Software pro procvičování dětí postižených dyskalkulií Semestrální práce z A6M33AST 1. část – teoretický rozbor Alisa Housková, Adam Kučera
1) Dyskalkulie Jako dyskalkulii označujeme jednu ze skupiny specifických vývojových poruch učení. Dle typu dyskalkulie má postižený jeden, či více problémů s pochopením, interpretací jednoduchých matematických operací, prostorovou představivostí a s nimi spojenými tématy. Obdobně jako u ostatních vývojových poruch učení (Dyslexie, Dysgrafie, Dysortgrafie aj.), dyskalkulie nemá přímou spojitost a ani neimplikuje nižší inteligenci postiženého dítěte. V Mezinárodní klasifikaci nemocí je dyskalkulie, jako Specifická porucha počítání, pod kódem F81.2 definována takto: „Tato porucha se týká specifické poruchy schopnosti počítat‚ která není vysvětlitelná pouze mentální retardací nebo nepostačující výukou. Defekt je především v neschopnosti běžného počítání‚ sčítání‚ odčítání‚ násobení a dělení‚ spíš než abstraktnějších početních úkonů‚ jako je algebra‚ trigonometrie‚ geometrie nebo vyšší matematika.“
a) Typy dyskalkulie Jak již bylo naznačeno, rozlišujeme několik typů dyskalkulie. Následující klasifikace odpovídá vždy konkrétnímu typu postižení. i)
Dyskalkulie praktogonostická, vývojová Jedná se o poruchu prostorové představivosti, manipulace s předměty, či jejich psanou reprezentací. Dítě nebude schopné, či mu dělat problém dle daného vzorce například poskládat hrací kostky, seřadit geometrické objekty dle velikosti, vytvořit množiny předmětů, či symbolů.
ii)
Dyskalkulie verbální Postiženému verbální dyskalkulií dělá problémy pojmenování jednotlivých symbolů a to jak konkrétních číslic, tak matematických operátorů a jejich kombinací. V důsledku mu tedy činí obtíže pochopení slovních úloh typu: „Honzík má dvakrát více jablek, než Hanička…“
iii)
Dyskalkulie lexická Jak již název napovídá, tato konkrétní varianta poruchy způsobuje dítěti problémy se čtením čísel či matematických operací. Typickým problémem je například neschopnost číst víceciferná čísla, přečtení čísla zrcadlově (79 jako 97) apod.
iv)
Dyskalkulie grafická Při grafické formě dyskalkulie je snížená schopnost zapisování číslic, operátorů a rýsování v geometrii. Tato porucha by se neměla zaměňovat
s dysgrafií, která postihuje schopnost dítěte psát obecně, kde grafická dyskalkulie postihuje primárně problémy spojené s matematikou. v)
Dyskalkulie operacionální Jedna z nejčastějších typů dyskalkulie. Tato porucha postihuje jedincovu schopnost samotné provedení matematické operace. Postižený si často zaměňuje matematické operace za jednodušší, například násobení za sčítání. Dítěti dělá problémy zapamatování si / automatizace základních početních úkonů, ať už je to, v lehčích případech, zapamatování si malé násobilky, kde je pro něj nutné si každý příklad postupně rozepsat a rozložit, či v těžších případech i sčítání a odčítání menších čísel.
vi)
Dyskalkulie ideognostická Dítě nechápe souvislosti mezi jednotlivými čísly, například spojitost mezi 3*2 a že tak je jinak vyjádřeno číslo 6. Logickým důsledkem je např. neschopnost matematické vyjádření zadané slovní úlohy.
b) Jiná dělení Samozřejmě existují i jiné klasifikace dyskalkulie, například dle Josefa Nováka, který provádí dělbu na Kalkulastenii, Hypokalkulii, Oligokalkulii. S těmito klasifikacemi však nebudeme pracovat a obecně se dá říci, že pouze jinak seskupují obdobné poruchy, které již byly popsány, a proto je nebudeme dále popisovat a definovat. c) Rozšířenost dyskalkulie Otázka, která se logicky nabízí, je nutnost tvorby specializovaného software pro děti s dyskalkulií. Dle odhadů má ve světě jeden, či více typů dyskalkulie 3-6% dětí, ve Velké Británii se udává 5%. Cílová skupina je tedy velmi početná. Při tvorbě speciálního software zde nastává problém a to komplikace s ostatními poruchami učení a jiných lehkých mozkových disfunkcí a jejich zohlednění, toto téma je však již nad rámec této práce a i prakticky je neuchopitelné k množství kombinací. Nelze vytvořit software, který bude plně optimalizovaný pro všechny postižené.
2) Současná řešení a přístup Na rozdíl od například dyslexie by se dyskalkulie dala označit za přehlíženější. (Při vyhledání dyscalculia nalezne Google o dva řády méně výsledků, než při vyhledání hesla dyslexia). A ani samotný pojem dyskalkulie není mezi populací příliš dobře zažitý. Tento problém však neznamená, že by neexistovaly pomůcky pro děti s dyskalkulií. a) Fyzické pomůcky Pravděpodobně nejrozšířenější typem pomůcek při vzdělávání je doplňování příkladů na papír, případně jednodušší skládačky, kde dítě dá dohromady menší sérii výrazů taky, aby dávaly smysl a zároveň byly všechny kompletní (tj. žádná kostka nezbyla). Všechny tyto a jim obdobné způsoby naráží na základní problém těchto přístupů a to špatná diversifikace a repetitivita konkrétního řešení.
b) Software Co se specializovaného software týče, je pro dyskalkulii možné použít obecné programy pro výuku počtů a to s poměrně slušným úspěchem. Takovýchto programů je poměrně široké množství. Problémem, zejména těch veřejně a zdarma dostupných je jejich kvalitativní úroveň a šíře záběru. Mnoho z nich je velmi úzce zaměřeno na doplňování správných výsledků do opakující se série rovnic, či obecně matematických výrazů. Existují placené možnosti, někdy i specializovaných na dyskalkulii, avšak, obvykle se jedná o nákladná řešení nabízená licenčně školám. Z pohledu českého uživatele (dítěte) je také samozřejmým problémem, že dané programy jsou zpravidla v angličtině a jedná se již o komplexnější software. 3) Návrh řešení Před tvorbou samotného programu je nutné si zodpovědět otázky, pro kterou cílovou skupinu bude software tvořen. Má-li tato skupina nějaké zvláštní požadavky, a pokud ano, pak jak je lze zohlednit ve výsledném software. a) Zaměření Již bylo zmíněno, že nelze vytvořit takový software, který by plně pokryl všechny typy specifických poruch učení. Dle naší úvahy lze pro vybrané typy dyskalkulie vytvořit takový učební program, který by byl přínosný pro více skupin. Zejména pak pro děti s operační a/nebo praktognostickou dyskalkulií. Nápomocný by mohl daný software být i pro ty s verbální a lexickou dyskalkulií, za předpokladu, že s nimi bude procvičovat někdo, například rodič nebo učitel, kdo jim bude kontrolovat a opravovat dané výrazy. b) Rozšíření pro více úrovní obtížnosti, možné modifikace Aby aplikace pojala širší cílovou skupinu, nabízí se poměrně jednoduché řešení, a to kategorizace dle obtížností. Ta pomůže jednak s přizpůsobením věku, tedy bude brána v potaz úroveň teorie v matematice. Žáci druhé a třetí třídy budou vyžadovat složitější operace než žáci první třídy. Toto rozdělení stejným způsobem pomůže s přizpůsobením pokročilosti poruchy. Aplikace pro výuku počtů by měla mít obtížnostní rozsah od elementárních příkladů procvičující sčítání přirozených čísel až po příklady s rovnicemi a nerovnicemi. Rovnice mohou být s jednou či více neznámými proměnnými. Možným prvkem aplikace může být analýza postupu, a to tak, že aplikace bude reagovat na úspěšnost či neúspěšnost řešitele. Bude-li řešitel řešit úlohy bezchybně, úroveň se mu navýší. Bude-li však tápat, úroveň úloh se sníží. Uživatel by měl možnost výběru typu úloh, který chce procvičovat. Některým dětem mohou činit problémy konkrétních operací a není proto důvod, nemužnit jim, či jejich rodičům a učitelům omezit množinu operátorů pouze na ty, které jim dělají problémy. Toto řešení také přináší možnost postupného učení jednotlivých matematických operací. Tedy například – dítě se nejprve naučí sčítat, pak odčítat atd. Aplikace může obsahovat nápovědu, například grafickou, kdy se po jejím vyvolání barevně odliší jednotlivé části výrazu. Tato nápověda může pomoci zejména pro trénování priorit operací a práci se závorkami. Jako motivační a sledované parametry můžou sloužit čas, počet chyb a stupeň obtížnosti. Čas by měl mít pouze informativní charakter a v žádném případě by neměl být použit ve výhružném stylu např. červeně blikající odpočítávání, které by řešitele mohlo zbytečně stresovat.
c) Z pohledu uživatele Program by měl být uživatelsky přívětivý pro svou cílovou skupinu, kterou jsou převážně malé děti. Tedy graficky příliš nenáročný na ovládání. Z našeho pohledu jsou zcela nevhodná, v poslední době velmi populární, gesta pro vyvolání kontextové nabídky atd. Sekundárními uživateli našeho programu jsou učitelé, rodiče či lékaři jednotlivých žáků. Těm by mělo být umožněno nastavovat příslušná cvičení a zejména sledovat jejich postup. Pro učitele bude přínosné, bude-li jim umožněno sledovat, kde jeho žák dělá nejvíce chyb a na co se s ním při další výuce zaměřit, či jak ji může upravit. Lékař jistě ocení zpětnou vazbu na účinnost takového procvičování, či se u daného pacienta neprojevilo žádné zlepšení. 4) Sběr dat a jejich vyhodnocení Mezi sledované parametry bychom zařadili tyto: • Frekvence cvičení • Obtížnost • Čas strávený v aplikaci • Časy nutné pro výpočet konkrétních úloh • Počty chyb vztažených ke konkrétním typům příkladů V dnešní době, kdy je prakticky každé zařízení připojeno na internet, již není sebemenší problém sledovaná data posílat na server, odkud je pak mohou získat všechny zainteresované skupiny. V případě potřeby je statisticky vyhodnotit a vynést do grafů. Typickým případem může být rozdělení celkového počtu chyb dle typu příkladu a následné grafické zobrazení daného rozložení.
Použité zdroje: Web: http://www.dyscalculia.org/ http://www.ped.muni.cz/wsedu/dyskalkulie/ http://www.bdadyslexia.org.uk/dyslexic/dyscalculia BP – Vladěna Pivoňková - Logopedická intervence u žáků se specifickými poruchami učení https://is.muni.cz/th/204859/pedf_b/Bakalarska_prace.txt Print: Brian Butterworth, Foundational numerical capacities and the origins of dyscalculia, článek - Trends in Cognitive Sciences, V14, I12 p534-541 ZELINKOVÁ, O. Poruchy učení. Praha: Portál, 2003, 263s., ISBN 80-7178-800-7 NOVÁK, JOSEF. Dyskalkulie - specifické poruchy počítání. Praha. Tobiáš, 2010, 59s., ISBN: 978-80-7311-107-6
