Současný stav a nové trendy: kritické zhodnocení české v kontextu světové sociální geografie
Luděk Sýkora, UK PřF Praha
kritické zhodnocení sociální geografie ¨
sociální geografie v užším vymezení, tj. nikoliv regionální geografie ani regionální rozvoj, nicméně vnímaná v kontextu geografie jako celku
¨
výzvy ve smyslu vybraných témat ¤
hledání jádra geografie
¤
komplexní systémy, evoluce a resilience
¤
sociální konstrukce reality, diskurs a politika reprezentace
hledání jádra / podstaty geografie
nevyužití potenciálu ¨
geografie má jen okrajovou roli při diskusích významným témat: globalizace, udržitelný rozvoj
¨
příčinou je důraz na specializaci, nedostatečná vnitřní integrace a kumulativnost poznání
¨
vedle analytické práce potřebujeme také komplexní a syntetický přístup založený na integrované ontologii a vzájemně se doplňujících epistemologiích
¨
jen tak budeme schopni reagovat na složité problémy současnosti a naplňovat společenskou roli geografie
koncepty s integrujícím potenciálem ¨ ¨
¨
¨
¨
prostor, místo, region, krajina základním objektem geografického poznání je komplexní regionální organizace a její transformace role sociální geografie: studium společnosti jako hlavního faktoru utvářejícího regionální organizaci oživení regionální geografie jako společné platformy rozmanitých geografií regionální geografie poskytuje tolik žádanou situační kontextualitu při interpretacích a vysvětleních místně specifických projevů obecných procesů, tj. holistické zázemí pro specializované analýzy
výzva ¨
¨
jednotná, komplexní a syntetizující geografie na platformě regionální geografie - doplnit chybějící článek nikoliv opustit ostatní geografie přání opakovaná v obecné rovině nejsou naplňována ¤ geografická syntéza (Gardavský) – zůstalo u výzev z Haggetta ¤ teorie geografické organizace reality (Hampl) – nomotetický extrakt schránky regionální organizace jenž zůstal Hamplem uzavřen a nebyl široce přijat a rozvíjen (fyzicko-g. regiony) ¤ nereagujeme na současné diskuse – Unifying Geography (Matthews, Herbert), Questioning Geography (Castree, Rogers, Sherman), Key Thinkers on Space and Place (Hubbard, Kitchen, Valentine), … výjimkou jsou fragmentované podněty Hynka ¤ nezájem o integraci a syntézu – náročné, bez scientometrické odezvy
komplexní systémy, evoluce a resilience
systémový holistický a evoluční přístup ¨
¨
¨
do geografie se vrací důraz na systémový holistický a evoluční přístup v environmentálně orientovaných disciplínách převažuje zájem o komplexitu, dynamický vývoj a spontánní adaptabilitu (resilience) v sociálně-vědních oborech je kladen důraz na evoluci, path-dependence a politiku resilience (evoluční obrat v ekonomické geografii a regionálním rozvoji)
teorie komplexních systémů theory of complex systems ¨ ¨
¨
¨
komplexitu ve smyslu (1) tzv. emergence, tj. nově vzniklých jevů a vlastností v důsledku vzájemné organizační provázanosti prvků ve složitých environmentálních (přírodních a společenských) systémech (celek je více než pouhý souhrn jeho částí) (2) dynamického nelineárního vývoje, který je do určité míry pathdependent, tj. závislý na předchozí cestě, nicméně může podléhat poměrné dramatickým revolučním zvratům důraz na jistou míru nahodilosti a nepředvídatelnosti evolučního vývoje odlišuje teorii komplexních systémů od determinismu obecné teorie systémů (general system theory - Ludwig von Bertalanffy)
resilience ¨
¨ ¨
¨
¨
adaptabilní autoregulace složitých environmentálních / sociálních / geografických systémů nositelem se v dnešním světě stává člověk a lidská společnost reflexivní, adaptabilní, flexibilní a dynamická (pružně se přizpůsobující vnějším podnětům a vnitřnímu vývoji) správa složitých environmentálních systémů (od národních parků po planetu jako celek) a společenských systémů (od úrovně firmy po globální společnost) dynamicky řízený/usměrňovaný vývoj založený na neustálém monitorování, učení se novým situacím a pozornosti věnované předvídání ohrožení stability systému a zvažování možných rizik a také rozvíjení schopností rychlého často nestandardního řešení/zásahu při bezprostředním narušení normálního stavu a ohrožení stability systému vůdčí inovativní paradigma politiky a managementu s cílem trvale udržitelného rozvoje
výzvy ¨
¨
trasformace české společnosti a také geografické organizace Česka ¤ řízený proces proměny komplexních systémů ¤ revoluční etapa v dlouhodobé evoluci naší nejen sociální krajiny – období, kdy se nejen odstraňují závislosti na cestách nastavených za komunismu, ale utvářejí nové budoucí závislosti (path-dependencies) současnými volbami a rozhodnutími ¤ geografie nesmí zůstávat stranou, jinak se z ní stává ostrůvek sebestředné a společensky mrtvé disciplíny aplikace principů resilience ve správě věcí veřejných ¤ při kritickém reflexivním monitorování vývoje a potřeb společnosti – sociální/regionální/fyzická geografie ¤ při návrzích normativních opatření a využívání nemalých veřejných zdrojů, zejména pak účelném vynakládání strukturálních fondů EU – vše nelze předvídat a řešit formálním nastavením kritérií – zodpovědnost elit za rozhodnutí (podobně: vědu nelze smrsknout do scientometrie) – regionální rozvoj
sociální konstrukce reality, diskurs a politika reprezentace
diskurs a politika reprezentace ¨
¨
¨ ¨ ¨
¨
¨
světová geografie v poststrukturalistickém období a při tzv. kulturním obratu na utváření dnešního světa (naše jednání a rozhodování) mají rozhodující vliv sociálně a často účelově konstruované obrazy reality ty jsou utvářeny, sdíleny, předávány a prosazovány v diskursu svět modelují úspěšné diskursivní praktiky a moc s nimi spojená přijímané obrazy reality jsou výsledkem úspěšných politik reprezentace svět je dnes utvářen střety mezi politikami reprezentací post-politika – zdánlivá pluralita reprezentací v níž se ztrácí hlavní sociální rozpory dnešní společnosti, přičemž dominantní roli hrají jen některé sociální skupiny a jimi předkládané reprezentace
reprezentace naší sociální geografie ¨ ¨
¨ ¨ ¨
¨
¨
¨
naše sociální geografie nezachytila kulturní obrat (cultural turn) většinou popisná s důrazem na specifické jevy bez větší snahy o zobecnění a vysvětlení výpravy za pozitivismem (který světová geografie dávno opustila) baví nás zeměpis a prostorové struktury nevěnujeme se, nebo jen velmi povrchně, sociální podstatě utváření sociálně-geografických realit posedlost dotazníky, které považujeme za nástroj kvalitativního výzkumu - sociální podstatu nenajdeme nepracujeme s koncepty, jako jsou sociální struktura, třída, skupina či síť a nepromítáme je do sociálně-prostorových situací, formací politickou-ekonomii v geografii ignorujeme nebo odmítáme bojíme se konceptů moci, konfliktu, sociální spravedlnosti
politika reprezentace sociální geografie ¨
nezvládli jsme kritickou sociální teorii, politickou ekonomii, poststrukturalismus a nezvládáme ani politiku vlastní reprezentace
¨
málo se účastníme významných světových konferencí, a když, tak většinou v pasivní roli přečtení příspěvků
¨
česká sociální geografie je z většiny uzavřená, zahleděná do sebe, vlastních malicherností, bez snahy sledovat světový geografický diskurs, natož se do něj aktivně zapojit vlastním přispěním
¨
naše sociální geografie nepředstavuje vibrující dílnu tvůrčího kvasu chrlící podněty do světa a mimo geografii
sociální geografie ¨
¨
¨
¨
¨
sociální geografie neexistuje jako zastřešující koncept integrující pluralitu sociálně-vědních geografických disciplín včetně ekonomické, politické a kulturní geografie SG většinou ztotožňujeme s (1) geografií obyvatelstva, kterou děláme jako geodemografii, tj. prostorovou diferenciaci pohybu obyvatelstva, a (2) geografií sídel, při studiu osídlení prostřednictvím obyvatelstva nestudujeme geografickou organizaci společnosti, nýbrž prostorové diferenciace dostupných charakteristik obyvatel shromáždění empirických údajů je považováno za základ další práce – při rezignaci na správou konceptualizaci problému
sociální geografie je dnes jen heterogenním apendixem k „regionálnímu rozvoji“ – aplikační disciplíně, která by mohla využívat analytických schopností SG a syntetických schopností RG – jenže RR nechce a nemá co - RR nebudeme schopní pořádně usměrňovat bez kvalitní sociální a regionální geografie
závislost na pozitivismu ¨
¨
¨
nejde o variantu narkomanie, ani nejde o posedlost - jde o závislost ve smyslu „nic jiného neumíme“ ¤ nic jiného nás nikdo nenaučil – teorie ve smyslu epistemologie a jejího rozvoje od dob pozitivismu se v podstatě neučí a nediskutuje ¤ z jiné pozice se v naší sociální geografii nic nedělá ¤ nic jiného se neodvážíme, sedíme doma za pecí a do světa nejezdíme umíme si ale zdůvodnit, proč nemá smysl nic dělat ¤ kritickou geografii ztotožníme s marxismem, který pozbyl smysl s koncem komunismu ¤ postmodernismus zesměšníme relativismem (sami však relativismus, neboli vše jde, využíváme jak to jen jde) ¤ poststrukturalismus ani nejsme schopní vnímat, protože nám na to chybí základní vzdělání v sociálních vědách nejhorší je, že o epistemologii (až na výjimky) nemáme zájem
výzvy ¨
česká sociální geografie musí nasát ducha resilience, skoncovat s uzavřeností a reagovat na dění ve světové geografii, ve světě, ve společnosti, v jiných vědách
¨
musí skoncovat s vnitřní ustrnulostí danou partikularismem, neochotou kriticky diskutovat a nezájmem významná společenská témata k diskusi předkládat a jít s kůží na trh
……
…… ?
diskusní setkání
Diskurs a politika v naší geografii středa 18.00-19.30
