Směrnice EP a Rady související se zákonem o HE I

21.10.2015

Svaz českých a moravských bytových družstev


Novela zákona č. 406/2000 Sb. Měření spotřeby tepla

Směrnice o energetické účinnosti 2012/27/EU

Směrnice EP a Rady související se zákonem o HE I

Novela zákona č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií

Směrnice č. 2006/32/ES

o energetické účinnosti u konečného uživatele a o energetických službách a) cca 30 % do zákona o HE b) energetické audity, energetičtí auditoři, účinnost

Měření spotřeby tepla

Zákon č. 406/2000 Sb. o hospodaření energií ve znění zákonů č. 359/2003 Sb., č. 694/2004 Sb., č. 180/2005 Sb., č. 177/2006 Sb., č. 186/2006 Sb., č. 214/2006 Sb., č. 574/2006 Sb., č. 393/2007 Sb., č. 124/2008 Sb., č. 223/2009 Sb., č. 299/2011 Sb., č. 53/2012 Sb., č. 165/2012 Sb., č. 318/2012 Sb., č. 310/2013 Sb. a č. 103/2015 Sb.

Směrnice č. 2009/28/ES

o podpoře využívání energie z obnovitelných

zdrojů a) cca 10 % do zákona o HE b) osoby, které jsou oprávněné instalovat OZE

Směrnice č. 2009/125/ES o stanovení rámce pro určení požadavků na ekodesign výrobků spojených se spotřebou energie a) 100 % do zákona o HE b) ekodesing výrobků spojených se spotřebou energie (elektrospotřebiče) 1


Směrnice o energetické účinnosti

2


2012/27/EU


Zákon o hospodaření energie

Směrnice EP a Rady související se zákonem o HE I Směrnice č. 2010/30/EU o uvádění spotřeby energie a jiných zdrojů na energetických štítcích výrobků spojených se spotřebou energie a v normalizovaných informacích o výrobku a) 100 % do zákona o HE b) energetické štítky výrobků spojených se spotřebou energie

Základní informace k zákonu a) Práce na zákona započali v roce 1999 b) Zákon byl schválen v 20. října 2000 (počet §: 29) c) Jeden ze základních zákonů v energetice v ČR (zákon o hospodaření energií, energetický zákon, zákon o PZE,…)

d) Do současnosti byl zákon 16 x novelizován

Směrnice č. 2010/31/EU o energetické náročnosti budov

(v současnosti převažují implementační důvody předpisů EU)

a) 100 % do zákona o HE b) Snižování energetické náročnosti budov (nové a rekonstruované budovy), Průkazy energetické náročnosti (certifikáty) Pravidelné kontroly kotlů (otopných soustav) a kontroly klimatizací Energetičtí specialisté a nezávislý kontrolní systém

Směrnice 2012/27/EU, o energetické účinnosti

3

e) Podle počtu novelizací vychází novelizace zákona průměrně 1 x 0,8 rok

Pro srovnání a) Energetický zákon: vznik 2000, počet novel: 20 b) Stavební zákon: vznik 2006,, počet novel: 12

4

1

21.10.2015


Směrnice o energetické účinnosti


2012/27/EU


Rada EU dne 4. 10. 2012 schválila směrnici o energetické účinnosti.

Směrnice by měla přispět k dosažení jednoho ze tří energetických cílů 20-20-20, tedy zvýšit o 20% energetickou účinnost oproti roku 1990 a zefektivnit využívání energie.

Cíle směrnice

Nově směrnice ukládá povinnost renovace 3% podlahové plochy budov vlastněných a využívaných orgány centrální moci. Orgány veřejné správy se tímto zaváží ke snižování spotřeby energie o 2,5 % za rok.

Směrnice je výzvou Evropy k přijetí poměrně ambiciózní strategie v oblasti energii. Jedním z důvodů je rostoucí závislost na dovozu energie do EU a s tím spojené zvyšování cen. Dalším cílem, kromě snižování energetické spotřeby, je snižovat emise skleníkových plynů. Je dokázáno, že energetická efektivita má pozitivní vliv na vytvoření nových pracovních míst a snížení výdajů spotřebitele.

Energetické firmy budou mít povinnost ušetřit každý rok u svých koncových zákazníků 1,5% prodané energie. Členské státy mají vytvořit dlouhodobou strategii pro renovaci budov (National Action Plan) a pro podporu energetických úspor musí zajistit finanční prostředky.

5


6



Směrnice 2012/27/EU – důvody 28, 29, 30


(29) V některých budovách s více bytovými jednotkami s dálkovým nebo společným ústředním vytápěním by bylo použití přesných individuálních měřičů tepla technicky složité a nákladné vzhledem k tomu, že horká voda používaná k vytápění vstupuje do bytů a vystupuje z nich na několika místech. Lze předpokládat, že individuální měření spotřeby tepla v budovách s více bytovými jednotkami je přesto technicky možné, pokud by instalace individuálních měřičů nevyžadovala výměnu stávajícího vnitřního systému potrubí pro vytápění horkou vodou v budově. V takových budovách lze pak měření individuální spotřeby tepla provádět pomocí indikátorů pro rozdělování nákladů na vytápění nainstalovaných na každém radiátoru.

(28) Použití individuálních měřičů nebo indikátorů pro rozdělování nákladů na vytápění je vhodné k měření individuální spotřeby v budovách s více bytovými jednotkami s dálkovým nebo společným ústředním vytápěním, pokud mají koneční zákazníci možnost regulovat vlastní individuální spotřebu. Jejich použití má tedy smysl pouze v budovách, kde jsou radiátory vybaveny termostatickými ventily.

7

8

2

21.10.2015





Článek 9 - Měření (30) Směrnice 2006/32/ES požaduje, aby členské státy zajistily, aby koneční zákazníci byli vybaveni individuálními měřiči za konkurenceschopné ceny, které přesně zobrazují skutečnou spotřebu energie a skutečnou dobu její spotřeby. Tento požadavek je ve většině případů omezen podmínkou, že by to mělo být technicky možné, finančně únosné a úměrné potenciálním úsporám energie. Při vytváření nového připojení v nové budově nebo při jakýchkoli větších renovacích budovy ve smyslu směrnice 2010/31/EU by však tyto měřiče měly být poskytovány vždy. Směrnice 2006/32/ES rovněž požaduje, aby bylo dostatečně často poskytováno jasné vyúčtování na základě skutečné spotřeby, aby zákazníci mohli svou spotřebu energie regulovat.

1) Členské státy zajistí, aby pokud je to technicky možné, finančně únosné a úměrné potenciálním úsporám energie, byli koneční zákazníci pro elektřinu, zemní plyn, dálkové vytápění, dálkové chlazení a užitkovou teplou vodu vybaveni individuálními měřiči za konkurenceschopné ceny, které přesně zobrazují skutečnou spotřebu energie konečného zákazníka a poskytují informace o skutečné době použití. Tyto individuální měřiče za konkurenceschopné ceny se poskytnou vždy: a) při výměně stávajícího měřiče, ledaže je to technicky nemožné nebo nákladově neefektivní vzhledem k odhadovaným možným dlouhodobým úsporám; b) při vytváření nového připojení v nové budově nebo při jakýchkoli větších renovacích budovy, jak stanoví směrnice 2010/31/EU. 9


10



3. Pokud jsou vytápění a chlazení budovy nebo dodávka teplé vody zajišťovány ze sítě dálkového vytápění nebo z ústředního zdroje zásobujícího více budov, nainstaluje se měřič tepla nebo teplé vody na výměník tepla nebo do odběrného místa. V budovách s více bytovými jednotkami a ve víceúčelových budovách s ústředním zdrojem vytápění a chlazení nebo s dodávkami ze sítě dálkového vytápění nebo z ústředního zdroje zásobujícího více budov se rovněž nainstalují do 31. prosince 2016 individuální měřiče spotřeby, aby bylo možné měřit spotřebu tepla nebo chlazení nebo teplé vody u každé jednotky, je-li to technicky proveditelné a nákladově efektivní. Pokud použití individuálních měřičů není technicky proveditelné nebo není nákladově efektivní, použijí se pro měření spotřeby tepla na každém radiátoru individuální indikátory pro rozdělování nákladů na vytápění, pokud dotyčný členský stát neprokáže, že instalace těchto indikátorů by nebyla nákladově efektivní. V těchto případech lze zvážit alternativní nákladově efektivní metody měření spotřeby tepla. 11


Členské státy mohou v zájmu zajištění transparentnosti a přesnosti započítávání individuální spotřeby zavést transparentní pravidla pro rozdělování nákladů na spotřebu tepla nebo teplé vody v budovách s více bytovými jednotkami, které jsou zásobovány ze sítě dálkového vytápění nebo chlazení, nebo v nichž převažují systémy vlastního společného vytápění nebo chlazení. Tato pravidla podle potřeby obsahují pokyny týkající se způsobu rozdělování nákladů na teplo nebo teplou vodu využitých: a) jako užitková teplá voda; b) jako teplo vyzařované ze zařízení v budově a k vytápění společných prostor (v případě, že schodiště a chodby jsou vybaveny radiátory); c) k vytápění bytů.

12

3

21.10.2015



Novela zákona č. 406/2000 Sb.

Vyhláška č. 194/2007 Sb.

Zákon č. 406/2000 Sb., § 7a odst. (4) Stavebník, vlastník budovy nebo společenství vlastníků jednotek jsou dále povinni a) vybavit vnitřní tepelná zařízení budov přístroji regulujícími a registrujícími dodávku tepelné energie konečným uživatelům v rozsahu stanoveném prováděcím právním předpisem; konečný uživatel je povinen vlastníci a uživatelé prostor budov jsou povinni umožnit instalaci, údržbu a kontrolu těchto přístrojů, f) vybavit fyzickým nebo právnickým osobám, jež nakupují teplo, chlad nebo teplou vodu pro své vlastní konečné užití (dále jen „konečný zákazník“), vnitřní tepelná zařízení budov měřiči spotřeby tepla, chladu a teplé vody způsobem stanoveným prováděcím předpisem; konečný zákazník má právo na instalaci těchto měřičů a zároveň je povinen umožnit jejich instalaci, údržbu a kontrolu.

VYHLÁŠKA č. 237/2014 Sb., ze dne 4. listopadu 2014, kterou se mění vyhláška č. 194/2007 Sb., kterou se stanoví pravidla pro vytápění a dodávku teplé vody, měrné ukazatele spotřeby tepelné energie pro vytápění a pro přípravu teplé vody a požadavky na vybavení vnitřních tepelných zařízení budov přístroji regulujícími dodávku tepelné energie konečným spotřebitelům

Cíl vyhlášky Cílem vyhlášky je jednoznačně stanovit rozsah přístrojů, které se považují za přístroje registrující dodávku tepelné energie.

13


14


Novela vyhlášky č. 194/2007 Sb.


Náklady instalace jednotlivých druhů přístrojů registrujících

Způsoby měření tepelné energie v domech:

dodanou tepelnou energii 1.Kalorimetrická metoda

Metoda je založena na měření předaného tepla otopným médiem (nejčastěji vodou).

Pro typizovaný byt 3 +1 s předpokladem, že v bytě se nachází v každé místnosti jedno otopné těleso (bez ohledu jakým způsobem je uspořádán vnitřní tepelný rozvod):

2.Metoda měření tepelného toku z radiátoru

Metoda je založena na odhadu množství vyzářeného tepla radiátorem, který je teplejší než místnost, kde je radiátor umístěn

a)instalace indikátorů pro rozdělování nákladů na vytápění místností otopnými tělesy

3.Denostupňová (gradenová) metoda

Metoda je založena na principu měření teplotního rozdílu mezi teplotou udržovanou v místnosti (bytě) a referenční vnější teplotou

15

•

počet indikátorů: 5

•

běžná hodnota indikátoru: 300 až 450 Kč

•

montáž jednoho indikátoru: 100 Kč

•

celkové náklady: 3 000 Kč 16

4

21.10.2015




b) instalace měřidel tepelné energie (tzv. kalorimetrů)


Vyhláška se doplňuje následujícím způsobem:

•

počet měřidel: 1

•

běžná hodnota měřidla: 24 000 Kč

•

montáž měřidla: 1000 Kč

§ 7a – Vybavení přístroji registrujícími dodávku tepelné energie

•

pravidelné ověřování (cejchování měřidla): 1000 Kč

•

celkové náklady: 26 000 Kč

(1)V případě bytových domů a víceúčelových staveb s dodávkou tepla nebo chladu ze soustavy zásobování tepelnou energii nebo s ústředním vytápěním nebo chlazením se vnitřní rozvod tepla pro vytápění nebo vnitřní rozvod chladu v každém bytě nebo nebytovém prostoru vybaví

Za § 7 se vkládá § 7a, který včetně poznámky pod čarou č. 6 zní:

c) instalace vodoměrů na teplou vodu •

počet vodoměrů: 1

•

běžná hodnota vodoměru: 600 Kč

•

montáž vodoměru: 500 Kč

•

pravidelné ověřování (cejchování měřidla): 500 Kč

•

celkové náklady: 1 100 Kč

a) stanoveným měřidlem určeným k měření tepla nebo chladu podle zákona o metrologii v místě vstupu vnitřního rozvodu tepla pro vytápění nebo vnitřního rozvodu chladu do bytu nebo nebytového prostoru, pokud vnitřní rozvod tepla pro vytápění nebo vnitřní rozvod chladu vstupuje a zároveň vystupuje z bytu nebo nebytového prostoru v jednom místě, nebo b) zařízením pro rozdělování nákladů na vytápění, pokud vnitřní rozvod tepla pro vytápění vstupuje a vystupuje z bytu nebo nebytového prostoru v několika místech 17


18



(2) Zařízením pro rozdělování nákladů na vytápění je indikátor pro rozdělování nákladů na vytápění místností otopnými tělesy instalovaný přímo na každém otopném tělese6) nebo indikátor instalovaný na odtokové trubce z otopného tělesa nebo přístroj se snímačem teploty vzduchu daného vytápěného prostoru a teploty vzduchu venkovního prostředí k příslušející budově s trvalým průběhovým záznamem rozdílů teplot vzduchu za časový interval. (3) V případě společné přípravy teplé vody v domě se všechna místa pro její odběr v bytech a nebytových prostorech vybaví vodoměry na teplou vodu používané k rozdělování nákladů na společnou přípravu teplé vody v domě podle vyhlášky, kterou se stanoví měřidla k povinnému ověřování a měřidla podléhající schválení typu. (4) Odstavce 1 až 3 se nevztahují na případy, kdy se neprovádí rozúčtování nákladů na tepelnou energii na vytápění a nákladů na společnou přípravu teplé vody v domě podle zákona, kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty. 19


§ 6 – Rozúčtování nákladů na vytápění a nákladů na společnou přípravu teplé vody pro dům (1) Náklady na dodávku tepla a centralizované poskytování teplé vody vytápění v případě, že není stanovena povinnost instalace stanovených měřidel podle zákona o metrologii nebo zařízení pro rozdělování nákladů na vytápění, a náklady na společnou přípravu teplé vody pro dům z náměrů vodoměrů na teplou vodu podle jiného právního předpisu se rozúčtují na základě ujednání poskytovatele služeb se všemi nájemci v domě, u družstevních bytů na základě ujednání družstva se všemi nájemci v domě, kteří jsou zároveň členy družstva, u společenství ujednáním všech vlastníků jednotek. Pokud k dohodě nedojde, rozúčtují se náklady na vytápění a společnou přípravu teplé vody podle jiného právního předpisu upravujícího podrobnosti pro rozúčtování nákladů na dodávku tepla a společnou přípravu teplé vody v domě. Změna způsobu rozúčtování nákladů na dodávku tepla a centralizované poskytování teplé vody vytápění a společnou přípravu teplé vody pro dům je možná vždy až po uplynutí skončení zúčtovacího období.

20

5

21.10.2015





§ 6 – Rozúčtování nákladů na vytápění a nákladů na společnou přípravu teplé vody pro dům

§ 6 – Rozúčtování nákladů na vytápění a nákladů na společnou přípravu teplé vody pro dům

(2) Pokud je jiným právním předpisem stanovena povinnost instalace stanovených měřidel podle zákona o metrologii nebo zařízení pro rozdělování nákladů na vytápění a nákladů na společnou přípravu teplé vody pro dům z náměrů vodoměrů na teplou vodu, rozdělí se náklady na vytápění v zúčtovací jednotce za zúčtovací období na složku základní a spotřební. Základní složka je rozdělena mezi příjemce služeb podle poměru velikosti započitatelné podlahové plochy bytu nebo nebytového prostoru k celkové započitatelné podlahové ploše bytů a nebytových prostorů v zúčtovací jednotce. Spotřební složka je rozdělována mezi příjemce služeb úměrně výši náměrů stanovených měřidel podle zákona o metrologii nebo zařízení pro rozdělování nákladů na vytápění s použitím korekcí a výpočtových metod, zohledňujících i rozdílnou náročnost vytápěných místností na dodávku tepelné energie danou jejich polohou.

(3) Rozdíly v nákladech na vytápění připadající na 1 m2 započitatelné podlahové plochy nesmí překročit u příjemce služeb s měřením nebo zařízením pro rozdělování nákladů na vytápění v zúčtovací jednotce hodnoty určené jako spodní a horní hranice oproti průměru zúčtovací jednotky v daném zúčtovacím období. V případě překročení přípustných rozdílů musí být provedena úprava výpočtové metody. Neumožní-li příjemce služeb instalaci stanovených měřidel podle zákona o metrologii nebo zařízení pro rozdělování nákladů na vytápění, nebo přes opakované prokazatelné upozornění neumožní jejich odečet, nebo je neoprávněně ovlivní, činí v daném zúčtovacím období u tohoto příjemce služeb spotřební složka nákladů trojnásobek průměrné hodnoty spotřební složky nákladů připadajících na 1 m2 započitatelné podlahové plochy zúčtovací jednotky.

21


22



§ 6 – Rozúčtování nákladů na vytápění a nákladů na společnou přípravu teplé vody pro dům (4) Náklady na společnou přípravu teplé vody pro zúčtovací jednotku za zúčtovací období tvořené náklady na tepelnou energii spotřebovanou na ohřev vody a náklady na spotřebovanou vodu se rozdělí na složku základní a spotřební. Základní složka je rozdělena mezi příjemce služeb podle poměru velikosti podlahové plochy bytu nebo nebytového prostoru k celkové podlahové ploše bytů a nebytových prostorů v zúčtovací jednotce. Spotřební složka se rozdělí mezi příjemce služeb poměrně podle náměrů vodoměrů na teplou vodu instalovaných u příjemců služeb. Neumožní-li příjemce služeb instalaci vodoměrů na teplou vodu nebo přes opakované prokazatelné upozornění neumožní jejich odečet, nebo je neoprávněně ovlivní, činí v daném zúčtovacím období u tohoto příjemce služeb spotřební složka nákladů trojnásobek průměrné hodnoty spotřební složky nákladů připadajících na 1 m2 podlahové plochy zúčtovací jednotky.

23


VYHLÁŠKA č. 269/2015 Sb. ze dne 30. září 2015 o rozúčtování nákladů na vytápění a společnou přípravu teplé vody pro dům

§ 1 – Předmět úpravy Tato vyhláška stanoví a) rozsah výše základní a spotřební složky u rozúčtování nákladů na vytápění a nákladů na společnou přípravu teplé vody pro dům, jejich rozdělení mezi příjemce služeb, hodnoty určené jako spodní a horní hranice oproti průměru zúčtovací jednotky v daném zúčtovacím období, vymezení pojmů a další náležitosti k rozúčtování nákladů, b) některé další náležitosti, které musí poskytovatel služeb uvést ve vyúčtování nákladů na vytápění a nákladů na společnou přípravu teplé vody pro dům.

24

6

21.10.2015





§ 2 – Vymezení pojmů

§ 2 – Vymezení pojmů

Pro účely této vyhlášky se rozumí

e) započitatelnou podlahovou plochou podlahová plocha vynásobená koeficienty uvedenými v příloze č. 1 části A k této vyhlášce; mají-li některé místnosti v zúčtovací jednotce rozdílnou výšku stropů nebo stropy zkosené, započitatelná podlahová plocha těchto místností se vynásobí koeficientem podílu objemu vytápěného prostoru k objemu vypočtenému z podlahové plochy a výšky stropu převládajících místností v zúčtovací jednotce, f) podlahovou plochou nebytových prostorů pro účely poskytování teplé vody podlahová plocha vynásobená koeficienty stanovenými podle přílohy č. 1 části B k této vyhlášce, g) náměrem hodnota zjištěná jako rozdíl odečtu naměřenýchhodnot na instalovaných měřidlech podle zákona o metrologii nebo zařízení pro rozdělování nákladů na vytápění nebo vodoměrech na teplou vodu na konci a na začátku daného zúčtovacího období, h) nákladem na vytápění a na poskytování teplé vody pro dům náklady skutečně vynaložené v příslušném zúčtovacím období na pořízení služeb, tj. náklady na teplo na vytápění, náklady na teplo spotřebované na přípravu teplé vody, náklady na pitnou vodu spotřebovanou na přípravu teplé vody, a to v cenách podle cenových předpisů.

a) zúčtovací jednotkou dům nebo jeho část, popřípadě domy nebo jejich části, které mají jedno společné, technologicky propojené odběrné tepelné zařízení a společné měření nebo stanovení množství tepla, nákladů na teplo na vytápění a nákladů na poskytování teplé vody, b) vytápěním ústřední vytápění pomocí otopné soustavy ovlivňující zúčtovací jednotku, kterou prochází, napojené na společný zdroj tepla; vytápěním není vytápění bytů a nebytových prostorů prostřednictvím samostatných etážových okruhů zásobovaných teplem z vlastních zdrojů tepla, používajících různé druhy paliv nebo elektřinu, ani vytápění prostřednictvím uzavřených okruhů, do nichž se dodává a měří teplo na základě smlouvy dodavatele přímo s příjemcem služeb, c) společnou přípravou teplé vody pro dům ohřev a poskytování centrálně připravované teplé vody příjemcům služeb, d) podlahovou plochou podlahová plocha místností bytu a nebytového prostoru kromě teras, balkónů a lodžií a vedlejších prostorů, které jsou umístěny mimo byt; do podlahové plochy se započítává i plocha zastavěná kuchyňskou linkou, vestavěným nábytkem, kamny nebo jiným topným tělesem; nezapočítává se plocha okenních a dveřních ústupků, 25



§ 3 – Rozúčtování nákladů na vytápění v zúčtovací jednotce 1) Základní složka nákladů na vytápění v zúčtovací jednotce činí 30 % až 50 % a zbytek nákladů tvoří spotřební složku. Výši základní složky určí poskytovatel služeb. 2) Rozdíly v nákladech na vytápění připadající na 1 m2 započitatelné podlahové plochy nesmí překročit u příjemců služeb, kde jsou instalována měřidla podle zákona o metrologii nebo zařízení pro rozdělování nákladů na vytápění, v zúčtovací jednotce hodnotu o 20 % nižší a hodnotu o 100 % vyšší oproti průměru zúčtovací jednotky v daném zúčtovacím období. Pokud dojde k překročení přípustných rozdílů, provede poskytovatel služeb úpravu výpočtové metody u příjemců služeb, u nichž došlo k překročení některé stanovené hranice. U ostatních příjemců služeb se vychází pouze z náměrů měřidel podle zákona o metrologii nebo zařízení pro rozdělování nákladů na vytápění. Poskytovatel služeb provede úpravu výpočtové metody takto a)

b) c)

hodnota nákladu na vytápění příjemce služeb, jehož rozdíl překročil stanovenou limitní hodnotu, vztažená na 1 m2 započitatelné podlahové plochy příjemce služeb, se upraví na limitní přípustnou hodnotu nákladů na vytápění na 1 m2 započitatelné plochy, tedy 80 % průměrné hodnoty za zúčtovací jednotku, v případech, kdy nebyla dodržena spodní hranice 20 %, nebo 200 % průměrné hodnoty za zúčtovací jednotku v případech, kdy nebyla dodržena horní hranice 100 %, pravený náklad na vytápění příjemců služeb je pak násobkem výměry započitatelné podlahové plochy a hodnoty upravené a takto stanovená upravená hodnota nákladů na vytápění příjemce služeb se odečte od celkové částky nákladů na vytápění a zůstatek se rozdělí mezi ostatní příjemce služeb podle zákona, dokud všichni příjemci služeb nevyhoví stanovené přípustné odchylce rozdílu v nákladech na vytápění připadající na 1 m2 započitatelné podlahové plochy v zúčtovací jednotce v daném zúčtovacím období. 27

26



§ 3 – Rozúčtování nákladů na vytápění v zúčtovací jednotce (3) V zúčtovací jednotce, ve které u příjemců služeb nejsou instalována měřidla podle zákona o metrologii nebo zařízení pro rozdělování nákladů na vytápění, poskytovatel služeb spotřební složku rozdělí mezi příjemce služeb stejným způsobem jako složku základní. (4) Odečty měřidel podle zákona o metrologii nebo zařízení pro rozdělování nákladů na vytápění u příjemců služeb provádí poskytovatel služeb nejméně jednou ročně, vždy však ke konci zúčtovacího období. (5) Neumožní-li příjemce služeb instalaci měřidel podle zákona o metrologii nebo zařízení pro rozdělování nákladů na vytápění, postupuje se při výpočtu spotřební složky na vytápění podle přílohy č. 2 k této vyhlášce. (6) Pokud měřidla podle zákona o metrologii nebo zařízení pro rozdělování nákladů na vytápění nemohla být u příjemce služeb instalována z prokazatelných technických důvodů, poskytovatel služeb u tohoto příjemce služeb v daném zúčtovacím období stanoví spotřební složku ve výši průměrné hodnoty spotřební složky nákladů připadající na 1 m2 započitatelné podlahové plochy zúčtovací jednotky. Spotřební složka nákladů u tohoto příjemce služeb je pak násobkem průměrné hodnoty spotřební složky a započitatelné podlahové plochy.

28

7

21.10.2015




§ 3 – Rozúčtování nákladů na vytápění v zúčtovací jednotce


§ 4 – Rozúčtování nákladů na poskytování teplé vody v zúčtovací jednotce

(7) Úhrady příjemců služeb stanovené podle odstavce 5 jsou součástí úhrady spotřební složky nákladů na teplo na vytápění v zúčtovací jednotce, které se rozúčtovávají mezi příjemce služeb v daném zúčtovacím období. (8) Při obnovení odečtu měřidel podle zákona o metrologii nebo zařízení pro rozdělování nákladů na vytápění se pro odečítané zúčtovací období odečte od stavu měřidla podle zákona o metrologii nebo zařízení pro rozdělování nákladů na vytápění spotřeba odpovídající průměrné hodnotě spotřební složky nákladů za neměřené zúčtovací období připadající na 1 m2 započitatelné podlahové plochy zúčtovací jednotky bez zvýšení uvedeného v odstavci 5. U těch měřidel podle zákona o metrologii nebo zařízení pro rozdělování nákladů na vytápění, u kterých nelze zpětný odečet zjistit, se při obnovení odečtu pro odečítané zúčtovací období použije průměrná hodnota spotřební složky nákladů připadající na 1 m2 započitatelné podlahové plochy zúčtovací jednotky v daném zúčtovacím období.

(1) Základní složka nákladů na teplo spotřebované na poskytování teplé vody činí 30 % a spotřební složka 70 % nákladů. Základní složka nákladů na vodu spotřebovanou na poskytování teplé vody činí 0 % a spotřební složka 100 % nákladů. (2) Odečty instalovaných vodoměrů u příjemců služeb provádí poskytovatel služeb nejméně jednou ročně, vždy však ke konci zúčtovacího období. (3) V zúčtovací jednotce, ve které u příjemců služeb nejsou instalovány vodoměry a nedošlo k dohodě všech příjemců služeb, rozdělí poskytovatel služeb spotřební složku podle průměrného počtu osob rozhodných pro rozúčtování služeb v zúčtovacím období nebo podle poměru velikosti podlahové plochy bytu nebo nebytového prostoru k celkové podlahové ploše bytů a nebytových prostorů v zúčtovací jednotce. Rozdíly v rozsahu vybavení jednotlivých bytů v zúčtovací jednotce mající vliv na odběr teplé vody zohlední poskytovatel služeb přepočtem spotřební složky na základě odborného posouzení. V nebytových prostorech stanoví poskytovatel služeb průměrný počet osob nebo odpovídající velikost podlahové plochy na základě odborného posouzení podle způsobu odběru a rozsahu využívání teplé vody.

29


30



§ 4 – Rozúčtování nákladů na poskytování teplé vody v zúčtovací jednotce


§ 5 – Další zvláštní způsoby rozúčtování nákladů na vytápění a nákladů na poskytování teplé vody v zúčtovací jednotce

(4) Neumožní-li příjemce služeb instalaci vodoměrů, postupuje se při výpočtu spotřební složky podle přílohy č. 2 k této vyhlášce. (5) Úhrady příjemců služeb stanovené podle odstavce 4 jsou součástí úhrady spotřební složky nákladů na poskytování teplé vody v zúčtovací jednotce, které se rozúčtovávají mezi příjemce služeb v daném zúčtovacím období. (6) Při obnovení odečtu na instalovaném vodoměru se pro odečítané zúčtovací období odečte od stavu vodoměru průměrná spotřeba stanovená ze spotřeby zúčtovací jednotky připadající na 1 m2 podlahové plochy za neměřené zúčtovací období bez zvýšení uvedeného v odstavci 4. (7) Náklady na spotřebovanou vodu použitou k poskytování teplé vody rozdělí poskytovatel služeb mezi příjemce služeb poměrně podle náměrů instalovaných vodoměrů u příjemců služeb. Ustanovení odstavců 3 až 6 platí obdobně.

31

(1) Není-li možné v zúčtovací jednotce s vlastním zdrojem tepla nebo s vlastní předávací stanicí určit odděleně náklady na teplo na vytápění a náklady na teplo spotřebované na poskytování teplé vody, stanoví se tyto náklady podle vyhlášky, která stanoví pravidla pro vytápění a dodávku teplé vody, měrné ukazatele spotřeby tepelné energie pro vytápění a pro přípravu teplé vody a požadavky na vybavení vnitřních tepelných zařízení budov přístroji regulujícími dodávku tepelné energie konečným spotřebitelům. (2) Na byty a nebytové prostory odpojené od vnitřního rozvodu vytápění rozúčtovává poskytovatel služeb základní složku nákladů na vytápění podle poměru velikosti započitatelné podlahové plochy bytu nebo nebytového prostoru k celkové započitatelné podlahové ploše bytů a nebytových prostorů v zúčtovací jednotce; započitatelná podlahová plocha bytu nebo nebytového prostoru se přepočte na nepřímo vytápěnou započitatelnou podlahovou plochu podle přílohy č. 1 části A bodu 2 k této vyhlášce. Na byty a nebytové prostory odpojené od vnitřního rozvodu teplé vody rozúčtovává poskytovatel služeb základní složku nákladů podle poměru velikosti podlahové plochy bytu nebo nebytového prostoru k celkové podlahové ploše bytů a nebytových prostorů v zúčtovací jednotce.

32

8

21.10.2015







(3) Náklady na poskytování teplé vody odebrané přímo jednotlivými příjemci služeb ve společných prostorách zúčtovací jednotky, kde jsou instalovány vodoměry, rozúčtuje poskytovatel služeb na tyto příjemce služeb podle evidence spotřeb; pokud nejsou ve společných prostorách zúčtovací jednotky instalovány vodoměry, rozúčtují se náklady těmto příjemcům služeb způsobem, který stanoví poskytovatel služeb.

(5) Dojde-li ke změně příjemce služeb v průběhu zúčtovacího období a nejsou-li známy odečty naměřených hodnot měřidla podle zákona o metrologii, zařízení pro rozdělování nákladů na vytápění nebo instalovaného vodoměru k termínu změny, poskytovatel služeb rozdělí

(4) Při poruše měřidla podle zákona o metrologii, zařízení pro rozdělování nákladů na vytápění nebo instalovaného vodoměru stanoví poskytovatel služeb spotřební složku za dobu poruchy podle údajů dvou z klimatického hlediska srovnatelných zúčtovacích období.

a) spotřební složku nákladů na vytápění podle skutečné klimatické náročnosti příslušných částí zúčtovacího období před a po termínu změny; nejsou-li tyto údaje známy, podle přílohy č. 3 k této vyhlášce, b) základní složku nákladů na vytápění v poměru počtu dnů vytápění bytu nebo nebytového prostoru před a po termínu změny příjemce služeb, c) spotřební složku nákladů na poskytování teplé vody včetně nákladů na spotřebovanou vodu podle průměrného počtu osob rozhodných pro rozúčtování služeb a počtu dnů zúčtovacího období, v případě rozúčtování podle podlahové plochy jen podle počtu dnů zúčtovacího období, které připadají na původního a nového příjemce služeb, nedohodnou-li se původní a nový příjemce služeb jinak, d) základní složku nákladů na poskytování teplé vody podle počtu dnů zúčtovacího období, které připadají na původního a nového příjemce služeb.

33


34



§ 5 – Další zvláštní způsoby rozúčtování nákladů na vytápění a nákladů na poskytování teplé vody v zúčtovací jednotce (6) Dojde-li ke změně příjemce služeb v průběhu zúčtovacího období a jsou-li provedeny odečty měřidla podle zákona o metrologii, zařízení pro rozdělování nákladů na vytápění nebo instalovaného vodoměru k termínu změny příjemce služeb, poskytovatel služeb rozdělí a) základní složku nákladů na vytápění v poměru počtu dnů vytápění bytu nebo nebytového prostoru před a po termínu změny příjemce služeb, b) spotřební složku nákladů na vytápění v poměru součtů zjištěných přepočtených náměrů instalovaných měřidel podle zákona o metrologii nebo zařízení pro rozdělování nákladů na vytápění, c) základní složku nákladů na teplo na poskytování teplé vody podle počtu dnů zúčtovacího období, které připadají na původního a nového příjemce služeb, d) spotřební složku nákladů na teplo na poskytování teplé vody a náklady na spotřebovanou vodu v poměru součtu náměrů bytových vodoměrů na teplou vodu, které připadají na původního a nového příjemce služeb. (7) Nemá-li zúčtovací jednotka, byt či nebytový prostor svého příjemce služeb, rozumí se příjemcem služeb vlastník zúčtovací jednotky.

35


§ 6 – Vyúčtování nákladů na vytápění a nákladů na poskytování teplé vody příjemcům služeb Ve vyúčtování poskytovatel služeb, kromě náležitostí stanovených zákonem, uvede a) za zúčtovací jednotku odděleně spotřebu tepla na vytápění, spotřebu tepla na ohřev vody v GJ a množství vody v m3 spotřebované na poskytování teplé vody, b) za zúčtovací jednotku odděleně jednotkové ceny tepla na vytápění a tepla spotřebovaného na ohřev vody v Kč/GJ a vody spotřebované na poskytování teplé vody v Kč/m3, c) za zúčtovací jednotku celkové náklady v Kč odděleně na vytápění a na teplo spotřebované na ohřev vody a na vodu spotřebovanou na poskytování teplé vody, podíly základních a spotřebních složek nákladů na vytápění a nákladů na teplo spotřebované na ohřev vody v % a v Kč, d) podlahovou plochu a započitatelnou podlahovou plochu zúčtovací jednotky a bytu či nebytového prostoru příjemce služeb v m2, v případě poskytování teplé vody průměrný počet osob rozhodných pro rozúčtování služeb a za celou zúčtovací jednotku v zúčtovacím období, součet skutečných a přepočtených náměrů instalovaných měřidel podle zákona o metrologii nebo zařízení pro rozdělování nákladů na vytápění zúčtovací jednotky a bytu či nebytového prostoru příjemce služeb, součet náměrů instalovaných vodoměrů za zúčtovací jednotku a náměr instalovaných vodoměrů teplé vody v bytě či nebytovém prostoru příjemce služeb a ve společných prostorách zúčtovací jednotky rozúčtovávaných přímo mezi jednotlivé příjemce služeb podle evidence spotřeb v m3, hodnoty podílu nákladu příjemce služeb na vytápění, teplo na ohřev vody a na vodu v teplé vodě, 36

9

21.10.2015




§ 6 – Vyúčtování nákladů na vytápění a nákladů na poskytování teplé vody příjemcům služeb Ve vyúčtování poskytovatel služeb, kromě náležitostí stanovených zákonem, uvede e) měrnou spotřebu tepla na vytápění za zúčtovací jednotku v zúčtovacím období vyjádřenou v GJ na m2 započitatelné podlahové plochy, f) podíly nákladů připadající na příjemce služeb s uvedením základních složek, spotřebních složek a celkových nákladů v Kč, a to zvlášť na vytápění, na teplo na ohřev vody a na vodu spotřebovanou na poskytování teplé vody, g) koeficienty a součinitele použité pro přepočty podlahové plochy nebo započitatelné podlahové plochy konkrétního bytu či nebytového prostoru a pro přepočty odečtů měřidel podle zákona o metrologii nebo zařízení pro rozdělování nákladů na vytápění u příjemce služeb.


§ 7 – Přechodná ustanovení 1) Vznik právních vztahů a nároky z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky se posuzují podle vyhlášky č. 372/2001 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky. 2) Rozúčtování a vyúčtování nákladů na vytápění a nákladů na poskytování teplé vody mezi příjemce služeb za zúčtovací období, které započalo přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky, se provede podle vyhlášky č. 372/2001 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky, a to i v případě, že zúčtovací období skončí po nabytí účinnosti této vyhlášky.

§ 8 – Zrušovací ustanovení Vyhláška č. 372/2001 Sb., kterou se stanoví pravidla pro rozúčtování nákladů na tepelnou energii na vytápění a nákladů na poskytování teplé užitkové vody mezi konečné spotřebitele, se zrušuje.

§ 9 – Účinnost Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2016. 37


38

Novelizace vyhlášky č. 366/2010 Sb.

VYHLÁŠKA č. 366/2010 Sb., ze dne 8. prosince 2010, o způsobu rozdělení nákladů za dodávku tepelné energie při společném měření množství odebrané tepelné energie na přípravu teplé vody pro více odběrných míst

39

10

Směrnice EP a Rady související se zákonem o HE I

Recommend Documents