Specialista na venkovní reklamu

strana 1

strana 2

z c . x a m a n . www 4, České Budějovice Průběžná 4 tel.: 387 330 440 .cz email: info@namax

Specialista na venkovní reklamu pronájmy ploch - návrhy - realizace - výlepy/ instalace

strana 3

EDITORIAL

Střídání stráží Když se před pěti lety začal rodit projekt Budějcké Drbny, málokdo věřil, že bude životaschopný. Zpravodajských webů se už tehdy dalo na síti najít spousty, těch s čistě regionálním zaměřením, které by se chtěly od těch ostatních nějak výrazně odlišit, ale zdaleka tolik nebylo. A Drbničce se to, podle mého názoru, skvěle podařilo! Prvotní reakce veřejnosti, že to stejně bude „zase nějaký Blesk“, naštěstí vzaly celkem brzy za své. Neotřelý název, mnohým čtenářům evokující bulvární plátek, si Budějčáci (a nejen oni) snadno zapamatovali a naučili se na web chodit pro nejčerstvější novinky z ulic města. Holka s pusou přelepenou „americkou“ páskou byla jejich kámoška a se svými fanoušky na sociálních sítích, hlavně tedy na Facebooku, ve dne v noci komunikovala. Dnes už má Budějcká Drbna po celé republice hned několik mladších šikovných sestřiček. Sama jako pyšná maminka však stále drží prapor hodně vysoko. Mám radost, že jsem šéfredaktorské žezlo letos na jaře předal pracovitému člověku, který se pro celý projekt zapálil stejně jako já tehdy. Díky němu má ta naše holka potenciál dál růst! Pavel Kacerovský bývalý šéfredaktor Budějcké Drbny Aspoň někdo poroste, když už to nemůžu být já. Teda neočekávám, že se ze svých 166 centimetrů ještě někam vytáhnu. To Drbnička má určitě větší potenciál. Ale hlavně díky tobě, Pavle. Tolik energie a času, kolik jsi jí za tu dobu věnoval, by nedokázal ze svého života

Obsah

odkrojit jen tak někdo. Můžu říct, že bych jednou za sebou chtěl mít tolik práce, kolik jí za sebou máš ty. Vzpomínám, jak jsi mě na přesun do šéfredaktorského křesla připravoval. Když jsi mi říkal, že se něco takového může stát, byl jsem zrovna na druhé straně světa. Přiznám se, že mi sice lichotilo, když jsi mluvil o tom, že mě vidíš jako náhradu, ale strach ze zodpovědnosti napomáhal k tomu, abych se snažil co nejdéle vydržet v Jižní Americe, kde jsem byl toho času na dovolené. Nakonec jsem však tu zpáteční letenku propadnout nenechal. Už je to víc než půl roku, co Drbničku držíme s kolegy za ruku. Vím, že je stále na čem pracovat, to ostatně bude vždy, ale také věřím, že jsem jí trochu vtiskl svůj rukopis. Vytvořil jsem si kolem sebe tým spolehlivých a pracovitých lidí, kterým důvěřuji, a věřím, že i oni důvěřují mně. Jejich články a rozhovory navíc zdobí tohle tištěné číslo. První pod mým vedením. První, které ožilo. Díky mobilní aplikaci pro živé tiskoviny se tak můžete z různých částí dostat pro aktuální informace přímo na internet. Snad si v dalším tištěném vydání najdete něco zajímavého. Hodně jsme toho dělali na poslední chvíli, což je mým celoživotním zlozvykem, ale myslím si, že si na dalších stránkách každý najde svůj šálek kávy. Příjemné čtení! Lukáš Dvořák současný šéfredaktor Budějcké Drbny

SPOLEČNOST 4

Rozhovor se zakladateli Českých Budějovic / Jan Schinko

6

Co obnáší práce parazitologa? / Klára Havlínová

9

Nová porodnice v Českých Budějovicích / Václav Votruba

KOMUNÁLNÍ POLITIKA A BYZNYS 19

Jaderná elektrárna Temelín slaví výročí / Budějcká Drbna

20

Jak hospodaří krajští politici? / Budějcká Drbna s příspěvkem Aleše Roda

SPORT 22 Budějčák táhne pražský fotbalový velkoklub / Lukáš Dvořák 24 Opora slavistické obrany pochází z Budějc / Aleš Skok 26 Roman Turek zůstal i po skončení kariéry na zimním stadionu / Lukáš Dvořák KULTURA 30

ŽIVOT A STYL 32 Osmnáct let nerozlučného přátelství na pracovišti / Jana Beránková 34

REDAKCE: [email protected] | 777 400 003 INZERCE: [email protected] | 603 884 889 ADRESA: Gen. Svobody 7, 370 01 České Budějovice VYDÁVÁ: TRIMA CB s.r.o, IČO: 26081890 VEDOUCÍ PROJEKTU: Libor Matoušek ml.

Budějcká kapela Oceán byla legendou hudební scény / Václav Votruba

Výživový poradce dokáže zásadně změnit váš život / Budějcká Drbna

PUBLISHER: Libor Matoušek st. ŠÉFREDAKTOR: Lukáš Dvořák EDITOR: Filip Matoušek SAZBA: CREATIVE HEROES s.r.o. TISKNE: INPRESS a.s., Tiskárna České Budějovice

Autorská práva vykonává vydavatel. Jakékoliv užití částí nebo celku, zejména rozmnožování a šíření jakýmkoliv způsobem (mechanickým nebo elektronickým) i v jiném než českém jazyce bez písemného svolení vydavatele je zakázáno. INTERNET: www.budejckadrbna.cz

FACEBOOK: www.facebook.com/budejckadrbna

Oživ si mě aplikací ShowMeAR!

TWITTER: @BudejckaDrbna

SPOLEČNOST | Rozhovor se zakladateli Českých Budějovic

strana 4

Rozhovor

Jak nahlížejí na Budějce zakladatelé města po 750 letech?

Přemysl Otakar II., rytíř Hirzo, purkrabí na Zvíkově, a Čéč z Budivojovic - majitel pozemků a vesnice Budivojovice. Napsal Jan Schinko Budějcká Drbna v rámci oslav města iniciovala rozhovor s králem Přemyslem Otakarem II., rytířem Hirzem, purkrabím na Zvíkově, a Čéčem z Budivojovic, majitelem pozemků a vesnice Budivojovice, kteří se před 750 lety podíleli (každý svou měrou) na založení Budějc. Co říkáte městu po 750 letech? Všichni tři: Povedlo se, je to metropole jihu Čech.

Někteří historici uvádí, že to byl geniální nápad založit město právě tady. Král: Ani ne. Bylo to vlastně jediné vhodné místo, které jsem mohl získat. Pozemky tady totiž vlastnil kolega Čéč. Čéč: Všude kolem byli Rožmberkové a ti by ti žádný pozemek neprodali, i když jsi byl král. Já si dokonce myslím, že měli větší majetek než ty a měli značný vliv u dvora. Král: No právě. Teď to mohu říci, dobře hospodařili, vhodně se ženili, čímž získávali další panství a z nich

další peníze. Když by se mi podařilo, a to se podařilo, založit v jejich regionu královské město, udělit mu privilegia a stáhnout do něj zemské obchodní cesty, změnil by se tok peněz. Rožmberkům by ubyly a mně přibyly. Hirzo: Nevím jak, ale Rožmberkové se o připravovaném městě dozvěděli, a protože vlastnili Stradonice (Rožnov), málem tě předběhli. Král: Málem. V roce 1261 se Rožnov jmenoval Forum Stradonitz a v roce 1262 už Novum Forum s předpokladem města. Ale toho roku zemřel vladař Vok z Rožmberka, Rožmberkové ztratili tempo a to už se

Ilustrace: Lazybastard na soutoku Vltavy a Malše pohyboval rytíř Hirzo, přičemž pozemky byly moje. Na ně Rožmberkové nemohli. Čéč: Ještě, že jsem je vlastnil, protože na jihu Čech jsi měl jen královské město Písek, který tak výhodnou polohu jako Budějce neměl. Král: Nenápadně připomínáš, že jsem ti pozemky a potom Budivojovice sebral, ale dal jsem ti hrad Velešín, který měl větší hodnotu než nevýznamná osada Budivojovice a močály na soutoku. Ostatně, hned si se taky na Velešín přestěhoval.

SPOLEČNOST | Rozhovor se zakladateli Českých Budějovic (k rytíři Hirzovi) Byl soutok plný bujné lužní vegetace problém? Hirzo: Byl. Každý rok na jaře ledové dřenice, prokopské záplavy, srpnové povodně, někdy i v září, ale močál po kolena tu nebyl. Rožmberkové měli z Rožnova do Budivojovic suchou cestu, vedla asi přes pozdější náměstí nebo kolem kláštera. Přes ramena Malše byly brody. Propojil jsem obě ramena Malše, trochu napřímil jejich tok a voda, když nebyla zrovna stoletá, se okolo města jen prohnala. Čéč: Budějce byly tehdy rozlohou malé, postupně obklopené hradbami. Když se Vltava rozlila na Dlouhou louku, nebo Malše do míst, kde je dnes Havlinda, nic se nedělo. Na náměstí se většinou nedostala. Hirzo: Když jsem dodělal kolečko vodních toků, někde jsem později četl, že řeky obepínají Budějce jako stříbrný prsten, vykolíkoval jsem náměstí a určil tři městské brány ve směru do Prahy, Lince a Vídně. To chtěl král, aby městem probíhaly obchodní cesty sever - jih a východ - západ. Předpokládal, že na náměstí kupci vyloží své zboží a bude se obchodovat. Vznikla tak geograficky přirozená obchodní křižovatka. Čéč: Samozřejmě ve prospěch města a krále. Asi proto je náměstí tak velké. Velké náměstí, velké obchody, malé náměstí, malé obchody. Král: Rozlohu náměstí jsem neurčil, nechal jsem to na kolegovi Hirzovi, jen

jsem chtěl, aby náměstí bylo hodno království českého. Kolega Čéč má pravdu jen částečně. Jasně, založení města jsem financoval a chtěl jsem jako dobrý hospodář peníze zpátky, ale každý ví, že nově založené město může prosperovat, až se všechno usadí. To trvá tak nejméně 10 let a to jsem ještě Budějce na rozjezd osvobodil od různých dávek a poplatků. Hirzo: Já jsem měl dojem, že král ani tak nechtěl z Budějc peníze do své pokladny, jako spíše zastavit Rožmberky. Někde jsem zachytil práci jednoho badatele, který nás tři studoval a poté napsal, že založení Budějc byla závora Přemysla Otakara II. proti postupu Rožmberků a Hirzo mu v tom ochotně pomáhal. Čéč: No jo, byly šarvátky, nelíbili jsme se hlavně Ojířovi a Závišovi, ale jak jsem četl dějiny, nakonec Rožmberk Petr Vok Budějce zachránil, když je ze svých peněz vykoupil z okupace pasovského vojska. Kdo byli první obyvatelé Budějc? Král: Kolega Hirzo zde měl před rokem 1265 zeměměřiče, písaře a lidi na práci z okolí a z Čéčových Budivojovic, ale ti zde meškali jen přechodně v provizorních objektech. Potřeboval jsem však měšťany, aby se zde usadili a tím mohlo město získat právní subjekt. Důležité také bylo, aby měli nějaký kapitál, postavili si dům a rozvíjela se řemesla. S měšťany z rožmberských měst jsem nemohl

strana 5

počítat. Ani s rožmberskou šlechtou. Nedalo se nic jiného dělat, než získat bohaté měšťany z Bavorska a z Rakouska a ještě jim na počátek slíbit daňové prázdniny. Čéč: Mělo to dlouhodobý jazykový dopad. Majetní a německy mluvící měšťani obsadili správu města či radnici, kde po staletí byla hlavní úřední řečí němčina. Jak jsem někde vyčetl, asi až do roku 1918. Hirzo: Ale přinesli do města pivo.Byli na to z Bavorska zvyklí, asi začali hned, jakmile postavili první dům, vařit. Po pár letech byl skoro každý dům ve městě právovárečný. Král: Takto se to říci nedá, pivo by se stejně začalo po čase ve městě vařit, faktem bude, že vaření piva urychlili kvůli penězům. Napřed totiž museli kupovat drahé pivo od Rožmberků. Pro mě nemělo pivo takový význam, šlo mi o obchod a sůl. Chtěl jsem, aby bylo město soběstačné, proto jsem nechal postavit Dvorní mlýn (později Přední mlýn, dnes Hotel Budweis) a ještě jsem vyměnil s klášterem Vyšší Brod vzdálenější vesnice za bližší a přiřadil je k městu, aby byl přísun zemědělských produktů. Též Rožnov jsem pro město získal. Dělal jsem, co jsem mohl. Hirzo: Řeknu to za krále, něco asi nedokončil, padl v roce 1278 na Moravském poli. To ještě nebyly Budějce kompletní, vyměřil jsem parcely pro domy a všechno v půdorysu připravil. Vedle kláštera,

kde je dnes Piaristické náměstí a městská sýpka, zůstala dost velká volná plocha, která se označovala jako dvůr. Není to tak dávno, co vyšla velká publikace České hrady, do které zařadil autor Tomáš Durdík také „hrad České Budějovice“. Pamatuji si, že se král o královském hradu v královském městě zmiňoval, ale stavět se nikdy nezačal. Kdybyste mohli léta kolem roku 1265 na soutoku Vltavy a Malše vrátit, udělali byste něco jinak? Všichni: Ne.

České Budějovice ■ založeny roku 1265 ■ zakladatel Přemysl Otakar II. ■ počet obyvatel: 93 285 (k 1. 1. 2015) ■ leží na soutoku Vltavy a Malše ■ dominanty: • Černá věž • historické náměstí • Samsonova kašna • radnice • Železná panna

inzerce

,,Tenhle z Budějc mám nejradši“

WWW.PENAM.CZ penam_inzer_190x130.indd 1

12.10.2015 11:32:06

SPOLEČNOST | Co obnáší práce parazitologa?

strana 6

Věda není zaměstnání nebo práce Člověk jí musí žít, říká parazitolog Tomáš Scholz

Bavilo vás to od začátku, nebo jste si k tomu musel najít cestu? Neměl jste chuť někdy změnit obor? I díky způsobu, jak jsem se k parazitům dostal, jsem nikdy ani na chvíli nezalitoval. Naopak, s postupujícím poznáváním tajů života parazitů a jejich rozmanitosti děkuji šťastné náhodě, že se zabývám něčím, pro normálního člověka tak odporným, jako jsou tasemnice, které jsou ve skutečnosti nádherné! Věnuji se popisné parazitologii, kdy se snažím přispět k poznání toho, jaké tasemnice, případně motolice a další „červy“, máme na naší planetě, jak vypadají a navzájem se od sebe liší, jaké mají životní cykly a v jakých hostitelích a kde žijí. Nejsem tedy vědec objevitel, který by studoval podstatu života, funkci jednotlivých genů, vývoj orgánů a podobně. To je samozřejmě mnohem více „in“, ale je to velmi náročné a pochybuji, že bych v této oblasti uspěl tolik, jako jsem uspěl v oblasti biodiverzity helmintů a rybích parazitů.

Archiv Tomáše Scholze Napsala Klára Havlínová Prof. RNDr. Tomáš Scholz, CSc. se zabývá rybími parazity, zejména takzvanými helminty (parazitickými červy jako jsou tasemnice nebo motolice). Po desetiletém vedení ústavu v letech 2002 - 2012 v současné době působí jako zástupce ředitele Parazitologického ústavu Biologického centra Akademie věd ČR v Českých Budějovicích a předseda Rady instituce tohoto centra. Je také vedoucím laboratoře helmintologie a vedoucím mezinárodního vědeckého časopisu Folia Parasitologica. Na Přírodovědecké fakultě JU v Českých Budějovicích přednáší Biologii helmintů. Je autorem řady odborných publikací, členem Vědecké rady Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích a člen všech čtyř oborových rad parazitologie v ČR, jejichž úkolem je garance kvalitního doktorského studia ve zmíněném oboru. V dubnu roku 2015 oslavil 55. narozeniny a v listopadu téhož roku oslaví 30 let výročí svatby s manželkou Lenou. Mají dvě dcery, z nichž ho však žádná nenásledovala ve vědecké kariéře, dle jeho slov naštěstí. Domluví se anglicky, španělsky, francouzsky a rusky, a když je třeba, tak taky německy, portugalsky a italsky.

Můžete laicky popsat svůj obor a svou práci? Parazitologie studuje z různých pohledů parazity - cizopasníky, tedy jednobuněčné a mnohobuněčné živočichy, kteří žijí na úkor jiných živočichů, svých hostitelů. Zabývá se mimo jiné také vztahy mezi parazity a jejich hostiteli, ať již z hlediska toho, jak na sebe vzájemně působí včetně možného poškození až smrti, ale také z hlediska historického vývoje tohoto složitého systému soužití dvou živočichů. Já sám studuji mnohobuněčné cizopasníky ryb, zejména tasemnice a motolice, jejich druhovou bohatost, morfologii, životní cykly a evoluční vztahy. Jak se to stalo, že jste si zvolil zrovna tenhle obor? Štastnou náhodou. Od mládí jsem miloval přírodu a sběr všeho možného, nejvíce brouků. Chtěl jsem proto studovat biologii, ale tušil jsem, že sbíráním a studiem brouků asi díru do světa neudělám. A tak jsem po maturitě hledal brigádu v Ústavu molekulární biologie v Praze. Pro neznámého studenta neznalého molekulární genetiky však nebylo brigádnické místo. Místo ale bylo na oddělení helmintologie v Parazitologickém ústavu ČSAV. A tak jsem tři týdny psal etikety na hromadu preparátů s dvěma druhy motolic z potočních pstruhů u doktora Františka Moravce. Práce to nebyla

nijak intelektuálně náročná, natož zajímavá, ale postupně jsem si dodal odvahu a začal se svého budoucího školitele vyptávat na ty podivné červy. Nakonec jsem podlehnul nejen jejich (pro laika asi podivné) kráse, úžasným morfologickým adaptacím k parazitickému způsobu života, a hlavně jejich neuvěřitelně zajímavým životním cyklům. Po nástupu na Přírodovědeckou fakultu jsem pod vedením doktora Moravce vypracoval diplomovou práci a po roční vojenské službě nastoupil do jeho laboratoře v Českých Budějovicích na interní vědeckou aspiranturu, jak se tehdy říkalo doktorskému studiu. Tak jsem se vlastně dostal z Prahy, odkud pocházím, do Českých Budějovic.

Jak se změnila úroveň Pa r a z i t o l o g i c k é h o ústavu v Českých Budějovicích za těch 30 let, co tam působíte? Patřím k několika dlouholetým pracovníkům, kteří se podíleli na proměně ústavu od typicky socialistické organizace v moderní vědeckou instituci, která je docela respektovaná v zahraničí, alespoň v některých oborech. Zde však musím připomenout tři klíčové osobnosti z hlediska mého odborného růstu i rozvoje Parazitologického ústavu: školitele Františka Moravce, největšího světového znalce rybích hlístic, Libora Grubhoffera, současného rektora Jihočeské univerzity, který byl mým předchůdcem ve funkci ředitele ústavu a ústav otevřel do světa a zejména pro studenty, a Julu Lukeše, dříve mladšího spolupracovníka, dnes mého ředitele, který je nepochybně nejvýraznější osobností

Prof. RNDr. Tomáš Scholz, CSc. (55 let) ■ zabývá se rybími parazity, zejména helminty ■ působí jako zástupce ředitele Parazitologického ústavu Biologického centra Akademie věd ČR v Českých Budějovicích ■ předseda Rady instituce tohoto centra ■ vedoucí laboratoře helmintologie ■ vedoucí mezinárodního vědeckého časopisu Folia Parasitologica ■ manželka Lena, dvě dcery

SPOLEČNOST | Co obnáší práce parazitologa?

strana 7 působením parazitů, například malárií u afrických dětí, jsou děsivé, stejně jako ztráty u hospodářských zvířat nebo lovné zvěře. Navíc dlouho zcela přehlížená úloha parazitů jako zcela normálních a významných součástí ekosystému, tedy celé biosféry, je činí důležitým objektem ekologických i evolučních studií. Význam parazitů pro život planety nebyl dosud plně doceněn. Ne vždy jsou noví bakalářští studenti dostatečně připraveni ze středních škol, někteří ani nejsou příliš motivovaní, ale vcelku je kvalita nové generace i počet našich možných budoucích následovníků dobrá a vždy se najde nějaká budoucí výrazná osobnost.

Foto: Jan Luxík nejen našeho ústavu, ale patrně i celé české parazitologie - a nejen kvůli svým tasemnicím. Jak byste zhodnotil svůj přínos v oboru, a konkrétně ve vašem pracovišti? To musí posoudit vědecká komunita (z vědecky rozvinutých zemí, tedy na západ od nás a přes oceán), kterou nezajímají mé tituly, funkce, ale jen a pouze konkrétní výstupy ve formě kvalitních publikací a zejména jejich citačního ohlasu. Tedy toho, zda mé výsledky někdo ve své práci zmiňuje. Vzhledem k oboru, ve kterém pracuji, mám dost vysoký počet publikací i citačních ohlasů, ale věda není jen o porovnávání čísel. Mnohem víc mne těší pocit, že mne v zahraničí včetně těch opravdu vědecky rozvinutých zemí znají a jsem zván jako řečník na nejdůležitějjší oborové konference. Když mluvíte o konferencích, v kolika zemích světa jste již pracovně byl? Jak to, že tolik cestujete? Zatím je jich 68, ale jsou v tom i pobyty nesouvisející s mou prací. Mimo Evropu jsem navštívil například Alžírsko, Argentinu, Austrálii, Chile, Jižní Afriku, Kolumbii, USA, a při cestách za rybími parazity například Bangladéš, Brazílii, Čínu, Etiopii, Japonsko, Kambodžu, Laos, Mexiko, Nikaraguu, Norsko, Peru, Portugalsko, Rusko - Dálný východ, Ukrajinu, Súdán či Vietnam. Současná věda je mezinárodní a i přes výdobytky informačních technologií jsou nutná osobní setkání na konferencích, pracovní pobyty nebo, jako často v mém případě, expedice za parazity do dosud málo prostudovaných oblastí. Hned následující den po obhajobě své kandidátské práce v květnu 1989 jsem odletěl na 4 měsíce studovat motolice do Laosu. Do tropů jsem se zamiloval a byl jsem dvakrát pozván do mexické výzkumné instituce CINVESTAV na poloostrově Yucatán jako vedoucí dvou laboratoří a hostující profesor. Díky v Mexiku získané znalosti španělštiny jsem pětkrát sbíral rybí parazity v peruánské Amazonii, ale také dostal pozvání na krátký pobyt v Argentině a zejména na tři tříměsíční pobyty v Brazílii. Právě teď sedím v kampusu brazilské univerzity Universidade Federal Rural do Rio de

Janeiro, kde začínám svůj poslední tříměsíční pobyt v rámci projektu Ciencia sem Fronteiras (Věda bez hranic). Řekl byste, že cestování je velkým benefitem vaší práce, nebo vás spíš unavuje? Vždy jsem toužil cestovat, ale v socialistickém Československu to nebylo možné. A tak mé první zahraniční cesty, byť byly velmi náročné, pro mě byly úžasný zážitek! V Mexiku jsem měl v přepočtu asi osmkrát vyšší plat, než můj tehdejší plat mladého vědeckého pracovníka v České republice. Mohl jsem tak i s rodinou procestovat půlku této úžasné země. Takže ano, je to obrovské privilegium, kterého se mi dostalo a jsem za to velmi vděčný. Ale dnes už mne dlouhé lety a zejména nekonečné čekání na letištích, častá zpoždění letů, změny časových pásem, jazyků i mentality v jednotlivých zemích, občas unavují. Přece jenom už nejsem žádný mladík. Jak byste motivoval mladé lidi, aby zvolili váš obor?

Popište typický den vědce, jako jste vy. Záleží na konkrétním období (třeba na konci roku se píší zprávy z projektů a je celkově mnohem víc administrativní práce, v časném jaře se naopak píší návrhy projektů, bez kterých nelze bádat - bohužel i ve vědě je vše v první řadě o penězích), ale také na konkrétním oboru, věku a postavení daného vědce. Ti mladší (doktorandi a postdoktorandi) tráví většinu času čtením článků, jejich psaním, ale zejména laboratorní prací nebo terénními odběry vzorků a jejich následným zpracováním. Starší vědci pohříchu nejvíce času stráví u počítače - já ráno pustím stroj a čtu e-maily, kterých jsou denně desítky. Člověk je v neustálém korespondenčním kontaktu jak s lidmi na druhém konci planety, tak i třeba v ústavu. Po vyřízení korespondence se věnuji psaní či čtení a opravě rukopisů, ale také diskusím se spolupracovníky, plánování práce, hodnocení výsledků. Sám se k mikroskopu dostanu už velmi málo, většinou při kontrole některých struktur popsaných v připravované publikaci. Často máme různé porady či schůze. Vypadá to, že je to docela nuda, ale je to tak.

Nemyslím si, že by mladé lidi, kteří nemají vztah k přírodě, nejsou zvídaví a pracovití, nemají chuť hodně obětovat kvůli možnosti svobodně bádat, bylo možné nějak motivovat. I tady v Brazílii při svých přednáškám zdůrazňuji, že věda není zaměstnání nebo normální práce. Člověk jí musí žít, musí neustále myslet na své pokusy, nezodpovězené otázky, rozepsané publikace či zajímavé články, které četl. Je to do jisté míry posedlost. A k tomu je kromě určité dávky nadání a talentu potřebná především obrovská míra pracovitosti, vytrvalosti a taky pokory. Pokory k tomu, co a jak dělají jiní (a často lépe), ale zejména k tomu, jak je příroda kolem nás úžasná a komplikovaná. Vidíte budoucnost parazitologie růžově? Chtějí to mladí dělat? Ano, vidím. I když teď bojujeme za parazity, kteří pro nás mohou být někdy dokonce prospěšní (například modulování našeho imunitního systému), je nutno si stále připomínat, že někteří z nich stále jsou a vždy budou metlou lidstva v tropech i rozvojových zemích. Lidské ztráty

Můj bývalý student a nyní nejbližší spolupracovník Roman Kuchta přivezl z Itálie okouny s larvami oněch škulovců, což jsou velké tasemnice, které se vyvíjejí v rybách a mohou nakazit člověka poté, co sní syrové rybí maso s těmito larvami. Předtím jsem živé larvy viděl jen při našem pobytu v Rusku, a tak jsem se zájmem pod mikroskopem prohlížel ty hýbající se larvičky. A protože je Jula pravý zvídavý parazitolog, zavolal jsem ho, ať se jde podívat, čím se Italové a Švýcaři nakazí, když jedí tatarák z okouna. Jula přišel a já mu spíše z legrace řekl, že bychom přivítali lidského dobrovolníka. A Jula k mému šoku ani nehnul brvou a odvětil: „Tak mi je dej, já to zkusím.“ A tak se tři larvy ocitly v jeho zažívacím traktu. Za několik měsíců však Jula neposlechl mé varování ohledně česneku, který červy vyhání, a dal si krevety s česnekem. A to se tasemnicím nelíbilo: druhý den ráno nám Jula přinesl celkem 2,65 metru škulovce, nebo spíše škulovců. Byly to dlouhé kousky těla bez hlavičky, která v něm naštěstí zůstala, a bez ní se většinou nedá přesně zjistit, kolik je to jedinců. A kromě úspěšných vystoupení July v rozhlase (byl i v BBC) a v televizi, měl ten hec další pozitivní výstup: jedna z našich studentek, která studovala vajíčka právě této skupiny tasemnic, byla panem ředitelem bohatě zásobována vajíčky škulovce, což také přispělo k její velmi úspěšné obhajobě. Napadlo vás někdy nechat se infikovat tasemnicí pro vědecké účely, nebo byste tak daleko nezašel? Nenapadlo - možná kupodivu, protože jsem velmi zvídavý a rád poznávám nové věci. Třeba v Mexiku jsem ochutnal pražená sarančata i červy z mezcalu, ve Vietnamu psa, v Peru morče a v Laosu jsme měli krajtu i bengálskou kočku, ale o parazitech jsem nikdy neuvažoval. Navíc jsem měl v roce 2009 těžký zánět slinivky, takže bych do toho už dnes nešel. Máte nějaký konkrétní cíl, po jehož splnění si řeknete, že konečně můžete skončit, nebo je to nikdy nekončící cesta?

Archiv Tomáše Scholze Vzpomenete si na nějakou vtipnou historku v souvislosti s vaší prací? Vzpomínám si, jak jsem pomohl svému současnému řediteli Julovi Lukešovi k jeho mediálně řádně „profláknutým“ miláčkům, tedy třem tasemnicím zvaným škulovec široký.

Myslím, že takový cíl dnes má málokterý vědec, včetně těch mnohem lepších a známějších, než jsem já. Myslím, že i nositelé Nobelovy ceny mají pořad nějaký cíl před sebou - ono samo poznávání je totiž cílem. V mém případě bych rád zakončil některé části svého dlouholetého výzkumu přípravou shrnujících článků nebo napsáním monografií. Jedním z mých nejdůležitějších cílů je nepochybně předání štafety mým následovníkům. To je určitě důležitější než to, zda dokončím o pár článků víc. A vzhledem k tomu, kolik práce se na mne pořád hrne a i přes mimořádné nasazení ji celkově neubývá, spíše naopak, tak určitě nikdy neřeknu: Dost, všechno jsem už udělal. A navíc doufám, že i za pár let mne bude někdo v oboru potřebovat.

SPOLEČNOST | České Budějovice mají své legendy

strana 8

Budějcké pověsti

Nechybí ďábel, ale ani povídačky z druhé světové války Otakara II. bylo popraviště, což máme i historicky doloženo. Během staletí se místo popraviště v Českých Budějovicích několikrát měnilo, ale opakovaně se vrátilo zpět na hlavní městské náměstí. Roku 1478 na něm má být sťato deset tovaryšů, jež chtěli zvrátit poměry ve vedení města vraždou místního rychtáře,“ líčí Ondřej Bezouška. „Za tento čin tak byli sťati, což je hlavní důvod umístění tohoto bludného kamene. Ve středověku se totiž též věřilo, že za těžké hříchy čeká odsouzené očistec. A jedna z forem očištění duše bylo položení náhrobního kamene na zem, aby se chozením ošoupalo a tím hříchy byly odpuštěny, což může být důvod i existence této památky. Jde v tomto o ten typ pověsti, jenž zní velice věrohodně, bohužel, často doložit události před třicetiletou válkou je velice složité. A tak nemůžeme tento příběh úplně zařadit do ranku mýtu či faktu.“

Foto: Jan Luxík Napsal Václav Votruba České Budějovic letos slaví 750 let od svého založení. To je dostatečně dlouhá doba k tomu, aby se zde vytvořila velká řada legend, z nichž se mnohé vypráví z generaci na generaci. Pojďme se na některé z nich podívat společně s jihočeským Paranormal týmem, který se místním mýtům věnoval v pořadu Tajemná místa...

Foto: Jan Luxík

„Jedna zajímavá legenda vypráví pomalu shakespearovský příběh zasazený do husitské éry. O mládenci Prokopovi, který sloužil u budějovického pana Markvarta, do jehož dcery se zamiloval, ale musel katolické město opustit pro svou tajnou příslušnost ke kališníkům. Když se to Markvartova dcera Markéta dozvěděla, rozhodla se na něj počkat, ale dlouhé odloučení nevydržela a spáchala sebevraždu utonutím v Malši. Rozzuřený Markvart následně zapřísahal Prokopovi strašlivou pomstu, což splnil o několik let později, když se postaral o to, že Prokopa kvůli jeho příslušnosti k husitům odsoudili k smrti v Železné panně,“ zmínil Ondřej Bezouška z Paranormal týmu a dodal, že pro společnost jsou mýty, báje a pověsti důležité. Zmiňují příběhy z minulosti, které pro nás mohou být ponaučením. Příkladem je pověst o krumlovském měšťanovi, který uzavřel smlouvu s ďáblem. Zbohatl, ale k čemu mu to bylo platné, když ztratil svoji duši. „Čert si ho pak přes všechny snahy o osvobození vzal do pekla skrz maličké okénko na toaletě,“ zmínil Ondřej Bezouška. „Tato pověst může sloužit jako dobové poučení, že peníze ti ke štěstí nepomohou, když chybí pokora vůči Bohu, kterou ani sebelepší inteligence a vychytralost nemůže nahradit. To pak následuje věčné zatracení. Zároveň nám tento příběh může sloužit jako okno do vztahů v tehdejší době, kdy zřejmě

Archiv Ondřeje Bezoušky daný bohatý měšťan v daném domě nebyl asi příliš oblíbený. Nicméně ve všech těchto pověstech jsou postavy černobílé. Žádná není vykreslená v různých barvách šedi. Buď jsou dobré, nebo špatné. Jako v pohádkách.“ Samostatnou kapitolou jsou pověsti, které mohly být reálné. Jestli tomu tak ale opravdu bylo, se dnes už s největší pravděpodobností nedozvíme. „Kupříkladu pověst o původu budějovického bludného kamene je velice zajímavá. Říká nám totiž, že na náměstí Přemysla

Ondřej Bezouška se také zamýšlí nad tím, zda i dnes mohou vznikat nové pověsti. Podle jeho slov je zapotřebí celá řada faktorů. „Ty nejdůležitější, nikoli však jediné, jsou příběh, záhada a čas. Za několik desetiletí určitě pak z toho vznikne více či méně originální příběh, který bude uchováván v lidských pamětech. Většina z nich však bude zapomenuta, ovšem vždy nějaké procento pro nás setrvá. Jak to bylo vždy.“ Koordinátor Paranormal týmu také upozorňuje, že dříve neexistovala rozvinutá věda, což mělo svůj význam. „Prostudoval jsem řadu dobových materiálů, z nichž činím závěr, že doba víry a pobožnosti spíše nahrávala vzniku různých bájí a mýtů s náboženským kontextem. To už je dnes pasé. Dnes se spíše budou rodit mýty a báje bez křesťanské podstaty, mimochodem sám nejsem příslušníkem ani obdivovatelem žádného náboženství. Dobrým příkladem je například pověst o Pérákovi, který prý za války děsil nacisty a skákal přes budovy na pérech, které měl připevněné k botám. Tato pověst nám též demonstruje, že nejlepší dobou pro vznik takových příběhů je nějaká významná dobová událost. A to ne významná v dané době, kdy se odehrává, ale až zpětně v podvědomí další generace. Tam nejčastěji dochází k vytvoření a upevnění tradovaných příběhů.“

SPOLEČNOST | Nová porodnice v Českých Budějovicích

strana 9

Miminka už v Českých Budějovicích přicházejí na svět v nové porodnici rizikového těhotenství,“ doplnil Břetislav Shon. Neonatologické oddělení v nových prostorách umožňuje péči o 26 dětí s přítomností matek ve 13 dvoulůžkových pokojích, o 21 dětí v prostoru jednotky intenzivní a resuscitační péče, z toho mohou být čtyři děti ve dvou izolačních boxech a o 17 dětí ve stanici intermediální péče, z toho tři děti v izolačním boxu. U všech dětí na této stanici je zajištěno umístění dětí do inkubátorů. Stanice rizikového těhotenství má 11 třílůžkových pokojů a umožňuje tak ošetření až 33 pacientek. Ve stanici šestinedělí jsou dva třílůžkové pokoje se zvýšeným dohledem, určené pro pooperační péči, 11 pokojů dvoulůžkových a 10 nadstandardních pokojů jednolůžkových, přičemž každý jednolůžkový pokoj je vybaven zdravotnickou technologií tak, že je možné jej využít jako pokoj dvoulůžkový. Foto: Jan Luxík Napsal Václav Votruba Důležitý okamžik novodobé historie českobudějovické porodnice se odehrál v pondělí 12. října ve 14:06. Tereza Pražanová z Českých Budějovic porodila syna Aleška, který se stal vůbec prvním miminkem narozeným v nově postaveném pavilonu Perinatologického centra intenzivní péče. Právě sem byla umístěna nová porodnice a neonatologické oddělení.

Důvodem vybudování nového pavilonu byl již nevyhovující stav staré porodnice, ve které chyběly mimo jiné klimatizované operační sály i odpovídající sociální zázemí. Nevyhovující byly i prostory jednotky intenzivní péče a banky mateřského mléka. „Problematické bylo rovněž umístění takto významného lékařského pracoviště ve dvou budovách. Nyní jsou konečně porodnické i neonatologické části centra soustředěny v jednom moderním objektu s logickým přímým propojením na novostavbu dětského oddělení a další specializovaná pracoviště. V něm se tak lékaři budou moci ještě lépe postarat o matky a děti, jejichž život ohrožuje rizikové těhotenství, předčasný porod, či vážné poporodní komplikace,“ uvedl Jiří Zimola, hejtman Jihočeského kraje. Pětipodlažní objekt stojí na místě bývalého dětského oddělení nemocnice, kdy stará budova prošla rekonstrukcí a ze severní a jižní strany k ní byly provedeny přístavby.

Foto: Jan Luxík Posledním miminkem, které se narodilo v původní porodnici, jež sloužila takřka 76 let, se stal chlapeček Ho Trong Khang. Stalo se tak taktéž 12. října - v 10:40. Práce na pavilonu Perinatologického centra intenzivní péče trvaly zhruba rok a půl. Celkově náklady na výstavbu dosáhly částky přibližně 204 miliony korun.

„Nové Perinatologické centrum intenzivní péče má v prvním patře tři ambulance neonatologie, tři ambulance porodnice a zázemí celé budovy zahrnující šatny zaměstnanců, sklady a administrativní pracoviště porodnice,“ popsal Břetislav Shon, předseda představenstva Nemocnice České Budějovice. „Ve druhém patře se nachází lůžková část neonatologie rozdělená do čtyř pracovišť. Na severní straně je umístěna jednotka intenzivní a resuscitační péče, jejíž součástí je i sál pro zákroky prováděné přímo v inkubátoru, ve střední části je na západní straně stanice intermediální péče pro ošetřování dětí bez přítomnosti matek a na východní straně je administrativní pracoviště

neonatologie. Na jižní straně je pak lůžková stanice neonatologie pro péči o děti v inkubátorech, u kterých je možná přítomnost matek.“

„Maximální kapacita této stanice je tak až 42 matek s dětmi plus šest lůžek v pooperačních pokojích. Část stanice neonatologického oddělení pro fyziologické novorozence, určená pro děti, jejichž matky se o ně přechodně nemohou starat, má kapacitu 10 lůžek.

Foto: Jan Luxík Ve třetím patře se nachází lůžková stanice rizikového těhotenství, porodnice a neonatologické pracoviště zajišťující bezprostřední poporodní péči o novorozence, které zahrnuje prostor pro příjem k porodům, dvě příjmové ambulance a dvě vyšetřovny, čtyři jednolůžkové předporodní pokoje, pět porodních sálů a dva sály operační, určené pro provádění císařských řezů. Ve čtvrtém patře byla mimo jiné vybudována dvoulůžková stanice šestinedělí s neonatologickou stanicí péče o fyziologické novorozence. V posledním, tedy pátém patře, vznikne začátkem příštího roku lůžková stanice určená pouze pro matky bez dětí. „Tedy především pro matky, které mají své děti umístěné na stanicích jednotky intenzivní a resuscitační či intermediální péče, popřípadě pro posílení kapacity stanice

V příštím roce dobudovaná stanice v pátém patře bude mít dalších 13 dvoulůžkových pokojů,“ doplnil František Bostl, vedoucí Oddělení stavebních investic Nemocnice České Budějovice. V českobudějovické porodnici se každoročně narodí více než 2 tisíce dětí. Dvě děti zde porodila například Adéla Pilečková: „Jako Budějčanda jsem chtěla rodit v místní nemocnici. Také jsem chtěla nadstandardní pokoj, který jsem získala. Rodina mohla prakticky kdykoliv za mnou, což bylo super. Byla jsem v českobudějovické porodnici moc spokojená. A to jak před dvěma lety, kdy jsem zde rodila poprvé, tak i letos. Sestřičky se o mě staraly výtečně. Nová porodnice mi utekla o pouhý měsíc! Škoda, podle fotek vypadá moc hezky.“

SPOLEČNOST | Každá ulice má svou historii

strana 10

Jak získaly budějcké ulice své názvy? Napsal Jan Schinko České Budějovice mají nespočet ulic. Některé jsou pojmenované po významných osobnostech, jiné zase po známých městech. Znáte ale jejich historii? ADOLFA TRÄGERA

místopředsedou Národního výboru v nové republice. Později členem obecního zastupitelstva, od roku 1920 poslancem a v roce 1929 senátorem. Vydával týdeník Jihočech. Přispěl jako předseda Povltavského elektrárenského svazu k elektrifikaci jihu Čech a k regulaci řek Vltavy a Malše. Roku 1946 byl in memoriam jmenován čestným občanem města.

ANTONÍNA BARCALA Ulice Antonína Barcala na sídlišti Máj ve Čtyřech Dvorech je v Budějcích známa v souvislosti s městskou hromadnou dopravou. Na konci ulice je konečná ve tvaru smyčky několika linek trolejbusů. Málokdo ale ví, kdo to byl Antonín Barcal. Ulice Antonína Barcala, mohlo by se říci i hlavní třída, plynule navazuje

Hlavní ulice v Kněžských Dvorech. Začíná za podnikem Motor Jikov u příčné ulice Heleny Malířové a prochází někdejší samostatnou obcí Kněžské Dvory kolem bývalé návsi, kde byla za socialismu hrubě zbořena návesní kaplička, až k sokolovně. Zvláštností je, že u Motoru Jikov končí ulice Kněžskodvorská a najednou je ulice Adolfa Trägera. Rozdíl je například v tom, že vozovka v Kněžskodvorské má hrozný hrbolatý asfalt. Vozovna v ulici Adolfa Trägera má povrch kvalitní. Adolf Träger byl budějckým rodákem. Narodil se zde dne 22. ledna 1888 a zemřel dne 23. ledna 1965. V roce 1905 absolvoval českou reálku ve Šrámkově ulici, následovalo do roku 1910 studium na Akademii výtvarných umění v Praze. Od roku 1911 působil na téže reálce jako profesor, později na klasickém gymnáziu. Bydlel s manželkou Ludmilou v Jírovcově ulici. V roce 1912 zakládal s dalšími mladými Budějčáky klub Za staré Budějovice. Od roku 1917 byl jmenován státním konzervátorem památek. Hlavně však byl akademickým malířem. Maloval Budějce, Krumlov, Kleť a okolí. Jeho obrazy připomínají světový francouzský impresionismus a jsou dnes na trhu čím dál tím více dražší. ALOISE KŘÍŽE Poměrně dlouhá ulice vede z Pětidomí přibližně od Družstevního domu (postaven 1930) trochu do kopce a končí v Suchém Vrbném na Ledenické. Není to vyloženě výpadovka, do Ledenic se jezdí spodem, ale jezdí tudy městská hromadná doprava. Ulice vznikla ve 20. letech 20. století, čemuž odpovídá i zástavba. Tehdy se jmenovala Husákova, což byl spisovatel, generál a legionář Otakar Husák. Alois Kříž se narodil dne 13. března 1881 v Doubravanech, vyučen krejčím, zahynul v koncentračním táboře Terezín dne 13. března 1945. Nejprve působil v ČSSD v Liberci, v roce 1911 se usadil v Budějcích. Naposled bydlel s manželkou Annou u jižní zastávky na Jungmannově náměstí. V Budějcích se stal župním důvěrníkem ČSSD. V roce 1918 byl

vychází málo známá ulice Na bělidle. Janouškova ulice se od konce období c. k. až do roku 1921 jmenovala Budějovická (Budweisergasse). Zajímavé, ale celkem logické, je, že v Budějcích Budějovická ulice není. V roce 1963 byl stanoven název Antonína Janouška. Antonín Janoušek se narodil dne 22. srpna 1877 v Nymburku. Od roku 1895 byl členem ČSSD. V letech 1906 až 1911 působil v Budějcích jako redaktor listu Nový jihočeský dělník a dále byl vedoucím župního sekretariátu ĆSSD. Pak se však v Budějcích už neobjevil. Od roku 1918 žil v Budapešti, kde byl členem Komunistické strany Maďarska. Dne 20. června 1919 vyhlásil v Prešově Slovenskou republiku, která ani ne za tři neděle dne 7. července 1919 zanikla. V roce 1920 kandidoval v prezidentských volbách proti T. G. Masarykovi. Potom zmizel do Ruska, kde zemřel přirozenou smrtí v roce 1941 na to, jak vedl dobrodružný život. Ulici v Budějcích přes to všechno má. ANTONÍNA KREJČÍHO

Foto: Dominik Svoboda ANTALA STAŠKA Příčná ulice na Lidickou vede od dnešní Restaurace U města Krumlova v Rožnově směrem na východ, kde končí vpravo u budovy, ve které sídlí pobočka Českého meteorologického ústavu, kde se „připravuje“ počasí ve městě. Dál ulice nevede, rozkládá se tam areál dopravy bývalých Pozemních staveb, dnes Českobudějovických pozemních staveb (Restaurace U města Krumlova bývala na náměstí Jiřího z Poděbrad na rohu Roudenské. Tato nová se v Rožnově nazývala U Jiroušků). Antal Stašek, vlastním jménem Antonín Zeman, se narodil dne 22. července 1843 ve Stanovém u Zlaté Olešnice, zemřel dne 9. října 1931 v Praze. Vystudoval práva a jako advokát působil od roku 1877 v Semilech. V roce 1913 se přestěhoval do Prahy, kde bydlel ve vile v Krči společně se synem Ivanem Olbrachtem a jeho partnerkou Helenou Malířovou. Psal poezii a prózu, například O ševci Matoušovi. Jeho syn Ivan Olbracht se správně jmenoval Kamil Zeman. Že se oba spisovatelé Zemanovi přejmenovali na Staška a Olbrachta, bylo tenkrát běžné. Případná cenzura je obtížně hledala. Helena Malířová má v Budějcích také ulici. Vztah Antala Staška k městu není zjištěn. Je znám svým dílem o životě lidí v Podkrkonoší.

u Větrné na ulici Oskara Nedbala. Skoro to vypadá, že jde o jednu velmi dlouhou ulici od čtyřdvorských kasáren k lesu. Barcalova odpovídá nové době, protože tam nestojí vyloženě krabicoidní paneláky. Tvarově jsou tam objekty členité (kromě multikina). Antonín Barcal byl budějckým rodákem, narozen dne 25. května 1847. Po studiích působil v Praze jako operní pěvec tenorista v Prozatímním divadle v Praze. Potom však odjel na dlouhá léta do carského Ruska. Zpíval v Kyjevě, Oděse, Moskvě a v Petrohradu. Také opery režíroval a věnoval se pedagogické práci. Podle odborníků disponoval měkkým lyrickým hlasem. Není známo, že by se do Budějc vrátil a něco zde nazpíval. To už by mu bylo hodně přes 60 let. Zemřel po dovršení svých 80 let dne 24. června 1927 v Šumperku. ANTONÍNA JANOUŠKA V Mladém hned za kolejemi první ulicí vpravo vede poměrně dlouhá ulice Antonína Janouška. Je zastavěná jen po jedné straně, na druhé straně jsou výtvarně nehodnotné, ale pro obyvatele nezbytné, garáže. V souvislém bloku domů je umístěna novější Restaurace U Handlíře. Ve druhé části ulice končící na Mlýnské stoce jsou nové rodinné domy a zahrady. Z této nové části ulice

Nenápadná ulice Antonína Krejčího v Rožnově vede od Papírenské, která sleduje koleje do papíren, na jih, kde končí za areálem TJ Meteor. Zástavba pochází z 20. a 30. let 20. století, kdy byl také v roce 1934 pro novou ulici stanoven název Jiráskova. Za socialismu to byla ulice Eduarda Urxe (redaktor Rudého práva, zahynul v koncentračním táboře) a od roku 1991 Antonína Krejčího. Antonín Krejčí se narodil dne 20. října 1812 ve Starém Smolivci, studoval v Budějcích na filosofickém ústavu, stal se katolickým knězem a od roku 1837 působil jako kaplan při kostele sv. Mikuláše. Byl ve městě předním českým vlastencem. Inicioval založení pobočky Slovanské lípy (ve Čtyřech Dvorech v restauraci nesoucí potom název U Slovanské lípy). Potom byl za svou vlasteneckou politickou činnost vězněn. Po propuštění byl z toho důvodu přeložen do Jílovic, pak do Mrákova a nakonec do Folmavy, kde dne 29. října 1872 ve věku 60 let zemřel. ANTONÍNA SLAVÍČKA Ulice Antonína Slavíčka ve Čtyřech Dvorech byla původně od 20. let 20. století krátká. Nacházela se jen mezi ulicí Kyjevskou a Sokolskou. Za socialismu se stavbou rodinných domů postupně protahovala, překřížila další ulice a skončila na ulici Oskara Nedbala. Obecní zastupitelstvo Čtyř Dvorů zvolilo roce 1928 pro ulici název Husova.

SPOLEČNOST | Každá ulice má svou historii V roce 1955 se z Husovy třídy stala hlavní ulice, dosavadní Husova byla přejmenována na Boženy Němcové, což bylo po čase také duplicitní, proto se v roce 1963 stanovil název Antonína Slavíčka. Antonín Slavíček, český špičkový, nejméně středoevropský, malíř na přelomu 19. a 20. století, se narodil dne 16. května 1870 v Praze, kde také dne 1. února 1910, mlád 40 let, zemřel. V období mezi lety 1894 až 1899 jezdil s ateliérem Julia Mařáka do plenéru po Čechách a nejblíže Budějcům maloval v Bechyni. K Budějcům se ale nedostal. V letech 1903 až 1905 pobýval v Kameničkách u Hlinska, kde vytvořil slavný obraz U nás v Kameničkách. V roce 1908, to již bydlel v Praze - Holešovicích, namaloval známý obraz Pohled na Prahu. Dne 20. srpna 1909 po koupání ve studené řece Zdobnici v Orlických horách byl raněn mrtvicí a ochrnul na pravou polovinu těla. Vdova po Antonínu Slavíčkovi se provdala za Herberta Masaryka. ANTONÍNA SOVY Ulice Antonína Sovy se nachází ve Čtyřech Dvorech. Nenápadně vzniká poblíž Restaurace U Slovanské lípy a od rohu domu Pillbauerů. Potom se v pravém úhlu lomí vpravo, kde je již ulice více známá, zejména bývalou Restaurací U Bendů (zanikla v roce 1958), kde hostinská zvaná Márinka otevřela hostům i po půlnoci nad ránem, když se vraceli bujaře z města. Zástavba přízemních domků v ulici vznikla na konci 19. století pro zaměstnance továrny na kamna a šamotové zboží firmy Bratří Sattlerové. Časem byly některé domky o patro zvýšeny. Léta se ulice jmenovala Tovární, od roku 1963 Antonína Sovy (na Rudolfovské už jedna Tovární byla). Básník a prozaik Antonín Sova se narodil dne 26. února 1864 v Pacově, kde také dne 16. srpna 1928 zemřel. Dětství prožil v Lukavci, kde byl jeho otec učitelem a hudebníkem. Maturoval na gymnáziu v Písku, práva v Praze nedokončil. V letech 1898 až 1920 byl ředitelem Městské knihovny v Praze. Psal básně, povídky o kraji kolem Pacova, romány, ale hlavně se stal básníkem lásky a života. Vztah k Budějcům není zjištěn. Znám je jeho citát o životě: „Hledat lidi, které byste milovali, to je tajemství a úspěchem celého života.“ Tak to viděl na přelomu 19. a 20. století. BACHMAČSKÁ Krátká, částečně úzká, ulice vedoucí z Pabláskovy mírně dolů směrem k Vltavě, kde na ulici U Vltavy končí. Z Pabláskovy stojí po pravé straně souvislá řada patrových domů z 30. let 20. století, které stavěla firma František Mojžíš. Před domy je také souvislá řada předzahrádek. Na konci Bachmačské jsou výtvarně hrozné bloky přízemních garáží, pro majitele nutné. Vlastně tak se kdysi garáže „množily“.

Foto: Dominik Svoboda Ulice dostala úředně jméno Bachmačská dne 5. července 1938. Slovo Bachmač navozuje dojem, že šlo o něco ruského, kde překonali „světový“ rekord ve sklizni pšenice nebo v produkci mléka. Ale bylo to jinak. U Bachmače bojovala ke konci 1. světové války ve dnech 8. až 16. března 1918 budoucí československá legie proti Němcům. U Bachmače (město velikosti jako Jindřichův Hradec) padlo 45 legionářů, zraněno bylo 210 a 41 pohřešováno. Němci měli asi 300 mrtvých. Oddílům velel poručík Stanislav Čečka. Bojů v řadách legií se také zúčastnilo několik legionářů právě z Jindřichova Hradce. BOHUMILA KAFKY Ulice Bohumila Kafky odbočuje (dopravácky řečeno je to křižovatka ve tvaru písmene Y) z ulice Jaroslava Hůlky v Rožnově. Vede dále k jihu a končí na ulici Sokolovská u konečné MHD. Dál pokračuje ulice Sedlářská, na které končí asfaltový povrch u místního křížku. Ulice vznikla ve 20. letech 20. století, ale její půdorys je starší. Obecním zastupitelstvem Rožnova byl v roce 1934 odsouhlasen název Smetanova. Potom, co Rožnov připadl k městu, kde už jedna Smetanova ulice byla, byla rožnovská Smetanova přejmenována na Bohumila Kafky.

Foto: Dominik Svoboda Bohumil Kafka se narodil 14. února 1878 v Nové Pace, zemřel 24. listopadu 1942 v Praze. Významný český sochař, který vycházel ze secese, kterou zažil v Praze a v Paříži, později se přiklonil k monumentálnímu realismu. Jako jeden z mála kumštýřů, po kterých jsou v Budějcích pojmenovány ulice, zde pobýval a pracoval. V roce 1924 vytvořil bystu Augusta Zátky, z níž vznikly později tři odlitky (pro Zátkův rodný dům v Krajinské, pro českou reálku a pro hrobku rodiny Zátků). Potom několik let pracoval na pomníku Augusta Zátky. Pomník byl slavnostně odhalen v roce 1936 před radnicí. Za německé okupace byla plastika odstraněna pro válečné účely. V současné době je pomník ve velkosti dvou třetin původního, který byl před Němci ukryt a šťastně se našel, umístěn na nádvoří radnice.

strana 11 BOHUSLAVA MARTINŮ

BOLETICKÁ

Ulice Bohuslava Martinů je poměrně frekventovaná spojk a mezi Rudolfovskou třídou v Novém Vrátě (poblíž školy) a Hlinskem. Končí na Hlinské silnici. Začala vznikat před rokem 1912 výstavbou přízemních domů se secesními štíty. Secese už byla v tom čase v architektuře na ústupu, může se proto říci, že první domy v ulici jsou postsecesní. Domy stavělo stavební družstvo Vlast. Ulice se proto začala nazývat Družstevní. Druhá část ulice je novější a poslední část před Hlinskou nejnovější. V roce 1963 byla ulice přejmenována na Bohuslava Martinů, poněvadž se to pletlo s Družstevní ulicí v Pětidomí.

Poblíž papíren nebo v lokalitě za nemocnicí je krátká vilová ulice Boletická. Vychází z ulice Preslovy a končí na kolejích do papírny. Jedna z ulic ve městě, kde projede jen několik automobilů denně. Vily jsou na pohled trochu jiné, než jaké se stavěly po roce 1930 v lokalitě před nemocnicí (Pabláskova a jiné ulice). Radnice schválila název Boletická dne 24. září 1927 na návrh klubu Za staré Budějovice.

Bohuslav Martinů se narodil 8. prosince 1890 v Poličce, zemřel 20. srpna 1959 v Liestalu ve Švýcarsku. Narodil se na věži kostela sv. Jakuba, kde bydlela 11 let rodina obuvníka a věžníka Ferdinanda Martinů. Bohuslav Martinů byl světový hudební skladatel zejména moderní hudby v 1. pol. 20. století. Od roku 1923, kdy jako houslista ještě účinkoval v České filharmonii, žil mimo republiku. V roce 1979 byly jeho pozůstatky převezeny do rodné Poličky. Prostor a přírodu, kterou viděl 11 let z věže v Poličce, ho stále doprovázely a jak říkal, hledal je i ve svých skladbách.

inzerce

Jméno Boletická souvisí s dnešním vojenským újezdem Boletice pouze nepřímo. Boletici byli původní slovanský kmen, který se usadil na Šumavě v krajině lemované horami vysokými před Lysou, Knížecím stolcem, Špičákem a jen o pár metrů nižším Chlumem. V Boleticích stojí ještě kostel románského původu. Hodnotná šumavská osídlená krajina byla narušena a vesnice včetně kostelů násilím zbořeny vojskem po roce 1950, takže po Boleticích skoro nic nezbylo. Alespoň se tedy v Budějcích připomínají.

SPOLEČNOST | Amatéři.cz Pavla Vtelenského

strana 12

Pavel Vtelenský:

Poskytujeme lidem zábavu na téma erotika Plánujete mobilní aplikaci? Mobilní aplikaci už máme, ale ještě jsme ji nepustili. Pokračujeme ve vývoji a počítám s tím, že každým dnem ji pustíme do světa, aby nám mohli uživatelé dávat zpětnou vazbu, co vylepšit nebo změnit. Amatéři mají i další jazykové verze. Jaký je podíl zahraničních návštěvníků?

Foto: Jan Luxík Napsal Jaroslav Pešek Lidé se chtějí bavit a mnozí z nich hledají vyžití na internetu, který poskytuje rozličné množství způsobů pro zkrácení dlouhé chvíle. Někoho baví vláčky a někoho třeba erotika, a právě pro takové lidi založil v roce 2003 Budějčák Pavel Vtelenský (32) s kamarádem ze základní školy Davidem Dvořákem web amatéři.cz, který je tvořen zejména obsahem přidávaným samotnými uživateli a funguje dodnes. Jak vůbec člověka napadne založit si erotický web s amatérským obsahem? Ve světě už něco podobného bylo a mně se to líbilo. V Čechách už taky podobný web fungoval, ale nebyl tak dobrý, tak jsem si říkal, že bychom to mohli udělat lépe.

„Nikdy jsem se nesetkal s tím, že by mě někdo neměl rád kvůli tomu, že dělám to, co dělám.“

společného. Je to vyloženě na bázi internetu. Ze začátku byl web založený jen na výměně fotek… To je pořád, akorát se časem doplnily další funkce jako videa, seznamka, chat a podobně. Ze začátku ale šlo především o to rozesílání fotek. Jaké funkce tedy má web v současné době? Fotky, videa, seznamka a také nějaké blogy, povídky, chat a magazín. Ale to není úplně to gró. Nejvíc jsou to pořád fotky, videa, seznamka a chat spojený s videochatem. Všechno je to uživatelský obsah? Přesně tak, všechno včetně třeba povídek a blogů si tvoří uživatelé. Jaký máte na webu datový provoz? Datový provoz jsem nikdy moc neřešil, ani mě to moc upřímně nezajímá. Jsou to ale řádově terabajty za měsíc, přesně to ale z hlavy nevím.

Jak se na obor vašeho podnikání dívají přátelé nebo rodina?

Mnohem důležitější je pro vás zřejmě počet návštěvníků…

Já už to dělám hodně dlouho a zatím jsem se nesetkal s nějakým vyloženě negativním názorem.

Přesně tak. Tady se pohybujeme nad hranicí tří milionů unikátních vstupů za měsíc. Je to ale trochu sporné, protože díky mobilním zařízením se nějaká návštěva přidává. Počet vstupů ale stále roste, protože dnes už má hodně lidí tablet nebo mobil a na internetu je teď každý. Nepotřebujete vlastně ani počítač.

Ani třeba v začátcích? To jsem byl hodně mladý, takže to bylo naopak super. Nikdy jsem o tom ale vlastně nepřemýšlel, že by mě někdo odsoudil. Třeba někdo jo, ale nikdy jsem se nesetkal s tím, že by mě někdo neměl rád kvůli tomu, že dělám to, co dělám. Amatéři jsou prostě stránka, která poskytuje lidem zábavu, akorát ta zábava je na téma erotika. Není to nic jako, že bych prodával holky nebo podobné věci. S tím nemám nic

Máte představu, kolik procent lidí Amatéry navštěvuje z mobilu? Přesně to úplně nevím, ale je to kolem třiceti procent z mobilních zařízení.

Zahraniční je samozřejmě o dost slabší, ale teď jsme dělali novou verzi webu, abychom právě mohli do zahraničí jít a být tam lepší a lepší. V současné době to nejsou závratná čísla, ale objeví se tam i řádově tisícovky návštěv ze zahraničí za měsíc. Na tom už se dá stavět. Předpokládám, že jsou to především okolní státy… Zatím se soustředíme na evropské země. Hlavně Rakousko, Německo a Polsko. Slovensko nepočítám, protože to beru jako samozřejmost. Je to ale i Francie, Itálie, Španělsko a Portugalsko. Pak samozřejmě máme na webu i angličtinu, což neznamená jen Velkou Británii, ale i další země. Dotkli jsme se nové verze webu. Je tam nějaký zásadní rozdíl oproti té staré? Rozdíl tam je. Mně osobně se nová verze líbí víc, je přehlednější, i když je to změna a uživatelé si musí trochu zvyknout. Jsou tam nějaká vylepšení, ale nejde o nějaké zásadní změny. Jde spíše o věc systému, kdy ten nový nám otevírá další možnosti. Změnila se poměrně dost i grafika stránek. Nejzásadnější je to, že díky novému systému má web i mobilní verzi, což dříve nebylo. Vývoj bude ale pokračovat. Přejděme k ekonomické stránce. Na čem Amatéři vydělávají? Lidi platí za nějaké VIP funkce. Pak samozřejmě taky inzerce. Nejsou někteří inzerenti ostýchaví před erotickým serverem?

Blokujete často účty uživatelů, kteří se nechovají správně? Určitě. Lidi často chtějí někoho poškodit. Je to ale všude jinde, například i na Facebooku. Pokud najdu něco, co není v pořádku, tak účet samozřejmě zruším a snažím se nějak uživatele zablokovat. Pořád je to internet a možností je tam spousta. Hodně lidí si myslí, že je to anonymní, ale to by člověk musel být hodně dobrý, aby se schoval. Není to tak, že nejde vysledovat, kdo na jaké stránky chodí. Řekl bych, že kdo si tohle myslí, tak ať už si to nemyslí. Máte tedy v Čechách vůbec nějakou konkurenci? Tak nějaká konkurence se najde, ale v tuhle chvíli se spíš díváme do zahraničí. Samozřejmě vnímáme to, že ve světě jsou weby, které jsou nám nějakým způsobem podobné, a my bychom chtěli být lepší. Když jste začínali s webem, tak v Čechách se ještě vůbec nevědělo o Facebooku. Jak nástup této sociální sítě ovlivnil Amatéry? Nás neovlivnil vůbec. Facebook je přece jen taková ta slušná sociální síť, my jsme ta erotika, takže to jde úplně mimo nás. Profil máme, ale nepropagujeme ho, protože Facebook sleduje, kdo na ty stránky chodí a pak je různě doporučuje. My naše uživatele chceme držet v nějakém bezpečí. Na Amatérech působí většina lidí anonymně. Máte ale alespoň představu, jaká věková skupina používá web nejčastěji? Samozřejmě je to 18 a více, ale jestli je to dvacet až třicet, nebo třicet až čtyřicet, to nevím. Můj vnitřní odhad ale je, že to budou nejvíc lidé okolo třiceti let. Četl jsem, že s nahotou končí časopis Playboy, protože média jsou jí zahlcená. Nebojíte se, že lidé ztratí o nahotu zájem úplně a přestanou chodit i na váš web?

My máme jen inzerenty z erotické oblasti, takže tam je to jedno. Bohužel ale tito inzerenti platí menší částky, než by například platilo O2. Ti ale do erotiky bohužel asi nikdy nepůjdou.

Playboy má problémy právě kvůli takovým serverům, jako jsme my. Je to ale dané těmi technologiemi. Ti, kteří začali dávat nahotu na internet, vlastně nabídli lidem jiný způsob, než si koupit časopis.

Setkáváte se i třeba s tím, že někdo zneužije fotky z Amatérů?

Určitě web kontrolujete. Nevadí vám sledovat nahotu cizích lidí?

Setkáváme se s tím a řešíme to pak i s policií. Vzhledem k naší velikosti už tak jeden případ týdně řeším. Nejde tam tolik o to zneužití fotek, ale teď třeba řeším pedofily. To jsou věci, se kterými samozřejmě nesouhlasím.

Člověk na to kouká každý den, ale za těch pár let už mu to přijde normální. Spíš bych naopak řekl, že pak má takový nadhled. Neřeší nějaký stud a podobně.

KOMUNÁLNÍ POLITIKA A BYZNYS | Drony se objevují v nejrůznějších oblastech činností

strana 13

E.ON nasadí na kontroly distribuční sítě drony Záznam z dronu vyhodnotí energetici Dron tedy zaznamená stav na stožáru, ale závadu odhalují podle videí a fotografií odborníci na energetiku. „Představa, že by dron ve spojení s kamerou dokázal automatickým způsobem vyhodnotit existenci závady na sledovaném zařízení, je zatím mylná. Žádnou takovouto logikou drony na trhu nedisponují. V rámci budoucího vývoje softwarových prostředků by se k tomu však mohlo dospět, ale je otázkou, zda by to bylo realizovatelné pro naše konkrétní potřeby,“ míní Fialka.

E.ON začíná při své práci používat i drony.

Napsala Budějcká Drbna Energetická společnost E.ON, která provozuje distribuční soustavu elektřiny nízkého, vysokého a velmi vysokého napětí v jižních Čechách a na jižní Moravě, ji bude kontrolovat drony. Celý proces se tak urychlí, neboť díky dronům se nebude muset linka vypínat. „Zapojení těchto bezpilotních letounů nám umožní provádět kontroly za plného provozu, což znamená, že nebudeme muset linky vypínat. Zároveň ušetříme čas a zlepší se i celý kontrolní systém, protože drony dokáží kontrolovat i taková místa, která nejsou snadno dostupná a viditelná ze země nebo při dosavadních lezeckých kontrolách,“ upozornil mluvčí společnosti E.ON Česká republika Vladimír Vácha. Vysvětlil, že například jednotlivé prvky v soustavě vysokého napětí se kontrolují jednou ročně. „Potřebujeme včas odhalit případné technické nedostatky nebo závady. Součástí kontroly je kontrola lezecká. Při ní pracovníci vystoupají na stožár velmi vysokého napětí a vizuálně kontrolují stav prvků stožáru - izolátorové sestavy, stav šroubových spojů, pojistných mechanismů izolátorových sestav, ukotvení vodičů, stav samotných vodičů a tak dále. Při této kontrole musí být stožáry a vedení bez napětí, takže se na ní musí podílet různé útvary naší společnosti. Právě

Archiv E.ON tyto lezecké kontroly by mohly drony zjednodušit a částečně nahradit,“ konstatoval Vácha.

Dron může natáčet

Energetická společnost E.ON spolupracuje na projektu také s odborníky z Vysokého učení technického v Brně. Ti plní funkci technického garanta a asistují v přípravě analýz, leteckých postupů, při technicko-ekonomickém porovnání nasazení dronů v běžném provozu distribuční soustavy a podobně. Právě analýzy VUT a vzájemná diskuse výsledků pomáhá formovat názor na samotnou technologii a aplikovatelnost v podmínkách E.ON.

Dron je osazen kamerou a následně snímá stožár podle předem nastaveného procesu průběhu letu. Mezi jeho základní vlastnosti patří výdrž baterie pro jednotlivý let. Podle praktických zkušeností trvá bezpečný let testovaných dronů většinou zhruba 10 minut. „Na kontrolu jednoho podpěrného bodu podle námi stanovené metodiky letu bylo ovšem třeba zhruba 20 až 30 minut, což vyžaduje použití minimálně dvou sad baterií. Dron musí být dostatečně stabilní, snadno ovladatelný a měl by být vybaven online přenosem záběru mezi kamerou a zemí, aby posádka ovládající dron mohla sledovat objekty, které zaznamenává,“ upozornil Fialka.

„V současné době také prakticky ověřujeme činnosti, které by podle našich předpokladů mohly být v budoucnu realizovány pomocí dronu. Prvním krokem proto bylo shromáždění požadavků na detail, který naši pracovníci během kontroly potřebují vidět a analyzovat. Konkrétně je to zjištění, jak velký je detail, v němž potřebujeme sledovat závadu, a podle toho musíme specifikovat technické řešení dronu. Tato úloha je převážně zaměřena na nalezení optimální kamerové sestavy, tj. kamerového výstupu, který potřebujeme použít pro záznam stavu stožáru,“ ozřejmil Miloslav Fialka, který se ve společnosti E.ON zabývá inovativními tématy v oblasti distribuce elektřiny a nových zákaznických řešení.

i v průběhu letu

Dron by měl také v budoucnosti umožnit záznam záběrů termok amerou. Provede tak tepelnou kontrolu proudových spojů vodičů, které jsou výrazně proudově zatíženy, což způsobuje jejich oteplení v případě závady na spoji. Termokamera to pomůže identifikovat.

Zdůraznil, že projekt dronů je ve fázi, kdy společnost hledá možnost zapojení bezpilotních letounů do procesu sítě velmi vysokého napětí. „Ze zatím realizovaných zkoušek máme představu, jak dlouho trvá pořízení záběrů daného zařízení. Velikou výhodou pro nás je, že inspekce probíhá při zapnutém vedení, což má samozřejmě vliv na ekonomiku procesu kontrol. Budeme nyní zjišťovat, jak bude časově náročné výstupy z inspekcí analyzovat. Právě složitost analýzy výstupů bude klíčová z pohledu budoucího uplatnění této technologie pro naše potřeby,“ upřesnil Fialka. E.ON se také zabývá nalezením optimálního softwarového nástroje pro analýzu těchto výstupů tak, aby byl pro něj tento proces přínosný a uživatelsky přístupný. „Teprve potom budeme schopni kvalifikovaně zhodnotit a porovnat, který způsob kontroly sítě je pro nás, jak z věcného, tak ekonomického hlediska, nejvhodnější,“ doplnil Fialka. V současné době se drony objevují v nejrůznějších oblastech činností, například v zábavním průmyslu, ve zpravodajství, ale i v technických činnostech. V oblasti průmyslu je jejich využití dle našich zkušeností teprve v začátcích, alespoň v České republice. Spíše jde o pilotní projekty, zatím bez využití v ostrém provozu. Existují však společnosti, které se v Evropě zaměřují čistě na průmyslové aplik ace dronů, například na realizaci mappingu terénu, tvorbu 3D modelů terénu, inspekce částí velkých elektráren nebo vě t r nýc h e l e k t r á re n a podobně. To všechno jsou činnosti, které lze dronem už v současné době realizovat tržně. K dispozici jsou kompletní procesy, jak danou zakázku realizovat.

KOMUNÁLNÍ POLITIKA A BYZNYS | DLOUHÁ LOUKA: v centru dění s přírodou

strana 14

V nejlepším rezidenčním projektu na jihu Čech zbývá k prodeji 30 rodinných bytů S Oberbank stačí v akci pouze 299 000 Kč a můžete se stěhovat

V  centru Českých Budějovic byl v letošním roce dokončen rezidenční komplex DLOUHÁ LOUKA – projekt oceněný v  prestižní soutěži PRESTA Jižní Čechy. Na své nové majitele zde čeká posledních 30 volných bytů, ideálních pro bydlení malých i velkých rodin.

Vysoký standard bytů podtrhuje dostatek parkovacích míst, která jsou umístěna na úrovni 1. nadzemního

podlaží jednotlivých domů a v jejich okolí. Architekti mysleli také na možnost rozvodnění Vltavy – přízemí

domu je umístěno nad hladinou pětisetleté vody a  jsou v  něm umístěna jen parkovací stání.

S Oberbank na to máte Díky akční nabídce Oberbank na financování bytů v  tomto projektu můžete těžit z  aktuálních rekordně nízkých úrokových sazeb hypotečních úvěrů i  vy. Dokonce i  v  případě, že nemáte dostatek volných úspor na uhrazení obvyklých 30 procent hodnoty bytu.

DLOUHÁ LOUKA: v centru dění s přírodou na dosah Rezidenční komplex DLOUHÁ LOUKA vyrostl v  samém centru Českých Budějovic, a  přesto uprostřed zeleně mezi Vltavou a  parkem Stromovka. Jednotlivé domy jsou půdorysně uspořádány do tvaru písmene U  a  jsou otevřeny směrem k  řece a  zimnímu stadionu. Vzniká tak klidový prostor, do kterého jsou orientovány hlavní pobytové místnosti bytů.

Díky velmi dobré lokalitě a kvalitě bytů v  projektu DLOUHÁ LOUKA stačí složit při pořízení nemovitosti pouze 299 tisíc korun a  můžete bydlet! Zbytek zaplatí hypotéka na 25 let s  úrokovou sazbou 2,15 % p.a., takže měsíčně budete platit jen 15 tisíc korun (platí pro byt 3+kk v ceně 3,8 milionu Kč včetně DPH).

Financujte s Oberbank luxusní byt 3+kk v Rezidenci DLOUHÁ LOUKA: ■ vlastní prostředky ve výši 299 000 Kč ■ splatnost hypotéky 25 let ■ úroková sazba 2,15 % p.a.

=

měsíční splátka

jen 15 000 Kč

KOMUNÁLNÍ POLITIKA A BYZNYS | DLOUHÁ LOUKA: v centru dění s přírodou

Zbytek budete splácet některou z výhodných hypoték od Oberbank.

Nadstandard v ceně Na nové majitele bytů čeká kromě výjimečné lokality také řada dalších výhod, které nejsou u  nových bytových projektů v  jihočeském regionu zdaleka běžné. Jde například o  vytápění moderními podlahovými konvertory pod francouzskými okny či nepřetržitý monitoring garáží kamerovým systémem. V  rámci

standardu získá každý majitel bytu na DLOUHÉ LOUCE také domácí videotelefon s  elektronickým vrátným, optickou přípojku pro

internet, přípravu pro IP telefon či kabelovou televizi v HD kvalitě.

strana 15

Přehled volných bytů, dispozic i  kontaktů na realitní kanceláře naleznete na internetových stránkách www.dlouha-louka.cz.

DLOUHÁ LOUKA: posledních 30 bytů pro rodinné bydlení ■ stačí 299 tisíc Kč vlastních prostředků ■ zbytek zaplatí výhodná hypotéka od Oberbank

KOMUNÁLNÍ POLITIKA A BYZNYS | Slavoj Dolejš plánuje změny v MHD

strana 16

Ředitel dopravního podniku:

Cestující se mohou těšit na zjednodušení dopravy náhodné cestující musí být systém jednoduchý, jsem zastáncem jedné jízdenky s větší časovou platností. Abonenti by měli mít naopak možnost výběru ze široké nabídky výhodných tarifů. Ve výsledku by tedy cestující měli mít vše jednoduché a přehledné? Pokud se nám to podaří, tak náhodný cestující se nesplete při koupi jízdenky. I přístup do systému bude jednodušší. Chci, aby si cestující mohli koupit jízdenku přímo v autobuse bezkontaktní platební kartou. Byl bych také rád, kdybychom se s městem domluvili na zavedení městské karty. Představte ji…

Ředitel Dopravního podniku města České Budějovice Slavoj Dolejš.

Napsal Michal Heřman Českobudějovický dopravní podnik pod vedením Slavoje Dolejše, nového ředitele a zároveň zastupitele města České Budějovice, plánuje spoustu novinek a inovací v městské hromadné dopravě (dále jen MHD). Cestující by se měli dočkat například platby jízdného bezkontaktní kartou. Pane Dolejši, v čele dopravního podniku (dále jen DP) jste od června. Jaké byly první měsíce? Zrovna léto je v dopravě specifické. Máme jiné jízdní řády a někdo si může myslet, že máme volnější období. Tak to ale není. Připravovali jsme různé materiály a podklady v rámci plánování na příští rok. Například šlo o blížící se dotační tituly a možnost využít evropské peníze. To je důležité téma, protože se nabízí možnost větší obnovy vozového parku i dalších investic. Právě vysoké investice do vozidel musí řešit každý dopravní podnik. Dále jsme se také zabývali investicemi a rozpočtem na rok 2016 nebo plánem nových jízdních řádů. Pokud budu bilancovat nad těmito měsíci z pohledu zaměstnanců, situace v podniku se stabilizovala, protože bez ředitele jsme byli dlouho.

Ve vedení DP již ale nějaký pátek působíte… Ano, v dopravním podniku jsem od roku 2011, takže jej již dobře znám. Od října 2013, kdy odešel bývalý ředitel, jsem byl pověřen jeho řízením. Nyní je to tedy tak trochu rutina. (úsměv) Do výběrového řízení jsem šel s vizí, jak by firma měla fungovat. Díky tomu jsem v něm uspěl a představenstvo i dozorčí rada samozřejmě chtějí, abych předložené vize naplnil. Je pro mě pozitivní, že vedení vnímá, že můj materiál byl kvalitní, ale na druhou stranu je to hodně zavazující a svazující. Je tam řada myšlenek, které bez podpory akcionáře, kterým je město České Budějovice, nemohu zrealizovat. Pro mě osobně by byla pocta, kdybychom docílili toho, že DP bude jakási výkladní skříň města. Máme k tomu našlápnuto. Veřejnost nás nyní vnímá úplně jinak než třeba před 10 nebo více lety. Povídejte, čím jste toho dosáhli. Začali jsme být mnohem otevřenější, aplikujeme moderní přístupy v marketingu, moderní přístupy k cestujícím, kterým se snažíme vyjít vstříc. Například novinkou pro školní rok 2015/2016 je roční jízdenka pro děti od 6 do 15 let, která je cenově výhodná. Máme na ni velmi pochvalné recenze. Našimi aktivitami chceme nejen umožnit lidem dostat se tam, kam potřebují,

Foto: Jan Luxík ale nabídnout jim výhodné služby jak z pohledu užitku a komfortu, tak i z ekonomického hlediska. Důležitá je role města, které nám v tom pomáhá. Například díky důrazu na preferenci MHD. Můžete se vrátit k výběrovému řízení na ředitele DP? Představte vaši vizi, se kterou jste do výběrka šel. Oproti ostatním uchazečům jsem měl výhodu, že prostředí DP znám. Dokázal jsem tedy posoudit, co firma nejvíc potřebuje. Když to shrnu, tak jsem vlastníkovi popsal moji představu struktury firmy po stránce nákladů, návrhy různých opatření v oblasti organizační struktury a řízení, podnikového softwaru, obchodní a marketingové strategie. Mám jasnou představu, jak by tyto oblasti měly fungovat. Byly tam systémové návrhy i popis obchodní politiky vůči cestujícím, například tarifní úpravy. Konkrétnější být nemůžete? Omlouvám se, ale nemohu. Je obtížné konkretizovat, aniž bych měl tyto změny předem schválené vlastníkem. Jak jsem ale naznačil, šlo například o podrobné návrhy nové struktury jízdného. Ať už u jednotlivých jízdenek, nebo časových kupónů. Moje představa je, že bychom měli podporovat ty, co jezdí pravidelně. Pro

Máme určitou domluvu s Plzeňskými městskými dopravními podniky, takže by mohlo dojít k zavedení podobného systému a k propojení Jihočeského, Plzeňského a Karlovarského kraje. Vzhledem k tomu, že pro karetní systémy nejsou zavedeny společné standardy v rámci Česka, je to vhodný způsob, jak rozšířit využití karty do větší oblasti. Karta nabízí možnost využití dalších benefitů. Například pokud bude mít cestující roční předplatné na MHD, mohl by mít bezplatný přístup na záchytná parkoviště. Bonusy mohou být také třeba různé tarifní výhody při cestách na kulturní či sportovní akce nebo možnost identifikace či slev v partnerských institucích. Když už jsme u karet, tak současné průkazky jsou hodně staromódní. Já bych řekl, že současné průkazky jsou prehistorické. (úsměv) Nenabízí možnosti, které by mohl mít nový systém. Proto bychom je chtěli kartami nahradit. Další alternativou ke klasickým průkazkám je mobilní aplikace. Touto cestou chceme jít. Využívat moderní technologie. S jakým rozpočtem DP funguje v roce 2015? Naše roční celkové náklady se pohybují nad úrovní 400 milionů korun. Daří se nám je průběžně výrazně snižovat. Hospodaření je kladné? Výsledek hospodaření za loňský rok byl kladný. Zisku ve výši 5,5 milionu korun se podařilo dosáhnout zodpovědným přístupem a snižováním nákladů. Průběžné výsledky letošního roku jsou opět pozitivní.

KOMUNÁLNÍ POLITIKA A BYZNYS | Slavoj Dolejš plánuje změny v MHD A jaký rozpočet chcete mít na rok 2016? Budou v něm změny? Příští rok by mohl být podobný, ale v následujících letech bychom chtěli zrealizovat některé projekty, které jsou investičně i provozně náročné. Některé plánované změny v linkovém vedení by mohly vést k navýšení počtu ujetých kilometrů až o půl milionu ročně. Budeme tedy hledat možnosti, jak kompenzovat navýšení nákladů o 15 až 20 milionů. Bude samozřejmě záležet na objednateli našich služeb. Pokud vše půjde tak, jak plánujeme, tak bychom během pěti let chtěli realizovat investiční akce v objemu půl miliardy s využitím evropských dotací. Hlavně by mělo jít o obnovu vozového parku a přiznám se, že někdy z toho nespím. Musíme ale zajistit stanovené průměrné stáří vozidel, vybavení, odbavovací systém a další normy. Můžete říct, jaká částka v rozpočtu jde z marketingových aktivit za polepy autobusů či venkovní reklamy na trolejbusových linkách? Plánujete v této sféře posílení aktivit? Bylo období, kdy příjmy z těchto reklam šly dolů. V poslední době se nám ale daří výnosy z reklamy zvyšovat. Za uplynulý rok šlo zhruba o osm milionů. Plánujete pro rok 2016 zásadní změny, které mohou občané „pocítit“? Hodně bude záviset na průběhu realizace dotačních projektů. Neplánujeme ale zásadní změny systému MHD, spíše jeho další rozvoj a rozšíření i zkvalitnění služeb. Veřejná doprava v Budějovicích by měla být dochvilnější, hlavně pak v ranních špičk ách. Díky preferenčním opatřením pro MHD se může situace výrazně zlepšit a věřím, že tohle cestující ocení. Od prosince letošního roku budou cestujícím k dispozici nové zastávky v Žižkově třídě, plánuje se kompletní úprava přednádražního prostoru, která umožní optimalizovat naše trasy a zlepšit přístup k zastávkám v tomto uzlu. Vše se děje s cílem zlepšení a zvýšení atraktivity veřejné dopravy. Na rok 2016 plánujeme zavedení nových palubních počítačů do autobusů a trolejbusů a novou rádiovou síť, která umožní komunikaci přímo s řadiči křižovatek. Říká se tomu dynamická preference a znamená to, že autobus bude komunikovat již v předstihu s danou křižovatkou, ke které se blíží. Předem se signální plán křižovatky dynamicky přizpůsobí, aby vůz co nejefektivněji projel požadovaným směrem. Dále bychom chtěli městu přednést kompletní návrh na změnu tarifu. Pokud se vše povede, tak děti školou povinné by mohly jezdit za korunu denně. Čili by šlo o roční kupon za 365 korun. Tarif jízdného ale schvaluje Rada města a my hledáme cesty, jak zajistit finanční pokrytí výpadků tržeb, které podobná úprava znamená. V oblasti marketingu

chceme klást důraz na firemní komunikaci vůči našim zákazníkům, plánujeme například změnu loga. Změna loga bude v rámci některé z plánovaných akcí? Nejen podle mého názoru máme logo, které neodpovídá této době a strašně těžko se s ním marketingově pracuje. Dohodli jsme se, že provedeme jeho upgrade. V roce 2016 máme 25 let znovuobnovení trolejbusové trakce a 65 let autobusové dopravy, takže to mohou být vhodné příležitosti k novým marketingovým aktivitám včetně nového loga. Kromě ředitele DP jste také zastupitel města Če s k é Budějovice. Tím pádem dochází k ideálnímu propojení města a DP. Má to svoje nesporné výhody. A myslím to kladně jak pro město, tak i pro DP. Vím, jak politici přemýšlí a tím pádem znám řeč, jak s nimi mluvit. (úsměv) Politik řeší denně mnoho různých problémů a témat a je tedy důležité, aby naši problematiku dokázal řešit účelně na základě kvalitních podkladů. Snažíme se jim předkládat materiály, které jsou srozumitelné a zároveň obsahují vše podstatné. Důležitá je otevřenost - nemám problém, aby kdokoliv z města přišel a chtěl cokoliv vidět. Chystáte zcela nové linky? Nemyslím teď linky v rámci plánovaných záchytných parkovišť. Spíše by mělo jít o úpravy těch stávajících, ale to se nejspíš nepovede již od příštího roku. V souvislosti s plánem na zavedení midibusů do historického centra, mohou být tyto vozy využity i pro rozšíření noční dopravy v podobě nové linky spojující sever a jih města právě přes hlavní náměstí. Co nové zastávky? Chystáme novou zastávku na Dlouhé louce v těsné blízkosti nadchodu pro pěší. Ve spolupráci s městem byla zpracována studie a věřím, že se nám to co nejdříve podaří zrealizovat. Tyto zastávky by byly přínosem pro obsluhu centra města i Stromovky. Dalším přírůstkem jsou například již nové zastávky U Koníčka. Například obyvatelé Srubce volají po rozšíření linky do centra novostaveb. Současná konečná na návsi je pro ně daleko. Nové zastávky se tam neplánují? Měli jsme k tomuto tématu jednání se zástupci obce a bohužel jde o klasický syndrom těchto developerských projektů, kde se staví rezidentní zástavba. Silnice v takových místech nejsou projektované pro provoz autobusů, ulice jsou tam úzké a chybí dostatečný prostor pro vybudování zastávek dle platných norem. Konkrétně na Srubci by

autobus projel, ale těžko se zde hledá vhodný prostor pro umístění zastávek. Je zde mnoho vjezdů do domů, stísněné křižovatky a špatné rozhledové poměry. Shodli jsme se, že bychom tam jezdili rádi, ale obec musí vybudovat odpovídající infrastrukturu. A tento problém se týká mnoha dalších nově vznikajících rezidenčních oblastí. Hlavní zájem developerů je prodat parcely a získat co nejvíce peněz. Obsluhu veřejnou dopravou většinou neřeší, protože by to bylo nákladné. Proto naopak kvitujeme investory, kteří na tohle myslí a před stavbou nás nebo město osloví, abychom dospěli k rozumnému řešení. Jedná se pak o zhodnocení investice, protože pokud obytná zóna nemá přístup k MHD, lidé o ni budou mít menší zájem. Nejsme však tím, kdo rozhoduje, kam se bude jezdit. Jsou to obce a města nebo kraj, kteří dopravu objednávají. Osvědčila se testovaná linka midibusem na náměstí? Zájem o tuto linku byl velký, zastávku na náměstí využilo denně v průměru 300 lidí. Zajímavé bylo, že spousta lidí se svezla z parku Na Sadech na náměstí. Je vidět, že lidé chtějí vystoupit tam, kam směřují. Linka přitom fungovala zkušebně jen jeden týden, což je málo. Provoz jsme zahájili v sobotu a hned prvním spojem jeli cestující, kteří mířili na trh na Piaristické náměstí. To bylo příjemné překvapení. Měli jsme zapůjčený jen jeden vůz, takže interval byl hodinový, přesto si linka našla mnoho cestujících. Budu rád, pokud budu u návratu MHD na náměstí. Například na Novohradské vznikl pruh pro cyklisty, který má velmi kladné ohlasy. Budete se snažit na městě o zavedení více podobných pruhů? Osobně s tím problém nemám, ale vím, že naši řidiči nejsou někdy úplní zastánci cyklistů. I když na Novohradské jsou pruhy oddělené, takže to problém není. Pokud cyklista respektuje dopravní předpisy, tak nás nijak neomezuje a vše je v pořádku. Mimo jiné umožňujeme přepravu jízdních kol v autobusech a trolejbusech, ale je to vždy o lidech. Když se bude chtít cyklista máčknout do plného autobusu, tak je to špatně. Daleko více nás trápí například řidiči aut, kteří si parkují v zastávkách, náš řidič pak nemůže k zastávce správně zajet a například maminka s kočárkem tak má problém nastoupit. Byli jste na návštěvě Kyrgyzstánu. Co spolupráce obnáší? Jedná se o spolupráci na projektu Evropské banky pro obnovu a rozvoj, jehož předmětem je rozvoj MHD ve druhém největším kyrgyzské městě Oš. Je to projekt, ve kterém jsme dodavateli konzultačních a poradenských služeb. Spolupráce na předchozí fázi projektu probíhala již v roce 2013, nyní dopravnímu

strana 17

podniku města Oš pomáháme v rozvoji a implementaci nových standardů pro údržbu a opravy vozového parku a infrastruktury. Aplikujeme tam naše zkušenosti a radíme jim. Je to ale někdy dost složité s ohledem na odlišnou kulturu a místní zvyklosti. (úsměv) Proč? Je tam jiné vnímání celého systému veřejné dopravy. Na zastávkách nejsou jízdní řády. Jízdné se vybírá v hotovosti přímo ve voze, řidič pak odevzdává normovanou tržbu a zbytek mu zůstává. Přístup k údržbě je diametrálně odlišný, stejně jako servisní vybavení. Vše je dáno zejména nedostatkem financí, ale také zanedbanou kontrolou kvality práce. Co vám spolupráce tedy přináší? Naše odborné služby samozřejmě poskytujeme na základě smlouvy, takže se jedná o zajímavý přínos do rozpočtu dopravního podniku. Odborně to pro nás znamená získání nových zkušeností. Není zvykem, aby dopravce poskytoval konzultační služby. Tento projekt však ukazuje, že jde o zajímavou aktivitu, která může být potenciál do budoucna. Na kyrgyzském projektu je zajímavé i to, že si člověk po návratu uvědomí, že žije v krásném a čistém městě. Sami Kyrgyzové nám při jejich návštěvě u nás řekli, že jsme pro ně vzorem. Jak často vlastně vy sám jezdíte MHD? Používám ji převážně ve svém volném čase. Auto beru jako pracovní nástroj. Jezdit autem mě opravdu nebaví už jen proto, že musím řešit, kde zaparkuji. Když potřebuji něco ve městě vyřídit, tak často jedu MHD z vozovny a zpět. Nedávno jsem měl doma návštěvu a známí byli překvapeni, když jsem je nutil jet MHD. Někteří lidé mají představu, že cesta trolejbusem je komplikovaná. Když je ale do něj vezmu, tak jsou pak překvapení, jak naše MHD funguje, že máme bezbariérové přístupy, moderní vozy. Lidé si většinou myslí, že my, kteří pracujeme v našem oboru, jsme fanatičtí odpůrci aut. To ale nejsme. Všichni máme auta a ta mají své výhody. Pointa je ale v tom, že ne všechny cesty autem jsou potřebné. Zodpovědně přemýšlející člověk umí různé typy dopravy vhodně kombinovat.

Slavoj Dolejš (38 let) Rodina: ■ ženatý ■ synové Jakub (7 let) ■ Marek (4 roky) Koníčky: ■ sportovní rybolov ■ veřejná doprava ■ fotbal

SPOLEČNOST | Rektor VŠTE si váží ocenění svých studentů

strana 18

Marek Vochozka:

Není nic cennějšího, než když školu ocení její vlastní studenti Napsal Zdeněk Zuntych Doc. Ing. Marek Vochozka, Ph.D. řídí Vysokou školu technickou a ekonomickou v Českých Budějovicích (VŠTE) z pozice rektora od roku 2009. Začínal jako rektor pověřený a od konce roku 2013 už je rektorem řádným, tedy jmenovaným prezidentem. Nejmladší českou veřejnou vysokou školu, založenou v roce 2006 zákonem, přebíral, když měla 380 studentů a fungovala v pronajatých prostorách. Nyní jich má na 4400 a rozšiřuje vlastní kampus v Okružní ulici.

V roce 2008 jako kantor na poloviční úvazek. V září jsem pak prošel výběrovým řízením a stal se vedoucím Katedry ekonomiky a financí. A kon-cem března 2009 jsem byl pověřen řízením školy, když akademický senát odvolal předchozího rektora. To trvalo necelé čtyři roky. Nyní už běží řádný čtyřletý mandát.

Jaký kus cesty jste už ušli? To napoví jednoduché ukazatele - od 380 studentů k současným 4400, od téměř nulového majetku k nějakým 300 milionům, od minimálního rozpočtu k 160 milionům korun ročně. Tak by šlo pokračovat srovnáním získaných evropských dotací nebo počtu zaměstnanců. Těch je zhruba 250. Progres je jednoznačný, ale samozřejmě daleko víc práce je před námi. I když se zázemí a vybavení školy postupně mění, zlepšovat toho je stále mnoho. To vím já i studenti. Nejste přece jen na „periférii“ města tak trochu zastrčení? Poloha školy je věc, která mne rozhodně netrápí. Naopak Okružní se stává perspektivní adresou, na níž se usadila řada ve svých oborech respektovaných firem. Navíc máme dostatečný prostor pro růst a celkový rozvoj našich infrastruktur. Letos stavíme centrální laboratoře, rozšiřujeme parkoviště, příští rok zahájíme stavbu vysokoškolské koleje pro 300 ubytovaných. Přemýšlíme o tom, že postavíme také sportovní areál. Plánů je spousta. Jak jste se vůbec na školu dostal?

Foto: Jan Luxík

Co vám napověděl letošní velký zájem o školu? Vzhledem k tomu, že letošní maturanti byli ze slabších populačních ročníků, jsem ani takový nečekal. Proto mě to velmi potěšilo. Jednak jsme naplnili prostor, který nám ministerstvo školství dalo, a jednak se ukazuje, že zájem o technické obory opravdu roste. Loni vysokoškoláci zvolili VŠTE českou technickou Fakultou roku. To jsem bral jako vyznamenání, protože není nic cennějšího, než když školu ocení její studenti. Máme také silný akademický potenciál, s předchozími lety nesrovnatelný.

To jste zažil i pokusy školu zrušit. Jak ji to poškodilo?

Kdysi se říkalo, že technické obory chybí v kraji víc než dálnice D3.

Ve své době, spadající do let 2009 a hlavně 2010, značně. Řadu věcí nás to ale naučilo. Být poměrně flexibilní, dodržovat rozpočtovou kázeň, neboť hrozilo, že nám náměstek ministra školství Hajn sebere ze dne na den přes 40 procent rozpočtu. Zvládli jsme to díky manažerskému stylu řízení vysoké školy, ale samozřejmě nejistota vyučující i studenty odrazovala. Mezi nimi to udělalo největší paseku. Nikdy jsme neměli nedostatek uchazečů, ale pokles v roce 2010 byl markantní a my se z něj nějaký čas vzpamatovávali. Tehdy nás ministerstvo školství nechalo rovněž vyškrtnout ze seznamu výzkumných institucí, což VŠTE finančně poškozovalo až do letošního roku, protože se body vypočítávají z minulých období. Tohle je ale už za námi.

Máte pravdu. Tehdy mi to přišlo trochu nadnesené, ale určitou hloubku ta myšlenka má. Hlavně u strojírenských oborů nejsme schopni uspokojit poptávku firem po absolventech. Tipuji, že to ještě dobrých deset let potrvá. Ta propast, daná i věkovou strukturou techniků v podnicích, chystajících se do důchodu, je obrovská.

Pochopil jste, co za tím vším bylo? Ano, ale už se v tom nechci pitvat. Je

inzerce

to přece jen pět let. V zájmu podpory technického vysokého školství v Jihočeském kraji to rozhodně nebylo. Stejně jako když se v 90. letech objevily snahy zrušit Jihočeskou univerzitu.

Dálnice se už ale k městu blíží. Jak vy zaplňujete vzdělávací prostor? Dnes z těch 4400 posluchačů už převažují studenti technických oborů jako je strojírenství, doprava, logistika a stavitelství nad těmi z oboru ekonomického, s nimiž se zde před devíti lety začínalo. Nechceme růst do šířky, ale do hloubky. Než na akreditace nových oborů sázíme na jejich další specializace. Výjimkou bude obor Informatika, garantovaný profesorem Eduardem Babulákem, jehož akreditaci jsme začali připravovat.

Zatím ale převažují programy bakalářské. To je zákonité, protože se profilujeme jako profesně orientovaná regionální vysoká škola. Ale magisterské, nebo chcete-li inženýrské, navazující obory už lze na VŠTE také studovat. Konkrétně jde o dva - Logistické technologie a Konstrukce staveb. Nezapomeňte také, že akreditace studijních programů či oborů není snadná a někdy trvá i roky. A my si příští rok připomeneme teprve deset let existence. Čím konkrétně? Program dáváme dohromady a své si k němu bezesporu řeknou i studenti. Určitě ale počítáme s otevřením laboratoří, zahájíme zmíněnou stavbu koleje a chtěli bychom uspořádat sérii přednášek o historii školy a samozřejmě společenské akce, do nichž by se měla možnost zapojit také veřejnost. Nejen proto, že jsme školou veřejnou, ale jsme i pyšní na to, že sídlíme v Českých Budějovicích. Připravujeme také změnu insignií školy, které nyní tvoří lev s pětilistou růží, což jsou prvky, které užívá i Jihočeská univerzita. Chceme, aby z nových insignií bylo hned patrné, že jsme technickou vysokou školou. Mimochodem, kdybyste byl maturantem a chtěl studovat techniku, šel byste do Prahy, Brna, Liberce, Plzně nebo zůstal doma v Budějcích? Určitě bych si vybral VŠTE. Na rozdíl od čerstvých maturantů mám tu výhodu, že znám vyučující nejen technických oborů, ale i toho ekonomického, a vím, že se jedná o špičkové odborníky. Také vím, že absolventi VŠTE mají výborné uplatnění v praxi, v podnicích. A jako budoucí student bych se navíc osobně těšil na nové laboratoře.

KOMUNÁLNÍ POLITIKA A BYZNYS | Jaderná elektrárna Temelín slaví výročí

strana 19

15 let Temelína

Provoz byl bezpečný, i když ne vždy hladký činností. A v neposlední řadě změníme i vlastní organizační strukturu a způsob práce,“ říká temelínský ředitel. Změny budou zaváděny postupně tak, aby od začátku příštího roku nový systém naplno fungoval.

Starosta Temelína: Elektrárna je naším dobrým sousedem Během patnácti let provozu se z  Jaderné elektrárny Temelín stal pro okolí a  Jihočeský kraj partner s  nepřehlédnutelným přínosem. S  více než tisícovkou zaměstnanců patří Temelín k  nejvýznamnějším jihočeským zaměstnavatelům. Další lidé jsou zaměstnáni ve firmách, od kterých elektrárna nakupuje služby. Například do činností během odstávek se zapojuje až tisíc dalších pracovníků z  padesáti dodavatelských firem.

Temelín v roce 2015. Aktuálně jihočeská elektrárna kryje pětinu české spotřeby. Napsala Budějcká Drbna Neustálé diskuze, mezinárodní prověrky, odlaďování provozu, ale třeba i  posilování bezpečnosti v reakci na Fukušimu. To jsou příklady nejvýznamnějších momentů, které provázely patnáct provozních let Jaderné elektrárny Temelín. Ta 11. října 2000 v  6:19 hodin poprvé nastartovala reaktor prvního bloku. Jeden z  nejvýznamnějších českých investičních projektů se právě před patnácti lety začal uvádět do provozu. Turbína. Zřejmě nejčastěji zmiňované slovo v  souvislosti s  Jadernou elektrárnou Temelín v první polovině jejího dosud patnáctiletého provozního života. „Temelínské turbíny jsou prototypové zařízení, jediné svého druhu, které byly vyrobeny. Všechny jejich dětské nemoci jsme museli postupně řešit a jinak než provozem je odzkoušet a odladit nešlo. Věřím, že se po výměně rotorů a dořešení některých technických detailů dostaneme ke klidnějšímu provozu,“ říká Bohdan Zronek, ředitel JE Temelín. Kvůli turbíně musela elektrárna své bloky několikrát odstavovat. V  roce 2006 bylo turbosoustrojí prvního bloku provozováno nějaký čas na sníženém výkonu. „Byla to opravdu náročná doba. Na druhou stranu přinesla i  obrovské zkušenosti, ze kterých nyní čerpáme,“ vzpomíná současný temelínský šéf, který tehdy postupně procházel všemi funkcemi na blokové dozorně.

Foto: Archiv

Postupem času se podařilo provoz největší české turbíny odladit a  s  využitím projektových rezerv dokonce zvýšit výkon elektrárny o  deset procent, tedy o  196 MWe. „Jako bychom v Temelíně postavili nový uhelný blok. Přitom jsme „jen“ lépe využili stávající zařízení. Ale naší hlavní prioritou je bezpečnost, a  zejména v  této oblasti jsme v  posledních letech významně posílili,“ podotýká Zronek a  jako příklad uvádí rozšíření možností elektrického napájení nebo chlazení reaktoru.

odstávky druhého bloku a  další vložené odstávky znamenají, že Temelín zůstane za rekordními výsledky z  posledních let. Vedení elektrárny už představilo první změny. „Aktuálně uzavíráme nové dlouhodobé dodavatelské smlouvy s  cílem maximálně využít kapacity dceřiných společností ČEZ a  budovat vlastní know-how. Rušíme paušální platby a systém ročních cen, posilujeme flexibilitu řízení údržby ze strany elektrárny,“ uvádí příklady některých změn Bohdan Zronek.

Od zahájení provozu nedošlo v elektrárně Temelín k žádné události, kterou by mezinárodní stupnice INES hodnotila jako nehodu či havárii. V  radiační ochraně patří Temelín k absolutní světové špičce a dosahuje téměř desetkrát lepších výsledků, než je světový průměr.

S  novým systémem přichází i  vyšší požadavky na bezpečnost a kvalifikaci dodavatelů. „Zpřísňujeme kvalifikační požadavky i  pro personál dodavatelských firem, aby více zohledňovaly charakter prováděných

Pětinu české spotřeby pokrývá elektřina z Temelína Historicky nejvyšší výrobu zaznamenal Temelín v roce 2012. „Zvládnutí obou odstávek v  termínu a  plynulý provoz se spolehlivostí 99 procent znamenal roční výrobu na úrovni 15,3 miliard kilowatthodin elektřiny. Jižní Čechy by s  tímto množstvím elektřiny vydržely téměř čtyři roky, jihočeským domácnostem by stačila na třináct let,“ podotýká mluvčí elektrárny Marek Sviták. Letošní provozní v ýsledk y Temelína zůstávají za očekáváním. Neplánované prodloužení

Zvedání dílu při montáži ochranné budovy (kontejnmentu) kolem reaktoru.

Navíc od podpisu rámcové smlouvy s  Jihočeským krajem v  roce 2009 uvolnila společnost ČEZ na jihu Čech přes 700 miliónů korun. Skoro polovina peněz končí v  obecních rozpočtech. Obce tak můžou zateplovat budovy, stavět sportoviště a  dětská hřiště nebo vybavovat své školy moderními výukovými pomůckami. Podle starosty obce Temelín Petra Macháčka si elektrárna kladný postoj místních obyvatel musela získat bezpečným provozem, otevřenou komunikací a  spoluprací při realizaci rozvojových plánů. „Všichni domácí si na elektrárnu zvykli. Stala se naším sousedem a  díky ní se rychle rozvíjíme. Chtějí se k  nám stěhovat noví obyvatelé. Můžeme si totiž dovolit investice a  rozvojové programy, o kterých by si jiné obce naší velikosti mohly nechat zdát,“ popisuje temelínský starosta výhody života u  největšího českého energetického zdroje a  současně poznamenává, že začátky byly opravdu krušné. „Bouraly se obce, odcházeli lidé, do toho probíhala řada demonstrací. Nebylo to lehké období a je důležité, že jsme se spolu naučili žít,“ doplňuje Macháček. Díky daním a  podpoře elektrárny obyvatelé například neplatí za svoz odpadu, nově narozeným občánkům obec věnuje deset tisíc korun nebo rodiče neplatí za stravování svých dětí ve školce a  škole. Ve všech místních částech byly postaveny či rekonstruovány víceúčelové budovy se společenským sálem, obec má novou kanalizaci včetně čistíren odpadních vod a  septiků, všude mají víceúčelové sportovní hřiště. Postavena byla bytovka, modernizováno fotbalové hřiště a  revitalizována náves v  Temelíně, nakoupena byla technika na údržbu zeleně.

KOMUNÁLNÍ POLITIKA A BYZNYS | Jak hospodaří krajští politici?

strana 20

Hospodaření Jihočeského kraje v číslech

Heliport na letišti v Plané u Českých Budějovic Napsala Budějcká Drbna s přispěním Aleše Roda Jihočeši jsou na svůj rodný kraj patřičně hrdí. Právem. Region se historicky ubránil extenzivní těžbě nerostných surovin i drakonickým investicím do těžkého průmyslu, který se před rokem 1989 odehrával v jiných regionech. Malebná krajina rozkládající se kolem Českobudějovické pánve a Třeboňské pánve je dokola obklopená hornatou přírodní bariérou a zachovává uklidňující ráz střídající se zeleně a vodních ploch. Jižní Čechy jsou krásné. I proto se jihočeská sídla pravidelně umisťují na čelních místech žebříčků kvality života a každoročně se stávají cílovou destinací pro více než milion turistů. Ale víte, jak Jihočeský kraj hospodaří s penězi? Kolik peněz ročně krajský úřad spravuje? Jaké kapitoly jsou v rozpočtu kraje nejvýznamnějšími položkami? Začtěte se do následujícího textu.

Veřejné finance v Jihočeském kraji V České republice je čtrnáct krajů, které ročně utratí přes 143 miliard Kč. Rozpočet Jihočeského kraje je o poznání nižší. Krajští politici mají k dispozici „jen“ kolem 12 miliard Kč ročně, necelou desetinu prostředků určenou pro krajské samosprávy. Ale jak s ním hospodaří? Na rok 2015 si kraj naplánoval výdaje ve výši 12,599 miliardy Kč. Tato částka bude rozdělena mezi běžné výdaje a kapitálové výdaje. Běžné výdaje hradí poskytování služeb, k nimž jsou veřejné instituce zavázány legislativou - např. ve školství, zdravotnictví nebo dopravě. V roce 2015 budou běžné výdaje činit přes 77 % celkových výdajů. Kapitálové výdaje jsou investicemi, díky nimž mohou krajské veřejné instituce investovat například do dopravní infrastruktury nebo kapitálového vybavení nemocnic a škol. V roce 2015 Jihočeský kraj proinvestuje 2,85 miliardy Kč, tedy 22,6 % celkových výdajů. Nejvýznamnější výdajové položky v rozpočtu představují vzdělávání a doprava.

Archiv Jihočeského kraje

Na příjmové straně dominují daňové příjmy, jež do kraje směřují na základě rozpočtového určení daní. V roce 2015 dosáhnou 4,2 miliardy Kč, přičemž největší podíl by měly generovat takzvané sdílené daně (část míří do státního rozpočtu, část do územních rozpočtů): kraj zinkasuje zhruba 990 milionů Kč na dani z příjmů fyzických osob, 15 milionů Kč od OSVČ, 950 milionů Kč z daně z příjmu právnických osob a 2,175 miliardy Kč prostřednictvím přerozdělené DPH.

Hospodaření Jihočeského kraje v jednotlivých oblastech Zdravotnictví Středobodem pokročilé zdravotní péče v kraji zůstávají nemocnice. Ty jihočeské jsou dlouhodobě dávány za vzor odpovědného ekonomického chování, hospodaří v černých číslech. Osm jihočeských nemocnic disponuje zhruba tři a půl tisíci lůžek, hospitalizuje přes 130 tisíc pacientů ročně a - ani to není zanedbatelné - poskytuje práci více než šesti tisícovkám lidí. I proto kraj v uplynulých 7 letech v nemocnicích proinvestoval přes čtyři miliardy Kč, další jedna miliarda do nemocnic zamíří v letošním roce - za zmínku stojí především výstavba nového Perinatologického centra ČB za 210 milionů Kč. V oblasti zdravotnictví hraje kraj významnou úlohu i v kofinancování zdravotnické záchranné služby. Celkové náklady (cca 450 milionů Kč ročně) jsou ze dvou třetin pokryty právě z rozpočtu Jihočeského kraje. Zdá se vám to hodně? Nezapomeňte, že zachraňovat životy vyráží sanitky ze třiceti výjezdových základen a ročně poskytují zdravotní péči téměř 76 tisícovkám pacientů s akutními zdravotními problémy. Rozvoj zdravotnické záchranné služby je bezpochyby velmi pozitivním krokem. Jen pro srovnání - v roce 1990 existovalo jen osm výjezdových míst na celý kraj (!), samozřejmě ve zcela neporovnatelné technologické úrovni ve srovnání

s dneškem (letos se otevřela další základna s heliportem na letišti v Plané u Českých Budějovic). Před deseti lety dokázaly záchranky ošetřit ani ne polovinu pacientů (cca 30 tisíc) než dnes. Sociální služby Jihočeský kraj poskytuje sociální služby prostřednictvím sedmnácti příspěvkových organizací v celkem dvaceti šesti zařízeních sociálních služeb, které se soustředí na pomoc seniorům, hendikepovaným a osobám s dalšími druhy zdravotního postižení. Letos byl zahájen provoz domova pro seniory v Bechyni za 163 milionů Kč z investice kraje, šedesát osob se zdravotním postižením nalezne nové útočiště v Domově Pístiny. Problémem pro rozšiřování tolik potřebné sociální péče ve veřejném sektoru zůstává nedostatek financí - rozpočet čítá výdaje ve výši 558 milionů Kč, avšak 152 poskytovatelů sociální péče podalo 368 žádostí o účelové dotace v celkové výši 784 milionů Kč. Část chybějících zdrojů (20 milionů Kč) se podařilo vykrýt z Krajského dotačního programu, ale bohužel - poptávka převyšuje nabídku. To platí nejen pro finance, ale v konečném důsledku i pro Jihočechy potřebující sociální služby.

Doprava Doprava a veřejné finance. Spojení těchto světů nikdy nebude dokonalé. Nekvalitní silnice, chybějící dálnice, kruhové objezdy rostoucí jak houby po dešti, nové semafory... A to vše v místě, kde jezdíme zrovna my! Jenže není to tak docela pravda. V regionu je celkem přes šest tisíc kilometrů silnic, z čehož kraj spravuje 1600 kilometrů silnic II. třídy a 3800 kilometrů silnic III. třídy. V letošním roce projde rekonstrukcí 510 kilometrů silnic a 26 mostů. Kapka v moři? Zrekonstruovat všechny silnice by ale stálo 10x více než letošních 1,6 miliardy Kč.

Archiv Jihočeského kraje

Infobox – Jihočeský kraj Rozloha kraje: 10 056 km2 => 12,8 % rozlohy České republiky Počet obyvatel kraje: cca 640 tisíc => šestý nejpočetnější kraj v České republice Hustota zalidnění: 64 obyvatel na 1 km2 => nejmenší hustota ze všech krajů v České republice Počet obcí: 623 obcí => z toho je 53 měst Průměrná mzda: 23 683 Kč měsíčně => pátá nejnižší průměrná mzda z krajů v České republice Míra nezaměstnanosti: 3,5 % => druhá nejnižší ze všech krajů v České republice

KOMUNÁLNÍ POLITIKA A BYZNYS | Jak hospodaří krajští politici? Graf – Výdaje Jihočeského kraje 2015 SCHVÁLENÝ ROZPOČET VÝDAJŮ JIHOČESKÉHO KRAJE PRO ROK 2015 ( V MIL. KČ) SCHVÁLENÝ ROZPOČET VÝDAJŮ JIHOČESKÉHO KRAJE PRO ROK 2015 (V MIL. KČ)

Vyhlašované grantové programy 189 mil. Program obnovy venkova 95 mil. Ostatní přímé dotace 86 mil.

. 370 mil. DOT. POL

Doprava 1 859 mil. (z toho dop. obslužnost 1000 mil.)

Doprava 1 334 mil.

JE DA VÝ . il m

KAPI TÁ L 2 7 OV 65 É

Ostatní 439 mil. (kultura, ŽP, zeměděl.)

Územní rozvoj 738 mil. Školství 258 mil. Sociální služby 231 mil. Ostatní 73 mil. (kultura, ŽP, zeměděl.) Zdravotnictví 131 mil.

CELKEM 12 600 mil. Kč

Výkon státní správy a samosprávy 418 mil. Zdravotnictví 329 mil. Sociální služby 136 mil. Územní rozvoj 149 mil.

Zdroj: Rozpočet Jihočeského kraje 2015

inzerce

Vzdělávání a školství Vzdělávání má ve výdajové struktuře kraje naprostou prioritu co se absolutní výše týče (5,78 miliardy Kč). Prostředky slouží hlavně na zajištění prezenční výuky. V jižních Čechách vzdělává žáky celkem 127 škol a školských zařízení zřizovaných krajem a dalších 381 škol a školských zařízení zřizovaných obcemi. Své místo na trhu si však našlo i 38 soukromých škol a 8 škol církevních. Dvacet procent škol poskytuje humanitní vzdělání, 40 % škol produkuje středoškoláky s maturitou a zbylých 40 % škol se zabývá učňovskými obory. V letech 2014 a 2015 se ve školách proinvestovalo přes 168 milionů Kč, peníze mířily hlavně na vybavení a zateplení škol (např. střední školy ve Velešíně za 44 milionů Kč). Kraj participuje i na stipendijním programu středoškolských studentů, který je má motivovat k absolvování potřebných oborů - letos se v programu rozdělí přes 11 milionů

Na rozvoj místních akčních skupin kraj letos vyčlenil přes 100 milionů Kč, tj. o 40 milionů Kč více než před 10 lety. I jejich aktivity táhnou na jih Čech turisty. Lákají je zejména historické a kulturní památky, ale také krásná příroda, nejlépe pak ze sedla jízdního kola. Ano. Stále populárnější cykloturistika nachází oporu na pěti tisících kilometrech upravených a značených cyklotras, jedné z nejrozsáhlejších sítí v zemi. Kraj proto podporuje činnost Nadace Jihočeské cyklostezky, která pomáhá zajišťovat osm cyklobusových linek DS CYKLOTRANS - v roce 2014 je využilo 18 400 cestujících. Grantová politika Jihočeského kraje

Školství 6 135 mil.

Velkým diskusním tématem je Letiště České Budějovice. Potřebujeme jej vůbec? Není lepší dojet do Lince nebo Prahy po (zatím neexistujících) dálnicích? Faktem je, že v roce 2014 se na letišti odehrálo 7318 vzletů a přistání v režimu licence pro neveřejný mezinárodní provoz (středně velká letadla do rozpětí křídel 36 metrů). Odbavování největších letadel je spojeno s certifikací pro veřejný a mezinárodní provoz. Tu by letiště mělo obdržet v roce 2017, i díky letos zahájené investici do II. etapy modernizace letiště za půl miliardy Kč. Velký potenciál navíc vidí kraj v letecké nákladní dopravě. Pokud by se zde podařilo vytvořit logistické centrum, zásilky například až z Asie by zde mohly přistávat za výhodnějších podmínek než třeba v „západní“ Evropě. To by mj. ocenila řada velkých firem na jihu Čech a zároveň by se tato nabídka pozitivně odrazila v množství nových pracovních míst.

strana 21

Kč. Podobné ambice má i nová III. sektorová dohoda mezi krajem, školami a soukromými firmami. V projektu je 14 firem a 40 škol, které se budou snažit přispět k zajištění kvalifikované pracovní síly v oborech elektrotechniky a energetiky. Zajímavým projektem je i Krajské školní hospodářství, které zajišťuje předávání praktických dovedností v oborech lesnictví a rybářství. Krajská příspěvková organizace vznikla sloučením Školních polesí Hůrky a Vimperk a Školního rybářství Protivín k 1. červenci 2014. Již loňské půlroční hospodaření skončilo v zisku 1,5 milionu Kč po zdanění při tržbách 60,8 milionu Kč. Veškerý zisk je samozřejmě investován zpět do činnosti organizace. Rozvoj venkova a turistika Podpora kulturního života v obcích nebo provozu uskupení, jako jsou dobrovolní hasiči, je v jižních Čechách nejvyšší v České republice.

V roce 2015 se v grantech Jihočeského kraje protočí téměř 188 milionů Kč, které jakožto kofinancování pomohou dokončit projekty za cca 3 miliardy Kč z období 2014 a 2015. V rámci finanční alokace bude například vybudována bezbariérová infrastruktura za 3 miliony Kč, podpora mobility dobrovolných hasičů za 10 milionů Kč nebo nastartován rozvoj hospodářsky slabých oblastí sumou ve výši 7,5 milionu Kč. V letech 2007 až 2013 do regionu soudržnosti tvořeného Jihočeským a Plzeňským krajem z EU připlynula částka převyšující 9 miliard Kč, nejvíce do dopravní infrastruktury (cca 7 miliard Kč). Minimálně podobnou alokaci by krajští představitelé chtěli zajistit i v následujícím rozpočtovém období (2014 - 2020). V tom budou pokračovat investice do zdravotnictví (např. zdravotnická záchranná služba, nemocnice Strakonice), dopravní infrastruktury (obchvat Srubce, jižní tangenta České Budějovice, silnice Nová Pec - Zadní Zvonková), kultury (Jihočeská vědecká knihovna, Alšova Jihočeská galerie) či vzdělávání (kariérní poradenství na základních školách, sportovní a volnočasové aktivity středoškoláků). Jihočeský kraj se zavázal, že zjednoduší administrativu spojenou s dotačním řízením a zrychlí čerpání peněz. Pevně doufáme, že to tak bude.

SPORT | Budějčák táhne pražský fotbalový velkoklub

strana 22

Už jsem ani v přestup do Sparty nevěřil, přiznává David Lafata negativně. Spíš to byla taková moje vojna a procitl jsem jak po lidské, tak po fotbalové stránce. Protože se nikdo s nikým venku nemaže. A když jsem se vrátil, tak jsem si vážil věcí, kterých jsem si třeba předtím nevážil, které jsem bral jako samozřejmost. Myslím si, že mi to hodně pomohlo a i hodně dalo. Byl Jablonec jediná nabídka, že jste se vrátil zrovna tam? Jablonec nebyla jediná nabídka, bylo tam takové oťukávání od pana Cipra, ale přiznám se, že to bylo jen půl roku, co jsem z Dynama odešel, a navíc Budějce hrály druhou ligu, zatímco já chtěl jít hrát do první. Nabídka Jablonce byla nejkonkrétnější, nejrychlejší a i to jednání na mě udělalo dojem. Dá se říct, že to byl můj životní přestup nebo majstrštyk. (smích) Takže berete Jablonec jako odrazový můstek do reprezentace? David Lafata

Foto: Jan Homolka

Napsal Lukáš Dvořák Rodák z krajské metropole, kapitán Sparty, reprezentační útočník číslo jedna a vášnivý myslivec. To je čtyřiatřicetiletý David Lafata. Jak hodnotí svou bohatou kariéru? Udělal by něco jinak? A má ještě třetí nejlepší střelec Dynama v historii nějaké sny? Davide, vy jste s fotbalem začínal v Olešníku. Kdo vás k němu přivedl? Přivedl mě k němu můj taťka, protože vlastně za Olešník hrál. Takže jsem s ním chodil na tréninky, na zápasy. A tak nějak mě to začalo bavit a začal jsem hrát fotbal. Vzpomínáte na z trenérů v Olešníku?

některého

Tak první byl můj taťka s panem Pekárkem. A to byli vlastně moji jediní trenéři v Olešníku. (smích) Do velkého fotbalu vás však přivedlo Dynamo.

hrát. Tak to nebylo jen pod panem Bokšou. Nejdřív mě vedl pan Tobiáš, který mě do přípravy vzal, ale taky jsem nehrál. Pak už jsem tam byl nějaké dva roky, kdy jsem se nemohl do základní sestavy dostat, tak jsem raději odešel na hostování do Jihlavy. Potom se to ale po měsíci zlomilo, že jsem se vrátil a začal jsem hrát. To bylo ještě ve druhé lize. Pak jsme postoupili a od té doby jsem se, dá se říct, prosadil do základní sestavy. Nebyla ve vás trochu zahořklost, když jste se vracel zpátky do Dynama? Ne, to ne, já jsem se vracel rád. (smích) Protože za prvé jsem odcházel, když tam byl trenér Bokša, ale vracel jsem se k panu Tobiášovi, takže jsem se na to těšil. Kromě Olešníku, kde jsem začínal, jsem byl jenom v Dynamu, takže pro mě to byl takový cíl si za něj zahrát. Takže jsem se na to těšil, zahořklý jsem nebyl. Byl jste ale z A-týmu přeřazen ještě jednou, to když jste podepsal smlouvu v řeckém Xanthi.

Ona mi končila smlouva a nějak jsme se nedohodli. To ještě bylo takové všechno v plenkách v Čechách bych řekl. Když jsem nechtěl podepsat smlouvu, tak jsem byl hrozný vyvrhel. Takže to neminulo ani mě, proto jsme se rozešli ne zrovna v dobrém. Ale když to tak zpětně beru, tak jsem rád, že jsem takový krok udělal, třeba bych se nikdy z Budějc nedostal. Asi to tak mělo být. Sledujete Dynamo nyní? Sleduju. Samozřejmě, že jsem se s Dynamem nerozešel nějak v dobrém, ale už je to deset let. Navíc předtím jsem tam byl celou dobu, takže Dynamu fandím, přeju mu a jejich výsledky sleduji. To první zahraniční angažmá hodnotíte spíše pozitivně, nebo negativně? Asi nedopadlo tak, jak bych si představoval. Ale s odstupem času to hodnotím fotbalově nejspíš

Já už jsem to někde říkal, Olešník a Budějce mě vychovaly, ale díky Jablonci jsem se dostal do toho velkého fotbalu, ať už do reprezentace, tak potažmo do Sparty. A jak hodnotíte své druhé zahraniční angažmá v Austrii Vídeň? Vídeň byla krásná. Kdyby mi bylo možná o čtyři až pět let víc, tak už bych tam asi zůstal a dohrál bych to tam. Ale změnila se tam trochu situace, byl jsem i zraněný a v těch šestadvaceti letech se mi v Austrii nechtělo zůstávat, jenom proto, že bych se tam třeba zabezpečil. Já jsem chtěl ještě hrát, tak jsem po téměř dvou letech vrátil znovu do Jablonce. A myslím si, že jsem udělal dobře. Proč znovu Jablonec? V mých očích byl jediný tým, kam bych se asi vrátil. Takže máte nadstandardní vztahy s panem Peltou? Já si myslím, že ano.

Já jsem vlastně do třetí třídy přestoupil už do ZŠ Grünwaldova a od přípravky už jsem byl v Budějcích a Dynamu.

Vy jste se v Jablonci rozstřílel do skvělé formy a od té doby si tu úroveň držíte. Jak se to povedlo?

Pořád berete Dynamo za svůj mateřský klub?

Já říkám, že jsem měl vždycky štěstí na spoluhráče. A zatím pořád mám. Ze tří čtvrtin je to zásluha mých spoluhráčů.

Jo, beru. (úsměv)

A díky nim pravidelně vyhráváte krále střelců.

Měl jste v něm ale období, kdy jste moc nehrál. Bylo to za trenéra Milana Bokšy. Vy jste si nesedli? Ten přechod z dorostu do mužů mi trochu déle trval, než jsem začal trvale

David Lafata se zdraví při derby s Martinem Latkou.

Foto: Jan Homolka

Tak tohle se zrovna neomrzí. (smích) Ale ono to pokaždé taky není. Je to příjemné, ale jak říkám, já jsem útočník a jsem na hřišti od toho, abych ty góly dával. A když je dávat

SPORT | Budějčák táhne pražský fotbalový velkoklub nebudu, tak na hřišti nebudu. Takže já vlastně musím. (smích) O vaše služby se před sezonou 2012/2013 eminentně zajímala Sparta, na přestup ale došlo až v zimní částí. Musel jste vedení Jablonce hodně přemlouvat? Přemlouvat ani ne, protože jsme nějakou dohodu spolu měli, ale je pravda, že těch nabídek ze Sparty jsem měl několik a vždycky to nedopadlo nebo se to táhlo. Přiznám se, že už jsem ani v to, že bych do Sparty přestoupil, nevěřil, protože už mi bylo dvaatřicet let. Spíš jsem ten přestup bral tak, že je ne za pět minut dvanáct, ale pět minut po dvanácté. Byl to takový můj poslední sen si za Spartu zahrát. A jsem rád, že se mi to podařilo a že jsem tady. Přesto kdyby přišla ještě nějaká nabídka ze zahraničí, nezlákala by vás? Aby přišla taková nabídka, která by se mi líbila, tak to jsem soudný, ta už nepřijde. (smích) A abych šel někam za každou cenu a hrál někde třeba o záchranu... Já jsem tady ve Spartě spokojený, bylo to moje takové poslední přání si za ni zahrát, získat s ní titul, což se mi povedlo. Doufám, že se nám to ještě povede. Já už vlastně můžu s klidem skončit. (smích) První dvě branky za Spartu jste vstřelil proti Dynamu. Vidíte v tom nějakou symboliku? To ne. Protože jsme s nimi hráli hned druhé kolo, tak se to povedlo takhle. Nic jiného bych v tom nehledal. Ten debut ale přišel o pár dní dřív proti Chelsea. To musel být asi jeden z vašich největších zápasů.

Krom toho, že byla Sparta můj sen, tak se do Sparty chodí kvůli boji o titul a o evropské poháry. Takže že to vyšlo zrovna proti Chelsea, to bylo super. Rovněž platíte i mezi fair-play hráče, vždyť první červenou kartu v kariéře jste dostal až ve Spartě. No nevím, jestli to zrovna bylo fairplay... (smích) Ale jo, byla první a doufám, že i poslední. Nemůžu ale také nezmínit tu situaci z poslední sezony, kdy jste nafilmoval penaltu. Měl jste s tím problémy v osobním životě? Tak jasně, že ta reakce nebyla pozitivní. Já jsem samozřejmě věděl hned, jak to rozhodčí písknul, že z toho bude průšvih, ale neznám žádného hráče, který by v devadesáté minutě odvolal penaltu. Tím se nechci nějak omlouvat, ale asi to ve fotbale je.. Udělal byste to znovu? Jak říkám, každý to zkouší, od toho je na tom hřišti rozhodčí, aby to posoudil. Já jsem čekal, že mi dá žlutou kartu, a ne že to zapíská jako faul. Pak když ukázal na penaltu, tak jsem věděl, že to nebude dobré. (smích) Jedna věc vám na Spartě ještě uniká, to je Liga mistrů. Je to ta poslední meta, které byste chtěl s týmem dosáhnout? Asi ano, to je to poslední. Jednak se mi splnily všechny sny, i se mi splnilo to, o čem jsem nesnil. To by byla taková ta poslední třešnička na mém dortu. Čím to, že to Spartě nejde, ačkoliv má celkem přijatelné soupeře v předkole?

Myslím si, že loni jsme tu šanci měli největší. To mrzí hodně. Ale je to fotbal, každý se tam chce dostat. Někdy to vyjde, někdy ne. V předkolech minulé sezony jste dokázal vyrovnat rekord osmi vstřelených branek v předkole. Byla to malá náplast při vyřazení? Lhal bych, kdybych řekl, že mě to netěší. Tyhle dílčí úspěchy bych však vyměnil za to, kdybychom si Ligu mistrů jednou zahráli. Myslím si, že loni jsme k tomu měli blíže než letos. Jako sparťan rovněž prožíváte i derby. Co pro vás znamená? Nejen pro mě, ale i pro ostatní kluky v šatně je to největší zápas toho ligového ročníku. Derby je jenom jedno. Už jenom ta historie zápasů mezi Spartou a Slavií mluví za všechno. Prožíval jste derby, i když jste nebyl hráčem Sparty? Tak to se přiznám, že ne. Daleko víc ho člověk prožívá, když je přímo tím aktérem. Samozřejmě derby sleduje asi každý, kdo se o fotbal zajímá, takže i já. Ale takhle když je člověk přímo aktérem, tak je to lepší. Když se řekne Martin Latka, co se vám vybaví? Že mě zápasy s ním hodně bolí. A není to nikdy nic jednoduchého. Nejsme nějací velcí kamarádi, ale známe se, takže se zdravíme. S Martinem jsem prožil dva dobré roky v Dynamu, je to výborný fotbalista. Netěším se zrovna na něj, ale na zápasy se Slavií se vždycky těším. (smích) S reprezentací jste postoupil poměrně rychle na EURO, přitom z těžké skupiny. Překvapilo vás to? Já myslím, že nejen mě, ale všechny lidi to překvapilo. Ale o to jsme radši, že se to povedlo takhle brzy, protože kdyby se mělo hrát v posledních zápasech o postup, bylo by to hrozně složité. Jsme rádi, že to máme za sebou. (úsměv) Platíte za útočníka číslo jedna v národním týmu. Cítíte tu odpovědnost? Tak já se necítím jako hlavní útočník reprezentace. Jsem rád, že jsem byl u toho, když se na EURO postoupilo, že jsem ty zápasy třeba i odehrál, minulou kvalifikaci jsem neodehrál skoro nic. Takže tohoto postupu si cením trochu víc. A jestli se na EURO podívám, tak mi zase bude o rok víc. Pokud budu mít formu a nebudu zraněný, tak bych se na šampionát rád podíval. Ale určitě necítím nějakou zodpovědnost, že by to na mně stálo. Myslíte tedy, že konkurence mezi útočníky se zvyšuje?

Kapitáni Sparty a Slavie v těsném kontaktu.

Foto: Jan Homolka

Je tu plno mladých kluků. Vlastně nevím, jaká je to vizitka, když jsem ve čtyřiatřiceti letech v reprezentaci, jestli je to dobře, nebo špatně. (smích) Já jsem za to samozřejmě rád, uvidíme, co bude za rok.

strana 23 Jak obecně hodnotíte českou ligu? Podle mě není česká liga tak špatná, jak se o ní mluví. Samozřejmě by to chtělo, aby byl pravidelně alespoň jeden tým v Lize mistrů. Zase ale na druhou stranu máme letos tři účastníky v základní skupině Evropské ligy, a to si myslím, že když se podíváme na státy okolo, které jsou srovnatelné s námi, tak to nemají. Takže bychom si toho měli vážit. I ten postup národního týmu na EURO dokazuje, že ta česká liga nějakou kvalitu má, protože tentokrát měla domácí soutěž velké zastoupení v reprezentaci. Jak dlouho byste chtěl ještě hrát? Dokud mě budou chtít. (smích) A vrátil byste se dohrát kariéru třeba do Budějc? Samozřejmě by záleželo na tom, zda bych byl zdravý, zda bych tam byl platný a jestli by mě v Budějcích ještě chtěli. Těžko na to takhle odpovídat, s každým rokem to tělo totiž bolí víc a víc. Zatím jsem spokojený ve Spartě, co bude dál neřeším. Třeba si půjdete párkrát zahrát i za Olešník, jako to dělá Jan Koller ve Smetanově Lhotě. Tak to snad můžu říct, že tam mě chtít budou. (smích) Aspoň jeden zápas si tam určitě zahraji. Vaším největším koníčkem je myslivost. Jak jste se k ní dostal? Jsem kluk z vesnice, příroda mě bavila od malička, táhlo mě to tam. Když jsem vyrostl, tak jsem si udělal myslivecké zkoušky a prostě mě to baví. Co největší jste ulovil? Asi jelena. Byl to nerovný čtrnácterák. A v poslední době? Nějaký srnec se letos povedl, ale tím, jak je národní tým, evropské poháry a liga, tak toho času moc není. Jak často chodíte na lov? Teď skoro vůbec. (smích) Má někdo z kolegů nebo spoluhráčů podobnou zálibu? Z bývalých třeba Karel Vácha, se kterým jsem byl v Budějcích, tady na Spartě máme kustoda Míru Kaftana, který je taky myslivec, takže když už nechodím, tak to s ním aspoň probírám. (úsměv)

SPORT | Opora slavistické obrany pochází z Budějc

strana 24

Na derby, které jsem rozhodnul, nikdy nezapomenu, vzpomíná Martin Latka a prezident měl osobní problémy. Rozváděl se a fotbal odsunul na druhou kolej. Jinak kvalita ligy byla výborná. V Panathinaikosu byl Cissé nebo Gilberto Silva. Olympiakos byl nabitý a PAOK s AEK taky. Pak přišlo Německo a Düsseldorf. Na to vzpomínám také moc rád, i když jsem tenkrát řešil osobní věci a kvůli střídavé péči u syna jsem se vrátil do Čech. Jinak bych někde v té druhé lize setrval. První Bundesliga byla skvělá, jen škoda, že se nám nepovedlo udržet a pak se vrátit. Prošel jste několik kvalitních soutěží. Můžete je porovnat po fanouškovské stránce?

Martin Latka

Foto: Jan Homolka

Napsal Aleš Skok Českobudějovický rodák, bývalý reprezentant a kapitán Slavie Praha. To je Martin Latka. Jak vzpomíná na své fotbalové začátky? Co jeho zahraniční angažmá? A vrátí se jednatřicetiletý fotbalista ukončit svou kariéru na jih Čech? Martine, přibližte fotbalové začátky.

nám

vaše

Strašně rád na to vzpomínám. Na Hluboké jsem měl krásně dětství, ať už jsme bydleli na hřišti, kde se mamka starala o hřiště a o dresy, nebo potom na město. Vzpomínám hrozně rád i na to, když jsem s chlapama z Hluboké, kteří v tu dobu hráli kraj, jezdil koukat na zápasy. To pro mě byl vždy velký zážitek. A moje první fotbalové kroky? Měli jsme skvělou partu dětí a i díky tomu nás to hrozně bavilo. Ale už od druhé třídy jsem začal jezdit do Grünwaldovky, kde jsme měli sportovní hodiny. Tam už to bylo o něčem jiném. Každodenní režim a tréninky v Plané. Vzpomenete si na trenéry, kteří Vás v mládeži trénovali? Právě v Plané nás vedl super trenér Luboš Pintér. Na něj vzpomínám hrozně rád. Ale v podstatě vzpomínám rád na všechny trenéry z mládeže. V Budějcích to dělali v té době fakt dobře. Každý měl jiné metody. Nerad bych na někoho zapomněl, takže ani jmenovat nebudu, ale všechno to bylo skvělé. V žácích nám dali opravdu hodně, když si to tak zpětně zrekapituluji. Budějcká škola měla v té době velké

jméno. Každý rok šel někdo do áčka. Bohužel, teď už to tam asi nefunguje tak, jak to tam fungovalo. Ačkoliv tam k tomu mají předpoklady. Mají skvělé zázemí v podobě Složiště. Za mých časů taková hřiště nebyla, běhali jsme na Meteor kolem řeky a dost se dojíždělo. Přesto byla mládež na vysoké úrovni. V každé kategorii byli špičkoví hráči a reprezentanti, a to mi teď v Budějcích chybí. Ale samozřejmě tak do hloubky problému nevidím. Když si vezmete, kolik teď produkují hráčů, které pak mohou nějak zpeněžit, tak je jich hrozně málo. Za mě tedy patří trenérům, co nás vedli, velký dík. Oni totiž nebyli pouze trenéři, ale měli také výchovnou funkci. Na prvním místě byla škola. Kdo se dobře neučil, tak například nemohl jet na soustředění a podobně. Čekal jste, že se dostanete ve své kariéře až takhle vysoko?

to bylo nejlepší angažmá, jaké jsem měl. Byl to obrovský zážitek. Kvalita hráčů a týmů, které tam byly, tak to bylo to nejlepší, co jsem viděl. Byla to obrovská zkušenost. Viděl jsem, jak trénují a hrají špičkoví hráči. Jak vzpomínáte na Řecko? Konec angažmá v Panioniosu nebyl zrovna ideální. Tam jsem byl dva a půl roku a konec byl poznamenaný mojí operací. Nechtěli mě pustit a v moc dobrém jsme se nerozešli. Ale jinak jsme měli výborný mančaft. Byl tam Álvaro Recoba, který přišel z Interu. Bohužel, když jsme hráli sedmé nebo osmé místo, tak to bylo zklamání, protože prezident tam sypal obrovské peníze. Postavil za městem tréninkové centrum a hodně si od toho sliboval. Když jsem tam byl druhým rokem, tak se začala trošku projevovat krize

Ř e k ové jsou s a m oz ře j m ě nejbláznivější. Sami jsme se o tom přesvědčili, když nám napadli autobus. Dlažební kostka nám vyrazila okno. Když jsme vyhráli v Soluni, tak jsme museli dvě hodiny čekat v kabině, protože byl před stadionem běsnící dav. Nakonec jsme museli utíkat s těžkooděnci po tmě zadní cestou do autobusu. Když se nedařilo, tak bylo běžné, že radikální jádro fanoušků přijelo do tréninkového centra a trénink přerušilo a začala živá debata. Kolikrát jsme měli i strach, protože ti lidé se opravdu občas chovali jak zvířata. Anglie byla naopak kultivovaná. Lidé klidní, popovídali si s vámi. Bylo krásné vidět, že na zápas přijdou třeba tři generace společně. A co slavističtí fanoušci? Ti jsou skvělí, akorát, že už to mají několik let dost těžké, protože se neudělal žádný pořádný úspěch. Ačkoliv zažívají více strastí, než radostí, tak stále chodí. Ale když si vzpomenu na titul, který jsme vykopali, tak to bylo něco neuvěřitelného na české poměry.

Pro nás byl obrovský zážitek, když jsme na Dynamu prodávali zpravodaj a koukali jsme na kluky z áčka. Měli jsme prodávat vždy celý první poločas, ale my to zabalili, abychom se mohli jít koukat na fotbal. Vždycky pro nás byl sen, abychom se někdy do té kabiny dostali. K hráčům jsme strašně vzhlíželi. Později jsem se tam dostal a měl jsem štěstí, že jsem kolem sebe kluky jako Vozi (Martin Vozábal) nebo Horyna (David Horejš), kteří se o mě postarali a dost mi to ulehčili. Co vaše štace Birminghamu?

v

anglickém

To byla krátká epizoda a dodneška mě to mrzí, protože z mého pohledu

David Lafata a Martin Latka při posledním pražském derby. Foto: Jan Homolka

SPORT | Opora slavistické obrany pochází z Budějc

strana 25 Nemám. Nejsem pověrčivý. Žádné rituály nedodržuji. Co říkáte na aktuální situaci kolem Davida Limberského? Už se o tom vyjádřila spousta lidí a napsala spousta věcí. Já si myslím, že to pobouřilo hodně lidí. David je hodně sledovaný. Myslím si, že to je škoda, protože předvádí dobré výkony, jak v reprezentaci, tak v Plzni. Hodně si tímhle špiní jméno a ničí svoji práci. Lidi ať si udělají obrázek sami, ale za mě musím říct, že to bylo hodně zbytečné. Myslíte si, že se vrátíte s fotbalem ještě na jih Čech? Nevím. Budeme žít asi v Praze, protože partnerka tu pracuje a uplatnění na jihu by asi takové nebylo. Ale třeba se v Českých Budějovicích ještě objevím. Nikdy to nemůžete vyloučit, protože nikdy nevíte, co bude za týden, natož za několik let. Nechme se překvapit.

Naplněný sektor fanoušků SK Slavia Praha. Je nějaký zápas, který vám utkvěl v paměti? Osobně se mi dařilo v Německu. Půlrok v Bundeslize byl hodně povedený a sám se sebou jsem byl hodně spokojený. A pak derby se Spartou. To je nezapomenutelné. Když rozhodnete takový zápas, tak je to něco, co budete mít v paměti do konce života. Ale chtělo by to takovou radost častěji. Co pro vás vůbec znamená derby? Největší zápas v české lize a vždy se na něj moc těším. Nejlepší atmosféra, vyprodáno a rivalita. To jsou důvody, proč se na to vždy těším. Žije tím celá republika a rozdělí se na sparťany a slavisty, což se mi líbí. Všichni se na to vždy těší a já dvojnásob. Co si vybavíte, když se řekne David Lafata? Teď si představím tu jeho formu, kterou má v podstatě už několik let. Je neuvěřitelné, kolik dal gólů. Jaký máte recept na to, abyste ho ubránil?

inzerce

Foto: Jan Homolka David je specifický v tom, že je ve správný okamžik na správném místě. On prostě předpokládá, kam se ten míč odrazí. A v poslední době samozřejmě těží ze svých spoluhráčů, kteří mu připravují výborné momenty. Ale viděli jsme prostě x-krát, že on ví, kde má být, takže recept na ubránění je opravdu těžký. (smích) Vy jste spolu nastoupili v dresu Dynama. Jaká s ním byla spolupráce?

dobré výkony, tak tam ta šance je, ale já o sobě nemůžu říct, že jsem třeba loni právě takové výkony podával. Vy jste reprezentoval Českou republiku snad ve všech mládežnických týmech a zahrál jste si dokonce na mistrovství světa. Jaké jsou vaše vzpomínky na tuto část kariéry?

Už tenkrát bylo vidět, že je ohromně pracovitý. Měli jsme za trenéra Tobiáše, který dával mladým individuální tréninky. Chodili jsme trénovat navíc. A David už tenkrát chtěl dát na tréninku co nejvíce gólů. A když mu něco nešlo, tak prostě pořád trénoval a dřel, dokud mu to nešlo. Měl ohromnou vůli od mládežnických let a i díky tomu se s ním spolupracovalo velmi dobře.

To bylo super. Jeli jsme třeba na týden pryč, takže jsme se ulili ze školy. (smích) Naskytla se nám konfrontace třeba s Portugalskem, Anglií nebo Itálií a už tenkrát člověk viděl rozdíly a nedostatky, které máme. Rychlost s balonem, kontrola míče a podobně. A třeba v těch sedmnácti letech jsme viděli, že rozdíly jsou opravdu obrovské. Ale vzpomínám na to moc rád, protože jsem se poznal se spoustou kluků a bylo to takové zpestření k té klubové kariéře.

V jednom zápase jste se také potkali v reprezentačním dresu. Myslíte, že se vám naskytne ještě možnost si v reprezentaci zahrát?

S jednadvacítkou jste jako kapitán vykopal mistrovství Evropy, na které jste neodletěl kvůli zranění. Mrzí vás to dodnes?

Tam už jsou přeci jenom mladší ročníky. Tuhle otázku já neřeším a nezabývám se jí. Když člověk podává

To zranění se přihodilo shodou okolností zrovna v Budějcích někdy ve 20. minutě. Bylo to obnovené zranění, protože jsem ho předtím pořádně nedoléčil. Vedl nás tenkrát Karel Jarolím, který chtěl mít vždy hráče co nejdříve k dispozici. I kvůli tomu jsem o mistrovství přišel. Navíc onemocněl Vlasta Mareček, což byla další rána. V tu dobu mě hrozně mrzelo, že jsem nemohl odjet. Třeba by se vyvíjelo všechno úplně jinak, ale to už jsou pouze spekulace. V tu dobu jsem měl dokonce několik nabídek na přestup, ale kvůli zranění to nevyšlo. Ale zase bych asi přišel o spoustu hezkých věcí, které jsem potom prožil. Na dresu nosíte číslo 28. Má to nějaký speciální důvod? Jsem narozen 28. září, takže je to z toho důvodu. Nějaké jiné rituály máte?

A sledujete stále Dynamo? Dynamo samozřejmě sleduju. Jsem v kontaktu s Martinem Vozábalem, Davidem Horejšem nebo masérem. Na Hluboké jsem skoro soused s Jirkou Kotrbou nebo Ciprákem, takže když se potkáme, hned to probíráme. Aktuální situace je složitá. Mrzí mě, že za doby Karla Poborského se klub víc nestabilizoval a nezískal víc partnerů. On tam mohl ty velké firmy natáhnout, protože toho spoustu dokázal a měl velké jméno. Teď je to samozřejmě těžší. Moc peněz na posily asi není a podle toho, co jsem četl, tak se budou snažit klub stabilizovat a zapracovat nové hráče. Bohužel, jen s mladými hráči to uhrát nejde a to musí brát i veřejnost. Teď jde o to, aby nastavená koncepce byla dobrá a alespoň hra šla nahoru a byl vidět nějaký progres. Aby to byl za tři roky zdravý a konkurenceschopný klub. Když zavzpomínám do dob, kdy jsem hrával, tak u nás se strašně těžko vyhrávalo. Myslíte si tedy, že má Dynamo letos reálnou šanci na postup? Bude to nesmírně složité, protože i zápasy ve druhé lize jsou těžké. Navíc už spoustu bodů poztráceli. Samozřejmě jim budu držet palce, ale moc optimista nejsem. Sledujete i ostatní sporty v Českých Budějovicích? Sleduju. Shodou okolností jsem mluvil na jedné sportovní akci s Alešem Kotalíkem. Jemu jsem vždycky fandil. A jak to vypadá, tak to dělají v Motoru dobře, protože chodí spousta lidí a je tam stále ta euforie. Tedy přesně to, co chybí v Dynamu. Je něco, čeho ve své kariéře litujete? Co se týče fotbalové kariéry, tak asi nic takového není. Spíše mě mrzí, že když jsem byl mladý, tak nebyly takové možnosti jako dnes. Nějaké věci jsem nedělal, protože nebyla možnost a některé, protože jsem si říkal, že to dělat nemusím. Ale žádného rozhodnutí vyloženě nelituji.

SPORT | Roman Turek zůstal i po skončení kariéry na zimním stadionu

strana 26

Eda for president? Eda is president!

Roman Turek vládnul Motoru v brance, nyní i v manažerském křesle Pociťoval jste, že kariéra roste strmě vzhůru? Já jsem se pohyboval v juniorských kategoriích od šestnáctky. Tohle byl takový vrchol, protože když už bereme dvacítku, tak tu řadím zase o něco výš. Za nás se hrálo ještě mistrovství Evropy, takže se to bralo jako juniorský turnaj, dvacítka hrála mistrovství světa. Našemu mužstvu se povedlo po dlouhé době vyhrát ve Frýdku-Místku zlatou medaili. Určitě mi to pomohlo k dalšímu pohybu a vývoji v reprezentaci. Přišel draft do NHL od Minnesoty North Stars. Nelákalo vás zkusit odejít do zámoří? Za nás to tak nefungovalo. Věděli jsme, že jsme draftovaní, ale čekali jsme, až se ten tým ozve s nějakou konkrétní nabídkou. Nebylo to tak, jako to je teď, kdy kluci odchází hrát juniorské soutěže a spojí to se studiem. My jsme pořád hráli za domácí klub a čekali jsme, jestli sledují naše výkony. Roman Turek

Foto: Jan Luxík Romane, kdo vás přivedl k hokeji?

Napsal Lukáš Dvořák Kdejakému hokejistovi naháněl strach. Přitom je obrovský pohodář. Ale jako téměř dvoumetrový gólman zabíral téměř celé brankoviště a jen těžko se hledalo místo, kudy by mohl puk projít do sítě. A navíc ta maska! Roman Turek si vždycky liboval ve výstředních motivech. Asi proto, že je milovník rockové muziky. Vždyť přezdívku má podle Eddieho, maskota britské skupiny Iron Maiden. A pojmenoval po něm i svého syna. U hokeje vítěz Stanley Cupu, mistr světa a rodák ze Strakonic zůstal. Stál u znovuzrození českobudějovického hokejového klubu a v jeho čele je i nadále. Jako prezident.To, po čem neúspěšně volali fanoušci po Naganu u Dominika Haška, se tak Romanu Turkovi povedlo. Alespoň v Budějcích.

Já si pamatuji, že ta naše parta hrála bandy mezi baráky, mezi paneláky, na parkovištích. Někteří kluci už hráli hokej, takže už byli přihlášení. Jednou za mnou přišel kamarád a zeptal se mě, jestli bych to také nechtěl zkusit. Zeptal jsem se doma rodičů a šel jsem se přihlásit do Strakonic. Bylo mi nějakých sedm let. Do Budějc jste přešel v mladším dorostu. Jak těžký byl ten přechod? Bylo to v době, kdy se šlo ze základní školy na střední školu. Ze začátku to bylo těžké, protože jsem byl zvyklý být pořád doma. A najednou jsem šel do cizího města. Samozřejmě, že jsem Budějovice znal, jezdil jsem sem s tátou na hokej, ale když má člověk začít fungovat sám, tak to bylo složité. Zvykal jsem si na systém škola, trénink, zápas a internát.

S hokejem jste následně musel skloubit i vojenskou službu. Ve starším dorostu jsem začal trénovat už i s A-týmem jako třetí gólman. Tehdy tu byli Petr Bříza a Láďa Gula. Bylo jasné, že bych moc šancí dostat se do branky neměl, tak se hledalo řešení, co se mnou. Naskytla se možnost jít na dva roky na vojnu, a tak jsem byl v Písku. Hrál s Táborem první ligu, to co momentálně hraje Motor. Hodně mi to dalo. Za nás ta vojna fungovala a byla to výborná možnost hrát hokej i přes vojenskou službu. Z kluků se tam stali úplně jiní hokejisté. Na mě to mělo úplně stejný efekt. Jak po hokejové stránce, protože tam má člověk spoustu času trénovat, jelikož se nás netýkala různá cvičení, tak i po lidské stránce. V roce 1988 jste získal zlatou medaili z juniorského mistrovství Evropy.

Vy máte přesto jeden unikát. Dřív jste nastoupil za reprezentační A-tým než za A-tým Českých Budějovic. Jak se to stalo? Díky tomu, že jsem se pohyboval v juniorských kategoriích. Byl jsem dvakrát na mistrovství světa dvacítek, jednou jako mladý, i když jsem tam věkově ještě nespadal, a podruhé už věkově správně. Pak jsem se vrátil z vojny, v Budějovicích jsem začal fungovat s A-týmem, ale ještě jsem neměl odchytaný žádný zápas. A přišla nominace do reprezentace na přátelák proti Kanadě. To, že jsem byl v té dvacítce a měl jsem zkušenosti s národním týmem, je podle mě hlavní důvod. Později jste se propracoval i na brankářskou jedničku v Českých Budějovicích, tým ale sestoupil o ligu níž. Za svou kariéru jste boj o nejvyšší soutěž zažil dvakrát. Dá se to porovnat?

inzerce

KFC_GLOBUS_190x64mm.indd 1

09.10.15 9:26

SPORT | Roman Turek zůstal i po skončení kariéry na zimním stadionu Při tom prvním sestupu jsem tady moc nechytal, byl tady tenkrát Radek Toth. Pak se mužstvo obměnilo, trenéři se vyměnili a hráli jsme nižší soutěž. Nebylo to jednoduché, nikdy to není. Všichni očekávají, že to půjde samo. Hráli jsme o postup s Nitrou, vítězem slovenské soutěže, a to byly celkem ostré zápasy. Ale podařilo se nám přes ně dostat. Myslím, že jsme si zasloužili se vrátit. Najednou výkony rostly. Přišel bronz s Budějcemi, získal jste Zlatou hokejku. Berete to období jako nejúspěšnější v Čechách? Každá taková trofej nebo ocenění je příjemná, Zlatá hokejka byla parádní ohodnocení. Každý hráč si toho váží, cení si toho a pomůže mu to v další kariéře. Před odchodem do Norimberku jste bojoval o pozici české jedničky s Romanem Čechmánkem. Bral jste ho jako velkého konkurenta? V národním týmu ta konkurence je, jsou tam vybráni nejlepší gólmani. Kdo bude chytat, to už je potom vždycky otázka trenérská. Pohyboval jsem se tam já, Čechmánek, Hnilička... Bylo nás tam víc. Určitě to nebylo tak, že bychom se nesnášeli, byla to zdravá rivalita. Nedělali jsme si nějaké naschvály. Oba dva jste takřka stejně vysocí, ale měli jste odlišné brankářské styly. Zatímco vy jste dlouho stál na nohou, on chodil často na led. Čím to podle vás bylo? V té době to nebylo tak nastavené, aby se chytalo jednotným stylem. Teď vidíme, že tak chytají všichni. Za nás to bylo trochu jinak. Trenéři brankářů byli, ale nebylo to na takové úrovni, jako to je nyní. Ten kouč s námi spíš pracoval v tom stylu, v jakém jsme chytali. On nás nepřeučoval. My jsme to okoukávali od těch starších kolegů, takže někdo si prostě vzal příklad z toho, že chytá víc v rozkleku, někdo víc ve skluzu. Teď už se takové zákroky, které se tehdy používaly, nevidí. Každý z nás si prostě vzal vzor a snažil se podle něj chytat. Kariéra pokračovala odchodem do Norimberku. Byl to velký zlom v kariéře? Určitě to byl velký zlom, v té době se hodně chodilo do ciziny. Každý hráč, který nabídku ze zahraničí dostal, ji neodmítl. Neváhal a šel, protože věděl, že jde za lepšími penězi, a motivačně to bylo zase někde jinde. Pomohlo to v upevnění pozice reprezentační jedničky? To nevím, i když jsem měl zrovna v Německu dobrou sezonu. Norimberk po dlouhé době postoupil do play-off. Vzhledem k tomu, že se nám ten rok povedl, tak to tomu mohlo možná pomoct. Když se daly dohromady i přátelské zápasy, tak jsem do turnaje nastupoval jako jednička. Na vídeňský šampionát se asi vzpomíná velmi dobře.

Krásně. Vždycky, když si o tom člověk začne povídat, tak se mu zpětně vybaví ty úžasné věci. Navíc se zase povedlo po strašně dlouhé době získat zlatou medaili. Být u toho byl nezapomenutelný zážitek. Nebylo to až velké překvapení, že se turnajem podařilo projít, až na remízu s Norskem, celkem snadno? Samozřejmě, že jsme si dávali nějaké cíle, ale že jsme to prošli takhle, jsme si uvědomili až potom. Věděli jsme, že se nám daří, ale nepřipouštěli jsme si, že by to mohlo jít do konce turnaje. Až při oslavách jsme si říkali, že jsme to prošli docela jednoduše. V ten moment ale byly ty zápasy těžké. Vnímá brankář, že jsou proti němu hvězdy jako Kariya nebo Selänne? Jistě. Před zápasem se speciálně připravuje na nejlepší hráče soupeře, komu se zrovna daří na turnaji, ale i v lize. Věděl jsem, kdo nastupuje za Finy, jaké má nejlepší hráče Kanada, USA... Šlo o vaše nejlepší období v reprezentaci? Získal jste zlatou medaili, byl jste v all-star týmu šampionátu, stal jste se nejlepším brankářem mistrovství. Vzhledem k tomu, že to byl zároveň jeden z mých posledních výstupů v národním týmu, tak určitě. Pak přišel ten krach na Světovém poháru, to byla ostuda. Předtím jsem nějaké šampionáty odchytal, ale ne takhle povedené. Čím si ten hrozivý výstup na Světovém poháru vysvětlujete? Osa týmu byla prakticky stejná... Když si na to dnes vzpomenu, tak vůbec nevím. Ten termín nebyl jednoduchý, spousta hráčů se připravovala sama. Bylo to nešťastné, navíc po tom mistrovství světa, kdy si asi většina hráčů užívala léto trochu jinak, než byla předtím zvyklá. Všechno se posunulo. Pak tam nebyl takový prostor na přípravu, takže si myslím, že tomu hodně nahrálo tohle. Odešel jste do Dallasu, kde jste se ale do branky moc nedostával. Byl jste s rolí smířený?

zápasy v základní části, v play-off jsem neodchytal vůbec nic. Vnímal jsem profesionalitu, přístup v play-off a všechno kolem. Obrovská zkušenost! Jak byl pro vás obtížný přechod z evropského hokeje na zámořský? Pomohla mi ta sezona na farmě. Je to jiné. Užší hřiště, odlišný styl hokeje, jiné vykrývání úhlů, větší tlak do branky. Na to si člověk musel zvyknout. Za své výkony jste si dokonce vysloužil nominaci na olympiádu v Naganu. Z vaší účasti však sešlo. Proč? Tam hrálo roli zranění. Vím, že mi tenkrát volali Hlína (Ivan Hlinka, pozn. autora) i Černík, ale já se léčil s třísly, nebyl jsem v Dallasu ani jako dvojka. Pak jsem se nějak uzdravil a oni mi volali, jak to se mnou vypadá. Řekl jsem jim, že se vracím do brány, ale vzhledem k tomu, že museli uzavřít sestavu a já dlouho nechytal, tak jsem se nevešel do nominace. Chápu, že to muselo hodně mrzet. Sledoval jste turnaj? Ten sledovali všichni. Mrzelo to, navíc když se udělal takový úspěch, ale věděl jsem, že jsem se nedostal do sestavy kvůli zranění, ne kvůli mým výkonům. Tak jsem to tak bral. To se prostě stává v každém sportu. V NHL jste chytal ještě za St. Louis a Calgary, tam jste byl prakticky pořád v brance. Byla to herně lepší zámořská štace? Jenom díky tomu, že jsem přišel do St. Louis, kde mě brali jako jedničku. Řekli mi to před sezonou, což pro mě byl zase další skok v kariéře. Když jsem se pokoušel v Dallasu nějak ukázat, tak si mě vyhlédlo St. Louis, které mi věřilo, že se mnou může počítat jako s jedničkou. A Calgary? Tam jsem přecházel s nějakou historií. Jak z Dallasu, tak ze St. Louis. Navíc mě znali manažeři mezi sebou, povahově, výkonnostně. Bylo to o něčem jiném. Do Calgary si mě vzal člověk, který byl v Dallasu v sezoně,

strana 27 kdy jsme vyhráli, a tak mě i kvůli tomu vyměnili. Před ročníkem 2004/05 přišla výluka a NHL se nehrála. Tušil jste, že by to mohl být váš konec v zámoří? Už jsem o tom trochu přemýšlel. Říkal jsem si, že jestli bude celou sezonu, tak bych se vrátil. Hodně se mluvilo o tom, zda se zmešká jenom začátek, takže proto jsem v Českých Budějovicích začal hrát později. Mezitím jsem se připravoval v Calgary. Když už to vypadalo, že to bude celou sezonu, tak jsem se rozhodl, že přiletím sem a začnu trénovat tady. S sebou jste přivedl i kamaráda Andrewa Ference. Jak těžké bylo jeho přemlouvání? Nebylo vůbec. Volal jsem mu, on měl nějaké nabídky z Finska, ale nikoho tam neznal. Pro něj bylo lepší, i když jsem mu říkal, že bude hrát nižší soutěž, že máme ambice a chceme postoupit. Jakmile jsem mu vyjmenoval kluky, se kterými bude hrát, tak neváhal a začalo se všechno řešit. Na začátku jsme porovnávali ty dva ročníky v druhé nejvyšší soutěži. Během výluky ten postup nebyl vůbec jednoduchý. Byl okamžik, kdy jste se bál, že to nevyjde? Byl, to víme všichni. V zápase proti Chomutovu, kdy to vypadalo, že nás ve dvanácti lidech porazí. To nebylo možné, že s takovým silným celkem a širokým kádrem, ačkoliv jsme tam měli nějaká zranění, já jsem nechytal, Andy Ference s Vencou Prospalem nehráli, nepostoupíme. Měli jsme však silnější mužstvo, což jsme dokazovali v základní části a v předchozím kole play-off. Byl to moment, který rozhodl, že jsme to pak dotáhli až do té postupové euforie. Ta následně pokračovala i v extralize. Povedlo se vyřadit vítěze základní části z Liberce, vy jste patřil k nejlepším gólmanům soutěže. Dokonce vás chtěl Alois Hadamczik do reprezentace. Proč jste nabídku nepřijal?

Když jsem tam přišel, tak tam ještě nebyl Ed Belfour, ale Andy Moog a Arturs Irbe. Já jsem přišel do kempu, poslali mě však na farmu do Kalamazoo v Michiganu. Jakmile se někdo zranil, tak mě volali nahoru, takže jsem si v první sezoně zachytal párkrát i za Dallas. Po sezoně přišel Belfour, já jsem v Dallasu zůstal s ním a věděl jsem, že mu budu dělat dvojku. Ale do brány jsem se dostal. Byl jsem spokojený a zároveň jsem věděl, že si na svou šanci musím počkat. I s ohledem na následný zisk Stanleyova poháru to bylo úspěšné období? Určitě! Byla to obrovská zkušenost, mužstvo bylo nějak postavené, budovalo se tam dlouhou dobu. I když jsem odchytal jen nějaké

Archiv Romana Turka

SPORT | Roman Turek zůstal i po skončení kariéry na zimním stadionu

strana 28

Vidíme to po stránce sportovní, kdy přišli hráči, kteří jsou kvalitní a platní pro tým. Kádr je širší, je v něm větší konkurence, vloni jsme ho neměli tak široký a viděli jsme, že síly docházely. Teď je větší konkurence plus, trenér má kam sáhnout, když se mu někdo zraní. Hlavně se nám ale podařilo udržet diváka, nebyla to jenom prvotní euforie. Vidíme, že ti lidé hokejem žijí. Ten tlak však vnímáme větší a větší, protože se všichni chceme dostat do nejvyšší soutěže. Není to jednoduché pro žádný klub, ale snažíme se pro to udělat maximum.

Hokej hrál dlouhou dobu i váš syn Eddie, dokonce za Motor. Nemrzí vás, že nakonec nešel ve vašich stopách?

Věnujete energii kromě Motoru ještě do nějaké jiné práce? Jinou práci nemám, tak většinu úsilí vkládám sem. Ono by ani moc času na jinou práci nezbývalo. U hráče to funguje jinak, ten má jasně daný tréninkový a zápasový plán, ale u nás je to něco jiného. Časově tráví člen managementu v práci víc času než hráč. Jak se na to dívá rodina? Na zimním stadionu jste byl jako hráč, teď jako prezident klubu.

Archiv Romana Turka Z jednoho prostého důvodu. Nevěřil jsem si. Prezentoval jsem to jak trenérovi, tak médiím. Všichni slyšeli stejnou odpověď. Byla to výzva, ale hráč musí cítit, že je na ni připravený. Já už v té situaci nebyl, tak jsem řekl, že už se výkonnostně necítím.

trenérů řeší takhle, než aby na ty kluky křičela.

Sezony utíkaly. Kdy jste se začal rozhodovat, že je to ta poslední?

To jsme šli všichni. (smích) Nikdo z nás nevěděl, co to obnáší. Stalo se to tak rychle, že jsme v tom najednou byli... A jsme u toho. (úsměv)

Přišlo to velmi rychle, já jsem o tom nepřemýšlel. V průběhu letní přípravy jsem se připravoval s mužstvem, na suchu i na ledě. Najednou jsme odehráli první přátelák v Plzni a mně po cestě v autobuse blesklo hlavou, že už toho asi bylo dost. Nebylo to nic plánovaného, najednou to přišlo a řekl jsem, že motivačně již nemám v týmu co dělat. Já bych tu sezonu odehrál, protože jsem byl připravený, ale hlava řekla, že mi to nedává smysl, abych ji jen nějak odchytal. Vždycky do toho musí být člověk nažhavený a koncentrovaný. To jsem nebyl. Po nějaké pauze jste začal dělat trenéra brankářů. Naplňovala vás ta práce? Bylo to pro mě něco nového. Do té doby jsem chodil na led s malými žáčky, ale tohle byla premiéra. Bylo to fajn. Jste spíš kliďas, nebo dokážete i zařvat? Málo. Snažím se to řešit klidně, poradit. Samozřejmě, že je to někdy zvýšený hlas, ale většinou se to snažím řešit v klidu. Někdy to má svůj význam, chápu to u trenérů, kteří koučují celý tým. Na individuálních pozicích to však většina

Pomiňme to, co se tady s hokejem před nedávnem stalo. Stál jste u zrodu znovuzrozeného klubu. Nešel jste do neznáma?

Berou to tak, že pokračuji dál s hokejem. Nebyla to pro ně žádná změna, nezačal jsem dělat něco úplně jiného. Jenom jsem se přesunul z ledu do kanceláře. Není to takový skok, jako kdybych začal dělat něco úplně jiného a oni by se s ní museli začít seznamovat. Tohle je úplně v pohodě. (úsměv)

(úsměv) Těžká otázka. Honí se mi v hlavě různé myšlenky. Určitě šlo udělat spoustu věcí jinak, mohl jsem tomu dát třeba ještě o trochu víc a vypracoval bych se na lepšího gólmana. To může být pravda. Každý sportovec tomu dává něco, ale pak přemýšlí, jestli tomu dal všechno. Někdo to ví, že tomu dal všechno. Nevím. Myslím si, že jsem vynaložil hodně úsilí, hodně času... Je tam možnost, že tam byla třeba rezerva. Těžko říct. Nebudu to brát jako jistotu. Ale jestli bych v kariéře něco měnil? Asi ne. Jsem rád, že jsem si vybral tenhle sport a mohl jsem se mu takhle dlouho věnovat. (úsměv)

Nejlepší ve své třídě. I mimo ni. S návratem do školních lavic přicházejí 12% slevy na Macy pro studenty a učitele.

Já si myslím, že je tohle úplně něco jiného. Tihle kluci většinou skončili, protože někde špatně rozjeli svůj byznys. My jsme do toho šli s tím, že chceme pomoci hokeji, aby tady nějaký byl. Nešli jsme do toho s cílem podnikat. Co vás teď v práci nejvíce motivuje?

Z pohledu prezidenta klubu je zatím podle vás rekonstrukce klubu úspěšná?

Prošli jsme vlastně celou vaši kariéru. Je něco, co byste teď udělal jinak?

inzerce

Neměl jste strach, že by se mohlo stát něco podobného jako v případě Romana Čechmánka, kterého podnikání přivedlo na mizinu?

To, když vidím, že ten hokej tady funguje. Lidé jsou spokojení, protože na něj chodí, partneři jsou také spokojení, i když nevěděli, do čeho s námi jdou. To si myslím, že je ta největší odměna, když sledujeme, že tomu mužstvu na ledě se daří a má za sebou podporu fanoušků a všech lidí ve městě. Vždyť víme, kolik chodí diváků. O hokeji se ve městě mluví jako o sportu číslo jedna.

To rozhodnutí bylo vyloženě na něm. Hrál to odmala, bavilo ho to. Potom v tom věku, kdy udělal rozhodnutí, už byl dospělý. Já jsem to s ním probíral, ale snažil jsem se mu vysvětlit, že to rozhodnutí musí udělat stejně on. Neudělají ho trenéři, neudělám ho já, neudělají ho kluci v kanceláři, kteří pro něj měli připravenou smlouvu. Musí to být on. Po dvou týdnech, které měl na rozmyšlenou, přišel s tím, že v tom pro sebe stejně nevidí budoucnost. Vydal se jiným směrem.

www.iWant.cz Apple Premium Reseller i-Want iWant České Budějovice IGY Centrum, Pražská 24/1247, 370 04 České Budějovice

SPORT | Spojení klubu a firmy, které ve sportu nemá obdoby

strana 29

Dvacetiletá spolupráce na palubovce. Volejbalový klub České Budějovice a firma Jihostroj slaví výročí

Prezident VK České Budějovice Jan Diviš.

Napsal Lukáš Dvořák Unikátní spojení, které ve sportovní sféře nemá obdoby. Minimálně tak lze charakterizovat to, co platí mezi společností Jihostroj a Volejbalovým klubem České Budějovice. Průmyslová firma s více než devadesátiletou tradicí přesné strojírenské výroby je už dvacet let hrdým generálním partnerem týmu plného českých reprezentantů. Jedinečnou spolupráci si nadmíru vychvalují obě strany. „Vždy je dobré, když je firma v očích veřejnosti spojována s něčím, co je atraktivní, zajímavé a úspěšné. To budějovický volejbal rozhodně je. Pokud někde na utkání slyšíte stovky lidí skandovat ‚Jihostroj, Jihostroj!‘, je to těžko popsatelný pocit - zvláště třeba v televizním přenosu,” říká ředitel pro strategii a marketing firmy Jihostroj Hynek Walner. Slovy vděku nešetří ani prezident VK České Budějovice Jan Diviš. „Spojení s Jihostrojem nám přineslo finanční stabilitu. Na další sezonu je to vždycky základní kámen v mozaice podpory. Není to běžná věc, aby majoritní vlastník, který není volejbalista, myslím tím generálního ředitele Jiřího Gerleho, tak dlouho podporoval volejbalový klub. Je to jistota, perspektiva a máme příslib, že i do dalšího období má Jihostroj zájem spolupracovat.“

Foto: Jan Luxík To potvrzuje i manažer klubu Stanislav Pochop, kter ý na celou spolupráci nahlíží ze spor tovního hlediska. „Firma Jihostroj nám umožnila, spolu s ostatními sponzory, být jedním z nejúspěšnějších volejbalových klubů za posledních dvacet let. Neméně důležitá je i podpora našeho mládežnického volejbalu, bez které by odchovanci klubu, jako jsou například Novák, Hudeček a Habada, nikdy nemohli úspěšně reprezentovat Českou republiku na evropsk ých i světov ých šampionátech.” Nová éra volejbalového klubu s Jihostrojem přinesla po letech inzerce

nejistoty velký rozvoj. Důkazem budiž osm mistrovských titulů, které od roku 1994 českobudějovický tým získal. „Před 20 lety jsme se nacházeli v podobně těžké situaci jako tehdy volejbalová Škoda. A od té doby Jihostroj jako firma jen vzkvétá. Jasně, že přicházejí mráčky a bouřky, šťouchance, někdy i pořádné rány pod pás, ale firma vždy vše překonala s obdivuhodným nadhledem a pokaždé, když vstala po prohraném bodu, udělala tři body nové. Stejně cílevědomě se prodírá k vrcholu volejbalové áčko a my z toho máme velkou radost,” přidává Walner.

Všichni očekávají, že spojení Jihostroje s Volejbalovým klubem České Budějovice bude pokračovat i v následujících letech. A co by si do dalších sezon přáli? „Do budoucna bychom si od spojení s firmou Jihostroj představovali vybudovaní takového klubu, který bude finančně stabilní a bude mít ambice se prosadit i v evropských pohárech,” naznačuje Pochop. K tomu má tým rozhodně předpok lady. „Myslím si, že v Jihostroji má budějovický volejbal dobrého a stabilního partnera,” dodává Hynek Walner.

KULTURA | Budějcká kapela Oceán byla legendou hudební scény

strana 30

Jan Vozáry:

Při koncertech stále prožívám zvláštní napětí a radost turné prožívali... Byly to krásné zážitky, ale už se to nikdy nevrátí... Zůstaly jen vzpomínky... Oceán je legendou české elektronické scény. Vaše staré skladby takřka zlidověly... Bude těžké přijít s deskou, která se starému materiálu může podívat do očí? Je i to jedním z důvodů, proč se na novou nahrávku čeká tolik let? Určitě to bude těžké a konfrontace bezesporu nastane. Ale je jiná doba a tak doufám, že se nám podaří současnou hudební atmosféru správně uchopit a po svém vypořádat. Materiál přibývá, i když hodně pomalu. Pryč jsou ty mladické roky, kdy z nás hudební nápady doslova sršely. Momentálně už to jde velmi pomalu a zároveň trochu opatrně. Tenkrát jsme se do všeho vrhali po hlavě. Nyní už jsme o něco starší a tím pádem podstatně opatrnější.

Bubeník a zakládající člen skupiny Oceán Jan Vozáry. Foto: Jan Luxík Napsal Václav Votruba Byla to jedna z největších kapel své doby. Budějcký Oceán prodával své desky v takovém množství, že by se zamotala hlava i nejedné zahraniční hvězdě, vyprodával haly, atakoval televizní hitparády. Byl to fenomén, který ale netrval věčně. V roce 1993 kapela skončila a trvalo takřka 20 let, než se opět vrátila na scénu. S Jitkou Charvátovou za mikrofonem Oceán potvrdil, že i v dnešní době má co říct, že i po všech těch letech mlčení patří k nejzajímavějším tuzemským kapelám. Před několika týdny skupina, která měla kratší pauzu, zveřejnila dvě zásadní novinky - Dušana Vozáryho nahradil Petr Hons a Oceán se chystá natočit nové studiové album! Ideální příležitost pro rozhovor s bubeníkem a zakládajícím členem Janem Vozárym. Zhruba po roce se Oceán vrátil zpátky na scénu. Jaké to je, stát po pauze opět na větších pódiích? Zažíváte ještě po všech těch letech nervozitu, nebo jste naopak jak ryba ve vodě? Za ta léta koncertování jsem už tak nějak zapomněl, co je to tréma. Spíše pokaždé prožívám zvláštní napětí a radost. Stále mě to moc baví a skutečně si to užívám. Je to smysl mého života a bez muziky bych asi umřel...

Podle zpráv, které jste zveřejnili na Facebooku, mi přijde, že jste s Oceánem opět chytli čerstvý vítr do plachet. Co bylo impulzem, že jste se rozhodli začít pracovat na nové desce? Těch impulzů bylo několik. Potřeba opět začít tvořit něco nového, potěšit naše skalní fanoušky a možná se pokusit sami sobě dokázat, že ještě není konec. Že ještě máme co říci. Z kapely však odešel Dušan Vozáry, který patřil do klasického sestavy Oceánu. Zároveň se jedná o vašeho bratra. Není vám smutno, že už vedle vás na koncertech nestojí? Bratr se rozhodl po dlouhé úvaze kapelu na konci loňského roku opustit. Vlivem celkové únavy a pracovního vytížení se mu už nechtělo jezdit na koncerty a absolvovat ty dálky v autě. Ty noční návraty a vyčerpání z cest se v poslední době negativně odrážely na jeho zdraví. Je mi to samozřejmě líto, ale na druhou stranu ho chápu a dokážu se do jeho pocitů vcítit. Petr Muk, bývalý zpěvák Oceánu, by letos oslavil padesáté narozeniny. Nezažíval jste určitou nostalgii? Na co si jako první vzpomenete, když se řekne Petr Muk? Určitě na ty stovky koncertů, které jsme společně absolvovali. Na všechnu tu legraci, kterou jsme na všech těch

Když byl Oceán na vrcholu, určitě jste zažívali pocity naprosté euforie. Jak těžký je pak návrat do reality? Kdy jste si vlastně uvědomil, že už je po všem. Že se takový boom pravděpodobně nebude opakovat? Asi když jsem pak po rozpadu Oceánu hrál s kapelou Fiction v klubech. Najednou to bylo všechno strašně malé, takové komorní. Přechod z velkých hal pro několik tisíc lidí do klubů pro pár stovek, to byla opravdu velká změna. Ale mělo to své kouzlo. V každém případě šlo ale o koncertování a o hudbu. O tu odezvu z hlediště a tu energii, která se vracela od lidí na pódium. Pak ti nezáleží na počtu lidí, ale na atmosféře. Prožíváš vlastní vnitřní euforii... V uplynulých letech jste se podílel na mnoha projektech, přesto bychom měli zmínit právě Fiction, kde jste hrál i s Dušanem, a kde zpívala vaše nynější zpěvačka Jitka. Jak na tuto kapelu vzpomínáte? Pod názvem Fiction dodnes občas vystupujete. Jde jen o připomínku starých songů, nebo je možné, že se také někdy dočkáme nového materiálu? Byla to nádherná doba. Hrát v kapele s takovým hudebním velikánem a osobností, jakým bezesporu Mejla Hlavsa byl, je zážitek na celý život. Stále na něj vzpomínám. Stále cítím jeho přítomnost. Z mého pohledu nezemřel, jen se mi někam ztratil. Po letech jsme se pak s bratrem rozhodli opět kapelu Fiction oživit. Alespoň na pár koncertů za rok. Udělat sobě i lidem radost a ty překrásné Mejlovo písně si zahrát a zazpívat. O novém materiálu jsme dosud neuvažovali.

Ale ještě není všem dnům konec... (úsměv) Už několik let v Budějcích provozujete klub Fabrika, který je postavený hlavně na živých koncertech. Vždycky mi přišlo, že jste totální nadšenec, který svým klubem žije. Je potřeba, aby tuto živnost člověk dělal v první řadě srdcem? Hudební klub, neboli rokáč, není živnost v pravém slova smyslu. A není to v žádném případě byznys. Je to hobby. Tuhle práci prostě musíš milovat, jinak to nemůžeš dělat. Pokud o tom budeš uvažovat jako o živnosti, tak je to předem prohrané. Tahle práce je v první řadě radost, která tě jen s velkými obtížemi uživí. Je to koníček a srdeční záležitost... Hodně se mluví o tom, že v posledních letech rapidně klesá zájem o klubové koncerty. Lidé jsou namlsaní městskými akcemi, které jsou zdarma, a zaplatit stovku za vstup je pro ně leckdy až bolestivé. Jak to vidíte vy? Přesně tak to je. V poslední době zájem o koncerty skutečně hodně klesá. Již zmíněné akce na tom mají samozřejmě svůj podíl. Dalším doslova zabijákem klubové scény je internet. Spousta lidí už nechce nikam chodit, když mohou s přáteli komunikovat na FB a přitom si pouštět muziku, jakou si jen zamanou. Internet je tak obří masové médium, že se mu v žádném případě nedá konkurovat. Nakonec ti zůstane jen naděje, že se to třeba časem zlepší... A celkově - co říkáte obecně na úroveň kultury v Českých Budějovicích? To je velmi záludná otázka, neboť jsem jedním z těch, kteří se na tom podílí. V žádném případě nebudu nikoho kritizovat. Ať každý dělá, co umí a dle svých představ. Nabídka je, myslím, hodně pestrá a určitě si každý to své najde. Já se snažím svou práci dělat, jak nejlépe dovedu, a výsledek nechť ohodnotí někdo jiný... Trochu mě mrzí převážně slabá účast na koncertech zahraničních kapel. Je to smutný pohled na poloprázdný sál, kde hraje kapela, která je většinou na velmi dobré úrovni a nikoho to moc nezajímá. Ale taková je asi doba... Na úplný závěr... Necháte si ještě někdy narůst vlasy, které jste měl v době největší slávy Oceánu? Tak to se mi už asi nepodaří... V mém věku mi vlasů spíš ubývá. (úsměv)

ŽIVOT A STYL | Z rybí restaurace k osvědčenému rukopisu

strana 31

Hospůdka U Divadla změnila svou tvář

Hospůdka U Divadla Napsal Pavel Kacerovský Po necelých dvou letech od otevření přichází Hospůdka U Divadla v českobudějovické ulici Dr. Stejskala s novou tváří. Jak sám majitel Martin Pražák přiznává, konceptem rybí restaurace se mu Jihočechy nepovedlo oslovit tak, jak si původně představoval, a tak vsadil na svůj osvědčený rukopis známý například z Bistra Magdalene. Martine, proč jste se rozhodl upustit od myšlenky rybí restaurace v centru Budějc? Zhruba po roce provozu Hospůdky U Divadla jsme zjistili, že se nám tento koncept nedaří realizovat podle našich představ. Tím neříkám, že je pro České Budějovice špatný a někomu jinému se také nepovede. My jsme ho ale neuměli, takže jsme museli přistoupit ke změně. V čem spočívala? Jak můžete na první pohled vidět, došlo k redesignu interiéru i exteriéru restaurace, aby se tady naši hosté cítili pohodlně a pokud možno jako doma. Změnili jsme také jídelní

Foto: Jan Luxík lístek, ve kterém sice pořád mají ryby velkou váhu, jeho součástí je však nově také nabídka mezinárodní kuchyně z aktuálně dostupných produktů. Díky mému cestování vnímám současnou gastronomii tak, že se její část začíná silně orientovat na kombinaci evropského vaření a asijských surovin. Spousta kuchařů má totiž zkušenosti z bohatých destinací, například Hongkongu, Šanghaje nebo Dubaje, a právě tento styl vaření nás baví a chceme ho tady rozvíjet. Nezaměřujeme se na českou, italskou nebo francouzskou kuchyni. Vaříme, co nás zrovna baví, co vidíme a jaké suroviny jsou zrovna u našich dodavatelů k mání. Kde vidíte příčinu neúspěchu původního konceptu? Vždyť ryby jsou s jihem Čech historicky spjaté… Podle mého názoru jsou to tři roviny. Jednak se jedná o navození pocitů, kdy jsme z Hospůdky chtěli mít stylovou restauraci s modernějším designem. Dnes jsem přesvědčen, že rybí restaurace vyžaduje jinou atmosféru, například podobu tradiční rustikální rybářské bašty. Dále bychom asi museli být na turisticky exponovanějším místě,

Foto: Jan Luxík

Foto: Jan Luxík

tedy přímo na náměstí, abychom dokázali oslovit i návštěvníky města, nejen místní. A posledním aspektem je cenová hladina. Dostupnost některých čerstvých sladkovodních ryb, například candáta, štiky, okouna nebo sumce, je velice problematická. Spousta lidí si myslí, že to, co dostane v prodejnách, je vždy čerstvé. Jedná se však někdy o ryby hluboce zamrazené, poté rozmrazené a v prodejně chlazené na ledu. Sice máme dodavatele, kteří nám přivezou třeba i čerstvé krevety, ale budou stát takové peníze, že to opravdu málokdo bude ochoten zaplatit.

Těžko se z našeho úzkého jídelního lístku něco konkrétního vypichuje. Většina lidí nezná například marinované mořské řasy chuka wakame, rádi prezentujeme hlívu ústřičnou, dýňové krémové rizoto, telecí líčka anebo z rybích pokrmů pstruha, kapra nebo candáta. Kdo k nám přijde, tomu nejprve doporučujeme zorientovat se na tabuli s aktuální nabídkou. V poledním menu měníme dvě až tři jídla denně, máme tam i týdenní nebo čtrnáctidenní jídla. Třeba dýňové menu vaříme už měsíc - a pokud o něj bude stále takový zájem jako doposud, budeme pokračovat.

Kdybyste nyní měl čtenáře Budějcké Drbny pozvat na něco dobrého k snědku, co by to bylo?

ŽIVOT A STYL | Osmnáct let nerozlučného přátelství na pracovišti

strana 32

„S prvním dítětem mě Anna o 5 měsíců předběhla, u druhého dostala zákaz.“

Michaela Bílá Čížková

Napsala Jana Beránková Před 18 lety se propojily životy dvou žen, budoucích kolegyň, maminek a především nerozlučných kamarádek. Společně nastartovaly svou kariéru, téměř nastejno porodily své děti a dodnes spolu tráví nejen pracovní, ale i volný čas. Jaké byly začátky ve firmě HappyFoto, jakým způsobem fungovala komunikace se zákazníky v době bez internetu a jak se v práci prokrastinovalo, když ještě neexistoval Facebook? Své zážitky a vzpomínky nám vypověděly Michaela Bílá Čížková (jednatelka) a Anna Větrovská (vedoucí e-business oddělení). „Psal se první říjen roku 1997, kdy jsme s Aničkou usedly na šedivé bedny k psacímu stroji a vyťukaly jsme historicky první dopis zákazníkovi,“ zavzpomínala na úplný začátek svého podnikání Michaela, kterou si vzhledem k jejím výborným jazykovým znalostem několik měsíců předtím vyžádalo rakouské vedení. „Zrovna jsem pobývala v Anglii, protože jsem chtěla vylepšit svoji angličtinu. Několik let jsem strávila v zahraničí, převážně v německy mluvících zemích. Když mě oslovili z HappyFoto, neváhala jsem ani vteřinu. Dodnes ze 70 % pracovní doby hovořím německy, angličtinu prakticky vůbec nepoužívám.“ Michaela si vyhlédla Annu čerstvě po maturitě. Obě mladé kolegyně se intenzivně školily na centrále v Rakousku, ale zázemí pro svůj

rozvoj neměly v Kaplici tak idylické a komfortní, jako mají dnešní začínající podnikatelé: „Z beden jsme časem přešly na židle, z psacího stroje na jeden společný počítač - o internetu se nám tenkrát ani nesnilo,“ vzpomíná Anička. Jakým způsobem tedy probíhalo oslovování zákazníků? „Klasicky letákovou formou. Čtyřikrát až šestkrát do roka jsme rozeslaly obálky s logem HappyFoto a s aktuální nabídkou přímo do schránek zákazníků, jejichž seznam se v naší databázi každým měsícem rozrůstal. V té době jsme ještě neměly ani mobilní telefon - pro dnešní mladé lidi to musí znít jako vyprávění z doby kamenné,“ směje se Michaela. O tom, jaké výhody mělo dopisování se zákazníky bez použití internetu a e-mailu, nás přesvědčila Anička, která rozevřela obrovský šanon s popsanými papíry. Za těch 18 let existence se jim sešlo tolik „perliček“, že jsme se nestačili divit. „Lidi umí být kreativní. Dneska už by se nám tohle asi nestalo. V odpovědních obálkách nám přišlo skutečně leccos. Od milostného vyznání, přes žádost o práci, až po…“ „No to nebudeme snad radši ani prezentovat!“ přerušila včas Annu Michaela svým výbuchem smíchu. Ostatně každý si snadno domyslí, co se asi tak v plastové kulaté krabičce určené na fotofilm mohlo všechno ukrývat… Rok 2001 přinesl zvrat. „Anička mi oznámila, že je těhotná. Byla jsem to ale já, komu tikaly biologické hodiny,“ naoko rozzlobeně dodává o několik let starší Michaela, „a mně jen v hlavě naskočilo: Co si tu teď další tři

Anna Větrovská roky bez Aničky počnu?“ Ze dne na den musela Michaela nově vzniklou situaci vyřešit. O pět měsíců později otěhotněla i ona, ale na mateřské dlouho nezůstala. „První i druhou mateřskou si plnými doušky užíval můj manžel. Já se chtěla vrátit do práce. O to intenzivněji jsem se rodině věnovala při každé volné chvilce. Ani jeden z nás bychom neměnili. A víte proč? Protože chlap na mateřské není tak úzkostlivý jako žena, která musí mít všechno dokonalé. A ta úžasná pohoda se přenášela nejen na naše děti, ale i na mě.“ Teprve v roce 2002 začalo HappyFoto nabízet digitální služby. Od toho okamžiku všechno nabralo rychlé obrátky. „Anna se po třech letech vrátila do úplně jiného světa. Web, fotosběrny, do toho rozšíření firmy na Slovensko. Zkrátka už nám nezbýval čas na to, abychom si během pracovní doby zahrály karty, nebo šly večer na diskotéku a ráno rovnou do práce,“ usmívá se nostalgicky Michaela. S rokem 2006 bylo vytvořeno nové oddělení fakturace a expedice, které naplno umožnilo českou komunikaci se zákazníky: „Do té doby veškeré adresy spravovali kolegové v Rakousku, bez diakritiky, někdy jen dle telefonické domluvy. Že to nebyl ideální způsob, nám bylo jasné s každou další urgencí od jednoho našeho zákazníka, pana Radka Nováka, kterému bylo opakovaně měněno R ve jméně za Z,“ krčí omluvně rameny Anna. Během 18 let se rozrostla nejen firma, ale i rodiny obou kamarádek.

„Naše firma je v podstatě takové naše dospělé dítě. My stály u začátků, my si všechno vypiplaly od píky, co jsme neudělaly, to jsme neměly. S rozvojem internetu, s boomem fotoknih a fotokalendářů bylo nutno přibrat další lidi. A takové to komorno, které jsme s Aničkou sdílely na úplném začátku, zmizelo. Stal se nám tady z toho regulérní babinec,“ komentuje pobaveně přibírání spolupracovníků do firmy Michaela. To, že má HappyFoto centrálu v Rakousku, má výhodu v tom, že na trendy, které do Česka dorazí o 2 roky později, lze zareagovat osvědčenými postupy. „Český zákazník je ale v rámci Evropy velmi specifický klient. Na slevy, které nedosahují alespoň 50 % je prakticky hluchý,“ upozorňuje s povzdechem Anna. „I tak ale musíme umět rychle reagovat na všechny požadavky a změny dnešní doby. Teď například pracujeme na aplikaci pro mobilní telefony. V podstatě fungujeme jako programátorky a tvrdé byznysmenky. My ale musíme neustále jít s dobou, jinak jsme… mrtvé ženy. Mrtvý muž by vlastně vzhledem ke složení personálu neodpovídal,“ zakončuje náš rozhovor opět s nadsázkou jednatelka HappyFoto Michaela Bílá Čížková.

ŽIVOT A STYL | Zlatá barva nebude během letošních Vánoc chybět

strana 33

Jaké jsou vánoční trendy pro rok 2015?



Napsala Alena Lašková Necelé dva měsíce zbývají do období Vánoc, během kterého se pravidelně scházejí všechny rodiny. A hostitelé se vždy chtějí předvést v tom nejlepším světle. Co je letos v kurzu? Jakou výzdobou ve svém bytě či domě nejvíce oslníte? Tři největší trendy letošních Vánoc přiblížila Alena Lašková z prodejny nábytku a doplňků La natura. Pohádkový les Barvy a materiály: sytě smaragdově zelená, bílá, metalická hnědá, zlatá, sytě červená, všechny odstíny modré, sklo, kov, látky, peří. Novým prvkem letošních Vánoc je motiv přírody probouzející se po zimě, a to jak zvířat, tak rostlin. Svěží bílé i barevné květy, veverky, motýlci, jarní mláďata a rozkvetlé stromy. Kdy jindy se může projevit touha člověka po naději, světlu a znovuzrození tak čistě a spontánně jako o Vánocích. Souznění s přírodou a přírodními cykly je všudypřítomné. Jedním z hlavních témat v La natura tak bude kouzelný les s vílami, ptáky a skřítky. Vánoční strom bude zabydlen desítkami barevných pávů, exotických ptáčků, motýlů a elementů přírody. Zajímavým trendem letošních Vánoc je inspirace takzvaným modrým měsícem v podobě různých odstínů modré. Není náhodu, že modrá je jednou ze skrytých barev Vánoc. Je to barva roucha Panny Marie a reprezentuje barvu oblohy a nebes. I v našem

Foto: La Natura kouzelném lese najdete odlesky „modrého“ měsíčního třpytu v podobě královsky modrých exotických papoušků a tyrkysových skleněných ozdob. Plameny ohně Barvy a materiály: červená a zlatá, sklo, zlatý třpyt, samet. Zlatá je barvou slunce a světla, které je pro nás v tmavých chladných zimách tak podstatné. Možná proto ji máme rádi v kombinaci s barvou červenou. Jsou to barvy ohně a pocitově teplé. A proč jsou nám tak blízké právě o Vánocích? Červená byla barvou roucha sv. Mikuláše a zlato bylo také jedním z darů, které přinesli tři králové malému Ježíškovi.



A stejně tak jako svítila betlémská hvězda, může svítit hvězda zlatá na vašem vánočním stromečku. Tuto krásnou a tradiční kombinaci u nás najdete v různých odstínech a materiálech, které dohromady vytvářejí okouzlující aranžmá. Třeba na českých skleněných baňkách, srdcích a rampouších, ručně vyšívaných indických ozdobách a na anglických vonných svíčkách s vůní muškátového oříšku. Cambon Rue, oslava královny módy Barvy a materiály: zlatá, šampaňská bílá, pastelově růžová, perly, sklo, satén, hedvábí, umělá kožešina. Tento trend jistě potěší všechny dámy, jelikož je oslavou noblesy

a ženskosti. Inspirací je pařížská třída Rue Cambon, která se stala slavnou díky Coco Chanel, královně módy. Svou první budovu č. 31 získala na Rue Cambon v roce 1918. Do konce roku 1920 vlastnila v této čtvrti budov pět. Chanel vrátila ženám ženskost díky kostýmům a kabelce s páskem přes rameno. Ženskost je tak hlavním prvkem ve vánoční kolekci Cambon. Luxusní materiály jako umělá kožešina, samet a „chanelovský tvíd“, pastelově růžová a zlatá vytvářejí úžasně ženský vzhled. V kolekci se nešetří perlami, sklem a zlatým třpytem. Růžová barva exceluje na skleněných baňkách a srdcích v kombinaci se zlatou kresbou a ornamenty. Vánoční dekorace jsou nádherně bohaté s dotekem ženskosti.

Foto: La Natura

ŽIVOT A STYL | Výživový poradce Daniela Šupková o zdravém životním stylu ŽIVOT A STYL | Výživový poradce dokáže zásadně změnit váš život

strana 34 strana 34

Chcete zhubnout?kila Upravte jídelníček, přidejte Když nadbytečná převrátí život naruby pohyb a především změňte svůj pohled na život Napsala Budějcká Drbna O tom, co jíst, aby se vám podařilo zhubnout, už toho Budějcká Drbna napsala spoustu. Nikdy ale nedala prostor někomu, kdo to opravdu vyzkoušel. Tady je příběh ženy, která celý život neúspěšně bojuje s různými dietami. Proto nedávno praštila do stolu a rozhodla se změnit svůj životní styl.

Když už jsem zvládala uběhnout s pětiminutovou pauzou asi 2,7 kilometru v kuse, následovala stejně dlouhá cesta zpět. Takže víc než pět kilometrů denně. Slušný výkon na stokilového tlouštíka. Jenomže brzy se ukázalo, že jsem start pořádně přepálila. Začala mě bolet kolena a s běháním jsem musela přestat. Po konzultaci s kamarádkou, která pracovala jako rehabilitační sestra, jsem dala na její radu, sehnala si cvičící stroj Orbitrek a každý den jsem pokračovala s tréninkem na něm. Úbytky váhy na sebe nenechaly dlouho čekat. Od 1. ledna do dubna 2014 jsem zhubla celkem 13 kilo. Cítila jsem se fajn. Hlavně lidé si už začínali všímat a chválou nešetřili. Blížilo se léto a s ním mé nejoblíbenější grilování a posedávání při teplých večerech u něčeho dobrého k jídlu a pití. Tak jak to bývá, se zhubnutými kily se dostavila i „vnitřní spokojenost“, brzy jsem ve cvičení polevila a postupem léta i úplně přestala. Efekt

Výživový poradce a osobní trenér Daniela Šupková Budějcká Drbna hledala (a  našla) Napsala před Budějcká Drbna u  Daniely Šupkové, která je právě Marcela v  oblasti zdravého životního stylu Zdraví, skvělá kondice, krása, vitalita. známou budějckou specializovanou Hodnoty, po kterých toužíme všichni. na sebe nenechal dlouho čekat Bylo po„zaručené“ Vánocích arady blížil a senávody, konec poradkyní. Čteme a v září 2014 jsem ze sundaných roku 2013. Vlastně dost velká které mají společného jmenovatele třinácti kil mělamůžeme deset zpátky. Jojo Co si vlastně představit příležitost na styl. to konečně - zdravý životní Jaký je alezačít jeho efekt! pod pojmem zdravý životní styl? hubnout nadbytečná kila, která jsem konkrétní obsah? „Zdravý životní styl je poslední dobou nabrala v době třetího těhotenství Doma už to se téma. mnou A nebylo nejen na na tuto otázku velmi diskutované mnozí aOdpověď po porodu. Číslice váze byly k vydržení. Špatné nálady, spojené více než alarmující a skutečně bylo s nespokojeností jak vypadám, byly potřeba se sebou začít něco dělat. čím dál tím častější. Můj manžel už asi Mgr.váha Daniela Šupková Jateční 100,4 kila! To byla pro neměl dost síly se dívat na to trápení mě dost velká motivace. Pořádně a hlavně moje depky měly dopad jsme se na sebe naštvala - a jak se ■ absolventka Jihočeské univerzity, nejen na vztahy v rodině. Dohady, říká: „Když se chce, všechno jde.“ co jíst, jak to jíst a podobně byly na obor Tělovýchova a sport denním pořádku. Jak jsem sama sobě slíbila, tak

■ absolventka Karlovy univerzity - FTVS,

jsem taky udělala. Hned 1. ledna obor Tělovýchova Přišel tedy s nápadem, že bych mohla minulého roku jsem si a sport upravila jít k nějakému výživovému poradci. jídelníček tak, jak jsem si myslela, ■ akreditovaný výživový poradce a člen Aliance výživových Ale proč? Jsem přece zdravotní že je správné. Porce jídla v menších, poradců ČR sestra, o dietách něco vím a nejsem ale častějších intervalech, hodně úplně Držet dietu není nic certifipohyb. kovanýMěla výživový pro hloupá. vrcholové sportovce pít a ■hlavně jsemporadce to tak složitého, aby mi musel někdo vymyšlené perfektně. Přece jen radit, ne? jsem díky třetímu těhotenství měla

Oblasti působení:

s dietami po porodech už celkem Nicméně jsem souhlasila a pro klid slušné■ zkušenosti. výživový poradce a osobní trenér fitness duše svého manžela, ale také té ■ pořádání seminářůpoctivě a kurzů namojí, témajsem zdravá výživa a  vyplnila internetovou Začala jsem opravdu zdravý životní styl maličká přihlášku do ŽIJ-ZDRAVĚ.CZ, když a každý den. Když měla naše už tedy o nich na Drbně tak často v poledne spinkat, pěkně jsem ji týden ■ partner projektu „Evropský píšou,žen“ a odeslala ji. Vzápětí mi přišel nabalila a uložila do kočárku. Potom potvrzující e-mail, že ji přijali a že se jsem se vydala přes naši obec mám těšit na program pod vedením k silnici, o které věděla, že tam Díky svýmjsem poznatkům v  oblasti zdravé výživy a  sportu Daniely Šupkové. není až takový provoz, abych tam

se podrobně zabývá aplikací těchto poznatků v  různých

mohla běhat (ne moc lidem na očích) Den první konzultace připadl na oblastech například: a malá se pěknějako vyspinkala. Prostě 16. října 2014 v dopoledních ideální kombinace. Zabít dvě mouchy Plnaobezity očekávání, co ■ ranou. výživové poradenství a řešeníhodinách. problematiky jednou nového mi vlastně poví, jsem ■ problematika výživy dětí vkročila do místnosti jednoho Všechno šlo celkem hladce. Sice z domů Na Sadech, kde mě přivítala poradenství v oblasti moje ■ fyzička byla na bodě mrazu,stravování ale mile se usmívající hubeňoučká statečně jsem s pro ní bojovala. Začala fyzické ■ cvičení zdraví a zvýšení kondiceNásledoval křížový tmavovláska. jsem stylem chůze - běh a každý den výslech o tom, proč jsem se rozhodla jsem uběhla větší a větší vzdálenost. zhubnout, kolikrát už jsem držela

diety a také, co jím a nejím a jak často. Už na začátku jsem ale předeslala, že dietu bez masa nezvládnu.

Pak přišlo to hlavní. Měla jsem se vysvléct do spodního prádla a vlézt na váhu. Okamžik pravdy. Po několika minutách stání na přístroji, který vypadal spíše jako osobní váha s řídítky, ukazoval displej tolik informací, že jsem z toho byla spíš zmatená. Největší číslice, která bila do očí, ukazovala 96,5 kilo. Což o to, to jsem věděla, kolik vážím, ale kromě toho jsem se přesně dozvěděla, kolik která čtvrtina mého těla má na sobě tuku, ale i vody a svalů. BMI ukazovalo hodnotu 32,2, což je daleko za normálem, který má být v rozmezí 18,5 až 25. Mimo všechny tyto informace mě zarazila čistá hmotnost tuku v mém těle - 40,7 kilo. Měla jsem strašný pocit. Odcházela jsem z místnosti s pocitem lítosti, vzteku a odhodláním tak velkým, že jsem sama sobě slíbila, že změním celý svůj životní styl, abych už nikdy nemusela být v podobné nebo stejné situaci, jako jsem byla v tu chvíli. Plna nových informací o potravinách az  rad Daniely, a cotímto jíst, nás od anipaní neví, co sijak pod jak často přesně a co s čím kombinovat, se pojmem představit, protože mi v hlavě honilo tisíc době myšlenek, z hubnutí se stal v dnešní multico všechnobyznys, si nakoupím a kdy miliardový který bohužel vůbec začnu. Vspotřebitelům ruce jsem držela teorie neznalým nabízí svazek šesti listů, soupis informací neuvěřitelné množství ´zaručených´ o tuku, svalech a vodě v mém cvičebních strojů, programů, těle. Součástí byl vhodný cvičební dietních plánů a dalších způsobů, jak program doporučenou dávkou jednoduše szhubnout.“ denního příjmu kalorií, různé grafy všechno tedy pojem životní styl aCofotografie průřezu mého břicha. zahrnuje? žádná pěkná literatura Opravdu k„Je pokochání, důkazy toho, že je to určitý spíše způsob života, kterým opravdu čas změnit vše od základu. se snažíme pozitivně ovlivnit svůj zdravotní stav, což životním Následující den mi do dorazily stylem dokážeme aže-mailu z  80 procent! doplňující a způsobem také můj Nesprávnýminformace a nezdravým jídelníček masa na následující tři života si plný ohrožujeme své zdraví. týdny. jsem si sepsala a další den NaopakVše zdravý životní styl, zejména jsem navštívila nejbližší supermarket, zdravá výživa, aktivní pohyb, abych si koupila vše, co a  jsem měla psychická vyrovnanost pohoda napsané jídelníčku. Dalaorganismus. jsem se do pozitivněv posilují lidský toho 19.pouze října 2014. Už žádné čekání Je tedy na každém z  nás, jaký na novoroční předsevzetí, je to časpoté na si zvolíme životní styl, a  jaké změnu - anásledky.“ to hned! bude mít Jaké nejčastější Dodržovala jsemprojevy všechnya následky rady paní má naopak životnídodat, styl „nezdravý“? Daniely, a nutno že vcelku bez Jídla jsem mělavyužít ažaž „Tadyproblémů. bych nejdříve zkusila atrochu pocit hladu seministerstva nikterak statistiky. Podle nedostavoval. utekly jako zdravotnictví Tři se týdny zdravotní stav voda a čekala v mě první republice kontrola obyvatelstva České včetně mého dosavadního neustálevýsledků zhoršuje a  léčba chorob snažení. Na doporučení jsemživotním se celou způsobených špatným dobu abych se nestresovala. stylemnevážila, stojí české zdravotnictví až 30 Po třechkorun týdnech dodržování dietních miliard ročně! opatření ukazovala váha 93,6 kilo. Stejně tak i nové světová zdravotnická Následovaly informace, nové organizace (WHO) vydala varování, že potraviny, které jsem mohla zařadit nezdravý životní styl se stal epidemií do svého jídelníčku. lidstva a  na jeho následky do roku 2015 srovnání s  dneškem A za třizemře týdnyve další kontrola. Váha šla dvojnásobek lidí. Každý rok předčasně opět dolů, tentokrát na 91 kilo. Po skoná na časovém následky svého stejném úseku nezdravého mě čekala života 17 milionů lidí na celém světě.“ další návštěva Daniely Šupkové a váha klesla na 87,5 kilo. K tomu všemu jsem musela dodržovat pitný

režim dva a půl až tři litry denně, navíc jsme nesměla zapomínat na Nejčastějšími následky nezdravého pohyb. Chodila jsem cvičit třikrát způsobu života jsou pak civilizační týdně - jednou kruhový trénink choroby, a  to především nemoci a dvakrát cvičení na trampolínách. oběhové soustavy a  srdce, zvláště mrtvice, infarkt a  srdeční choroby, Po třech měsících, co jsem se snažila dále také různé typy rakoviny, dodržovat zdravý životní styl společně chronické dýchací potíže, diabetes s pitným režimem a zvýšenou a v neposlední řadě obezita.“ pohybovou aktivitou, proběhla poslední a moje osobní Jaké jsoukonzultace metody a  postupy, které váha ukazovala číslo 84,2. Za dvanáct vedou k  změně životních návyků týdnů se zdraví? mi podařilo zhubnout a tedy i ke celkem kila, mám skutečně ale přes „Zdravý 12,3 životní styltuku zahrnuje patnáct kilo dole! ZaV tom tu dobu jsem velké množství prvků. nejširším totiž díky pravidelnému cvičení pohledu je to souhrn všeho, jak nabrala kolemžije. třech kilogramů vlastně člověk Většina klientů svalové hmoty. k nám přijde a řeší, která dieta je pro ně ta nejlepší a  jak to udělat, aby rychle a  bezbolestně zhubli, protože viděli ten a  ten přípravek v  televizní reklamě nebo si přečetli zaručené tipy někde v časopise.

Odpověď na jejich otázky je však celkem jednoduchá - především žádná dieta a  pozor na ´zaručené´ jednoduché tipy! Drastickými dietami, hladověním, ale i  nadměrným pohybem, si může každý více uškodit, než pomoci. Nejenže to většinou skončí u  neúměrné kompenzace, jakmile vůle klientů povolí, ale tento postup nepomůže ani k  váhovému úbytku. Chce-li

klient

zhubnout,

musí

upravit svůj jídelníček, přidat pohyb a  především také trochu změnit svůj pohled na život. Je potřeba klienty Marcela naučit seposprávně stravovat, hýbat se a  využívat jídlo pro jejich cíle. Nikdo Co víc nechce si přát? s Opravdu za to přeci každýmstojí soustem dodržovat pár od (usmívá člověka,se) který myslet na to, jakrad hřeší.“ tomu rozumí. Přiznávám - přecenila Lze nějak specifi kovat klienty, kteří jsem své schopnosti a vědomosti mají zájemao změnu životního stylu o dietách potvrzuji, že má smysl a jaké jsou jejich cíle? si nechat poradit od odborníků. „Tak to skutečně specifikovat Společnost ŽIJ-ZDRAVĚ.cz mohunelze. vřele Cílová skupina našich velmi doporučit všem, kteříklientů chtějíje nejen rozmanitá ale a  asi byžítmnoho zhubnout, také zdravě čtenářů a umět překvapil mužů si vybírat celkem zdravé avysoký životupodíl prospěšné mezi našimiV klienty. potraviny. žádnémNejste-li případětedy už spokojeni svou se svou máte nehodlám dietuvahou vysadita a vrátit chuť pro své zdraví, se ke udělat starémuněco způsobu stravování. kontaktujte nás a  my vám Chci žít zdravě a hubnout dál!budeme ihned k dispozici při vytvoření vašeho individuálního jídelníčku nebo Marcela, 33 let tréninkového plánu a  provedeme vás bludištěm „zaručených“ diet a  výživových doplňků, abychom společně nalezli způsob, jak vám

Žij-zdravě.cz, s.r.o. Žij-zdravě.cz, s.r.o. Na Sadech 9

B. Němcové 54 (Sportcentrum 370 01 České Budějovice Delfín), 370 01 České Budějovice mob.: +420 777 878 878 mob.: 777 878 878 e-mail:+420 [email protected] e-mail: [email protected] www.zij-zdrave.cz www.zij-zdrave.cz

KŘÍŽOVKA

strana 35

Drbňácká lušťovka o ceny Pokud jste si oblíbili lušťovku od Budějcké Drbny, tahle stránka šestého čísla jejího tištěného občasníku vás jistě potěší. Když budete úspěšní a odhalíte tajenku, máte šanci vyhrát tři poukázky na konzumaci v hodnotě 500 Kč v Citro Bar – Restaurant. Do slosování budou zařazeny všechny tajenky, které do 30. listopadu dorazí do e-mailové schránky [email protected] bez chyby a v úplném znění. Poukázky si mezi sebe rozdělí tři vylosovaní luštitelé. Výherce budeme kontaktovat e-mailem. Správnými luštiteli z minulého čísla tištěné Budějcké Drbny se stali Adam Novotný, Kristýna Čapková a Daniela Břízová. Výhercům byly předány poukazy na konzumaci v Mléčném baru.

Vánoční, firemní nebo soukromé večírky v příjemném prostředí restaurace s kapacitou salónku až 60 osob. Rezervujte již nyní na telefonu +420 387 437 181

MĚJTE SPOUSTU ENERGIE NA VYPEČENÁ DOBRODRUŽSTVÍ Příští dva roky plaťte méně! S nabídkou Variant získáte o 10

strana 36

% levnější elektřinu.

10 % úspora se vztahuje na ceny za MWh dodané elektřiny, nezahrnuje stálou měsíční platbu a je počítána z ceníku Variant 24 Září 2015, platného od 1. 9. 2015, oproti všem ceníkům produktové řady ElektřinaTrend vydaným v období od 1. 10. 2014 do 30. 9. 2015. Tato inzerce nepředstavuje návrh na uzavření smlouvy ani veřejnou nabídku ve smyslu příslušných ustanovení občanského zákoníku.