SOCIÁLNÍ ZAČLEŇOVÁNÍ Z PERSPEKTIVY ÚZEMNÍ SAMOSPRÁVY

SOCIÁLNÍ ZAČLEŇOVÁNÍ Z PERSPEKTIVY ÚZEMNÍ SAMOSPRÁVY

Studie "Sociální začleňování z perspektivy územní samosprávy" byla realizována Institutem pro udržitelný rozvoj měst a obcí, o.p.s. za finanční podpory Nadačního fondu Svazu měst a obcí České republiky na podporu místní samosprávy.

Institut pro udržitelný rozvoj měst a obcí (IURMO) je obecně prospěšná společnost zřízená Svazem měst a obcí České republiky s cílem vytvořit kvalitní odborné zázemí především pro místní samosprávu. IURMO reaguje na aktuální potřeby měst a obcí a zaměřuje se na celé spektrum problematik, které se dotýkají rozvoje měst a obcí, např. na životní prostředí, dopravu, energetiku či sociální oblast. IURMO poskytuje obecně prospěšné služby ve formě zpracování odborných analýz, posudků, studií a jiných materiálů z oblasti veřejné správy a samosprávy. Dále se orientuje taktéž na vzdělávací, výchovné a osvětové činnosti. Aktuální informace o IURMO jsou k dispozici na internetových stránkách www.instituturmo.cz.

Autoři studie: Mgr. Miroslava Sobková a Mgr. Petr Schlesinger Zpracováno: červen 2012

Děkujeme účastníkům rozhovorů, oponentům a všem, kteří se zasadili o to, aby tato Studie mohla být zpracována, neboť bez Vaší pomoci by nikdy nevznikla. MS a PS (autoři)

1

Obsah 1. Úvod ............................................................................................................................................................ 5 2. Státní politika sociálního začleňování ...................................................................................................... 7 2.1 Činnost MPSV ................................................................................................................................... 8 2.1.1 Dlouhodobá vize resortu práce a sociálních věcí pro oblast sociálního začleňování ..................... 8 2.1.2 Národní plán reforem České republiky na rok 2012 ...................................................................... 9 2.1.3 Sociální reforma I ........................................................................................................................... 9 2.2 Činnost Úřadu vlády ........................................................................................................................ 10 2.2.1 Východiska strategie proti sociálnímu vyloučení ......................................................................... 10 A. Obecná charakteristika ...................................................................................................................... 10 B. Doporučení vůči obecní samosprávě .................................................................................................11 2.2.2 Strategie boje proti sociálnímu vyloučení na období 2011-2015 ................................................. 12 A. Obecná charakteristika ...................................................................................................................... 12 B. Doporučení vůči obecní samosprávě ................................................................................................ 13 2.2.3 Koncepce romské integrace na období 2010-2020 ....................................................................... 15 A. Obecná charakteristika ...................................................................................................................... 15 B. Doporučení vůči obecní samosprávě ................................................................................................ 16 2.2.4 Činnost Agentury pro sociální začleňování v romských lokalitách.............................................. 16 Návrh věcného záměru zákona o Agentuře pro sociální začleňování ................................................... 16 2.3 Financování státní politiky sociálního začleňování ......................................................................... 17 2.4 Shrnutí.............................................................................................................................................. 17 3. Místní šetření ve městech a obcích ......................................................................................................... 20 3.1 Děčín – „brána do severních Čech“ ................................................................................................ 22 3.1.1 Pohled Agentury ........................................................................................................................... 22 3.1.2 Pohled územní samosprávy .......................................................................................................... 23 a) Specifika města Děčína ..................................................................................................................... 23 b) Financování, státní správa a bezpečnost............................................................................................ 24 c) Plánování, Agentura a vize do budoucna........................................................................................... 24 d) Druhý Komunitní plán města Děčín 2010-2013 ............................................................................... 25 e) Další názory ....................................................................................................................................... 25 3.1.3 Shrnutí........................................................................................................................................... 26 3.2 Duchcov – „knihovník Casanova a první telefonní linka v Čechách“............................................. 27 3.2.1 Pohled Agentury ........................................................................................................................... 27 3.2.2 Pohled územní samosprávy .......................................................................................................... 27 a) Specifika Duchcova ........................................................................................................................... 27 b) Financování a role neziskového sektoru ........................................................................................... 28 c) Bezpečnost a plánování ..................................................................................................................... 28 3.2.3 Vztah k Agentuře, aneb co se vlastně v Duchcově stalo? ............................................................. 29 1) Záměr prodeje bytových domů – předzvěst rozchodu s Agenturou .................................................. 29 2) Odchod Agentury z Duchcova .......................................................................................................... 30 3) Jak to vidí Agentura? ......................................................................................................................... 31 3.2.4 Shrnutí........................................................................................................................................... 32 3.3 Šluknov – „nejsevernější město České republiky“ ........................................................................... 33 3.3.1 Pohled Agentury ........................................................................................................................... 33 a) Strategický plán lokality Šluknovsko ................................................................................................ 33 b) Hodnocení Lokálního partnerství ...................................................................................................... 34 c) Analýza migračních trendů na Šluknovsku ....................................................................................... 34

2

d) Média ................................................................................................................................................. 35 3.3.2 Pohled územní samosprávy .......................................................................................................... 35 a) Specifika Šluknova ............................................................................................................................ 35 b) Projekty a neziskový sektor ve městě................................................................................................ 36 c) Plánování a oblast bydlení ................................................................................................................. 37 d) Vztah k Agentuře a vize města Šluknov ............................................................................................ 37 3.3.3 Shrnutí........................................................................................................................................... 38 3.4 Varnsdorf – „největší město Šluknovského výběžku“ ....................................................................... 40 3.4.1 Pohled Agentury ........................................................................................................................... 40 Analýza migračních trendů .................................................................................................................... 40 3.4.2 Pohled samosprávy ....................................................................................................................... 40 a) Specifika Varnsdorfu ......................................................................................................................... 40 b) Sociální služby a bydlení ................................................................................................................... 41 c) Bezpečnost ......................................................................................................................................... 42 d) Agentura a vize města........................................................................................................................ 42 3.4.3 Shrnutí........................................................................................................................................... 43 3.5 Rumburk – „přirozené centrum nejsevernějšího výběžku České republiky“ ................................... 45 3.5.1 Pohled Agentury ........................................................................................................................... 45 a) Strategický plán lokality Šluknovsko ................................................................................................ 45 b) Dlouhodobý monitoring a Analýza migračních trendů ..................................................................... 46 3.5.2 Pohled územní samosprávy .......................................................................................................... 46 a) Specifika Rumburku .......................................................................................................................... 46 b) Sociální služby a ostatní otázky ........................................................................................................ 47 c) Agentura a vize města ........................................................................................................................ 47 3.5.3 Shrnutí........................................................................................................................................... 48 Dodatek č. 1: Desatero Šluknovského výběžku a Ústecká výzva ......................................................... 49 3.6 Javorník - „město se zámkem na Jánském vrchu“ ........................................................................... 52 3.6.1 Pohled Agentury ........................................................................................................................... 52 a) Strategický plán Jesenicko ................................................................................................................. 52 b) Evaluace lokálních partnerství .......................................................................................................... 53 3.6.2 Pohled samosprávy ....................................................................................................................... 54 a) Specifika Javorníku ........................................................................................................................... 54 b) Zaměstnanost, plánování a bezpečnost ............................................................................................. 55 d) Agentura a vize města........................................................................................................................ 55 3.6.3 Shrnutí........................................................................................................................................... 56 3.7 Uhelná – „obec v nejzápadnější části Slezska“................................................................................ 57 3.7.1 Pohled samosprávy ....................................................................................................................... 57 a) Specifika obce Uhelná ....................................................................................................................... 57 b) Co se vlastně v Uhelné stalo? ............................................................................................................ 57 c) A jak to v Uhelné pokračuje? ............................................................................................................. 58 d) Jak to mělo být v Uhelné od začátku? ............................................................................................... 59 e) Další otázky ....................................................................................................................................... 59 3.7.2 Pohled Agentury ........................................................................................................................... 60 3.7.3 Shrnutí........................................................................................................................................... 61 Dodatek č. 2: Domovské právo do roku 1948 ....................................................................................... 63 3.8 Přerov – „křižovatka cest a srdce Moravy“. .................................................................................... 68 3.8.1 Pohled Agentury ........................................................................................................................... 68

3

V

3.8.2 Pohled územní samosprávy .......................................................................................................... 69 a) Specifika, financování a projekty ...................................................................................................... 69 b) Bydlení .............................................................................................................................................. 69 c) Bezpečnost ......................................................................................................................................... 70 d) Vztah k Agentuře a vize města .......................................................................................................... 70 3.8.3 Shrnutí........................................................................................................................................... 72 3.9 Holešov – „město na rozmezí Hané a Valašska“ ............................................................................. 73 3.9.1 Pohled Agentury ........................................................................................................................... 73 3.9.2 Pohled územní samosprávy .......................................................................................................... 74 a) Jak to bylo se Školní ulicí? ................................................................................................................ 74 b) Vztah k Agentuře ............................................................................................................................... 74 c) Pět „kompromisních“ bodů Agentury. ............................................................................................... 75 d) Zhodnocení spolupráce s Agenturou a vize města ............................................................................ 76 3.9.3 Shrnutí........................................................................................................................................... 76 3.10 Slezská Ostrava – „největší městský obvod statutárního města Ostravy“ .................................... 78 3.10.1 Pohled Agentury ......................................................................................................................... 78 a) Strategický plán lokálního partnerství Slezská Ostrava .................................................................... 78 b) Evaluace Lokálního partnerství ......................................................................................................... 79 3.10.2 Pohled územní samosprávy ........................................................................................................ 80 a) Specifika Slezské Ostravy ................................................................................................................. 80 b) Vlastní činnost obvodu a Agentura.................................................................................................... 80 c) Proč se sociální začleňování zatím nedaří? ....................................................................................... 81 3.10.3 Shrnutí......................................................................................................................................... 83 3.11 Chomutov – „město na úpatí Krušných hor“ ................................................................................ 84 3.11.1 Pohled Agentury ......................................................................................................................... 84 3.11.2 Pohled územní samosprávy ........................................................................................................ 85 a) Specifika a sociální reforma .............................................................................................................. 85 b) Financování, sociální služby a bydlení.............................................................................................. 85 c) Neziskový sektor, plánování a bezpečnost ........................................................................................ 86 d) Vztah k Agentuře ............................................................................................................................... 87 e) Záchranný kruh - příklad vyvážených represivních a preventivních nástrojů................................... 88 3.11.3 Shrnutí ......................................................................................................................................... 89 3.12 Nový Bydžov – „významné středisko Pocidliní“ .......................................................................... 90 3.12.1 Pohled územní samosprávy ........................................................................................................ 90 a) Je či není v Novém Bydžově vyloučená lokalita? ............................................................................. 90 b) Nepokoje v Novém Bydžově a reakce města .................................................................................... 90 c) Financování, plánování, bydlení a další činnosti města .................................................................... 91 e) Koncepce romské inkluze a Agentura ............................................................................................... 92 3.12.2 Shrnutí......................................................................................................................................... 93 4. Závěry ....................................................................................................................................................... 98 Slovo na závěr ............................................................................................................................................ 108 5. Seznam literatury a použitých internetových odkazů ........................................................................ 109

4

V

1. Úvod

1. Úvod Sociální začleňování představuje složitý proces, ve kterém se pomocí různých nástrojů sociálně vyloučené osoby navracejí zpátky do společnosti1. Předkládaná studie „Sociální začleňování z perspektivy územní samosprávy“ (dále jen „Studie“) se zaměřuje na specifické pojetí a specifika realizace tohoto procesu městy a obcemi České republiky. Studie hledá odpověď na tři základní otázky. Za prvé, zdali v navštívených lokalitách existují zvláštní (obecní) nástroje sociálního začleňování, které by byly odlišné od státních nástrojů sociálního začleňování. Za druhé, zdali je možné nalézt rozdíly v použití nástrojů sociálního začleňování mezi územní samosprávou a státem a za třetí, jaký je vzájemný vztah mezi státní a obecní politikou sociálního začleňování v obecné rovině. Studie je členěna do tří částí. První část představuje shrnutí stávající státní politiky sociálního začleňování, druhá část popisuje výsledky místního šetření a třetí část tvoří závěrečnou syntézu celé Studie. Jednotlivé subkapitoly jsou vždy stručně shrnuty a okomentovány. Základní použitou metodu Studie tvoří popis. Při kompletaci té části Studie zabývající se místním šetřením byla vedle nezbytné deskripce použita rovněž metoda řízeného rozhovoru se zástupci územní samosprávy. Ve třetí části Studie je použita komparace způsobu využívání nástrojů sociálního začleňování mezi státem a územní samosprávou. Třetí část obsahuje rovněž návrhy legislativních změn v oblasti sociálního začleňování (tzv. toolkit). Do Studie byly primárně zapojeny obce, které na svém území mají sociálně problematickou lokalitu, sekundárně byl zohledněn nápad spáchaných přestupků v daném místě2. Místní šetření byla prováděna v Holešově, Přerově, Rumburku, Šluknově, Varnsdorfu, Duchcově, Uhelné, Javorníku, Městské části Slezská Ostrava, Děčíně, Chomutově a Novém Bydžově. Základní pramen předkládané Studie tvoří strategické dokumenty státní politiky sociálního začleňování, které jsou ve své většině přílohou usnesení vlády. Dalším primárním pramenem jsou názory zástupců územní samosprávy, vyjádřené během řízeného rozhovoru s autory či v místním a regionálním tisku. Výrazný pramen pro kompletaci Studie představovaly rovněž materiály Agentury pro sociální začleňování v romských lokalitách, které popisují jednotlivé lokality. Sekundární literatura o daném tématu prakticky neexistuje, předkládaná Studie je tak ve své většině původní prací.

1

Definice sociálního začleňování je obsažena v § 3 písm. e) zákona o sociálních službách: „proces, který zajišťuje, že osoby sociálně vyloučené nebo sociálním vyloučením ohrožené dosáhnou příležitostí a možností, které jim napomáhají plně se zapojit do ekonomického, sociálního i kulturního života společnosti a žít způsobem, který je ve společnosti považován za běžný“. 2 Citováno podle zpráv o situaci v oblasti vnitřní bezpečnosti a veřejného pořádku na území České republiky v roce 2010 a 2011.

5

Vztah autorů ke Svazu měst a obcí České republiky Ačkoliv je jeden z autorů současným a druhý bývalým zaměstnancem Svazu měst a obcí České republiky, oba prohlašují, že obsahem předkládané Studie není pouhá prezentace či popularizace názorů Svazu. Svaz představuje největší sdružení měst a obcí v České republice, je povinným připomínkovým místem v rámci legislativního procesu, a proto není možné nebrat jeho působení v oblasti sociálního začleňování v potaz. Svaz chápeme jako nejdůležitějšího politického reprezentanta měst a obcí na území České republiky, kterého přirozeně nelze opomíjet. Studie však nepojednává o všech členech Svazu měst a obcí, ale o jednotlivých sociálně vyloučených lokalitách a jejich specifikách. Ze stanovených cílů Studie vyplývá, že usilujeme převážně o to, aby se v daném tématu ke slovu dostali zástupci územní samosprávy bez ohledu na členství ve Svazu. Naopak, členství ve Svazu nepředstavovalo ani podpůrné hledisko pro zařazení vyjmenovaných obcí do Studie. V neposlední řadě je Studie zadána Institutem pro udržitelný rozvoj měst a obcí, o.p.s., právnickou osobou od Svazu odlišnou. Autoři nezastírají, že usilují o jistou obhajobu územní samosprávy. Popisují především věcná a funkční řešení sociálního začleňování, kterým jsou cizí ideologická zabarvení jakéhokoliv druhu. Zdůrazněním určitých nabízených řešení a jejich povýšením coby příkladů dobré praxe sice nevyřešíme složitý proces sociálního začleňování, avšak postupujeme ve stejném duchu jako ostatní autoři „nezávislých“ studií v této oblasti. Na rozdíl od nich však svou částečnou „závislost“ přiznáváme.

6

2. Státní politika sociálního začleňování

2. Státní politika sociálního začleňování Sociální začleňování je v České republice v gesci více státních institucí a jejich poradních orgánů. Agendou sociálního začleňování se zabývá Ministerstvo práce a sociálních věcí (dále i „MPSV“). V roce 2008 byla zřízena Komise pro sociální začleňování jako „stálý, poradní, iniciativní a koordinační orgán ministra práce a sociálních věcí v oblasti sociální politiky se zaměřením na boj proti chudobě a sociálnímu vyloučení“3. Oblast sociálního začleňování se stala jádrem strategie Evropa 20204, která nahradila Lisabonskou strategii5. Problematika sociálního začleňování je tak součástí Národního plánu reforem, ve kterém Česká republika konkretizuje své závazky v rámci Strategie Evropa 2020. V dubnu t.r. byl konkretizován Národní plán reforem pro následující rok a v květnu letošního roku ministerstvo představilo „Dlouhodobou vizi resortu práce a sociálních věcí pro oblast sociálního začleňování do roku 2020“. Vedle MPSV je sociální začleňování v kompetenci Úřadu vlády, kde předmět sociálního začleňování spadá do působnosti zmocněnkyně pro lidská práva. Sociálním začleňováním se dále zabývá rovněž jeden z odborů Úřadu vlády – Agentura pro sociální začleňování v romských lokalitách (dále jen „Agentura“). Ačkoliv se v názvu příslušného odboru vyskytuje adjektivum „romské“, vedení Agentury zdůrazňuje, že se její činnost netýká jen tohoto etnika, nýbrž všech sociálně vyloučených osob, kterých podle odhadů žije v sociálně vyloučených lokalitách 80 tisíc6. V letech 2009-2010 probíhala v rámci legislativního procesu rozsáhlá odborná diskuse o návrhu zákona o Agentuře pro sociální začleňování v romských lokalitách, ve kterém bylo navrhováno, aby se Agentura přeměnila v samostatný správní úřad. Na podzim roku 2010 však nebyl návrh věcného záměru schválen vládou. V březnu 2010 probíhalo připomínkové řízení k materiálu „Východiska strategie boje proti sociálnímu vyloučení“ (dále i „Východiska“), který byl po připomínkovém řízení přijat vládou. Předmětný materiál se stal základem práce několika pracovních skupin, které následně na přelomu let 2010 a 2011 vytvořily „Strategii boje proti sociálnímu vyloučení na období 2011-2015“, (dále i „Strategie“), která byla schválena vládou v roce 2011 v návaznosti na eskalaci násilí na severu Čech. Romským etnikem jako takovým se zabývá Rada vlády pro záležitosti romské menšiny7. V prosinci 2009 byla schválena „Koncepce romské integrace na období 2010-2013“. Bezpečnostními aspekty sociální inkluze se od roku 2009 zabývá program „Úsvit“ Ministerstva vnitra. V rámci programu jsou zřizovány funkce asistentů prevence kriminality, posiluje se hlídková a pořádková služba a poradenství8. Všechny výše uvedené dokumenty obsahují řadu cílů, opatření a doporučení, které mají přispět k sociálnímu začlenění vyloučených osob. V další části této kapitoly jednotlivé zmíněné dokumenty stručně popíšeme s důrazem na jejich opatření směřující k územní samosprávě. Specifický oddíl této kapitoly bude tvořit deskripce činnosti Agentury ve vztahu k městům a obcím. 3

in: http://www.mpsv.cz/cs/9120. Vedle inteligentního a udržitelného růstu je třetím jádrem strategie právě růst podporující začlenění, in: Evropa 2020, str. 10. 5 Od roku 2004 do roku 2010 byly v rámci tzv. Lisabonského procesu vytvářeny Národní akční plány sociálního začleňování (dále i NAPSI) jako národní strategie jednotlivých členských států EU v boji s chudobou a sociálním vyloučením a základní prvek tzv. otevřené metody koordinace. Poslední NAPSI bylo zpracováno v roce 2008. 6 http://www.socialni-zaclenovani.cz/co-je-socialni-vylouceni. Podle J. Švece téměř 1/3 sociálně vyloučených nejsou Rómové, in: tamtéž. 7 http://www.vlada.cz/cz/pracovni-a-poradni-organy-vlady/zalezitosti-romske-komunity/uvod-5779/ 8 http://www.mvcr.cz/clanek/programy-prevence-kriminality.aspx?q=Y2hudW09MTE%3D. 4

7

2.1 Činnost MPSV 2.1.1 Dlouhodobá vize resortu práce a sociálních věcí pro oblast sociálního začleňování Dokument s názvem „Dlouhodobá vize resortu práce a sociálních věcí pro oblast sociálního začleňování“9 si klade za cíl „stanovit prioritní oblasti resortu práce a sociálních věcí v oblasti sociálního začleňování do roku 2020 a představit opatření vedoucí k naplnění národního cíle strategie Evropa 2020 Národního programu reforem týkajícího se snížení chudoby v České republice“10. V roce 2014 má být dokument doplněn o akční plán plnění Dlouhodobé vize, o tzv. „Strategii“. Strategie má obsahovat soubor konkrétních opatření proti chudobě a sociálnímu vyloučení. Podle autorů navazuje Dlouhodobá vize tematicky na Národní akční plány sociálního začleňování a vychází z řady stávajících dokumentů strategické povahy11. Základem pro národní cíl snižování chudoby je takzvaný souhrnný indikátor, který byl vytvořen na základě tří dílčích indikátorů. Těmito indikátory jsou: 1) míra ohrožení chudobou; 2) materiální deprivace a 3) populace žijící v domácnostech s velmi nízkou pracovní intenzitou12. Souhrnný indikátor udává počet a podíl osob ohrožených chudobou nebo sociálním vyloučením v populaci. Dokument identifikuje pět prioritních oblastí: 1) inkluzivní trh práce/aktivní politiky trhu práce; 2) přístup ke kvalitním službám; 3) zvyšování účinnosti systému sociální ochrany prostřednictvím veřejné správy, včetně systému péče o ohrožené děti a podpora aktivního stárnutí a sdílené neformální péče; 4) mainstreaming sociálního začleňování, kooperace a evidence based přístup a 5) regionální disparity a roli samosprávy13. V prioritní oblasti č. 5 stanoví Dlouhodobá vize jako cíl „snižování regionálních disparit a zvyšování role samospráv“. Tento cíl obsahuje řadu subpriorit14 a deset opatření: 1) zavádění podpůrných, motivačních a sankčních nástrojů, včetně legislativních, vůči lokálním aktérům; 2) podporu regionů k vytváření akčních plánů sociálního začleňování; 3) podporu nástrojů posilující optimalizaci pokrytí regionu sociálními službami; 4) podporu spolupráce regionů, obcí a sociálních partnerů; 5) podporu výzkumných záměrů sledujících regionální dimenzi sociálního vyloučení; 6) podporu partnerských projektů propojujících různé úrovně veřejné správy a další instituce; 7) podporu projektů se schopností cílené akce na lokální úrovni; 8) posilování společenské odpovědnosti zaměstnavatelů; 9) podporu funkční a finanční gramotnosti a 10) zvyšování účasti a individuální odpovědnosti sociálně vyloučených osob.

9

Dokument zatím není ke stažení na webových stránkách MPSV. Autoři pracovali s verzí z května 2012, kterou obdrželi od MPSV (MS a PS). 10 Dlouhodobá vize, str. 6-7. 11 Především jde o: 1) Strategii pro inteligentní a udržitelný růst podporující začlenění; 2) Evropskou platformu pro boj proti chudobě a sociálnímu vyloučení: evropský rámec pro sociální a územní soudržnost; 3) Investici pro evropskou konkurenceschopnost; 4) Souhrnný návrh zaměření budoucí kohezní politiky EU po roce 2013 v podmínkách České republiky; 5) Rozvojové priority MPSV na období 2014+. 12 Dlouhodobá vize, str. 5. 13 Dlouhodobá vize, str. 40-46. 14 Priority: 1) územní a společenská soudržnost regionů; 2) podpora regionů s geografickými, demografickými a dalšími handicapy; 3) vznik a rozvoj makro-regionálních strategií; 4) koordinace v přístupu ke komplexnímu řešení sociálního vyloučení (posílení partnerství a přístupu „zdola nahoru“ a naopak při tvorbě integračních strategií); 5) aktivní přístup samospráv s důrazem na prevenci v problematice sociálního začleňování; 6) existence specifických nástrojů pro řešení problematiky sociálně vyloučených lokalit a ad 7) posilování kvality a podpora rozvoje komunitního a sousedského života, str. 46.

8

2.1.2 Národní plán reforem České republiky na rok 2012 V oblasti sociálního začleňování a snižování chudoby15 identifikuje plán devět konkrétních reformních priorit. Jde o 1) inklusivní vzdělávání; 2) efektivní sociální transfery; 3) sociální začleňování osob se zdravotním postižením; 4) kvalitní sociální služby potřebným; 5) finanční gramotnost; 6) sociální začleňování Romů a ostatních vyloučených a ohrožených skupin; 7) zkvalitnění systému péče o ohrožené děti; 8) dostupné bydlení a 9) podpora aktivního stárnutí16. Materiál konstatuje, že v roce 2012 bude provedeno analytické vyhodnocení účinnosti aktuální aktivní politiky zaměstnanosti a na základě této studie bude zpracován koncepční dokument Strategie zaměstnanosti17. Zvláštní důraz má být kladen na podporu sociálního začleňování a sociální soudržnost ve strukturálně podrozvinutých regionech18. V oblasti sociálního bydlení připravuje vláda komplexní řešení tzv. dostupného bydlení s využitím institutu tzv. bytové nouze. Agentura má i nadále realizovat pilotní projekty prostupného bydlení, jež budou využity jako systémové nástroje k zajištění dostupného bydlení pro nízkopříjmové domácnosti.

2.1.3 Sociální reforma I Nemalou měrou ovlivní oblast sociálního začleňování první část sociální reformy, která nabyla účinnosti k 1. lednu 201219. Obecní úřady obcí s rozšířenou působností „realizují činnost sociální práce vedoucí k sociálnímu začleňování osob“. Oblast sociálního začleňování rovněž podstatně ovlivní povinnost „koordinovat poskytování sociálních služeb“ ve správním obvodu zmíněných úřadů. Obce s pověřenými obecními úřady mají povinnost realizovat sociální práci u osob v hmotné nouzi, i tato kompetence se týká typicky osob ohrožených sociálním vyloučením20. Od 1. ledna 2012 se pod pojmem veřejná služba rozumí „pomoc obcím nebo dalším subjektům zejména v oblastech zlepšování životního prostředí, udržování čistoty ulic a jiných veřejných prostranství, pomoci v oblasti kulturního a sportovního rozvoje a sociální péče“. Oproti stávající definici veřejné služby došlo k obsahovému rozšíření tohoto pojmu. Veřejná služba se již netýká jen „záležitostí, které jsou v zájmu obce“, nýbrž rovněž záležitostí dalších subjektů s veřejnoprávním prvkem, např. orgánů státní správy, školských institucí, nemocnic, knihoven, veřejných ústavů atd. Se změnou definice veřejné služby souvisí i změna cílové skupiny, která od ledna bude veřejnou službu vykonávat. Kromě osob v hmotné nouzi, které vykonávaly veřejnou službu i doposud, budou veřejnou službu vykonávat především „osoby vedené v evidenci uchazečů o zaměstnání déle než dva měsíce“. Novela veřejné služby přinesla podstatné rozšíření jejího rozsahu na „maximálně 20 hodin týdně“ oproti 20 hodinám měsíčně do 31. prosince 2011. Navíc, pokud osoba v evidenci uchazečů o zaměstnání bez vážného důvodu veřejnou podporu odmítne, přijde o podporu v nezaměstnanosti21.

15

Národní plán reforem ke stažení, in: http://ec.europa.eu/europe2020/pdf/nd/nrp2012_czech_cs.pdf. Citováno podle: Národní plán reforem, str. 52 až 57. 17 Národní plán reforem, str. 55. 18 Národní plán reforem, str. 56. 19 Jedná se o zákony č. 329/2011 Sb., č. 366/2011 Sb. a č. 367/2011 Sb. 20 Citováno podle: http://www.smocr.cz/cz/oblasti-cinnosti/socialni-oblast/socialni-prace-namisto-spravniho-rizeni.aspx. 21 Citováno podle: http://www.smocr.cz/cz/oblasti-cinnosti/socialni-oblast/verejna-sluzba-po-1-lednu-2012-pravni-rozbor.aspx. 16

9

2.2 Činnost Úřadu vlády 2.2.1 Východiska strategie proti sociálnímu vyloučení A. Obecná charakteristika Východiska byla zpracována kolektivem autorů vedeným Ivanem Gabalem, dokument spíše vykazuje známky odborné studie, než aby se stal strategickým dokumentem vlády, který by formuloval státní politiku sociálního začleňování. V červnu 2010 byl materiál vzat usnesením č. 462 vládou na vědomí. Dokument vychází z premisy, že vyloučené lokality oslabují soudržnost české společnosti. Autoři hovoří o ohrožení sociální a ekonomické soudržnosti, o etnické polarizaci české společnosti, oslabování demokratické soudržnosti české společnosti a politického systému. Registrují pokusy o rasistickou či nacionalistickou antagonizaci české společnosti. Podle autorů nabývají největší vyloučené lokality charakteru ghett (odhadem 30-40) a zaznamenávají „posun od sociálního vyloučení, k segregaci a vzájemnému oddělování“22. Autoři upozorňují na skutečnost, že integrace je „procesem mobility jednotlivců a rodin, kteří budou mít předpoklady, zájem a výkonnost takovouto kvalitativní změnu zvládnout, mobilitu realizovat a změnu proměnit v udržitelný a trvalý stav.“23 Ostatní budou chtít následovat jejich příkladu, a tak se sociální začlenění může dále rozvíjet, sociální začleňování se proto bude zpočátku týkat jen malé části vyloučené populace. V kapitole č. 5 konstatují autoři celou řadu barier, které doposud bránily začlenění vyloučených osob. Jsou uváděny bariéry politické, společenské, vzdělávací a poznávací. Jako důležitý zdroj bariér spatřují autoři dosavadní postupy na úrovni místní politiky, nezaměstnanost a aktivity extrémního hnutí24. Autoři považují za hlavní cíl strategie „mobilitu jednotlivců a rodin do sociální struktury české společnosti a plné převzetí jejích základních ekonomických a sociálních charakteristik, způsobu života postaveného na zaměstnání, mzdě a spotřebě a životní úrovni odpovídající pracovním příjmům, úsporám apod.“. Sociální začlenění podle nich povede podle vzorce a) vstup na pracovní trh, b) posilování vzdělání a kvalifikace v generaci dětí. „Vnitrogenerační pracovní mobilita a mezigenerační vzestupná vzdělanostní a profesní mobilita jsou hlavními strategickými trasami začleňování jednotlivců a rodin do majoritního prostředí a životního způsobu české společnosti“25. Jako další podmínku sociální mobility spatřují autoři dostupnost bydlení pro ty rodiny, které se zapojí do mobilitního procesu skrze pracovní trh a zaměstnání. Jako nutnost úspěchu spatřují autoři „vlastní motivaci a aktivní participaci vyloučených osob.26“ Autoři doporučují systémové změny v oblasti vzdělávání a školského systému, sociální a rodinné politiky, politiky zaměstnanosti, bytové a sídelní politiky27. V poslední kapitole se autoři zabývají institucionální stránkou celého procesu. „Startovacím aktérem procesu integrace jsou samosprávy měst a obcí s vyloučenou lokalitou ve svých hranicích“28. Za klíčové označují autoři rovněž spolupráci územní samosprávy s Agenturou.

22

Východiska, str. 5. Východiska, str. 8. 24 Východiska, str. 17-27. 25 Východiska, str. 27. 26 Východiska, str. 28. 27 Východiska, str. 28-49. 28 Východiska, str. 50. 23

10

B. Doporučení vůči obecní samosprávě Autoři považují územní samosprávu za jednoho z klíčových hráčů, „bez jehož synergie se změna nerozběhne“29. Především je akcentována iniciační, partnerská a v jistém smyslu dominantní role měst a obcí, neboť samospráva musí vytvořit vnitřní politické, organizační, finanční i dlouhodobě udržitelné podmínky pro zahájení a udržení mobility lidí z lokalit a vtlačování standardních poměrů zpět do lokalit. To vše při synergické podpoře státu na systémové a regionální úrovni. Tím však positivní pohled na územní samosprávu v podstatě končí a autoři se v prvé řadě zaměřují na to, co dělá územní samospráva špatně. V závěru Východisek konstatují autoři, že „dosavadní vývoj spíše ukazuje, že se tento fundamentální segment institucionální báze změny (rozuměj města a obce ČR) spíše s nevyhovujícím stavem smířil a v mnoha ohledech neplní své základní funkce a poslání30. Autoři se domnívají, že v současnosti chybí aktivní politika, která by skutečně řešila problém sociálního vyloučení, tedy jejich slovy, která by vyloučené osoby „táhla za vlasy vzhůru a ven mimo tyto enklávy“. V podmínkách České republiky se dosud prováděla jen podpůrná politika záchranná síť a selektivní podpora pomocí terénní práce uvnitř lokalit. Města a obce na této politice dle autorů ne vždy dobrovolně participují31. Podle autorů města a obce přímo napomohly vzniku některých sociálně vyloučených lokalit, např. nevyužíváním možností zvláštního příjemce, který je upraven řadou zákonů32. Autoři rovněž velmi kritizují podmínky pro získávání bytů z bytového fondu měst, např. trestní bezúhonnost nebo nulový dluh vůči městu, který často znemožňuje vyloučeným osobám dosáhnout na bydlení. Stanovení těchto podmínek považují autoři za diskriminační, čímž dokazují nevůli územní samosprávy podílet se na řešení problému sociálního vyloučení jako takového33. Na řadě míst se autoři zamýšlejí nad vztahem centrální a lokální politiky měst a obcí, které jdou podle nich často proti sobě34. „Centrální politika státu nebyla implementována do politiky měst a obcí. Koncepce a filozofie centrálních programů se dostala dlouhodobě do rozporu s místními a regionálními možnostmi a zejména s komunálními politickými zájmy. Co se jeví centrálně jako žádoucí, je lokálně politicky destabilizační. A co se jeví lokálně jako zapouzdření a odsunutí problému na okraj (segregace a prostorová izolace), je v rozporu s centrální politikou a generuje současné problémy i náklady.“ Na jiném místě autoři dodávají, že „zatímco „vytlačování“ Romů do segregovaných lokalit je relativně jednodušší a politicky populárnější, než komplikované integrační procedury, k nimž namnoze nemají komunální politici ani důvěru ani potřebné znalosti a nástroje. Samospráva si v řadě případů neuvědomuje nebo nepřipouští, jak velký problém si politikou, jejímž obsahem je vytváření vyloučených lokalit, do budoucna zakládá“. Za stěžejní problém považují autoři nemožnost stanovit povinnosti územní samosprávě přímo35. „Pokud jde o samostatnou působnost, chybí zatím v českém právu – na rozdíl od některých jiných států se spojeným nebo částečně spojeným výkonem veřejné správy – kategorie povinných úkolů samosprávy. Pak ovšem vzniká otázka, zda by neměl stát vytvořit možnost nástrojů ke změně, když politika obce neodpovídá politice státu ve věcech vykonávaných v režimu přenesené i samostatné působnosti, popř. jestliže obec nehospodaří způsobem dobrého hospodáře. Například nevymáhá dluhy na svých dlužnících, popř. nevyužívá právních možností hrazení těchto dluhů např. cestou zvláštního příjemce“36. Tento nedostatek vnímají autoři Východisek především v oblasti bytového hospodářství, neboť převod 877 000 bytů ze 29

Východiska, str. 50. Východiska, str. 54. 31 Východiska, str. 9. 32 Východiska, str. 14. 33 Východiska, str. 14. 34 Východiska, str. 19. 35 Východiska, str. 19. 36 Východiska, str. 52. 30

11

státního bytového fondu měl být podle jejich názoru doprovázen závaznými pravidly pro hospodaření s byty a navýšením rozpočtu obcí na úpravu bytového fondu37. Za hlavního viníka stále nově vznikajících sociálně vyloučených lokalit považují autoři především v obecné rovině nekoordinovaný přístup spolupráce mezi státem a územní samosprávou38. Autoři se domnívají, že do politik místních samospráv nebyly strategické koncepční materiály státu převzaty a faktickou integrační politiku často nahrazují neziskové subjekty39. Velmi kriticky se staví k projektům obcí. „Svou podstatou tyto projekty, včetně projektů obecních, opakovaně a dlouhodobě řeší důsledky problémů, nikoliv jejich podstatu a zdroje. Projekty jsou nahodilé a realizují se tam, kde se najde aktivní subjekt, s nímž projekt začíná a končí. Obce realizují, podporují nebo tolerují „projekty“ (včetně toho, že téměř výlučně všechny aktivity pro své romské komunity takto nazývají) a dávají tím najevo, že to není organická součást jejich role, ale něco mimořádného, na co je třeba získat jiné, nerozpočtové prostředky, jako by se ani nejednalo o jeho občany. Projekty zpravidla končí s ukončením financování z centra nebo z EU a dalších zdrojů.“40 Základ doporučení autorů pro města a obce tvoří tvorba plánů, především integrovaných rozvojových programů41. Dále je doporučován systém tzv. víceúrovňového sociálního bydlení podpořený intenzivní terénní sociální prací a sociálním poradenstvím42. Za vhodný nástroj řešení otázek sociálního vyloučení považují autoři tvorbu nového zákona o bezplatné sociální pomoci, či případnou novelizaci zákona o advokacii. Autoři spatřují vztah mezi herním průmyslem a korupcí veřejné správy43. Vznik vyloučených lokalit v Janově a Litvínově byl podle autorů spjat s „majetkovými machinacemi a praktikami, které mají daleko k dobré veřejné správě a respektování právních a občanských poměrů“44. *** Autoři této Studie záměrně nekomentují obsah dokumentů z oblasti státní politiky sociálního začleňování. Hodnocení státní politiky ve vztahu k obecnímu pojetí sociálního začleňování je hlavním předmětem této Studie, a proto autoři svůj komentář nechávají až na samý závěr práce, či částečně do shrnutí jednotlivých podkapitol.

2.2.2 Strategie boje proti sociálnímu vyloučení na období 2011-2015 A. Obecná charakteristika Stejným usnesením vlády, kterým byla vzata na vědomí Východiska, byli požádáni předseda Svazu měst a obcí ČR, hejtmani jednotlivých krajů a primátor hlavního města Prahy, aby spolupracovali na přípravě Strategie. K přípravě Strategie vzniklo několik odborných pracovních skupin, které svou činnost uskutečňovaly od září roku 2010 do konce prvního čtvrtletí roku 2011. Strategie navazuje na zpracovaná Východiska, která jsou ve Strategii často uvozována. Strategie v zásadě konkretizuje Východiska, základní myšlenky však přejímá. V této souvislosti stojí za zmínku postoj Svazu měst a obcí České republiky, který odmítl v rámci připomínkového řízení Východiska jako 37

Východiska, str. 20. Východiska, str. 20. 39 Východiska, str. 20. 40 Východiska, str. 21. 41 Východiska, str. 30. 42 Východiska, str. 40. 43 Východiska, str. 42. 44 Východiska, str. 43. 38

12

celek, neboť územní samosprávu vykreslují v negativním světle a poněkud jednostranně45, viz výše. Přesto se však zástupci Svazu na činnosti jednotlivých pracovních skupin ve sledovaném období podíleli. Strategie obsahuje sérii doporučení a opatření v šesti základních oblastech, kterými jsou: bezpečnost; bydlení; sociální služby, rodina a zdraví; vzdělávání; zaměstnanost a dávkové systémy a regionální rozvoj.

B. Doporučení vůči obecní samosprávě V oblasti bezpečnosti konstatuje Strategie jako jeden z klíčových problémů „nedostatečnou spolupráci subjektů zabývajících se problematikou bezpečnosti na úrovni obcí a měst, ve kterých se vyskytují sociálně vyloučené lokality“. Jako další problém je spatřována absence sociální služby asistent při jednání s policií a dalšími úřady, která stále není dostatečně rozšířena do většiny obcí s výskytem sociálně vyloučených lokalit.46 V oblasti bezpečnosti Strategie obecně stanovuje pět priorit47. Jako opatření k posílení bezpečnosti v sociálně vyloučených lokalitách mají v obcích vznikat komunikační pracovní skupiny, ve kterých se sejdou relevantní aktéři pro řešení otázek bezpečnosti. Plošně mají být zřízeny ve všech obcích, ve kterých působí Agentura. Agentura má rovněž iniciovat vznik metodiky těchto skupin. Jako jedno z opatření v rámci priority 1.3 Pomoc obětem trestných činů v sociálně vyloučených lokalitách je navrhována bezplatná právní pomoc pro vymezenou skupinu obětí trestných činů či oběti, které jsou nemajetné. V oblasti bydlení konstatuje Strategie, že obce podle odhadů zprivatizovaly více než 70 % bytového fondu, který na ně byl převeden na začátku ekonomické transformace48. Za klíčový problém je považován „spor o výklad míry povinnosti obcí při zajištění bydlení pro své obyvatele“. Dalším klíčovým problémem je podle předkladatele, že „obce nepracují s dlouhodobější vizí rozvoje bytových politik, nevyužívají dostatečně svého bytového fondu jako nástroje provádění sociální politiky“. Strategie konstatuje rovněž „malou informovanost obcí o využití možnosti požádat o dotaci na výstavbu sociálních bytů, na rekonstrukci nebytových prostor i tzv. vybílených domů“. Obcí se nepřímo týká rovněž problém vymahatelnosti dluhů na nájemném, předražených ubytoven, rostoucí migrace rodin, nízká dostupnost standardního bydlení a nízká úspěšnost dlouhodobého nájemního vztahu, tedy většina klíčových problémů, které Strategie identifikuje49. Strategie varuje před tím, aby koncept sociálního bydlení spočíval „ve státem řízené výstavbě sídlišť sociálního bydlení, které potencionálně vedou ke vzniku prostorového vyloučení sociálně slabých domácností na tato sídliště.“ V rámci priority Standardizace státní podpory sociálního bydlení jsou navrhovány legislativní změny směřující k vyššímu zapojení obcí do zajišťování bytových potřeb50. Má být vytvořena Koncepce sociálního bydlení, která bude obsahovat formu krizového bydlení, tréninkového bydlení a dlouhodobého 45

Stanovisko Svazu měst a obcí, č. j. 272/10 in: https://kormoran.vlada.cz/evlada/eklep.nsf/0/AC23723F72A014A1C12576D6004151EC?Opendocument. 46 Strategie, str. 9. 47 Priorita 1.5.1: Bezpečnost v sociálně vyloučených lokalitách, priorita 1.5.2: Zadlužování, lichva a další organizovaná kriminalita v sociálně vyloučených lokalitách, priorita 1.5.3: Pomoc obětem trestných činů v sociálně vyloučených lokalitách, priorita 1.5.4: Primární prevence, priorita 1.5.5: Mediální zobrazování sociálně vyloučených lokalit a života v nich. 48 Strategie, str. 17. 49 Strategie, str. 18. 50 Strategie, str. 20.

13

sociálního bydlení. Agentura má analyzovat možnosti vyššího zapojení obecního bytového fondu pro účely sociálního bydlení; bude tak prověřena možnost bezúplatného převodu nebo dlouhodobého výhodného pronájmu obecního bytového fondu provozovatelům sociálního bydlení, a to z hlediska národní i evropské legislativy, včetně oblasti veřejné podpory51. Další opatření počítá s realizací Pilotního projektu garantované bydlení. Podle návrhu má závazek placení nájmu přecházet na nevládní neziskovou organizaci, popř. obec, která vykonává s nájemníkem bytu sociální práci. V programu má být obec proti riziku neplacení pojištěna komerčním pojišťovacím produktem52. V oblasti sociálních služeb, rodiny a zdraví konstatuje Strategie závěr Východisek o „konzervování problému sociálního vyloučení a snižování odpovědnosti samospráv za organizaci služeb na svém území“. Tato kapitola sestává ze sedmi priorit53. Obcí se bezprostředně týká legislativní změna, která by stanovila povinnost obcím s rozšířenou působností plánovat rozvoj sociálních služeb. Obce jsou rovněž jedním z hlavních partnerů pro tvorbu sítě v sociální oblasti, tato síť však v současnosti neexistuje a měla by být součástí dalších kroků sociální reformy v následujících letech. Mnoho opatření v této oblasti se dotýká přenesené působnosti obcí, zejména v oblasti sociálně právní ochrany dětí, Strategie navrhuje zavedení metody case management. Oblast vzdělávání se obcí podstatně dotýká, neboť jsou ze zákona odpovědné za mateřské a základní školství. Strategie považuje za klíčový problém „problematické nastavení financování mateřských, základních a středních škol, které neumožňuje zavádění inkluzívního prostředí54“. V oblasti vzdělávání stanoví Strategie osm základních priorit55. Strategie počítá s navázáním zvýšení normativu na žáka se sociálním znevýhodněním. Postupně se má přecházet od systému speciálních vzdělávacích potřeb k systému podpůrných opatření na všech úrovních vzdělávání. Školní poradenská pracoviště by měla být začleněna do standardního financování škol v rozsahu závisejícím na počtu žáků školy. Náklady na docházku dětí do mateřské školy mají být dotačním titulem MŠMT pro mateřské školy. Dalším opatřením zvyšujícím dostupnost docházky dětí do mateřských škol je zavedení nárokovosti místa v mateřské škole v místě bydliště. Jiné opatření má odstranit ta kritéria pro přijetí, která jsou ve svém důsledku diskriminační. V základních školách by měl být rozšířen asistent pedagoga. Strategie počítá s tvorbou standardu práce asistenta pedagoga a se zpracováním kompletní metodiky výkonu jeho činností. Jiným opatřením ve vztahu k inkluzívnímu vzdělávání je posílení dodržování školského zákona v oblasti nárokovosti místa ve spádové základní škole a dodržování zákona v oblasti odmítnutí přijetí do základní školy. Strategie zavádí povinnost obce zpracovat „obecní strategii vzdělávání dětí se speciálními vzdělávacími potřebami“, pokud se na území obce nachází tzv. vyloučená lokalita56. Opatření navrhovaná Strategií v oblasti školství však nejsou v současnosti pro svou přílišnou jednostrannost (až positivní 51

Strategie, str. 22. Strategie, str. 22. 53 Priorita 1: Vytvořit jednotnou metodiku pro plánování rozvoje sociálních služeb na úrovni obcí a krajů, priorita 2: Vytvořit funkční síť sociálních služeb v sociálně vyloučených lokalitách, síť sociálních služeb pro rodinu, priorita 3: Zajistit dlouhodobě udržitelné financování sociálních služeb a orgánů sociálně právní ochrany dítěte ve vztahu k sociálně vyloučeným lokalitám, priorita 4: Vytvořit multidisciplinární přístup v rámci SPOD a sociálních služeb a stanovit kompetence veřejné správy a ostatních subjektů, priorita 6: Vytvořit vzdělávání pro subjekty zainteresované do problematiky sociálně vyloučených lokalit, priorita 7: Zlepšit dostupnost zdravotní péče a prevence, in: Strategie, str. 25-45. 54 Strategie, str. 47. 55 První priorita: Změna financování mateřských základních a středních škol, priorita 2: Posílení dostupnosti, kvality a využívání předškolní péče, priorita 3: Posílení otevřenosti a kvality základního vzdělávání, priorita 4: Posílení kvality profesní přípravy a podpora středního školství, priorita 5: Transformace péče o ohrožené děti, priorita 6: Transformace posílení kvality poradenského systému, priorita 7: Posílení metodické připravenosti budoucích i stávajících pedagogických pracovníků, priorita 8: Posílení kvality a navýšení grantové podpory opatření v oblasti vzdělávání sociálně vyloučených dětí, in: Strategie, str. 46-78. 56 Strategie, str. 62. 52

14

diskriminaci) akceptována ani v resortu školství samotném. V oblasti zaměstnanosti a dávkových systémů57 konstatuje Strategie čtyři základní priority, kterými jsou prohloubení motivace dávkových systémů k práci, soběstačnosti a aktivnímu přístupu k řešení sociální situace; komplexní programy na podporu zaměstnanosti osob ze sociálně vyloučených lokalit; podpora podnikatelských aktivit v sociálně vyloučených lokalitách a prevence zadlužování a řešení předluženosti v sociálně vyloučených lokalitách. Oblast regionálního rozvoje sestává ze čtyř základních priorit: rozvoj komunitní práce; spolufinancování projektů sociální ekonomiky soukromoprávními subjekty; příprava globálního grantu, fondu malých projektů na podporu sociální inkluze; studie o migraci se zvláštním zřetelem na migraci za prací a z důvodu bytové krize58. V rámci první priority má být vytvořena metodika komunitní práce.

2.2.3 Koncepce romské integrace na období 2010-2020 A. Obecná charakteristika Koncepce romské integrace na období 2010-2020 se zabývá sociálním začleněním Romů. Na toto etnikum je nahlíženo z hlediska lidskoprávního, národnostního a socioekonomického. Hlavním cílem strategie je „dosažení bezkonfliktního soužití příslušníků romských komunit s ostatní společností“59. Základní principy Koncepce spočívají na a) maximálním zapojení Romů, b) udržitelnosti a realizovatelnosti opatření, c) komplexním řešení a partnerství zainteresovaných subjektů, d) využití vyrovnávacích postupů jako nástroje k odbourání vstupního znevýhodnění Romů. Koncepce nabízí opatření k institucionálnímu zajištění romské integrace, k podpoře romského jazyka a kultury, v oblasti vzdělávání, v oblasti zaměstnanosti, opatření proti předlužení, v oblasti bydlení, v oblasti sociální ochrany, v oblasti zdravotní péče a opatření proti kriminalitě a rizikovým formám chování. Navrhovaná opatření se z větší části kryjí s Východisky, resp. s návaznou Strategií, přesto Koncepce obsahuje několik nových podnětů. Jedním z nich je návrh novely zákona o právech příslušníků národnostních menšin, která by měla obsahově vymezit úkoly napomáhající výkonu práv a integraci příslušníků romské komunity do společnosti či „systematizace činnosti pracovníků obecních úřadů obcí s rozšířenou působností, kteří zajišťují integraci příslušníků romských komunit v jejich správním obvodu“.60 Zcela nové jsou logicky opatření v oblasti podpory romské kultury a jazyka, neboť ostatní strategické dokumenty jsou obecné povahy. Nad rámec Strategie jde v oblasti vzdělávání např. podpora škol s celodenním programem61. Jako specifické opatření v oblasti bydlení se jeví „ochrana romských domácností před protiprávním jednáním subjektů na trhu s byty“ a „prevence ztráty bydlení v důsledku vzniku dluhů na nájemném“62. Za důležité opatření v oblasti sociální ochrany spatřujeme „systematizaci evidence a evaluaci sociálních programů směřujících k sociálnímu začleňování Romů“.63

57

Strategie, str. 78-87. Strategie, str. 88-91. 59 Koncepce, str. 4. 60 Koncepce, str. 8. 61 Koncepce, str. 24. 62 Koncepce, str. 45-46. 63 Koncepce, str. 50. 58

15

B. Doporučení vůči obecní samosprávě Doporučení vůči územní samosprávě jsou systematicky zpracována v příloze č. 1 Realizačního plánu koncepce romské integrace 2010-2013. Obcím je doporučeno sedm opatření64. Prvním opatřením je „průběžně aktivně vyhledávat ohrožené skupiny příslušníků romských komunit, žijících v sociálně vyloučených romských lokalitách, zejména romské děti, u nichž je ohrožen zdravý vývoj; děti a mládež ohrožené kriminalitou a dalšími společenskými rizikovými jevy; oběti domácího násilí, lichvy kriminality a včas intervenovat do jejich situace a koordinovat aktivity subjektů zapojených do řešení jejich obtížné situace“. V dalších doporučeních se uvádí: vytvářet střednědobé plány rozvoje sociálních služeb, zajišťovat dostupnost sociálních služeb a vzdělávacích programů, monitorovat přístup nízkopříjmových romských domácností k bydlení, vytvářet obecní vyhlášky k systému přidělování obecních bytů obsahující nediskriminační opatření, podporovat ve spolupráci s Úřadem práce rozvoj lokálního pracovního trhu a vyhodnocovat ve spolupráci s Policií ČR bezpečnostní rizika.

2.2.4 Činnost Agentury pro sociální začleňování v romských lokalitách Agentura byla vytvořena na základě usnesení vlády č. 85 z roku 2008. V tomto usnesení se hovoří o „pilotním projektu“, který měl skončit v roce 2010. Při své činnosti využívá Agentura zejména tyto nástroje: lokální partnerství, situační plány, strategické plány a projektové poradenství65. Agentura napomáhá v oblastech bydlení, zaměstnanosti, vzdělávání, sociálních služeb, bezpečnosti a rodiny a sociálně-právní ochrany dětí. Z pilotního projektu má na základě rozhodnutí Monitorovacího výboru Agentura působit do konce roku 2012 v Břeclavi, Chebu66, Ústí nad Labem, Litvínovu a na Šluknovsku. Na základě prvního rozšíření měst a obcí z prosince 2009 působí Agentura od března 2010 v Bílině, Bruntále, Havířově, Jáchymově, Jirkově, Kutné Hoře, Obrnici, Teplé, Toužimi a Trmicích. Po druhém rozšíření měst z prosince 2010 působí od června 2011 Agentura v Děčíně, Hodoníně, Kadani, Kolíně, Krupce, Mělníku, Sokolově, Vejprtech a Větřní67. Od 1. ledna 2010 je realizován rozsáhlý projekt s názvem „Podpora sociálního začleňování ve vybraných romských lokalitách prostřednictvím Agentury pro sociální začleňování v romských lokalitách“. Nad činností Agentury dohlíží Monitorovací výbor, který se v roce 2010 stal výborem Rady vlády pro romské záležitosti68. V letech 2009-2010 usilovala Agentura o změnu svého statusu, externí dodavatel vytvořil věcný záměr zákona o Agentuře, který však nebyl vládou přijat.

Návrh věcného záměru zákona o Agentuře pro sociální začleňování Jedním z výrazných odpůrců myšlenky, aby byl realizován zákon o Agentuře, byl Svaz měst a obcí České republiky. Základním důvodem negativní pozice Svazu byla především skutečnost, že od roku 2008 (kdy Agentura zahájila svou činnost) nedosáhla do doby diskuse nad věcným záměrem zákona (rok 2010) hmatatelných výsledků, přirozeně nebyl dokončen ani pilotní projekt, kvůli kterému Agentura původně vznikla. 64

Realizační plán, str. 7-8. http://www.socialni-zaclenovani.cz/nastroje-asz. 66 V Chebu se realizuje pilotně projekt prostupného bydlení. (M.S.) 67 http://www.socialni-zaclenovani.cz/index.php?option=com_k2&id=16&view=item&Itemid=2. 68 http://www.socialni-zaclenovani.cz/monitorovaci-vybor. 65

16

Namísto prezentace svých výsledků usilovalo vedení Agentury o rozsáhlé kompetence, především ve vztahu k obcím. Obce původně chápaly Agenturu jako odborný poradní orgán, který v případě zájmu nabízí řešení. Agentura sama sebe chápala jako nositele státní unifikované politiky sociálního začleňování, které se v případě potřeby musí přizpůsobit i územní samospráva. Základem věcného záměru zákona o Agentuře bylo její postavení jako samostatného orgánu veřejné správy s vlastní právní subjektivitou, který bude ve vztahu k obcím nadán dozorovým a kontrolním výkonem přenesené působnosti státní správy69. Původní návrhy předkladatelů šly ještě dále. Agentura se měla stát jedním z ústředních úřadů státní správy a měla dohlížet rovněž na samostatnou působnost obcí. Na základě dvoustranného jednání mezi Svazem a ministrem Michaelem Kocábem byl na jaře roku 2010 dosažen kompromis, na základě kterého se předkladatel vzdal dozorových oprávnění vůči samostatné působnosti výměnou za podporu Svazu v otázce samostatného úřadu70. Podle věcného záměru zákona měla mít Agentura oprávnění v oblasti vzdělávání úředníků územních samosprávných celků. Sporným bodem společných jednání mezi Svazem a Úřadem vlády zůstávalo oprávnění k uzavírání veřejnoprávních smluv dle správního řádu a aktivní legitimace ve správním soudnictví. Podle poslední uvedené pravomoci měla Agentura naplnit dosud neaplikované ustanovení § 66 odst. 3 soudního řádu správního. Žaloba měla být podávána tam, kde „bude vážně ohrožen veřejný zájem chráněný Agenturou a situaci již nebude možno řešit žádným jiným způsobem“71. Základním přetrvávajícím problémem, který ovlivňuje vztah Svazu a Agentury je rigidnost Agentury co do uznání jiných funkčních řešení, než které sama nabízí. Agentura by měla na obce působit především silou přesvědčivosti svých výsledků a dobrými praxemi, aby ji města a obce dobrovolně vyhledávaly. Určité hlasy v Agentuře však stále trvají spíše na rozsáhlých kompetencích vůči územní samosprávě, bez kterých se (podle svého mínění), ve své činnosti neobejdou. Města a obce sdružené ve Svazu by spíše přivítaly partnerský přístup Agentury namísto diktování řešení, které ne vždy zohlední místní specifika, finanční či absorpční možnosti, a velmi často nevedou k cíli.

2.3 Financování státní politiky sociálního začleňování Naprostá většina aktivit státní politiky sociálního začleňování je financována z Evropského sociálního fondu (přesněji z operačních programů Lidské zdroje a zaměstnanost a Vzdělávání pro konkurenceschopnost). Z národních zdrojů jsou hrazeny např. zmiňované programy Ministerstva vnitra, které jsou součástí rozpočtové kapitoly resortu. Ze státního rozpočtu směřují na některé aktivity v oblasti sociální inkluze státní dotace72. Od roku 2012 bude o využití těchto dotací rozhodovat Rada vlády pro záležitosti romské menšiny.

2.4 Shrnutí Výše uvedená kapitola se pokusila stručně shrnout státní politiku sociálního začleňování v České republice. Institucionálně je tato politika roztříštěná, neboť je částečně v gesci Ministerstva práce a sociálních věcí a částečně v gesci Úřadu vlády. V České republice existuje celá řada strategických dokumentů, které se zabývají sociálním 69

Věcný záměr zákona o Agentuře, str. 28. Usnesení Předsednictva Svazu ze dne 26. března 2010. 71 Věcný záměr zákona o Agentuře, str. 35. 72 V roce 2011 bylo uvolněno přes 60 mil. Kč na podporu projektů integrace příslušníků romské komunity. 70

17

začleňováním. Do současné doby však žádný z výše uvedených dokumentů nepřispěl výrazněji ke snížení počtu sociálně vyloučených osob ani k jejich sociální inkluzi, naopak počet sociálně vyloučených osob se stále zvyšuje. Důvodem jsou především chybějící národní finanční prostředky, neboť řada aktivit a projektů ze zmíněných dokumentů byla financována toliko z evropských zdrojů. Ve chvíli, kdy tyto zdroje nebudou k dispozici, se státní politika sociálního začleňování v podstatě zastaví. Největší ambici na opravdovou změnu vedoucí k sociálnímu začlenění má Strategie boje proti sociálnímu vyloučení 2011-2015. Jde o nejšířeji koncipovaný dokument, který neopomněl žádnou důležitou oblast při sociálním začleňování, na němž se podíleli všichni klíčoví hráči, kteří mohou ovlivnit sociální začleňování. Problémem Strategie je však její přílišná finanční náročnost, kterou si zřejmě vláda neuvědomovala, když byla Strategie jako reakce na eskalaci násilí na Šluknovsku v létě roku 2011 schvalována. Strategie povede ke svému cíli jen v případě, že jednotlivé resorty najdou ve svých rozpočtech dostatečné finanční prostředky, což je v období hospodářské a finanční krize přinejmenším sporné. Navíc je Strategie odmítána i některými resorty jako příliš jednostranná a positivně diskriminující. Více než strategické dokumenty však města a obce v oblasti sociálního začleňování fakticky ovlivní první část sociální reformy, která nabyla účinnosti od 1. ledna 2012. Jejím jádrem byla institucionální změna, kdy z obecních úřadů přešly na Úřad práce veškeré kompetence spojené s výplatou sociálních dávek. Obecní úřady obcí s rozšířenou působností a obce s pověřeným obecním úřadem mají nově vykonávat sociální práci. Sociální práce je červenou nití, která se táhne všemi výše uvedenými dokumenty, zabývajícími se sociálním začleňováním. Sociální práce je pro osoby sociálně vyloučené nezbytná, každé navržené opatření ke zlepšení jejich života (sociální bydlení, vzdělání, zaměstnanost) by mělo být doprovázeno sociální prací. Obecní úřady obcí s rozšířenou působností obdržely dokonce kompetenci, která se dotýká výslovně sociálního začleňování, neboť mají realizovat takové metody sociální práce, které povedenou k sociálnímu začleňování. V případě sociální práce jde o výkon přenesené působnosti, který stát nehradí v plné výši, nýbrž poskytuje obcím jen tzv. příspěvek podle zákona o obcích. V současné době dostávají obecní úřady obcí s rozšířenou působností na výkon státní správy o cca 20 % méně, než kolik by měly od státu ve skutečnosti dostat. Předmětná kompetence sociální práce je obecně velmi positivní, ve vztahu k obcím však může jít o „trojského koně“. Stát totiž formuloval státní politiku sociální inkluze, kterou za něj mají provádět obce, aniž by tyto kompetence byly plně hrazeny a obce ji budou doplácet ze svých finančních prostředků. Zákon formuluje předmětné kompetence jasně, pokud se nebude sociální práce realizovat tak, jak se stát domnívá, budou města a obce nařčeny z toho, že opětovně brání sociálnímu začleňování. Za pasivitu státu budou jako viníci označeny města a obce, snaha státu předávat svou povinnost na města a obce je v tomto ohledu bohužel více než jasná. Prováděcí předpis k zákonu o sociálních službách73 obsahuje tzv. „Standardizovaný záznam sociálního pracovníka“, ve kterém je stanovena doporučená doba k provádění úkonů sociální práce. V drtivé většině obcí nejsou dodrženy doporučené počty sociálních pracovníků a faktický počet zaměstnanců je daleko nižší. Stát naoko ve svém postupu dodržuje autonomii obcí, které samy určují, kolik zaměstnanců jejich sociální odbor bude mít, veškerou odpovědnost (včetně veřejného mínění) však přenáší na obce. Stát by měl obcím v první řadě garantovat plnou návratnost nákladů spojených s výkonem státní správy, kterou obce vykonávají jeho jménem. Následně by měl otevřít dotační tituly především z národních zdrojů, například na oblast sociálního bydlení, neboť není udržitelné se spoléhat jen na evropské dotační zdroje. Státní politika sociálního začleňování je dodnes řešena jen povrchně, ačkoliv je to primárně stát, 73

Vyhláška č. 424/2011 Sb., o vzoru, náležitostech a provedení karty sociálních systémů.

18

který nese základní odpovědnost za stále rostoucí počet sociálně problematických lokalit, neboť sociální vyloučení nebylo do současnosti nikdy systematicky řešeno. Každý nový systém je finančně a institucionálně náročný, a proto doposud nebyl žádný takový systém vytvořen. Města a obce se nezříkají svého dílu odpovědnosti za řešení problému sociálního začleňování, musí však od státu dostat přiměřenou finanční a institucionální podporu a především neřešit tento problém za stát. Co přesně města a obce České republiky chtějí, popisují následující kapitoly.

19

3. Místní šetření ve městech a obcích

3. Místní šetření ve městech a obcích V měsících březnu a dubnu t.r. navštívili autoři dvanáct vybraných měst a obcí, aby zde vedli se zástupci územní samosprávy strukturovaný rozhovor. V jedenácti městech a obcích byl rozhovor činěn za aktivní účasti starostů nebo dlouhodobě uvolněných radních. V jednom případě se rozhovoru účastnili toliko vedoucí zaměstnanci městského úřadu. Názory formulované v této kapitole tak mají podstatnou relevanci, neboť jsou v drtivé většině formulovány vedoucími představiteli samosprávy. Autoři Studie byli v této části spíše stylizátory či uspořadateli textů, než jejich faktickými tvůrci, neboť reprodukovali to, co v rozhovoru zaznělo. Účastníci rozhovoru měli možnost své texty autorizovat, což všichni následně využili. Jednotlivé podkapitoly jsou tak autorizovaným a oficiálním stanoviskem konkrétní obce a kapitola jako celek představuje autentický pohled určitého segmentu územní samosprávy na problematiku sociálního začleňování. Strukturovaný rozhovor obsahoval deset základních okruhů otázek, které byly vybraným městům a obcím zaslány s předstihem, aby se účastníci rozhovoru mohli připravit. Během rozhovoru byly zmíněny všechny okruhy otázek, záleželo však na konkrétní osobě, jaký okruh považovala za nejdůležitější. Z tohoto důvodu nejsou členěny jednotlivé podkapitoly totožně a vždy je vyzdvihnuta ta oblast, kterou daná obec považuje za nejdůležitější.

20

Okruhy otázek Okruhy otázek byly koncipovány od obecných popisných otázek (otázky č. 1 až 6) přes otázky se subjektivním zabarvením (otázky č. 7 až 9) až ke zcela subjektivní poslední otázce, proč se sociální začleňování v dané lokalitě, respektive v celé České republice nedaří. Řízené rozhovory trvaly přibližně 90 minut a účastníci hovořili o těchto tématech: Sociálně problematická lokalita vašeho města. Kolik sociálně vyloučených osob se nachází na území Vašeho města/obce a jak vypadá sociálně problematická lokalita na vašem území? Jaká jsou její specifika? Oblast financování. Z jakých zdrojů jsou ve vašem městě/obci financovány nástroje sociálního začleňování? Je oblast sociálního začleňování financována rovněž z vlastních zdrojů vašeho města/obce? Požádali jste o projekt v rámci strukturálních fondů a jaká byla úspěšnost? Oblast výkonu státní správy. Jaké jsou první reakce vašeho města/obce na změnu přenesené působnosti v sociální oblasti? Kolik zaměstnanců obcí se věnuje sociální práci podle zákona o sociálních službách/zákona o hmotné nouzi? Jak reagují klienti sociální práce, když obecní úředníci již nerozhodují o výplatě dávek? Oblast bezpečnosti. Jak hodnotíte bezpečnostní situaci? Jaké nástroje by vašemu městu/obci pomohly ke zvýšení bezpečnosti? Jak funguje vztah mezi obcí/městem a Policií České republiky? Je počet policistů pokrývající území vaší obce k zajištění veřejného pořádku dostatečný? Oblast sociálního bydlení. Podle jakých kritérií jsou přidělovány obecní byty? Měla by oblast sociálního bydlení být vykonávána v samostatné působnosti měst a obcí? Kdo by měl financovat sociální bydlení? V jakém poměru by se podle Vás měly participovat obce na finančních nákladech sociálního bydlení? Měly by obce mít nástroj k regulaci počtu obyvatel v obecních bytech, resp. dobu „návštěv“? Privatizujete váš bytový fond? Oblast plánování. Je oblast sociálního vyloučení součástí určitého plánu rozvoje vašeho města/obce (IPRM, jiné plány)? Role Agentury pro sociální začleňování v romských lokalitách. Co jste očekávali od práce Agentury? Jaká je spolupráce mezi Agenturou a obcí/městem? V čem Vám Agentura pomohla? Role neziskového sektoru. Jak probíhá spolupráce s neziskovým sektorem v oblasti sociálního začleňování? Oblast kompetencí v samostatné oblasti. Jaké kompetence by obce/města měly dostat do samostatné působnosti, aby se sociální začleňování dařilo více než doposud? .

Proč se dle Vás zatím sociální začleňování ve Vaší obci/v České republice nedaří?

21

Děčín – „brána do severních Čech“ 3.1 Děčín – „brána do severních Čech“ Statutární město Děčín leží v severozápadních Čechách a administrativně náleží Ústeckému kraji. Jedná se o nejníže položené město v České republice ležící na soutoku řek Labe a Ploučnice. Děčín má v současnosti přes 52 000 obyvatel a dělí se na 35 místních částí (Děčín I - Děčín XXXV) a 9 městských sektorů. Správní obvod obce s rozšířenou působností je největším správním obvodem v kraji74.

3.1.1 Pohled Agentury V romských lokalitách žije v Děčíně přibližně 1 500 vyloučených osob75, podle jiných informací jde o 4-8 % obyvatelstva, tedy o 2 000 až 4 000 osob76. Podpůrným ukazatelem počtu vyloučených osob je počet příjemců dávek hmotné nouze, kterých je podle Agentury přibližně 850 rodin77, z nichž Romové podle odhadů tvoří jednu polovinu až dvě třetiny příjemců těchto dávek. Nejvíce chudobou postižených obyvatel žije na sídlišti Boletice78, v městské části Rozbělesy79 a v Chrochvicích80. Poměrně velká část Romů žije i v části Děčín - Podmokly, ale toto osídlení nemá podle Agentury charakter sociálního vyloučení81. Občanská vybavenost je v daných oblastech dobrá82. Agentura konstatuje vysokou nezaměstnanost v regionu, nízkou vzdělanostní úroveň sociálně vyloučených osob a vysokou koncentraci sociálně negativních jevů (gamblerství, bagatelní krádeže a drogy). Varuje před situací v oblasti bydlení z důvodu absence městských bytů. Lokální partnerství mezi městem a Agenturou vzniklo teprve v říjnu roku 201183, Děčín patří mezi města a obce, které s Agenturou začaly spolupracovat v roce 2011. Hlavním cílem lokálního partnerství pro následující rok 2012 je vytvoření Strategického plánu sociálního začleňování Děčína. V souvislosti s činností Agentury v Děčíně byla zpracována informační studie s názvem „Děčín. Situační analýzy v lokalitách vybraných v roce 2011“ (dále jen „Analýza“), kterou vytvořila společnost GAC84. Ze studie vyplývá, že nejvýraznější migrační vlnu zažilo město v letech 2006 a 2007, šlo převážně o muže a ženy v produktivním věku85. Podle Situační analýzy vlastní město Děčín v současnosti 650 městských bytů, o jejichž prodeji 74

Komunitní plán města Děčín, str. 19, in: http://komunitni.mmdecin.cz/index.php/dokumenty/cat_view/65-dokumenty. http://www.socialni-zaclenovani.cz/o-lokalite-decin. 76 Situační analýza, str. 12. 77 Situační analýza, str. 12. 78 Mnoho bytů v Děčíně je vlastněno společností CPI, která mimo jiné vlastní byty v Janově, in: Situační analýza, str. 14. 79 Ulice Ústecká a přilehlé ulice, ulice Teplická, městská ubytovna v Horním Žlebu, in: http://www.socialni-zaclenovani.cz/olokalite-decin. 80 Bývalá škola, in: http://www.socialni-zaclenovani.cz/o-lokalite-decin. 81 Podrobná deskripce sociálně vyloučených lokalit Děčína, in: Situační analýza, str. 16-26. 82 Situační analýza, str. 13. 83 Členové Lokálního partnerství: Agentura, město Děčín, ÚP Děčín, Centrum sociálních služeb města Děčín, Středisko sociálních služeb, Charitní sdružení Děčín, Děti a rodina o.s., Indigo a.s., Poradna pro občanství, občanská a lidská práva, Cinka o.s., Policie České republiky, Speciální základní a Speciální mateřská škola, Střední odborná škola strojírenská a Probační a mediační služba, in: http://www.socialni-zaclenovani.cz/lokalni-partnerstvi-decin. 84 http://www.socialni-zaclenovani.cz/dokumenty/dokumenty-pro-lokalitu-decin. Autoři studie hovoří o dvojím úpadku Děčína ve dvacátém století. První souvisí s poválečným odsunem původního německého obyvatelstva a přílivem velmi různorodého obyvatelstva, včetně Romů ze Slovenska. Jako druhou negativní okolnost vnímají autoři změny v ekonomice a hospodářství po roce 1989, která spoluzapříčinila vysokou nezaměstnanost v regionu, str. 6. 85 Situační analýza, str. 10. 75

22

neuvažuje. Městské byty mají poměrně nízký nájem, čtyři domy jsou ve vyloučených lokalitách86. Analýza dále popisuje způsob uzavírání nájemních smluv s neplatiči a možnost splátkových kalendářů. K vystěhování došlo v roce 2010 v méně než v deseti případech, dluhy na nájemném přesahovaly 1,5 mil Kč87. Analýza konstatuje jednoznačné znevýhodnění romských obyvatel při hledání podnájmu nebo nájmu na otevřeném trhu s byty a kritizuje absenci prostupného bydlení v Děčíně88. Podle Analýzy nerealizuje město Děčín v oblasti bydlení téměř nic. „Bytová komise má mnoho žádostí o obecní byt, ale praxe je taková, že přiděluje byty spíše výjimečně, v podstatě jde o případy, kdy původní nájemník zemře“89. V oblasti bezpečnosti konstatuje Analýza výrazný nárůst celkové kriminality v okrese i městě Děčín (téměř o 25 %). V oblasti sociálních služeb akcentuje Analýza absenci azylového bydlení pro ženy bez dětí a azylového domu pro rodiny s dětmi. Situační analýza obsahuje přes deset stránek shrnutí a doporučení pro město Děčín. Jako obecné principy Analýza uvádí (zjednodušeně řečeno): 1) najít rovnováhu mezi podporou sociálně vyloučených osob a vnímáním většinové společnosti; 2) informovat obyvatelstvo o aktivitách, projektech a dosažených výsledcích; 3) akcentovat vlastní úsilí sociálně vyloučených osob; 4) respektovat principy Národní strategie boje proti sociálnímu vyloučení a 5) využít nástrojů bytové politiky. Dále se analýza věnuje doporučením v oblasti bydlení, zaměstnanosti, vzdělání, sociálních služeb, kriminality a rizikových forem chování90.

3.1.2 Pohled územní samosprávy a) Specifika města Děčína Podle radního města Ing. Vlastimila Pažourka (Volba pro město) spočívá určité specifikum Děčína v tom, že zde sociálně vyloučení nežijí v jedné oblasti. Děčín tak na svém území nemá žádnou výraznější sociálně vyloučenou lokalitu, nýbrž několik menších. V Děčíně je možné nalézt celkem osm míst, kde je patrný zvýšený podíl sociálně vyloučených osob. Dalším specifickým znakem Děčína je skutečnost, že město v současnosti nemá k dispozici žádný volný městský byt, neboť bytový fond města byl v průběhu let převeden či prodán třetím osobám. Asi polovina městských bytů jsou domy s pečovatelskou službou, které jsou určeny seniorům. S ohledem na roztroušenost sociálně vyloučeného obyvatelstva nelze konstatovat, že by sociálně vyloučení žili jen v určitém typu bydlení. V Děčíně se setkáme s obyvateli panelových domů, ubytoven a částečně i s „vesnickými“ obyvateli, kteří žijí v typicky vesnických obydlích. V současnosti je v Děčíně cca 2 100 osob v hmotné nouzi, což je necelých 750 rodin. 15 % všech obyvatel Děčína je předlužených, podle odhadů K-centra žije v Děčíně cca 500 drogově závislých. Přibližně 100 osob je bez domova. Předlužení, drogová závislost a kriminalita jsou hlavními problémy města Děčín. V tomto ohledu se Děčín nevymyká jiným místům Ústeckého kraje.

86

Situační analýza, str. 37. Analýza, str. 38. 88 Analýza, str. 51. 89 Analýza, str. 39. 90 Analýza, str. 68-70. 87

23

b) Financování, státní správa a bezpečnost Město Děčín nemá dostatek finančních prostředků, aby financovalo problematiku sociálního začleňování ze svých zdrojů. V zásadě výjimečná byla např. v roce 2011 podpora neziskových organizací pro sociálně vyloučené osoby91. Zatím bezvýsledně podával Děčín čtyři projekty financované z evropských zdrojů. V současnosti se připravuje investiční projekt na sociální služby. Z evropských zdrojů však bylo částečně hrazeno Středisko městských služeb, které zahájilo svou činnost dne 1. dubna 201192. V současnosti v Děčíně působí Charitní sdružení Děčín, které realizuje projekt „Budoucnost bez dluhů – protidluhové poradenství“. Dále zde působí Cinka o.s., romské sdružení Děti a rodina, občanské sdružení Křesťanské společenství Jonáš s projektem „Integrace 2“ a „Druhý krok“ financovaných z ESF a Poradna pro občanství, občanská a lidská práva zejména v projektu „Začleňování romských rodin v ústeckém kraji“. Podle Ing. Pažourka má město Děčín dostatek kompetencí v přenesené působnosti, připouští však, že z cca 750 rodin je dnes město schopno pomoci jen minimu. Sociálně-asistenční služby může v Děčíně s ohledem na kapacitu využívat jen asi 50 osob93. Podle Ing. Pažourka má Děčín ve využití svých legálních kompetencí značné rezervy, např. při stanovení počtu zaměstnanců vykonávající sociální práci v rámci magistrátu. Město Děčín má velmi dobré zkušenosti s programem prevence kriminality a extremismu „Úsvit“94, v rámci kterého bylo vyškoleno celkem 15 asistentů prevence kriminality. Děčín se rovněž podílel na projektech Probační a mediační služby95. Kriminalita je v Děčíně velmi závažným problémem, ročně je zde spácháno přes 1 450 trestných činů a přestupků, což je více než 20 přestupků denně. Podle Ing. Pažourka je velmi důležitým krokem zavedení registru přestupků, které se v současnosti připravuje. Spolupráce mezi městem a Policií České republiky není ve městě optimální, což přímo souvisí se snížením finančních prostředků Policie ČR. Městská policie v Děčíně funguje dobře, což zdůraznila i Situační analýza96.

c) Plánování, Agentura a vize do budoucna V současnosti nemá Děčín vypracovány plány na řešení sociálního vyloučení, tyto politiky města v těchto měsících právě vznikají. Zatím za jedinou funkční považuje Ing. Pažourek zmíněnou politiku prevence kriminality. V Děčíně zatím absentuje politika dostupného bydlení, terénní práce s klienty a podpora zaměstnanosti. V tomto ohledu se Ing. Pažourek shoduje se zmíněnou Situační Analýzou. Děčín však nechápe Agenturu nikterak dogmaticky, jde o instituci, která městu nabízí alternativu. Město si může rozhodnout, zdali nabízené řešení příjme, či zdali vytvoří řešení vlastní. Součástí okresu Děčín je rovněž Šluknovsko, které je od Děčína vzdáleno přibližně 50 km. Podle Ing. Pažourka je však situace na Šluknovsku a v Děčíně diametrálně odlišná. Důvodem jsou ceny bytů, které jsou v Děčíně o mnoho dražší, a proto zde nedochází k tak časté migraci do města. Druhým důvodem jsou úspěšné projekty prevence kriminality ve městě Děčíně. Hlavním problémem samostatné působnosti Děčína jsou podle Ing. Pažourka chybějící finanční 91

Jednalo se o Projekt nízkoprahového denního centra a projekt občanské poradny. http://www.mmdecin.cz/magistrat/tiskove-zpravy/stredisko-mestskych-sluzeb-zacalo-fungovat-v-dubnu.html. 93 Agentura osobní asistenční služby Děčín http://www.asistencedc.cz/. 94 http://www.mvcr.cz/clanek/programy-prevence-kriminality.aspx?q=Y2hudW09MTM%3d. 95 https://www.pmscr.cz/sluzba-mentor-2/. 96 Analýza, str. 50. 92

24

zdroje na řešení problematiky sociálního začleňování, včetně finančních zdrojů na dotace, které by město poskytovalo např. neziskovému sektoru. Podle Ing. Pažourka je problematika sociálního vyloučení v Děčíně poměrně nová oblast, o této agendě se v Děčíně více hovoří až od roku 2008 v souvislosti s hospodářskou a finanční krizí. Kolem roku 2000 byl počet osob pobírající dávky v hmotné nouzi v Děčíně poloviční než v současnosti.

d) Druhý Komunitní plán města Děčín 2010-2013 Město Děčín od roku 2004 vytváří komunitní plány. Péče o osoby sociálně znevýhodněné a ohrožení sociálním vyloučením je jedním z hlavních cílů Komunitního plánu města Děčín pro roky 20102013. Město si stanovilo poměrně smělou vizi97. V letech 2010-2013 stanoví Komunitní plán pět konkrétních cílů98, které mají být v oblasti „Osoby v krizi“ splněny. Cíl č. 2 se dotýká integrace Romů do většinové společnosti. Má směřovat k „dosažení pozitivního posunu při řešení problémů romské komunity ve městě“. Jako opatření bylo zvoleno a) zpracování koncepce a strategie práce v oblasti romské problematiky a b) udržení a rozvoj projektu na romského terénního pracovníka.

e) Další názory Po skončení asi hodinového řízeného rozhovoru, který poskytl radní Ing. Pažourek, byli oba autoři Studie pozváni na poradu odborů magistrátu a ostatních institucí města Děčín, kteří se zabývají (či perspektivně budou zabývat) problematikou sociálního začleňování. Autoři zůstali na poradě z časových důvodů jen asi 45 minut a zaznamenali níže uvedené názory, které ve své zajímavé presentaci zmínil dne 12. března t.r. radní Ing. Pažourek. Presentace začínala vztahem Děčína ke kategorii „chudých obyvatel“. Tento pojem není legálně definovaný, přesto asi nejlépe vystihuje problém, který některé osoby v Děčíně mají. Chudoba je podle Ing. Pažourka novým a stále se prohlubujícím jevem současné doby. Jako chudé vnímá ty osoby, které nemají perspektivu, jsou registrovaní na úřadě práce a mají problémy s bydlením. Ing. Pažourek v Děčíně diagnostikuje vysokou míru netolerance většinové společnosti právě ke zmíněným chudým lidem. K řešení chudoby lze využít personální a finanční nástroje, kterými město disponuje. Obyvatelé Děčína jsou obecně postiženi velkou mírou nezaměstnanosti. Na území Děčína je registrován výrazný počet osob, které jsou bez zaměstnání dokonce 15 a více let. Většina z takto postižených osob již nemá žádné pracovní návyky a jejich počet neustále roste. Dále Ing. Pažourek zmínil osoby, které ani nejsou v evidenci Úřadu práce a osoby 50+, které jsou rovněž postiženi nezaměstnaností a sociálním znevýhodněním. V Děčíně existují osoby, které trvale žijí na zahrádkách a nemají žádné živobytí, i počet těchto osob se rozrůstá. Negativně k tomuto stavu přispěla i proběhlá sociální reforma, která ztížila 97

98

Vize města v oblasti osob nacházejících se v krizi spočívá v 1) řešení problému nezaměstnaných; 2) vybudování noclehárny pro ženy; 3) vybudování přístřeší pro bezdomovce, aby nebyli na ulici; 4) existenci komunitního zařízení péče o duševní zdraví; 5) dostupnosti vzdělání pro občany ve všech oblastech, 6) zřízení manželské poradny; 7) dostatku kvalifikovaných pracovníků; 8) dostatku pracovních míst; 9) vybudování domova se zvláštním režimem pro imobilní občany; 10) existenci substitučního programu; 11) rovném přístupu ke všem uchazečům při získávání zaměstnání; 12) vybudování záchytky pro alkoholiky; 13) vybudování sociální ubytovny; 14) komplexním poradenství pro občany a 15) vybudování startovacích bytů pro děti, které se vrací z dětských domovů, in: Komunitní plán Děčín, str. 130. Cíl 1 – vznik noclehárny a azylového domu pro ženy „Řešení otázky osob bez přístřeší v Děčíně“, cíl 2 – Podpora integrace Romů do většinové společnosti, cíl 3 – Resocializace nezaměstnaných – osob po výkonu trestu a dalších potencionálně problémových osob, cíl 4 – Realizace primární prevence podle daných standardů a cíl 5 – Podpora a rozvoj stávajících sociálních služeb pro osoby v krizi ve městě Děčíně, in: Komunitní plán Děčín, str. 131.

25

možnost získat státní sociální podporu. Ing. Pažourek se dále věnoval možnostem, které má Děčín v podpoře zaměstnanosti. Zmínil, že město několikrát neúspěšně žádalo o projekty prostřednictvím MPSV ve výzvě č. 19 a č. 75. Investiční projekty prostřednictvím firem jsou v současnosti pro Děčín nerealizovatelné, neboť zatím není investorům co nabídnout. V oblasti vzdělání funguje v Děčíně řada středních a vysokých škol velmi dobře. Střední škola lodní dopravy a technických řemesel v Děčíně99 má zájem na tom, aby se na učební obory, které rovněž poskytuje, hlásilo co nejvíce mladých lidí. Bohužel se mladí v Děčíně spíše rozhodují pro jiné učební obory (kuchař či zedník), a poté ve městě nenajdou uplatnění. Obrovským problémem je podle Ing. Pažourka i morálka učňů. V učebních oborech je častým jevem záškoláctví. V řadě případů se mladí do oboru hlásí jen z toho důvodu, že po několika měsících studia vzniká nárok na pobírání dávek státní podpory. Podle odhadů nemá v Děčíně 15-20 % mladé populace motivaci se dále vzdělávat a nedělá nic. Na druhé straně od roku 2008 je v Děčíně poptávka po kvalifikovaných odbornících, kteří v regionu nejsou. V oblasti vzdělávání navrhuje město Děčín podporovat zmíněnou Střední školu dopravní a strojírenskou (ředitelka Mgr. Bc. Jana Férová)100, mateřské školy a předškolní třídy v rámci mateřských škol. Záškoláctví by měla čelit fungující terénní práce, Děčín by měl mít projekty na podporu integračních aktivit a realizovat motivační programy pro žáky, studenty a učně (stipendia). Podle Ing. Pažourka je chybou, že programy vzdělávání jsou cíleny na romské děti a majoritní chudé rodiny na tento program nedosáhnou, byť by jejich děti měly rovněž předpoklady pro další vzdělávání. V Děčíně funguje Městská policie, které v mnoha případech alternuje Policii České republiky. Občany Děčína sužovala drobná kriminalita, a proto Děčín realizoval v rámci projektu Úsvit kamerový systém. Výsledek se brzy dostavil, neboť tam, kde byl v Děčíně instalován kamerový systém, se ve velké míře zamezilo páchání přestupků a zvýšil se pocit bezpeční občanů. Strážníci mají dokonce propojení na jednotlivé rodiny, a tak dochází k bezprostřední realizaci odpovědnosti za přestupek. Ing. Pažourek anekdoticky poznamenal, že „kde nejsou kamery, tam se kradou kanály“. V oblasti bezpečnosti navrhuje Děčín především rozšíření činnosti terénní práce v rodinách a realizaci sociálně-aktivizační služby.

3.1.3 Shrnutí Právě dokončená kapitola věnovaná městu Děčín prokázala, že pohled Agentury se od pohledu města mnoho neliší, snad s výjimkou počtu osob ohrožených sociálním vyloučením, který je podle Agentury vyšší, a vnímání výše nájmu, která je podle Agentury spíše nízká, avšak podle Ing. Pažourka vyšší. Obě instituce ale připouštějí, že do současnosti Děčín systematicky sociální začleňování vlastně neřešil. Shodou náhod se řízený rozhovor s radním Ing. Pažourkem vedl právě v den, kdy ostatním kolegům z města představil vizi, která byla zpracována ve spolupráci s Agenturou. Z prezentace vyplynulo, že Děčín problém sociálního začleňování hodlá řešit aktivně, systematicky a poměrně velkoryse. Spolupráce Agentury a města trvá pouhých několik měsíců a zatím nevykazuje žádné významnější trhliny. Radní Ing. Pažourek vnímá Agenturu realisticky jako instituci, která městu přináší alternativu. Navržené nástroje na řešení problematiky sociálního vyloučení, které má Děčín realizovat, jsou poměrně finančně náročné, a proto není jisté, jestli budou v této podobě schváleny zastupitelstvem města. Mnohé o budoucím vztahu s Agenturou napoví, jak město příjme zmíněný Strategický plán, který má být vytvořen ve spolupráci s Agenturou v letošním roce. 99

http://www.dorado.cz/. http://www.dorado.cz/.

100

26

Duchcov – „knihovník Casanova a první telefonní linka v Čechách“ 3. 2 Duchcov – „knihovník Casanova a první telefonní linka v Čechách“ Město Duchcov leží v severních Čechách v okrese Teplice a má kolem 9 000 obyvatel. Velikostně se řadí mezi středně velká města České republiky. Duchcov je obcí druhého typu pro několik menších sousedních obcí, obcí s rozšířenou působností jsou nedaleké Teplice. Nezaměstnanost se v posledních dvou letech pohybuje kolem 12 %101. Duchcov je součástí mikroregionu Stropník, který tvoří vedle města Duchcova také obce Hrob, Osek, Jeníkov, Háj a Lahošt.

3.2.1 Pohled Agentury Na webových stránkách Agentury se dozvíme, že se město Duchcov dělí na dvě části, část severní a část jižní. Zatímco severní Duchcov je více méně v pořádku, život v jižním Duchcově je zkomplikovaný dlouho trvající stavební uzávěrou ze sedmdesátých let a prodejem místních domů romským i neromským spekulantům102. Popisovaná lokalita je však rozmanitá, nejedná se o ghetto, žijí zde sociálně vyloučené osoby, osoby sociálním vyloučením ohrožené i „zbytky majoritního obyvatelstva“. V jižním městě je možné nalézt byty nejen v soukromém vlastnictví, ale i ve vlastnictví obce. Zmíněná nehomogennost je podle Agentury „příslibem možných změn“. Lokální partnerství mezi Agenturou a Duchcovem bylo uzavřeno v srpnu 2011103. V říjnu 2011 byla zpracována „Situační analýza Duchcov“, která v závěru obsahuje několik doporučení pro oblast bydlení, vzdělávání a mimoškolní aktivity dětí, zaměstnanosti a vytvoření efektivní sítě služeb104. Působení Agentury v Duchcově bylo velmi záhy Monitorovacím výborem na návrh Agentury ukončeno. V tiskové zprávě ze dne 30. ledna 2012 k ukončení činnosti Agentura uvádí, že se tak stalo poté, co zastupitelstvo města odmítlo deset základních opatření, které Agentura navrhla105. Koncem února letošního roku publikovala Agentura studii s dlouhým názvem „Zmapování sociální situace domácností v městských bytových domech v Duchcově, na něž byl na podzim roku 2011 vyhlášen záměr prodeje, s ohledem na možné dopady prodeje na stávající nájemníky“. Tento dokument popisuje proces privatizace bytových domů v Duchcově106, událost, která způsobila, že Agentura z Duchcova odešla.

3.2.2 Pohled územní samosprávy a) Specifika Duchcova Za určité specifikum Duchcova v oblasti sociálního začleňování považuje starostka Ing. Jitka Bártová neexistenci jedné velké sociálně vyloučené lokality, ghetta. Sociálně vyloučené osoby obývají historickou jižní část Duchcova od radnice až na konec města ve směru k ledvické elektrárně107 a dále 101

Komunitní plán Duchcova, str. 7. http://www.socialni-zaclenovani.cz/o-lokalite-duchcov. 103 Členy lokálního partnerství Duchcov jsou: Agentura, Město Duchcov, OSPOD Teplice, Úřad práce Teplice, Základní škola J. Pešaty, Základní škola A. Sochora, Gymnázium a střední průmyslová škola Duchcov, Střední škola stavební Teplice, Policie České republiky, MP Duchcov, o.s. Květina, Oblastní charita Most, Most k naději, FOD, Dům dětí a mládeže Duchcov, Roma Duchcov, Job asistent, in: http://www.socialni-zaclenovani.cz/lokalni-partnerstvi-duchcov. 104 Situační Analýza Duchcov, str. 107-109. 105 http://www.socialni-zaclenovani.cz/tiskova-zprava-agentura-pro-socialni-zaclenovani-ukonci-spolupraci-s-mestem-duchcov. 106 Autor Ripka Štěpán, o.s.Mezanin. Celá studie je poněkud jednostranná, oceňujeme hlavně dokumenty v příloze (PS a MS, autoři). 107 Jde o lokalitu striktně prostorově vymezenou, ve většině zde žijí vedle znevýhodněných rodin také běžné rodiny. Jde o dvou až třípatrové domy, ve většině v osobním vlastnictví. Zde dochází k sestěhování romských rodin, žije zde celkově okolo 250 102

27

oblast „Viktorina108“ a oblast „Stará Gisela109“.

b) Financování a role neziskového sektoru V Duchcově mají velmi dobré zkušenosti s občanským sdružením Květina o.s., které zde poskytuje službu sociální prevence. Služba občanského sdružení Květina je určena dospělým osobám od 16. let výše. Květina o.s. v Duchcově organizuje rovněž nízkoprahové programy pro sociálně vyloučené děti110. Seniory jako cílovou skupinou se na území Duchcova zabývá Pampeliška o.p.s a Oblastní charita Most. V Duchcově rovněž působí organizace Most k naději, která pomáhá drogově závislým.

c) Bezpečnost a plánování Město Duchcov nerealizovalo program Ministerstva vnitra Úsvit, avšak starostka Duchcova vyjádřila zájem, aby město v budoucnu participovalo na tomto programu. Paní starostka si není vědoma, že by v Duchcově v poslední době rapidně rostla kriminalita. Pozitivně hodnotí vztah Policie České republiky a Městské policie. V případě Policie České republiky vnímá kladně především skutečnost, že jsou policisté v sociálně problematických oblastech ve městě vidět, což má především psychologický efekt. Město Duchcov je v oblasti tvorby plánů vzorovým městem. Vedle Územního plánu a Strategického plánu rozvoje města má s ohledem na problematiku sociálního vyloučení vytvořen „Plán prevence kriminality na období 2012-2015“ a „Komunitní plán rozvoje sociálních a souvisejících služeb města“. Tyto plány často nejsou k dispozici ani v podstatně větších městech než je Duchcov. K prevenci kriminality přistupuje město již řadu let111, v současnosti má Duchcov osm problematických míst, ve kterých docházelo k výskytu negativně sociálních jevů. Dnes jsou tato místa monitorována kamerovým systémem. Podle plánu prevence kriminality má v roce 2012 ve vytipovaných lokalitách proběhnout instalace bezpečnostních stojanů na kola. V rámci prevence kriminality spolupracují Městská policie, PČR, Městský úřad Duchcov, základní školy v Duchcově, Dům dětí a mládeže Duchcov, Oblastní charita Most, o.s. Květina a Okresní výbor svazu tělesně postižených v ČR – pobočka Teplice. Duchcov pořádá každoročně několik projektů prevence kriminality112. Komunitní plán města Duchcov byl zpracován ještě před příchodem Agentury a obsahuje řadu témat, která později Agentura doporučovala. Občany ohrožené sociálním vyloučením a občany v krizi považuje za klíčové cílové skupiny. Sociálně vyloučeným občanům stanoví plán čtyři základní cíle: 1) rozvoj terénních programů na území města Duchcov, 2) zkvalitnění stávajících a rozvoj nových sociálních a osob, in: Plán prevence kriminality, str. 8. Lokalita se nachází cca 2 km za městem u vlakové a autobusové zastávky u silnice vedoucí z Duchcova na Osek. Lokalita je tvořena třemi jednopatrovými domy v majetku města. Původně byli do Viktoriny vystěhováni neplatiči města, v současnosti se stav lokality zlepšil. Žije zde okolo 30-35 osob, in: Plán prevence, str. 9. 109 Lokalita se nachází 600-800 metrů od Viktoriny. Neleží však u silnice, přístup do lokality je poměrně obtížný. Lokalita je tvořena 2 domy s 12 byty, žije zde 15-20 osob. Lokalita je určena pro neplatiče z městských bytů. 110 http://www.oskvetina.cz/index.php. 111 V červnu 2008 připravila Městská policie Duchcov ve spolupráci s PČR akci „Kontrolní měření rychlosti motorových vozidel“; v roce 2010 vybudovalo město půjčovnu sportovních potřeb na Oranžovém hřišti a proběhla instalace kukátek a bezpečnostních řetízků v domě s pečovatelskou službou. V roce 2011 byly uskutečněny dva terapeutické pobyty pro děti z nízkoprahového centra v době letních prázdnin, in: Plán prevence kriminality města Duchova na léta 2012-2015, str. 3. 112 Branný závod o putovní pohár města Duchcova; Prázdninové pobyty pro děti z nízkoprahového centra; Příměstský tábor; Rozšíření kamerového systému, Přednášky pro seniory, Přednášky pro žáky základních škol, in: Plán prevence kriminality, str. 12-13. 108

28

souvisejících služeb, 3) rozvoj aktivit a programů vedoucí k podpoře v oblasti zvyšování zaměstnanosti a podpora zaměstnanosti a 4) vznik svépomocných skupin.

3.2.3 Vztah k Agentuře, aneb co se vlastně v Duchcově stalo? Agentura začala v Duchcově působit v srpnu 2011. Jádrem sporu se stal záměr prodeje několika městských domů v lokalitě jižní město a Viktorina. O záměru rozhodlo koncem září 2011 zastupitelstvo města. Bohužel spor mezi městem a Agenturou nezůstal odborný, nýbrž se vyhrotil a dostal se do lokálních i celorepublikových médií. Ve sporu s městem v otázce prodat či neprodat bytové domy v majetku města nevystupovala Agentura jako partner, ale jako vševědoucí instituce, která byla na počátku požádána městem o pomoc, a která zná řešení, avšak nemůže jej z důvodu nevhodného chování Duchcova aplikovat. V tomto duchu byl koncipován článek Bronislava Podlahy, lokálního konzultanta Agentury, v Duchcovských novinách. Tato regionální tiskovina představuje cenný zdroj pro pochopení situace, a proto bude využita v naší Studii. Podle Bronislava Podlahy nabídla Agentura Duchcovu řadu vyzkoušených funkčních nástrojů. Především měl na mysli nástroje ke „snížení nezaměstnanosti pomocí zvláštních podmínek ve veřejných zakázkách, vytvoření prostupného zaměstnávání, zavedení pracovního poradenství a programů podporovaného zaměstnávání, vybudování zásluhového a motivačního systému prostupného bydlení, zavedení doučování přímo v rodinách s ambicí vlivu nejen na děti, ale i na rodiče, posílení předškolního vzdělávání nebo protidluhové programy“113. Vyznění celého článku je jasné: pokud Duchcov neudělá to, co Agentura chce, musí počítat s tím, že jej Agentura jednoho dne může i opustit, aneb „opustím-li tě, zahyneš“. Totožný článek byl použit rovněž jako oficiální tisková zpráva Agentury114. V neprospěch věci bohužel nezůstalo jen u odmítavých tiskových zpráv, Agentura dovedla celou záležitost v médiích i mimo ně za meze pojmů partnerství a snad i slušnosti115.

1) Záměr prodeje bytových domů – předzvěst rozchodu s Agenturou Je téměř jasné, že se k celé situaci vyjádřila v Duchcovských novinách rovněž starostka Ing. Bártová. Spolupráce s Agenturou se podle ní zaměřila na jiné cíle, než se původně v Duchcově domnívali. Starostka připouští, že na jaře roku 2011 Duchcov opravdu Agenturu požádal o pomoc s tím, že si město neumí poradit. Působení Agentury v Duchcově však ukazuje, že řešení nezná ani Agentura samotná. Podle starostky totiž nepředstavují řešení, které Agentura předkládá, vlastně nic nového, co by v Duchcově předtím nevěděli. Starostka se ostře ohrazuje proti způsobu nátlaku, který Agentura v otázce záměru prodat část bytového fondu začala vést, konkrétně se zmiňuje o „různých formách nátlaku a skrytých urážkách“. V návaznosti na výhružky o ukončení spolupráce v Duchcově, kterými hrozil Bronislav Podlaha, 113

Podlaha, Bronislav: Kvůli chystanému prodeji městských domů a odmítnutí návrhů Lokálního partnerství Zastupitelstvem zváží Agentura pro sociální začleňování podobu dalšího působení v Duchcově, in: Duchcovské noviny, roč. 18, leden 2012, str. 5. 114 http://www.socialni-zaclenovani.cz/agentura-upozornuje-na-rizika-spojena-s-privatizaci-mestskych-domu-v-duchcove. 115 Např. http://www.ceskatelevize.cz/ct24/regiony/153701-duchcov-je-kritizovan-kvuli-prodeji-domu/; http://www.teplickoonline.cz/aktuality/prodej-domu-v-duchcove-privede-najemniky-do-chudoby/; http://www.ceskenoviny.cz/zpravy/agentura-prodej-domu-v-duchcove-privede-najemniky-dochudoby/758906&id_seznam=356.

29

konstatuje, že „pokud Monitorovací výbor rozhodne o ukončení spolupráce, město se i nadále bude zabývat pomocí těm, kteří to potřebují a zároveň si pomoc zaslouží116. V únorovém čísle Duchcovských novin se starostka v článku „Co hýbe Duchcovem“ zamýšlí nad sociálním začleňováním jako takovým. Řešit problematiku sociálního vyloučení nelze jen posílením obecní či státní policie, ale především vytvořením nových pracovních příležitostí117. V tomto ohledu starostka připouští, že zmíněné dvě oblasti nikdy Duchcov nemůže zvládnout sám. A právě proto považuje paní starostka i v lednu 2012 (kdy byl článek napsán) za zcela logické, že Duchcov na jaře 2011 požádal Agenturu o spolupráci. To však neznamená, že by do roku 2011 Duchcov v oblasti sociálního začleňování nic nevykonával. Naopak. I bez Agentury má město terénní pracovnici, dům pro seniory, dům na půl cesty a i po ukončení privatizace zůstane ve městě více než 500 bytů, které mohou pomoci sociálně slabším občanům. Starostka nezastírá, že Duchcov má kritéria k přidělování bytů. „Neplatič, dlužník nebo častý host přestupkové komise na byt od města nemá nárok. Nájemníci, kteří mají problém s pravidelným placením nájmu, mají nájemní smlouvu jen na tři měsíce, (na druhé straně rodinám ve finanční tísni může mateřská školka prominout placení školkovného)“. To přeci není nic špatného, konstatuje starostka. V Duchcově pracuje celá řada neziskových organizací, např. Oblastní charita Most (provozuje azylový dům, protidluhovou službu a terénní sociální pracovnice). Podle starostky se Duchcov snaží sám či prostřednictvím neziskového sektoru problém sociálního vyloučení řešit, což by státu (Agentuře) mělo imponovat. Jak je však možné, že najednou jej partner Duchcova (Agentura) považuje za „antisociální“, „zastupitele za kuplíře a politiku města za dekadentní“? Táže se starostka sama sebe. Starostka dále vysvětluje občanům, proč chtějí zastupitelé lokalitu v jižním Duchcově rychle privatizovat. S ohledem na dlouholetou stavební uzávěru tato část Duchcova poměrně výrazně chátrá a je nutné opravit co nejvíce domů najednou. Proto zastupitelstvo vyhlásilo v září 2011 záměr na prodej bytových domů. Nový majitel se zavazuje do jednoho roku opravit vnější vzhled domu. Ze stejných důvodů prodá Duchcov budovu starého duchcovského nádraží. Na závěr svého článku starostka konstatuje, že město při případném prodeji domů udělá vše pro ochranu slušných a platících nájemníků. „Nedělíme lidi podle bydliště, barvy pleti či stylu oblečení, dělíme se podle chování, podle našich skutků“, je mottem starostky Duchcova.

2) Odchod Agentury z Duchcova V únoru 2012 přestala Agentura v Duchcově působit. Tomuto rozhodnutí předcházelo neschválení deseti navrhovaných bodů, které měly být pro zastupitele závazné. Zastupitelstvo Duchcova se s nimi zcela neztotožnilo, a proto je vzalo jen na vědomí. V reakci na rozhodnutí zastupitelstva Agentura z Duchcova odešla. Celá věc byla poměrně výrazně mediálně řešena, především ze strany Agentury118. Celé kauze se celkem podrobně věnuje na stránkách Duchcovských novin pan Luboš Prchal, radní za ODS119. I když jsme s panem Prchalem osobně nehovořili, zaujal nás jeho článek natolik, že jsme se rozhodli vložit jej přímo do těla Studie. Prchal si položil otázku, co vlastně mělo být podstatou spolupráce 116

Bártová, Jitka: Pár slov ke spolupráci města Duchcov s Agenturou pro sociální začleňování. KDE?? Bártová, Jitka: Co hýbe Duchcovem, in: Duchcovské noviny, roč. 18, únor 2012, str. 2. 118 http://www.ceskenoviny.cz/zpravy/agentura-pro-zaclenovani-romu-konci-v-duchcove-a-chomutove/748076; http://usti.idnes.cz/agentura-ktera-pomahala-chudym-konci-v-duchcove-a-chomutove-p4w-/ustizpravy.aspx?c=A120131_161811_usti-zpravy_oks; http://www.vlada.cz/cz/ppov/zmocnenec-vlady-pro-lidska-prava/socialni-zaclenovani/aktuality/agentura-ukonci-spolupraci-smestem-duchcov-93515/; http://www.ceskatelevize.cz/porady/10118379000-udalosti-v-regionech/212411000140131/video/. 119 Prchal, Luboš: Duchcov – město všech občanů, in: Duchcovské noviny, roč. 18, březen 2012, str. 3-4. 117

30

mezi městem a Agenturou a proč vlastně došlo k názorové roztržce. Zastupitelstvo Duchcova mělo odhlasovat desetibodový program, který měl být pro něj závazný. Prchal obecně program Agentury shrnul takto: „zahrnoval škálu opatření od těch, která již probíhají a věcí rozumných, přes celkem bezobsažné fráze, až po naprosté nesmysly“. První dva body programu zněly: 1) podání městského investičního projektu na vybavení objektu pro provozování sociální služby „Nízkoprahové zařízení pro děti a mládež“ a „Sociálně aktivizační služby“ a 2) podání neinvestičního projektu na zajištění téhož zařízení. Radní Prchal považuje tyto body za poměrně rozumné, nicméně se zamýšlí nad pětiletou dobou udržitelnosti daného projektu. Dotace by podle něj pokryla projekt jen na tři roky, dva roky musí být projekt financován z peněz Duchcova. V tomto ohledu je třeba zvážit finanční možnosti města. Bod 3) obsahoval plán doporučení zavedení podmínky pro zvýšení zaměstnanosti dlouhodobě nezaměstnaných do zadávací dokumentace veřejných zakázek (tzv. 10 %). Podstatou tohoto bodu je povinnost, aby v rámci každé veřejné zakázky bylo zaměstnáno 10 % nezaměstnaných. Autor konstatuje, že tímto způsobem nová pracovní místa nevzniknou a dlouhodobě nezaměstnaní budou pracovat na úkor jiných nezaměstnaných. Dále se pan Prchal zamýšlí, zdali jsou podobná direktivní ustanovení pro obchodní společnosti vůbec smysluplná. Tato otázka je velmi složitá, autoři Studie vnímají navržené opatření na rozdíl od p. Prchala spíše pozitivně, ačkoliv ani toto opatření by nemělo být pro města a obce povinností, nýbrž právem. Bod 4) navrhuje Agentura vytvoření systému prostupného zaměstnávání v městě Duchcově a bod 5) vytvoření podmínek k vytvoření sociální firmy. Město podpořilo sociální firmu tím, že jí zajistilo prostory k činnosti. Pokud by ale město sociální firmě mělo zadávat práci, muselo by ji vzít vlastním Technickým službám. Autor se rétoricky táže, jaký smysl by taková pomoc vlastně měla, bude-li na úkor jiných. Bod 6) zní, uvolnění prostředků k navýšení kapacity mateřských školek o 20 % a bod 7) doplacení školkovného za děti, které mají školkovné odpuštěno z důvodu ekonomické situace. Autor k bodům 6 a 7 uvádí, že jsou pouze akademické povahy, a že neodpovídají reálným požadavkům občanů Duchcova, neboť není poptávka po navýšení kapacity mateřských školek. Navíc doporučení Agentury v těchto bodech nebyla schválena ani školskou komisí města Duchcov. Bod 8) zní, vytvoření systému prostupného bydlení a bod 9) přijetí kompromisní varianty privatizace městských domů (tedy privatizovat menší počet domů). Autor se zastává názoru zastupitelstva, co nejrychleji privatizovat předmětné domy z důvodu jejich okamžité rekonstrukce, na které nemá Duchcov finanční prostředky. V závěru se autor táže, zdali vlastně rekonstrukce 15-20 domů v Duchcově není tím správným řešením, které by přineslo práci? Bod 10) návrh Agentury na omezení počtu výherních automatů. „Zastupitelstvo ale musí zvažovat další hlediska (jiná než neziskový sektor, pozn. PS a MS). Rozpočet a oprávněné zájmy všech občanů. Každé vynaložené prostředky totiž nespadnou z nebe, jsou vydány na úkor něčeho jiného. A ve městě nejsou pouze občané ze sociálně vyloučených lokalit. Je zde více než 8 000 občanů řádně plnících své povinnosti, z toho téměř 2 000 dětí, které si zaslouží naší péči.“

3) Jak to vidí Agentura? Celou kauzu vnímá Agentura takto: „Měsíc po započetí spolupráce však zastupitelstvo města naznačilo, že jeho priority leží jinde než v sociální integraci. Na město se totiž obrátila skupina podnikatelů, která navrhla, že odkoupí šestnáct městských bytových domů v jižní části města, v sociálně vyloučené lokalitě, a že domy do jednoho roku opraví. Od té chvíle se čím dál více ukazovalo, že základní prioritou vedení města je rozvoj jižní části města bez toho, aby do rozvoje muselo město cokoliv investovat a bez ohledu na sociální dopady na obyvatelstvo jižní části“120. Agentura ke svým závěrům použila stejný 120

Ripka, Štěpán: Zmapování..., str. 1.

31

článek radního Luboše Prchala121 jako autoři předkládané Studie, ač dochází ke zcela jiným výsledkům. To asi nebude náhoda. Každá ze stran sporu chce vidět jen svou pravdu. Agentura by však měla mít vždy na paměti, že její dobré rady jsou pro města a obce jen doporučeními, neboť to jsou zastupitelstva, která nesou odpovědnost za rozvoj svých obcí. Aniž bychom chtěli nastíněný spor nějak zvlášť hodnotit, nezdá se nám po osobní návštěvě Duchcova možné, aby pozice obou bývalých partnerů mohly být od sebe tak příkře vzdálené a obě pravdivé. Musíme se proto přiklonit k jedné ze stran. Respektujeme usnesení zastupitelstva a věříme, že město Duchcov nedopustí, aby občanům, kterým se po privatizaci jejich domu změní majitel, byly změněny podmínky bydlení natolik, že by došlo k vážnému ohrožení jejich základní potřeby, kterou bydlení bezesporu je. Osobnost paní starostky nám budiž zárukou, že se to nestane.

3.2.4 Shrnutí Právě dokončená kapitola je v podstatě vzorovým příkladem, ze kterého lze mnohé vyvodit. Město Duchcov si uvědomovalo problém sociálně vyloučených na svém území a rozhodlo se jej řešit. V určitém momentu dochází k závěru, že potřebuje radu odborníka, a tak se na něj obrátí. Odborník obšírně popíše situaci a navrhne všeobjímající a poměrně finančně náročné řešení. Město Duchcov má však i jiné problémy než sociálně vyloučené osoby, řeší i další otázky života města (např. vybudování zázemí pro jednotku Sboru dobrovolných hasičů, neutěšený stav chodníků či silnic, technický stav místního koupaliště, vysokou hladinu spodní vody atd.), je odpovědno i jiným než sociálně vyloučeným osobám na území svého města a „dovolí“ si využít své ústavně zaručené svobody svébytného rozhodování coby samospráva a nabídku odborníka nepřijme. Místo, aby se odborník snažil celou věc urovnat a přesvědčit silou pádných argumentů, dobrých praxí a již proběhlých fungujících projektů, aby město své rozhodnutí zvrátilo, uraženě odejde z boje a město očerňuje, kde se dá. Kapitola rovněž prokázala, že oslovení odborníci Duchcovu žádné nové nástroje k řešení sociálního vyloučení nenabídli. Jinými slovy nic, co by v Duchcově nerealizovali před příchodem Agentury. Bohužel s sebou odborník nepřinesl finanční prostředky na realizaci svých nápadů, kterými stát v současnosti nedisponuje. Město Duchcov tedy bude problematiku sociálně vyloučených řešit na základě svých nástrojů, především pomocí stávajícího komunitního plánu, či ve spolupráci s ostatními obcemi, regionem, krajem a možná rovněž za přispění státních či evropských dotací, pokud na ně dosáhne. Je jisté, že Duchcov bude i nadále pokračovat ve svých osvědčených projektech a pomáhat těm, kteří o pomoc mají aktivní zájem. O tom nás návštěva tohoto krásného města přesvědčila. Považujeme za prokázané, že se Duchcov bez Agentury zcela jistě obejde.

121

Tamtéž, str. 1.

32

Šluknov – „nejsevernější město České republiky“ 3.3 Šluknov – „nejsevernější město České republiky“ Šluknov je městem ležícím uprostřed stejnojmenného výběžku v okrese Děčín. Počet obyvatel Šluknova přesahuje 5 600, město Šluknov spadá pod správní obvod obce s rozšířenou působností Rumburk.

3.3.1 Pohled Agentury Zatímco jiné lokality jsou popisovány samostatně, města a obce ve Šluknovském výběžku popisuje Agentura společně pod souborným názvem „Šluknovsko“122. V úvodním článku o lokalitě hovoří autoři o ekonomické restrukturalizaci v devadesátých letech, která přinesla do regionu jednak nezaměstnanost, ale v pozdější době i určitou naději. Podle Agentury se „podmínky Šluknovska stále zlepšují a do oblasti proudí investoři ze zahraničí“. Podle odhadů žije na Šluknovsku 3-12 % Romů, nezaměstnanost se pohybuje dlouhodobě nad 10 %. Za nejzávažnější problémy považuje Agentura nezaměstnanost, nízké vzdělání vyloučených osob a negativní sociální jevy, které sociální vyloučení doprovázejí. Pro Šluknovsko byl již v roce 2009 v rámci Lokálního partnerství vytvořen Strategický plán. Lokální partnerství Šluknovska se schází jednou za tři měsíce, členem lokálního partnerství je rovněž město Šluknov. Strategický plán oblasti byl však zhotoven v době, kdy město Šluknov ještě členem Lokálního partnerství nebylo, a proto Šluknov v plánu nenajdeme. Na začátku roku 2011 bylo dohodnuto prodloužení činnosti Agentury v oblasti Šluknovska, která přetrvává doposud.

a) Strategický plán lokality Šluknovsko Zpracováním strategického plánu má podle Agentury dojít 1) k plné integraci sociálně vyloučených obyvatel do společnosti; 2) k revitalizaci či redukci vyloučených lokalit, rozvoji zaostalých částí obce; 3) k rozvoji sociálních a návazných služeb, které odpovídají potřebám všech obyvatel obce; 4) k zajištění rovného přístupu všech občanů ke vzdělávání, bydlení, zdravotní péči, zaměstnání, sociálním službám a bezpečí; 5) k prevenci dalšího sociálního vyloučení a s tím spojených sociálně patologických jevů; 6) k rozvoji občanské společnosti a občanského soužití. Podle Strategického plánu bude „cíle Agentury dosaženo, pokud obec dokáže funkčně řešit problematiku sociálního vyloučení v partnerství s úřady, školami, neziskovým sektorem, policií, podnikateli a dalšími subjekty a při zapojení občanů. Dílčím způsobem může být cíle dosaženo i tehdy, pokud Agentura podpoří procesy sociálního začleňování v obcích, ovšem komplexní řešení není možné např. z politických důvodů“123. V oblasti zaměstnanosti nabízí plán pět opatření, které mají být ve Šluknově realizovány: 1) podpora sociálního podnikání – vzniku sociálních firem v lokalitě s 10 pracovními místy; 2) podpora poradenství – odborné sociální poradenství, protidluhové – finanční poradenství, pracovní poradenství, občansko-právní poradenství – dostupné 1x týdně v každé obci nebo s dojezdovou vzdáleností 5 km; 3) podpora vzdělávání (rekvalifikace) cílové skupiny; 4) podpora zaměstnanosti prostřednictvím výběrových řízení, zpracování právní analýzy; 5) pracovní rehabilitace – získávání praxe a kompetencí124. V oblasti vzdělávání navrhuje Strategický plán dokonce šest priorit: 1) předškolní příprava, podpora zavádění asistentů pedagogů ve školách, podpora školních psychologů, speciálních pedagogů (školních poradenských pracovišť); 2) kariérové poradenství; 3) další vzdělávání pedagogických pracovníků, podpora spolupráce poradenských pracovišť a škol 4) podpora programů doučování v rodinách a podpora programů 122

http://www.socialni-zaclenovani.cz/sluknovsko/o-lokalite. Strategický plán, str. 6-7. 124 Strategický plán, str. 14. 123

33

vzdělávání rodičů; 5) sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi a 6) nízkoprahová zařízení pro děti a mládež125. V oblasti bydlení jde o osm opatření: 1) revitalizace veřejných prostor; 2) tréninkové a podporované bydlení s doprovodnými sociálními a vzdělávacími programy; 3) prostupný, schodišťový systém bydlení; 4) komunitní programy na zvýšení participace nájemníků v péči o bytový fond; 5) terénní sociální práce; 6) podpora služeb azylového bydlení; 7) služby zdravotních asistentů; 8) podpora preventivních aktivit orgánu sociálně právní ochrany dětí (dále i „OSPOD“) při intervencích do sociálně vyloučených lokalit126. Pro oblast sociálních služeb a bezpečnosti navrhuje Agentura šest opatření: 1) sociální služby zaměřené na asistenci obětem i pachatelům trestné činnosti ve vyloučených lokalitách; 2) příprava koncepcí prevence kriminality; 3) výzkumy kriminogenních faktorů ve vazbě na sociálně vyloučené lokality; 4) preventivní aktivity pro děti a mládež (ve spolupráci se školami, NNO, policií); 5) spolupráce policie se sociálními pracovníky a 6) příprava a realizace školení policistů127.

b) Hodnocení Lokálního partnerství Poslední dokument hodnotící Lokální partnerství (který měli autoři Studie k dispozici) je z roku 2010 a týká se období let 2008-2010. Navíc pochází dokument z doby, kdy Šluknov nebyl ještě součástí Lokálního partnerství128. Spolupráce s obcemi na Šluknovsku je obecně charakterizována takto: „Obce spolupracují různou mírou, mají různé kapacity a také přístup k řešení problémů. Agentura vynakládá úsilí, aby obce aktivizovala, a ne vždy se jí to daří. Obce mají různé potřeby, některé je dokážou formulovat zřetelně, jiné nic nepoptávají. Kapacita obcí je nízká, volby pozměnily jejich tvář. Vesměs nedokážou bez pomoci připravit projekty, pokud nemají v řadách personálu některé zkušenější osoby“129.

c) Analýza migračních trendů na Šluknovsku Zatím posledním dokumentem o Šluknovsku je Analýza migračních trendů, která byla vyhotovena v lednu 2012. Podle Analýzy není „migrace zdaleka tak vysoká, jak tvrdí některé mediální zdroje, převažuje migrace v rámci regionu, dochází však k celkovému zhoršení sociální situace a kapacita sociálních služeb je nedostatečná“130. Podle autorů uvedené Analýzy bylo napětí mezi Romy a většinovou společností ve Šluknově vždy přítomné, nicméně situaci ve městě vyhrotila až poslední vlna, která se odehrála od října 2010 do března 2011, kdy se přistěhoval větší počet romských obyvatel z regionu131. Romové bydlí koncentrovaně především na sídlišti, ale i v ostatních částech města132, na sídlišti bydlí podle autorů přibližně 40 % Romů ze Šluknova. Nájem na sídlišti se pohybuje kolem 45 Kč za metr čtvereční, což je pro mnoho osob velmi výhodná cena. Nově přistěhovalí Romové se o možnosti výhodného bydlení ve Šluknově dozvěděli z inzerce na letácích a v regionálních novinách. Autoři kritizují

125

Strategický plán, str. 18. Strategický plán, str. 28. 127 Strategický plán, str. 36. 128 http://www.socialni-zaclenovani.cz/dokumenty/dokumenty-pro-lokalitu-sluknovsko. 129 Evaluace v lokálních partnerství, část VII Šluknovsko, str. 92. 130 Kafková, Sokačová, Szénássy: Analýza migračních trendů, str. 1. 131 Analýza migračních trendů, str. 98. 132 Autoři hovoří o centru města i periferii (zejména ulice Mlýnský a Budyšínská), str. 98. 126

34

politiku města v otázce přijetí nově přistěhovaných Romů, neboť jim nezajistilo náhradní ubytování133. Kriticky vnímají rovněž zákonné mantinely, které Šluknovu umožnily „doslova se zbavit nově příchozích sociálně slabých“, neboť jim nebyla poskytnuta mimořádná okamžitá pomoc podle zákona o sociálních službách134. V období 2009-2011 se ze Šluknova odhlásil z trvalého pobytu totožný počet obyvatel, jako se k trvalému pobytu přihlásil a bilance Šluknova je tedy nulová135. V oblasti bezpečnosti konstatují autoři předmětné Analýzy, že ve Šluknově docházelo k „etnickému profilování ze strany státních policejních sil“, jinými slovy, že kontroly policistů byly cíleny na romské obyvatelstvo136.

d) Média Podle Agentury se Lokální partnerství na Šluknovsku nevyvíjí optimálně. Komunikace s Agenturou je prý problematická, města a obce Šluknovska jsou prý pasivní. V reakci na požadavek některých regionálních politiků na zrušení Agentury samotné137, reaguje Agentura takto: „Spolu s úbytkem mediální pozornosti, která je Šluknovsku v souvislosti s problémem sociálního vyloučení věnována a s určitým uklidněním situace, zaznamenáváme bohužel i pokles ochoty a připravenosti jednotlivých měst rozpracovat a přijmout zásadní a důležitá opatření směřující k sociální integraci v jejích jednotlivých oblastech. Přes dílčí pokroky je nutné konstatovat pasivitu či přímo negaci ve vztahu k návrhům, které Agentura v těchto městech předkládá, přičemž problematická je především komunikace s vedením měst Rumburk, Varnsdorf a Šluknov.“138 Podobně jako například v Duchcově a Chomutově, i na Šluknovsku se vztah mezi městy a Agenturou výrazně zhoršuje a je často předmětem mediálních výpadů zejména ze strany Agentury139.

3.3.2 Pohled územní samosprávy a) Specifika Šluknova Podle starostky Mgr. Evy Džumanové se situace na Šluknovsku od léta 2011 zkonsolidovala natolik, že je možné vnímat určité zklidnění. Ve městě samotném se uskutečnila jediná „protiromská“ demonstrace, ostatní demonstrace se konaly v nedalekém Varnsdorfu a Rumburku. Míra kriminality ve Šluknově se však nesnižuje, naopak dochází k jejímu zvýšení, převážně tzv. drobné majetkové kriminality. Sociální pracovnice města, Bc. Marcela Postlerová, připomněla, že občané ve Šluknově jsou v reakci na situaci v létě 2011 všímavější a více se zajímají především o bezpečnost ve svém městě. Starostka Mgr. Džumanová souhlasí s názorem, že na Šluknovsku v létě 2011 situace eskalovala především proto, že obyvatelé nebyli zvyklí na nebývalý nárůst kriminality. V současnosti se starostka setkává s positivními reakcemi občanů reagujících na zvýšení počtu policistů ve městě a plánované vytvoření zvláštní pořádkové jednotky na Šluknovsku. Rozhovor s paní starostkou a sociální pracovnicí Bc. Marcelou 133

Analýza migračních trendů, str. 100. Analýza, str. 100. 135 Analýza, str. 102. 136 Analýza, str. 103. 137 Např.: http://www.romea.cz/cz/zpravy/regionalni-politici-ze-sluknovska-zautocili-na-agenturu-pro-socialni-zaclenovanizadaji-jeji-zruseni-a-chteji-jeji-penize. 138 Např.: http://www.romea.cz/cz/zpravy/agentura-komunikace-s-mesty-rumburk-varnsdorf-a-sluknov-je-problematicka-knasim-navrhum-jsou-pasivni-nebo-je-neguji. 139 K dalším článkům o dané problematice viz předchozí poznámka. 134

35

Postlerovou se konal dne 19. března 2012, tedy několik dnů před tím, než začaly přicházet zprávy, že zvláštní pořádková jednotka na Šluknovsku z finančních důvodů přestane působit. Působení zmíněné jednotky považuje starostka pro město za klíčové. Zástupkyně Šluknova vnímají problematiku sociálního vyloučení asi od roku 2000, kdy došlo k nastěhování většího počtu Romů do nedalekého města Rumburk. Podle Bc. Postlerové migrují ve vyloučených lokalitách Šluknova prakticky jen osoby z regionu, což potvrdila i výše uvedená studie, kterou ve Šluknově v den, kdy probíhal rozhovor, neměli k dispozici. Starostka potvrdila, že dle údajů z evidence obyvatel k největší migraci docházelo od roku 2010 až do konce dubna 2011 a to z obcí a měst celého Ústeckého kraje. Od května 2011 je migrace sociálně slabých převážně v rámci výběžku. Největší enkláva sociálně vyloučených osob se nachází na sídlišti ve Šluknově. Obě zástupkyně města pociťují napětí mezi „starousedlíky“ z romské komunity a nově přistěhovanými osobami. Starostka potvrdila, že se na ní obrací i romští občané, kteří ve Šluknově žijí dlouho, aby jako starostka zabránila přihlašování nových romských občanů ve městě. Starostka si je vědoma, že podle současné legislativy k tomu nemá pravomoci, což místním romským občanům trpělivě vysvětluje. Za základní specifikum Šluknova považují obě dámy úzkou spolupráci mezi Šluknovem, Policií České republiky a neziskovými organizacemi, kterou ve městě započali z vlastního popudu. Bc. Postlerová zmínila, že ve Šluknově prakticky neexistuje záškoláctví, k čemuž rovněž velkou měrou přispěla terénní pracovnice Šluknova paní Jitka Demeterová. Podle Bc. Postlerové je pro budoucnost klíčové, že se město stalo iniciátorem a koordinátorem řešení problematiky sociálního vyloučení z vlastního popudu. Starostka oceňuje především nadstandardní vztahy Městské policie s Policií České republiky a výbornou práci terénních pracovnic. Subjektivně hodnotí klima ve Šluknově v porovnání s okolním Varnsdorfem a Rumburkem jako nejklidnější v regionu.

b) Projekty a neziskový sektor ve městě Ve Šluknově proběhl projekt Ministerstva vnitra Úsvit140, který starostka hodnotí velmi kladně. V nedávné době se ve Šluknově konalo výběrové řízení na dva asistenty prevence kriminality, které se setkalo s velkou odezvou. V rámci programů prevence kriminality Ústeckého kraje byl organizován zážitkový tábor pro děti z vyloučených lokalit141. Město Šluknov se stalo žadatelem projektu „Uč se a pracuj“ v rámci Operačního programu Lidské zdroje, zaměstnanost, výzvy 75. Cílem projektu je vytvoření 26 pracovních míst pro dlouhodobě nezaměstnané nad 50 let na 2 roky142. Šluknov se podílí na dofinancování dotačních titulů. Ve Šluknově je zřízeno Centrum pro děti, které provozuje nezisková organizace Teen Challenge143. Tato organizace provozuje také na okraji města terapeutické centrum pro drogově závislé a alkoholiky. Ve městě je rovněž činná Oblastní charita Šluknov. Výraznou celoregionální postavou (nejen jako zástupce Oblastní charity) je ředitelka Oblastní charity Šluknov dr. Eva Habel. Ve Šluknově rovněž působí domácí a zdravotní pečovatelská služba Noema144. Velkým problémem v regionu jsou drogově závislí. K-centrum, které funguje v Rumburku, se v současnosti potýká s finančními problémy145. Pro osoby bez přístřeší existuje v Rumburku azylový dům. 140

http://www.mvcr.cz/clanek/program-prevence-kriminality-a-extremismu-usvit.aspx. http://www.mesto-sluknov.cz/skins/sluknov2/images/clanky_pdf_3044.pdf. 142 http://www.romea.cz/cz/zpravy/sluknov-projekt-mesta-a-agentury-zamestna-26-dlouhodobe-nezamestnanych. 143 http://www.teenchallenge.cz/cs/programy-teen-challenge/centra-pro-deti-a-mladez. 144 http://www.noema-rumburk.cz/index.php?akce=5. 145 http://decinsky.denik.cz/zpravy_region/k-centru-v-rumburku-hrozi-zanik-20120314.html. 141

36

Podle Bc. Postlerové chybí ve Šluknově sociálně aktivizační centrum a specifické sociální služby (např. pomoc obětem domácího násilí).

c) Plánování a oblast bydlení Podobně jako ostatní města má Šluknov zpracován Strategický plán rozvoje do roku 2015. Vzhledem k tomu, že byl plán zpracován již v roce 2007, absentuje v něm problematika sociálního začleňování. Některé projekty města však mohou pomoci sledovanému cíli. Jde například o projekt „Kdo si hraje, nezlobí“, jehož cílem je vybudování dětských hřišť. Projekt má být hrazen z regionálního operačního programu. Město Šluknov spolupracuje na vytvoření komunitního plánu na Šluknovsku. Tento projekt je financovaný z Evropského sociálního fondu a probíhá do 31. července 2013146. Šluknov disponuje s 223 městskými byty. V současnosti eviduje město žádosti o přidělení bytu, avšak podle Bc. Postlerové je ve Šluknově bydlení poměrně dostupné, čemuž napomáhá především velmi nízká cena nájmů. Ovšem o byty s nižší kategorií je zájem velký a není lehké poptávku naplnit. Ve Šluknově chybí krizová lůžka a byty, které by město mohlo nabídnout při akutní ztrátě bydlení, v současné době se popsaná situace řeší využitím městské ubytovny. Podle Bc. Postlerové není toto řešení zcela ideální a v rámci koncepčního rozvoje sociálních služeb na to bude Šluknov reagovat. Prostupné bydlení by se týkalo v podmínkách města maximálně pěti rodin. Jde především o rodiny např. v holobytech. Početná část romských rodin bydlí na sídlišti, kde zázemí bytu je již standardní, a motivace lepším bydlením se míjí účinkem. Naopak je třeba posílit dlouhodobou a cílenou sociální práci v těchto rodinách tak, aby nedocházelo neustále k jejich migraci, dodává Bc. Postlerová. Situace vygradovala migrací Romů do města Rumburk a roznětkou v této situaci bylo, že soukromí majitelé nabídli Romům levné bydlení ve Šluknově. Ve Šluknově je vysoká míra nezaměstnanosti a majitelé domů využili možnosti, která jim dává pravidelný zisk. Pronajímají byty ve svých nemovitostech a umožnili tak přistěhování dalším romským rodinám i přes to, že ve městě a okolí není práce. S ohledem na poměrně nízké nájemné neusilují tyto osoby o získání městského bytu. Starostka dodává, že si Šluknov vytvořil pravidla pro přidělování městských bytů, kde je požadována především bezdlužnost. Přidělení bytu nejdříve posoudí a doporučí bytová komise, o přidělení pak následně rozhoduje rada města147. Podle starostky se privatizace bytového fondu nechystá, naopak městské byty považuje za jakousi strategickou pojistku před možností sestěhování dalších sociálně slabých do města. Starostka Džumanová velmi pozitivně hodnotí především zvýšený počet policistů, který operuje na Šluknovsku v návaznosti na problémy v létě a na podzim 2011. Znovu se vrátila k již popsané výborné spolupráci mezi Policií ČR, Městskou policií a Probační a mediační službou. Šluknov se stal koordinátorem prevence kriminality z vlastní vůle, tato myšlenka nebyla Šluknovu vnuknuta Agenturou. Koordinace bezpečnostních otázek souvisela s nárůstem majetkové trestné činnosti ve městě. Ve Šluknově funguje obvodní oddělení Policie ČR, oddělení Městské policie s detašovaným pracovištěm na sídlišti, kde se nachází největší vyloučená lokalita.

d) Vztah k Agentuře a vize města Šluknov Podle starostky Mgr. Džumanové město Šluknov využilo poradenské činnosti Agentury s cílem 146 147

Informace např. http://www.esfcr.cz/projekty/komunitni-planovani-na-sluknovsku. http://www.mesto-sluknov.cz/cz/info/726-odbor-spravy-majetku/1997-zakladni-informace-o-oddeleni-spravy-bytu.html.

37

získat dotaci na Azylový dům pro matky s dětmi. Tento záměr však nakonec zastupitelstvo města zamítlo, protože udržitelnost projektu je 10 let, z toho by 3 roky provozních nákladů byly hrazeny z projektu, další roky pak z rozpočtu města. Ty byly vyčísleny na více než 1,1 mil. Kč za rok. Zastupitelstvo odmítlo zavázat město k budoucímu plnění závazku vyplývající z požadavků dotace. Agentura navrhla další opatření, např. vytvoření sociální firmy, prostupné bydlení a prostupné zaměstnávání. Prostupné bydlení ve Šluknově není prioritou, na sídlišti je volných dostupných bytů dostatek. Prostupné zaměstnávání aplikovalo město dávno před působením Agentury, kdy některé osoby vykonávající veřejně prospěšné práce byly následně zaměstnány u Technických služeb. Vytváření dalších pracovních míst je ve Šluknově z finančních důvodů velmi omezeno. Sociální firmy by podle starostky měly být zřizovány neziskovými organizacemi. Podle zástupců Agentury, při jejich osobní návštěvě sídliště a rozhovoru s jeho majitelem, je dokonce Šluknov vhodným místem pro sestěhování dalších občanů, což bylo v příkrém rozporu s názorem města. Město nevyužilo návrhů Agentury – prostupné bydlení, prostupné zaměstnávání a vytvoření sociální firmy, především z ekonomických důvodů, což Agentura nerespektovala a začala město tvrdě kritizovat za nečinnost. Bc. Postlerová positivně vnímá jen grantovou konzultaci, kterou poskytuje paní Hana Volfová z Agentury. Paní starostka subjektivně hodnotí vztah k Agentuře téměř nedostatečnou, neboť nenaplnila očekávání města. Bc. Postlerová jej hodnotí s ohledem na činnost a osobní nasazení koordinátorky paní Volfové známkou velmi dobře. Starostka Mgr. Džumanová navrhuje, aby se do českého právního řádu vrátil pojem „přechodný pobyt“. Podle starostky by územní samospráva měla mít možnost vyjádřit se k návrhu na trvalý pobyt občana. Pokud se justice a správní orgány dotazují územní samosprávy, jak hodnotí konkrétní osobu, měla by mít územní samospráva právo spolurozhodovat, zdali má daná osoba v obci trvale bydlet. Jako pozitivní vnímá starostka navrhované zavedení registru přestupků, který by velmi uvítala též Policie ČR. Starostka potvrzuje, že nelze romskou komunitu ve Šluknově vnímat jen negativně, neboť zde žijí mnohé slušné a spořádané romské rodiny. Jejich zástupci projevili zájem podílet se na spolupráci s městem i na práci s romskou komunitou, především s dětmi. Mnozí z nich negativně hodnotí soužití s přistěhovanými Romy. Ve Šluknově působí romské sdružení „Zvěredlost“. I sociální pracovnice Bc. Postlerová vnímá problematické vztahy Romů navzájem, kdy jsou v romském etniku jak lidé pracovití na jedné straně, tak pasivní na straně druhé, ostatně jako v každém jiném etniku. Mottem paní starostky je vyváženost prevence a represe, práv a povinností. Vedle ředitelky Oblastní charity Šluknov dr. Evy Habel zmínila starostka další výraznou postavu Šluknova pana Antonína Tipana, který se zabývá primární prevencí a poradenstvím. Bez těchto osob by sociální vyloučení ve městě bylo bezesporu ještě horším problémem.

3.3.3 Shrnutí Právě dokončená kapitola prokázala, že pojetí Agentury je velmi odlišné od pojetí města Šluknova. Agentura tvrdí, že má ucelenou představu, jak v České republice řešit problematiku sociálního vyloučení. Ve strategickém dokumentu o Šluknovsku jsou vize, doprovázené dlouhodobými a krátkodobými cíli. Svůj „produkt“ však nabízí Agentura jen jako celek. Město Šluknov bylo tak troufalé, že si dovolilo chtít implementovat jen něco z nabízených služeb. Troufalost města skončila téměř tím, že jej Agentura opustila. Nakonec neopustila a ještě jednou to s „neposlušným žáčkem“ zkusí. A přitom ani Agentura sama nemá jistotu, že nabízené portfolio nástrojů bude ve Šluknově úspěšné a funkční. Zatím totiž vlastně nebylo nikde realizováno. Kde jsou výsledky pilotních projektů? Nejsou, neboť Agentura pilotní režim vlastně neopustila. Zatím stále jen odhaduje, povede-li série opatření k cíli.

38

Zřejmě nepovede, pokud Agentura nezmění svůj direktivní přístup ke svým partnerům, se kterými z logiky věci přeci musí vyjít, neboť k čemu by byla Agentura, která nemá žádné partnery z řad obcí, na jejichž území své nápady realizuje? Kapitola také prokázala, že město vytváří i bez přispění Agentury řadu vlastních projektů, které přirozeně i financuje. Město se o osoby žijící na svém území zajímá a má o nich relevantní informace, které pravidelně vyhodnocuje. Město koordinuje aktivity směrem k těmto osobám ve spolupráci s ostatními institucemi veřejné správy i neziskového sektoru. Šluknov využívá všech dostupných možností, které v současnosti má, včetně finančních. Tohoto cíle však Šluknov dosáhl bez přispění Agentury a trochu jako reakci na zhoršující se vzájemný vztah a nenaplněná očekávání.

39

Varnsdorf – „největší město Šluknovského výběžku“ 3.4 Varnsdorf – „největší město Šluknovského výběžku“ Město Varnsdorf je se svými 16 tisíci obyvateli největším městem Šluknovského výběžku a po Děčínu druhým největším městem stejnojmenného okresu. Pro sousední obce je Varnsdorf obecním úřadem s rozšířenou působností.

3.4.1 Pohled Agentury Varnsdorf patřil mezi původní města, kde Agentura od roku 2008 působila. Základní údaje o činnosti Agentury na Šluknovsku jsou zmíněny v předchozí kapitole. Dlouhodobý monitoring situace romských lokalit, který pro Agenturu zpracovala společnost GAC již v roce 2009, zmiňuje tři sociálně vyloučené lokality, které jsou všechny spojeny s ubytovnami (ubytovna v Lounské ulici, ubytovna v ulici T. G. Masaryka a soukromá ubytovna v bývalém hotelu Sport). Podle GAC žije ve Varnsdorfu přibližně 500 Romů. Vedle ubytoven upozorňují autoři monitoringu na skutečnost, že se Romové stěhují do dvou panelových domů na sídlišti148.

Analýza migračních trendů Podle autorů této studie je městské sociální bydlení ve Varnsdorfu soustředěno do již zmíněných městských ubytoven. Kolem 95 % obyvatel těchto ubytoven tvoří Romové149. Autoři kritizují skutečnost, že město nevytváří jiný systém sociálního bydlení a navíc hradí náklady na poskytované sociální služby rovněž prostřednictvím doplatku na bydlení podle zákona o hmotné nouzi. Autoři rovněž kritizují skutečnost, že je v městské ubytovně na ulici T. G. Masaryka nízkoprahový klub Modrý kámen, který by měl podle nich působit mimo ubytovnu a být tak více otevřen širšímu okruhu dětského obyvatelstva Varnsdorfu150. Ve Varnsdorfu existují kromě ubytoven další místa na sídlišti, kam se stěhuje sociálně vyloučené obyvatelstvo (ulice Kovářská, Pražská a Hrnčířská). Vyšší migrace Romů z jiných míst či dokonce z jiných krajů ČR nebo ze Slovenska Analýza nepotvrdila151. Podle Analýzy je bilance přihlášených a odhlášených občanů ve Varnsdorfu pasivní, počet přihlášených je o 19 osob nižší než počet odhlášených152.

3.4.2 Pohled samosprávy a) Specifika Varnsdorfu Řízeného rozhovoru se zástupci města Varnsdorf se účastnili vedoucí odboru sociálních věcí a zdravotnictví, Bc. Josef Fibiger, velitel Městské policie, Martin Špička, a Karel Jiřišta, vedoucí Centra sociálních služeb Varnsdorf. Podle pana Jiřišty spočívá určitá zvláštnost Varnsdorfu v tom, že se zde problematika sociálně vyloučených osob řeší už od roku 2001, tedy podstatně dříve než v ostatních městech a obcích Ústeckého

148

Dlouhodobý monitoring, str. 19. Analýza migračních trendů, str. 64. 150 Analýza migračních trendů, str. 66. 151 Analýza migračních trendů, str. 68. 152 Analýza migračních trendů, str. 72. 149

40

kraje153. Od roku 2001 se datuje vznik první městské ubytovny, v intencích města však byl krátkodobý pobyt osob. Bohužel některé osoby bydlí na ubytovnách již řadu let. Následně zřídilo město druhou ubytovnu, kam se umísťovali neplatiči nájmů, či osoby, které měly dluhy vůči městu. V minulosti docházelo ve Varnsdorfu k „vybydlování“ starších městských domů, s ohledem na finanční náklady na rekonstrukci se jako přijatelnější pro město jeví využít pro tyto osoby ubytovny. S ohledem na hospodářskou krizi se stále zvyšoval počet osob, které žily v městských ubytovnách. Rovněž se v průběhu let zvyšovaly náklady na provoz ubytoven, které město sanovalo z vlastních zdrojů. Podle pana Jiřišty do roku 2011 usilovalo město o to, aby vyloučené osoby žily vedle sebe. V návaznosti na činnost Agentury ve městě se tento trend v současnosti změnil směrem k většímu rozptylu romského obyvatelstva. Podle pana Fibigera jsou ve Varnsdorfu tyto sociálně vyloučené lokality: 1) Kovářská, Pražská a Hrnčířská ulice na sídlišti; 2) soukromá ubytovna Sport a 3) dvě městské ubytovny v ulicích T. G. Masaryka a v ulici Lounské. V městské ubytovně na ulici T. G. Masaryka je podle p. Jiřišty ubytováno 108 osob, na ubytovně v Lounské ulici přibližně 46 osob. Martin Špička poznamenal v reakci na demonstrace před ubytovnou Sport na podzim roku 2011, že dnes je zde klid. Martin Špička uvádí, že se ve Varnsdorfu za poslední rok kriminalita nezvýšila. Podle dostupných údajů nebylo ve Varnsdorfu za uplynulý rok žádné přepadení. Typicky jde o majetkovou trestnou činnost, především krádeže. Podle p. Jiřišty pobírá přibližně 600 osob dávky hmotné nouze, z nichž je cca 200 „nepřizpůsobivých“, což není na šestnácti tisícový Varnsdorf tak mnoho. Pan Jiřišta subjektivně pociťuje změnu klimatu ve Varnsdorfu k horšímu od roku 2011, kdy v souvislosti s úsporným balíčkem vlády došlo ke zrušení sociálního příplatku a některé osoby začaly skutečně pociťovat nouzi na vlastní kůži. Majoritní společnost začala být citlivá na to, že Romové mají příjmy z dávek bez vlastního přičinění, neboť bydlí na ubytovnách. Pokud je osoba neromského etnika bez práce vlastníkem bytu, nedostane dávky hmotné nouze, neboť se posuzuje i majetek. V současné době Úřad práce ve Varnsdorfu rozhodl, že bude přispívat pouze 70 % z celkových nákladů na ubytovny (všechny, včetně soukromých). Tudíž si ubytovaní platí zbylých 30 % z peněz, které dostávají na živobytí. Toto řešení považuje pan Jiřišta za nešťastné. Snižuje se jim částka, která je určena primárně k jejich obživě, konstatuje. Do Varnsdorfu migrují sociálně vyloučené osoby převážně z oblasti Šluknovska, avšak rovněž ze sousedního Libereckého kraje (Česká Lípa). V regionu je méně práce a snížila se kupní síla obyvatelstva. Na druhé straně má pan Jiřišta zkušenosti i s místními podnikavci, kteří „vlastnili“ až 16 vozidel, která de jure neexistovala, ale fyzicky byla využívána. Všichni zástupci konstatují, že veřejné mínění ve Varnsdorfu není dnes příliš nakloněno integrační politice.

b) Sociální služby a bydlení Ve Varnsdorfu funguje od roku 2007 Centrum sociálních služeb, které je organizační složkou města . Centrum provozuje tři sociální služby (noclehárnu, terénní program a nízkoprahové zařízení) a ubytovací centrum pro osoby v tíživé bytové a sociální situaci. 154

Ve Varnsdorfu působí Oblastní Charita Rumburk, činnost zde vyvíjí rovněž Poradna pro občanství, 153

Tato skutečnost se objevila rovněž v Dlouhodobém monitoringu, str. 18, avšak byla vnímána zcela negativně. Autoři kritizují, že se Romové museli v roce 2001 vystěhovat ze svých bytů. 154 http://www.cssuvdf.cz/.

41

občanská a lidská práva155 a sdružení Spirála (Centrum krizové intervence Ústí nad Labem)156. Varnsdorf se podílí s ostatními městy a obcemi Šluknovska na tvorbě komunitního plánu. V rámci spolupráce s Agenturou představil Varnsdorf projekt sociálního bydlení veřejnosti, zatím zůstalo však jen u prezentace. Podle pana Jiřišty se několika rodinám podařilo opustit městskou ubytovnu v Lounské ulici a zajistit si běžný nájemní vztah. Obsazenost ubytoven se stále snižuje a rodiny přecházejí do bytů v soukromém vlastnictví, bohužel do jediné lokality ve městě, kterou je Kovářská ulice.

c) Bezpečnost Ve Varnsdorfu proběhl úspěšně projekt Úsvit, zejména zřízení kamerových bodů. Město však nepočítá s využitím asistentů prevence kriminality. Podle pana Špičky je městských strážníků dostatek, v nedávné době došlo z důvodu nepokojů v loňském roce ke zvýšení jejich počtu celkem o šest strážníků. Mezi strážníky je i jeden Rom, jako jeho přímý nadřízený nemá pan Špička proti práci této osoby významnější odborné výhrady. Spolupráce s Policií České republiky ve Varnsdorfu podle Špičky funguje, je zde obvodní oddělení a hlídková služba. Obrovským problémem Varnsdorfu jsou drogy, bezdomovectví doposud nikoliv. Varnsdorf však disponuje noclehárnou pro 5 mužů, pokud by se ocitli bez přístřeší. Martin Špička poznamenal, že je bezpečnostní situace ve Varnsdorfu (podobně jako s ubytovnou Sport) v médiích popisována příliš dramaticky. Rozmnožily se však drobné krádeže, které občané na obvodní oddělení Policie ani nehlásí, protože jde o periférie města.

d) Agentura a vize města V současnosti si město nechává zpracovat projekt v rámci IOP 3.1b s názvem „Rekonstrukce Centra sociálních služeb“. Agentura nesouhlasí s koncentrací vyloučených osob ve Varnsdorfu a navrhuje jejich rozmístění do více míst ve městě. Skutečnosti, že městské ubytovny jsou v centru města, není nakloněna ani veřejnost města, tato skutečnost stála vlastně u zrodu nepokojů v minulém roce, neboť pochody nespokojených občanů mířily právě k ubytovnám. Podle pana Jiřišty nejsou městské ubytovny v centru města s ohledem na veřejné mínění dále udržitelné. Město v současnosti pracuje na možnosti čerpat dotaci na sociální bydlení – změny objektu v ul. TGM na tyto byty. Celá činnost je směřována na systemizaci tzv. prostupného bydlení: noclehárna, ubytovna, sociální byt – vše v režii města. Takzvané holobyty jsou dnes v podstatě na ubytovně v ulici TGM. Po případném schválení dotace, bude nutno řešit i tento typ bydlení pro sociálně vyloučené. Původně město navrhovalo, aby po rekonstrukci Centra sociálních služeb byla využita vedle sociálních služeb (nízkoprahové centrum, azylové bydlení) jako ubytovna. Podle Agentury není tento záměr reálný a nesouhlasí rovněž s kombinací služeb. Nízkoprahový klub má být na jiném místě. Město se návrhu Agentury přizpůsobilo a ubytovací služby bude postupně rušit s možností rekonstrukce těchto prostor na sociální byty, čímž by se snížila kapacita objektu a struktura osob, které by tyto byty využívaly. Starostové největších měst Šluknovského výběžku považují činnost Agentury za zbytečnou. Návrhy Agentury považují za jednostranné a příliš „positivně diskriminační“ ve prospěch romského etnika. Zásadně nesouhlasí s realizací Národní strategie sociálního začleňování, která byla vládou schválena právě v návaznosti na situaci na Šluknovsku. Obecně se starostové domnívají, že by se peníze na činnost

155 156

http://www.poradna-prava.cz/socialni-sluzby/terenni-programy-397.html. http://www.spirala-ul.cz/cz.php.

42

Agentury daly využít jinak157. Zástupci Varnsdorfu konstatují, že Agentura sice připraví strategické plány, ale hmatatelné výsledky nejsou bohužel vidět. Ideální by bylo, kdyby pozitivní dopady práce Agentury byly ve městě viditelné. Zatím jsou však skryté, či vůbec neexistují. Přirozeně zástupci Agentury mají názor odlišný158. Vedoucí odboru pan Fibiger by uvítal, pokud by se do právního řádu ČR vrátil pojem přechodného pobytu, nebo by existovala jiná forma přihlašovací povinnosti pro občany. Dále navrhuje určit standardy pro počet osob v bytech. Podle pana Špičky je připravovaný registr přestupků velmi důležitý a podporuje jej. Zástupci Varnsdorfu se shodli na tom, že by město mělo mít možnost regulovat určitým způsobem podnikání v oblasti sběrných surovin. Podle pana Jiřišty jsou sběrny ve Varnsdorfu otevřeny 24 hodin denně. Obecně by sociálnímu začlenění mohla pomoci tzv. komunální daň, která by přinesla finanční prostředky městu na řešení nových projektů. Zástupci města se shodli na obecných důvodech, proč dochází k sociálnímu vylučování (nezaměstnanost, nízké vzdělání, nízká motivace, historicko-ekonomické důvody posledních 20 let). Za obrovský problém však považují, když nejmladší generace de facto „počítá“ s tím, že jednou bude rovněž pobírat sociální dávky. Přítomní se shodli rovněž na tom, že práva a povinnosti musí být v rovnováze, a že nelze spoléhat na to, že se „někdo postará“. *** Za necelých čtrnáct dnů po naší návštěvě ve Varnsdorfu se zde v sobotu 31. března t.r. konala demonstrace proti údajnému přílivu sociálně vyloučených osob159, které se účastnilo necelých dvě stě lidí. Experti varují, že Šluknovsko čeká horké období, doufejme, že se mýlí160.

3.4.3 Shrnutí Město Varnsdorf bylo jedním z prvních měst, ve kterém Agentura začala působit. První Strategický plán byl vytvořen pro oblast Šluknovska již v roce 2009. Přesto však to byl právě Varnsdorf, kde v minulém roce probíhaly násilné protesty. Jak tato skutečnost souvisí s činností Agentury? Na tuto otázku právě uzavřená kapitola odpověď nepřinesla. Starostové Šluknovska souvztažnost spatřují a vyvozují z ní, že je Agentura vlastně k ničemu, tento názor je však zprostředkovaný z médií. Řízený rozhovor, který jsme ve Varnsdorfu vedli, se této otázky dotkl jen okrajově. Kapitola vlastně jen popisovala situaci ve městě, což považujeme pro čtenáře za velmi důležité. Od roku 2001 existují ve Varnsdorfu ubytovny, které obývají sociálně slabí občané města. Počet těchto osob ve Varnsdorfu stále roste, ubytovny nejsou již jen ve vlastnictví města, nýbrž rovněž ve vlastnictví soukromých osob. Jedna taková ubytovna byla minulý rok v centru pozornosti celé České republiky, neboť k ní směřoval dav demonstrantů. Po zažitých událostech není veřejné mínění Varnsdorfu nakloněno lokalizaci těchto ubytoven v centru města a zřejmě dojde v budoucnu k jejich stěhování. Město přistoupilo na návrh Agentury a bude usilovat o to, aby tito občané nebydleli pohromadě, nýbrž rozptýleně po celém městě. Zástupci Varnsdorfu nadnesli v rozhovoru zajímavý návrh, aby územní samospráva na svém území 157

http://zpravy.idnes.cz/agenturu-pro-socialni-zaclenovani-zruste-zadaji-politici-ze-sluknovska-144/domaci.aspx?c=A120126_142030_usti-zpravy_alh. 158 http://www.socialni-zaclenovani.cz/tiskova-zprava-vladni-zmocnenkyne-pro-lidska-prava-a-reditel-agentury-odmitaji-vyzvustarostu-sluknovska. 159 Např.: http://www.denik.cz/ustecky-kraj/sledujeme-on-line-varnsdorf-opet-protestuje-20120331.html. 160 Např. http://aktualne.centrum.cz/domaci/zivot-v-cesku/clanek.phtml?id=737839.

43

určitým způsobem regulovala, za splnění dalších podmínek, podnikání. Tento návrh je reakcí na časté krádeže barevných kovů a železa, které jsou ve Varnsdorfu rozšířené, a v závěru Studie se k němu jistě vrátíme.

44

Rumburk – „přirozené centrum nejsevernějšího výběžku České republiky“ 3.5 Rumburk – „přirozené centrum nejsevernějšího výběžku České republiky“ Město Rumburk patří s jedenácti tisíci čtyřmi sty obyvateli k největším městům ve Šluknovském výběžku. Pro deset okolních obcí tvoří Rumburk správní obvod třetího typu.

3.5.1 Pohled Agentury Základní informace o působení Agentury na Šluknovsku byly již popsány v pasážích, týkajících se měst Šluknova a Varnsdorfu. Všechno, co bylo řečeno v předchozích kapitolách, platí i pro město Rumburk. Zaměřme se nyní detailněji především na Strategický plán lokality Šluknovsko z roku 2010161.

a) Strategický plán lokality Šluknovsko Strategický plán obsahuje řadu doporučení v oblastech zaměstnanosti (str. 9-17), vzdělávání (str. 1827), bydlení a služeb (str. 28-35) a v oblasti sociálních služeb, bezpečnosti a prevence kriminality (na str. 36-38). Pro tři oblasti byly vytvořeny pracovní skupiny (PS pro zaměstnanost, PS pro vzdělávání, PS pro bydlení), ve kterých spolupracují zástupci dotčených institucí. Zaměstnanost Tato oblast obsahuje pět dlouhodobých cílů, kterými jsou sociální podnikání, poradenství, rekvalifikace-vzdělávání, výběrová řízení obcí a pracovní rehabilitace-praxe. Dlouhodobé cíle obsahují řadu krátkodobých cílů. Pro sociální podnikání jsou krátkodobými cíli 1) seznámení se s principy sociálního podnikání, 2) prádelna Kolíček, 3) údržba veřejných prostranství, 4) potraviny – sociální firma, 4) zpracování elektroodpadu – sociální firma. Pro poradenství je krátkodobým cílem pracovní poradenství. Dlouhodobému cíli rekvalifikace-vzdělávání předchází krátkodobý cíl rekvalifikace. Dlouhodobému cíli s názvem výběrové řízení obcí má předcházet jako krátkodobý cíl právní rozbor. Cíli pracovní rehabilitacepraxe je jako krátkodobá varianta postavena problematika veřejně prospěšných prací a veřejné služby162. Vzdělávání Oblast vzdělávání obsahuje pět dlouhodobých cílů. Cíli předškolní příprava jsou jako krátkodobá alternativa postaveny tyto cíle: 1) přípravné třídy a 2) mateřská centra – kluby. Podpoře vzdělávání v hlavním vzdělávacím proudu mají napomoci odborníci do škol jako krátkodobý cíl. Cíl služby pro rodiny, děti a mládež mají krátkodobě vyřešit 1) aktivizační programy pro rodiny s dětmi a 2) nízkoprahová zařízení, volnočasové aktivity a prevence kriminality. Cíl středoškolské vzdělávání mají urychlit krátkodobé cíle 1) učební dvouleté obory a 2) dotace na dojíždění, dotace na Romského žáka. Cíl spočívající v dalším vzdělávání a rekvalifikaci má uspíšit krátkodobý cíl rekvalifikace. Dlouhodobý cíl vzdělávání pracovníků služeb nemá krátkodobou alternativu. Bydlení a služby Krátkodobými cíli pro systém prostupného bydlení jsou 1) vzdělávání a 2) bytový fond obce. Terénní práci a poradenství urychlí krátkodobé cíle 1) terénní práce, 2) odborné sociální poradenství a 3) protidluhové finanční poradenství. Alternativu k rekonstrukci objektů s pobytovými službami tvoří krátkodobý cíl pobytové služby. Krátkodobým cílem rekonstrukce obydlí se zapojením obyvatel je rekonstrukce. 161 162

Ke stažení na http://www.socialni-zaclenovani.cz/dokumenty/dokumenty-pro-lokalitu-sluknovsko. Strategický plán, str. 15-17.

45

b) Dlouhodobý monitoring a Analýza migračních trendů V roce 2009 popisují autoři Dlouhodobého monitoringu v Rumburku minimum vyloučených lokalit, neboť se Romové stále stěhují163. Odhady počtu žijících Romů ve městě se pohybují mezi 500 až 600. Autoři monitoringu přeci jen nacházejí tři lokality, kde je určitý počet sociálně vyloučených osob. Jedná se o Pražskou ulici, ulici Šmelivského a ulici Palackého. Autoři novější Analýzy migračních trendů již hovoří o 700-800 Romech, kteří žijí v Rumburku. V Rumburku se podle nich nachází největší počet lidí bez domova a ohrožených ztrátou bydlení164. Sociálně vyloučení mají problémy s kaucemi při sjednávání nájemního bydlení, což je často vylučuje z možnosti sehnat vhodný byt k nájmu. Romové v Rumburku bydlí většinou v rodinných domech, největší počet Romů žije ve výše zmíněných ulicích Rumburka. Zhruba pětina Romů bydlí na sídlišti SNP, jež během loňských demonstrací sehrálo závažnou úlohu165. V devadesátých letech zaznamenal Rumburk migrační vlnu z východního Slovenska. V současnosti probíhá spíše migrace v regionu (Jiříkov, Varnsdorf, Šluknov, Teplice a Nový Bor). Podle autorů Analýzy jsou důvody migrace do a v rámci města Rumburk následující: 1) útěk před dluhy, 2) návrat do rodného města po ztrátě zaměstnání, 3) laciné nemovitosti a bydlení v lokalitě, 3) velký počet prázdných objektů k bydlení, 4) výměna bytové jednotky za menší a lacinější byt, 5) dočasné stěhování k příbuzným ze strachu z demonstrací166. Oficiální data prokazují, že se během období 2009-2011 z Rumburka odhlásilo o 247 osob více, než se přihlásilo167.

3.5.2 Pohled územní samosprávy a) Specifika Rumburku Podle místostarostky Rumburka, Aleny Winterové, disponuje Rumburk poměrně širokou škálou sociálních služeb. Postrádá však služby stálé psychologické poradny. Největší vyloučená lokalita Rumburka jsou tři panelové domy v centru města. Majitel těchto domů sem sestěhoval romské i neromské obyvatele, často problematické a nepřizpůsobivé. Původně mělo město s majitelem nemovitostí, Pavlem Matuchou, problémy, nyní se začal více snažit a dohlížet na pořádek ve svých domech168. Paní Winterová positivně hodnotí vznik azylového domu, který provozuje občanské sdružení Cedr. Projekt azylového domu je hrazen z evropských zdrojů. V Rumburku v minulosti stoupala kriminalita, převážně drobná majetková trestná činnost, která v současnosti, dle informací PČR a Městské policie, během zimy klesla. Paní Winterová poukazuje na jisté všeobecné zklidnění poměrů oproti loňskému podzimu. Zklidnění ve městě napomohlo i nedávné zrušení tří heren obecně závaznou vyhláškou, dále vydání obecně závazné vyhlášky o zákazu konzumace alkoholu na veřejném prostranství a samozřejmě i daleko častější pohyb policistů ve městě (speciální pořádkové jednotky). Nově k hernám ve městě nutno dodat, že na zasedání zastupitelstva města dne 5. dubna 2012 byl schválen provoz pouze čtyř heren, převážně ve středu města. Ty by pak měly být pod kontrolou jak města, tak herní společnosti. Znamená to, že z původních 17 heren ve městě budou v provozu pouze čtyři. 163

Dlouhodobý monitoring, str. 17. Analýza migračních trendů, str. 76. 165 Analýza migračních trendů, str. 79. 166 Analýza migračních trendů, str. 81. 167 Analýza, str. 81. 168 http://zpravy.idnes.cz/starostove-na-sluknovsku-pribyly-stovky-chudych-vladni-agentura-pocty-mirni-1hy/domaci.aspx?c=A110823_133507_domaci_jj. 164

46

Absolutním zákazem heren by zcela určitě hrozilo provozování „na černo“, což je nekontrolovatelné a tím nebezpečné. Za specifikum považuje paní Winterová i skutečnost, že se od podzimu 2011 konají každé pondělí koordinační porady, které mají za cíl prevenci kriminality, bezpečnost a pořádek v Rumburku. Těchto porad se účastní zástupci dotčených subjektů (PČR, MP, odboru sociálních věcí a vedení města).

b) Sociální služby a ostatní otázky Město Rumburk se stará především o aktivity dětí ze sociálně slabších rodin, pro které pořádá několikrát do roka výlety a kulturní akce dle svých finančních možností. Město plánuje podat ve spolupráci s Agenturou v rámci Integrovaného operačního programu 3.1b projekt na rekonstrukci domu v majetku města a přeměnit ho na azylový dům pro matky s dětmi. Rumburk participuje společně s ostatními městy Šluknovska na vytvoření komunitního plánu pro celou oblast Šluknovského výběžku. Jako příklad dobré praxe v oblasti prostupného bydlení uvádí paní Winterová možnost ubytování v nové soukromé ubytovně vybudované v bývalé celnici v Rumburku. Za velmi pozitivní považuje proběhlý projekt Ministerstva vnitra Úsvit, v rámci kterého Rumburk zavedl další kamerový bod Městského kamerového dohlížecího systému, v jedné z problematických lokalit. Rumburk disponuje novou výslechovou místností pro dětské oběti a svědky závažných trestných činů, která je k dispozici v objektu obvodního oddělení Policie České republiky jak policistům, tak pracovnicím OSPOD. Většinu zaplatilo Ministerstvo vnitra, město přidalo 10 % finančních prostředků169.

c) Agentura a vize města Paní Winterová konstatuje určitou direktivnost, se kterou Agentura jedná se zástupci města, aniž by však v Rumburku dosáhla viditelných výsledků. Za smysluplné spíše považuje programy Ministerstva vnitra než návrhy vycházející z Lokálního partnerství. Kdyby Agentura nabízela smysluplnější řešení, nevyšli by rozezlení občané Rumburka do ulic. Zajímavý článek s vypovídajícím titulem „Promiňte, ale nic se nestalo“ o činnosti Agentury po problémech v Rumburku přinášejí lokální Rumburské noviny170. Agentura pochopitelně vnímá své působení na Šluknovsku veskrze positivně171. Jako příklad dobré praxe uvádí místostarostka vyškolení čtyř pracovníků z řad místních Romů městem, kteří v minulosti začínali v rámci veřejně prospěšných prací. Dnes pracují pro město na stálý pracovní poměr. Paní Winterová se domnívá, že by územní samospráva měla mít možnost do určité míry regulovat podnikání na svém území, pokud je spojeno s riziky jako např. výkup kovů. Obecně se domnívá, že veřejná správa musí využít všechny pravomoci a nepoctivým „znepříjemnit život“ natolik, aby zanechali nekalých činností. V Rumburku se zatím nelze nevrátit k proběhlým událostem v minulém roce. Zejména z preventivních důvodů pořádá radnice každé dva měsíce kulaté stoly se zástupci občanů, Policie České republiky, Městské policie, MV, sociálního odboru, romské menšiny a nestátních neziskových organizací, kde vedení města s veřejností diskutuje o palčivých tématech172. 169

http://www.ceskatelevize.cz/ct24/regiony/158425-v-rumburku-otevreli-policejni-vyslechovou-mistnost-pro-deti/. http://rn.rumburk.cz/2011/12/15/prominte-ale-nic-se-nestalo/. 171 http://rn.rumburk.cz/2011/02/10/agentura-pro-socialni-zaclenovani-bude-na-sluknovsku-pusobit-i-nadale/. 172 Např.: http://rn.rumburk.cz/2011/12/01/v-rumburku-je-bezpecno-zaznelo-pri-jednani-u-kulateho-stolu/, nebo http://rn.rumburk.cz/2012/02/03/kulaty-stul-usteckeho-kraje-hodnotil-situaci-na-sluknovsku/. 170

47

3.5.3 Shrnutí Právě dokončená kapitola věnuje poměrně velkou část popisu Strategického plánu Šluknovska. Podobně jako v předchozí kapitole je na místě otázka, proč tak detailní strategický plán nezabránil událostem, které se na Šluknovsku staly v minulém roce? Kapitola o Rumburku na tuto otázku odpověď přímo nedává. Navržené nástroje ve Strategickém plánu zřejmě nebyly vnitřně, ani zastupiteli, ani širokou veřejností akceptovány. Zřejmě této skutečnosti napomohla i finanční a hospodářská krize, které musí čelit všichni obyvatelé České republiky, a na severu Čech zvláště, že je veřejnost citlivější k otázkám sociální spravedlnosti. Podobně jako sousední města vyvodil Rumburk z krize minulého roku, že je nutné více hovořit s občany a naslouchat jejich názorům, přirozeně nikoliv slepě. Proto Rumburk v dvouměsíčních intervalech pořádá kulaté stoly s občany města. Rovněž si zástupci Rumburku po prožitých zkušenostech uvědomili, že mají na svém území koordinační úlohu, a že nelze spoléhat na rady a finanční pomoc státu v oblasti sociálního začleňování, která možná ani nikdy nepřijde.

48

Dodatek č. 1: Desatero Šluknovského výběžku a Ústecká výzva V návaznosti na události na Šluknovsku přišli zástupci místní a regionální samosprávy s nabídkou trvalého řešení, aby situace dále neeskalovala a již se v budoucnu neopakovala. Již dne 3. září 2011 se sešli starostky a starostové měst a obcí Šluknovska a usnesli se na tzv. „Desateru Šluknovského výběžku“. Ústecký kraj reagoval o několik týdnů později na vypjatou situaci vlastními legislativními návrhy, které mají problémy Šluknovska vyřešit především systémově. Věříme, že zmíněné dokumenty vhodně doplní předchozí kapitoly Studie, které se týkaly Šluknova, Varnsdorfu a Rumburku, největších měst Šluknovska. Desatero Šluknovského výběžku Zmíněný dokument sestavili zástupci územní samosprávy, kteří jsou členové Sdružení pro rozvoj Šluknovska173. Na webových stránkách Sdružení je ke stažení text Desatera, který na rozdíl od klasických desater obsahuje jedenáct bodů174. Dokument je určen Vládě, Parlamentu, Policii České republiky a příslušným orgánům státní správy. Starostové žádají posílení bezpečnosti na Šluknovsku a vyřešení financování svých měst a obcí. Většina požadavků starostů se však týká legislativních řešení určitých oblastí. Dva body se týkají spravedlivého rozdělování sociálních dávek a zaměstnanosti. Požadavky týkající se bezpečnosti obecně a snížení drogové kriminality zvláště považujeme za zcela relevantní. Poněkud problematická se však jeví oblast financování. Starostové totiž výslovně požadují změnu rozpočtového určení daní na úkor čtyř největších měst České republiky. Autoři této Studie se s tímto požadavkem neztotožňují, a to ani přesto, že starostové dále v textu deklarují, že navýšené příjmy použijí na zaměstnanost. Podle autorů není možné, aby se financování určitého typu obcí řešilo na úkor jiného typu obcí. Vyrovnat nepoměr ve financování měst a obcí lze vyřešit jen tím, že stát bude sdílet větší část svých daní, nebo se zavede komunální daň. Podle starostů má být legislativně řešen loterijní zákon, vyhláška k zákonu o odpadech kvůli výkupu železa a barevných kovů, hygienické normy pro počet osob v bytech a problematika vymahatelnosti práva v České republice. V období mezi sepsáním Šluknovského Desatera a současností došlo k podstatné změně loterijního zákona, podle které jde 80 % všech příjmů z loterií do obecních pokladen, což představuje poměrně velký úspěch pro obce. Hygienické normy pro počet osob v bytech jsou dle názoru autorů této Studie rovněž velmi důležité a s navrhovaným legislativním řešením se zcela ztotožňují. Pod obecně formulovaným bodem „klademe důraz na vymahatelnost práva v ČR, na rychlejší a důslednější postižitelnost trestných činů a přestupků. Rychlé vynesení trestu má výchovný a výstražný účinek na celou společnost.“ chápeme především návrh na zřízení registru přestupků. S požadavkem na realizaci centrálního registru přestupků jsme se doposud setkali na každé popisované návštěvě. Nejsme si však jistí, jak nový systém výplaty sociálních dávek na Úřadu práce zajistí požadované spravedlivé rozdělování sociálních dávek, když po prvních několika měsících svého fungování stále ještě připomíná chaos a důsledná kontrola je zatím v nedohlednu. Rovněž se nedomníváme, že je možné zlepšit zaměstnanost jen využíváním veřejné služby, která v současném pojetí není bohužel pro osoby, které jí vykonávají, motivační a lze se jí poměrně snadno 173

Předmětem činnosti sdružení je: 1. koordinace společného postupu při realizaci záměrů ve městech a obcích Šluknovského výběžku případně ve městech a obcích se Šluknovským výběžkem sousedících, stanou-li se tato města a obce členy sdružení, 2. soustřeďování a předávání informací, týkajících se společných zájmů měst, obcí, a komor sdružení, 3. zastřešení, reprezentace a prosazování zájmů měst a obcí mikroregionů, působících ve Šluknovském výběžku, sdružených v Dobrovolných svazcích obcí Sever a Tolštejn ve vztahu k vyšším orgánům a organizacím, in: http://sprs.sluknovsko.cz/index.htm. 174 http://sprs.sluknovsko.cz/cinnost/desatero.htm.

49

vyhnout. V rámci aktivní politiky zaměstnanosti musí existovat jistá prostupnost. Osoby, které dobře vykonávají veřejnou službu, by měly po nějakém čase dostat příležitost vykonávat veřejně prospěšné práce. Poté budou tyto osoby zaměstnány krátkodobě a následně dlouhodobě, což v současných podmínkách zatím nefunguje. Státní politika v oblasti zaměstnanosti dnes bohužel mnoho nepřináší. Autoři Desatera uvažovali o veřejné službě a veřejně prospěšných pracích v pojetí, kdy dokument vznikal. Od 1. ledna 2012 došlo k podstatné změně obsahu veřejné služby a první měsíce realizace veřejné služby naznačují, že jde spíše o změnu k horšímu. Ústecká výzva V září 2011 schválilo zastupitelstvo Ústeckého kraje tři legislativní návrhy, které tisk souborně nazval tzv. Ústeckým balíčkem175. Legislativní návrhy obsahují návrh zákona o sociálním bydlení, návrh novely loterijního zákona a návrh novely trestního a přestupkového zákona. Všechny tři návrhy byly dne 21. září doručeny do Poslanecké sněmovny. Ke všem třem tiskům vydala vláda negativní stanovisko. První čtení všech tří sněmovních tisků bylo odročeno „nejdéle do 1. června 2012“. Vzhledem k tomu, že první čtení bylo zahájeno v listopadu 2011 a velmi dlouho se nic nového nedělo, zahájil Ústecký kraj kampaň s názvem „Ústecká výzva za bezpečný kraj“. Tato výzva obsahuje tři body, z nichž třetí bod se týká Ústeckého balíčku legislativních změn, který by měl být „projednán co nejdříve Parlamentem ČR a uveden do praktického života“176. Spor o sněmovní tisky bohužel nabral i jiný než odborný rozměr, neboť nesouhlas vlády je prezentován jako nesouhlas s opoziční politikou České strany sociálně demokratické177. Návrh zákona o sociálním bydlení178 Poměrně stručný legislativní návrh se snaží vyplnit mezeru českého právního řádu. V českém právu doposud neexistuje pojem „sociální bydlení“. Návrh zákona definuje sociální bydlení jako „udržitelné, přiměřené a lidsky důstojné bydlení poskytované ve veřejném zájmu a s použitím veřejných prostředků osobám v hmotné nouzi“. Ve svém stanovisku vláda správně napadá, že adresáty sociálního bydlení nemají být jen osoby v hmotné nouzi. Podle vlády návrh neřeší situace, kdy se osoba dočasně, například v důsledku sankčního opatření, v hmotné nouzi nenachází179. Podle návrhu podá oprávněná osoba žádost o sociální bydlení u obce s rozšířenou působností, na pomoc od obce však není nárok. Poskytnutí pomoci však nelze podmiňovat předchozí bezúhonností žadatele, ani jeho bezdlužností, zákon tak má zamezit diskriminačním praktikám některých obcí. Rovněž smlouva o nájmu v režimu sociálního bydlení obsahuje řadu odlišností od klasické nájemní smlouvy. Nájemné nesmí překročit maximální hranici, pronajímatel nesmí požadovat po nájemci kauci. Státní správa v oblasti sociálního bydlení je podle návrhu dělena mezi MPSV, krajské úřady a obecní úřady obcí s rozšířenou působností. Ministerstvo připravuje tzv. Akční plán podpory bydlení osob v hmotné nouzi. Obce s rozšířenou působností mimo jiné „vytvářejí s využitím veřejných i soukromých 175

Např.: http://www.parlamentnilisty.cz/zpravy/-Ustecky-balicek-legislativnich-zmen-je-pripraven-na-schvaleni-zakonodarci210974. 176 http://www.kr-ustecky.cz/vismo/dokumenty2.asp?id_org=450018&id=1664843. 177 http://www.cssd.cz/aktualne/blogy/vladni-poslanci-klamou-verejnost/. 178 Ke stažení naleznete zde: http://www.psp.cz/sqw/tisky.sqw?F=H&PT=U&dx=1&o=6&na=&T=494&ZA=&f_N=on&f_I=on&f_U=on&f_S=on&f_Z= on&f_P=on&f_R=on&f_V=on&f_O=on&ra=20. 179 Stanovisko vlády naleznete zde: http://www.psp.cz/sqw/tisky.sqw?F=H&PT=U&dx=1&o=6&na=&T=494&ZA=&f_N=on&f_I=on&f_U=on&f_S=on&f_Z= on&f_P=on&f_R=on&f_V=on&f_O=on&ra=20.

50

zdrojů bytový fond potřebný pro poskytnutí sociálního bydlení“. Jinými slovy řečeno, obce nemají povinnost zajistit všem svým občanům dostupné bydlení, mají se však snažit vytvářet bytový fond, který by byl použitelný pro sociální bydlení. Všechny činnosti obcí jsou podle návrhu výkonem přenesené působnosti. Vláda poměrně striktně předmětný tisk odmítla, a to i z důvodů „legislativně-technických“ nedostatků, s čímž se autoři této Studie ztotožňují toliko částečně. Zásadní argument vlády však byl, že by měla být oblast sociálního bydlení řešena vládním návrhem. Vládní návrh s sebou nese rovněž delší legislativní proces, který je zárukou celospolečenské diskuse o tak závažném problému, jakým je sociální bydlení. Domníváme se, že v tomto ohledu se vláda nemýlí. Novela trestního a přestupkového zákona180 Stručná novela trestního zákona přináší vedle dalších změn dvě nové skutkové podstaty trestných činů. Jde o „opakované narušování soužití lidí“ a „opakované rušení veřejného pořádku“. Obě skutkové podstaty obsahují skutkové podstaty přestupků. Ke spáchání těchto trestných činů je nutné, aby osoba byla v posledních třech letech za konkrétní uvedený přestupek aspoň dvakrát postižena. Například „narušit soužití“ je podle návrhu možné tím, že osoba spáchá více než dvakrát v posledních třech letech přestupek, jehož podstatou je: 1) vyhrožováním jinému újmou na zdraví, 2) drobným ublížením na zdraví, 3) nepravdivým obviněním z přestupků, nebo 4) schválnostmi nebo jiným hrubým jednáním. Zmíněný nový trestný čin bohužel obsahuje skutkové podstaty již stávajících trestných činů a může tak docházet k výkladovým problémům. Vláda odmítá návrh jako celek, neboť považuje zavedení trestní odpovědnosti za přestupkovou recidivu za příliš drastické opatření. Svůj názor podmiňuje vláda rovněž tím, že o návrhu nebyla vedena široká diskuse. Autoři Studie se nedomnívají, že by určité typy přestupků nemohly za splnění určitých okolností dosáhnout stupně trestného činu. Je však pravdou, že v dané oblasti je co nejširší odborná diskuse na místě. Novela zákona o loteriích Zastupitelstvo Ústeckého kraje reaguje na velký problém, který v kraji působí hazardní průmysl. Návrh však nekoresponduje se současnou právní úpravou, neboť ústecký návrh zachovává institut odvodu části výtěžku na veřejně prospěšné účely. V tomto bodu nelze s návrhem souhlasit. Vláda odmítla návrh především z důvodu, že připravuje zcela nový zákon o loteriích. Z těchto důvodů je prý předmětný návrh kontraproduktivní. Podle našeho soudu nelze návrhu upřít zajímavé náměty. Za všechny jmenujme např. definici kasina, kterým je „provozovna tvořená souborem místností, které jsou určeny zejména k provozování loterií, číselných loterií, sázkových a jiných podobných her“.

180

Ke stažení zde: http://www.psp.cz/sqw/tisky.sqw?F=H&PT=U&dx=1&o=6&na=&T=496&ZA=&f_N=on&f_I=on&f_U=on&f_S=on&f_Z= on&f_P=on&f_R=on&f_V=on&f_O=on&ra=20.

51

Javorník – „město se zámkem na Jánském vrchu“ 3.6 Javorník - „město se zámkem na Jánském vrchu“ Město Javorník leží v Českém Slezsku na úpatí Rychlebských hor. Město je rozděleno do čtyř městských částí (Bílý Potok, Horní Hoštice, Travná a Zálesí), kde žije více než 3 000 obyvatel. Město je pověřeným obecním úřadem pro okolní obce, obcí s rozšířenou působností je město Jeseník s jedenácti tisíci obyvateli. Město Javorník je součástí mikroregionu Javornicka a členem Sdružení měst a obcí Jesenicka181.

3.6.1 Pohled Agentury Agentura začala na Jesenicku svou činnost již v roce 2008, k ukončení činnosti dochází v červnu 2011. Od té doby poskytuje Agentura obcím Jesenicka tzv. vzdálenou podporu. Jesenicko bylo zařazeno do skupiny 12 měst a obcí, kde Agentura původně uskutečňovala pilotní projekt. V červnu 2009 vznikl Strategický plán lokality Jesenicko. Na základě Strategického plánu byly ustaveny tři pracovní skupiny, které rozpracovávaly Strategický plán v oblasti inklusivního vzdělávání, zaměstnanosti a bydlení. Důležitou činností Agentury byla především pomoc s realizací projektů. Jako příklady úspěšných opatření na Jesenicku uvádí Agentura ve své Zprávě o činnosti na Jesenicku z roku 2011182 především tyto činnosti a projekty: 1) Strategický plán lokality; 2) Multifunkční centrum sociálních služeb v Kobylé nad Vidnavkou; 3) Společné aktivity obcí mikroregionu Žulovska a Javornicka při integraci osob ze sociálně vyloučených romských lokalit a 4) Sociální integrace na Jesenicku183. Jako problematický vnímá Zpráva vztah mezi obcí Uhelná a občanským sdružením Ester. Agentura především kritizuje medializaci celé záležitosti starostou obce Uhelná. Dále za negativní považuje, že obec Uhelná spolu s městem Javorník nepodpořily realizaci projektu „Společné aktivity obcí mikroregionu Žulovska a Javornicka při integraci osob ze sociálně vyloučených romských lokalit“184.

a) Strategický plán Jesenicko185 V části plánu nazvané „Analýza území“ konstatují autoři, že se region Jesenicka potýká se specifickými problémy. Zmiňují především nízkou hustotu osídlení, vysokou míru nezaměstnanosti, nízké příjmy, nápadně mnoho opuštěných nemovitostí a také mnoho nemovitostí, kde bydlí sociálně vyloučené osoby186. Podle autorů na Jesenicku nenacházíme ghetta, nýbrž sociálně vyloučení jsou roztroušeni na celém území. Autoři Strategického plánu konstatují výraznou míru chudoby těchto osob, za specifické znevýhodnění považují navíc špatnou dopravní dostupnost v regionu, která je obecným problémem celého regionu. V části plánu s názvem „Analýza sociálně vyloučených lokalit“ autoři uvádí, že na Jesenicku má romská populace značně nesourodý charakter. Kvalifikovaný odhad hovoří o počtu 800 osob187. Lokality nevykazují s výjimkou Velké Kraši znaky komunity. Vyloučenou lokalitu tvoří v městech a obcích 181

http://www.smoj.cz/jesenicko-pohledem-/3-sdruzeni-mest-a-obci-jesenicka. Ke stažení: http://www.socialni-zaclenovani.cz/dokumenty/dokumenty-pro-lokalitu-jesenicko. 183 Zpráva, str. 3. 184 Zpráva, str. 4. 185 Ke stažení: http://www.socialni-zaclenovani.cz/dokumenty/dokumenty-pro-lokalitu-jesenicko. 186 Strategický plán, str. 9. 187 Strategický plán, str. 16. 182

52

Jesenicka podle autorů vždy jeden či dva domy. Výjimkou je město Jeseník, kde jsou vyloučené lokality tvořeny několika obecními byty a dvěma azylovými domy. Autoři hovoří o tzv. „minighettech“ v obcích Uhelná, Vlčice, Bernartice, Velké Kunětice, Velká Kraš, Ondřejovice a Jeseník. Bohužel Strategický plán nedodává, že v obci Uhelná jde o „minighetto“ uměle vytvořené občanským sdružením Ester (Poznámka MS a PS). Strategický plán formuluje čtyři základní oblasti, které dále rozpracovává: 1) oblast podpory vzdělávání a péče o děti a mládež; 2) bydlení; 3) sociálně patologické jevy a 4) oblast zaměstnávání188. Ve všech zmíněných oblastech nabízí plán řadu priorit, cílů a opatření189.

b) Evaluace lokálních partnerství Tento dokument pochází z roku 2011 a hodnotí spolupráci mezi Agenturou a obcemi Jesenicka v letech 2008-2010. Ve shrnutí svých výsledků na Jesenicku Agentura připouští, že nejsou nikterak oslnivé190. Podle autorů je na Jesenicku (více než kde jinde v České republice) vnímána v oblasti sociálního vyloučení etnicita191. Jako mylná se jeví počáteční domněnka, že stačí jen, aby Agentura obce „popostrčila“. Projekty, které Agentura pomohla připravit, se často nerealizovaly z důvodů „sociální spravedlnosti“ i z důvodů administrativních. Autoři přiznávají, že v oblasti, kde je velký počet lidí ohrožen sociálním vyloučením, je opravdu nevyhnutelné posuzovat především míru vlastního přičinění osob, kterým je pomoc nabízena. Tuto premisu shrnuli autoři ve vztahu k obcím takto: „V perspektivě obcí sledujeme, jak je zpochybňován koncept sociálního vyloučení a jak je silně etnizován. To je asi jedna z mála oblastí, kde se oba diskurzy prolínají – shodnou se na etnickém rozměru problému. Obce si stráží svá práva a řeší si problém po svém. Příčiny vidí v sociálních a kulturních charakteristikách sociálně vyloučených osob. Zpochybňují koncept sociálního vyloučení, který má v prostředí jesenických obcí zcela jiné rozměry - a mají pravdu. Sociálním vyloučením jsou ohroženi také mnozí obyvatelé, podívejme se třeba na statistiky dlouhodobě nezaměstnaných. Obce reflektují veřejné mínění, jsou jeho součástí, a to akcentuje otázku sociální spravedlnosti a zvyšuje senzitivitu vnímání podpory jedné vybrané skupiny obyvatel, která ještě mnohdy na nabízenou pomoc rezignuje a brání se jí.“ V Evaluaci vlastní činnosti je Agentura sama na sebe poměrně sebekritická. Autoři Evaluace připouštějí, že s nástroji Agentury, které aplikuje jinde v České republice, na Jesenicku prostě uspět nemohla. Agentura měla brát více v potaz veřejné mínění a zmíněný koncept sociální spravedlnosti, který je na Jesenicku vnímán citlivěji než jinde. Autoři si dokonce kladou otázku, zdali bylo vhodné vybrat právě Jesenicko k činnosti Agentury. Jako poučení vyvozují, aby si Agentura ještě před intervencí zjistila co nejvíce informací. Autorům předkládané Studie se toto „poučení z nezdaru“ však zdá poněkud nicotné, neboť tak základní věc, jakou je opatření si všech dostupných údajů, snad odborníci měli vědět. Autoři se vrací do historie a opakují, že původně měla Agentura přinést obcím peníze k realizaci projektů, což nenastalo, a je pravdou, že řadu partnerů tato skutečnost odradila. Celkově hodnotí autoři své působení na Jesenicku průměrně či lehce podprůměrně v porovnání s ostatními lokalitami v České republice. 188

Strategický plán, str. 34. Opatření v oblasti vzdělávání a péče o děti a mládež obsahuje 13 priorit (str. 34-54), opatření v oblasti bydlení obsahuje tři priority (str. 54-60), opatření v oblasti sociálně patologických jevů obsahuje dvě priority (str. 60-64) a oblast zaměstnávání obsahuje pět priorit (str. 64-68). 190 Další text bude zpravován podle části 6. Evaluace, která obsahuje shrnutí výsledků (str. 82-86). 191 Rozhovory s osobami na Jesenicku často přinesly pojetí „my občané“ a „oni Romové“, in: tamtéž. 189

53

3.6.2 Pohled samosprávy a) Specifika Javorníku Strukturovaný rozhovor jsme se starostkou Javorníku Mgr. Irenou Karešovou, tajemníkem Petrem Klapuchem a sociální pracovnicí Simonou Stoupalovou vedli dne 26. března 2012. Jisté specifikum Javorníku (a celého Jesenicka) souvisí s nabídkou levného bydlení. Právě proto zde podle jejich názoru roste počet nově usazených osob, z nichž je velká část sociálně znevýhodněná. Většinou se tyto osoby do Javornicka nastěhovaly v návaznosti na inzerci v azylových domech či ubytovnách doslova po celé republice. Bydlení těchto osob je po většinou hrazeno státem z dávek státní sociální podpory a hmotné nouze (doplatek na bydlení), neboť zmíněné osoby jsou většinou bez stálého zaměstnání. Zástupci Javorníku potvrdili, že tímto způsobem do regionu dostávají vyloučené osoby někteří vlastníci bytových domů. Jako příklad uvádí paní starostka, že do spádové základní školy v Javorníku dnes chodí 360 dětí, z nichž je podle odhadů 30 % ze sociálně slabých rodin, což nikdy v minulosti nebývalo. Jako učitelka s dvacetiletou pedagogickou praxí poukazuje na skutečnost, že pokud inklusivní vzdělávání nebude spojeno s dostatečným počtem asistentů pedagogů, nepovede zřejmě nikdy ke svému cíli. Ze své praxe paní starostka potvrzuje, že na Jesenicku tito asistenti nejsou a v dohledné době s ohledem na finanční možnosti obcí nebudou. Tajemník města pan Klapuch dodává, že ke specifikům regionu určitě patří nezaměstnanost. Jesenicko (včetně Javorníku) patří k nejvíce zasaženým oblastem v České republice. V současnosti se míra nezaměstnanosti v Javorníku pohybuje přes 20 %. Zástupci Javorníku pociťují ve městě silné napětí mezi obyvateli a obávají se eskalace násilností podobně jako v severních Čechách. Město Javorník, spolu s nedalekou Uhelnou, odmítly projekt na zřízení občanské poradny pro sociálně vyloučené obyvatele regionu, která měla být právě v obci Uhelná192. Město Javorník proto není součástí již zmíněného projektu „Společné aktivity obcí mikroregionu Žulovska a Jesenicka“, což negativně posuzuje Agentura. Jde o rozsáhlý projekt, který má trvat až do 30. června 2015193. Přítomní se shodli na tom, že sociální vyloučení ve městě má svůj prvopočátek v souvislosti s privatizací bytových domů. Důležitým mezníkem celé situace byl rovněž vstup občanského sdružení Ester194 do regionu. Do té doby byly sociálně vyloučené osoby (většinou Romové) rozesety po celém regionu, což potvrzují rovněž použité studie Agentury. Až občanské sdružení Ester koncentrovalo zmíněné sociálně vyloučené osoby do několika málo míst. Podle paní starostky se Ester snaží pečovat o sociálně vyloučené a má poměrně propracovaný systém sociálních služeb. Nicméně, nelze opomenout, že právě kvalitní sociální služby přispěly ke zvýšení počtu sociálně vyloučených obyvatel v regionu, což evokuje kruh. O.s. Ester je financováno především ze státních a evropských dotací, snaží se svým klientům zajistit práci, avšak s ohledem na zmíněnou extrémní nezaměstnanost se to spíše nedaří. Z odborného hlediska positivně hodnotí občanské sdružení rovněž paní Simona Stoupalová. Z pragmatických důvodů musí město s občanským sdružením spolupracovat, neboť sociálně vyloučené osoby jsou již v regionu a je nutné se o ně postarat. Veřejností celého Jesenicka jsou velmi negativně vnímány zkušenosti, které má již zmíněná obec 192

http://olomouc.idnes.cz/uhelna-a-javornik-nechteji-poradnu-boji-se-rozsireni-romskeho-ghetta-1js-/olomouczpravy.aspx?c=A110609_1600130_olomouc-zpravy_sot. 193 http://www.esfcr.cz/projekty/spolecne-aktivity-obci-mikroregionu-zulovska-a-javornicka. 194 http://www.esterzalesi.eu/.

54

Uhelná. Tyto zkušenosti podrobně popisuje Studie v samostatné kapitole. Obě kapitoly tvoří jeden celek a vzájemně se doplňují. Pro úplnost doplňujeme, že v regionu (i ve městě) působí vedle občanského sdružení Ester ještě občanské sdružení Darmoděj, které se zabývá především pomocí drogově závislým osobám195, osobám ohroženým ztrátou bydlení, osobám bez přístřeší a zadluženým osobám.

b) Zaměstnanost, plánování a bezpečnost Město Javorník organizuje v nových legislativních podmínkách výkon veřejné služby. Od 1. dubna bude veřejnou službu vykonávat 10 osob, 3 osoby mají vykonávat činnosti v rámci veřejně prospěšných prací. Rovněž občanské sdružení Ester je organizátorem veřejné služby podle zákona o hmotné nouzi. O.s. Ester je navíc nositelem projektu „Nová naděje“, který se snaží zajistit práci mladým osobám mezi 15-26 lety, kteří jsou ohroženi sociálním vyloučením196. Z vlastních zdrojů přispívá město na chod zřízených příspěvkových organizací197 a rovněž finančně podporuje neziskové organizace, např. Charitu Javorník198. Město Javorník je součástí komunálního plánu Jesenicka199, který však končí rokem 2013200. Ve městě neproběhl projekt Úsvit, se kterým mají dobré zkušenosti města a obce především na severu Čech. Javorník nemá Městskou policii, Policie České republiky je situována v obci Žulová. V pondělí a ve středu jsou policisté po dobu 4 hodin ve městě, v ostatní časy se musí v případě potřeby přivolat z dvanáct kilometrů vzdálené Žulové. Bezpečnostní situace ve městě je touto skutečností negativně ovlivněna. V minulosti sídlila v Javorníku cizinecká policie, neboť se město nachází těsně na česko-polských hranicích. Město navrhlo Policii České republiky již pět objektů pro služebnu Policie v Javorníku, zatím však marně. Vzdálenost mezi Žulovou a Javorníkem může být při trvajícím intenzivním útoku velkým bezpečnostním problémem. Podle starostky nemá město v současné době dostatečné finanční prostředky na zřízení Městské policie.

d) Agentura a vize města Město od Agentury očekávalo primárně zlepšení situace v oblasti nezaměstnanosti. S Agenturou došlo poprvé k názorovému střetu při projednávání již zmíněného projektu „Společné aktivity obcí mikroregionu Žulovska a Javornicka při integraci osob ze sociálně vyloučených romských lokalit“, který zastupitelstvo Jeseníku ve svém usnesení ze dne 31. května 2011 nepodpořilo. Podle starostky mizí mnoho finančních prostředků na administraci činností Agentury, které by dle jejího soudu mohly být využity smysluplněji, např. na veřejně prospěšné práce. V Javorníku se domnívají, že by územní samospráva měla mít možnost zasahovat určitým způsobem do povolování trvalého pobytu ve městě a podílet se rovněž na regulaci některých živností, 195

http://www.darmodej.cz/WEBDARMODEJ/DARMODEJ/PROFIL_DARMODEJ.aspx. http://www.esfcr.cz/projekty/nova-nadeje-socialni-zaclenovani-v-lokalitach-okresu-jesenik. 197 http://www.mestojavornik.cz/index.php?id=organizace_prispevkove.html. 198 http://javornik.charita.cz/. 199 Ke stažení: http://kpj.mujes.cz/images/stories/dokumenty/Komunitn_pln_socilnch_slueb_a_slueb_souvisejcch_na_Jesenicku_ pro_roky_2011-2013.pdf. 200 http://kpj.mujes.cz/. 196

55

pokud jsou s nimi spojeny problémy (např. sběrny kovů). Před příchodem do města by nezisková organizace měla svůj záměr projednat se samosprávou, která by měla mít možnost rozhodnout, zdali danou službu na svém území považuje za vhodnou, či nikoliv.

3.6.3 Shrnutí V právě dokončené kapitole jsme se místně přesunuli do jedné z nejchudších (a přitom nejkrásnějších) oblastí České republiky. Míra nezaměstnanosti na Jesenicku je přímo alarmující a v popisovaném městě Javorník činí přes 20 %. Tato skutečnost je nejpodstatnější okolností pro další hodnocení lokality. Vysoká míra nezaměstnanosti stěžuje vlastně jakoukoliv činnost v oblasti sociálního začleňování, což mimochodem připustila ve svém hodnocení i Agentura. S trochou nadsázky lze říci, že si Agentura na Jesenicku „vylámala zuby“ a oblast opustila, což však volené orgány měst a obcí regionu Jesenicka nemohou, zůstávají i nadále a bohužel bez nadsázky musí problémům sociálního vyloučení každodenně čelit. Javorník tedy řeší problémy sociálně vyloučených po svém, s omezenými finančními prostředky, ze kterých navíc ještě nejméně 20 % ukrajuje stát, neboť obce (obecně) na výkon státní správy doplácejí, protože dostávají od státu toliko příspěvek na výkon státní správy a nikoliv celou částku. Více než kde jinde je každá snaha o začlenění sociálně znevýhodněných osob na Jesenicku vnímána z perspektivy, zdali si osoby v nouzi pomoc opravdu zaslouží a zdali se podílejí vlastní prací na zlepšení svých životních podmínek. Vzhledem k obecné chudobě na Jesenicku a nedostatku pracovních příležitostí v regionu je zcela pochopitelné, že většinová společnost pohlíží na opatření, které Agentura v průběhu let navrhovala, spíše podezřívavě, zdali nejde o tzv. positivní diskriminaci, která v dané lokalitě asi z objektivních důvodů nemá své opodstatnění. V regionu působí občanské sdružení Ester, které je nositelem celé řady projektů financovaných z evropských fondů i národních prostředků. Podle zástupců Javorníku vykazuje sdružení rovněž poměrně dobré výsledky v práci s klienty. S ohledem na spravedlnost však musí být řečeno, že to bylo právě sdružení Ester, které do regionu přivedlo mnoho sociálně vyloučených osob, které zde nikdy nežily a nemají k Jesenicku žádný vztah. Přivést tyto osoby do popisované oblasti, poskytnout jim levné ubytování, avšak nezajistit obživu prací, považujeme (jemně řečeno) za zcela neuvážené, což prokážeme především v kapitole o obci Uhelná, která s právě dokončenou kapitolou tvoří jistý obsahový celek.

56

Uhelná – „obec v nejzápadnější části Slezska“ 3.7 Uhelná – „obec v nejzápadnější části Slezska“ Obec Uhelná leží několik kilometrů od města Javorník v Českém Slezsku a má 550 obyvatel. Skládá se ze šesti částí s celkovou rozlohou 2 250 ha. Obec se nachází v okrese Jeseník, město Jeseník je pro Uhelnou rovněž obecním úřadem s rozšířenou působností.

3.7.1 Pohled samosprávy a) Specifika obce Uhelná V obci Uhelná jsme hovořili se starostou Ludvíkem Juříkem. Do začátku působení občanského sdružení Ester nebyl v obci prakticky žádný problém se sociálně vyloučenými osobami. V obci nežili žádné sociálně vyloučené osoby. Sociálně vyloučené osoby do obce přivedlo právě až zmíněné občanské sdružení Ester. Podle starosty je sociální vyloučení v Uhelné nepůvodní a uměle vytvořený problém, který však jako starosta s dalšími zaměstnanci obce dnes musí řešit. Podle subjektivního odhadu se jím zabývají více jak hodinu denně. Starosta Juřík dokládá své tvrzení výpisem z obecní kroniky, podle které na území Uhelné v posledních několika desítkách let nežili žádní Romové. Snad někdy v padesátých letech se zde usídlila osoba romského etnika, která se ale následně po rozvodu odstěhovala neznámo kam. Bylo nám pana starosty líto, problém v obci nezavinil, a přesto jej musí řešit. Kdyby aspoň nežil v tak chudém regionu s takovou mírou nezaměstnanosti jakým je Jesenicko! Občanské sdružení Ester nastěhovalo zmíněné osoby do obce, aniž by respektovalo absorpční kapacitu obce, čímž vážně ovlivnilo život v obci. Situace v obci Uhelná je tak specifická a tak podstatně se vymyká dosavadním návštěvám ve vyloučených lokalitách, že jsme (jako autoři) částečně rezignovali na připravené otázky a vedli rozhovor tak, aby se dotkl především centrálního tématu – vztahu obce a občanského sdružení Ester.

b) Co se vlastně v Uhelné stalo? Od roku 2004 působí v Uhelné občanské sdružení Ester, které přímo způsobilo, že v obci Uhelná dnes žije větší počet Romů. Tyto osoby se nastěhovaly do nemovitosti v centru obce, kterou občanské sdružení Ester pronajalo a odkoupilo od soukromého majitele a následně opravilo. Podle starosty nebyla oprava v souladu se schváleným územním plánem obce. V následujících letech se do obce dostalo dalších 40 osob romského etnika, které se soustředily do dvou bytových domů soukromého vlastníka pana Dimitrije Pandadise. Popsaným způsobem vznikla v Uhelné tři „minighetta“, o kterých se ve svých materiálech zmiňuje Agentura. Do Uhelné se nastěhovaly především mnohodětné rodiny. Romské děti jsou často viděny na návsi obce, jsou podle starosty velmi hlučné, používají často vulgární výrazy a odhazují odpadky, kam nepatří (často do místního potoka). Starosta pan Juřík uvádí v nepublikovaném článku z roku 2009 s názvem „Praxe o.s. Ester Zálesí v Uhelné“ rovněž krádeže u konkrétních osob z obce, které způsobily zmíněné děti. Jde od drobných krádeží cigaret či ovoce, až po odcizení platební karty. K těmto popsaným činům je nutno přiřadit i vandalství, v důsledku kterého musel být např. přestěhován altán z návsi a na více místech rozšířeno veřejné osvětlení. Starosta konstatuje, že s těmito dětmi nikdo systematicky nepracuje, ač by občanské sdružení Ester pracovat mělo. Starostovi se nelíbí skutečnost, že mnoho nových obyvatel Uhelné není přihlášeno k trvalému pobytu v obci. V době sepsání zmíněného článku (v roce 2009) přichází podle něj obec z tohoto důvodu až

57

o 100 tisíc Kč za rok na sdílených daních, které jsou rovněž vázány na trvalý pobyt občanů obce. Majitel nemovitostí pan Pandadis ani pan Abrahám Staněk z občanského sdružení Ester prý nezabezpečili pro nové obyvatele dostatek popelnic a v jednom případě nebyl vyřešen odvoz jímek a fekálie se tak dostaly na soukromý pozemek třetí osoby. Nápravu musel starosta řešit přes odbor životního prostředí v Jeseníku. Noví obyvatelé obce zakládají na území obce často černé skládky. Starosta ve svém článku konstatuje, že spolupráce s o.s. Ester se zhoršila v návaznosti na vstup Agentury do regionu. O.s. Ester se začalo koncentrovat na tuto instituci a se starostou komunikovalo stále méně. Starosta pan Juřík v roce 2009 odmítl další spolupráci s o.s. Ester. Jako důvod uvádí, že občanské sdružení při svém vstupu do obce zcela ignorovalo územní samosprávu. Starosta rovněž nevěří, že by činnost o.s. Ester vykazovala takové výsledky, které sama prezentuje. Popsané události jsou zapsány rovněž do obecní kroniky na věčné časy: „V roce 2008 byl zaznamenán prudký nárůst Romů, kteří se do obce přistěhovali. Podle informace Bc. Jiřího Kovalčíka z odboru sociálních věcí MěÚ v Jeseníku představuje toto etnikum cca 14 % všech občanů obce, i když podle sčítání lidu v roce 2001 není v obci evidován žádný. Přestěhování organizovalo občanské sdružení Ester ve spolupráci s majitelem bytovek bez informování obce. Je nutno přiznat, že se atmosféra v obci zhoršila. Obec spolupracuje s občanským sdružením Ester tím, že pronajímá za symbolickou cenu tělocvičnu a učebnu na doučování dětí. Ze strany Ester je minimální zájem o spolupráci při řešení problému Romů.“

c) A jak to v Uhelné pokračuje? Občanské sdružení Ester působí v Uhelné i nadále, počet osob ubytovaných v obci se v současnosti pohybuje kolem osmdesáti. Podle starosty se v obci zcela změnilo klima, mnozí původní občané se necítí bezpečně. Každé jaro stoupá kriminalita, v obci doslova „nic neuzraje“. Jako největší problém starosta ale vnímá skutečnost, že děti žijící v obci již 8 let nevidí své rodiče pracovat, a že se vytváří další „ztracená“ generace bez jakékoliv perspektivy. To se odráží i v přístupu dětí této komunity ke vzdělávání. Ve vzdělávání nevidí svoji budoucnost, protože jejich rodiče nepracují a stará se o ně stát. I nadále se starosta domnívá, že o.s. Ester s dětmi vyloučených osob málo pracuje. Obec již o.s. Ester nepronajímá své nemovitosti (kromě tělocvičny), pronájem další místnosti byl zrušen o.s. Ester a činnosti občanské sdružení koná „ve svém“. Negativní stránkou však je, že obec ani neví, co se v daných místech uskutečňuje. V roce 2010 sdružení Ester chtělo vytvořit z prostředků IOP v Uhelné komunitní centrum, s čímž obec nesouhlasila201. Agentura se pokusila po neúspěšném nátlaku na obec celý spor urovnat, ke kompromisu však nedošlo a sdružení Ester od projektu ustoupilo. Obec Uhelná se díky starostovi Juříkovi dostala na jaře minulého roku opět do médií. V rámci Strategického plánu, který do regionu přinesla Agentura, se měl i mikroregion Žulovsko (jako partner mikroregionu Javornicka) podílet na projektu „Společné aktivity mikroregionů Žulovska a Javornicka při integraci osob ze sociálně vyloučených romských lokalit“. Zastupitelstvo obce s tímto projektem nesouhlasilo a projekt nepodpořilo. Projekt nepodpořil ani nedaleký Javorník, o čemž se zmiňujeme v předchozí kapitole. Starosta pan Juřík publikoval zajímavý článek s názvem „Je to normální?“, kde vysvětluje čtenářům Jesenického týdeníku názor obce. Projekt měl po dobu 39 měsíců poskytovat dluhové a další odborné poradenství sociálně vyloučeným osobám (sociální poradna). Starosta nejenže není přesvědčen o smysluplnosti tohoto projektu, nýbrž rovněž napadá přílišnou administrativní náročnost. Finanční 201

Jádro sporu srovnej např.: http://hn.ihned.cz/c1-45310560-uhelna-nema-nic-proti-romum-jen-je-nechce.

58

prostředky určené na projekt by se měly využít na podporu zaměstnanosti v místě. Jádrem odmítnutí Uhelné však bylo, že sousední obec Vápenná svůj záměr zařadit Uhelnou do projektu vůbec obci nesdělila. Proti názorům starosty pana Juříka se ostře ohrazuje Agentura202. Aby si občanské sdružení takříkajíc „pojistilo“ další finanční prostředky na svou činnost, hrozí při neschválení konkrétního projektu, že z obce (či regionu) prostě odejde. Přesto všechno se obec a občanské sdružení pravidelně setkávají, poslední schůzka se uskutečnila dne 6. února 2012 a zdá se, že by mohla přinést lepší vzájemný vztah pro budoucnost. Ze zápisu je patrno, že obec od o.s. Ester požadovala informace o osobách, které v obci žijí. Ester souhlasila, že bude obci podávat informace o vystěhování z obce, důvodech vystěhování z obce a poskytne jmenný seznam nových nájemníků v azylových bytech. Starosta pan Juřík nám v reakci na toto ustanovení řekl, že „obec vlastně nemá přehled, kdo přesně v obci bydlí“. Dále obec od o.s. Ester požaduje, aby noví nájemníci byli představeni starostovi obce a vedoucí provozu. Starosta těmto osobám vysvětlí jejich práva a povinnosti pobytu v obci. O.s. Ester s tímto požadavkem obce souhlasilo. Obec rovněž požaduje větší kontrolu klientů sdružení, zejména ve večerních hodinách a o víkendech. Na tento požadavek o.s. Ester reaguje s tím, že není v jejich silách požadavek splnit. Nabízejí jen telefonický kontakt na zaměstnance, kteří mají pohotovost. To bere obec na vědomí, avšak nesouhlasí s tímto řešením. Obec požaduje, aby o.s. Ester kontrolovalo aktuálnost trvalých pobytů v občanských průkazech svých klientů. V současnosti je přihlášeno na ohlašovně obecního úřadu v Uhelné dvacet osob. Obec nechce přihlašovat osoby žijící v azylových bytech k trvalému pobytu, pokud nemají v pořádku občanské průkazy. Mezi obcí a sdružením Ester došlo k dohodě, že se její klienti budou přihlašovat k trvalému pobytu až po šesti měsících v azylovém bydlení po obdržení klasické nájemní smlouvy.

d) Jak to mělo být v Uhelné od začátku? Občanské sdružení Ester mělo především od úplného začátku s obcí komunikovat a oznámit jí svůj záměr. Před umístěním sociálně vyloučených osob do obce mělo sdružení vysvětlit svůj záměr také stávajícím obyvatelům Uhelné a pokusit se přesvědčit je o smysluplnosti celého projektu. To se však bohužel v Uhelné nestalo. Obyvatelé obce reagují na změnu situace stavěním vysokých plotů, aby si uchránili svůj majetek. Starosta pozoruje rovněž, že v obci je v současnosti ze stejného důvodu i více hlídacích psů. V Uhelné i sousedním Javorníku jsme zaznamenali zajímavou skutečnost, kdy se neromští občané hlásí k romské národnosti z důvodu podpory učňovského školství, která je směřována právě Romům.

e) Další otázky Od roku 2011 nepůsobí v nedalekém Javorníku Policie České republiky. Starosta dvakrát potřeboval jejich asistenci, příjezd trval 45 minut. Obecně však nemá starosta s prací PČR problém, konstatuje však obecně známý nedostatek financí, které jsou PČR přiděleny. Starosta pan Juřík zcela souhlasí se zavedením registru přestupků. Starosta by uvítal kompetence, aby se mohl dozvědět něco o osobách žijících na území jeho obce. Tím, že v obci ani na Javornicku nejsou pracovní příležitosti, obyvatelé Uhelné žijí ze sociálních dávek podle něj tedy „hotelovým způsobem“ a nemají k obci žádný vztah, je vážná chyba. K oprávnění 202

http://www.romea.cz/cz/zpravy/martin-simacek-starosta-uhelne-ludvik-jurik-lze.

59

vybrat si, kde bude osoba bydlet, přeci patří i její povinnost starat se o zájmy obce, pečovat o prostředí, zvláště tak malé obce jako je Uhelná. Vztah k místu je podobně důležitý jako vztah k rodičům, sourozencům, či spolužákům, který se učíme v dětském věku. V obci funguje veřejná služba, od 1. dubna 2012 byl obci přidělen 1 koordinátor veřejné služby v rámci veřejně prospěšných prací. Sociální práci v současnosti nevykonává nikdo, ač podle zákona o sociálních službách vykonává sociální práci u osob sociálně vyloučených trojková obec, v případě Uhelné je to město Jeseník. Míra nezaměstnanosti v obci Uhelná je ve výši 25,3 %. Proto se starosta pan Juřík domnívá, že právě v řešení nezaměstnanosti je klíč ke změně. Dále spatřuje u činnosti o.s. Ester absenci výuky tradičních hodnot. Mezi tyto tradiční hodnoty patří podle Juříka chtít něco dokázat, mít nějaký smysl života, pracovat, chtít se vzdělávat a rovněž udržovat kvalitní prostředí ve své obci, s čímž se autoři Studie zcela ztotožňují. Obec je toho názoru, že v tomto případě měl být přidělen sociální pracovník placený ze státního rozpočtu, který bude mapovat potřeby jednotlivých rodin. Na práci s těmito rodinami si pak „pozve“ poskytovatele sociálních služeb a vybírat je bude podle kvality jejich práce. Tuto skutečnost řeší obec nyní tím, že požádala o místo v rámci veřejně prospěšných prací pro pracovnici, která bude problém sociálně nepřizpůsobivých mapovat a řešit, je to ale jen na dobu 6 měsíců. Jedná se hlavně o práci s dětmi. Ústy starosty pana Juříka má obec za to, aby státní dotace, které občanské sdružení dostává, byly primárně použity na nepřetržité působení na klienty 24 hodiny denně a vytvoření pracovních míst jako základní podmínky pro začleňování. Podmínka práce je podle starosty v obci ověřena zkušeností, že i klienti o.s. Ester, kteří jsou u obce zaměstnaní se více zajímají o život v ní a začnou komunikovat s ostatními spolupracovníky – tedy občany obce. Samozřejmě i jejich vystupování je pro majoritu přijatelnější, dodává pan Juřík. Zrovna tak je obec proti jakémukoliv budování „komunitních center“. Tato centra ve skutečnosti znamenají podle pana Juříka další vydělování nepřizpůsobivých občanů, neboť je většinová populace zřejmě navštěvovat nebude. To se děje za vydatného přispění finančních prostředků státu, které poskytuje na dotacích. Naopak, pokud pořádá akci obec, účastní se jí také děti Romů, a tedy v tomto okamžiku začleňování podle Juříka probíhá. Tyto akce ale platí obec ze svého rozpočtu.

3.7.2 Pohled Agentury Vzhledem k zvláštnosti popsané situace jsme v této kapitole změnili její členění. Ve všech ostatních kapitolách předchází pohled Agentury pohledu územní samosprávy, neboť samospráva na hodnocení Agentury určitým způsobem reaguje a my dané reakce popisujeme. V Uhelné je situace ale opačná, Agentura by měla reagovat na situaci v Uhelné. Jak vnímala po dobu působení na Jesenicku právě popsaný problém? Stranila obci nebo občanskému sdružení Ester? Proto jsme pohledy obou stran vyměnili. Strategický plán Agentury zmiňuje obec Uhelnou v souvislosti s tzv. minighetty, avšak nevysvětluje, jak v Uhelné vlastně vznikla203. Čtenář tak nabude dojmu, že asi byla v Uhelné odnepaměti. Zpráva o činnosti Agentury shrnuje, že v létě 2010 došlo k vyhrocení stanoviska mezi obcí a o.s. Ester204 ohledně projektu, o kterém jsme se již zmínili. Dále se zde píše, že Uhelná zablokovala práce na projektu okolních obcí. O příčinách se však nic nedozvíme. 203 204

Ke stažení: http://www.socialni-zaclenovani.cz/dokumenty/dokumenty-pro-lokalitu-jesenicko. Ke stažení tamtéž.

60

Sporu v Uhelné se věnuje rovněž Evaluace lokálního partnerství z roku 2011. O občanském sdružení autoři soudí, že jejich práce spočívá v komplexním přístupu, který zahrnuje otázku bydlení, zaměstnání a vzdělání, což vnímají positivně. Autoři popisují spor mezi obcí a o.s. Ester o vytvoření komunitního centra v Uhelné v roce 2010 a především vyzdvihují facilitační úsilí Agentury, která se (byť marně) pokusila celý spor urovnat. Ohrazují se proti výrokům starosty pana Juříka a dovozují, že je to starosta, který „znemožňuje věcnou diskusi nad řešením situace“. Viník je podle Agentury jasný, je jím obec Uhelná a pan starosta Juřík: „Názor pana Juříka na neúčinnost integračních aktivit vnímáme jako účelovou argumentaci, která má zakrýt nečinnost a neochotu vedení obce aktivně se podílet na začleňování sociálně vyloučených obyvatel do společnosti.“205 O tom, jak se Romové v Uhelné ocitli, se v této části Evaluace nedozvíme nic. Jen zastřeně autoři v „sebekritických“ závěrech poukazují na to, že určitá část veřejnosti může mít rovněž malý díl pravdy: „Byť vnímáme odsudky „rasistických“ přístupů obcí, musíme i zohlednit skutečnost, že tyto obavy, ať jsou více či méně reálné, na místní obyvatele nepůsobí nejlépe“. Jinými slovy řečeno, působí na Jesenicku s obrovskou nezaměstnaností nepřirozeně, je-li jedna skupina (vlastně nepůvodních) obyvatel upřednostňována před jinými. O pravé příčině problémů v Uhelné se však po prostudování materiálů Agentury nedozvíme vlastně zhola nic.

3.7.3 Shrnutí Jak shrnout a posoudit právě dokončenou kapitolu? Nikdo nepopírá právo osoby (která se na území České republiky pohybuje legálně), zvolit si svobodně místo, kde bude trvale či přechodně žít. Romové, kteří se z vlastní vůle na pozvání o.s. Ester usídlili v Uhelné, na to mají přirozeně právo vycházející nejen z Ústavy České republiky, ale i z evropských a mezinárodněprávních dokumentů, týkajících se lidských práv. Tuto skutečnost ani v nejmenším nenapadáme. Náš odsudek se tedy dotkne občanského sdružení Ester, které je registrováno jako poskytovatel sociálních služeb podle zákona o sociálních službách. Přivést sociálně vyloučené osoby do Uhelné, aniž by jim byla zajištěna stálá práce, a tudíž obživa, je trestuhodné! Činnost poskytovatelů sociálních služeb je regulována již zmíněným zákonem o sociálních službách, kde je rovněž vymezena inspekční činnost zřizovatele. Kontrola výkonu sociálních služeb je však tak úzce vymezena, že se dotýká jen poskytování sociálních služeb samotných, a nikoliv záměru přivést si do určitého regionu své klienty, jako to udělalo o.s. Ester. Činnost této neziskové organizace je tak v současnosti vlastně nepostihnutelná. Z případu obce Uhelná jednoznačně vyplývá, že poskytovatelé sociálních služeb by se neměli usazovat tam, kde si podle subjektivního pocitu usmyslí. Jejich činnosti je potřeba stanovit určité mantinely předem, ještě než začnou v dané oblasti působit. Usazování poskytovatelů sociálních služeb musí být v souladu s plánem sociálních služeb, který je však dnes (v neprospěch věci) v kompetenci krajů a nikoliv obcí. V praxi tak často tyto plány chybí, anebo nemají valnou úroveň, neboť jsou vykonávány na základě dobrovolnosti obcí. Prvotní instancí, jejíž názor by neměl být oslyšen, je obec, na jejímž území budou klienti dané sociální služby trvale žít. Jako další možnost se jeví povinné pojištění pro poskytovatele sociálních služeb, kteří by „náhodou“ z daného místa odešli, či kdyby sdružení zaniklo. Kdo by se postaral o jejich klienty? Kdo by vše zaplatil? Občanskému sdružení Ester, jehož představitelé nemají žádnou vazbu na Uhelnou ani na Javornicko, vytýkáme především absolutní neprofesionalitu, jednání v nesouladu s lege artis. Copak 205

Evaluace, str. 21.

61

zástupci sdružení nedohlédli tak daleko, aby si uvědomili, co jejich záměr v tak malé obci jako je Uhelná způsobí? Copak nevzali v potaz možnosti získat práci v regionu, který je tak postižen nezaměstnaností? Anebo to byl záměr, který občanskému sdružení zaručí příliv finančních prostředků na mnoho let dopředu? Na dané otázky nejsme s to odpovědět ani po ukončení této kapitoly. Vrátíme se k nim v závěru a pokusíme se nalézt systémové řešení, které jsme nastínili. Respektujeme význam neziskového sektoru, avšak města a obce mají ještě další prvek, který neziskový sektor (ať je sebe důležitější) jednoduše nemá. Města a obce jsou veřejnoprávními korporacemi, a onen veřejnoprávní prvek jim dává specifický význam. Právě proto by měly obce mít možnost závazně rozhodnout, zdali na svém území danou sociální službu chtějí, či nikoliv. Obec je územním samosprávným společenstvím občanů. Občané obce mají mnohá oprávnění, avšak rovněž jednu základní povinnost – mít svou obec v lásce. Občanská pospolitost v Uhelné je dnes výrazně narušena tím, že do ní přibyly osoby, které nikdo neučí, jak je důležité mít vztah k určitému místu. Proto starosta pan Juřík tak často hovořil právě o dětech, a dáváme mu v tomto ohledu zcela za pravdu.

62

Dodatek č. 2: Domovské právo do roku 1948 Pojem domovského práva V rakouském a československém právu do roku 1945 byl pojem domovské právo vykládán jako „osobní právní poměr určité osoby k určité obci“206. Domovské právo rozlišuje a) občany do obce příslušné a b) občany do obce nepříslušné. Občané do obce příslušné jsou „příslušníci obce“, někteří občané do obce nepříslušní mohly být tzv. „společníky obce“. Společníci obce neměli v dané obci domovské právo, avšak vlastnili zde nemovitost, anebo zde platili daně ze samostatně provozované živnosti. Ostatní byli tzv. „přespolní“. Pojmy domovské právo a domovská příslušnost byly totožnými právními pojmy. Domovské právo bylo upraveno zákonem č. 105/1863 ř.z., o domovském právu, který byl účinný do roku 1949. Podstata institutu domovského práva spočívala v nerušeném právu občana zdržovat se ve své domovské obci. Důležitou součástí domovského práva byla rovněž povinnost obce postarat se o svého občana, pokud zchudl, či byl (řečeno dnešním jazykem) ve složité sociální či zdravotní situaci. Občané příslušní do obce nemohli být za žádných okolností z této obce vypovězeni207 či vyhoštěni208. Domovské právo v sobě obsahovalo „právo v obci se nerušeně zdržovat a žádat chudinské opatření“. Kdo se mohl stát příslušníkem obce? Domovské právo mohl nabít jen státní občan Rakouska a později Československa. Konstrukce domovského práva spočívala na tom, že každý státní občan musel mít v některé tuzemské obci domovské právo. Toto právo však mohlo příslušet jen k jedné konkrétní obci. Domovskou obcí mohla být jen tzv. „obec politická“, tedy obec, které zákon udělil samostatnou a přenesenou působnost; domovskou obcí nemohla být například usedlost. Domovské právo se vztahovalo na celý obvod obecního území. Jak se domovské právo nabývalo? Domovské právo bylo možné nabýt několika způsoby: 1) výslovným přijetím do domovského svazku; 2) ženy provdáním; 3) děti zrozením, příp. legitimací a 4) nabytím veřejného úřadu. Originárně (tedy neodvozeně) se domovské právo nabývalo a) na základě vydržení a b) na základě nabytí veřejného úřadu. Odvozeně šlo nabýt domovské právo u žen provdáním a u dětí narozením. Občan mohl domovské právo vydržet, pokud se po dosažení svéprávnosti zdržoval dobrovolně a nepřetržitě v obci deset let. Domovské právo udělovalo v případě výslovného přijetí do domovského svazku zastupitelstvo. Tato výsada spadala do samostatné působnosti. Za udělení domovského práva směla obec vybírat poplatky, které připadly do obecní pokladny. Poplatek však musel být uhrazen občanem dobrovolně, obec nesměla podmiňovat udělení domovského práva zaplacením poplatku. „Bezdomovci“ podle tehdejšího práva Zákon považoval za bezdomovce osoby, které nemohly prokázat své domovské právo. Tyto osoby musely být přikázány určité obci, neboť občané Rakouska, resp. Československa, museli přináležet určité obci. Po přikázání se na tyto osoby hledělo jako by měly v obci domovské právo, dokud se nezjistí, kde 206

Tato kapitola je popisována především podle: Voštera, Antonín: Právo domovské, edice vzorná obec, Knihovna samosprávných příruček, svazek 22, Praha 1934. 207 Vypovědět občana z obce bylo právem obce podle § 11 tehdejšího obecního zřízení českého a moravského. Vyhošťovací právo bylo institutem říšského zákona č. 88/1871 ř.z a bylo vykonáváno státními policejními úřady, in: citované dílo. 208 § 1 „Právo domovské přináší s sebou, že ten kdo je má, může se v této obci nerušeně zdržovati a zchudl-li by, od ní zaopatření žádati. Občané, kteří do obce, v níž bydlí, i přísluší, nemohou býti z této nikdy vypovězeni ani vyhoštěni.“

63

měly původní domovské právo. Bezdomovci byli tedy chápáni jako osoby, jejichž příslušnost toho času zjistit nelze a nikoliv ve smyslu, ve kterém jsou chápáni dnes. Bezdomovci byli obcím přikazováni v tomto pořádku: 1) k té obci, ve které byli toho času, když byli odvedeni k vojsku anebo když se dobrovolně uvázali k vojenské službě; 2) k té obci, ve které se prve (předtím) než činiti bylo o jejich domovské právo, nejdéle, avšak alespoň půl roku nepřetržitě a samovolně zdržovali anebo, zdržovali-li se ve dvou nebo více obcích stejně dlouho, buďtež přikázáni k té obci, ve které se zdržovali naposledy; 3) k té obci, ve které jsou zrozeni, nebo jde-li o domov nalezenců v té obci, kde byli nalezeni, anebo dotýče-li se osob, které jsou nebo byly v opatrování některého veřejného domu nalezenců a o kterých se neví, kde se narodili, buďte tedy přikázáni k té obci, ve které je ústav a 4) k té obci, ve které byli do té doby, když šlo o jejich domovské právo. Prokazování domovského práva a jeho zánik Základním důkazním prostředkem existence domovského práva byl domovský list. Podle zákona o domovském právu se jedná o „listinu, kterou se potvrzuje, že tomu, komu byl vydán, přísluší v obci domovské právo“. V dokazovacím řízení před soudem a správními orgány bylo možné použít jako důkaz jakýkoliv prostředek, který by byl způsobilý prokázat existenci domovské příslušnosti, například výslech svědků. Zánikem rakouského, resp. československého občanství, zaniklo rovněž domovské právo. Pokud osoba získala domovské právo v jiné obci na území Rakouska, resp. Československa, zaniklo domovské právo k původní obci. Rakouské právo neumožňovalo, aby se osoba domovského práva v některé obci dobrovolně vzdala. Veřejné chudinské zaopatření Podle dobové judikatury byl za chudého považován ten, „kdo nemá ani vlastního k výživě postačujícího jmění, ani sil, aby si opatřil nutné prostředky k výživě.“ Podle zákona o domovském právu připadla starost o chudé právě domovské obci. Obec rozhodovala o způsobu péče, osoba odkázaná na obec musela tento způsob přijmout. Na způsob a obsah pečovatelské povinnosti obce dohlížely nadřízené orgány, které především kontrolovaly, zdali „způsob a objem od obce udělené podpory chudinské jsou dostatečnými“. Povinnost obce v oblasti veřejného chudinského zaopatření nastávala pouze tehdy, pokud k dané osobě nebyly povinovány osoby podle občanského zákoníku (dnešním jazykem osoby s vyživovací povinností). Obec měla iniciovat soudní spor o vyživovací povinnost, pokud tyto osoby existovaly. Do vyřešení soudního sporu však byla obec nucena poskytovat péči chudé osobě s následným regresem na povinných osobách. Dobová judikatura konstatovala, že „jest tudíž před udělením podpory nutno zjistiti, nemá-li (osoba) příbuzných, potomků nebo předků nebo manžela, kteří by podle občanského zákona k vydržování mohli býti přidrženi.“ Zaopatřovací povinnost obce přicházela v úvahu jen tehdy, pokud si osoby „svým vlastním přičiněním potřebné výživy zjednati nemohou“. Zákon pamatoval i na případy, kdyby se o pomoc přihlásila osoba, která by mohla pracovat. V tom případě může obec svou pomoc podmínit určitou prací, kterou by tato osoba pro obec vykonávala209. Podle dobové judikatury muselo být pro případ udělení chudinské podpory prokázáno, „že v době kdy (osoba) nárok na podporu od obce činí, není s to svými prostředky nebo svojí silou opatřiti si výživu ani na krátký čas“. Na druhé straně judikatura dovodila, že udělení chudinské podpory neodporuje, „pokud má chudý nějaké denní zaměstnání, jestliže výdělek z tohoto zaměstnání 209

Hlásí-li se o zaopatření chudých někdo, kdo nemůže pracovati, budiž přidržen podle potřeby i donucovacími prostředky, aby konal příhodnou práci.

64

k vydržení jeho rodiny nepostačuje.“ Obsah veřejného chudinského zaopatření Podle zákona o domovském právu znamená chudinské zaopatření závazek potřebné výživy a poskytnutí ošetřování v případě nemoci. Povinnost opatřovat chudé děti byla spojena s povinností pečovat o jejich vychování. Potřebnou výživu definovala judikatura jako „vše, co člověk potřebuje k nuznému, ale člověka důstojnému zaopatření.“ Obce měly povinnost poskytovat dvaceti procentní příspěvek na ošetřovací útraty ve veřejných nemocnicích, porodnicích a ústavech pro choromyslné pro své chudé občany. Další povinností obcí bylo uhradit dvacet procent z nedobytných nákladů za svého občana, který byl hospitalizován, avšak péči neuhradil. Pokud však byl občan hospitalizován z důvodu nakažlivé choroby, byla obec od úhrady osvobozena. V případě, že bylo nutné udělit chudinské zaopatření občanům do obce nepříslušným, udělila jej obec pobytu, pokud hrozilo prodlení. Obec pobytu musela neprodleně kontaktovat domovskou obec dané osoby, která následně náklady za péči poskytnutou obcí pobytu uhradila. Stejný způsob byl zvolen i v případě, kdy se „přespolní chudý“ roznemohl. Péči hradila obec pobytu do doby, „pokud nemohou beze škody na svém zdraví nebo na zdraví jiných z opatrování býti propuštěni“. Vynaložené náklady byly vymáhány na domovské obci. Pokud cizí osoba zemřela na území obce, která nebyla její domovskou obcí, neměla tato obec právo žádat náhradu na domovské obci této osoby. Cizí státní příslušníci byli zaopatřování na útraty obce pobytu vždy. Obec pobytu nesměla požádat o úhradu nákladů domovskou obec cizího státního příslušníka či domovský stát. V případě zchudnutí bezdomovců upravoval zákon dvě situace, které mohly nastat. Obě situace byly spojeny s přikázáním do obce, které je zmíněno výše. Pokud osoba, která byla do obce přikázána, zchudla, musely se o ni postarat všechny obce okresu. Pokud byla osoba přikázána do obce z důvodu narození ve veřejné porodnici, která ležela v obvodu této obce, a zchudla-li, potom náklady na chudinské zaopatření nesl vyšší územně samosprávný celek (země). Vypovídací právo obce Za určitých okolností, které předjímalo tehdejší obecní zřízení, měla obec právo vypovědět určitou osobu ze své obce210. Nesmělo se však jednat o osobu s domovským právem, která nemohla být ani vypovězena ani vyhoštěna. Vypovědět tak bylo možno jen „společníka obce“ anebo „přespolního“. Důvodem k vyhoštění byly dvě skutečnosti: Podle první muselo jít o osobu, která nemá domovské právo vůbec a nebyla s to prokázat, že usilovala o vydání domovského práva v některé obci Rakousku, resp. v Československu. Druhou skutečností bylo, pokud by osoba „napadala v obtíž dobročinnosti veřejné“. „V obtíž dobročinnosti veřejné“ se osoba dostala tehdy, pokud „žebrá na veřejných místech anebo obtěžuje žebráckými dopisy nebo žebráckými návštěvami v bytech v takových rozměrech, že nelze žebrání pokládati za ojedinělé“. Přespolní osoby bylo možné vypovědět i tehdy, pokud „nevedly s lidmi svými domácími život bezúhonný“. Úhonný život vede ten, kdo „životem svým dává v obci veřejné pohoršení“. Podle dobové judikatury se jednalo většinou o soudně nebo policejně trestané osoby, „zejména byl-li kdo odsouzen pro čin ze ziskuchtivosti spáchaný, pro krádež, zpronevěření, podvod, lichvu nebo maření exekuce“. Veřejné 210

Tato část je zpracována podle: Musil, Josef: Poučení obecních starostů a členů obecních zastupitelstev, vydal okresní výbor v Domažlicích, 2. vydání, Domažlice 1901.

65

pohoršení však mohlo způsobit rovněž a) časté veřejné opilství a b) „úhonný život lidí domácích“, tedy osob, které „hlavu rodiny v příslušnosti následují“211. Tehdejší právo umožňovalo vyhostit „hlavu rodiny“, pokud se úhoně choval člen jeho rodiny, který mu byl podle občanského zákoníku podřízen. Bezúhonní sourozenci však vypovězeni nebyli a v obci mohli zůstat. Vypovězení z obce bylo dočasné povahy a podle judikatury smělo trvat nejdéle tři roky. Pokud by se osoba do obce předčasně vrátila, znamenalo to přestupek podle tehdejšího trestního zákona. O vyhoštění rozhodoval obecní výbor (dnešní terminologií obecní zastupitelstvo) podle tehdejšího obecního zřízení. Vypovězení z obce muselo být odůvodněno a osoba musela být poučena o odvolacím právu. Výkon rozhodnutí byl svěřen policejním orgánům. Použitelnost domovského práva v současnosti Domovské právo zmizelo z českého právního řádu k 1. lednu 1949212, kdy nabyl účinnosti zákon o zrušení tohoto institutu. Od roku 1989 se český právní řád navrací ke svým kořenům. Domovské právo však nebylo v Československu znovu zavedeno, klíčovým pojmem se místo něj stal pojem občanství. Občan má v současnosti vztah k České republice coby „domovskému státu“ a Evropské unii, jehož výrazem jsou české státní občanství a občanství EU. Popisovanou roli „domovské obce“ na sebe převzal stát. Stát je dnes garantem sociálního zabezpečení, tedy oblasti, která se nejvíce podobá zmíněnému „chudinskému zaopatření“, které vykonávaly obce. Za primární je považován vztah jednotlivce ke státu a nikoliv vztah jednotlivce k obci. Územní samospráva je sice ústavně zaručeným právem, avšak nelze z něj vyvodit přímý vztah osoby ke své domovské obci. Institut domovského práva (jako souhrn práv a povinností občana domovské obce vůči této obci) je tak v dnešních podmínkách překonaný. K podobné změně vztahu od domovské obce ke státu došlo i v sousedním Rakousku a Spolkové republice Německo v souvislosti se změnou právního myšlení po roce 1945. Původní koncepce domovské obce se udržela ve Švýcarsku, kde ve změněné podobě dodnes funguje. Obsah institutu domovského práva může i dnes k mnohému inspirovat. Není náhodou, že jsme výklad o něm umístili právě za kapitolu popisující města a obce Jesenicka. Zejména v obci Uhelná jsme byli svědky toho, že starosta nemá žádné nástroje k tomu, jak změněné klima v obci změnit k lepšímu. Současné právní úpravě chybí mimo jiné možnost refundovat finanční prostředky, které města a obce použijí pro osoby bez trvalého pobytu na jejich území. Snad každá obec v České republice by uvítala, pokud by příspěvek z rozpočtového určení daní byl vztažen na faktický pobyt občana a nikoliv na jeho trvalý pobyt jako dnes. V tomto ohledu je úprava domovského práva velmi zajímavá, neboť obsahuje možnost refundace vynaložených nákladů obcím pobytu, které uhradí domovské obce. Do roku 1948 měly města a obce ve vztahu ke svým občanům jiné postavení než mají dnes a požívaly rovněž jinou vážnost. Obce měly rozsáhlé povinnosti v sociální oblasti, avšak rovněž jedno důležité oprávnění - právo vypovědět za vymezených okolností osobu bez domovského práva ze své obce. Vymezené okolnosti pro vypovězení z obce se podobají dnešní situaci, neboť lidé se za tu dobu až tak nezměnili. Odhlédneme-li od překonané koncepce rodinného práva, kdy „hlava rodiny“ odpovídala za delikty svých „domácích“, jsou neojedinělé „žebrání“ či „úhonný život“ v podstatě takové skutkové podstaty, do kterých je možné zařadit mnohé delikty, které jsou dnes páchány na území obcí. V současných podmínkách by vyhošťovací právo obcí narazilo na ústavní mantinely, neboť trest by měl uložit toliko soud a nikoliv zastupitelstvo obce v samostatné působnosti. Správní a soudní trestání je v rukou státu a nikoliv obcí a v českých podmínkách je nemyslitelné, aby stát v budoucnu obcím svěřil 211

Muž mohl být vypovězen pouze pro úhony manželky nebo manželských dětí. Svobodná žena pro úhonu svých dětí nemanželských. Nemůže být vypovězen muž pro úhonu dětí své manželky z prvního manželství pocházejících. 212 Jednalo se o zákon č. 174/1948 Sb., o zrušení domovského práva.

66

kompetenci trestání. V současnosti je zákaz pobytu jedním z trestů, který soud uloží podle trestního zákoníku. Možnost vypovědět osobu za určitých okolností z obce by však měla být obsažena rovněž v přestupkovém právu, neboť (jak ukázaly zkušenosti z navštívených obcí) smířlivější varianty často selhávají. Studium domovského práva může historicko-právně ukotvit snahy o zavedení sankce zákazu pobytu do přestupkového práva, které dnes probíhají. K domovskému právu se pojí ještě jedna myšlenka, rovněž spojená se zkušeností z obce Uhelná. Starosta Juřík hovořil rovněž o tom, že dětem vyloučených osob nikdo nevštěpuje základní hodnotový systém, do kterého náleží i vztah k místu. Do pojmu veřejné chudinské opatrovnictví spadala rovněž povinnost postarat se o vychování dětí. V současných podmínkách na sebe stát převzal povinnost sociálního zabezpečení, obce v samostatné působnosti v této oblasti hrají jen marginální roli, která je navíc rozpočtově limitovaná. Příklad z Uhelné ale ukazuje, že by obce mohly šířit osvětu a tím přispět i k výchově dětí, přirozeně na základě dobrovolnosti. Jak jinak chápat úsilí pana starosty, který nově příchozím osobám do obce vysvětluje, co je základním obsahem vzájemného soužití mezi sousedy? Pokusit se znovu oživit institut domovského práva, je v současných podmínkách nerealistické. Na druhou stranu je ale zjevné, že města a obce nedosahují u svých občanů takové vážnosti, které by měly mít. Tato skutečnost je jistě spjata se čtyřicet let trvající absencí samosprávy jako takové a podřazení měst a obcí na pouhou prodlouženou ruku státu. Právě proto by stálo za to, co nejdetailněji rozebrat všechny právní pojmy, které v minulosti s územní samosprávou souvisely. V domovském právu lze nalézt celou řadu podnětů, které by mohly být implementovány do českého právního řádu, aniž by došlo k porušení základních hodnot, které jsou chráněny Ústavou České republiky a mezinárodněprávními dokumenty.

67

Přerov – „křižovatka cest a srdce Moravy“ 3.8 Přerov – „křižovatka cest a srdce Moravy“. Statutární město Přerov leží v Olomouckém kraji. Město je rozděleno na třináct městských částí (Přerov I - XIII). V současnosti zde žije více než 46 500 obyvatel. Přerov je pro okolní města a obce obecním úřadem s rozšířenou působností.

3.8.1 Pohled Agentury Agentura působila v Přerově od roku 2008, Přerov patřil mezi její pilotní lokality. Svou činnost zde Agentura ukončila k 30. červnu 2011. Podle Zprávy o činnosti213 vzniklo lokální partnerství již v dubnu 2008. V Přerově nalézáme podle Agentury čtyři vyloučené lokality, jde o ulice Kojetínskou214, Husovu215, Tovačovskou216 a Škodovu217. Agentura spolupracovala s městem podle svých slov především na přípravě integrovaného plánu rozvoje města (IPRM). V roce 2010 byl zpracován dokument „Perspektivy lokálního partnerství“, Strategický plán zde na rozdíl od jiných lokalit nevznikl a byl nahrazen zmíněným dokumentem. V letech 2010 až 2011 usilovala Agentura, ve spolupráci s městem, především o mediální prezentaci problematiky sociálního vyloučení. V dubnu 2010 se uskutečnila debata „Budoucnost je společná“. Od roku 2011 měly být zřízeny webové stránky s tématem sociálního začleňování. Jako příklady úspěšných opatření Agentura uvádí 1) opatření proti projevům extremismu; 2) projekt na základní škole Boženy Němcové (vzdělání podle programu „Společně do školy“); 3) založení a fungování sociální firmy Aver Drom 4) Tour de dvůr (projekt zaměřený na záškoláctví a drobnou kriminalitu). Materiál rovněž konstatuje negativní stránky spolupráce s městem, především neochotu města podílet se na oblasti sociálního začleňování jako takové. Důsledkem této špatné spolupráce bylo v roce 2010 neschválení individuálního projektu radou města a stagnace příprav ostatních projektů v rámci Integrovaného operačního projektu. Jistou změnu klimatu pociťuje Agentura od března 2011, kdy dochází ke konsolidaci vzájemných vztahů. Z roku 2011 pochází rovněž materiál Evaluace lokálního partnerství v letech 2008-2010.218 Výsledky za lokalitu Přerov vyznívají pro Agenturu velmi příznivě, avšak mohly by být ještě příznivější nebýt „proměnlivé podpory města“219. Evaluace vyzdvihuje činnost lokálního konzultanta, který ve městě působí již od roku 2008. „Achillovou patou“ se prý stává rok 2010, kdy se prohlubuje nekomunikace a neochota města podílet se na realizaci inkluzívních procesů. Svou činnost však Agentura hodnotí veskrze positivně, „Agentura jednoznačně podpořila proces sociálního začleňování v obci. Celkové vyhodnocení působnosti Agentury v obci je výborné, Přerov se tak stává třetí nejlépe hodnocenou lokalitou Agentury. Lepších výsledků by se dalo dosáhnout jen zajištěním větších kompetencí Agentury a posílením personálních kapacit v místě?“220 Co na toto hodnocení říká územní samospráva? 213

Ke stažení: http://www.socialni-zaclenovani.cz/dokumenty/dokumenty-pro-lokalitu-prerov. Celkem v lokalitě žije 250 osob. 215 Tři podlažní domy se čtyřiceti sedmi byty, v lokalitě žije asi 450 osob, Neromů asi 20, in: Evaluace str. 14. 216 Celkem zde bydlelo 34 osob, všichni Romové, in: Evaluace, str. 15. 217 Jde o jednu z hlavních spojnic mezi nádražím a centrem města. Lokalita byla v roce 2007 prodána společnosti Opera Bohemia. V lokalitě žilo cca. 110 obyvatel, in: Evaluace, str. 14. 218 Ke stažení: http://www.socialni-zaclenovani.cz/dokumenty/dokumenty-pro-lokalitu-prerov. 219 Evaluace, str. 101. 220 Evaluace, str. 103. 214

68

3.8.2 Pohled územní samosprávy Strukturovaný rozhovor se zástupci města Přerova se konal v pondělí 2. dubna 2012 za aktivní účasti Mgr. Dušana Hluzína, náměstka primátora města Přerova a Bc. Jany Žouželkové, vedoucí oddělení sociálních věcí a zdravotnictví.

a) Specifika, financování a projekty Většinu z romské populace Přerova tvoří tzv. „starousedlíci“, tedy osoby, které se v průběhu šedesátých let stěhovaly do Přerova za prací, další přišli do města po rozdělení Československa. V rámci Olomouckého kraje má Přerov nejpočetnější romské osídlení. Město Přerov realizuje již mnoho let převážně z vlastních zdrojů Program soužití, Program primární prevence a Program terénní sociální práce221. Program soužití má řadu cílů222 a je realizován ve čtyřech základních oblastech: bydlení, vzdělávání, volný čas a komunikace. V oblasti vzdělávání Přerov například financoval ve škole s velkým počtem žáků romského etnika činnost psychologa či asistenty pedagoga. Město rovněž připravuje ve zmíněné škole nulté ročníky pro romské předškolní děti. Program soužití je z našeho úhlu pohledu tak významný, že jsme jeho počátkům věnovali místo i níže, neboť se realizuje již od roku 2002. Od té doby se v Přerově zabývají sociálním začleňováním, což Přerov staví do role průkopníků v této oblasti. V období let 2001-2010 uskutečnilo město v rámci Programu terénní sociální práce 102 akcí pro děti ze sociálně znevýhodňujícího prostředí. Město ze svých finančních prostředků poskytuje dotace Armádě spásy, Oblastní charitě Přerov223, občanskému sdružení Kappa help224 a Člověku v tísni. Z ESF byly podpořeny projekty „Rozvoj profesních schopností sociálních pracovníků měst Střední Moravy“ a „Zvýšení kvality řízení na Magistrátu města Přerova“225. Město Přerov má zpracovaný integrovaný plán města (IPRM). Zpracování IPRM bylo podmínkou k možnosti čerpat finanční zdroje z evropských fondů. Integrovaný plán je zpracován pro území PřerovJih226. Integrovaný plán kofinancovalo město ze svých zdrojů. Město podalo v rámci ESF dvakrát projekt, který se zabýval prostupností v oblasti zaměstnanosti po absolvování veřejné služby. Zmíněný projekt nebyl podpořen, neboť prý „není důvod, aby se veřejná služba zajišťovala z fondů EU“. V současnosti má město Přerov uzavřenou smlouvu o realizaci výkonu veřejné služby, veřejnou službu koordinuje na ÚP pouze jedna osoba na celé Přerovsko. Podle náměstka Hluzína nefunguje spolupráce mezi městem a ÚP v oblasti veřejné služby optimálně.

b) Bydlení Město Přerov disponuje městskými byty, ve vlastnictví města jsou rovněž domy s pečovatelskou 221

http://www.prerov.eu/cs/magistrat/socialni-oblast-a-skolstvi/programy-v-oblasti-socialnich-a-socialne-zdravotnich-sluzeb/. Cíle programu soužití jsou 1) vytvářet rovné příležitosti pro všechny obyvatele města; 2) vytvářet podmínky pro účast všech obyvatel na životě města; 3) rozvíjet uvědomování si kulturní identity a tradičních hodnot života národnostních menšina etnik a 4) aktivně přispívat k bezkonfliktnímu soužití všech obyvatel založeném na partnerství, rovnosti příležitostí a občanské solidarity. 223 http://www.prerov.caritas.cz/. 224 http://www.kappa-help.cz/. 225 http://www.prerov.eu/cs/magistrat/rozvoj-mesta/projekty/projekty-podporene-z-esf/. 226 Ke stažení: http://www.prerov.eu/cs/magistrat/rozvoj-mesta/projekty/integrovany-plan-rozvoje-mesta/schvaleniintegrovaneho-planu-rozvoje-mesta-prerov-jih.html. 222

69

službou a domy zvláštního určení tzv. bezbariérové. V Přerově je dostatek bytů, některé městské byty nejsou nejlepší kvality. Oblast sociálního bydlení řeší město již od roku 2001227, což zmiňujeme níže. Podle přítomných zástupců čerpala Agentura své myšlenky v oblasti sociálního bydlení právě z dokumentů města z počátku tisíciletí, které pak jako celek považovala za své. Podle Jany Žouželkové bydlí v bytech obývaných Romy několik generací. V Přerově existují tzv. „špatné adresy“, kde jsou nemovitosti prakticky neprodejné. Žouželková upozornila rovněž na problémy romských klanů, které stojí proti sobě. V současnosti existuje v Přerově několik vyloučených lokalit, jsou to prostorově vymezené enklávy, které však nejsou odděleny od majority: ulice Denisova vč. náměstí Fr. Raše (smíšená lokalita) a výše zmíněné ulice Husova, ulice Kojetínská a ulice Tovačovská. Vyloučené lokality navštívila v roce 2008 Džamila Stehlíková, která městu přislíbila finanční prostředky, aniž by však město dodnes cokoliv obdrželo. Ve městě existuje několik ubytoven, kde žijí rovněž sociálně vyloučení.

c) Bezpečnost Podle Hluzína ve městě roste převážně kriminalita mladistvých v návaznosti na obecné chudnutí obyvatelstva. Spolupráce s Policií České republiky hodnotí jako dobrou, avšak konstatuje finanční problémy, které Police dnes má. Ve městě funguje Městská policie, která má novou hlídkovou místnost v budově, kde bývalo oddělení PČR, jedná se o lokalitu v těsné blízkosti sociálně vyloučené. Na otázku, zdali mají v Přerově pocit, že sedí na sudu se střelným prachem, odpověděl náměstek Hluzín, že spíše nikoliv. Město je sice mediálně známo každoročním pochodem Dělnické strany, ale přes týden se zde obecně mnoho neděje. Město realizovalo noční bezpečnostní akci za účasti policistů, hasičů, celníků a zaměstnanců sociálního odboru. V rámci této akce byla navštívena ubytovna a herna, kde „na třicet policistů seděli dva hosté“. Hluzín hovoří o Přerovu jako o „ospalém hanáckém městě“. Jiná situace je přirozeně v pátek a v sobotu, avšak ani v těchto dnech není situace zvlášť kritická. Dne 17. června bude v Přerově politický mítink Dělnické strany228. Občané v drtivé většině nepodporují pochod, namítají rovněž omezení dopravy, které s sebou tato akce přinese. Přítomní zástupci nepociťují takové napětí jako např. obyvatelé Šluknovského výběžku. Podle Hluzína je i přes napětí spojené s pochodem DS pro město zvládnutelné. Je však pravdou, že k jisté radikalizaci romských organizací ve městě dochází každoročně po pochodu Dělnické strany. Město Přerov nepořádá pro občany kulaté stoly či setkání jako vedení měst na Šluknovsku. Podle Hluzína je sice na Přerovsku nezaměstnanost mezi 11-13%, avšak situace v regionu není nějak vyhrocená. Debata o soužití s Romy ve městě (tolik chválená Agenturou), přilákala jen jednoho Roma.

d) Vztah k Agentuře a vize města Počátek vztahu s Agenturou byl spojen s příslibem finančních prostředků a nových řešení sociálního vyloučení. Bohužel konstatují přítomní, že Agentura přejímala původní řešení města z doby, kdy ještě neexistovala (zmíněné dokumenty z let 2001 a 2002). Přejímání práce města nebylo ojedinělé. Náměstek Hluzín jako další příklad uvádí projekt, který původně zpracovalo město pro již zmíněnou základní školu. Zástupci Agentury nedopatřením poslali navíc tento projekt na špatnou výzvu. Paní Jana Žouželková tvrdí, že Agentura dala snahám města jistý institucionální rámec. Spolupráce 227 228

Viz materiál pro jednání rady města „Systém bydlení pro sociální potřeby zajišťované městem Přerovem“. Např.: http://www.denik.cz/z_domova/do-prerova-se-opet-chystaji-radikalove20120207.html.

70

s Agenturou skončila po realizaci pilotního ověřování působení Agentury ve vybraných městech zejména z toho důvodu, že Agentura stále usilovala o „prohloubení“ spolupráce, což ale město na konci roku 2010 odmítlo. K neprospěchu věci Agentura pouštěla do médií polopravdivé či lživé informace o městě, které se dají shrnout do floskule, že „město Přerov má problém s vyloučenými občany, který však nechce řešit“229. V Přerově se však podařilo vztah s Agenturou konsolidovat, v březnu 2011 se město s Agenturou dohodlo na realizaci vybraných opatřeních, které byly termínovány do konce června 2011230. Podle pana Hluzína by se v České republice měly implementovat zkušenosti ze zahraničí, podle jeho názoru z USA, kde se podařilo začlenit afroamerické obyvatelstvo. I. Program soužití ve městě Přerově Program soužití ve městě Přerov byl Radě města předložen již 2. února 2002. Jde o výjimečný projekt, který v Přerově funguje dodnes. Po úvodním zmapování minorit žijících na území města Přerov, konstatují autoři Programu, že nejpočetnější skupinu tvoří právě Romové. Tato skupina usiluje o „zachování si původního stylu života, bohužel i se všemi negativními důsledky. Romové tvoří skupinu obyvatel, která je nejvíce ohrožena vysokou mírou nezaměstnanosti, špatnými bytovými, hygienickými podmínkami a nízkou vzdělaností“. Autoři si uvědomují, že v posledních letech (tedy již kolem roku 2000) problémy stále gradují, a to díky vysoké míře nezaměstnanosti a koncentraci občanů romského původu v okrajových lokalitách města. Na počátku úsilí města Přerov bylo hledání odpovědi na pět základních otázek. Za 1) Umíme pojmenovat problémy a chceme hledat řešení do budoucna?; 2) Je nutno již v této době řešit problematiku Romů v Přerově?; 3) Máme spoléhat na stát v řešení problémů či ponechat problém prohlubovat s možností nevyzpytatelné eskalace (ve stavu „časované bomby“)?; 4) Co přinese městu neřešení této problematiky; 5) Je pro město vhodnější soustředit se na některé zásadní problémy, jako je např. bydlení, vzdělávání, nebo má zkoušet řešit postupně a částečně všechny problémy v celé jejich šíři a pestrosti? Za klíčové problémy považuje materiál: 1) nezaměstnanost; 2) bydlení romské populace; 3) vzdělávání; 4) komunikaci a 5) využití volného času. Program soužití Přerova se pokouší odpovědět na výše uvedené otázky a zaměřuje se právě na předmětné oblasti. Jde o ryze komplexní pohled na problematiku sociálního vyloučení, kterou „prý“ přinesla až Agentura. Úspěšnost projektu „Program soužití“ dokládá minimálně to, že Přerov se životem svých občanů seriózně zabýval dávno před příchodem Agentury a používal komplexních metod zcela z vlastní iniciativy.231 II. Systém bydlení pro sociální potřeby zajišťovaný městem Přerov Paní Jana Žouželková poskytla autorům Studie kromě zmíněného materiálu o programu soužití ve městě rovněž podklady pro radu města, které se týkají sociálního bydlení. Podotýkáme, že materiál je z října 2001. V materiálu se hovoří o prostupnosti celého systému oběma směry. Systém bydlení pro sociální potřeby má podle návrhu čtyři základní cíle: 1) rozšíření nabídky obecních nájemních bytů pro sociální potřeby, odpovídajících svými vlastnostmi potřebám osob se specifickými potřebami v oblasti bydlení; 2) zvýšení dostupnosti bydlení pro sociální potřeby; 3) prevence sociálního vyloučení, prevence kriminality, ochrana společnosti před negativními jevy, integrace cílové skupiny osob se zvláštními potřebami v oblasti bydlení do běžného života, zlepšení obecného společenského povědomí o zranitelných 229

Srovnej např.: http://prerovsky.denik.cz/zpravy_region/proc-z-prerova-odchazi-agentura-pro-romy20110206.html. Podrobnosti srovnej, in: http://www.prerov.eu/cs/magistrat/tiskove-centrum/tiskove-zpravy-2011/tz-do-srpna-2011/dohoda-ospolupraci.html. 231 Další informace o projektu naleznete zde: http://www.prerov.eu/cs/magistrat/socialni-oblast-a-skolstvi/programy-v-oblastisocialnich-a-socialne-zdravotnich-sluzeb/program-souziti.html. 230

71

osobách, odbourání předsudků a 4) posílení obecního bytového fondu pro sociální potřeby. Materiál z roku 2001 se nápadně podobá materiálům Agentury ohledně sociálního bydlení. Připravovaný systém bydlení pro sociální potřeby města Přerova spočívá na prostupnosti různých úrovní bydlení. Nejnižší článek představuje ubytovna pro občany společensky nepřizpůsobené, dále domy na půl cesty (ubytovna pro neúplné rodiny, Azylová ubytovna pro jednotlivce a pro úplné rodiny s dětmi), vstupní bydlení a nájemní byty. Materiál rovněž obsahuje lokalizaci jednotlivých úrovní sociálního bydlení a je zcela konkrétní (budovy v konkrétních ulicích města Přerova).

3.8.3 Shrnutí Právě dokončená kapitola vrátila čtenáře po dlouhém čase opět do statutárního města s více než 46 000 obyvateli. V porovnání s malými obcemi mají velká města bezesporu více možností realizovat své projekty, zejména možností finančních. Na druhé straně mají ale více starostí se správou svého majetku, s výkonem veřejné správy a více odpovědnosti. Velká města nevykonávají své činnosti jen pro své občany, nýbrž i pro své okolí. Tato skutečnost však nebyla tím nejdůležitějším, co jsme v Přerově zjistili. Statutární město Přerov realizuje na svém území pro sociálně znevýhodněné osoby tři programy, které jsou financovány především z vlastních zdrojů města. Specifikem těchto programů je jejich propracovanost a dlouhodobost, neboť probíhají již více než deset let. O komplexnosti řešení sociálního začleňování nemusela Agentura město vůbec přesvědčovat, neboť metody a instrumenty, které Agentura používá, byly městu vlastní již v době, kdy žádná Agentura neexistovala. Příklad Přerova ukazuje, že jde realizovat smysluplnou politiku sociálního začleňování i bez „moudrých rad“ z venčí. Vztah Agentury a Přerova opět bohužel ukazuje, že se Agentura chová příliš direktivně a nebere v potaz především politickou konstelaci ve městě a finanční možnosti města. Agentura má být městu primárně partnerem a jako každý partner musí i Agentura občas očekávat, že druhý partner (město) tu a tam něco z nabízených možností prostě nevyužije. Na závěr našeho rozhovoru jsme zástupcům Přerova položili otázku: „Proč se sociální začleňování zatím nedaří?“, kterou jsme chápali obecně a vztáhli na celou Českou republiku. Jana Žouželková nám odpověděla otázkou, zdali jsme nabyli dojmu, že by se sociální začleňování v Přerově nedařilo. Po naší návštěvě, přemýšlení a po zpracování této kapitoly již známe odpověď: „Nikoliv, podle nás je město Přerov vskutku dobrým příkladem, že územní samospráva má dostatek nápadů, jak integrovat své vlastní obyvatelstvo. V Přerově se sociální začleňování daří.“

72

Holešov – „město na rozmezí Hané a Valašska“ 3.9 Holešov – „město na rozmezí Hané a Valašska“ Holešov je městem, kde žije více než 12 000 obyvatel. Pro sousední města a obce vykonává státní správu jako obec s rozšířenou působností. Holešov je rovněž členem Mikroregionu Holešovsko.

3.9.1 Pohled Agentury Agentura působila v Holešově od roku 2008 do počátku roku 2011, kdy z Holešova odešla. V Holešově se v minulosti nacházela vyloučená lokalita ve Školní ulici. Od roku 2009 byly obyvatelům Školní ulice přidělovány městské byty v souvislosti s plánovanou revitalizací ulice. Část obyvatel ve Školní ulici dlužila za nájem a místní poplatky za svoz odpadu, za plyn nebo za elektřinu. Pro tyto osoby vybudovalo město „nízkonákladové bydlení“ na okraji města na ulici Bořenovská. V rámci revitalizace byly původní domy ve Školské ulici strženy. Původní lokalita ve Školní ulici v současnosti neexistuje, vznikla však lokalita nová na ulici Bořenovská232. Stěhování probíhalo na přelomu září a října 2010. Nejprve se Agentura snažila nalézt kompromisní řešení v otázce vystěhování osob ze Školské ulice. Řešení však nebylo nalezeno, a proto (na protest) odchází Agentura z města. Město odpovídá jednostranným nepřijetím kompromisních bodů, které Agentura navrhuje. Své rozhodnutí Agentura shrnuje: „V době působení Agentury tak dochází k ukázkovému příkladu vymístění vyloučených jedinců na periferii města do fyzicky vymezeného prostoru se silným symbolickým stigmatem. Integrativní přístup je tak převálcován řešením podporujícím symbolickou i faktickou izolaci na lokální úrovni.“233 V závěru Evaluace jsou autoři opatrnější. Poukazují na skutečnost, že oslovení Agentury městem bylo vždy spjato s problematikou bydlení. Původně měla Agentura (za působení ministryně Stehlíkové) přinést peníze na stavbu nových bytů v lokalitě Školní ulice, což nenastalo. Autoři doznávají, že zpočátku správně „nepřečetli“ segregační záměry Holešova a po dlouhou dobu tomuto procesu vlastně „sekundovala“234. Evaluace je však rovněž kritická k práci Agentury, zejména k jejím počátkům a skutečnosti, že plánu na vystěhování osob ze Školské ulice nezabránila. Na závěr autoři shrnují: „Celkově jsou výsledky v Holešově velmi rozpačité, alarmující a měla by jim být věnována pozornost bez emocí a osobních obviňování, protože poukazují na možné systémové problémy a nástrahy pro působení Agentury v obcích. Ilustrují slabou a neukotvenou pozici Agentury v oblasti intervencí a také složitost procesů, které v obcích probíhají, a které se snaží jejich představitelé řídit, bohužel spíše populisticky a krátkozrace, v neprospěch ovlivňování strukturálních podmínek sociálního vyloučení a eliminaci nepříznivě působících mechanismů.“235 Tento názor však Agentura nezastávala vždy. Podle jiného dostupného zdroje z Agentury mělo mezi obcí a Agenturou dojít během inkriminované události ke „kompromisní dohodě“. Obsahem této dohody je shoda mezi městem a Agenturou na dočasnosti bydlení na ulici Bořenovská, snížení její kapacity (pro max. 50 osob) a zvětšení ubytovacích jednotek (až do rozsahu 3+kk)236. Jako silné stránky Holešova popisuje autorka nepublikovaného materiálu Agentury rovněž zájem řešit bytovou otázku, přičemž vyzdvihuje především přednostní umísťování obyvatel do městských bytů. 232

Evaluace v lokálních partnerství, str. 13, dokument ke stažení, in: http://www.socialni-zaclenovani.cz/dokumenty/dokumentypro-lokalitu-holesov. 233 Evaluace, str. 24. 234 Evaluace, str. 84. 235 Evaluace, str. 87. 236 Nepublikovaný materiál Agentury s názvem Plán priorit lokálního partnerství Holešov.

73

Předností nabízeného řešení má být podle ní rovněž posílení bytového fondu města. Autorka rovněž chápe důvody, proč Holešov sáhl k předmětnému řešení a vystěhoval neplatiče do Bořenovské ulice. Těmito důvody byly: nedostatečný bytový fond a neutěšený stav domů ve Školní ulici. Z pramenu vyplývá, že Agentura věděla o záměrech města a v podstatě s nimi souhlasila. Ve vztahu k bydlení v lokalitě Bořenovská má být důležité zapojení obyvatel do úpravy okolních prostor, zavedení institutu správcovství či domovnictví v rámci obyvatel lokality. Na závěr dokonce autorka dodává, že „pro eliminaci rizik v oblasti technické způsobilosti ubytovacích jednotek je vhodné využít zkušenosti a nabídku konzultací ze Vsetína.“

3.9.2 Pohled územní samosprávy Strukturovaný rozhovor s místostarostou města Holešova Mgr. Rudolfem Seifertem jsme vedli dne 2. dubna 2011. Výrazná část rozhovoru se dotýkala událostí souvisejících s odchodem Agentury z města. Pochopitelně i my jsme těmto událostem věnovali největší prostor.

a) Jak to bylo se Školní ulicí? Město Holešov mělo na Školní ulici jedenáct řadových domků z konce 19. stol. a počátku 20. stol., které kdysi tvořily dělnickou kolonii. Budovy se nacházely v blízkosti vlakového a autobusového nádraží v Holešově. Od sedmdesátých let minulého století tuto lokalitu obývali sociálně slabší občané. K volbě tohoto místa k bydlení sáhli tito občané, neboť s ohledem na nižší nájem požadovali byt tzv. IV. kategorie podle vyhlášky č. 60/1964 Sb. Postupně se ve Školní ulici rozrůstal počet sociálně slabých, přestože jim město Holešov průběžně byty přidělovalo. Byty dostali i lidé, kteří nebyli přímo z Holešova. Postupem doby se ze Školní ulice stalo nepříliš atraktivní místo, docházelo zde k výskytu většího množství krádeží a rušení nočního klidu a častým konfliktním situacím mezi majoritou a Romy. Občané Holešova začali chodit na radnici a vyvíjet tlak, aby se situace řešila. Město Holešov se rozhodlo řadové domky v dělnické kolonii vzhledem k jejich špatnému technickému stavu odstranit. Revitalizace budov předpokládala vyšší náklady než postavení nových domků, což město s ohledem na městský rozpočet vzalo na vědomí. Obyvatelům Školní ulice město postupně nabízelo nájmy v obecních bytech v jiných částech Holešova (jako kritérium byla využita bezdlužnost vůči městu) a po naplnění kapacit městského bytového fondu přistoupilo město k výstavbě bytů formou modulární výstavby na Bořenovské ulici. Avšak místostarosta Seifert zdůrazňuje, že do těchto bytů byli přestěhováni pouze nájemníci, kteří mají dluhy vůči městu, a určitě nešlo jen o Romy. Nájemníci na ulici Bořenovská tvoří celkem heterogenní skupinu obyvatelstva, ve které podle odhadů v poměru 3:2 převažují Romové. Někteří nájemníci nadále neplní své nájemní povinnosti a jejich pohledávky vůči městu se dodnes zvyšují.

b) Vztah k Agentuře Agentura začala v Holešově působit v roce 2008 a radnice v ní spatřovala naději na pomoc při řešení problémů spojených se sociálním vyloučením. V roce 2008 proběhla první dvě setkání pod vedením pracovníka Agentury pro sociální začleňování pana Martina Navrátila. Následně v září 2008 převzala agendu konzultanta lokálního partnerství paní Kateřina Michalíková. Za jejího působení byly připraveny

74

čtyři projektové záměry, které především počítaly s financováním z tehdy přislíbených zdrojů Agentury, které však nikdy do Holešova nedoputovaly. Nezajištění slíbených financí je v Holešově vnímáno jako počátek nedůvěry města v partnerství s Agenturou. Do října 2009 neprobíhala ze strany Agentury téměř žádná činnost, až na konci roku 2009 nastoupila další lokální konzultantka paní Marcela Bužgová. V té době dochází rovněž k zhoršení vzájemného vztahu s ohledem na návrh vystěhovat neplatiče do Bořenovské ulice. Jak je prokázáno výše, neodsuzovala Agentura návrh města vždy tak striktně, jak to činí dnes. Naopak, Agentura s tímto postupem souhlasila. Holešov svého času navštívil i ministr Michael Kocáb, coby vládní zmocněnec pro lidská práva, a po seznámení s projektem a výstavbou domů v Bořenosvké ulici neměl k projektu připomínky a to především proto, že lokalita je skutečně určena jen pro neplatiče. Spolupráce se všemi třemi lokálními konzultanty byla podle pana Seiferta vždy na dobré a profesionální úrovni. Problémy nastaly, až po vstupu vedení Agentury do vzájemného jednání.

c) Pět „kompromisních“ bodů Agentury. Problematikou odchodu Agentury se zabýval rovněž lokální čtrnáctideník s názvem Holešovsko. Starosta na jeho stránkách konstatuje, že rozhodnutí opustit Holešov nebylo jen ze strany Agentury. Podmínky pro další spolupráci nebyly pro město akceptovatelné. Rada města tyto podmínky 10. ledna 2011 neschválila především z důvodu jejich finanční náročnosti. Dále hodnotí starosta v článku spolupráci s Agenturou negativně, neboť nenavrhovala dostatečně konkrétní řešení problému sociálního vyloučení237. Ve stejném čísle Holešovska nalézáme zmíněné podmínky, které rada města neakceptovala. První bod podmínek se týkal projektu v rámci Operačního programu lidské zdroje a zaměstnanost, výzvy 55. Projekt měl být zpracován do 30. června 2011, Agentura přislíbila aktivní spolupráci na zmíněném projektu. Obsahem projektu měl být: provoz nízkoprahového zařízení pro děti a mládež; sociálně aktivizační služby, terénní sociální práce a specialisté na problematiku zadluženosti a prevenci ztráty bydlení a doplňkové volnočasové aktivity. Součástí projektu měla být i pracovní pozice koordinátora inklusivních politik. Druhý bod se týkal projektu na podporu rekonstrukce prostor v objektu na náměstí sv. Anny, který bude sloužit jako nízkoprahové zařízení pro děti a mládež. Nositelem projektu mělo být město. Projekt měl být zpracován a realizován rovněž do 30. června 2011. Třetí bod se týkal projektu na odkup, resp. výstavbu azylového domu, který se měl uskutečnit do 31. prosince 2011. Čtvrtý bod se týkal dostupnosti bydlení v Holešově. Domovní řád lokality v Bořenovské ulici má garantovat nájemníkům, kteří se oddlužili a platí své závazky ohledně bydlení, možnost získání nájemního vztahu ve městě. Pravidla mají být zakotvena v domovním řádu a město má na ně brát zřetel při přidělování městských bytů. Posledním bodem mělo být schválení Strategického plánu zastupitelstvem Holešova. V dokumentu se lakonicky poznamenává, že „pouze úplné přijetí výše uvedených bodů radou města, je základním předpokladem, aby byla činnost Agentury prodloužena v Holešově do konce roku 2012“. Podle místostarosty Seiferta nesouhlasilo zastupitelstvo především s navrženým financováním 237

Citováno podle, Agentura končí, bude městu chybět?, in: http://dokumenty.holesov.cz/sk/holesovsko/2011/Holesovsko%203_2011.pdf.

75

pracovní pozice „koordinátora inkluzívních politik“ z rozpočtu města a zmíněným projektem na odkup a rekonstrukci objektu/výstavbu azylového domu.

d) Zhodnocení spolupráce s Agenturou a vize města Jako v jiných lokalitách se Agentura snažila ukládat městu povinnosti, ač nedisponuje žádnými legálními kompetencemi. Podle slov místostarosty v Holešově žádnou Agenturu nepotřebují. Město Holešov si je velmi dobře vědomo své koordinační úlohy, kterou naplňuje především prostřednictvím sociálního odboru města. Na území města jsou zajišťovány rovněž sociální služby, převážně z prostředků individuálního projektu Zlínského kraje „Poskytování služeb sociální prevence ve Zlínském kraji“. Ve městě působí Oblastní charita Holešov a Argo, financovaná prostřednictvím kraje z evropských zdrojů a prostředků Zlínského kraje.238 Agentura v Holešově nenaplnila původní očekávání a nakonec si město muselo pomoci samo. Město zřizuje technické služby, ve kterých zaměstnává i Romy. Bezpečnostní situace v Holešově se již nejeví jako dramatická, obecně by však město uvítalo posílení hlídky Policie České republiky, Městská policie v Holešově funguje dobře. K pocitu bezpečnosti občanů přispívá i působení Střední policejní školy Ministerstva vnitra přímo ve městě. V současné době jsou v Bořenovské ulici tři byty prázdné (jeden vyhořel z důvodu neopatrnosti nájemníka). V květnu t.r. se nově otevírá nízkoprahové zařízení pro děti, které zde provozuje Jednota bratrská. Město tento provoz částečně dotuje, podobně jako přispívá na provoz Charity Holešov (sociálně aktivizační služby v ul. Bořenovská). Holešov by uvítal zavedení institutu zákazu pobytu. Úpravu trvalého pobytu navrhuje změnit tak, aby samospráva měla právo o něm spolurozhodovat. Požaduje rovněž přísnější postih rodičů za absenci dětí ve škole. Za nesystémové řešení považuje místostarosta, že romské dítě na učilišti dostane dotaci na školní pomůcky a dítě z neromské sociálně slabé rodiny tuto dotaci nedostane, byť by rovněž mělo zájem o absolvování učiliště.

3.9.3 Shrnutí Právě dokončená kapitola přinesla mnoho důležitých výstupů. Považujeme za prokázané, že město Holešov sáhlo ke kroku nastěhovat obyvatele z bývalých domů ve Školní ulici až po zvážení všech ostatních dostupných možností. S ohledem na finanční možnosti města šlo o jediné možné řešení, které bylo konzultováno a odsouhlaseno Agenturou. Do Bořenovské ulice se navíc nastěhovaly jen ty osoby, které měly vůči městu dluh na nájemném. Ostatním osobám město zajistilo bydlení v jiných městských bytech. Proč by mělo město ustupovat neplatičům nájemného? V Holešově však velmi dobře vědí, že s osobami v Bořenovské ulici je nutné dále pracovat, především metodami sociální práce, aby se ze svých dluhových a souvisejících problémů vymanily. To jim podle současné legislativy dokonce ukládá zákon o sociálních službách. Tuto činnost vykonávají obecní úřady s rozšířenou působností jako přenesenou působnost. Z rozhovoru s místostarostou Seifertem jednoznačně vyplynulo, že sociální prací se bude město zabývat i v samostatné působnosti, což je asi nejdůležitějším výstupem této kapitoly. Osoby v Bořenovské ulici nejsou ponechány vlastnímu osudu a město je ochotno jim pomoci v samostatné působnosti, ač podle zákonů vlastně nemusí. Holešov se nezříká 238

http://argozlin.blog.cz/.

76

své koordinační role při řešení sociálního vyloučení, naopak bere ji jako závazek do budoucna. Skutečnost, že Agentura město opustila, neznamenal pro Holešov konec sociálního začleňování, naopak šlo o nový začátek. S ohledem na sociální spravedlnost je však nezbytné, aby se osoby žijící dnes v Bořenovské ulici pokusily rovněž pomoci vlastními silami, zejména prací. Pokud radnice uvidí úsilí těchto osob, podá jim zcela jistě pomocnou ruku. To dokládá i skutečnost, že od roku 2011 opustilo několik rodin bydlení v Bořenovské ulici a žije dnes v podmínkách běžného bydlení v České republice. O tom všem nás v Holešově přesvědčili.

77

Slezská Ostrava – „největší městský obvod statutárního města Ostravy“ 3.10 Slezská Ostrava – „největší městský obvod statutárního města Ostravy“ Slezská Ostrava je co do rozlohy největším městským obvodem Ostravy239 s více než 21 000 obyvateli. Do správního obvodu Slezské Ostravy spadají: Slezská Ostrava, Antošovice, Koblov, Heřmanice, Muglinov, Kunčice, Kunčičky a Hrušov.

3.10.1 Pohled Agentury Na území městského obvodu Slezské Ostravy identifikuje Agentura čtyři vyloučené lokality, kterými jsou 1) Hrušov240 (ulice Riegrova, Verdiho, Pláničkova a Pod Haldami); 2) Muglinov (ulice Na Liščině241 a přilehlé ulice); 3) Kunčičky a 4) Zárubek242. V lokalitách žijí osoby, které jsou s danou lokalitou spjaty, neboť zde žijí dlouhodobě, migrace není častým jevem. Lokální partnerství243 mezi obvodem a Agenturou bylo uzavřeno již 25. srpna 2008. Primárně se v období let 2008 až 2009 řešily ulice Riegrova a následně ulice Na Liščině a Kunčičky. V červnu 2010 byl dokončen Strategický plán sociálního začleňování pro Slezskou Ostravu, který rada obvodu schválila dne 3. června 2010.

a) Strategický plán lokálního partnerství Slezská Ostrava244 Strategický plán identifikuje čtyři klíčové oblasti priorit, kterými jsou: 1) Sociální služby; 2) Zaměstnanost; 3) Bydlení a 4) Vzdělání. V oblasti sociálních služeb stanoví Strategický plán šest dlouhodobých cílů: 1) podpora stávajících sociálních služeb v lokalitách Hrušov, Zárubek a Na Liščině; 2) nabídka dostupných, včasných, efektivních a relevantních sociálních služeb se zaměřením na specifické cílové skupiny; 3) nabídka smysluplného trávení volného času dětem a mládeži v lokalitách Hrušov, Zárubek a Na Liščině; 4) vybudování funkčních sociálních služeb v lokalitě Kunčičky; 5) zkvalitnění sociálních služeb v návaznosti na realizované investiční záměry; 6) rozšíření stávající sítě sociálních služeb v lokalitě Muglinov a Přívoz245. V oblasti zaměstnanosti navrhuje Strategický plán tři dlouhodobé cíle: 7) realizaci rekvalifikačních programů; 8) pokračování ve využívání institutu veřejné služby a veřejně prospěšných prací; 9) aktivizaci obyvatel sociálně vyloučené lokality do dobrovolné služby v lokalitě246. V oblasti bydlení nalézáme tři dlouhodobé cíle: 10) zkvalitnění bydlení v lokalitě Kunčičky; 11) zkvalitnění bydlení v lokalitě Na Liščině a 12) rozšíření systému podporovaného bydlení247. V oblasti vzdělání stanoví Strategický plán čtyři dlouhodobé cíle, kterými jsou: 13) podpora nástrojů inkluzívního vzdělávání žáků základních škol; 14) zajištění programů k doučování žáků; 15) zvýšení úspěšnosti docházky žáků ze sociálně vyloučených lokalit a 16) 239

http://www.edb.cz/Detail.aspx?L=CZ&SML=7205990072000. Podle dokumentu Evaluace lokálních partnerství se v Hrušově rozlišuje tzv. „přední“ a „zadní“ Hrušov. V předním Hrušově se nalézá ulice Pláničkova, ostatní jmenované ulice jsou v zadním Hrušově. Podrobnosti, in: Evaluace, str. 6-8, http://www.socialni-zaclenovani.cz/dokumenty/dokumenty-pro-lokalitu-slezska-ostrava. 241 Tato lokalita vznikla jako temporální řešení problémů spojených s povodněmi v Hrušově v roce 1997, Evaluace, str. 7-8. 242 Lokalita Zárubku je podle autorů Evaluace považována za nejchudší a nejhorší adresu, Evaluace, str. 8. 243 Členové lokálního partnerství: Agentura, Městský úřad, občanské sdružení Vzájemné soužití, občanské sdružení SpolečněJekhetane, Magistrát města Ostravy, knihovna města Ostravy, Ostravská univerzita, Policie ČR, základní škola Škrobálkova, základní škola Na Vizině, RPG RE Managament a Diecézní charita ostravsko-opavská. 244 Ke stažení: http://www.socialni-zaclenovani.cz/dokumenty/dokumenty-pro-lokalitu-slezska-ostrava. 245 Strategický plán, str. 26-32. 246 Strategický plán, str. 38-41. 247 Strategický plán, str. 45-50. 240

78

příprava dětí předškolního věku na úspěšný vstup do základního školství248.

b) Evaluace Lokálního partnerství Poměrně sebekriticky přiznávají autoři Evaluace Lokálního partnerství, že Agentura poněkud podcenila skutečnost, že před vstupem do lokality již městský obvod realizoval mnoho kroků k začlenění sociálně vyloučených osob. Za problematickou se rovněž jeví skutečnost, že Slezská Ostrava má statut městského obvodu a některé otázky tak může rozhodnout jen Magistrát. Dále autoři přiznávají, že „nástroje, které má Agentura vytvořeny pro netknuté lokality v prostředí, jakým je velkoměsto, příliš nefungují.“ Z daného příkladu ve Slezské Ostravě dokonce vyvozují, že Agentura na Slezské Ostravě působila částečně jako „slon v porcelánu“249. Původně měla Agentura přinést do lokality finanční prostředky, což však nenastalo. Agentura tak nesplnila původní „velká očekávání“. Podle autorů Evaluace byly postoje obvodu vůči příchodu Agentury „více méně příznivé“, Magistrát v ní však spatřoval konkurenci250. Agentura usilovala v letech 2008 až 2011 o zajištění rovného přístupu v oblasti sociálních služeb, méně již v oblasti zaměstnávání, vzdělávání a bezpečnosti. Autoři doznávají, že mezi aktéry nepanuje shoda v tom, do jaké míry Agentura podpořila, nebo nepodpořila proces začleňování v obci. Podle autorů Evaluace mířila podpora Agentury především do oblasti mediace a podpory komunikace mezi místními aktéry251. Pouhá třetina aktérů hodnotí působení Agentury jako přínosné. Autoři Evaluace si kladou otázku, jak je to možné? Příčiny spatřují ve zmíněném nenaplnění očekávání distribuce finančních prostředků a rovněž ve skutečnosti, že by Agentura měla působit spíše v lokalitách, kde se sociálním začleňováním začínají. Agentura vstoupila do Ostravy, kde již probíhala řada procesů a ani neziskový sektor nebral vždy Agenturu jako partnera, naopak mnohdy byla vnímána jako konkurence. Přístup městského obvodu však byl podle autorů Evaluace vždy vstřícný252. Schválený Strategický plán vnesl do obvodu takříkajíc svěží vítr. Vzhledem k existenci komunitního plánu města Ostravy se hledal způsob, jak tyto dva dokumenty sloučit. Cíle Strategického plánu byly podle autorů však naplněny jen z menší části. Celkově hodnotí autoři Evaluace působení Agentury v Ostravě takto: Celkově tedy vidíme, že Slezskou Ostravu nemůžeme jednoduše označit za neúspěšnou lokalitu z hlediska působení Agentury. Bylo by to značně zjednodušující. Tento pilotní projekt ukázal, jak komplikované je působit v komplexním městském prostoru. Původní velké sliby a jejich nenaplnění, ústřední motivace v podobě balíku peněz, ztracená důvěra, silné místní neziskové organizace, komplikovaná síť vztahů, různorodost zájmů, konkurenční napětí, rigidní komunitní plánování, nezapojení města, fungující dlouholeté procesy a výsledky, nepřipravenost na vstup do lokality, nepochopení vztahů, aplikace základních nástrojů Agentury, zájem o pokračování fungování lokálního partnerství, akceptovaný strategický plán, rozsáhlost města, vysoký počet obvodů, specifika Slezské Ostravy, hrdost na dosažené výsledky, přesahy na území celého města, vítkovické IPRM, složitost vztahů mezi obvodem a městem, nemožnost ovlivnit sociální politiku města z dané pozice, zkušenosti neziskových organizací se psaním a realizací projektů, nedostatečný poloviční úvazek 248

Strategický plán, str. 53-56. Evaluace, str. 86. 250 Evaluace, str. 87. 251 Evaluace, str. 87. 252 Evaluace, str. 88. 249

79

konzultantky a další nezmapované vlivy, se velmi silně odráží na celkovém vyhodnocení působení Agentury ve Slezské Ostravě.253 Agentura ukončila svou činnost v lokalitě Slezská Ostrava ke dni 30. června 2011.

3.10.2 Pohled územní samosprávy Dne 18. dubna 2012 jsme na Úřadu městského obvodu Slezské Ostravy vedli rozhovor s panem Radomírem Mandokem, uvolněným členem rady obvodu, který se sociálním začleňováním zabývá velkou část profesního života. S ohledem na tuto okolnost jsme radnímu Mandokovi dali více prostoru k vyjádření svých myšlenek týkajících se sociálního začleňování než ostatním. Částečně jsme tak rezignovali na připravené otázky, jsme však přesvědčeni, že nikoliv v neprospěch věci.

a) Specifika Slezské Ostravy Historicky byla tato oblast spjata především s hornictvím, průmyslovou výrobou a souvisejícími industriálními odvětvími. Na území správního obvodu Slezské Ostravy se nacházela většina ostravských šachet, koksovna Trojice a Nová Huť Klementa Gottwalda (dnes ArcelorMittal Ostrava a.s.). Tyto skutečnosti do regionu v minulosti přilákaly osoby z různých částí Československa i ostatních zemí. I v současnosti patří podle pana Mandoka jistý národnostní „tyglík“ obyvatel Slezské Ostravy k základním specifikům tohoto místa. Ve změněných podmínkách po roce 1989 došlo k výrazné migraci za jinými druhy práce, často mimo Ostravu. V současnosti se obvod potýká s výraznou nezaměstnaností osob, které dříve pracovaly v dolech či v odvětvích těžkého průmyslu, které dnes nejsou považovány za strategické. Obecně lze říci, že sociálním vyloučením jsou většinou postiženy osoby s nižším vzděláním. Negativně se na Slezské Ostravě podepsaly rovněž rozsáhlé povodně v roce 1997, s jejichž následky se obvod potýká dodnes. Podle pana Mandoka se ve Slezské Ostravě nacházejí tři vyloučené lokality: Hrušov, Na Liščině a Kunčičky.

b) Vlastní činnost obvodu a Agentura Již v roce 2008 bylo podepsáno vůbec první lokální partnerství v České republice mezi obvodem a Agenturou. Podle původních záměrů měla Slezská Ostrava dostat od Agentury finanční prostředky na řešení sociálního vyloučení. Původní očekávání se nenaplnilo, obvod slíbené finanční prostředky nikdy neobdržel. Agentura prošla v roce 2009 myšlenkovou a personální obměnou a od roku 2010 se na Slezské Ostravě podle pana Mandoka začíná „jakoby znovu“. Ve vztahu k Agentuře pan Mandok především oceňuje realizované semináře, které sloužily především jako místo k zajímavým setkáním. Slezská Ostrava přirozeně nečekala na to, až se poměry v Agentuře konsolidují. Na svém území vždy realizovala především terénní sociální práci. V místě působí řada neziskových organizací, zejména Diecézní charita Ostravsko-Opavská254. Slezská Ostrava spolupracuje rovněž s občanským sdružením Vzájemné soužití255, a i když se názorově vždy neshodnou, existuje podle pana Mandoka poměrně dobrá spolupráce mezi obvodem a touto organizací, kterou založil pan Kumar Vishwanathan. Na území Slezské Ostravy pracuje rovněž několik romských neziskových organizací, s některými však nejsou podle pana 253

Evaluace, str. 89. http://dchoo.caritas.cz/. 255 http://www.vzajemnesouziti.estranky.cz/. 254

80

Mandoka vždy spojeny dobré zkušenosti. Bez ohledu na činnost Agentury funguje při radě obvodu Komise pro občany ze znevýhodněného sociokulturního prostředí256. Radní Mandok často sám chodí přímo do romských lokalit a osobně komunikuje se sociálně vyloučenými. Není náhodou, že má v kanceláři česko-romský slovník. Podle jeho slov však mladá generace vyloučených obyvatel obvodu romštinu nepoužívá a ani jí nerozumí. Dlouho předtím než se v českém právním řádu objevil pojem veřejné služby, používala Slezská Ostrava podobný institut pro aktivizaci sociálně vyloučených obyvatel obvodu. Například přidělení lepšího městského ubytování bylo podmíněno výkonem určité pracovní činnosti pro obvod. Za, do jisté míry výjimečnou záležitost, považuje radní Mandok rovněž azylový dům v Hrušově257. Jde o dům pro rodiny s dětmi, kde žijí pohromadě celé rodiny a nikoliv odděleně matky s dětmi a muži. Azylový dům je součástí trojstupňového sociálního bydlení, které bylo na Slezské Ostravě realizováno ještě dříve, než Agentura vznikla. S uživateli Azylového domu se podle pana Mandoka dále pracuje, především metodami sociální práce. Často se pomoc týká problematiky konsolidace dluhů a exekucí. Po azylovém domě je jako druhá fáze sociálního bydlení tzv. asistované bydlení. Podle radního Mandoka se v současnosti rekonstruuje jeden bytový dům na území obvodu, nájemní smlouvy se uzavírají na 1-2 roky. V rámci asistovaného bydlení fungují asistenční služby a určitý „dozor“. Pan Mandok připouští, že dnes na Slezské Ostravě chybí ubytovací kapacity, proto obvod spolupracuje se soukromými subjekty, především se společností RPG byty s.r.o.258 Podle p. Mandoka je problematika sociálního vyloučení řešitelná jen tehdy, pokud budou současně řešeny tři základní oblasti: vzdělání, zaměstnanost a bydlení. Jako vhodný příklad uvedl již zmíněnou spolupráci se společností RPG. Ve spolupráci města, soukromého subjektu a neziskového sektoru se podařilo pozvednout sociálně vyloučenou lokalitu Na Liščině, kde byl realizován program „Svépomoc“259.

c) Proč se sociální začleňování zatím nedaří? Radní Mandok nám kromě rozhovoru poskytl doposud nepublikovaný materiál s názvem „Sociální vyloučení – vyloučené lokality Slezské Ostravy“, ve kterém se zamýšlí v obecné rovině nad problematikou sociálního vyloučení, především nad možnými příčinami tohoto fenoménu. Materiál se nám zdál poměrně zajímavý, a tak jsme mu věnovali samostatnou podkapitolu. Radní Mandok hovoří o tzv. „smrtelném mixu“, který (zejména) Romy dnes uzavírá v bludném kruhu, ze kterého se bez pomoci z venčí jen těžko mohou vymanit. Za součást tohoto „mixu“ považuje především předsudky většinové společnosti, ale i historicky podmíněné vykořenění Romů z vlastních kulturních hodnot a určitou neschopnost adaptovat se v dynamicky se vyvíjejících společenských vztazích. To jsou podle p. Mandoka příčiny, proč se Romové uzavírají do komunit. Nejedná se však o homogenní společenství, uvnitř romských komunit často hoří „klanové války“ jedné skupiny Romů proti druhé. Další příčinou sociálního vyloučení je podle p. Mandoka rovněž ztráta autority tzv. vajdy. Mezi Romy se podobně jako u ostatních skupin obyvatel rozvinul pocit individuality jedince a snaha prosadit se 256

http://www.slezska.cz/cs/radnice/organy-samospravy/rada/komise-rady-1/komise-pro-obcany-ze-znevyhodnenehosociokultuniho-prostredi. 257 http://www.slezska.cz/cs/radnice/urad/odbor-socialnich-veci/oddeleni-socialnich-sluzeb/#--azylov--d-m-pro-rodiny-s-d-tmi-na-li--in-----ostrava---hru-ov. 258 http://www.rpgbyty.cz/translate/cs/o-spolecnosti. 259 http://www.romea.cz/cz/zpravy/ve-slezske-ostrave-vzniknou-centra-pro-pomoc-socialne-vyloucenym-lidem.

81

v komunitě. Investice do sebe sama je ale pro většinu Romů příliš dlouhodobá, vzdělávací proces zdlouhavý a nezapadá do „filozofie života žití silou okamžiku“. Radní Mandok pod tímto pojmem rozumí „žit z hodiny na hodinu a nepřemýšlet co bude pak, život bez plánování“. Dalším rozsáhlým problémem je podle p. Mandoka znevýhodňování této skupiny na trhu práce, především osob mezi čtyřiceti a padesáti let, kteří před rokem 1989 a v následujících několika letech chodili denně do zaměstnání. Po několika letech v evidenci Úřadu práce dochází k totální rezignaci a žebříček hodnot těchto osob doznává podle p. Mandoka doslova fatální degeneraci. Znevýhodnění osob 50+ je však celospolečenským problémem a netýká se jen Romů (poznámka autorů). Dokonce se prý v prostředí Slezské Ostravy vytratila u této skupiny i práce na černo, neboť pro ně není uplatnění (většinou tyto osoby vykonávaly výkopové práce), po kterých však dnes na území obvodu není poptávka. U nejmladší generace spatřuje p. Mandok ještě další negativní jevy jako jsou drogy a sdružování se do gangů či part, které páchají trestnou činnost. Již prý neplatí heslo, že „cikán cikána neokrade“, naopak radní Mandok konstatuje rozsáhlou kriminalitu páchanou uvnitř romské komunity. Většinová společnost však spíše vnímá kriminalitu páchanou navenek (poznámka autorů). Z výše uvedených důvodů jsou sociální dávky v romské komunitě chápány jako „otázka přežití“ a každé zpřísnění výplaty dávek je vnímáno jako „útok na právo na život“. Jako další zajímavý fenomén popisuje p. Mandok určitý „pocit beztrestnosti, anonymity a klamného pocitu hrdosti na to, že já jsem z ghetta, já můžu všechno“, což není akceptováno většinovou společností a nahrává extrémistům. Přes tvrzenou nesourodost romského obyvatelstva konstatuje Mandok přeci jen určitý pocit sounáležitosti „v existenčním boji o život“, který členy vyloučených lokalit stmeluje a poskytuje jim pseudo ochranu vůči nepřátelskému okolí. Pak působí navenek spokojeně a zdá se, jakoby si jejich společnost vytvořila svá vlastní pravidla bez zájmu o okolní svět. Ve skutečnosti jde však podle p. Mandoka o „iluzi pro okolí“. Radní Mandok ve svém textu opakuje, že problém sociálního vyloučení je nutno řešit komplexně a naráz. Jde především o bydlení, vzdělání a zaměstnanost. Jako vhodnou cílovou skupinu spatřuje děti a mládež do 15 let, resp. 10 let. Romské rodiny svým dětem často nezprostředkují základní vzorce chování. Pro mnohé děti z romských rodin již není normální, že rodiče (či jen otec) chodí každodenně za prací. Otec již není nositelem obživy a matka „postupně ztrácí tvář laskavého ochránce“. Je frustrována nedostatkem finančního zajištění a často společně s otcem utíkají od problému, mnohdy pomocí alkoholu. Děti z těchto rodin berou jako nespravedlnost, že jako jediní z rodiny mají nějakou povinnost – docházet do školy. Z řečeného p. Mandok vyvozuje, že selhává sociální politika státu. Navrhuje legislativně ošetřit, aby mladí lidé získávali práci zjednodušeným způsobem, či obligatorně aspoň na dva až tři roky po ukončení povinné školní docházky či absolvování vyšších stupňů vzdělání. Pracovní návyky a nezbytná praxe napomohou dle p. Mandoka k tomu, aby se tato skupina vymanila ze zmíněného bludného kruhu. *** Radní Mandok je detailně seznámen s důvody vzniku i životem uvnitř vyloučených lokalit na území Slezské Ostravy. Jeho názory reflektují místní specifika obvodu, resp. Ostravy jako takové. Autoři této Studie však poukazují na jistou problematičnost navrhované legislativní úpravy zajistit mladým absolventům práci, i když chápou, proč radní Mandok tento návrh vznáší.

82

3.10.3 Shrnutí Právě dokončená kapitola prokázala především nepřipravenost Agentury pro práci ve velkých městech. Na území Slezské Ostravy se sociálně vyloučené lokality nacházejí téměř dvě desetiletí a již velmi dlouhou dobu se obvod ve spolupráci s neziskovým sektorem snaží situaci vyloučených osob řešit. Na počátku působení byla Agentura positivně vnímána zejména proto, že měla do obvodu přinést finanční prostředky, což se však nikdy nastalo. Poté již Agentura (více méně) neměla obvodu co nabídnout, neboť její nástroje na řešení sociálního vyloučení používala Slezská Ostrava ve svých podmínkách již řadu let před příchodem Agentury. Obecně souvisí limity městských obvodů se vztahem k magistrátům a ani Slezská Ostrava nebyla výjimkou. Flagrantně se to projevilo při snaze skloubit komunitní plán města a Strategický plán obvodu, kdy Magistrát rigidně trval na svém komunitním plánu. Snad právě proto byla ze Strategického plánu obvodu realizována jen jeho malá část, což přiznávají rovněž zástupci Agentury. Na druhou stranu kapitola prokázala, že se na Slezské Ostravě podařilo úspěšně do sociálního začleňování zapojit vedle města a neziskového sektoru rovněž sektor soukromý. V daném případě společnost RPG byty s.r.o., která se podílela na revitalizaci vyloučené lokality Na Liščině. Slezská Ostrava tak implicitně vytváří určitý druh partnerství, aniž by potřebovala partnerství, které by zaštítila Agentura. Kapitola dále v osobě radního Mandoka prokázala, že se na Slezské Ostravě nezabývají jen finanční či realizační fází sociálního začleňování, nýbrž se snaží fenomén sociálního vyloučení pochopit v celé hloubce a šíři. To prokazuje materiál Sociální vyloučení – vyloučené lokality Slezské Ostravy, který radní Mandok koncipoval.

83

Chomutov – „město na úpatí Krušných hor“ 3.11 Chomutov – „město na úpatí Krušných hor“ Město Chomutov se nachází v západní části Ústeckého kraje na křižovatce významných železničních i silničních dopravních komunikací. Město se rozkládá při okraji podkrušnohorské pánve na jižním úpatí Krušných hor. Nadmořská výška, v níž se sídlo nachází, se uvádí 330 m, nicméně reliéf katastru města je daleko členitější. Nová výstavba zasahuje až na svahy Krušných hor a rozdíl nejvyšší a nejnižší nadmořské výšky tak činí 120 m260. V současnosti má Chomutov přes 50 000 obyvatel a pro okolní města a obce je obcí s rozšířenou působností.

3.11.1 Pohled Agentury Agentura v Chomutově identifikuje tři vyloučené lokality, kterými jsou: 1) ulice Dukelská261; 2) ulice Písečná a 3) ulice Kamenná262. Lokální partnerství mezi městem a Agenturou bylo uzavřeno v roce 2010, první setkání zástupců Lokálního partnerství se uskutečnilo dne 8. června 2010. V rámci Lokálního partnerství byly vytvořeny čtyři pracovní skupiny pro oblasti vzdělání a výchovy dětí, vzdělání, bydlení a prevenci sociopatologických jevů a bezpečnosti. Ze zápisu z jednání Lokálního partnerství ze dne 11. dubna 2011263 vyplývá, že nebyla schválena analýza lokality, neboť společnost Navreme Boheme264 nesplnila zadávací kritéria pro vytvoření studie265. V roce 2009 kritizovala Agentura tehdejší vedení města za vymáhání pohledávek vůči městu exekucí po výplatě sociálních dávek. Podle dokumentu s názvem „Situační analýza sociálně vyloučených lokalit města Chomutova s důrazem na exekuční praxi“, který si Agentura nechala vypracovat, je postup města označen za „vytěsňovací politiku obce“. Město Chomutov, ale i například Svaz měst a obcí České republiky, se s tímto názorem neztotožnili a prováděný způsob exekucí obhajovali. Nevyřešený spor mezi Agenturou a městem bohužel negativně ovlivnil jejich vzájemný vztah. V Chomutově se do konce roku 2011 nepodařilo schválit Strategický plán, ač po volbách v roce 2010 má město nové vedení. V září 2011 byl představen radním města, v listopadu o něm jednalo zastupitelstvo. V tiskové zprávě z 9. prosince 2011266 uvádí ředitel Agentury pan Šimáček, že „kritika ze strany zastupitelů je nefér a zbytečnou konfrontací“. Pan Šimáček připouští, že druhou část Strategického plánu vytvářeli odborníci z řad města a Agentura si podle něj nenárokuje autorství Strategického plánu. Šimáček jen vyzdvihuje skutečnost, že plán vznikal společně na bázi Lokálního partnerství a autorství jednotlivých částí není podle něho důležité. Pan Šimáček se ohradil proti tvrzení, že by Agentura vyvíjela na město tlak, aby Strategický plán byl přijat. Rovněž není podle pana Šimáčka pravdou, že by přijetí Strategického plánu bylo v přímé úměře k poskytnutí dotací z evropských zdrojů. Po neschválení Strategického plánu opustila Agentura z rozhodnutí Monitorovacího výboru ke dni 260

http://www.chomutov-mesto.cz/poloha/d-106510/p1=36883. Lokalita se nachází v těsné blízkosti průmyslové zóny asi 1 km od centra města. Všech 23 bytů je ve vlastnictví města, žije zde asi 100 osob, in: http://www.socialni-zaclenovani.cz/o-lokalite-chomutov. 262 Lokality Písečná a Kamenná jsou sídlištními lokalitami, in: http://www.socialni-zaclenovani.cz/o-lokalite-chomutov. 263 Ke stažení: http://www.socialni-zaclenovani.cz/dokumenty/zapisy-z-jednani-lokalniho-partnerstvi-chomutov. 264 http://www.navreme.cz/. 265 Důvody k neschválení studie byly především tyto: 1) data byla získaná pouze od šesti respondentů, dokument navíc obsahoval faktické chyby a poskytoval malé množství informací; 2) všichni účastníci jednání byli požádáni, aby po prostudování Strategického plánu doplnili a zkonkretizovali uvedené údaje, případně přidali další ohroženou lokalitu (uvedené údaje pocházejí z roku 2006 a mohlo již dojít ke změnám, také Strategický plán je možné každý rok aktualizovat dle změny situace), in: http://www.socialni-zaclenovani.cz/dokumenty/zapisy-z-jednani-lokalniho-partnerstvi-chomutov. 266 Ke stažení: http://www.socialni-zaclenovani.cz/chomutov-neprijde-o-dotace-kvuli-neprijeti-planu-agentury. 261

84

30. ledna 2012 město Chomutov. Důvodem jsou podle ředitele Šimáčka především tyto skutečnosti: „Město Chomutov sice veřejně deklaruje zájem o spolupráci s Agenturou. Reálně však nechce přijmout zodpovědnost za realizaci konkrétních integračních opatření. Konkrétně se neochota města projevuje v neustálém odkládání přijetí strategického plánu sociálního začleňování, který zde nebyl dosud schválen zastupiteli jako v jediné z deseti lokalit, v nichž Agentura působí od roku 2010.".267 Co na to územní samospráva?

3.11.2 Pohled územní samosprávy Strukturovaný rozhovor jsme s Bc. Kamilou Faiglovou, vedoucí Odboru sociálních věcí, vedli dne 24. dubna 2012.

a) Specifika a sociální reforma Za jisté specifikum Chomutova v oblasti sociálního začleňování lze považovat skutečnost, že sociálně vyloučené osoby nejsou ve městě koncentrovány na několika místech, nýbrž žijí v různých částech Chomutova, aniž by však tvořily větší ucelené uskupení. Podle tzv. Gabalovy zprávy existují na území města tři vyloučené lokality. Město však za vyloučenou lokalitu považuje jen ulici Dukelskou, s ostatními popisovanými lokalitami se neztotožňuje. Chomutov dlouhodobě pracuje s pojmem „místa s vyšší mírou rizikových faktorů sociálního vyloučení“, resp. sociálně negativních jevů. Kvalifikované odhady počtu vyloučených osob jsou většinou vztaženy k počtu osob pobírajících dávky v hmotné nouzi, kterých bylo v Chomutově do 31. prosince 2011 evidováno cca 2 500. Podle paní Faiglové je však počet sociálně vyloučených ve městě o mnoho vyšší. Naprosto však odmítá tvrzení Agentury, která uvádí, že na sídlišti Kamenná žije 70 % Romů, což představuje zhruba 2 730 obyvatel z celkových 3 900. V návaznosti na tzv. Sociální reformu I zůstalo ve městě na sociálním odboru 10 sociálních pracovníků. Podle doporučení Ministerstva práce a sociálních věcí by tento počet měl s ohledem na přibližně šedesáti tisícový správní obvod Chomutova, jako obce s přenesenou působností, činit 45 sociálních pracovníků. Jako v ostatních městech se rovněž Chomutov potýká s tím, že ani v dubnu 2012 nemá informace o osobách v hmotné nouzi, neboť Jednotný informační systém (zřízený podle zákona o Úřadu práce), doposud nefunguje. V Chomutově funguje veřejná služba a s ohledem na trvale kvalitní spolupráci mezi městem a kontaktním pracovištěm Úřadu práce je ve městě dostatečný počet koordinátorů veřejné služby, kteří jsou zaměstnáváni v rámci veřejně prospěšných prací. V rámci magistrátu je zřízena pracovní skupina, zabývající se těžce umístitelnými osobami na trhu práce.

b) Financování, sociální služby a bydlení Město každoročně přiděluje dotace a granty neziskovému sektoru. K tomuto účelu je městem zřízena Komise pro občanské aktivity268. Chomutov je zřizovatelem příspěvkové organizace Sociálních 267

Citováno podle: http://www.socialni-zaclenovani.cz/tiskova-zprava-agentura-pro-socialni-zaclenovani-ukonci-spolupraci-smestem-chomutov. 268 http://www.chomutov-mesto.cz/komise-pro-obcanske-aktivity-komise-obcanskeaktivity-chomutov-mesto-cz/os28541/p1=48668.

85

služeb269, v rámci kterého fungují domov pro seniory, domov pro osoby se zdravotním postižením, denní stacionář, azylový dům, sociální poradenství, pečovatelská služba a jesle. V Azylovém domě Písečná žijí odděleně matky s dětmi a muži, v současné době má kapacitu 36 osob. Tyto osoby musí být zapojeny do výkonu veřejné služby, město pro klienty azylového domu pořádá přednášky, především o dluhové problematice, s klienty se pracuje metodami sociální práce. Provoz azylového domu je hrazen vedle prostředků města z finančních prostředků Ústeckého kraje (do konce roku 2011 byl hrazen z prostředků Individuálního projektu Sociální služby v Ústeckém kraji)270. Chomutov disponuje čtyřmi sociálními byty, které využívá v rámci prostupného bydlení. Zmíněné byty spadají přímo pod sociální odbor Magistrátu, který vyhledává vhodné osoby pro tuto formu bydlení. Přidělení sociálního bytu je závislé na rozhodnutí rady města. Paní Faiglová potvrdila, že se za posledních deset let podařilo docílit toho, že se konkrétní osoby následně začlenily do klasického nájemního vztahu a vymanily se tak ze sociálního vyloučení. Na druhé straně je rovněž pravdou, že mnozí klienti „normální“ nájemní vztah jednoduše nezvládli a sociální pracovníci se s nimi setkávají opět např. v azylovém domě. Město má i v současnosti dostatek městských bytů, které spravuje Chomutovská bytová a.s.271 Pro přidělení městského bytu je třeba splnit řadu kritérií, mezi nimiž je rovněž kauce podle velikosti bytu. Chomutov se také potýká s problémem bezdomovectví. Do budoucna by měly být ve městě zřízeny centra denních služeb a noclehárna. Ještě není vyřešena otázka, zda tyto sociální služby budou realizovány neziskovými organizacemi, nebo městem samotným. V současnosti má město v rámci osy 3.1.b podán projekt Sociální centrum Kamínek272, který vytvořilo společně ve spolupráci s Agenturou. Jedná se o sociálně aktivizační služby, nízkoprahové centrum a podporu terénní sociální práce. Přestože Agentura spolupracovala na vytvoření projektového záměru, těsně před odchodem z Chomutova vystavila vyjádření, jako přílohu k žádosti o dotaci, kde napadá rizikovost projektu vzhledem k nepřijetí strategického plánu. Na projektovém záměru však město pracovalo již před příchodem Agentury.

c) Neziskový sektor, plánování a bezpečnost Ve městě nejsou doposud zaznamenány výraznější problémy s neziskovým sektorem, které jsme popisovali v jiných lokalitách. Za poněkud problematický vnímá paní Faiglová snad vztah mezi městem a organizací Člověk v tísni. Ve městě působí rovněž Oblastní charita Most a občanské sdružení Světlo273, které provozuje K-Centrum pro osoby postižené drogovou závislostí. Město každoročně poskytuje provozovateli K-Centra půjčku ve výši 250 000 Kč na překlenutí přechodného období, než obdrží finanční prostředky od státu. Nastavena je spolupráce s Radou Romů města Chomutov a dále je zřízen Výbor pro národnostní menšiny. Město mělo do roku 2011 zpracován komunitní plán. Na přechodnou dobu je nyní zpracován Krátkodobý plán rozvoje sociální služeb statutárního města Chomutova na období 2012-2013, který by měl dále navazovat na nový komunitní plán města. V plánu na rok 2012-2013 se popisují opatření, která mají napomoci sociálně vyloučeným osobám. Město disponuje integrovaným plánem rozvoje, ve kterém se počítá s revitalizací sídlišť, kde žijí rovněž sociálně vyloučené osoby. Město zpracovalo dále Plán prevence kriminality. 269

http://www.soschomutov.cz/. http://www.esfcr.cz/projekty/socialni-sluzby-v-usteckem-kraji. 271 http://www.chomutovska-bytova.cz/. 272 http://www.chomutov-projekty.eu/rozvojove-projekty/socialni-centrum-kaminek. 273 http://www.os-svetlo.net/. 270

86

V Chomutově proběhl projekt Ministerstva vnitra Úsvit, v rámci kterého jsou u Městské policie zaměstnáni preventisté z řad civilního obyvatelstva. V Chomutově se těmto osobám říká „prodloužené oči Městské policie“ a obdiv občanů si vysloužili rovněž proto, že ztěžovali život místním prostitutkám, vedle kterých stáli oblečeni ve výstražných vestách, čímž přispěli ke snížení prostituce ve městě. Město pravidelně pořádá setkání s občany, která jsou zaměřená na určitou skupinu obyvatel, např. na seniory, zdravotně handicapované, matky s dětmi atd. Cílem setkání je předat prostřednictvím odborníků aktuální a důležité informace a rady z oblastí, které se dotýkají jejich každodenního života. Dále organizuje pravidelná setkání s občany v místě jejich bydliště. Občané města zde mohou vyjádřit názory, pochvaly i kritiku zástupcům vedení města. Podle paní Faiglové není Chomutov nebezpečným městem, kde by se občané např. ve večerních hodinách báli vyjít na ulici. Konstatuje však určitý nárůst kriminality na území města, zejména drobné majetkové trestné činnosti. Spolupráce s Policií České republiky funguje velmi dobře, avšak i v Chomutově je znát snížení finančních prostředků na výkon PČR a snižování stavů policistů. Ve městě byl zřízen kamerový systém, Chomutov disponuje dvěma mobilními kamerami. Občané mají možnost požádat Městskou policii, aby v konkrétní lokalitě umístila jednu (či obě) kamery. Městská policie vyhodnocuje tyto žádosti a kamery následně poskytuje, což veřejnost vnímá velmi positivně.

d) Vztah k Agentuře Agentura připravila v rámci lokálního partnerství Strategický plán, který město připomínkovalo. Názor města byl však oslyšen a Agentura trvala na svém znění plánu, a proto jej zastupitelstvo neschválilo. Agentura v návaznosti na neschválení Strategického plánu lokalitu opustila. Jak prosté, konstatuje ironicky paní Fajglová. Město od Agentury primárně očekávalo, že nabídne nová řešení, která v Chomutově ještě neznají. Pragmatickým důvodem spolupráce byla rovněž skutečnost, že se v roce 2010 (kdy spolupráce začínala) zdálo, že některé dotační tituly z evropských zdrojů budou podmíněny právě spoluprací s Agenturou. Od roku 2010 připravoval Chomutov ve spolupráci s Agenturou již zmíněný projekt sociálního centra Kamínek, jehož výsledek je ve městě netrpělivě očekáván. Paní Faiglová rovněž konstatuje rozdílnou úroveň v práci lokálních konzultantek, kdy vyzdvihuje především práci první z nich. Subjektivně hodnotí práci Agentury známkou tři méně. Jako pozitivní vnímá skutečnost, že působení Agentury vneslo do oblasti sociálního začleňování určitou institucionalizaci, která v minulosti v Chomutově nebyla. Chomutov své aktivity však vyvíjí dále i bez Agentury. Vzhledem k neexistenci dokumentu, který by popisoval vyloučené lokality, je nutné tento dokument konečně vytvořit. V Chomutově provádí místní studii odbor sociálních věcí Magistrátu, jde o sedmdesáti stránkovou analýzu, která vychází z detailně známých místních podmínek zaměstnanců odboru. Co se nepodařilo za dvouletého působení Agentury, se podařilo za několik měsíců po jejím odchodu. V závěru našeho rozhovoru jsme paní Kamile Faiglové položili otázku, zdali považuje aktivity města vedoucí k sociálnímu začleňování za dostačující. Na vznesenou otázku jsme dostali positivní odpověď, která byla zdůvodněna především tím, že město Chomutov používá vhodné vyvážení represivních a preventivních nástrojů, což je pro oblast sociálního začleňování kruciální.

87

e) Záchranný kruh - příklad vyvážených represivních a preventivních nástrojů Již od počátku roku 2009 bojuje Chomutov koordinovaně proti dlužníkům vůči městu, osobám porušujícím dobrém mravy, prostitutkám a rodičům, kteří neposílají své děti do škol, které souborně nazývají „nepřizpůsobivými občany“. Koordinovaný postup města se nazývá „Záchranný kruh“ a zahrnuje některé odbory magistrátu (ekonomický, sociálních věcí a zdravotnictví, školství, živnostenský úřad, interní audit), Městskou i státní policii, Úřad práce, Chomutovskou bytovou a.s. a podle potřeb další organizace. Program Záchranného kruhu není v Chomutově spjat jen s bývalým vedením města, souboru vytvořených nástrojů využívá rovněž současné vedení. K Záchrannému kruhu jako „souboru preventivních a represivních opatření, jehož základem je terénní sociální práce a výborná spolupráce organizačních složek magistrátu a města“, se hlásí i stávající primátor Jan Mareš274. Z akcí Záchranného kruhu i nadále probíhají kontroly bytů, provozoven, veřejných prostranství, mobiliární exekuce, potírání prostituce, řešení záškoláctví a další. V rámci Záchranného kruhu se například v roce 2011 zjistilo, že 29 osob z Chomutova zneužívalo systém sociálních dávek275. Jiný příklad ukazuje, že se ve městě vydávalo v roce 2011 celých 119 osob za bezdomovce, ač byly vlastníky nemovitostí276. V součinnosti s Městskou policií a daňovými exekutory připravilo město v říjnu 2011 kontrolu osob, které si pro sociální dávky přijely automobily277. Smysl Záchranného kruhu shrnul primátor Mareš při příležitosti návštěvy Prvního rady Francouzského velvyslanectví Nicolase de Lacoste ve městě v říjnu 2011 takto: „V důsledku všech provedených opatření „nepřizpůsobiví“ upouštějí od nežádoucího jednání, zjišťují, že si musí plnit svoje povinnosti a dodržovat normy. Výchovným efektem je zjištění postižitelnosti všech, kteří svým chováním a způsobem života obtěžují nebo ohrožují slušné občany. Vlivem soustředěného, soustavného, důsledného a vytrvalého tlaku na nepřizpůsobivé nedochází v takové míře k narušování veřejného pořádku a občanského soužití. Dotyční přestávají obtěžovat svoje okolí, zlepšuje se celkové klima v lokalitách i ve městě a zvyšuje se kvalita života v Chomutově.“278 Nekompromisně se město staví především k dlužníkům vůči městu. Mobiliární exekuce279 provádějí zaměstnanci magistrátu, dvakrát do roka probíhá ve městě dražba exekučně vymožených věcí280. Město provádí kolem 30 exekucí měsíčně, k 30. prosinci 2011 činily pohledávky města 82 milionů Kč. Exekutoři navštívili od roku 2009 do současnosti již 500 dlužníků, tedy každého stého občana města281. Největší dluhy jsou na pokutách (42 mil. Kč) a odpadech (16,7 mil. Kč). Dluží však rovněž provozovatelé hazardu, kteří nechtějí platit za hrací automaty a odvádějí pouze za centrální terminál282.

274

http://www.chomutov-mesto.cz/tiskova-zprava-zachranny-kruh-pri-vyplatach-davek-se-exekucne-zabavovala-autadluzniku/d-1021331/query=Z%C3%A1chrann%C3%BD+kruh&p1=36839. 275 http://www.chomutov-mesto.cz/tiskova-zprava-zachranny-kruh-meli-majetek-a-chodili-si-pro-davky-magistrat-si-na-neposvitil/d-1019619/query=Z%C3%A1chrann%C3%BD+kruh&p1=36839. 276 http://www.chomutov-mesto.cz/tiskova-zprava-zachranny-kruh-lhali-ze-jsou-bezdomovci-aby-ziskali-vyssi-davky/d1020815/query=Z%C3%A1chrann%C3%BD+kruh&p1=36839. 277 Srovnej: http://www.chomutov-mesto.cz/tiskova-zprava-zachranny-kruh-pri-vyplatach-davek-se-exekucne-zabavovala-autadluzniku/d-1021331/query=Z%C3%A1chrann%C3%BD+kruh&p1=36839. 278 http://www.chomutov-mesto.cz/tiskova-zprava-prvni-rada-francouzskeho-velvyslanectvi-se-zajima-o-zachranny-kruh/d1021623/query=Z%C3%A1chrann%C3%BD+kruh&p1=36839. 279 K pojmu srovnej např.: http://moderniobec.ihned.cz/c1-54561110-mobiliarni-exekuce-v-rade-mest-se-osvedcuji. 280 http://www.usteckenovinky.cz/zpravy.php?id=6f91ba7a-181f-11e1-bbfc-003048df98d0. 281 http://www.prvnizpravy.cz/style=default/zpravy/z-regionu/chomutov-exekutori-navstivili-uz-500-dluzniku/. 282 http://www.chomutov-mesto.cz/sedmicka-exekuce/d-1023460/p1=46624.

88

3.11.3 Shrnutí Právě dokončená kapitola prokázala především, že nástroje (které Chomutov využívá již od roku 2009) přinášejí své positivní výsledky. Jde o soubor represivních a preventivních nástrojů, které město využívá bez ohledu na politické vedení města. Vše nasvědčuje tomu, že tzv. Záchranný kruh města funguje a mohl by se stát použitelným příkladem pro ostatní města a obce v České republice. Ve vztahu k Agentuře není bohužel příklad Chomutova ničím neobvyklým. Podobně jako v ostatních lokalitách neunesla Agentura skutečnost, že město navržené strategické dokumenty prostě nemusí akceptovat. Namísto, aby tento fakt přiměl Agenturu k ještě užší spolupráci v rámci Lokálního partnerství a změně Strategického plánu, aby byl pro město akceptovatelnější, jednoduše z Chomutova odešla. Město navíc nedostalo žádnou šanci na obhajobu svých kroků a nebylo pozváno na jednání Monitorovacího výboru Agentury, který o vypovězení spolupráce rozhoduje. Město nakonec samo po zvážení vypovědělo memorandum o spolupráci a zaslalo jej na vědomí i zmocněnkyni pro lidská práva, Mgr. Šimůnkové. Celá věc byla podobně jako například v Duchcově medializována. Od počátku roku 2012 pokračuje Chomutov v řešení sociálního začleňování za použití svých specifických nástrojů. Nově se zaměřuje především na popis vyloučené lokality ve městě, neboť tento základní dokument nebyl za dobu působení Agentury ve městě zpracován. V současnosti je lokalita díky sociálnímu odboru Magistrátu zmapována. Považujeme za prokázané, že se Chomutov bez přítomnosti Agentury zcela jistě obejde.

89

Nový Bydžov – „významné středisko Pocidliní“

3.12 Nový Bydžov – „významné středisko Pocidliní“ Město Nový Bydžov se nachází asi 23 km západně od okresního města Hradec Králové v okrese Hradec Králové. Město se skládá z osmi městských částí – Chudonice, Nový Bydžov, Nová Skřeneř, Stará Skřeněř, Skochovice, Vysočany, Zábědov a Žantov283. Počet obyvatel přesahuje 7 300 a pro okolní města a obce je Nový Bydžov obcí s rozšířenou působností.

3.12.1 Pohled územní samosprávy Město Nový Bydžov vykazuje oproti ostatním popisovaným lokalitám mnohé odlišnosti. Tou nejzákladnější je skutečnost, že zde v žádném období nepracovala Agentura. Město tak realizovalo vlastní politiku sociálního začleňování, kterou se pokusíme ve stručnosti popsat. Rozhovor jsme dne 25. dubna 2012 vedli s bývalou vedoucí odboru sociálních věcí a školství Ing. Danielou Luskovou, která (byť od 1. ledna 2012 působí na jiném místě), má ještě znalost o místních podmínkách Nového Bydžova. Následně byl text zaslán tajemnici města Ing. Marcele Česákové s laskavou žádostí o případné doplnění relevantních údajů za uplynulé čtyři měsíce.

a) Je či není v Novém Bydžově vyloučená lokalita? V tzv. Gabalově zprávě (ani v jiném dostupném pramenu) nebyla v Novém Bydžově identifikována vyloučená lokalita. V Novém Bydžově žije početná romská populace, která podle kvalifikovaných odhadů činí 5 % všech obyvatel. V Novém Bydžově nejsou sociálně vyloučení koncentrováni na jednom (či několika) místech ve městě a snad proto nebyl Nový Bydžov nikdy zařazen do seznamu vyloučených lokalit. Podobně jako v ostatních městech se i Nový Bydžov potýká s nezaměstnaností a zadlužením sociálně vyloučených osob. Tvrdé drogy jsou v Novém Bydžově podle Luskové spíše okrajovým jevem, avšak konzumace marihuany je poměrně častá284. V poslední době dochází ve městě k mírnému zvýšení majetkové kriminality. Město usilovalo v roce 2009 o spolupráci s Agenturou, avšak v únoru 2010 se Nový Bydžov stal toliko prvním náhradníkem, neboť Agentura dala přednost jinému kandidátu z řad ostatních přihlášených měst. Během „přístupových“ jednání bylo Novému Bydžovu ze strany výběrové komise vyčítáno, že počet romských dětí neodpovídá ve třech místních školách paritnímu zastoupení této minority k celkovému obyvatelstvu. Město se tak muselo obejít bez pomoci Agentury.

b) Nepokoje v Novém Bydžově a reakce města Na situaci, která se odehrála na přelomu let 2010 a 2011, reagoval Nový Bydžov tím, že do struktur městského úřadu přibyl druhý terénní sociální pracovník. V současnosti jsou oba terénní pracovníci financovaní z prostředků Evropského sociálního fondu, výzvy č. 19. První terénní pracovník byl nejdříve financován z prostředků Rady vlády pro romské záležitosti a následně od roku 2009 z Individuálního projektu kraje Rozvoj dostupnosti a kvality sociálních služeb v Královéhradeckém kraji285. 283

http://www.portalnovybydzov.cz/. V posledním čase se však v Novém Bydžově vyskytlo zneužívání dětí a mladistvích z romské komunity k distribuci drog. 285 http://www.kr-kralovehradecky.cz/cz/krajsky-urad/socialni-oblast/rozvoj-soc-sluzeb/rozvojove-projekty/individualni-projektrozvoj-dostupnosti-a-kvality-socialnich-sluzeb-v-kralovehradeckem-kraji-ii-38570/. 284

90

Nepokoje v Novém Bydžově vyústily (pochopitelně) rovněž v represivní opatření města. Počet městských policistů se zvýšil ze čtyř na šest. V rámci programu Úsvit byli v období září až prosinec 2011 zaměstnáni asistenti prevence kriminality, jejichž činnost je od roku 2012 financována z již zmíněné výzvy č. 19 ESF. Ze stejných prostředků financuje město rovněž nízkoprahové centrum pro děti a mládež V Novém Bydžově proběhl v roce 2011 Městský program prevence kriminality ISIDIA 2011286, jehož aktivity byly zaměřeny na a) vedení rizikových skupin dětí; b) sanaci problémových rodin; c) práci s problémovými třídními kolektivy; d) vzdělávací víkend pro vybranou skupinu mladých lidí ze zadlužených rodin; e) dluhovou poradnu; f) zvýšení bezpečnosti u seniorů; g) pilotní projekt bezpečné lokality a h) vzdělávání policistů, pedagogů a sociálních pracovníků. Město zřídilo Komisi pro bezpečnost ve městě, která má nejvyšší četnost schůzek ze všech komisí rady a zabývá se pravidelně problematikou sociálně vyloučených osob. Nový Bydžov má připravenu vyhlášku k regulaci hazardu ve městě, která obsahuje omezení míst a času provozování videoloterijních terminálů a jiných loterií.

c) Financování, plánování, bydlení a další činnosti města Město bylo zatím poměrně úspěšné v čerpání evropských dotací do sociální oblasti, své vlastní prostředky investovalo především do rekonstrukce budovy, ve které je zřízeno nízkoprahové centrum DoPatra287. Město se rovněž určitým procentem podílí na financování zmíněných projektů. Například dotace z Programu Prevence kriminality na kamerový systém činí 1 milion Kč a spoluúčast města je vyčíslena na 2,5 milionů. Podobně jako ostatní města vypisuje Nový Bydžov každoročně kulturní a sportovní grant pro neziskový sektor. Město zřídilo vlastní obecně prospěšnou společnost Duha288, která provozuje domy s pečovatelskou službou, pečovatelskou službu, denní centrum a odlehčovací službu. Od roku 2010 zajišťuje Duha rovněž nízkoprahové centrum, které má dva kluby: Čásek pro děti do 15 let a Čas pro děti a mládež od 15 let. Nový Bydžov disponuje vlastním bytovým fondem, bytovou otázkou se zabývá Bytová komise města. Paní Lusková konstatuje, že se míra zadluženosti osob žijících v městských bytech vůči městu snížila, a to především v návaznosti na činnost zmíněných sociálních pracovníků. Na druhé straně se za doby svého působení v Novém Bydžově setkala rovněž s tím, že se některé osoby bezdůvodně zadlužovaly na nájmech v městských bytech, aby byly přednostně zaměstnávány v rámci veřejně prospěšných prací. Ačkoliv město tuto snahu odhalilo, spíše jim vycházelo vstříc a dlužníky v zaměstnání na veřejně prospěšné práce částečně protěžovali. Město disponuje jedním bytem pro krizové účely, který je v domě s pečovatelskou službou. Krizové situace v Novém Bydžově mají především charakter domácího násilí. Tento byt nebyl v minulosti využíván pro sociálně vyloučené osoby. Jako velký problém vnímá Nový Bydžov sociálně vyloučené osoby, které zde nemají trvalý pobyt, a tudíž na ně město nedostává daňové příjmy. Ztráta daňových příjmů města byla vyčíslena přibližně na 1 milion Kč ročně. Město má vypracován komunitní plán sociálních služeb, Koncepci prevence kriminality, Koncepci 286

http://www.novybydzov.cz/mestsky-program-prevence-kriminality-isida-2011/d-6379. http://www.novybydzov.cz/nova-socialni-sluzba-ve-meste-nizkoprahove-centrum-pro-deti-a-mladez-dopatra/d-1656. 288 http://www.pomocseniorum.cz/Main/onas.aspx. 287

91

romské integrace. Všechny zmíněné strategické dokumenty dotýkající se problematiky ohrožených vyloučením, mají podle paní Luskové konkrétní a zejména realistické cíle. Všechny dokumenty jsou připravovány v pracovních skupinách složených z odborníků, pracovníků města, občanů a zastupitelů. Zapojeny jsou všechny relevantní subjekty, školy, sociální služby, město, Policie ČR, Městská policie atd. v maximální možné míře spolupráce a ochoty věci zlepšit. V oblasti prevence kriminality289 si město stanovilo celkem jedenáct priorit: posílení městské policie; terénní sociální práci a sociální služby; podporu místní spolupráce; podporu informovanosti; podporu vzdělávání; podporu využití sportovišť; podporu sociálních služeb; podporu zaměstnanosti rizikových skupin; jednání s pronajímateli budov; výchovu ke zdravému životnímu stylu a péči o osoby sociálně vyloučené. Koncepce prevence kriminality konstatuje čtyři rizikové skupiny: 1) romskou komunitu; 2) sociálně slabé rodiny; 3) mládež bez volnočasových aktivit a 4) dlouhodobě nezaměstnané. Město podporuje veřejně prospěšné práce a veřejnou službu ve spolupráci s asistenty prevence kriminality (APK) a terénními sociálními pracovnicemi (TSP). Ve spolupráci se zmíněnými APK a TSP Nový Bydžov zpracovává a podporuje splátkové kalendáře osob postižených sociální inkluzí. Již celých 18 let podporuje město veřejně prospěšné práce a veřejnou službu, v současné době jsou oba zmíněné instituty vykonávány rovněž ve spolupráci s APK a TSP. Dále město podporuje vznik přípravné třídy v ZŠ, která má 76 žáků v 6 třídách praktických a 1 třídě speciální (převážně děti z rodin ohrožených sociální inkluzí). Nový Bydžov usiluje o zachování pracoviště Pedagogicko-psychologické poradny, kterou ve velké míře navštěvují děti z rodin ohrožených soc. inkluzí290.

e) Koncepce romské inkluze a Agentura V roce 2010 vypracovalo město dokument Koncepce romské integrace v Novém Bydžově na léta 2010-2014291, který byl schválen zastupitelstvem. Z dokumentu vyplývá, že v Novém Bydžově žije 87 romských domácností o 4-6 členech. Celkový počet Romů v Novém Bydžově je 377 osob292, z nichž je k trvalému pobytu v Novém Bydžově přihlášeno pouze 278 osob. Koncepce dále obsahuje zajímavé údaje z oblasti bydlení, zaměstnanosti, dluhového zatížení, vzdělání romských občanů, rizikové jevy a potřebu sociálních služeb293. Koncepce identifikovala celou řadu potřeb romské komunity, která vyplynula z průzkumu294. Koncepce konstatuje tři základní priority: 1) Terénní sociální práci a vzdělávání; 2) Represivní 289

Ke stažení: http://www.novybydzov.cz/rozvojove-dokumenty/ds-1018/p1=1029&p2=2. Nástroje města jsou symbolický nájem či intervence u zřizovatele. 291 Ke stažení: http://www.novybydzov.cz/rozvojove-dokumenty/ds-1018/p1=1029&p2=2. 292 Koncepce, str. 3. 293 Koncepce, str. 4-7. 294 Jde o: Zajištění vyššího počtu sociálních bytů; Zajištění jakékoli formy zaměstnání, podpůrné projekty, sociální ekonomiku; Osvěta vedoucí k vyšší odpovědnosti k povinnostem ve vztahu k úřadu práce; Zachovat veřejně prospěšné práce a veřejnou službu; Osvěta v dluhové problematice, vedení ke splátkovým kalendářům; Systematické doučování romských dětí; Zajištění docházky předškolních dětí do mateřské školy; Nulté nebo přípravné ročníky pro předškolní děti; Osvěta rodičů vedoucí ke zvýšení podílu romských dětí v ZŠ V.Kl. Klicpery; Motivační programy pro Romy v učebním oboru a středoškolských oborech; Osvěta vedoucí k používání antikoncepce; Trvalá podpora nízkoprahového centra pro děti a mládež; Propagace aktivit NZDM v romské komunitě; Speciální sociální práce s rizikovými dětmi a mládeží; Zajištění dluhového a pracovního poradenství; Posílení terénní sociální práce; Zajištění nové sociální služby aktivizační služby pro děti a mládež – komunitní centrum, in: Koncepce, str. 9. 290

92

opatření a 3) Zaměstnanost a bydlení. V rámci priority č. 1 město zvýšilo počet terénních sociálních pracovníků na dva. K represivním opatřením má patřit: navýšení počtu městských strážníků, zajištění vozu pro Městskou policii, jednání s pronajímateli budov ve věci soukromých pronájmů romským rodinám, příprava podkladů pro kontrolu finančního úřadu vůči pronajímatelům budov a snížení počtu heren ve městě. V oblasti třetí hodlá město udržet současný počet městských bytů a současný počet míst na veřejně prospěšné práce. Paní Daniela Lusková považuje za velký úspěch, že město zaměstnalo druhého sociálního pracovníka. Nepokoje v Novém Bydžově, setkání starostů a tzv. „Novobydžovská výzva“, jsou ve městě stále živé. Tenze mezi většinou společnosti a romskou menšinou jsou dnes dle paní Luskové slabší než ve zmíněné době na přelomu let 2010 a 2011. V návaznosti na zmíněné nepokoje byla městu na počátku roku 2011 nabídnuta spolupráce s Agenturou, kterou však město vyhodnotilo jako nepotřebnou, a proto jí odmítlo.

3.12.2 Shrnutí Právě dokončená kapitola především prokázala, že město Nový Bydžov je schopno využít všechny nástroje, které Agentura nabízí, aniž by Agentura nutně musela v místě fungovat. Z toho lze vyvodit, že Agentura nenabízí vlastně nic, na co by města a obce v České republice nepřišly samy. Město Nový Bydžov bylo ve sledovaném období poměrně velmi úspěšné v čerpání dotací z evropských zdrojů, což dodnes umožňuje, aby mnohé z oblasti sociálního začleňování nemuselo být financováno na úkor finančních prostředků města z rozpočtového určení daní. To však neznamená, že by Nový Bydžov do problematiky sociálního začleňování nedával žádné finanční prostředky. Naopak, například rekonstrukce budovy nízkoprahového centra byla financována toliko z prostředků města. Město chápe sebe sama jako koordinátora sociálního začleňování. Město má vytvořenu sérií strategických plánů, po kterých tak často volá Agentura. Na rozdíl od jejích strategických plánů jsou plány Nového Bydžova kratší a mnohem konkrétnější, což prokázal např. popis Koncepce romské inkluze, která si klade veskrze realistické cíle. Město bylo nuceno reagovat na násilné události z přelomu let 2010 a 2011, které jsou ve městě stále živé. Reakcí města jsou vyvážené preventivně-represivní nástroje, které napomohly k tomu, že atmosféra ve městě je dnes o mnoho lepší než ve zmíněném období. Tyto nástroje by mohly sloužit za vzor ostatním městům a obcím České republiky. Nový Bydžov zcela jednoznačně prokázal, že to jde i bez Agentury, a proto v roce 2011 nabídku ke spolupráci z pochopitelných důvodů odmítl.

93

Dodatek č. 3: Novobydžovská výzva, exekuce dávek hmotné nouze a zákaz pobytu Novobydžovská výzva Pod mottem „Chceme, aby nám stát pomohl udělat pořádek“ koncipovalo město Nový Bydžov v lednu 2011 výzvu městům a obcím s romskými komunitami ke spolupráci295. V úvodu této výzvy se konstatuje, že sociální začleňování bylo doposud „řešeno sociální integrací pomocí terénní práce, veřejně prospěšnými pracemi, sociálními službami a speciálními integračními projekty EU bez valného výsledku“. Právě proto hodlá Nový Bydžov použít represivních nástrojů, avšak jen takových, které jsou v možnostech sedmitisícového města. Dne 14. února 2011 svolává město setkání starostů měst a obcí na téma využití zkušeností s použitím represivních opatření. Cílem setkání měla být iniciativa měst a obcí řešící „romskou otázku“. Na parlamentní úrovni má celý komplex otázek zaštítit poslankyně Ivana Řápková. Doposud nevyřešené otázky se týkají a) zneužívání sociálních dávek; b) neexistence stropu pro sociální dávky; c) problematiky hazardu a d) problematiky občanství ve vztahu k trvalému pobytu. Z avízovaného setkání vzešlo šestibodové Prohlášení. Starostové podporují legislativní návrhy, které v Poslanecké sněmovně předkládá poslankyně Ivana Řápková (zvýšení vymahatelnosti dluhů, zavedení sankce zákazu pobytu, prolomení mlčenlivosti pro orgány sociální péče za účelem následného získání informací pro účely vymožení povinnosti v daňovém řízení a zavedení registru přestupků). Starostové dále žádají, „aby byla legislativně zakotvena možnost odejmutí jakékoliv dávky ze sociálních systémů v případě jejich zneužívání“. Stát by měl obcím kompenzovat náklady na péči o občany cizích obcí (včetně cizích státních příslušníků), které v daném místě využívají veřejné služby. Podle starostů činí finanční ztráty měst miliony korun, které od státu na péči o tyto „cizí“ občany nezískají. Čtvrtý bod Prohlášení se týká bezpečnosti a nediskriminačních opatření ve vztahu k většině „občanů řádně platící daně“. Podle pátého bodu má být v rámci tzv. Sociální reformy I zakotvena povinnost státní správy poskytnout na požádání informace a součinnost orgánům samosprávy. Šestý bod se dotýká novely loterijního zákona. Druhé Prohlášení starostů se týká požadavku revize dotačních titulů a jejich rozpuštění do rozpočtového určení daní a zastavení centralizace státní správy. Komentář Výše uvedená Výzva a následná obě Prohlášení jsou svědectvím pohnutých událostí v Novém Bydžově, což musí být zohledněno i v jejich hodnocení, neboť vznikly ve vypjaté době. Jde o reakci starostů, kteří vyjadřují frustraci nad tím, že stávající nabízené nástroje na řešení problematiky sociálního vyloučení jednoduše v podmínkách měst a obcí selhávají a nevedou ke svému cíli. Jen z těchto důvodů volají starostové po razantnějších instrumentech. Jako autoři jsme záměrně do Studie vložili i tuto část názorového spektra územní samosprávy, neboť reakce starostů a primátorů jsou s ohledem na dobu a místo svého vzniku zcela pochopitelné. Odhlédneme-li od emotivního kontextu doby vzniku zmíněných dokumentů, přinášejí Prohlášení obsahově v podstatě totéž, co jsme doposud slyšeli při místních šetření v jednotlivých vyloučených lokalitách. Starostové chtějí, aby na centrální úrovni fungoval registr přestupků. Nezříkají se své povinnosti pečovat o občany, nicméně o občany jiných obcí by buď měly pečovat jejich „domovské“ obce, anebo by stát měl péči obcí o cizí občany financovat. Jaký je tedy vztah mezi trvalým pobytem a občanstvím obce? 295

Bližší informace a dokumenty ke stažení, in: http://www.romea.cz/cz/zpravy/novy-bydzov-chce-podporit-rapkovou.

94

Starostové, kteří podepsali Prohlášení, rovněž poukazují na nedostatečné financování samostatné působnosti, a proto chtějí, aby dotační tituly byly rozpuštěny v rozpočtovém určení daní. Implicitně se návrhem nese, že jako zástupci měst a obcí jsou natolik svéprávní, aby finanční prostředky (dnes prostřednictvím dotací) využili podle svého nejlepšího vědomí a svědomí i bez pomoci Agentury. Sociální reforma účinná od roku 2012 obecně ztížila přístup osob k sociálním dávkám. Podstatný námět starostů, formulovaný v bodě č. 5 Prohlášení, byl Poslaneckou sněmovnou oslyšen. Podle současné legislativy mají přístup do Jednotného informačního systému (až bude jednou fungovat) jen sociální pracovníci obcí s pověřeným obecním úřadem, resp. s obecním úřadem s rozšířenou působností. Ostatní obce (obce prvního typu) nemají legální možnost, jak se dozvědět, kteří občané na jejich území pobírají dávky v hmotné nouzi. Ačkoliv na tuto skutečnost města a obce v průběhu projednávání tzv. Sociální reformy poukazovaly, vztah mezi obcí a Úřadem práce je lakonicky řešen coby spolupráce, aniž by však došlo k její konkretizaci. Exekuce dávek hmotné nouze V únoru 2011 byl Poslanecké sněmovně předložen sněmovní tisk č. 268296, který novelizoval zákon o pomoci v hmotné nouzi a občanský soudní řád. Návrh umožňoval, aby se příspěvek na živobytí mohl stát předmětem dohody o srážkách podle § 48 zákona o pomoci v hmotné nouzi. Dále návrh konstatoval, že předmětný příspěvek na živobytí podléhá výkonu rozhodnutí, tedy exekuci. Totožná změna byla provázána s občanským soudním řádem, který upravuje problematiku výkonu rozhodnutí. Jádrem odůvodnění sněmovního tisku č. 268 byla snaha zvýšit vymahatelnost dluhů od příjemců dávek, které jsou v současnosti vyloučeny z výkonu rozhodnutí. Podle předkladatelů tisku přináší praxe „spoustu paradoxních situací, kdy oprávněnému subjektu vznikne nárok na určitou dávku, na druhé straně může být ale tento subjekt v prodlení buď s úhradou pokuty uložené mu v přestupkovém řízení za drobnou kriminalitu, nebo s neuhrazením místního poplatku, k němuž je dle obecně závazných vyhlášek obce povinen, a ani v případě získání dávky tyto své závazky neuhradí.“ Sněmovní tisk č. 268 byl 23. září 2011 schválen Poslaneckou sněmovnou a postoupen Senátu České republiky, který jej zamítl. Senátor Nenutil297, který představoval stanovisko Senátu v Poslanecké sněmovně, nesouhlasí s navrženou dohodou o srážkách, neboť soukromoprávní věřitelé žádnou podobnou dohodu o srážkách ze mzdy nemohou uzavřít, což považuje za diskriminaci. Senát ale s návrhem nesouhlasí především proto, že navržená změna jde proti smyslu dávek pomoci v hmotné nouzi a v zásadě nepostihne osoby, jejichž příspěvek na živobytí je dnes na úrovni částky existenčního minima, neboť zde exekuce nebude možná ani po přijetí návrhu. Návrh tak podle pana Nenutila neřeší podstatu problému, ale jen jeho dopady. V následném hlasování nebyl zákon Poslaneckou sněmovnou dne 6. prosince 2011 přijat. Komentář: Dle názoru autorů je možné nalézt část pravdy v obou výše uvedených pohledech. Osoby, které pobírají dávky hmotné nouze, mají stejné povinnosti dostát svým závazkům jako ostatní. S ohledem na to, že dávky hmotné nouze jsou dnes exekučně nepostihnutelné, je tato skutečnost zneužívaná a některé osoby se tak ve vztahu ke svým dluhům vůči městu cítí jako nepostižitelní. Na druhé straně dávky v hmotné nouzi (příspěvek na živobytí, doplatek na bydlení a mimořádná okamžitá pomoc) slouží k zajištění základních životních podmínek, neboť osoba v hmotné nouzi je opravdu „chudá“ a je na zvážení, zdali má být (z již beztak nízkých finančních prostředků) ještě ukrajováno na úhradu dluhů. Dle našeho soudu si předkladatelé skutečnost, že jde o osoby v hmotné nouzi, velmi dobře 296 297

Ke stažení: http://www.psp.cz/sqw/historie.sqw?o=6&t=268. Zápis z jednání dne 6. prosince 2011, bod č. 10, in:http://www.psp.cz/eknih/2010ps/stenprot/032schuz/s032031.htm#r5.

95

uvědomovali. Právě proto navrhli, aby výkonu rozhodnutí podléhal toliko příspěvek na živobytí a nikoliv ostatní dvě možné dávky hmotné nouze, které slouží jinému účelu. Osoba mající dluhy vůči městu, nechť ušetří na svém živobytí! To považujeme za zcela logický a přiměřený argument. Předkládaný sněmovní tisk byl podle autorů této Studie do velké míry vlastně kompromisním řešením. S ohledem na spravedlnost se přikláníme spíše k nim a nikoliv k těm, kteří akcentují chudobu osob v hmotné nouzi. Je pravdou, že navržený nástroj nepostihne osoby, které pobírají jen existenční minimum, a vůči kterým je bezzubý. Domníváme se však, že význam popisovaného sněmovního tisku spočíval především v jisté individuální prevenci doposud lakonického přístupu některých osob v hmotné nouzi k dluhům vůči městu (i k sobě samým). V tomto ohledu mohl návrh svou positivní úlohu sehrát a je velkou škodou, že nebyl Poslaneckou sněmovnou přijat. Zákaz pobytu Dne 21. března 2012 byl Poslaneckou sněmovnou schválen sněmovní tisk č. 431298, kterým se mění zákon o přestupcích a trestní zákoník. Návrh byl zaslán Senátu, který sněmovní tisk zamítl. Jádrem sněmovního tisku je návrh nové sankce zákazu pobytu, kterou lze uložit za spáchaný přestupek. Zákaz pobytu lze uložit nejdéle na dobu tří měsíců (tedy i na dobu kratší), pokud jsou současně splněny tři podmínky: a) byl přestupek spáchán úmyslným jednáním významně narušujícím místní záležitosti veřejného pořádku; b) byl pachatel v posledních dvanácti měsících přede dnem spáchání přestupku pravomocně uznán vinným z přestupku za obdobné jednání, kterého se dopustil na území stejné obce, a c) uložení takové sankce je nezbytné k zajištění ochrany místních záležitostí veřejného pořádku na území obce; sankce zákazu pobytu se nesmí vztahovat na místo nebo obvod, v němž má pachatel trvalý nebo hlášený pobyt. Zákaz pobytu spočívá v tom, že se pachatel nesmí po dobu trvání zákazu pobytu zdržovat na území obce nebo její části, v níž se opakovaně dopustil přestupku. Obecní úřad obce, kde má osoba trvalý pobyt nebo je hlášena, může povolit v době trvání sankce krátkodobý pobyt na území své obce, má-li k tomu pachatel závažné důvody, příkladně návštěva u lékaře či orgánu veřejné moci. Povolení se uděluje na žádost pachatele se souhlasem správního orgánu, který zákaz pobytu uložil. O předmětné žádosti rozhoduje obecní úřad bezodkladně, nejpozději do 5 dnů od zahájení řízení. Od výkonu zbytku zákazu pobytu lze po uplynutí poloviny doby výkonu této sankce upustit, jestliže pachatel přestupku způsobem svého života prokázal, že její další výkon není potřebný. O udělení zákazu pobytu, místu a době jeho trvání, případně o upuštění od jeho výkonu, uvědomí správní orgán, který zákaz pobytu udělil, neprodleně Policii České republiky a úřad obce, na jejímž území má pachatel trvalý pobyt. Podle návrhu lze zákaz pobytu uložit u některých přestupků na úseku ochrany před alkoholismem a jinými toxikomaniemi; u některých přestupků proti pořádku ve státní správě a samosprávě a některých přestupků proti veřejnému pořádku. Sankce zákazu pobytu má být součástí informačního systému o občanech podle zákona o evidenci obyvatel. Porušení sankce zákazu pobytu vytváří skutkovou podstatu trestného činu maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 337 trestního zákoníku. Trestní sazba za tento přečin činí až tři léta. O předmětném sněmovním tisku probíhala v Senátu velmi zajímavá diskuse299, která nakonec přispěla k tomu, že většina Senátorů návrh zamítla. Ačkoliv si uvědomujeme, že sankce zákazu pobytu může podstatně ovlivnit život pachatele, a svou 298 299

Ke stažení, in: http://www.psp.cz/sqw/historie.sqw?o=6&t=431. Srovnej, in: http://www.senat.cz/xqw/xervlet/pssenat/hlasovani?action=steno&O=8&IS=4786&D=25.04.2012#b12724.

96

podstatou se blíží trestu podle trestního zákoníku, přesto se domníváme, že by tato sankce měla být součástí českého právního řádu, a nejde tudíž o nepřiměřenou tvrdost zákona. O osudu sněmovního tisku č. 431 se rozhodne na nejbližší schůzi Poslanecké sněmovny, kde však již není prostor k legislativním úpravám. Návrh proto bude buď přijat v současném znění, anebo zamítnut. V době dokončení této studie byl sněmovní tisk č. 431 dne 5. června 2012 opětovně schválen Poslaneckou sněmovnou a postoupen k podpisu Presidentu České republiky.

97

4. Závěry

4. Závěry Právě dokončená Studie si v úvodu položila tři základní otázky, na něž hledala odpověď. K první otázce Jako první byla formulována otázka existence specifických nástrojů sociálního začleňování, které by byly typické pro územní samosprávu. Existenci specifických nástrojů územní samosprávy Studie v navštívených lokalitách neprokázala a to ani v případech, kdy stát prostřednictvím Agentury v minulosti kritizoval způsob použití určitých nástrojů územní samosprávou (např. v Holešově, Chomutově či Duchcově). V těchto případech města a obce jen využily stávající nástroje, které jim nabízel právní řád. Kvalitativně se nejednalo o specifické či nové nástroje sociálního začleňování jako takové. Města a obce tak používají k sociálnímu začleňování svých občanů v současnosti totožné nástroje, které jim stát ve svých strategických dokumentech doporučuje. Jde o souhrn nástrojů vykonávaných v přenesené i samostatné působnosti obce. Výše uvedené však neznamená, že by obce toliko adoptovaly nástroje státu. Některé dnes doporučované nástroje používaly města a obce již v době, kdy státní politika sociálního začleňování ještě nebyla formulována. V této souvislosti vyzdvihuje Studie zejména strategické dokumenty města Přerova z přelomu tisíciletí (týkající se sociálního začleňování a tzv. prostupného bydlení), či praxi městské části Slezská Ostrava, kde byl využíván institut podobný veřejné službě dlouhá léta před jeho legislativním zakotvením v roce 2009. Ke druhé otázce Ačkoliv jsou státní a obecní nástroje sociálního začleňování totožné, přesto jsme identifikovali rozdílné použití zmíněných nástrojů, což bylo předmětem druhé položené otázky v úvodu Studie. Právě v použití nástrojů sociálního začleňování spatřujeme největší rozdíl mezi obecní a státní politikou sociálního začleňování. Na rozdíl od státu si územní samospráva v oblasti sociálního začleňování klade realističtější cíle. Formulovaná opatření jsou více vztažená na finanční a legislativní možnosti obcí, jak ukazují kapitoly o Přerovu, Chomutově, Duchcovu či Novém Bydžovu. Dalším rozdílem v použití nástrojů sociálního začleňování mezi státem a obcemi je důraz na aktivní účast sociálně vyloučených osob v procesu sociálního začleňování, kterou města a obce vyjadřují častěji a bezpodmínečněji než stát. S touto myšlenkou jsme se setkali obecně ve všech navštívených sociálně vyloučených lokalitách, na Jesenicku byla tato myšlenka (s ohledem na větší chudobu tamního obyvatelstva) vnímána nejcitlivěji. Obecně lze říci, že města a obce používají nabízené nástroje sociálního začleňování citlivěji než stát právě především z důvodu dodržování principu sociální spravedlnosti a rovněž s ohledem na veřejné mínění většinové společnosti. Velmi citlivě vnímá většinová společnost například přidělování obecních bytů. Nástroje vedoucí k sociálnímu začlenění chápou obce jako souhrn preventivně-represivních opatření,

98

které musí být vzájemně vyvážené. Velmi úspěšně je tento souhrn používán především v Chomutově či Novém Bydžově. Domníváme se, že pojetí politiky sociálního začleňování jako souhrn preventivně-represivních opatření asi nejvíce odlišuje obecní politiku od politiky státní. V souhrnu těchto opatření nejsou využity nové (či specifické) nástroje (jak bylo prokázáno výše), nýbrž je důraz kladen na jejich vyváženost oproti jednostrannosti státní politiky sociálního začleňování, která toliko prvoplánově podporuje sociálně vyloučené. Ohledy na princip sociální spravedlnosti a mínění většinové společnosti přirozeně neznamenají, že by obce byly hluché k potřebám sociálně vyloučených osob. Obce poskytují veřejné služby všem občanům bez rozdílu a je logické, že uvažují o tom, jak budou jednotlivá opatření v místě akceptována. Více než stát si obce uvědomují, že pokud o smysluplnosti daných opatření nebude přesvědčena většinová společnost, nemají valnou šanci na úspěch. Toto pojetí není rasistické ani účelové, nýbrž zcela racionální. Velmi zdařile bylo toto pojetí formulováno například starostkou města Duchcova v lokálním tisku, které popisujeme v příslušné subkapitole. Výrazem racionálnosti je rovněž skutečnost, že obce, kde proběhl preventivní program Úsvit, hodnotí jeho smysl nesrovnatelně positivněji než práci Agentury. Studie identifikovala řadu nástrojů, které obcím chybí, aby jejich úsilí o sociální začleňování svých občanů bylo úspěšné. Obce především postrádají finanční prostředky, v některých případech nemají dostatečné kompetence v samostatné působnosti. Stát má velké rezervy v oblasti aktivní politiky zaměstnanosti, neboť nevytváří dostatek nových pracovních příležitostí a obce tak mají jen malou možnost snižovat nezaměstnanost. Ke třetí otázce Výsledky sociálního začleňování nejsou v současnosti dostatečné. Důvody této skutečnosti je třeba hledat především na straně státu a nikoliv na straně obcí. Stát nezabezpečil obcím takové podmínky, aby sociální začleňování mohly realizovat ve větší míře než doposud. Státní politika sociálního začleňování je formulována příliš ambiciózně na straně jedné a příliš vágně a akademicky na straně druhé. Není proto divu, že se příliš nenaplňuje. Vztahem mezi státní a obecní politikou sociálního začleňování se zabývala třetí položená otázka této Studie, která se prolíná druhou i třetí kapitolou Studie. Státní koncepce sociálního začleňování vykazuje celou řadu nedostatků. První spatřujeme v institucionální roztříštěnosti státní politiky, neboť danou problematikou se vedle Ministerstva práce a sociálních věcí zabývá jeden útvar Úřadu vlády a několik poradních sborů Úřadu vlády. Strategické dokumenty státní politiky jsou v převážné většině zdlouhavé, obsahově ploché a frázovité a pro čtenáře z řad územní samosprávy příliš akademické. Mají evokovat jakoby komplexní řešení sociálního začleňování. Ve chvíli, kdy obec chce realizovat daná opatření, narazí zcela jistě na finanční a kompetenční mantinely. O tom vědí své například v Duchcově či Šluknově. Jistou výjimkou je v tomto ohledu dokument s názvem „Strategie boje proti sociálnímu vyloučení“, kterou vláda schválila v návaznosti na eskalaci násilí ve Šluknovském výběžku. Na rozdíl od ostatních dokumentů obsahuje Strategie konkrétní cíle a byla vytvořena za aktivní účasti zástupců obcí. Od počátku svého vzniku ale Svaz měst a obcí České republiky artikuloval sporné momenty, neboť Strategie spočívala na dokumentu „Východiska strategie proti sociálnímu vyloučení“, kterou Svaz odmítl jako celek. Ačkoliv se Strategie odlišuje svou konkrétností i způsobem vzniku, přesto zřejmě nebude v budoucnu realizována, a to především z důvodu nedostatku finančních prostředků. K tomuto důvodu se přidává rovněž nesouhlas některých resortů s navrženými opatřeními pro přílišnou nevyváženost opatření

99

(positivní diskriminaci) a finanční náročnost, především v oblasti školství. Státní politika sociálního začleňování je ve své většině financována z evropských a nikoliv národních zdrojů. Státní politika je tak závislá na budoucím přísunu těchto finančních prostředků, a pokud se jejich objem v dalším období ztenčí, zřejmě nebude státní politika naplňována vůbec či jen z části. Vzhledem k financování státní politiky sociálního začleňování z evropských zdrojů dochází k poměrně absurdní situaci, kdy jsou z těchto peněz financovány strategické dokumenty, které následně kritizují obce za to, že v oblasti sociálního začleňování využívají jen zdroje z EU a nikoliv své vlastní finanční prostředky. Proč by obce měly být v tomto ohledu uvědomělejší než stát? Vedle institucionální roztříštěnosti státní politiky sociálního začleňování je jejím hlavním problémem nesystémové financování z evropských zdrojů. Pokud stát nebude svou státní politiku financovat ze svých vlastních zdrojů a bude spoléhat jen na (vlastně) dodatečné zdroje z EU, nedosáhne svého cíle zřejmě nikdy. Stát se nezbaví odpovědnosti za sociální začleňování tím, že bude poukazovat na územní samosprávu jako na viníka, který sociální vyloučení spoluzapříčinil, což je bohužel obsaženo v řadě strategických dokumentů, zejména v citovaných „Východiscích“ a implicitně se tak stalo rovněž součástí Strategie. Dokud stát nebude financovat sociální začleňování převážně z národních zdrojů a nezabezpečí obcím takové finanční podmínky, aby sociální začleňování mohly realizovat, bude státní politika na tomto poli jen velmi omezená. Konkretizaci rozdílů mezi státní a obecní politikou sociálního začleňování, tedy odpověď na třetí a nejdůležitější otázku Studie, přinesla především třetí kapitola Studie, která popisovala dvanáct měst a obcí, na jejichž území existuje sociálně vyloučená lokalita. V popisovaných obcích ztělesňuje státní politiku sociálního začleňování Agentura. Agentura působila v jedenácti z dvanácti popisovaných míst. V Novém Bydžově sice nepůsobila, avšak město v roce 2009 žádalo o zařazení do pilotního projektu činnosti Agentury a po eskalaci násilí na přelomu let 2010 a 2011 bylo s Agenturou v kontaktu. Kromě Děčína (kde s činností Agentury nemají ještě dostatek zkušeností), je ve všech ostatních městech spolupráce s Agenturou vnímána z řady důvodů negativně. V Duchcově, Šluknově, Varnsdorfu, Rumburku, Přerově, Holešově a Slezské Ostravě jsme slyšeli, že Agentura vlastně nenabízí nová řešení. Tato skutečnost souvisí se zjištěným faktem, že v daných lokalitách používají obce a stát totožné nástroje sociálního začleňování, které však obce podstatně odlišně využívají na základě svých místních specifik. Agentura tak v popsaných městech nepřinesla nic nového, co by zde již nevěděli. Jen usilovala o to, aby nástroje sociálního začleňování byly využity způsobem, který Agentura preferovala. A právě proto nebyla činnost Agentury hodnocena v navštívených lokalitách positivně. Agentura tvrdí, že přináší komplexní řešení problematiky sociálního vyloučení, které realizuje v současných poměrech, kdy selhává aktivní politika zaměstnanosti státu, neexistuje státní politika bydlení, sociální bydlení jako pojem není právně definováno a stát navíc ukrajuje z vlastních finančních prostředků obcí poměrně značný díl na výkon přenesené působnosti, kterou obce dotují ze svého. V těchto podmínkách je poměrně nerealistické tvrdit, že by obce mohly výrazně ovlivnit například zaměstnanost. Obce dělají jen to, co dělat mohou, jinými slovy jen to, na co mají kompetence a finanční prostředky. To však Agentura nechce vidět, neboť je vázána svými vzletnými cíli, opatřeními a nástroji, které se hemží v popisovaných strategických dokumentech, které však dosud nikde nevedly ke svému cíli a konkrétnímu výsledku. Ve Slezské Ostravě, v Přerově, v Holešově a na Šluknovsku vyčítají Agentuře rovněž skutečnost, že nesplnila jejich původní očekávání a nepřinesla do sociálně vyloučených lokalit slíbené finanční prostředky. V řadě navštívených míst jsme se setkali rovněž s rozdílným hodnocením lokálních konzultantů Agentury a jejich častou fluktuací.

100

Jako červená niť se napříč vyloučenými lokalitami táhne se skutečnost, že zástupci Agentury nejsou ochotni přijmout názor vedení územní samosprávy, pokud je od jejich názoru odlišný. Zkušenosti z Duchcova, Chomutova a Holešova ukazují, že pokud se Agentura dostane do názorového střetu s městem, vyvíjí pouze limitovanou snahu nalézt kompromisní řešení a po nějakém čase danou lokalitu opouští. Celá věc je pak řádně medializována, přirozeně v neprospěch obcí. Neměla by však Agentura v místě vytrvat a pokusit se všemi možnými prostředky dosáhnout kompromisu? Neměla Agentura ustoupit z nabízených řešení ve chvíli, kdy je ten, komu je nabízí, neakceptuje, anebo objektivně nemůže realizovat? Obecně je v chování zástupců Agentury implicitně skryta určitá nadřazenost, jakoby Agentura měla územní samosprávě nejen poskytovat dobré a vyzkoušené rady, ale rozhodovat jako poslední instance. Místní šetření prokázala, že ve většině lokalit nebyl mezi obcí a Agenturou za doby jejího působení navázán funkční vztah založený na vzájemném respektu a vzájemné komunikaci. Agentura až příliš často opouští vyloučené lokality, ačkoliv by mělo jít o nejzazší možnost. Jsme důvodně přesvědčeni o tom, že by Agentura v budoucnu měla změnit svůj postoj k územní samosprávě a především více komunikovat a naslouchat skutečným potřebám obcí. Agentura sama ve svých evaluačních dokumentech přiznává neúspěch své mise v lokalitách Jesenicka a městské části Slezská Ostrava. Zatímco na Jesenicku to byla celková chudoba dané oblasti, která způsobila, že Agentura nevěděla, co má dělat, představuje Slezská Ostrava velkoměsto, kde prý Agentura musela navazovat na činnosti, které zde v oblasti sociálního začleňování probíhaly řadu let před ní, což se nepodařilo. Ani v jedné oblasti Agentura svou činnost nezvládla a po ukončení pilotního projektu odchází a působí v módu tzv. distanční spolupráce. Pokud Agentura nezvládá svou činnost v místě, kde je příliš velká chudoba, ale ani ve velkoměstech, kde má tedy působit? Jen v malých městech a obcích České republiky? Není to trochu málo oproti ambiciózním cílům, které si Agentura kladla v době, kdy usilovala o své legislativní postavení? Pokud by bylo pravdou, že Agentura zná řešení sociálního vyloučení, jak by nemohla nezvládnout situaci v již zmíněném Jesenicku či Slezské Ostravě? Z nezdarů vyvozuje Agentura jen to, že se příště lépe připraví. Nemělo by v Agentuře samé či na Úřadu vlády dojít k hlubšímu sebezpytování? Jde konec konců i o finanční prostředky státu, které by měly být vynaloženy co nejúčelněji. Navštívené obce chápou sociální vyloučení jako velmi vážný problém, který musí řešit především ony samy. To jsme slyšeli zejména v Duchcově, Šluknově, Rumburku, Slezské Ostravě a Chomutově. Ve Šluknovském výběžku jsme pozorovali zvýšenou účast většinové společnosti na diskuzích o sociálním začleňování jako reakci na eskalaci násilí v minulém roce. Obce chápou sama sebe jako nedílnou a nejdůležitější součást procesu sociálního začleňování. Za svou nejvlastnější úlohu považují především koordinaci a řízení celého procesu, což výslovně konstatovali například ve Šluknově. Obce od státu požadují především dostatek finančních prostředků, které by dostávaly přímo, tedy nikoliv prostřednictvím Agentury. Jak mohou obce realizovat tak ambiciózní projekty, které Agentura nabízí? Spolupráce s Agenturou je v současné době pro obce spíše přítěží, neboť nenabízí to, co by obce potřebovaly, a trvá na realizaci toho, na co obce nemají a co nemohou ovlivnit (například již zmíněnou zaměstnanost). Obce vědí ze znalosti místních podmínek, co mají v oblasti sociálního začleňování dělat. Tomu napomáhá i skutečnost, že jsou to právě obce, které od 1. ledna 2012 mají povinnosti v oblasti sociální práce. Sociální práci s klientem musí doprovázet každé z použitých preventivně-represivních opatření. Obce si jsou rovněž při kompletaci svých plánů vědomy svých rozpočtových možností a kladou si tudíž takové cíle, kterých je možno docílit. Co mohou obce zmoci v oblasti výstavby bydlení či bezpečnostní politiky bez finančních prostředků od státu? Nemnoho. Přímé finanční prostředky však bohužel Agentura nenabízí!

101

Obce nepovažují současné pojetí a činnost Agentury za dostatečnou a mnohdy navrhují její zrušení, například v Duchcově, Šluknově, Varnsdorfu či Rumburku. Dle našeho soudu je alternativně možné, aby Agentura nebyla zcela zrušena, nýbrž fungovala jako útvar Ministerstva práce a sociálních věcí. Tím by se částečně zapouzdřila institucionální roztříštěnost státní politiky sociálního začleňování, kterou by měl stát co nejdříve vyřešit. Jako součást MPSV by měla Agentura nabízet obcím především metodickou pomoc, pokud o to požádají. Součástí činnosti Agentury v novém módu by měl být rovněž veřejnosti dostupný archív dobré praxe sociálního začleňování, který by MPSV v určitých intervalech publikovalo. Není nadále udržitelné, aby v případě názorového střetu mezi obcí a Agenturou byla celá věc dovedena do krajností a Agentura následně (jakoby uraženě) z lokality odešla. Tato skutečnost je rovněž selháním Monitorovacího výboru, který dozoruje činnost Agentury. Zřejmě jsou ve vedení Agentury stále přítomné snahy o co největší podíl na kompetencích, které zabraňují tomu, aby byl s vedením územní samosprávy navázán kolegiální vztah. Současné vedení Agentury nás o kompetenci vést partnerský dialog nepřesvědčilo. Vzájemný vztah mezi státní a obecní politikou sociálního začleňování není idylický. Stát v této oblasti koncipuje příliš ambiciózní a jednostranné úkoly, které však dostatečně nefinancuje. Navíc nebere v potaz princip sociální spravedlnosti, ani reakci veřejného mínění většinové společnosti v dané lokalitě. Obce tak realizují v oblasti sociálního začleňování jen to, na co mají dostatek finančních prostředků, a co většinová společnost unese. Státní a obecní koncepce politiky sociálního začleňování tak v současnosti logicky stojí spíše proti sobě, než aby se vzájemně funkčně doplňovaly. Tuto skutečnost tato Studie (bohužel) flagrantně prokázala.

Návrhy na legislativní změny v oblasti sociálního začleňování (tzv. toolkit). Obecně: Provedená místní šetření ve dvanácti zmíněných lokalitách prokázala především, že je nutné, aby města a obce používaly v politice sociálního začleňování veškeré možné nástroje, které právní řád nabízí. V použití těchto nástrojů může územní samospráva již dnes využít příklady dobré praxe, které jsme registrovali například ve městě Chomutov a Nový Bydžov. Tato města používají (již zmíněný) souhrn preventivně-represivních nástrojů, které vedou více ke svému cíli než jednostranné podpůrné nástroje, které upřednostňuje stát. Obecně konstatovali zástupci územní samosprávy v řízených rozhovorech relativní dostatek kompetencí v samostatné i přenesené působnosti obcí. Přesto však některé vhodné instrumenty postrádají. Tyto nástroje jsme zařadili do tří skupin, neboť se týkají samostatné působnosti obcí, přenesené působnosti obcí a oblasti financování, která se oběma působnostmi prolíná. I. Změny v samostatné působnosti obcí 1.

Sociální oblast

a) Plošná povinnost komunitně plánovat Sociální začleňování úzce souvisí s oblastí sociálních služeb. Obce by měly mít povinnost zpracovávat střednědobé plány rozvoje sociálních služeb podle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách. V současnosti je tato kompetence povinností krajů, obce vytvářejí své komunitní plány na bázi dobrovolnosti.

102

Provedená místní šetření prokazují, že v mnoha navštívených lokalitách plány rozvoje sociálních služeb již existují a obce samotné považují jejich existenci za klíčovou, což v rozhovoru potvrdili například zástupci města Duchcov či Šluknova. Komunitní plány jsou dle zákonů logicky vytvářeny pro větší územní oblast, například na Jesenicku či Šluknovsku. Na komunitním plánování by se měly podílet všechny obce bez rozdílu velikosti či počtu obyvatel. Je více než pravděpodobné, že obce budou komunitně plánovat ve větších celcích, přičemž lze využít možnosti svazků obcí či instrumentu veřejnoprávních smluv. Za positivní považujeme skutečnost, že od 1. ledna 2012 je problematika „koordinace sociálních služeb“ svěřena obecním úřadům s rozšířenou působností. Pod tímto pojmem lze totiž rozumět rovněž metodickou pomoc obcím ve svém spádovém obvodu při kompletaci komunitních plánů, pod tento pojem lze podřadit dokonce komunitní plánování jako takové. b) Obec jako účastník řízení o registraci Zkušenosti, které jsme popsali především v obci Uhelná, vedou k myšlence, aby byly obce účastníky řízení o registraci poskytovatelů sociálních služeb podle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách. Jako účastník řízení by se měla obec vyjadřovat především k tomu, zdali souhlasí s tím, aby na jejím území byla určitá sociální služba poskytována. Příklad z Uhelné ukazuje, že není udržitelné, aby se sociálně vyloučené osoby koncentrovaly v místě, kde je obecně velmi nízká životní úroveň a vysoký stupeň nezaměstnanosti. Navrhované opatření být účastníkem řízení je možno realizovat rovněž tak, že pokud se obec do určité zákonem stanovené doby k řízení nevyjádří, má se za to, že s udělením registrace poskytovateli sociálních služeb souhlasí, aby nedocházelo k neúměrnému protahování řízení o registraci. Navržené opatření je tedy právem obce, nikoliv její povinností. Obec může vyjádřit svůj názor v daném řízení. Výše uvedené opatření musí být do budoucnosti vztaženo a provázáno s povinností komunitně plánovat. Souhlas obce by měl být nejen odůvodněný, ale mít rovněž oporu v místním či regionálním komunitním plánu. c) Výraznější role obcí v sociální oblasti Podle již zmíněného zákona o sociálních službách nemají obce v samostatné působnosti dnes mnoho kompetencí. Jedním ze základních smyslů existence obcí je ale jejich úloha v sociální oblasti. I když dnes s ohledem na změněnou společenskou situaci zřejmě nelze oživit institut domovského práva jako přímý vztah občana ke své obci (viz Dodatek č. 2), měla by být péče o občana nejvlastnějším úkolem územní samosprávy i dnes. Zákon o sociálních službách by měl obsahovat vhodné doplňkové kompetence obcí (vykonávané v samostatné působnosti) ke kompetencím v přenesené působnosti, tedy zejména k sociální práci. Sociální práce je vykonávána především v obcích třetího a částečně druhého typu. Obce třetího typu mají povinnost realizovat sociální práci v oblasti sociálního začleňování. Obce prvního a druhého typu by měly u této činnosti asistovat právě v samostatné působnosti. Ačkoliv se na první pohled může zdát, že jde toliko o proklamativní nevynutitelné prohlášení (že obce asistují), přeci jen jsme přesvědčeni o tom, že stojí za to, aby zákon o sociálních službách obcím určité kompetence vykonávané v samostatné působnosti svěřil. Obce se přiblíží tomu, co mají s ohledem na svou

103

existenci vykonávat, avšak plošně nevykonávají, neboť jejich činnost byla po čtyřicet let existence bývalého režimu systematicky svazována, z čehož se ani do současnosti zatím nevzpamatovaly a mnohdy si ani zástupci obcí neuvědomují povinnosti obcí v sociální oblasti, které vycházejí z historie. 2. Vymáhání dlužných pohledávek Obce se velmi často nacházejí v roli věřitelů. Pokud obec vymáhá své pohledávky postupem podle zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád (jako například v Chomutově), měla by mít k dispozici rovněž údaje z registrů o výplatě sociálních dávek či o podpoře v nezaměstnanosti. Vzhledem k citlivosti těchto údajů navrhujeme, aby údaje z těchto registrů nebyly poskytovány automaticky, ale na základě právního titulu obce jako věřitele. Jako věřitelé by obce rovněž ocenily, pokud by v případě sociálních dávek využívaly Úřady práce v opodstatnělých případech institut zvláštního příjemce primárně pro úhradu dluhů vůči městu. 3. Regulace některých druhů živností Například na Šluknovsku jsme se setkali s tím, že některé sběrny železa a kovů jsou otevřeny 24 hodin denně a obce nemají za použití stávajících nástrojů prakticky možnost, jak po celou dobu činnost těchto provozoven kontrolovat. Podněty živnostenskému úřadu ani Policii České republiky nestačí a Městská policie musí kontrolovat i jiné lokality v dané oblasti. Podle stávající legislativy je nakládání s odpady volnou živností, kterou může vykonávat kdokoliv, kdo splňuje podmínky živnostenského zákona. Obce v samostatné působnosti nejsou účastníky řízení o udělení živnosti, neboť volné živnosti jsou v souladu s § 45-49 živnostenského zákona jen ohlašovány. Vztah k živnostenskému úřadu je tak dnes omezen toliko na zmíněné podněty od obcí. Zdá se, že řešení problému nekontrolovatelnosti sběren železa kovů přinese nové odpadové hospodářství, které zvyšuje roli obcí v nakládání s odpady. V navrhovaném odpadovém hospodářství se již s výkupy železa a ostatních kovů nepočítá. Jako temporální řešení je možné vyjmout výkup železa a ostatních kovů ze zmíněné volné živnosti a vložit ji do režimu živnosti vázané podobně jako živnost „nakládání s nebezpečnými odpady“, čímž se sice nevyřeší problémy výkupu odcizeného železa a kovů, avšak aspoň se stíží přístup k dané živnosti. II. Změny v přenesené působnosti obcí 1. Sociální oblast a) Místní šetření o nepojistných dávkách Změnu v sociální oblasti, která se odehrála na základě tzv. Sociální reformy I, vnímají oslovené města a obce spíše negativně. V návaznosti na sociální reformu byly kompetence obecních úřadů s rozšířenou působností a pověřených obecních úřadů převedeny od 1. ledna tohoto roku na Úřad práce. Reformou zanikl systém, který se například v oblasti hmotné nouze budoval dvě desetiletí. Města a obce navrhují, aby se předané kompetence vrátily zpět na zmíněné obecní úřady, především máme na mysli kompetence v oblasti výplaty nepojistných sociálních dávek. Na druhou stranu podporují oslovené obce myšlenku jednoho výplatního místa. Tuto zdánlivou nesourodost je možno zhojit tím, že kompetence v oblasti nepojistných dávek bude rozdělena mezi Úřad práce a obecní úřady. Řízení o přiznání, změně a odejmutí nepojistné sociální dávky bude závislé na závazném stanovisku obecního úřadu

104

podle správního řádu. Obecní úřady by tak vykonávaly místní šetření a jejich podklady by pro rozhodování Úřadu práce byly závazné. Úřad práce by vydával rozhodnutí, rozhodoval o opravných prostředcích a kontroloval využití dávky. Jedno výplatní místo by zůstalo zachována a obce by mohly pokračovat v systému, který dlouhá léta budovaly. b) Exekuce dávek hmotné nouze V Dodatku č. 3 této Studie byl představen sněmovní tisk č. 268, který se zabýval exekucí příspěvku na živobytí podle zákona o pomoci v hmotné nouzi. Územní samospráva podporuje toto řešení, které však chápe spíše jako opatření individuální prevence než jako nástroj, který by vyřešil dluhy osob v hmotné nouzi vůči městu. Jsme přesvědčeni o tom, že exekuce dávek hmotné nouze patří do série preventivněrepresivních opatření, které územní samospráva hájí. c) Zpřesnění metod spolupráce mezi obecními úřady a Úřadem práce V oblasti výplaty nepojistných sociálních dávek není optimálně definován vzájemný vztah obecních úřadů a Úřadu práce, jejich vztah je vymezen lakonicky jako „spolupráce“. Navrhujeme, aby obecní úřady pověřených obcí a obcí s rozšířenou působností mohly například iniciovat řízení o odejmutí nepojistné sociální dávky či příspěvku na péči, pokud zjistí jeho zneužívání. V tomto řízení by úřady práce následně měly být účastníky řízení. Tato „represivní“ kompetence vhodně doplňuje kompetenci sociální práce, která je založena „jen“ na vzájemném vztahu důvěry mezi klientem a sociálním pracovníkem. Z důvodu vyvážení nástrojů potřebuje územní samospráva rovněž i důraznější nástroje pro případ, kdy metody sociální práce selžou. d) Povinné pojištění poskytovatelů sociálních služeb Zejména po zkušenostech z obce Uhelná navrhujeme, aby všechny neziskové organizace vykonávající sociální služby byly pojištěny pro případ, že by na území obce „zanechaly“ své klienty. Během místních šetření jsme se setkali s praxí některých neziskových organizací, které podmiňovaly své další působení konkrétními „vstřícnými“ kroky vedení obce ve vztahu k nim. Některé dotace ze státních a evropských prostředků se udělovaly v atmosféře, kdy neziskový sektor výslovně hrozil odchodem z lokality, pokud jeho projekt nebude schválen. Povinné pojištění poskytovatelů sociálních služeb řeší právě výše uvedené případy. Je vhodné, aby se náklady na povinné pojištění poskytovatelů sociálních služeb staly nenárokovými dotačními tituly veřejnoprávních korporací, obcí nevyjímaje. e) Stanovení maximálního počtu osob v bytech podle rozlohy Opatření reaguje na skutečnost, že v některých lokalitách trvale žije v bytech větší množství osob, než pro které je byt konstrukčně určen. Obyvatelé přeplněných bytů často obtěžují přílišným hlukem své sousedy. Stávající kontrolní a sankční mechanismy často selhávají. Stanovením limitů počtu osob podle rozlohy bytu, důslednou kontrolou a vymáháním případných sankcí se zlepší kvalita bydlení v řadě měst a obcí České republiky.

105

2. Trestní a přestupkové právo a) Trestný čin zneužívání sociálních dávek Nová skutková podstata trestného činu „zneužívání sociálních dávek“ jako speciální (samostatná) skutková podstata vůči trestnému činu podvodu podle § 209 trestního zákona. Vzhledem k nedostatečnosti preventivních opatření považujeme za důležité zavedení této nové skutkové podstaty trestného činu, jehož smysl chápeme spíše individuálně preventivně. b) Centrální registr přestupků Studie prokázala, že oslovení zástupci územní samosprávy považují centrální registr přestupků za velmi užitečný instrument, který svůj výraz nalezne zejména při přestupkové recidivě, která může být postižena instrumenty trestního práva. Bez centrálního registru přestupků by byly některé nástroje přestupkového práva bezzubé (zejména nová sankce zákaz pobytu). c) Sankce zákazu pobytu S ohledem na vyváženost preventivních a represivních nástrojů sociálního vyloučení považujeme navrženou novou sankci v přestupkovém právu za přiměřenou. Téma bylo rozebráno v Dodatku č. 3 Studie. Vyzdvihujeme především individuálně preventivní charakter této sankce. Domníváme se, že sankce bude (s ohledem na důsledky zákazu pobytu v místě) využívána spíše v ojedinělých případech. Jsme však přesvědčeni o tom, že tento nástroj v současnosti chybí a měl by být součástí českého právního řádu. 3. Změna zákona o evidenci obyvatel Během kompletace místních šetření jsme se v každé z navštívených lokalit setkali s problémem, který územní samospráva v současnosti není s to vyřešit. Obce poskytují veřejné služby nejen svým občanům, nýbrž i osobám, které v místě nemají trvalý pobyt. Pokud se jedná o sociálně vyloučené osoby bez trvalého pobytu v místě, je péče o ně pro „obec pobytu“ velmi finančně náročnou záležitostí, což ukazují příklady z Chomutova, Nového Bydžova, Javorníku a Uhelné. V současné době totiž v českém právu neexistuje mechanismus, který by obcím refundoval finanční prostředky, které vynaloží ve svých městech a obcích v souvislosti s poskytováním veřejných služeb osobám bez trvalého pobytu v daném místě. Do roku 1948 byla zmíněná refundace součástí právního institutu domovského práva, o kterém jsme hovořili v Dodatku č. 2 této Studie. Koncepce trvalého pobytu podle zákona o evidenci obyvatel je založena na evidenčním principu. Opakem evidenčního charakteru trvalého pobytu je tzv. charakter „policejní“, který Česká republika opustila k 31. prosinci 1999. Do té doby musela být každá změna trvalého pobytu pod finanční sankcí do tří dnů nahlášena na Policii. Zrušený zákon č. 135/1982 Sb., o hlášení a vedení evidence pobytu občanů, obsahoval kromě pojmu trvalý pobyt ještě pojem „přechodný pobyt“, který však do nového zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel (asi jako překonaný), nebyl vložen. Důvodová zpráva k současnému zákonu o evidenci obyvatel jen lakonicky poznamenává, že hlášení přechodného pobytu bylo z důvodu společenských změn zrušeno. Opravdu jsme jako společnost už tak daleko, že nepotřebujeme jistý „dohled“? Dokončená Studie bohužel na tuto otázku odpovídá negativně. V souladu s názory oslovených zástupců územní samosprávy navrhujeme, aby se do právního řádu České republiky pojem přechodný pobyt navrátil.

106

Opětovným využitím pojmu „přechodný pobyt“ a jeho provázání například se zákonem o rozpočtovém určení daní či zákonem o odpadech se docílí toho, aby obce nepřicházely o finanční prostředky, které plynou do míst, kde se sociálně vyloučené osoby třeba za celý rok ani jednou nevyskytují. Ze zmíněného zrušeného zákona z roku 1982 je možné využít rovněž povinnosti, které měli ubytovatelé. Tyto povinnosti lze využít především pro majitele ubytoven. Ohlašovny by se nacházely na všech obecních úřadech, obecní úřady by rovněž vykonávaly kontrolu nad dodržování zákonných limitů. Spolu se znovuzavedením přechodného pobytu by zmizel trvalý pobyt na ohlašovnách obecních úřadů a problémy s ním spojené. Oslovení zástupci samospráv (zejména z Varnsdorfu, Rumburku a Uhelné) i autoři této Studie považují současnou evidenční koncepci trvalého pobytu za příliš liberální a neodpovídající současným podmínkám. Změna pojetí celého institutu v roce 2000 byla spojena zřejmě s příliš velkou euforií a očekáváním lepších časů, které se však nenaplnily. Navíc trvalý pobyt má sice podle zákona toliko evidenční charakter, ostatní zákony s ním však počítají jako s podmínkou výkonu určitých práv (například volební právo v obcích, rozpočtové určení daní, placená stání pro občany určité lokality či zákon o odpadech). Tato nesourodost by měla vést k celkové změně úpravy trvalého pobytu směrem k jeho zpřísnění. III. Změny v oblasti financování 1. Rozpočtové určení daní S ohledem na výše uvedené navrhujeme, aby dílčí kritérium pro výpočet podílu obce na rozpočtovém určení daní (podíl počtu obyvatel) nebylo vázáno na trvalý pobyt občana, nýbrž na faktický pobyt, resp. přechodný pobyt, aby nedocházelo k odlivu finančních prostředků v neprospěch těch obcí, kde se osoby fakticky zdržují. Pokud se dalším dílčím kritériem pro výpočet podílu na RUD stane v budoucnu například kritérium počtu žáků v mateřských a základních školách, navrhujeme, aby toto kritérium nebylo (analogicky k obyvatelům obce) vázáno na jejich trvalý pobyt. Odůvodnění viz výše. 2. Účelově vázané dotace pro obce Vzhledem k nedostatečnému financování samostatné působnosti by obce měly od státu obdržet nenárokové dotace na činnost sociálního začleňování. Účelově vázané dotace mohou mít rovněž motivační charakter pro obce, pokud by podporovaly příklady dobré praxe, např. v oblasti sociálního bydlení, či v oblasti zlepšení zaměstnanosti. 3. Účast obcí na dotačních řízeních Souhlasné vyjádření obce v místě, kde budou nástroje sociálního začleňování realizovány, by mělo být jednou z podmínek pro přidělení dotací na sociální začleňování z národních či evropských zdrojů konkrétním subjektům (většinou registrovaným poskytovatelům sociálních služeb). V případě působení subjektu ve více obcích je nezbytné, aby se souhlasně vyjádřily obce všechny. Tato změna souvisí především s navrženými změnami v samostatné působnosti obcí a snaží se reagovat na příklad, který jsme zaznamenali v obci Uhelná.

107

Slovo na závěr Právě dokončená Studie jen nastínila složitou roli měst a obcí v oblasti sociálního začleňování. Věříme, že na ní budou již velmi záhy navazovat studie další, a že nebude mít osud komety. Velmi zajímavá a potřebná se jeví například komparativní studie, jak na danou problematiku nahlížejí obce v sousedních státech, zejména na Slovensku, Rakousku a Maďarsku. Doposud chybí studie o roli obcí v oblasti sociálního bydlení, která by tento pojem i roli obcí představila v evropském kontextu. Samostatný výzkum by si rovněž zasloužil vývoj domovského práva ve Švýcarsku, kde tento fenomén ještě existuje. Doufáme, že naše Studie přispěje zejména k tolik potřebné diskusi o budoucnosti sociálního začleňování v České republice. Považujeme za účelné, aby se rozšířila již stávající platforma obcí s vyloučenou lokalitou na svém území, kterou zastřešuje Svaz měst a obcí Česká republiky. Cílem této platformy je nejen výměna informací, zkušeností, dobrých praxí, ale zejména navržení společného postupu v tak důležité a složité oblasti, kterou sociální začleňování bezesporu je. V oblasti sociální inkluze platí více než kde jinde, že obce musí být ve svých výstupech vůči státu především jednotné. MS a PS (autoři)

108

5. Seznam literatury a použitých internetových odkazů

5. Seznam literatury a použitých internetových odkazů Seznam literatury 1. 2.

Musil, Josef: Poučení obecních starostů a členů obecních zastupitelstev, vydal okresní výbor v Domažlicích, 2. vydání, Domažlice 1901. Voštera, Antonín: Právo domovské, edice vzorná obec, Knihovna samosprávných příruček, svazek 22, Praha 1934.

Seznam použitých novinových článků 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18. 19. 20. 21.

Bártová, Jitka: Co hýbe Duchcovem, in: Duchcovské noviny, roč. 18, únor 2012, str. 2 Bártová, Jitka: Pár slov ke spolupráci města Duchcov s Agenturou pro sociální začleňování, in: Duchcovské noviny, roč. 18, leden 2012, str. 5. http://aktualne.centrum.cz/domaci/zivot-v-cesku/clanek.phtml?id=737839 http://decinsky.denik.cz/zpravy_region/k-centru-v-rumburku-hrozi-zanik-20120314.html. http://hn.ihned.cz/c1-45310560-uhelna-nema-nic-proti-romum-jen-je-nechce http://olomouc.idnes.cz/uhelna-a-javornik-nechteji-poradnu-boji-se-rozsireni-romskeho-ghetta-1js/olomouc-zpravy.aspx?c=A110609_1600130_olomouc-zpravy_sot. http://prerovsky.denik.cz/zpravy_region/proc-z-prerova-odchazi-agentura-pro-romy20110206.html. http://rn.rumburk.cz/2011/02/10/agentura-pro-socialni-zaclenovani-bude-na-sluknovsku-pusobit-inadale/. http://rn.rumburk.cz/2011/12/01/v-rumburku-je-bezpecno-zaznelo-pri-jednani-u-kulateho-stolu/. http://rn.rumburk.cz/2011/12/15/prominte-ale-nic-se-nestalo/. http://rn.rumburk.cz/2012/02/03/kulaty-stul-usteckeho-kraje-hodnotil-situaci-na-sluknovsku/. http://www.ceskatelevize.cz/ct24/regiony/158425-v-rumburku-otevreli-policejni-vyslechovoumistnost-pro-deti/. http://www.ceskatelevize.cz/porady/10118379000-udalosti-v-regionech/212411000140131/video/. http://www.ceskenoviny.cz/zpravy/agentura-pro-zaclenovani-romu-konci-v-duchcove-achomutove/748076; http://usti.idnes.cz/agentura-ktera-pomahala-chudym-konci-v-duchcove-a-chomutove-p4w-/ustizpravy.aspx?c=A120131_161811_usti-zpravy_oks; http://www.vlada.cz/cz/ppov/zmocnenec-vlady-pro-lidska-prava/socialnizaclenovani/aktuality/agentura-ukonci-spolupraci-s-mestem-duchcov-93515/. http://www.denik.cz/ustecky-kraj/sledujeme-on-line-varnsdorf-opet-protestuje-20120331.html. http://www.denik.cz/z_domova/do-prerova-se-opet-chystaji-radikalove20120207.html. http://www.chomutov-mesto.cz/sedmicka-exekuce/d-1023460/p1=46624 http://www.parlamentnilisty.cz/zpravy/-Ustecky-balicek-legislativnich-zmen-je-pripraven-naschvaleni-zakonodarci-210974. http://www.prvnizpravy.cz/style=default/zpravy/z-regionu/chomutov-exekutori-navstivili-uz-500dluzniku/.

109

22. 23. 24. 25. 26. 27. 28. 29. 30. 31. 32. 33. 34.

http://www.romea.cz/cz/zpravy/agentura-komunikace-s-mesty-rumburk-varnsdorf-a-sluknov-jeproblematicka-k-nasim-navrhum-jsou-pasivni-nebo-je-neguji. http://www.romea.cz/cz/zpravy/novy-bydzov-chce-podporit-rapkovou. http://www.romea.cz/cz/zpravy/regionalni-politici-ze-sluknovska-zautocili-na-agenturu-prosocialni-zaclenovani-zadaji-jeji-zruseni-a-chteji-jeji-penize. http://www.romea.cz/cz/zpravy/sluknov-projekt-mesta-a-agentury-zamestna-26-dlouhodobenezamestnanych. http://www.romea.cz/cz/zpravy/ve-slezske-ostrave-vzniknou-centra-pro-pomoc-socialnevyloucenym-lidem. http://www.socialni-zaclenovani.cz/tiskova-zprava-vladni-zmocnenkyne-pro-lidska-prava-a-reditelagentury-odmitaji-vyzvu-starostu-sluknovska. http://www.usteckenovinky.cz/zpravy.php?id=6f91ba7a-181f-11e1-bbfc-003048df98d0. http://zpravy.idnes.cz/agenturu-pro-socialni-zaclenovani-zruste-zadaji-politici-ze-sluknovska-144/domaci.aspx?c=A120126_142030_usti-zpravy_alh. http://zpravy.idnes.cz/starostove-na-sluknovsku-pribyly-stovky-chudych-vladni-agentura-poctymirni-1hy-/domaci.aspx?c=A110823_133507_domaci_jj. Juřík, Ludvík: Praxe o.s. Ester Zálesí v Uhelné, nepublikováno. Juřík, Ludvík: Je to normální?, Jesenický týdeník, roč. 32, str. 7. Podlaha, Bronislav: Kvůli chystanému prodeji městských domů a odmítnutí návrhů Lokálního partnerství Zastupitelstvem zváží Agentura pro sociální začleňování podobu dalšího působení v Duchcově, in: Duchcovské noviny, roč. 18, leden 2012, str. 5. Prchal, Luboš: Duchcov – město všech občanů, in: Duchcovské noviny, roč. 18, březen 2012, str. 34.

Seznam internetových odkazů: http://argozlin.blog.cz/ http://dokumenty.holesov.cz http://kpj.mujes.cz/ http://sprs.sluknovsko.cz www.asistencedc.cz www.ceskatelevize.cz www.cssuvdf.cz www.darmodej.cz www.dchoo.caritas.cz www.dorado.cz www.edb.cz www.esfcr.cz www.esterzalesi.eu www.chomutov-mesto.cz www.chomutovska-bytova.cz www.javornik.charita.cz www.kappa-help.cz www.kr-kralovehradecky.cz

110

www.kr-ustecky.cz www.mestojavornik.cz www.mesto-sluknov.cz www.mmdecin.cz www.mpsv.cz www.mvcr.cz www.navreme.cz www.noema-rumburk.cz www.novybydzov.cz www.oskvetina.cz www.os-svetlo.net www.pmscr.cz www.pomocseniorum.cz www.poradna-prava.cz www.portalnovybydzov.cz www.prerov.caritas.cz www.prerov.eu www.psp.cz www.romea.cz www.rpgbyty.cz www.slezska.cz www.smocr.cz www.smoj.cz www.socialni-zaclenovani.cz www.soschomutov.cz www.spirala-ul.cz www.teenchallenge.cz www.teplickoonline.cz www.vzajemnesouziti.estranky.cz www.zsjpesaty.cz

111

Institut pro udržitelný rozvoj měst a obcí, o.p.s. Kongresové centrum Praha 5. května 1640/65, 140 21 Praha 4 E-mail: [email protected] www.institut-urmo.cz