism spectrum
disorders and the GFCF diet. The first chapter discusses about autism as pervasive developmental disorder, the view of autism in the course of the history and its
etiology. The following part is focused on typical autism symptoms and possibilities to correct problem behavior. The second chapter describes an autistic person´s personality, from physiological, psychological, pedagogical and social
points of view. The last part is devoted to the GFCF diet, its principles and its importance.
40
Literatura BALCAR, K. Úvod do studia psychologie osobnosti. Chrudim, nakl. Mach, 1991.
218 s.
BÁLINTOVÁ, T. Biologické aspekty autismu. Praha: Modrý klíč, 2002. 36 s.
DeHART, J. GFCF diet [on line], 2005. Dostupné na: <www.gfcfdiet.com>.
DRAPELA, V. J. Přehled teorií osobnosti. Praha: Portál, 2001. 176 s. ISBN 80-
7178-606-3.
GILLBERG, CH., PEETERS, T. Autismus – zdravotní a výchovné aspekty. Praha: Portál, 1998. 128 s. ISBN 80-7178-201-7.
HOWLIN, P. Autismus u dospívajících a dospělých. Praha: Portál, 2005. 296 s.
ISBN 80-7367-041-0.
HRDLIČKA, M., KOMÁREK, V. Dětský autismus. Praha: Portál, 2004. 208 s.
ISBN 80-7178-813-9.
JELÍNKOVÁ, M. Diagnostika a možnosti korekce chování u klientů s autismem.
Praha: IPPP, 2002. 26 s.
JODL, J. Dieta bezlepková při celiakii u dětí. Praha: Avicenum, 1989. 103 s.
KALVODOVÁ, L. Pohled psychologa na anketu o vyrovnávání se s doživotní bezlepkovou
dietou
[on
<www.bezlepkovadieta.cz>.
line],
[cit.
12.
února
2006].
Dostupný
na:
KOHOUT, P., PAVLÍČKOVÁ, J. Celiakie – dieta bezlepková. Praha: nakl. Pavla
Momčilová, 1994. 128 s. ISBN 80-901137-6-1. KOTALOVÁ, R., NEVORAL, J. Bezlepková dieta. Praha: Národní centrum podpory zdraví, 1994. 16 s. KREJČÍŘOVÁ, D. Autismus VII. Praha: IPPP, 2003. 62 s.
MAJOR, D. Autismus a chromozom X. [on line], [cit. 15. ledna 2006]. Dostupný na: <www.medi.denicek.cz>.
McWHIRTER, A., CLASENOVÁ, L. et al. Jídlo jako jed, jídlo jako lék, Praha: Reader´s Digest Výběr, 1998. 400 s. ISBN 80-902069-7-2.
Mezinárodní statistická klasifikace nemocí a přidružených zdravotních problémů ve znění 10. decennální revize. Praha: Ústav zdravotnických informací a statistiky
České republiky, 1996. 207 s. ISBN 80-901856-4-9.
41
MOSESOVÁ, J. Teorie a diagnostika autismu. Psychologie dnes 4/2005, s. 30-
33. 1994-. ISSN 1212-9607.
NESNÍDALOVÁ, R. Extrémní osamělost. Praha: Portál, 1994. 164 s. ISBN 80-
7178-024-3.
PIPEKOVÁ, J. (ed.). Kapitoly ze speciální pedagogiky. 2., rozšířené a přepracované vydání. Brno: Paido, 2006. 408 s. ISBN 80-7315-120-0.
POZLER, O., STARNOVSKÁ, T. Diety při onemocnění celiakií: Recepty, rady lékaře. Praha: Vydav. a nakl. Sdružení MAC, 1999. ISBN 80-86015-44-0.
RODNÝ, T. Autismus souvisí s věkem matky. s. 7. Psychologie dnes 7-8/2004.
Praha: Portál, 2005. 1994-. ISSN 1212-9607.
RODNÝ, T. Neexistuje vztah mezi očkováním a autismem. s. 8-9. Psychologie
dnes 11/2005. Praha: Portál, 2005. 1994-. ISSN 1212-9607.
RODNÝ, T. Autismus souvisí s nedostatkem kyslíku. s. 6. Psychologie dnes
2/2006. Praha: Portál, 2006. 1994-. ISSN 1212-9607.
SMÉKAL, V., MACEK, P. (ed.). Utváření a vývoj osobnosti. Brno:
Barrister&Principal – studio, 2002. 266 s. ISBN 80-85947-83-8.
SMÉKAL, V. Pozvání do psychologie osobnosti. Brno: nakl. Barrister&Principal, 2004. 524 s. ISBN 80-85598-65-9.
SCHOPLER, E., MESIBOV, G. Autistické chování. Praha: Portál, 1997. 304 s. ISBN 80-7178-133-9.
VÁGNEROVÁ, M. Psychologie handicapu, Praha: Karolinum, 1993. 116 s. ISBN 80-7066-582-3.
VÁGNEROVÁ, M. Psychopatologie pro pomáhající profese. 3. vyd. Praha:
Portál, 2004. 870 s. ISBN 80-7178-802-3.
VÍTKOVÁ, M. (ed.) Integrativní speciální pedagogika, 2. přepracované a rozšířené vydání. Brno: Paido, 2004. ISBN 80-7315-071-9.
VOCILKA, M. Výchova a vzdělávání autistických dětí. Praha: Septima, 1994. 72
s. ISBN 80-85801-33-7.
www.apla.cz
www.autism-diet.com
42
http://www.bezlepkovadieta.cz/?url=dieta-a-psychika&clanek=1823 http://www.dobromysl.cz/scripts/detail.asp?id=56 www.gfcgdiet.com
http://www.gfcf.unas.cz/home.html. www.nimh.nih.gov
www.sweb.cz/gfcfcz
43
