WŠetečka
č. 6 - říjen 2007
kou Petry Hoffmannové, která je zároveň i rodičem dětí v naší škole. To s sebou nese samozřejmě nebezpečí, že obsah našeho časopisu bude reflektovat výhradně učitelské pohledy zevnitř školního – resp. „waldorfského“ života. Proto bychom rádi získali ke společnému snažení při naplňování tohoto časopisu i redaktory a přispěvatele z řad rodičů nebo žáků vyšších ročníků. Nemyslíme si totiž, že naše nápady, myšlenky a vůbec celý obsah jsou jedinými dokonalými. Proto rádi přivítáme vaše nové náměty, podněty a nebo rovnou přímý pracovní podíl na přípravě dalších čísel.
Slovo úvodem Začátek října, kdy dostáváte do ruky další z čísel Wšetečky, už není zrovna začátkem školního roku. Ale přiznejme si, že slunné a teplé počasí babího léta dává dětem i dospělým stále ještě příležitost zasnít se do prožitků uplynulých letních měsíců. Či ve vzpomínkách spočinout v místech prožitých dobrodružství nebo milých setkání. Pravidelnost školních a pracovních rytmů se jen neochotně vrací zpět do svých kolejí. S podobnými pocity k vám vysíláme další číslo našeho školního časopisu. Přestože jsme k tomuto číslu spěli hned od třetího září, kdy se poprvé sešla redakční rada, jednotlivé příspěvky se scházely až na poslední chvíli a také ne zcela v úplnosti, jak bychom si přáli. Tím více prosíme o shovívavost.
Pravidelnost – tedy dvouměsíční periodu ve vycházení – se pokusíme zachovat, takže po dalších číslech Wšetečky se můžete pídit vždy začátkem prosince, února, března a června. Na závěr ještě zbývá připomenout, že si Wšetečku můžete předplatit u paní učitelky Sandry Redlichové – Tischlerové nebo objednat jeho elektronickou verzi na adrese uvedené v tiráži.
Od nového školního roku se mírně obměnilo složení redaktorů. Starostlivou péči, která provázela loňský první ročník zásluhou Míši Vaníčkové, Ivy Hluštíkové a Lenky Hřibové a za kterou vyslovujeme veliký dík, přebírají nově Jitka Šleisová, Petra Hoffmannová a Mirka Kůželová. Kontinuitu časopisu nesou dále Sandra Redlichová Tischlerová a Mojmír Poláček. Pohříchu je tato skupina složena jen z učitelů, snad jen s výjim-
Za redakci sepsal a milé čtenáře zdraví Mojmír Poláček
1
WŠetečka
č. 1 - říjen 2006
Letní umělecký tábor
POHLED ZPĚT
Letos již po deváté jsme prožili dva naplněné týdny v krásné krajině pod Bezdězem u řeky Ploučnice. Úkolem bylo poznat elementy- oheň, vodu, zemi a vzduch- v podstatě hmoty. K tvorbě jsme měli dřevo, kámen a železo a na závěr slovo. Každý si vybral materiál, jaký mu je blízký a pustil se do práce. Čtyři dny v kovárně, při řezbařině a kamenosochařství vyvrcholily přípravou indiánské sauny „inipí“, která v řeči Indiánů znamenala „znovu se narodit“. Očištěni na těle i na duši jsme vyrazili na dvoudenní pou Máchovou krajinou s výstupem na hrad Bezděz a Housku. A znovu čtyři dny umělecké práce a závěrečná vernisáž. Vznikly krásné sochy, nože, měděné i dřevěné misky. Strávit část prázdnin uměleckou činností je určitě smysluplné. Některé ze vzniklých děl budou ke shlédnutí na Městském úřadě Semily na výstavě k 15. výročí školy. Iveta Sadecká
II. Mezinárodní setkání učitelek mateřských škol aneb Letní akademie Semily 2007 Na počátku prázdnin se stala naše škola dějištěm setkání účastnic a účastníků Letní akademie 2007. Hostili jsme zde více než sto pedagogů z Ruska, Ukrajiny, Slovenska, Švýcarska, Německa, Holandska, Anglie a Čech. Přijeli opět načerpat sílu pro svou práci, vyměnit si zkušenosti, dát všem zažít mentalitu svého národa a přesto se ujistit, že nás všechny cosi spojuje. A tím je snaha co nejvíce na sobě zapracovat, abychom se stali těmi nejlepšími průvodci těch nejmenších obyvatel našeho světa - malých dětí v době, než jdou do školy. Po loňských krásných zkušenostech, kdy se Letní akademie rozrostla o zájemce ze zahraničí, jsme se již těšili na známé i neznámé hosty, abychom se opět pokusili kus ze svého volného času věnovat pracovním setkáním nevšedního rázu. Pracovní nasazení bylo ohromné. Lektoři přinesli bohatou nabídku řemeslných a uměleckých činností, takže se při závěrečné slavnosti bylo na co dívat. K vidění byly vitráže, filcovaná zvířátka a postavičky skřítků, lipové madony, zažehlované vlněné obrázky, batikované šátky, tepané výrobky z mědi a eurytmie. Vše završil sborový zpěv všech účastníků. Ačkoli se někdy tvrdí, že o hotové výrobky ani tak nejde, jako o samotný proces, který k nim vede, říkám si, co to asi muselo být za úžasný proces, který dal vzniknout tak nádherným věcem? Kolik šikovnosti, vynalézavosti a fantazie bylo nutné uplatnit pod vedením odborníků! Po celou dobu Letní akademie se scházely ke společné práci didaktické skupiny a byly k vyslechnutí zajímavé přednášky. Víte například, co je nejdůležitější pro váš vývoj a tedy i pro svět? Zkušenosti, které nesou peče pozemské skutečnosti (Wolfgang Sassmannshausen). A víte, proč jsme dnes tak uhonění a nestíháme a máme více úkolů, než je možné zvládnout? - Tuto laku si nastavuje každý z nás sám, protože je tu také touha po neustálém růstu..... (Johannes Schneider) Příští Letní akademie bude opět mezinárodní. Tento obří kolotoč se opět roztočí. Chtěla bych poděkovat všem, kteří nezištně přiložili ruku k dílu. Zdenka Nesvadbová
Školní tábor Na přelomu července a srpna jsem byla na školním indiánském táboře, který měl stanoviště několik kilometrů od Mimoně. Na tomto táboře se toho stalo opravdu hodně a člověk se zde vůbec nenudil. Zažila jsem tam spoustu pěkných a radostných dnů, ale i dnů, kdy jsme se hádali, zlobili a vzájemně si tak trochu lezli na nervy. Mezi radostné patřily dny plné humoru, zábavy, aktivit či táborových her a odpoledních výletů po okolí. Byl to velmi zajímavý tábor. Setkala jsem se zde téměř se vším, co mě v životě zřejmě čeká: zranění, radost, bolest, zoufalství, nenávist, hádky, kamarádství a seznamování se s novými lidmi a hlavně poznávání jejich charakteru. A jestli každý ustojí svůj život tak, jako já tento tábor, bude ze sebe mít určitě radost a nebude se ve svém životě nikdy nudit. Katka Rennerová, 9. třída
Jak jsem prožila prázdniny Přesto, že jsem strávila celé prázdniny doma, byly to jedny z nejhezčích prázdnin. Mou každodenní dobrou náladu způsobilo maminčino rozhodnutí, že si koupíme koně. Ustájení, postroje i potřeby jsme měli zařízené, dokonce i vybraného koně, poslední překážka ale byla babička. Jelikož bydlí s námi v jednom domě, chce vědět o všem, co se v něm děje. Když jsme jí oznámili, že budeme mít nového čtyřnohého člena rodiny, samozřejmě protestovala, že si ho nezasloužím,
2
WŠetečka
č. 6 - říjen 2007
a tak jsme prodej posunuli. „Dostaneš ho jako dárek k přijímačkám, ale tentokrát bez ohledu na babičku!“ Tato věta od mamky byla jedna z nejhezčích za celé prázdniny. Iveta Švarcová, 9. třída
Byl to týden, na který se nezapomíná a pro některé byl možná tento tábor nejkrásnějším prázdninovým zážitkem. Za M.E.D. Šárka Bažantová
Den skřítků a víl Letní tábor Centra pro rodinu M.E.D. proběhl v Pleskotech
Společenství nejmenších obyvatel planety Země vyhlásilo den 6. 9. za Den skřítků a víl
Již třetí ročník rodinného letního tábora CPR M.E.D. pořádaly maminky již podruhé v Pleskotech v ubytovacím areálu turnovského Sokola. První prázdninový týden se spolu rozhodlo tvořivě prožít 12 rodin s malými dětmi. Tentokrát byl tábor tematicky věnován vývoji dopravy (od soumara po vrtulník). Celý program vytvořila a měla na starosti nápaditá Iva Plecháčková. Děti – rozdělené na mladší „Pendolína“ a starší „Formule“ - se seznámily s „cestovatelským řemeslem”, byly u vynálezu kola, vyřezaly si vlastní loku z kůry, vyrobily nádražáckou plácačku,... a hlavně si pořádně užily společných her, do kterých byli stoprocentně zapojeni i jejich rodiče. K dobré pohodě mezi osadníky také významnou měrou přispěla vyhlášená kuchyně Ivy Válkové a její maminky.
Když vyšla v turnovském kulturním kalendáři pozvánka na oslavu Dne skřítků, nevzbudila kupodivu žádné překvapení. Městská knihovna a žáci druhého ročníku Waldorfského lycea v Semilech připravili pro turnovské mateřské školy Den skřítků. Konal se pod rozhlednou Hlavatice na Zlaté stezce Českého Ráje. Přesně před rokem došlo k vykácení části lesa a zbylé stromy padly při lednové vichřici. Vzniklo memento doby- příkladný obraz, jak se nemáme k přírodě chovat. To nás přimělo vytvořit projekt Brána do Českého Ráje, který by tomuto krásnému koutu zase vrátil duši, nebo je to místo, které si o nový rozměr doslova říká. Ročně tudy projde tisíce turistů. Chceme, aby se
Rodiče s dětmi při jedné z táborových aktivit. 3
WŠetečka
č. 1 - říjen 2006
na chvíli zastavili, uslyšeli hlas stromů, přírody, věcí, které nás přesahují. Dětí z mateřských škol přišlo asi 70. Nejdříve je čekala pohádka o tom, jak skřítkové toužili mít také narozeniny. „…narozeniny má matka Země, stromy a my skřítkové pořád ne. A přitom jsme na světe tolik důležití“, tak si stěžoval větru skřítek Vítek. Po pohádce vyráběly děti ze šišek a z přírodnin skřítky a zabydlovaly jimi domečky z vyvrácených kořenů, poznávaly stromy, prolézaly skřítčí dráhu. Tím vnesly do zničené přírody radost a hru. A protože na oslavu přišly s kapsami plnými dárečků pro skřítky, dostaly od nich kousek z jejich pokladu- malý kamínek pro štěstí. Odcházely se slibem, že za rok se na oslavě Dne skřítků zase všichni sejdeme a těšíme se, že nás bude více. Projekt Brána do Českého Ráje bude dále druhý ročník lycea naplňovat v říjnu při ekologickém praktiku úklidem a výsadbou lesa. Iveta Sadecká
a hruboskalské Arboretum i radost dětí z nalezeného pokladu skřítka Vítka. 6. 9. 2007 započaly každoroční oslavy a dny skřítků a víl pro podporu lesů, přírody a ekologie. GabrielaVrablíková, 11. ročník
KALENDÁRIUM Kalendárium říjen – prosinec 2007 Okolo 19. října by se měla konat podzimní slavnost „Den stromů“. Jak proběhne ještě není zcela zřejmé, pro školu ji připraví úplně nová skupina lidí - slavnost jistě bude stát za to. Nechme se překvapit a těšme se. 25. a 26. října nás čekají tak oblíbené podzimní prázdniny, všichni si je užijte a odpočiňte si. 11. listopadu k nám přijede jako každý rok Martin na bílém koni. Děti budou svítit vlastnoručně vyrobenými lampionky, průvodem nás provede 4. třída s panem učitelem Janem Slavíkem. 31. listopadu prořádá Sdružení přátel waldorfské školy v Líšném Taneční zábavu se skupinou Na starý kolena. Začátek ve 21 hodin. 8. prosince pořádá Waldorfská škola v Semilech svůj tradiční Adventní jarmark. Již s předstihem zaznamenávejte tento den do svých kalendáříků!
Den skřítků a víl Nuda a hodiny přemáhání ke zdánlivě nesmyslné práci či dětská radost z oslavy narozenin skřítků a víl? Aneb co jsme si letos odnesli z pravděpodobně prvních narozenin malých lesních pomocníků. Místo první školní hodiny, ve které se na „normálních“ školách pouze rozdají rozvrhy, jsme spočítali pět stránek příkladů. Místo trajdání po městě v první školní den jsme si ještě vypisovali autory a díla renesanční literatury. A to vše proto, že byla možnost jet připravit a oslavit narozeniny skřítků. Z projektu paní učitelky Sadecké pro vysázení a ekologické ošetření prostoru pod Hlavaticí jsme měli, skoro všichni, rozhodně radost. Přesto se naše (post)pubertální názory, hlava i jazyk musely hodně přemáhat, abychom společně dokázali zvládnout ráno matiku za jídelním stolem a poté nosit dříví, větvičky a mech ke stavění domečku pro skřítka Vítka. Ještě připravit nějaké úkoly, jako např. vyrábění skřítka, prolézačky a hledání pokladu, a to vše pro to, abychom 6. 9. mohli přivítat 70 dětí z turnovských mateřských škol. Aby společně s námi oslavily narozeniny skřítků a víl. Odměnou, alespoň pro mne, bylo opětovné sloučení našeho třídního kolektivu, přivítání dvou nových spolužáků, výlety na Valdštejn
POHLED VPŘED Nejbližší akce Centra pro rodinu M.E.D. 5. 10. 07 (od 15:30 hod.) – Jablíčková slavnost na zahradě Domu dětí a mládeže v Semilech 10. 10. (9.00 – 12.00 hod.) - přednáška pana Ivo Mludka na téma “Jak se nenechat zmanipulovat médii” (v prostorách CPR M.E.D. Domu dětí a mládeže Semily) Koncem října proběhne v prostorách nové budovy Městského úřadu v Semilech prezentace neziskových organizací působících v Semilech.
4
WŠetečka
č. 6 - říjen 2007 pak rodičovství a nakonec i své vlastní učitelské praxe jsem si nesl hluboký nesouhlas s mnoha principy, které se tradiční školou proplétají jako základní. A musím říci, že po dlouhá léta jsem to cítil jako velmi závažný lidský i celospolečenský problém. Když jsem pak na jaře roku 1990 poslouchal v Semilech první přednášky pana dr. Josefa Bartoše o waldorfské pedagogice, bylo mi hned zřejmé, že se právě v živé realitě dotýkám dávných snů. Jaké to byly principy, se kterými jste se nemohl ztotožnit při tradiční výuce?
Pravidelný týdenní program Centra pro rodinu M.E.D. Po – čt. 8:30 – 12:00 Pobyt rodičů s dětmi Pondělí 9:00 – 10:00 Angličtina pro pokročilé 10:00 – 11:00 Čtení literatury pro rodiče Úterý 8:30 – 12:00 Besedy, přednášky Středa 8,30 – 9,30 Táčky – vyrábění pro radost a užitek 9:30 – 10:15 Kolo, kolo – cvičení pro rodiče s dětmi 11. – 12:00 Mateřídouška – povídání pro život Čtvrtek 8:30 – 9:30 Angličtina pro začátečníky 9:00 – 10:00 Hra na flétnu pro rodiče Při programech pro rodiče hlídání dětí zajištěno Kontaktní adresa: www. medsemily.cz, tel. 724 840 945
Schematicky by se mohlo říci, že žákova práce v tradiční škole může stát na některém ze tří nejčastějších impulzů, kterými jsou: ctižádost, strach, zvídavost. A te se musím ptát: jak může v nitru dítěte působit něco tak ušlechtilého jako je zvídavost, když má strach? A strachu může být vystaven každý, protože to, čemu se tleská (doma i ve škole), není hloubka porozumění tajemstvím světa, ale dobrá známka. A čím se podněcuje k vyšší pracovitosti ? Tím, že hrozí společenské komplikace (doma i ve škole) za horší známku (a to pro premianta může být i dvojka!?). Pak, logicky, se vše během krátkého času zvrhne ve kšeft o známky a to nejen u žáků, ale i u učitelů. A ctižádost? O jakou čest je ta žádost? Přeci o to, abych byl první! Nebo mezi prvními! A ptá se někdo co ti druzí? A co ti poslední? Je to sociálně citlivé? Je to sociálně vytříbený impuls? Neučí se, náhodou, děti životu jako rvačce „kdo z koho“? Což se tím nevsouvá rafinovaně, pod záštitou posvátných autorit dětem do životní výbavy sociálně patologický prvek? Olympiáda v počítání, soutěž v přednesu poezie, přebor ve hře na housle.... zřejmě si myslíme, že nestačí porozumění duchu matematiky, procítění krás poezie, rozvíjení hudebnosti všech dětí.... přeci všichni potřebují hlavně soutěžit!? Ve škole, v kroužcích, v TV.... všude! Ale promysleme tedy: soutěžení nebo přátelství (neřkuli bratrství)? Bitka nebo porozumění? A tak se nabízí podstatná otázka: co bychom tedy správněji měli nechat děti prožívat jako hlavní, orientující podněty pro život? Vždy je třeba se ptát : kde se bere v dětech pohrdání školou ? Proč jsou stále útočnější vůči učitelkám? Takže: waldorfská pedagogika, která nepracuje s nástroji ctižádosti ani strachu ve svých idejích, zásadách práce a struktuře školního života.... to se mi jevilo neuvěřitelně lidským, zdravým systémem, pro děti a tedy i budoucnost.
ROZHOVOR Karel Škopek narozený 1940 v Lomnici nad Popelkou. Vystudoval v Praze chemickou průmyslovku a později Vysokou školu chemicko-technologickou. Pracoval v laboratořích Geologického průzkumu, ve výzkumu sklářských technologií a od roku 1980 (po přestěhování s manželkou a třemi dětmi do Turnova) na vývoji biokeramiky v podniku DIAS a na výzkumu a přípravě speciálních sklovin pro infračervenou oblast záření v odbočce Fyzikálního ústavu ČSAV. V roce 1990 nastoupil do základní školy vyučovat chemii, dostudoval pedagogiku, souběžně absolvoval specializované semináře pro waldorfskou pedagogiku a v letech 1995 až 2000 byl ředitelem waldorfské školy v Semilech. Jaká byla vaše cesta k waldorfské pedagogice? Vlastně si uvědomuji, že celoživotní. Neměl jsem ve škole žádné studijní problémy. Přesto však z doby svého žákovství, později
5
WŠetečka
č. 1 - říjen 2006
Vrame se ovšem nyní na začátek vašeho působení ve waldorfské škole v Semilech.
velmi specifické pedagogické alternativy. Myslím, že v této ožehavé roli mi hodně pomáhala moje dřívější dlouholetá praxe v nepedagogické oblasti výzkumu a výroby, spletitých úředních a technických jednání s množstvím lidí a často ve velmi odlehlých tématech. Za takovou praxi jsem byl pak často vděčný osudu. Jak jste cítil vývoj školy za dobu vašeho ředitelského působení ?
V roce 1992 se čtyři učitelky, seminaristky waldorfského vzdělávání, ujaly nového úkolu. Dostaly budovu, přitakání úřadů a začaly učit v systému waldorfské pedagogiky. Alena Zdražilová, Líba Lhotová, Eva Zdražilová a Mirka Kůželová, která si souběžně k vyučování vzala na starosti i řízení školy. Jen ony samy by mohly ozřejmit, jaký nápor to byl: uvádět do života zcela novou školu materielně, pedagogicky i organizací vnitřního dění zcela jinou, prostě hluboce alternativní školu. Nikoli jako hru, ale jako svrchovaně zodpovědnou, tvůrčí a novým idejím oddanou práci. Na jaře 1995 jsem byl ředitelem školského úřadu panem Josefem Zdražilem vyzván, abych „přiložil ruku k dílu“ a ucházel se o řízení školy. Bylo třeba po třech letech udělat další vývojový krok a relativně oddělit školskou administrativu a pedagogickou práci. Jak jste se vpravoval do nové role v nové škole a novém vyučovacím systému?
V té době, která následovala po první letech začátků, bylo několik velkých úkolů, jejichž řešení se muselo zdařit. Bylo velmi naléhavé zajistit další prostory a náležitosti pro rostoucí školu, která nekompromisně a pravidelně rostla každoročně o další první třídu a o další novou problematiku postupující nejvyšší třídy. Škola v začátku začínala s jednou první třídou a cílově se měla rozrůst na plnou devítiletku. Po letech systematického úsilí se, za přízně města Semily, podařilo získat souhlas s přidělením sousedící budovy, soustředit prostředky k její úpravě a propojit ji s původní rohovou budovou. V suterénech jsme zřídili dílny, v půdním prostoru sborovnu a knihovnu, pokojík pro zahraničního mentora školy, základní odborné kabinety a podobně. Úřady byly, pochopitelně, velmi ostražité, protože kolem každé školy se ročně točí značné peníze. Jenomže my jsme byli škola vyrostlá téměř „na zelené louce“ a tak bychom na celá léta růstu a rozvoje potřebovali nutně mimořádné prostředky. Avšak na to – též s ohledem na ostatní školy města – v úředních postupech nebyly kolonky. Takže jsme sháněli všechno potřebné nejrůznějšími dalšími cestami – na vybavení kabinetů, odborné knihovny, dílen, atp. - hledáním dotačních možností, darů, také z Především ale také rostlo, vyvíjelo se a stabilizovalo kolegium učitelů. Propracovávali jsme a prohlubovali život školy ve vnitřním i vnějším ohledu ve smyslu impulsů waldorfské pedagogiky. Také bylo třeba konat mnoho práce pro rozvoj a stabilizaci waldorfského hnutí v České republice a rozhodně také v širším společenství iniciativ, usilujících o liberálnější legislativu a prosazení dalších jiných pedagogických alternativ. Rozhodně nenadsazuji, když řeknu, že semilská waldorfská škola se stala výraznou a mnohdy iniciativní a také respektovanou individualitou v těchto souvislostech. Ve zmiňovaných letech jsme se v začátku kaž-
V tom období, jako i celá další léta, všichni, kdo se ucházeli o působení ve waldorfských školách, studovali specializované vzdělávací semináře waldorfské pedagogiky pod vedením vysokoškolských docentů ze vzdělávacích center západoevropského waldorfského hnutí. V systému seminářů třídenních víkendových každý měsíc, dvoutýdenních internátních o každých prázdninách, po dobu tří let. To bylo základní kvalifikační vzdělání. Kromě toho individuální studium příslušné literatury pedagogické a anthroposofické. Toto vše ke svým základům z pedagogické fakulty absolvoval každý. Po další léta to byly pak ještě jednotlivé semináře pro samostatná předmětová témata, zhruba tak asi osmkrát během školního roku. Taková cesta byla velmi intenzivní, náročná a mohu svědčit, že jsme jí procházeli ve velkém úžasu a nadšení, nebo to zcela nové a hluboce přirozené a propracované pojetí pedagogiky budilo velkou důvěru a odvahu do nové práce a hlavně: postupně pomáhalo učitelům směřovat k pedagogice jako tvůrčí, umělecké činnosti se svrchovanou osobní odpovědností. Moje osobní pracovní úloha byla pak specifická v tom, že kromě menší pedagogické práce jsem zastával roli zprostředkovatele porozumění dvou vzájemně se teprve přibližujících světů, totiž tradiční školské byrokracie a nově se rodící,
6
WŠetečka
č. 6 - říjen 2007
dého školního roku přesvědčili, že o naši školu je dostatečný zájem: začali postupně dojíždět prvňáci z obcí vzdálených i třicet kilometrů, do Semil se kvůli škole pro své děti přistěhovala řada rodin i ze vzdálených koutů republiky. To jsme vnímali jako odměnu i závazek. Jak byla od počátku v Semilech waldorfská škola vnímána?
očekávání výsledků: „Tak ukažte jak budou v praxi fungovat ty vaše principy, jak se děti uplatní bez výcviku soutěživosti, dravosti, loktů.... v dnešní době.... Řeknu, že to byla zejména výzva pro mne, protože jsem věděl, že kolegyně a kolegové musí konat extrémně náročnou práci v co největší lidské pohodě. A to byla dost vydatná tíha: obsluhovat a držet ve smíru, trpělivosti a porozumění ty dva póly – jednak úřady a obyvatelstvo, odbornou i laickou veřejnost a na druhé straně uchovat v klidu důležitou intimní sféru vnitřního života školy, aby co možno zůstala nenarušena všemi vnějšími pochybami. Co bylo, dle vašeho, nejdůležitější pro pozitivní vnímání waldorfské školy semilskou veřejností?
V počátku devadesátých let byla velmi otevřená mysl lidí pro nové přístupy. Všechno se uskutečňovalo v impulzu velkého nadšení a pokud bylo neseno hlubokou znalostí věci, pak téměř nic nebylo nepřekonatelné. Právě tak vstoupil na scénu Semil velký znalec anthroposofie a z jejích impulzů vycházející waldorfské pedagogiky, velký stratég pan dr. Josef Bartoš. Jemu se podařilo hned v prvních měsících 1990 získat tady v oblasti řadu vlivných lidí pro myšlenku, aby právě v Semilech vzniklo něco tak úžasného jako je waldorfská škola. Připravil autobusový studijní výjezd do západní Evropy, nejen do waldorfských škol, ale i na anthroposofickou kliniku a další spřízněná zařízení. Mnozí, tak jako třeba tehdejší ředitel ŠÚ Karel Bárta, pan Josef Zdražil, tehdejší okresní přednostka paní Kodejšová a další vlivní lidé z vedení města, se na vlastní oči přesvědčili o čem je řeč. Byli pro věc nadšeni a připraveni pomoci vzniku waldorfské školy. Stali se jejími dlouholetými příznivci. Sami pracovníci zodpovědní za městské školství (paní Šírová a pan Kubík) spolu s budoucími učitelkami pomáhali o posledních prázdninách dokončovat stavební práce a připravovat všechno k zahájení školy. Velká atmosféra začátků. Ta pak taky v dalších letech hodně napomáhala k toleranci a trpělivosti v krušných začátcích, aby se zdařilo i to, co se třeba nevedlo. Jako tak i v jiných oborech, nastoupila však časem zdrženlivost všedních dnů, někdy pak i ostražitá skepse: „Počkáme si a uvidíme...!“. Ozvala se tu a tam i pochopitelná reakce z pedagogické obce: „Když někdo něco chce dělat úplně jinak.... to snad má být nastavené zrcadlo?.... my to snad děláme špatně?“. Samozřejmě jsme se hleděli vyvarovat zbytečných kritických konfrontací a vsadili jsme na trpělivost a přesvědčivost naší práce a výsledků. A tak trvalo několik trpělivých a pracovitých let, než se škola stala všeobecně pozitivně vnímanou a respektovanou. Takže po počátečním nadšení přišlo období
Myslím, že v čase procházelo získávání pevnějšího renomé školy zřetelně vývojem. Velmi důležitý v tomto smyslu byl častý osobní styk s pracovníky referátů městského úřadu, školského úřadu, osobní jednání byla častá i se školní inspekcí, pozvali jsme na návštěvu školy i odborné pracovníky ministerstva školství. Tyto lidi bylo potřeba vždy znovu ujistit, že pracujeme zodpovědně a že všechny ty ideje, které waldorfská pedagogika přináší, také uskutečňujeme v živé školní praxi. Trvale jsme se také snažili uvádět aktivity školy do povědomí široké veřejnosti a proto je uzpůsobovat tak, aby se jich i lidé mimo školu mohli účastnit a nahlédnout do nich. Důležité bylo osobně pozvat všechny ty, kteří byli, mohli nebo měli být se školou nějak spojeni. Důležité bylo i iniciovat tisk k jeho vlastnímu zájmu nebo k otiskování našich článků a propagačních či vysvětlujících textů. Podařilo se nám získat do Semil holandskou výstavní kolekci, která putovala světem a na množství žákovských prací a experimentálního materiálu pro výuku předvedla skutečně pozoruhodné ukázky, specifické pro waldorfské školy celého světa. Podařilo se nám časem uvést do širšího povědomí, že waldorfská škola staví na velmi přirozených zásadách, že je to systém evropský, s tradicí téměř stoletou, rozšířený po všech kontinentech. To bylo, myslím, hodně uklidňující a vyvrátilo to pověsti „vycucané z prstu“, že u nás budou děti spát vzadu na polštářkách a učit jenom když budou samy chtít, atd. Do povědomí semilské veřejnosti postupně také vstoupilo to, že naše škola je aktivní součástí širších souvislostí : waldorfského hnutí českého, ale i zvláště živého hnutí světového. Inici-
7
WŠetečka
č. 1 - říjen 2006 zaznamenávali jsme určitou netrpělivost a nejistotu u rodičů. Mají ty naše děti dostatečné schopnosti a vědomosti? Již brzy bude přece třídění přijímacími zkouškami a najednou nebylo čím měřit a porovnávat. Ozvala se dávná závislost na známkování a nervozita. Zavedli jsme tedy vnitřní kontrolu nezávislým, veřejně přístupným a zcela anonymním systémem testů „Kalibro“. Byl to od nás určitý kompromis, protože waldorfské školy nepěstují vzájemné porovnávání dětí, to přeci nabourává společenství i společenské cítění žáků. Ale uvědomoval jsem si, že jako začínající škola nemáme mnoho možností jak čelit nejistotě rodičů a konečně i zvědavé veřejnosti a inspekci. Každý rok jsme pak testovali vyšší třídy, odeslali vše k anonymnímu vyhodnocení a pak z výsledků dešifrovali pozici naší školy ve srovnání s ostatními mnoha školami ČR. Dopadali jsme pravidelně velmi dobře. To nás hřálo vnitřně, ale zejména nám to pomáhalo navenek. Každoročně jsem mohl výsledky uvést ve výročních zprávách pro město, inspekci i ministerstvo školství, abych do povědomí založil informaci o skutečné kvalitě naší školy, o tom, že se tu žije opravdově a pracuje naplno. Ty testy nám pomáhaly uklidnit rodiče. Došlo někdy na skutečné – tedy „oficiální“ poměřování kvality výuky mezi školami?
ovali jsme vznik Asociace waldorfských škol ČR jako základny pro pohotové řešení potřeb a obhajobu začínajících škol. Pracovali jsme ale také v seskupení všech dalších iniciativ, usilujících o zřízení jiných typů alternativních škol v ČR a o prosazování legislativně zabezpečeného prostoru pro alternativy ve školství obecně. Za nejdůležitější počin pro životaschopnost a posílení rozvoje waldorfských škol v ČR vnímám naši iniciativu organizovat v naší škole trvalé víkendové vzdělávání učitelů, které se pak konalo zhruba osmkrát v každém školním roce a které odborně garantovala svými docenty a pomáhala i finančně nést Svobodná vysoká škola pro waldorfskou pedagogiku ze Stuttgartu. Osmkrát ročně se do Semil sjelo tak asi 6O až 100 učitelů z celé ČR, několik zahraničních lektorů a celý víkend od rána do pozdního večera studovali, pracovali a při tom se také přesouvali do různých sálů a restaurací ve městě. To nikomu v Semilech nemohlo uniknout, byli jsme rádi, protože to byla podstatná a přesvědčivá informace o tom, že své poslání bereme vážně, z gruntu, česky řečeno. Ti účastníci seminářů dodnes vzpomínají na „životodárná setkání“ v Semilech a mnozí z nich nadšeně vítali, že po letech jsme v roce 2006 a 2007 v Semilech zase pro všechny pořádali semináře s profesorem Schadem z university ve Witten-Herdeke (O vývoji člověka a Embryogeneze člověka). Jak jste vnímal vývoj vztahu ke škole u rodičů, kteří sem posílali děti?
Musím si nejdříve postesknout nad tím, že v přístupu k základnímu školství se ke škodě všech, a zejména dětí, nadsazuje otázka znalostí nad to, co považuji pro ten dětský věk za nezastupitelně nejdůležitější a to je pevně a moudře vedené výchovné „ošetření“ vývoje osobnosti toho člověka. Donekonečna se sice omílá sousloví „výchovně - vzdělávací proces“, ale dbá se jen na drezúru znalostí pro nejbližší přijímačky. A to je dost krátkozraká výbava pro celý budoucí život člověka, nedocení-li se aspekt výchovy právě v tomto věku. Možná v roce 1998 přišla taková vlna, kdy školní inspekce připravila „srovnání úspěšnosti“ všech tehdy zavedených vzdělávacích programů. A to byly, po pravdě řečeno, tři kosmetické úpravy tradičního státního programu a jediný opravdu originální alternativní – waldorfský. Vybrané školy byly testovány v úrovni, myslím, 5. a 7. třídy. Zpočátku jsme měli s inspekcí velké diskuze, že do souboru zařadili otázky na témata, která podle našeho vzdělávacího programu měla epochově přijít na řadu až o pár měsíců později. Systém byl
Pociovali jsme, že v počátečních ročnících byli rodiče nadšeni, jakým způsobem zde zacházíme s dětmi a jak děti školu prožívají. Zanedlouho se ukázalo, že děti mají tu školu rády a žijí jejím životem a tak rodiče např. vnímali významný rozdíl v tom, jak reagovali starší sourozenci nebo vrstevníci z jiných škol. Oceňovali, jaké pozitivní zprávy nosí děti domů, čím se zabývají a jaký mají ke škole vztah. Vyvíjela se tak příznivá situace a rodiče nám důvěřovali. Samozřejmě jsme se snažili, aby rodiče byli co nejlépe informováni. O principech vyučování, o aktuálním rozpoložení i vývoji dětí, o problematice jednotlivých předmětů, o naplňování předpokladů rozvoje školy, atd. Otevřeně, důkladně, na velmi častých schůzkách. Tím vším právě, spolu s vlastním výchovným a vzdělávacím vkladem, se stávala škola silnou a stabilní. A to bylo obrovské dílo kolegia pedagogů školy. Ale jak se blížili žáci k páté a vyšším třídám,
8
WŠetečka
č. 6 - říjen 2007
ale připraven a nechtěli nic měnit, takže se testování rozjelo. Přesto jsme dopadli výborně, na předních místech. Když jsme však byli na ústředí inspekce na hodnocení, tak padla otázka : jak vysvětlíte, že zrovna v tématech, která jste protestovali jako dosud neprobíraná, vaši žáci odpovídali většinou výborně? To pro nás byl skutečně zajímavý poznatek. V pedagogické konferenci ve škole jsme pak došli k závěru, že naše děti si uchovávají přirozenou touhu po vlastním poznávání, že se i mimo školu nezdráhají dopracovat k porozumění z různých dalších zdrojů. Co víc by mělo být výsledkem školního působení v položce „vzdělání“? Jak jste vyřešili otázku hodnocení dětí při přechodu na další školy po absolvování deváté třídy?
V individuální rovině vnímám jako nedocenitelné prožít žákovský věk ve waldorfské škole, nebo: každý žák odchází do života se zdravou sociální zkušeností z nejdůležitějších let mládí. Že bylo možné žít ve společenství, kde se např. lidé nervou o pořadí a přesto mají důvod pracovat, v němž kdo nestačí není odsuzován a kde pro pracovitost je motorem zvídavost a spolupráce, nikoli strach a soutěživá ctižádost, kde vedle porozumění znalostem je možno získat také mnoho zkušeností v širokém spektru uměleckých činností, takže umělecký přístup a tvořivost obecně se více či méně mohou stát samozřejmou výbavou pro budoucí život, kde je možno, a jistě to tak většinou je, strávit devět nejdůležitějších let mládí beze strachu z učitele a školy a bez zavedeného a podporovaného elitářství a kde.... To vnímám jako nejdůležitější přínos, že dobrá waldorfská škola podle svých zásad nepěstuje sociálně patologické návyky a má mnoho propracovaných přístupů jak oživit a posilovat vědomou lidskou sounáležitost. Je něco co potřebujeme pro budoucí vývoj lidského společenství pěstovat s větší naléhavostí ? Po roce, dvou či třech letech, kdy jsem odešel do důchodu, jsem se dozvídal o bývalých žácích, jak rádi a jak mnozí se vracejí do své školy. Na vánoční trhy, na jarmark před Velikonocemi, do dílen školy chvíli jen tak popracovat, na divadelní hru svých následníků, nebo jak se spolu scházejí a leckdy i nacvičují také hru, jen tak pro vzpomínku....také jak řeší náraz na běžné způsoby v sociálním prostředí dalších škol nebo na tamní způsoby vyučování. Velmi uspokojivé je, že nové věci dokáží řešit zřejmě produktivně, protože jsou úspěšní. S Karlem Škopkem rozmlouval Mojmír Poláček.
Skutečně mocné okolnosti při přestupech žáků na další školy nás přiměly uvádět, jako „vedlejší dokument“ od závěru osmé třídy, známky. Úřední šiml totiž pohrozil, že naši žáci mohou být bez známkového dokumentu při přijímačkách znevýhodňováni, protože známkové hodnocení vyžadovaly střední školy jako jeden ze standardních podkladů pro rozhodování o přijetí. Myslím, že problém je hlavně v tom, že slovní hodnocení, tak bohaté jak my je formulujeme, není tak jednoduché jako známkovací „číselný cejch“ a těžko je tedy seřadit žáky do pořadí.. Ostatně, mimo jiné také proto waldorfské školy široké slovní hodnocení používají, aby se nikdo hned na začátku života nevynášel ani nezatracoval a nepřivírala se mu vrátka. Známkové hodnocení od 8. třídy jsme od počátku deklarovali jako vynucené, pomocné a na pomocném formuláři. Další vývoj pak již neznám. Co považujete s odstupem let za nejcennější devizu semilské waldorfské školy? V Semilech jako v jedné z několika málo obcí ČR se stalo skutečností, co jinak dokumenty o právech člověka zaručují jen teoreticky, totiž právo rodičů na volbu způsobu školní výchovy pro své děti. Všechny ostatní možnosti byly dosud jen „kosmetickou variantou“ na státní standardní téma. Teprve waldorfská pedagogika je ve své podstatě opravdovou alternativou, v ČR zavedenou. To jsou pro vývoj osobnosti dětí a potažmo tedy vývoj lidského společenství významné skutečnosti.
ZE ŠKOLNÍCH LAVIC K vyprávěcí látce 3. třídy Okolo devátého roku věku dítěte pozvolna doznívá jeho snivé spoluprožívání světa. Potom co se ve 2. třídě diferencovala snivá jednota jeho
9
WŠetečka
č. 1 - říjen 2006 „Koupím ji“, řekl nahlas sedlák a dal mu jeden zlatý. Poděkoval mu a šel zpátky. Vzpomněl si, že jsou za týden Velikonoce, vrátil se na trh a koupil něco dobrého a už šel k povozu. Zapřáhl krávu a vraceli se domů a tu si vzpomněl na to, že chtěl poprosit koně, aby u něj zůstal, že by mu postavil stáj, kde by bydlel s krávou a oslem. A také když dojeli domů, postavil jim stáj. Matěj Tomsa, 4. třída
duševního světa a dítě na jedné straně spoluprožívalo ideální cíle světců ve světě legend, na druhé straně pociovalo radost z myšlenek žijících v přírodě – ty jsou vtěleny obrazně do bajek - pak se 3. školní rok vyznačuje větším odstupem ve vztahu dítěte ke světu. Stará jednota mizí, dítě pociuje sebe sama a odděluje svůj vnitřní svět od světa vnějšího. Toto životní období se zrcadlí obrazně v biblických příbězích. Při výkladu Starého zákona najde učitel obrazy naprosto jiného druhu než v pohádkách, bajkách a legendách. Líčení bible je mnohem složitější, vyprávění neskončí vždy šastně, ale jsou nabita morální silou. Děti tak mají možnost prožívat rozporuplné lidské postavy, které však přece pokračují v díle božím. Prožívají to, co se více nebo méně vědomě odehrává v jejich nitru. Jelikož se devítileté dítě začíná silně prožívat jako individuální bytost, nezřídka si klade otázku o svém původu. Ptá se rodičů, zda jsou opravdu jeho matkou a otcem, nebo tuší, že nevstoupilo do světa jen díky dědičnosti, a klade si otázku o svém duchovním původu. Na ni nehledá odpově ve vnějším světě, ale v oblasti náboženství. Tak cítíme, že nám mají dát biblická vyprávění víc než jen porozumění pro kořeny naší civilizace. Mirka Kůželová
Co se děje epochách? 1. třída se výrazně formuje, co se týče návyků i kreslení čar. Děti slyšely již několik pohádek, nejlépe znají O ptáku Ohniváku. V rytmické části rádi hádají, ale nejlépe zvládají svačení a oběd. (Milan Fric). 2. třída tvoří jasné a přesné symetrické formy. Děti se připravují na Michaelskou slavnost, která byla o velké odvaze a za odměnu dostaly nové již vlastní sopránové flétny a rozloučily se s pentatonickými. Novinkou pro ně je každý týden recitování jejich osobních básní před celou třídou. Druháci Začali také chodit jako velcí školáci na tělesnou výchovu do sokolovny. V neposlední řadě se snaží naučit česky jejich novou holandskou spolužačku. (Sandra Redlichová- konečně provdaná). 3. třída se v průběhu prvních 14 dní zabývala Genezí ze Starého zákona- prvními 7 dny stvoření světa. Žáci intenzivně vnímali vyprávění, hezky zapisovali do sešitů kratší texty a zdobili si je obrázky. K tématu stvoření světa malovali i akvarely. (Mirka Kůželová). 4. třída začala nový školní rok epochou matematiky. 1. týden byl opakovací a ve druhém se děti obeznámily s písemným dělením. Pak na ně čekají zlomky . Třída byla prvních 14 dní školy také intenzivně zaměstnána přípravou vystoupení na Semilský pecen. V půlhodinovém pásmu děti zpívají, hrají na flétny, recitují a mlátí obilí. Pásmo shrnuje epochu „Ze zrna chléb“ a v září jej také shlédli lidi v domově důchodců. (Jan Slavík). 5. třída začala školní rok epochou českého jazyka. S odvahou jsme se pustili do opakování vyjmenovaných slov, určujeme slovní druhy, zabýváme se texty a básněmi. Při společné četbě sledujeme příběhy malého děvčátka Momo. Protože tématem malování budou letos zvířata a rostliny, učíme se míchat různé odstíny hnědé barvy. Děti se také těší na nový předmět – dějepis. 6. třída začala také českým jazykem, kde se
Kůň, osel, slepice a kráva Jednou, když kůň žvýkal seno, uslyšel hýkání osla. Vykoukl ze stáje a uviděl osla, který táhl náklad a nějaký člověk ho popoháněl kupředu. A kůň zařehtal: „Hned ho pus nebo tě kopnu!“ Člověk se na koně otočil a řekl: „Neple se do mých věcí,“ odpověděl sedlák, „vezu slepice na trh, osel je strašně líný.“ „My si vystoupíme a budeš to mít lehčí,“ řekla jedna slepice. A kůň řekl: „Místo, aby se osel trápil, radši povezu povoz já sám.“ A sedlák řekl: „Výborně! Osle, vlez si do vozu, jede se na trh.“ A jelo se, z kopce do kopce, přes řeky a říčky až tam konečně dojeli. Sedlák zaparkoval povoz na poslední místo. Šel se podívat po tržišti a uviděl obchodníka s dobytkem. Tam si všiml překrásné krávy. „Kolikpak stojí tahle?“ A ukázal na krávu. Obchodník odpověděl: „Stojí jeden zlatý.“ Sedlák si pomyslel: „Tu si koupím, tak je levná.“
10
WŠetečka
č. 6 - říjen 2007
pilně učí přídavná jména přivlastňovací, vedlejší větné členy a určují druhy vedlejších vět. (A. Zdražilová) Následovat bude epocha anglického jazyka, kde se již s přehledem se věnují četbě společné knihy. 7. třída se setkala v novém školním roce ve stejném obsazení jako minulý rok.Mají nového třídního učitele Petra Veselého, který s nimi bude dělat všechny epochy kromě českého jazyka. První epochou je matematika. Po zopakování, shrnutí a procvičení dosavadní matematické látky jsme vstoupili do prostředí algebry, což je už vyšší počítání za pomoci písmen. Do toho spadají i mocniny a čekají nás i záporná čísla, odmocniny a výpočty bankovních úroků. Na tělocviku se te těší velké oblibě běhy překážkovou dráhou, kde si měří síly a zručnost holky proti klukům. (Peter Veselý). 9. třída má také nového třídního učitele: pana Anthony Tuna, který je bude mít na angličtinu, která te zrovna probíhá v epoše. Kromě běžné gramatiky a slovní zásoby se zabývají romantickými anglicky píšícími básníky např. Wordsworth, Coleridge. Studují jejich básně a tvoří prý velmi vydařený umělecký překlad. (Anthony Tun). 10. třída má epochu biologie člověka. Věnují se zejména anatomii, fyziologii a psychosomatice (souvislosti lidské psychiky s tělesností) orgánů. Vycházíme z pochopení krevního oběhu a jeho souvislostí s dalšími orgánovými soustavami (učitel Dušan Pleštil). 11. třída vypočítává, jaká je pravděpodobnost výhry ve sportce a jiné kombinatorické úlohy. Rýsují taky řezy krychle a to dost rychle, říká pan učitel Jiří Šimek.
Štěstí, láska vládne tu, hřeje celou planetu. Skřítci vděčně dávají dětem drahé kamení. I když se domů rozejdou, vzpomínky jim zůstanou. Martina Zemanová, 11. ročník.
Školní kalendář na světě! Sdružení přátel waldorfské školy v Semilech vydalo - jako ostatně již poněkolikáté v posledních letech - kalendář na rok 2008. Od 1. října si jej můžete koupit v kanceláři školy nebo semilském informačním centru. Připravte si 149 korun. Stojí to za ty peníze! Důležité kontakty Ředitel školy: Ing. Petr Šimek - 481 624 168, 732 736 862 Sborovna: 481 624 580 Výchovný poradce: Dušan Pleštil - 723 588 995 Kancelář školy: Žaneta Fleknová - 481 624 168 Školská rada: Martin Smutný: 602 427 827 Obědy: jídelna ZŠ Jizerská, p. Tomášová - 481 623 736, 737 212 721 Mateřská škola waldorfská: 481 625 464 Sdružení přátel waldorfské školy: Antonín Hoffmann - 777 866 324,
[email protected] Centrum pro rodinu M.E.D.: Iva Hluštíková - 724 840 945 Intern. odkazy: www.zelenacek.wz.cz - 2. třída www.ws.restaurovani-koudelkova.cz - 3. třída
Jak pravidelně dostávat Wšetečku Poštou do schránky: cena čísla 22 korun /číslo (za školní rok 5 čísel 110 korun) svoji doručovací adresu odevzdejte spolu s předplatným paní učitelce 2. třídy Sandře Redlichové Emailovou poštou: bezplatná služba, formát PDF, svoji doručovací emailovou adresu sdělte prosím na adresu
[email protected].
POTĚŠENÍ NA ZÁVĚR
Osobně si jej vyzvedávat: zapište se do seznamu odběratelů a zaplate předplatné ve výši 60 korun u paní učitelky Sandry Redlichové
Skřítčí narozeniny
Impressum Školní časopis WŠetečka vydává Sdružení přátel waldorf-
V lesním světě malých kvítek žije bytost jménem Vítek. A Vítek, to je lesní skřítek Skřítci mají také duši, dlouhý nos a velké uši. Skřítci velmi rádi slaví, zvou si všechny kamarády. Na oslavu skřítků děti jako o závod už letí. Staví malé domečky, do nich dají dárečky.
ské školy v Semilech Redakční rada: Petra Hoffmannová, Mirka Kůželová, Mojmír Poláček, Sandra Redlichová, Jitka Šleisová, Editor: Mojmír Poláček Redakční uzávěrka pro příspěvky: vždy 15. v lichém měsíci, příspěvky můžete zasílat na adresu
[email protected] nebo předat některému z redaktorů. Redakce si vyhrazuje právo nezařazení, krácení a běžné redakční úpravy příspěvků. www.wsetecka.wz.cz Toto číslo vyšlo 1. října 2007
11
WŠetečka
č. 1 - říjen 2006
12
