Snoezelen umožňuje relaxaci i reminiscenci

      Snoezelen  umožňuje  relaxaci  i  reminiscenci     Rozhovor   vznikl   dne   4.   října   2013   v  Domově   důchodců   a   Domově   sociálních   služeb  na   Škultétyho   ulici   329   ve   Velkém   Krtíši,   kde   poskytují   služby   dospělým   a   seniorům   s   postižením.  Zaměstnankyně  zařízení  nám  přiblížily,  jakými  způsoby  lze  Snoezelen  využít  při   rozvoji,  relaxaci  i  reminiscenci.  Rozhovor  vedli  PaedDr.  Jana  Hrčová  a  M.  A.  Peter  Mészáros.     *  *  *  *  *     Na   úvod   zkuste   představit   vaše   zařízení.   S   jakými   cílovými   skupinami   pracujete   a   jaké   služby  poskytujete?     Gabriela   Bírová,   vedoucí   sociálně-­‐zdravotního   úseku:   Jsme   Domov   důchodců   a   Domov   sociálních  služeb  ve  Velkém  Krtíši.  Poskytujeme  sociální  služby  vymezeny  zákonem  seniorům   s   různými   typy   postižení,   klientům   s   mentálním,   tělesným,   smyslovým   a   vícenásobným   postižením.   Máme   širokou   škálu   klientů   od   18   let   až   do   konce   života.   Současná   kapacita   zařízení   je   52   míst   v   zařízení   pro   seniory   a   90   míst   v   domově   sociálních   služeb.   Máme   47   mladších  klientů,  ostatní  jsou  v  seniorském  věku.       Odkdy  ve  vašem  zařízení  využíváte  multisenzorickou  místnost?   Gabriela:   Celý   projekt   začal   v   říjnu   2011.   Přelomový   byl   ovšem   rok   2012,   kdy   nám   byly   schváleny   finance   z   Rotary   klubu.   Jednalo   se   přibližně   o   12   000   eur,   které   jsme   využili   na   vybudování  dvou  místností,  bílé  a  tmavé.       Co  vás  vedlo  ke  zřízení  multisenzorických  místností?   Gabriela:   O   Snoezelenu   vím   již   asi   5   let.   Vzhledem   na   finanční   náročnost   vybavení   ovšem   nebylo   možné   takovou   místnost   zřídit.   Právě   v   roce   2011   k   nám   přišel   klient,   kterého   příbuzní   jsou   členy   Rotary   klubu.   Přijeli   se   k   nám   podívat   a   nabídli   nám   možnost   sehnat   nějaké  peníze  pro  naše  zařízení.  Původně  se  mělo  jednat  přibližně  o  5  000  €,  za  které  jsme   plánovali  zakoupit  základní  komponenty  pro  Snoezelen.  Nakonec  se  díky  daru  Rotary  klubu  

podařilo   vybudovat   dvě   multisenzorické   místnosti.   Dalším   impulzem   byla   postupná   změna   klientely.   Přijeli   k   nám   klienti   s   velmi   těžkými   postiženími,   u   kterých   nestačí   využívat   zaužívané  postupy  jako  ergoterapie  nebo  muzikoterapie.       Kolik  zaměstnanců  a  s  jakým  profesním  zařazením  využívá  Snoezelen  místnosti?   Gabriela:   Jsou   to   zejména   zaměstnanci,   kteří   pracují   v   sociální   části   sociálně-­‐zdravotního   úseku.  Je  nás  šest  sociálních  pracovníků,  čtyři  instruktoři  a  sociální  terapeut.  Je  to  kolegyně   Iveta  Bielená,  která  vystudovala  vychovatelství  a  andragogiku  a  snaží  se  v    rámci  Snoezelenu   působit   na   klienty   více   pedagogicky.   My   ostatní   využíváme   Snoezelen   jako   volnočasovou   aktivitu.  Rádi  bychom  absolvovali  další  vzdělávání,  abychom  mohli  ve  Snoezelenu  působit  i   terapeuticky.       Jací  klienti  navštěvují  tuto  místnost?   Gabriela:  Základní  podmínkou  Rotary  klubu  bylo,  aby  místnosti  využívalo  co  nejvíce  mladých   klientů.   Druhá   podmínka   byla,   aby   místnosti   byly   přístupné   i   lidem   mimo   naše   zařízení.   V   současnosti  máme  tři  klienty  s  vážnou  formou  dětské  mozkové  obrny,  kteří  do  Snoezelenu   docházejí   pravidelně.   Pátky   byly   doteď   vyhrazeny   pro   Speciální   základní   školu   ve   Velkém   Krtíši  a  její  žáky.  Tato  škola  si  v  současnosti  buduje  vlastní  multisenzorickou  místnost.       Jaké  je  věkové  rozpětí  klientů,  kteří  do  místnosti  chodí?   Gabriela:  Od  18  do  99  let.       Jaká  část  klientů  z  celkového  počtu  využívá  Snoezelen?   Gabriela:   Je   těžké   odhadnout   procentuální   podíl.   Jsou   období,   kdy   jsou   někteří   klienti   v   místnostech  často,  jindy  odmítají  chodit.  V  místnostech  byli  prakticky  všichni  klienti  DSS,  a   pobyty   se   snažíme   opakovat.   U   seniorů   závisí   i   od   toho,   v   jakém   jsou   momentálním   rozpoložení.  Kdybychom  předci  jen  měli  odhadnout  přibližný  počet,  tak  je  to  30  -­‐  40  klientů.     Existuje  nějaký  důvod,  proč  někteří  klienti  Snoezelen  nenavštěvují?   Gabriela:  Senioři,  kteří  jsou  mobilní,  si  režim  dne  mohou  vytvářet  a  organizovat  samostatně.   Někteří   jsou   ovšem   velmi   negativisticky   naladění,   nevědí   se   smířit   s   tím,   že   jsou   v   zařízení   sociálních   služeb.   Všechno   odmítají,   včetně   pobytu   ve   Snoezelen   místnosti.   Jeden   klient   s  

mentálním   postižením   a   s   poruchami   chování   zase   Snoezelen   vysloveně   odmítl   a   nechce   místnosti   navštěvovat.   V   bílé   místnosti   se   bál,   měl   pocit,   že   si   může   ublížit.   Důvody,   proč   někteří  klienti  multisenzorické  místnosti  nenavštěvují  jsou  tedy  individuální.     Který  z  přístupů  v  rámci  Snoezelenu  ve  vašem  zařízení  preferujete  a  proč?   Gabriela:  Momentálně  využíváme  Snoezelen  jako  volnočasovou  aktivitu,  protože  je  pro  naše   klienty   nejvolnější.   Tímto   způsobem   si   mohou   místnosti   užít   dle   svých   vlastních   představ.   Chci  zdůraznit,  že  je  to  aktuální  stav.  Kolegyně  Ivka  (Iveta  Bielená,  poznámka  redaktora)  se   již   zaměřuje   na   pedagogické   působení,   ale   je   to   postupný   proces.   Zatím   pracujeme   velmi   krátce,  necelý  rok,  a  ještě  se  sami  učíme.     Která  forma  práce  převažuje,  individuální  nebo  skupinová?   Gabriela:  Jednoznačně  převažuje  individuální  forma  práce.     Mohla  byste  popsat  proč?   Gabriela:   Hlavní   důvod   je   ten,   že   máme   hodně   klientů   s   poruchami   chování   a   u   nich   je   nejvhodnější  individuální  práce.  Pracovník  se  může  danému  klientovi  věnovat  naplno  a  nic   ho   nevyrušuje   a   nerozptyluje.   Dokonce   máme   klienty,   kteří   by   přítomnost   jiného   klienta   v   místnosti  odmítli.  Jediný  případ  návštěvy  místnosti  ve  dvojici  jsou  klientky  -­‐  sestry,  které  se   nechtějí  oddělovat  a  jsou  na  sebe  zvyklé  i  v  tomto  prostředí.  Několikrát  jsme  do  místnosti   vzali  dvojici  seniorů,  ale  jen  za  podmínky,  že  v  místnosti  byl  další  pracovník.  V  podstatě  se   tedy  jednalo  o  individuální  formu  práce.       Které  komponenty  využíváte  při  práci  nejčastěji?   Gabriela:   Využíváme   všechno.   Nejčastěji   asi   vodní   postel,   houpací   křeslo   ve   tvaru   listu,   bublinkový   válec,   interaktivní   ovladač.   Je   málo   pomůcek,   které   bychom   nevyužívali   pravidelně.   Iveta   Bielená,   sociální   pedagog:   V   tmavé   místnosti   se   s   jedním   klientem   pracuje   úplně   se   všemi   komponenty.   U   ostatních   je   to   individuální,   podle   toho,   co   je   v   daném   momentu   osloví.  Klienty  nejvíce  zaujalo  senzorické  piano,  které  je  rozložené  na  zemi  v  tmavé  místnosti   a  reaguje  na  dotek  ruky  nebo  nohy.  S  tímto  komponentem  jsme  pracovali  velmi  často.    

Které  jsou  nejoblíbenější  pomůcky  u  klientů?   Ľubica   Harnová,   sociální   pracovník:   Nejoblíbenější   je   vodní   postel.   Velmi   populární   je   i   houpačka,  interaktivní  ovladač,  hudební  nástroje,  senzorické  piano,  optická  vlákna.     Jakým   způsobem   sestavujete   jednotlivé   Snoezelen   jednotky?   Mohly   byste   popsat   pobyt   klienta  v  místnosti  od  příchodu  po  odchod?   Iveta:   Erik,   kluk   s   dětskou   mozkovou   obrnou,   který   k   nám   dochází   zvenčí,   si   velmi   oblíbil   pobyt   ve   tmavé   místnosti.   Na   začátku   si   sedne   do   polohovacího   vaku   a   manipuluje   s   vlákny.   Klade  si  je  na  hlavu,  dává  si  je  mezi  nos  a  uši.  Úplně  se  přitom  uvolní,  dostane  se  až  do  stavu,   že  mě  úplně  přestane  vnímat.  Tato  relaxační  část  trvá  přibližně  10  minut.  Pak  si  vezmu  bílou   rukavici,   která   svítí   pod   UV   světlem,   a   prostřednictvím   ní   se   mu   přihovořím.   On   se   mnou   komunikuje  jako  s  rukou,  ne  jako  s  osobou.  Jsem  pro  něj  ruka,  která  něco  ukazuje:  počítáme   prsty  od  jedna  do  pět  a  zpátky,  ukazujeme  si  různé  pohyby,  které  se  on  snaží  pojmenovat.   Následně  přecházíme  na  fosforeskující  paličky,  ze  kterých  skládáme  různé  geometrické  tvary   a   pojmenováváme   je.   Rovněž   mu   dávám   za   úlohu   přiřadit   k   paličce   druhou   paličku   stejné   barvy.   Jindy   mu   jenom   řeknu   název   barvy   a   jeho   úkolem   je   vybrat   paličku   správné   barvy.   Rád   pracuje   i   se   šatkami,   které   vyhazuje   do   výšky   nebo   mu   je   házím   já   a   on   se   je   pokouší   chytat.   Nejvíce   se   těší,   když   může   jít   k   senzorickému   pianu.   Na   něm   pouští   různé   krátké   skladby,  žádá  si  různé  hudební  nástroje  a  já  mu  přitom  zpívám.     Na  jedné  straně  tedy  dáváte  klientovi  svobodu,  aby  si  sám  zvolil,  co  chce,  a  zároveň  mu  i   vy  cíleně  nabízíte  podněty.  V  podstatě  střídáte  aktivaci  a  relax.     Iveta:   Ano,   tak   to   je   nastavené.   Klient   stráví   v   místnosti   přibližně   45   minut.   První   část   je   uvolňující,   pak   je   koncentrace.   Snažíme   se,   aby   ten   pobyt   měl   i   nějaký   záměr.   Na   závěr   klienti  dostanou  odměnu,  například  ve  formě  hry  s  pianem,  kterou  mají  velmi  rádi.     Zmínila   jste,   že   Snoezelen   využíváte   zatím   jako   volnočasovou   aktivitu.   Zkoušeli   jste   ho   kombinovat  s  jinými  přístupy,  například  s  bazální  stimulací  nebo  s  prvky  jiných  terapií?   Gabriela:  Bazální  stimulaci  zatím  nevyužíváme.  Plánujeme  absolvovat  školení  v  této  oblasti,   no  z  finančních  důvodů  to  zatím  není  možné.  Nechceme  vstupovat  do  něčeho,  co  nemáme   dobře   prozkoumané   a   nejsme   v   tom   zaškolené.   Teď   jsme   v   rámci   dalšího   projektu   získali   finance  na  africké  bubny,  které  plánujeme  využívat  ve  Snoezelen  místnostech.  Takto  chceme   kombinovat  Snoezelen  s  muzikoterapií.      

Využíváte  se  seniory  nějaké  prvky  reminiscenční  terapie?   Iveta:   U   seniorů   je   velmi   důležitá   vzpomínková   terapie.   Tito   lidé   se   v   bílé   místnosti   při   správně   zvolených   efektech,   hudbě   a   vhodně   formulovaných   otázkách   dokáží   vrátit   do   minulosti   a   vzpomenout   si   na   svou   mladost   a   radosti,   které   prožili.   Osvědčilo   se   mi   to   při   rozhovorech   s   klienty,   kteří   se   jakoby   vrátili   do   období   dětství,   kdy   pro   ně   bylo   všechno   pěkné   a   zajímavé.   Dokáží   o   tom   mluvit   velmi   dlouho.   Se   vzpomínkami   se   jim   vybaví   i   emoce   -­‐   těší   se,   usmívají,   nebo   si   pobrečí.   Tímto   způsobem   se   dá   projít   celý   život   klienta.   U   jedné   z   klientek   se   nám   podařilo   přejít   od   časů   mladosti   až   do   doby,   kdy   se   u   ní   objevila   Alzheimerova  nemoc.       U   těchto   seniorů   stojí   pobyt   v   místnosti   na   rozhovoru?   Snažíte   se   cíleně   vyvolat   vzpomínky  například  pomocí  hudby  z  čas  jejich  mladosti,  fotografií,  případně  konkrétních   věcí,  které  mohli  používat?   Iveta:  Momentálně  je  těžištěm  práce  rozhovor,  protože  ještě  nejsme  dostatečně  vybaveni,   abychom   mohli   v   multisenzorické   místnosti   využívat   další   věci.   Využíváme   hudbu,   ale   jiné   věci  ne.     Pozorujete  za  rok  využívání  Snoezelenu  u  klientů  nějaké  pozitivní  změny?   Gabriela:  Všimla  jsem  si,  že  klienti  se  v  místnosti  uvolní  a  prožívají  v  ní  radost.  U  klientů  s   poruchami   chování   dochází   ke   snížení   tenze,   zejména   u   těch,   kteří   se   dokáží   dostat   až   do   stavu  agresivity.   Iveta:  U  kluka,  se  kterým  pracuji,  se  vyvinul  pravidelný  režim,  protože  on  k  nám  chodil  dva   krát   do   týdne.   Již   večer   před   návštěvou   Snoezelenu   připomínal   rodičům,   aby   ho   na   druhý   den   nezapomněli   přivést.   V   jeho   případě   rodiče   vnímají,   že   se   začíná   začleňovat   do   společnosti.  Před  tím,  než  k  nám  začal  chodit,  byl  jen  v  domácím  prostředí  a  bez  kontaktu  s   vrstevníky  nebo  podobnou  skupinou.  Obnovily  se  u  něj  návyky,  které  měl  osvojené  před  tím.     Dal  něco  Snoezelen  i  vám  jako  odborníkům?  Posunul  vás  někam?   Iveta:   Určitě   nás   to   posunulo   dopředu,   jelikož   Snoezelen   je   něco,   s   čím   jsme   se   doteď   nesetkávali.  Otevřely  se  nám  nové  cesty  jak  posouvat  a  zkvalitňovat  práci  s  klientem.  Jsme   ještě  ve  stádiu,  kdy  se  učíme,  získáváme  nové  informace,  stále  objevujeme  něco  nové.      

Využíváte  Snoezelen  i  na  osobní  relaxaci?   Gabriela:   Bez   klientů   ne,   ale   je   to   určitý   druh   uvolnění   i   pro   nás.   Pokud   máme   klienta,   který   si  žádá  jen  relaxaci  v  místnosti,  popři  něm  se  občas  podaří  zrelaxovat  i  nám.   Ľubica:   Jednou   jsme   měli   s   naší   psycholožkou   setkání   právě   ve   Snoezelenu.   Tehdy   byla   na   pracovišti   napjatá   atmosféra,   tak   jsme   navrhli,   zda   bychom   si   nemohli   udělat   sezení   ve   Snoezelenu.  Multisenzorické  prostředí  pomohlo  k  uvolnění.   Setkáváte  se  s  nějakými  problémy  při  aplikaci  Snoezelenu?  Vyskytly  se  těžkosti,  když  jste   místnosti  budovali?     Gabriela:   My   jsme   nemuseli   řešit   problém   s   financemi,   který   znají   jiná   zařízení.   Díky   zmiňovanému   finančnímu   daru   jsme   mohli   zakoupit   všechny   potřebné   komponenty.   Na   elektroinstalační  práce  a  další  nevyhnutné  úpravy  místnosti  nám  zase  přispěl  náš  zřizovatel.   Při   využívání   místnosti   jsme   se   nesetkali   se   žádným   závažnějším   problémem.   Stalo   se,   že   nám  klienti  při  používání  poškodili  některé  hudební  nástroje,  ale  to  je  jen  drobnost.       Z  jakých  zdrojů  se  inspirujete  při  vytváření  aktivit  v  místnostech?  Je  to  hlavně  vaše  intuice   nebo  cíleně  vyhledáváte  informace?   Gabriela:  Vycházíme  zejména  z  potřeb  klientů,  kteří  do  místnosti  chodí.  Snažíme  se  hledat  i   na  internetu,  ale  těch  zdrojů  není  mnoho.       Měli   byste   zájem   o   další   vzdělávání   v   oblasti   Snoezelenu?   Jestli   ano,   jaká   forma   by   vám   nejvíce   vyhovovala   -­‐   přednáška,   praktické   ukázky,   exkurze   do   zahraničí   nebo   návštěva   jiného  zařízení  na  Slovensku?     Gabriela:  Určitě  ukázky  práce  v  místnosti.  O  exkurzi  do  zahraničí  můžeme  jen  snít.  Stačila  by   návštěva   slovenského   zařízení,   které   se   Snoezelenem   pracuje   několik   let,   a   u   kterého   bychom   se   mohli   inspirovat   pro   další   práci.   Bylo   by   skvělé,   kdyby   byly   na   internetu   k   dispozici  video  ukázky  práce  v  místnostech.     Iveta:   Já   bych   uvítala,   kdyby   nějaký   školitel   přišel   na   pár   dní   k   nám   do   zařízení   a   s   naším   vybavením  a  s  našimi  klienty  by  nám  ukázal,  co  všechno  můžeme  ještě  využít,  jak  by  se  ještě   dala  zkvalitnit  naše  práce.  To  by  bylo  pro  nás  ideální.       Plánujete  místnosti  dále  rozvíjet?  Uvažujete  o  vybudování  další  místnosti?   Gabriela:   Již   půl   roku   sním   o   vodním   Snoezelenu.   V   téhle   části   budovy,   kde   máme   bílou   a   tmavou  místnost,  jsou  volné  ještě  dvě  místnosti,  které  teď  slouží  jako  šatny.  V  jedné  z  nich  

by   mohl   být   právě   vodní   Snoezelen.   Druhá   místnost   by   mohla   být   tematická,   aby   se   dala   využít   na   reminiscenční   terapii   u   seniorů.   Nejprve   chceme   rozvinout   a   zkvalitnit   práci   v   místnostech,   které   již   máme,   a   pak   bychom   rádi   vybudovali   ještě   dvě   multisenzorické   místnosti.  Kdyby  se  nám  to  podařilo,  měli  bychom  takové  malé  Snoezelen  centrum.       Co  byste  doporučila  těm,  kteří  plánují  zřídit  Snoezelen  místnost?   Gabriela:   Doporučila   bych   jim,   aby   se   při   výběru   komponentů   poradili   s   někým,   kdo   se   v   problematice  dobře  vyzná.  Mě  při  výběru  pomůcek  poradil  Roman  Mészáros  z  občanského   sdružení   3lobit,   které   provozuje   internetový   obchod   sensa-­‐shop.sk.   Přešli   jsme   obě   místnosti  a  společně  se  nám  podařilo  vytěžit  maximum  z  peněz,  které  jsme  měli  k  dispozici.       Mohla   byste   popsat   proces   vzniku   místností?   Zkuste   říct,   co   jste   absolvovali,   od   prvotní   idey  až  po  realizaci,  aby  si  v  jiných  zařízeních  uměli  představit,  co  to  obnáší.   Gabriela:   Na   začátku   byla   jen   taková   myšlenka,   touha.   Je   velký   problém   sehnat   finanční   obnos,   potřebný   na   vybavení   místnosti.   My   jsme   měli   štěstí   s   Rotary   klubem.   Přesto   nám   trvalo   téměř   rok,   kým   jsme   se   posunuli   dál.   Původní   návrh   počítal   s   jednou   místností.   Prostor,  kde  jsme  ji  chtěli  vybudovat,  ovšem  nebyl  vyhovující,  bylo  tam  moc  rour,  potrubí,   které   by   mohly   místnost   poškodit.   Hledali   jsme   vhodnější   prostor   a   volba   padla   na   bývalé   izolační  pokoje,  které  se  již  využívaly  jiným  způsobem.  Do  problému  se  velmi  zaangažovala   paní   ředitelka   a   i   díky   její   aktivitě   se   podařilo   pro   Snoezelen   uvolnit   dvě   místnosti.   Následně   jsme   pozměnili   náš   původní   návrh   a   začali   znovu   vybírat   komponenty   pro   bílou   a   tmavou   místnost.  Komponenty  jsme  volili  společně  s  panem  Mészárosem  v  průběhu  čtyřhodinového   telefonického   rozhovoru.   Doporučil   mi   rovněž   výrobky   přímo   z   Rompy,   které   tehdy   ještě   nebyly  v  nabídce  Sensa-­‐shopu.  Bylo  to  hektické  období,  protože  všechno  se  rychle  měnilo,   ale   nakonec   z   toho   vznikly   dvě   úžasné   místnosti.   Nebylo   snadné   rozhodnout   se,   kde   se   umístí   jednotlivé   komponenty.   S   tímto   nám   opět   pomohl   pan   Mészáros,   který   nám   připravil   vizuální   návrhy   rozmístění   pomůcek.   Stavební   úpravy   udělala   místní   firma,   která   nám   jako   zařízení   sociálních   služeb   poskytla   slevu.   No   a   pak   jsme   se   již   pustili   do   ostatních   úprav   a   zařizování   místností.   Podařilo   se   nám   získat   použitý   padák   a   ten   posloužil   jako   klenba.   Asi   dva  týdny  jsme  se  nevěděli  odhodlat  k  poskládání  vodní  postele,  mysleli  jsme  si,  že  to  bude   velmi   náročné.   Nakonec   nám   to   trvalo   méně   než   20   minut.   Pak   již   bylo   snadné   místnost   dokončit.          

Když   existuje   inciativa   zřídit   Snoezelen   mezi   zaměstnanci,   jak   důležitá   je   při   vzniku   místnosti  podpora  vedení?   Gabriela:  Bez  podpory  vedení  to  nejde.  V  našem  případě  musela  paní  ředitelka  vybavit  na   kraji   peníze   na   elektroinstalační   úpravy.   Rovněž   bylo   potřebné   odsouhlasit   využití   těchto   prostorů   pro   účely   multisenzorických   místností.   Je   nereálné   plánovat   Snoezelen   místnost   bez  podpory  vedení.     Byli  se  na  vaše  místnosti  podívat  pracovníci  z  okolitých  zařízení?  Dá  se  říct,  že  slouží  jako   inspirace?   Gabriela:   Na   místnost   se   přijeli   podívat   ze   Speciální   základní   školy   ve   Velkém   Krtíši.   Po   dohodě   jsme   jim   vyhradili   jeden   den   v   týdnu,   kdy   je   mohou   využívat.   Tento   rok   si   budují   vlastní   místnost.   Naše   zařízení   nejsou   tak   blízko   při   sobě   a   žáci   se   i   s   pedagogy   museli   dopravovat  autem,  co  je  dost  nepraktické.  Zájem  o  naše  místnosti  projevili  i  kolegové  v  Kírti,   Kremnici  a  Rimavské  Sobotě.     Děkujeme  velmi  pěkně  za  rozhovor.