Současné dopady vietnamské války na region Indočíny

Mendelova univerzita v Brně Fakulta regionálního rozvoje a mezinárodních studií

Současné dopady vietnamské války na region Indočíny

Bakalářská práce

Vedoucí práce: Mgr. Jan Hodač

Tomáš Procházka Brno 2013

Poděkování: Na tomto místě bych rád poděkoval panu Mgr. Janu Hodačovi za poskytnutí velmi cenných rad, konstruktivní připomínky a za odborné vedení bakalářské práce. Dále také děkuji své rodině za nadstandardní podporu.

Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma „Současné dopady vietnamské války na region Indočíny“ vypracoval samostatně s použitím literatury, kterou cituji a uvádím v přiloženém seznamu literatury. V Brně dne 7. května 2013

__________________________

Abstract Procházka T. Actual Impacts of Vietnam War on the Indochina Region. Bachelor’s Thesis. Brno: Mendel University in Brno

The purpose of the Bachelor’s Thesis is to interpret the impact of The Second Vietnam War on current economical development in Indochina region. In the first part is presened extent and intrensity of using defoliants, those defoliants will be also desrcibed. The extent of bombing campaing against Vietnam, Laos, Cambodia will be also described in the first part. Impacts of using defoliants and bombing will be also described in theoretical part. The credibility of hypotesis about impacts of Vietnam war will be solved in practical part. The future development in region to 2030 is discussed based on the learnt findings. Keywords Defoliants, unexploded bombs, dioxin, diseases caused by dioxin, amputations

Abstrakt Procházka T. Současné dopady vietnamské války na region Indočíny Bakalářka práce. Brno: Mendlova univerzita v Brně

Cílem bakalářské práce je popsat dopady druhé vietnamské války na jednotlivé státy bývalé Indočíny, které dle autora dodnes ovlivňují ekonomickou výkonost jednotlivých států. V první části bude popsán rozsah a intenzita používání defoliantů, ty budou rovněž popsány. První část bude také obsahovat popis rozsahu bombardovací kampaně proti Vietnamu, Kambodži a Laosu. V teoretické části budou rovněž popsány jednotlivé dopady bombardování a použití defoliantů. V praktické části se bude řešit pravdivost hypotéz ohledně dopadů vietnamské války. Ze zjištěných informací bude provedena predikce vývoje region do roku 2030. Klíčová slova Defolianty, nevybuchlé bomby, dioxin, nemoci způsobené dioxinem, amputace

Obsah 1 Úvod a cíle práce .................................................................................................................................. 7 1.1Úvod ............................................................................................................................................... 7 1.2 Cíle práce ....................................................................................................................................... 7 Metodika ................................................................................................................................................. 8 2.1 Metodika ....................................................................................................................................... 8 3 Teoretická část...................................................................................................................................... 9 3.1 Průběh konfliktu ............................................................................................................................ 9 3.2 Ho Chi Minhova stezka ................................................................................................................ 10 3.3 Defolianty .................................................................................................................................... 12 3.3.1 Použité Agenty...................................................................................................................... 12 3.3.2 Operace Ranch Hand a nasazení Agentů v JV Asii ................................................................ 15 3.4. Bombardování JV Asie ................................................................................................................ 18 3.5 Dioxin ........................................................................................................................................... 23 3.6 Dopady používání defoliantů....................................................................................................... 25 3.6.1 Zdravotní dopady ................................................................................................................. 25 3.6.2 Ekologické dopady ................................................................................................................ 28 3.7 Dopady bombardování a nevybuchlých leteckých bomb ........................................................... 29 3.7.1 Socio-politické dopady bombardování a defoliace .............................................................. 33 4. Empirická část .................................................................................................................................... 34 4.1 Dopady defoliantů na zemědělskou produkci ............................................................................. 34 4.1.1 Demografický profil Vietnamu a predikce budoucího populačního vývoje ......................... 34 4.1.2 Zemědělský sektor Vietnamu a jeho význam ....................................................................... 36 4.1.3 Rostlinná výroba a problém dioxinů..................................................................................... 38 4.1.4 Živočišná výroba a problém dioxinů ..................................................................................... 39 4.1.5 Závěr ..................................................................................................................................... 41 4.2 Dopady války na současný ekonomický růst států Indočíny ....................................................... 42 4.2.1 Laos ....................................................................................................................................... 42 4.2.2 Kambodža ............................................................................................................................. 46 4.2.3 Vietnam ................................................................................................................................ 49 4.2.4 Závěr ..................................................................................................................................... 53 4.3 Predikce do roku 2030................................................................................................................. 54 5 Požité zdroje ....................................................................................................................................... 58 6 Příloha................................................................................................................................................. 63

7

1 Úvod a cíle práce 1.1Úvod Válka ve Vietnamu je největší a pravděpodobně i nejkrvavější válečné střetnutí druhé poloviny 20. století. Tato válka byla produktem své doby, střetnutí mezi světovým komunistickým hnutím a svobodným světem. Téměř dvacet let trvající boje si vyžádaly životy tří milionů Vietnamců a padesáti osmi tisíc Američanů. Konflikt se také považuje za jeden z nejdražší v historii, celkově stála válka cca 111 miliard USD, při uvážení inflace pak dospíváme v nákladům přesahující 738 mil. USD v cenách roku 2011.1 . Obrovské množství munice, váha veškeré použité munice se pohybuje okolo patnácti milionů tun, stejně jako masivní nasazení chemikálií ve Vietnamu, stejně jako ve vedlejších bojištích v Laosu a Kambodži vyústilo v obrovskou devastaci, se kterou se státy musí dodnes nákladně vyrovnávat.

1.2 Cíle práce Cílem práce je zjistit a zhodnotit vliv dopadů Vietnamské války na ekonomiky jednotlivých států bývalé Indočíny. Dopady války však omezíme pouze na dopady bombardování, nevybuchlé munice a v neposlední řadě se zaměříme také na dopady používání defoliantů. Získat poznatky o rozsahu a intenzitě defoliační a bombardovací kampaně. V neposlední řadě se práce také bude snažit naznačit, jak se budou zasažené země vyrovnávat s následky a do jaké míry budou schopny napravovat škody způsobené konfliktem do roku 2030.

1

Daggett S.;(2010)

8

Metodika 2.1 Metodika Při vypracovávání této práce jsem hlavně vycházel z odborné literatury uvedené v seznamu, rovněž jsem ve velké míře čerpal z odborných dokumentů, studií a článků, v naprosté většině se jednalo o cizojazyčné materiály. Způsob získávání informací pak probíhal sběrem dat a informací, jejich tříděním, vzájemnou komparací a následnou analýzou. V první části jsem se snažil nejdříve stručně popsat průběh a vývoj vietnamské války. Dále jsem část práce věnoval rozborem významu Ho Chi Minhovi stezky, jejíž existence měla na průběh konfliktu významný vliv. Rovněž je v této části obsažen popis jednotlivých Agentů, včetně rozsahu jejich užití. Dalším bodem pak je popis rozsahu a intenzity leteckého bombardování a defoliačních operací v JV Asii. V druhé části jsou na základě zjištěných informací popsány jednotlivé dopady defoliačních operací a bombardování. Pro lepší porozumění zdravotních dopadů defoliačních operací je zde také popsán dioxin, který představuje hlavní ohrožení pro zdravotní stav vietnamské populace. V třetí část pak proběhne potvrzení či vyvrácení hypotéz. Vzhledem k počtu hypotéz je nejdříve provedeno vyhodnocení a zhodnocení pravdivosti první hypotézy, která se zabývá otázkou, zda bude vietnamský zemědělský sektor schopen do budoucna uživit populaci Vietnamské socialistické republiky. Vyhodnocení bude založeno na základě získaných dat a informací. V dalším bodě bude provedena analýza druhé hypotézy. Ta si klade otázku, zda dopady vietnamské války dodnes zpomalují ekonomický růst o cca 2%. Na základě dostupný informací bude vyhodnocena finanční ztráta v důsledku jednotlivých dopadů války v důsledku použití defoliantů a bombardování. Tyto ztráty pak budou zohledněny při výpočtu potencionálního HDP, jenž by byl jednotlivými státy dosahován, pokud by se nemuseli potýkat s následky války a následně bude zjištěna velikost produkční mezery. V poslední části pak bude nastíněno, jakým způsobem se bude daná problematika vyvíjet do roku 2030. Grafické přílohy, tabulky a obrázky byly zhotoveny mnou na základě získaných dat nebo převzatých z internetových zdrojů, které se zabývají stejnou nebo podobnou tématikou.

9

3 Teoretická část 3.1 Průběh konfliktu Vietnamský konflikt, známý také jako první a druhá vietnamská válka. Byl vojenský střet, který trval s mnohými přestávkami od roku 1946 od roku 1975, byl jedním z nejvýznamnějších střetů studené války mezi západním kapitalistickým blokem v čele se Spojenými státy a komunistickým blokem vedeným Sovětským svazem. Do roku 1954 byla Indočína pod nadvládou Francie. První vietnamská válka známá také jako Válka v Indočíně, v které stála Francie proti komunistickému hnutí Vieth-minh pod vedením Ho Chi Minha2, trvala od roku 1946 do roku 1954, kdy se Francie rozhodla pro odchod z Indočíny. Na Ženevské mírové konferenci, která v roce 1954 definitivně ukončila první vietnamskou válku, byla Indočína rozdělena na čtyři státy – Laos, Kambodžu, Vietnam byl rozdělena podél 17. rovnoběžky na komunistickou Vietnamskou demokratickou republiku na severu a Vietnamskou republiku na jihu. V obou částech Vietnamu se měly do dvou let konat demokratické volby a na základě nich se měla země sjednotit, tyto volby se však nikdy nekonaly. Laos a Kambodža po získání nezávislosti vyhlásily neutralitu. Severní Vietnam však krátce po mírové konferenci začal ovlivňovat politické dění na jihu s cílem připojit Vietnamskou republiku a sjednotit tak Vietnam pod komunistickou nadvládou. Spojené státy, které v té době řídily Trumanovou doktrínou3, s velkou nelibostí sledovaly rostoucí vměšování komunistů do dění v Vietnamské republice, bály že případný „dominový efekt“4 by mohl vést k ovládnutí celé Jihovýchodní Asie komunisty, proto od roku 1954 začali nejdříve finančně a později také vojensky podporovat jihovietnamský režim. V roce 1964 se odehrál incident v Tonkinském zálivu, který umožnil Spojeným států, prostřednictvím Rezoluce o Tonkinském zálivu, otevřenou vojenskou intervenci proti severnímu Vietnamu bez oficiálního vyhlášení války, souběžně s ní se rozvinuly i tajné války USA v Laosu a Kambodži. V roce 1965 se ve Vietnamu vylodily první pozemní vojenské jednoty, což dále vystupňovalo konflikt. Válka se pak nadále eskalovala až do roku 1969, kdy nově zvolený

2

Ho Chi Minh – vůdce boje za národní osvobození, od roku 1955 do roku 1969 prezident Vietnamské demokratické republiky 3 Program zahraniční politika USA, která akceptovala status quo bipolárního světa. Zároveň však deklarovala odhodlání USA poskytnout pomoc všem zemím jenž byly ohroženy komunistickou expanzí. 4 Termín „dominový efekt“ byl poprvé použit prezidentem Eisenhowerem v roce 1954. Vyjadřoval obavu americké administrativy, že případní pád Jižní Vietnamu by mohl vést ke komunistickým převratům také v Thajsku, Laosu, Kambodži, Barmě a Indonésii

10

americký prezident Richard Nixon zahájil proces „vietnamizace“, jenž měl za cíl vyvést USA z nepopulární války. V roce 1973 byla válka ukončena Pařížskou mírovou konferencí, která definitivně umožnila USA vyvázat se z konfliktu. Severní Vietnam však i nadále usiloval o vojenské sjednocení Vietnamu, to nakonec proběhlo v roce 1975, kdy Vietnamská demokratická republika dobyla Vietnamskou republiku. 3.2 Ho Chi Minhova stezka Jedním z rozhodujících prvků celé vietnamské války byla existence Ho Chi Minhovy stezky. Jednalo se o logistický systém, který měl za cíl zásobovat povstalecké hnutí Vietcongu a rovněž sloužil k dopravě jednotek pravidelné severovietnamské armády. Stezka vedla z Vietnamské demokratické republiky do Vietnamské republiky, vyhýbala se však demilitarizované zóně, která oddělovala oba vietnamské státy podél 17. rovnoběžky, namísto toho vedla přes území neutrálního Laosu a Kambodže. Stezka samotná nebyla tvořena jednou komunikací, ale systémem cest, které byly v husté džungli vyježděny nákladními vozidly a pěších stezek, jenž byly vyšlapány pěšími jednotkami a zásobovači na kolech. Stezka samotná využívala

také

vodních

toků,

například

kambodžský

přístav

Sihanoukville

byl

severovietnamskými jednotkami využíván, jíž od roku 1965 jako hlavní logistické centrum pro zásobování veškerých akcí komunistů v jižní polovině Vietnamské republiky.5 Z přístavu byly pak zásoby distribuovány do jednotlivých vojenských táborů umístěných při hranicích s Vietnamskou republikou. Udává se, že celý zásobovací systém měřil okolo 16 tisíc kilometrů6. Kromě cest užívaných k transportu zásob a jednotek existovaly i „fiktivní“ komunikace, které měly sloužit k znesnadnění leteckého průzkumu. Samotná stezka, která místy dosahovala šířky 80 km, byla vedená pouze řídce obydleným a těžko přístupným pralesem pokrytým hornatým terénem, což značně ztěžovalo leteckým průzkum a následné bombardování. Součástí stezky byly ale i vojenské základny, sklady a zdravotní centra. Američané se samozřejmě snažili stezku zničit či alespoň přerušit a ztížit tak zásobování komunistických bojovníků na jihu. Od roku 1964 byly oblasti, kterými vedla stezka vystaveny velmi těžkému leteckému bombardování a odlesňování za pomocí defoliantů. Bombardování neutrálního Laosu a Kambodže však bylo politicky velmi citlivé, proto bylo před zbytkem světa a dokonce i před americkým kongresem utajeno.

5 6

Palmer D., (1996) http://www.u-s-history.com/pages/h1875.html

11 Mapa 1: Mapa Ho Chi Minhovi stezky

Zdroj: Spencer J. Trucker, (1998), vlastní úprava

Program odlesňování Kambodže a Laosu za pomoci defoliantů je tajný i v roce 2013. Samotná výstavba stezky započala v roce 1959, kdy byla uvažována pouze jen jako prostředek k infiltraci bojovníků do jižního Vietnamu, zásoby a zbraně byly v té době dopravovány výhradně po moři. V roce 1965 však americké námořnictvo zahájilo operaci Market Time, která měla za cíl zamezit zásobování komunistů v jižním Vietnamu po moři. Operace byla úspěšná a přinutila komunisty přesouvat veškerý materiál po Ho Chi Minhově stezce. Americké a jihovietnamské pozemní síly se opakovaně snažili stezku přerušit, to se jim však podařilo pouze ve dvou případech. Poprvé se podařilo přerušit stezku v roce 1970, kdy pozemní síly USA a Vietnamské republiky podnikly operaci Toan Thang 437, při které překročily hranice Kambodže a zničili část kambodžské Ho Chi Minhovi stezky, včetně zásob a logistického zázemí, druhým případem byl operace Lam-Son 719 o rok později, při které

7

Prados J., (1999)

12

jihovietnamské pozemní jednotky podnikly výpad s cílem zničit část laoské stezky8. V obou případech se však pozemní síly USA a Vietnamské republiky stáhly a umožnily tak komunistům obnovit stezku. Stezka pak v nezměněné míře složila až do roku 1975, kdy došlo k definitivnímu sjednocení Vietnamu.

3.3 Defolianty 3.3.1 Použité Agenty

Pro vietnamský konflikt je kromě masivního bombardování charakteristické široké nasazení chemikálií, určených k odlistění stromů, likvidaci rostlin a porostu. Takzvané defolianty však nebyly v době vypuknutí vietnamské války posledním výkřikem chemického průmyslu, ve skutečnosti historie vývoje defoliantů sahá až do dob 2. světové války. Během války se vojska Spojených států bojující džunglí zarostlých v oblastech jižního Pacifiku potýkala s hustou vegetací, která umožnovala Japoncům vynikající krytí, stejně tak se potýkala s typickými tropickými jako malárie. „ Koncem a v období těsně po konci války v Pacifiku začala armáda iniciovat vývoji látek, jenž by byly schopny zlikvidovat vegetaci v okolí vojenských instalací a také látek určených k regulaci hmyzu, čímž by snížila vystavení vojsk nemocemi jako malárie. Tyto látky mohli být také použity k usnadnění zaměření zásobovacích cest nepřítele.“ (Martini; 2012) Do začátku války ve Vietnamu bylo nakonec vyvinuto okolo šedesáti chemických kombinací, které pak mohly být použity jako defolianty, herbicidy, fungicidy, rodenticidy nebo také jako prostředky k potlačení nepokojů. Tabulka 1: Názvy látek a jejich využití

Název látky

Účinek látky

Důvod použití

Defoliant

Opadávání listů

Usnadnění pozorování nepřítele

Herbicid

Úhyn nežádoucích rostlin

Likvidace nežádoucích rostlin

Fungicid

Hubení hub, způsobující ekonomické škody. Hubení hlodavců

Ochrana úrody

Rodenticid

Deratizace

Vlastní návrh

Koncem padesátých let vyvinuly vědci ve Spojených státech několik kombinací herbicidů, které se v testech osvědčily jako efektivní prostředek k odlistění stromů a ničení úrody. Většina z nich byla založena na herbicidu 2,4-dichlorfenoxyloctové kyseliny (2,4-D) a herbicidu 2,4,5-trichlorfenoxyoctové kyseliny (2,4,5-T). Oba tyto herbicidy byly v 50. a 60. 8

Palmer D., (1996)

13

letech široce užívány na celém světě. Například jen v 50. letech vzrostla ve Spojených státech roční produkce herbicidu 2,4-D z 6,4 mil. kilogramů v roce 1950 na 16,3 mil. kilogramů v roce 1960. V případě produkce herbicidu 2,4,5-D byl podobný nárůst, v roce 1950 se prakticky nevyráběl, v roce 1960 však činila jeho roční produkce jen v Spojených státech hodnoty 4,5 mil. kilogramů. Podle údajů Ministerstva zemědělství Spojených států, bylo v roce 1959 americkými farmáři ošetřeno za pomocí herbicidů více než 215 tis. km2. Defolianty použité ve Vietnamu vstoupily do historie pod označením „Rainbow Herbicides“. Šlo celkově o kombinaci šesti defoliantů, které byly z podstatné části založeny na pesticidu 2,4,5-T. Defolianty byly používány pod kódovými označeními Agent Pink, Agent Green, Agent Purple, Agent White, Agent Blue a konečně nejznámější Agent Orange. Armádní kódové označení těchto defoliantů bylo odvozeno o barevných čtyřpalcových pruhů na barelech, ve kterých byly do Vietnamu dodávány. Tyto defolianty začaly být ve Vietnamu testovány Americkou armádou ještě dříve než se Spojené státy a Vietnamské demokratická republika dostaly do otevřeného střetu. Rané počátky testování defoliantů se datují už od roku 1961, kdy byly testovány první tři Agenty. Za prvé se jednalo o Agent Pink, jenž se skládal z 60% n-butyl ester 2,4,5-T a 40% isobutyl esteru 2,4,5-T. Agentu Pink bylo vyprodukováno a později ve Vietnamu použito okolo 20 000 galonů (cca 75 700 litrů)9

10

, tento agent se

nedočkal širšího využití a byl ve Vietnamu využit pouze k testování v letech 1961 až 1964. Druhým používaným defoliantem byl Agent Green, který se skládal ze 100% n-buthylu esteru 2,4,5-T. Také tento defoliant se dočkal ve Vietnamu pouze omezeného využití, byl rovněž použit pouze pro testování v letech 1961 – 1964. Byl rovněž používán v kombinaci s Agentem Pink, tato směs ale nesloužila k defoliaci pralesa, nýbrž k ničení úrody. Přestože byl Agent Green chemicky podobný s Agentem Pink, tak obsahoval mnohem větší množství dioxinu11 a byl tedy toxičtější. Celkový objem vyrobeného a ve Vietnamu užitého Agentu Green se také pohybuje okolo 75 700 litrů. Posledním defoliantem, jenž byl ve Vietnamu od roku 1961 testován, byl Agent Purple. Tento defoliant byl vyvinut již počátkem 50. let a bylo dokonce plánováno jeho využití v průběhu Korejské války, ta však skončila dříve, než bylo možno tento defoliant bojově nasadit. Tohoto defoliantu bylo celkově vyrobeno a použito cca 1,9 mil. litrů. Agent Purple byl tedy v raném stádiu programu defoliace užíván ve zdaleka v největším množství. Armáda a Letectvo Spojených států však přestaly tento defoliant používat pro jeho toxicitu už v roce 1964. Agent Purple se skládal ze směsi n-butyl esteru 2,49

1 US Gal. ≈ 3,78 litru V další části práce bude za hlavní jednotku objemu používán litr. 11 Problém dioxinů bude rozveden v další kapitole. 10

14

D (50%), n-butyl esteru 2,4,5-T (30%) a isobutyl esteru 2,4,5-T (20%), chemickým složením se tedy velmi podobal Agentu Orange, který jej v roce 1965 nahradil. Tabulka 2: Názvy použitých Agentů, jejich složení a roky použití ve Vietnamu

Vojenské jméno defoliantu

Složení

Roky použití

Agent Pink

60% n-butyl ester 2,4,5-T

1961 – 1964

40% isobutyl esteru 2,4,5-T Agent Green

100% n-buthyl ester 2,4,5-T

1961 – 1964

Agent Purple

50% n-butyl esteru 2,4-D

1961 – 1964

30% n-butyl esteru 2,4,5-T 20% isobutyl esteru 2,4,5-T Agent Blue

50% kyselina dimethylarsinová

1962 – 1971

50% sodná sůl kyseliny dimethylarsinové Agent White

80% kyselina dichlorfenoxylová

1965 – 1971

20% picloram12 Agent Orange

50% n-butyl ester 2,4-D

1965 - 1971

50% n-butyl ester 2,4,5-T zdroj: Martini E., (2012), vlastní úprava

Od listopadu roku 1962 se začalo s testování dalšího defoliantu, jednalo se o kombinaci nazvanou Agent Blue. Tato chemická kombinace se skládala ze stoprocentního koncentrátu kyseliny dimethylarsinové- a sodné soli kyseliny dimethylarsinové. Defoliant se používal až do zastavení operace Ranch Hand v roce 1971. Agent Blue byl od zbývajících defoliantů odlišný, nepoužíval se primárně na ničení vegetace, ale na likvidaci úrody, což byla také jedna z metod v rámci amerických snah omezit a kontrolovat pohyb komunistických povstalců. Vojáci Vietnamské republiky spolu s americkými vojenskými se nejdříve snažili zničit rýžová pole povstalců za pomocí minometů a granátů. Brzo však přišli na to, že tato metoda je neúčinná a neumožňuje dokonalou likvidaci úrody povstalců. „Vojáci zjistili, že rýže je jednou z nejhůře zničitelných látek. Při použití granátů je téměř nemožné ji spálit a i v případě, že dojde k úspěšnému rozptýlení rýže, tak to nezabrání tomu, aby byla sklizena trpělivými lidmi.“ (Russell; 1967). Armáda tedy začala hledat jiný způsob likvidace rýžových polí povstalců, volba tehdy padla na defoliant Agent Blue.

12

Celý název sloučeniny je 4-amino-3,5,6-trichloro-2-pyridinkarboxylová kyselina

15

Tento defoliant způsoboval vysušení rostlinné vlhkosti a následný úhyn rýže, nebyl však používán jen na likvidaci rýžových polí, své uplatnění našel také při likvidaci banánovníků, travin a bambusového porostu. Při použít Agentu Blue proti rýžovým polím bylo zaručeno zničení 60 – 90% úrody. Kromě okamžitého zničení úrody, však také znemožňoval použití postiženého pole pro další pěstování plodin v příští sezóně. Udává se, že celkové množství Agentu Blue použitého v letech 1962 – 1971 dosáhlo objemu více než 4,5 mil. litrů. Agent Blue je však dodnes, v podstatně méně toxické formě vyráběn a používán, své využití má dnes například při pěstování bavlny. V roce 1965 začala spojenecká vojska používat další defoliant, který měl kódové jméno Agent White. Tento Agent byl tvořen z 80% kyselinou dichlorfenoxylovou a 20% picloramu. Agent White byl většinou používán jako náhrada, pokud byl Agent Orange v danou dobu nedostupný. Tato situace například nastala v dubnu 1970, kdy bylo používání Agentu Orange ve Vietnamu dočasně pozastaveno. Objemově se jedná o druhý nejpoužívanější defoliant, odhaduje se, že mezi roky 1965 – 1971 bylo nad Vietnamem rozprášeno téměř 19 mil. litrů Agentu White. Posledním a také nejznámějším defoliantem z rodiny takzvaných „Rainbow Herbicides“ byl bezesporu Agent Orange. Tento velmi silný defoliant se skládal z 50% n-butyl esteru 2,4-D a 50% n-butyl esteru 2,4,5-T, hlavním výrobcem byla společnost Dow Chemical Company, dalšími výrobci byli Diamond Alkali, Hercules, Hooker Chemical a Monsanto. Odhaduje se, že celkový objem Agentu Orange rozprášeného nad územím Vietnamu odpovídá hodnotě téměř 42 mil. litrů. Koncem 60. let se začaly objevovat zprávy o zdravotních dopadech při používání Agentu Orange, přesto jeho produkce pro armádní účely pokračovala až do dubna 1970, kdy bylo přistoupeno k dočasnému zákazu používání Agentu Orange, po zrušení zákazu byly tyto postřiky vykonávány až do roku 1971. Orange Agent, stejně jako ostatní Agenty, byl však široce používán na celém světě, rozdíl mezi Agenty použitými ve Vietnamu a ve zbytku světa byl pouze v obsahu dioxinu, jenž byl dán jiným procesem výroby.

3.3.2 Operace Ranch Hand a nasazení Agentů v JV Asii

Ranch Hand bylo kódové označení pro operace letectva Spojených Států, které se za pomoci rozprašování defoliantů snažilo likvidovat pralesy Vietnamu a ničit úrodu. Cílem operace bylo znemožnit příslušníkům Vietcongu a severovietnamské armády využívat prales jako dokonalé krytí pro přesuny a také znemožnit přepady vládních vojsk. Likvidace úrody, která byla spuštěna později, měla napomoci programu pacifikace Jižního Vietnamu, jejím cílem byl

16

předpoklad, že zničení úrody přinutí Vietcong13 k defenzívě, zadruhé měla za cíl odradit vesničany od poskytování potravin komunistickým povstalcům. Ničení polí mělo také za cíl vedlejší záměr, navýšit počet lidí žijících ve městech, která spojenecká vojska kontrolovala snáze, než venkov. Přestože operace samotná započala v roce 1962, tak první testy defoliantů v JV Asii proběhly již v roce 1961, v této době však měla program defoliace na starosti primárně armáda, která se snažila vyvinout metody účinné aplikace Agentů v terénu. Ve Spojených státech se však také letectvo snažilo vyvinout metody a rozprašovací zařízení. Výzkum probíhal na letecké základně Fort Detrick ve státě Maryland, která byla až do roku 1969 centrem amerického programu na vývoj biologických zbraní. Na základě výzkumu byly pro letectvo vyvinuty metody postřiku vegetace a také zařízení na postřik. První letecké rozprašování defoliantů ve Vietnamu proběhlo 10. srpna 1961 severně od vesnice Dak To. Hlavním prostředkem pro rozprašování defoliantů se stal letoun společnosti Fairchild C-123, pro postřiky byla vyvinuta speciální verze označována jako UC-123B, která byla vybavena rozprašovacím zařízením MC-1. V trupu byla nově instalována nádrž o objemu 3 785 litrů, pod křídla byla nainstalována ráhna s tryskami, další ráhno bylo umístěno vzadu pod trupem. Později bylo 34 strojů konvertováno na verzi UC-123K. Kromě letadel UC-123 byly k rozprašování používány také upravené armádní vrtulníky UH-1D. První letouny UC123B dorazili do Vietnamu 7. ledna 1962, týden před začátkem operace Ranch Hand. První operační lety podnikly letouny, již v polovině ledna 1962, zprvu se jednalo pouze o postřiky oblastí, ve kterých se předpokládaly základny komunistických geril, oblasti podél silnic, řek, železničních tratí, drátů vysokého napětí a hranic. Používání postřiků brzy přineslo úspěch, v defolianty ošetřených oblastech počty přepadů povstalci dramaticky poklesly. Na základě tohoto vývoje v létě 1962 Velitelství americké vojenské pomoci Vietnamu (MACV), které sloužilo jako ústředí americké vojenské přítomnosti, doporučilo ministru obrany Robertu McNamarovi (nezávisle na doporučení MACV volal po likvidaci polí i vietnamský prezident Diem), aby přiměl prezidenta Kennedyho rozšířit program defoliace včetně likvidace úrody. Prezident Kennedy v říjnu téhož roku schválil rozšíření programu defoliace, ale nepovolil program rozšířit i na likvidaci úrody.14 Téma likvidace úrody za pomoci defoliantů byla v té době považována za politicky velmi citlivou záležitost, která mohla být komunisty lehce zneužita k propagandistickému boji jako porušení Ženevských konvencí, 13

Vietcong neboli Národní fronta osvobození Jižního Vietnamu byla komunisticky orientovaná povstalecká organizace, která během vietnamské války vedla partizánský boj proti ústřední vládě Vietnamské republiky. 14 Martini E., (2012)

17

akce mohla také vést k odcizení jihovietnamského obyvatelstva. Testování Agentů Blue a jeho účinků na úrodu však zakázáno nebylo. Testy však mohly být prováděny, jen pokud bylo naprosto jisté, že pole patří komunistickým povstalcům. Brzy na to umožnil Washington rozšířit Ranch Hand. Graf 1: Procentuální zastoupení Agentů použitých v letech 1961 – 1971

Agent Green 0%

Agent Pink 0%

Agent Purple 3%

Agent Blue 7%

Agent White 28% Agent Orange 62%

Vlastní výpočet

V roce 1965 umožnil prezident Johnson rozšíření operace i nad východní oblasti Laosu. Operace byla masivně rozšiřována v roce 1966 a v roce 1967, kdy nastal vrchol operace, bylo defolianty „ošetřeno“ na 688 tis. hektarů a bylo použito přes 18 mil. litrů defoliantů, které byly z 85% použity defoliaci džungle a z 15% na likvidaci polí povstalců. Roku 1970 nařídil prezident Nixon ukončení používání defoliantů pro vojenské operace. Operace však v podstatně menší míře pokračovala až do roku 1971, kdy byla definitivně ukončena. Odhaduje se, že letectvo použilo okolo 95% všech Agentů, zbývajících 5% připadlo na armádu a námořnictvo. Armáda Spojených státu a Vietnamské republiky využívala defolianty hlavně pro likvidaci porostu v okolí vojenských instalací, rovněž je využívala pro ničení vegetace v okolí silnic, železnic a vedení elektrického proudu. Námořnictvo Spojených států bylo dalším uživatelem Agentů, používaly je výhradně složky říčního loďstva, které operovaly v zátokách a ramenech delty řeky Mekong, kde likvidovaly porost na březích s cílem znemožnit bojovníkům Vietcongu využívat řeku k dopravě zásob. Typický postřik prováděny letouny amerického letectva probíhal v malé výšce, obvykle do 50 m nad

18

povrchem, při rychlosti okolo 200 km/h, jedno letadlo dokázalo na jeden let „ošetřit“ pás široký 80 metrů a dlouhý 16 kilometrů. Míra postřiku byla 3 m3 na 1 km2. Efektivita postřiku byla odvislá na terénu a na počasí. Postřiky se ve většině případů prováděly brzo ráno, ještě než teplota vystoupala nad 29 stupňů Celsia a než se zvedl vítr. Četnost postřiků závisela na porostu, mangovníkové porosty v deltě řeky Mekong obvykle uhynuly po prvním postřiku, pralesní porost i vzhledem k přítomnosti tří pater porostu potřeboval dva až čtyři postřiky. Listy stromů obvykle opadaly do tří týdnů a zůstaly bezlisté až do dalšího období dešťů. „Studie uveřejněná v roce 1963 uvádí, že horizontální dohlednost v džungli se zvýšila o 30 – 75%, vertikální dohled se zvýšil o 40 – 80%. V roce 1968 byla na letadla nainstalována nová rozprašovací zařízení, čímž se zvýšila účinnost defoliantů, horizontální dohlednost se zvýšila až o 50 – 75%, vertikální dokonce o 60 – 90%“ (Westing; 1984). Během operace Ranch Hand bylo podniknuto přes 20 000 vzletů, při kterých byla rozprášena podstatná část z více než 67 mil. litrů Agentů použitých v JV Asii.

3.4. Bombardování JV Asie Vietnamský konflikt je kromě masivního používání defoliantů charakteristický mohutným zapojením leteckých sil. Bombardovací ofenzíva Letectva Spojených států amerických a Námořního letectva Spojených států amerických nad JV Asií patří k nejsložitějším a nejnákladnějším kampaním v celé historii letectví. Samotné počátky americké letecké přítomnosti v JV Asii začaly nenápadně, první americké letouny se objevily na přelomu 50. a 60. let, tehdy ale létaly pro CIA při podpoře laoského kmene Hmong, který bojoval proti komunistickému hnutím Pathet Lao. Od konce roku 1961 začali američtí piloti létat mise také na podporu vojsk jižního Vietnamu, letadla byla však opatřena znaky Jihovietnamského letectva. První oficiální letecké útoky provedené Američany byly podniknuty 5. července 1964 jako opověď na incident v Tonkinském zálivu, při kterém severovietnamské čluny napadli americký torpédoborec USS Maddox. Až od února roku 1965 prováděly americké vzdušné síly pouze odvetné útoky (operace Flaming Dart), které byly odpovědí na útoky Vietcongu. Počátkem roku 1965 však tyto útoky natolik zesílily, že v březnu téhož roku tedy byla spuštěna plnohodnotná bombardovací kampaň Rolling Thunder, jenž měla za cíl ničit komunikační a železniční síť Vietnamské demokratické republiky, předmět útoků se ale stávali také průmyslové závody, letiště a vojenské instalace. Washington doufal, že leteckými údery odradí Hanoj od eskalace

19

konfliktu. Od roku 1966 se operace zaměřila na rafinérie a sklady pohonných hmot, následující rok byla pak rozšířena o průmyslové objekty, jakými byly hutě, elektrárny a další strategicky významné objekty. Prvního listopadu 1968 bylo Washingtonem uznáno, že bombardování nesplnilo svůj hlavní cíl – a to odradit Severní Vietnam od eskalace konfliktu, operace Rolling Thuder byla ukončena o deset dní později. Bombardování Severního Vietnamu bylo plně obnoveno v květnu 1972, cílem operace Linebacker I bylo zastavit Velikonoční ofenzívu vojsk severního Vietnamu a také podlomit vůli Hanoje pokračovat v konfliktu. Cílem většiny náletů se staly oblasti Hanoje a přístavu Haiphong. V prosinci bylo bombardování po krátkém přerušení opět obnoveno, cílem operace Linebacker II bylo tentokrát přinutit Severní Vietnam k podepsání Pařížských dohod a definitivně tak ukončit vietnamský konflikt. Odhaduje se, že za celou dobu války bylo na Severní Vietnam shozeno okolo 1 mil. tun bomb, což je asi polovina všech bomb svržených na celou 2. světovou válku. Od roku 1964 až do konce samotného konfliktu v roce 1975, byly bombardovány také rozsáhlé oblasti Jižního Vietnamu, které byly pod kontrolou komunistů. Jednalo se hlavně o dvě operační oblasti, provincie Tay Ninh, Binh Phuoc, Binh Zuong, které leží při hranicích s Kambodžou a provincie Thua Thien-Hue, Quang Tri a oblast v okolí přístavu Da Nang na severu. Území Vietnamu však nebylo jedinou operační oblastí amerických leteckých sil, od roku 1964 byly cílem bombardování i rozsáhlé oblasti Laosu, od roku 1969 byly pak také pravidelně bombardovány východní části Kambodže. Tyto letecké operace však byly z důvodu porušování neutrality před americkými občany, ale dokonce i před americkým Kongresem utajeny a staly se tak tajnými válkami USA v JV Asii. Bombardování Laosu mělo po většinu války dvě těžiště - na severu bylo hlavním cílem napomáhat laoské armádě a udržet tak status quo Laoského království, co by neutrálního státu. Bombardování severního Laosu započalo již v prosinci 1964, kdy byla spuštěna operace Barell Roll, hlavním záměrem bylo poskytovat přímou leteckou podporu jednotkám laoské armády při bojích s komunistickým hnutím Pathet Lao, letectvo však také mělo za úkol útočit na severní část Ho-Chi-Minhovi stezky. Operace byla ukončena až 29. března 1973. Dalším zintenzivněním bombardovací kampaně bylo spuštění operace Stell Tiger, ta byla spuštěna 3. dubna 1965, jejím cílem bylo právě eliminovat jižní část laoské Ho-Chi-Minhovi stezky. Operace trvala až do 11. listopadu 1968, kdy se stala součástí nové bombardovací kampaně Commando Hunt. Po spuštění operace Commando Hunt prudce stoupla intenzita bojových letů nad jihovýchodním Laosem, v říjnu 1968 bylo provedeno na 4700 vzletů, v listopadu 1968 pak

20

toto číslo stouplo na 12 800 vzletů, navýšení vzletů bylo umožněno díky ukončení operace Rolling Thunder a přesměrování bombardérů na jiné operace. Do ukončení leteckých operací nad Laosem v březnu 1973, se silám v rámci operace Commando Hunt nepodařilo stezku zničit. Ztráty způsobené leteckými údery operace se odhadují na 16% v celkového objemu materiálu a severovietnamských jednotek, které byly transportovány po Ho Chi Minhově stezce. Mapa 2: Jednotlivé oblasti leteckých kampaní na Laosem

Zdroj: http://www.talkingproud.us/Military/Blindbat/Blindbat.html, vlastní úprava

Celkem americké letectvo za deset let bombardování podniklo více 580 000 vzletů, při kterých bylo svrženo téměř 3 000 000 tun bomb. Přesný počet civilních obětí nelze vyčíslit, jednalo se však téměř jistě o desítky tisíc zabitých, údaje nejčastěji mluví o 30 000 civilních obětí. Celkové náklady bombardování Laosu byly také vysoké, odhaduje se, že náklady na jeden den bombardování dosahovaly hodnoty 17 milionů USD (hodnota dolaru v roce 2011), celkové náklady bombardování Laosu se odhaduje na téměř 57 miliard USD (přepočteno na dolary v roce 2010) a představovaly téměř čtvrtinu všech výdajů na válku ve Vietnamu. Kambodžské království si dokázalo velmi dlouho chránit svoji neutralitu a stát tak mimo konflikt zuřící v sousedním Vietnamu a Laosu, přesto se válce nakonec nevyhnulo. Severní

21

Vietnam a Vietcong po celá léta porušoval kambodžskou neutralitu, při hranicích s Vietnamem vedla Ho Chi Minhova stezka a na území Kambodže byly budovány vojenské základy, které poskytovaly komunistickými silám ochranu a materiální zabezpečení. Američané po celá léta s nelibostí hleděli na přítomnost základen komunistů v Kambodži, prezident Lyndon Jonhson se však obával rozšíření konfliktu i do sousední země a tak zůstaly základy až do roku 1969 leteckých útoků víceméně ušetřeny, bylo provedeno jen pár bombardovacích misí nevelkého rozsahu. Celkově bylo nad Kambodžou v letech 1964 – 1968 provedeno 2 565 misí, při kterých bylo svrženo 214 tun bomb. Situace se však dramaticky změnila v lednu 1969, kdy nastoupil do úřadu prezidenta Spojených Států Richard Nixon. Krátce po jeho inauguraci zahájili komunisté ze svých základen v Kambodži novou sérii útoků proti Jižnímu Vietnamu. Washington se tentokrát rozhodl vyřešit problém základen na kambodžském území jednou pro vždy. Nixon autorizoval novou bombardovací kampaň v únoru, operace Menu pak započala 18. března 1969 a svojí intenzitou a prudkostí překonala doposud všechny proběhlé bombardovací kampaně v JV Asii. Bombardování bylo zaměřeno východní provincie Kambodže, kde se předpokládal výskyt jednotek vietnamské armády. Cílem bylo eliminovat tyto základny, přerušit nebo zničit kambodžskou část Ho Chi Minhovi stezky a zlikvidovat co největší množství nepřátelských vojáků. Měla však ještě jeden cíl, měla svým rozsahem a intenzitou vystrašit a vyděsit komunisty. Na rozdíl od sousedního Laosu, ve kterém probíhalo v té době, do značné míry obdobné bombardování, se v Kambodži rýsoval jeden podstatný rozdíl. V Laosu probíhala bombardovací kampaň v relativně řídce obydlených oblastech, v Kambodži byly ale kobercovými nálety, včetně zapojení bombardérů B-52, bezohledně bombardovány i oblasti s vysokou hustotou zalidnění. Výsledem byly masivní ztráty v řadách civilistů, celkový počet obětí z řad kambodžských civilistů během operace Menu se odhaduje na více než 100 tisíc. Washington se bál reakce na takové rozšíření války a proto byl celý průběh operace tajný, o celém rozsahu bombardovací kampaně vědělo jen pár politických poradců a představitelů letectva.

Operace trvala až do 28. května 1970, avšak od března 1970 byla operace

zintenzivněna z důvodu významných politických změn v zemi a vypuknutí občanské války15. Krátce před ukončením operace Menu byla spuštěna další bombardovací kampaň Freedom Deal. Ta byla zahájena již 19. května 1970, na rozdíl od operace Menu měla jiné zaměření a cíle, cílem byla podpora nově vzniklé armády Khmerské republiky v jak bojích proti

15

Král Sinahuk byl svržen a Kambodža se stala republikou pod vedením proamerického režimu generála Lon Nola

22

severovietnamské armádě, tak v boji proti Rudým Khmerům. Až do června 1970 platilo pro bombardování omezení, bylo možno bombardovat cíle, jen pokud byly v oblasti do 48 km od hranice s Vietnamem, toho komunisté velmi rychle využili a přesunuli své sklady a základny až tuto hranici. Prezident Nixon na to reagoval zrušením veškerých omezení, od července toho roku bylo možno bombardovat jakýkoliv cíl v Khmerské republice, současně byl zvýšen počet vzletů. Richad Nixon tento postoj shrnul v rozhovoru s Henrym Kissingerem, tehdejším poradcem pro národní bezpečnost, Nixon:„Musí se tam do toho, myslím tím opravdu do toho… Chci cokoliv, co létá, chci aby, jsme je odtamtud vyhnali. Není žádné omezení operační oblasti a ani žádné rozpočtové omezení. Je to jasné?“ Kissinger si byl vědom, co další vystupňování leteckých úderů bude nevyhnutelně vést k vysokým obětem civilistů a snažil se Nixona od záměru odradit „Naše letecké síly jsou budovány pro válku se Sovětským svazem. Nejsou však budovány pro války jako je tato… ve skutečnosti nejsou budovány pro žádný z konfliktů, ve kterém musíme v současnosti bojovat.“ Po pěti minutách po tomto rozhovoru volá Kissinger generálu Alexandru Haigovi nové rozkaz „Chce masivní bombardovací kampaň proti Kambodži. Nechce nic slyšet. Je to rozkaz. Splňte jej. Cokoliv co léta na cokoliv co se tam jen pohne. Do toho.“ (Owen, Kiernan; 2006) Americké letecké síly nebyly od tohoto okamžiku ničím omezovány, mohly nyní napadat a ničit cíle po celé Kambodži. Zprvu mělo za úkol vyhnat severovietnamskou armádu a Vietcong, později se stalo hlavním úkolem letectva ochránit Khmerskou republiku pře stále rostoucím odporem Rudých Khmerů.

Je nutno dodat, že Kongres Spojených států nebyl o rozšíření

bombardování informován. Spolu s postupem Rudých Khmerů se zvyšovala bezohlednost bombardovací kampaně, v poslední a nejintenzivnější fázi od února do srpna byly kobercovými nálety zasaženy i hustě obydlené oblasti okolo hlavního města Kambodže Phnompenhu. Letecká kampaň pokračovala až do 15. srpna 1973, kdy Kongres odmítnul další platby do fondu, ze kterého byla financována. Odhaduje se, že přímým následkem bombardování v letech 1969 – 1973 zahynulo na 150 – 600 tisíc Kambodžanů16, další téměř dva miliony se staly vnitřními uprchlíky a uchýlili se do měst. Jiné zdroje zase uvádějí, že bombardování si vyžádalo životy 50 tis. – 1 mil. obyvatel.17 Dalším důsledkem bezohledné bombardovací kampaně bylo významné narušení zemědělské produkce, což mělo za následek chronický nedostatek potravin v zemi18. Ekonomika země se naprosto zhroutila, země byla 16

Short P.; (2005) Wade C. R., (2011) 18 Hitchens C.; (2001) 17

23

naprosto závislá na pomoc z ciziny. Bombardovací kampaň sice dokázala zadržet a zpomalit postup Rudých Khmerů, zničila však veškerou infrastrukturu a zároveň naprosto rozvrátila ekonomiku země. Celkově byly na Indočínu v letech 1964 – 1973 svrženy bomby v celkové hmotnosti 7 800 000 tun, což asi čtyř-násobně převyšuje tonáž všech svržených bomb za druhé světové války. Nejvíce bombardovanou zemí per capita se stal Laos, na který bylo svrženo téměř 2 100 000 tun bomb, na Kambodžu bylo svrženo množství přesahující 2 700 000 tun. Na Severní Vietnam okolo 1 300 000 tun bomb, zbývajících 1 700 000 tun bomb pak bylo svrženo na území bývalého jižního Vietnamu.

3.5 Dioxin Pokud chceme pochopit přesnou příčinu zdravotních následků používání Agentů ve Vietnamu, tak musíme pojmenovat látku, jež má tyto zdravotní komplikace na svědomí. Při výrobě kterékoliv chemikálie vznikají vedlejší produkty, které nejsou žádány, technicky je i dnes nemožné vyrobit chemikálii bez příměsi nějaké nechtěné složky, dokonce i v laboratorních podmínkách je to dodnes nemožné. Tím spíše k tomuto jevu dochází při chemické velkovýrobě. Pesticidy použité v Agentech tedy také obsahovaly nechtěné příměsi. Nejznámější a nejnebezpečnější z těchto složek byly jednoznačně dioxiny, které dnes představují nejnebezpečnější pozůstatek použití Agentů ve Vietnamu. Za dioxiny jsou všeobecně označovány heterocyklické, polychlorované, organické sloučeniny, které jsou odvozeny od

dibenzodioxinu, jenž obsahuje para-dioxan. Při výrobě

většiny Agentů a hlavně pak Agentu Orange, byly základními výrobními složkami použitých herbicidů kyselina 2,4-dichlorfenoxyoctová (2,4-D) a kyselina 2,4,5-trichlorfenoxyoctová (2,4,5-T). Při výrobě obou těchto herbicidů vznikaly dioxiny jako vedlejší produkty. „Produkce pesticidu 2,4-D byla kontaminována dioxiny, ty však nebyli ani zdaleka tak jedovaté a nebezpečné jako dioxiny vzniklé při výrobě pesticidu 2,4,5-T. Dioxin obsažený v pesticidu 2,4-D, tak může být v kontextu celkové jedovatosti směsi Orange Agent opomenut.“ (Gough; 1986) Skutečným problémem většiny Agentů rozprášených ve Vietnamu je 2,3,7,8-tetrachlorobenzo-p-dioxin (TCDD).19 Tato extrémně toxická a karcinogenní látka je nerozpustná ve vodě, avšak je dobře rozpustná v tucích. Zároveň je velmi odolná vůči oxidaci vzdušným kyslíkem, což má za následek, že ve volné přírodě přetrvává velmi dlouho bez možnosti přirozeného rozkladu. Navíc pokud se dostane do potravního řetězce, podobně jako 19

Dále bude používáno pouze označení TCDD

24

se to stalo ve Vietnamu, tak se ukládá do tukových tkání živočichů včetně člověka, kde se akumuluje. Do organismu se TCDD může dostat vdechnutím, v potravě nebo při styku s pokožkou. Smrtelná dávka dioxinu závisí na druhu zvířete. „Například dávka dioxinu potřebná na zabití jednoho křečka by dokázala zabít pět tisíc morčat“ (Gough; 1986)20. Při dlouhodobé expozici dioxinem v menších koncentracích dochází k řadě zdravotních následků. Mezi typické onemocnění osob, jenž byly vystaveny Agentu Orange, obsahující dioxiny, patří kožní onemocnění, rakovina, slepota, paralýza, svalové a kosterní choroby. Typické defekty děti, jejichž rodiče byli zasaženi nebo žili v prostředí, které bylo zasaženo dioxiny, patří mentální postižení, kýly, rozštěpy patra a různé tělesné či mentální defekty21. Tyto defekty jsou způsobeny tím, že dioxin poškozuje lidskou DNA. Dalším typickým rysem působení dioxinů jsou deformace plodů a v neposlední řadě je také příčinou potratů. V době operace Ranch Hand však bylo o dioxinech známo jen velmi málo, natož o jejich zdravotních dopadech. Přesto však byly od roku 1957 sledovány první účinky TCDD na zdraví zvířat, v té době si však ještě vědci nebyli schopni spojit nemoci zvířat s tehdy velmi běžně používaným pesticidem (2,4,5-T).22 Teprve počátkem 60. let vědci podrobněji zkoumat a chápat dopady dioxinů na lidské zdraví, a proto také od roku 1967 sílily hlasy proti používání Agentů ve Vietnamu. Jíž od roku 1964 bylo hlavním producentům Agentu Orange23 zřejmé, že složky Agentu Orange obsahují vysoce toxické látky. V březnu 1965 proběhlo setkání hlavních producentů Agentu Orange, cílem bylo zlepšit postup výroby a vyřešit tak přítomnost jedovatých látek při výrobě. „Výsledky jednání jsou neznámé. Vnitřní zpráva společnosti Dow Chemical Company se o schůzce zmiňuje pouze ve smyslu, že sledování laboratorních zvířat vystavených vysokým dávkám dioxinů mělo „značný vliv na přítomné“. Avšak chemické společnosti se nikdy neobrátily na příslušné vládní agentury, natož na Pentagon, aby je informovaly o přítomnosti toxických nečistot v jejich výrobku. Vzhledem k významným odlišnostem v úrovních dioxinu v Agentu Orange z produkce jednotlivých producentů, zřejmě jediné rozhodnutí, které na schůzce v Midlandu bylo učiněno, že se výroba bude pokračovat i nadále pří stejném technologickém postupu.“ (Martini; 2012). Dow Chemical Company, však na problému dále pracovala a podařilo se jí vyvinout technologický postup výroby s nižším obsahem dioxinu, přesto však o přítomnosti toxických látek neinformovala. Toto zjištění vyšlo najevo při likvidaci zbývajících zásob Orange 20

Smrtelná dávka pro morče je 1 µg/kg Martini E., (2012) 22 Gough M., (1986) 23 Dow Chemical Company, Monsato, Diamond Alkali, Hercules, Hooker Chemical 21

25

Agentu, při testech bylo zjištěno, že Agent Orange produkovaný ostatními společnostmi24 vykazoval vyšší koncentraci dioxinu, než produkce Dow Chemical Company. V roce 1970 pak bylo, na základě zjištění o nebezpečnosti dioxinu TCDD, další používání Agentu zastaveno. „Přestože, je dnes téměř nemožné zpětně odhadnout průměrně množství TCDD obsažené v Agentu Orange, tak se odhaduje, že průměrná koncentrace dioxinu byla 3 ppm.25 Při uvážení této koncentrace docházíme k závěru, že do prostředí Jižního Vietnamu bylo rozprášeno na 150 kg TCDD.“ (Hites; 2011) Toto číslo je však jinými studiemi zpochybňováno jako nízké, novější studie naznačují, že množství dioxinu obsažené v Agentech bylo mnohem vyšší. Musíme vzít do úvahy, že TCDD bylo obsaženo nejen v Agentu Orange. V nejvíce kontaminovaném Agentu Purple mohla být koncentrace dioxinu až 45ppm, koncentrace dioxinu TCDD v Agentu Orange se pak nově odhaduje na 13 ppm.26 27

Pokud tedy vezmeme v úvahu nové odhady průměrného množství dioxinu Agentu Orange a

vezmeme v úvahu i dioxin obsažený i v ostatních Agentech, tak se dostáváme k množství dioxinu odpovídající 366 kg.

3.6 Dopady používání defoliantů Použití defoliantů mělo a dodnes má na region JV Asie dalekosáhlé dopady, dopady na zdraví dnešních obyvatel je toho nejznámějším dokladem, avšak zdravotní dopady nejsou jediné dědictví použití Agentů. Dalšími následky jsou dopady na ekosystém Vietnamu, který byl vlivem masivní defoliace výrazně zasažen. V neposlední řadě je také nutno uvažovat o ekonomických a socio-politických dopadech.

3.6.1 Zdravotní dopady

Nejkontroverznějším a nejdiskutovanějším dopadem používání Agentů jsou dopady zdravotní. Vietnam však nebyl jedinou zemí, ve které byly pesticidy obsažené v defoliantech použity. Tyto pesticidy, včetně dioxinem kontaminovaným pesticid 2,4,5-T, byly na konci 60. a na začátku 70. let naprosto běžnou složkou zemědělských postřiků na celém světě, včetně Spojených Států. Základní rozdíl, který zapříčinil, že Vietnam se jako země na světě potýká se zdravotními dopady těchto pesticidů, spočívá v koncentraci postřiku. Postřiky prováděné 24

Všechny firmy zúčastněné na schůzce v Midlandu PPM - jednotka Parts Per Million 26 V případně Agentu Orange se jedná o průměrnou hodnotu, dle měření při likvidaci zásob Agentu Orange se koncentrace TCDD pohybovala v rozmezí 0,05 – 47 ppm v závislosti na výrobci. 27 TDCC však bylo obsaženo také v Agentu Pink a Agentu Green. 25

26

v rámci operace Ranch Hand byly až padesátkrát více koncentrované než civilní postřiky, postřiky byly prováděny v koncentraci 28 l/ha. Vyšší koncentrace postřiku byla zvolena proto, aby bylo v programu defoliace a ničení úrody dosaženo vyšší účinnosti. Avšak asi 34% oblastí bylo obvykle „ošetřeno“ vícekrát, odhaduje se, že průměrně byly oblasti defolianty sprejovány jeden a půl krát. To znamená, že průměrná dávka Agentů na jeden hektar plochy dosáhla hodnoty 42 litrů. Jedná se však o průměr, koncentrace postřiků se pohybuje od 21 litrů na hektar až po hodnotu 185 litrů na hektar. Do krajiny tak vypuštěno mnohem více defoliantů a dioxinů, než by tomu bylo za použití méně koncentrovaného postřiku. Nicméně řada vědců namítá, že díky častý a vydatným dešťům byla od roku 1971 většina dioxinů z půdy vyplavena. Jsou však oblasti, které jsou i po více než 40 letech velmi těžce kontaminovány TCDD. Jedná se hlavně o oblasti bývalých leteckých základen, jenž sloužily jako základy pro operaci Ranch Hand. Zdravotní dopady v oblastech „ošetřených“ defolianty také závisí na roce, ve kterém byl postřik proveden. Mapa 3: Mapa oblastí zasažených defolianty

Zdroj: http://en.wikipedia.org/wiki/Operation_Ranch_Hand, vlastní úprava

27

„První roky války ve Vietnamu a defoliačních operací byly dříve nesprávně považovány za méně důležité. Od roku 1962 do roku 1965 bylo užito asi 1,9 mil. litrů Agentu Purple, což je velmi důležitá skutečnost, protože je téměř jisté, že defolianty vyrobené v první polovině 60. let obsahovali mnohem vyšší koncentrace TDCC. Dalším důležitým faktorem je, že před rokem 1965 byla operace Ranch Hand omezena na poměrně malé území, což dále zvyšuje nebezpečí kontaminace půdy dioxiny.“ (Stellman; 2003) Celkový počet obětí agentů se dá pouze odhadovat. „Jedna vědecká studie odhadla, že mezi 2,1 mil. – 4,8 mil.28 Vietnamců bylo přímo vystaveno působení Agentu Orange. Vietnamské neziskové skupiny tvrdí, že okolo 3 mil. Vietnamců trpí zdravotními problémy v důsledku vystavení dioxinu z Agentu Orange.“ (Martini; 2012) Celkový počet obětí Agentů od roku 1975 se pak odhaduje na 400 tis. mrtvých či zmrzačených. Dalších 500 tis. dětí se narodilo s defekty, jako demence či vrozené vady při vývoji. Vietnamské ministerstvo zdravotnictví zkoumalo na 40 tis. páru. Bylo zjištěno, že ženy jejich muži za války bojovali v Jižním Vietnamu, kde byli vystaveni působení defoliantů, čelí asi 3,5 krát vyššímu riziku, že se jim narodí dětí s defekty, než páry které během války zůstali v Severním Vietnamu. Celou situaci, pak ještě zhoršuje neznalost obyvatel o spojitosti dioxinů a vývojový defektů dětí. Spojitost mezi dioxiny a výskytem fyzických či mentálních abnormalit je na mezinárodním poli a hlavně pak ve Spojených státech brána kontroverzně, nicméně výzkumy vietnamských vědců potvrzují asi čtyřnásobné zvýšení výskytu vývojových vad u dětí ve srovnání s předválečným stavem. Současná čísla naznačují, že okolo pěti ze sta dětí narozených ve Vietnamu trpí nějakou formou fyzické či mentální abnormalitou. Další zhruba 2 mil. Vietnamců pak trpí rakovinou, která je také pokládána jeden ze zdravotních dopadů TCDD. Velkým problémem pro zdraví obyvatel představuje skutečnost, že dioxinem nejvíce zasaženými místy jsou bývalé letecké základny, které se nachází uprostřed hustě zalidněných oblastí. Jedná se o letiště v Bien-Hoa, Danangu či Ho Chi Minhově městě (letiště Than Son Nhut). Z těchto letišť vzlétaly letadla zúčastněné v operaci Ranch Hand, tyto základy pak byly zároveň i místy, kde byly skladovány zásoby agentů. Také je nutno vzít v úvahu fakt, že barely, ve kterých byly agenty dodávány, nebyly kompletně vypumpovány. Zhruba čtyři litry defoliantu zůstalo v barelu, barel pak byl vyčištěn a zbývající defoliant byl použit na likvidaci vegetace v perimetru základny. Předpokládá se však, že defoliant pocházející ze dna barelů obsahoval vyšší koncentrace TCDD, to znamená, že potencionálně nejvíce kontaminované 28

Studie bere v potaz pouze obyvatele, kteří žili či žijí v oblastech zasažených defolianty. Číslo však nezahrnuje počty severovietnamských či jihovietnamských vojáků nebo civilistů, kteří cestovali přes defolianty zasaženou oblast či byli zaměstnáni na vojenských základnách, v jejichž okolí se postřiky běžně prováděli.

28

Agenty byly použity v bezprostřední blízkosti hustě obydlených oblastí. Studie Jeanne a Stevena Stelmanových odhaduje, že zůstatek Agentu Orange z jednoho barelu obsahoval na 5,96 mg TCDD. V neposlední řadě je zde ještě skutečnost, že řada barelů byla při transportu poškozena a řada z nich prosakovala. „I když byly dodržovány doporučené postupy, tak netěsnosti a úniky byly naprosto běžnou součástí procesu distribuce defoliantů. Alvin Young odhadl, že okolo 10 barelů z 10 000, která byly do Vietnamu dodány, bylo poškozeno a prosakovalo. Další barely byly pak poškozeny při nakládání a vykládání ve Vietnamu. Fotografie z té doby ukazují louže a fleky na zemi v okolí skladů Agentů.“ (Martini; 2012) Nejvyšší úroveň zamoření dioxiny byla naměřena na letecké základně v Danangu, kde se koncentrace dioxinu dosáhla hodnoty 365 000 ppt29, pro srovnání, v rozvinutých zemích je průměrná hodnota dioxinu v půdě je menší než 12 ppt.

3.6.2 Ekologické dopady

Program defoliace deštného pralesa znamenal také zásadní zásah do ekosystému, ekologické dopady jsou i dnes, více než 40 let po posledním použití Agentů, velmi závažné. Během desetiletého velice intenzivního používání defoliantů byly zasaženy rozsáhlá oblasti Vietnamu. „Podle vietnamské vlády byla agenty ošetřena plocha o velikosti 31 tis. km2, což přestavuje 9,6% celkové rozlohy Vietnamu30. Okolo 26 tis. km2 bylo agentem zasaženo více než dvakrát a zhruba 3400 km2 bylo defolianty ošetřeno více než desetkrát.“ (Martini; 2012) Bylo zničeno až 50% veškerého mangrovníkového porostu v Jižním Vietnamu, více než 1930 km2 porostu. „Národní akademie věd odhaduje, že bude trvat až 100 let, než se mangrovníkový porost zotaví, destrukce porostů byla totiž tak rozsáhlá, že přežilo jen pár semen. Mangrovníkové bažiny v minulosti poskytovaly pobřeží ochranu před bouřemi a přestavovaly důležitý zdroj pro místní rybolov, proto je v současnosti snaha tyto porosty opět obnovit.“ (Chrisas; 2010) Celková plocha zasažených lesních oblastí pak dosahuje rozlohy 18 tis. km2. Po válce nebyly defolianty oslabené lesy schopny zamezit masivnímu rozšíření invazivních rostlin jako bambus nebo lalang válcovitý, tyto invazivní druhy pak zpomalují či dokonce přímo znemožňují samovolnou obnovu lesa. Zároveň byla velmi zasažena biodiverzita živočichů. V těžce zasažených lesech byla pozorována výrazně nižší biodiverzita druhů, než v lesích, které nebyly defolianty dotčeny. V defolianty zasažených lesích bylo pozorováno na 24 druhů ptáků a 5 druhů savců, naproti 29 30

PPT – jednotka Parts Per Trillion Defolianty zasažená oblast odpovídá rozlohou Belgickému království.

29

tomu v lesech nezasažených defolianty bylo napočítáno na 145 – 170 druhů ptáků a 30 – 55 druhů savců.

3.7 Dopady bombardování a nevybuchlých leteckých bomb Během Vietnamského konfliktu bylo ozbrojenými složkami Spojených Států použito nepřeberné množství zbraní a typů munice, JV Asie v té době posloužila jako testovací prostor, kde mohly vyzkoušet a otestovat nové zbraně a zbraňové systémy, podobně jako se později stal Afganistan testovacím prostorem pro Sovětský svaz. Vietnamská válka se stala také prvním konfliktem, ve kterém byly poprvé ve větší míře použity tzv. chytré bomby, které jsou naváděny na cíl za pomoci laserového nebo televizního navádění, čímž je dosaženo daleko vyšší přesnosti zásahu. Je však nutno dodat, že tyto „chytré“ bomby představovaly pouze nepatrný zlomek z celkového objemu použité letecké munice, tato munice se dočkala svého nasazení ve Vietnamu až v roce 1972. Drtivá většina použitých pum byly proto klasické, nenaváděné, volně shazované bomby. Nemá smysl vyjmenovávat všechny letecké bomby, která byly během vietnamského konfliktu použity a testovány, byly použity jak zastaralé bomby z dob 2. sv. války, tak v té době nejnovější a nejpřesnější dostupné „chytré“ bomby. Proto bych alespoň chtěl charakterizovat dvě typické letecké bomby, které se zde dočkaly velmi širokého užití. Prvním typickým zástupcem jsou více účelové bomby ze série Mark 80. Jedná se o nenaváděné, volně shazované pumy, použitou trhavinou je Tritonal, což je směs tvořená z 80% TNT a 20% hliníkového prachu, který zvyšuje účinnost TNT o 18%. Celkově je série Mark 80 rozčleněna na čtyři typy bomb, které se však liší pouze velikostně. Nejmenším modelem je Mark 81, tato bomba váží 113 kg a obsahuje 44 kg trhaviny. Větší Mark 82 o váze 227 kg obsahuje nálož o váze 87 kg. Mark 83 pak váží 457 kg a obsahuje 202 kg Tritonalu. Posledním a největším zástupcem série Mark 80 představuje Mark 84. Tato bomba pak váží 925 kg a obsahuje na 430 kg trhaviny. Druhým vybraným zástupcem je kazetová bomba GBU-24, která byla používána proti lehce pancéřovaným cílům a živé síle protivníka. Tato bomba váží 363 kg a obsahuje na 665 kusů pěchotní a protipancéřové submunice. Bomba funguje na stejném principu jako ostatní kontejnerové bomby, bomba se po odhození v předem určené výšce rozpadne a uvolní malé pumičky o velikosti tenisového míčku, které se pak rozptýlí do shazované oblasti. Tyto malé pumičky jsou pak v různém poměru rozděleny do dvou typů. Prvním je BLU-26, která se

30

obsahuje 0,54 kg trhaviny a při explozi uvolní na 600 střepin. Druhým typem pak je BLU-36, která obsahuje 0,43 kg trhaviny. Oba typy submunice jsou primárně určeny k ničení živé síly či lehce pancéřovaných cílů nepřítele. Pumičky jsou nastaveny tak, aby část explodovala ihned při dopadu, část je pak opatřena časovým spínačem a explodují až po určité době po dopadu.

Oblasti, které byly během vietnamského konfliktu bombardovány nejvíce, jsou oblasti, jenž v podstatě opisují trasu Ho Chi Minhovy stezky. Pokud tedy hledáme oblasti, u nichž se potenciálně předpokládá největší koncentrace, tak musíme primárně uvažovat právě o těchto oblastech. V Laosu se jedná hlavně o jihovýchodní část země a provincii Xien Khouang na severu země. V případě Kambodže se bude uvažovat o rozsáhlých oblastech na jihu, jihovýchodě a východě země. Ve Vietnamu se pak bude jednat o rozsáhlé oblasti severně a jižně od 17. rovnoběžky, která dříve tvořila demarkační linii mezi Severním a Jižním Vietnamem. Dále pak oblasti severně, severovýchodně a východně od Ho Chi Minhova města31. V bývalém Severním Vietnamu pak byly leteckým bombardováním zasaženy hlavně pobřežní oblasti a oblasti v okolí Hanoje a Haiphongu. Je však zapotřebí si uvědomit, že jednotlivé bombardované oblasti se od sebe odlišují typy použité munice. Zatím co třeba Vietnam a Kambodža byly bombardovány převážně běžnými tříštivo-trhavými bombami, tak naproti tomu v Laosu byly nejvíce používány kazetové bomby, které se při dopadu uvolnily stovky min a pumiček. Dalším významným determinantem je, zda byla daná oblast vystavena pouze leteckému bombardování, nebo zde probíhaly také pozemní boje. V případě Kambodže a Vietnamu, probíhaly také pozemní boje, proto je téměř nemožné přesně určit, kolik obětí mají na svědomí pouze nevybuchlé letecké bomby. V neposlední řadě musíme vzít v úvahu různou hustotu zalidnění bombardovaných či zaminovaných oblastí. Ve Vietnamu zůstává asi 20% povrchu (cca 66 tis km2) zamořeno nevybuchlou leteckou municí. Od konce vietnamské války si pak tyto pozůstatky letecké války vyžádaly na 42 tisíc obětí a dalších několik desítek tisíc zraněných či zmrzačených. Přesná čísla o počtu nevybuchlých pum neexistují, dá se ale předpokládat, že se bude jednat o desítky tisíc tun. Za 31

Dříve známé jako Saigon.

31

předpokladu, že na území Severního Vietnamu bylo svrženo na 1,3 mil tun bomb a na Jižní Vietnam dalších 1,7 mil tun, tak se dostáváme na celkovou hodnotu odpovídající váze zhruba 3 mil. tun. Vojenští experti odhadují, že 12 – 18% ve Vietnamu svržených bomb selhalo, pokud tedy uvážíme celkové množství použitých bomb, tak se dostáváme k odhadu, že na celém území země spočívá letecká munice o celkové váze 360-540 tis. tun.

Většinu

nevybuchlé letecké munice představují tradiční tříštivo-trhavé bomby o váze od 113 – 1000 kg. Na rozdíl od sousedního Laosu nedošlo k tak masivnímu nasazení kazetových bomb, i přesto se ale i tak očekává, že zhruba 30 mil. kusů submunice neexplodovalo. Letecké bombardování neprobíhalo rovnoměrně, zdroje tvrdí, že okolo 70% z celkového úhrnu bomb bylo svrženo na 10% plochy Vietnamu. Nejvíce bombardovanou oblastí se stala provincie Quang Tri, jenž dříve tvořila severní hranici Vietnamské republiky, zde se také předpokládá největší koncentrace nevybuchlých bomb. Míra bombardování provincie byla tak vysoká, že koncem roku 1972 bylo jen 11 vesnic z 3500 ušetřeno leteckého bombardování. Laos se během desetiletého bombardování stal jednou z nejvíce bombardovaných zemí na světě, ale vzhledem k relativně malé populaci čítající jen 6,5 mil. obyvatel se stala nejbombardovanější zemí per capita. Na jednoho obyvatele tak v Laosu připadá až 0,5 tuny bomb. Nevybuchlými leteckými bombami a minami je zamořena oblast o rozloze 87 202 km2, což odpovídá zhruba 37% celkové rozlohy země, avšak jiné odhady naznačují, že může být nevybuchlou municí zamořena až polovina rozlohy země. Nevybuchlá letecká munice znemožňuje využívání více než 50% orné půdy. Krom cíleného bombardování Ho Chi Minhovy stezky a komunistických sil byl Laos často využíván jako místo, pro „odkládání“ bomb. Rozsáhlá část bombardovací kampaně probíhala z letišť v severním Thajsku, pokud se americkým stíhacím bombardérů nepodařilo nalézt v Severním Vietnamu cíl pro své bomby, tak byly při zpátečním letu shozeny nad Laosem. Skutečným prokletím Laosu však představuje nevybuchlý obsah kazetových bomb. Kontejnerové bomby, jež obsahují až několik stovek miniaturních bomb o velikosti tenisového míčku a slouží k likvidaci živé síly nepřítele. Celkově bylo tímto způsobem svrženo na Laos přes 260 milionů těchto malých bombiček, z nichž asi 1/3 nevybuchla a staly se tak minami. „Defekty při výrobě, poškození při transportu nebo selhání rozbušky má za následek významné procento „zmetků“. Během vojenských testů v Nevadě bomby CBU-24 nebylo neobvyklé, když 26% svržených bomb selhalo.“ (Smith; 2007) Celkový počet nevybuchlých min se tak odhaduje na 80 mil. kusů. Oficiální odhad obětí nevybuchlých bomb se v Laosu pohybuje okolo 11 tisíc, přesto studie vypracovaná OSN odhaduje skutečný počet obětí na více než dvojnásobek. Významnou část

32

obětí, více než 40%, tvoří děti do 15 let. Každoročně je pak nevybuchlou municí zabito na další 200 osob. Laos Vysoký počet obětí je také dán snahou místních, kteří nevybuchlé bomby hledají, zneškodňují a následně prodávají jako šrot. Celková váha všech nevybuchlých bomb se odhaduje na zhruba 500 tis. tun. mapa 4: Mapa bombardovaných oblastí v Laosu, Kambodži a Vietnamu

Hanoj Vientiane

17. rovnoběžka

Phnompenh Saigon (Ho Chi Minh City)

Zdroj: UXO/NRA; Miguel E., Roland G. (2005); http://kambodscha-pnh.blogspot.cz; (vlastní úprava)

Kambodža byla dlouho nezasažena leteckým bombardováním, když však bylo v roce 1969 zahájeno, tak se velmi rychle stala nejbombardovanější zemí na planetě. Při bombardování Kambodže bylo použito jiné munice než v případě sousedního Laosu, většina shozených pum byly, obdobně jako ve Vietnamu, klasické tříštivo-trhavé víceúčelové bomby. V porovnání s Laosem bylo shozeno mnohem menší množství kazetové munice, v celkovém úhrnu byly svrženy kazetové bomby, které celkově obsahovaly na 26 mil. kusů submunice. Pokud

33

bychom při odhadování selhaného množství použili stejného předpokladu jako v Laosu, tak dospějeme k závěru, že celkové množství nevybuchlé submunice čítá cca 7 mil. kusů. Celkové množství nevybuchlé letecké munice se však dá pouze odhadovat. Údaje o bombardování tvrdí, že od roku 1969 až po rok 1973 bylo během celé letecké kampaně použito na 2,7 mil. tun bomb. Pokud bychom stejně jako v případě Vietnamu odhadovali, že zhruba 12 – 18% bomb selhalo, tak zjistíme, že v celkové množství nevybuchlé letecké munice odpovídá váze 324 – 486 tis. tun.

3.7.1 Socio-politické dopady bombardování a defoliace

Masivní nasazení agentů a v neposlední řadě také bombardování Jižního Vietnamu mělo nakonec také i socio-politické dopady. Tímto dopadem byl prudký růst obyvatel měst obyvatelstva v Jižním Vietnamu. Americká vojska uplatňovala ve Vietnamu politiku „nucené urbanizace“ také nazývanou „nucená modernizace“, ta ve své podstatě sledovala pouze jediný cíl – oslabit podporu Vietcongu. Za tvůrce této politiky je označován Samuel P. Huntington, který považoval za nezbytné vytvořit ve Vietnamu takové politické prostředí, jenž by nebylo Vietnamci žijícími na venkově bráno jako velkostatkářsko-vojenská oligarchie, jenž je závislá na vojenské podpoře cizího státu. Velká část venkovského obyvatelstva v té době považovala svoji vlastní vládu za cizí a do jisté míry nepřirozený prvek. „Životaschopné politické uspořádání v Jižním Vietnamu musí odrážet a dávat jistou legitimitu k rovnováze politických, vojenských a sociálních sil produkovaných během desetiletí vnitřních konfliktů a pěti let rozsáhlé míry válčení. Úspěšný proces umístění obyvatelstva také napomůže urovnat neshody mezi různorodými složkami vietnamské společnosti, tak aby nakonec vytvořily fungující politickou obec.“(Huntington; 1968) Dalším problémem byla materiální podpora Vietcongu od neutrálního vesnického obyvatelstva. Celá strategie by se dala popsat jako proces, při kterém jsou za pomoci bombardování, defoliace či ničení úrody ničeny rozsáhlé území džungle a venkova. Obyvatelstvu takto postižených oblastí pak nezbývá nic jiného, než se přestěhovat do měst, která jsou kontrolovány vládními či americkými silami.

Oslabení

venkovského obyvatelstva, pak povede k oslabení podpory Vietcongu. V rámci této politiky se tak během šedesátých let dramaticky zvýšil počet obyvatel měst. „Odhaduje se, že počet obyvatel měst vzrostl z 2,8 mil. obyvatel (cca 20% jihovietnamského obyvatelstva) v roce 1958, na 8 mil. obyvatel (cca 43% jihovietnamského obyvatelstva) v roce 1971. Počet obyvatel Saigonu se za stejnou dobu zvýšil z 2,3 mil. obyvatel na 3,5 mil. obyvatel. Naproti od roku 1965, kdy se zintenzivnilo americké bombardování Severního Vietnamu, nastal na severu

34

opačný proces, míra urbanizace klesla z 2,1 mil. obyvatel (cca 11% severovietnamského obyvatelstva) v roce 1965 na 1,8 mil. obyvatel (cca 8,4% severovietnamského obyvatelstva) v roce 1970. Přestože neexistují odpovídající údaje, tak se odhaduje, že počet obyvatel Hanoje klesl z cca 900 tisíc v roce 1961 na cca 710 tisíc v roce 1970.“ (Luong; 2003) Podstatné rozdíly v míře urbanizace jsou ve Vietnamu pozorovatelné dodnes, na jihu Vietnamu je i dnes míra urbanizace vyšší než na území bývalého Severního Vietnamu. Míra urbanizace obyvatelstva na území bývalého Severního Vietnamu dosahuje míry 23%, naproti tomu míra urbanizace na území bývalé Vietnamské republiky dosahuje téměř 39% z celkového obyvatelstva. Nucená urbanizace měla na společnost Jižního Vietnamu ještě jeden dopad, rozmohly se nežádoucí jevy ve společnosti jako prostituce, zločinnost a drogová závislost. Koncem války pracovalo mezi 300 – 500 tis. Vietnamek jako prostitutky32, což byl obrovský nárůst oproti stavu koncem 50. let.

4. Empirická část 4.1 Dopady defoliantů na zemědělskou produkci První hypotézou, kterou se budu snažit v praktické části potvrdit či vyvrátit je předpoklad, že užití defoliantů během vietnamské války proti zemědělské půdě způsobilo, že rozsáhlé plochy zemědělské půdy jsou dodnes nepoužitelné pro zemědělské využití. Vietnam tedy není či v blízké budoucnosti nebude schopen vyprodukovat dostatek potravin k nasycení vlastního obyvatelstva. Problém zamoření půdy defolianty obsahující dioxin, vzhledem k množství použitých Agentů v jednotlivých zemích bude v této hypotéze bráno v úvahu pouze území Vietnamu.

4.1.1 Demografický profil Vietnamu a predikce budoucího populačního vývoje

Podle posledních výpočtu Vietnamského statistického úřadu z roku 2011 se odhaduje, že populace Vietnamu čítá na 87,84 mil. obyvatel. Věková struktura obyvatelstva je stále spíše typická pro rozvojové země, je zde tedy vysoké zastoupení předproduktivního obyvatelstva, tj. obyvatelstvo pod 15 let, to ve Vietnamu představuje téměř 25%. Obyvatelstvo

32

Enloe C.; (2000)

35

v postproduktivním věku pak představuje jen 5,5% z celkového počtu obyvatel. Nejvyšší zastoupení v populaci má skupina obyvatel v rozmezí 25-54 let, ta představuje 44% veškerého obyvatelstva Vietnamu. V roce 1960 dosahovala populace Vietnamců v obou vietnamských státech 34,7 mil obyvatel. Při porovnání stavu populace v roce 1960 se stavem v roce 2012 docházíme k zjištění, že došlo k nárůstu obyvatelstva o 153%. A i nadále se očekává růst populace, roční růst populace se odhaduje na 1,34%. Ten se však zpomaluje, v roce 1980 činil průměrný roční přírůstek obyvatel hodnoty 2,09. Snižování ročního přírůstku obyvatelstva má za následek, že se zmenšuje počet obyvatel v předproduktivním věku a roste počet obyvatel v produktivním věku. Mediánový věk populace se pohybuje na hodnotě 28,2 let, což jen potvrzuje, že Vietnam má oproti západním zemím mladou populaci, avšak při porovnání se sousedním Laosem (21,4 roku) či Kambodžou (23,3 let) má populaci relativně starší. Fertilita33 se ve Vietnamu na celonárodní úrovni pohybuje okolo hodnoty 2,12 jsou však patrné rozdíly mezi jednotlivými částmi země, na území bývalého Severního Vietnamu se fertilita pohybuje okolo hodnoty 2,20. Na území Jižního Vietnamu pak fertilita dosahuje hodnoty 2,01. V populaci je však stále patrné nevyrovnané zastoupení pohlaví, 51,5% žen a 48,5% mužů. Zvláště nevyrovnaný poměr je v znatelný ve věkové skupině 34 – 64 let, ve které na 100 mužů připadá na 117 žen. Nepoměr v této věkové skupině lze spatřovat ve válce a následní poválečné hospodářské migraci obyvatel. V posledních pěti letech však se tento nepoměr vyrovnává jiným trendem – nevyrovnaným poměrem nově narozených chlapců a dívek. Dle údajů Populačního fondu OSN připadá na 100 nově narozených dívek na 110,6 chlapců. Přičemž normální poměr nově narozených dětí je 100 dívek na 105 chlapců. Pro nevyrovnaný poměr pohlaví nově narozených dětí existuje řada vysvětlení, prvním je skutečnost, že asijské kultury preferují narození chlapců coby pokračovatele rodu, dalším důvodem je tlak na zmenšení rodin, který v asijských zemích jen podtrhuje preferování chlapců. Nevyrovnané zastoupení pohlaví však může v následujících letech způsobit řadu sociálních problémů. „V květnu 2009 vicepremiér Nguyen Thien Nhan varoval, že nerovnováha pohlaví by mohla vést k tomu, že v roce 2030 bude mít na tři miliony mužů problém najít ženu.“ (By Ha Mi, 2011) Do budoucna se dá předpokládat, že populace Vietnamu bude mít i nadále rostoucí trend, avšak tento růst se bude stále více zpomalovat. V souvislosti s poklesem porodnosti bude do budoucna přibývat obyvatel v produktivním věku na úkor obyvatel v předproduktivním věku. Země se tak bude pomalu přecházet z progresivního tvaru věkové pyramidy na stacionární typ.

33

Fertilita neboli plodnost je demografický ukazatel vyjadřující průměrný počet potomků na jednu ženu.

36 Graf 2: Vývoj vietnamské populace od roku 1960 (v mil. obyvatel)

Zdroj: Federal Bank of St. Louis; http://research.stlouisfed.org/fred2/series/POPTTLVNA173NUPN

4.1.2 Zemědělský sektor Vietnamu a jeho význam

I přes výrazný ekonomický růst zůstává Vietnam i nadále zemí, ve které hraje velmi významnou roli zemědělský sektor. Představuje významný podíl HPD, významně přispívá exportu, stejně tak dodnes vytváří největší počet pracovních míst. Pro chudé obyvatele Vietnamu pak představuje hlavní zdroj obživy. V zemi leze identifikovat dvě hlavní oblasti zemědělské produkce, v severní části země se jedná nížiny a deltu Červené řeky, ta má rozlohu cca 15 000 km2, v deltě řeky Mekong na jihu země se pak nachází největší zemědělská oblast o rozloze 60 000km2. Většinu povrchu pak tvoří hory a pahorkatiny, které znemožňují větší zemědělské využití. Během Vietnamské války byla velká část zemědělských oblastí na jihu velmi těžce poškozena, tento fakt byl o to palčivější, že se jednalo o nejproduktivnější zemědělskou oblast celé Indočíny. Defolianty byla zasažena zemědělské plocha o rozloze 2024 km2, další velké oblasti zemědělské půdy byly zamořeny nevybuchlou municí, zničeny napalmem či buldozery. Vláda se snažila tento problém řešit zakládáním zemědělských družstev, ty tvořily z velké části lidé vystěhovaní z měst34. Řešení bylo z počátku velmi úspěšné a skutečně 34

Vláda se tak snažila řešit sociální problém měst, tím byli tisíce nezaměstnaných, drogově závislých a prostitutek

37

přispělo k dramatickému navýšení produkce potravin, například produkce rýže vzrostla od roku 1976 do roku 1980 o 61%. Kolektivizace na jihu však nikdy nedosáhla takových rozměrů jako na severu, zemědělci na jihu země odmítali zapojení do družstev, což sever přijímal jen s velkou nelibostí. Do roku 1981 bylo na jihu kolektivizováno pouze 30% zemědělců, ve stejnou dobu však na severu dosáhla kolektivizace na 96,8%.

35

Vláda nakonec

musela přiznat neúspěch. Dalším důvodem, proč vláda upustila od další kolektivizace, byly dlouhodobě nízké výnosy rýže. Významným bodem pro vietnamské zemědělství pak byly reformy Doi Moi, které začaly být zaváděny koncem roku 1986. Ty spočívaly v postupné liberalizaci ekonomiky a zemědělství, znamenala také rozchod s tradiční centrálně řízenou ekonomikou. Přesto však koncem 80. let byla patrná stagnace zemědělského sektoru, proto byly přijaty kroky k povzbuzení produkce. „Jíž v roce 1988 byly uskutečněny změny v systému držby půdy. Půda byla farmářům najímána na 10 až 19 let, přičemž byli upřednostněni nejproduktivnější z nich. V roce 1993 byla uskutečněna další revize, která měla posílit instituci soukromé držby půdy – šest až osm milionů hektarů půdy bylo dáno do soukromého opatřování. Jednotlivé hospodářství směla mít do tří hektarů pozemků, pěstitelé s každoroční úrodou pozemek dostávali na dvacet, ostatní na padesát let. Půda směla být pronajímána, půjčena, za jistých podmínek dokonce i zděděna. Mnoho družstev bylo rozpuštěno.“(Ján Ičo;2003) V současné době roste zemědělská produkce tempem 4,1% za rok. Přesto se podíl zemědělství na celkovém HDP zmenšuje, v roce 1982 představovalo téměř 50% HDP, v roce 2009 to však jíž bylo jen 22%. Relativní snížení podílu zemědělského sektoru na HDP však v žádném případě neznamená pokles jeho výkonnosti. Ve skutečnosti se děje pravý opak, zavedení volného podnikání v zemědělském sektoru jednoznačně přispělo k navýšení výkonu zemědělského sektoru. Z Vietnamu, který byl ještě koncem 80. let závislý na dovozu základních potravin, se stal druhým největším exportérem rýže na světě a významného producenta celé řady dalších zemědělských komodit. Důkazem úspěchu vietnamského zemědělství je patrný i na vietnamské burze. Zatímco se velká část akcií se potýká s propadem zájmu a poklesem hodnoty, tak naopak akcie zemědělských a potravinářských podniků si i nadále vedou velmi dobře. Nejhodnotnější na vietnamské burze jsou v současnosti akcie firmy PetroVietnam Fertilizer, která se specializuje na výrobu hnojiv pro zemědělství.

35

Ičo J.; (2003)

38

4.1.3 Rostlinná výroba a problém dioxinů

Rostlinná výroba prodělala za posledních dvacet let strukturální změny v pěstovaní plodin. „Plocha osetá ekonomicky méně výhodnou rýží částečně ustoupila ve prospěch nově pěstovaných sladkovodních krevet, které se staly výhodným exportním artiklem. Začaly být také pěstovány nové druhy ekonomicky výhodnějších obilovin a výrazně vzrostla produkce kávy pěstované převážně na středo-vietnamské vysočině.“ (Businessinfo; 2013) Pro rostlinnou výrobu Vietnamu je však i nadále naprosto typickou plodinou rýže, ta zároveň představuje pro obyvatele JV Asie naprosto nejpodstatnější zdroj živin. Celkově se rýže pěstuje zhruba 80% veškeré zemědělské půdy. V roce 2012 dosáhla produkce rýže hodnoty 43,6 mil tun, přičemž více než 8 mil. tun rýže směřovalo na export.36 Dopady operace Ranch Hand jsou v současnosti jíž jen velmi malé. Důvodů proč tomu tak je hned několik. Prvním důvodem je fakt, že navzdory obrovskému množství rozprášených chemikálií, se defolianty rozložily krátce po aplikaci37, a proto pro již nepředstavují pro zemědělskou produkci významné riziko. Druhým faktorem je minimální dopad dioxinů. Dioxiny, jenž byly rozprášeny v letech 1961 – 1971 sice kontaminovaly tehdejší úrodu. Ale nutné je nutno si uvědomit velmi důležitou chemickou vlastnost dioxinů – nejsou rozpustné ve vodě. Rostliny přijímají veškeré živiny kořeny, které nasávají vodu obsahující minerály, avšak jelikož je dioxin jen velmi těžko rozpustný ve vodě, tak jej rostliny nemohou absorbovat.38 Určité procento dioxinu je sice rostlinou nasáto, to ale představuje jen nepatrné množství, které neohrožuje zdraví. „Kořenový příjem a translokace do horních částí rostliny téměř minimální. ATSDR39 provedla laboratorní studii, při které pěstovala rostliny v dioxiny těžce kontaminované půdě. „Množství TCDD v půdě bylo mnoha tisíci násobně vyšší než množství, které je možné dosáhnout při postřiku herbicidy, obsahujících nepatrné množství dioxinu. Dokonce i při takto vysokých koncentracích nebylo možno v rostlinách naměřit významnější množství TCDD.“ (ATSDR; 1998) Drtivá většina TCDD vyskytujícího se v rostlinách, se dostane do rostliny díky absorpci vzduchu, jenž obsahuje TCDD, které ulpí na povrchu rostliny. Toto zjištění bylo demonstrováno v řadě studií, na povrch ovoce a zeleniny bylo aplikován pesticid obsahující TCDD, koncentrace TCDD ve vnější kůře byla až desetkrát vyšší než koncentrace TCDD v buničině.“ (Kanadská armáda a národní obrana;2012) Dioxiny 36

Bussinessinfo.cz V řádech měsíců. 38 Výjimkou je mrkev a dýně. 39 Agency for Toxic Substances and Disease Registery je federální agentura veřejného zdraví v USA 37

39

z Agentů sice zůstávají v půdě, na kterou se velmi snadno vážou, avšak jen zanedbatelné množství se ho dostane do rostliny. Navíc v případě, že je dioxin na povrchu půdy, tak se poločas rozpadu velmi urychluje. V případě že je dioxin na povrch, tak se odhaduje, že jeho poločas rozpadu je jeden až tři roky. Při uvážení faktu, že od konce poslední aplikace Agentů uplynula celá desetiletí, tak lze předpokládat, že množství dioxinu na povrchu bude dnes naprosto zanedbatelná. Na druhou stranu je potřeba poznamenat, že dioxiny jsou velmi stabilní látky a pokud jsou například usazeny v sedimentech řek nebo pod povrchem40, tak se poločas rozpadu zvyšuje až na více než sto let.41 Zemědělské plochy, zasažené v 60. a 70. letech tedy nejsou nepoužitelné pro další zemědělskou produkci. Země i nadále navyšuje rostlinou produkci a podstatná část produkce je určena na export. Můžeme tedy tvrdit, že dopady použití Agentů jsou pro současnou rostlinnou produkci ve Vietnamu zanedbatelné. Z tohoto důvodu lze také s velkou jistotou tvrdit, že současný růst populace Vietnamu nebude ohrožen nedostatečnou rostlinnou výrobou. Pokles produkce v 60. a 70. letech by lze označit pouze za dočasný, který byl způsobený cílenou destrukcí zemědělských ploch, tato destrukce však byla jen krátkodobá.

4.1.4 Živočišná výroba a problém dioxinů

Sektor živočišné výroby je ve Vietnamu, na rozdíl od rostlinné výroby, stále nepříliš rozvinut. Podle statistik vietnamského ministerstva zemědělství z roku 1980 je jasně patrný výrazný procentuální nepoměr živočišné a rostlinné výroby, který činil 18,5% ku 81,5%. Přestože se jedná o již řadu desetiletí staré údaje je i dnes patrná nevýkonnost tohoto sektoru, který je stále hluboko pod potencionálem vietnamského trhu. Jedním z hlavních problémů proč se daný sektor rozvíjí jen velmi zvolna je dán skutečností, že živočišná výroba v minulých desetiletí nebyla prioritou státní strategie. Další roli hraje skutečnost, že ve Vietnamu je nedostatek pastvin, tím je výrazně omezena možnost pěstování krmiva. Z hlediska produkce masa je nejvýznamnější chov prasat a drůbeže. Chov skotu je omezený, Vietnam je dodnes není soběstačný v produkci mléka, domácí produkce je schopna uspokojit poptávku jen z 30%. Země je tedy naprosto závislá na dovozu surovin pro mléčný průmysl.42 Otázka dioxinů v produkci v produktech živočišné výroby je sice možná vzhledem ke skutečnosti, že dioxiny jsou rozpustné v tucích, avšak je velice odvislá na druhu chovu. Pokud 40

Více jak 1cm pod povrchem Joseph J.; (2011) 42 Česká Republika každoročně vyváží do Vietnamu mléčné výrobky v celkovém objemu cca 1 mil. USD 41

40

bychom uvažovali možnost kontaminace hovězího masa prostřednictvím spásání, tak dojdeme k závěru, že je velmi nepravděpodobné. Je to dáno z důvodu, že rostliny absorbují jen velmi málo dioxinů. Určité množství dioxinu se do produkce hovězího masa sice dostane a to prostřednictvím objemové píce.43 Avšak spojitost dioxinu obsaženého v píci s dioxiny, které byly rozprášeny v rámci chemických operací americké armády je vysoce nepravděpodobná. Důvodem je skutečnost, že dioxin se do píce dostane depozicí z ovzduší, avšak tyto dioxiny nejsou následkem použití defoliantů. Dioxin obsažený v krmné píci pochází z průmyslové výroby, při které je do ovzduší uvolňován. Množství dioxinů zkoumaných v píci je zcela zanedbatelné a zhruba odpovídá koncentracím, jež lze naměřit i v jiných částech světa. V případě chované drůbeže byly pozorovány různorodé výše dioxinů, nejvyšší naměřená koncentrace dioxinů byla zjištěna u volně chovaných kachen, ty vykazovaly míru koncentraci dioxinu až 343 ppt44, v tucích pak byla naměřena dokonce koncentrace 550 ppt. Naproti tomu v případě chovaných kuřat byla pozorována jen nízká koncentrace dioxinů, nejvyšší naměřená koncentrace byla 15 ppt.45 Pro zemědělskou produkci Vietnamu je také velice významný rybolov, který zvláště v posledních letech začíná být velmi významným zdrojem peněz ze zahraničního obchodu. Vietnam má pro rybolov vzhledem k délce pobřeží a mohutným vodním tokům velmi příhodné podmínky, navíc se v posledních letech velmi rychle rozvíjí průmyslový chov sladkovodních a mořských živočichů. Typickými živočichy, kteří jsou takto chováni jsou krevety, pangasius. Ryby a rybolovné produkty jsou v současnosti jedním z největších exportních komodit, hned za ropou, oděvy a obuv. Vietnam je v současnosti čtvrtým největším exportérem ryb, v roce 2012 dosahoval export tohoto sektoru hodnoty 6,15 mld. UDS a podílel se tak ze 4% na celkovém HDP země. Pro lepší pochopení spojitosti mezi dopady použití Agentů a rybářského průmyslu je zapotřebí zmínit koloběh dioxinu v přírodě. Koloběh dioxinů z Agentů by se v tomto případě dal popsat následujícím způsobem. Dioxin obsažený v půdě se naváže na půdní částice, ve kterých dokáže přetrvat velmi dlouhou dobu. Zde bychom za jiných podmínek mohli naše uvažování o dioxinu uzavřít, nicméně se jedná o JV Asii, pro kterou jsou typické monzuny, které každoročně přináší mohutné dešťové srážky. Zde se celý cyklus dioxinů značně komplikuje, musíme se si uvědomit, že monzuny každoročně odplaví obrovská množství 43

Petrlík J.; (2008) Vysoká koncentrace dioxinu souvisí s vodním prostředím, což je dále vysvětleno. 45 Obvyklá koncentrace dioxinu v potravinách je menší než 0,1 ppt 44

41

půdy, spolu s půdou je přenášen také dioxin. Pokud dále vezmeme v potaz fakt, že rozsáhlé oblasti, které byly zasaženy defolianty se přeměnily z džungle na holá, pouze travinami zarostlá území, která jsou náchylnější na erozí půdy, tak je problém více zřejmý. Dioxin je tak při silných deštích vymýván spolu s půdou z defoliovaných oblastí a následně se ukládá a koncentruje v sedimentech v údolích, řekách, sádkách a jezerech. Zde je pak následně pozřen rybami, ve kterých se kumuluje, konkrétně v tukových tkáních, játrech a vnitřnostech46. Z tohoto koloběhu je jasné, že právě rybářský průmysl je dopady rozprašování Agentů zasažen nejvíce, je však nutno podotknout, že problém dioxinů se týká hlavně sladkovodních druhů ryb, mořské druhy vykazují mnohem nižší koncentrace dioxinů. V okolí míst zvaných jako „hot spots“47, byly koncentrace dioxinů v rybách nejvyšší. Celkově docházíme k závěru, že sladkovodní ryby představují pro vietnamské obyvatelstvo hlavní zdroj dioxinů v potravě. Avšak přesné lokace všech oblastí, ve kterých jsou uloženy usazeniny obsahující dioxiny, nejsou známy. Obecně se ale dá předpokládat, že se bude jednat o koryta řek, údolí a jezera v oblastech, ve kterých byly umístěny vojenské základy amerického letectva či armády nebo v oblastech, které byla za války vystaveny silnému působení defoliantů.

4.1.5 Závěr

Z výše zjištěných skutečností, docházíme k závěru, že naše hypotéza byla mylná. Defolianty sice za války významně poškodily rozsáhlé zemědělské oblasti, avšak jednalo se o poškození krátkodobé, které bylo během 80. a 90. let napraveno rekultivací zemědělských ploch. V případě dioxinu jsme dospěli k závěru, že rostlinná výroba, která je pro výživu vietnamského obyvatelstva naprosto zásadní, nebyla dioxiny zasažena. I při uvážení budoucího růstu vietnamské populace nebude pro sektor rostlinné výroby problém uspokojit domácí poptávku po potravinách. Hlavním důvodem tohoto stavu jsou chemické vlastnosti dioxinů a fyziologické vlastnosti rostlin. Na druhou stranu musíme v případě živočišné výroby připustit, že i dnes lze mluvit o určitých dopadech použití Agentů, avšak rozsah kontaminace dioxinem je závislý na druhu chovaných zvířat. Největší rozsah kontaminace dioxiny byl zjištěn u volně chovaných kachen a sladkovodních rybách. Právě ryby představují hlavní pro Vietnamce hlavní složku živočišné stravy a jsou tedy nejčastějším zdrojem dioxinu ve stravě obyvatel.

46

Zde se jedná o zásadní bod, protože vnitřnosti a to nejen rybí jsou obyvateli Vietnamu považovány za delikatesu. 47 Dioxiny silně kontaminované oblasti

42

4.2 Dopady války na současný ekonomický růst států Indočíny Druhou hypotézou, kterou se budu snažit potvrdit či vyvrátit je předpoklad, že kvůli dopadům vietnamské války na zdraví a životy obyvatel regionu se postižené země dodnes potýkají s finanční zátěží, které zpomaluje jejich růst o přibližně 2% HDP. Vzhledem k velké řadě faktorů, které hrají roli, budeme za následky války považovat pouze některé dopady. Zaprvé budeme hodnotit dopady nevybuchlé letecké munice na zdraví obyvatel potažmo ekonomiku země. Zadruhé budeme hodnotit dopady bombardování na infrastrukturu země, protože poničení infrastruktury splňuje naši podmínku o dopadech na životy obyvatel a ekonomiku země. Zatřetí budeme zkoumat a hodnotit dopady Agentů na vietnamskou ekonomiku a zdraví tamních obyvatel. Odhadovat ekonomické ztráty způsobené vietnamskou válkou v jednotlivých státech je velmi složitý proces. Prvním důvodem je prostý fakt, že do konce války uplynula celá desetiletí, během kterých se část lidských ztrát nahradila. Druhým neméně podstatným faktorem je skutečnost, že v řadě zemí je velmi složité ba dokonce nemožné odhadnout přesný počet obětí. Příkladem budiž Kambodža, která má jen velmi okrajové záznamy o záznamy počtech mrtvých či zmrzačených. Důvodem proč tomu tak je, je historický vývoj Kambodže od roku 1973. V roce 1975 se v Kambodži dostali moci Rudí Khmerové, ti rozhodně neměli zájem vést přesné záznamy o podrobné záznamy o ztrátách způsobených válkou či následky války. Dalším faktorem, který v případě Kambodže velmi znesnadňuje odhad ekonomických ztrát současné kambodžské ekonomiky je fakt, že vláda Rudých Khmerů od roku 1975 do roku 1979 přišla zemi velmi draho, odhadem na více než dva miliony životů. V případě Vietnamu je zase problémem oddělit oběti nevybuchlých leteckých bomb od obětí nevybuchlé munice48. V neposlední řadě je poměrně složité určit přesný počet obětí Agentů, dodnes se ve studiích vedou spory o to, jak definovat oběti Agentů.

4.2.1 Laos

V případě Laosu se naše studie zaměří pouze na dopady nevybuchlé letecké munice. Nad Laosem byly sice také rozprašovány defolianty obsahující dioxin, avšak vzhledem k faktu, že přesný rozsah a intenzita postřiků je dodnes neznámá, tak případné zdravotní dopady na populaci související s Agenty zanedbáme. Je však nutno podotknout, že rozsah použití 48

Pojmem nevybuchlá munice zahrnuje nevybuchlé dělostřelecké či minometné náboje, rakety a pěchotní miny

43

defoliantů byl nesrovnatelně menší než ve Vietnamu a představoval pouze nepatrný zlomek z celkového objemu použitých defoliantů. Navíc oblasti, o kterých se předpokládá, že byly defolianty zasaženy, jsou jen velmi málo osídlené. Z toho můžeme vyvodit závěr, že případný dopad na zdraví obyvatel Laosu byl jen velmi omezený. Na rozdíl od Vietnamu také lze celkem snadno oddělit oběti nevybuchlé letecké munice49 od obětí ostatních druhů nevybuchlé munice, jakými jsou například pěchotní miny, dělostřelecké a minometné granáty. Vzhledem k intenzitě bombardování a také prostému faktu, že na území Laosu neprobíhaly typické pozemní boje s využitím dělostřelectva a min50, lze vyvodit, že dopad ostatních druhů munice bude pouze okrajový. Tento předpoklad je také podpořen skutečností, že ozbrojené síly Laosu nikdy nepoužily miny a pokud byly použity, tak pouze ve velmi malém měřítku. Jak jíž bylo v předcházejících kapitolách zmíněno, rozsah bombardovací kampaně nad Laosem by skutečně rozsáhlý. V zemi dodnes leží miliony kusů min, které byly shozeny americkým letectvem. Dále se odhaduje, že v zemi se nachází na tisíce nevybuchlých leteckých pum. Tato munice má v současnosti na zemi hned dva ekonomické dopady. Prvním dopadem nevybuchlé munice je samozřejmě dopad na zdraví obyvatel. Druhým neméně významným dopadem je prostý fakt, že rozsáhlé oblasti Laosu jsou dodnes kontaminovány nevybuchlou municí. Třetím faktorem, jež budeme ve výpočtech zahrnovat, jsou škody na infrastruktuře země. Laos je dodnes jen velmi málo rozvinutou zemí, více než polovina HDP je dodnes tvořena zemědělským sektorem. Zaminovaná je také část zemědělské půdy, což neumožňuje její využití a tím snižuje HDP. Celkově je nevybuchlou leteckou municí zasaženo okolo 30% celkové rozlohy Laosu.51 Míra zamoření je různorodá, avšak všech sedmnáct provincií země se potýká s problémy spojených s nevybuchlou leteckou municí. Přičemž deset provincií Laosu je zamořeno vážně. Nejvíce jsou zasaženy provincie Savannakhet, Salavan, Khammouane, Sekong a Xiangkhouang, jenž se nachází při hranicích s Vietnamem. V minulosti bylo více než 3500 vesnic zasaženo následky nevybuchlé munice, více jak 2500 vesnic je však dodnes označováno jako zamořené. Celkově pak problém nevybuchlé munice postihl více než 1,3 mil. obyvatel Laosu.

49

Tříštivo-trhavé bomby, kazetová munice. Jedinou výjimku představuje pouze jihovietnamský vpád do příhraničí v roce 1972. 51 Sisavath B.; (2006) 50

44

Lidské ztráty jsou také významné, údaje uvádí, že od roku 1964 mají nevybuchlé bomby a submunice na svědomí na 50 469 obětí52. Záznamy o počtu obětí od konce roku 1974 se se liší, obecný odhad o 20 tisících obětí je ale přijímán nejčastěji. Dalších 300 obětí každoročně přibývá. Číslo potvrzených obětí kazetových bomb v letech 1973 – 2006 je 4813. Avšak musíme mít na vědomí, že oficiální záznamy potvrzených obětí jsou značně podhodnocené, důvodem je prostý fakt, že Laos je rozvojová země a proto není možné zaznamenat každý jednotlivý případ a oběť. Proto pro naše úvahy ve studii budeme operovat s číslem 50 46953 obětí. Pokud bychom měli odhadnout počet mrtvý a zraněných, tak budeme vycházet z procentuálních odhadů UXO-NRA54. Ty tvrdí, že 60% obětí bylo následky výbuchů zabito, zbývajících 40% obětí pak zraněno či zmrzačeno. Přičemž je patrná korelace mezi provinciemi, jež byly v minulosti nejvíce bombardovány a provinciemi s nejvyšším počtem obětí. Nejvyšší počty obětí jsou zaznamenány v provincii Savannakhet na jihovýchodě země, zdejší počet obětí se odhaduje na 12 500. Druhou nejvíce postiženou provincií je provincie Xiangkhouang na severovýchodě země. Zde se počet obětí bomb odhaduje na 6000. Laos je dodnes zemědělsky orientovanou zemí. V roce 2009 se zemědělský sektor podílel na celkovém HDP z 32,8%. Zároveň zaměstnával až 80% populace. Celková rozloha půdy vhodně pro zemědělství je cca 80 tis. km2, využíváno je pouze okolo 8 tis. km2. Avšak zhruba polovina veškeré zemědělské půdy je kontaminovaná vybuchlými bombami, které znemožňují její využití. Je zapotřebí ale dodat, že zamoření zemědělské půdy je nejvyšší ve východních provinciích. Zde dochází v některých oblastech až k situaci, že plocha zemědělské půdy není dostatečná na to, aby vyprodukovala dostatečné množství úrody k zasycení obyvatelstva. Je však nemožné spočítat výši ušlých zisků, jednak z důvodu neexistence relevantních dat, tak z prostého faktu, že existuje velmi mnoho faktorů, jež mohou potencionální výnos z půdy ovlivňovat. Dopady a náklady na obnovu infrastrukturu země můžeme vzhledem k malé rozvinutosti země zanedbat. Vycházíme z faktu, že byly bombardovány převážně nerozvinuté a řídce osídlené venkovské oblast. Při uvážení skutečnosti, že málo rozvinuté oblasti mají jen omezenou infrastrukturu, tak můžeme očekávat, že obnovení oblastí bude trvat nesrovnatelně kratší dobu a vyžádá si nesrovnatelně nižší náklady, než pokud by byly zasaženy rozvinuté oblasti. Dá se proto očekávat, že po uplynutí čtyř desetiletí od posledního bombardování, byla 52

V období od roku 1964 - 2011 Údaj uváděný občanskou iniciativou Landmine & Cluster Munition Monitor 54 The National Regulatory Authority for the UXO/Mine Action Sector in the Lao PDR – vládní instituce Laosu 53

45

drtivá většina škod na infrastruktuře odstraněna a tak náklady na obnovu infrastruktury budou nyní jen zanedbatelné. Důležitým faktorem, jenž ovlivňuje ekonomickou výkonnost země, jsou náklady na odminovávání území. Vzhledem k obrovskému množství nevybuchlých min a bomb jsou náklady potřebné na vyčištění země velmi vysoké. Například dvě stě gramů TNT, které jsou potřeba na zneškodnění jednoho kusu submunice, stojí okolo 2 USD. Pokud v Laosu skutečně leží na 80 mil. kusů submunice, tak jen cena TNT, které bude potřeba, bude 160 mil USD. V případě odpalování klasických leteckých pum je zapotřebí mnohem silnější a tudíž dražší nálože. Další náklady jsou pak potřeba na nakoupení vybavení, jako jsou detektory min, rozbušky atd. Dále je potřeba započítat platy pyrotechniků a technických pracovníků, stejně tak je zapotřebí vzít v úvahu administrativní náklady. Po započtení všech výdajů se náklady nutné na odstranění jedné bomby pohybují v rozmezí 300 – 1000 USD55. Teoreticky se pak náklady na likvidaci všech bomb se pak odhadují na částku 16 mld. USD. Je však pravdou, že velká část nákladů je placena rozvinutými zeměmi v rámci rozvojové pomoci. Laoská vláda má vlastní program na likvidaci nevybuchlé munice jménem Lao National Unexploded Ordance programme (UXO LAO), v roce 2011 vydala na program 7 891 416 USD.56 Pokud chceme zjistit, jak velké jsou následky války, tak musíme nejdříve uvést důležité ekonomické údaje. Celkový hrubý domácí produkt země měl v roce 2012 hodnotu 17,4 mld. USD. Průměrná výše HDP per capita dosahovala v roce 2012 hodnoty 2659 USD. Potencionální HDP země pak spočítáme jako aktuální HDP a celkový potencionální produkt obětí nevybuchlých bomb. Do výpočtu potencionálního HDP pak musíme zakomponovat výdaje vlády, které pak směřují na likvidaci bomb a submunice. Ostatní výdaje pomineme jako nepodstatné nebo jako neodhadnutelné. V počtu obětí však musíme vzít v úvahu fakt, že řada obětí již nežije. Z prostého faktu, že řada obětí byla zabita/zraněna v šedesátých a sedmdesátých letech a proto musíme uvážit také průměrnou délku života obyvatel Laosu, která by v řadě případů hrála roli. Proto musíme pro náš výpočet snížit počet obětí. Avšak počet obětí musíme, vzhledem ke skutečnosti, že nejsou k dispozici údaje o věku obětí, odhadnout. Po uvážení všech faktoru budeme v práci uvažovat o 35 tisíc obětech. Potencionální HDP budeme počítat dle následujícího vzorce: HDP

potencionální

= HDP

reálné

+

(HDP per capita * počet obětí) – vládní výdaje na likvidaci bomb. S využitím vzorce docházíme k závěru, že výše potencionálního HDP má hodnotu 17,485 mld. USD. Při 55 56

Poteet A. N.; (2008) UXO-LAO Annual Report 2011; (2011)

46

následném použití funkce produkční mezery, jenž je definována jako rozdíl mezi skutečným a potencionálním produktem k potencionálnímu produktu. Po dosazení zjištěných hodnot a výpočtu následně docházíme k hodnotě 0,0049. Tím docházíme k závěru, že finanční zátěž plynoucí z následků války snižuje ekonomický výkon Laosu každoročně o 0,49% HDP.

4.2.2 Kambodža

Podobně jako v případě Laosu se omezíme pouze na dopady bombardování, stejně jako v Laosu i zde došlo jen k velmi omezenému nasazení defoliantů. Navíc oblasti, jež byly zasaženy Agenty jsou neznáme, protože informace o přesných lokalitách, která byly zasaženy jsou i dnes tajné. Avšak v případě Kambodže se potýkáme s velkým problémem v podobě neexistence dat od roku 1973 do roku 1979. Tato mezera ve zdrojích je způsobena skutečností, že počátkem 70. let v zemi zuřila občanská válka, následně se v roce 1975 dostali k moci Rudí Khmerové. První relevantní záznamy o počtech obětí pochází z roku 1979, toho roku byl svržen režim Rudých Khmerů a byla také obnovena činnost kambodžského Červeného kříže. Hlavním rozdílem mezi Laosem a Kambodžou, který musíme v naši práci zhodnotit a vzít v úvahu, je skutečnost, že krom leteckého bombardování proběhly v území Kambodže rozsáhlé pozemní boje, při kterých byly použity miliony protipěchotních min. Tyto miny byly použity jak v období kambodžské občanské války, tak proti invazi vietnamských vojsk v roce během vietnamsko-kambodžského konfliktu a následně pak také byly používány gerilovými jednotkami Rudých Khmerů proti vládním vojskům. Kambodža se tak během desetiletí konfliktů stala jednou z nejvíce zaminovaných zemí na světě. Vedle pěchotních min musíme uvážit přítomnost nevybuchlé armádní munice, za tu považujeme granáty, dělostřelecké či minometné střely a rakety. Dalším rozdílem oproti Laosu je způsob použité letecké munice, zatím co v Laosu bylo užíváno hlavně bomb obsahující kazetovou submunice, tak Kambodža byla bombardována převážně klasickými tříštivo-trhavými bombami. Rozdíl v použité munici hraje v naších úvahách velkou roli, tříštivo trhavé bomby, používané v té době měli mnohem menší procento selhání než kazetová munice použitá v Laosu. Důležité je také podotknout rozdíl, jak jednotlivé druhy bomb spočívají v zemi. Klasická kazetová bomba, pokud nedojde k selhání, se rozpadne ještě ve vzduchu a na zem pak dopadají jednotlivé kusy submunice. Ta, pokud nedojde k iniciaci roznětky a její explozi,

47

zůstane na povrchu, kde pak představuje nebezpečí pro obyvatelstvo. K selhání tříštivo-trhavé bomby může dojít mnoha způsoby, zmíníme však dva nejčastější. První je prostá skutečnost, že bomba byla svržena z malé výšky nebo dopadla na nerovnou zem, bomba pak na zem dopadla „naplocho“, což znamená, že při nárazu neměla dostatečný úhel dopadu k iniciaci rozbušky, což vedlo k selhání celé bomby. Tento případ je ale spíše vzácný, protože tyto bomby jsou vzhledem k tlakové vlně, která může ohrozit bombardér, shazovány z dostatečných výšek. Druhým a nutno podotknout, že nejčastějším důvodem selhání bomby je závada na roznětce. Při dopadu se pak bomba zaryje do země, přičemž hloubka je odvislá od váhy bomby, rychlosti a úhlu dopadu a v neposlední ředě také na tvrdosti podkladu. K výbuchu je pak iniciována, jen pokud je neopatrně vyzdvižena a zneškodňována. Z toho to zásadního pohledu je patrné, že nevybuchlá letecká bomba představuje relativně menší nebezpečí pro obyvatele než bomba kazetová. Celkový počet obětí nevybuchlé munice je v Kambodži je vzhledem k historickému vývoji neznámy, záznamy o obětech jsou vedeny až od roku 1979. Přesto je od roku 1979 evidováno na 64 057 obětí. Přičemž počet obětí min a nevybuchlé armádní munice je na 50 802, nevybuchlé letecké bomby a kazetová munice si pak vyžádaly dalších 13 255 obětí. Celkově se odhaduje, že v Kambodži zůstává až na 484 tis. tun nevybuchlých. Počet celkový počet kusů nevybuchlé submunice se pak odhaduje na zhruba 7 milionů. Celková rozloha, která je nevybuchlými leteckými bombami zasažena je neznámá, je totiž značně obtížné oddělit oblasti, které jsou zaminovány a oblasti, které jsou zasaženy problémem nevybuchlých bomb. Dá se ale předpokládat, že ale oblasti s nejvyšší koncentrací nevybuchlých bomb budou oblasti, která byly nejvíce bombardovány. Pokud bychom se držely této logiky, tak dospějeme k závěru, že nejvyšší pravděpodobnost přítomnosti nevybuchlé letecké munice bude v provinciích Svay Rieng, Kampong Cham, Kandal, Kampong Speu, Takéo, Kratié na jihu a v provincii Ratanakiri na severovýchodě země. Do našeho výpočtu budeme uvažovat hlavně ekonomický dopad obětí bomb, prvním důvodem je fakt, že stejně jako v Laosu můžeme pominout náklady potřebné na opravu infrastruktury. Tyto náklady jsou zanedbatelné z podobného důvodu jako v Laosu, zasažené oblasti byly nerozvinuté a proto byla jejich obnova v celku rychlá i navzdory skutečnosti, že infrastruktura v těchto oblastech byla z převážné většiny naprosto zničena. Druhým důležitým faktorem je čas, od konce posledního amerického náletu uplyne/uplynulo jíž 40 let. Po posouzení těchto faktorů dospějeme k závěru, že za čtyři desetiletí byla většina škod na infrastruktuře opravena a náklady na její obnovu budou v současnosti již jen velmi malé. Při

48

výpočtu musíme rovněž zohlednit také náklady, které země každoročně vynakládá na likvidaci bomb. Ty se v roce 2009 pohybovaly okolo hodnoty 3,5 mil. USD. Další náklady pak představuje vyplácení invalidních důchodů, ročně je pak na tyto účely vynaloženo na 8 mil. UDS. Hrubý domácí produkt Kambodže činil v roce 2012 33,5 mld. USD. Průměrná výše HDP per capita dosahovala ve stejném roce 2012 hodnoty 2216 USD. Potencionální HDP země pak spočítáme jako aktuální HDP a celkový potencionální produkt obětí nevybuchlých bomb. Do výpočtu potencionálního HDP pak musíme zakomponovat výdaje vlády, které pak směřují na likvidaci bomb a submunice stejně tak musíme započítat náklady, jež jsou ročně vynaloženy na invalidní důchody. Celkový počet obětí leteckých bomb, které žijí v současnosti, není znám. Pokud bychom ale předpokládali, že úmrtnost v důsledku výbuchu bomb je zhruba 80%, tak docházíme k hodnocení, že 2651 lidí mohlo výbuchy bomb přežit. Toto číslo ale musíme ještě snížit, protože musíme uvážit dobu, která uplynula od roku 1979. Je zde totiž opodstatněný předpoklad, že řada obětí již zemřela. Přesná data opět nejsou k dispozici, proto budeme uvažovat o 2100 obětech. Závěrem naši úvahy jsme dospěli k hodnocení, že v souvislosti s nevybuchlými bombami a kazetovou municí zhruba 2100 obyvatel Kambodže pobírá invalidní důchod. Dále musíme zhodnotit, jaký počet obětí by dnes žil pokud by nebyli zraněni či zabiti bombami. Při uvážení, že průměrná délka života se v Kambodži pohybuje okolo 62,67 let a době, která uplynula od roku 1979, tak dojdeme k odhadu, že 11 tis. obětí by se mohlo dožít současnosti. Potencionální výši HDP budeme počítat s využitím obdobného vzorce jako v případě Laosu, který však bude rozšířen o dopady Agentů. S jeho využitím dospíváme k poznání, že potenciální výše HDP by mělo hodnotu 35 512 827 000 USD. Každoroční produkční mezera kambodžské ekonomiky tak může být v důsledku nevybuchlých bomb 0,038% HDP. Přímé dopady nevybuchlé munice a bombardování jsou na kambodžskou ekonomiku jen velmi omezené. Je však zapotřebí uvažovat o nepřímých dopadech bombardování, protože masivní bombardovací kampaň proti Kambodži nepřímo umožnila následné chopení moci Rudých Khmerů, pod vedením Pol Pota. Následná genocida, kterou můžeme chápat za nepřímý dopad bombardování, má mnohem větší dopady na dnešní ekonomickou kondici země.

49 4.2.3 Vietnam

V případě Vietnamu se bude studie zabývat jak dopady bombardování a Agentů na zdraví a život obyvatel ovlivňují ekonomickou výkonost země. V případě Vietnamu se budeme potýkat s podobným problémem jako v případě Kambodže, jedná se o prostou skutečnost, že oblast bývalého Jižního Vietnamu byla dějištěm rozsáhlých pozemních akcí, při kterých byla spotřebována podstatná část z 8,5 mil. tun munice, která byla použita armádními složkami. Celkový objem nevybuchlé munice se odhaduje na 800 tis. tun, z toho 360-540 tis. tun představují nevybuchlé letecké bomby a kazetová munice. Přesný rozsah území, které je zasaženo nevybuchlými bombami je neznáme, většina zdrojů však hovoří o rozloze cca 60 tis.57 km2, což zhruba odpovídá rozloze Litvy. Vláda Vietnamu odhaduje, že celkové náklady na likvidaci veškeré nevybuchlé munic a min se mohou vyšplhat až na hodnotu 10 mld. USD. V roce 2011 vietnamská vláda rozhodla, že každý rok vydá na likvidaci nevybuchlé munice částku přesahující 110 mil. USD. Způsob bombardování se ale lišil v závislosti na tom, zda bylo bombardováno území Severního či Jižního Vietnamu. V Severním Vietnamu probíhalo převážně bombardování strategického rázu, to mělo za cíl zničit vojenské kapacity země. Cílem se tedy stávaly dopravní zařízení (letiště, přístavy, silnice, železnice, mosty), vojenská zařízení, strategické závody (např. hutě), skladiště a elektrárny. Bombardování způsobilo Severnímu Vietnamu obrovské škody na infrastruktuře, celková cena škod dosáhla hodnoty 600 mil USD.58 59 Jižní Vietnam byl vystaven jinému druhu bombardování, k nasazení leteckých sil docházelo většinou při podpoře pozemních ve venkovských oblastech při hranicích s Laosem či Kambodžou. Proto v případě Jižního Vietnamu byly škody na infrastruktuře mnohem menší, než tomu bylo Vietnamské demokratické republiky. I přes obrovské škody, která bombardování Vietnamu způsobilo můžeme i zde hovořit o faktu, že většina škod na infrastruktuře byla již nahrazena. Existuje řada možných důvodů, proč bombardování mělo v případě Vietnamu pouze krátkodobé účinky. Prvním vysvětlení je obdobné jako v Laosu či Kambodži, v Jižním Vietnamu byly bombardovány převážně také venkovské oblasti a džungle, tedy místa, ve kterých je jen velmi málo infrastruktury. Případná zničená infrastruktura je pak díky své povaze rychle nahraditelná či opravitelná. 57

2

Vietnamská vláda odhaduje rozlohy postižených oblastí až na 66 tis. km Hodnota dolaru platná v roce 1973 59 Při zohlednění by celková míra škoda v roce 2013 dosahovala hodnoty 3,145 mld. USD 58

50

Druhým důvodem je skutečnost, že velká část škod byla napravena ještě během války, navíc byla přijímána opatření k omezení škod bombardováním. Například mosty byly často nahrazovány brody, které nebylo možné zničit, také byly stavěny ponorné mosty. Na těchto opatřeních se během války podílelo na půl milionu obyvatel Severního Vietnamu. Druhým důvodem je skutečnost, že velká část škod byla napravena ještě během války, navíc byla přijímána opatření k omezení škod bombardováním. Například mosty byly často nahrazovány brody, které nebylo možné zničit, také byly stavěny ponorné mosty. Na těchto opatřeních se během války podílelo na půl milionu obyvatel Severního Vietnamu.

Mapa 4: Vztah bombardovaných oblastí a míry chudoby v roce 2012

Zdroj: Miguel E., Roland G. (2005); Světová banka; http://siteresources.worldbank.org/INTPGI/Images/342673-1134571817520/vietnam_poverty.jpg, (vlastní úprava)

51

Třetím vysvětlením je masivní poválečná státem řízená obnova země, která probíhala do roku 1985. Zde je nutno podotknout, že největší státní investice směřovaly právě do oblastí, jenž byly nejvíce bombardovány. Nastalo tak k paradoxní situaci, kdy se nejbombardovanější provincie staly nejrozvinutějšími a vykazují vyšší ekonomický růst. Tuto skutečnost je rovněž možno pozorovat na vztahu rozsahu bombardování a míry chudoby v jednotlivých provinciích, kdy silně bombardované provincie vykazují relativně nízkou míru chudoby. Z těchto důvodů budeme tedy podobně jako v případě sousedních zemí považovat škody na infrastruktuře způsobené válkou za již nahrazené a proto je zanedbáme. V případě výčtu obětí musíme čelit podobnému problému jako v případě Laosu či Kambodže, kterým je nepřesnost dat. Záznamy jednotlivých ministerstev se rozcházejí, vietnamské Ministerstvo práce a sociálních věcí eviduje od roku na 104 871 obětí nevybuchlé munice a bomb, vietnamské Ministerstvo pro veřejnou bezpečnost zase eviduje 138 tis. obětí, nezávislé odhady pak mluví dokonce až o 166 tis. obětech. Oddělit oběti min, nevybuchlé dělostřelecké či minometné munice od obětí leteckých pum a submunice je i tomto případě velmi složité, odhady hovoří, že zhruba 45 tis. obětí si vyžádaly výbuchy selhaných leteckých bomb a kazetová munice.

Obdobně jako v případě nevybuchlých bomb, tak i v případě Agentů je velmi složité vyhodnotit dopady na životy a zdraví obyvatel, které pak ovlivňují ekonomickou výkonost země. Hlavním důvodem je neexistence relevantních a spolehlivých dat, jež by přesně postihly, kolik obyvatel bylo Agenty zasaženo. První otázkou, kterou si musíme v naši studii o ekonomických dopadech použití agentů, je jak přesně definovat oběť Agentů. Vietnam i navzdory velkému ekonomickému rozmachu je stále chudou zemí, která nemá dostatek peněž na provádění drahých testů, které by u jednotlivých obětí potvrdili či naopak vyvrátili spojitost s Agenty60. U velké části obětí tak není zcela jistě potvrzeno, že za jejich zdravotními problémy stojí dioxin pocházející z Agentů. Dalším problémem, který komplikuje odhady zasažených je skutečnost, že od konce války se lidé, zasaženi Agenty rozptýlili po celé zemi. Proto budeme uvažovat o čtyřech skupinách zasažených.

60

Vyšetření jedné oběti stojí 1500 až 2000 USD

52

První skupinou jsou lidé, kteří byli zasaženi Agenty přímo. To znamená, že byli v oblasti, která byla v dané chvíli ošetřena defolianty. Tito lidé pak byli buď zasaženi přímo (defoliant zasáhl jejich tělo) nebo nepřímo, v tomto případě byli v danou chvíli v oblasti, které byla ošetřena defolianty (žili v dané oblasti, stravovali se zdejší potravou, pili zdejší vodu apod.). Druhou skupinou jsou vojáci či obyvatelé, kteří v dané oblasti byli v době ošetření defolianty, ale jen krátkodobě, pouze procházeli danou oblastí. Třetí zasaženou skupinou jsou potomci lidí, kteří byli defolianty zasaženi, ale neprojevili se u nich žádné zdravotní komplikace. Pro tuto zasaženou skupinu jsou typické mutace, vývojové vady. Dále sem patří děti, které se narodily zdravé, ale po narození se u nich vlivem dioxinů z okolního prostředí projevili příznaky jako cukrovka, rakovina apod. Poslední skupinu představují lidé, kteří se během války nedostali do kontaktu s defolianty, ale po válce se přestěhovali do dioxiny zasažených oblastí, u jejich dětí se pak následně začaly projevovat nemoci spojené s dioxiny. Pro hrubý odhad obětí využijeme studii Jeanne Stellman, která ve své práci o rozsahu použití Agentů došla k závěru, že defolianty bylo přímo zasaženo 4611 vesnic, odhad populace je však znám pouze pro 3181 vesnic. I tak se počet zasažených pohybuje v rozmezí 2,1 až 4,8 mil. obyvatel Vietnamu. Pokud bychom uvážili, že zbývajících 1430 vesnic mělo stejný průměrný počet obyvatel, tak dojdeme k závěru, že celkový počet obyvatel přímo zasažených defolianty byl v rozmezí 3 až 7 mil. obyvateli. Při velikosti tehdejší populace61 ve Vietnamské republice tak docházíme k závěru, že defolianty bylo zasaženo 8 až 18% obyvatelstva. Přesto do tohoto množství není započten počet zasažených vojáků ze severu, obyvatelé přistěhovalí do oblastí až po válce, vietnamský personál na vojenských základnách apod. Pokud bychom měli odhadnout současný počet žijících obyvatel, kteří byli přímo zasaženi během rozprašování dioxinu a vyvinuly se u nich typické příznaky nemocí, tak se můžeme spokojit s odhadem 1 – 1,2 mil. obyvatel. Celkový počet obyvatel trpících zdravotními komplikacemi v důsledku dioxinů se pak odhaduje na 3 mil. obyvatel. Dalších zhruba 500 tis. dětí se narodilo s postiženími v důsledku působení dioxinu. Ekonomickou situaci Vietnamu dále znesnadňuje fakt, že musí vyplácet invalidní důchody lidem, kteří byli vážně zasaženi nemocemi způsobenými Agenty. Výše invalidního důchodu

61

Vietnamská republika tehdy měla populaci čítající 38 mil. obyvatel

53

pro oběti Agentů se v roce 2006 pohybovala v rozmezí 5 – 10 euro (7 - 13 USD) za měsíc62. Při započítání inflace se pak výše invalidního důchodu v roce 2013 pohybuje na hodnotě 8 – 15 USD za měsíc. Tento důchod pak v současnosti pobírá na 500 tisíc až 1 mil. obyvatel. Hrubý domácí produkt Vietnamu v roce 2011 činil cca 300 mld. USD. Průměrná výše HDP per capita dosahovala v roce 2012 hodnoty 3359 USD. Pro usnadnění našeho výpočtu budeme uvažovat o 750 tis. lidech, kteří měsíčně pobírají invalidní důchod v hodnotě 10 USD. Dále také budeme uvažovat, že výkonnost zbývajících zhruba 2,25 mil. obyvatel, kteří byli také ovlivněni dioxiny, bude okolo 85%. Taktéž budeme muset uvažovat odhadem 300 tis. dětí, které se narodily s postiženími a tudíž se nemohou zapojit do pracovního procesu. V neposlední řadě také zohledníme také zabité či zmrzačené v důsledku nevybuchlých bomb a kazetové munice. Řada obětí byla zabita či zmrzačena již v 70. letech, při úvaze, že jaká doba uplynula a také s přihlédnutím k průměrné délce života se ve Vietnamu, která má hodnotu 75,16 let, musíme do našeho výpočtu snížit počet obětí, jež by dnes žili, pokud by jejich život nebyl ovlivněn nevybuchlou municí. Proto budeme uvažovat o 30 tis. obětech. S využitím obdobného vzorce jako jsme užili v případě Kambodže či Laosu. Dostáváme tak potencionální HPD země ve výši 303 175 795 000 USD. S využitím vzorce pro výpočet výrobní mezery dostaneme hodnotu 0,0106. Zjišťujeme tak, že ekonomický výkon země je v důsledku zdravotních komplikací obyvatelstva snížen o 1,06% HDP. Celkové roční ztráty Vietnamu v důsledku války dosahují každoročně hodnoty 3,2 mld. USD. Výše celkových finančních ztrát Vietnamu v důsledku vietnamské války se jen velmi těžko odhaduje. Důvodem je, že až do 80. let nebyly vedeny žádné údaje o celkových nákladech spojených s poválečnou obnovou země, dá se přitom očekávat, že náklady v prvních poválečných letech byly nejvyšší, vzhledem k nutnosti vybudovat infrastrukturu země. Nicméně se dá předpokládat, že celkové náklady na válečné škody (následky defoliace, bombardování), jenž musel Vietnam od svého sjednocení vynaložit, se pohybují v řádech desítek mld. UDS. Pokud by byly uváženy i ušlé náklady, tak se celkové ztráty pohybují v řádech stovek mld. USD.

4.2.4 Závěr

Hypotéza o dopadech vietnamské války na výkonost jednotlivých zemí se potvrdila pouze z části. Dokázali jsme, že dopady bombardování a použití defoliantů má na jednotlivé ekonomiky negativní účinek. V případě Laosu je její ekonomika zpomalena o 0,49, jen 62

Gendreau F.; (2006)

54

v důsledku bombardování. Výkon kambodžské ekonomiky je ze všech pozorovaných zemí vietnamskou válkou nejméně ovlivněn, což může být zřejmě přisouzeno odlišné skladbě použitých bomb. Nejmarkantnější je pak dopad následků války ve Vietnamu, jehož ekonomická výkonnost je snížena o 1,06% HDP. Důvodem proč je Vietnam postižen následky války nejvíce je možné přisoudit nasazení defoliantů. Dopad nevybuchlé letecké munice je v tomto případě nesrovnatelně menší. Zároveň jsme ale dokázali, že následky války nejsou tak markantní, aby snížili ekonomickou výkonnost jednotlivých zemí o 2% HDP. Závěrem hypotézy bude tvrzení, že následky vietnamské války na zdraví obyvatel jsou natolik zásadní, že zpomalují růst ekonomik jednotlivých zemí. Avšak svým rozsahem nejsou natolik rozsáhlé a vážné, aby zpomalily výkonost jednotlivých ekonomik o dva procentní body.

4.3 Predikce do roku 2030 V současné době se dá tvrdit, že náklady spojené s důsledky války nejsou v jednotlivých zemích tak vysoké jako tomu bylo v prvních desetiletích po ukončení konfliktu. V Kambodži či Laosu nepředstavují náklady spojené s pozůstatky války významný prvek, který by výrazněji zpomaloval ekonomický růst. V případě Vietnamu je sice možné dodnes pozorovat relativně vysoké náklady ušlé příležitosti, které ekonomiku země zpomalují o cca 1% HDP. Jaké jsou tedy výhledy jednotlivých zemí do roku 2030? Dá se s velkou jistotou tvrdit, že náklady spojené s pozůstatky války budou vůči HDP klesat. V případě Vietnamu se dá předpokládat v následujících letech očekávat i nadále poměrně rychlý ekonomický růst. V případě Laosu či Kambodže je možné spatřovat možnosti k růstu jednotlivých ekonomik, hlavně díky skutečnosti, že tyto země mohou do budoucna nabídnout zahraničním investorům velmi levnou pracovní sílu. Dokladem tohoto budoucího trendů může být například návštěva americké ministryně zahraničí Hillary Clinton, která v červenci 2012 navštívila Laos, nutno podotknout, že se jednalo o první oficiální setkání představitelů USA a Laosu od roku 1955. Problematika nevybuchlých bomb a kazetové munice bude i do budoucna pro všechny země bývalé Indočíny významná, přesto se dá očekávat, že se bude zvyšovat tempo prací na odstranění nevybuchlé munice. Hlavním důvodem bude především skutečnost, že se do jednotlivých programů zapojí mnohé země z rozvinutého světa a země, které jsou již ve stávajících programech zapojeny budou navyšovat svoji pomoc. Zároveň se dá očekávat, že pokud dojde k významnému ekonomickému rozvoji Kambodže a Laosu, tak domácí vlády začnou vynakládat na problém více peněz než doposud.

55

I v případě dopadů dioxinů se bude jednat o problém, se kterým se bude muset Vietnam i v roce 2030 potýkat, zaprvé to bude dáno skutečností, že řada stávající obětí Agentů bude stále naživu a řada dalších se teprve narodí. Je zde však předpoklad, že tento počet bude v roce 2030 nižší než v současnosti. Vietnam bude také muset vynaložit velké náklady na průzkum oblastí, ve kterých se předpokládá nahromadění dioxinu, další náklady pak bude muset vydávat na sanaci zasažených ploch. Přesto se i zde počítá s pomocí vyspělých zemí, například Spojené státy mají již dnes velký zájem na prohlubování obchodních vztahů s Vietnamskou republikou, důkazem je také skutečnost, že se zavázaly k sanaci bývalé letecké základy v Da Nangu, která byla během války jedním z center operace Ranch Hand a která dodnes patří k nejvíce zasaženým oblastem ve Vietnamu. Dá se proto očekávat, že tato spolupráce se bude do budoucna prohlubovat, což bude pro Vietnam znamenat, že nebude muset nést tak vysoké náklady na sanaci svého území. Samotné dioxiny pak budou i nadále podléhat času, dá se proto očekávat, že do roku 2030 se vzhledem k poločasu rozpadu rozpadne významné procento dioxinu. Což bude znamenat nižší míru ohrožení pro obyvatele zasažených oblastí. Zemědělská produkce Vietnamu bude navzdory problému s dioxiny a nevybuchlou municí i nadále růst, vietnamské zemědělství je dodnes pod svým potenciálem a proto se dá očekávat další rozvoj. Tento rozvoj však bude pravděpodobně zaměřen na zvyšování rostlinné výroby, v níž budeme moci i nadále sledovat trend posledních let, kdy je rýže nahrazována jinými, ekonomicky výhodnějšímu plodinami jako jsou například obiloviny, pepř, kaučuk apod. Dále se také bude rozvíjet rybářský sektor. Zde se však bude Vietnam pravděpodobně i v roce 2030 potýkat s problémy spojenými i dioxiny. Mnohé oblasti (tzv. hot spots) budou i v té době pro chov ryb nevhodné, protože se nedá očekávat, že by se dekontaminace všech zasažených oblastí Vietnamu dala provést v tak krátkém časovém úseku, dalším důvodem bude jistě s tím spojená finanční zátěž. Zároveň můžeme s velkou jistotou tvrdit, že vietnamské zemědělství bude pokračovat v trendu posledních cca 20 let, kdy jeho podíl na celkovém HDP země klesá.

56 Graf 3: Podíl jednotlivých sektorů ekonomiky na celkovém HDP Vietnamu v letech 1985 - 2012

Zdroj: YEN, Lam Phi; (2012); (vlastní úprava)

Koncem 70. let a počátkem 80. let se zemědělství podílelo na celkovém HDP země z cca 50%, dnes se podílí na celkovém HDP zhruba 16%. Do budoucna se dá předpokládat, že zemědělský sektor bude i nadále navyšovat produkci, avšak jeho procentuální podíl na HDP bude klesat v důsledku ještě rychlejšího rozvoje průmyslu a služeb. Dalším úzce souvisejícím důsledkem bude pokračující pokles pracovníků v zemědělství. Graf 4: Míra zaměstnanosti ve vietnamském zemědělském sektoru

Zdroj: Trading Economics; http://www.tradingeconomics.com/vietnam/employment-in-agriculture-percent-of-total-employment-wbdata.html

57

Laos dodnes trpí dopady amerického bombardování, nesmíme zapomínat, že rozsáhlé zemědělské oblasti země jsou dodnes nepoužitelné jakožto důsledek nevybuchlých bomb a jiné letecké munice. V případě Laosu je problém o to palčivější, že země je jedním z nejchudších a nejzaostalejších států na světě, proto nemůže v současnosti vynakládat ani zdaleka takové náklady, aby dokázala efektivně řešit tento problém. Musíme přiznat, že podstatná část nákladů na likvidaci munice je zajišťována zahraničními neziskovými organizace či zahraničními vládami. Budoucí vývoj a řešení toho problému je tak plně závislý na míře zahraniční pomoci. Zde je však nutno poznamenat, že míra zahraniční pomoci je do značné míry determinována ekonomickou kondicí rozvinutých zemí, které poskytují drtivou část financí. Vietnam se v posledních letech snaží obnovit lesní porosty, která byly během vietnamské války zničeny. Problém obnovy džungle je však velmi složitý, zaprvé jede o samotný fakt, že poškození některých oblastí bylo natolik zničující, že obnova porostu je téměř nemožná. Druhým faktem je problém invazních druhů, které se v oblastech zničené džungle velmi rychle uchytily a často velmi ztěžují obnovu lesního porostu. Je však velmi nepravděpodobné, že se tento problém podaří do roku 2030 vyřešit nebo že se podaří v jeho řešení podstatně pokročit, protože se odhaduje, že obnova poničených lesů bude trvat sto až dvě stě let. Obdobná situace je i v případě mangrovníkových porostů, i v tomto případě se počítá, že obnova poničených porostů si vyžádá celé jedno století. Proto se ani v tomto případě nedá do roku 2030 očekávat výrazný posun.

58

5 Požité zdroje

1.

BUSSINESSINFO; Kambodža: Ekonomická charakteristika země. BussinessInfo [online]. 2011 [cit. 2013-05-27]. Dostupné z: http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/kambodza-ekonomickacharakteristika-zeme-18704.html

2.

BUSSINESSINFO; Laos: Ekonomická charakteristika země. BussinesInfo [online]. 2013 [cit. 201305-27]. Dostupné z: http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/laos-ekonomicka-charakteristika-zeme18735.html

3.

BUSSINESSINFO; Vietnam: Ekonomická charakteristika země. In: BusinessInfo [online]. 2013 [cit. 2013-05-27]. Dostupné z: http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/vietnam-ekonomicka-

4.

charakteristika-zeme-17974.html CAMPAGNA, Anthony S. The economic consequences of the Vietnam war. New York: Praeger, 1991, xiv, 159 p. ISBN 02-759-3816-6.

5.

DANG, Anh Duc. The Long term Impacts of Vietnam War's Veterans on Provincial Economic Development [online].

Austalia,

2010

[cit.

Dostupné

2013-05-27].

z:

http://mpra.ub.uni-

muenchen.de/26347/1/MPRA_paper_26347.pdf. Australian National University. 6.

ELIZABETH, Sara. Unclear Path: Explosive Remnants of War in Vietnam. Syracuse, New York, USA,

2007.

Dostupné

z:

http://books.google.cz/books?id=aPnRKBEPwhEC&pg=PP1&lpg=PP1&dq=Unclear+Path:+Explosi ve+Remnants+of+War+in+Vietnam&source=bl&ots=alB7oT0jL&sig=vn6agYArn1KvJUzC3Kk9YmgT370&hl=cs&sa=X&ei=bgajUbfJIaiN7Qav0IHABw&ved=0C D4Q6AEwAQ. Disertační práce. Syracuse University. 7.

ENLOE, Cynthia. Maneuvers: The International Politics of Militarizing Women's Lives. Berkeley: University

of

California

Press,

2000.

418

s.

ISBN

978-0520220713.

Dostupné

z:

http://books.google.cz/books?id=L28bHnPXo1AC&pg=PA499&redir_esc=y#v=onepage&q&f=false 8.

Fate in the Environment. NATIONAL DEFENCE AND THE CANADIAN FORCES. Nation Defence [online]. 2012 [cit. 2013-05-27]. Dostupné z: http://www.forces.gc.ca/site/reports-

9.

rapports/defoliant/hinfo4-eng.asp GENDREAU, Francis, Nolwen HENAFF a Jean.Yves MARTIN. Demographic and Economic Consequences of Agent Orange Spraying. [online]. 2006 [cit. 2013-05-27]. Dostupné z: http://www.ffrd.org/AO/CGFED/07Gendreau.pdf

10. GOUGH, Michael. Dioxin, Agent Orange: The Facts. New -york: Plenum Press, 1986. 289 s. ISBN 0-306-42247-6. 11. GREENFIELD, Gerard. Agent Blue And The Business Of Killing Rice. [online]. 2004 [cit. 2013-0527]. Dostupné z: http://www.countercurrents.org/us-greenfield180604.htm 12. HITES, Roland A. Dioxin: An Overview and History. [online]. 2011, č. 45 [cit. 2013-05-27]. Dostupné z: http://pubs.acs.org/doi/ipdf/10.1021/es1013664 13. HITCHENS, Christopher. The trial of Henry Kissinger. New York: Verso, 2001, xi, 159 p. ISBN 18598-4631-9.

59 14. HUNTINGTON, Samuel P. Viet Nam: The Bases of Accommodation. The Harvard Crison[online]. 1972 [cit. 2013-05-27]. Dostupné z: http://www.thecrimson.com/article/1972/2/22/viet-nam-thebases-of-accommodation/ 15. CHIRAS, Daniel. Environmental Science. Sudbury, Massachusetts, United States: Jones & Bartlett Publishers,

2011.

642

s.

ISBN

978-0763708603.

Dostupné

z:

http://books.google.cz/books?id=_3zLQvhENVMC&printsec=frontcover&hl=cs&source=gbs_atb#v= onepage&q&f=false 16. IČO, Ján. Přehled zemědělství ve Vietnamu. [online]. 2003 [cit. 2013-05-27]. Dostupné z: http://www.klubhanoi.cz/pdf/iczemed.pdf 17. JOSEPH, Janice. ASPEN INSTITUTE. History: Agent Orange/Dioxin in Vietnam [online]. 2011 [cit. 27.5.2013]. Dostupné z: http://www.aspeninstitute.org/policy-work/agent-orange/history 18. KHAMVONGSA, Chammaph a Elaine RUSSELL. Legacies of War: Cluster Bombs in Laos. 2009 [cit. 2013-05-27]. Dostupné z: http://legaciesofwar.org/files/Critical_Asian_StudiesLegacies_of_War_Cluster_Bombs_in_Laos.pdf 19. KINGDOM OF CAMBODIA. National Mine Action Strategy 2010-2019. [online]. 2010 [cit. 2013-0527]. Dostupné z: http://www.gichd.org/fileadmin/pdf/ma_development/nma-strat/NMAS-Cambodia2010-2019.pdf 20. KLUB HANOI; Agent Orange – dioxiny v ekosystému jižního Vietnamu. In: Klub Hanoi [online]. 2004 [cit. 2013-05-27]. Dostupné z: http://www.klubhanoi.cz/view.php?cisloclanku=2004072001 21. LANDMINE & CLUSTER MUNITION MONITOR; Vietnam. [online]. 2012. vyd. [cit. 2013-05-27]. Dostupné z: http://www.the-monitor.org/index.php/publications/display?url=lm/2005/vietnam.html 22. LANDMINE & CLUSTER MUNITION MONITOR; Vietnam: Casualties and Victim Assistance. In: [online]., 2012 [cit. 2013-05-27]. Dostupné z: http://www.themonitor.org/index.php/cp/display/region_profiles/theme/2309 23. LANDMINE ACTION; Explosive remnants of war: unexploded ordnance and post-conflict communities [online]. London: Landmine Action, 2002 [cit. 2013-05-27]. ISBN 09-536-7173-9. Dostupné

z:

http://www.landmineaction.org/resources/ERW%20-%20UXO%20and%20post-

conflict%20communities.pdf 24. LARSON, Pete. US Bombings in Laos 1965-1973. [online]. 2010 [cit. 2013-05-13]. Dostupné z: http://peterslarson.com/2010/12/15/us-bombings-in-laos-1965-1973/ 25. Legacies of War; Leftover Unexploded Ordnance (UXO). Legacies of War [online]. [cit. 2013-0527]. Dostupné z: http://legaciesofwar.org/about-laos/leftover-unexploded-ordnances-uxo/ 26. Letecká válka nad Severním Vietnamem. In: Nam: Vietnamská válka 1964-1975 [online]. 2005 [cit. 2013-05-27]. Dostupné z: http://nam.wz.cz/letadla/oletadlech.html 27. MAG (MINES ADVISORY GROUP); The unexploded ordnance problem in Lao PDR: statistics.. [online]. 2012. vyd. [cit. 2013-05-13]. Dostupné z: http://www.maginternational.org/where-wework/where-mag-works/lao-pdr-/the-unexploded-ordnance-problem-in-lao-pdr/#.UZDNobWpoXF 28. MARTIN, Michael F. Vietnamese Victims of Agent Orange and U.S.-Vietnam Relations. [online]. 2012 [cit. 2013-05-27]. Dostupné z: http://www.fas.org/sgp/crs/row/RL34761.pdf 29. MARTINI, Edwin. Agent Orange: History, Science, and the Politic of Uncertainty. Boston: University of Massachussets Press, 2012. 302 s. ISBN 978-1-55849-975-1. 30. MI, By Ha. UN warns on Vietnam birth ratio. BBC News [online]. 2010 [cit. 2013-05-27]. Dostupné z: http://www.bbc.co.uk/news/world-asia-pacific-11627426

60 31. MIGUEL,

Edward

a

Gérard

ROLAND.

Bombing

Vietnam:

The

Long-Term

Economic

Consequences. The Milken Institute Rewiew [online]. 2006 [cit. 2013-05-27]. Dostupné z: http://www.milkeninstitute.org/publications/review/2006_12/18_31mr32.pdf 32. MIGUEL, Edward a Gérard ROLAND. The Long Run Impact of Bombing Vietnam. [online]. 2006, s. 52, 2010 [cit. 2013-05-21]. Dostupné z: http://elsa.berkeley.edu/~emiguel/pdfs/miguel_vietnam.pdf 33. OWEN, Taylor a Ben KIEMAN. YALE UNIVERSITY. Bombs over Cambodia. 2006. Dostupné z: http://www.yale.edu/cgp/Walrus_CambodiaBombing_OCT06.pdf. 34. PALMER, Dave Richard. Volání polnice: K historii války ve Vietnamu. 1996. vyd. Brno: JOTA, 1996. ISBN 80-85617-81-1. 35. PARSCH, Andreas. CAU to CXU - Equipment Listing. [online]. 2001, 2012 [cit. 2013-05-13]. Dostupné z: http://www.designation-systems.net/usmilav/asetds/u-c.html#_CBU 36. PELLOW, David N. Resisting global toxics: transnational movements for environmental justice. Cambridge, Mass.: MIT Press, c2007. ix, 346 p. ISBN 02-626-6201-9. Dostupné z: http://books.google.cz/books?id=dhtco1U2AwYC&pg=PA159&redir_esc=y#v=onepage&q&f=false 37. PETRLÍK, Jindřich. Dioxiny (PCDD/PCDF). Arnika [online]. 2008 [cit. 2013-05-13]. Dostupné z: http://arnika.org/dioxiny-pcdd-pcdf 38. POTEET, Amanda N. Landmine Removal: Technology Review and Design Proposal as Pertaining to Humanitarian Deminig with a Focus on Locomotion across Soft Terrain. Massachusets, 2008. Dostupné

z:

http://dspace.mit.edu/bitstream/handle/1721.1/45292/311867228.pdf.

Bakalářská

práce. Massachusets institute of technology. Vedoucí práce Thrishantha Nanayaklara. 39. PRADOS, John. The Blood Road: The Ho Chi Minh Trail and the Vietnam War. New York: John Wiley & Sons, 1999. 432 s. ISBN 978-0471379454. 40. ROBERTS, Wade C. Landmines in Cambodia: past, present, and future. Amherst, N.Y.: Cambria Press, 2011, xx, 211 p. ISBN 16-049-7761-2. Dostupné z: http://books.google.cz/books?id=LyrPfqSOgsC&pg=PT32&dq=cambodia+bombing&hl=cs&sa=X&ei=W81IUeWWJeWM4AShs4CYBA &ved=0CFYQ6AEwBzgU 41. SHORT, Philip. Pol Pot: dějiny zlého snu. 1. vyd. v českém jazyce. Překlad Petra Andělová. Praha: BB/art, 2005, 596 s., [24] s. obr. příl. ISBN 80-734-1610-7. 42. SISAVATH, Bounpheng. UXO Lao’s Fight against Unexploded Ordnance. UXO LAO. [online]. 2006. vyd. [cit. 2013-05-13]. Dostupné z: http://maic.jmu.edu/journal/9.2/focus/sisavath/sisavath.htm 43. SISAVATH, Bounpheng. UXO Lao’s Fight against Unexploded Ordnance. [online]. 2006 [cit. 201305-27]. Dostupné z: http://maic.jmu.edu/journal/9.2/focus/sisavath/sisavath.htm 44. STELLMAN, Jeanne, Steven STELLMAN, Richard CHRISTIAN a Carrie TOMASALLO. The extent and patterns of usage of Agent Orange and other herbicides in Vietnam. [online]. 2003 [cit. 201305-27]. Dostupné z: http://www.stellman.com/jms/Stellman1537.pdf 45. STONE, R. EPIDEMIOLOGY: Agent Orange's Bitter Harvest. Science. 2007-01-12, vol. 315, issue 5809,

s.

176-179.

DOI:

10.1126/science.315.5809.176.

Dostupné

http://www.sciencemag.org/cgi/doi/10.1126/science.315.5809.176 46. THANH NIEN NEWS. Vietnam hopes to clear UXOs in 100 years. [online]. 2012 [cit. 2013-05-27]. Dostupné z: http://www.thanhniennews.com/index/pages/20120108-us-army-uxo-landminedecontamination.aspx

z:

61 47. THANH NIEN NEWS; UXO decontamination in Vietnam an uphill task. Thanh Nien News [online]. 2011 [cit. 2013-05-27]. Dostupné z: http://www.thanhniennews.com/2010/pages/20111208-uxodecontamination-an-uphill-task.aspx 48. THE ASPEN INSTITUTE. History: Agent Orange/Dioxin in Vietnam [online]. 2011 [cit. 27.5.2013]. Dostupné z: http://www.aspeninstitute.org/policy-work/agent-orange/history 49. U.S. DEPARTMENT OF HEALTH AND HUMAN SERVICES. TOXICOLOGICAL PROFILE FOR CHLORINATED DIBENZO-p-DIOXINS [online]. 1998 [cit. 27.5.2013]. Dostupné z: http://www.atsdr.cdc.gov/toxprofiles/tp104.pdf 50. UXO LAO: Annual Report 2011. Lao National Unexploded Ordnance Programme [online]. 2011 [cit. 2013-05-27]. Dostupné z: http://www.uxolao.org/Download%20files/2011%20UXO%20LAO%20Annual%20Report%20(%20E nglish%20).pdf 51. VERWEY, Wil D. Riot control agents and herbicides in war: their humanitarian, toxicological, ecological, military, polemological, and legal aspects. Leyden: A. W. Sijthoff, 1977, xviii, 377 p. ISBN 90-286-0336-0. Dostupné z: http://books.google.cz/books?id=QgmHOdIjITsC&pg=PA115&redir_esc=y#v=onepage&q&f=false 52. Vietnam seeks $500 mln to clear war-era bombs, mines. Look At Vietnam [online]. 2011 [cit. 201305-27]. Dostupné z: http://www.lookatvietnam.com/2011/12/vietnam-seeks-500-mln-to-clear-warera-bombs-mines.html 53. Vietnam steps up UXO clearance efforts. Vietnam [online]. 2013 [cit. 2013-05-27]. Dostupné z: http://en.vietnamplus.vn/Home/Vietnam-steps-up-UXO-clearance-efforts/20134/33050.vnplus 54. WAR LEGACIES PROJECT; Environmental Impacts of Agent Orange in Vietnam. [online]. [cit. 2013-05-27]. Dostupné z: http://www.warlegacies.org/environment.htm 55. WESTING, Arthur H. Herbicides in war: the long-term ecological and human consequences. Philadelphia: Taylor, 1984, xiv, 210 p. ISBN 08-506-6265-6. 56. WINSTON, Ben. Bomb of Laos. Geographical [online]. 2005, č. 12 [cit. 2013-05-27]. Dostupné z: http://plainofjars.net/downloads/Bombs%20of%20Laos-Geographical.pdf 57. WORLD HEALTH ORGANIZATION. Dioxins and their effects on human health [online]. 2010 [cit. 27.5.2013]. Dostupné z: http://www.who.int/mediacentre/factsheets/fs225/en/ 58. YOUNG, Alvin L. The history, use, disposition, and environmental fate of Agent Orange. New York: Springer, c2009, xviii, 339 p. ISBN 03-878-7485-2. 59. YOUNG, Alvin, Paul CECIL, SR a John GUILMARTINI,JR. Assessing Possible Exposures of Ground Troops to Agent Orange During the Vietnam War: The Use of Contemporary Military Records. Environmental Science and Pollution Research [online]. 2004, roč. 6, č. 11 [cit. 2013-0527].

Dostupné

z:

http://bwsvw.org/Library/PDFs/Alvin%20Young%20Exposures%20of%20Ground%20Troops%20to %20Agent%20Orange.pdf 60. KRYZANEK, Ladislav. Na Laos shodili dva miliony tun bomb. Teď se USA chtějí kamarádit Zdroj: http://zpravy.idnes.cz/clintonova-je-v-laosu-coby-prvni-americky-ministr-zahranici-po-padesatiletech-19r-/zahranicni.aspx?c=A120713_111241_zahranicni_ipl. In: Idnes [online]. 2012 [cit. 201305-27].

Dostupné

z:

http://zpravy.idnes.cz/clintonova-je-v-laosu-coby-prvni-americky-ministr-

zahranici-po-padesati-letech-19r-/zahranicni.aspx?c=A120713_111241_zahranicni_ipl

62 61. DAGGETT, Wars[online].

Stephen.

CONGRESSIONAL

Washington

D.C,;

USA,

RESEARCH 2010

SERVICE. Costs [cit.

27.5.2013].

of

Major

Dostupné

U.S. z:

http://www.fas.org/sgp/crs/natsec/RS22926.pdf 62. YEN, Lam Phi. HSBC. Vietnam Economic Outlook 2012 - 2013: October 2012. 2012 [cit. 27.5.2013].

63

6 Příloha

Obr.1: UC-123 Provider provádí postřik defoliaty, obdobným způsobem bylo rozprášeno na 95% všech defoliantů Zdroj: Wikipedia; URL: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/a/a9/UC123B_during_Operation_Pink_Rose_1967.jpg

Obr.2: Barely s defoliantem Agent Orange na letecké základně v Bien Hoa, ta dnes ve Vietnamu patří mezi nejvíce kontaminovaná místa Zdroj: Wikipedia; URL: http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/c/c3/Agent-Orange--stack-of-55-gallondrums.jpg

64

Obr.3: V okolí vojenských základen či silnic byl postřik Agenty prováděn za použití rozličných prostředků, na fotografii provádí příslušníci americké armády postřik z obrněného transportéru M-113 Zdroj: eurasiareview; URL: https://lh6.googleusercontent.com/uxLGZdRg6rw/Tn6q_fOexcI/AAAAAAAAAqs/rgQemnK2kLg/s720/US-Army-APC-spraying-Agent-Orange-in-Vietnam.jpg

Obr.4: Deštný prales po aplikaci Agentu Orange Zdroj: University of Bristol; URL: http://www.chm.bris.ac.uk/motm/245t/245th/images/general/deforested.jpg

65

Obr.5: Současný vzhled krajiny zasažené defolianty, celá oblast byla dříve pokryta džunglí podobnou té, která je v pozadí Zdroj: Fund for Reconciliation and Development; URL: http://www.ffrd.org/AO/defoliated%20hill%20HC.jpg

Obr.6: Mangrovníkový porost zasažený defolianty Zdroj: War Remnants Museum; URL: http://www.lookingforlulu.com/wpcontent/uploads/catablog/fullsize/IMG_1345.jpg

66

Obr.7: Mangrovníkový porost před a po aplikaci defoliantů Zdroj: Livinghistoryfarm.org; URL: http://www.livinghistoryfarm.org/farminginthe50s/media/life0803.jpg

Obr.8: Vývojové vady a tělesné mutace jsou asi nejtypičtějším a nejznámějším zdravotním dopadem používání Agentů Zdroj: Myspace.com; URL: http://a1.ecimages.myspacecdn.com/images01/86/09da19cd498244fbb33ef7fe1e0d7163/l.jpg

67

Obr.1: Bombardér B-52 shazuje na Kambodžu svůj smrtící náklad Zdroj: warchapter.com; http://www.warchapter.com/images/Warchapter_B-52_Stratofortress_bombing.jpg

Obr.1: Kobercové bombardování bombardérů B-52 (Vietnam) Zdroj: aerotechnews.com; URL: http://www.aerotechnews.com/wp-content/uploads/2012/12/b52-vietnam2300x184.jpg

68

Obr. 1: Stopy po rozsahu a intenzitě bombardování jsou ve zdejší krajně patrné dodnes (Laos) Zdroj: swissinfo; URL: http://www.swissinfo.ch/eng/swiss_news/Aid_helps_Laos_move_away_from_bombing_legacy.html?cid=28505484