49. Mezinárodní festival poezie SNÍH, KDYŽ SE BRZY STMÍVÁ Jan Skácel
Jan Skácel
Napadl čerstvý sníh, je noc a chlapci na kytaře hrají jedním prstem, můj bože, nevím komu, hrají si v chůzi a není toho moc, není to nad ticho, nad tmavá žebra stromů, není to vůbec nic – a přece. NITE Miroslav Válek A nad soľ vzácnejšie sú pre človeka nite, Keď nemá, čím by prišil záplatu Na to, čo bolí, čo má ostať skryté Jak chromá ruka pod rukávom kabátu. Tisíckrát zamkni všetko, čo ťa trápi. Do krvi zamkni slovo plačúce, Zo živej vody rozumu sa napi, Na jazvy nehľaď, nehľaď na srdce. Tým, čo ťa ľúbia, pre ich lásku luhaj. Rozkolíš zvony poézie v nociach tesknoty. Na nebi smutných vyjdi ako dúha, Nad cudzím srdcom, ktoré nenôti.
Miroslav Válek
V PRVNÍM ČÍSLE FESTIVALOVÝCH LISTŮ SE NA NÁM PODAŘILO ODMAZAT NĚKOLIK ŘÁDKŮ Z PŘÍSPĚVKU SLOVENSKÉHO RECITÁTORA PETERA ZEMANÍKA. S OMLUVOU AUTOROVI I ČTENÁŘŮM ZDE ZAŘAZUJEME CELÝ ČLÁNEK. -RED-
Predposledný pokus prestárleho juniora o tzv. „labutiu pieseň“ Nie je to ani narcizmus, ani prílišné sebavedomie, skôr sa to podobá na samovraždu v priamom prenose. Ale jednoducho sa vlani odohralo príliš veľa udalostí okolo mňa a môjho pôsobenia v umeleckom prednese, že som podľahol pokušeniu, opäť sa po takmer troch desaťročiach vrátiť na dosky, ktoré pre mňa znamenajú môj svet. Aj za cenu toho, že nesiem svoju nahú kožu na trh. Našťastie, nie doslova, lebo to by som asi nezvládol..., na rozdiel od iných, mladších. Nie je to snaha o „vyvyšovanie sa“, skôr pokorný pokus, niečo zo seba o sebe a o svete okolo nás cez slovo vypovedať. Nebolo mi všetko jedno, najmä pri pomyslení, ako som dlhé roky neúnavne vtĺkal do hlavy recitátorom cudzím i „svojim“ – teda svojim deťom – akési pravidlá, poučky, predstavy, priority, pokusy, aspekty, obrazy, metafory, prácu s jazykom, textom, dramaturgiou, vždy s poznámkou: nie je podstat2
Peter Zemaník né, čo si o tom pomyslí porota, ale podstatný je vždy recitátor a jeho odhodlanie, recitovať „ako o život“. Pripomenul mi to aj priateľ a bývalý recitátor – tohto roku porotca na Hviezdoslavovom Kubíne – Peter Milčák, ktorý to presne takto definoval. Je dôležité, akú predlohu si recitátor vyberie, je dôležité, ako ju spracuje, je dôležité, akú formu pre svoj prednes nájde, ale azda najdôležitejšie je, aby ukázal v danom momente, že „recituje ako o život“!
Neviem, čo si od toho sľubujem. Navyše, v konfrontácii s českými recitátormi sa ľahko môže stať, že to nebude ono. Ale svojím spôsobom mi pri mojom rozhodovaní, ísť do súťaže, pomohol Vladimír Benderski, či Aleš Vrzák. Aj keď o tom, možno, ani netušia. Ale momentálne to „neriešim“, ako sa to pekne zvykne hovoriť aj na Slovensku. Momentálne mám trému, ako Brno (alebo skôr Montreal... ten je ešte väčší)! Peter Zemaník festivalové listy II/2013
49. Mezinárodní festival poezie
Jiříkovo vidění
Podzimní básník Ladislav Nezdařil
Včera jsme tak lehce naťukli téma vztahu básníků a podzimu. Podzim se samozřejmě pro většinu básníků stává obdobím zaslíbeným, ale znám takové, kteří toto tak barevné i šedivé roční období vzali za své natolik, že bychom si jejich poezii bez podzimu ani nedovedli představit. Patří mezi rozhodně Ladislav Nezdařil a Bohuslav Reynek. Tak dnes třeba o Nezdařilovi. Možná znáte autora sbírky Horní chlapci (zhudebnil ji Tomáš Kočko), asi nejuznávanějšího valašského básníka a jednoho z nejúspěšnějších poetů využívajících ve svých básních nářečí. Zvukomalebnost východomoravského dialektu ale šikovně „narouboval“ na výrazové prvky básnické moderny. A jak to tedy má s tím podzimem? Podívejme se na ukázku: Zkazuje podzim v tesknéj vúli, že zhasnúl bor a zhasnúl vřes, k rodnému drnu nás tu skuli křivým železem hvězd. Dopité všecko. V pukléj hlíně déšč utlúká tvúj sadný klas, ohniví mniši po krajině volajú na súd ludský čas. Dopité všecko. A v tých travách, gde láska pořáď stává z már, řeznícký měsíc podřezává jehňátka dávných jar… Sbírka Horní chlapci je vlastně básnické ztvárnění nostalgie po starém Valašsku, které Nezdařil představuje ve svých vzpomínkách. festivalové listy II/2013
Podzim je období nostalgie, kdy při nekonečných valašských plískanicích býval nejlepší čas právě na vzpomínání: „Gdyby sas věcéj nevrátíl, / všecko to dobře víš. / V drnu na pukléj úvrati / krahulec klobe myš. // Všecko to eště dobře vím, / déšč drobný křemeň drolí. / Krvavé stádo jeřabin / kúří sa z polí…“ V Nezdařilových básních se objevují motivy z celého ročního cyklu, ale právě podzim je nejdůležitější, protože zároveň slouží jako symbol zániku těch starých časů a paralela s podzimem lidského života a předpovídá přicházející smrt. Jako třeba tady: Divoké husy křičá už, je měsíc září, rok z roka dolú padajú súsedé staří. Formanský podzim vozí jích k tichému místu, zapadá život k životu, padá list k listu. Divoké husy křičá už, je měsíc listopad. Nekřičte, husy divoké, dajte ně spať… V básni o smrti matky pak stačí i jedinou holou větou načrtnutá melancholická nálada podzimu (opět paralelně s podzimem lidského života): „Vracajú sa mamulenka / z Olomúca, z Olomúca, / podzim fúká do okénka, / vracajú sa mamulenka / z Olomúca.“ A divné, zlé zvonění vyvolává dojem úzkosti, že se stalo něco tragického: „Divně tvoje zvony hrajú, / do srdca ně vybíjajú / černú novinu.“
Všechny tyto významy a nálady podzimu – melancholická nálada, ztracené mládí, přicházející smrt, nostalgie – se spojily dohromady v jedné z méně známých, ale nejlepších básní sbírky Horní chlapci, kterou si dáme na závěr: Z divokéj trnky syčél dým a teskně padál dolú, ohnivým, křivým znamením žehnál sa javor v polu. Už naposledy kačeny zobaly šikmú stráň, na chladném, tvrdém kameni hasla tam sivá laň. Hasla tam laň a sama byla, déšč na ňu pršél v chvojú, posledním kopýtkem bila divokú mladosť svoju. Gdyž zhasínajú sivé laně, křičí z ních černé kvítí, zestárlé nebe oprýskané rezavě na ně svítí. A ty sa vracáš. Syčí dým a teskně padá dolú, ohnivým, křivým znamením žehná sa javor v polu. A hnědá starosť rodných hlin třase sa hořkú solú… Jiří Jurečka
3
49. Mezinárodní festival poezie
Bez poezie si celý svůj život nedovedu představit
Vladan Pfefer, Ivan Kováč, Zdena Pfeferová, Dáša Kováčová K Moravskému…, dnes už tedy, dle názvu, Mezinárodnímu festivalu poezie, neodmyslitelně patří společenství, v němž sídlí dobrý duch tohoto pravidelného setkávání přátel krásného slova a uměleckého přednesu pod Beskydami, uprostřed rozjímavého podzimu. To „spiklenecké“ společenství si zde nedomlouvá schůzky, ti lidé si neslibují, že se příští rok zase potkají. Zkrátka přijedou, když to okolnosti, zdraví a nikdy nekončící práce dovolí. Svou přítomností spojují uplynulý ročník s nadcházejícím, minulé desetiletí s budoucím. K nejvěrnějším návštěvníkům meziříčského festivalu pak rozhodně patří paní Zdena a pan Vladan Pfeferovi z Opavy. K rozhovoru se s manželi Pfeferovými sešel redakční kolega Ivan Kováč.A aby si neskákali do řeči, za oba na Ivanovy otázky odpovídala paní Zdena. Kedy ste tu boli prvý raz? Asi v roce 1973. Takže výročí? Čím ste boli, keď vás zaujal umelecký prednes? Končila jsem jako středoškolská profesorka, čeština a tehdy ještě srbochorvatština, nakrátko i knihovnice, asi rok také rozhlasová redaktorka, než jsem zakotvila jako literárně vědný pracovník. O rok později nás pozval, už oba, profesor Jiří Demel, kamarád na celý život (i po něm) a legenda tohoto festivalu. A od té doby to bývalo naše malé radostné pravidelné setkávání. 4
Koľko ročníkov ste vynechali? Upřímně řečeno asi dva až tři. (To je ale perfektná docházka!, red. pozn. I.K.) A pamätáte tu nějaké super výkony? Šlo často o naše společné favority. Byli jsme často fascinováni interprety ze Slovenska. Ještě dnes, při vzpomínce na ně, je znovu někde, téměř na dotek, to zvláštní rozechvění, okouzlení z odvážné a šaldovsky téměř „definitivní interpretace…“ Mám-li vzpomenout konkrétní jména…, tak Viola Zubáková, Táňa Linetová, Hela Bachratá, Dáša Šelepáková, dnes Kováčová, Marcel Šustek... Na české straně jich bylo také nemálo. V srdci nám zůstala za všechny jímavá Silva Vacková, dnes Ulmanová, Nina Vančatová, Weyskrabová, Libor Vacek, Aleš Vrzák… Rádi bychom při této příležitosti připomněli i vynikající lektorku Veroniku Štěrbovou. Neumíme si ji představit jinak, než obklopenou svými svěřenci po úspěšné soutěži, šťastnou z rozzářenýma očima a také trochu zamyšlenou nad tím, do čeho se společně pustí příště. Ktorých básníkov by ste doporučili pozornosti terajším mladým? Dnešní interpreti utíkají z našich obzorů svým mládím, ale přece bychom neopomenuli klasiky. Ať si vybírají sami. Rozumem i srdcem, tím druhým víc. Vzpomínám si (Pfe) jak jsem často stávala v knihovnách a prodejnách knih, u regálů s poezií zapomínala na
čas a listovala v básnických sbírkách. Dnes to tak dělám doma. Jedna báseň, někdy jeden verš stačí pro celý den. Čím jsem starší, tím více rozumím Holanovu verši „ K tobě se vzdaluji“ a jako motto svých bezručovských exkluzivních vydání jsem nemohla použít jiné dvojverší než to z básně Čtenáři veršů – „Co chceš, ty rapsóde zoufalý? Jsou lidé, kteří čtou básně“. Oba máme své autory srdci nejbližší, ale protože jsme se celý život věnovali literatuře a jazyku, bylo by i při naši zapomnětlivosti těžké je vyjmenovat. Bezesporu k nim patří Šrámek, Gellner, Njegoš, Petrarka, ale také Smrek, Hviezdoslav, Chalupka, Turčány, naše láska Buzássy, samozřejmě současní básníci a autoři ruské, srbské a chorvatské provenience, abychom se o ně podělili. Čo pre vás znamená počúvať umelecký prednes? Asi na tom budeme oba stejně. Vždycky zážitek, který si vychutnáváme až svatokrádežně. Vladan je v tom trochu ukázněnější, já spíš neřestnější. To všechno k poezii patří. A nejaký bonus? Bez poezie, ať už psané, či dokonale interpretované, si celý svůj život nedovedu představit, mnohé by v něm chybělo. Tolik bych si přála do jejích sdělení i její interpretace, dá-li mi Pán Bůh ještě těch pár potřebných let, uvést svého zatím osmiletého vnuka. Byl by to náš společný, nádherný, hedvábný čas…
festivalové listy II/2013
49. Mezinárodní festival poezie
Co vás napadne, když se řekne „poezie“? Když slyším slovo „poezie“, vzpomenu si na vroucí slova poskládaná do obrázků, dlouhé zimní večery prosezené s Rimbaudem v křesle, úsměvné básnické pokusy dospívajících spolužáků, a taky na nedostatky mé paměti při mých dětských recitačních pokusech. A jaké asociace vyvolalo to slovo u mých spolužáků a kamarádů? Andrea Bittnerová, 21 studentka mezinárodních vztahů Básně, předčítání básní, hezká krajina. Martina Hanušová, 21 studentka psychologie Vybaví se mi hlavně škola. Třeba to, jak se můj bratr na prvním stupni základky učil recitovat a se strašně vážným výrazem odříkával verše „Krásná jako kvítka na modranském džbánku, sladká jako střída dalamánku“. A vůbec přitom netušil, co to sakra ta střídadalamánku je! A já taky ne. Jenom vím, že se mi to líbilo (smích). Petr Vašků, 20 student mezinárodních vztahů Smysl. Je to zvláštní, ale přesně tohle mě jako první napadlo. Smysl, jakože si myslím, že každá poezie by měla mít smysl (což ne vždy, upřímně, má). Navíc, že i třeba styl, kterým je psána, by měl být umělecky účelný. A mimoto poezii chápu de facto jako jeden ze smyslů člověka. Smysl tvorby umění (pokud to tedy
není jen nějaká rýmovaná fraška). Lukáš Rudolf, 21 student stavebního inženýrství Nic, poezii nečtu. Napadnou mě jenom pomatenci, co napsali „blbinu“ a já jsem se v tom musel vrtat na střední škole. Jan Kotrle, 21 student ekonomie Literatura. Darek Kaláb, 25 student religionistiky Básnička. Darina Rudněvová, 21 studentka ruštiny První, co mě napadne, jsou láskyplné verše milenců. Martin Klein, 23 student elektrotechniky Studentské utrpení. Temné minuty na gymplu (smích). Jan Ondračka, 21 student ekonomie Romantické básně, střední škola, způsob exprese. Tomáš Machálek, 23 student stavebního inženýrství
Pod slovem poezie se mi v prvé řadě vybaví nějaká básnička. Poezie pro mě znamená jistý druh sebevyjádření pomocí slov, která na sebe s určitou melodickou lahodou navazují. Zároveň je jejich vypovídající hodnota velmi hluboká a nejčastěji se zabývá problematikou, nad kterou autor hloubá a uvažuje. Jan Ježek, 23 student informatiky Vybavím si text členěný do veršů a slok, a také přednes básně. Kromě toho si vzpomenu na K. J. Erbena a K. H. Máchu. Karolína Valová, 22 studentka učitelství pro mateřské školy Co mě napadne, když se řekne poezie? No to mě napadají jen básně, verše, rýmy, ale jelikož k poezii nějaký bližší vztah nemám, tak to je asi tak vše. Jana Daďová, 21 studentka mezinárodních vztahů Když slyším slovo poezie, vzpomenu si na svá školská léta, kdy nám učitelé zadávali povinně básně, které jsme se museli nazpaměť recitovat před celou třídou. Měla jsem z toho trauma. Magdaléna Frňková, 22 studentka teologie Literární druh, umění, cit, kresba slovem. Ptala se Tereza Volfová
Divadlo Láhor/Soundsystem – nikdy nevíte, co můžete čekat Páteční večer na Mezinárodním festivalu poezie patří divadlu. Divadlu netradičnímu, experimentálnímu a jak kritici rádi říkají „punkovému“. Takový je Láhor/ Soundsystem. Divadelní uskupení, které tak nějak k Valašskému Meziříčí patří. Láhor totiž vznikl právě ve Valmezu – na zdejším festivalu amatérských experimentálních divadel Malé jevištní formy, který se v zámku Žerotínů koná každý rok v březnu. Stalo se to před jedenácti lety. Divadelníci ze souborů XXXH´X XOˇXXOXX, Dekadentního divadla Beruška, Divadla Margaret Thatcherové, Divadla Dno a Divadla V Soukolí už byli znudění tím, jak festival každý rok probíhal. Chtěli překvapit, přinést něco nového a rozčeřit ustálené vody přehlídky. To se jim podařilo. „Dali jsme dohromady několik divadel, které sem pravidelně jezdívaly, a vzniklo z toho divadlo jedno – Láhor,“ vzpomíná Petr Marek. Kupodivu se ukázalo, že tento projekt neskončí u jednoho představení. Funguje dofestivalové listy II/2013
dnes. Členové Láhoru dokonce v režii Petra Marka natočili dva filmy – Nebýt dnešní a Nic proti ničemu. Na meziříčský divadelní festival se Láhor vrací každý rok, letos tu získali Cenu Josefa Fabiána pro divácky nejoblíbenější inscenaci. A právě s tímto představením nazvaným „Když čas netlačí aneb Na jedné lodi“ teď opět přijeli do Valmezu. O svém představení divadelníci říkají, že jde o „nedobrovolné psychodrama, které potká mladého muže na začátku šikmé plochy“. Pod
tím si můžeme představit skutečně ledacos. A to je pro Láhor příznačné – nikdy není úplně jasné, co diváka čeká. Žádné jejich představení totiž není úplně stejné. Hrají Prokop Holoubek, Radek Rubáš, Petr Marek, Marta Pilařová, Jiří Najvert, Kamila Davidová, Zdeněk Hudeček, Marian Moštík, Jiří Nezhyba, Patrik Hronek a Ladislav Mirvald. Takže v M-klubu v osm večer. Těšte se na punkové divadlo! Pavel Stojar 5
49. Mezinárodní festival poezie
Proč si Jelení laně říkají Jelení loje? Může za to první koncert
Vždycky jsem chtěl mít knír jako Vašek Jelínek z kapely Jelení loje. Nejdřív jsem si myslel, že ho má nalepený. Tak jsem si troufl za něj zatahat. A můžu potvrdit, že je pravý. Ale to odbíhám. I když Jelení loje bez Vaškova kníru by nebyly Jelení loje... Tahle kapela je na hudební scéně docela výjimečným zjevem. Ve Valmezu jsme je viděli ve čtyřčlenné sestavě – zpívaly Elena Volpi, Jana Kollertová a Johana Vaňousová, doprovázel je Václav Jelínek. V kompletním souboru ale zpívají celkem čtyři děvčata. Troufám si ovšem říct, že toto personální omezení zážitek diváků nikterak neochudilo. Tyhle holky a kluk prostě umí bavit – je vidět, že jsou všichni původním povoláním divadelníci. Jak jste se dali jako kapela dohromady? Johana: Byly jsme všechny spolužačky na DAMU. Tam jsme potkaly i Vaška, který byl o dva ročníky výš. Jana: Učil nás profesor hudby Vráťa 6
Šrámek, který za vznik kapely tak trochu může. Vedl nás k tomu a motivoval. Ostatně nejsme jediná kapela, která na DAMU takto vznikla. Bylo jich docela hodně. Johana: Celé to bylo takové spontánní. Nejdřív jsme si zpívali jen lidové písničky, ale všechny kolem jsme tím štvali. Tak jsme se rozhodly udělat nějakou pecku - jako první vznikl song Lollipop. Takže tak jsme začali - naší nejhorší písničkou. Jana: Pak nás oslovil Matija Solce, který nás pozval hostovat na koncert jeho kapely Fekete Seretlek. Bránili jsme se, že nemůžeme. Že vlastně ani nejsme žádná kapela. Ale byl neoblomný. Řekl, ať si vymyslíme jméno a že na koncertě prostě vystoupíme. To byl rozhodující okamžik, který nás nakopl. A jak tedy vzniklo jméno kapely? Je to takové neokoukané... Elena: Přímo na našem prvním koncertě. Vymysleli jsme si původně poetické jméno
Jelení laně – podle Vaška Jelínka. Ale Matija Solce, který je stejně jako já Slovinec, to špatně pochopil a když nás uváděl, řekl to zkomoleně: „Uvítejte na pódiu Jelení loje“. Johana: Samozřejmě nás to nejdřív vytočilo. Ale pak jsme si řekli, že to fakt není zlé. A už nám to zůstalo. Jana: Hned na této akci nás někdo oslovil, že chce uspořádat náš samostatný koncert. Museli jsme pak strašně rychle udělat písničky, abychom utáhli celý vlastní program. To bylo před čtyřmi roky o Vánocích. Proč jste si vybrali repertoár ve stylu čtyřicátých a padesátých let? Jana: Tak nějak to vyplynulo. Nejdřív nám šlo o to, udělat nějaké hezké poslouchatelné písničky. Chodila jsem za svůj život do čtyř sborů a tak jsem měla základ nějakého repertoáru. Postupně jsem to holky naučila a náš projev se pomalu vyvíjel. Snažili jsme se dát do toho něco svého, vetknout té muzice vlastní tvář a interpretaci. A protože tafestivalové listy II/2013
49. Mezinárodní festival poezie
kové pitomé písničky, jako je Lollipop, se nedají zpívat navážno, začali jsme při tom dělat srandičky. Lidem se to líbilo, tak jsme se toho chytili a funguje to. Baví to nás i diváky. Jaký máte dramaturgický rozsah? Co všechno zpíváte? Johana: Máme několik osvědčených es v rukávu. Jednak jsou to jazzové standardy, pak jsou to humorné variace na známou filmovou hudbu a třetím zdrojem jsou jakékoliv vtipné písničky, které lidé moc neznají a my máme nějaký vtipný nápad, jak je upravit. A taky snad i nějaký muzikál. Elena: Vráťa Šrámek nás upozorňoval, že čistě holčičí sbor není lehké poslouchat delší dobu, může se snadno oposlouchat. Proto je pro nás tak důležitý dramaturgický moment – a taky Vašek. Jana: Pořád se chystáme, že napíšeme vlastní písničku. Ale bude těžké ji zařadit mezi ty pecky, které fungují samy o sobě i proto, že je všichni znají. Ale jednou to rozetneme. Teď jde jen o to, která z nás si na vlastní skladbu troufne. A co Vašek, jak se mu líbí mezi laněmi? Vašek: Je to dobré, super, sranda. Ony
festivalové listy II/2013
jsou holky hodné, starají se o mě. A já jsem takové klidné povahy, tak jim ve všem vyjdu vstříc. Johana: Ne tak docela. Vašek zasahuje do hudební stránky kapely mnohem víc, než by se mohlo zdát. Vašek hraje hlavně na kytaru, ale rozsah nástrojů, který používáte při koncertě, je úctyhodný... Vašek: Hraji na kytaru a občas na basu, to hlavně při našem vánočním programu. A holky se baví různými dechovými nástroji. Elena: No hrajeme na pozoun, tubu, klavír. A mou specialitou je zmuchlanina. Víte, co to je? Ta pomačkaná trouba, kterou jste mohli vidět na koncertu. To je opravdu hodně vzácný nástroj... Jsme na festivalu poezie, jaký je váš vztah k básním a básníkům? Vašek: Samozřejmě veskrze pozitivní, i když teď bohužel na čtení nemám moc čas. Jana: Já mám moc ráda třeba Skácela. Elena: Hrozně obdivuji slovinského básníka Borise A. Novaka. Napsal pro svou milovanou ženu, se kterou nemohl být, přenádhernou sbírku po vzoru starých trubadúrských básní. Jeho poezie je neuvěřitelně
melodická a troufám si říci, že i když člověk neumí slovinsky, bude to pro něj příjemné a dojemné čtení. Máte jako divadelníci nějaký fígl, jak trénovat svůj projev a paměť? Vašek: Paměť není důležitá. Všichni mají pocit, že pro herce je nejtěžší si zapamatovat text, ale to není tak docela pravda. Máte spoustu zkoušek a dostatek času si to zapamatovat. Samozřejmě pokud netočíte nějaký seriál a nemusíte se naučit čtyřicet stránek najednou. Johana: Když jsem sama recitovala na soutěžích, tak nejlepší rada, kterou jsem dostala od své učitelky, byla, abych si to doopravdy užila. Pořád jsem chtěla být dokonalá a myslela dopředu na to, co bude za chvíli. Vůbec jsem si nedovedla užít tu stávající větu nebo verš. To byla chyba. Stejné je to i v muzice. Vašek: Užít si to tady a teď, o to jde. Elena: A taky si musíte užít i chvíle ticha mezi slovy. Nechávat verše rozehrát, aby posluchač procítil vaši recitaci. Poezie musí vyznít stejně jako hudba. Pavel Stojar
7
49. Mezinárodní festival poezie
Josef Hrubý: Otylé ach
Poezie Josefa Hrubého (nar. 1932) ve sbírce Otylé ach je robustní, plná hran, sevřená a osekaná. Básník sám sobě nic neodpustí, nic si neulehčí. Nezajímají ho snadné lyrické kličky či ozdoby, ale chce prostřednictvím svých veršů vždy tnout směrem k tušené podstatě, třeba i za cenu nelíbivosti, křivolakosti. Hrubý je držitelem ceny Magnesia Litera 2011 za poezii. Hrubého poezii vládne intenzita, ubírání spíš, než rozevlátá extenzivnost, básník raději volí zámlku, i kdyby měla vyznít jako přeryv, pokus, i kdyby měl znamenat slepou
odbočku. To vše dodává sbírce dramatičnost a niterné napětí. Hrubého poezie navazuje na poetiku holanovské obraznosti, přirozeně však zůstává plebejštější, více se „špiní“ realitou a přímočarostí. Hrubého básně se rodí z velmi niterného impulsu, ve výsledku jsou však živou křižovatkou osobního i dějinného, snově unikavého i zemitě reálného, intimního i naze světu vydaného. Básníkovi nestačí pouhá reflexe, chce svět též příkře pojmenovat, ba postavit se mu, třeba až provokativně či vzdorně, svým originálním „šlachovitým“ básnickým jazykem a způsobem nazírání.
Hrubého poezie má svou kusou, lapidární krásu, jeho sbírka je svědectvím zápasu s nesamozřejmostí moderního světa, zápasu, jenž je výsledkem celoživotního, nelehkého, avšak tím cennějšího básnického úsilí. Sbírka Otylé ach je navíc ilustrována souborem básníkových koláží, které ještě lépe nechají vyvstat všem křižujícím se vektorům autorova tvůrčího neklidu. Zdroj: http://www.magnesia-litera.cz (Pro Festivalové listy upravil Aleš Linduška)
Útulnu poezie Herberk najdete na internetu Jméno zlínského básníka a výtvarníka Jaroslava Kovandy bylo řadu let spojené s časopisem pro současnou poezii Psí víno, který v roce 1997 založil a pak 10 let jako šéfredaktor vedl. Loni rozjel nové básnické periodikum, které se začíná úspěšně zabydlovat na tuzemské literární scéně. Nikoli však tištěné, ale internetové. Nese název Herberk – útulna poezie, vychází třikrát do roka a čtenáři brzy najdou jeho čtvrté číslo na adrese www.herberk.eu. Formát Herberku není svým pojetím v tuzemském prostředí příliš obvyklý, klíčová je pro něj číslovka 7. Kostru každého čísla má tvořit sedm textů sedmi kmenových autorů z Moravy, z nichž si každý přizve k spoluúčasti jednoho hosta. Je třeba ale přiznat, že v každém čísle není tato dramaturgie dodržena do puntíku. Co ale platí pořád, je, že Kovandovi, který vydal více než deset básnických a prozaických knih, náleží čestný titul herberksfotr.
Šéfredaktorem je brněnský básník Tomáš Lotocki, který vydal například sbírku Čeřeny. Vedle nich v Herberku pravidelně publikují verše básníci Jakub Grombíř, František Horka, Petr Pustoryj, Petr Odehnal a Milan Libiger. Většina z nich má na svém kontě alespoň jednu knihu, přičemž Horka společně s Jiřím Dynkou a Jiřím Moravským Brabcem vydávali internetový magazín Magazlin. A čím by měl Herberk být? „Setkáním sedmi autorů. V překladu mnou a šesti současnými básníky, kteří jsou mi místně i duchovně nejbližší.“ Nejde však o hermeticky uzavřenou společnost, i když pomineme hosty kmenových autorů. „Původně mělo jít o jakýsi soukromý podpůrný spolek, protože většina členů Herberku je úsilím o obživu natolik vytížena, že na poezii jim už nezbývá sil, což se mně zdá, jak čtenář určitě zjistí, dost škoda. Posléze však zvítězil názor, že na časopis by to bylo málo.
Jsme sice uzavřená společnost (nebráníme se ani tomu, bude-li vám Herberk připomínat vzdáleně i jinou útulnu, například Bilderberg), ale může se do ní dostat kdokoli, kdo nám elektronicky zašle své texty.“ Struktura Herberku se může časem měnit, možná přibude kritická rubrika a podobně. Co však zůstane zachováno, je svoboda ve výběru textů. Ani šéfredaktor nemá právo veta. Je pouze na zodpovědnosti autora, který verš svůj či svého hosta na síť vypustí. Nechť posoudí sám čtenář, jak se tato strategie promítá do výsledku. Nechť do Herberku vstoupí. Bude moci nahlédnout do poezie sedmi moravských básníků, kteří jsou si sice blízcí, ale jejich poetiky jsou odlišné. A to nahlédnutí platí doslova. Pravidelný čtenář může v přímém přenosu sledovat, kam se ve svých textech ubírají, jak se vyvíjejí v čase. (ml, ps)
Jaroslav Kovanda, duchovní otec a jeden ze zakladatelů internetového literárního časopisu Herberk.
8
festivalové listy II/2013
49. Mezinárodní festival poezie
Jedna písmenková... 2 Kdo je to?
Jedná se o jednoho z nejúspěšnějších současných japonských spisovatelů. se narodil na sklonku čtyřicátých let dvacátého století v Kjótu do kantorské rodiny, oba jeho rodiče učili japonskou literaturu. Po absolvování divadelního umění na Tokijské univerzitě začal pracovat v obchodě s hudebními nahrávkami a ještě za studií si se svou ženou otevřel noční jazzový bar, na který často odkazuje ve svých knihách. Hned první román, který vydal, Slyš vítr zpívat, sklidil obrovský úspěch a autorovi přinesl japonskou literární cenu Gunzo pro začínající spisovatele. Jeho romány byly přeloženy do více než dvaceti jazyků a jméno se stalo celosvětovým fenoménem. Na jeho tvorbu má silný vliv západní kultura, čímž se liší od ostatních japonských autorů. Typickou ústřední postavou jeho románů je muž středního věku, který se ocitá ve slepé uličce svého života, ze které se snaží vyváznout pomocí alkoholu, žen či vracením se do svého mládí. Na autora má velký vliv vážná i populární hudba; některá jeho díla nesou názvy slavných písní, například pro skvělý román Norwegian Wood zvolil název známé písničky The Beatles. je také milovníkem maratonu, ale běhat začal až v kristových letech. Krom spousty dalších ocenění, je také jedním z držitelů ceny Franze Kafky. Mezi jeho romány patří: Kafka na pobřeží, Konec světa & Hard-boiled Wonderland či Afterdark. Jméno psané latinkou naleznete v tajence dnešní křížovky.
hloupě něžná slova. Jsou chvíle, kdy se slova „miluji tě“ tak nehodí, že se vůbec nesluší.“ 2. [5/6] „Sto roků v šachtě žil, mlčel jsem, sto roků kopal jsem uhlí, za sto let rameni bezmasém svaly mi v železo ztuhly.“ 3. [2/9] „Dům ve tmě, v domě tma, dům na samotě a ve tmě já, a ve mně tma; sám v domě na klíně chovám týden mrtvé kotě zemřelo steskem, asi dva dny po mně“ 4. [5/6] „Jojoj! Sale, musíme pořád jet a nikdy se nezastavit, dokud tam nebudem.“ „A kam chceš dojet, člověče?“ „Nevím, ale jet se musí.“ 5. [3/3] „Chceš-li, řeknu ti celé tajemství; pro dva lidi je jen určitá míra lásky; ohraničená a nezměnitelná. Nemiluj přespříliš, chceš-li býti milován; vyčerpáš tím všechnu lásku, určenou pro dva. Přemíra lásky, kterou dáváš, ničí možnost lásky, kterou bys měl bráti; to ti radí krysař, který mnoho viděl.“
1. [1/10] „Nechápu, že některé ženy, které tak dobře znají neodolatelnou svůdnost ozdobných hedvábných punčoch, skvělé kouzlo barevných odstínů a čaromoc drahocenných krajek, schovaných v hlubinách intimní toalety, omamnou šťavnatost skrytého přepychu, rafinovaného spodního prádla, zkrátka všechny chytré jemnosti ženské elegance, nikdy nepochopí strašnou nechuť, jakou v nás vzbuzují nevhodná nebo festivalové listy II/2013
7. [4/5] „Hellmutku můj, co koukáš tak na maminku? Jako by ses jí bál… Neboj se, ona ti nic neudělá, a kdyby tě chtěla bacat, tatínek tě nedá – vždyť jsi celý, celičký já –“ Zazněl strašný, ale tlumený zvuk, jako když zařve v cirku, bezděky, při pohledu na rozžhavenou tyč, pardál. A vzápětí zmizela hlavička dítěte pod poduškou. Ta se vlnila – Nevěda, co to znamená, rozhlédnu se a vidím, jak Helga – tvář Medusy – drží robě za kotník, hlavou dolů. A hned poté vylétlo malinké tílko nad příšernou matku – pocítil jsem hroznou ránu a pozbyl vědomí.“ 8. [7/9] „Jedině tehdy, když jsi o všechno přišel,“ říká Tyler, „jedině tehdy můžeš absolutně všechno.“
1. 2.
Návod: Ke každému citátu, verši nebo větě doplňte autora. Čísla v závorce udávají pořadí písmene, které tvoří tajenku / celkový počet písmen v příjmení autora. Pořadí písmen je zachováno. CH se počítá jako dvě písmena, pomlčky mezi jménem se nepočítají jako písmeno. Příklad: „Ne každé zlato třpytívá se, ne každý, kdo bloudí, je ztracený“ [2/7] Autorem věty je J. R. R. Tolkien, takže písmeno do tajenky by bylo O.
6. [2/5] „Celý svět, celé pevniny, celé lidstvo, všechno je jediná bláznivá, hovadská orgie! Už ani ruku nenatáhnou po jídle, cpe se jim rovnou do úst, aby nemuseli vstát - haha vždyť Dominovi Roboti všechno obstarají! A my, lidé, my, koruna stvoření, my nestárnem prací, nestárnem dětmi, nestárnem chudobou! Hanem, hanem se všemi rozkošemi! Heleno, mužům, kteří jsou zbyteční, nebudou ženy rodit!“
3. 4. 5. 6. 7. 8.
Nika Reiler a Tereza Volfová
Řešení minulé tajenky: BAUDELAIRE 1. Ivan BLATNÝ 2. Ernest HEMINGWAY 3. Antoine de SAINT-EXUPÉRY 4. Alexander DUMAS 5. Oscar WILDE
6. Émile ZOLA 7. Milan KUNDERA 8. Jaroslav SEIFERT 9. František GELLNER 10. Vítězslav NEZVAL
9
49. Mezinárodní festival poezie
Osmisměrka
Kvízový koutek jsme obohatily osmisměrkou. Ze slov, která se v ní skrývají, lze poskládat strofa jedné notoricky známé básně. M
Í
J
O
B
N
K
F
R
Á
Ň
A
V
Š
N
I
A
Ř
M
Á
D
Í
Ř
T
S
L
H
A
E
S
L
A
K
B
O
V
P
E
V
U
E
K
J
S
I
U
E
J
Z
H
C
Č
É
K
S
R
N
A
B
I
J
L
K
D
Y
B
Y
Á
P
Á
E
N
A
Y
S
E
R
V
M
L
Y
CH
L
S
U
Č
Z
V
CH
S
L
Í
Í
Ů
K
S
A
N
N
P
O
T
K
A
T
I
N
B
J
U
V
Ý
E
Q
R
P
A
R
K
Y
D
A
N
S
T
CH
S
A
U
Á
U
L
I
C
E
K
Ě
M
R
D
E
S
E
L
H
V
Ř
S
L
Ě
T
CH
C
N
N
Á
B
Ř
E
Ž
Í
Š
O
A
B
D
F
E
P
S
V
V
S
T
O
U
P
I
L
A
I
S
B
O
J
Í
M
L
Ž
Í
Š
R
Á
M
E
K
Tereza Lněničková
_____ ______ _____ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ , _ _ _ _ _ a _ _ _ _ _ _ _, _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _. _____ __ ____. _ ________ ____ _ _ _ _ _ _ _ _ _, _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _. __ ___ ____ _____ ___ ________ _, _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _. _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ _ v _ _ _ _ _. Tereza Volfová
Lukáš Adam 10
Kryštof Bartoš
Henrieta Virágová festivalové listy II/2013
49. Mezinárodní festival poezie
Tabulka hodnocení prvního kola I. kolo / 1. kategorie Jméno Příjmení
Autor Název textu
David Kroča
Matej Čertík
Hana Kofránková
Marcel Šustek
Soňa Pariláková
Aleš Vrzák
Radim Šíp
Počet bodů
pořadí
Čas
1
Tobiáš VACEK
Charles Bukowski Zápisky starého prasáka
7
7
7
6,5
6,5
8
7,5
35
6.
9:12
2
Tajana HEVESIOVÁ
Bella Achmadulinová Rozprávka o Daždi
5
7
6
5,5
5,5
7
7
31
9.-10.
7:58
3
Kateřina RUSKOVÁ
Ferdinand Tomek Šílencův monolog
4
5,5
5
3
5,5
5
5,5
25
15.
2:55
4
Martin ŘEHÁK
Ch. Morgenstern Šibeniční písně
6
6
4
5,5
5
5
4,5
26
14.
5:07
5
Johana VAŠKOVÁ
V. de l‘Isle Adam Tajemství krásné Adriany
5,5
6
5
4,5
4,5
7
7
28
13.
9:09
6
Anna MÁŠOVÁ
Wislawa Szymborska Terorista, ten hledí
4
3
4,5
4
4,5
4
6,5
21
16.
2:13
7
Tereza SVĚRÁKOVÁ
Guy de Maupassant Znamení
6
5
5
6
7
6
6,5
29,5
11.
7:47
8
Dalimil ŠEVČÍK
Franz Kafka montáž několika textů
8
7
5,5
6,5
6,5
8
6,5
34,5
7.
5:19
9
Martina JUSTUSOVÁ
Jozef Urban Oni tancujú sami
6,5
8
6
7
6,5
5
5
31
9.-10.
7:08
10
Henrieta VIRÁGOVÁ
Ján Lenčo Hnedý ako hnedý
8
8,5
7
8,5
9
9
8,5
42,5
2.
4:53
11
Alžbeta KOVANIČOVÁ
Ivan Vyrypajev Kyslík
7,5
7,5
8
7,5
7,5
7
7
37
4.-5.
6:30
12
Alžbeta Woody Allen JURKOVIČOVÁ Beznádejný prípad
8
9
8,5
9
8,5
9
7
43
1.
8:19
13
Zuzana VOKŘÁLOVÁ
A. Sergejevič Puškin Jediná láska...
4
3,5
3
4
3,5
4
3,5
18,5
17.
2:49
14
Katarína KRAJČIOVÁ
Dušan Dušek Mramor
5
5
5,5
7
7
6
5,5
29
12.
7:47
15
Gabriela ČEPIČANOVÁ
Jana Juráňová Žila som s Hviezdoslavom
7
7,5
7,5
7,5
8
7,5
7
37
4.-5.
6:38
16
Nina POMPOŠOVÁ
Rabindranáth Thákúr Stroskotanci
6,5
8
6
6,5
6,5
7
6
32,5
8.
3:51
17
Eva HADRAVOVÁ
Karel Schulz Legenda šestá O svaté F. Římské
8,5
9
8,5
7
7
7
8,5
39,5
3.
9:22
festivalové listy II/2013
11
49. Mezinárodní festival poezie
I. kolo / 2. kategorie Jméno Příjmení
Autor Název textu
David Kroča
Matej Čertík
Hana Kofránková
Marcel Šustek
Soňa Pariláková
Aleš Vrzák
Radim Šíp
Počet bodů
pořadí
Čas
1
Kryštof BARTOŠ
Louis Aragon Ďáblova krása
8,5
7,5
9
7,5
8
9
8
41
1.
7:43
2
Viktória PETRÁŠOVÁ
Mila Haugová Prasvetlo
6
7
6,5
5,5
7
5
6,5
31,5
5.-6.
3:21
3
Tereza LNĚNIČKOVÁ
Přemysl rut Řeč věcí
6
7
6
5,5
6,5
6,5
6,5
31,5
5.-6.
5:38
4
Peter ZEMANÍK
Daniel Hevier Predslovo
9,5
7,5
7,5
8,5
7,5
9
8
40,5
2.
7:48
5
Lukáš ADAM
Liao I-wu Hovory se spodinou
6
6,5
8
7,5
6
8
6,5
34,5
4.
8:42
6
Pavol NÁTHER
Róbert Gáfrik Indické bájky
5,5
6
5
6,5
6
6,5
6
30
7.
4:38
7
Renata JURČOVÁ
Ingeborg Bachmanová Nepoznám iný lepší svet
7
8
9
8
8
9,5
5,5
40
3.
4:17
Program 49. MFP Sobota 19. října 09:00 II. kolo soutěže /M-klub/ 14:00 rozborový seminář s porotou /Velký sál KZ/ 19:30 vyhlášení výsledků /M-klub/ přehlídka vítězů slavnostní zakončení 49. ročníku MFP
Provozní doby Pátek 18. října divadelní kavárna - bar M-klub: soutěž M-klub: Láhor šatna DK šatna M-klub bar M-klub
08.00 – 19.00 hod. 08.00 – 18.00 hod. 20.00 – 22.00 hod. 08.00 – 19.00 hod. 18.00 – 24.00 hod. 18.00 – 24.00 hod.
Sobota 19. října divadelní kavárna - bar M-klub: soutěž šatna DK šatna M-klub bar M-klub partneři
12
08.00 – 19.00 hod. 08.00 – 13.00 hod. 08.00 – 18.00 hod. 17.00 – ? hod. 18.00 – ? hod.
Festivalové menu
Hermelín na grilu, beraní rohy a chléb 50 Kč Párek v rohlíku, hořčice, kečup 15 Kč Utopenec v leču, chléb 40 Kč Váhalova klobása, chléb, hořčice 40 Kč Valašská kyselice, chléb 30 Kč Srnčí guláš, chléb 70 Kč Kuřecí řízek, bramborový salát 70 Kč Smažený sýr, opékané brambory, tatarská omáčka 70 Kč Šopský salát 55 Kč Řecký salát 55 Kč Domácí štrůdl s jablky 25 Kč Valašský frgál 1/4 35 Kč Medový soudek s mandlemi 69 Kč Přejeme Vám dobrou chuť.
Zpravodaj 49. Mezinárodního festivalu poezie pro účastníky festivalu vydává Kulturní zařízení města Valašského Meziříčí, p.o. Redakce: Karel Prokeš – šéfredaktor, Ondřej Smolka, Pavel Stojar, Nika Reiler, Tereza Volfová, Jakub Feranec, Aleš Linduška, Jiří Jurečka, Ivan Kováč.
festivalové listy II/2013
