Soudobá společnost a nezaměstnanost

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra ekonomických a sociálních věd

Soudobá společnost a nezaměstnanost Bakalářská práce

Autor:

Michaela Závodná Bankovní management

Vedoucí práce:

Praha

PhDr. Vladimír Dubský, CSc.

Červen 2009

Prohlášení: Čestně prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci na téma „Soudobá společnost a nezaměstnanost“ vypracovala samostatně za pouţití uvedené literatury a po odborných konzultacích s PhDr. Vladimírem Dubským, CSc.

V Praze, dne…………..

…………………………………….. Michaela Závodná

Anotace Klíčová slova: soudobá společnost, globalizace, nezaměstnanost, zaměstnanost, míra nezaměstnanosti, trh práce

Tato práce popisuje soudobou společnost jako výsledek celosvětového vývoje a nezaměstnanost jako jeden z důleţitých ekonomických a společenských problémů. Rovněţ je pozornost soustředěna na míru nezaměstnanosti a její vývoj v ČR od roku 1993. Text se věnuje také druhům nezaměstnanosti, jejím příčinám a následkům. Závěr práce představuje různé pohledy na řešení tohoto jevu a snaţí se odpovědět na otázku, jak se s ním nejlépe vypořádat.

Annotation Keywords:

contemporary

society,

globalization,

unemployment,

employment,

unemployment rate, labour market

This paper describes contemporary society as a result of global development and unemployment as one of the important economic and social problems. The paper focuses on the unemployment rate and its development in Czech Republic since 1993. This thesis also analyses types of the unemployment, its causes and consequences. The final section of the paper offers a description of several perspectives of how this concept should be approached and seeks an answer to the question of how to find a solution of the analysed problem.

Obsah ÚVOD .............................................................................................................................................................. 6 1.

CHARAKTERISTIKA SOUDOBÉ SPOLEČNOSTI........................................................................ 7 1.1 1.2 1.3

2.

PRŮMYSLOVÉ SPOLEČNOSTI A MODERNÍ DOBA ................................................................................ 7 PROMĚNLIVÝ CHARAKTER SOUDOBÝCH SPOLEČNOSTÍ .................................................................... 8 SOCIÁLNÍ ZMĚNA DNES - GLOBALIZACE ......................................................................................... 10

CHARAKTERISTIKA NEZAMĚSTNANOSTI .............................................................................. 12 2.1 KDO JE NEZAMĚSTNANÝ A KDO JEN NEPRACUJE ............................................................................ 12 2.2 DRUHY NEZAMĚSTNANOSTI ........................................................................................................... 14 2.2.1 Frikční nezaměstnanosti ........................................................................................................... 14 2.2.2 Strukturální nezaměstnanost .................................................................................................... 15 2.2.3 Cyklická (sezónní) nezaměstnanost .......................................................................................... 15 2.2.4 Skrytá nezaměstnanost ............................................................................................................. 16 2.2.5 Neúplná zaměstnanost a nepravá nezaměstnanost ................................................................... 16 2.3 DOBROVOLNÁ A NEDOBROVOLNÁ NEZAMĚSTNANOST .................................................................. 17 2.4 TEORETICKÉ VYMEZENÍ TRHU PRÁCE ............................................................................................ 17 2.5 TŘI POHLEDY NA NEZAMĚSTNANOST ............................................................................................. 18 2.5.1 Liberálové................................................................................................................................. 18 2.5.2 Keynesiánci .............................................................................................................................. 19 2.5.3 Marxisté.................................................................................................................................... 20

3.

ČESKÁ SPOLEČNOST A NEZAMĚSTNANOST .......................................................................... 21 3.1 NEZAMĚSTNANOST NA ČESKÉM TRHU PRÁCE ................................................................................ 21 3.2 FAKTORY OVLIVŇUJÍCÍ ČESKÝ TRH PRÁCE ..................................................................................... 23 3.2.1 Ekonomické faktory .................................................................................................................. 24 3.2.2 Demografické faktory ............................................................................................................... 24 3.3 NEZAMĚSTNANOST V REGIONECH ČR ........................................................................................... 25 3.4 NEZAMĚSTNANOST MUŢŮ A ŢEN V ČR .......................................................................................... 27 3.4.1 Faktory ovlivňující nerovné postavení žen na trhu práce......................................................... 28 3.4.2 Ženy a trh práce v ČR............................................................................................................... 29 3.4.3 Rozdíly mezi muži a ženami v pozicích na trhu práce .............................................................. 30 3.5 POSTAVENÍ ABSOLVENTŮ NA ČESKÉM TRHU PRÁCE....................................................................... 32 3.5.1 Míra nezaměstnanosti absolventů škol ..................................................................................... 32 3.6 FINANČNÍ KRIZE A NEZAMĚSTNANOST ........................................................................................... 35 3.6.1 Počátek krize – pády velkých bank ........................................................................................... 35 3.6.2 Nezaměstnanost v České republice v době krize....................................................................... 36

4.

PŘÍČINY A NÁSLEDKY NEZAMĚSTNANOSTI.......................................................................... 37 4.1 PŘÍČINY NEZAMĚSTNANOSTI ......................................................................................................... 37 4.2 NÁSLEDKY NEZAMĚSTNANOSTI – VZNIK UNDERCLASS ................................................................. 38 4.3 SOCIÁLNÍ NÁSLEDKY NEZAMĚSTNANOSTI ..................................................................................... 39 4.3.1 Změna životní úrovně ............................................................................................................... 39 4.3.2 Sociální izolace......................................................................................................................... 40 4.3.3 Rodina nezaměstnaného ........................................................................................................... 40 4.4 PSYCHICKÉ A FYZICKÉ ZDRAVÍ ...................................................................................................... 41 4.5 DLOUHODOBÁ NEZAMĚSTNANOST A CHUDOBA ............................................................................. 42

5.

MOŢNOSTI ŘEŠENÍ NEZAMĚSTNANOSTI ................................................................................ 45 5.1

ZPŮSOBY ŘEŠENÍ NEZAMĚSTNANOSTI ............................................................................................ 45

5.2 5.3 5.4 5.5 5.6

RŮZNÉ POHLEDY NA PROBLÉM NEZAMĚSTNANOSTI ....................................................................... 46 NÁVRHY PRO LEPŠÍ FUNGOVÁNÍ TRHU ........................................................................................... 47 STIMULACE EKONOMICKÉHO RŮSTU .............................................................................................. 48 EKONOMIE STRANY NABÍDKY ........................................................................................................ 48 EKONOMIE STRANY POPTÁVKY – KEYNESIÁNSKÝ PŘÍSTUP ............................................................ 49

ZÁVĚRY A DOPORUČENÍ ....................................................................................................................... 50 SEZNAM POUŢITÉ LITERATURY ........................................................................................................ 53

Úvod Nezaměstnanost a její míra jsou pro kaţdou moderní společnost s trţním hospodářstvím důleţitým makroekonomickým ukazatelem. Většina států se snaţí míru nezaměstnanosti co nejefektivněji ovlivnit, popř. regulovat její ekonomické i sociální dopady. Nezaměstnanost tudíţ není jen ekonomickým problémem, kterým se zabývají výhradně ekonomické teorie, avšak do značné míry ovlivňuje veškeré aspekty soudobých společností. Při bliţším zkoumání je tudíţ nutné analyzovat rovněţ její sociologické implikace. Následující text je členěn do pěti částí. V první části je podrobně představen vývoj společností, jenţ zachycuje posun od tradičních států ke společnostem industriálním a postindustriálním. Analyzován tak bude zejména proměnlivý charakter společnosti v její historické perspektivě. Současně je pozornost zaměřena na problematiku globalizace, její vznik a důsledky. Drahá část této bakalářské práce definuje základní ekonomické pojmy, jako je trh práce, nabídka a poptávka po práci a rovnováha na trhu práce. Ve druhém kroku je definována nezaměstnanost, její druhy a důvody jejího vzniku. V závěru kapitoly jsou stručně popsány pohledy tří hlavních ekonomických škol či teoretických přístupů k nezaměstnanosti. Třetí část textu je věnována stavu a vývoji nezaměstnanosti v České republice od ledna 1993 do února 2009. Současně jsou vymezeny ekonomické a demografické faktory trhu práce. Dále jsou zdůrazněny rozdílné míry nezaměstnanosti v jednotlivých regionech a nerovné postavení muţů a ţen na trhu práce. Závěr kapitoly upozorňuje na problematiku absolventů a jejich vstupu do prvního zaměstnání. Čtvrtá část analyzuje příčiny a následky nezaměstnanosti a pokouší se odpovědět na otázku z jakého důvodu jsou mzdy nepruţné, popř. jak působí nezaměstnanost na nezaměstnaného jedince a jak ovlivňuje jeho sociální chování či psychické i fyzické zdraví. V jádru pozornosti se tudíţ ocitají sociologické problémy sociální izolace, změna ţivotní úrovně, rodinná vazba a případná chudoba. V poslední kapitole předloţené práce jsou představeny hlavní způsoby řešení nezaměstnanosti podle výše uvedených ekonomických teorií.

6

1.

Charakteristika soudobé společnosti

1.1 Průmyslové společnosti a moderní doba Tradiční státy dnes jiţ zcela vymizely. Společnosti sběračů, zemědělců a pastevců ještě v některých oblastech sice existují, ovšem jen v poměrně izolovaných územích. Důvodem zániku těchto forem společností je industrializace a nástup strojní výroby s vyuţitím páry a elektřiny. Průmyslové společnosti jsou zcela odlišné od kteréhokoliv předcházejícího společenského řádu. Industrializace vznikla v Anglii jako výsledek průmyslové revoluce zahájené v 18. století. V důsledku této změny přicházely vynálezy nových strojů, nové vyuţití zdrojů energie a vyuţití vědy k zefektivnění výrobních postupů. Typickým znakem průmyslových společností je to, ţe velká většina zaměstnaného obyvatelstva uţ nepracuje v zemědělství, nýbrţ v továrnách nebo na úřadech. V těchto společnostech se také častěji objevuje vyšší stupeň urbanizace. Většina lidí ţije ve městech, kde se díky tomu vytvářejí stále nová pracovní místa a neustále vznikají nové příleţitosti. Ve městech se společenský ţivot stává neosobním a anonymním. Mnoho lidí se kaţdý den potkává s cizími lidmi daleko častěji, neţ s lidmi které dobře zná. Velké organizace, například vládní úřady či obchodní korporace, velice ovlivňují ţivoty všech lidí. Industrializace značně zrychlila komunikaci a cestování, coţ umoţnilo vznik národních, integrovaných společenství. Průmyslové společnosti byly prvními národními státy v moderním slova smyslu. Jsou to nová politická společenství, která jsou vzájemně odděleny stanovenými hranicemi. V těchto státech jsou rozsáhlé pravomoci v rukou vlády a díky tomu ovlivňují řadu stránek ţivota svých občanů. Vytvářejí zákony, které platí pro kaţdého, kdo ţije v jejich prostoru vymezeném hranicemi1. Od samého počátku byly nové metody v rámci industrializace pouţity k vojenským účelům. Coţ mělo značný dopad na způsob vedení válečných konfliktů. Vznikaly nové zbraně a nové formy vojenských organizací, které neměly s původním vedením válečných konfliktů nic společného. Západní způsob ţivota se v posledních dvou staletích rozšířil po celém světě. Doba tradičních společností zmizela a nebylo to proto, ţe by byly zaostalé, jen nedokázaly vzdorovat tlaku moci Západu2.

1

Giddens, Sociologie, 1999, str. 75-76

2

Tamtéţ.

7

1.2 Proměnlivý charakter soudobých společností Od konce 60. let 20. století se začíná hovořit o tom, ţe západní společnosti vstoupily do své nové fáze vývoje. Tuto skutečnost poprvé zaznamenal Daniel Bell, který začal hovořit o nástupu postindustriální společnosti. Tento pojem vyjadřoval změnu profesní struktury rozvinutých zemí, kdy došlo k posunu od zemědělského a průmyslového sektoru do terciální sféry. V jeho představách byla budoucí společnost společností vzdělání a vědění. Základním prvkem industriální společnosti byla továrna jako místo, kde se vytvářel hmotný statek, v postindustriální společnosti je rozhodující institucí univerzita. Lze konstatovat, ţe vědecká racionalita stále více ovlivňuje sociální, ekonomickou a politickou sféru. I další přední sociologové ohlašovali příchod postindustriální společnosti. Alvin Toffler předpokládal nástup nezadrţitelných technických změn, jejichţ tempo se bude stupňovat. Pro mnohé bude rychlost změn znamenat šok ale některým bude rychlost změny vyhovovat. Člověk je zaplavován novými věcmi a podněty a její rozmanitost nebude mít historickou obdobu. Vztahy k okolnímu světu se stále zkracují a jsou pouze dočasné. Stejným způsobem zacházíme i s věcmi na jedno pouţití. Bellovo pojetí postindustriální společnosti je velice blízké koncepci Petera Druckera, jenţ je povaţován za zakladatele společnosti vědění. K jejím charakteristickým rysům patří, ţe zboţí se neoceňuje podle materiálu potřebného k jejímu vytvoření, nýbrţ podle vědění nebo-li know how potřebného k jeho produkci3. Know how nebo-li vědění je to, co popisujeme jako způsobilost k výkonu intelektuálních a manuálních činností. Informace je něco, co strukturuje mnoţinu dat. Zůstává pasivní dokud není pouţita jako vědění a dokud není interpretována. Také proces šíření je u informace a u vědění zcela odlišný. Informace se šíří v podstatě mechanicky, osvojování vědění je proces daleko sloţitější. Základním předpokladem úvahy o společnosti vědění je to, ţe kaţdá společnost je na nějaké formě zaloţena a společnosti se od sebe liší způsobem, jak vědění produkují, distribuují a jak je vědění aplikováno4. Společnosti vědění úzce souvisí s pojmem informační společnost, na jehoţ rozpracování se podílel Yoneji Masuda. Stoupenci tohoto přístupu zdůrazňují, ţe pro dnešní dobu je charakteristický přesun od průmyslové produkce k produkci informací.Výroba se dostává na druhé místo za komunikaci. Vyhodnocováním informací se zabývá stále více lidí a nové informační kanály vytvářejí novou podobu společnosti. V takové společnosti existuje 3

Šubrt, Soudobá sociologie, 2008, str. 9-10.

4

Petrusek, Společnosti pozdní doby, 2007, str. 408.

8

ohromné mnoţství dostupných informací. Vše zde nabývá charakter informací a je posuzované podle toho, které informace v sobě nese. Průvodním jevem je tzv. informační šok, se kterým se většina lidí setkává denně a jsme mu permanentně vystaveni. Informační společnost je zaloţena na struktuře sítí, kterou se informace přenášejí. I sama společnost je jakousi sítí, která má nespočet propojení a je v permanentním pohybu. Tyto informační sítě vytvářejí nové globální struktury výroby, řízení a distribuce. V 80. letech 20. století získala značnou popularitu teorie, podle níţ byla moderna vystřídána postmodernou. Vysoce technicky rozvinuté společnosti se dostaly na jedinečnou úroveň blahobytu. V celém průběhu modernizace stály v popředí existenční jistoty a hospodářský růst. Načeţ došlo k rozsáhlým změnám, kdy se materialistické hodnoty odsouvají na druhé místo. I kdyţ převáţná část obyvatel rozvinutých zemí je stále orientována tradičně, materialisticky, stále větší podíl obyvatel se obrací k jiným hodnotám. Vzájemné působení kulturních a ekonomických faktorů vede ke změně hodnotových priorit a vyvolává společenskou změnu, kterou označujeme jako postmodernizaci5. Vývoj moderní průmyslové společnosti je od začátku provázán s ničením přírody, pleněním energetických a surovinových zdrojů. V neposlední řadě i znečišťování ovzduší, půdy a vody. Do vědomí širší veřejnosti se tyto otázky dostávají od začátku 70. let. Rozvoj vědy, ekonomiky a technologií má značný dopad na ţivotní prostředí. Existuje globální ekologické ohroţení, které je spojeno se znečištěním ţivotního prostředí, s tvorbou odpadů a vyčerpáním neobnovitelných přírodních zdrojů. Toto ohroţení souvisí se samotnou podstatou způsobu našeho ţivota a je to problém celého lidstva. Soudobé společnosti vyprodukovaly nebezpečí, o kterých neměli předcházející společnosti tušení. Dochází k nárůstu rizik, se kterými nemáme zkušenosti a někdy ani nejsme schopni tyto rizika předvídat6. Pro industriální společnost bylo charakteristické spojení pracovní síly s kapitálem, ovšem nyní dochází k uvolnění těchto pout. Systém zaměstnání byl zaloţen na vysokém stupni standardizace jeho jednotlivých prvků, jako jsou pracovní doba, pracovní smlouva a místo práce. Tento systém zaměstnání dovoluje stanovit hranice mezi prací a neprací a zároveň umoţňuje stanovit hranici mezi zaměstnaností a nezaměstnaností. Dosavadní systém zaměstnání začíná ztrácet pevné obrysy. Jedná se o prosazování flexibilních forem 5

Šubrt, Soudobá sociologie, 2008, str. 11-18.

6

Tamtéţ.

9

neúplného zaměstnání. V této situaci si nikdo nemůţe být jistý, zda bude zítra dělat stejnou práci. Celoţivotní vazba na jeden podnik nejsou dále reálné. Člověk je nucen být flexibilní, aby byl schopen se přizpůsobovat změně. Musí být připraven se stále učit a vzdělávat a pokud to bude nutné, změnit pracovní místo i bydliště. Nestabilita je uţ pevnou součástí dnešní doby a stává se normou, ovšem schopnost začínat stále znova a znova vyţaduje sílu. Lidé pracují a konzumují daleko více neţ kdykoliv předtím na úkor času stráveného u rodinného stolu, nebo při občanských aktivitách7.

1.3

Sociální změna dnes - globalizace

Obrovská rozmanitost zboţí, kterou jsme si zvykli povaţovat za samozřejmost, je výsledkem ekonomických vazeb procházející napříč celým světem. Nepřeberné mnoţství výrobků vzniklo z velkého mnoţství dílů a surovin, které pochází ze stovek různých zemí. Všechny jsou pravidelně dopravovány z jednoho místa na druhé a vyţadují existenci distribučních a informačních toků. Svět se stal v mnoha směrech sociálním systémem, v němţ jsou všichni propojeni nejrůznějšími vazbami a jsou zcela závislí jeden na druhém. Politické, sociální a ekonomické vazby překračují hranice jednotlivých států a zásadním způsobem mění osud jejich obyvatel. Ţádná země na světě uţ neţije zcela odděleně od zbytku světa. I nejbohatší země jsou závislé na zboţí, které se vyrábí v zahraničí. Globalizace přinesla mnoha obyvatelům průmyslových zemí řadu výhod, mnohem větší výběr surovin, potravin, zboţí a sluţeb8. Jiní naopak varují před chudobou lidstva, poklesem důvěry v demokracii, ztrátou národní suverenity, nekontrolovanou mocí nadnárodních korporací a ekologickou devastací Země. Stanovit počátky globalizace není jednoduché. Autoři napříč celým vědeckým spektrem se v diskusi o podstatě globalizace často shodují v následujících bodech: a) Globalizace je nevyhnutelným stádiem vývoje společnosti. b) S problémy, které globalizace přináší má lidstvo minimum zkušeností c) Jedná se o vývojové stádium, které nemá v historii obdoby. 7

Šubrt, Soudobá sociologie, 2008, str. 11-18.

8

Giddens, Sociologie, 1999, str. 82-83.

10

d) Globalizace si v posledních letech více všímáme a intenzivně pociťujeme její dopady. e) Globalizace je těţce kontrolovatelný proces a je dílem lid9. Britský sociolog Martin Albrow popisuje počátky globalizace v postupném překonávání moderní a postmoderní doby a vstupu lidstva do doby tzv. globální. Tuto dobu lze charakterizovat těmito skutečnostmi. Poškozuje ţivotní prostředí, zejména prostřednictvím skleníkových plynů. Díky globalizaci ztrácíme pocit bezpečí kvůli neustále se zvyšující hrozbě atomových zbraní a technologií. Dochází k rozvoji komunikačních sítí, které dokáţí překonávat časové a prostorové hranice. A v neposlední řadě ekonomické výměny podporují pracovní diferenciaci a úzkou specializaci. Aţ v 90. letech 20. století se pojem globalizace dostal do podvědomí široké veřejnosti a obecně se má za to, ţe globalizace je přirozeným důsledkem dynamicky se rozvíjející moderní společnosti, která je zaloţena na principech trţního hospodářství a volného obchodu. Globalizace se zrodila v Evropě, ale taktovku postupně přebraly Spojené státy10. Navzdory rostoucí spolupráci mezi jednotlivými státy světa se zde zvyšuje nejednotnost globalizovaného světa. Globalizace není provázena politickou integrací a nedochází ke zmenšování propasti mezi bohatými a chudými zeměmi.

9

Šubrt, Soudobá sociologie, 2008, str. 324-326

10

Tamtéţ

11

2.

Charakteristika nezaměstnanosti

Nezaměstnanost je sloţitým společenským problémem a ztráta zaměstnání je pro většinu lidí velice nepříjemnou ţivotní událostí. Znamená to ekonomickou nejistotu, znatelný pokles ţivotní úrovně, ztrátu vztahů a kontaktů. Práce není jen zdrojem příjmů a důchodů, ale i smysluplnou činností, která naplňuje čas. Vyřazení z pracovního procesu vnímají lidé jako zpochybnění vlastních kvalit a schopností.

2.1 Kdo je nezaměstnaný a kdo jen nepracuje Ne vţdy kaţdý, kdo pracuje, se dá povaţovat za zaměstnaného a na druhé straně, ne kaţdý kdo nepracuje se dá povaţovat za nezaměstnaného. To souvisí s odlišením práce konané jen pro vlastní potěšení, nebo v rámci domácnosti. Zaměstnání jako takové má podstatu na smluvním základě, které zahrnuje odměnu za její vykonávání. To dovoluje eliminovat z našich úvah domácí práce, sebezaměstnávání, dobrovolnictví, vzájemnou sousedskou pomoc, různá hobby a další práce, které nevykonáváme jen pro peněţní cíle. Nejde tedy hlavně o to nemít práci, ale nemít placené zaměstnání a zároveň nemít vlastní příjem z placeného zaměstnání11. Lze určit kritéria, která zařazují osoby do kategorie nezaměstnaných: a)

Osoba je schopná práce jak věkem, tak zdravotním stavem i osobní ţivotní situací.

b)

Osoba, která chce zaměstnání.

c)

Osoba, která je v daný okamţik bez zaměstnání i přes svou snahu nalézt placené

zaměstnání. Tyto tři poţadavky jsou i obsahem definice nezaměstnanosti podle mezinárodního úřadu práce (ILO) v Ţenevě. Odvolává se na ně i platný zákon o zaměstnanosti (č. 1/1991 Sb., jehoţ úplné znění bylo vydáno v novelách pod č. 450/1992 Sb.). Dále za nezaměstnaného jsou povaţovány osoby, které splňují další tato kritéria:

11

Mareš, Nezaměstnanost jako sociální problém,1994,str.16-18.

12

a)

Osoba je bez placeného zaměstnání nebo v některých případech pracující, ale jen na

malý počet hodin, pod stanoveným limitem. b)

Osoba je registrovaná na úřadu práce. Coţ je jedna z podmínek pro udrţení statusu

nezaměstnaného a udrţení si tak podpory v nezaměstnanosti. c)

Osoba, která hledá zaměstnání.

d)

Osoba, která je ochotná ihned nastoupit do nového placeného zaměstnání.12

K měření míry nezaměstnanosti se pouţívá tzv. ukazatel míry nezaměstnanosti, který poměřuje počet nezaměstnaných k ekonomicky aktivnímu obyvatelstvu (ekonomicky aktivní obyvatelstvo je souhrn osob, kteří jsou buď zaměstnaní a jsou v produktivním věku, nebo nezaměstnaní). Vyjadřujeme ho v procentech. Počítá se podle vzorce

neboli u - míra nezaměstnanosti U - počet lidí bez práce E - počet zaměstnaných lidí L - celkový počet pracovních sil (L=E+U) Lidé, kteří nepatří ani do skupiny nezaměstnaných ani do skupiny zaměstnaných, jako například důchodci, ţeny v domácnosti a studenti, nazýváme ekonomicky neaktivní obyvatelstvo. Míru nezaměstnanosti v ČR přepočítává Český statistický úřad. Počítá s tzv. registrovanou nezaměstnaností, která se bohuţel od skutečné míry můţe lišit. Nezahrnuje pracovníky, kteří pracují na zkrácený úvazek ( i kdyţ by raději pracovaly na hlavní pracovní poměr ) a velké mnoţství nezaměstnaných se na úřad práce vůbec nepřihlásí. Dlouhodobě nezaměstnaní se z evidence úřadů práce vyřazují, protoţe uţ nemají nárok na podporu v nezaměstnanosti. Evidováni nejsou ani ti, kteří uţ ztratili naději, ţe nějakou práci ještě najdou13.

12

Mareš, Nezaměstnanost jako sociální problém, 1994, str. 18.

13

Broţová, Společenské souvislosti trhu práce, 2003, str. 80.

13

2.2 Druhy nezaměstnanosti Při objasňování struktury dnešních trhů práce je uţitečné vyčlenit rozdílné typy nezaměstnanosti a důvody jejího vzniku.

2.2.1 Frikční nezaměstnanosti V kaţdém okamţiku se na trhu práce vyskytuje na straně nabídky práce řada osob bez placeného zaměstnání. Tento druh nezaměstnanosti vzniká v důsledku mobility pracovníků mezi stávajícím a budoucím zaměstnání. Frikční nezaměstnanost vzniká v důsledku neustálého pohybu lidí mezi pracovními místy a oblastmi. Ţeny po mateřské dovolené se vracejí do zaměstnání, studenti po absolvování školy hledají své první zaměstnání, stěhují se do jiného města, nebo ztrácejí zaměstnání v důsledku organizačních změn či při zavádění nových technologií do výroby. Tito lidé často přecházejí z jedné práce do druhé, nebo shánějí lépe placená zaměstnání. Jejich nezaměstnanost je spíše dobrovolná. I kdyby se ekonomika nacházela ve stavu plné zaměstnanosti, bude zde vţdy fluktuace pracovníků. Mezi pracovními místy totiţ běţně dochází k přesunům osob, ať jsou tyto přesuny motivovány vlastními potřebami nebo potřebami ekonomického vývoje. Jedná se o normální změny zaměstnání a doba nezaměstnanosti je v tomto případně spíše krátkodobou záleţitostí, během níţ si hledají nové zaměstnání14. Nezaměstnaní, kteří z nějakého důvodu chtějí nebo potřebují změnit zaměstnání, mohou být ovlivněny i podmínkami v období nezaměstnanosti. Je logické, ţe čím je podpora v nezaměstnanosti větší, tím déle si lidé toto období dobrovolně prodluţují. Vyšší příspěvky v nezaměstnanosti vedou ke zvyšování úrovně mzdy, při které je člověk ochoten nabízené placené zaměstnání akceptovat. Prodluţování tohoto druhu nezaměstnanosti můţe být také způsobeno nesouladem mezi nabídkou práce a poptávkou po ní. Můţe to být dáno i vzájemnou neinformovaností na straně poptávky (zaměstnavatelé) a na straně nabídky (ţadatelé o pracovní místo)15.

14

Samuelson, Ekonomie, 2007, str.288.

15

Mareš, Nezaměstnanost jako společenský problém, 1994, str.20.

14

2.2.2 Strukturální nezaměstnanost Tento typ nezaměstnanosti je důsledkem strukturálních změn v celé ekonomice. Vţdy existují odvětví, která expandují a která jsou naopak v útlumu nebo stagnují. Změna struktury ekonomiky způsobuje, ţe klesá poptávka po profesích v úpadkových odvětví a naopak roste poptávka po odvětví, která jsou v expanzi. Tyto nová pracovní místa vyţadují vyšší kvalifikaci a jsou obecně produktivnější. Pracovníci, kteří přecházejí z jednoho odvětví do druhého, musejí absolvovat rekvalifikační kurzy. Rekvalifikace je přirozený proces, který nějakou dobu trvá. Ovšem projít kvalifikací, změnit svoji profesi a zvykat si na nové prostředí, není pro člověka lehké. Tato obrovská změna se dotkne i ostatních členů rodiny16. Strukturální nezaměstnanost je tedy výsledkem nerovnováhy mezi nabízenou pracovní silou a poptávkou na straně zaměstnavatelů, kteří potřebují kvalifikované a schopné pracovníky, kteří budou schopni se přizpůsobit novým pracovním podmínkám a poţadavkům. Paradoxem je, ţe v rámci strukturální nezaměstnanosti mohou do problémů upadnout i lidé, kteří jsou kvalifikovaní, ale v důsledku změn v odvětvích se některá pracovní místa mohou stát nepotřebnými nebo ztrácí smysl na trhu práce. Kdyby se mzdy přizpůsobovaly na základě měnící se struktury nabídky a poptávky, potom by nerovnováha na jednotlivých trzích práce zmizela. Mzdy by poklesly v oblastech, kde je pracovních sil nadbytek a zároveň by vzrostly tam, kde je pracovních sil nedostatek. Mzdy bohuţel na ekonomické šoky reagují velmi pomalu, trvá to celé roky, neţ se mzdy přizpůsobí situaci17.

2.2.3 Cyklická (sezónní) nezaměstnanost O cyklické nezaměstnanosti mluvíme, je-li celková poptávka po práci nízká a má souvislost s hospodářským cyklem, je důsledkem celkového nevyuţití stávajících kapacit z důvodu odbytových potíţí. Někdy se můţeme dočíst, ţe se také hovoří o nezaměstnanosti z nedostatku poptávky. Je-li nezaměstnanost pravidelná a spojená s přírodním cyklem, pak můţeme hovořit i o nezaměstnanosti tzv. sezónní. V minulých letech byla dosti rozšířená zimní sezónní nezaměstnanost ve stavebnictví nebo v zemědělství. Ovšem i sluţby mohou být zasaţeny, zejména sluţby spojené s turistikou. Lidé postiţení tímto druhem nezaměstnanosti jsou většinou nedobrovolně nezaměstnaní. Pracovat by chtěli, ale 16

Broţová, Společenské souvislosti trhu práce, 2003, str. 83.

17

Samuelson, Ekonomie, 2007, str. 288.

15

v důsledku nedostatečné poptávky po pracovních místech, nemohou ţádné placené místo najít. Nová pracovní místa jsou vytvářena aţ v obdobích hospodářského růstu18.

2.2.4 Skrytá nezaměstnanost Jeden z druhů nezaměstnanosti můţe být i tzv. skrytá nezaměstnanost, někdy se dá hovořit i o tzv. skryté pracovní síle. Jsou to lidé, kteří jsou de facto nezaměstnaní, ale nejsou jako nezaměstnaní registrováni na úřadu práce a ani si práci nehledají. Velkou část těchto lidí tvoří vdané ţeny a mladiství. Jedná se o osoby, které rezignovaly na hledání nového zaměstnání. Snaţí se uniknout do jiného statusu – mateřství, studium, práce v domácnosti, nebo hledají práci v neformálních sítí či u jiných zadavatelů práce bez platné registrace na úřadu práce, nebo jsou tito lidé zařazeni do různých programů pro nezaměstnané jako např. do rekvalifikačních kurzů a veřejně prospěšných prácí. Týká se i lidí, kteří mají nízkou kvalifikaci, vysoký věk, nebo mají jiný druh handicapu a jsou odsouvány mimo trh práce19.

2.2.5 Neúplná zaměstnanost a nepravá nezaměstnanost Ovšem existují i pracovníci, kteří přijmou práci na částečný pracovní poměr nebo jim nebyla nabídnuta práce, která by odpovídala jejich kvalifikaci a schopnostem. Tento typ nezaměstnanosti se rozšiřuje jako jeden ze způsobů, kterými se v dnešní době společnost snaţí čelit velké nezaměstnanosti. Nejčastěji jde o zkrácenou pracovní dobu či sdílení jednoho pracovního místa více osobami. Tato práce dovoluje značnou sociální změnu, i kdyţ se dotýká pouze určitých sociálních skupin. V Evropě je to typická forma zaměstnání pro ţeny, zejména ţeny, které vstupují na trh práce nově, nebo po delší době. V rámci této kapitoly se musíme zmínit i o tzv. nepravé nezaměstnanosti. Jedná se o osoby, které sice jsou registrované na úřadu práce jako nezaměstnaní, ale v podstatě práci nehledají a snaţí se vyuţít v plném rozsahu nárok na sociální dávky20.

18

Mareš, Nezaměstnanost jako společenský problém, 1994, str. 21-22.

19

Tamtéţ.

20

Tamtéţ.

16

2.3 Dobrovolná a nedobrovolná nezaměstnanost Nezaměstnanost můţeme rozdělovat i na tzv. dobrovolnou a nedobrovolnou. Dobrovolně nezaměstnaný je ten, který je ochoten přijmout pouze takovou práci, která odpovídá mzdě vyšší, neţ ta, která převládá na konkrétním trhu práce. Protoţe mají vysoké nároky na svoji mzdu, nemohou práci najít. Někteří tak činí pouze krátkodobě, kdyţ zjistí, ţe nejsou schopni práci podle svých představ najít, tak se dobrovolně rekvalifikují, nebo se pokusí uplatnit v jiném odvětví. Někteří ovšem nejsou ochotni pracovat vůbec, neţ aby pracovali za niţší mzdu a dávají přednost skromnějšímu ţivotu ze sociálních dávek. Jeden z hlavních způsobů, jak zkrátit dobrovolnou nezaměstnanost, je sníţení sociálních dávek a zkrácení doby jejich vyplácení. Na rozdíl od dobrovolně nezaměstnaných jsou lidé, kteří jsou ochotni přijmout práci i za niţší mzdu, neţ na trhu převládá. Jsou ochotni pracovat za minimální mzdu, ale nemohou takovou práci najít. Nejvíce to postihuje osoby, které se nemohou nijak rekvalifikovat, nebo by to pro ně bylo velice obtíţné. Další překáţkou můţe být i minimální mzda, která můţe u méně kvalifikovaných profesí vyvolat nedobrovolnou nezaměstnanost. Při minimální mzdě, která bude vyšší neţ mzda rovnováţná na základě nabídky a poptávky, budou firmy ochotny zaměstnávat méně pracovníků. Zbytek pracovníků dostane výpověď i přesto, ţe by byli ochotni pracovat i za niţší mzdu a stanou se i přesto nezaměstnanými21. V této souvislosti Friedman nazývá zákon o minimální mzdě nejrasističtějším zákonem USA a konstatuje, ţe zvýšení minimální mzdy vede logicky k nezaměstnanosti postihující především nejméně kvalifikované dělníky v okrajových sektorech, velmi často příslušníky etnických minorit.

2.4 Teoretické vymezení trhu práce Nezaměstnaní hledají nové pracovní místo na trhu práce, který je charakterizován třemi základními sloţkami a to nabídkou práce, poptávkou po práci a cenou práce tj. mzdou. Trh práce lze charakterizovat jako místo, kde se střetává trţní poptávka po práci a trţní nabídka po práci. Na trhu práce vţdy existuje konkurence na straně nabídky i na straně poptávky. To znamená, ţe práci poptává mnoho firem a stejně tak, práci nabízí i mnoho lidí v dané 21

Broţová, Společenské souvislosti trhu práce, 2003, str. 85.

17

ekonomice. Trţní nabídka práce je nabídka všech lidí a je tedy součtem individuálních nabídek práce na trhu. Z toho vyplývá rozhodování lidí mezi mezním uţitkem z reálné mzdy a mezním uţitkem volného času. Trţní poptávka po práci je poptávka všech firem na trhu v dané ekonomice. Je součtem individuálních poptávek po práci. Z toho vyplývá rozhodování firem mezi vyrovnávající mzdou a mezním produktem práce. Trh práce spěje ke své rovnováze a udrţuje se stejným způsobem jako trh zboţí a sluţeb. Na trhu práce se můţe objevit přebytek nebo nedostatek, jak na straně poptávky, tak i na straně nabídky. Je to jen přechodná situace, která je ovlivněna pohybem reálné mzdy. Výše reálné mzdy je určena trhem práce, je to průsečík křivky poptávky a křivky nabídky22. Reálná výše mezd je v dané ekonomice dána vyspělostí, cenovou hladinou i úrovní poptávky po práci. Poptávka po práci je ovlivňována nejen celkovou úrovní ekonomiky, ale i z ní vyplývající kvalifikační úrovní vstupů a cenou práce. Poptávka po práci se zvyšuje v čase, jelikoţ roste její mezní produkt, který souvisí s růstem kvalifikace a schopností zaměstnanců náročnější práci vykonávat. Růst mezního produktu tedy umoţňuje člověka pouţít ve stále větším okruhu ekonomických činností a zvětšuje se mnoţství oborů, kde je pracovník pouţitelný. Růst mezního produktu pak vede k růstu poptávky po práci. Oblast nabídky práce má tendenci se sniţovat, jde však pouze o pokles relativní. Je to kompenzováno masivním přílivem zahraničních pracovníků ze zaostalejších nebo z méně rozvinutých ekonomik23.

2.5 Tři pohledy na nezaměstnanost 2.5.1 Liberálové Z literatury (Mareš, 1994, st. 28) se můţeme dozvědět, ţe liberalistická a neoklasická ekonomie se soustřeďuje na trh práce a na rovnováhu trhu práce. Věří ve svobodnou soutěţ s cenami. Kaţdý trh má svou cenovou rovnováhu, na které jsou poptávka a nabídka vyváţeny a této rovnováhy je dosahováno trţním mechanismem nebo-li „neviditelnou rukou“ trhu. Jakékoliv zásahy do tohoto procesu brání nastolení přirozené rovnováhy trhu. Pracovní síla je v rámci této teorie pouze zboţím a nezaměstnanost je tedy jen výsledkem 22

Holman, Ekonomie, 2005, str.280.

23

Kraft, Ekonomie teorie, příklady a grafy, 2005, str.174.

18

trţního mechanismu. Trh po uplynutí krátkého období tuto nerovnováhu sám odstraní. Nezaměstnanost tedy odráţí krátkodobou nerovnováhu na trhu práce, přesněji nerovnováhu na straně nabídky a poptávky. Liberálové věří, ţe určitá míra nezaměstnanosti

je

neodstranitelné

minimum.

Jde

o

jakousi

přirozenou

míru

nezaměstnanosti. Kaţdý nezaměstnaný se sám rozhoduje, jestli přijme konkrétní práci, v konkrétním čase a za daných platebních podmínek. Kdo chce opravdu pracovat, tak si práci vţdycky najde a tudíţ liberálové povaţují nezaměstnanost spíše za dobrovolnou24.

2.5.2 Keynesiánci Zakladatelem tzv. keynesiánství je John Maynard Keynes, anglický ekonom, profesor na univerzitě v Cambridge a guvernér The Bank of England. Keynesiánství vzniklo jako reakce na hospodářskou krizi třicátých let. Vyznačuje se odlišnými přístupy neţ klasická a neoklasická ekonomie. Keynesova publikace Obecná teorie zaměstnanosti, úroků a peněz začíná útokem na klasickou liberální ekonomii, kterou jsme popsaly v předešlém odstavci. Na rozdíl od názorů liberálů, podle Keynese, v případě nezaměstnanosti nejde o vyhýbání se práci vůbec, ani o neochotu pracovat za špatných mzdových podmínek. Podle Keynese existují dvě rozhodující příčiny nezaměstnanosti: a)

Technologický pokrok, který vytlačuje pracovní sílu.

b)

Nedostatek poptávky, který omezuje spotřebuje jedinců.

Nedostatek poptávky vede k omezování investic a následně k malé zaměstnanosti, která opět sniţuje poptávku, tudíţ je stále přítomná nucená nezaměstnanost jako důsledek nízké poptávky. Keynes dává přednost státním intervencím, před neviditelnou rukou trhu25.

24

Mareš, Nezaměstnanost jako sociální problém, 1994, str.28 - 30.

25

Tamtéţ.

19

2.5.3 Marxisté Z literatury (Broţová, 2003 st. 50) se můţeme dozvědět, ţe Marx navázal na ekonomickou teorii D. Ricarda. Odlišil práci jako činnost a pracovní sílu popsal jako potenciální pracovní činnost. Pracovní síla se stává za kapitalismu zboţím a dělníci ji musejí prodávat. Je to zboţí zvláštního druhu a podle Marxe, je hodnota pracovní síly jen hodnota určitého mnoţství prostředků, které jsou nutné k výrobě produktu. Nezaměstnanost je zde chápána jako důsledek nerovnováhy mezi reprodukcí pracovních sil a akumulací kapitálu. Marxisté povaţují nezaměstnanost za nedobrovolnou. Dělníci nemohou najít práci, protoţe jejich zaměstnání by zaznamenalo pokles mzdy pod existenční minimum. Tento typ nezaměstnanosti můţeme pozorovat ještě dnes, například v zemích třetího světa, kde je mnoho potenciálních pracovníků a nízká kapitálová vybavenost.

20

3.

Česká společnost a nezaměstnanost

Míra nezaměstnanosti v České republice není konstantní a od roku 1989 po současnost se stále mění a český trh práce stále ovlivňuje mnoho faktorů.

3.1 Nezaměstnanost na českém trhu práce Vývoj trhu práce velice ovlivňuje postavení obyvatel, proto je vţdy v centru pozornosti. Počátkem 90. let se postupně vytvářel otevřený trh práce. V české společnosti s tím byla spojena obava, ţe určité skupiny obyvatelstva budou čelit ztrátě zaměstnání s následným propadem do chudoby. Z původně sourodé pracovní síly, kterou v roce 1990 tvořili výlučně zaměstnaní, byla část zaměstnaných vytlačena do krátkodobé (i dlouhodobé) nezaměstnanosti. Míra nezaměstnanosti byla v letech 1992 – 1996 velmi nízká, patřila k nejniţším v Evropě a přispěla k tomu, ţe česká ekonomická transformace byla označována za tzv. český zázrak. V první polovině devadesátých let se nezaměstnanost pohybovala okolo 3%26. Na samém začátku ekonomické transformace došlo k určitému nárůstu nezaměstnanosti. Do tzv. první vlny nezaměstnanosti se dostali kvalifikovaní pracovníci, které absorboval vznikající soukromý sektor. Sektor bankovnictví, pojišťovnictví, státní správy či obchod s nemovitostmi. Dále byli z trhu vytlačováni i méně kvalifikovaní pracovníci a méně výkonní s menším pracovním úsilím.V druhé polovině 90 let se jiţ začínaly ohlašovat některé problémy, které se plně projevily aţ v roce 1997. Zpomalení tempa růstu a zhoršení makroekonomických ukazatelů sdělovalo naléhavost dokončení restrukturalizace ekonomiky s vyuţitím nových technologií. Postupně byla sniţována přezaměstnanost v podnicích s vysokou státní účastí. Druhá vlna nezaměstnanosti nejvíce zasáhla podniky a banky, které se zbavovaly nadbytečných pracovníků. Poptávka po práci se dostala pod úroveň nabídky po práci, a to skoro ve všech regionech a oborech27. Nezaměstnanost vzrostla na 5,2 % v roce 1997 a tento vzestupný trend se v dalších letech prohluboval. Česká ekonomika se dostala do období růstu míry nezaměstnanosti. V roce 26

Kotýnková, Sociální ochrana chudých v české republice, 2007, str. 40.

27

Broţová, Společenské souvislosti trhu práce, 1994, str. 88.

21

1999 vzrostla k hranici 9%. V tomto období se začal projevovat vliv faktorů výrazně měnící poměry na trhu práce. Nabídková strana nebyla připravena na kvalifikační poţadavky v nových profesích a nových činnostech. Naopak dílčí nedostatek se projevil v tradičních oborech, ovšem částečně byl nahrazen z dovozu ze zahraničí. V roce 2000 začala česká ekonomika opět růst, coţ se začalo promítat do úrovně míry nezaměstnanosti, která se v průběhu roku sniţovala a dosáhla hodnoty uvedené ČSÚ (Českým statistickým úřadem) 8,8 %. V letech 2001 – 2006 se míra nezaměstnanosti pohybovala mezi 7 a 8%.

Tabulka č. 1 – Míra nezaměstnanosti v letech (1993 – 2007) Rok Nezaměstnanost Registrovaná nezaměstnanost Rok Nezaměstnanost Registrovaná nezaměstnanost

1993

1994

1995

1996

1997

1998

1999

2000

4,3

4,3

4,01

3,9

5,2

6,5

8,7

8,8

2,95

3,29

2,99

3,08

4,28

6,04

8,54

9,02

2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

-

8,1

7,3

7,8

8,3

7,9

7,1

5,3

-

8,54

9,15

9,9

9,19

8,97

8,13

6,62

-

Zdroj dat: http://www.finance.cz/ekonomika/prace/nezamestnanost/, ke dni 05.08.2008

Z tabulky 2, která sleduje strukturu nezaměstnanosti podle tři skupin vzdělání, jsou tyto trendy zřejmé. Je vidět, ţe je můţeme pozorovat jiţ od roku 1994. Zatímco v letech 1994 a 1995 jsou tyto trendy téměř nepatrné, jiţ v roce 1996 lze zaznamenat pokles podílu skupiny 1 a vzrůst podílu skupin 2 a 3. Od roku 1997 jsou strukturální změny podílu skupin 2 a 3 jiţ výraznější. Podíl nezaměstnaných se základním vzděláním a vyučených postupně klesá, zatímco podíl středoškoláků na celkovém počtu nezaměstnaných se zvyšuje. Podíl vysokoškoláků se po nárůstu v letech 1997 a 1998 nezměnil. Růst podílu vysokoškoláků byl ze všech tří skupin nejpomalejší.

22

Tabulka č. 2 – Celkový počet nezaměstnaných v České republice Rok 1994 abs. v% 1995 abs. v% 1996 abs. v% 1997 abs. v% 1998 abs. v% 1999 abs. v% 2000 abs. v%

Celkový počet nezaměstnaných 1. skupina

2. skupina

166480 133 633 29 424 100 80, 27 17, 67 153 041 122 370 27 393 100 79 ,96 17, 90 186 339 144 727 37 429 100 77, 68 20,08 268 902 199 626 62 148 100 77, 24 23, 11 386 918 281 740 94 901 100 72, 81 24, 53 487 623 355 977 117 236 100 73, 00 24, 00 457 369 332 056 111 945 100 72, 60 24,48 Zdroj dat: Broţová, 2003, st. 95, ke dni 17.09.2008

3. skupina 3 423 2, 06 3 278 2, 14 4 183 2, 24 7 128 2, 65 10 277 2, 66 4 410 3, 00 13 368 2, 92

Poznámka: skupina 1 – bez vzdělání, skupina 2 – středoškolské, vyučení s maturitou, vyšší odborné (od roku 1998), skupina 3 – vysokoškolské vzdělání

3.2 Faktory ovlivňující český trh práce Otevřený trh práce je součástí kaţdé rozvinuté ekonomiky. Trh práce se začal vyvíjet spolu s trhem zboţí, sluţeb a kapitálovým trhem. Od počátku 90 let byla zahájena sociální, ekonomická a politická transformace, jejíţ součástí byla přeměna centrálně řízeného hospodaření v plnohodnotný pracovní trh. Před rokem 1990 měli, v důsledku centrální organizace výroby a distribuce, rozhodující vliv na trh zboţí a sluţeb, domácí výrobci a tudíţ byly podniky chráněny před vlivem světových trhů. Zaměstnancům poskytovala vysoký stupeň jistoty zaměstnání a stabilitu pracovního místa. Bohuţel se to negativně odráţelo v nízké výkonnosti a efektivnosti práce. Centrální regulace mezd udrţovala mzdy na velice nízké úrovni a nepodněcovala k zavádění nových technologických poznatků a inovací. Spíše přispívala k technickému a technologickému zaostávání. Ekonomická reforma byla od počátku 90. let zaměřena na vytvoření efektivně fungující trţní ekonomiky, včetně efektivně fungujícího trhu práce. Postupně se uvolnila mzdová regulace a uvolnily se pracovně právní vztahy. Změny uvolnily cestu k soukromému vlastnictví a

23

byla provedena velká a malá privatizace vyvlastněného majetku. Na trhu práce začal rozvoj samostatné výdělečné činnosti. V nově vzniklých podmínkách proběhly na trhu práce změny, které byly ovlivněny především těmito faktory: 1)

Vývojem poptávkové strany trhu práce, který odráţel vývoj výkonnosti ekonomiky

a produktivity práce. 2)

Vývojem nabídkové strany trhu práce, který odráţel potenciální růst pracovní síly.

Vzájemné působení demografických a ekonomických faktorů proměnilo strukturu pracovní síly, v jejímţ důsledku se proměnila relace počtu nezaměstnaných a zaměstnaných28.

3.2.1 Ekonomické faktory Počátkem devadesátých let započala přeměna z centrálně plánovaného hospodářství v plnohodnotný trh práce. Procházela významnými organizačními a legislativními změnami. Došlo ke sníţení počtu státních podniků a rozšíření sféry zaměstnavatelů o soukromé společnosti a fyzické osoby. Ekonomická opatření zaznamenala otevření ekonomiky světovým trhům, coţ mělo za následek sníţení konkurenceschopnosti a výkonnosti ekonomiky. Na počátku 90. let došlo rovněţ k poklesu poptávky po pracovní síle. Ekonomika nabrala opět na výkonu aţ od roku 2000, avšak zaměstnanost stagnovala i přes výrazný ekonomický růst. Růst zaměstnanosti nastal aţ v roce 2005. V období od konce 90. let aţ po současnost probíhá vstup zahraničních investorů na český trh. Investoři s sebou přinesli nové technologie a nové výrobní postupy29.

3.2.2 Demografické faktory V průběhu 90. let došlo k poklesu zaměstnanosti při mírném, ale stálém nárůstu počtu aktivních osob, přičemţ tento nárůst byl vyvolán růstem počtu obyvatelstva v produktivním věku. Počet obyvatel v produktivním věku je výsledkem demografického chování

obyvatelstva.

Je

ovlivněn

vývojem

porodnosti,

úmrtnosti

a

migrací.

Nepravidelnosti ve věkové struktuře jsou způsobeny mimořádnými událostmi, které změní počty narozených, zemřelých a stěhujících se osob. Tyto události mají své dopady někdy i na několik desítek let dopředu. Počet obyvatel se v roce 2000 v porovnání s rokem 1990 28

Kotýnková, Sociální ochrana chudých v České republice, 2007, str. 42 - 45.

29

Tamtéţ.

24

sníţil o téměř 100 tisíc osob, avšak věkové skupiny se vyvíjely nerovnoměrně. Počet dětí do 15 let poklesl o více neţ 733 tisíc osob, zvýšil se počet obyvatel v produktivním věku (věk 15 – 64) o více neţ 460 tisíc osob a v po produktivním věku (věk 65+) o více neţ 172 tisíc osob, coţ změnilo věkovou strukturu obyvatelstva. Tabulka č. 3 popisuje věkovou strukturu obyvatelstva ve vybraných letech30.

Tabulka č. 3 - Věková struktura obyvatelstva v letech (1990 – 2006) Věk 0 - 14 15 - 64 65+ celkem

1990 1995 2000 2006 21,45 18,6 16,41 14,51 66,04 68,18 69,75 71,18 12,51 13,22 13,84 14,31 100 100 100 100 Zdroj: Kotýnková, 2007, st. 46, ke dni 14.11.2008

Věkovou strukturu a tím i velikost potencionální pracovní síly ovlivňuje především počet narozených dětí. Nejvyšší počet narozených dětí byl zaznamenán ve druhé polovině 20. století v polovině 70.let a naopak k výraznému poklesu došlo v letech 1975 – 2003. K nárůstu počtu obyvatel v produktivním věku (potenciální zdroj pracovní síly) docházelo průběţně celé období let 1990 – 2006.

3.3 Nezaměstnanost v regionech ČR Česko je tradičně spíše průmyslovou zemí. Zejména existují rozdíly v těchto regionech: Hlavní město Praha, Ústecký, Jihočeský, Moravskoslezský a Středočeský kraj, tabulka č. 4. Graf č. 1 popisuje regiony s největší mírou nezaměstnanosti v ČR.

30

Kotýnková, Sociální ochrana chudých v české republice, 2007, str. 45.

25

Tabulka č. 4 – Míra nezaměstnanosti ve vybraných regionech

Míra nezaměstnanosti ve vybraných regionech v letech 1995 - 2007 1995 1999 2001 2002 2003 2004 2005 2006

rok 2007 Hlavní město 2,5 4 3,9 3,6 4,2 3,9 3,5 2,8 2,5 Praha Středočeský kraj 3,8 8 6,7 4,9 5,2 5,4 5,2 4,5 4,6 Jihočeský kraj 2,5 6,2 5,6 5 5,2 5,7 5 5,1 4,8 Ústecký kraj 7,1 15,4 13,3 12,7 13 14,5 14,5 13,7 12,2 Moravskoslezský 5,8 13 14,3 13,3 14,7 14,5 13,9 12 11 kraj Zdroj dat:http://www.czso.cz/csu/2007edicniplan.nsf/p/3103-07, ke dni 27.11.2008

Graf č. 1 – Míra nezaměstnanosti ve vybraných regionech v letech 1995 - 2007

Míra nezaměstnanosti ve vybraných regionech v letech 1995 - 2007 18 16

Nezaměstnanost v %

14 12 Hlavní město Praha

10

Středočeský kraj Jihočeský kraj

8

Ústecký kraj Moravskoslezský kraj

6 4

2 0 1995

1999

2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

Zdroj dat: http://www.czso.cz/csu/2007edicniplan.nsf/p/3103-07, ke dni 28.11.2008

Z grafu č. 1 a tabulky č. 4 je zřejmé, ţe nejniţší míra nezaměstnanosti se udrţuje v letech 1995 – 2007 v Praze. Naopak Ústecký a Moravskoslezský kraj vykazuje dlouhodobě vysokou míru nezaměstnanosti. Ústecký kraj je, i díky nárůstu nezaměstnanosti na konci roku 2007, stále na prvním místě v rámci ČR, a to zejména díky okresům Most, Chomutov a Teplice, kde míra nezaměstnanosti patří k nejvyšším v republice. V okrese Most je pak jiţ několik let nejvyšší. Přes tuto nelichotivou pozici došlo v uplynulém roce 2007 k

26

poměrně výraznému poklesu nezaměstnanosti. Hlavním zdrojem nezaměstnanosti v kraji jsou stále největší firmy, které v minulých letech procházely a některé ještě procházejí restrukturalizací a s ní spojeným sniţováním počtu pracovníků. Pro absolventy škol je velmi

obtíţné

najít

zaměstnání.

Z hlediska

profesního

jsou

hlavním

zdrojem

nezaměstnanosti občané nekvalifikovaní, kteří jsou v mnoha případech z trhu práce vytěsňováni občany kvalifikovanými, kteří z nějakého důvodu přišli o zaměstnání. Vysoká míra registrované nezaměstnanosti je dlouhodobě typická i pro Moravskoslezský kraj. I přes zlepšování situace v posledních letech si kraj udrţuje předposlední příčku v rámci všech krajů (hůře je na tom pouze kraj Ústecký). Je třeba poznamenat, ţe se v posledních letech rozdíl mezi úrovní ČR a kraje sniţuje a Moravskoslezský kraj se v tomto ukazateli významně blíţí kraji Karlovarskému31. Míra nezaměstnanosti v kraji hl.m. Praha ke dni 31.12.2008 má hodnotu 2,1 %. Úřad práce hl.m. Prahy registroval celkem 17.433 uchazečů. Ekonomická krize se ke konci roku 2008 projevila prozatím nevýrazně, poklesl počet volných míst a sníţil se počet uchazečů, kteří ukončili evidenci z důvodu nástupu do zaměstnání32.

3.4 Nezaměstnanost muţů a ţen v ČR Na českém trhu práce existují nerovnosti z hlediska pohlaví a jsou způsobené různými faktory. Pozice muţů a ţen na českém trhu práce je historicky odlišná. V tradičním modelu rodiny ţena zastává roli osoby pečující o rodinu a domácnost, zatímco muţ vydělává peníze na trhu práce. Tato situace se však začíná měnit. Ţeny dnes ve větší míře vstupují na trh práce na podobné pracovní a společenské uplatnění. Moţnost vlastního nezávislého výdělku jim poskytuje větší míru nezávislosti. Dříve leţela odpovědnost za rodinu na pracujícím muţi, ovšem dnešní rodina spoléhá i na příjem ţeny. Bez ohledu na to, ţe se situace na českém trhu práce v posledních desetiletích změnila, velké rozdíly zde stále přetrvávají. Důvodů je několik: ekonomické, společenské, sociální a kulturní vzorce ovlivňují nadále šance ţen ve světě práce. Zůstávají stále znevýhodněny jak v přístupu na trh práce, pracovním zařazení i odměně za práci. Toto znevýhodnění je spojeno s reprodukčním cyklem rodiny a s procesy výchovy dětí. Je ovšem nutno i zváţit moţnosti volby jednotlivých lidí. Ne kaţdá ţena chce být zaměstnána a ne kaţdá ţena chce zaloţit 31

Dle zdroje http://www.ostrava.czso.cz/xt/edicniplan.nsf/t/B600409106/$File/13-813307a3.pdf, 28.10.2008

32

Dle zdroje http://portal.mpsv.cz/sz/local/ab_info, 28.10.2008

27

rodinu. Třebaţe veřejné politiky ovlivňují situaci lidí, teprve rodiče přijímají konečné rozhodnutí kdo a jak dlouho bude pečovat o potomky33.

3.4.1 Faktory ovlivňující nerovné postavení ţen na trhu práce Vyšší účast ţen na pracovním trhu je obecnou tendencí projevující se v preferencích většiny ţen v moderní společnosti. Ovšem, na jedné straně je účast ţen na trhu práce podporována společenskou normou a na druhé straně, toto zvýšené očekávání vůči ţenám přináší tlak na potřebu ulehčit jim dosud přisuzované práce v domácnosti. To můţe být realizováno buď jako dělba práce mezi partnery, nebo kombinace podpory ze strany veřejných politik. Podmínky ţen v zaměstnání však nejsou úplně ideální. Obecně mají ţeny méně stabilní zaměstnání či zaměstnání s niţší kvalitou, vyšším rizikem nezaměstnanosti a rizikem ekonomické neaktivity. Ţeny mají sice formální právo na rovnost šancí, jejich pozice je však ve skutečnosti znevýhodněna. Sociální a ekonomické nerovnosti vedou k tomu, ţe ţeny nejenţe nepracují na srovnatelných pracovních místech, ale zároveň mají různé příleţitosti přístupu ke vzdělání, pracovnímu výcviku a k perspektivám v kariérním postupu. Hlavní tři faktory nerovnosti ţen: a)

Sociálně definované role v rodině

Nerovná dělba práce mezi manţeli v rodině, bez ohledu na to, zda jsou zaměstnány či nikoliv, ţeny přebírají v rodině větší podíl domácích prací a péče o děti. Proto potřebují ohledy od zaměstnavatelů, jenţ tuto okolnost berou na zřetel. Spolu s dalšími faktory to vede k odkládání narození prvního dítěte. Mají méně potomků nebo volí ţivot bez dětí. Další alternativou je, ţe ţeny dočasně přerušují zaměstnání nebo dokonce natrvalo opouštějí pracovní trh. b)

Předsudky firem

Firmy často příjímání ţen do zaměstnání brání, protoţe pod vlivem sociálně definovaného vzorce rolí v rodině, přijímají předsudek o předurčenosti ţen starat se o děti a o domácnost. Předjímají niţší flexibilitu a tedy moţnosti ţen přizpůsobit se závazkům v rodině. Z těchto okolností vycházejí diskriminující praktiky zaměstnavatelů ve vztahu k ţenské pracovní síle. Ţeny jsou tedy povaţovány v některých případech za méně výkonné a jsou vytlačovány mimo trh práce. 33

Sirovátka, Rodina, zaměstnání a sociální politika, 2007, str. 233.

28

c)

Subjektivní postoje ţen

Jedno z moţných vysvětlení znevýhodněné pozice ţen je, ţe se ţeny samy povaţují za trţně slabé, a proto velmi často akceptují takové podmínky, které jsou pro většinu muţů nepřijatelné. Výše uvedené faktory jsou pouze podnětem k tomu, pokusit se sladit rodinný a reprodukční cyklus s moţnostmi na českém trhu práce, i za pomoci a podpory ze strany veřejných politik. Faktory mohou výrazně ovlivnit celkovou situaci stále rostoucí skupiny ţen vstupujících na trh práce. Cílem je sladit zaměstnání, celoţivotní vzdělávání, rodinný ţivot s dostatečným vyuţitím volného času34.

3.4.2 Ţeny a trh práce v ČR Míru nezaměstnanosti ţen na českém trhu práce jsem zpracovala do tabulky č. 5 a grafu č. 2 ve vybraných letech.

Tabulka č. 5 – Míra nezaměstnanosti dle pohlaví Míra nezaměstnanosti dle pohlaví ve vybraných letech(v %) 1995 1996 1997 1998 1999 2000 Rok Míra nezaměst. 3,4 3,3 3,9 5 7,3 7,3 muži Míra nezaměst. 4,8 4,7 5,9 8,2 10,5 10,6 ženy Rok 2001 2002 2003 2004 2005 2006 Míra nezaměst. 6,7 5,9 6,1 7 6,5 5,8 muži Míra nezaměst. 9,9 9 9,9 9,9 9,8 8,8 ženy Zdroj dat: http://www.czso.cz/csu/2007edicniplan.nsf/p/3103-07, ke dni 18.1.2009

Graf č. 2 – Míra nezaměstnanosti dle pohlaví ve vybraných letech

34

Sirovátka, Rodina, zaměstnání a sociální politika, 2007, str. 233.

29

Míra nezaměstnanosti dle pohlaví ve vybraných letech 12

Nezaměstnanost v %

10

8

Míra nezaměst.muži

6

Míra nezaměst.ženy 4

2

0 1995

1996

1997

1998

1999

2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

Zdroj dat: http://www.czso.cz/csu/2007edicniplan.nsf/p/3103-07, ke dni 18.1.2009

Za posledních 10 let se pozice ţen na trhu práce v České republice sice postupně proměňovala, ale z tabulky č. 5 je patrné, ţe nezaměstnanost ţen byla ve všech letech vyšší neţ nezaměstnanost muţů.

3.4.3 Rozdíly mezi muţi a ţenami v pozicích na trhu práce Rozdíly lze rozdělit do několika kategorií: a)

Rozdíly podle věku a vzdělání

Věk představuje významný faktor, který ovlivňuje pozici na trhu práce. Míra zaměstnanosti v plných úvazcích je nejniţší u mladých lidí do 25 let. Postupně se zvyšuje aţ do 55 let a následně opět klesá. Flexibilní i částečné úvazky jsou častější u mladých a starších lidí. Krátkodobou nezaměstnaností jsou nejohroţenější skupinou mladí lidé od 18 do 25 let. Dlouhodobá nezaměstnanost je vyšší v kategoriích 25 aţ 55 let. Ačkoliv trend je pro všechny vzdělanostní skupiny stejný, největší rozdíly jsou mezi muţi a ţenami dosahující středoškolské vzdělání bez maturity. Oproti tomu ţeny ve skupině vysokoškoláků mají vcelku srovnatelné postavení na trhu práce jako muţi.

b)

Rozdíly podle forem souţití

30

Rodinná situace ovlivňuje pozici ţen na trhu práce. Ţeny ţijící s partnerem jsou více ohroţeny marginalizací na trhu práce, více trpí dlouhodobou nezaměstnaností a vedle toho jsou častěji nezaměstnané. Na druhé straně ţeny, které ţijí samy, častěji zaujímají flexibilní pracovní místa. c)

Rozdíly podle počtu dětí

Je patrné, ţe počet dětí je významným faktorem na trhu práce. S rostoucím počtem dětí se sniţuje pravděpodobnost uplatnění v plném pracovním úvazku. O malé děti se nejčastěji starají ţeny a tím častěji čelí znevýhodnění na trhu práce ve více ohledech. Za prvé, se sniţuje šance ţeny na plnoúvazkové zaměstnání a zároveň se zvyšuje riziko nezaměstnanosti. Pravděpodobnost nezaměstnanosti je vyšší u ţen, neţ u muţů, kteří jsou ve stejné situaci. d)

Rozdíly podle věku nejmladšího dítěte

Očekávaná míra nezaměstnanosti u ţen se mění podle věku nejmladšího dítěte. Ukazuje se, ţe věk nejmladšího dítěte je nutné rozlišit do tří fází. V první fázi, těsně po narození, dochází k největšímu propadu zaměstnanosti ţen. To lze přisuzovat i sociálnímu systému, který umoţňuje rodičovskou dovolenou protáhnout aţ do čtvrtého roku dítěte. Druhé období nastává mezi třetím a čtvrtým rokem dítěte, kdy se ţeny dostávají zpět na trh práce. Situace těchto ţen však není příliš dobrá, častěji zůstávají nezaměstnané. Nejprve jde o krátkodobou

nezaměstnanost,

která

po

určité

době

přechází

do

dlouhodobé

nezaměstnanosti. Konečně třetí období vrcholí nástupem dětí do školy. Tyto ţeny jsou zaměstnány častěji na částečný úvazek, nebo jsou v pracovním poměru na dobu určitou. Ukazuje se, ţe kombinace zaměstnání a rodinného ţivota ţeny v ČR v řadě ohledech znevýhodňuje. Na začátku pracovní kariéry je situace ţen velmi podobná muţům, avšak s příchodem dětí se jejich situace na trhu práce zhoršuje. Zvyšuje se riziko nezaměstnanosti a netypických úvazků35.

35

Sirovátka, Rodina, zaměstnání a sociální politika, 2007, str.

31

3.5 Postavení absolventů na českém trhu práce Vzdělanost obyvatel v průběhu posledního desetiletí zaznamenala vzrůstající tendenci. Tato skupina obyvatel vstupujících na trh práce má specifické postavení. Specifičnost postavení těchto osob vyplývá ze změny v jejich ekonomické aktivitě. Z osob doposud ekonomicky neaktivních se stávají aktivními účastníky trhu práce, stávající se tedy ekonomicky aktivními. Absolventi škol tvoří jednu z rizikových skupin ekonomicky aktivních obyvatel, která se hůře uplatňuje na českém trhu práce. Jejich nezaměstnanost je výrazně ovlivněna ekonomickou situací v zemi, celkovou nezaměstnaností, stavem nabídky volných pracovních míst a stavem mezi nabídkou a poptávkou po pracovních silách. Zároveň je ovlivněna i vzdělanostní a oborovou strukturou absolventů škol. Absolventi škol jsou nejvíce znevýhodněni nedostatkem praxe, chybějícími pracovními návyky a minimem zkušeností. Tendence mnoha firem je zaměstnávat raději zkušené lidi s praxí. Při hledání pracovního místa však mohou absolventi konkurovat svými přednostmi jako jsou aktuální odborné znalosti, znalosti cizích jazyků, počítačové dovednosti nebo větší profesní flexibilitou. Absolventi škol mají problémy s uplatněním zhruba ve věku do 25 let, po této věkové hranici se jejich situace na českém trhu práce výrazně zlepší a ustálí36.

3.5.1 Míra nezaměstnanosti absolventů škol Míry nezaměstnanosti absolventů škol jsou poté rozloţeny podle obvyklého schématu. Nejniţší míru nezaměstnanosti mají vysokoškoláci, dále lidé s maturitou, vyšší úroveň nezaměstnanosti je patrná u absolventů učňovských oborů a nejvyšší u absolventů se základním vzděláním. Celkový počet nezaměstnaných a také míra nezaměstnanosti absolventů závisí na úrovni celkové nezaměstnanosti, absolventi jsou v případě rostoucí nezaměstnanosti ohroţeni více, neţ ostatní skupiny pracovníků a jejich míra nezaměstnanosti je vyšší neţ průměrná celková míra nezaměstnanosti. Rovněţ průběh školního roku ovlivňuje míru nezaměstnanosti absolventů, kdy se jejich míra nezaměstnanosti zvyšuje na konci školního roku tedy v červnu a kulminuje v září, pak postupně klesá a minima dosahuje v květnu. 36

Dle zdroje http://www.nuov.cz/nezamestnanost-absolventu-skol, 29.10.2008

32

Tabulka č. 6 – Míra nezaměstnanosti absolventů škol

Míra nezaměstnanosti absolventů škol ve vybraných letech v % Vzdělání

Rok 1996

1997

1998

1999

2000

2001

Vyučení

4,3

5,3

8,8

19,5

26,4

32,7

Vyučení s maturitou

4,1

5,1

6,3

13,3

17,8

19

SOŠ s maturitou

3,7

5,7

8,8

15,1

16,1

15,9

Gymnázium

2,8

4,4

5,8

7,8

10,5

8,9

3,3

12,6

12

8

3

7,5

5,4

5,1

VOŠ Vysokoškolské

1,5

2

Zdroj dat: http://www.nuov.cz/public/File/periodika_a_publikace/nezamestnanost%20abs%2007.pdf, ke dni 06.08.2008

Tabulka č. 7 – Míra nezaměstnanosti absolventů škol

Míra nezaměstnanosti absolventů škol ve vybraných letech v % Vzdělání

Rok 2002

2003

2004

2005

2006

2007

Vyučení

23,8

22,7

20,9

15,7

13,6

8,9

Vyučení s maturitou

25,5

25

19,1

13,5

11,2

8,7

SOŠ s maturitou

20,8

14,9

13,3

10,1

9,1

6,5

Gymnázium

9,6

6,3

5,3

3,9

3,4

2,5

VOŠ

9,9

10,6

9,4

8,2

6,4

4,8

Vysokoškolské

6,3

6,7

5,7

3,8

3,3

2,4

Zdroj dat: http://www.nuov.cz/public/File/periodika_a_publikace/nezamestnanost%20abs%2007.pdf, ke dni 06.08.2008

33

Graf č. 3 – Míra nezaměstnanosti absolventů škol

Míra nezaměstnanosti absolventů škol ve vybraných letech 35

30

Nezaměstnanost v %

25 Vyučení 20

Vyučení s maturitou SOŠ s maturitou

15

Gymnázium VOŠ

10

Vysokoškolské

5

0 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007

Zdroj dat: http://www.nuov.cz/public/File/periodika_a_publikace/nezamestnanost%20abs%2007.pdf, ke dni 06.08.2008

Z grafu č. 3 je zřejmé, ţe míra nezaměstnanosti absolventů byla nejvyšší v letech 20002003. Tento fakt souvisel s celkovým vývojem ekonomiky, ale u různých druhů vzdělání dosahovala míra nezaměstnanosti absolventů maxima v odlišných letech, jak můţeme vidět z tabulky č. 7 a grafu č. 3. Nejniţší míru nezaměstnanosti vykazují absolventi vysokých škol v roce 2007 (2,4%), druhou nejniţší míru nezaměstnanosti dosahují absolventi gymnázií v roce 2007 (2,5%). Nicméně nejvýraznější pokles míry nezaměstnanosti můţeme vidět ve skupině absolventů učebních oborů. Ta v roce 2001 dosahovala 32,7%, v roce 2006 13,6% a v roce 2007 8,9%. Vidíme tedy pokles mezi roky 2006 a 2007 o 4,7 procentního bodu. Míra nezaměstnanosti ţáků učebních oborů se tak přiblíţila míře nezaměstnanosti absolventů SOŠ s maturitou, která činila v roce 2007 6,5%. Pro roky 1998-2000 byl typický niţší počet absolventů učebních oborů z důvodu útlumu primárního a sekundárního sektoru a s rozvojem sektoru sluţeb. Roste zájem o dosaţení středního vzdělání s maturitní zkouškou, zejména pro oblast ekonomiky a sluţeb. Rovněţ klesá celkový počet dětí v populačních ročnících.

34

3.6 Finanční krize a nezaměstnanost Současnou finanční krizi odstartovaly problémy na hypotečním trhu v USA. Hypoteční agentury Freddie Mac a Fannie Mae se minulý rok dostaly do váţných finančních problémů, které ovlivnily a stále ovlivňují kapitálový trh po celém světě. Tyto dvě hypoteční banky byly zřízeny vládou USA na získávání finančních prostředků na financování hypotečních úvěrů. Hypoteční banka Freddie Mae byla zaloţena v roce 1938 americkým kongresem ve snaze oţivit trh po krizi z 30. let. V roce 1968 byla tato hypoteční banka privatizována a zároveň jí byla vytvořena protiváha v podobě Freddie Mac, která měla zajistit volnou soutěţ a zabránit monopolizaci trhu s hypotečními úvěry37.

3.6.1 Počátek krize – pády velkých bank Americká ekonomika se počátkem roku 2001 propadla do recese a americký FED38 zareagoval sníţením úrokových sazeb. Tyto nízké úrokové sazby pomohly oţivit činnosti bank Freddie Mac a Fannie Mae. Následoval boom na trhu s bydlením a hypoteční úvěr dostali i méně bonitní klienti. Poté došlo k prudkému oslabení tempa růstu cen nemovitostí a následoval jejich propad. Spolu se zvýšením úrokových sazeb začal dramaticky narůstat počet nemovitostí, které nebyly jeho majitelé schopni splácet. Následkem toho hypoteční banky Freddie Mac a Fannie Mae začaly realizovat ztráty, které vzrostly aţ na 11 mld. dolarů a začaly se prohlubovat finanční potíţe. Obě instituce spravují necelou polovinu všech hypotečních úvěrů v celých Spojených státech, a proto se americká vláda rozhodla převzít kontrolu nad oběmi institucemi. Bankrotem hypotečního trhu propukla krize, která pokračovala pádem velkých amerických bank. Dne 16.3.2008 se do finančních potíţí dostala první z nich Bear Stearns, kterou následně koupila JPMorgan Chase & Co. Dne 15.9.2008 padly další dvě velké banky Lehman Brothers a Merrill Lunch, zatímco Merrill Lunch byl převzat největší americkou bankou Bank of America, Lehman Brothers padl v důsledku finanční krize. Krach této finanční instituce otřásl celým akciovým trhem po celém světě a oslabil důvěru ve stabilitu všech finančních institucí. Nekrachovaly ovšem jen hypoteční banky, ale i největší americká spořitelna Washington Mutual. Ke konci

37

Dle zdroje http://www.finance.cz/zpravy/finance/195113/, ke dni 25.03.09

38

Centrální banka Spojených států amerických.

35

měsíce září 2008 se dostala do potíţí šestá největší americká banka Wachovia. Před pádem ji zachránilo převzetí finanční skupinou Citigroup39

3.6.2 Nezaměstnanost v České republice v době krize Míra nezaměstnanosti v České republice se v roce 2008 v prvním čtvrtletí průměrně pohybovala okolo 5,8%. Ve druhém kvartálu se míra nezaměstnanosti průměrně nepatrně sníţila a pohybovala se okolo 5,6%, ve třetím čtvrtletím se průměrně pohybovala okolo 5,3% a oproti druhému kvartálu mírně klesla. V posledním čtvrtém čtvrtletí pro rok 2008 se míra nezaměstnanosti průměrně pohybovala okolo 5,5%. Tabulka č. 8 předkládá přesné údaje míry nezaměstnanosti v jednotlivých měsících roku 2008. Tabulka č. 8 – Míra nezaměstnanosti v roce 2008

Nezaměstnanost Nezaměstnanost

Míra nezaměstnanosti v roce 2008 leden únor březen % 6,1 5,9 5,6 Počet osob

Nezaměstnanost

%

Nezaměstnanost

Počet osob

duben 5,2

květen 5

červen 5

364.544 355.033 336.297 316.118 302.507 297.880 červenec

srpen

září

říjen

5,3

5,3

5,3

5,2

5,3

6

314.6

311.7

320.3

352.3

310.058 312.333

listopad prosinec

Zdroj: http://www.finance.cz/ekonomika/prace/nezamestnanost/, ke dni 26.03.2009 V lednu vţdy docházelo k výkyvům míry nezaměstnanosti v důsledku sezónních výkyvů, ovšem v letošním roce je značně ovlivněna celkovou hospodářskou situací. Hodnota registrované míry nezaměstnanosti vzrostla na úroveň 6,8 procenta. K 31.1.2009 bylo evidováno na úřadu práce 398 061 osob. K 28.2.2009 byla míra nezaměstnanosti uţ 7,4% a na úřadu práce bylo evidováno celkem 428 848 osob40.

39

Dle zdroje http://www.finance.cz/zpravy/finance/195113/, ke dni 25.3.2009

40

Dle zdroje http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/podnikatelske-prostredi-v-cr/mpsv-nezamestnanost-leden09-6-8procenta/1000604/52259/, ke dni 25.3.2009

36

4.

Příčiny a následky nezaměstnanosti

4.1 Příčiny nezaměstnanosti Ţádné téma nikdy nevyvolalo tolik sporů a zmatků mezi uznávanými ekonomy, jako příčiny existence nezaměstnanosti v moderních trţních ekonomikách. Základy ekonomie nás učí, ţe ceny se zvyšují a sniţují, aby se vyčistily trhy. Při ceně, která vyčisťuje trhy jsou nakupující ochotni koupit vše, co jsou prodávající ochotni prodat. Ovšem na trhu práce tyto základní mechanismy stejným způsobem nefungují. Ekonomové se obracejí k mikroekonomii a hledají vysvětlení, aby jim pomohla pochopit důvody vzniku nezaměstnanosti. Ovšem ani teď se neobjevilo ţádné konkrétní vysvětlení. Většina teorií ovšem nachází jednu společnou odpověď, a to nepruţnost mezd. Nepruţné mzdy mohou vést k nedobrovolné nezaměstnanosti. Proč se však mzdy pohybují jinak, neţ aby vyčistily trhy? Jen málo ekonomů by mohlo tvrdit, ţe se mzdy pohybují dostatečně rychle, aby odstraňovaly nedostatky a přebytky práce. Přesto stále zůstává nevysvětleno, proč mzdy reagují zpomaleně. Většina ekonomů se tedy soustředí na zhodnocení zdrojů nepruţnosti. Při hledání těchto zdrojů je velice důleţité rozlišovat mezi aukčními trhy a administrativně regulovanými trhy. Aukční trhy, jsou takové trhy, kde se ceny pohybují nahoru a dolů, aby se vyrovnávala nabídka a poptávka. Ceny se mohou měnit kaţdou minutou a odráţejí trţní podmínky. Ovšem většina zboţí, sluţeb a práce se prodává na tzv. administrativně regulovaných trzích, kde většina firem reguluje své mzdy a platy tak, ţe stanoví fixní platové ohodnocení. Tyto platové stupnice jsou stanoveny na delší časový horizont a tudíţ nereagují na změny trhu práce. Firmy se tak nesetkávají s nedostatkem nebo s přebytkem pracovních sil. Ekonomické důvody pomalého přizpůsobování mezd a platů tkví v nákladech, které jsou s tím spojeny. Například mzdy stanovené smluvními odbory, jsou tak nákladné, ţe jsou předmětem jednání jednou za tři roky. Mzdy, které nejsou odborově organizovány, jsou sice o dost méně nákladné, ale vyţadují velké mnoţství času řídících sloţek organizace, coţ je neefektivní. Trhy práce se tedy nevyčisťují okamţitě na jednotlivých trzích se přebytky a nedostatky práce vyskytují41. Takto popsal příčiny nezaměstnanosti Paul Anthony Samuelson, americký profesor ekonomie, autor mezinárodně uznávané učebnice ekonomie a nositel Nobelovy ceny za ekonomii z roku 1970. Ovšem existují i další příčiny. 41

Samuelson, Ekonomie, 2007, str. 289.

37

Další moţné příčiny jsou: a)

Nedokonalé informace o pracovních místech.

b)

Pojištění a podpora v nezaměstnanosti.

c)

Zákon o minimální mzdě.

d)

Odbory a kolektivní vyjednávání.

4.2 Následky nezaměstnanosti – vznik Underclass V zhledem k masové nezaměstnanosti se také hovoří o vzniku tzv. new underclass. Dalo by se hovořit o třídě deklasovaných. Existuje širší a uţší pojetí této skupiny obyvatel. Underclass tvoří osoby, které se vyskytují nejčastěji mezi nízkoplacenými povoláními a jsou dlouhodobě nezaměstnané. To je jedna z hlavních charakteristik třídy deklasovaných. Underclass se sice neformuje jako třída ve správném slova smyslu, ale její jednotlivá ohniska jsou charakteristická vlastními ţivotními hodnotami a zvláštním vztahem k majoritní populaci. Povětšinou nechovají respekt k autoritám a současně je pro ně příznačná nízká sociální kontrola. Typickými jevy u třídy deklasovaných jsou kriminalita, prostituce, drogová závislost, kouření, nestabilní rodinné vztahy, těhotenství mladistvých a přes generace předávaná chudoba. Tito lidé nejsou chudí, jsou to chudí s chováním, které má sebedestruktivní charakter. Jádrem jsou osoby, které můţeme rozdělit mezi práce schopné nezaměstnané osoby, sirotky a děti deklasovaných, lidé zchátralí a neschopní práce. V případě underclass se jedná o relativně stálou minoritu mezi chudými, které lze rozdělit do čtyř kategorií. Jsou to pasivní lidé, kteří dlouhodobě ţijí ze sociálních dávek. Dále pouliční kriminálníci, často drogově závislí, kteří terorizují ostatní obyvatele města. Do třetí kategorie lze zařadit dealery, pasáky a ostatní existence, kteří si vydělávají v černé a šedé ekonomice. A dále lze zařadit bezdomovce, mentálně postiţené osoby a traumatizované alkoholiky. Třída deklasovaných neohroţuje společnost jen rizikem vzniku třídních nepokojů, ale nahlodáváním společenských hodnot a vztahů, v nichţ ţijeme. Pokud společnost toleruje stav, kdy je část obyvatel vyřazena z mnoha oblastí společenského ţivota a jsou jí upřena základní práva, nemůţe být překvapena, ţe tyto

38

hodnoty hlavní proud společnosti zpochybňuje. Ve společnosti tak vznikají místa, kam řádní obyvatelé nechodí: tzv. no go areas42.

4.3 Sociální následky nezaměstnanosti Práce pro člověka má v dnešní kultuře znatelný význam a má vliv na společenský ţivot jedince. Jde o pokles ţivotní úrovně, ztrátu nebo značný pokles příjmů, ale i o hluboké důsledky nezaměstnanosti pro jejich kaţdodenní ţivot, společenské vztahy a hodnoty. Z uvedených důvodů je zejména dlouhodobá nezaměstnanost velký ekonomický a společenský problém a je sociálně neţádoucím jevem. Právě tento druh nezaměstnanosti je neţádoucí jak pro jedince, tak pro celou naši společnost. Dostává totiţ postiţené osoby do nepříznivých ţivotních podmínek, jako je chudoba, změna sociálního statusu, pokles sebevědomí či sociálního vyloučení. U těchto osob se objevují sociálně patologické jevy např. kriminalita, prostituce, alkoholismus a drogová závislost. Odkloněním těchto lidí od hodnot společnosti a vzorců chování od hlavního proudu společnosti můţe vést ke vzniku tzv. underclass43.

4.3.1 Změna ţivotní úrovně Pokud nezaměstnaná osoba musí ţít pouze z podpory v nezaměstnanosti, nebo pouze jen z ţivotního minima, tak to znamená pro nezaměstnanou osobu a jeho rodinu značné sníţení ţivotní úrovně. Ovšem ne všichni nezaměstnaní ţijí v bídě a ne všichni chudí jsou nezaměstnaní. V případě dlouhodobé nezaměstnanosti lze hovořit o zaručené vstupence do světa nouze a chudoby. Příjem z podpory sotva pokryje základní potřeby rodiny a dostává i členy rodiny do nouze nebo do dluhů. Čím déle člověk zůstává nezaměstnaný, jeho ţivotní a finanční situace se stále zhoršuje44.

42

Mareš, Nezaměstnanost jako sociální problém, 1994, str. 75 - 82.

43

Tamtéţ.

44

Tamtéţ.

39

4.3.2 Sociální izolace Vedle změny ţivotní úrovně vede ztráta zaměstnání i k sociální izolaci a ke ztrátě sociálních kontaktů. Sociální izolaci je třeba chápat jako izolaci zejména od majoritní společnosti, nebo-li zaměstnané části populace. Velikost sociální izolace je spojena se řadou faktorů. Významnou roli hraje taktéţ věk. Lze konstatovat, ţe mladí lidé se po ztrátě svého zaměstnání neocitají v takové sociální izolaci, jako nezaměstnaní staršího věku45.

4.3.3 Rodina nezaměstnaného Důsledky nezaměstnanosti nepociťují jen ti, kteří ztratili své zaměstnání. Nezaměstnanost celkově zasahuje daleko větší počet osob, neţ podíl nezaměstnaných na ekonomicky aktivním populaci. Zasahuje to, jak rodiče s dětmi, tak i širší příbuzenské vztahy. Při hledání důsledků nezaměstnanosti pro ţivot člověka a jeho rodiny, je nutno vidět nejen jeho osobní odezvu na situaci, ale i odezvu jeho rodiny. Nezaměstnanost nezpůsobuje pouze a výhradně finanční potíţe, nýbrţ rovněţ krizi rodiny a narušení denních rodinných zvyklostí, sociální izolaci rodiny v nezaměstnanosti a změnu sociálních vztahů, změnu postavení nezaměstnané osoby, ztrátu sociálního statusu v rodině. Nezaměstnanost se dotýká i vnitřních pravidel pro fungování rodiny, a to se následně mnohdy projevuje i v rozdělení domácích prací. U starších osob, kde muţ pracoval řadu let, se obvykle vyhranily muţské a ţenské práce. V období nezaměstnanosti toto rozdělení přetrvává, někdy má dokonce i tendenci se zvyšovat. I přesto, ţe ztráta zaměstnání a role ţivitele je i ztrátou tradiční dělby práce v rodině46. Nezaměstnanost můţe také narušit nebo zcela rozbít vztahy mezi jednotlivými členy rodiny. To je způsobeno nejen zvyšujícím se napětím ze stresu způsobeného nedostatkem finančních prostředků, ale i nedostatkem dalších prostředků k ţivotu. Současně existuje souvislost mezi násilnými trestnými činy a nezaměstnaností, jak mezi partnery, tak i ve vztahu k dětem. Nezaměstnanost tak můţe vytvářet krizové situace, se kterými si jedinec či rodina neumějí sami poradit a stávají se tak klienty sociálního státu, ale i objektem sociální

45

Mareš, Nezaměstnanost jako sociální problém, 1994, str. 79.

46

Tamtéţ.

40

práce. Ovšem rodina můţe být i útočištěm pro nezaměstnanou osobu. Podpora ze strany rodiny, či širších příbuzenských sítí, můţe sehrát velmi pozitivní roli47.

4.4 Psychické a fyzické zdraví Existuje souvislost mezi nezaměstnaností a zhoršením zdravotního stavu. Ve 30. letech 19. století se pozornost soustředila zejména na takové problémy jako: podvýţivu, nevyváţenou stravu a nemoci s ní spojené. Nezaměstnanost v těchto letech dostávala rodiny do absolutní chudoby a projevovala se i strádáním při nedostatku ošacení a jídla, coţ byl spíše pravidelný nedostatek. Dnešní sociální systém kryje nedostatky přece jen lépe. Stát kryje ţivotní minima a tudíţ nepříznivé důsledky na fyzické zdraví nejsou tak markantní, jako byly v minulosti. Dnešní nemoci jsou spíše způsobeny stresem, nedostatečnou výţivou a nevhodnou strukturou jídelníčku v minulosti. Stres má podle většiny odborníků největší vliv na fyzické zdraví. Atakuje imunitní systém a kardiovaskulární systém člověka. Ztráta zaměstnání v důsledku stresu je často doprovázena negativními faktory, jako je alkohol, kouření, uţívání léků, nebo drogová závislost. Vyšší průměrná úroveň napětí a negativních pocitů a niţší úroveň štěstí a ţivotní uspokojení nezaměstnaných osob vede ke zhoršení psychického stavu. I kdyţ nezaměstnané osoby okamţitě po odchodu ze zaměstnání neupadají do chudoby, je pro všechny nezaměstnanost důvodem k obavám z budoucnosti a starostem z hledání nového zaměstnání. Odříznutí od dřívějšího ţivota, pravidel, času stráveného v práci a ztráta společenského ţivota, to vše působí na psychickou pohodu nezaměstnaného člověka. Nezaměstnanost ovlivňuje i celkovou emocionální stabilitu. Ovlivňuje hodnoty jedince, který ztrácí svou cenu ve vlastních očích i v očích ostatních. Takový člověk ztrácí sebedůvěru, je ohroţena jeho morálka, má tendenci být úzkostlivější, objevuje se deprese, a někdy tito lidé trpí poruchou spánku48.

47

Mareš, Nezaměstnanost jako sociální problém, 1994, str. 79-85.

48

Tamtéţ.

41

4.5 Dlouhodobá nezaměstnanost a chudoba Dlouhodobá nezaměstnanost, jako významný sociální jev, byla ve dvacátém století spojena zejména se dvěmi velkými hospodářskými krizemi. Nejprve ve třicátých a poté v sedmdesátých a osmdesátých letech. Dostalo se jí pozornosti veřejnosti, společenských věd a politiků. V devadesátých letech se masová nezaměstnanost objevuje i v zemích bývalého sovětského bloku a nabývá charakteristiky pro období přechodu od centrálně plánované státní ekonomiky k volnému trţnímu hospodářství49. Dlouhodobá nezaměstnanost je podle standardů Mezinárodní organizace práce definována jako nezaměstnanost delší neţ 12 měsíců. Ovšem na základě standardů Mezinárodní organizace práce nám statistiky vykazují i dlouhodobou nezaměstnanost po dobu delší neţ 24 měsíců50. Doba trvání je velmi důleţitá pro určení rozdílu mezi frikční nezaměstnaností a dlouhodobou nezaměstnanost. Rozdělení nezaměstnaných osob na krátkodobě a dlouhodobě nezaměstnané nám vypovídá o struktuře nezaměstnanosti, i o nárocích na vyplácení sociálních dávek. Můţeme vytipovat problémové regiony, problémové sociální kategorie či sociální skupiny obyvatel. I nízká nezaměstnanost můţe být velkým problémem, pokud se jedná pouze o skupiny dlouhodobě nezaměstnaných obyvatel. Tento druh nezaměstnanosti je také ve velké míře spojen s výskytem období opakované nezaměstnanosti v průběhu pracovní kariéry. Tato tendence se jeví jako vyšší riziko u příslušníků některých sociálních kategorií např: imigrantů, ţen, nekvalifikovaných pracovníků51. Trvání nezaměstnanosti souvisí s podmínkami pracovního trhu i s individuálními charakteristikami nezaměstnaného. V jednotlivých případech se kumulují handicapy na straně nezaměstnaného. Tyto handicapy jsou např. niţší úroveň vzdělání, nedostatečná či ţádná praxe, zhoršený zdravotní strav či diskriminaci ze strany zaměstnavatele. Týká se to

49

Sirovátka, Dlouhodobá nezaměstnanost a záchranná sociální síť, 1994, str. 7.

50

Kotýnková, Sociální ochrana chudých v české republice, 2007, str. 53.

51

Mareš, Nezaměstnanost jako sociální problém 1994, str. 25.

42

zejména romského etnika, ţen s malými dětmi či osob s příliš vysokým nebo nízkým věkem52. Nezaměstnanost je závaţným problémem a pokud se lidem dlouhodobě nedaří práci sehnat, mohou se dostat do ekonomických potíţí, začínajícím propadem ţivotní úrovně a někdy k existenčním potíţím celé rodiny. To má za následek celou škálu problémů, jako jsou psychické poruchy, ztráta sociálního a společenského postavení, ztráta schopnosti komunikace s okolím aţ ztrátu víry ve své vlastní schopnosti a naděje na změnu53. Ani ekonomický růst a tvorba nových pracovních míst neřeší problém dlouhodobé nezaměstnanosti a to z těchto důvodů. Lidé dlouhodobě nezaměstnaní ztrácejí kvalifikaci, pracovní návyky, schopnost dodrţovat denní pracovní reţim a ochotu poslouchat svého nadřízeného. Tuto skupinu obyvatelstva nechtějí zaměstnavatelé zaměstnat, volná pracovní místa obsadí krátkodobě nezaměstnanými, nebo cizinci. Tito lidé ztrácí zájem pracovat, jejich situace jim začne po určité době vyhovovat a ţivot bez práce se stává jakousi normou54. Dlouhodobě nezaměstnaní, kteří usilují o získání nového zaměstnání, postupně sniţují intenzitu hledání nového zaměstnání. Dodrţují povinné kontakty s úřadem práce, ale sledují i inzeráty a také navštěvují potenciální zaměstnavatele, bohuţel v relativně menší míře. Pro dlouhodobě nezaměstnané je typické, ţe jejich příbuzenské sítě nejsou dostatečné k tomu, aby jim pomohly najít stálé a dobré zaměstnání55. Dlouhodobá nezaměstnanost a chudoba mají k sobě velmi blízko. Snahy identifikovat chudé a chudobou ohroţené osoby nacházíme ve společnosti odnepaměti. Nicméně chudoba v současné Evropě není v takové míře jako v Africe, či v Asii. V evropském prostoru se jedná spíše o relativní chudobu. Na jedné straně jde o chudobu uvnitř bohaté Evropy a na druhé straně o chudobu v postkomunistických zemích východní a střední Evropy. Masivní chudoba v zemích střední a východní Evropy je odlišná od chudoby v zemích evropské unie. Nejen, co se týká jejího rozsahu, ale i co se týká povahy a příčin. Můţeme tedy rozlišit mezi chudobou tzv. starou a novou. 52

Sirovátka, , Dlouhodobá nezaměstnanost a záchranná sociální síť, 1994, str. 30.

53

Broţová, Společenské souvislosti trhu práce, 2003, str. 80.

54

Kotýnková, Sociální ochrana chudých v české republice, 2007, str. 53.

55

Sirovátka, , Dlouhodobá nezaměstnanost a záchranná sociální síť, 1994, str. 69.

43

a)

Stará, nebo-li horizontální chudoba je nezávislá na trhu práce. Tato chudoba můţe

být stavem či způsobem trvalé existence, nebo jen existenciálním záţitkem určité etapy ţivota či krátkodobou ţivotní epizodou. Do této chudoby lze zařadit např. rodiny při fázi ţivotní investice nebo při pořizování bytu, či zakládání rodiny. b)

Nová, nebo-li vertikální chudoba je spojena s pozicí jedince či celých sociálních

kategorií na trhu práce. Do tohoto druhu chudoby lze zařadit např. nezaměstnané, neúplné rodiny, osoby s nízkými výdělky, nebo osoby permanentně znevýhodněné na trhu práce56. Zkušenosti s chudobou mají zejména osoby se sníţenou šancí na uplatnění na trhu práce. Jsou z něho vylučováni, nebo mají omezené šance. Jsou to zejména osoby se sníţenou fyzickou a psychickou schopností. Tělesně postiţení a nemocní. Dále osoby nekvalifikované, osoby diskriminované a osoby znevýhodněné v důsledku strukturálních změn ekonomiky a jejího cyklického vývoje57.

56

Mareš, Sociologie nerovnosti a chudoby, 1999, str. 42.

57

Tamtéţ.

44

5.

Moţnosti řešení nezaměstnanosti

Dnešní ekonomové nejsou schopni říci, jak nejlépe bojovat proti nezaměstnanosti a neshodují se ani ve správnosti řešení tohoto problému. Různé ekonomické teorie nahlíţejí na řešení nezaměstnanosti odlišně.

5.1 Způsoby řešení nezaměstnanosti Někteří ekonomové se domnívají, ţe stát nemůţe pomoci lidem bez práce. Jsou to liberální stoupenci fungování „neviditelné ruky trhu“, kteří tvrdí, ţe nejlépe si poradí trţní síly sami. Lidé, kteří si nesou odpovědnost sami za sebe si nejlépe vyhledají pracovní místo sami. Vyuţijí inzeráty ve specializovaném tisku, v novinách, vyuţití svých vlastních kontaktů či osobního dotazování. I příprava pracovníků je nejčastěji jejich soukromou aktivitou, jako je vyhledávání kurzů, přeškolování atd. Naproti tomu nezaměstnaní tvrdí, ţe vláda nezvládá poskytování aktuálních informací o perspektivních oborech a o volných pracovních místech. Zásahy do trhu práce mohou situaci jen zhoršit, protoţe kladou překáţky přirozenému fungování trhu práce. Výsledkem je neefektivní fungování a proto některé sociální programy pomoci vedou ve svých důsledcích lidi k závislosti na vládě. Otupují jejich vlastní snahu vyřešit situaci i snahu hledat si zaměstnání na trhu práce, případně hledat dočasnou pomoc u přátel a v rodině. Na druhé straně stojí ekonomové, kteří podporují pomoc státu nezaměstnaným v rozmanitých podobách. Míra zodpovědnosti státu za ţivotní situaci nezaměstnaných a oprávněnost jeho zásahů do trhů práce byla a neustále bude předmětem politických diskusí. Zastánci vládních aktivit přijímají zodpovědnost státu za nezaměstnané. Nezaměstnanost je interpretována jako výsledek společenských a ekonomických podmínek, které mohou jednotlivci jen málo ovlivňovat, a proto by jim vláda měla pomoci. Čelí tak moţnému nebezpečí, ţe se budou na nezaměstnanost nabalovat další ekonomické a společenské problémy, jako je drogová závislost, kriminalita a chudoba, které musí společnost následně řešit. Vláda by tedy měla rozvinout záchrannou sociální síť, která by nedovolila nezaměstnaným padnout příliš hluboko58.

58

Broţová, Společenské souvislosti trhu práce, 2003, str.112.

45

5.2 Různé pohledy na problém nezaměstnanosti Liberálové (monetaristické a neoklasické ekonomie) zaměřují svoji pozornost na fungování a rovnováhu trhu práce. Nezaměstnanost chápe liberalistická ekonomie jako výraz krátkodobé nerovnováhy mezi nabídkou a poptávkou práce. Je vlastně způsobena nepruţností nabídky na trhu práce vůči měnící se poptávce po ní. Určitá míra nezaměstnanosti je chápána jako neodstranitelné minimum. Podle liberálů platí, ţe kdo chce pracovat a akceptovat podmínky zaměstnavatelů, má vţdy moţnost práci získat a udrţet si ji. Liberálové povaţují nezaměstnanost za dobrovolnou a tedy nevyţadující řešení. Vidí v nezaměstnanosti i pozitivní účinky na hospodářství. Určitý stupeň nezaměstnanosti, který nazýváme přirozenou nezaměstnaností, při níţ se vyrovná počet volných míst a počet lidí hledajících práci, vyvolá díky hrozbě ztráty zaměstnání větší pracovní aktivitu neţ při plné zaměstnanosti. Při takové míře nezaměstnanosti je moţné vytvořit větší HDP neţ při plné zaměstnanosti. Dirigisté (keynesiánské školy ekonomie) povaţují nezaměstnanost za nedobrovolnou. Podle nich existují dvě rozhodující příčiny masové nezaměstnanosti. Technologický pokrok vyřazuje ţivou práci a chronický nedostatek poptávky vede k omezování investic. Následně dochází k malé zaměstnanosti a ta opět sniţuje poptávku. Mzda tvoří výrobní náklady pro firmu, ale je to hlavně zdroj kupní síly obyvatelstva. Řešení tedy není ve sniţování mezd, ale ve stimulování poptávky a zprostředkování podpory nezaměstnaným formou veřejných výdajů, které také slouţí ke zvyšování poptávky. Příčiny nezaměstnanosti vidí ve špatné politice státu, která také krátí veřejné výdaje. Nezaměstnanost se jeví, jako negativní jev. Zejména tento pohled vykazuje závislost mezi nezaměstnaností a dalšími ekonomickými jevy, jako je inflace. Z hlediska hospodářství jako celku bývá často nebezpečí nezaměstnanosti nedoceňováno. Kaţdý nezaměstnaný představuje potenciálně ekonomickou ztrátu, to co by mohl vyrobit, avšak nevyrobil. Další negativní účinky souvisí i s dalšími makroekonomickými důsledky. Jde především o výdaje ze státního rozpočtu. Ty opět sniţují výkonnost ekonomiky v důsledku zvyšování daňových sazeb. Mezi další negativní dopady můţu zařadit ztrátu kvalifikace a zvyšování kriminality59.

59

Kraft, Ekonomie teorie, grafy a příklady, 2005, str. 39.

46

5.3 Návrhy pro lepší fungování trhu Při sniţování míry nezaměstnanosti je potřeba z trhu odstranit faktory, které ji ovlivňují a které stojí v cestě jejímu sniţování. V první řadě deregulací a liberalizací trhů práce. Cesta větší liberalizace a deregulace trhů práce prosazovaná liberálními ekonomy vede přes pokles četnosti a síly ekonomických intervencí státu a sníţení vlivu odborů ke sniţování přirozené míry nezaměstnanosti. Jde o omezení a minimalizaci vládních zásahů tj. zaručené minimální mzdy a podpor v nezaměstnanosti tak, aby neoslabovaly motivaci lidí pracovat a hledat si nové zaměstnání. Jde o oslabení pozic odborů a o zmenšení jejich manévrovacího prostoru v oblasti mzdových dohod. Zde se uvolňuje prostor pro fungování trţních sil a posiluje flexibilitu mezd. Deregulace trhů zvyšuje pruţnost trhů a konkurenci na nich. Deregulace odstraňuje bariéry šíření informací a zlepšuje podmínky pro lepší informovanost účastníků trhu. Nezaměstnaní se mohou k informacím lépe dostat. Deregulace a zvýšení míry konkurence na pracovních trzích naráţí na bariéry, jako jsou například zvýšení prostorové mobility pracovníků, dostatečné kapacity pro přechodné ubytování a na fungování trhu s byty. Plnému rozvinutí fungování trţních sil napomáhá také flexibilita pracovních závazků a kvalifikace. Ta je podmíněna schopností pracovníků a ochotou pracovníků se adaptovat. Zvýšení míry konkurence a dokonalejší informace na pracovních trzích napomáhají minimalizovat frikční a strukturální nezaměstnanost60. Téměř polovina Čechů povaţuje za jednu ze svých ţivotních priorit věrnost jedné firmě. Češi jen neradi mění práci, ochota ke změně se velmi liší podle vzdělání. Nejčastěji mění práci vysoce kvalifikovaní odborníci. Mezi důvody, proč lidé mění práci jen neradi, se podepisuje celá řada faktorů. Mezi neţádoucí faktory patří nejistota a zvyky z doby před rokem 1989. Platil zde model celoţivotního zaměstnání a pracovní mobilita byla celkem neţádoucí. Lidé, kteří velmi často měnili svá zaměstnání byli podezřelí. Ovšem změna zaměstnání není v našich podmínkách příliš jednoduchá. Pro mnoho lidí znamená změna zaměstnání i změnu trvalého bydliště a zde naráţí na překáţku nedostatku bytů.

60

Broţová, Společenské souvislosti trhu práce, 2003, 112.

47

5.4 Stimulace ekonomického růstu Jeden ze způsobů, jak sníţit míru nezaměstnanosti, je zvyšování produktivity práce. Zvýšená produktivita práce vyvolává ekonomický růst a ten následně zvyšuje zaměstnanost. Produktivitu práce zvyšují investice do kapitálu jako např. zvýšení kapitálové vybavenosti práce, technický pokrok, organizační a technologická zlepšení. Zvýšit produktivitu lidského kapitálu můţeme investováním do vzdělání a zdraví. Následně dojde ke zvýšení produktivity práce. Čím více pracovník vytvoří, tím větší hodnotu bude mít jeho práce a tím bude pro firmu větším přínosem a následně obdrţí i vyšší mzdu. Vyšší produktivita práce zvyšuje zaměstnanost a zvyšuje potenciální moţnosti dané ekonomiky. Je důleţitá orientace na odvětví, která jsou náročná na práci, jako jsou např. sluţby. Technologický pokrok v pracovně úsporných odvětvích jako je např. zpracovatelský průmysl, dosáhne ekonomického růstu, ovšem na úkor zaměstnanosti. Pokročilejší technologie uvolní práci a dojde ke zvýšení nezaměstnanosti v odvětví. Pro léčbu nezaměstnanosti je tedy velmi důleţitá pracovní intenzita ekonomického růstu61.

5.5 Ekonomie strany nabídky Základem přístupu ekonomů strany nabídky je trţní deregulace a podpora těch, kteří vytvářejí národní bohatství při vydávání minimálních nákladů státu. Základním poţadavkem je sniţování daňových sazeb a aktivace ekonomických zdrojů. Vysoké zdanění osobního důchodu odrazuje od pracovní motivace a sniţuje nabídku práce. Na druhé straně vysoké zdanění zisků odrazuje od podnikání a sniţuje investování. Sníţení sazeb daní vede podle Liberálů ke zvýšení makroekonomických produktů, zaměstnanosti a zároveň i k zvýšení potenciálu ekonomiky62.

61

Broţová, Společenské souvislosti trhu práce, 2003, str. 113.

62

Tamtéţ.

48

5.6 Ekonomie strany poptávky – keynesiánský přístup Tradiční přístup ke sniţování produkční mezery, resp. ztráty makroekonomického produktu, cyklické nezaměstnanosti, k níţ dochází v recesi, reprezentuje vládní podpora agregátní poptávky a od ní odvozené poptávky po práci. Propad agregátní poptávky sníţí výrobu zboţí a sluţeb. Firmy propouštějí zaměstnance a reálný produkt klesá. Recese nikomu neprospívá, představuje plýtvání zdroji a Keynes ji povaţoval za neţádoucí jev a chtěl ji nejlépe odstranit a nebo alespoň zmírnit její projevy. Pracovníci, kteří se díky nedostatečné agregátní poptávce stali nezaměstnanými, by pracovat chtěli, ale nemohou. Firmy, které nevyrábějí, by chtěly vyrábět a prodávat, ale také nemohou. J.M.Keynes zdůrazňoval zásadní úlohu agregátní poptávky při vysvětlení krátkodobých výkyvů ekonomiky. Doporučoval, aby vláda aktivně stimulovala agregátní poptávku vţdy, kdyţ je nedostatečná,

k udrţení

výroby

při

plné

zaměstnanosti.

V období,

kdy

je

potřeba zabezpečit stávající agregátní poptávku, by měla vláda poptávku soukromých subjektů doplnit zvýšením vládních výdajů, nabídnutím státních zakázek nebo sníţením daní. Stejným způsobem působí i zvýšení peněţní nabídky. Vyvolaný růst agregátní poptávky zvýší produkt i zaměstnanost. Takové vyuţívání ekonomických nástrojů vede ke stabilnímu ekonomickému vývoji. Z tohoto vývoje má prospěch kaţdý a zajistí plnou zaměstnanost. Ovšem vyuţívání vládních výdajů za účelem stimulace agregátní poptávky přineslo v 70. letech několik neblahých důsledků. Ve vyspělých zemích to vedlo k vysoké inflaci, k vyčerpání veřejných zdrojů a k rostoucímu státnímu dluhu se všemi jeho důsledky. Tyto zásahy tedy ekonomice škodí více, neţ pomáhají63.

63

Broţová, Společenské souvislosti trhu práce, 2003, str. 114.

49

Závěry a doporučení Nezaměstnanost je pro kaţdou moderní společnost ekonomickým i sociálním problémem. V první a druhé kapitole této bakalářské práce byla pozornost věnována teoretickým konceptům spojených s nezaměstnaností, jeţ byla v následujících třech částech analyzována. V první analytické části práce byl představen vývoj míry nezaměstnanosti v ČR. Do tzv. první vlny nezaměstnanosti se dostali kvalifikovaní pracovníci, které absorboval vznikající soukromý sektor. V druhé polovině 90 let se jiţ začínaly ohlašovat některé problémy, které se plně projevily aţ v roce 1997. Nezaměstnanost vzrostla na 5,2 % a tento vzestupný trend se v dalších letech prohluboval. Česká ekonomika se dostala do období růstu míry nezaměstnanosti. V roce 1999 vzrostla k hranici 9%. V roce 2000 začala česká ekonomika opět růst, coţ se začalo promítat do úrovně míry nezaměstnanosti, která se v průběhu roku sníţila na hodnotu 8,8 %. V letech 2001 – 2006 se pak míra nezaměstnanosti pohybovala mezi 7 a 8%. Dále bylo v textu upozorněno na rozdílnou míru nezaměstnanosti v jednotlivých krajích. Zatímco nejniţší míra nezaměstnanosti se trvale udrţuje v Praze, kraje Ústecký a Moravskoslezský dlouhodobě vykazují její nejvyšší procentuální hodnotu. Hlavním zdrojem nezaměstnanosti v těchto dvou krajích jsou stále největší firmy, které v minulých letech procházely, a některé ještě procházejí, restrukturalizací a s ní spojeným sniţováním počtu pracovníků. Analýza dále ukázala, ţe ţeny a muţi dlouhodobě vykazují nerovné postavení na českém trhu práce. Obecně platí, ţe muţi jsou oproti ţenám ekonomicky aktivnější a tudíţ zároveň vykazují niţší míru nezaměstnanosti. Ţeny se tak často stávají ekonomicky neaktivní, zejména pak z důvodu nástupu na mateřskou dovolenou. Lze uzavřít, ţe ţeny jsou na českém trhu práce znevýhodněny v důsledku jejich role v tradičně pojímané rodině. Návrat ţen do zaměstnání po mateřské dovolené je následně ovlivněn především jejich věkem, dosaţeným vzděláním, počtem dětí v rodině či věkem nejmladšího dítěte. Další rizikovou skupinou, jeţ je ohroţena na trhu práce jsou vedle ţen absolventi. Rizikovost této skupiny je mnohdy dána nedostatkem jejich znalostí, popř. neexistující pracovní zkušenosti. Značná část zaměstnavatelů tak upřednostňuje pracovníky s mnohaletou praxí, jejichţ zapracování není zdaleka tak finančně náročné. Uplatnění 50

absolventů na trhu práce je ještě zhoršeno v situaci nárůstu celorepublikové míry nezaměstnanosti. Vzhledem k současnému vývoji světové ekonomiky byla pozornost rovněţ věnována příčinám finanční krize a jejím dopadům na českou ekonomiku. Americká ekonomika se počátkem roku 2001 propadla do recese a FED zareagoval sníţením úrokových sazeb. Následoval boom na trhu s bydlením a hypoteční úvěr dostali i méně bonitní klienti. Poté došlo k prudkému oslabení tempa růstu cen nemovitostí a následoval jejich propad. Bankrotem hypotečního trhu propukla krize, která pokračovala pádem velkých amerických bank. V České republice se průměrná míra nezaměstnanosti v roce 2008 oscilovala kolem hodnoty 5,5%, avšak v prvních měsících roku 2009 jiţ v důsledku krize mírně stoupla na hodnotu 6,8%. Málokteré téma vyvolá tolik sporů mezi ekonomy, jako jsou příčiny existence nezaměstnanosti v moderních trţních ekonomikách. Většina teoretiků se však shodne, ţe mzdy reagují zpomaleně, tedy ţe se nepohybují dostatečně rychle, aby odstraňovaly nedostatky a přebytky práce. Přesto stále zůstává nevysvětleno, proč mzdy reagují zpomaleně. Dalšími teoretiky často zmiňovanými příčinami nezaměstnanosti mezd jsou nedokonalá informovanost ţadatelů o místo o pracovních nabídkách, negativní důsledky sociálního pojištění, příliš vysoká státní podpora v nezaměstnanosti, popř. neúměrný vliv a lobbying odborových organizací. Další část předloţené práce ukázala, ţe nezaměstnanost můţe přivést postiţené osoby do nepříznivých ţivotních situací jako je chudoba, popř. můţe následně vyústit v pokles sociálního statusu, zhoršení psychického i fyzického zdraví, sníţení sebevědomí, redukci sociálních sítí či sociální exkluzi. U postiţených osob se častěji objevují sociálně patologické jevy jako např. kriminalita, prostituce, alkoholismus a drogová závislost. Odcizením nezaměstnaných od hodnot společnosti a vzorců chování majoritní společnosti můţe tak následně vést ke vzniku tzv. underclass. Poslední kapitola této bakalářské práce se věnovala způsobům řešení nezaměstnanosti při následné aplikaci výše uvedených ekonomických teorií – liberální a dirigistické ekonomie. Liberalistická ekonomie pojímá nezaměstnanost jako určité neodstranitelné minimum. Nezaměstnanost je tudíţ povaţována za dobrovolnou a její následné řešení tedy není v centru pozornosti analýz. Cílem liberálů je tak spíše sniţování daňových sazeb či

51

aktivace

ekonomických

zdrojů.

Dirigisté

naopak

povaţují

nezaměstnanost

za

nedobrovolnou a přisuzují ji dvě hlavní příčiny – vyřazení ţivé práce technologickým pokrokem a chronický nedostatek poptávky, jenţ následně vede k omezování investic. Řešení tak hledají ve stimulaci poptávky a zprostředkování podpory nezaměstnaným formou sociální výdajů.

52

Seznam pouţité literatury Tištěné monografie 1. BROŢOVÁ, Dagmar. Společenské souvislosti trhu práce. 1. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 2003. 140s. ISBN 80-86429-16-4. 2. GIDDENS, Anthony. Sociologie. 1. vyd. Praha: Agro, 1999. 595s. ISBN 80-7203-124-4. 3. HELÍSEK, Mojmír. Makroekonomie, základní kurs. 2. vyd. Slaný: Nakladatelství Melandrium, 2002. 326s. ISBN 80-86175-26-x. 4. HOLMAN, Robert. Ekonomie. 4. vyd. Praha: Nakladatelství C. H. Back, 2005. 709s. ISBN 80-7179-891-6. 5. KELLER, Jan. Úvod do sociologie. 4. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 2001. 204s. ISBN 80-85850-25-7. 6. KOTÝNKOVÁ, Magdalena. Sociální ochrana chudých v České republice. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Oeconomica, 2007, 132s., ISBN 978-80-245-1302-7. 7. KRAFT, Jiří; Bednářová, Pavla. Ekonomie teorie, grafy a příklady. 2. vyd. Liberec: TU v Liberci, 2005. 193s. ISBN 80-7083-989-9. 8. MACHONIN, Pavel; Tuček, Milan. Česká společnost v transformaci. 1. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 1996. 364s., ISBN 80-85850-17-6. 9. MAREŠ, Petr. Nezaměstnanost jako sociální problém. 1. vyd. Praha: Nakladatelství SLON, 1994. 151s., ISBN 80-901424-9-4. 10. MAREŠ, Petr. Sociologie nerovnosti a chudoby. 1. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 1999. 248s., ISBN 80-85850-61-3. 11. PETRUSEK, Miloslav. Společnosti pozdní doby, 1. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 2007. 459s., ISBN 978-80-86429-63-2. 12. POTŮČEK, Martin. Česká společnost na konci tisíciletí. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1999. 399s., ISBN 80-7184-825-5.

53

13. SAMUELSON, Paul A.. Ekonomie. Praha: Svoboda, 2007. 775s., ISBN 978-80-205. 14. SIROVÁTKA, Tomáš. Dlouhodobá nezaměstnanost a záchranná sociální síť. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita v Brně, 1995. 117s., ISBN 80-210-1246-3. 15. SIROVÁTKA, Tomáš. a kol.. Rodina, zaměstnání a sociální politika. 1. vyd. Brno Boskovice: Albert, 2006. 279s., ISBN 80-7326-104-9. 16. ŠUBRT, Jiří a kol.. Soudobá sociologie 3, Diagnózy soudobých společností. 3. vyd. Praha: Nakladatelství Karolinum, 2008. 382s., IBSN 978-80-246-1486-1.

Příspěvky v elektronických monografiích 17. http://portal.mpsv.cz/sz/local/mo_info/obecne/stat_inf/atp_up/ktp2004.pdf, 28.10.2008 18. http://www.ostrava.czso.cz/xt/edicniplan.nsf/t/B600409106/$File/13-813307a3.pdf, 28.10.2008 19. http://portal.mpsv.cz/sz/local/ab_info, 28.10.2008 20. http://www.nuov.cz/nezamestnanost-absolventu-skol, 29.10.2008 21. http://hnonline.sk/1-10023660-21502445-k00000_detail-08, 10.11.2008 22. http://www.finance.cz/zpravy/finance/195113/, 25.03.09 23. http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/podnikatelske-prostredi-v-cr/mpsvnezamestnanost-leden09-6-8-procenta/1000604/52259/, 25.3.2009

54