Solitérní strom v krajině

Mendelova univerzita v Brně Zahradnická fakulta v Lednici

Solitérní strom v krajině Bakalářská práce

Vypracovala : Hana Sýkorová vedoucí práce: doc. Dr. Ing. Alena Salašová 2014

1

Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci na téma Solitérní strom v krajině vypracovala samostatně s použitím odborné literatury a pramenů, uvedených na seznamu, který je součástí této práce.

Podpis Datum

………………………………….

Jméno a příjmení Hana Sýkorová

2

Místo této stránky vložit zadání

3

Poděkování Mé děkuji patří především mému nejbližšímu okolí, příteli Janu Obrusníkovi, který mě podržel v nesnadných dobách mého studia. Mým rodičům za jejich důvěru. Za dobře vykonávanou prací studijnímu oddělení, konkrétně Ing. Ludmile Hrubé.

4

Obsah 1 Cíl práce.............................................................................................................................................7 2 Solitérní strom...................................................................................................................................7 2.1 Definice......................................................................................................................................7 2.1.1 Význam solitérních stromů................................................................................................9 2.1.2 Vznik solitérních stromů...................................................................................................10 2.1.3 Poloha solitérních stromů................................................................................................10 2.2 Ochrana solitérního stromu.....................................................................................................12 2.2.1 Ochrana dřevin.................................................................................................................12 2.2.2 Památný strom.................................................................................................................12 3 Návrat solitérního stromu do kulturní krajiny.................................................................................13 3.1 Typy solitérního........................................................................................................................13 3.1.1 Podle způsobu vzniku.......................................................................................................13 3.1.2 Podle umístění..................................................................................................................13 3.1.3 Podle funkce.....................................................................................................................14 3.2 Výběr taxonu............................................................................................................................14 3.3 Výsadba solitérního stromu.....................................................................................................15 3.3.1 Stanoviště.........................................................................................................................15 3.3.2 Sazenice............................................................................................................................16 3.3.3 Použití sloužících dřevin...................................................................................................16 4 Metodika práce................................................................................................................................18 4.1 Vymezení hranic území............................................................................................................18 4.1.1 Vybrané území..................................................................................................................18 4.1.2 Mapované území..............................................................................................................18 Metodika hodnocení.......................................................................................................18 4.1.3 Navrhované území...........................................................................................................23 5 Základní charakteristika...................................................................................................................24 5.1 Vybraná část Hlučínska – Mapované území.............................................................................24 5.1.1 Územní systém ekologické stability..................................................................................24 5.1.2 Typologie krajiny..............................................................................................................24 5.1.3 Klimatické podmínky........................................................................................................25 Klimatická oblast podle Quita je mírně teplá MT 10......................................................26 5.1.4 Geomorfologie území.......................................................................................................26 Typy, charakteristické znaky reliéfu................................................................................26 5.1.5 Koutecké a Zábřežské louky.............................................................................................27 6 Navrhované území katastr Kobeřic..................................................................................................28 6.1 Primární krajinná struktura – charakteristika přírodních podmínek.......................................28 6.1.1 Geologická charakteristika...............................................................................................28 6.1.2 Hydrologická charakteristika............................................................................................28 6.1.3 Pedologická charakteristika..............................................................................................29 6.1.4 Biogeografické jednotky...................................................................................................30 6.1.5 Potenciální přirozená vegetace........................................................................................31 Lipová dubohabřina (Tilio-Carpinetum).....................................................................31 Bezkolencova doubrava..................................................................................................32 Převodní vztah : Vlhké acidofilní doubravy.....................................................................32 6.1.6 Typologické členění..........................................................................................................32 5

6.2 Sekundární krajinná struktura.................................................................................................32 6.2.1 Historický vývoj osídlení a využití krajiny.........................................................................32 Historický vývoj sídla.......................................................................................................34 Usedlost na hlučínsku.....................................................................................................34 6.2.2 Charakteristika aktuálního využití území – land-use........................................................35 6.2.3 Analýza struktury krajiny..................................................................................................35 7 Terciární krajinná struktura..............................................................................................................36 7.1 Vizuální projev krajiny..............................................................................................................36 7.2 Duchovní projev krajiny...........................................................................................................36 7.2.1 Památná místa..................................................................................................................36 7.2.2 Genius loci........................................................................................................................37 7.3 Chráněná území.......................................................................................................................38 8 Výskyt solitérní stromů....................................................................................................................39 8.1 Vznik solitérního stromu na území...........................................................................................39 8.1.1 Koutecké a Zábřežské louky.............................................................................................39 8.1.2 Zemědělská krajina...........................................................................................................39 Solitéry v území..................................................................................................................................41 8.1.1 Vyhodnocení solitér na území..........................................................................................43 9 Návrat solitérního stromu do krajiny...............................................................................................44 Pro pohyb v krajině je důležitým motivem cíl cesty ale také atmosféra či stinné posezení, které vytváří koruna stromu........................................................................................................................44 10 Vlastní návrh..................................................................................................................................45 10.1 Navrhované solitérní stromy..................................................................................................45 10.1.1 Švédský val - 1................................................................................................................45 10.1.2 Kaple sv. Antonína - 2.....................................................................................................46 10.1.3 Na kobeřickém - 3..........................................................................................................46 10.1.4 Hluboký důl - 4...............................................................................................................46 10.1.5 Obnova solitérního stromu u kaple sv. Urbana - 5.........................................................47 11 Resumé..........................................................................................................................................49 12 Použitá literatura...........................................................................................................................49 13 Přílohy............................................................................................................................................51 13.1 Fotodokumentace..................................................................................................................51 13.2 Tabulka hodnocení solitérních stromů..................................................................................51 13.3 Mapové přílohy......................................................................................................................51 13.3.1 Mapa širších vztahů........................................................................................................51 13.3.2 Land use.........................................................................................................................51 13.3.3 Solitéry na území............................................................................................................51 13.3.4 Solitéry na Kouteckých loukách.....................................................................................51 13.3.5 Mapa hodnot.................................................................................................................51 13.3.6 Mapa návrhu..................................................................................................................51

6

1 Cíl práce Cílem práce je zjištění zda solitérní strom má v krajině Hlučínska tradici a jakým způsobem vznikaly solitérní stromy na tomto území. Dále vyhodnocení území z hlediska dnešních solitér. Hledání vhodného řešení k obohacení krajiny o tyto hodnotné bodové prvky krajiny a návrh solitérního stromu do zvoleného území.

2 Solitérní strom 2.1 Definice Solitérní dřevina Dřevina rostoucí osaměle, většinou jako součást komplexu zemědělsky obhospodařovaných pozemků. Ojediněle se vyskytuje případ, kdy je tento krajinný prvek tvořen dvěma jedinci (stromy), jejichž koruny se navzájem dotýkají nebo i prorůstají a z větší vzdálenosti navozují dojem jediného stromu. Za solitérní dřevinu považujeme strom (případně dva stromy), který má ve výšce 130 cm od paty kmene obvod kmene minimálně 80 cm. (Autorský kolektiv: In. Vladimír Mana, Ing. Ivan Brokl, 2006, http://www.belbo.cz/wp-content/uploads/2009/12/Katalog-krajinnych-prvku.pdf)

Solitérní dřevinou se rozumí izolovaně rostoucí dřevina s průmětem koruny od 8 m vyskytující se v zemědělsky obhospodařované krajině mimo les. Za solitérní dřevinu se nepovažuje dřevinná vegetace, která je součástí meze, terasy nebo travnaté údolnice. (Zákon č. 289/1995 Sb. , Zákon o lesích a o změně a doplnění některých zákonů).

Solitérní strom 7

Tímto názvem označujeme osamoceně rostoucí jedince dřevin. Může také jít o malou skupinku dvou až čtyř stromů provázejících drobné sakrální stavby jako jsou kříže, kapličky nebo boží muka. (Veronika Dubovská, http://www.nppodyji.cz/uploads/soubory/publikace/861_11_NP_POdyji_letak_Krajinna_zelen_we b_2_.pdf)

Solitéra (také solitera) je v zahradnické architektuře pojem pro strom či keř (někdy i vzrůstnou květinu) vysazený nebo přirozeně rostoucí osamoceně, příp. s velmi nízkým podrostem. (Přispěvatelé Wikipedie, 2013, )

Solitér je jedinec, samostatně stojící kus. Tvoří dominantu prostoru a stahuje na sebe pozornost pozorovatele. Aby mol působí osamoceně je zapotřebí odlišnosti. Jiné vlastnosti mohou oddělit většinu od jedince. V případě solitérního stromu je hledisko pohledu upřeno na druh vegetačního prvku. Dřevina se stává solitérní pokud v jejím okolí nejsou další dřeviny, které by jí konkurovali. Dá se říci, že takovou dřevinu obklopuje vegetace nízká, zpravidla travní porost. V takovém případě je dojem umocněn rozdílnou orientací, travní porost působí plošně, zaluštěně a hlavně vertikálně. V takovémto okolí může dostatečně vyniknout dřevina působící vzdušně, horizontálně, směřující vzhůru jakoby toužící po nekonečném prostoru nebe. Tak jako lidé stavějí katedrály upínající se vzhůru, tak příroda vytváří strom, jako oslavu prostoru, nekonečna bytí v opakujícím se v koloběhu. Ten je významný zejména u dřevin ovocných, které se mění během roku nejvýrazněji mění. Tyto ovocné dřeviny mají velkou tradici ve Síla vycházející z hmoty plně vyvinutých stromů, kernými solitérní stromy často bývají, je často vnímána lidmi jako úcta. Pokora k organismu, který roste na jednom místě po mnoho let často po více generací člověka. Úcta ke stromu je patrná také z minulosti. Předslovanské kultury jako jsou Keltové, kteří uctívaly nejen posvátné háje ale také jednotlivé stromy. Nejuznávanějším z nich byl dub. Ten přejímají také slované a přidává se k němu lípa. Lípa byla stromem vysazovaným na počet narození syna, vystavění statku a jiným významným událostem tehdejšího člověka. Nazýváme je rodové lípy. Příkladem jsou také tzv. Žižkovy lípy či duby. Pramení to zřejmě z toho, že husitská vojska často tábořila pod vzrostlými stromy jako orientačními body v krajně. Lípa dodávala 8

místu symboliku a významnost. Byly často vysazovány u sakrálních staveb ale také ve vztahu k nějaké příležitosti povětšinou státnické jako vznik republiky či konec války. V 18. století bylo zvykem ohraničovat pozemky stromy a tak vzniká další skupina solitérních stromů. Hraniční stromy mají

2.1.1 Význam solitérních stromů Význam solitérních stromů můžeme vymezit podle jeho funkcí které přináší krajině. Ekologická Funkci ekologickou plní stromy samy o sobě zlepšováním kvality ovzduší ale také jsou nepostradatelné pro některé druhy živočichů. Výsadbou stromu podporujeme druhovou rozmanitost území. Na louce plně osvětlené porostou pouze druhy světlomilné, bude-li na takovéto louce několik stromů najdeme zde společenstva přecházející od stinných podrostových po světlomilná. Někteří brouci vyhledávají zejména solitérní stromy. Klíčovým faktorem je slunce, samostatný strom je výhřevnější než strom v zapojeném porostu. Dalším druhem jsou čápi, kteří vyhledávají vyvýšená místa pro svá hnízda. Z těchto důvodů je důležité aby skladba mozaiky krajiny byla co nejpestřejší aby vyhovovala co nejvíce druhům a jejich specializacím potom vede k vysoké diverzitě a tím také k vysoké ekologické stabilitě. Estetická Hodnota estetická zřejmě převyšuje mnohé další, zejména pro to, že se jedná o poměrně malý prvek v krajině. Dá se předpokládat, že účinek účinek většího prvku např. meze bude mí také větší význam po stránce ekologické. Z hlediska estetického se však jedná o jiný případ, kdy je naopak hodnotnější prvek jedinečný. Dodává krajině charakter, dává vyniknou jedinečnosti stromu jako takovému. Obzvláště významný je pokud se nachází na vyvýšeném místě a tvoří tak dominantu území. Zasahuje-li solitér dokonce do horizontu poutá na sebe mnohem více pozornosti než prvek většího rozsahu. Dává vyniknout struktuře stromu a jeho typickému habitu. Orientační Zatímco linie stromů má tendenci navádět a sjednocovat bodový prvek má upoutá, upozorní na konkrétní místo. Samostatně stojící strom v krajině je velmi silným motivem, může být cílem v krajině, místem k němuž poutník vhlíží a zároveň mu napomáhá se v krajině orientovat. Krajinotvorná

9

Krajinu tvoří krajinné prvky. Solitérní strom je jedním z krajinných prvků. Konkrétně krajinný prvek umělý. Umělé krajinné prvky jsou ty části krajiny, které jsou přeměněné člověkem. (Ekotoxa Opava s.r.o., 2006) Dále je možné je dělit na prvky velkoplošné a maloplošné. Solitérní strom je maloplošný. Tzv malé struktury přispávají bohaté krajinné mozaice. Čím je krajina pestřejší na malé struktury, tím větší je její druhové bohatství. Malá struktura by měla obsahovat alespoň 0,5 m široký ochranný pás. (Bořivoj Šarapatka, Urs Niggli a kolektiv, 2008)

2.1.2 Vznik solitérních stromů Krajina před tím než jí začal člověk intenzivněji využívat a podmaňovat si ji patrně solitérní strom neznala. Je velmi nepravděpodobné, že by vznikl přirozenou cestou. Jednalo by se o náhodu, kdyby odumřely stromy okolní a zůstal by pouze jeden, tato situace mohla nastat zřejmě na omezenou dobu. Do doby než by uvolněné místo zaplnil další porost. Z toho lze usuzovat , že je solitérní strom je prvkem kulturní krajiny, tedy krajiny ovlivněné lidskou činností. Nejčastějším příkladem jsou loky se solitérními stromy. Ty vznikaly na místech s vyšší nadmořskou výškou. Jsou často zemědělsky málo využívané a převládá pastevní hospodaření. Pro pastevce i dobytek byl strom na louce velmi cenným přínosem. Vytvářel na otevřené ploše své mikroklima. Byl využíván jako ochrana proti povětrnostním podmínkám, nositel stínu nebo úkrytem před deštěm. V případě ovocných dřevin také jako zdroj potravy. Oblasti typické pro tento druh stromu jsou Bílé Karpaty a Valašsko.

2.1.3 Poloha solitérních stromů Z hlediska estetického je poloha a okolí solitérního stromu velmi důležitá. Osamocený strom rostoucí z volné plochy tvoří kontrast k okolní ploše. Nejčastěji vyrůstá z travnaté plochy ale může to být také zemědělská půda. Jde tedy o vertikálu v kontrastu s horizontálou. Stává se důležitým bodem strhávající na sebe pozornost. Stává se dominantou prostoru. Tento dojem může podpořit také poměr mezi rozměrem stromu a okolní volnou plochou, jak rozsáhlá je louka či pole, na které se strom nachází. O dominantě lze hovořit v případě že se jedná o jeden strom. Pokud jde o plochu

10

s mnoha roztroušenými stromy ztrácí konkrétní strom danou dominanci. Jedná – li se o jedem strom má pozorovatel tendenci ho nadhodnocovat. Budí dojem mohutnosti v kontrastu s plochou. Tento fenomén může podpořit také tvar reliéfu. Roste-li solitérní strom na nejvyšším bodě kopce je o to více vnímán jako dominanta prostoru. Jako němý svědek shlížející do údolí. Pro někoho to může být důvodem cítit se v krajině bezpečně. Drží nad ní jakousi ochranou ruku. Solitérní strom však netvoří kontrast pouze se zemským povrchem. Jeho koruna přechází až nad horizont a pozadí jí tvoří plocha oblohy. Pozornost pozorovatele je přitahována také díky tomu že solitérní strom narušuje horizont.

11

2.2 Ochrana solitérního stromu 2.2.1 Ochrana dřevin Všechny dřeviny (stromy, keře, dřevité liány) rostoucí mimo pozemky určené k plnění funkcí lesa jsou chráněny před poškozováním a ničením bez ohledu na jejich druh a původ. Poškozováním dřevin je míněn zásah, který způsobí podstatné a trvalé snížení jejich ekologických a estetických funkcí nebo bezprostředně či následně vede k jejich odumření. Ke kácení dřevin je třeba povolení obecního úřadu. Zákon na ochranu přírody a krajiny stanovuje výjimky, kdy povolení není třeba. Kácení dřevin nelze podle zákona nařídit s výjimkou případů nakažení dřevin epidemickými chorobami. Péče o dřeviny je povinností vlastníků. Vlastníkem dřeviny je vlastník pozemku, na kterém dřevina roste. (Ministerstvo životního prostředí)

2.2.2 Památný strom Památným stromem nemusí být striktně strom solitérní. Jsou to ale stromy něčím výjimečné, vymezující se ze svého okolí a tento rys mají se stromem solitérním společný. Proto je časté, že památný strom je solitérní dřevinou. Památným stromem se může stát : stromy mimořádného vzrůstu stromy mimořádného stáří stromy, mající zvláštní habitus (celkový vzhled) stromy, které jsou krajinnými dominantami nebo jinak výrazně přispívají ke krajinnému rázu stromy, upomínající na určitou historickou událost nebo pověst stromy, doprovázející nějakou kulturní památku (kaple, kostel, boží muka, studánku)

(Přispěvatelé Wikipedie,2013, ) Solitérní strom jako historická stopa v krajně nám pomáhá odhalovat souvislosti.

12

3 Návrat solitérního stromu do kulturní krajiny. 3.1 Typy solitérního 3.1.1 Podle způsobu vzniku Primární - je ten jedinec, který byl cíleně vysazen jako solitérní strom. Sekundární – vzniká odumřením nebo odstraněním okolních jedinců. Přináší to sebou mnohé komplikace pro zbylý strom. Rozpadá se jeho okolí a dochází ke změně životních podmínek ale také druhu vegetačního prvku.

3.1.2 Podle umístění na louce Tradiční způsob použití, typický znak kulturní krajiny. Přirozeně díky spásání okolí nedochází k zarůstání a vzniku dalších soliter. na kopci Vysazován za účelem orientace, ochrany a estetických hodnot. na křižovatce cest Dříve běžný způsob zvýraznění důležitého bodu pro orientaci. Často je spojen s umístěním drobných sakrálních staveb, které se nacházejí na cestách a křižovatkách. Jeho funkce je zde jak orientační tak i duchovní. Vzniká primárně jako solitéra vysazením na konkrétní místo. na mýtině Ten vzniká sekundárně vykácením stromů ostatních. Tento typ není příliš běžný. Kácení stromů v dnešní době za pomocí techniky tento způsob téměř vylučuje. Stres vyvolaný uvolněním srtomu ze zápoje může být tak velký, že povede k odumření stromu. Změní se podstně povětrnostní podmínky a clé mikroklima prostoru. Jedem z mála taxonů, který takové výkyvy zvládá je taxon Abies. Jeho strategie je postavena na tom aby mladé rostliny čekaly v podostu na svou příležitost.

13

3.1.3 Podle funkce Solitérní strom doprovodný Solitérní strom hraniční Solitérní strom ochranný

3.2 Výběr taxonu Výběr taxonu je vázán na více faktorů, které musíme zohlednit. Jedním z nich vazba na místo a účel za jakým je vysazován. Preferovány jsou stromy listnaté, dlouhověké a domácí. Téměř pravidlem je, že u drobných sakrálních objektů nalezneme taxon Tilia. Děje se tomu ze symbolického důvodu. Lípa jako národní strom. V případě umístění u sakrálních staveb je důležité vymezit si, co by mělo tvořit dominantu místa, je to stavba či strom? Dřeviny v tomto případě by měli místo pomoci dotvořit a vytvořit jakýsi rámec. Volíme proto dřeviny tradiční, jejich základní druhy s typickým habitem a zbarvením. Je dobré také dbát symbolického významu stromů. Myšlenka se stává lépe pochopitelnou pro návštěvníka krajiny. Protože výsadbou solitérního stromu chceme většinou něco o krajině zdělit. Pro výběr taxonu je podstatná také jeho dlouhověkost. Cílem výsadby solitérního stromu je aby byl na stanovišti co nejdéle. Proto jsou jako solitéry předurčeny zejména stromy typu K-stratég. Jde o jedince čekající na svou příležitost, ve fázi sukcese nastupují na řadu až v pozdějších stádiích a postupně vytlačují C- stratégy. Typickým zástupcem může být dub. Dlouholetá dřevina soustřeďující se na kvalitu ne na kvantitu, kvalitní tvrdé dřevo, méně semen ale dobře vybavené pro přežití, se zásobami živin. K- stratégové v prvních fázích růstu vyžadují přistínění jako například jedle což by se mělo zohlednit při výsadbě stromu.

14

3.3 Výsadba solitérního stromu 3.3.1 Stanoviště Podstata solitérního stromu vyplývá z jeho umístění na otevřené ploše. Důsledkem toho je vystavováním podmínkám. Jeho výsadba na stanoviště je značně komplikovaná. Stresové faktory působící na výsadbu jsou zde mnohonásobně zvýšeny. Světlo Pro solitérní stromy je podmínkou aby snášely plné oslunění. Někdy je zapotřebí mladé rostliny přistínit. Proudění vzduchu Velkou roli v otázce proudění větru hraje poloha stanoviště. Bezprostřední plocha okolo stromu může být volá přesto může být chráněn proti proudění větru jinými vegetačními prvky většího rozsahu. Naopak můžou tyto prvky vytvářet prostor pro proudění vzduchu. Tento faktor je důležitý zejména pro mladou, ujímající se výsadbu. Nezbytný je kotevní systém zajišťující kvalitnější podmínky pro zakořenění dřevin. Pohyby způsobené větrem se tolik nepřenáší do kořenového systému, zrychlují tím přijmutí stromu. Zvýšená míra proudění větru způsobuje také větší transpiraci listů. Vysazená dřeviny, která nemá dostatečně vyvinutý kořenový systém, z toho důvodu trpí nedostatkem vody. Tyto problémy můžeme zmírnit řadou opatření po výsadbě. Mechanické poškození Čím méně vegetace na daném místě je tím se zvětšuje pravděpodobnost poškození ze strany zvěře. V krajině se setkáváme nejčastěji s okusem dřevin, poraněním borky, poškozením terminálu. Osamělé stromy poskytují zvířatům potřebné klima ale jaké je přitahují jako orientační bod, stávají se prostorem pro značkování teritoria. Poškození mrazem Zimním mrazem častěji trpí dřeviny v nižších polohách, kde je více citlivých druhů dřevin a teploty často klesají (např. v pánevních oblastech) více než v horách; pozdním mrazem jsou poškozovány především dřeviny v tzv. mrazových polohách – v sníženinách, do kterých stéká chladný vzduch, zvláště jsou-li zamokřené a dřeviny na jižních a jihovýchodních expozicích, kde 15

dříve raší a častěji se tak s mrazem setkají, mezi citlivější druhy patří :akát, kaštanovník setý, ořešák černý, douglaska, jasan, buk, dub, jedle (http://atlasposkozeni.mendelu.cz/atlas/360-mraz.html) Zamezit mrazovým trhlinám může ochranou kmene z jižní strany. Zabráněním slunečního svitu přímo na kůru stromu zamezíme teplotním výkyvům a tím také praskání kmene. Vzhledem k tomu, že každý strom vysazovaný v extravilánu by měl mít ochranu kmene proti okusu, lze předpokládat, že k praskání nebude docházet v takové míře. Hydrické poměry Výsušnost stanoviště může být dána polohou, typem půdy a podloží či expozicí. S těmito faktory musí projektant počítat při výběru taxonu a přizpůsobit jej místu. Při výsadbě do krajiny se málo kdy počítá se závlahou během doby ujímání jak tomu bývá v intravilánu. Není ale nemožná, vždy je důležitá vzdálenost od zdroje vody a prostupnost terénu.

3.3.2 Sazenice Vycházejme z faktu, že solitéra je strom, u kterého je jedinci věnovaná maximální péče vzhledem k jejich počtu je možno využít i finančně náročnějších variant. Proto jsou vysazovány zejména stromy vzrostlé s kvalitním balem.

3.3.3 Použití sloužících dřevin Dřeviny sloužící – slouží k rychlému vytvoření zápoje v přízemní vrstvě, později jsou vytlačovány konkurenčním tlakem dřevin z ostatních výše zmíněných kategorií. (Pejchal, 2000). Jako sloužící dřeviny je důležité vybírat takové, které pokud možno sami postupně odezní. K podpoře pozitivního vývoje solitérní dřeviny je zapotřebí kvalitní sazenice. Pro výsadby tohoto typu je na místě požití vzrostlých stromů. Při požití běžného školkařského výpěstku bude dlouho dobu trvat než začne působit, zejména proto že je pouze jeden. To lze podpořit také výsadbou více kusů. Okolní jedinci se musí v takovém případě odstranit dříve než dojde k trvalým změnám habitu jedince. Náklady spojené s výsadbou vzrostlých stromů jsou vyšší ale jsou na místě. Uvědomme si , že se částka nenavyšuje exponenciální řadou protože se jedná o malý počet kusů. Dopěstování stromů do požadované velikosti trvá často i několik let a vyžaduje pravidelnou péči (řez, výživa, závlaha) spojenou s velkým úsilím a objemem finančních prostředků. Progresivní řešení, i když často neméně náročné , ale především rychlé představuje v tomto směru výsadba 16

stromů vzrostlých. Za téměř ideální je považován průměr kořenového balu odpovídající průměru kmene přesazovaného stromu. S ohledem na stáří a velikost stromů se jedná o přesazení na nové místo se speciální technikou. Stromy jsou pěstovány za účelem co nekvalitnějšího kořenového balu. Technika je vyjme z půdy i s kořenovým balem a přesune na dané místo s minimem poškození. (Burg P., Zemánek P., 2011)

17

4

Metodika práce

4.1 Vymezení hranic území 4.1.1 Vybrané území Pro svou práci jsem si vymezila více úrovní pro území. Mapované území je rozsáhlé, leží na více katastrálních územích. Jedná se o obec: Sudice, Rohov, Strahovice, Kobeřice, Hněvošice, Oldřišov, Služovice, Kravaře a Štěpánkovice. Obce Služovice, Oldřišov a Hněvošice jsou spádovou oblastí Opavy, ostatní jsou spádovou oblastí Kravař, jediného města mezi vybranými obcemi.

4.1.2 Mapované území Ve vybraném území se nachází dvě odlišné plochy. Menší z nich krajina říční nivy je bohatá na solitérní stromy. Na zbylé ploše se solitérní stromy zdánlivě nevyskytují. Tyto plochu jsem podrobila bližšímu mapování a vyhledávání solitérních dřevin. Hranici tvoří hranice rozdílných krajinných typů. Vyhledání solitérních stromů proběhlo v první fázi z ortofotosnímků . Následuje ověření v terénu. Hodnocení stromů podle metodiky s výjimkou vynechání některých položek jako např. Vegetační prvek, jedná se vždy o solitérní strom. Jako solitérní stromy byly vyhodnoceni jedinci či více jedinců působících jako jeden. Vycházím z definice z katalogu krajinných prvků. Dřevina rostoucí osaměle, většinou jako součást komplexu zemědělsky obhospodařovaných pozemků. Ojediněle se vyskytuje případ, kdy je tento krajinný prvek tvořen dvěma jedinci (stromy), jejichž koruny se navzájem dotýkají nebo i prorůstají a z větší vzdálenosti navozují dojem jediného stromu. Za solitérní dřevinu považujeme strom (případně dva stromy), který má ve výšce 130 cm od paty kmene obvod kmene minimálně 80 cm. Metodika hodnocení

Pořadové číslo jedince Každý z hodnocených jedinců je v databázi i na výkresové části veden pod konkrétním pořadovým číslem. Číselná řada je průběžná. V případě dvou jedinců hodnocených jako jeden je levý jedinec hodnocen jako a a pravý b (z pohledu čelní strany sakrálního objektu).

18

Taxon Je uváděn pod latinským názvem. Výška Reálná výška od báze po nejvyšší část koruny, uváděna v metrech, zjišťována optickým výškoměrem. Ve skupině stromů, kde nebylo možno použít výškoměr byla výška odhadována od nejbližšího měřeného stromu. Báze koruny Za bázi koruny jsou považovány k zemi nejblíže se nacházející živé výhony nebo místo nasazení nejníže postavené živé větve na kmeni, pokud je blíže zemi, než výhon. Udáváno v metrech. Šířka koruny Je zjišťována kolmým průmětem koruny k zemi u nepravidelných korun je měřena zprůměrováním dvou na sebe kolmých průmětů koruny. Uváděna v metrech. Výčetní tloušťka kmene Obvod kmene měřený ve výšce 1,3m od země. U vícekmenných jedinců jsem údaj neuváděla. Věkové stadium Ukazatel vývojové fáze, ve které se daný jedinec aktuálně nachází. Vychází ze souboru znaků charakteristických pro dané stádium a konkrétní taxon. nová výsadba – převládají znaky a projevy ujímání  odrostlá výsadba – ujatá výsadba doposud nestabilizovaná, znaky intenzivní péče nebo její absence, zakládání architektury koruny  stabilizovaný, dospívající jedinec – dotváření dalších typických charakteristik pro daný taxon (habitus, borka…), výrazný prodlužovací růst, často začátek plodnosti  dospělý jedinec – vyvinutý jedinec s charakteristickými znaky taxonu  veterán – rozpad struktury jedince s doprovodnými projevy (úbytek kosterních větví, nástup přirozených patogenů…) 19

Vitalita Jedná se o životaschopnost jedince. Je hodnocena jako souborná hodnota bez specifikace dílčích ukazatelů. Hodnocení se opírá především o olistění a tvarové změny větvení jedince. Ukazuje na vývojové tendence jedince. 0. nehodnoceno 1. stromy plně vitální 2. stromy s mírně sníženou vitalitou, projevy snížení vitality mohou být dočasné 3. stromy se středně sníženou vitalitou, při omezení vnějších negativních vlivů lze očekávat alespoň dílčí zlepšení 4. stromy se silně sníženou vitalitou, zpravidla nelze očekávat zlepšení 5. stromy bez projevů fyziologické vitality Zdravotní stav Vyjadřuje aktuální odchylku (stupeň poškození) od normálu, vztaženou k jednotlivým hodnoceným atributům nebo celku. Celkové hodnocení zdravotního stavu vychází z posouzení závažnosti poškození hodnoceného dílčími charakteristikami. Tyto dílčí znaky mají kumulativní charakter, celkové hodnocení proto vychází i ze spolupůsobení těchto dílčích poškození. 1. stromy bez poškození nebo stromy mírně poškozené, s předpokladem dlouhodobé existence 2. stromy výrazně poškozené, ale existence není bezprostředně ohrožena 3. stromy velmi silně poškozené, existence bezprostředně (nebo během poměrně krátkého období) ohrožena Poškození kmene Jakékoli narušení kmene způsobené vnějšími podmínkami: klimatem, patogeny, antropicky a jiné. Zahrnuje mechanické poškození (oděrky, zlomy…), výskyt hnilob a dutin, poškození mrazem (mrazové trhliny), poškození nevhodnými pěstebními zásahy a napadení patogenem. 0. kmen není nijak poškozen

20

1. oděrky, nebo drobné již zahojené poškození, nezahojené jizvy po odstraněných větvích 2. větší poranění, pravděpodobně se zahojí, nebo větší množství menších ran 3. poškození velkého rozsahu, včetně velkých ran např. po odstranění dvojáku, terminálu apod. Poškození koruny Poškození korunové části způsobené nejčastěji mechanicky, antropicky nebo patogenem. Zahrnuje komplexně všechny způsoby poškození jako je prosychání větví, výskyt hnilob a dutin, mechanické poškození (olámané větve, oděrky…), nevhodně provedená pěstební opatření (nezhojené jizvy, nevhodný ořez…) a nevhodné větvení (např. tlakové vidlice). 0. koruna není poškozena 1. nepodstatné zlomy nebo pahýly v koruně, velké množství starých, částečně zahojených ran 2. ojedinělé poškození většího rozsahu, popř. podstatná část kosterních větví slabě poškozena 3. poškození kosterních větví velkého rozsahu, ohrožující jedince Výskyt suchých větví Hodnocení výskytu suchých větví v koruně je často dokladem zanedbané péče o jedince. 0. suché větve se nevyskytují 1. četné slabší větve, zanedbaná péče 2. část kosterních větví nebo odumírající terminál 3. výpadek kosterních větví nad 50 %, suchý terminál Snížení statické stability Posuzování celkového snížení stability. Jedná se o komplexní charakteristiku, u které by byl výčet nejčetnějších kombinací zavádějící. Zahrnuje zejména naklonění (posunutí těžiště) a chybné větvení ve vztahu k možnému rozlomení, popř. nevhodné postavení kosterních větví, vliv hnilob a dutin a jejich rozsah a umístění.

21

0. statická stabilita není snížena 1. statická stabilita je snížena v důsledku naklonění stromu, popř. špatného větvení, výskyt dutin, významných zlomů. Sadovnická hodnota Vyjadřuje celkovou hodnotu jedince z pohledu sadovnického a pěstebního. Vyjadřuje v podstatě biologický aspekt dendrologického potenciálu jedince. Tato hodnota je výslednicí několika vlastností, jejichž stav je při jejím hodnocení zohledňován: taxon, vývojové stadium, zdravotní stav a vitalita. 1. velmi hodnotný strom, zcela zdravý, plně vitální, typický habitus a charakteristické znaky příslušného taxonu, pěstebně plnohodnotný 2. nadprůměrně hodnotný strom, plně odpovídající pěstebním potřebám, převládají charakteristické znaky příslušného taxonu, strom vitální, zdravý, případné nedostatky významně nesnižují jeho hodnotu, výjimečně i strom třetího věkového stadia 3. průměrně hodnotný strom s předpokladem střední až dlouhodobé existence, případně se sníženou vitalitou a zdravotním stavem, pěstebně využitelný, stromy 1-3 věkového stadia 4. podprůměrně hodnotný strom obvykle s předpokladem jen poměrně krátkodobé existence, pěstebně neperspektivní jedinec 5. velmi málo hodnotný strom, jedinec odumírající nebo odumřelý, chybí předpoklady i pro krátkodobou existenci. (Pejchal M., Šimek P., 1996) Hodnocené stromy nejsou v mapě zobrazovány typickou barevnou škálo pro hodnocení jelikož netvoří celek . Tabulka s údaji o jednotlivých stromech obsahuje Název a číslo shodné s tabulkou hodnocení dendrologického potenciálu pro přehlednost. Doplňuji ji o GPS souřadnice pro podrobnější určení polohy, katastrální území a nadmořskou výšku. Dále umístění a viditelnost z okolí. Druh má dvě varianty primární a sekundární. Vymezení typů solitérních stromů.

22

4.1.3 Navrhované území Vymezení hranic (viz. Mapa širších vztahů) se omezuje na katastr Kobeřic. Zjišťování informací o území a zpracování analýz. Terénní šetření včetně pohledových horizontů. Hledání hodnot krajiny Koncepční řešení návrhu Zanesení návrhu a zpětné ověřování pohledových vztahů.

23

5 Základní charakteristika 5.1 Vybraná část Hlučínska – Mapované území Území se nachází v Moravskoslezském kraji v regionu Opava. Je součásti historického celku Hlučínsko, zvané také jako ''Prajska''. Hranice území jsou shodné s hranicemi katastru obcí. Hranice hranici tvoří na jihu územ. řeka Opava. Ze severní a strany je hranice zároveň státní hranicí. Z východní strany tvoří hranici hranice katastru obce Kravaře, Štěpánkovice, Kobeřice, Strahovice. Ze západu tvoří spojnici mezi řekou Opavou a státní hranicí Chlebičovský potok. Území je zpracováno ve formě analýz a dále je s ním na úrovni zjišťování stavu solitérních stromů.

5.1.1 Územní systém ekologické stability Biokoridor nadregionální úrovně Biokoridor prochází napříč územím východu na západ, jeho účelem je spojovat významné body v okrese Opava. Biokoridor spojuje nadregionální biocentra, která se nachází mimo řešené území, Cvilín a les Dařanec. V katastrálním území Hněvošice opouští Českou republiku a dále vede Polskou republiku a zpět na naše území se vrací až těsně před biocentrem Cvilín. Biocentrum nadregionálního rozsahu Les mezi Kobeřicemi, Bolaticemi a Chuchelnou. Biokoridor regionálního rozsahu na území chybí. Biocentrum regionálního rozsahu Služovice, Hněvošice

5.1.2 Typologie krajiny Podle autorů Jiří Löw, Jaroslav Novák: Krajinná typologie je tvořena třemi typologickými řadami: I. typologická řada podle charakteru osídleni krajiny 1

Stará sídelní krajina Hercynika a Polonica

24

Je to krajina s nejstarším osídlením je nepřetržitě osídlena od neolitu. Zabírá v rámci Polnika v 3. vegetační stupeň, jednalo-li by se o Hercynikum nacházeli bychom se v 2. vegetačním stupni. Běžným typem reliéfu pro starou sídelní krajinu je pahorkatina či plošina. Typické jsou tvary měkké tvořené plošinami, pánvemi a plochými a členitými pahorkatinami. Vesnice jsou tvořeny ulicovkou nebo vesnicí návesní s nepravými traťovými plužinami. Nejčastěji bývají využívány zemědělsky, vzácněji lesozemědělsky. Lesní krajiny jsou vázány na formy reliéfu jako jsou váté písky a údolní nivy. II. typologická řada podle využiti krajiny M

Leso zemědělské krajiny

Z

Zemědělské krajiny

L

Lesní krajiny

• členěni vychází z charakteristik současného využívání území III. typologická řada podle reliéfu krajiny 1

Krajiny plošin a pahorkatin

11

Krajiny širokých říčních niv

• členěni vychází výhradně z charakteristik reliéfu Vzorce dané krajiny začínají jedničko a také končí protože se jedná o starou sídelní krajinu a krajinu plošin a pahorkatin. Mění se středové písmeno vyjadřující využití krajiny (1Z1, 1M1, 1L1). Výjimkou je opět niva řeky Opavy (1M11, 1Z11) kde je krajina širokých říčních niv.

5.1.3 Klimatické podmínky Na klima má podstatný vliv reliéf a umístění vůči oceánům a světadílům. Vzhledem k Čechám se Slezsko nachází hlouběji na východ v kontinentu což značně ovlivňuje výši kontinenty. Ta narůstá v rámci republiky asi o 50 %. Vliv Baltského moře se projevuje chladnějším jarem a teplejším, suchým podzimem. V hlučínské pahorkatině je srážkový úhrn ovlivněn pohořím Jeseníků a Beskyd.

25

Klimatická oblast podle Quita je mírně teplá MT 10

počet letních dnů: 40–50 počet mrazových dnů: 110–130 počet ledových dnů: 30–40 počet dnů se srážkami nad 1 mm: 100–120 počet dnů se sněhovou pokrývkou: 50–60 počet zamračených dnů: 120–150 počet jasných dnů: 40–50 průměrná teplota v dubnu: 7–8 °C průměrná teplota v červenci: 17–18 °C průměrná teplota v lednu: -2–-3 °C průměrná teplota v říjnu: 7–8 °C srážkový úhrn ve vegetačním období: 400–450 mm srážkový úhrn v zimním období: 200–250 mm

5.1.4 Geomorfologie území Geomorfologicky nejvýznamnějším obdobím ve vývoji Hlučínské pahorkatiny je kvartér. Glaciální cyklus se zde svou plošnou erozí i nánosy převládajícím způsobem, uplatnil se tak mocně, že místní horniny vystupují na povrch jen na několika málo místech a stopy po zalednění byly zjištěny na většině Hlučínské pahorkatiny. Zasahovalo zde krakovské a středopolské tzv. Varšavské zalednění.

Typy, charakteristické znaky reliéfu

Nachází se zde Hlučínská náporová moréna,vyznačující se asi 20 m valem hrnutým čelním morénou. Deprese byly tímto zarovnány a vyplněny glaciálními písky a štěrkopísky. Dalšími tvary spojenými s ledovcem jsou sedimenty usazované na dnech ledovcových jezer. Významným reliktem dokládajícím přítomnost ledovce na tomto území jsou naleziště souvků a bludných balvanů. Ty byly na naše území dopraveny ze Skandinávie, kde pevninský ledovec vznikal. V pozdějších dobách byly štěrkopísky, souvkové hlíny a jíly překryty spraší. To vedlo opět k zaobleným měkkým tvarů reliéfu. Na katastru Kobeřic je viditelná zahrazená čelní moréna.

26

5.1.5 Koutecké a Zábřežské louky Přírodní rezervace byla zřízena v roce 1979 a dnes má rozlohu 375 ha. Jedná se o nejhodnotněji zachovalou mokřadní oblast na Hlučínsku. Rozkládá se jihovýchodně od městské části Kravaře-Kouty a pokračuje do katastru Zábřehu. Rezervaci tvoří rozsáhlé mokřadní a rašelinné louky, slepá ramena a tůně v nivě řeky Opavy. Vyskytují se zde ohrožené druhy mokřadních rostlin a živočichů. (http://zajimavosti.infocesko.cz) Na chráněných plochách luk je vše podřízeno vodnímu režimu. Ten určuje možnosti využití ploch, jejich pokryv a vegetační složení. Louky jsou členěny na menší části díky drobným vodním tokům, člení území na menší plošky. Toky lemuje liniová vegetace, plošná vegetace je ovlivněna výškou hladiny. Z depresí zalitých vodou vyrůstají porosty vrb a rákosů tvořící mozaiku drobných ploch.

27

6 Navrhované území katastr Kobeřic 6.1 Primární krajinná struktura – charakteristika přírodních podmínek 6.1.1 Geologická charakteristika Geologický vývoj území sledujeme od Devonu. V tomto období bylo zalito mořem. To mělo vliv na vývoj hornin, vzniky usazeniny pískovce a především ložisek sádrovce. Sádrovcová ložiska se vytvořila odpařováním mořské vody. Na takto vytvořených ložiscích je sádrovec velmi často doprovázen Anhydridem, přičemž se v sedimentu někdy střídají vrstvy sádrovce s anhydritovými vrstvičkami, což se zpravidla vysvětluje kolísáním teploty v průběhu sedimentace (při teplotě pod 34 °C se z mořské vody vylučuje sádrovec, při teplotě nad 34 °C anhydrit).Sádrovec je také smíchán se sedimenty jílu. Šedá jílovitá hmota nebo zpevněné bloky můžeme vidět v těžební oblasti, jedná se o nekvalitní sádrovec bez krystalických forem. Nejedná se tedy o těženou surovinu. Čtvrtohorní usazené horniny - hlíny, spraše, štěrky, písky.

6.1.2 Hydrologická charakteristika Území spadá do povodí Odry. Jižně od katarálního území Kobeřice teče řeka Opava, hlavní přítok řeky Odry. Ta ústí do Baltského moře. Vodstvo je zastoupeno na proudící vodou, vodní plochy jsou výjimkou a jsou malých rozměrů. Převládá voda proudící. Na území se nachází také prameniště např. V Hněvošickém Háji nebo Strahovický potok pod hřebčínem Padělky. Do řeky Odry se potoky vlévají na území Polské republiky. Strahovický potok pramení na okraji lesa Brudek. Hned u jeho pramene na něj jsou navázány menší rybníky, největší z nich nese jméno Brudek stejně jako les, který je obklopuje. Ptok má přirozené řečiště až k Obci Strahovice, kde je veden v korytu. Za obcí tvoří státní hranici s Polskem. Oldřišovský potok (Bílí voda) 28

V okolí je největším tokem Opava, řeka rozdělující dva geografické provincie Středoevropská nížina a Česká vysočina. Pramení v Jeseníku, ze kterého stéká přes Město Opava až k Ostravě, tam se vtéká do Odry. Po celém svém toku je řeka nadregionální biokoridor. Podzemní voda Na území katastru Kobeřice téměř na hranici s Polskem se nacházel čedičový lom. Při těžbě byla uvolněna spodní voda a zatopila lom. V dnešní době je lom zavezený a po Slaném jezeře zůstal pouze název pole na Slaném.

6.1.3 Pedologická charakteristika Půdní typy vznikají na stanovištích vlivem zvětrávání, rozpadem organické hmoty a nánosy v zaplavovaných územích. Liší se svou fyzikálními i chemickými vlastnostmi. Na nivních nekarbonátových uloženinách podél toků se vytvořil půdní typ Glej a Nivní půda glejová. Nivní půda glejová je vázána na vodní tok v Hněvošicích, podél Oldřišovského potoka se nachází půdní typ Glej. Glej Ze všech půdotvorných činitelů převládá u glejů nejvíce působení mělce pod povrchem ležící podzemní vody (horní hranice podzemní vody je v hloubce 40 až 80 cm). Vzlínající podzemní voda podmiňuje v glejích nedostatek vzdušného kyslíku, a proto dochází v půdním profilu k redukčním pochodům, při nichž se sloučeniny trojmocného železa redukují na sloučeniny železa dvojmocného. V důsledku těchto procesů se glejový horizont Gr vyznačuje zelenomodrými nebo okrově šedými barvami a nápadným skvrněním. V části půdního profilu nad horizontem Gr pak probíhají střídavě redukční a oxidační pochody podle toho, jak během roku kolísá hladina podzemní vody. Za vlhka je horizont Gr plastický, za sucha naopak velmi pevný. Vedle horizontu Gr mohou mít gleje zrašelinělý humusový horizont akumulace organických látek. Gleje mají různá stádia vývoje podle mocnosti a hloubky výskytu horizontu Gr, existence oxidovaných partií a hydrogenních organických horizontů. Směrem do hloubky dochází k růstu hydromorfismu. Gleje mají různou zrnitost a chemické vlastnosti, většinou jsou však kyselé až mírně kyselé s nenasyceným až mírně nasyceným sorpčním komplexem. Humusový horizont bývá tmavě šedohnědý prostoupený rezivě hnědými skvrnami a pruhy uspořádanými podle kořenů a 29

bývá většinou horší kvality. Glejové půdy jsou azonální, nacházejí se zejména na dně terénních depresí, v nejnižších částech širších niv nebo na úzkých nivách malých toků, a to zejména na nevápnitých vodních sedimentech. Často můžeme glej nalézt na rozhraní rašelinných půd. Původní vegetací jsou lužní lesy a později kyselé louky. (Přispěvatelé Wikipedie, 2012, ) Zbylou plochu zabírají půdy hnědé (hnědozem, hnědá půda, hnědá půda kyselá) společně s ilimerizovanými půdami. V těchto plochách se nacházejí ostrůvky Arenosolu vytvořené na píscích nekarbonatovaných. Hnědozem Hnědozem vzniká na spraších a sprašových hlínách, méně pak na polygenetických svahovinách v rovinatém či mírně zvlněném reliéfu v nižším stupni pahorkatin. Podnebí je obvykle vlhčí než u černozemních oblastí. Hnědozemě se vyznačují mírně vysvětleným eluviálním horizontem, který přechází bez záteků do homogenně hnědého luvického horizontu s polyedrickou strukturou. Některé hnědozemě mají hlinitou ornici, ale jílovitohlinité podorničí, které se pak příznivě uplatňuje ve vodním režimu. Hnědozemě mají slabě kyselou až neutrální reakci, jsou sorpčně nasycené, mají příznivé složení humusu a středně těžkou až těžkou zrnitost. V suchých letech mohou hnědozemě dávat větší výnosy než černozemě, které trpí nedostatkem vláhy. Původní vegetací jsou doubravy a habrové doubravy. Hlavním půdotvorným procesem je illimerizace. (Přispěvatelé Wikipedie,2013, ) Hnědé půdy se vytvořily na zahliněných štěrcích nekarbonatovaných, sprašových hlínách a hlinitých spraších.

6.1.4 Biogeografické jednotky Systém Hercynský subsystém Epihercynské nížiny provincie Středoevropská nížina subprovincie Středopolské nížiny oblast Slezská nížina celek Opavská pahorkatina 30

podcelek -Kobeřická pahorkatina Kobeřická pahorkatina má nejvyšší bod na kopci Almín, který je nejvyšším bodem celé hlučínské pahorkatiny. Nejnižší body jsou v údolí toků okolo 250 m.n.m.

6.1.5 Potenciální přirozená vegetace Potenciální přirozená vegetace představuje rostlinný pokryv, který by se vytvořil v určitém území a v určité časové etapě za předpokladu vyloučení jakékoliv další činnosti člověka.(R. Tüxen ) Je tedy výsledkem pouze přírodních jevů. Na stanovišti tedy zohledňujeme charakter klimatu, vodního režimu, a živin. Kobeřická pahorkatina se nachází v bioregionu Opavském. Na celém jejím území je patrný 3. v.s. Časté jsou acidofilní bučiny, dubohabrové háje. Z mapy potencionální vegetace vyplývá, že na území osídlovaném od středověku se vytvořila odlišná společenstva typů geobiocenu než ta, která by se vyvinula bez vlivů a existence člověka na Zemi. Původní vegetaci v kobeřické pahorkatině reprezentuje chráněné společenstvo na katastrálním území Hněvošic. Přírodní rezervace Hněvošický háj je významným společenstvem dokládajícím Lipovou doubravu. (Mapa potenciální vegetace podle Lipová dubohabřina (Tilio-Carpinetum) Lipová dubohabřina, pro kterou je typické vysoké zastoupení habru, lípy srdčité a dubu letního. Z dalších dřevin se objevuje dub zimní, jasan ztepilý, topol osika, bříza, javor klen, třešeň nebo jeřáb ptačí, v keřovém patře líska, bez černý, krušina olšová, případně zimolez pýřitý, angrešt srstka, kalina obecná, brslen evropský a k vzácným dřevinám patří lýkovec jedovatý. Převodní vztah: Polonské dubohabřiny

31

Bezkolencova doubrava Převodní vztah : Vlhké acidofilní doubravy

6.1.6 Typologické členění Typy biochorů dle Culka: Rozřezané plošiny na spraši v suché oblasti 3. v.s. Plošiny na spraši v suché olasti 3. v. s. Plošiny na spraši 3. v.s. (CULEK,2005)

6.2

Sekundární krajinná struktura

6.2.1 Historický vývoj osídlení a využití krajiny Historický vývoj osídlení je dolože do starší doby kamenné - paleolit. Oblast byla intenzivněji osídlena v období mladého paleolitu, dokládají o tom kamenná industrie szeletien nalezena v katastru Hněvošice. V neolitu ze objevuje v celé stření Evropě kultura lidu lineární. Doklady o existenci lineární kultury jsou nalezeny v katastru Hněvošic. Na přelomu neolitu a eneolitu je doložena kultura lengyelské kultury v katastrech Hněvošic i Kobeřice. Tato kultura byla vystřídána kulturou lidu nálevkovitými poháry také s nálezy na území. V nejbližším okolí ale za hranicemi území nacházíme pozůstatky kultury s kanelovanou keramikou, zvonkovitých pohárů a šňůrovou keramikou. Ve starší době bronzové bylo území osídleno pouze řídce. Doklady o tom jsou na katastrální území Kobeřic, které byly osídleny lidem mierzanowické kultury. Mohylové kultury se objevují na území ve střední době bronzové. Mohyly byly nalezeny v hněvošickém háji. S nálezy z tohoto období se setkáváme na území Kobeřic, kde byl v místním kamenolomu nalezen kostrový hrob s výbavou tvořenou dvěma bronzovými náušnicemi a několika jantarovými perlami. Na místě byla rovněž objevena i bronzová sekerka s lištami. Počátek doby železné charakterizuje lid popelnicových polí, který zde přetrvává téměř 1000 let. Důkazy o jejich existenci nalézáme proto na mnoha katastrálních územích. O mladší době 32

bronzové mluvíme jako o době kelské. V tomto období se na územní nachází osídlení nevýrazné a řídké. Středověké osídlení Z doby slovanské jsou nálezy v hněvošickém háji. Hroby pocházející z doby bronzové byly druhotně použity a to lidmi Velkomoravské říše. První historické pásemnosti dokladují osídlení z 12. století. Avšak z 11. století pocházejí data popisující starou obchodní stezku, která vedla z Opavy do Polska přes řešené území. To mělo v okolí za výsledek vývoj měst. O osídlení se zasloužili mocné šlechtické rody ale také klášter velehradský. Již ve 14. století byla hustota osídlení velmi podobná dnešnímu. Většina kolonizátorů pocházela z Moravy, pouze severovýchodně šlo z části o německé kolonizátory. Dělo se tak po mongolských vpádech ve 40. letech 13. století. V 15. století bylo území na čas připojeno k Uherskému království. A nebylo to naposledy kdy se posouvala hranice. Území bylo často zkoušeno válkami z geografického hlediska poskytovalo vstupní bránu do země. ( Přispěvatelé Wikipedie, 2013, ) V době třicetileté války se tudy proháněla žoldnéřská vojska z Dánska a Švédska. Při těchto vpádech byly vesnice poničeny a přišli o polovinu obyvatelstva. V té době už území spadalo pod Habsburskou moc. Na hranici katastru Kobeřic a Rohova sídlilo švédské vojsko a zanechalo zde pozůstatky opevnění tzv. Švédský val. 18. století – Prusko Zřejmě nejdůležitějším rokem v hlučínské historii byl rok 1742, kdy po prohraných válkách s Pruskem byl uzavřen vratislavský mír. Podle této úmluvy se připojilo Hlučínsko na stranu Pruska. Od Pruska je také hanlivě používaný název 'Prajzska'. Hranice se vrátily na svá místa až v roce 1920. Do té doby si lidé zde zachovaly svůj svérázný dialekt. Nazývali se Moravci aby připomněly svou vazbu k moravské zemi. Po roce 1939 mnozí lidé z vesnic na hlučínsku oslavovali návrat k měmecké říši. Po prohrané světové válce přišlo mohutné odsouvání. V obci Kobeřice a Hněvošice nešlo o německé rodiny ale původní slovanské obyvatelstvo pro nebyl odsun v takové míře jako v jiných vesnicích. ( Přispěvatelé Wikipedie, 2013, ) 33

Historický vývoj sídla

Obce byli vytvořeny při kolonizaci plánovitě a dali dnešnímu hlučínsku zemědělský ráz. Šlo o velkoryse založené osady. Půdorysný typ je nejčastěji silniční ves. Tyto ulicovky jsou z velké části jednoduché, vývoj se ubíral podél jedné silnice. Pro Hlučínsko je typická štítová orientace do ulice a poměrně hustou výstavbu, což vedlo k prodlouženým úzkým parcelám. Z pravila nejstarší části obcí jsou umístěny z jihu, postupným vývojem byly zastavěny i ploch severních částí. Kobeřice typ půdorysu - silniční ves typ plužiny

- traťová

Obec je tvořena z více historických částí. Původně se jednalo o dvě osady Malé a Velké Kobeřice. Malé Kobeřice byli pravděpodobně starší protože tento název nemusel být použit ve smyslu velikosti ale také stáří. Dodnes je obec rozdělena na více části. Malým Kobeřicím se říká Osmilany, je označena jako archeologicky cenný blok. Najdeme zde několik dochovaných statků i se špejchary. Velké Kobeřice tvoří hlavní linii silniční vsi, ta je narušena ve svém směru na místě kde se napojovaly Osmilany na zbytek obce. Na dvě části bylo sídlo rozděleno za doby převzetí obce do vlastnictví knížat Lichnovských. Hlavní silnice je vedena vodorovně s potokem, ten však není hlavním motivem od kterého se odvíjí zástavba, nejedná se tedy o potoční vesnici. Další částí je tzv. Šilené. Na staré mapě označené jako kol. Schileny, což může znamenat, že šlo o kolonii, která byla přechýlená k obci. K obci patří také dva dvory čtvercového půdorysu, které byly vystavěny v pozdějších dobách. Dvůr padělky na východ sloužil jako hřebčín a zemědělský dvůr zvaný jako Prostřední. ( Ficek V., Krkavec F., Mazur A., Podešvová A., Sobotík B., 1958) Usedlost na hlučínsku

Usedlost byla orientována štítem do ulice. Půdorys dvoru byl obdélníkového tvaru. Rozmístění mělo více typů. Dvoustranná usedlost je ze dvou stran obestavěna stěnu tvoří zeď další usedlosti. Jednalo se o menší usedlosti uspořádání bylo tzv. hákové. Trojstranná s obestavěným dvorem ze tří stran. Jednostranná, využívaná chudšími obyvateli, stavby v jedné linii po hranici pozemku, druhá strana byla tvořena sousedními budovami, třetí strana byla volná přecházela plynule ze dvora do zahrady. Požitým materiálem je cihla. Nedostatek kamene v okolí ale dostatek kvalitních hlín dal vzniknout 34

několika cihelnám v okolí, odtud pochází tradiční použití červené pálené cihly v okolí. Je z ní mimo jiné postaven i kostel v Kobeřicích.

6.2.2 Charakteristika aktuálního využití území – land-use Řešené území má charakter kulturní krajiny s poměrně monotonní strukturou využiti danou především relativně málo členitým reliéfem (rozpětí nadmořských výšek cca 210 – 310 m.n.m.). Území má výrazně vysoký podíl orné půdy, zastoupeny jsou převážně biocenózy uměle – vytvořené a udržované člověkem. Plochy jsou využívány především pro zemědělskou činnost. Plochy trvalých kultur jsou zastoupeny v podobě trvalých travních porostů a jsou vázány na vodní toky. Plochy TTP jsou vázány na potok zprvu meandrující. Na sever od obce se nachází velká plocha sádrovcového lomu. Díky těžbě se zásadně mění okolí. Z původně pravidelně zaplavované nivy potoka se stává vysušená krajiny díky svedení potoka do potrubí. Vlivem těžby se zde nachází výsušné svahy pokryty sukcesní zelení. Častým využitím byla těžba písku. Opuštěné pískovny nalezneme téměř v každém katastru. Dnes již nejsou využívány a jsou podrobeny sukcesnímu vývoji. Mají ekologický význam z hlediska úkrytu v zemědělsky využívané krajině. Na katastrálním území Kobeřic se nachází v severovýchodní části mimo obec. Enklávy lesa se opěvují v podobě remízku, ve východní části kobeřického katastru potom přecházejí v les. Z hlediska využívání zemědělské půdy došlo k výrazné změně po druhé světové válce. Do té doby byl hojně pěstován len. To mělo spojitost s továrnou na jeho zpracování v obci Chuchelná. Obec patřila rodu Lichnovských a proto zde byly pěstovány plodiny ke zpracování v továrně. Ta zásobovala Německo lnem v době války. Byl zapotřebí především pro armádní účely. Ale len se pěstoval v těchto oblastech dříve. Záznamy mluví asi o 16 st.

6.2.3 Analýza struktury krajiny Analýza byla prováděna na podkladu ortofotosnímků z let 2012.

35

Krajinná matrice je tvořena zemědělskou půdou členěnou liniovými prvky. Organické tvary vnáší do krajiny částečně meandrující potok a paradoxně člověkem pozměněná plocha sádrovcového dolu a železnice k němu vedené. Sídla mají tvar protáhlý, odvíjející se v údolí potoka. Z údolí vystupují do krajiny podél komunikací. Lesní plochy jsou srovnatelné v obou katastrech, rozdíl je v jejich členění. Souvislá plocha přirozeného porostu Hněvošického háje se liší od hospodářského lesa Brůdek. Ten je členěn na menší plochy. Ploch různého stáří, zapojení a také plochy mýtin. Nejdrobnější struktura je viditelná v obci po obou březích potoka v Obci Kobeřice a na východním svahu obce Hněvošice. V obou případech jde louky.

7 Terciární krajinná struktura 7.1 Vizuální projev krajiny Krajina je to na první pohled sídelní, její přehledný terén ji předurčoval k častému využívání člověkem. V krajině převládá zemědělský charakter. Barokní krajina je jedna z nejvýraznějších vrstev v naší krajině a proto ji někdy vnímáme jako samozřejmou a na první pohled ji nevnímáme. Pokud se však podíváme na mapy a objevíme podezřele rovné cesty lemované alejemi a ukončené prvky drobné architektury, jejich vznik je pravděpodobně datován do první poloviny 18. století. Tak tomu je i krajiny hlučínska. Barokní kompozice se z pravidla odvíjí od sídla majitele panství, tedy zámku. Hlavní osa vede právě z tohoto místa. Na území Kobeřic se barokní vrstvy omezují na pohledové osy, průseky v lesním porostu Bažantnice, významné aleje a pravidelné dvory, protože se zde nenachází se zde šlechtické sídlo. V Hněvošicích je starý dřevěný kostel postavený v roce 1730 na který jsou v krajině vedeny pohledy.

7.2 Duchovní projev krajiny 7.2.1 Památná místa Památná místa jsou vázána v této krajině na drobné sakrální objekty. Lidé na hlučínsku měli těžkou minulost a z toho důvodu je zde velmi silně zakořeněno křesťanství. Dá se říci, že je zde hustá síť drobných sakrálních staveb, vytvořená na hlavní ulici a další vybíhají do krajiny podél cest k okolním vesnicím. Kříže v obci jsou často kříže vystavěné na jejím okraji a postupem času splynuly s rostoucí vesnicí. 36

Kaple sv. Urbana je poutním místem, nachází se jako jedna z mála kaplí mimo obec. Také její původ se od ostatních liší. Původní stavba se nedochovala, byla zbořena během druhé světové války. Na jejím místě byla vystavěna kaple nová, zasvěcená sv. Urbanu. Původní stavba byla polokruhovitá. Doba jejího vzniku byla zřejmě v době okolo třicetileté války. Švédský val je uměle vytvořená terénní vyvýšenina na katarální hranicí Rohov – Kobeřice. Nedávno byla postavena informační tabule poutající na toto místo donedávna vzpomínané pouze v legendě. Ta mluví o mohyle na kopci, která byla postavena vojevůdci či princezně, zde se prameny rozcházejí. Některé dokonce hovoří o hradišti které na tomto kopci bylo. Podloženými důkazy jsou ale pouze hroby, které se našly při otevírání lomu.

7.2.2 Genius loci Genius loci je subjektivní vnímání krajiny. Silné momenty jsou citelné v této krajině na více místech. Jsou to místa spojená s historickými stopami v krajině. Jedno velmi silné místo je u Kaple Sv. Urbana. Genia loci tvoří jedinečnost místa v případně této kaple je jedinečné její umístění. Nádech dob minulých dodává místu hlavně vzrostlá lípa s lavičkou pod její korunou.

37

7.3 Chráněná území Chráněná místa se v katastru Kobeřic nevyskytují. Nejbližší chráněná památka je v sousedním katastru Hněvošice. Maloplošné území jako přírodní rezervace Hněvošický háj. Významný krajinný prvek ze zákona Bažantnice, Pastviny v okolí Albertovce, Remízky u Padělek, Balaton Registrované krajinné prvky Olšina, Bažantnice, Aleje u Albertovce Lesy zvláštního určení Bažantnice, remízek mezi Kobeřicemi a Bažantnicí, Brudek

38

8 Výskyt solitérní stromů Výskyt solitérních je patrný v nejvyšší míře na chráněném území Koutecké a Zábřežské louky. Tvoří je systém podmáčených luk s vedlejšími a slepými rameny řeky. Okolní vegetace luk tvoří uzavřené plochy s výskytem vždy několika solitérních stromů a solitérních skupin na dané louce. Vzhledem k tomu, že se jedná o vlhká stanoviště tvoří solitérní stromy vrby a olše. S převahou vrb. Krajina širokých říčních niv zastupuje část krajiny bohatou na solitéry. Přechod na krajinu plošin a pahorkatin sebou přináší také změnu managementu. Krajina se mění na zemědělskou a lesozemědělskou. V takové krajině nacházíme solitérní strom jen zřídka. Jsou to stromy v podmáčených polních údolnicích nebo na polních cestách.

8.1 Vznik solitérního stromu na území 8.1.1

Koutecké a Zábřežské louky Vodní režim ovlivňuje celkovou skladbu a strukturu prostoru. Vznik solitér je také jeho

důkazem. Území je protkáno jemnou sítí vodních toků, ty mění sou trasu a vznikají slepá ramena. S jejich zánikem postupně zaniká také doprovodná vegetace. Postupným rozpadem může dojít k tomu, že zůstane pouze jeden strom, tedy solitérní strom. K takovému procesu mohlo dojít také díky způsobu využívání krajiny. V minulosti bylo území Kouteckých a Zábřežských luk využíváno k pastvě nebo ke kosení. Díky tomu nezarůstalo okolí solitér dalšími dřevinami a splynutí v jeden porost. V travnaté ploše najdeme ještě dnes nespočet terénních depresí se stojatou vodou nebo se stále zamokřeným substrátem. V takových místech se vyvíjejí skupiny keřů, nikoli solitérní stromy.

8.1.2 Zemědělská krajina V této části mapovaného území je původ solitérních stromů s různým původem. Hodně se dá vytušit už taxonu stromu. V případě že je to vrba, je její původ přirozený. Nejde o strom cíleně vysazený. Soliterní vrby se nacházejí většinou v údolnicích, v místech kde stékala z polí a v době častých dešťů vytváří drobné potůčky. Byli to místa zemědělsky neobdělávaná a nacházela se zde pobřežní vegetace. V některých místech se vyskytují stále, jde o pás třech, čtyřech stromů. V některých případech zůstal už strom pouze jeden, tedy solitér. Pravděpodobně tomu tak bylo u 39

solitérního stromu ve Služovicích (Mapa výskytu solitérních stromů, strom č. 7) Dalším typem je cílená výsadba stromu. Mohlo jít o výsadbu přímo solitérního stromu jak tomu často bývá u drobných sakrálních staveb. Například solitér u sv. Urbana nebo dvojice stromů u Chlebičova. Ta mohla vzniknou i takovým způsobem že se jedná o stromy ponechané z aleje. Místem dříve vedla cesta, jak je vidět na mapách z III. vojenského mapování. Po jejím rozorání byly ponechány stromy z každé strany křížku.

40

Solitéry v území Území můžeme rozdělit na dvě plochy z hlediska využívání krajiny a četnosti výskytu solitérních stromů. Menší z nich nacházející se v nivě řeky Opavy je na solitéry bohatá. Koutecké a Zábřežské louky obsahují většinu mapovaných solitér. Zbylé rozsáhlejší území obsahuje pouze necelých 6 %. Jsou označeny v mapě (Mapa solitérních stromů na Kouteckých a Zábřežských loukách) a v příloze dopěněno o fotografie. Čísla přidělená stromům jsou v tabulce hodnocených stromů v textu.

1, Akát -Sudice Stojí na křižovatce polních cest. Je patrný už na mapách III. Vojenského mapování tedy v letech 1923-1930. Není vázán na žádnou stavbu, zřejmě plnil orientační funkci v krajině. V mírně zvlněné krajině uprostřed polí tvoří dominantu prostoru přestože roste v terénní sníženině. Neožívané polní cesty jsou v podobě travnatých pásů.

2, Vrba – Sudice Roste v poli, chybí travnatá plocha je zaznačen, podle mapy III. Vojenského mapování zde vedla cesta směrem k mlýnu

3, Třešeň - Rohov Díky poloze na vyvýšeném místě tvoří pohledovou solitéru viditelnou z většiny území. V době mapování jediný zbylý strom po aleji, na podzim roku 2012 vysazena nová alej. Do budoucna tedy solitér zanikne a nahradí ji na pohledovém horizontu ale, tak jak tomu bylo v minulosti. Bodový prvek by měl nahradit navrhovaný strom u švédského valu, který se nachází nedaleko. Pod třešní je umístěna informační tabule upozorňující na toto místo.

4, Lípy- Strahovice Dvě lípy lípy poměrně nízkého věku lemují kamenný kříž. Nachází se na vyvýšeném místě, 41

komunikují tak s dalšími sakrálními stavbami větších rozměrů jako kostel ve Strahovicích, polském Ketři, Sudicích a také s dalšími drobnějšími prvky, jako jsou boží muka a kříže.

5, Bříza - Kobeřice Na mírně vyvýšeném kopci. Hraniční strom na spojnici polní cesty a soukromé zahrady- sadu. V travnatém pásu polní cesty.

6, Vrba - Kobeřice Vrba mladá do budoucna bude tvořit dominantu louky. Díky množství kmenů působí jako obrovská kytice.

7, Vrba – Služovice Stará vrba původně v údolnici, dnes je travnatá plocha pouze pod stromem společně se suchými větvemi a krmelcem. Tvoří hranici katastru, dá se tedy říci, že jde o strom hraniční. Nebyl zřejmě vysazen pro tuto příležitost. 8, Lípy – Chlebičov Jsou pozůstatkem zaniklé křižovatky cest. Mez stromy je umístěn kamenný kříž.

9, Vrba – Oldřišov Solitéra využívaná jako poset myslivci. Nedaleko aleje vedoucí do Polska. Proto je vystaven pohledům procházejících.

10, Topol – Oldřišov Nachází se na hranici pozemku. Mohutný strom tvoří dominantu velkému půdnímu celku. Je dobře viditelný i z toho důvodu, že se nachází na rovině sahající až za státní hranice. Je umístěn v rohu pozemku, mohl být vysazen nebo se jedná o nálet, který byl později vybrán a ponechán. Tvoří hranici. 42

11, Olše – Oldřišov Tvoří hranici katastru, je zřejmě pozůstatek společenstva doprovázející vodní tok. Je využíván jako poset a také je pod ním postaven krmelec. Je málo viditelný z okolí neboť je v údolí.

12, Vrba – Kravaře Uprostřed úzkého pole mezi dvorem Hanůvka a údolím s drobným tokem stojí stará vrba. Viditelná je až po vstoupení na pole. Pravděpodobně pozůstatek zamokřené, nevyužívané plochy před melioračními zásahy.

8.1.1 Vyhodnocení solitér na území Na území se nachází typy solitérních stromů sekundární i primární. Podle funkce jsou to stromy orientační i hraniční. Chybí stromy doprovázejí sakrální objekty. Solitérní stromy v krajině jsou často využívány myslivci jako posedy a pro umístění krmelců. U solitér se opakují taxony jako Tillia cordata, cíleně vysazené stromy taxonu Salix , dřeviny přirozeného výskytu. Na Koutecký a Zábřežských loukách se vyskytují převáženě vrby, z 23 stromů jsou dvě olše Alnus glutinosa. Celkový potenciál solitérních dřevin je těžké vyjádřit z toho důvodu že se nejedná o homogenní prostředí. Na Kouteckých a Zábřežských loukách jde však o dřeviny více poškozené. Vrby jsou náchylnější na množství suchých větví a dutin ale díky jejích vitalitě přežívají.

43

9 Návrat solitérního stromu do krajiny Výchozím parametrem pro vymezení určitých typů solitérních stromu v krajině je pro způsob jakým vznikly. Některé jsou pozůstatkem jiných krajinných prvků. Většinou to jsou prvky lineární, jako aleje, stromořadí, údolnice a jiná doprovodná zeleň komunikací. V minulosti se na tomto území posouvaly hranice státu, to vedlo k tomu, že některé z cest měli jiné postavení než dnes. Některé úplně zanikly a dochovaly se jen stromy v systému polí, jako upomínka dob minulých. Dnes nejsou již státní hranice překážkou a to vede k jejich znovuobnovení. Velké množství polních cest je zaznačeno pouze v katastrálních mapách ale fyzicky již neexistují, byly zaorány pro vytvoření větších souvislých ploch zemědělské půdy. Solitérní strom v trvalém travním porostu. Louky jsou v katastru v navrhovaném území podél vodního toku. Jsou to plochy, spásané nebo sekané. V současném stavu se nevyskytují na nich solitérní stromy až na výjimku Vrby, na podmáčené louce u Kobeřice – Za olšinou. Na louky doprovázející Bílou vodu v údolí Kobeřic bych přednostně volila taxony ovocných dřevin. Ty byly v minulosti vysazovány v okolí obce. V území se je spousta drobných sakrální staveb,dalším zajímavým motivem návratu solitér do krajiny je motiv kapliček ve stínu lípy. Tato místa jsou spolu spjata také s pohledovými osami ať už cíleně vytvořenými nebo náhodnými. Proto jsem se do návrhu zapracovala také místa s významnými pohledy do krajiny. Pomocí výsadby stromů na místa tohoto typu vytvoříme cílové body pro pohyb v krajině a můžeme nasměrovat diváka na některý zajímavý motiv krajiny. Pro pohyb v krajině je důležitým motivem cíl cesty ale také atmosféra či stinné posezení, které vytváří koruna stromu.

44

10 Vlastní návrh Modelové území v dnešní době plní funkci především výrobní - zemědělskou. Mým cílem podpořit další funkce krajiny. Pole jsou členěna liniovými prvky, bodové prvky téměř chybí. Proto jsem vyhledal místa, kdy by solitérní strom doplnil krajinu na významných místech a to historicky nebo na místech viditelných z mnoha míst. Zpravidla jde o místa vyvýšená s dobrým vhledem a a místa pohledově exponovaná. Původní solitéry na území se nacházeli i uprostřed zemědělské půdy a jsou tak respektována zemědělci. V novém návrhu však nelze počítat s vytvářením nových travnatých ostrůvků s výsadbou. Proto jsem stromy umístila do travnatých pásů podél polních cest. Jde o mírné rozšíření travnatého pruhu dělící cestu od pole. Koncept umístění se odvíjel od části krajiny vyhodnocené jako hodnotná krajina s dobrou krajinnou skladbou ( mapa hodnot – krajinná mozaika). Solitéry na tuto část krajiny navazují a tím zvětšují plochu krajiny s hodnotnými prvky.

10.1 Navrhované solitérní stromy

10.1.1

Švédský val - 1 Prostor uměle modelovaný švédskými žoldnéři za třicetileté války je opředen legendou o

tom, že je zde pochován vojevůdce či nějaká panovnice. Terénní modelace má údajně tvořit mohylu. Takto se traduje mezi občany. Legenda může mít podporu v archeologických vykopávkách, které se našly nedaleko při hloubení sádrovcového dolu a v legendě se spojily tyto dvě informace. Navrhovaná solitéra tvořena taxonem Quercus robur by měla být vysazena do prostoru vytvořeného rozšířením travnaté meze. Jako podsadbu stromu navrhuji trvalkovou nahradu trávníku rodem Thymus. Mateřídouška by měla lákat k posezení pod stromem. Mez s jižní expozicí zajišťuje že místo bude provoněno, mez by měla složit také jako přírodní terénní lavička.

45

10.1.2

Kaple sv. Antonína - 2 O lípu doplněná kaplička sv. Antonína. Lípa by měla tvořit pozadí kapličce, proto je umístěna

za kapličkou. Měla by vytvořit příznivé klima k to mu aby se zde lidé mohli zastavit a ne pouze procházet. Místo je často navštěvované protože je nedaleko obce. Nachází se na křižovatce cest, jedna z cest vede ke kostelu. Viditelný je také nedaleký hřbitov. Travnatá plocha v pozadí kapličky je už nyní dostatečná k výsadbě proto není zapotřebí jí rozšiřovat jako v jiném případě.

10.1.3

Na kobeřickém - 3 Současný stav je neutěšen, polní cesta není doplněna žádným vegetačním dřevinným

prvkem. Nedí důvod jí procházet přitom se nachází na horizontu mezi dvěma katastry. Nachází se zde místo plné zajímavých pohledů. Dvojice lip (Tilia codata) by měli navádět pohled na kostel v Kobeřicích, který je méně nápadný. Z druhé strany pohled na hněvošický kostel je dominantní. Na okraji cesty je nyní metrový travnatý pás, který by měl být před výsadbou rozšířen a by měly být oba vzrostlé stromy vysazeny. Dvojici by měla doplňovat také lavička. Ostatní pohledy by měl návštěvník najít sám jako třeba pohled na sv. Urbana, nebo stávající solitérní třešeň (č.3).

10.1.4

Hluboký důl - 4 Plocha bezprostředně navazující na zástavbu obce si zaslouží ovocnou dřevinu, v takových

případech je vhodné do krajiny vysazovat stromy vysokokmenné. Prunus avium je strom, který si zaslouží prostor aby vynikl jeho habitus. Exponovaná plocha co se týče pohledů z cyklostezky a z druhé strany křižovatku polních cest. Výsadba bude dostatečně vzdálena od elektrického vedení. Výsadba stromu na konci polní cesty která končí v poli.

46

10.1.5 Obnova solitérního stromu u kaple sv. Urbana - 5 Stávající stav je nepřehledný, vysazené a náletové dřeviny neumožňují vyniknutí vzrostlé lípě.

Pohled na stav po změně, jsou odstraněny stromy bránící v komunikaci s alejí vedoucí k místu. Stará lípa vypadla z kompozice a byla ponechána jedna z perspektivních mladých líp, která ji nahradí. Okolo ní jsou odstraněny ostatní dřeviny. (na situaci označeny červeně, zeleně vyznačena je lípa ponechaná jako náhrada za původní).

47

Pohled od aleje na vykácené stromy pro podpoření pohledové vazby. Jde o náletové dřeviny v okolí železnice.

48

11 Resumé Vnesením bodového prvku do krajiny se přibližujeme k ideálu kulturní krajiny, ta jako taková plní mnoho funkcí od rekreačních, ekologických, produkčních i estrických. Vnášením hodnot do krajiny je vracíme sami sobě. Krajina je našim okolí, životním prostředím. Kulturní krajina bez lidí nemůže existovat ale především my nemůžeme být bez ní. Z krajiny pocházíme, tvoříme ji a také ji zpětně oceňujeme.

12 Použitá literatura Internetové zdroje: Autorský kolektiv: In. Vladimír Mana, Ing. Ivan Brokl, Katalog krajinných prvků ČR , srpen 2006, http://www.belbo.cz/wp-content/uploads/2009/12/Katalog-krajinnych-prvku.pdf)h Přispěvatelé Wikipedie, Solitéra [online], Wikipedie: Otevřená encyklopedie, c2013, Datum poslední revize 24. 03. 2013, 13:55 UTC, [citováno 17. 04. 2013] Přispěvatelé Wikipedie, Luvisol [online], Wikipedie: Otevřená encyklopedie, c2013, Datum poslední revize 5. 04. 2013, 01:03 UTC, [citováno 18. 04. 2013] Přispěvatelé Wikipedie, Glejosol [online], Wikipedie: Otevřená encyklopedie, c2012, Datum poslední revize 10. 04. 2012, 18:17 UTC, [citováno 18. 04. 2013] Přispěvatelé Wikipedie, Hlučínsko [online], Wikipedie: Otevřená encyklopedie, c2013, Datum poslední revize 7. 04. 2013, 11:27 UTC, [citováno 18. 04. 2013] Přispěvatelé Wikipedie, Památný strom [online], Wikipedie: Otevřená encyklopedie, c2013, Datum poslední revize 8. 03. 2013, 16:11 UTC, [citováno 19. 04. 2013]

49

Publikace Burg P., Zemánek P., Mechanizační prostředky pro výsadbu alejových a solitérních stromů. Svět zeleně. 2011. sv. II, č. 2, s. 50--51. ISSN 1804-9060.

Ficek V., Krkavec F., Mazur A., Podešvová H., Sobotík B., Hlučínsko příroda – lid – kultura.1958 Šarapatka B., Niggli U., Zemědělství a krajina : cesty k vzdálenému souladu. 2008. ISBN 978 – 80 – 244 – 1885 – 8g, Salašová A., Ovocné dreviny v záhradnej a krajinárskej architektúre. In BOČEK, S. Ovocné dřeviny jako součást dřevinných formací v kulturní zemědělské krajině I. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 2007, s. 56--61. ISBN 978-80-7375-095-4.

50

13 Přílohy 13.1 Fotodokumentace 13.2 Tabulka hodnocení solitérních stromů 13.3 Mapové přílohy 13.3.1 Mapa širších vztahů 13.3.2 Land use 13.3.3 Solitéry na území 13.3.4 Solitéry na Kouteckých loukách 13.3.5 Mapa hodnot 13.3.6 Mapa návrhu

51