Smluvní pokuta v českém právu

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva a veřejné správy

Smluvní pokuta v českém právu Bakalářská práce

Autor:

Iva Johnová Právní administrativa v podnikatelské sféře

Vedoucí práce:

Praha

Ing. Bc. Ludmila Hábová, LL.M.

Duben

2011

Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou použitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, že odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, že se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.

V Jihlavě dne 30.4.2011 ____________________ Iva Johnová

Poděkování: Děkuji tímto své vedoucí bakalářské práce Ing. Bc. Ludmile Hábové, LL.M. za její trpělivost a cenné připomínky při tvorbě této práce.

ANOTACE Tato bakalářská práce se zabývá institutem smluvní pokuta. Smluvní pokuta je v dosavadní právní úpravě zařazena mezi zajišťovací prostředky. Zajišťovací institut smluvní pokuta je specifikován v českém, evropském i dalších právech. Práce se zabývá úpravou v občanském zákoníku a speciální úpravou v obchodním zákoníku. Institut smluvní pokuty je porovnán s jinými zajišťovacími prostředky. Je zmíněna relevantní judikatura. Součástí práce je také úprava pojmu smluvní pokuta v připravovaném novém občanském zákoníku.

This bachelor thesis deals with the institute of the contractual penalty. The contractual penalty is in accordance with the current legislation a type of security interests. The security interest of the contractual penalty is specified in the Czech, European and other law orders. This thesis deals with the legal regulation of the contractual penalty both in the Civil Code and the Commercial Code. The institute of the contractual penalty is confronted with other types of security interests. The relevant case law is also mentioned in this work. The work includes the regulation of the contractual penalty in the newly prepared Civil Code.

OBSAH Úvod ......................................................................................................................... 7 1.

Vymezení základních pojmů............................................................................ 9 1.1. Zajišťovací prostředky ................................................................................. 9 1.2. Smluvní pokuta .......................................................................................... 10

2.

Smluvní pokuta v českém právu .................................................................... 13 2.1. Smluvní pokuta v občanském zákoníku .................................................... 13 2.1.1. Akcesorita ........................................................................................... 14 2.2. Smluvní pokuta v obchodním zákoníku .................................................... 15 2.3. Smluvní pokuta v zákoníku práce.............................................................. 16

3.

Exkurz do evropských právních úprav........................................................... 18 3.1. Kontinentální úpravy ................................................................................. 18 3.1.1. Německo ............................................................................................. 18 3.1.2. Francie................................................................................................. 19 3.1.3. Španělsko ............................................................................................ 19 3.1.4. Právo Evropské unie ........................................................................... 20 3.2. Anglosaské právo....................................................................................... 20

4.

Analýza problematiky smluvní pokuty v praxi a porovnání s jinými zajišťovacími prostředky................................................................................ 22 4.1. Forma a obsah ujednání o smluvní pokutě ................................................ 22 4.2. Výše smluvní pokuty, splatnost a další specifika ...................................... 23 4.2.1. Výše smluvní pokuty .......................................................................... 23 4.2.2. Stanovení výše smluvní pokuty v souladu s dobrými mravy.............. 24 4.2.3. Nárok na zaplacení smluvní pokuty a odpovědnost............................ 25 4.2.4. Splatnost smluvní pokuty.................................................................... 26 4.2.5. Zaplacení smluvní pokuty................................................................... 27

4.2.6. Odstoupení od smlouvy a povinnost platit smluvní pokutu................ 28 4.2.7. Promlčení smluvní pokuty .................................................................. 29 4.2.8. Smluvní pokuta a postoupení pohledávky .......................................... 30 4.2.9. Vymáhání smluvní pokuty .................................................................. 30 4.3. Smluvní pokuta a náhrada škody ............................................................... 31 4.4. Smluvní pokuta a úroky z prodlení............................................................ 33 5.

Některá soudní rozhodnutí týkající se dané problematiky ............................. 35 5.1. Forma a obsah smluvní pokuty v judikatuře.............................................. 35 5.2. Výše smluvní pokuty v judikatuře ............................................................. 37 5.3. Dobré mravy a smluvní pokuta v judikatuře ............................................. 39 5.4. Nárok na zaplacení smluvní pokuty v judikatuře ...................................... 41 5.5. Moderační právo soudu v judikatuře ......................................................... 41 5.6. Smluvní pokuta a úroky z prodlení v judikatuře........................................ 42

6.

Zhodnocení výsledků ..................................................................................... 44 6.1. Hlavní pozitiva a negativa užití smluvní pokuty ....................................... 44 6.2. Smluvní pokuta de lege ferenda................................................................. 45

Závěr ....................................................................................................................... 47 Seznam literatury ..................................................................................................... 49

ÚVOD Soukromoprávní vztahy a smluvní právo stojí již od doby počátků římského práva na zásadě, že se smlouvy mají dodržovat (pacta sunt servanda). Vzhledem k tomu, že smluvní strany se ne vždy touto zásadou řídí, vyvinuly se během staletí různé instituty sloužící k posílení postavení věřitele, které mu mají dopomoci, aby mu ze strany dlužníka bylo plněno. V našem právním prostředí bývají označovány jako zajišťovací prostředky. Významným a v praxi často používaným zajišťovacím prostředkem je smluvní pokuta, jejíž problematice a úpravě v českém právu se věnuje tato bakalářská práce. Cílem této bakalářské práce je vymezit základní pojmy a právní úpravu týkající se smluvní pokuty v českém právním řádu, provést analýzu problematiky smluvní pokuty v praxi a porovnání s jinými zajišťovacími prostředky, vyhledat relevantní judikaturu, porovnat českou úpravu s jinými evropskými úpravami a výsledky zhodnotit. Při zpracování této práce jsem se soustředila na základní problematiku týkající se úpravy smluvní pokuty v českém právu při dosazení do evropského kontextu. Vzhledem k tomu, že je úprava smluvní pokuty v dosavadně platných a účinných právních předpisech velmi stručná, přičemž existují drobné rozdíly v úpravě smluvní pokuty ve vztazích řídících se zákonem č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále v této práci „občanský zákoník“) a ve vztazích řídících se zákonem č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále v této práci „obchodní zákoník“), je podstatnou součástí této práce i relevantní judikatura, která právní problematiku ohledně smluvní pokuty do značné míry modifikuje. Tuto bakalářskou práci jsem rozdělila do šesti kapitol. V první kapitole vymezuji základní pojmy týkající se smluvní pokuty a zajišťovacích prostředků obecně. V druhé kapitole jsem dala prostor aktuální úpravě smluvní pokuty v českých předpisech práva soukromého. Ve třetí kapitole jsem zasadila institut smluvní pokuty do evropského kontextu a porovnala rozdíly mezi českou právní úpravou tohoto institutu a úpravou vybraných evropských zemí. Ve čtvrté části této práce analyzuji praktické problémy, které mohou nastat v praxi při využívání smluvní pokuty, a porovnávám smluvní pokutu s úroky z prodlení a s problematikou náhrady škody. V páté kapitole jsem se pokusila o syntézu nejdůležitější judikatury. V šesté kapitole uvádím pozitiva a negativa smluvní 7

pokuty a zabývám se v ní také právní úpravou de lege ferenda obsaženou v návrhu nového občanského zákoníku.

8

1.

VYMEZENÍ ZÁKLADNÍCH POJMŮ 1.1.ZAJIŠŤOVACÍ PROSTŘEDKY Smluvní pokuta patří mezi zajišťovací prostředky. Pojmem zajišťovací

prostředky rozumíme řadu zvláštních soukromoprávních prostředků, které zajišťují právní postavení věřitele – možnost vrácení plnění, jež poskytl dlužníkovi ze svého majetku. „Realizace subjektivních práv a povinností je v občanskoprávních závazkových vztazích zajišťována celým systémem občanskoprávních záruk.“1 Tyto zajišťovací prostředky v českých podmínkách upravuje občanský a obchodní zákoník. Zajišťovací prostředky mají tři funkce. Zajišťovací, uhrazovací a sankční funkci. Zajišťovací funkce funguje jako funkce prevenční. Zaručuje, aby dlužníkova povinnost byla včas a řádně splněna tím, že zabezpečující prostředky jsou ujednány. Uhrazovací neboli reparační funkce zaručuje, aby byla věřitelova pohledávka uspokojena, a to z majetku dlužníka nebo z majetku třetí osoby. Sankční funkce, jak ze samého názvu vyplývá, vytváří sankci, neboli trest pro toho, kdo nesplnil povinnost. Mezi zajišťovací prostředky upravené v občanském zákoníku vedle smluvní pokuty patří: 

právo zástavní dle § 152 až 174, což je zajišťovací institut, který poskytuje věřiteli přednostní postavení před ostatními věřiteli tím, že v případě zpeněžení zástavy je přednostně uspokojena jeho pohledávka;



právo zadržovací dle § 175 až 180 (jinými slovy retenční právo), jehož prostřednictvím je věřitel oprávněn zadržet movitou věc dlužníka, aby zajistil své splatné peněžní pohledávky;



ručení dle § 546 až 550, které umožňuje věřiteli požadovat plnění po ručiteli, pokud dlužník nesplní svou povinnost řádně a včas sám;



uznání dluhu dle § 558 zlepšuje postavení věřitele v případě, že se dluh stane předmětem soudního sporu tím, že dlužník svůj dluh a priori uzná;

1

ŠVESTKA, Jiří; DVOŘÁK, Jan; a kol. Občanské právo hmotné, svazek II, 5.vyd. Praha : ASPI, a.s.

2009 .s.116. 9



dohoda o srážkách ze mzdy a jiných příjmů dle § 551 zajišťuje věřiteli uspokojení některých druhů pohledávek stanovených zákonem srážkami ze mzdy dlužníka nebo jeho jiných obdobných příjmů;



zajišťovací převod práva dle § 553, jehož podstatou je převedení práva majetkové hodnoty na věřitele;



zajišťovací postoupení pohledávky dle § 554 zajišťuje věřiteli splnění jeho pohledávky tím, že mu dlužník postoupí jinou pohledávku. Obchodní zákoník obsahuje speciální úpravu k ručení, uznání závazku a smluvní

pokutě a dalším institutům smluvního práva. Navíc upravuje institut bankovní záruky v občanském zákoníku neznámý. Bankovní záruka dle § 313 až 322 obchodního zákoníku je zvláštní případ ručení. Vzhledem k tomu, že na pozici ručitele vystupuje banka, která je zpravidla vysoce solventním subjektem, je takové zajištění věřitelovy pohledávky mnohem silnější a důvěryhodnější než obecné ručení.

1.2.SMLUVNÍ POKUTA Smluvní pokuta patří k zajišťovacím institutům soukromého práva. Může se také použít označení konvenční nebo konvencionální pokuta. Smluvní pokuta je jeden z nejčastěji využívaných zajišťovacích prostředků. Je to „vedlejší úmluva, v níž se jedna strana zavazuje vůči straně druhé k zvláštnímu a konkrétně specifikovanému plnění pro případ, že poruší určitou ze smluvních povinností.“2 Občanský zákoník upravuje smluvní pokutu obecně, tzn. generální úpravou. Obchodní zákoník upravuje některá další ustanovení, tzn. speciální úpravou. Vztah mezi občanským a obchodním zákoníkem je vztah všeobecné (generální) a zvláštní (speciální) úpravy. Smluvní pokuta může být součástí základní smlouvy, nebo může být sjednána samostatně. Při uzavírání smluv mezi účastníky závazkových vztahů je vhodné doplnit základní smlouvu ujednáním o smluvní pokutě pro případ porušení povinností, které jsou předmětem smlouvy.

2

ELIÁŠ, K., a kol. Občanský zákoník : Velký akademický komentář. 1. vyd. Praha : Linde Praha, a. s.,

2008. 2 sv. s. 1566.

10

Jako ostatní zajišťovací prostředky, smluvní pokuta má funkci preventivní, uhrazovací a sankční. Preventivní funkce nastává v okamžiku podepsání dohody o smluvní pokutě a končí v okamžiku splnění zajištěné povinnosti. Má vliv na dlužníka, aby splnil svoji povinnost. „Věřitel má právně ošetřeno, že porušení této povinnosti povede nejen k vysoce pravděpodobnému ohrožení nebo poškození jeho práv a zájmů, ale i ke vzniku práva na zaplacení smluvní pokuty.“3 Výše požadavku je tím srozumitelně dána. Dlužníkovi je tedy jasná sankce při nesplnění povinnosti. Preventivní funkce má pozitivní vliv na dlužníka, protože jsou mu jasné záporné následky neplnění povinností. Reparační neboli uhrazovací funkce nastupuje až při porušení zajišťované povinnosti. Je to finanční odškodnění za škodu vzniklou jako dopad nedodržení povinnosti. Při jednání o smluvní pokutě je důležité dobře stanovit patrnou výši škody, která by vznikla jako následek porušení zajišťované povinnosti. To zaručuje, že bude alespoň minimální část škody uhrazena. Bohužel při nesolventnosti dlužníka dochází nejen k porušení plnění zajištěné povinnosti, ale i k neuhrazení smluvní pokuty. Motivační význam pro dlužníka má funkce sankční. Sankční funkce se uplatňuje při neúspěchu funkce preventivní. Doplňuje funkci reparační. Je to obnos, který převyšuje dosah způsobené škody. Je chápána jako potrestání dlužníka za nesplnění povinnosti. Působí také jako stimul dodržování budoucích závazků ve smluvních vztazích. Působení všech tří funkcí se vzájemně doplňuje. „Komplexní působení funkcí smluvní pokuty pak směřuje k dosažení splnění hlavního závazku, případně k odstranění negativních důsledků jeho porušení vzniklých na straně věřitele.“4 Smluvní pokuta vzniká pouze při existenci smluvní povinnosti. Poměr smluvní pokuty k hlavnímu závazku je poměrem závislým. Jestliže nárok na vyrovnání smluvní pokuty vznikl před zánikem hlavního závazku, stává se samostatným závazkem. Hovoříme o akcesoritě smluvní pokuty.

3

PATĚK, Daniel. Smluvní pokuta v obchodních vztazích 1. vyd. Praha: C.H.Beck, 2006. s. 17.

4

PATĚK, Daniel. Smluvní pokuta v obchodních vztazích 1.vyd. Praha: C.H.Beck, 2006. s. 19.

11

Institut smluvní pokuty byl znám již ve starověkém Římě jakožto stipulatio poenae – příslib pokuty. Jednalo se o případy, kdy si věřitel nechal od dlužníka verbální formou (tzv. stipulací) slíbit plnění určitého obnosu peněz jako sankci za případné porušení smluvních povinností. Na území Čech je smluvní pokuta poprvé upravena ve Všeobecném občanském zákoníku - patent č. 946/1811 (ABGB). § 1336 a 1337 vymezovaly

smluvní

pokutu

v rámci

úpravy

náhrady

škody.

Jednalo

se

o paušalizovanou náhradu škody. Všeobecný obchodní zákoník č.1/1863 ř. z. určil odchylky k uspořádání smluvní pokuty ve Všeobecném občanském zákoníku, podobně jak je ustanoveno v současné úpravě. Zákon č.141/1950 Sb. přenesl smluvní pokutu z právní úpravy náhrady škody mezi prostředky zajištění závazků. Aktuálně účinný občanský zákoník - zákon č. 40/1964 Sb. původně pojem smluvní pokuta nezahrnoval. Institut smluvní pokuty byl do občanského zákoníku zaveden novelizací zákonem č. 509/1991 Sb. s účinností od 1.1.1992. Jsou to ustanovení § 544 a 545. Těmito paragrafy je upraveno zajištění závazku smluvní pokutou. Tato úprava platí i pro obchodní závazkové vztahy. Obchodní zákoník – zákon č. 513/1991 Sb. doplňuje předmětná ustanovení občanského zákoníku v §300 až 302.5

5

Srov. PATĚK Daniel. Smluvní pokuta v obchodních vztazích. 1. vyd. Praha: C.H.Beck, 2006. str.. 10-16. 12

2. SMLUVNÍ POKUTA V ČESKÉM PRÁVU V českém právním řádu je smluvní pokuta upravena ve dvou kodexech, v občanském a obchodním zákoníku. Vztah těchto právních úprav je paradigma všeobecné a speciální úpravy. Primárně upravuje institut smluvní pokuty občanský zákoník. Obchodní zákoník dále rozvádí některá ustanovení o smluvní pokutě pro případ obchodně-závazkových vztahů. Smluvní pokuta je využita i v pracovním právu.

2.1.SMLUVNÍ POKUTA V OBČANSKÉM ZÁKONÍKU „Smluvní pokuta § 544 (1) Sjednají-li strany pro případ porušení smluvní povinnosti smluvní pokutu, je účastník, který tuto povinnost poruší, zavázán pokutu zaplatit, i když oprávněnému účastníku porušením povinnosti nevznikne škoda. (2) Smluvní pokutu lze sjednat jen písemně a v ujednání musí být určena výše pokuty nebo stanoven způsob jejího určení. (3) Ustanovení o smluvní pokutě se použijí i na pokutu stanovenou pro porušení smluvní povinnosti právním předpisem (penále). § 545 (1) Nevyplývá-li z ujednání o smluvní pokutě něco jiného, je dlužník zavázán plnit povinnost, jejíž splnění bylo zajištěno smluvní pokutou, i po jejím zaplacení. (2) Věřitel není oprávněn požadovat náhradu škody způsobené porušením povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta, jestliže z ujednání účastníků o smluvní pokutě nevyplývá něco jiného. Věřitel je oprávněn domáhat se náhrady škody přesahující smluvní pokutu, jen když to je mezi účastníky dohodnuto. (3) Nevyplývá-li z dohody něco jiného, není dlužník povinen smluvní pokutu zaplatit, jestliže porušení povinnosti nezavinil.“6 Jak vyplývá z § 544 občanského zákoníku, smluvní pokuta je peněžitá částka, kterou je dlužník povinen zaplatit věřiteli tehdy, když nesplní povinnost vyplývající pro něj ze smlouvy, přičemž věřiteli nemusí vzniknout škoda. Smluvní pokutou tak lze vyloučit spory o náhradu škody, které by mohly mezi smluvními stranami případně vyvstat, a o smluvní pokutě se proto často hovoří jako o paušalizované náhradě škody.

6

Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. 13

Ujednáním o smluvní pokutě lze zajistit závazek vyplývající z jakékoliv smlouvy včetně smluv podle § 51 občanského zákoníku (tzv. smlouvy inominátní). Někdy v praxi dochází k tomu, že obsah smluvního ujednání odpovídá ustanovením o smluvní pokutě, ale termín smluvní pokuta v takovém ustanovení explicitně použit není, popř. je použit jiný (např. smluvní sankce, smluvní postih apod.) To není podstatné v případě, že z obsahu ujednání jednoznačně vyplývá, že vůle účastníků směřovala k ujednání o smluvní pokutě, což vyplývá z § 35 odst. 2 občanského zákoníku, který stanoví, „že právní úkony vyjádřené slovy, je třeba vykládat nejen podle jejich jazykového vyjádření, ale zejména též podle vůle toho, kdo právní úkon učinil. Není-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem.“7 Vzhledem k tomu, že je smluvní pokuta ve vztahu akcesorickém, je třeba naplnit základní předpoklad, kterým je existence primární právní povinnosti. Druhým předpokladem je předmět plnění smluvní pokuty, který musí být samostatně dostatečně určen, jelikož ne všechny povinnosti vyplývající z primární smlouvy musí být nutně předmětem smluvní pokuty. Ujednání o smluvní pokutě je dvoustranný právní úkon, který vyžaduje souhlas všech smluvních stran. V praxi se můžeme setkat i s jednostranným prohlášením smluvní pokuty, často se s ním setkáme např. na faktuře. Toto prohlášení však nemá žádné právní účinky, pokud nedojde k tomu, že by druhá strana s tímto prohlášením projevila písemný souhlas. Smlouva, z níž vyplývá primární povinnost zajištěná institutem smluvní pokuty, nemusí být písemná, ale ujednání o smluvní pokutě musí mít vždy písemnou formu. Zároveň musí být smluvena i výše smluvní pokuty nebo způsob, jakým se určí (např. procentem z kupní ceny). Možností je i paušální částka za každý den prodlení zvyšující se procentní sazbou. Pokud není dodržena písemná forma ujednání o smluvní pokutě, dochází dle občanského zákoníku k absolutní neplatnosti. V takovém případě se jedná o neplatnost ze zákona a od počátku – ex lege et ex tunc, jak stanoví občanský zákoník v § 40a.

2.1.1. AKCESORITA Jak již bylo řečeno výše, ustanovení o smluvní pokutě je závislé na existenci hlavního závazku, bez hlavního závazku tedy zajišťovací závazek nemůže vzniknout.

7

Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, §35 odst.2.

14

Jako příklad lze uvést, že primární závazek nevznikl z platné smlouvy nebo že primární závazek zanikl prekluzí. V takových případech nemůže mít ujednání o smluvní pokutě účinek. Pokud dojde k odstoupení od primární smlouvy, nezaniká nárok na smluvní pokutu, i když zanikají práva a povinnosti z této smlouvy vyplývající. Toto platí v případě, že nárok na smluvní pokutu již vznikl. Z dalšího ustanovení občanského zákoníku vyplývá, že dlužník je povinen plnit zajištěnou primární povinnost i po zaplacení smluvní pokuty, pokud nebylo dohodnuto jinak. Pokud z ujednání smluvních stran o smluvní pokutě nevyplývá něco jiného, věřitel není oprávněn požadovat po dlužníkovi vedle zaplacení smluvní pokuty náhradu škody ani náhradu škody přesahující smluvní pokutu. Proto v praxi většinou dochází k tomu, že v ujednání o smluvní pokutě je stanoveno, že nárok na náhradu škody není dotčen ujednáním o smluvní pokutě. Pokud si strany nedohodnou jinak, není dlužník povinen zaplatit smluvní pokutu, jestliže porušení povinností nezavinil. V takovém případě ovšem platí presumpce zavinění dlužníka a na dlužníkovi tudíž leží důkazní břemeno.

2.2.SMLUVNÍ POKUTA V OBCHODNÍM ZÁKONÍKU „Některá ustanovení o smluvní pokutě § 300 Okolnosti vylučující odpovědnost (§ 374) nemají vliv na povinnost platit smluvní pokutu. § 301 Nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti, a to až do výše škody vzniklé do doby soudního rozhodnutí porušením smluvní povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody vzniklé později je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty podle § 373 a násl. § 302 Odstoupení od smlouvy se nedotýká nároku na zaplacení smluvní pokuty.“8

8

Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů.

15

§ 300 obchodního zákoníku stanoví na rozdíl od úpravy občanského zákoníku princip objektivní odpovědnosti tím, že okolnosti vylučující odpovědnost (např. vyšší moc) nijak neovlivní povinnost platit smluvní pokutu. Smluvní strany se však mohou odchýlit a v ujednání o smluvní pokutě objektivní odpovědnost vyloučit. Jinak je tomu u § 301, protože z § 263 obchodního zákoníku vyplývá, že se jedná o kogentní ustanovení. V tomto ustanovení obchodní zákoník stanoví tzv. moderační právo soudu, které umožňuje dlužníkovi, aby na jeho návrh soud snížil nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu. Jedná se však o právo soudu nikoliv jeho povinnost. Pro vztahy vzniklé na základě občanského zákoníku neexistuje podobná možnost soudu nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu moderovat, soud by v takovém případě mohl určit, že příliš vysoká částka je v rozporu s dobrými mravy, což by učinilo takový právní úkon neplatným v souladu s § 39 občanského zákoníku. Dále obchodní zákoník stanoví, že i když jedna ze smluvních stran v souladu s ustanovením zákona nebo smlouvy odstoupí od smlouvy, nárok na zaplacení smluvní pokuty nezaniká.

2.3. SMLUVNÍ POKUTA V ZÁKONÍKU PRÁCE „Hlava VI: Konkurenční doložka § 310 (1) Byla-li sjednána dohoda, kterou se zaměstnanec zavazuje, že se po určitou dobu po skončení zaměstnání, nejdéle však po dobu 1 roku, zdrží výkonu výdělečné činnosti, která by byla shodná s předmětem činnosti zaměstnavatele nebo která by měla vůči němu soutěžní povahu, je součástí dohody závazek zaměstnavatele, že zaměstnanci poskytne přiměřené peněžité vyrovnání, nejméně však ve výši průměrného měsíčního výdělku, za každý měsíc plnění závazku. Peněžité vyrovnání je splatné pozadu za měsíční období, pokud se účastníci nedohodli na jiné době splatnosti. (2) Dohodu podle odstavce 1 může zaměstnavatel se zaměstnancem uzavřít, jestliže to je možné od zaměstnance spravedlivě požadovat s ohledem na povahu informací, poznatků, znalostí pracovních a technologických postupů, které získal v zaměstnání u zaměstnavatele a jejichž využití při činnosti uvedené v odstavci 1 by mohlo zaměstnavateli závažným způsobem ztížit jeho činnost; jestliže byla se zaměstnancem sjednána zkušební doba (§ 35), je možné dohodu uzavřít nejdříve po uplynutí zkušební doby, jinak je dohoda neplatná. (3) Byla-li v dohodě podle odstavce 1 sjednána smluvní pokuta, kterou je zaměstnanec zaměstnavateli povinen zaplatit, jestliže závazek poruší, zanikne závazek zaměstnance

16

zaplacením smluvní pokuty. Výše smluvní pokuty musí být přiměřená povaze a významu podmínek uvedených v odstavci 1. (…)“9 Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále v této práci „zákoník práce“) obsahuje speciální úpravu smluvní pokuty jen ve výše uvedeném ustanovení, které umožňuje zaměstnavateli zajistit pouze závazek zaměstnance vyplývající z konkurenční doložky, ostatní závazky zaměstnance vůči zaměstnavateli smluvní pokutou zajistit nelze. Závazek vyplývající pro zaměstnance z konkurenční doložky může trvat určitou dobu po skončení zaměstnání, nejdéle však jeden rok, kdy se zaměstnanec zavazuje, že se zdrží výkonu výdělečné činnosti, jejíž předmět by byl shodný s předmětem činnosti dosavadního zaměstnavatele. I v tomto případě musí být smluvní pokuta sjednána písemně. Zaplacením smluvní pokuty v tomto případě zaniká povinnost zaměstnance zdržet se výkonu činnosti zakázané konkurenční doložkou.10 V souladu se zákoníkem práce lze smluvní pokutou zajistit jakékoli porušení závazků ze strany zaměstnavatele. Ustanovení o smluvní pokutě se v takovém případě budou řídit v souladu s § 326 zákoníku práce občanským zákoníkem (při sjednávání smluvní pokuty v pracovně závazkových vztazích je tedy zejména třeba dbát na všechny formální a obsahové náležitosti požadované občanským zákoníkem).

9

Zákon č. 262/2006. Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů.

10

BĚLINA, Miroslav; a kol. Pracovní právo. 4. vyd. Praha: C.H.Beck, 2010. str. 93, 94. 17

3. EXKURZ DO EVROPSKÝCH PRÁVNÍCH ÚPRAV 3.1.KONTINENTÁLNÍ ÚPRAVY Vycházejí z úpravy římského práva, jejich principy jsou tedy do značné míry podobné. Často se rozlišuje smluvní pokuta od předem sjednané náhrady škody.

3.1.1. NĚMECKO V německém právu podobně jak o v českém právu je generální úprava institutu smluvní pokuty obsažena v občanském zákoníku a speciální úprava pro obchodně právní vztahy v obchodním zákoníku. Německý právní řád rozlišuje smluvní pokutu (Vertragstrafe nebo Konventionalstrafe) a předem sjednanou náhradu škody (Schaudenspauschale). Významným rozdílem mezi českou a německou právní úpravou je skutečnost, že v Německu se obligatorně nevyžaduje písemná forma pro ujednání o smluvní pokutě a navíc se výslovně připouští jiná než peněžitá forma smluvní pokuty (v českém prostředí se dovozuje z judikatury, výslovná úprava chybí). Podobně jako u nás vznik práva na zaplacení smluvní pokuty není navázán na vznik škody z důvodu porušení zajišťované povinnosti a v případě, že by skutečně vzniklá škoda převýšila sjednanou smluvní pokutu, může věřitel požadovat po dlužníkovi náhradu škody nad rámec smluvní pokuty (ale to platí jen v případě peněžité smluvní pokuty). Německý právní řád navíc rozlišuje smluvní pokutu sjednanou pro nesplnění závazku, kdy si věřitel může alternativně zvolit buď splnění primárního závazku, nebo plnění smluvní pokuty. Pokud zvolí plnění smluvní pokuty, ztrácí nárok na plnění primárního závazku. V případě smluvní pokuty z vadného plnění je věřitel oprávněn požadovat zároveň plnění primárního závazku i smluvní pokuty. I v německém právním řádu se objevuje moderační právo soudu. Na rozdíl od české úpravy je však uplatnitelné pouze v občanskoprávních vztazích, v obchodních vztazích soud pokutu snížit nemůže. Pokud by však smluvní pokuta v obchodních vztazích byla nepřiměřeně vysoká, mohla by být podobně jako u nás nahlížena jako rozporná s dobrými mravy a ujednání o ní by tudíž bylo neplatné. Předem sjednaná náhrada škody moderačnímu právu nepodléhá, proto bývá často 18

smluvní pokuta označována za předem sjednanou náhradu škody, nicméně soud v takových případech zkoumá, zda se jedná o skutečný odhad škody, nebo zda se jedná o smluvní pokutu.

3.1.2. FRANCIE Ve Francii je institut smluvní pokuty (peine convenue) upraven v občanském zákoníku (Code civile) z roku 1804 a rozlišuje mezi paušalizovanou náhradou škody a smluvní pokutou. V případě, že si věřitel s dlužníkem sjednají přesnou částku, která se má zaplatit, když vznikne škoda, nemůže být oprávněnému přiznána vyšší částka, a to ani tehdy, když skutečně vzniklá škoda sjednanou částku převyšuje. Nicméně pokud je tato částka zjevně nepřiměřeně nízká nebo vysoká, soud ji může na základě vlastního uvážení snížit, popř. i, na rozdíl od české obchodně právní úpravy, zvýšit. Francouzský právní řád umožňuje věřiteli zvolit alternativně buď plnění ze smluvní pokuty, nebo z původního závazku. V případě, kdy je ale dlužník v prodlení s plněním ze smluvní pokuty, náleží věřiteli obě plnění. Francouzský zákonodárce chápe smluvní pokutu taktéž jako paušalizovanou náhradu škody, proto vedle ní nenáleží oprávněnému nárok na náhradu škody. Nicméně v případě, že povinný způsobil oprávněnému škodu úmyslně nebo v hrubé nedbalosti, může oprávněný požadovat náhradu škody v plné výši bez ohledu na výši sjednané smluvní pokuty.

3.1.3. ŠPANĚLSKO Ve Španělsku je smluvní pokuta (pena convencional) taktéž upravena v občanském zákoníku (código civil) a akcesorita jejího vztahu k hlavnímu závazku je vyjádřena explicitně ustanovením, že neplatnost hlavního závazku způsobuje i neplatnost ujednání o smluvní pokutě. Smluvní pokuta je obvykle peněžité plnění, ale může se jednat i o povinnost něco udělat, opomenout nebo strpět. Pro vznik povinnosti plnit je obecně potřeba zavinění alespoň ve formě nedbalosti (subjektivní odpovědnost), nicméně smluvní strany mohou ujednat i odpovědnost objektivní. Pokud se smluvní strany nedohodnou jinak, věřitel nemůže zároveň vymáhat plnění ze smluvní pokuty i z hlavního závazku, může si však zvolit, které plnění od povinného upřednostní. Podle ustanovení španělského občanského zákoníku se totiž dlužník nemůže zbavit povinnosti

19

plnit z hlavního závazku tím, že uhradí smluvní pokutu. Na návrh účastníka soud moderuje smluvní pokutu vždy, když jsou k tomu dány podmínky.

3.1.4. PRÁVO EVROPSKÉ UNIE V současné době v rámci evropského práva neexistuje úprava smluvní pokuty. Předpokládá se ale, že určitá úprava smluvní pokuty proběhne v rámci úpravy evropského smluvního práva. V devadesátých letech byly publikovány nezávazné Principy evropského smluvního práva, ve kterých je smluvní pokutě věnován jeden článek o dvou odstavcích. Institut zde však není z důvodu rozdílného chápání pojmů různými právními řády označen jako smluvní pokuta, nýbrž jako sjednaná platba pro případ neplnění (Agreed Payment for Non-Performance). První odstavec tohoto článku (označeného jako 9:509) stanoví, že plnění sjednané platby pro případ neplnění náleží oprávněnému bez ohledu na existenci skutečné škody. V odstavci 2 článku je ukotveno moderační právo. Moderační právo může být však vyloučeno ujednáním smluvních stran.11

3.2. ANGLOSASKÉ PRÁVO V Anglii se aplikuje právní systém common law, ve kterém rozlišují dva instituty podobné smluvní pokutě ve smyslu českého práva. Prvním z nich je „liquidated damages“ a druhým „penalty“. Použitím institutu liquidated damages se smluvní strany snaží vyvarovat situaci, kdy by vznikla těžko určitelná škoda, vymáhání jejíž náhrady by bylo složité. Smluvní strany se dopředu pokoušejí určit výši škody, která by mohla vzniknout porušením zajišťované povinnosti. Liquidated damages tedy slouží jako paušalizovaná náhrada škody, ve smyslu české právní úpravy je tedy dominantní reparační funkce tohoto institutu. I přesto může být plnění liquidated damages požadováno, aniž by bylo nutné prokázat vzniklou škodu, a nárok na toto plnění je soudně vymahatelný.

11

Viz

Principy

evropského

smluvního

práva,

které

jsou

dostupné

na:

http://frontpage.cbs.dk/law/commission_on_european_contract_law/PECL%20engelsk/engelsk_partI_og _II.htm [cit. 30.3.2011]. 20

Naopak u penalty je dominantní funkce sankční, jedná se o částku sjednanou za účelem odrazení smluvní strany od neplnění zajištěné povinnosti. Penalty bývá sjednána v nepřiměřené výši v porovnání se škodou, která by mohla nastat. Penalty není na rozdíl od liquidated damages vymahatelná soudně právě z důvodu své nepřiměřené výše a soudy k ní zpravidla nepřihlíží. 12

12

Kapitola vychází z: PATĚK Daniel. Smluvní pokuta v obchodních vztazích. 1. vyd. Praha: C.H.Beck,

2006. str. 2-10. 21

4. ANALÝZA POKUTY

PROBLEMATIKY V

PRAXI

A

SMLUVNÍ

POROVNÁNÍ

S JINÝMI ZAJIŠŤOVACÍMI PROSTŘEDKY 4.1.FORMA A OBSAH UJEDNÁNÍ O SMLUVNÍ POKUTĚ Jak vyplývá z § 544 odst. 2 občanského zákoníku, dohoda o smluvní pokutě vyžaduje písemnou formu pod sankcí neplatnosti. V souladu s § 40 odst. 4 občanského zákoníku nemusí být sjednána pouze ve formě listiny, nýbrž může být sjednána také telegraficky, dálnopisem nebo elektronickými prostředky, jež umožňují zachycení obsahu právního úkonu a určení osoby, jež tento úkon učinila. Pro platnost ujednání je také potřeba, aby smluvní pokutu sjednala osoba oprávněná jednat (např. statutární orgán, prokurista, zmocněnec apod.). V případě sjednání smluvní pokuty v listinné formě není potřeba, aby podpisy všech zúčastněných osob byly na téže listině. Podpis musí být učiněn vlastnoručně, nahradit ho mechanickými prostředky lze v souladu s § 40 odst. 3 věta druhá občanského zákoníku jen v případech, kdy je to obvyklé. Zákon nevyžaduje ani úřední ověření podpisu osob sjednávajících smluvní pokutu. Česká právní úprava umožňuje uzavírat některé smlouvy i v ústní formě. Vzhledem k tomu, že smluvní pokuta musí být vždy sjednána v písemné formě, pod sankcí neplatnosti tomu musí být i tehdy, když je akcesorická k hlavnímu vztahu vyplývajícímu ze smlouvy uzavřené ústně. Kdyby ujednání o smluvní pokutě bylo uzavřeno pouze ústně, v souladu s § 40 odst. 1 občanského zákoníku by byl tento právní úkon neplatný pro nedodržení požadované formy. V případě, že by došlo ke sjednání smluvní pokuty pouze ústní formou a došlo-li by k tomu, že dlužník zaplatí po porušení zajištěné povinnosti smluvní pokutu, nemůže se později domáhat navrácení pokuty z důvodu bezdůvodného obohacení. Podle § 455 odst. 1 občanského zákoníku se totiž plnění dluhu neplatného jen pro nedostatek formy nepovažuje za bezdůvodné obohacení.

22

Došlo-li by ke zničení listiny, na níž je sjednána smluvní pokuta, lze se jejího zaplacení domáhat tehdy, lze-li prokázat existenci jejího sjednání např. prostřednictvím svědeckých výpovědí. 13 V ujednání o smluvní pokutě musí být v souladu s ustanovením § 544 občanského zákoníku stanovena výše smluvní pokuty nebo způsob jejího určení a zároveň určení povinnosti, která je touto smluvní pokutou zajišťována, jinak je toto ujednání neplatné.

4.2. VÝŠE

SMLUVNÍ

POKUTY,

SPLATNOST

A

DALŠÍ

SPECIFIKA 4.2.1. VÝŠE SMLUVNÍ POKUTY Občanský zákoník umožňuje smluvním stranám, aby si zvolily ze dvou způsobů určení výše smluvní pokuty. Buď v ujednání přesně vyčíslí výši smluvní pokuty, nebo jasně stanoví způsob jejího určení. Vyčíslení smluvní pokuty je v praxi jednodušší, přičemž se nemusí jednat jen o určitou jednorázovou sumu (jako např. 2 miliony Kč), nýbrž i např. o procentní podíl na určitém faktoru (např. cena). Přesná výše smluvní pokuty však musí být vždy známa předem a je neměnná. Druhý způsob umožňuje smluvním stranám, aby výši pokuty navázaly na určité významné okolnosti, jejichž hodnoty však v době sjednání smluvní pokuty neznají. Výše smluvní pokuty tak není dopředu známa. Ustanovení § 544 odst. 2 občanského zákoníku však vyžaduje, aby v momentě sjednání smluvní pokuty bylo nepochybné, jakým způsobem se smluvní pokuta v případě porušení zajištěné smluvní povinnosti vyčíslí (tzn. z jakých veličin, jakým početním postupem). Smluvní pokuta může být navázána na určité proměnlivé veličiny (jako je např. devizový kurz, pokud je smluvní pokuta odvozována od částky stanovené v cizí měně, nebo třeba procentní podíl z včas nedodaného plnění). Při tomto způsobu určení pokuty je třeba dbát na to, aby byl

13

FALDYNA, František; HUŠEK, Jan; POHL, Tomáš. Zajištění a zánik obchodních závazků. 2. vyd.

Praha: ASPI, 2007. str. 51. 23

stanoven určitý vzorec pro výpočet smluvní pokuty takovým způsobem, aby bylo v budoucnu možno stanovit výši smluvní pokuty bez jakýchkoli pochyb. V praxi se často postihuje celá délka prodlení dlužníka např. procentem nezaplacené ceny za každý započatý den (týden nebo jiné časové období) prodlení.

4.2.2. STANOVENÍ

VÝŠE

SMLUVNÍ

POKUTY

V SOULADU

S DOBRÝMI MRAVY Výše smluvní pokuty je v režimu občanského zákoníku úzce spjata s institutem dobrých mravů a v režimu obchodního zákoníku navíc se zásadou poctivého obchodního styku. Dobré mravy jako institut nemá legální definici, pojem byl však vyložen Nejvyšším soudem jako „souhrn společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních“14 a Ústavním soudem následovně: „Jde o souhrn etických, obecně zachovávaných a uznávaných zásad, jejichž dodržování je mnohdy zajišťováno i právními normami tak, aby každé jednání bylo v souladu s obecnými morálními zásadami demokratické společnosti.“ 15 Na základě § 39 občanského zákoníku bude ujednání o smluvní pokutě neplatné tehdy, bude-li se příčit dobrým mravům. Zde je zákonem dán prostor pro rozhodovací praxi soudů. Např. v roce 2007 Nejvyšší soud rozhodl, že je „1% denní smluvní pokuta v rozporu s dobrými mravy, ovšem ujednání o 0,5% lze považovat za platné ujednání.“16 Otázka, zda ještě je výše smluvní pokuty v souladu s dobrými mravy nebo nikoli, není nikdy jednoduchá, proto by při sjednávání výše smluvní pokuty měly smluvní strany vzít vždy v úvahu pravidlo vyjádřené v právní větě rozsudku Nejvyššího soudu: „Při zkoumání platnosti ujednání o smluvní pokutě z hlediska dobrých mravů je nutno

14

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. května 1997, sp. zn. 2 Cdon 473/96.

15

Nález Ústavního soudu ze dne 26. února 1998, sp. zn. II. ÚS 249/97.

16

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. května 2007, sp. zn. 33 Odo 438/2005. 24

uvážit funkce smluvní pokuty (funkce preventivní, uhrazovací a sankční). Přiměřenost výše smluvní pokuty je třeba posoudit s přihlédnutím k celkovým okolnostem úkonu, jeho pohnutkám a účelu, který sledoval. V úvahu je třeba rovněž vzít výši zajištěné částky, z níž lze také usoudit na nepřiměřenost smluvní pokuty s ohledem na vzájemný poměr původní a sankční povinnosti.“17 Z této právní věty vyplývá snaha Nejvyššího soudu přimět soudy nižšího stupně k posuzování každé smluvní pokuty v souvislosti se specifiky daného případu.

4.2.3. NÁROK

NA

ZAPLACENÍ

SMLUVNÍ

POKUTY

A

ODPOVĚDNOST Nárok na zaplacení smluvní pokuty vzniká až tehdy, kdy dojde k porušení zajišťované povinnosti, a to jen za předpokladu, že došlo k platnému sjednání smluvní pokuty. Vliv na vznik nároku na zaplacení smluvní pokuty bude mít v některých případech i dlužníkovo zavinění. Pokud jde o odpovědnost, občanský zákoník a obchodní zákoník staví na rozdílných principech. V režimu občanského zákoníku se ke vzniku nároku na zaplacení smluvní pokuty vyžaduje zavinění (úmysl přímý, nepřímý, vědomost vědomá, nevědomá)18 na straně dlužníka, jedná se tedy o subjektivní odpovědnost. Smluvní strany se však v souladu s § 545 odst. 3 občanského zákoníku mohou dohodnout jinak. Vzhledem k tomu, že v občanském právu platí princip presumpce viny, v případě sporu leží důkazní břemeno o nedostatku zavinění na dlužníkovi. V režimu obchodního zákoníku, jak vyplývá z jeho § 300, nárok na zaplacení smluvní pokuty vzniká i tehdy, pokud u porušení povinnosti zajištěné smluvní pokutou chybí zavinění na straně dlužníka. Ani okolnosti vylučující odpovědnost nemají vliv na povinnost platit smluvní pokutu. Jedná se tedy o objektivní odpovědnost.19 Uvedené

17

Např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. května 2007, sp. zn. 33 Odo 438/2005 nebo rozsudek

Nejvyššího soudu ze dne 11. srpna 2005, sp. zn. 33 Odo 875/2005. 18

ŠVESTKA, Jiří; SPÁČIL, Jiří; ŠKÁROVÁ, Marta; HULMÁK, Milan; a kol. Občanský zákoník: komentář I, II. 2. vyd. Praha: C.H.Beck, 2009. str. 1612.

19

ŠTENGLOVÁ, Ivana; PLÍVA, Stanislav; TOMSA, Miloš; a kol. Obchodní zákoník. Komentář. 13. vyd. Praha: C. H. Beck, 2010. str. 897. 25

ustanovení obchodního zákoníku je ale dispozitivní, takže smluvní strany mohou odpovědnost omezit dle svého uvážení.

4.2.4. SPLATNOST SMLUVNÍ POKUTY Nárok na zaplacení smluvní pokuty vzniká věřiteli až porušením zajišťované povinnosti, a to již prvního dne prodlení dlužníka. Pokud je smluvní pokuta sjednána procentní sazbou z určité peněžní částky v závislosti na době prodlení (např. v případě ustanovení, že za každý den prodlení se zaplacením kupní ceny zaplatí kupující prodávajícímu 0,01 % z kupní ceny), vzniká každého dne samostatný nárok na zaplacení smluvní pokuty. Splatnost smluvní pokuty je lhůta, která počíná běžet od vzniku nároku na zaplacení smluvní pokuty. Vyplývá z ujednání o smluvní pokutě mezi smluvními stranami. Pokud nebyla splatnost smluvní pokuty stranami sjednána a jedná-li se o vztah v režimu občanského zákoníku, je dlužník povinen v souladu s ustanovením § 563 občanského zákoníku splnit dluh prvního dne poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán. V režimu obchodního zákoníku se stává smluvní pokuta v souladu s § 340 odst. 2 obchodního zákoníku splatnou v okamžiku, kdy věřitel o plnění dlužníka požádá. Věřitel je oprávněn požadovat plnění smluvní pokuty ihned po porušení zajištěné povinnosti. V praxi běžně dochází k tomu, že věřitel ve výzvě k zaplacení smluvní pokuty stanoví určitou lhůtu k jejímu zaplacení. Lhůta stanovená věřitelem nesmí být kratší než lhůta stanovená zákonem. Obchodní zákoník tuto lhůtu stanoví jako lhůtu bez zbytečného odkladu. Lhůtou bez zbytečného odkladu je třeba rozumět „takové časové období, v němž lze při řádném (běžném) postupu, bez otálení, provést úhradu smluvní pokuty zvoleným způsobem (např. prostřednictvím pošty, banky, či zaplacením v hotovosti). Při zjišťování toho, zda byla dodržena takto stanovená lhůta k zaplacení smluvní pokuty, je třeba vycházet z okolností konkrétního případu, zejména je nutné vzít v úvahu dobu potřebnou k administrativnímu zpracování u dlužníka, při bezhotovostním placení pak dobu nutnou k realizaci platby prostřednictvím peněžního ústavu apod.

26

Obvykle se vychází z toho, že lhůta bez zbytečného odkladu je dodržena, je-li platba provedena v rozmezí 3 až 7 dní od doručení výzvy k zaplacení.“20 V případě nezaplacení smluvní pokuty ve lhůtě splatnosti se dostane dlužník do prodlení. Pokud je smluvní pokuta sjednána v peněžité formě, věřitel může po dlužníkovi v souladu s ustanovení § 517 odst. 2 občanského zákoníku, resp. v souladu s § 369 obchodního zákoníku, požadovat úroky z prodlení vypočítané z výše smluvní pokuty.

4.2.5. ZAPLACENÍ SMLUVNÍ POKUTY Povinnost dlužníka zaplatit smluvní pokutu zaniká zpravidla její úhradou. V praxi nejčastější je smluvní pokuta sjednaná v peněžité formě, která zajišťuje peněžitý závazek. Zaplatí-li dlužník věřiteli určitou peněžitou částku, nabízí se otázka, zda plní původní závazek nebo smluvní pokutu. Tato otázka se bude řešit jinak v obchodně závazkových vztazích a jinak ve vztazích řídících se občanským zákoníkem. Obchodní zákoník obsahuje v § 330 pravidla pro určení, který závazek dlužník v takovém případě plní nejdříve. Především je podstatná vůle dlužníka a jeho určení, který závazek plní. Neurčí-li dlužník svůj úmysl, plní se nejdříve závazek nezajištěný nebo nejméně zajištěný, jinak závazek splatný (kdyby se jednalo o nepeněžité plnění, bude plněno na závazek nejdříve splatný). Občanský zákoník podobné ustanovení neobsahuje, proto se v takových případech uplatňuje rozhodovací praxe soudů. Nejvyšší soud stanovil, že „soud musí své rozhodnutí založit zejména na základních principech českého právního řádu, jimiž se řídí právní úprava občanskoprávních vztahů.“21 Ze stejného rozhodnutí vyplývá, že v prvé řadě záleží na vůli dlužníka, který závazek plní. Nelze ponechat na vůli věřitele, aby určil, který závazek je plněn. Pokud dlužník neurčí, který závazek plní, je třeba vycházet ze zásady priority nebo zásady proporcionality. Dle zásady priority se nejdříve plní závazek, který je nejdříve splatný nebo nejméně zajištěný apod. Dle zásady

20



Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. března 2007, sp. zn. 28 Cdo 518/2007. 27

proporcionality se poměrně uspokojují všechny závazky, které dlužník u věřitele má. Zásada priority se použije nejdříve, nelze-li ji objektivně použít, nastupuje zásada proporcionality. Právo na smluvní pokutu zaniká jejím úplným zaplacením, tím však nezaniká právo na plnění zajištěné touto smluvní pokutou, pokud si smluvní strany nedohodly jinak (viz § 545 občanského zákoníku).

4.2.6. ODSTOUPENÍ

OD

SMLOUVY

A

POVINNOST

PLATIT

SMLUVNÍ POKUTU Odstoupením od smlouvy se rozumí jednostranný právní úkon jedné smluvní strany, kterým tato smluvní strana projevuje svoji vůli smluvní vztah ukončit. Odstoupení od smlouvy má rozdílnou úpravu v občanském a v obchodním zákoníku. Zatímco v občanském zákoníku v souladu s § 48 odst. 2 se účinky smlouvy odstoupením ruší od počátku, v režimu obchodního zákoníku smlouva v souladu s § 349 odst. 1 zaniká odstoupením až tehdy, když je projev vůle jedné strany odstoupit od smlouvy doručen druhé straně. V režimu občanského zákoníku tedy odstoupením zaniká hlavní smlouva ex tunc, v režimu obchodního zákoníku ex nunc.22 Vzhledem k tomu, ž ujednání o smluvní pokutě má akcesorický vztah ke smlouvě hlavní, ze které vyplývají zajištěné povinnosti, je třeba se zabývat otázkou, co se stane tehdy, když hlavní smlouva a tudíž i zajištěná povinnost zaniknou odstoupením. § 302 obchodního zákoníku výslovně stanoví, že se odstoupení od smlouvy nedotýká nároků na zaplacení smluvní pokuty. Z tohoto ustanovení jasně vyplývá, že pokud dlužník poruší zajištěnou povinnost a věřitel z tohoto důvodu od smlouvy odstoupí, dlužník má i nadále povinnost uhradit smluvní pokutu. V režimu občanského zákoníku podobné ustanovení nenajdeme, na základě obecných principů práva by tedy mělo platit, že akcesorická povinnost zaniká zároveň s povinností hlavní. Nicméně Nejvyšší soud stanovil ve svém rozhodnutí, že „nárok na

22

PATĚK, Daniel. Smluvní pokuta v obchodních vztazích. 1. vyd. Praha: C.H.Beck, 2006. odst. 87. 28

smluvní pokutu je zachován, pokud tento nárok vznikl dříve, než oprávněný účastník od smlouvy odstoupil, ať už ze zákonného důvodu, či ze smluvně sjednaného práva.“23

4.2.7. PROMLČENÍ SMLUVNÍ POKUTY Právo na smluvní pokutu patří mezi majetková práva. Majetková práva obecně se promlčují. Promlčením právo na jejich plnění nezaniká, nýbrž se pouze oslabuje (zaniká jen nárok). Vzhledem k tomu, že občanský a obchodní zákoník stanoví promlčecí lhůtu v různé délce trvání, bude u smluvní pokuty záležet i v tomto případě na tom, zda se řídí režimem zákoníku obchodního nebo občanského. Občanský zákoník stanoví v § 101 obecnou promlčecí dobu 3 roky, která běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé. Obchodní zákoník v § 397 stanoví promlčecí dobu 4 roky. Vzhledem k tomu, že právo na smluvní pokutu vzniká až na základě porušení smluvní povinnosti, promlčecí doba počíná běžet v souladu s § 393 odst. 1 obchodního zákoníku dnem, kdy byla povinnost porušena. Pro posouzení běhu promlčecí doby u smluvní pokuty bude podstatné, zda je porušení smluvní povinnosti zajištěno jednorázovou částkou, nebo např. určitým procentem za každý den, týden či měsíc prodlení, nebo určitou částkou za každé započaté období prodlení. V případě jednorázové částky je situace jednoduchá a počátek běhu promlčecí doby se stanoví snadno v souladu s výše uvedeným (prvním dnem prodlení v režimu obchodního zákoníku či prvním dnem, kdy může věřitel požádat o splnění smluvní pokuty, v režimu občanského zákoníku). V případě smluvní pokuty navázané na délku prodlení vznikají samostatné nároky na jednotlivé částky ve výši odpovídající délce těchto časových úseků, promlčecí lhůta na každý jednotlivý nárok běží v režimu obchodního zákoníku samostatně. To souvisí se skutečností, že promlčecí doba počíná běžet dnem, kdy byla zajištěná povinnost porušena, toto porušení se vlastně dále opakuje.24 V režimu občanského zákoníku promlčecí doba i v tomto případě počíná běžet prvním dnem, kdy může věřitel požádat dlužníka o splnění smluvní pokuty.

23

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. června 2003, sp. zn. 33 Odo 131/2003.

24


Praha: ASPI, 2007. str. 76 – 77. 29

4.2.8. SMLUVNÍ POKUTA A POSTOUPENÍ POHLEDÁVKY V souladu s § 524 může věřitel postoupit svoji pohledávku (i bez souhlasu dlužníka) písemnou smlouvou jinému a s postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená (tedy práva vedlejší, akcesorická). Smluvní pokuta bez pochyby patří mezi tato „práva s ní spojená“. Dojde-li tedy v praxi k tomu, že věřitel (postupitel) postoupní postupníkovi pohledávku zajištěnou smluvní pokutou, má postupník jakožto nový věřitel právo vymáhat zaplacení smluvní pokuty v případě, že dlužník nesplní řádně a včas zajištěnou povinnost. Pokud dojde k porušení zajištěné povinnosti dlužníkem ještě před postoupením pohledávky a je-li sjednána smluvní pokuta postihující délku prodlení, původní věřitel (postupitel) má nárok na smluvní pokutu splatnou před postoupením pohledávky. Právo na smluvní pokutu splatnou po postoupení pohledávky bude náležet novému věřiteli (postupníkovi). V souladu s judikaturou25 je však třeba, aby postupitel s postupníkem vyjádřili v písemné dohodě o postoupení pohledávky vůli o tomto uspořádání, jinak náleží i smluvní pokuta splatná před postoupením pohledávky postupníkovi (novému věřiteli).

4.2.9. VYMÁHÁNÍ SMLUVNÍ POKUTY Pokud dlužník nezaplatí smluvní pokutu ve lhůtě splatnosti dohodnuté ve smlouvě nebo určené podle pravidel uvedených výše, má věřitel právo (nikoli povinnosti) ji vymáhat prostřednictvím soudního řízení. Kromě možnosti vymáhat smluvní pokutu má věřitel i možnost dlužníkovi smluvní pokutu prominout v souladu s § 574 odst. 1 občanského zákoníku, a to písemnou dohodou, ve které se věřitel vzdá svého práva na zaplacení smluvní pokuty. Tato dohoda musí být uzavřena písemně pod sankcí neplatnosti a musí být dvoustranná. Jednostranným prohlášením věřitele, že dlužníkovi promíjí dluh vzniklý neplněním smluvní pokuty, tedy nezaniká závazek dlužníka smluvní pokutu plnit. I zde je třeba pamatovat na to, že se lze vzdát pouze práv, která již vznikla. V souladu s § 574 odst. 2 občanského zákoníku je ze zákona neplatná dohoda, kterou se

25

Např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. srpna 2006, sp. zn. Odo 470/2005. 30

subjekt vzdává práv, která vzniknou v budoucnu. Musí zde tedy již být nárok na plnění ze smluvní pokuty. Pokud je však sjednána smluvní pokuta způsobem, kterým se postihuje i doba prodlení, nelze se dopředu vzdát práva na zaplacení další části smluvní pokuty, která ještě nevznikla, i když nárok na část smluvní pokuty již vznikl v minulosti. Pokud se věřitel rozhodne při vymáhání smluvní pokuty obrátit na soud, věcně příslušný bude v souladu s § 9 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále v této práci jen občanský soudní řád), okresní nebo krajský soud, a to v závislosti na sumě smluvní pokuty a na tom, zda se bude jednat o občanskoprávní nárok nebo obchodněprávní nárok. Pokud se jedná o smluvní pokutu, jejíž výše je závislá na době prodlení, vznikají jednotlivé samostatné nároky, jak již bylo uvedeno výše. V takovém případě může nastat situace, kdy věcně příslušné budou pro každý samostatný nárok zvlášť různé soudy.26 V případě vymáhání smluvní pokuty se uplatňuje zásada dispoziční, je tedy na věřiteli, zda smluvní pokutu bude u soudu vymáhat. Soud nezahajuje řízení z úřední povinnosti, ale na návrh věřitele. Soud ve svém rozhodnutí může rozhodnout pouze o splatném nároku na smluvní pokutu. Soud má právo odepřít věřiteli soudní ochranu práva na smluvní pokutu v případě zákazu výkonu práva v rozporu s dobrými mravy podle § 3 občanského zákoníku, nebo v obchodně závazkových vztazích při odnětí soudní ochrany v případě výkonu práva v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku dle § 265 obchodního zákoníku.

4.3.SMLUVNÍ POKUTA A NÁHRADA ŠKODY Smluvní pokuta plní mimo jiné, jak je uvedeno výše, funkci uhrazovací (jako tzv. paušalizovaná náhrada škody). Je jí nahrazována škoda, která vznikla porušením zajištěné povinnosti, v případě, že si strany nesjednají něco jiného. Zatímco náhrada škody má běžně pouze funkci uhrazovací, u smluvní pokuty je třeba poukázat i na funkci sankční.

26

Srov. PATĚK, Daniel. Smluvní pokuta v obchodních vztazích. 1. vyd. Praha : C. H. Beck, 2006, odst.

101. 31

Jak z úpravy v občanském zákoníku v § 545 odst. 2, tak v obchodním zákoníku v § 373 a násl., vyplývá, že pokud je mezi věřitelem a dlužníkem sjednána smluvní pokuta, není věřitel oprávněn požadovat náhradu škody vzniklé porušením povinnosti zajištěné smluvní pokutou. Taková škoda bude v tomto případě hrazena zaplacením smluvní pokuty. Věřitel není oprávněn požadovat náhradu škody ani ve výši rozdílu, kterým by vzniklá škoda převyšovala smluvní pokutu. Pro věřitele je proto v praxi výhodné upravit v ujednání o smluvní pokutě, že je oprávněn vyžadovat náhradu škody vzniklé porušením povinnosti zajištěném smluvní pokutou vedle samotného plnění smluvní pokuty, popř. že na náhradu škody bude započtena jen část smluvní pokuty.27 Je třeba mít na paměti, že smluvní pokutou se obvykle zajišťuje pouze plnění některé zajišťované povinnosti nebo několika zajišťovaných povinností. Smluvní pokuta se započítává na náhradu škody jen v těch případech, když škoda vznikne porušením zajištěné povinnosti. Pokud dojde k porušení jiné než zajištěné povinnosti, má věřitel právo na náhradu škody v plném rozsahu vez ohledu na výši sjednané smluvní pokuty. V obchodně

závazkových

vztazích

existuje

určitá

zvláštnost

spojená

s moderačním právem soudu. Z druhé věty ustanovení § 301 obchodního zákoníku vyplývá, že moderační právo soudu se nedotýká nároku na náhradu škody, která nebyla v době rozhodování o moderaci smluvní pokuty známa. Náhrady této škody se může poškozený domáhat až do výše sjednané smluvní pokuty, i když ji soud uznal za nepřiměřenou. 28 § 574 odst. 2 občanského zákoníku stanoví pod sankcí neplatnosti zákaz vzdání se práva, jež může v budoucnosti vzniknout. § 386 v odst. 1 stanoví, že nároku na náhradu škody se nelze vzdát před porušením povinnosti, z něhož může škoda vzniknout. Díky těmto ustanovením se vedly debaty, zda smluvní limitace náhrady škody formou smluvní pokuty není předběžným vzdáním se nároku na náhradu škody, a tudíž zakázaným jednáním a neplatným právním úkonem. Dospělo se k názoru, že

27



ŠTENGLOVÁ, Ivana; PLÍVA, Stanislav; TOMSA, Miloš; a kol. Obchodní zákoník. Komentář. 13.

vyd. Praha: C. H. Beck, 2010. str. 889. 32

smluvní pokuta jakožto limitace náhrady škody je výjimkou z obecného pravidla zákazu. 29

4.4. SMLUVNÍ POKUTA A ÚROKY Z PRODLENÍ Podobnosti institutů smluvní pokuty a úroků z prodlení v praxi dost často způsobují problémy. Oba instituty mají sankční a reparační funkci. Sankční funkce smluvní pokuty spočívá v zaplacení sjednané peněžní částky v případě porušení zajištěné povinnosti, u úroků z prodlení v zaplacení peněžní částky ve výši spočítané ze sazby úroků z prodlení, dlužné částky a doby prodlení. Reparační funkce obou institutů spočívá v odškodnění věřitele za škodu, která mu vznikla prodlením dlužníka. Sjednání smluvní pokuty ale vždy závisí na vůli stran. Naopak úrok z prodlení vyplývá přímo ze zákona. Věřitel má právo požadovat po dlužníkovi vedle samotného plnění úroky z prodlení, jedná-li se o prodlení s plněním peněžitého dluhu. Právo na úroky z prodlení vyplývá v režimu občanského zákoníku z § 517 odst. 2, v režimu obchodního zákoníku z § 369 odst. 1. Rozdíl mezi smluvní pokutou a úroky z prodlení je tedy v tom, že úrok z prodlení je sankcí postihující pouze neplnění peněžitého závazku, kdežto smluvní pokutu lze sjednat i v souvislosti s nepeněžitým plněním. Úroky z prodlení jako sankce přímo vyplývají ze zákona, a to včetně jejich výše. Ve vztazích v režimu obchodního zákoníku je smluvním stranám umožněno odchýlit se od zákonné výše sazby úroku z prodlení. Vzhledem k tomu, že zákon nikterak neupravuje možnost souběhu smluvní pokuty a úroku z prodlení, v praxi se dovozuje, že pokud je smluvní pokutou zajištěn peněžitý závazek a dojde-li k porušení takového závazku, věřiteli náleží kromě smluvní pokuty vyplývající z ujednání smluvních stran rovněž úrok z prodlení vyplývající ze zákona. Porušení povinnosti je v tomto případě tedy sankcionováno dvakrát. Při sjednávání smluvní pokuty je tudíž pro dlužníka vhodné sjednat si např., že „věřitel není oprávněn domáhat se úroku z prodlení až do výše smluvní pokuty a nad tuto hranici by pak nastoupila tato majetková sankce.“30

29

např. MAREK, K. K limitaci náhrady škody a smluvním pokutám. Právní fórum. 2005, č. 6, s. 236.

30



Úroky z prodlení navíc náleží věřiteli i ze sumy peněžité smluvní pokuty, pokud je dlužník v prodlení s její úhradou. V případě prodlení s úhradou úroků z prodlení však věřitel na další úroky z prodlení z této částky nemá.31 Problematika podobnosti institutů smluvní pokuty a úroků z prodlení se projeví zejména v případech, kdy smluvní strany použijí ve svém ujednání jinou než zákonnou terminologii, např. penále nebo poplatek z prodlení v režimu obchodního zákoníku, který takové pojmy nezná. Pomocí výkladových pravidel je třeba určit, který institut byl v takovém případě zamýšlen, což je velmi obtížné. Strany by při sjednávání zajišťovacích prostředků měly tedy dbát na to, aby bylo jasné, zda byla sjednána smluvní pokuta, nebo úrok z prodlení (třeba ve vyšší než zákonné sazbě). Úrok z prodlení slouží podobně jako smluvní pokuta jako tzv. paušalizovaná náhrada škody s tím rozdílem, že věřitel je v souladu s § 519 občanského zákoníku a § 369 odst. 2 obchodního zákoníku oprávněn domáhat se náhrady škody, která není kryta úroky z prodlení. Dojde-li tedy k prodlení s plněním peněžitého závazku, který je zajištěn jak smluvní pokutou, tak úroky z prodlení, „je např. možné nejprve pokrýt škodu smluvní pokutou a poté škodu převyšující smluvní pokutu pak pokrýt úrokem z prodlení apod.“32

31

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. března 2004, sp. zn. 35 Odo 101/2002.

32



5. NĚKTERÁ

SOUDNÍ

ROZHODNUTÍ

TÝKAJÍCÍ SE DANÉ PROBLEMATIKY Smluvní pokuta je v praxi hojně používaný zajišťovací prostředek, přesto je jí v zákoně věnována jen stručná úprava. V občanském zákoníku jsou to pouhé dva paragrafy, v zákoníku obchodním paragrafy tři. Proto je pro řešení praktických problémů podstatná rozhodovací praxe soudů, která jednotlivá zákonná ustanovení specifikuje.

5.1. FORMA A OBSAH SMLUVNÍ POKUTY V JUDIKATUŘE K obligatorní písemné formě ujednání o smluvní pokutě Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí uvedl, že ujednání o smluvní pokutě je neplatné, pokud přijal věřitel závazek dlužníka plnit v případě porušení závazku smluvní pokutu jen ústním nebo konkludentním projevem vůle. Dlužník se v daném případě zavázal zaplatit smluvní pokutu v jednostranném písemném uznání dluhu, k písemné akceptaci věřitelem však nedošlo.33 Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 29. dubna 1998 stanovil, že v ujednání o smluvní pokutě musí být dostatečně určitě popsány povinnosti, které mají být zajištěny smluvní pokutou. Má-li se smluvní pokuta vztahovat na „hrubé porušení smluvního vztahu“, nelze z těchto slov bez dalšího vyvodit, které konkrétní povinnosti mají být zajištěny smluvní pokutou, není-li v ujednání blíže specifikováno, co se rozumí hrubým porušením smluvního vztahu, nesplňuje takové ujednání podmínky § 544 odst. 1 občanského zákoníku a je proto neplatné. 34 Ujednání o smluvní pokutě mají zpravidla dvě strany. V praxi však může dojít k případu, kdy je povinnost zaplatit smluvní pokutu na 3. osobě, ta s tím však musí pod sankcí neplatnosti takového ujednání souhlasit. Podle některých autorů však takové ujednání spadá spíše do institutu ručení.35 Nejvyšší soud řešil případ, kdy tři subjekty

33

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. května 2005, sp.zn. 33 ODO 457/2004.

34

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. dubna 1998, sp. zn. 2 Odon 90/97.

35

Např. PATĚK, Daniel. Smluvní pokuta v obchodních vztazích. 1. vyd. Praha : C. H. Beck, 2006, str. 28. 35

kupovaly společně nemovitost do podílového spoluvlastnictví, jeden z nich uhradil celou kupní cenu odpovídající jeho podílu, ale ostatní dva kupující subjekty se dostaly s platbou kupní ceny zajištěnou smluvní pokutou do prodlení. Prodávající na základě této skutečnosti odstoupil od kupní smlouvy, ale ponechal si v rozsahu smluvní pokuty část kupní ceny zaplacené prvním kupujícím subjektem. První kupující subjekt podal na prodávajícího žalobu, že měl zaplatit jen poměrnou část smluvní pokuty, a to jen tehdy, když by sám byl v prodlení, nikoli tedy pokutu celou. Soud rozhodl, že předpoklad prvního kupujícího subjektu je nesprávný, neboť nic takového z obsahu kupní smlouvy nevyplývalo. V právní větě k tomuto rozhodnutí Nejvyšší soud uvádí: „Zavázal-li se jeden z kupujících pro případ prodlení se zaplacením kupní ceny zaplatit smluvní pokutu i za ostatní kupující, není to samo o sobě důvodem neplatnosti ujednání o smluvní pokutě“36 Z uvedeného rozhodnutí vyplývá, že pokud je více dlužníků, měli by si v ujednání o smluvní pokutě přesně vymezit podíly a podmínky placení smluvní pokuty. Co se týče zajišťované povinnosti, Nejvyšší soud stanovil: „Smluvní pokutou lze zajišťovat jakoukoliv právní (smluvní nebo zákonnou) povinnost, která se může týkat peněžitého nebo jiného plnění.“37 Může jít tedy o jakoukoli povinnost dát, dělat, opominout nebo strpět. K ujednání o smluvní pokutě sjednané pro případ výkonu práva Nejvyšší soud v právní větě uvedl: „Ujednání (dohoda, smlouva) o povinnosti zaplatit smluvní pokutu pro případ výkonu práva (odstoupení od smlouvy) a nikoliv pro případ porušení smluvní povinnosti je v rozporu s účelem institutu smluvní pokuty (§ 544 a násl. ObčZ ), a tedy pro rozpor s účelem zákona je neplatné podle § 39 ObčZ.“38. V praxi se často setkáváme s otázkou, zda se ujednání o zajišťovacím prostředku týká smluvní pokuty, jelikož institut bývá označován ve smlouvách různě, např. jako penále, poplatek z prodlení, sankce, pokuta, odškodnění, sankční nároky nebo finanční vyrovnání. Někdy takové označení koliduje s jiným právním institutem a soudy se pak musí v případě sporu k takovému označení vyjádřit.

36

Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. července 2001, sp. zn. 25 Cdo 186/2000.

37

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. dubna 2002, sp.zn. 33 Odo 96/2001.

38

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. června 2002, sp.zn. 25 Cdo 182/2001. 36

V souladu s § 35 odst. 2 občanského zákoníku je právní úkony vyjádřené slovy třeba vykládat nejenom podle jejich jazykového vyjádření, ale zejména podle vůle toho, kdo právní úkon učinil, není-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem. V případě sporu, zda ujednání je nebo není ujednáním o smluvní pokutě, bude soud vycházet z obecných pravidel o projevu vůle.39 Krajský obchodní soud v Praze se v režimu obchodně závazkových vztahů zabýval otázkou majetkové sankce nazvané jako úroky z prodlení, kterou dříve upravoval hospodářský zákoník40. V právní větě uvedl svůj názor, že „sjednání sankce 0,1 % denně za účinnosti obchodního zákoníku by mohlo být považováno za smluvní pokutu anebo smluvený úrok z prodlení; takové ujednání mezi účastníky smluvního vztahu by však muselo být dostatečně určité, jinak je ve smyslu § 37 odst. 1 ObčZ neplatné“. 41 Vrchní soud v Praze se zabýval otázkou odlišení institutu smluvní pokuty od institutu penále, kdy ve svém rozhodnutí stanovil: „Pojem penále není právními předpisy definován. Z ustanovení § 544 odst. 3 ObčZ, kde je použit v závorce, by vyplývalo, že jde o pokutu stanovenou za porušení smluvní povinnosti právním předpisem. Tedy podle tohoto ustanovení šlo by o pokutu zákonnou jako určitou variantu pokuty smluvní, tímto ustanovením upravené. V obchodní praxi je však pojem penále používán, zcela evidentně ve smyslu pokuty právě smluvní podle § 544 a 545 ObčZ a § 300 až 302 ObchZ. To platí nejen pro postih porušení povinnosti k nepeněžitému plnění, ale i v případě kdy je postihováno prodlení se zaplacením.“42

5.2.VÝŠE SMLUVNÍ POKUTY V JUDIKATUŘE Jak již bylo uvedeno dříve v této práci, výši smluvní pokuty lze určit jako jednorázovou částku, nebo nějakým způsobem v závislosti na době prodlení nebo jiném faktoru. Soudní praxe k tomuto určení přistupuje tak, jak je uvedeno dále.

39

Viz např. Rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. listopadu 2000, sp. zn. 29 Cdo 2735/99.

40

Zákon č. 109/1964 Sb., hospodářský zákoník , drogován obchodním zákoníkem č. 513/1991 Sb.

41

Rozsudek Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 17. listopadu 1994; sp. zn. 27 Cm 144/93.

42

Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 2. srpna 1996, sp. zn. 5 Cmo 990/95. 37

Nejvyšší soud zastává názor, že „smluvní pokuta sice může být určena i procentní sazbou (ze stanoveného základu), obdobně jako úrok z prodlení, zpravidla však je určena pevnou částkou, i bez závislosti na plynutí času (tedy jednorázově) a obvykle tudíž nebývá opětujícím se plněním.“43 Krajský soud v Ostravě uvedl ve svém rozhodnutí, že stanovením způsobu určení smluvní pokuty se rozumí též její sjednání procentem ze stanovené částky za každý den prodlení.44 Nejvyšší soud rozhodl, že „ujednání o smluvní pokutě zajišťující závazek k nepeněžitému plnění, které její výši činí závislou na době, po kterou trvá porušení smluvní povinnosti“ (např. stanovením konkrétní částky, která bude zaplacena za každé časové období prodlení), „není neurčité.“45 Nejvyšší soud ve svém rozsudku vyjádřil názor, že „ustanovení § 544 a 545 občanského zákoníku nevylučují možnost sjednání smluvní pokuty za prodlení s placením peněžitého závazku. Ujednání, které výši smluvní pokuty činí závislou též na době, po kterou trvá porušení smluvní povinnosti (například procentní částkou za každý měsíc prodlení), není neplatné“46, a dále, že možnost sjednání smluvní pokuty za prodlení s placením peněžitého závazku není vyloučeno zákonem a je možné sjednání smluvní pokuty procentní částkou za každý den, měsíc nebo rok prodlení – tzn. stejným způsobem jako v případě úroků z prodlení.47 Ujednání, že smluvní pokuta činí procentní podíl ze smluvní ceny zboží, je v souladu s názorem Nejvyššího soudu ujednáním o způsobu určení smluvní pokuty a nikoli o její výši.48

43

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. července 2007, sp.zn. 32 Odo 612/2005.

44

Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. února 1994 sp. zn. 15 Co 482/93.

45

Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. března. 1999, sp. zn. 25 Cdo 119/99.

46

Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. ledna 1999, sp.zn. 29 Cdo 2495/98.

47

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. května 1999, sp.zn. 29 Cdo 969/99.

48

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 7. 1996, sp. zn. 3 Cdon 1044/96. 38

5.3.DOBRÉ MRAVY A SMLUVNÍ POKUTA V JUDIKATUŘE Krajský soud v Ostravě rozhodl, že jednání, kdy „dlužník porušil povinnost platit včas dohodnuté splátky úvěru jen proto, že mu věřitel znemožnil nakládat s peněžními prostředky uloženými na účtech, které pro dlužníka vedl, je vymáhání smluvní pokuty vzniklé porušením výše uvedené povinnosti dlužníka výkonem práva v rozporu s dobrými mravy (§ 3 odst. 1 obč. zák.).“49 Pokud jde o rozhodovací praxi Nejvyššího soudu, posoudil následující skutečnosti v rozporu s dobrými mravy: V případě sjednání smluvní pokuty pro případ porušení povinnosti ze smlouvy o dílo, „smluvní pokuta sjednaná jako desetinásobek dohodnuté ceny díla z rámce dobrých mravů vybočuje.“50 Dále Nejvyšší soud rozhodoval o případě, kdy byla sjednána smluvní pokuta ve výši 1 milion Kč pro případ, že by byla porušena povinnost zaplatit částku 1 150 000 Kč a zároveň byly sjednány úroky z prodlení se sazbou 16 % ročně. Soud přitom nezjistil, že by nezaplacením částky 1 150 000 Kč mohla vzniknout oprávněné osobě škoda ve výši smluvní pokuty. K tomu Nejvyšší soud konstatoval: „Je nepochybné, že „dobrými mravy“ je nutno chápat souhrn určitých etických a kulturních norem společnosti, z nichž některé jsou trvalou a neměnnou součástí lidské společnosti, zatímco jiné spolu se součástí společnosti podléhají vývoji. Vše, co je skutečně v dané době a v dané společnosti považováno za nemorální a co se skutečně podstatné části společnosti příčí, je v rozporu s dobrými mravy. Při zkoumání platnosti smlouvy o pokutě z hlediska dobrých mravů je nutno uvážit funkce smluvní pokuty (funkce preventivní, uhrazovací a sankční). V souvislosti s výší smluvní pokuty je třeba, aby pokuta zahrnovala všechny škody, které lze rozumně v daném konkrétním vztahu s porušením určité povinnosti očekávat, musí mít dostatečnou, nikoliv však přemrštěnou pobídkovou výši a pro případ nesplnění povinnosti nad odškodnění přiměřeně trestat. Výše smluvní pokuty, která výrazně převyšuje výši skutečně vzniklé škody je nepřiměřená a pro rozpor s dobrými mravy neplatná. … Sjednaná výše smluvní pokuty je nepřiměřená, a to jak s ohledem na význam a hodnotu zajišťované povinnosti, tak s ohledem na sjednanou výši úroků

49

Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. srpna 2004, sp. zn. 15 Co 162/2004.

50

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 11. srpna 2005, sp.zn. 33 Odo 875/2005. 39

z prodlení.“51 Uvedené souvisí s dalším rozhodnutím Nejvyššího soudu, ve kterém v právní větě bylo stanoveno: „Smluvní pokuta, jejíž výše výrazně převyšuje výši skutečně vzniklé škody, je nepřiměřená a pro rozpor s dobrými mravy neplatná. Při posouzení přiměřenosti sjednané výše smluvní pokuty je třeba přihlédnout k celkovým okolnostem úkonu, jeho pohnutkám a účelu, který sledoval. V úvahu je třeba rovněž vzít výši úroků z prodlení, které též představují sankci za porušení povinnosti, i výši zajištěné částky, z níž lze také usoudit na nepřiměřenost smluvní pokuty s ohledem na vzájemný poměr původní a sankční povinnosti.“52 Nejvyšší soud se zabýval i smluvní pokutou sjednanou ve zprostředkovatelských smlouvách, kterou se zaváže zaplatit zprostředkovateli zájemce v případě, že odmítne uzavřít smlouvu s osobou, kterou zprostředkovatel obstaral, ačkoli byly splněny všechny jím požadované podmínky. K tomu soud uvedl, že taková smluvní pokuta neodporuje dobrým mravům, je-li sjednána v přiměřené výši.53 Pokud se jedná o smlouvy o půjče, Nejvyšší soud ke smluvní pokutě zajišťující povinnost z nich vyplývající stanovil, že za situace, kdy pohledávka žalobce z půjčky 400 000 Kč „byla zajištěna zástavním právem k nemovitosti žalovaných a vedle toho ujednáním o smluvní pokutě ve výši 70.000,- Kč, respektive 91.000,- Kč za každý měsíc prodlení, tj. ve výši téměř trojnásobku půjčené částky za rok, je i podle názoru dovolacího soudu výkon práva žalobce na zaplacení smluvní pokuty, sjednané pro případ opožděného splnění závazku žalovaných, v rozporu s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák.“54, a dále pak obdobně, že v případě smlouvy o půjčce, ve které byly smluveny roční úroky z půjčené částky ve výši téměř 100 % a zároveň bylo zřízeno zástavní právo k nemovitostem, jejichž cena značně přesáhla půjčenou sumu, ujednání o tzv. propadné zástavě a smluvní pokuta ve výši přibližně třetiny půjčené částky, je ujednání o smluvní pokutě neplatné pro rozpor s dobrými mravy.55

51

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 4. února 2002, sp. zn. 33 Odo 753/2001.

52

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. listopadu 2003, sp. zn. 33 Odo 890/2002.

53

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. dubna 2006, sp.zn. 33 Odo 938/2004.

54

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. ledna 2001, sp.zn. 33 Cdo 3072/2000.

55

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. listopad 2005, sp. zn. 33 Odo 925/2004. 40

5.4. NÁROK

NA

ZAPLACENÍ

SMLUVNÍ

POKUTY

V JUDIKATUŘE Již v roce 1997 Vrchní soud v Praze v právní větě svého usnesení rozlišil nárok na smluvní pokutu a nárok na zaplacení primárního závazku: „Je-li v návrhu na zahájení řízení vedle zaplacení ceny díla požadována také úhrada smluvní pokuty, jde o dva nároky se samostatným skutkovým základem.“56 Co se týče postoupení pohledávky zajištěné smluvní pokutou, k tomu, zda nárok na smluvní pokutu přechází na postupníka společně s nárokem na plnění postoupené pohledávky, Nejvyšší soud v právní větě svého rozsudku uvedl následující: „Postoupením přechází pohledávka na nového věřitele v té podobě, v jaké v okamžiku postupu existovala, včetně tzv. vedlejších práv, i když nejsou ve smlouvě o postoupení pohledávky výslovně konkretizována. Není přitom rozhodné, zda právo spojené s postoupenou pohledávkou je či není samostatně uplatnitelné. S pohledávkou tedy přechází na postupníka i právo na smluvní pokutu, nebylo-li sjednáno něco jiného.“57 V případě, kdy se jedná o nárok na smluvní pokutu v případě odstoupení od smlouvy, je rozhodovací praxe Nejvyššího soudu následující: „Nárok na smluvní pokutu v důsledku odstoupení od smlouvy nezaniká, vznikl-li ještě před odstoupením od smlouvy.“58

5.5.MODERAČNÍ PRÁVO SOUDU V JUDIKATUŘE Soud může uplatnit moderační právo a snížit nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu pouze ve vztazích řídících se obchodním zákoníkem.59 Soud při tom není vázán návrhem dlužníka: „Vyjdou-li v průběhu řízení najevo skutečnosti, které odůvodňují

56

Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. ledna 1997, sp.zn. 1 Cmo 744/96.

57

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. září 2006, sp. zn. 32 Odo 473/2005.

58

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. června 2003, sp. zn. 33 Odo 131/2003.

59

Potvrzeno i rozhodovací praxí soudů, např. rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. června 2000, sp.zn. 33 Cdo 1962/98. 41

závěr, že smluvní pokuta je nepřiměřené vysoká, může ji soud snížit i bez návrhu dlužníka (§ 301 obch. zák.).“60 Soud nemůže moderovat smluvní pokutu vždy: „Soud nemůže snížit smluvní pokutu (§ 301 ObchZ), pokud již dříve právo na smluvní pokutu zaniklo splněním, započtením anebo jakýmkoliv jiným způsobem.“61 Nejvyšší soud k problematice moderačního práva dále uvedl: „Rozhodnutí o tom, zda je sjednána nepřiměřeně vysoká smluvní pokuta, je věcí volného uvážení soudu, kterému zákon pouze ukládá povinnost řídit se při jejím posuzování hodnotou a významem zajišťované povinnosti. Posouzení otázky (ne)přiměřenosti smluvní pokuty tak závisí na okolnostech konkrétního případu, zejména pak na důvodech, které ke sjednání posuzované výše smluvní pokuty vedly a na okolnostech, které je provázely.“62 Krajský soud v Ostravě ve svém rozhodnutí dospěl k závěru, že moderovat ve smyslu § 301 obchodního zákoníku lze pouze výslednou částku smluvní pokuty, nikoli tedy způsob jejího určení (procentní sazbu určující smluvní pokutu ze stanovené částky za každý den prodlení).63

5.6. SMLUVNÍ

POKUTA

A

ÚROKY

Z PRODLENÍ

V JUDIKATUŘE Jak již bylo řečeno v této práci výše, účinná česká legislativa neupravuje souběh nároku na smluvní pokutu a úroky z prodlení, proto se k této problematice musely vyjádřit soudy. Vzhledem k tomu, že porušení povinnosti je v případě souběhu těchto dvou institutů sankcionováno dvakrát, soudy zkoumají, zda se smluvní pokuta v případě nároku na úroky z prodlení není nepřiměřená. Krajský obchodní soud v Brně v právní větě svého rozhodnutí stanovil: „Nárok na zaplacení smluvní pokuty v souladu s ust. § 544 ObčZ vzniká vedle nároku na zaplacení zákonných úroků z prodlení podle § 369 odst. 1 ObchZ v návaznosti na § 502

60

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 10. ledna 2008, sp. zn. 32 Cdo 3853/2007.

61

Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 20. listopadu 2001, sp. zn. 5 Cmo 362/2001.

62

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. prosince 2003, sp.zn. 32 Odo 631/2002.

63

Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. února 1994 sp. zn. 15 Co 482/93. 42

ObchZ. V rámci použití moderačního oprávnění podle ust. § 301 ObchZ může soud přihlédnout při posuzování přiměřenosti či nepřiměřenosti výše smluvní pokuty především k výši ceny, jejíž zaplacení bylo smluvní pokutou zajištěno.“64 Nejvyšší soud k souběhu úroků z prodlení a smluvní pokuty ve vztahu k rozporu s dobrými mravy uvedl: „V případě, že existují vedle sebe nároky na smluvní pokutu a na úrok z prodlení z téhož porušení povinnosti, je třeba posoudit, zda výsledná výše smluvní pokuty není nepřiměřeně vysoká a není tak v rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 3 odst. 1 obč. zák.“65

64

Rozsudek Krajského obchodního soudu v Brně ze dne 9. ledna 1995, sp. zn. 24 Cm 597/93.

65

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 4. března 2002, sp.zn. 33 Odo 47/2002. 43

6. ZHODNOCENÍ VÝSLEDKŮ 6.1. HLAVNÍ POZITIVA A NEGATIVA UŽITÍ SMLUVNÍ POKUTY Jeden z úkolů smluvní pokuty je posílit postavení věřitele a utvrdit ho v tom, že mu bude závazek dlužníka splněn. Hlavní pozitiva smluvní pokuty souvisejí s jejími hlavními funkcemi, které byly popsány v předchozích kapitolách této práce. Za podstatnou lze považovat zejména její preventivní funkci, která má zabránit dlužníkovi v tom, aby řádně a včas nesplnil primární povinnost tím, že mu hrozí, že bude muset plnit i povinnost sekundární, což se mu často značně prodraží. Pozitivní pro věřitele je fakt, že i v případě, kdy mu pro porušení primární povinnosti ze strany dlužníka vznikne nárok na smluvní pokutu, nezaniká (pokud si strany nesmluví jinak) nárok na plnění primární povinnosti. Jako další pozitivum lze vnímat fakt, že v případě vzniku nároku na smluvní pokutu slouží tato jako náhrada škody. Věřitel se tedy vyhne nutnosti prokazovat vzniklou škodu. S tím ale úzce souvisí i negativní stránka smluvní pokuty, kdy, pokud v ujednání o smluvní pokutě není stanoveno jinak, není věřitel vedle smluvní pokuty oprávněn požadovat náhradu škody. Přesáhne-li totiž škoda způsobená porušením povinnosti dlužníkem sumu smluvní pokuty, věřitel na smluvní pokutě bude tratit, jelikož mu dlužník nebude povinen nahradit škodu v plném rozsahu, nýbrž jen do výše sjednané smluvní pokuty. Jako negativní stránku ujednání o smluvní pokutě lze uvést, že si věřitel nemůže být nikdy jistý, že mu bude sjednaná smluvní pokuta uhrazena v plné výši. V občanskoprávních vztazích ji soud může zrušit pro rozpor s dobrými mravy, v obchodně závazkových vztazích ji soud může navíc na základě moderačního práva snížit. Tato skutečnost klade zejména na věřitele při sjednávání smluvní pokuty nároky na určité právní povědomí, co se týče judikatury v této oblasti. Dalším negativem je, že smluvní pokuta nikterak neposílí postavení věřitele v případě insolventnosti dlužníka. Pokud dlužník nebude mít žádné prostředky, které by bylo lze použít k uhrazení primární povinnosti, nebude mít ani prostředky k uhrazení smluvní pokuty. 44

6.2.SMLUVNÍ POKUTA DE LEGE FERENDA V současné době se připravuje se nový občanský zákoník. Oproti stávající právní úpravě soukromého práva dojde ke sjednocení úpravy jednotlivých smluvních typů a dalších právních institutů, které se nyní dělí mezi občanský a obchodní zákoník. Tyto změny se týkají i smluvní pokuty. Institut smluvní pokuty je v návrhu nového občanského zákoníku upraven v části čtvrté, dílu 8 „Zajištění a utvrzení dluhu“, oddíl 3 „Utvrzení dluhu“ společně s institutem uznání dluhu. Smluvní pokuta je upravena v pěti paragrafech následujícího znění: „Smluvní pokuta § 1966 Ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. § 1967 Zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. § 1968 Je-li ujednána smluvní pokuta, nemá věřitel právo na náhradu škody vzniklé z porušení povinnosti, ke kterému se smluvní pokuta vztahuje. § 1969 Nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody, vznikne-li na ni později právo, je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty. § 1970 Ustanovení o smluvní pokutě se použijí i na pokutu stanovenou pro porušení smluvní povinnosti právním předpisem (penále).“ 66 Při porovnání stávající právní úpravy institutu smluvní pokuty se zněním úpravy obsažené v návrhu nového občanského zákoníku můžeme nalézt některé rozdíly. V § 544 občanského zákoníku odst. 1 je vymezena povinnost dlužníka pokutu zaplatit, zatímco v návrhu nového občanského zákoníku v § 1966 se uvádí možnost věřitele

66

http://obcanskyzakonik.justice.cz/tinymce-storage/files/Navrh%20obcanskeho%20zakoniku_ver_2010.pdf

[cit. 9.4.2011]. 45

smluvní pokutu vyžadovat. Tentýž paragraf výslovně stanoví, že smluvní pokuta nemusí být jen plněním peněžitým, což doposud v zákoně uvedeno nebylo a dovozovalo se ze soudní praxe. Pokud si strany nedohodnou jinak, platí pro dlužníka ve vztahu ke smluvní pokutě objektivní odpovědnost a není tedy nutné zavinění, stejně jako je tomu nyní v obchodně závazkových vztazích (jak bylo uvedeno výše, pro vztahy řídící se občanským zákoníkem platí subjektivní odpovědnost dlužníka). § 544 odst. 2 obligatorně vyžaduje písemnou formu ujednání o smluvní pokutě. Návrh nového občanského zákoníku na písemné formě netrvá. Soud bude moci na základě § 1969 použít moderační právo a snížit nepřiměřeně vysokou pokutu nejen v obchodně závazkových vztazích, jak je tomu doposud, nýbrž i ve vztazích, které jsou dnes upraveny občanským zákoníkem. Moderační právo se ale uplatní pouze na návrh dlužníka. Tato problematika není v dosavadních právních předpisech výslovně upravena, ze soudní praxe ale vyplývá, že soud může moderační právo uplatnit i bez návrhu dlužníka67. Jak uvádí důvodová zpráva k návrhu nového občanského zákoníku, funkcí smluvní pokuty již nadále není dluh zajistit (neřadí se tedy k zajišťovacím prostředkům), nýbrž jinak posílit postavení věřitele. I tady se však potvrzuje, že „účelem smluvní pokuty je dát předem (tedy před splněním a zpravidla již při uzavírání smlouvy) najevo zvýšený zájem věřitele na náležitém splnění smluvní povinnosti.“68

67

68

Viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 10. ledna 2008, sp. zn. 32 Cdo 3853/2007. http://obcanskyzakonik.justice.cz/tinymce-storage/files/Duvodova%20zprava%20OZ_ver_2010.pdf

[cit. 9.4.2011]. 46

ZÁVĚR Smluvní pokuta je významným a velmi často v praxi užívaným zajišťovacím prostředkem. Je tak běžná, že si dlužníci při uzavírání různých smluv často ani neuvědomují, že tyto smlouvy obsahují ujednání o smluvní pokutě, které by na ně mělo působit preventivně (tím se do značné míry oslabuje působení preventivní funkce smluvní pokuty). Používání smluvní pokuty v praxi s sebou nese určitá rizika a specifika, na která se tato práce snaží poukázat. Pro pochopení institutu smluvní pokuty bylo potřeba vymezit základní pojmy týkající se dané problematiky a vyložit aktuálně platnou právní úpravu. Vzhledem k právě připravovanému a často diskutovanému novému kodexu upravujícímu soukromé právo – návrhu nového občanského zákoníku - se práce zabývala i úpravou de lege ferenda. Ve zmíněném návrhu lze shledat mnohé podobnosti s právními úpravami vybraných států, o nichž se v této práci rovněž hovoří. Při porovnání aktuální právní úpravy smluvní pokuty s úpravou de lege ferenda můžeme dospět k závěru, že se v nové úpravě nezmění nic podstatného, nadále je konkrétní úprava smluvní pokuty mezi stranami ponechána na jejich vůli. Do nové úpravy byla výslovně uvedena některá ustanovení, která se doposud dovozovala jen z praxe. Vzhledem k tomu, že je právní úprava smluvní pokuty v českém právu poměrně stručná a k tomu, že vedle obecné úpravy smluvní pokuty v občanském zákoníku existuje speciální úprava v obchodním zákoníku, přičemž většina ustanovení obou zákoníků je dispozitivní, dostávají se subjekty sjednávající smluvní pokutu často do situací, kdy musí řešit nějaký problém. Zejména se bude jednat o případy, kdy se bude řešit otázka, která není výslovně upravena zákonem. V takovém případě se dostanou ke slovu soudy, které chybějící místa v zákonech doplní svým výkladem. Vezmeme-li na zřetel skutečnost, že od znovuzavedení institutu smluvní pokuty na našem území uplynulo již téměř dvacet let, judikatura zabývající se problematikou smluvní pokuty je za tu dobu dosti obsáhlá. Většina palčivých otázek je v ní již vyřešena a při sjednávání smluvní pokuty je třeba k judikatuře přihlížet. Jen tak subjekty sjednávající smluvní pokutu budou vědět, co mohou v případě sporu vyplývajícího z ujednání o smluvní pokutě očekávat. Protože je rozhodovací praxe soudů v problematice smluvní pokuty opravdu důležitá, tato práce jí věnovala náležitou pozornost. 47

Jako institut mající za účel posílit postavení věřitele v případě neplnění dlužníka se smluvní pokuta stala běžnou součástí právního života. Je účinným zajišťovacím prostředkem v případě vztahů mezi věřiteli a solventními dlužníky, které motivuje k tomu, aby své povinnosti plnili řádně a včas. Jak ukazuje historie dlouhá mnohá staletí, je vysoce nepravděpodobné, že by dlužníci obecně někdy dospěli ke stavu, že by morálce plnění jejich závazků nebylo možné nic vytknout, proto bude mít smluvní pokuta významnou úlohu i nadále.

48

SEZNAM LITERATURY Knižní publikace: BĚLINA, Miroslav; a kol. Pracovní právo. 4. vyd. Praha: C.H.Beck, 2010. 575 s. ISBN 978-80-7400-186-4. ELIÁŠ, Karel; a kol. Občanský zákoník : Velký akademický komentář. 1. vyd. Praha: Linde Praha, a. s., 2008. 2 sv., 1243 s. ISBN 978-80-7201-687-7 . FALDYNA, František; HUŠEK, Jan; POHL, Tomáš. Zajištění a zánik obchodních závazků. 2. vyd. Praha: ASPI, 2007. 223 s. ISBN: 978-80-7357-154-2. KINCL, Jaromír; URFUS, Valentin; SKŘEJPEK, Michal. Římské právo. 1. vyd. Praha: C.H. Beck, 1995. 386 s. ISBN: 80-7179-031-1. PATĚK, Daniel. Smluvní pokuta v obchodních vztazích. 1. vyd. Praha: C.H.Beck, 2006. 115 s. ISBN: 80-7179-538-0. PELIKÁNOVÁ, Irena; a kol. Komentář k obchodnímu zákoníku. 3. díl. Obchodní závazkové vztahy. 2. uprav. vyd. Praha: Linde, 1998. 543 s. ISBN: 80-7201-120-0. PLÍVA, Stanislav. Obchodní závazkové vztahy. 2. vyd. Praha: ASPI, 2009. 339 s. ISBN: 978-80-7357-444-4. ŠTENGLOVÁ, Ivana; PLÍVA, Stanislav; TOMSA, Miloš; a kol. Obchodní zákoník. Komentář. 13. vyd. Praha: C. H. Beck, 2010. 1469 s. ISBN 978-80-7400-354-7. ŠVESTKA, Jiří; DVOŘÁK, Jan; a kol. Občanské právo hmotné, svazek II. 5.vyd. Praha: ASPI, a.s. 2009. 550 s. ISBN 978-80-7357-473-4. ŠVESTKA, Jiří; SPÁČIL, Jiří; ŠKÁROVÁ, Marta; HULMÁK, Milan; a kol. Občanský zákoník: komentář I, II. 2. vyd. Praha: C.H.Beck, 2009. 2321 s. ISBN 978-80-7400-1086. Odborné články: BĚLOHLÁVEK, Alexander J. Neplatnost právního úkonu při porušení dobrých mravů. Právní rádce. 2006, č. 1, s. 21. ČECH, Petr. K určitosti dohody o smluvní pokutě. Právní rádce. 2008, č. 3, s. 11. ČECH, Petr. Smluvní pokuta versus úrok z prodlení. Právní rádce. 2008, č. 4, s. 21. MAREK, Karel. K limitaci náhrady škody a smluvním pokutám. Právní fórum. 2005, č. 6, s. 236. NOVÁČEK, Roman. Přiměřenost smluvní pokuty a moderační právo soudu. Právní rozhledy. 2002, č. 3, s. 116. PATĚK, Daniel. Osud smluvní pokuty při cesi zajištěné pohledávky (aneb k akcesoritě smluvní pokuty). Právní rozhledy. 2008, č. 8, s. 294. SEDLÁČEK, Tomáš. Promlčení smluvní pokuty a úroků z prodlení. Právní rádce. 2006, č. 5, s. 25-27. ŠILHÁN, Josef. Smluvní limitace náhrady škody v obchodním právu. Právní rozhledy. 2005, č. 23, s. 845-854. 49

Elektronické zdroje: Komise pro evropské smluvní právo. Zásady evropského smluvního práva [online]. 2003 [cit. 2009-04-09]. Dostupné z WWW: . Ministerstvo spravedlnosti České republiky. Návrh zákona - občanský zákoník [online]. 2007 [cit. 2009-04-09]. Dostupný z WWW: . Ministerstvo spravedlnosti České republiky. Důvodová zpráva k návrhu zákona občanský zákoník [online]. 2007 [cit. 2009-04-09]. Dostupný z WWW: . Právní předpisy: Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 109/1964 Sb., hospodářský zákoník. Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů. Judikatura: Nález Ústavního soudu ze dne 26. února 1998, sp. zn. II. ÚS 249/97. Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. listopadu 2000, sp. zn. 29 Cdo 2735/99. Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. března 2004, sp. zn. 35 Odo 101/2002. Rozsudek Krajského obchodního soudu v Praze ze dne 17. listopadu 1994; sp. zn. 27 Cm 144/93. Rozsudek Krajského obchodního soudu v Brně ze dne 9. ledna 1995, sp. zn. 24 Cm 597/93. Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. února 1994 sp. zn. 15 Co 482/93. Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. srpna 2004, sp. zn. 15 Co 162/2004. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. května 1996, sp. zn. 3 Cdon 1044/96. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. května 1997, sp. zn. 2 Cdon 473/96. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. dubna 1998, sp. zn. 2 Odon 90/97. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. ledna 1999, sp.zn. 29 Cdo 2495/98. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. března. 1999, sp. zn. 25 Cdo 119/99. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. června 2000, sp.zn. 33 Cdo 1962/98. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. ledna 2001, sp.zn. 33 Cdo 3072/2000. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 12. července 2001, sp. zn. 25 Cdo 186/2000. 50

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 4. února 2002, sp. zn. 33 Odo 753/2001. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 4. března 2002, sp.zn. 33 Odo 47/2002. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. dubna 2002, sp.zn. 33 Odo 96/2001. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. června 2002, sp.zn. 25 Cdo 182/2001. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. června 2003, sp. zn. 33 Odo 131/2003. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. listopadu 2003, sp. zn. 33 Odo 890/2002. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. prosince 2003, sp.zn. 32 Odo 631/2002. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. května 2005, sp.zn. 33 ODO 457/2004. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 11. srpna 2005, sp. zn. 33 Odo 875/2005. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. listopad 2005, sp. zn. 33 Odo 925/2004. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. dubna 2006, sp.zn. 33 Odo 938/2004. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. srpna 2006, sp. zn. Odo 470/2005. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. září 2006, sp. zn. 32 Odo 473/2005. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. března 2007, sp. zn. 28 Cdo 518/2007. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. května 2007, sp. zn. 33 Odo 438/2005. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. července 2007, sp.zn. 32 Odo 612/2005. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 10. ledna 2008, sp. zn. 32 Cdo 3853/2007. Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 2. srpna 1996, sp. zn. 5 Cmo 990/95. Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 20. listopadu 2001, sp. zn. 5 Cmo 362/2001. Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. ledna 1997, sp.zn. 1 Cmo 744/96.

51

Smluvní pokuta v českém právu

Recommend Documents