CARITAS – vyšší odborná škola sociální Olomouc
Absolventská práce
Sociální situace romské rodiny v osadě na Slovensku Téma práce: Sociální situace romské rodiny v osadě na Slovensku
Šimon Mynář Vedoucí práce: Mgr. Ing. Květoslava Princová, Ph.D.
Olomouc 2013
Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem tuto práci zpracoval samostatně na základě pouţitých pramenů a literatury uvedených v bibliografickém seznamu.
V Olomouci, 30. 4. 2013
Poděkování Na tomto místě bych chtěl poděkovat vedoucí mé práce Mgr. Ing. Květě Princové, Ph.D. za cenné rady a podněty.
Obsah Úvod.................................................................................................................................. 6 1
2
Slovensko .................................................................................................................. 8 1.1
Obecné informace .............................................................................................. 8
1.2
Sociální zabezpečení .......................................................................................... 9
Romové na Slovensku ............................................................................................ 12 2.1
Původ a jejich cesta do Evropy ........................................................................ 12
2.2
Romové nebo Cikáni? ...................................................................................... 13
2.3
Romská menšina na Slovensku ........................................................................ 14
2.3.1
Osady ........................................................................................................ 14
2.3.2
Osady jako problém sociálního exkluze ................................................... 15
2.4 3
Kultura romské komunity ................................................................................ 19
Formy a subjekty pomoci Romům na Slovensku ................................................... 22 3.1
Existující moţnosti a programy integrace ........................................................ 22
3.1.1
Politické strany ......................................................................................... 22
3.1.2
Úřad zplnomocněnce vlády Slovenské republiky pro romské komunity
(UZVRK) ................................................................................................................ 22 3.1.3
Fond sociálního rozvoje ............................................................................ 23
3.1.4
Nejdůleţitější strategické dokumenty ....................................................... 24
3.1.5
Role občanských a mezinárodních organizací .......................................... 25
3.2
Komunitní centrum Lipany .............................................................................. 25
3.2.1
Poslání a cíle organizace ........................................................................... 25
3.2.2
Cíl Komunitního centra Lipany ................................................................ 26
3.2.3
Struktura KC Lipany ................................................................................. 26
3.2.4
Způsob financování................................................................................... 27
3.2.5
Popis sluţeb, které zařízení poskytuje ...................................................... 27
3.2.6
Personální obsazení................................................................................... 28
4
Koncept sociálního fungování ................................................................................ 29
5
Kazuistika ............................................................................................................... 31 5.1
Úvod do kazuistiky .......................................................................................... 31
5.2
Popis rodiny podle rozhovoru .......................................................................... 32
5.2.1
Pan Gejza .................................................................................................. 32
5.2.2
Druţka pana Gejzi, Sára ........................................................................... 34
5.2.3
Okolnosti rozhovoru ................................................................................. 35
5.3
Popis případu optikou konceptu sociálního fungování .................................... 35
5.4
Pan Gejza - otec ............................................................................................... 35
5.4.1
Role a jejich očekávání ............................................................................. 35
5.4.2
Bariéry a předpoklady sociálního fungování ............................................ 36
5.5
Sára - matka...................................................................................................... 37
5.5.1
Role a jejich očekávání ............................................................................. 37
5.5.2
Bariéry a předpoklady sociálního fungování ............................................ 37
5.6
Pomoc státu ...................................................................................................... 38
5.7
Pomoc komunitního centra .............................................................................. 39
Závěr ............................................................................................................................... 40 Zdroje .............................................................................................................................. 42
Úvod Problematiku romské rodiny v osadě na Slovensku jako téma mé absolventské práce jsem si vybral na základě praxe na Slovensku v rámci studijního oboru Mezinárodní sociální a humanitární práce na Caritas VOŠs Olomouc. Moje praxe se odehrávala přímo v lokalitě, o které pojednává tato práce. I přes veškerou přípravu před praxí ať uţ teoretickou či praktickou, jsem byl velmi zaskočen situací, která především na východním Slovensku stále přeţívá. Evropské státy se řadí k nejvyspělejším na světě a Slovensko mezi tyto státy rozhodně patří. „Romská osada“ o této vyspělosti zatím pouze sní a myslím si, ţe kdybych ji srovnal s jinou osadou z rozvojové země, našel bych minimální rozdíly v ţivotních podmínkách jejich obyvatel. Tuto skutečnost reflektuji na jedné rodině, která je součástí jedné z mnoha osad. Cílem mé práce je: Na základě konceptu sociálního fungování zpracovat případovou studii zabývající se konkrétní romskou rodinou ve vyloučené lokalitě na Slovensku. Popis poslouţí pro jasnější vyjádření ţivotní situace obyvatel těchto osad, respektive ţivotní situace rodiny, kterou uvedu v druhé části této práce. Práce vymezuje formy pomoci, které jsou na slovenském území k dispozici. Proto poslouţí dalším studentům, kteří pojedou na podobnou praxi jako já. Mohou z ní čerpat při přípravě před odjezdem. Práci by mohli vyuţít i sociální pracovníci, kteří se chtějí dozvědět základní informace o osadách na východním Slovensku. Absolventská práce se skládá z teoretické a praktické části. Teoretická část se skládá ze čtyř kapitol. První kapitola pojednává o základních údajích Slovenské republiky a o jejím sociálním zabezpečení. Druhá kapitola se zabývá původem romského etnika a jeho pojmenováním, které se vyskytuje na Slovensku a také popisuje dělení do dalších subetnik. Dále je ve druhé kapitole problematika romských osad, jejich dělení a ţivotní podmínky v těchto osadách. Na konci druhé kapitoly je stručně nastíněna kultura romských komunit. Třetí kapitola popisuje exitující způsoby podpory romské integrace a komunitní centrum Lipany, které souvisí s praktickou části. Čtvrtá kapitola pojednává o sociálním fungování, které mi pomáhá zhodnotit ţivotní situaci rodiny. Pátá kapitola je praktickou částí. V ní se nachází popis rodiny jak podle rozhovoru, tak i podle konceptu sociálního fungování. Také je zde uvedena pomoc ze strany státu a poskytování sluţeb komunitního centra dané rodině. V této kapitole čerpám informace z rozhovorů, které jsem prováděl v průběhu mé praxe na Slovensku. Rozhovory se 6
odehrávaly přímo v osadě, a to s panem Gejzou a jeho druţkou Sárou, na které se zaměřují sluţby Komunitního centra Lipany. Dále se rozhovory odehrávaly s pracovníky v komunitním centru. Závěr práce je shrnutím cílů a metodologie.
7
1 Slovensko V této kapitole uvedu místní kontext celé práce – stručně představím Slovensko. V rámci kapitoly popíšu obecné údaje o Slovensku a také nastíním systém sociálního zabezpečení.
1.1 Obecné informace Slovenská republika vznikla rozpadem České a Slovenské federativní republiky 1. ledna 1993. Hlavní město Slovenské republiky je Bratislava a její měnová jednotka je Euro. Slovensko leţí na 49 036 km2 ve střední Evropě a sousedí s Českou republikou, Polskem, Ukrajinou, Maďarskem a Rakouskem. Slovensko je země s křesťanskou tradicí a většina obyvatel patří do Římskokatolické církve. Geografická lokalita a historický vývoj měli významný dopad na uspořádání etnické struktury Slovenské populace. Vedle občanů slovenského původu zde ţijí obyvatelé i jiných národností jako jsou Maďaři, Romové, Češi, Rusové, Ukrajinci, Němci, Moravani, Slezani, Chorvati, Ţidé, Poláci a Bulhaři. Slovensko má kolem 5 400 000 obyvatel. (Slovensko, 2002, s. 4) Slovenská republika je suverénním demokratickým státem, který není vázaný na ţádnou ideologii a náboţenství. Statní moc vychází z občanů, kteří jsou zvolení představiteli nebo samotnými občany. Kaţdý člověk na Slovensku můţe dělat to, co není zákonem zakázáno a nikdo nemůţe být přinucen dělat to, co zákon neukládá. (Slovensko, 2002, s. 4) Národní Rada (Shromáţdění) Slovenské republiky (Parlament), je jediná ústavní a zákonodárná moc Slovenské republiky. Skládá se ze 150 poslanců, kteří jsou voleni na období 4 let. Tito poslanci potom reprezentují své voliče a hlasují o nových legislativních nařízeních. (Slovensko, 2002, s. 7)
8
1.2 Sociální zabezpečení Sociální zabezpečení na Slovensku je důleţitou státní funkcí, i kdyţ není univerzálně akceptována definice, co to přesně sociální zabezpečení je. Definice sociálního zabezpečení je zaloţena na mezinárodních dokumentech. Tyto dokumenty převzalo Slovensko do vlastní legislativy. Mezi nejdůleţitější dokumenty patří konvence a doporučení Mezinárodní organizace práce (International Labour Organization). Podle Mezinárodní organizace práce zahrnuje sociální zabezpečení několik odvětví: zdravotní péče, prevence nemoci, podpora zaměstnanosti, zabezpečení seniorů, bezpečnost na pracovištích, rodičovské a mateřské příspěvky, zabezpečení lidí se zdravotním postiţením a zabezpečení pozůstalých. (International Labour Office, 2005, s. 61) Hlavním aktérem, který řídí a organizuje systém sociálního zabezpečení, je stát. Stát nese zodpovědnost za ochranu a podporu blahobytu jeho občanů. Má kapacity rozhodovat v celé politické sféře, kontroluje výdaje a připravuje legislativu sociálního zabezpečení. Uvnitř státu jsou různá ministerstva, různé samosprávní celky a specifické státní instituce, které rovněţ organizují a řídí systém sociálního pojištění, sociální asistence, sociálních sluţeb a zdravotních sluţeb. (International Labour Office, 2005, s. 62) Organizace systému slovenského sociálního zabezpečení ukazuje tabulka č. 1. Ta ukazuje legislativu, management, financování a kontrolu funkce různých ministerstev a státních autorit. Ministerstvo práce, sociálních věcí a rodiny Slovenské republiky má hlavní roli v poskytování sociálního zabezpečení. Zatímco Ministerstvo zdravotnictví má výhradní kompetenci v poskytování zdravotní péče a financování zdravotní léčby. Tato ministerstva dohlíţejí na plánování a poskytování sociálního zabezpečení, zdravotní péče a zavádějí legislativu v těchto oblastech. Na tabulce je také ukázáno zdravotní pojištění, sociální pojištění, příspěvky na politiku zaměstnanosti a sluţby, které jsou poskytovány prostřednictvím oddělených úřadů. Kompetence k poskytování určitých sociálních dávek a sluţeb mají regionální a místní samosprávy. Armáda a další státní ozbrojené sloţky (policie, celní správa, hasiči, atd.) mají vlastní schéma sociálního zabezpečení, které zahrnuje vlastní legislativu a financování. Ministerstvo vnitra a Ministerstvo obrany tedy hrají také roli v řízení systému sociálního zabezpečení. Tato dvě ministerstva mají nastavené speciální fondy pro shromaţďování příspěvků, ze kterých potom poskytují důchody, nemocenskou, příspěvky pro 9
rodiny/děti a podporu pro nezaměstnané. Ministerstvo financí dohlíţí na finanční operace v systému sociálního zabezpečení. Všechny finanční prostředky, které pokrývají tento sloţitý systém sociálního zabezpečení, jsou získány z daní a z příspěvků na pojištění. (International Labour Office, 2005, s. 64) Regionální a místní státní správy jak uţ jsem se zmínil, mají důleţitou roli v poskytování sociálních dávek a sluţeb. To mají umoţněno státní přenesenou působností (the political transition). To znamená, ţe je státní administrativa částečně decentralizována a samosprávní úřady máji určité kompetence od státní správy. Proto nesou samosprávní celky částečnou odpovědnost za uspokojování potřeb místních obyvatel. Samosprávní celky jsou financovány ze státního rozpočtu, kde je vyhrazen balíček na tyto potřeby. (International Labour Office, 2005, s. 64) V organizační struktuře poskytovatelů sociálního zabezpečení je Sociální pojišťovna, Ústředí práce, sociálních věcí a rodiny, a také zdravotní pojišťovny. Sociální pojišťovna a její pobočky shromaţďují příspěvky na starobní důchody, invalidní důchody a na pozůstalostní důchody. Také se zde shromaţďují příspěvky na nemocenské pojištění a úrazové pojištění. Ústředí práce, sociálních věcí a rodiny a jeho regionální pobočky (úřady) nesou odpovědnost za vyplácení podpory v nezaměstnanosti, státních sociálních dávek, dávek v hmotné nouzi a za řízení aktivního trhu práce.1 Všeobecná zdravotní pojišťovna a ostatní zdravotní pojišťovny poskytují zdravotní pojištění. Rovněţ shromaţďují příspěvky ze zdravotního pojištění a potom financují zdravotní péči. (International Labour Office, 2005, s. 64) Niţší stupeň organizační struktury poskytovatelů sociálního zabezpečení, je zastoupen společnostmi zajišťující doplňkové penzijní pojištění. (International Labour Office, 2005, s. 64)
1
Působnost Ustředí práce, sociálních věcí a rodiny se dělí do dvou oblastí: (1) Oblast sociálních věcí – státní sociální dávky, sociální pomoc, poradensko-psychologické sluţby, sociálně-právní ochrana dětí a sociální kurátoři. (2) Oblast sluţeb zaměstnanosti jako je evidence ţadatelů o zaměstnání, evidence pracovnách míst atd. (Ustředí práce, sociálních věcí a rodiny, nedatováno)
10
Ústřední vláda Legislativa, kontrola, financování, management Ministerstvo financí
Ministerstvo zdravotnictví
Zdravotní péče
Ministerstvo obrany – Ministerstvo vnitra
Ministerstvo práce, sociálních věcí a rodiny
Lidé se zdravotním postiţením Senioři Rodiny/děti Sociálně vyloučení, lidé v hmotné nouzi
Speciální fondy pro sociální zabezpečení
Regionální a místní správa
Lidé se zdravotním postiţením Senioři Rodiny/děti Nezaměstnaní
Zdravotní péče Senioři Rodiny/Děti
Organizace sociálního zabezpečení Zdravotní pojišťovny
Sociální pojišťovna
Ústředí práce, sociálních věcí a rodiny
Zdravotní péče
Nemocní Lidé se zdravotním postiţením (invalidní důchod) Senioři, pozůstalí Rodiny/Děti Úrazy a nemoci z povolání
Nezaměstnaní Rodiny/děti Lidé v hmotné nouzi Náhradní rodinná péče Lidé se zdravotním postiţením
11
Tabulka č. 1 – Systém sociálního zabezpečení (International Labour Office, 2005, s. 65)
2 Romové na Slovensku Ve druhé kapitole uvádím stručnou historii Romů, respektive jejich původ a způsob, jak se dostali do Evropy. Dále se zde zabývám problematikou označování či pojmenovávání Romů. V další podkapitole jiţ píšu konkrétně o Romech na Slovensku, o romských osadách a dopadech těchto osad na ţivoty Romů. V závěru kapitoly stručně zmiňuji kulturu romské komunity.
2.1 Původ a jejich cesta do Evropy Romové pocházejí z Indie, ze které migrovali v průběhu dlouhých časových údobí v několika migračních vlnách. Jedna trasa vedla přes Blízký Východ do střední a východní Evropy. Druhá trasa vedla přes Egypt a severní Afriku do Španělska. Rozhodně není pochyb, ţe vedly i jiné proudy migrace. Dlouhodobé přestávky měli zřejmě Romové v Persii, Malé Asii a v Egyptě, podle podobných či stejných slov, které Romové pouţívají ve svém jazyce. Také se Romové zastavili i v Řecku, coţ je dohledatelné v dokumentech z 9. století. Na tomto území se rovněţ o Romech začalo hovořit jako o „Atsiganech“. Z tohoto pojmenování se Romům začalo říkat Cikán, Cygan, Zingari, Zigeuner atd. (Davidová, 2004, s. 16 - 18) Do střední Evropy Romové přišli kolem 13. století. Ze začátku byl jejich příchod, dá se říct, přijímán ze strany Evropanů pozitivně. Romové byli totiţ výborní řemeslníci a to především kováři. Byli příjímání šlechtici do sluţeb ne jen díky řemeslům, ale i díky hudbě, zpěvu a tanci. Toto období klidu ale pro Romy netrvalo dlouho. Podnětem této změny byla jejich exkomunikace z církve paříţským arcibiskupem roku 1472. Na sněmu
v Augsburgu
v roce
1548
bylo
dokonce
rozhodnuto
o
vraţedném
pronásledování. Na slovenském území se podobné pronásledování objevovalo později kolem 17. století. (Davidová, 2004, s. 16 - 18) „Cikánský problém“ se rozhodli poprvé řešit v 18. století Marie Terezie a její syn Josef II. Jednalo se o tvrdou asimilaci Romů. Jejich kultura byla potlačována takovým způsobem, ţe nemohli pouţívat vlastní řeč a nemohli být nazývání „Cikáni“ ale buď novousedlíci nebo novomaďaři. Romské děti byly posílány na „převýchovu“ do neromských rodin. Podle Evy Davidové se jednalo o nesprávné řešení, i kdyţ úmysl mohl být dobrý. „Šlo o vnucování jiného kulturního modelu za vzdání se vlastní
12
etnicity, šlo o násilnou asimilaci, která se nemohla setkat s celkovým úspěchem.“ (Davidová, 2004, s. 18) V období Československé první republiky nebyl vztah k Romům o moc pozitivnější. Byl vydán perzekuční zákon č. 117/1927, který omezoval potulný ţivot „cikánů a tuláků, ţijících po cikánsku“. Ale v tomto období se objevoval i pokrok, a to především díky otevření romské školy v Uţhorodě a v jiných lokalitách. Nejhorší období pro Romy začalo druhou světovou válkou spolu s teorií rasismu nacistického Německa. Do této teorie byli spolu s Ţidy zahrnuti i Romové a po rasově-biologickém vyšetření končili příslušníci těchto národů v koncentračních, pracovních a „cikánských“ táborech. V Evropě po této genocidě byl konečný stav odhadnut na půl milionů zavraţděných Romů. (Davidová, 2004, s. 16 - 18)
2.2 Romové nebo Cikáni? Romové v rámci světové etnické skladby zaujímají specifické místo. Romové dnes ţijí rozptýleně po celém světě, ale většina z nich ţije v Evropě. Počet Romů je odhadován na 10 aţ 15 milionů. Romové jsou nazýváni mnoha výrazy, které vycházejí ze dvou základních pojmenování. Jedna rozšířená skupina výrazů vychází z uvedeného „Athinganoi“, do níţ patří český stále pouţívaný název Cikán – Cikáni, na Slovensku Cigáni, v Polsku Cyganie, v Rusku a na Ukrajině – Cygany, zemích bývalé Jugoslávie – Cigani, v Německu a Rakousku – Zigeuner, turecky Tchingi, italsky Zingani či Zingary, atd. Druhá skupina názvů vychází ze skutečnosti, ţe Romové při svých cestách delší dobu trávili v Egyptě, a byli tedy nazýváni lidem egyptským, faraonským. Tedy ve starošpanělštině vznikl název Egypcianos a ve španělštině Gitanos (čte se Chitanos). Ve Velké Británii jsou nazýváni Gypsies či Gipsies, ve Francii jsou nazýváni Egyptiens nebo Tsiganes. Sami se většinou nazývají jako Romové (v jednotném čísle Rom). Je to označení několika etnických skupin, které mají společné kulturní rysy, původ a osobité charakteristiky. Rom znamená muţ či manţel, ale zejména nahrazuje pojmenování Cikán a Cigán, který se časem stal hanlivější. Název Rom – Romové byl uznán světovým romským hnutím – Mezinárodní romská unie (International Romani Union) a také Radou Evropy. Názvem Rom se ale nenazývají všichni Romové, výjimkou jsou totiţ Sinti, Sintové, je to skupina německých Cikánů, která uznává jen pojmenování Sinti. (Davidová, 2004, s. 18, 19)
13
2.3 Romská menšina na Slovensku Na Slovensku jsou tři hlavní romské subetnické skupiny. Jsou to olašští Romové, kteří přišli na slovenské území z Rumunska v průběhu 19. století. Tato skupina se sama označuje za vlachike Roma (odvozeno od rumunského území „Valachie“). Olašští Romové ţili kočovným ţivotem aţ do roku 1959, potom jim v tom bylo státní mocí zabráněno. Jejich obţivu zajišťoval obchod s koňmi, překupnictví, kotlářství a ţeny věštily z ruky. Další skupinou jsou slovenští Romové (archaické označení – servika Roma). Tato skupina se nazývá jednoduše Roma. Slovenští Romové se na území Slovenska vyskytují od 15. století. Jejich typickým způsobem obţivy byla tradiční romská řemesla jako je kovářství, korytářství, košikářství apod. Tito Romové také pomáhali sedlákům při sezónních pracích. Poslední skupinou jsou maďarští Romové (vlastní označení ugrike Roma). Nacházejí se převáţně v maďarsky mluvících oblastech Slovenska. Kulturou a původem se od Romů slovenských moc neliší. Tento podobný způsob ţivota slovenských a maďarských Romů je velmi odlišný od Romů olašských. Olašští Romové nazývají zbylé skupiny jako Rumungry (odvozeno od Rom ungro – maďarský Rom). (Jakoubek, Poduška, 2003, s. 16) Podle oficiálních odhadů ţije na Slovensku přibliţně 350 – 420 tisíc Romů. Největší koncentrace romských komunit je na východě Slovenska (aţ 2/3 Romů ţijících na Slovensku) v Košickém a Prešovském kraji, kde Romové reprezentují 26, 5% (Košice) a 32, 8% (Prešov) z celkového počtu obyvatel. Okresy s vysokým poměrem Romů mají nadprůměrnou míru nezaměstnanosti, nedostatek volných pracovních míst, málo rozvinutou infrastrukturu a ostatní veřejné sluţby. (Kusá, 2011, s. 5) 2.3.1
Osady
Tzv. Sociographic Mapping of the Roma population (Úřad zplnomocněnce vlády Slovenské republiky pro romské komunity, 2004) je dokument, ve kterém je zaznamenáno 1 575 míst (z 2 928 obcí a měst Slovenské republiky) obývajících Romy. Skoro v polovině z těchto míst (776 obcí a měst) jsou Romové integrovaní2 ve většinové společnosti (ačkoli často ve specifických ulicích či městských částech). Jedna třetina Romů ţije v separovaných a segregovaných osadách (romské osady). Osady jsou
2
Integrováni – v tomto dokumentu tento termín představuje, ţe se místa, ve kterých ţijí Romové, nacházejí na okraji nebo mimo obec či město, nemají dostupný vodovod a podíl nelegálních obydlí je vyšší neţ 20%.
14
klasifikované na základě prostorové polohy ve vztahu s obcí a jejího středu. Romské osady jsou tedy rozděleny do několika typů: Městské a vesnické koncentrace (tři nebo více domů obydlené převáţně Romy), které se nacházejí v obcích a městech. Takových míst je 168 se 32 281 obyvateli. Vetší koncentrace Romů na okrajích obcí a měst jsou nazývány jako separovaná osídlení - osady. Počet takových osad je 338 s 64 661 obyvateli. Segregované osady se nacházejí v určité vzdálenosti od obcí a měst, často jsou odděleny přirozenou nebo umělou překáţkou. Takových segregovaných osad bylo v roce 2003 asi 281 s 49 586 obyvateli. Tyto osady mají často nedostatek základní infrastruktury a vybavení, jako je elektřina, pitná voda a kanalizace. Sběr komunálního odpadu se v těchto místech nekoná a tato situace představuje riziko pro ţivotní prostředí. Existuje asi 150 prostorově segregovaných osad dokonce bez základní infrastruktury, jako jsou silnice, elektřina a tekoucí voda. (Kusá, 2011, s. 6) Podíl nelegálních bytů postavených bez úředního povolení je vysoký. Podmínky bydlení v osadách jsou nestandardní nebo velmi nevyhovující. Tyto podmínky se zároveň zhoršují s větší vzdáleností osady od obcí a měst. (Kusá, 2011, s. 6) 2.3.2
Osady jako problém sociálního exkluze
V této podkapitole bych se chtěl zabývat především vymezením aspektů, které zhoršují ţivotní podmínky Romů v osadách. Nejhorší důsledek sociální exkluze je chudoba. Ta je ale u těchto skupin těţko zjistitelná. Statistický uřad Slovenské republiky a ani EUROSTAT nevede tento druh respondentů, aby mohl obyvatele osad srovnat s ostatními Romy jak na Slovensku, tak v ostatních zemích EU. A proto je také dnes stále obtíţné srovnávat romskou menšinu s většinovou společností v oblasti relativní chudoby. Je pravda, ţe byly provedeny výzkumy v některých okresech Slovenka, které se zabývaly materiální deprivací. V nich se srovnávali respondenti z většinové společnosti a Romové. Výsledek s očekáváním ukázal, ţe se mají Romové podstatně hůře. (Kusá, 2011, s. 7) 2.3.2.1 Vzdělání První z aspektů, který zhoršuje ţivotní podmínky Romů je vzdělávání. Údaje ze sčítání lidu a ze speciálních průzkumů (např. UNDP – United Nations Development Program
15
2006, REF – Roma Education Fund 2009, UNDP 2011)3 naznačují dvě zásadní skutečnosti: 1) ţe vzdělání romské populace je výrazně niţší neţ u neromské populace, 2) existují mezi Romy významné genderové rozdíly (ţeny mají výrazně niţší vzdělání neţ muţi). Podle průzkumů z roku 2006 UNDP 44% obyvatel z romských osad nedokončilo základní vzdělání a dalších 37% dokončilo základní vzdělání. Mezi obyvateli segregovaných osad má jen 8% výuční list. (Kusá, 2011, s. 7) Jádro problému začíná u dětí v předškolním věku. Podle zmiňovaných průzkumů UNDP je prokázáno, ţe romský jazyk je mateřským jazykem pro většinu Romů. Průzkumy UNDP 2010 zjistily, ţe 52% členů romských domácností mluví denně romsky. Denní komunikace v romštině stoupá s úrovní segregace. U Romů ţijících s většinovou společností mluví denně 27%. V separovaných osadách mluví denně romsky 56% Romů a v segregovaných osadách 70%. Tato procenta vzrostla oproti roku 2006 o 6%. To se potom odráţí v systému vzdělávání, protoţe se vytvářejí jazykové bariéry mezi společností a romskými dětmi. Přes tuto skutečnost by se dalo očekávat, ţe by mohla být vyučovacím jazykem romština, na kterou mají Romové nárok díky tomu, ţe Slovensko uznalo romskou národnost. Podle odborníků na ministerstvu tento poţadavek Romové málokdy podali. (Kusá, 2011, s. 7) 2.3.2.2 Zaměstnanost Odhaduje se, ţe nezaměstnanost u Romů je velmi vysoká. Tato nízká ekonomická aktivita
je
především
regionálním
problémem.
Mnoho
slovenských
okresů
s nadprůměrnou koncentrací romského obyvatelstva byly bývalé zemědělské nebo důlní oblasti, které se nedostaly z hospodářské krize na začátku roku 1990. Tyto okresy mají významně vyšší míru registrované nezaměstnanosti a niţší vyhlídky na hospodářský rozvoj. Míra nezaměstnanosti u Romů v produktivním věku je přibliţně 46%. Podle průzkumů UNDP 2010 se situace oproti roku 2006 opět zhoršila. V roce 2006 bylo více neţ 54% nezaměstnaných Romů starších 15 let a u běţné populace byla nezaměstnanost pouze 7,4. V roce 2010 byla celková míra zaměstnanosti 50,5%. U Romů to bylo 13% a u většinové populace 44,4%. Míra zaměstnanosti u Romů se sniţuje se zvyšováním 3
UNDP 2006. Správa o ţivotných podmienkach rómskych domácností na Slovensku. UNDP 2010 Vyberové zisťovanie marginalizovaných rómských domácností na Slovensku 2010. REF, 2009. School as ghetto: Systemic Overrepresentation of Roma in Special Education in Slovakia; Budapest: Roma Education Fund.
16
segregace jejich místa bydliště. Průzkum UNDP 2010 ještě ukazuje, ţe aktivizační programy (tzv. aktivizační práce) jsou více zacíleny na Romy neţ na majoritu.4 (Kusá, 2011, s. 8) 2.3.2.3 Zdraví Průměrná délka ţivota je nejčastěji pouţívaným ukazatelem zdraví u romské populace. Ta je totiţ o 15 roků niţší neţ délka ţivota majoritní společnosti.5 Průzkum ministerstva zdravotnictví naznačil, ţe Romové, kteří ţijí v separovaných a segregovaných osadách, bývají nadprůměrně nemocní. To je způsobeno ţivotem v nevyhovujícím prostředí, špatnou a nedostatečnou stravou atd. Také špatný přístup ke zdravotním sluţbám (územní a finanční bariéry) přispívá ke špatnému zdraví. (Úřad vlády SR, 2006) Průzkumy UNDP 2010 opět ukázaly, ţe při zvětšování vzdálenosti od většinové společnosti roste vyšší nemocnost. Mezi nejčastější chronická onemocnění romské populace patří kardiovaskulární onemocnění (29,7%), onemocnění dýchacích cest (14,3%) a onemocnění kloubů a kostí (12,5%). (Kusá, 2011, s. 9) 2.3.2.4 Bydlení a prostředí Bydlení a ţivotní prostředí Romů se výrazně liší od majority, a to zejména u Romů ţijících v separovaných a segregovaných osadách. Přeplněné a špatně udrţované byty, jednoduché chatrče sestavené z vyřazeného materiálu jsou nejpřesnějším důkazem zanedbané a krátkozraké bytové politiky po roce 1989. Odhaduje se, ţe více neţ 120 tisíc Romů v současné době bydlí v nedostatečně rozvinutých venkovských segregovaných osadách a městských slumech nebo bydlí v jinak nevyhovujících podmínkách. Bytová situace Romů, kteří bydlí mezi většinovou společností, je také výrazně horší ve srovnání s běţnou populací. (Kusá, 2011, s. 12) Od roku 1989 byly bytové výstavby a veřejné bytové výstavby omezeny. Na konci roku 2010 byl roční počet vystavěných o polovinu niţší neţ před rokem 1989. Náklady na bydlení několikanásobně vzrostly a staly se nesnesitelnými pro domácnosti nezaměstnaných osob. V roce 1990 začala města přesouvat dluţníky nájemného nebo jinak „nepohodlné“ nájemníky na jedno místo (např. Luník 9 v Košicích, Stará Tehelná v Prešově). A to i přes uznání, ţe koncentrace a segregace přináší mnohonásobné
4
46,6% Romů mělo alespoň jednou zkušenost s aktivizační prací, u většinové společnosti jen 5,1% obyvatel. 5 Průměrný věk romských muţů je 55 let a ţen 59 let.
17
problémy, vystěhovávání a koncentrace Romů stále pokračuje. Mnoho nezaměstnaných romských rodin se dobrovolně nebo nuceně přestěhovalo z městských bytů zpátky do osad, kde jsou náklady na bydlení mnohonásobně levnější. Tato migrace a vznik nové generace domácností (chatrčí) se vytvářela převáţně ve venkovských oblastech na okrajích obcí. Místní orgány se zpravidla nestaraly o výstavbu nelegálních chatrčí a nesnaţily se o jejich odstraňování. Na jednu stranu nebyli obyvatelé nuceni legálně budovat jejich domy.6 Na druhou stranu však místní úřady nemají povinnost pro obyvatele těchto formálně neexistujících staveb poskytovat veřejné sluţby, jako jsou např. výstavba silnic, pomoc s pitnou vodou, odvoz odpadů, atd. Odhaduje se, ţe v separovaných a segregovaných osadách je 1/3 staveb nedokumentovaná. (Kusá, 2011, s. 12, 13) Podle sociografického mapování 2003 pouze 39% romských obydlí má připojení k veřejnému potrubí a 13% k odpadním vodám. Přelidnění, nedostatek prostoru a nedostatek soukromí jsou dobře známé problémy chudých domácností. Podle UNDP 2006 má 45,2% romských domácností hlavní zdroj vody mimo své obydlí. Přibliţně 17% respondentů musí jít více neţ 50 metrů pro vodu. Většina obydlí v romských osadách nesplňuje technické a hygienické normy. Je zvykem, ţe v jedné domácnosti bydlí několik rodin. Podle UNDP 2010 má pouze 68% segregovaných domácností přístup k pitné vodě. (Kusá, 2011, s. 13) 2.3.2.5
Sport, rekreace, kultura
Slovensko nepatří mezi země, které by masivně podporovaly sportovní aktivity znevýhodněné mládeţe jako formu jejich sociální integrace. Sport a rekreace romských osad většinou pořádají nevládní organizace a charitativní organizace, které se potýkají s nedostatkem finančních prostředků a strachem z diskontinuity. Zpravidla romské domácnosti nemají prostředky na sportovní a volnočasové aktivity. Romské děti se většinou nemohou účastnit těchto aktivit z důvodu dojíţdění do školy a špatného spojení městskou hromadnou dopravou. K dispozici je poměrně dobrá nabídka volnočasových aktivit, ale bohuţel neexistují statistiky o podílu dětí ze sociálně znevýhodněných oblastí. Oblast kultury se zdá být mnohem lépe podporovaná. V oblasti kulturních aktivit jsou zde nevládní organizace, dobrovolné organizace a 6
Bez stavebního povolení dodavatelé elektřiny nemohou zavést elektřinu do chatrčí. Pokud chtějí obyvatelé chatrčí elektrický proud, musejí ho zavádět ilegálně. Nejčastějším způsob je, ţe se nelegální chatrče napojí na legální stavby svých sousedů. Takový „prostředníci“ často místní lichváři, nutí domácnosti platit velmi vysoké částky.
18
dokonce i instituce, jako je romské divadlo v Prešově, romská konzervatoř v Košicích a pravidelné romské vysílání v Slovenském rozhlase a Slovenské televizi. Podpora romské kultury je omezena obecnou podmínkou – výše finančních prostředků pro menšinové kultury závisí na počtu obyvatel v dané národnosti (podle sčítáni lidu). Finanční podpora romské kultury je výrazně niţší neţ např. podpora maďarské kultury. (Kusá, 2011, s. 14)
2.4 Kultura romské komunity Rodina, kterou se chci v praktické části této práce zabývat, je součástí romské komunity. Pro pochopení tohoto případu je třeba obeznámit se s romskou komunitou obecně a po té i s tou, ve které se rodina konkrétně nachází. Nebudu zde popisovat celou romskou kulturu, ale jen to, co radikálně poznamenalo rodinu, kterou se zabývám. „Jako kaţdá etnicky rozlišitelná komunita, která byla z historických a sociálních důvodů vytlačena na okraj společnosti, i Romové zaujímají apriorně negativní, obrannou pozici vůči většinové společnosti a uzavírají se do vlastní komunity. Předsudky a negativní zkušenost na straně většiny i romské menšiny jsou zdrojem vzájemné nedůvěry, která se mnohdy projevuje skrytým i otevřeným nepřátelstvím.“ (Člověk v tísni, 2002, s. 199) Minority mívají často pro příslušníky většinového obyvatelstva zvláštní termín, kterým majoritu nazývají. Romský výraz gadţo „neromský muţ, sedlák“, gadţi „neromská ţena, selka“, pronikl do většiny evropských jazyků. (Čengerová, 2009) Muţ a ţena měli v minulosti naprosto nerovné a rozdílné postavení a společenskou roli. Romský muţ byl symbolem síly a moci rodu. Fakt, ţe muţů bývalo v komunitě mnoho, není náhodný. Velký počet muţů a jejich společná síla znamenaly připravenost na případné napadení. Romské ţeny se naproti tomu staraly o domácnost, a také měly rozhodující hlas ohledně věcí, které se týkaly rodiny. V rozhodování také můţeme vidět rozdíl – zatím co muţi nemohli mluvit do rodinných záleţitostí, ţeny zase nemohly rozhodovat za celou komunitu. Toto právo měl výhradně muţ. Muţ představoval jakéhosi vůdce a pána ţeny, která musela toto postavení respektovat, ctít jej a musela svého manţela poslouchat. To se projevovalo na příklad tak, ţe na veřejnosti musela jít ţena vţdy aţ několik kroků za muţem. Při tom nesla veškeré věci, které měli s sebou, a ještě k tomu se musela starat o děti. Postavení ţeny se zlepšovalo s počtem odrozených 19
dětí. Narození nového potomka bylo vţdy radostnou událostí. Snad tento fakt plyne z toho, ţe děti jsou v romské kultuře největším štěstím (právě proto dnes vidíme tak početné romské rodiny), anebo také z toho, ţe rodiče vidí ve svých dětech pomocníky a také své nástupce. Zajímavé je, ţe ţena musela zajišťovat kromě chodu domácnosti také kaţdodenní obţivu. A všechno musela sama. Muţ domů peníze nenosil. Pokud uţ nějaké vydělal, většinou je utratil někde mimo domov se svými kamarády. Ţena tak zůstávala na všechno sama. (Čengerová, 2009) Romové jsou velmi temperamentní a hodně citově zaloţení lidé (v dnešní době se to projevuje i např. tak, ţe sledují telenovely, které pak napodobují). Jejich temperament se projevuje také do hudby a tance. Romové se rádi baví, zpívají, tancují. Temperament a emoce se velmi projevují i v projevu a vystupování. V minulosti, kdyţ si Romové vyprávěli příběhy, stal se najednou vypravěč hercem a jeden jediný člověk dokázal zvládnout všechny role a ještě při tom neskutečně zaujmout publikum. (Čengerová, 2009) V tradiční romské kultuře bylo velmi důleţité nikoho neurazit. Lidé si mezi sebou dávali pozor, aby náhodou někoho neurazili nebo neponíţili. Kdyţ chtěl někdo náhodou vyjádřit svůj nesouhlas s něčím názorem, musel se mu při tom omlouvat. (Čengerová, 2009) Další velmi důleţitou tradicí a hodnotou bylo odpuštění a umění druhému odpustit. V období Vánoc probíhal jakýsi odpouštěcí ceremoniál. Obyvatelé chodili navštěvovat ostatní a všichni se navzájem odprošovali. (Čengerová, 2009) Chtěl bych se také zmínit o jazyce Romů, tedy Romštině. Kdysi mezi sebou Romové komunikovali pouze Romsky. Neměli důvod, aby mezi sebou pouţívali nějaký jiný jazyk. Romština byla totiţ velmi bohatá a rozvinutá. Jiný jazyk pouţili snad jen občas, kdyţ mluvili s gádţem. (Čengerová, 2009) S narůstající izolovaností Romů od většinové společnosti, narůstaly i rozdíly mezi těmito „skupinami“ a také pohled na ně. Na příklad někteří Romové se ţivili výlučně krádeţemi. Krádeţ však musela být provedena pouze gádţovi. Kdyby Rom okradl Roma, byl by odsouzen a vystaven na hanbu. Romové pokládali za vítězství napálit a oklamat gádţe. To můţeme vidět i v romských pohádkách, které si Romové vyprávějí.
20
Rom zde vystupuje jako ten, který oklamal hloupého gádţe. Ten chytrý, lstivý. (Čengerová, 2009) Závěrem bych chtěl říct, ţe Romové jsou pověrčiví. Bojí se mrtvých, ďábla, uhranutí, nečistých sil, atd. (Čengerová, 2009)
21
3 Formy a subjekty pomoci Romům na Slovensku V následující kapitole popíšu formy pomoci romským obyvatelům, které zajišťuje státní sféra a dále také pomoc neziskové sféry, konkrétně Komunitního centra Lipany.
3.1 Existující možnosti a programy integrace 3.1.1
Politické strany
Demokratický systém politické reprezentace umoţňuje vznik a provoz politických stran. Pokud strana obdrţí minimálně 5% hlasů, můţe se zúčastnit hlasování ve Slovenském parlamentu. Volební úspěch vyţaduje dobrou schopnost oslovit širokou veřejnost. Největší maďarská menšina těţí z tohoto nastavení a má relevantní politickou stranu, která projednává a sleduje různé problémy. Tato strana je dnes nezbytná pro rozvoj maďarské menšiny. Situace Romů je bohuţel radikálně odlišná. I kdyţ bylo od roku 1990 do roku 2002 registrováno dvacet romských stran, tyto strany nevyvíjely ţádný politický vliv a získaly jen zanedbatelnou podporu. Situace na místní a regionální úrovni je o malinko lepší. V roce 2010 na komunálních volbách bylo 23 starostů zastupujících romské organizace. Je to ale méně neţ 1% z 2 928 míst na Slovensku. (Kusá, 2011, s. 17) 3.1.2
Úřad zplnomocněnce vlády Slovenské republiky pro romské komunity (UZVRK)
UZVRK a sociální rozvojový fond jsou dvě vládní instituce, které by měly zajistit větší pozornost zájmům romské komunity v situaci chybějící politické podpory. (Kusá, 2011, s. 17) UZVRK byl zaloţen v září 1995. Romové ze začátku působení zplnomocněnce nefigurovali v názvu. Zplnomocněnec se zabýval především řešením problémů občanů, kteří potřebují zvláštní pomoc. Jeho posláním byla mezirezortní koordinace příprav návrhů a finančních výdajů týkajících se občanů, kteří potřebovali zvláštní pomoc. V roce 1999 byl Úřad znovu zaloţen se současným jménem. Jeho vývoj byl podpořen finanční pomocí Phare a Světové banky. Jeho hlavním úkolem bylo připravit strategii vlády pro řešení problémů romského etnika. Dále zplnomocněnec spravuje vzdělávací fond, z kterého poskytuje stipendia pro romské studenty. Zplnomocněnec je také poradním orgánem vlády a jeho nároky jsou omezené. Jeho rozsah činností je uveden 22
v Programovém manifestu vlády SR. V současné době velmi záleţí na jeho osobních vztazích s jednotlivými ministerstvy. Rozpočet Zplnomocněnce je omezen a byl také zasaţen vládními úspornými opatřeními. Rozpočet na rok 2011 byl o 60 000 eur méně neţ v roce 2010 a o 360 000 eur méně neţ v rozpočtu na rok 2009. Jeho významná část (844 000 eur) je určena pro společenské a kulturní projekty. Finanční podpora je poskytovaná ve formě grantů na základě ţádostí. Ale také je poskytována podpora na krizové situace, jako je oprava střechy nebo výměna oken. (Ministerstvo vnitra SR, nedatováno) 3.1.3
Fond sociálního rozvoje
Fond byl zaloţen v roce 2004 Ministerstvem práce, sociálních věcí a rodiny s cílem zajistit cílenější sociální sluţby pro obyvatelstvo ţijící v nejvíce znevýhodněných regionech a zapojit místní, regionální subjekty při řešení otázek chudoby a sociálního začlenění. Fond běţí ve dvou programech na projektové bázi. První program je zaměřen na místní sociální začleňování. Druhý program je na rozvoj komunitní sociální práce (označován také jako program terénní sociální práce). (Fond sociálního rozvoje, nedatováno) Program terénní sociální práce vytvořil stovky pracovních míst sociálních pracovníků a jejich asistentů, kteří pracují v romských komunitách. Sociální pracovníci a asistenti poskytují sluţby klientům ve více neţ 200 obcích. Tito pracovníci také spolupracují se zástupci obcí (starostové, městské rady, úředníci) a s nevládními organizacemi. Program terénní sociální práce je konsensuálně povaţován odborníky a většinou politiků za velmi důleţitý, nevyhnutelný a úspěšný. I přes všeobecné pozitivní hodnocení programu, terénní sociální práce trpí tím, ţe je nevyváţeně, nejistě a nepravidelně financovaná. V současné době je značné úsilí ze strany Fondu o stabilitu programu. Fondu se podařilo prodlouţit období projektu a zakotvení programového financování po dobu 3 let a to nepřetrţitě (před tím pouze 1 rok). Podmínka spolufinancování byla zrušena a dohled (supervize) byl znovu obnoven. Nicméně jedna slabina u těchto reforem je, a to, ţe fond sociálního rozvoje je plně hrazen ze strukturálních fondů. Přechod na hrazení ze státního rozpočtu byl odloţen na dobu neurčitou. (Kusá, 2011, s. 18, 19)
23
3.1.4
Nejdůležitější strategické dokumenty
Proces přistoupení k EU vyvolalo nové snahy řešit problémy okolo romských komunit. Během vládních období bylo připraveno několik strategických dokumentů, které dodnes neztratily svůj význam. Tyto dokumenty dlouho čekaly na svou implementaci. Dokument nazvaný Základní postoj slovenské vlády k romským komunitám 7byl přijat v roce 2002. Obecně uznává znevýhodněné postavení slovenských Romů. Rovněţ tvrdí, ţe ochrana práv menšin je nezbytná, ale nestačí pro stabilní integraci, a proto vyzval k přijetí komplexního přístupu k marginálním romským osadám a k dočasné pozitivní diskriminaci znevýhodněných skupin, aby se vyrovnaly jejich příleţitosti. (Kusá, 2011, s. 19) Dalšími důleţitými dokumenty, které reagují na problematiku Romů, jsou: návrh na podporu výstavby nízko-standardních obecních nájemních bytů určených pro občany v hmotné nouzi a výstavby technické infrastruktury v romských osadách (Usnesení Vlády SR č. 1154/2001) a dlouhodobé koncepce bydlení pro marginalizované skupiny občanů a modelu jeho financování (Usnesení Vlády SR č. 63/2005). Tyto dokumenty jsou stále platné v oblasti bydlení. (Kusá, 2011, s. 19) Dokument Komplexní rozvojový program pro romské osídlení (2003) uznává, ţe chudoba a sociální vyloučení je multidimenzionální fenomén. To znamená, ţe mohou být dosaţeny jen paralelní změny a vylepšení některých aspektů v sociálně vyloučených romských komunitách. Tento dokument se stal základní horizontální prioritou marginalozované romské komunity v programovém období 2007-2013. (Kusá, 2011, s. 19) V roce 2008 slovenské orgány přijaly Střednědobou koncepci rozvoje romské národnostní menšiny ve Slovenské republice v období 2008-2013: Solidarita – integrita – začlenění. Tento dokument obsahuje a rozvíjí priority předchozích strategických dokumentů. (Kusá, 2011, s. 20) Nová vláda (2010) a zástupci Ministerstva práce, sociálních věcí a rodiny byli poměrně komunikativnější s nevládními organizacemi pracujícími s romskými komunitami. Nedávná výzva Fondu sociálního rozvoje předloţila návrh na partnerství pro národní
7
Basic Positions of Slovak Government’s Roma Communities Integration Policy
24
projekt standardizací sociálních sluţeb a rozšíření sítě komunitních center. (Kusá, 2011, s. 20) 3.1.5
Role občanských a mezinárodních organizací
Občanská společnost a mezinárodní organizace hrají důleţitou roli jako poskytovatelé sluţeb v romských komunitách a také roli zastánců lidských práv. Dá se s jistotou říci, ţe romské zájmy jsou mnohem více podporovány nevládními organizacemi neţ politickými stranami. Jedním z důvodů je také to, ţe nevládní organizace jsou méně závislé na obecném veřejném mínění, v němţ negativní postoje k Romům stále převaţují. Na Slovensku je 264 nevládních organizací, které se zcela nebo částečně zabývají romskou problematikou. První nevládní organizace byly zaloţeny na začátku roku 1990 a zabývaly se převáţně kulturními akcemi a publikováním časopisů, knih a novin. Tyto aktivity byly financovány z dotací Ministerstva kultury. Počet nevládních organizací zaměřené na Romy v období 1990 – 2000 prudce vzrostl. Například mezi lety 1999-2000 bylo 79 nových organizací soustředících se na Romy, které začaly pokrývat další oblasti činností, jako je vzdělání, zdravotní péče, sociální práce, atd. Rostoucí počet organizací můţe částečně souviset s novými finančními zdroji, včetně fondů EU (tj. PHARE) po zahájení procesu přistoupení do EU. „Romské projekty“ se staly velmi populární a výhodné pro zaloţení nevládní organizace. Zaloţení nevládní organizace se stala pro romské představitele jedna z příleţitostí, jak uniknout z nezaměstnanosti. Dnes je situace nevládních organizací mnohem sloţitější. Nevládní organizace, které poskytují sociální sluţby, spolupracují s Ministerstvem práce, sociálních věcí a rodiny. Ministerstvo čerpá z jejich zkušeností při přípravě nového pracovního a sociálního opatření, včetně nového zákona o sociálně vyloučených komunitách. (Kusá, 2011, s. 29)
3.2 Komunitní centrum Lipany Komunitní centrum Lipany je jednou z mnoha neziskových organizací, které pracují s Romy. Vzhledem k praktické části mé práce chci stručně popsat toto komunitní centrum – jeho poslání, cíle, činnosti atd. Komunitní centrum je totiţ poskytovatelem pomoci rodině, kterou se budu v praktické části zabývat. 3.2.1
Poslání a cíle organizace
Arcidiecézní charita Košice (ADCH), pod kterou Komunitní centrum Lipany spadá, se snaţí sniţovat počet lidí, kteří se nacházejí v hmotné anebo sociální nouzi, a zároveň se 25
snaţí zmírňovat utrpení nevyléčitelně nemocných tím, ţe je připravuje na důstojný odchod ze ţivota do věčnosti a v posledních chvílích je provází. (Arcidiecézní charita Košice, nedatováno) Posláním ADCH je poskytování veřejně prospěšných činností formou sociálních, zdravotnických, charitativních a výchovně-vzdělávacích sluţeb a další nevyhnutelné pomoci bez ohledu na rasu, národnost, náboţenství a politické smýšlení. Charita pomáhá těm, kteří pomoc nejvíc potřebují, svědčí o hodnotě a neopakovatelé hodnotě všech lidí, podporuje lidskou důstojnost a rozvoj osobnosti. Nejdůleţitějším aspektem je vidět především potřeby jiných. (Arcidiecézní charita Košice, nedatováno) 3.2.2
Cíl Komunitního centra Lipany
Cílem Komunitního centra Lipany (dále jen KC) je komplexní řešení problému plnohodnotného uplatnění Romů v ţivotě a ve společnosti a to prostřednictvím pravidelně se opakujících činností i jednorázových aktivit. (Mynář, 2012, s. 5) 3.2.3
Struktura KC Lipany Odb. referent pre soc služby
Manažer KC pod ADCH
Arcidiecézní charita Košice
Město Lipany
Materská škola Námestie Sv. MARTINA 80, Lipany
5. Třída (ráno) a 8. Třída (po obědě)
Materská škola, kpt. Nálepku, Lipany
5. třída (ráno) a 6. Třída (po obědě)
Základná Škola Lipany, Komenského 113
0.ročník
Romské komunitní centrum
Speciální sociální poradenství, aktivační práce, volnočasové aktivity
Řemeslné dílny, katechéza,
26
Tato struktura je zaloţena na smlouvě o spolupráci mezi městem, jednotlivými institucemi a ADCH. V této smlouvě je určen koordinátor (manaţer ADCH), který řídí činnost v KC. (Mynář, 2012, s. 5) 3.2.4
Způsob financování
KC nemá specializovanou strukturu, navíc tato sluţba není nikde ustanovená v zákoně. Provoz centra je závislý na projektech, které jsou zaloţené na potřebách centra, a pomoci donora. (Mynář, 2012, s. 6) Komunitní centrum je zařízení, ve kterém působí více institucí: Materská škola Námestie Sv. MARTINA 80, Lipany, financována městem Lipany. Materská škola, kpt. Nálepku, Lipany - Financována městem Lipany. Základná Škola Lipany, Komenského 113 - Financována městem Lipany. Arcidiecézná charita Košice - finanční příspěvek Prešovského samosprávného kraje, projekt Welthaus Graz, Úřad práce, Město Lipany. Potravinová banka Slovenska – sponzorské dary, členské příspěvky. 3.2.5
Popis služeb, které zařízení poskytuje Sociální poradenství – v poradenství jsou lidem poskytovány informace a rady, o které klienti ţádají. Z velké části se poradenství v tomto centru zabývá pomáháním s hledáním zaměstnání a s telefonáty do nejrůznějších institucí (např. nemocnice). Volnočasové aktivity pro děti – v centru je zřízen klub, který mohou děti v odpoledních hodinách navštěvovat a hrát zde hry. Vzdělávací aktivity – ty jsou zajišťovány 0. ročníkem základní školy a několika třídami mateřské školy. Aktivační práce – tato sluţba je realizována ve spolupráci s Úřadem práce. Klienti mohou kaţdý den docházet do práce, a tím mohou získat vyšší dávku.
27
3.2.6
Personální obsazení Materská škola Námestie Sv. MARTINA 80, Lipany o Bc. Martina Kittanová: učitelka MŠ, vysokoškolské vzdělání zaměřené na pedagogiku o Bc. Adriana Bencová: učitelka MŠ, vysokoškolské vzdělání zaměřené na pedagogiku o Nataša Rakašová: asistentka učitele, min. střední odborné Materská škola kpt. Nálepky, Lipany: o Bc. Maria Pellová: učitelka MŠ, vysokoškolské vzdělání zaměřené na pedagogiku o Mgr. Lenka Nemešová: učitelka MŠ, vysokoškolské vzdělání zaměřené na pedagogiku o Nadeţda Kotlárová: asistentka učitele, min. střední odborné Základní škola Lipany, Komenského 113 o Mgr. Monika Kukučková: učitelka ZŠ pro 1. Stupeň, vysokoškolské vzdělání zaměřené na pedagogiku o Jana Šnoblová: asistentka učitele, střední s maturitou, pedagogický kurz Arcidiecezná charita Košice o Mgr. Marko Urdzik: specializovaný sociální poradce a manaţer, vysokoškolské vzdělání o Mgr. Antonie Chovancová: sociální pracovnice, vysokoškolské vzdělání o Maria Urdová: asistentka v sociálních sluţbách, min. střední odborné o Maria Minďašová: asistentka v sociálních sluţbách, min. střední odborné (Mynář, 2012, s. 6 - 8)
28
4 Koncept sociálního fungování V této kapitole popíšu koncept sociálního fungování, který poté vyuţiji v praktické části mé práce k popisu situace rodiny. Tento koncept pomáhá sociálním pracovníkům určit ţivotní situaci osob, které potřebují jejich pomoc či asistenci. O koncept sociálního fungování se opírá řada autorů (Sheafor, Horejsi a Horejsi) protoţe jim pomáhá vymezit dlouho diskutovaný cíl sociální práce. Například povaţují za cíl sociální práce: „…. (1) pomáhat jednotlivcům a sociálním systémům zlepšovat své sociální fungování a (2) měnit sociální podmínky tak, aby chránily tyto jednotlivce a systémy potížemi ve fungování“. (Navrátil, 2001, s. 11)Jiný definovaný cíl, který je rovněţ ukotven v konceptu sociálního fungování uvádí Navrátil (2000): „Cílem sociální práce je podpora sociálního fungování klienta v situaci, kde je taková potřeba buď skupinově, nebo individuálně vnímána a vyjádřena. Sociální práce se profesionálně zabývá lidskými vztahy v souvislosti s výkonem sociálních rolí (sociální fungování).“ (Navrátil, 2001, s. 11) Tento koncept rovněţ pouţívají některé národní asociace sociálních pracovníků k určení cíle sociální práce. Nicméně předmětem této kapitoly není vymezení cíle sociální práce ale vymezení konceptu sociálního fungování. (Navrátil, 2001, s. 11, 12) Významným propagátorem konceptu sociálního fungování byla Bartlettová, která ve své knize „The common base of social work practise“ (1970) vymezila pojem sociálního fungování jako interakce mezi prostředím a lidmi. Bartlettová píše: „Zvládání se týká lidského úsilí řešit situace, které mohou být vnímány jako sociální úkoly, ţivotní situace nebo problémy ţivota. Lidé proţívají tyto ţivotní úkoly primárně jako tlaky ze svého sociálního prostředí. Odsud vycházejí dvě významnější myšlenky: na jedné straně lidské zvládání a na straně druhé poţadavky prostředí. Aby se tyto myšlenky mohly stát součástí jednoho celistvého konceptu, musí být propojeny stejnou dimenzí a tou je koncept sociální interakce.“ (Navrátil, 2001, s. 12) V tomto konceptu je tedy důleţité sledovat dvě strany, které jsou navzájem permanentně v interakci. Na jedné straně je jednotlivec či skupina, která pomocí svých schopností zvládá nároky okolí. Na druhé straně je okolí, které klade poţadavky na jednotlivce či skupiny. Mezi těmito stranami musí být rovnováha. Jakmile není, vznikají sociální problémy a konflikty. Sociální pracovník pomáhá tuto rovnováhu udrţovat, případně řeší s jednotlivcem či skupinou jejich sociální problémy. Sociální pracovník musí brát ohled 29
na obě strany. V jeho zájmu dodrţuje pravidla v okolí a v systému, ale také zároveň hájí lidská práva. (Navrátil, 2001, s. 12, 13) Longres (1995) se zaměřuje na sociální fungování trošku jiným pohledem neţ Bartlettová a definuje sociální fungování jako: „…sociální pohodu, zvláště ve vztahu ke schopnosti jednotlivce zvládat rolová očekávání přidruţená k jeho konkrétní roli a statusu.“ (Navrátil, 2001, s. 13) Autor se tedy zaměřuje na role a jejich zvládání. Sociální pracovník pomáhá svým klientů tyto role zvládat efektivněji - například role partnera, rodiče, dítěte, zaměstnance, souseda atd. (Navrátil, 2001, s. 13) Navrátil a Musil si pokládají otázku: „Co by měl sociální pracovník dělat, aby mohl klientovi pomoci (lépe) sociálně fungovat?“ Došli k závěru, ţe by se měl sociální pracovník zaměřit na překáţky a předpoklady. Jinak řečeno na schopnosti zvládat problémy, které vyplívají z interakce s prostředím. (Navrátil, 2001, s. 13)
30
5 Kazuistika Tato kapitola je praktickou částí mé práce. Postupně v ní uvedu okolnosti, které jsem na praxi zaznamenal. Dále popíšu konkrétní rodinu podle rozhovorů, které jsem s klienty dělal a následně popíšu klienty optikou konceptu sociálního fungování. Následně uvedu jaká pomoc je rodině poskytována.
5.1 Úvod do kazuistiky Rodina, kterou se budu v kazuistice zabývat, ţije v romské komunitě. Tato romská komunita ţije v osadě na okraji obce Lipany. Pravidla v romských osadách jsou hodně odlišná od pravidel většinové společnosti. Ţivot v osadách je pro majoritu nepředstavitelný. Z těchto skutečností se zrodila nenávist k romské komunitě. Je pravda, ţe většinová společnost se podílela na segregaci této komunity, ale smyslem této práce není řešit otázku vztahu většinové společnosti k Romům. Členové komunity mají stanovené jiné hodnoty a priority neţ my. A to je stěţejní problém, na který je se třeba zaměřit. Segregace ztěţuje kontakt s majoritou. Jediný kontakt mezi lidmi z majority a lidmi z osady je v institucích a v obchodech. Na začátek bych chtěl uvést, ţe kaţdý člen rodiny, kterou se zabývám, se od narození střetává s negativními vlivy a zvyká si na ně. V dospělosti si uţ potom jen těţko můţe skutečnost těchto jevů uvědomovat. Děti spí ve špíně, hrají si ve špíně a dokonce jí ve špíně. Hygiena v osadě nehraje ţádnou roli, a tak se ze špíny rodí pach a mnohé choroby. Není to však způsobeno tím, ţe by měli nějak zkomplikovaný přístup k vodě, která je základem k čistotě. Město osadu v průběhu několika let rekonstruovalo, takţe osada není, jak je zvykem v těchto krajinách, vybudovaná z chatrčí. Jsou tady bytovky a řadové domečky, do kterých je zavedena elektřina a voda. V kaţdém bytě byla vybudována koupelna s toaletou. Nic samozřejmě není zadarmo. Tyto byty jsou městské, a proto je třeba platit nájem. To většinu Romů moc nepotěšilo. Chatrče, které si kdysi sami vybudovali, nebyly zrovna nejluxusnější, ale zato byly jejich a měli k nim patřičný vztah. Tudíţ si jich dostatečně váţili. Nové byty jsou sice komfortnější a důstojnější, ale nejsou jejich a navíc za ně musí pravidelně platit. Tato nespokojenost vyvolala negativní postoj k novým obydlím a ta podle toho taky teď vypadají. Další přitěţující okolnost pro člověka, který se narodí v osadě, je fakt, ţe rodiče a okolí mluví pouze romsky. Lidé v osadě nemají motivaci ani potřebu mluvit slovensky. Proč taky, 31
kdyţ všichni umí romsky a tento jazyk je pro ně přirozenější. Velkým problémem v osadě je, ţe je zde 99% nezaměstnanost a jediný střet s prací je na veřejně prospěšných pracích. Největší hodnotou jsou pro Romy peníze, které mají především z dávek a sběru ţeleza. Penězi stejně jako většinová společnost dosahují prestiţe. Romové si tedy kupují cigarety, alkohol, mobily, drahé televize, satelity a dětem obstarávají cukrovinky. Tyto drahé věci upřednostňují před mnohem levnějšími potřebami jako je například dostatek výţivného jídla, hygieny, ošacení a vzdělání. Diskriminace podle vzdělání je však na trhu práce častější neţ diskriminace podle etnické příslušnosti. Vyšší vzdělání signalizuje zaměstnavateli, ţe daný jedinec není hloupý a líný. Proč proto Romové neinvestují do vzdělání svých dětí? Protoţe zde existuje efekt společného vlastnictví. Ten znamená, ţe výnosy ze vzdělání v podobě příjmů se dělí mezi celou rodinu, ale náklady v podobě vynaloţeného úsilí na absolvování školy nese jedinec sám. Romům schází perspektivnost. A investice, které by se projevily za dlouhou dobu, jsou pro ně nejisté.
5.2 Popis rodiny podle rozhovoru 5.2.1
Pan Gejza
Nejstarším členem rodiny je otec pan Gejza, který na první pohled vypadá, ţe je mu okolo 35 let. Ve skutečnosti však má pouhých 27. Od malička vyrůstal s 5 sourozenci v romské osadě Lipany. Jako malé dítě nikdy nechodil do školky. Do 6 let byl pořád v osadě mezi Romy aţ na menší trasy mimo osadu, kdyţ šel třeba s rodiči na nákup, k doktorovi nebo s ostatními dětmi se toulal po městě. Volný čas netrávil nijak specificky, prostě se přizpůsobil romské komunitě, která ho nijak nemotivovala k ţádným činnostem – např. učit se, pomáhat rodičům, hrát s dětmi hry atd. Chodil do speciální školy v Lipanech, protoţe mu v dětství diagnostikovali mentální retardaci. Školu navštěvovaly i ostatní děti z osady, takţe romsky komunikoval i tam. Nejspíš kvůli tomu měl problémy ve škole se slovenským jazykem. K většinové společnosti si během školní docházky nemohl vybudovat hlubší vztah, protoţe ve třídě byly jen romské děti. S učiteli prý vycházel dobře, bez větších problémů. Po dokončení základního vzdělání se dostal na učňovský obor, kde se učil zedníkem. Ptal jsem se ho, proč si vybral tento obor. On mi odpověděl, ţe se chtěl vyučit zedníkem, aby si později mohl postavit vlastní dům. Na střední škole uţ potkával i 32
vrstevníky z majority. Kamarády si ale mezi nimi nenašel a raději byl s hochy z osady, které dobře zná. Pan Gejza podotknul, ţe nikdy s „gádţi“, kteří chodili do stejné třídy, váţnější problémy nebo konflikty neměl. Aţ na nějaké nadávky a menší rvačky. Neřekl však, jestli byly rasově zaměřeny. Mimo školu byl kontakt s majoritou sloţitější. Především v hospodách či na diskotékách, kde se chtěli s kamarády bavit. Většinou, kdyţ šla celá parta, nechtěli je do podniku pustit nebo je obslouţit a z tohoto důvodu vznikalo mnoho konfliktů. Tady se pan Gejza zmínil, ţe nadávky uţ byly rasově zaměřeny. Po nějaké době, kdyţ se situace neměnila, přestával tyto veřejné podniky navštěvovat. Raději jede s kamarády do Sabinova8, kde je obslouţí bez námitek. Odborné učiliště dokončil po třech letech a po té se přihlásil na Úřad práce. Hned po škole si našel o dva roky mladší druţku, se kterou ţije dodnes. V osadě se právě v té době začaly budovat nové domky. A to panu Gejzovi přišlo vhod. Se svou druţkou totiţ čekali dítě a chtěl pro rodinu vlastní domácnost. Jeho původní rodina tuto volbu ráda přijala, protoţe jeho někteří sourozenci měli děti a dům rodičů uţ byl přeplněný. Obecní úřad panu Gejzovi pronajal jeden z řadových domků 2+1 v osadě, ve kterém ţijí dodnes. I kdyţ ho sám nepostavil, je rád ţe v něm se svou rodinou můţe bydlet, protoţe si nedokáţe představit, jak by se svým příjmem něco vybudoval. V podstatě je celou dobu na Úřadu práce a nikdy neměl dlouhodobý pracovní poměr, maximálně na dva měsíce. Občas dělá i na dohodu, ale nejvíce pracuje poslední dobou pro Obecní úřad Lipany, kde je zařazen v aktivačních pracech. Pan Gejza se z počátku hodně zajímal o zaměstnání. Chodil se ptát do okolních stavebních podniků a byl dokonce ochotný vykonávat jakoukoliv manuální práci. Byl také zařazen do projektu Komunitního Centra Lipany, který panu Gejzovi zprostředkoval práci v České republice. Ale tento zaměstnanecký poměr dlouho nevydrţel. Po týdnu se vrátil, protoţe jeho druţka nesnesla, ţe je tak daleko a ona ho nemůţe mít tak zvaně pod dozorem. Poslední dobou ale jeho motivace najít si zaměstnání vyhasla a uţ se o hledání práce nezajímá. Říkal, ţe mu nezbývá nic jiného, neţ čekat co se naskytne. Jeho bratr prý má uţ delší dobu pracovní poměr v jednom stavebním podniku a někdy pro pana Gejzu domluví u svého zaměstnavatele práci na dohodu. Ale někdy je ještě více nešťastný, neţ 8
Nejbliţší město, kam romské rodiny z Lipan jezdí často na nákupy a do restaurací, protoţe je tam z většinové společnosti moc neznají, a neví, odkud pocházejí.
33
kdyţ je jenom na Úřadu práce, protoţe je kolem toho prý moc vyřizování a on má ve výsledku stejný příjem, jako kdyby seděl doma. Momentálně čeká se svou druţkou šestého potomka. Prostory domečku se mu začínají zdát pro tak početnou rodinu poněkud malé. Pan Gejza je dobrý otec - pomáhá své druţce s dětmi. Většinu volného času tráví doma s rodinou. Někdy, kdyţ je pěkné počasí a naskytne se moţnost vypůjčit si vozík na dřevo od „spoluosadníků“, vyjede s nejstarším synem do městského lesa, kde mohou na určených místech za poukaz těţit dřevo. Dřevo je pro ně velmi důleţité, protoţe dřevem přikládají do kamen, na kterých si vaří a vytápějí jimi domek. Pan Gejza o sobě ale tvrdí, ţe je zdravý muţ a myslí si, ţe stále zvládne jakoukoliv manuální práci. 5.2.2
Družka pana Gejzi, Sára
Sára je mladá romská ţena a je druţkou pana Gejzi, se kterým čeká šesté dítě. Vyrůstala také v lipanské osadě a rovněţ absolvovala speciální základní školu. V patnácti letech se na další studium nevydala. Byla tedy zařazena do evidence Úřadu práce. Po roce se jí narodilo první dítě, coţ jí znemoţnilo získat nějaké pracovní dovednosti. V průběhu 8 let se jí narodily další čtyři děti. Sára tedy nikdy nepracovala, protoţe se starala o děti. Kdyţ jsem se jí ptal, co by jednou chtěla dělat, tak řekla, ţe by se ráda starala pořád o děti, ale nedokázala mi říct, kde by chtěla tuto činnost vykonávat. Sára se snaţí vodit děti do Komunitního centra Lipany, kde je školka a 0. Ročník. Nejvíce času tráví doma s ročním batoletem, o které pečuje. Poslední dobou je Sára nespokojená, protoţe domácnost jí kapacitně nevyhovuje. Také by chtěla nějaké elektrospotřebiče a nové oblečení pro děti. Jak uţ jsem se zmínil, jedná se o početnou rodinu, která očekává dalšího nového člena. Skládá se z rodičů a 5 dětí. Podle oficiálních údajů ţijí všichni v jedné společné domácnosti. Otec je hlava rodiny, tak jak je zvykem u Romů. Zajistil bydlení a udělal pár úprav na domu. Je momentálně jediný práce schopný z celé rodiny, ale bohuţel je nezaměstnaný a je evidovaný na Úřadu práce. Očividně by chtěl svou situaci změnit, aby mohl zlepšit rodinné podmínky.
Jejich nejstarší dítě navštěvuje spojenou školu
v Lipanech, která byla kdysi speciální školou. Další 3 děti navštěvují Romské komunitní centrum Lipany. Matka se doma stará o roční batole.
34
5.2.3
Okolnosti rozhovoru
Rozhovor s panem Gejzou jsem uskutečnil v jeho domácnosti. Nesoustředil jsem se jen na rozhovor, ale i na pozorování domácnosti a jejich členů. Domácnost byla opravdu malá na takovou početnou rodinu. Jednalo se o dvě rovnoměrné místnosti, kde měla kaţdá místnost 4x4m. V jedné místnosti měli začouzenou malou kuchyňku a menší jídelní stůl. Podél zdí byly skříňky a zasunuté lavičky. Omítka na zdi postrádala čistotu, protoţe byla skoro celá černá od kouře. Podlaha byla špinavá místy blátem a linoleum bylo hodně potrhané. V rohu vedle lavice měli středně velkou šedou lednici, na které byla menší LCD televize. Celá místnost na mě působila velmi nehygienicky. Navíc jsem cítil jakýsi nepříjemný zápach, který byl nejspíš kombinací kouře a zatuchlého oblečení. Druhá místnost nebyla oddělena dveřmi ani ničím jiným. Při vchodu do místnosti jsem uviděl jednu dvoulůţkovou neustlanou postel, která byla natisknutá úplně v rohu. V dalším rohu naproti byl rozkládací gauč, který po rozloţení navazoval na postel. Na ošlapaném a flekatém koberci měli rozprostřená dvě malá křesla a mezi nimi malý konferenční stolek. Na stolku byl pouze plný popelník nedopalků. Vše bez jakékoliv ozdoby. Jinak zdi opět lemovaly různé skříňky, které byly obsety různorodým prádlem. Sociální zařízení jsem neviděl, protoţe pan Gejza působil znepokojeně, kdyţ jsem se tak moc rozhlíţel po bytě. V době mé návštěvy, která byla kolem desáté hodiny dopoledne, byl doma pan Gejza, jeho druţka paní Sára, nejstarší syn a batole.
5.3 Popis případu optikou konceptu sociálního fungování 5.4 Pan Gejza - otec 5.4.1
Role a jejich očekávání
Podle rozhovoru a pozorování je pan Gejza hlavně otec. Má rodinu, kterou se snaţí zabezpečit. A jako správný Rom je jedinou hlavou rodiny. Roli otce vykonává, dá se říct, s plným nasazením. Tuto roli bude muset vzhledem k věku jeho dětí vykonávat ještě dlouho.
Pan Gejza je hlavně milující otec svých dětí a matce pomáhá s jejich
výchovou. Rodina ţije na pokraji chudoby v nehygienickém obydlí a od hlavy rodiny většinové společnosti, by se očekávalo, ţe bude tuto situaci neprodleně řešit. Můj klient však ţije v romské komunitě, která pokládá tyto podmínky za normální. A právě komunita má největší vliv na rodinu, protoţe je s ní v kontaktu ve dne v noci. Způsob, jakým ţije pan Gejza, je v osadě uţ jakýmsi standardem. Standard neboli očekávání 35
romské komunity, je moţno aplikovat na více rolí pana Gejzi, a zároveň také na role jeho ţeny. Další velmi důleţitá role, která má spojitost s očekávání romské komunity je role Roma neboli role člena romské národnostní menšiny. Proč říkám spojitost mezi romskou národnostní menšinou a romskou komunitou? Protoţe majorita nepohlíţí na Romy v romské osadě jako na komunitu, ale jako na romskou menšinu. Toto zařazení do menšiny můţe dělat z pana Gejzi stejného Roma, jako je Rom, který je třeba v úplně jiné osadě nebo jako Rom, který je uţ integrovaný ve většinové společnosti. Z této role tedy vyplývá jakési stírání identity, „škatulkování“ aţ řekněme stigmatizace. (Samozřejmě jsem teď uvedl příklad, který je typický pro většinovou společnost, která se skládá z laiků a ti nejsou tak obeznámeni s romskou problematikou jako třeba sociální pracovníci. Tyto postoje a názory jsem se dozvěděl z mnoha rozhovorů s lidmi, kteří jsou členy majority.) Další role pana Gejzi je role druha neboli přítele, od kterého si druţka ţádá především věrnost, lásku a moţná ještě další děti. Dále je mladý muţ, který má celý svůj ţivot před sebou, od této role by se mohlo očekávat to, ţe má před sebou spoustu příleţitostí, ovšem nyní uţ má rodinu a z toho plynou určité povinnosti, které mu utvářejí budoucnost. S tím se pojí jeho role nezaměstnaného, kdy nemůţe uplatnit svůj talent a potenciál, ztrácí tedy sebevědomí, které by mu mohlo pomoci lépe najít zaměstnání. 5.4.2
Bariéry a předpoklady sociálního fungování
Biologickými bariérami pana Gejzy jsou špatná strava, nedostatečná hygiena, špatná zdravotní péče od dětství. Biologickým předpokladem je nízký věk pana Gejzy (27 let). Psychologickou bariérou je strach z majoritní společnosti a také nízké sebevědomí. Psychologickým předpokladem je poměrný intelekt, ochota pomáhat druţce a láska, kterou mu dává jeho druţka a děti. Sociálními bariérami pana Gejzy jsou: ţivot v osadě, omezený kontakt s majoritou a nezaměstnanost. Jako předpoklad vidím především vzdělání, kterého dosáhnul, aktivní hledání zaměstnání a účast na aktivizačních pracích. Spirituálním předpokladem je především motivace, bariérou i předpokladem je pověrčivost a strach z nadpřirozena. Z výše uvedeného vyplývá, ţe pan Gejza je začleněn do společnosti v romské osadě, avšak vůbec není zapojen do společnosti majoritní.
36
Hlavním problémem je: ţivot v osadě. Vedlejší problémy: nezaměstnanost, nízké sebevědomí.
5.5 Sára - matka 5.5.1
Role a jejich očekávání
Sára je především matkou, coţ je momentálně její největší role. Očekává se od ní, ţe se bude starat o děti, vychovávat je, bránit je a celý ţivot stát na jejich straně. Dále je Sára přítelkyní a ţivotní partnerkou. Od této role se očekává, ţe bude svého manţela podporovat, ctít a bude mu věrná. Sára je zároveň i dcerou, ale tuto roli uţ splnila tím, ţe svým rodičům „dělala radost“. Romové totiţ mají ze svých dětí radost. Stejně jako u pana Gejzi zde platí role Romky, která Sáře velmi ovlivnila ţivot. 5.5.2
Bariéry a předpoklady sociálního fungování
Biologickými bariérami Sáry jsou - tak jako u Gejzy - špatná strava, hygiena a zdravotní péče. A dále mnoho porodů od nízkého věku. Biologickým předpokladem je věk Sáry a tudíţ rychlá regenerace. Psychologická bariéra je nízký intelekt a nízké sebevědomí. Předpokladem je dobrý vztah s Gejzou a láska dětí. Sociální bariéry jsou ţivot v osadě, nevzdělanost, nezkušenost s pracovním zařazením, nízké příjmy. Mezi předpoklady bych mohl zařadit to, ţe se Sára snaţí dobře starat o své děti. Spirituální bariérou a zároveň předpokladem je velká pověrčivost a strach z nadpřirozena. Sára je relativně začleněna do romské společnosti, avšak stejně jako Gejza není zapojena do společnosti majoritní, z čehoţ i plynou problémy. Hlavní problém: ţivot v osadě. Vedlejší problémy: nízké vzdělání, nízké sebevědomí, nízké příjmy.
37
5.6 Pomoc státu Slovenská republika poskytuje dávky lidem, kteří jsou v hmotné nouzi, rodinám s dětmi či přispívá lidem v mimořádných ţivotních situacích. (MPSVR – Ministerstvo práce, sociálních věcí a rodiny, 2011) Rodina, kterou se zabývám, má nárok na několik dávek. Slovenský systém posuzování nároku na dávky vychází podobně jako ten český z výpočtu ţivotního minima. (MPSVR, 2011) Rodina mého klienta by teda měla ţivotní minimum 189,83 € za první plnoletou fyzickou osobu v domácnosti. 132,42 € za kaţdou další posuzovanou plnoletou osobu v domácnosti a 86,65 € za kaţdé nezaopatřené dítě, anebo za neplnoleté zaopatřené dítě. Pokud tedy budu počítat, ţe šesté dítě se ještě nenarodilo, tak ţivotní minimum této rodiny je 755,5 € na měsíc. (MPSVR, 2011) Vzhledem k tomu, ţe rodina svými příjmy nedosahuje ţivotního minima, má nárok - dle zákona č. 599/2003 o pomoci v hmotné nouzi a o změně a doplnění některých zákonů – na dávku hmotné nouze. Výše dávky činí pro dvojici s více jak čtyřmi dětmi 212,30 € měsíčně. Dále se dle toho zákona dávka zvyšuje o 13,5 € měsíčně, protoţe Sára je těhotná. Nárok má rodina ještě na aktivační příspěvek, protoţe pan Gejza chodí do centra na aktivační práce. Tento příspěvek je 63,07 € měsíčně. Dalším příspěvkem je příspěvek na bydlení, který činí 89,20 € měsíčně. (MPSVR, 2011) Dále stát poskytuje pomoc rodinám s dětmi. Zde dle zákona č. 600/2003 o přídavku na dítě má rodina nárok na přídavek na dítě. Ten činí 22,54 € měsíčně. Další dávkou je příplatek k přídavku na dítě. Ten činí 10, 57 € měsíčně. (MPSVR, 2011) Dle zákona č. 571/2009 o rodičovském příspěvku má rodina nárok na rodičovský příspěvek, který je 194,7 € měsíčně. (MPSVR, 2011) Celková částka, kterou můţe rodina od státu dostat je 724 euro měsíčně. (MPSVR, 2011)
38
5.7 Pomoc komunitního centra Komunitní centrum Lipany pomáhá této rodině více způsoby. Některé děti chodí do školky, kde se jim věnují učitelky a romské asistentky. U dětí se snaţí rozvíjet jejich mentalitu, představivost, ale také je učí základním hygienickým návykům a v neposlední řadě také dennímu řádu. Další děti chodí do 0. ročníku. Zde jsou zařazeny z toho důvodu, ţe jim byl doporučen odklad do první třídy. Zde vyučuje učitelka ze základní školy a snaţí se děti připravit na první třídu. Velmi důleţitá je zde výuka slovenského jazyka. Děti, které chodí do školy, navštěvují centrum pro volnočasové aktivity. Zde mohou trávit svůj volný čas, scházet se s kamarády, hrát hry či něco vyrábět. Těmto dětem se zde věnují sociální pracovnice. Pan Gejza dochází do Komunitního centra na aktivační práce. Ty probíhají většinou formou tkaní koberců či tašek. Tím centrum poskytuje panu Gejzovi alespoň částečnou náplň dne, dále musí dodrţovat jakýsi denní řád a tím se chystá na případné zaměstnání. Další sluţbou, které centrum poskytuje, je sociální poradenství. Sociální pracovníci se snaţí pomoct najít panu Gejzovi práci. Dále také poskytují jemu a jeho ţeně informace o dávkách, na které mají nárok.
39
Závěr Cílem mé práce bylo pomocí konceptu sociálního fungování zpracovat případovou studii, která se zabývá konkrétní romskou rodinou ve vyloučené lokalitě na Slovensku. Jedná se o kombinaci teoretických a praktických prvků. V prvních čtyřech kapitolách jsem
shrnul
podstatný
teoretický
kontext,
který
pojednává
o
mém
zpracovávaném tématu. Poslední kapitola je samotná praktická část. V první kapitole jsem se zabýval základními údaji o Slovenské republice a sociálním zabezpečením, které poskytuje podporu obyvatelům, prostřednictvím dávek a sluţeb. V druhé kapitole je zpracovaný původ a historické trasy Romů, které vedly do Evropy. Dále je v této kapitole definovaná romská osada podle způsobů osídlení. Rovněţ zde není opomenuta romská kultura, která je zpracována jen částečně, ale věcně doplňuje skutečnost osad. Ve třetí kapitole jsem se zabýval existujícími programy, dokumenty a také všeobecně nevládními organizacemi, které napomáhají romské integraci. Také zde popisuji komunitní centrum Lipany, které je jedno z důleţitých nástrojů Ministerstva práce, sociálních věcí a rodiny, napomáhající romským komunitám se integrovat. Toto komunitní centrum se objevuje i v páté praktické kapitole. Ve čtvrté kapitole popisuji koncept sociálního fungování pomocí několika definic od různých autorů, kteří mají různé pohledy na sociální fungování. V páté kapitole je zpracovaná případová studie romské rodiny z osady v Lipanech. Teoretická část nebyla zvlášť náročná, i kdyţ musím podotknout, ţe na začátku hledání literatury jsem nevěděl co přesně hledat a kde hledat. S tímto problémem jsem se potýkal především na praxi. Nedokázal jsem si teoreticky vyvodit, jaká pomoc je romským komunitám přesně poskytována. A sami pracovníci organizace mi neuměli poradit, kde informace hledat. Tyto informace jsem nacházel aţ zpětně, po získání více zkušeností s nacházením literatury (zkušenost s bakalářskou prací). Praktická část byla podstatně komplikovanější, respektive fáze sběru dat. Jak uţ jsem zmínil, obyvatelé romské osady mají problémy s porozuměním a s vyjadřováním. To značně omezovalo tok informací mezi respondentem a mnou. Dále podmínky, ve kterých dotazování probíhalo, mi způsobovaly nepříjemné proţívání, a proto jsem nechtěl na sobě dát znát ostych a nejistotu v daném prostředí. To vykazovalo značné úsilí, které mohlo být zaměřeno na efektivnější průběh rozhovoru. Dále byl můj pohled na problematiku ovlivněn kulturou organizace komunitního centra. Mám na mysli také zaběhlé 40
stereotypy organizace, které jsou především v oblasti pomoci a práce s Romy. Stereotypy byly velmi úzce spjaty s beznadějí, kterou pociťovali zaměstnanci komunitního centra. Ta je vyvolávána celou situací kolem romských komunit na Slovensku, která je poslední dobou neměnná či spíše zhoršující se, a to i přes všechny pomáhající programy a projekty.
41
Zdroje 1. Arcidiecézná charita Košice (nedatováno): Romské komunitné centrá [on-line]. Dostupné 25. 4. 2013 z http://www.charita-ke.sk/romske-komunitne-centra.php
2. Čengerová, Z. (2009). Odraz tradičních romských postojů, hodnot, symboliky a ţivotních zkušeností v argotu čtyř jazyků. Člověk č. 15 [on-line]. Dostupné 24. 4. 2013 z http://clovek.ff.cuni.cz/view.php?cisloclanku=2010051501
3. Člověk v tísni (2002). Vzdělávání Romů v ČR [on-line]. Dostupné 25. 4. 2013 z http://www.pf.jcu.cz/stru/katedry/pgps/ikvz/podkapitoly/b02romove/18.pdf 4. Davidová, E. (2004). Romano drom. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci. 5. Fond sociálního rozvoje (nedatováno): O FSR [on-line]. Dostupné 25. 4. 2013 z http://www.fsr.gov.sk/ 6. International Labour Office. (2005). Social Protection Expenditure and Perfomance Rewiew Slovak Republic. Budapešť: International Labour Office. 7. Jakoubek, M., Poduška, O. (2003). Romské osady v kulturologické perspektivě. Brno: Doplněk. 8. Kusá, Z. (2011). Promoting the Social Inclusion of Roma. Bratislava: Sociologický ústav Slovenské akademie věd [on-line]. Dostupné 25. 4. 2013 z http://ec.europa.eu/social/keyDocuments.jsp?advSearchKey=Slovakia&mode=adva ncedSubmit&langId=en&search=Search
9. Ministerstvo práce, sociálnych vecí a rodiny (2011): Rodinná a sociálna politika [on-line]. Dostupné 24. 4. 2013 z http://www.employment.gov.sk/podpora-
rodinam-s-detmi.html 10. Ministerstvo vnutra SR (nedatováno): Vznik úradu zplnomocnenca vlády SR pre romské
komunity
[on-line].
Dostupné
24.
4.
http://www.minv.sk/?vznik_uradu 11. Mynář, Š. (2012). Zpráva ze zahraniční odborné praxe. Olomouc.
42
2013
z
12. Navrátil, P. (2001). Teorie a metody sociální práce. Brno: Marek Zeman. 13. Slovensko. (2002): Core Document Forming Part of The Reports of States Parties
Slovakia
[on-line].
Dostupné
25.
4.
2013
z
http://unbisnet.un.org:8080/ipac20/ipac.jsp?session=13668P784PB20.678404&s ource=~!horizon&profile=bib&page=5&group=1&&aspect=alpha&menu=searc h&ri=1&ts=1366888434494&deduping= 14. Úrad vlády SR (2006): Program podpory zdravia znevýhodnených komunít na Slovensku
[on-line].
Dostupné
25.
4.
2013
z
http://www.rokovania.sk/File.aspx/ViewDocumentHtml/Mater-Dokum65835?prefixFile=m_ 15. Ústredie práce, sociálních vecí a rodiny (nedatováno): Pôsobnosť Ústredia práce, sociálnych vecí a rodiny [on-line]. Dostupné 25. 4. 2013 z http://www.upsvar.sk/ustredie-psvr/posobnost-ustredia-prace-socialnych-veci-arodiny.html?page_id=186012
43
