SOCIOLOGIE B2 Mgr. Ondřej Roubal, Ph.D.
AR 2013/2014 Fakulta sociálních studií katedra sociologie
SHRNUTÍ ●Základní terminologie ● Etapy sociologického výzkumu
● Kvantitativní a kvalitativní metoda výzkumu
TECHNIKY SBĚRU EMPIRICKÝCH DAT
1) Pozorování 2) Rozhovor 3) Dotazník 4) Studium písemných pramenů (analýza dokumentů)
5) Experiment
Pozorování 1) Standardizované
a nestandardizované
pozorování 2) Přímé a nepřímé pozorování 3) Zúčastněné a nezúčastněné pozorování 4) Anonymní a neanonymní (skryté a zjevné) pozorování
● Data se shromažďují v přirozených podmínkách, jsou aktuální ● Anonymní zúčastněné pozorování poskytuje autentické a nezkreslené informace o sledovaných jevech ● Umožňuje sledovat sled vztahů a souvislostí zpřístupněný pouze pozorováním ● Možnost proniknout do hloubky a detailů řešeného problému
● Časová a finanční náročnost
● Problematický záznam dat – zejména v případě anonymního zúčastněného pozorování
● Zkreslení dat – efekt pozorovatele v případě zjevného pozorování ● Chyba prvního dojmu (haló efekt)- nežádoucí usměrnění a nežádoucí selekce pozorovaných informací v závislosti na prvním dojmu ● Etické otázky – metody pozorování, některé skryté formy pozorování bez souhlasu pozorovaných, nutnost zachování soukromí ● Ztráta objektivity v přístupu badatele při dlouhodobém pozorování v případě zúčastněného pozorování ● V případě nestandardizovaného pozorování nedostatečná možnost zobecnitelnosti výsledků
Rozhovor 1) Standardizovaný a nestandardizovaný 2) Zjevný a utajený rozhovor 3) Individuální a skupinový rozhovor 4) Měkký, neutrální a tvrdý 5) Hloubkový rozhovor 6) Biografický rozhovor 7) Panelový rozhovor 8) Řízené rozhovory s dotazníkem
● Menší nároky na iniciativu respondenta, je obtížnější vynechat odpovědi na některé otázky ● Víme, že dotazovaná osoba je ta, která byla vybrána do vzorku ● Proporce úspěšně dokončených rozhovorů je vyšší, než návratnost dotazníků ● Standardizované rozhovory – pokrytí velkých souborů respondentů, rychlé a přesné statistické zpracování dat, zobecnitelnost ● Nestandardizované rozhovory – mnoho detailních informací, autenticita výpovědí, hlubší porozumění
● Velice pracná a nákladná technika sběru dat ● Vyžaduje spolupráci vyškolených tazatelů v terénu (hrozí falzifikace dat, zkreslení osobností tazatele, nepřesné záznamy odpovědí) ● Výzkum na prostorově rozptýleném vzorku je nákladný ● Osobní dotazování - anonymita výzkumu je pro respondenty málo přesvědčivá
● Problém reaktivity - vliv osobnosti tazatele na dotazovaného, možné zkreslení dat
Dotazník 1) Přímé dotazování
2) Dotazník poštou
Základní pravidla při tvorbě otázek v dotazníku – jak se správně zeptat?
● Otázka musí mít jednoznačnou vazbu na sledované cíle výzkumu a hypotézy ● Otázka musí být srozumitelná, jednoznačná a nezavádějící ● Otázka musí stavět na tom, co respondent zná, na co je schopen odpovědět
● Otázka by měla být emocionálně přijatelná
Základní pravidla při tvorbě otázek v dotazníku – čemu se při konstrukci otázek vyhnout?
● Neptat se v jedné otázce na dvě věci současně
● Nenavádět otázkou k určitému typu odpovědí ● Vyhnout se nespisovným a nesrozumitelným výrazům ● Vyhnout se dvojitému záporu
Je následující uzavřená otázka správně formulovaná? „Jak jste spokojeni s materiálním zázemím na VŠFS a kvalitou pedagogů? a)ano, zcela spokojen b) jen částečně spokojen c) spíše nespokojen d) zcela nespokojen Přináší následující otázka v dotazníku reliabilní data?
„Díváte se často na televizi“? a) ano b) ne
● Lze postihnout velké soubory respondentů, relativně rychle a při poměrně nízkých nákladech (nízká náročnost na čas a finance) ● Nízká reaktivita, vysoce přesvědčivá anonymita ● Rozptýlený vzorek respondentů lze poměrně levně a rychle zachytit pomocí dotazníku poštou ● Použití techniky dotazníku nevyžaduje vždy přítomnost tazatelů, snižují se náklady na jejich proškolení ● Kvalita dat není zatížena možnými chybami tazatelů (nepřesné záznamy odpovědí, falzifikace dat)
● V případě dotazníku poštou nízká návratnost
● O dotazníku vyplněného bez přítomnosti tazatele není zřejmé, jestli byl skutečně vyplněn tím, komu byl adresován ● Vysoké nároky na iniciativu respondenta, objevuje se neúplné vyplnění dotazníků
Experiment Experiment je metodou zjišťování různých jevů a situací, jejich vzájemných vztahů, a to v určitých podmínkách, které jsou záměrně – uměle navozeny nebo vyvolány. Metodu experimentu můžeme charakterizovat jako vědeckou snahu poznání jevů, ve které výzkumník záměrně a účelově manipuluje nebo jinak usměrňuje nezávislou proměnnou a systematicky sleduje efekty těchto manipulací v podobě konkrétních účinků na závislé proměnné, kde k žádným vnějším intervencím ze strany výzkumníka nedochází.
Milgramův experiment
V roce 1963 americký sociální psycholog Stanley Milgram experimentálně ověřit, jak daleko jsou lidé schopni zajít ve své poslušnosti k autoritě.
Milgram se tak pokusil přispět k vysvětlení psychologických příčin holokaustu.
Výsledky tohoto experimentu byly šokující.
Experiment proběhl na Univerzitě Yale, dobrovolnící byli získání na základě inzerátu, dostali odměnu 4 dolary Respondenti byli informováni, že jde o experiment sledující okolnosti učení Respondenti byli dále rozlosováni do dvojic učitel/žák – losování bylo výzkumníky nastaveno tak, aby se učitelem stal vždy skutečný respondent a žákem člen výzkumného týmu Učitel viděl, jak byl žák odveden do vedlejší místnosti a připoután do křesla
Učitel seděl v místnosti s mikrofonem, reproduktorem a pultem s 30 tlačítky označenými od 15V do 450V 15V – „lehký šok“ 435V- „těžká rána“ 450V – „XX“ Učitelovi bylo řečeno, že bude zkoumán vliv učení na bolest V případě chybné odpovědi měl dát učitel žákovi elektrický šok – bylo učitelům řečeno, že to bude trochu žáky bolet, ale nebude to nebezpečné
Na začátku experimentu se žáci „pletli“ jen málo – s narůstající intenzitou šoků však chyb přibývalo Učitel slyšel následující: 75V - žák začíná naříkat 120V – žák křičí, že to že to bolí 150V - žák volá, „nechci pokračovat“ 180V – žák sténá, nemůže bolest vydržet 270V – výkřiky žáka jsou stále zoufalejší 300V – žák volá, že nebude odpovídat Experimentátor učiteli říká, že mlčení je špatná odpověď! Učitel je nabádán pokračovat. 330V – žák se neozývá, je slyšet ticho.
Experimentátor učitele povzbuzuje: „Prosím pokračujte“ „Experiment vyžaduje, abyste pokračoval“ „Je nezbytné, abyste pokračoval“ „Nemáte jinou volbu, musíte pokračovat“
A výsledky experimentu?
100% učitelů (respondentů dobrovolníků) pokračovalo do stupnice 300V
63% učitelů došlo až na konec stupnice (450V) – i když se trochu zdráhali a vyjadřovali obavy, že žák může zemřít
PROBLÉM REAKTIVITY A ZKRESLENÍ – NEDOKONALOST TECHNIK SBĚRU DAT
SITUACE REAKTIVITY Měřící aparát ovlivňuje měřený systém (reaktivní a nereaktivní metody sběru informací) Jaké techniky lze považovat za reaktivní či naopak nereaktivní techniky výzkumu???
Pozorování jako reaktivní technika
„Hawtornský experiment“
Dotazník jako reaktivní technika
„Asijská nemoc“
Představme si, že se objevila zákeřná choroba a očekává se, že v důsledku této nemoci zemře 600 spoluobčanů. Existují zde při tom dvě možnosti, jak se s nemocí vyrovnat.
Program 1 zajistí, že bude 200 lidí zachráněno, Program 2 zajistí, že s 1/3 pravděpodobností přežijí všichni a s 2/3 pravděpodobností zahyne všech 600 lidí.
V takto pozitivně zarámovaném problému většina respondentů volí Program 1 a vyhne se rizikovější variantě nabízející Program 2.
Jiná skupina respondentů stojí před stejným problémem, jen volí z jiných typů Programů. Program 3 zajistí, že 400 obyvatel zemře, Program 4 zajistí, že s 1/3 pravděpodobností nikdo nezemře, a s 2/3 pravděpodobností zahyne všech 600 lidí. V takto negativním rámu většina respondentů volí Program 4, tedy variantu rizikovější. Programy 1 a 3 jsou varianty v oboru případech logicky podobné, ovšem vyvolávají odlišné psychologické reakce. Jistota záchrany 200 lidí se zdá být atraktivnější volbou, než jistota úmrtí 400 lidí.
Příklad
Čeká vás operace Lékař 1 – z 90% pravděpodobností přežijete
Lékař 2 – pravděpodobnost, že zemřete je 10 % Jakého lékaře si zvolíte?
Rozhovor jako reaktivní technika
EFEKT VÝBĚRU ROLE
