"Smluvní rodiny" ohrožují práva dětí

"Smluvní rodiny" ohrožují práva dětí Úprava smluvních rodin v novém zákonu o ústavní péči je hrubě nedostatečná, nesystematická a v této podobě a za současné situace může vážně ohrozit práva dětí. Výzva na ochranu práv dětí SMLUVNÍ RODINY v zákoně č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivné výchovné péči ve školských zařízeních Nový zákon o ústavní výchově přinesl některá dílčí zlepšení ústavní péče. Může se zdát, že institut „smluvních rodin“, který nově vnesl do českého právního řádu, bude přínosem, neboť nabízí další možnost, aby dítě nemuselo trávit zbytečně čas v ústavech ale v přirozenějším prostředí. Stejně jako ve všech ostatních případech zásahů do práva dítěte je však třeba zkoumat, zda úprava je nejlepší možnou a zda ji není možné zneužít v neprospěch dítěte. I.

Úprava

Úprava smluvních rodin v novém zákonu o ústavní péči je velmi stručná a hrubě nedostatečná. I věci zásadního významu ponechává k úpravě vyhlášce. Zákon č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy se smluvních rodin dotýká pouze ve třech ustanoveních: §5 odst.1 Diagnostický ústav je zařízení, které přijímá děti podle § 2 odst. 3, 4 a 5 a § 7 odst. 1 a na základě výsledků komplexního vyšetření, zdravotního stavu dětí a volné kapacity jednotlivých zařízení je umísťuje do dětských domovů, dětských domovů se školou nebo výchovných ústavů s výjimkou dětí přijatých do diagnostického ústavu na základě § 7 odst. 1. Ve zvláště odůvodněných případech, vyžaduje-li to zájem dítěte, umisťuje dítě mimo zařízení do smluvní rodiny. §8 odst. 4 Diagnostický ústav smluvně zajišťuje spolupráci se smluvními rodinami. Prostřednictvím těchto smluvních rodin jsou zabezpečovány úkoly diagnostického ústavu zejména u dětí, u kterých pobyt v kolektivu není vhodný. Výběr a přípravu smluvních rodin, způsob spolupráce a kontroly stanoví diagnostický ústav podle vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí. §41 odst.2 Ministerstvo práce a sociálních věcí stanoví vyhláškou podrobnosti pro výběr a přípravu smluvních rodin, podrobnosti způsobu spolupráce a kontroly těchto smluvních rodin s diagnostickým ústavem. II. 1.

Problematické otázky

Jaký úkol mají smluvní rodiny plnit? Z úpravy není úplně zřejmé, zda mají smluvní rodiny fungovat jako alternativa vedle ústavní péče či mají pouze poskytnout prostředí po dobu zhruba 8 týdnů k

diagnostice dítěte. Z § 5 by se dalo odvodit, že diagnostický ústav po provedení diagnostiky může v zájmu dítěte zvolit smluvní rodinu jako alternativu k vyjmenovaným typům ústavní výchovy. § 8 však stanoví, že prostřednictvím smluvních rodin jsou zabezpečovány úkoly diagnostického ústavu zejména u dětí, u kterých pobyt v kolektivu není vhodný. Pobyt dítěte v prostředí smluvní rodiny namísto diagnostickém prostředí sice umožní zkoumat dítě v přirozenějším prostředí, nicméně tento výklad přináší mnohem více otázek. Jako první otázka se nabízí: Jak pozná diagnostický ústav bez předchozí minimální diagnostiky, zda je pro konkrétní dítě vhodnější smluvní rodina a konkrétně která rodina (např. s ohledem na děti, které se už v této rodině nacházejí)? Několikatýdenní pobyt v ústavním zařízení je podle našeho názoru menší zlo než případné vrácení dítěte z rodiny v případě, že rodina péči o konkrétní dítě nezvládne. Pokud by měli smluvní rodiny poskytnout péči pouze v době diagnostiky, není zřejmé, jakým způsobem bude diagnostika probíhat. Budou smluvními rodiči vysoce kvalifikovaní dětští psychologové či budou pracovníci diagnostického ústavu dojíždět do rodiny? I pokud by se diagnostika prováděla takto na dálku, bude vyžadovat značnou spolupráci, zkušenost a speciální školení smluvních rodičů. Při výkladu smluvních rodin zajišťujících péči po dobu diagnostiky je poté otázkou, zda bude dítě po 8 týdnech umístěno ze smluvní rodiny stejně do ústavní péče. 2. Zákon umožňuje změnit rozhodnutí soudu o uložení ústavní či ochranné výchovy rozhodnutím diagnostického ústavu. Současná úprava neumožňuje podat proti rozhodnutí diagnostického ústavu o umístění dítěte jakýkoliv opravný prostředek - ani ve správním řízení (§ 36 zákona o ústavní výchově) ani v řízení před soudem, čímž se dostává do konfliktu s čl. 16 Úmluvy o právech dítěte v souvislosti s čl. 4 Ústavy. Čl. 16. Úmluvy zakotvuje ochranu dítěte před svévolným zasahováním do jeho soukromého života a právo dítěte na zákonnou ochranu proti takovému zásahu, přičemž přesun dítěte z diagnostického ústavu do smluvní rodiny nepochybně takovým zásahem je. Čl. 4 Ústavy dále svěřuje ochranu základních práv a svobod, tedy i práva na soukromí, soudní moci. Případ svěření dítěte diagnostickým ústavem do smluvní rodiny by se mohl rovněž dostat až před Evropský soud pro lidská práva pro porušení čl. 6 a 8 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Podle našeho názoru by bylo vhodnější, aby o umístění dítěte do smluvní rodiny rozhodoval soud v rámci řízení o péči o nezletilé. Soud by měl povinnost upřednostňovat smluvní rodiny před umístěním do ústavu, což by z hlediska dítěte bylo výhodnější – zatímco takto by soud musel rozhodnout o umístění dítěte do rodiny v každém případě, kdy to bude možné , na základě současné úpravy by diagnostický ústav do smluvních rodin mohl umístit dítě jen v odůvodněných případech u dětí, u kterých pobyt v kolektivu není vhodný. 3. Vzhledem k situaci a tradici pěstounské péče v ČR by měl být v případě zavedení profesionálních rodin kladen velký důraz na odborné i lidské kvality pěstounů, na jejich vyrovnání se s tím, že děti u nich budou pouze

přechodně. V zákoně není nijak stanoveno, kdo a na základě jakých alespoň minimálních kriterií bude vybírat smluvní rodiny. Domnívám se, že by zákon měl stanovit požadavky resp. povinnost smluvních rodičů podstoupit vzdělávací školení a výcviky, supervize apod. Ani dosud není standardně organizována podpora stávajících pěstounských rodin, chybí odborné vzdělávání, supervize a podpora v krizových situacích, často dochází k navrácení dětí zpět do ústavů. V obecné části důvodové zprávy chybí analýza dopadu zavedení institutu smluvních rodin na státní rozpočet, s žádnými dalšími finančními náklady a investicemi se pravděpodobně nepočítá. Pokud by tedy MPSV přeci jen vydalo byť dobrý předpis, nebudou na nezbytná školení na školení a další práci se smluvními rodinami prostředky. 4. Další problém spočívá v tom, že není ani zhruba nastíněna kontrola smluvních rodin – kdo jí bude provádět (diagnostický ústav, soud, státní zástupce, sociální pracovnice, které nezvládají už dnes svou povinnost kontroly v zařízeních ústavní péče, kde mají několik dětí najednou?), jakým způsobem, jaká bude mít oprávnění (např. vstup do bytu), jaké budou sankce či postihy. Vzhledem k tomu, že orgánu, který bude kontrolu provádět by měly být svěřeny pravomoce, měly by být zásady upraveny na úrovni zákona, nikoliv podzákonné natož smluvní rovině. 5. Zákon neupravuje vztahy, které nastanou rozhodnutím diagnostického ústavu. Zákon neurčuje, jaký charakter má mít ona smlouva mezi diagnostickým ústavem a smluvní rodinou, způsob odměňování, jak budou upravena práva a povinnosti obou smluvních stran , dětí a jejich rodičů. Budou mít biologičtí rodiče možnost participovat na rozhodování o dítěti, podílet se na diagnostice, terapii atd.? Kdo ponese za dítě odpovědnost, např. kdo bude hradit škodu, kterou děti způsobily – biologičtí rodiče, smluvní rodiče, diagnostický ústav? 6. Ochrana práva dětí na kontakt s vlastními rodiči Postoje dosavadních pěstounů se v ČR blíží spíše osvojitelům, a tak nemají zájem na kontaktech dítěte s biologickými rodiči. Z prováděných studií však vyplývá, že např. do kojeneckých ústavů jsou děti umísťovány v drtivé většině ze sociálních a zdravotních důvodů . Pokud je dítě umístěno v ústavu ze sociálních a zdravotních důvodů, měl by být zájem na tom, aby se do biologické rodiny vrátilo, tudíž aby po dobu odloučení udržovalo co nejčastější a kvalitní kontakt s biologickou rodinou. Kdo bude rozhodovat o četnosti a délce návštěv rodičů, o případném omezení těchto kontaktů, kdo bude ukládat tato či jiná opatření ve výchově? Ředitel zařízení, který nebude ve styku s dítětem? Pedagogicky nekvalifikovaný smluvní rodič? 7. Další problém vidíme v nesystematickém zařazení institutu smluvních rodin do již tak velmi roztříštěné úpravy péče o dítě vyrůstající mimo rodinu. Je otázkou, da nebude stěžovat situaci také to, že předpis, resp. vyhlášku, upravující výběr a přípravu smluvních rodin, způsob spolupráce a kontroly má vydat Ministerstvo práce a sociálních věcí, nicméně diagnostické ústavy zřizuje, řídí a podrobnosti o organizačním postupu DDÚ při umísťování a přemísťování stanoví Ministerstvo školství.

Smluvní rodiny připomínají více profesionální pěstounskou péči, jedná se o náhradní rodinnou výchovu, nikoliv o výchovu ústavní. Proto by bylo vhodnější upravit institut smluvních rodin v zákoně o rodině a zákoně o sociálně právní ochraně dítěte. To by umožňovalo navázat na zkušenosti s pěstounskou péčí – stanovit přípravu, výběr a kontrolu smluvních rodin podobně jako u pěstounské péče, obdobná by mohla být rovněž úprava hmotného zabezpečení dítěte ve smluvní rodině a odměna smluvních rodičů. 8. Jako samostatný problém je možné vytýčit ponechání úpravy na podzákonném předpise . S ohledem na závažnost a možný dopad problematiky smluvních rodin, omezení práv či vložení významných pravomocí je nasnadě, že by měla být zvolena jednotná koncepce zakotvená v zákoně. Z pohledu ústavního práva – jak výše uvedeno, přemístění dítěte do smluvní rodiny se bezpochyby dotýká v mnoha směrech jeho základního lidského práva na soukromí zaručeného v čl. 7 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 8 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 16 Úmluvy o právech dítěte. Čl.4 odst. 2 Listiny stanoví, že meze základních práv a svobod mohou být za podmínek stanovených Listinou upraveny pouze zákonem, dále čl. 32 odst.4 a 6 Listiny praví, že práva rodičů mohou být omezena jen na základě zákona a že podrobnosti týkající se rodičovství, rodiny a péče o dítě stanoví zákon. Povinnosti upravit rozsah práv a povinností dětí, jejich rodičů a orgánů zasahujících do jejich práva na soukromý a rodinný život se nemůže zákonodárce zbavit tím, že zplnomocní orgán moci výkonné k vydání normy nižší právní síly než zákona. III.

Závěr

Úprava smluvních rodin v novém zákonu o ústavní péči je hrubě nedostatečná, nesystematická a v této podobě a za současné situace může vážně ohrozit práva dětí.

V Praze, květen 2002

Středisko NRP, Věduna Bubleová, ředitelka, Jelení 91, Praha 1, tel. 33355309, [email protected] Ekologický právní servis: Radka Jelínková, vedoucí projektu právní ochrany dětí, Kostnická 1324, Tábor 1, tel. 0361/256662, [email protected] STŘEP: Věra Bechyňová, ředitelka, Senovážná 2, Praha 1, tel. 24232261, [email protected]