Slovo úvodem Přehled... 8 Práce na případech... 8

   

  VÝROČNÍ ZPRÁVA 2010     

 

2

Obsah    Slovo úvodem .......................................................................................................................................... 7 1 Přehled............................................................................................................................................ 8 Práce na případech ...................................................................................................................... 8 Vztahy s partnery v EU................................................................................................................. 8 Vztahy se státy a organizacemi mimo Evropskou unii................................................................. 9 Administrativní záležitosti ........................................................................................................... 9 Informační technologie ............................................................................................................... 9 Veřejný přístup k dokumentům Eurojustu ................................................................................ 10 2 Práce na případech ....................................................................................................................... 11 2.1 Úvod ..................................................................................................................................... 11 2.2 Údaje o případech................................................................................................................ 11 2.3 Problémy v justiční spolupráci ............................................................................................. 11 2.4 Použití nástrojů Eurojustu při justiční spolupráci ................................................................ 13 Koordinační schůzky .................................................................................................................. 13 Články 6 a 7 Rozhodnutí o Eurojustu......................................................................................... 13 Úmluva 2000 a problematika přípustnosti důkazů ................................................................... 14 Evropské zatýkací rozkazy (EZR) ................................................................................................ 15 Příkazy k zajištění....................................................................................................................... 17 Konfiskace a odčerpávání výnosů z trestné činnosti ................................................................. 18 Sledované zásilky ....................................................................................................................... 20 2.5 Justiční spolupráce v prioritních oblastech trestné činnosti................................................ 21 Terorismus ................................................................................................................................. 21 Obchodování s drogami............................................................................................................. 22 Obchodování s lidmi .................................................................................................................. 23 Podvody ..................................................................................................................................... 24 Korupce...................................................................................................................................... 25 Počítačová kriminalita ............................................................................................................... 26 Praní špinavých peněz ............................................................................................................... 26 Aktivity spojené s organizovaným zločinem.............................................................................. 27 2.6 Společné vyšetřovací týmy................................................................................................... 31 Eurojust a finanční podpora operací SVT .................................................................................. 31 2.7 Případy řešené Eurojustem zahrnující třetí země................................................................ 32 Styční prokurátoři třetích zemí vyslaní do Eurojustu ................................................................ 32 3 Vztahy s partnery v EU.................................................................................................................. 34 Evropská justiční síť ................................................................................................................... 34 Europol ...................................................................................................................................... 34 OLAF........................................................................................................................................... 35 Frontex....................................................................................................................................... 36 Evropská justiční vzdělávací síť.................................................................................................. 36 CEPOL......................................................................................................................................... 36 4 Vývoj ............................................................................................................................................. 37 Implementace Rozhodnutí Rady 2009/426/SVV....................................................................... 37 Strategie vnitřní bezpečnosti (COSI; Poradní fórum generálních prokurátorů a vedoucích  činovníků prokuratur)................................................................................................................ 37 Pracovní skupina o budoucím vývoji Eurojustu......................................................................... 38 Spolupráce v oblasti spravedlnosti a vnitřních záležitostí......................................................... 38 5 Návaznost na ZávěryRady EU ....................................................................................................... 39

 

3

Přílohy.................................................................................................................................................... 45 Graf 1: Vývoj případů 2002 – 2010............................................................................................ 45 Graf 2: Klasifikace případů......................................................................................................... 46 Graf 3: Prioritní oblasti trestné činnosti v případech Eurojustu................................................ 47 Graf 4: Prioritní oblasti trestné činnosti a ostatní typy trestné činnosti v případech Eurojustu48 Graf 5: Případy řešené Eurojustem, dožadující země................................................................ 49 Graf 6: Případy řešené Eurojustem, dožádané země ................................................................ 50 Graf 7: Celkový počet koordinačních schůzek ........................................................................... 51 Graf 8: Koordinační schůzky, dožadující země .......................................................................... 52 Graf 9: Koordinační schůzky, dožádané země ........................................................................... 53  

 

4

Poznámka k Rozhodnutí o Eurojustu  Rozhodnutí o Eurojustu – Rozhodnutí Rady z 28. února 2002 o zřízení Evropské jednotky pro soudní  spolupráci (Eurojust) za účelem posílení boje proti závažné trestné činnosti, naposledy novelizováno  Rozhodnutím Rady 2009/426/SVV ze dne 16. prosince 2008 o posílení Eurojustu, bude v této zprávě  uváděno jako „Rozhodnutí o Eurojustu“.   Konsolidované  znění  Rozhodnutí  o  Eurojustu  vyhotovené  Generálním  sekretariátem  Rady  je  pro  informační účely k dispozici na webových stránkách Eurojustu www.eurojust.eu.  

 

5

Seznam zkratek  CEPOL  CMS    COSI    EZR    EJN    EJTN   ENCS    EPPO    Frontex  IWG  SVT    OCC    OCTA    OLAF    OSR    ROCTA    TE‐SAT    TFEU    THB   

 

Evropská policejní akademie  Elektronický rejstřík případů  Stálý výbor pro operativní spolupráci v oblasti vnitřní bezpečnosti  Evropský zatýkací příkaz  Evropská justiční síť  Evropská síť pro justiční vzdělávání   Národní koordinační systém Eurojustu  Úřad evropského veřejného žalobce  Evropská  agentura  pro  řízení  operativní  spolupráce  na  vnějších  hranicích  členských  států Evropské unie  Neformální  pracovní  skupina  pro  implementaci  nového  Rozhodnutí  o  Eurojustu  v  členských zemích  Společné vyšetřovací týmy  Systém stálé koordinace  Hodnocení hrozby organizovaného zločinu  Evropský úřad pro boj proti podvodům  Hodnocení organizační struktury  Vyhodnocení hrozeb ruskojazyčného organizovaného zločinu  Zpráva o stavu a vývoji terorismu v EU  Smlouva o fungování Evropské unie  Obchodování s lidmi 

 

 

6

Slovo úvodem  Devátá  výroční  zpráva  Eurojustu  poskytuje  přehled  o  jeho  aktivitách  v  roce  2010.  Podle  Lisabonské  smlouvy je naším hlavním úkolem napomáhat v boji proti závažné trestné  činnosti mající dopad na  dvě či více členské země Evropské unie. Výroční zpráva poskytuje přehled o hlavních aspektech této  práce.    Stejně jako v minulých letech narostl počet případů postoupených Eurojustu členskými státy. Poprvé  počet  případů  zaregistrovaných  v  elektronickém  rejstříku  případů  přesáhl  1400.  Eurojust  také  uspořádal přibližně 140 koordinačních schůzek, kterých se zúčastnili vyšetřovatelé, státní zástupci a  soudci  ve  snaze  řešit  problémy  spojené  s vyšetřováním  přeshraniční  trestné  činnosti.  I  tento  počet  představuje  v  porovnání  s  minulými  lety  nárůst.  Je  nutno  zdůraznit,  že  více  než  90  procent  koordinačních schůzek se týkalo případů, které představují závažnou hrozbu občanům EU. Jedná se  především o případy terorismu, obchodu s drogami, obchodu s lidmi, podvody, korupci, počítačovou  kriminalitu, praní špinavých peněz a další činnosti spojené s působením organizovaných zločineckých  skupin v ekonomice.     Eurojust  se  však  nevyhnul  problémům  vyplývajících  z  globální  finanční  krize.  Finanční  restrikce  v  členských  zemích  znamenaly,  že  zvýšený  nápad  případů  byl  zpracován  i  přes  výrazný  nedostatek  pracovníků na některých národních zastoupeních.       Eurojust  uspořádal  několik  jednání  týkajících  se  nového  Rozhodnutí  o  Eurojustu,  které  má  být  členskými státy implementováno do 4. června 2011. Přímý dopad pro práci na případech budou mít  ty části tohoto rozhodnutí, které zavádějí povinnost členských států sdílet určité informace o trestné  činnosti s Eurojustem a dále zavedení nepřetržité dosažitelnosti Eurojustu pro členské státy.   Eurojust  v posledním  roce  posílil  svou  roli  při  potírání  mezinárodní  kriminality  v  dalších  důležitých  aspektech.  Společné  vyšetřovací  týmy  (SVT)  postupně  nabývají  na  významu  jako  účinný  nástroj  v  tomto boji. I  v roce 2010 měl Eurojust za úkol hodnotit a financovat SVT z fondů Evropské  komise.  Eurojust  rovněž  ustanovil  koordinátora  pro  Síť  společných  vyšetřovacích  týmů.  Na  politické  úrovni  poskytl  Eurojust  příspěvek  do  diskuse  Stálého  výboru  pro  operativní  spolupráci  v  oblasti  vnitřní  bezpečnosti (zřízeného článkem 71 Smlouvy o fungování EU). Dále poskytl podporu Poradnímu fóru  generálních  prokurátorů  a  vedoucích  činovníků  prokuratur.   Ve  snaze  podpořit  parlamentní  hodnocení své činnosti a to i s ohledem na možné změny vyplývající z lisabonské úmluvy se Eurojust  aktivně podílel na vysvětlování svého významu Evropskému a národním parlamentům.  Eurojust  také  pokračoval  ve  zvyšování  efektivnosti  a  v  posuzování  možných  dopadů,  které  na  jeho  chod  mohou  mít  legislativní  návrhy  o  jeho  dalším  fungování,  jakož  i  návrhy  o  jeho  transformaci  na  Úřad evropského veřejného žalobce. Byl vypracován program pro implementaci projektu Hodnocení  organizační struktury (OSR). Bylo rovněž dosaženo pokroku při jednání o nových prostorách v Haagu,  takže by Eurojust mohl v budoucnu profitovat z působení v rámci jedné budovy (nyní Eurojust sídlí ve  dvou budovách).  Výroční  zpráva  za  rok  2010  navazuje  na   formát  předchozí  výroční  zprávy.  Doufám,  že  tato  zpráva  poskytne užitečný přehled o působení Eurojustu při potírání mezinárodní trestné činnosti.    ALED WILLIAMS  Prezident Eurojustu  březen 2011     

 

7

1

Přehled 

  Práce na případech    V  roce  2010  postoupily  členské  státy  Eurojustu  1424  případů,  což  představuje  4  procentní  nárůst  v  porovnání  s  předešlým  rokem  (1372  případů  v  roce  2009).  Přibližně  jedna  pětina  všech  případů  se  dotýkala tří a více zemí. V boji proti trestným činům představujícím závažnou hrozbu pro občany EU  (tzv. prioritní oblasti trestné činnosti) se Eurojust v roce 2010 zaměřil na případy týkající se terorismu,  obchodu s drogami, obchodování s lidmi, podvodu, korupce, počítačové kriminality, praní špinavých  peněz  a  jiných  aktivit  spojených  se  skupinami  organizovaného  zločinu  v  ekonomice.  Tyto  druhy  trestné  činnosti  se  vyskytly     celkem  v 1015ti  řešených  případech,  což  představuje  v  porovnání  s  rokem 2009 (974 případů) 4 procentní nárůst.    V  roce  2010  Eurojust  zorganizoval  141  koordinačních  schůzek.  Došlo  tak  k  7  procentnímu  zvýšení  oproti  roku  2009  (131  koordinačních  schůzek).  Přibližně  dvou  třetin  koordinačních  schůzek  se  zúčastnily  tři  a  více  země.  Přes  90  procent  koordinačních  schůzek  se  zabývalo  prioritními  oblastmi  trestné činnosti.    Více informací o řešených případech je naleznete v kapitole 2.    Vztahy s partnery v EU    Eurojust  pokračoval  ve  spolupráci  se  svými  partnery,  jako  jsou  například  EJN,  Europol,  OLAF,  FRONTEX, EJTN a CEPOL. Podrobné informace naleznete v kapitole 3.    V průběhu roku 2010 Eurojust rozvíjel vztahy s hlavními institucemi EU. V červnu Eurojust navštívila  paní Viviane Reding, komisařka pro spravedlnost, základní práva a občanství. Cílem její návštěvy byla  diskuze  o  práci  a  budoucnosti  Eurojustu.  Zástupce  Evropského  parlamentu  se  poprvé  zúčastnil  pravidelného  zasedání  pořádaného  trojicí  předsednických  zemí,  Evropskou  komisí  a  generálním  sekretariátem Rady. Eurojust také pozval instituce EU na jednání neformální pracovní skupiny (IWG)  zabývající se implementací Rozhodnutí o Eurojustu v členských zemích EU.    Eurojust  se  také  účastnil  jednání  Stálého  výboru  pro  operativní  spolupráci  v  oblasti  vnitřní  bezpečnosti (COSI) zřízeného článkem 71 Smlouvy o fungování EU (TFEU). V rámci svého působení v  COSI chce Eurojust napomáhat vhodnému justičnímu zapojení  v otázkách vnitřní bezpečnosti.     Eurojust  přispíval  do  fór  zabývajících  se  zlepšováním  justiční  spolupráce  v Evropské  unii.  Jedná  se  především  o  pracovní  skupinu  pro  spolupráci  v  trestních  věcech  (COPEN),  kde  Eurojust  poskytl  odborné informace k příslušným legislativním návrhům (např. k evropskému vyšetřovacímu příkazu).  Na  žádost  Předsednictví  Rady  se  Eurojust  zúčastnil  jednání  CATS  (dříve  Výbor  článku  36),  aby  se  ujistil,  že  jeho  odborné  připomínky  jsou  brány  v  potaz  při  rozhodovacím  procesu.  Eurojust  byl  také  zapojen do Pracovní skupiny pro obecné otázky a hodnocení.    

 

8

Vztahy se státy a organizacemi mimo Evropskou unii 

  Eurojustu v roce 2010 rozšířil svůj dosah rovněž i v této oblasti mezinárodní  justiční  spolupráce.  Dne  26.  února  2010  podepsal  Eurojust  s  Úřadem  OSN  pro  drogy  a  kriminalitu  (UNODC)  memorandum  o  porozumění.  Síť  kontaktních  bodů  v nečlenských  státech  EU  byla  v  roce  2010  rozšířena  o  Brazílii,  Kapverdskou  republiku,  Indii  a  Kazachstán.  Eurojust  také  podpořil  několik  iniciativ na Balkáně včetně zřízení Jednotek pro koordinaci mezinárodního vymáhání práva (ILECU) a  sekretariát Úmluvy o policejní spolupráci pro jihovýchodní Evropu (PCC SEE).    Eurojust  pokračoval  v rozšíření  možností  operativní  spolupráce.  Sjednání  dohod  o  spolupráci  s  Ruskou  federací,  Ukrajinou  a  Lichtenštejnskem  bylo  pro  rok  2010  opět  prioritním  úkolem.  První  schůzka pracovní skupiny, jejímž úkolem bylo vyřešit praktické otázky týkající se justiční spolupráce  mezi  Evropskou  unií  a  Ruskou  federací,  se  uskutečnila  v  Moskvě.  Došlo  také  k  obnovení  jednání  o  smlouvě  o  spolupráci  s  Ukrajinou.  V  červnu  informoval  Eurojust  Radu  EU  o  svém  záměru  zahájit  formální jednání o smlouvě o spolupráci s Lichtenštejnskem. Na seznam prioritních zemí pro sjednání  dohody o spolupráci přibylo Turecko.    Začaly  se  projevovat  výsledky  předešlé  práce.  23.  června  2010  vstoupila  v  platnost  dohoda  o  spolupráci mezi Eurojustem a Bývalou jugoslávskou republikou Makedonie (fYROM). Eurojust se také  účastnil  delegace  vyslané  do  Kosova  za  účelem  získání  informací  o  justičním  systému  a  navázání  kontaktů s Misí Evropské unie v Kosovu na podporu právního státu (EULEX).    Více informací o práci na případech zahrnujících třetí země a roli styčných prokurátorů vyslaných do  Eurojustu třetími zeměmi je uvedeno v oddíle 2.7.     Administrativní záležitosti   V roce 2010 vypracoval Eurojust poprvé víceletý strategický plán pro období 2012 – 2014, ve kterém  si  stanovuje  čtyři  strategické  cíle:  zlepšit  práci  na  případech,  stát  se  odborným  centrem  na  justiční  úrovni pro boj s mezinárodní trestnou činností, zlepšit vztahy s klíčovými partnery a dosáhnout lepší  efektivity pracovních metod.    Eurojust  v  roce  2010  disponoval  rozpočtem  ve  výši  30,2  mil.  EUR,  ze  kterého  bylo  vyčerpáno  98  procent.  Provozní  část  rozpočtu  se  zvýšila  o  14  procent  především  díky  dalšímu  zdokonalování  interních  databází  (a  to  včetně  změny  jejich  dodavatele)  a  zakoupení  dodatečného  hardware.  V  průběhu  roku  2010  bylo  zpracováno  přibližně  6 500  transakcí.  Eurojust  očekává,  že  od  Evropského  účetního dvora získá záruku integrity.    V  červenci  2010  obdržel  Eurojust  od  Nizozemska,  své  hostitelské  země,  nabídku  financování  a  výstavby  nové  budovy  do  konce  roku  2015.  Eurojust  odešle  v průběhu  roku  2011  rozpočtovému  orgánu analýzu nákladů a výnosů a požádá o jeho stanovisko.  Hodnocení  organizační  struktury  (OSR)  začalo  v  únoru  2009  a  probíhalo  po  celý  rok  2010.  Implementační fáze začala v druhé polovině roku 2010 projekty zabývajícími se správou, výkonností a  spoluprácí mezi Eurojustem a jeho administrativou, školením a organizační kulturou.   Informační technologie  Eurojust  pokračoval  ve  zdokonalování  elektronického  rejstříku  případů  (CMS)  jakožto  hlavního  nástroje  pro  evidenci  zpracovávaných  případů.  V  roce  2010  byla  představena  nová  verze  CMS  s  lepším  uživatelským  rozhraním.  Zároveň  byl  ustanoven  tým,  jehož  úkolem  je  realizovat  technické   

9

změny  nutné  k  implementaci  nového  Rozhodnutí.  Jedná  se  především  o  zavedení  Systému  stálé  koordinace  (OCC)  a  projekt  EJ27  na  zřízení  bezpečného  komunikačního  kanálu  s každou  členskou  zemí. Projekt EJ27 bude podporovat jak propojení Národního koordinačního centra Eurojustu (ENCS)  v členských zemích k CMS, tak i zvýšenou výměnu informací vyplývající  na základě článku 13 nového  Rozhodnutí.   Projekt  EPOC  IV  spolufinancovaný  Evropskou  komisí  pokročil  z fáze  získávání  informací  k  analýze  a  poskytl  první  návrhy  standardů  výměny  dat  na  justiční  úrovni.  Současně  tento  projekt  vytvořil  elektronický  rejstřík  případů  pro  potřeby  členských  zemí,  který  v  rámci  národních  databází  zpracovává  případy  mezinárodní  spolupráce.  Tři  členský  státy  (Bulharsko,  Itálie  a  Nizozemsko)  se  účastní testování této databáze.    Veřejný přístup k dokumentům Eurojustu  V  roce  2010  Eurojust  obdržel  čtyři  žádosti  o  přístup  ke  svým  dokumentům.  Tři  žádosti  se  týkaly  trestních  řízení,  na  kterých  se  podílel  Eurojust  a  jedna  žádost  se  poté  týkala  zaměstnanecké  záležitosti.   Zaměstnanecká žádost byla částečně zamítnuta, neboť „úplné zveřejnění by vedlo k porušení ochrany  soudního řízení a právního poradenství”.    Jedna  žádost  se  týkala  práce  na  případu  a  další  dvě  byly  učiněny  v  rámci  univerzitních  výzkumů  zabývajících se doporučeními vydanými Eurojustem v případech konfliktu jurisdikcí podle článku 6 a 7  Rozhodnutí o Eurojustu a informacemi o souběžných či konfliktních evropských zatýkacích rozkazech  (EZR). Některé informace byly poskytnuty. Sdělení dalších informací bylo poté odmítnuto s ohledem  na  „ochranu  soudního  řízení  a  právního  poradenství”  s  tím,  že  „zveřejnění  by  vedlo  k  porušení  ochrany  veřejného  zájmu  …  soukromí  a  osobnosti  jednotlivce  …,  soudního  řízení  a  právního  poradenství” a také „rozhodovacího procesu v rámci Eurojustu.”         

 

10

2

Práce na případech  

2.1

Úvod 

Tato  kapitola  shrnuje  údaje  o  práci  na  případech  a  v  návaznosti  na  závěry  Rady  k poslední  výroční  zprávě  se  zabývá  problémy  justiční  spolupráce,  využíváním  oprávnění  Eurojustu  při  řešených  případech v rámci justiční spolupráci a hodnocením justičních nástrojů. Nutno zdůraznit, že problémy  v  justiční  spolupráci  byly  vymezeny  výhradně  na  základě  zkušeností  Eurojustu  s  postoupenými  případy.  Tento  oddíl  se  dále  zabývá  prioritními  oblastmi  trestné  činnosti  z  hlediska  justiční  koordinace  a  spolupráce, které byly identifikovány s ohledem na Závěry Rady o posouzení hrozeb organizovaného  zločinu a terorismu. Prioritními oblastmi jsou terorismus, obchod s drogami, obchod s lidmi, podvod,  korupce,  počítačová  kriminalita,  praní  špinavých  peněz  a  ostatní  činnosti  spojené  s  působením  organizovaných zločineckých skupin v ekonomice.  2.2

Údaje o případech 

  Eurojust zaregistroval v roce 2010 celkem 1424 případů, ve kterých byl požádán členskými zeměmi o  spolupráci. Podrobné údaje o nárůstu počtu případů a zúčastněných zemí jsou k dispozici v příloze v  grafech 1, 5 a 6.     Údaje  v  grafech  2,  3  a  4  přílohy  poskytují  informace  o  případech  podle  cílů  a  priorit  Eurojustu  stanovených  Radou.  Téměř  90  procent  případů  postoupených  Eurojustu  představuje  takové  formy  trestné  činnosti,  u  nichž  je  rovněž  dána  působnost  Europolu  (podle  článku  4  odst.  1  Rozhodnutí  o  Eurojustu). Zbývající případy se týkaly ostatních forem trestné činnosti, u kterých Eurojust napomáhal  na základě žádosti příslušného národního orgánu členské země (podle článku 4 odst. 2 Rozhodnutí o  Eurojustu).   Počet  koordinačních  schůzek  se  v  porovnání  s  rokem  2009  zvýšil  o  7  procent  na  141.  Z  provozních  důvodů  se  14  schůzek  konalo  mimo  prostory  Eurojustu.  63  procent  koordinačních  schůzek  zahrnovalo tři a více země a 92 procent těchto schůzek se týkalo prioritních oblastí trestné činnosti.  Zbývající  koordinační  schůzky  se  zabývaly  jinými  závažnými  zločiny  (např.  vraždami),  které  nejsou  zahrnuty  do  prioritních  oblastí.  Grafy  7,  8  a  9  přílohy  obsahují  detailní  údaje  o  koordinačních  schůzkách v roce 2010.    2.3

Problémy v justiční spolupráci 

  Nejčastěji používanými právními nástroji ve vzájemné právní pomoci bylyÚmluva o vzájemné pomoci  ve věcech trestních z 20. dubna 1959 (dále jen Úmluva 1959), Úmluva o vzájemné pomoci ve věcech  trestních mezi členskými státy EU z 29. 5. 2000 (dále jen Úmluva 2000) a Rámcové rozhodnutí o EZR a  postupech  předávání  mezi  členskými  státy  z  13.  června  2002.  V případech,  kde  byly  zjištěny  právní  problémy,  poskytl  Eurojust  poradenství  v oblasti  vzájemného  překrývání  předpisů  evropských  a  národních předpisů a napomohl je tak řešit.    Práce  na  případech  Eurojustu  v  roce  2010  potvrdila,  že  praktické  a  právní  problémy  justiční  spolupráce  v  Evropské  unii  spolu  navzájem  souvisejí.  Mezi  praktické  problémy  patří  například  nedostatek  zdrojů  na  národní  úrovni  k  včasné  realizaci  žádostí  o  právní  pomoc.  Dané  se  projevuje  nejen  zpožděním, ale také problémy vyplývajícími ze špatného překladu či neúplnými informacemi.  V některých  případech  nedostatek  odpovídajícího  vybavení  ohrozil  fyzické  provedení  žádosti  o  pomoc. Dané se mohlo projevit při sledovaných zásilkách, videokonferencích či odposleších.   

11

  S těmito komplikacemi souvisí i dalšíproblémy, které mohou  vyplývat z nedostatku důvěry a odborné  přípravy. V některých případech vyžadovaly vykonávající orgány rozsáhlé dodatečné informace (např.  o  všech  předešlých  soudních  rozhodnutích  vztahujících  se  k  vyšetřované  osobě,  o  opravných  prostředcích,  o  právních  předpisech,  o  životním  stylu  osoby  apod.).  Takového  požadavky   následně  způsobují  průtahy.  Nedostatek  důvěry  a  odborné  přípravy  spolu  s  technickými  problémy  brání  rychlému vyřízení žádostí. Obdobné problémy se vyskytují i v případě evropských zatýkacích rozkazů.  Eurojustu  se  podařilo  zlepšením  výměny  informací  a  poskytnutím  okamžité  pomoci  orgánům  členských  zemí  omezit  zpoždění  při  realizaci  žádostí  o  právní  pomoc,  čímž  současně  napomohl  zajištění  bezpečnosti  občanů.  Pro  příklad:  Eurojust  obdržel  naléhavou  žádost  o  právní  pomoc  v  soudním  procesu  s  nebezpečným  sexuálním  delikventem.  Eurojustu  se  podařilo  během  48  hodin  zajistitpomocí informací ze soudního spisu jiné členské země a analýzou právní úpravy to, že soud v  další členské zemi získal celistvý obraz o nebezpečnosti obžalovaného.   Výkon žádostí o právní pomoc byl často komplikován technickými problémy způsobenými rozdílným  použitím  terminologie.  Problémy  mohly  vzniknout  především  při  výkonu  žádostí  o  “zajištění”,  “zabrání”  či  “konfiskaci”.  Zde  sehrál  Eurojust  klíčovou  roli  při  objasňování  požadavků  jednotlivých  orgánů a v poradenství o praktickém řešení.   Další  oblastí,  ve  které  se  vyskytly  právní  problémy,  byl  výkon  příkazů  k  zajištění  majetku.  Národní  orgány  občas  odmítají  použít  nástroje  určené  pro  spolupráci  na  evropské  úrovni,  což  někdy  bylo  způsobeno tím, že tyto neodpovídají požadavkům praxe. Rámcové rozhodnutí Rady 2003/577/SVV ze  dne  22.  července  2003  o  výkonu  příkazů  k zajištění  majetku  nebo  důkazních  prostředků  v Evropské  unii(dále jen  Rámcové rozhodnutí o výkonu příkazů k zajištění majetku  nebo  důkazních prostředků)  bylo velmi málo používáno, přestože byl tento právní nástroj implementován do národních legislativ.  Další informace ohledně příkazů k zajištění majetku naleznete v oddíle 2.4.  Dalším právním problémem znesnadňujícím práci Eurojustu je nedostatečná implementace evropské  legislativy.  V  některých  případech  mají  justiční  orgány  problémy  se  zřízením  SVT  z  důvodu  nedostatečné implementace legislativy EU do národních legislativ.    Další  problémy  mohou  vyplývat  z  odlišných  pravidel  o  přístupnosti  důkazů.  Jedná  se  například  o  legislativu  týkající  se  odposlechů,  výslechu  svědků,  stupně  ochrany  svědků  a  požadavků  na  spravedlivý  proces.  Komplikace  také  způsobují  odlišné  procení  požadavky  pro  provádění  výslechů.  Například výpovědi svědků učiněné v jednom členském státě bez předchozího vyrozumění obhajoby,  nemohou být použity jako důkaz v jiném státě.     Další obtíže mohou vznikat díky procedurálním odlišnostem. Existuje například několik způsobů, jak  zaslat  žádost  o  právní  pomoc:  přímo  justičním  orgánům,  nebo  prostřednictvím  Interpolu,  Schengenského informačního systému (SIS), Eurojustu a Evropské justiční sítě (EJN), což může vyvolat  nejistotu ohledně vhodného způsobu zaslání žádosti.     Občas se vyskytují i problémy pramenící z odlišného pojetí trestných činů a vyšetřování. V oddíle 2.5 v  části věnované praní špinavých peněz je to ilustrováno na příkladu.    Mnoha z výše uvedených problémů by se dalo předejít včasným a úplným informováním Eurojustu a  využitím jeho odborných zkušeností. Eurojust je často požádán, aby vyřešil určitý problém, ale nejsou  mu  sděleny  důležité  aspekty  případu.  Plná  implementace  oznamovací  povinnosti  v  Rozhodnutí  o  Eurojustu může tento problém pomoci vyřešit.  Potírání  přeshraniční  trestné  činnosti  je  obzvláště  obtížnou  činností,  vyžadující  vysoké  nasazení  jak  lidských tak materiálních zdrojů. Je velmi důležité, aby si byly justiční orgány více vědomy důležitosti  mezinárodní justiční spolupráce a obzvláště role Eurojustu. Působení Eurojustu hned v počáteční fázi, 

 

12

tedy  již  ve  fázi  policejní  spolupráce,  je  klíčové  pro  dosažení  co  možná  nejlepších  výsledků  v oblasti  justice.    2.4

Použití nástrojů Eurojustu při justiční spolupráci 

Koordinační schůzky  V případech přeshraniční trestné činnosti jsou koordinační schůzky velmi důležitým pomocníkem pro  soudce,  prokurátory  a  vyšetřovatele  z  členských  zemí.  Umožňují  okamžitou  výměnu  informací  o  souvisejících  vyšetřováních  a  koordinaci  operativních  akcí.  Dále  umožňují  příslušným  národním  orgánům,  národním  členům  Eurojustu  a  zástupcům  partnerských  organizací  EU  (např.  Europol  a  OLAF) dohodu na společné strategii a naplánování a koordinaci vyšetřovacích úkonů (např. zatýkaní,  domovní prohlídky a zabavení majetku).     Díky koordinačním schůzkám mají všechny zúčastněné země možnost identifikovat a sdílet informace  v jim srozumitelné podobě. Rovněž je možné dohodnout vhodný způsob a včasný přenos informací.  Všechny  zúčastněné  orgány  mají  jedinečnou  možnost  se  setkat  a  vybudovat  tak  efektivní  pracovní  vztahy.   K dalšímu  zefektivnění  koordinačních  schůzek  je  zapotřebí  dvou  jednoduchých  kroků.  Prvním  je  včasné plnění dohod učiněných zúčastněnými stranami, které byly učiněny v průběhu koordinačních  schůzek.  Druhým  je  výměna  informací  a  diskuze  o  právních  komplikacích  ještě  před  konáním  samotných  schůzek.  Zvláštní  pozornost  by  měla  být  během  koordinačních  schůzek  věnována  plánování  konkrétníchúkonů  právní  pomoci  (např.  sledovaná  zásilka,  souběžné  domovní  prohlídky  atd.).    Články 6 a 7 Rozhodnutí o Eurojustu  Národní  členové  a  Kolegium  mají,  podle  článku  6  a  7  Rozhodnutí  o  Eurojustu,  pravomoc  vydávat  příslušným  národním  orgánům  doporučení  týkající  se  případů.  Tato  doporučení  jsou  cenným  nástrojem  ke  zlepšení  justiční  spolupráce  v  případech  přeshraniční  trestné  činnosti  dotýkající  se  Evropské unie. Jsou vlastně odrazem neustálého dialogu týkajícího se všeobecných otázek práce na  případech mezi národními členy Eurojustu a národními orgány členských zemí.   Občas  tento  dialog  probíhá  formálně  (např.  prostřednictvím  rozhodnutí  či  formálních  žádostí  národních  členů   vůči  vnitrostátním  justičním  orgánům),  většinou  však  probíhá  neformální  cestou.  Používání  formálních  postupů  je  často  důsledkem  určitých  procesních  praktik  v jednotlivých  členských státech (např. z důvodu následného přezkumu rozhodnutí v trestním řízení).  V  roce  2010  bylo  podle  článku  6  učiněno  29  formálních  žádostí.  Několik  žádosti  bylo  vydáno  podle  článku  6  odst.  1  písm.  a)i)  (zahájení  vyšetřování  nebo  stíhání  určitých  činů):  Eurojust  např.  aktivně  napomohl  v případě,  kdy  upozornil  příslušné  orgány  jedné  členské  země  na  nutnost  zvážit  převzetí  trestního  řízení,  původně  zahájeného  v  jiném  členském  státě.  Portugalské  zastoupení  požádalo  své  orgány  o  zvážení  vyšetřování  trestného  činu  týkajícího  se  počítačové  kriminality  a  praní  špinavých  peněz, kdy trestní řízení bylo již vedeno v Belgii. Do případu bylo následně zapojeno osm členských a  dvě nečlenské země EU. V dalším případě upozornil Eurojust několik orgánů činných v trestném řízení  v  rámci  jedné  jurisdikce  na  potřebu  konat.  V  případě  rakouského  investičního  podvodu,  do  jehož  vyšetřování  bylo  zapojeno  sedm  členských  a  tři  nečlenské  země  EU,  byly  domácí  justiční  orgány  v  šesti  italských  městech  požádány,  aby  zjistily  totožnost  obětí  podvodných  aktivit,  zajistily  podání  formálních trestních oznámení a  bankovní informace.    

 

13

Další  příklady  činnosti  se  týkají  článku  6  odst.  1  písm.  a)  ii)  (souhlas  s  tím,  že  jeden  z  příslušných  orgánů  členského  státu  je  schopen  vést  lépe  vyšetřování  nebo  stíhání  určitých  činů):  portugalské  a  španělské  národní  orgány  byly  požádány  o  souhlas  s  tím,  aby  portugalské  orgány  vzhledem  k okolnostem případu vedly vyšetřování a trestní stíhání v případě únosu, pokusu o vraždu, žhářství a  padělání  dokumentů  spáchané  portugalskými  občany.  V  dalším  případě  Eurojust  zprostředkoval  dohodu mezi orgány Španělska, Nizozemska a Spojeného království v případu obchodu s drogami. Ve  všech případech se příslušné orgány držely doporučení Eurojustu.    Národní  zastoupení  konala  podle  článku  6  odst.  1  písm.  a)  iii)  (koordinace  příslušných  orgánů  dotčených  členských  států):  Eurojust  zabezpečil  v  jednom  případě  odposlechu  telekomunikačního  provozu  vykonání  španělského  soudního  příkazu,  který  byl  nezbytný  pro  zajištění  koordinace  s  dožadující členskou zemí.   Dále národní zastoupení konala podle článku 6 odst. 1 písm. a) v) (poskytnout Eurojustu informace,  které  jsou  nezbytné  k  plnění  jeho  úkolů):  Eurojust  může  často  poskytnout  informace  rychle  a  efektivně,  což  je  nezbytné  k  řádnému  vyšetření  přeshraniční  trestné  činnosti.  Rychlá  identifikace  příslušného prokurátora či soudu v dožádaném státě má značný význam. Eurojust se např. v dalším  případě  okamžitě  spojil  s  vykonávajícími  orgány  a  požádal  je,  aby  urychleně  podnikly  opatření.  Následné telefonní odposlechy a domovní prohlídky přinesly průkazné výsledky.   V průběhu roku 2010 vydalo Kolegium jednu formální žádost podle článku 7 Rozhodnutí o Eurojustu.  Článek  7  umožňuje  Eurojustu  vystupovat  jako  Kolegium.  Podle  článku  7  odst.  1  písm.  b)  Kolegium  zajišťuje, aby se příslušné orgány členských států navzájem informovaly o vyšetřování a stíhání, která  pro  ně  mohou  být  relevantní.  Kolegium  použilo  pravomoci  vyplývající  z  tohoto  článku  v roce  2010  pouze  v jednom  případě.  Belgické  orgány  vyšetřovaly  sérii  vražd  a  sexuálních  deliktů,  které  byly  v Belgii páchány od devadesátých let minulého století. Předpokládalo se, že byly spáchány učitelem.  Když byl podezřelý zatčen za vraždu mladého páru, přiznal se k několika let staré vraždě mladé dívky.  Ukázalo se, že by mohl být zodpovědný za zmizení mladých žen v několika dalších jurisdikcích.     V souladu  se  článkem  7  odst.  1  písm.  b)  se  Kolegium  rozhodlo  v tomto  případě  podniknout  kroky  k  „zajištění toho, aby se příslušné orgány členských států navzájem informovaly o vyšetřování a stíhání,  o kterých bylo zpraveno, a která mají dopad na úrovni Unie, anebo by mohla mít dopad na jiné než  přímo  zúčastněné  členské  státy“.  Výsledkem  bylo,  že  belgické  úřady  posoudily  možnost  zřízení  databáze pohřešovaných osob souvisejících se sexuálním zneužíváním.   Úmluva 2000 a problematika přípustnosti důkazů  Národní  zastoupení  pozitivně  hodnotily  využívání  Úmluvy  2000.  Ta  představuje  solidní  základ  pro  justiční  spolupráci  a   při  její  aplikaci  nedošlo  k  žádným  zásadním  právním  komplikacím.  Nicméně  jistou nejistotu vyvolává množství používaných právních nástrojů. Mnohdy není jasné, zda aplikovat  Úmluvu 2000, příslušné články Schengenské dohody ze dne 14. června 1985 (schengenské acquis), či  Úmluvu 1959 a příslušné protokoly této úmluvy. To, že Úmluva 2000 má sloužit jako doplnění Úmluvy  1959 také může vyvolávat řadu nejasností o jejím použití.  Navíc,  ne  všechny  členské  země  ratifikovaly  nebo  plně  implementovaly  Úmluvu  2000,  což  vyvolává  celou řadu problémů (např. potíže se zřízením SVT nebo videokonferencemi). Eurojust se snažil najít  praktické řešení těchto problémů. Stále se opakujícím problémem je rozdíl mezi odlišnými právními  požadavky  dožadující  členské  země  a  procedurálními  postupy  vykonávající  členské  země.  Podle  článku  4  Úmluvy  2000  by  se  dožadovaná  země  měla  řídit  postupy  výslovně  uvedenými  dožadující  zemí.  Například  poskytnutí  důkazů  obhajobě  by  mohlo  zkomplikovat  provedení  žádostí  o  právní  pomoc v režimu utajení. Rozdílné kompetence a pravomoci mezi národními systémy (tj. rozdílná role  policie,  vyšetřujících  soudců  a  prokurátorů)  vyvolává  mezi  odborníky  v  členských  zemích  nejistotu  ohledně toho, kdo bude účastníkem jednání.  

 

14

Eurojust  hrál  důležitou  roli  ve  shromažďování  důkazů,  když  napomohl  vysvětlitcizíprávní  úpravy,  usnadnil  výměnu  informací  mezi  příslušnými  orgány,  formuloval  žádosti  a  poskytoval  dodatečné  informace.  V  naléhavých  případech  pomohl  navázat  kontakt  mezi  národními  orgány,  aby  nebylo  třeba vydat formální žádost o právní pomoc.   Zapojení Eurojustu si vyžádala také různá míra centralizace informací v členských zemích. Toto dobře  ilustrují  problémy  se  získáním  bankovních  informací.  Některé  členské  země  (např.  Francie,  Itálie,  Německo,  Portugalsko,  Rumunsko)  zřídily  centralizovanou  databázi  bankovních  účtů.  To  usnadňuje  vyřízení žádostí o bankovní informace. Jiné členské země centralizované databáze nemají a vyhledání  jména  účtu  může  zabrat  příliš  mnoho  času.  Podobný  problém  může  nastat  i  tam,  kde  nejsou  centralizovány informace z katastru nemovitostí.   Problémů  s  přípustností  důkazů  bylo  zaznamenáno  poměrně  málo,  k  čemuž  přispěl  i  Eurojust.  Zejména ulehčil ex ante přípustnost důkazů tím, že objasnil relevantní právní požadavky a napomohl  s praktickým řešením.    Nicméně  určité  aspekty  Úmluvy  2000  byly  vyhodnoceny  jako  problematické.  Článek  8  odst.  1  o  navrácení ukradené věci může způsobit problémy, když se použije společně se záznamy SIS. Například  auto  nabyté  v  dobré  víře  by  se  mohlo  stát  předmětem  záznamu  SIS.  V  tomto  případě  by  měl  být  iniciován výmaz záznamu v SIS.   Jiné  problémy  vyvstaly  při  povolování  odposlechů  podle  článku  20  odst.  2  Úmluvy  2000.  Toto  ustanovení  se  vztahuje  na  případy,  kdy  orgány  jedné  členské  země  mohou  používat  odposlech  na  území jiné členské země bez nutnosti technické pomoci k jeho provedení.  

Podle  výše  zmíněného  ustanovení  je  nutné,  aby  členský  stát  provádějící  odposlech  informoval  uvědomovaný  členský  stát  o  odposlechu  před  odposlechem  v případech,  kdy  je  mu  před  nařízením  odposlechu známo, že se odposlouchávaná osoba nachází na území uvědomovaného členského státu  nebo  bezprostředně  poté,  co  se  dozví,  že  se  odposlouchávaná  osoba  nachází  na  území  uvědomovaného členského státu.  Nicméně  většina  odposlechů  je  nahrávána  automaticky  a  až  později  je  analyzována  příslušnými  orgány.  Článek  20  odst.  4  Úmluvy  2000  umožňuje  členskému  státu  schválit,  odmítnout  nebo  jinak  zareagovat na zprávu o odposlechu. Neřeší však situace, ve kterých dojde k automatickému nahrání a  pozdější analýze.    V  této  souvislosti  vznesl  Eurojust  řadu  otázek.  Zda  je  například  nutné  informovat  členský  stát  o  ukončeném  přeshraničním  odposlechu  a  zda  je  možné  tyto  odposlechy  zpětně  schválit.  Odpovědi  získal Eurojust z 20  členských zemí. Výsledek ukázal, že názory, legislativa a postupy se v členských  zemích značně liší a že se tento problém bude muset objasnit na evropské úrovni. Jelikož článek 20  Úmluvy  2000  už  neodpovídá  požadavkům  praxe,  kdy  většina  odposlechů  probíhá  automaticky  a  následně je analyzována, mohou nastat problémy s přípustností takto získaných odposlechů. V úvahu  přicházejí dvě řešení: (1) autorizace v jednom členském státě by se mohla brát jako dostatečný základ  pro odposlech uskutečněný v jiném členském státě bez nutnosti technické pomoci k jeho provedení  nebo (2) členský stát vykonávající odposlech by měl požádat o povolení použít odposlech, který byl  proveden na území jiného členského státu bez nutnosti technické pomoci k jeho provedení.   Evropské zatýkací rozkazy (EZR)  V  roce  2010  bylo  v Eurojustu  zaregistrováno  celkem  280  případů  týkajících  se  výkonu  EZR,  což  představuje téměř 20 % všech postoupených případů.   Případy týkající se vícenásobných žádostí EZR (čl. 16 odst. 2 Rozhodnutí Rady o EZR) 

 

15

Podle článku 16 odst. 2 Rozhodnutí Rady o EZR může vykonávající justiční orgán požádat Eurojust o  stanovisko, když se rozhoduje o tom, který z EZR vydaných na stejnou osobu dvěma či více členskými  státy  má  být  proveden.  V roce  2010  se  Eurojust  zabýval  mnoha  případy  konkurence  EZR.  Zprostředkováním rychlé komunikace mezi zúčastněnými justičními orgány sehrál Eurojust důležitou  roli v usnadnění výkonu EZR.      Příklady případů:  Belgický  prokurátor  obdržel  EZR  z Rakouska  a  Německa  vydaný  na  dva  německé  občany  zadržované  ve  vyšetřovací  vazbě.  Tyto  EZR  byly  vydány  souběžně  v rámci  rakouského  a  německého  vyšetřování  obchodu  s marihuanou. Článek 29 odst. 1 belgického zákona ze dne 19. prosince 2003implementujícího Rozhodnutí Rady  o  EZR  uvádí,  že  „pokud  byl  na  tutéž  osobu  vydán  několika  členskými  státy  EZR,  prokurátor  o  tom  informuje  federálního  prokurátora  a  předloží  tento  problém  soudní  radě,  aby  rozhodla,  který  EZR  bude  proveden“.  Federální prokurátor požádal Eurojust o pomoc při řešení tohoto problému. Belgická národní členka Eurojustu  tuto otázku projednala se svými rakouskými a německými kolegy a během 72 hodin byla dosažena dohoda, na  základě které byl upřednostněný německý EZR z důvodu národnosti obou pachatelů a povaze trestného činu.  Toto  doporučení  bylo  předáno  federálnímu  prokurátorovi.  Soud  se  držel  doporučení  a  v květnu  2010  předal  oba dva podezřelé německým orgánům.    V dalším  případě  si  španělský  soud  vyžádal  stanovisko  Eurojustu  týkající  se  možného  předání  estonského  občana  do  Estonska  a  Itálie.  Španělský  národní  člen  Eurojustu  tento  problém  zkonzultoval  se  svými  kolegy  a  bylo rozhodnuto předat obviněného do Estonska berouc v potaz příslušná ustanovení španělského národního  práva a článek 16 odst. 2 Rozhodnutí Rady o EZR. Hlavními důvody pro takové rozhodnutí byly: (1) zločiny, kvůli  kterým  byla  osoba  žádána  Estonskem  (vražda  a  ozbrojená  loupež),  byly  závažnější  než  ty,  kvůli  kterým  tuto  osobu  požadovala  Itálie  (ozbrojená  loupež,  účast  ve  zločineckém  spolčení  a  nelegální  držení  zbraně),  (2)  estonský EZR  (2006) byl vydán dříve než italský (2007), (3) přestože byly oba EZR vydány z důvodu trestního  stíhání,  v Estonsku  byla  fáze  vyšetřování  uzavřena  už  v roce  2006,  v případě  Itálie  až  v roce  2007,  (4)  trestné  činy, kvůli kterým byl EZR vydán byly spáchány v případě Estonska v roce 2001 a v případě Itálie v roce 2004. 

Případy týkající se nedodržení lhůt u EZR (čl. 17 odst. 7 Rozhodnutí Rady o EZR)  Ve výjimečných případech, kdy není členský stát schopen dodržet časové lhůty u EZR, má povinnost  informovat  Eurojust  a  uvést  i  důvody  takového  zpoždění.  V roce  2010  došlo  k 85  případům  nedodržení  lhůt  u  EZR.  Tři  z těchto  případů  byly  postoupeny  Eurojustu,  protože  si  vyžadovaly  další  postup příslušných národních zastoupení. Zbytek případů byl pouze nahlášen. V ohlašovacím postupu  je  velký  nepoměr,  neboť  70  z 85  případů  bylo  nahlášeno  Irskem.  Ostatní  případy  byly  postoupeny  osmi členskými státy (Českou republikou, Švédskem, Maltou, Lotyšskem, Francií, Španělskem, Belgií a  Slovenskem). Z toho vyplývá, že zbývajících 18 členských zemí buď žádné případy porušení lhůt u EZR  nezaznamenaly, nebo žádné Eurojustu nenahlásily.     Hlavními důvody nedodržení lhůt u EZR byly žádosti o dodatečné informace (např. objasnění právní  klasifikace trestních činů, nepotvrzení doručení originálních dokumentů) a povaha odvolacích řízení.   Problémy s realizací EZR v praxi  Obecně  je  možno  konstatovat,  že  EZR  je  v praxi  aplikován  správně  a  to  i  díky  zkušenostem,  které  nabyly  příslušné  národní  orgány  při  jeho  užívání.  V řešených  případech  Eurojustem  se  však  stále  objevuje mnoho praktických problémů. Jedná se především o:   ‐

Chybějící či nejasné informace: v několika případech byl popis trestných činů neúplný či nejasný,  bylo  obtížné  získat  originální  dokumenty,  souvislost  mezi  trestem  a  trestným  činem  byla  nejednoznačná,  chybějící  znalost  určitých  právních  požadavků,  nebyly  poskytnuty  informace  o  délce pobytu požadované osoby ve vazbě. 

‐

Žádosti  o  dodatečné  informace:  někdy  zamítnutí  EZR  souviselo  s žádostmi  o  poskytnutí  dodatečné informace v situacích, kdy potřeba takovýchto informací nebyla zřejmá. To mohlo být 

 

16

interpretováno  v několika  případech  jako  nedostatek  důvěry  vůči  vydávajícímu  členskému  státu  nebo odlišné pojetí toho, jak by měl být uplatňován princip proporcionality (čl. 49 odst. 3 Listiny  základních práv). Stále přetrvávají problémy s aplikací principu vzájemného uznávání.   ‐

Problémy  s překlady:  špatná  kvalita  a  nepřesné  překlady  EZR  měly  za  následek  problémy  s  pochopením  EZR.  Někdy  se  Eurojustu  podařilo  tyto  problémy  díky  své  zkušenosti  a  jazykovým  schopnostem  překonat.  Špatná  volba  slov  „obviněný“  a  „podezřelý“  může  mít  dalekosáhlé  důsledky pro provedení EZR. 

‐

Soudní řízení v nepřítomnosti obžalovaného: závažné problémy nastaly v případech odsouzení v  nepřítomnosti  obžalovaného,  ve  kterých  byla  problémem  záruka  možnosti  obnovení  procesu.  Další nejasnosti panovaly ohledně toho, zda byl EZR vydán z důvodu trestního stíhání či vykonání  trestu.  To  má  praktické  důvody,  neboť  pakliže  se  jednalo  o  vydání  z důvodu  trestního  stíhání,  musí  EZR  obsahovat  jiné  informace,  než  pokud  by  byl  EZR  vydán  z důvodu  výkonu  trestu.  Tato  situace se může zlepšit, až členské země implementují Rozhodnutí Rady ze dne 26. února 2009,  které novelizuje Rozhodnutí Rady o EZR v části upravující postup soudu v řízení v nepřítomnosti  obžalovaného. 

‐

Rozdíly mezi právními systémy: problémem zůstávají rozdíly mezi systémy anglosaského práva a  kontinentálního  práva.  V těchto  případech  hraje  Eurojust  důležitou  roli.  Zlepšuje  povědomí  o  rozdílných  systémech  a  poskytuje  praktická  řešení.  Judikatura  Soudního  dvora  Evropské  unie  a  především  závěry  v  případě  Pupino  (C‐105‐/03),  které  zavazují  interpretovat  národní  legislativu  v souladu a s účelem rámcových rozhodnutí, mohou napomoci při řešení stávajících problémů.   

‐

Proporcionalita:  vydání  EZR  může  být  považováno  za  nepřiměřené  s ohledem  na  bagatelní  povahu trestného činu a očekávanou výši trestu a dobu, kterou může daná osoba strávit ve vazbě  v průběhu  řízení  o  EZR  a  vysoké  náklady  na  výkon  EZR.  Tyto  faktory  mohou  vést  k neochotě  provést EZR.    

‐

Zásada speciality: stále docházelo k praktickým problémům způsobeným rozdílnou aplikací článku  27 Rozhodnutí Rady o EZR členskými státy, tedy při stíhání předané osoby pro jiné trestné činy,  které tato osoba spáchala před jejím předáním.  

‐

Vrácení  předaného  občana  k výkonu  trestu:  problémy  v této  oblasti  způsobily  zpoždění  v některých  řízeních.  Provedení  tohoto  typu  EZR  by  bylo  usnadněno,  kdyby  vyžadující  orgány  hned  na začátku jasně uvedly, že za stanovených  podmínek souhlasí s návratem hledané osoby  do předávající členské země. 

‐

Realizace  předání  dotyčné  osoby:  v několika  případech  nebyl  dodržen  dohodnutý  den  předání  osoby. 

V případech,  kdy  bylo  získání  informací  k usnadnění  konečného  rozhodnutí  o  vydání  nezbytné,  napomohl  Eurojust  urychlit  komunikaci  mezi  příslušnými  národními  orgány  a  objasnit  požadavky  vykonávajících justičních orgánů. Další pomoc poskytnutá Eurojustem zahrnovala doporučení podoby  EZR  před  jeho  vyhotovením.  Dále  se  Eurojust  aktivně  podílel  na  propagování  užívání  existujících  pomůcek EZR, jakými jsou například Evropská příručka EZR o vydávání EZR a Atlas EZR na webových  stránkách EJN.   Příkazy k zajištění  Přestože  měly  členské  země  implementovat  rámcové  rozhodnutí  Rady  o  výkonu  příkazů  k zajištění  majetku  nebo  důkazních  prostředků  do  2.  července  2005,  aplikace  toho  nástroje  je  stále  velmi  omezená. Při práci na případech se ukázaly mnohé problémy v této oblasti.  Formulář,  který  je  součástí  rámcového  Rozhodnutí  o  příkazech  k zajištění  majetku  a  důkazů,  je  zbytečně  komplikovaný  a  požadované  informace  nejsou  vždy  k dispozici  v čase  jeho  vyplňování.  Navíc,  když  není  znám  majetek,  musí  se  nejdřív  vyhotovit  žádost  o  právní  pomoc  k identifikaci 

 

17

majetku  a  teprve  pak  lze  vydat  příkaz  k jeho  zajištění.  Použití  tohoto  nástroje  není  také  praktické  v souvislosti  s  domovními  prohlídkami,  kde  je  podle  odborníků  vhodnější  použít  žádosti  o  právní  pomoc podle Úmluvy 1959 a Úmluvy 2000.  Výkon  příkazů  k zajištění  majetku  nebo  důkazních  prostředků  podle  rámcového  rozhodnutí  Rady  je  problematický  především  z následujících  důvodů:  celková  složitost  formálních  požadavků,  jejich  odlišná  interpretace,  nejistota,  zda  je  použití  standardního  formuláře  povinné  a  zásadní  rozdíly  v právních systémech a postupech.   Tyto  problémy  pak  mohou  být  ještě  umocněny  požadavky  na  překlad.  V jednom  případě  nebyl  například  původní  formulář  použit  k přeloženému,  a  tak  vykonávající  orgány  nebyly  schopny  rozpoznat, že se jedná o příkaz k zajištění majetku vyžadující rychlé jednání. Výsledkem bylo, že příkaz  byl stažen, protože majetek už nebylo možno vyhledat.   V několika  případech  sehrál  Eurojust  velmi  důležitou  roli  poskytnutím  doporučení  a  posílením  porozumění  a  spolupráce  mezi  příslušnými  orgány.  Praktických  doporučení  je  celá  řada.  Lepší  implementace  rámcového  rozhodnutí  Rady  o  výkonu  příkazů  k zajištění  majetku  nebo  důkazních  prostředků  členskými  zeměmi  by  efektivněji  využila  možnosti,  které  tento  nástroj  umožňuje.  Vybudování určitého „Atlasu“ podobného tomu, který již existuje u EZR, by usnadnil použití příkazů k  zajištění.  Vypsání  specifických  požadavků  stran  členských  států  ohledně  příkazu  k zajištění  by  také  mohl pomoci při jeho používání.  Konfiskace a odčerpávání výnosů z trestné činnosti  Konfiskace  a  odčerpávání  výnosů  z trestné  činnosti  z trestné  představují  dva  účinné  nástroje  v boji  se závažnou  přeshraniční  trestnou  činností.  Zločinecké  organizované  skupiny,  za  účelem  zakrytí  neprávem nabytého majetku, skrývají peníze na zahraničních bankovních účtech nebo za ně nakupují  majetek,  který  je  pak  těžké  identifikovat.  Efektivními  zastrašujícími  prostředky  jsou  tak  zajištění  a  konfiskace výnosů ze závažné trestné činnosti.     Rozdíly  mezi  právem  hmotným  a  procesním  v členských  zemích  však  vytváří  zásadní  problémy  ve  vyšetřování, identifikaci, vyhledání a vymáhání výnosů pocházejících  z přeshraniční trestné  činnosti.  Typickými  právními  problémy  v uznávání  a  provedení  příkazů  ke  konfiskaci  jsou  aplikace  principu  oboustranné trestnosti a náročnost dokazování nezákonného nabytí majetku.     Členské  státy  mají  velmi  odlišná  pravidla  pro  vymáhání  majetku  pocházejícího  z trestné  činnosti.  Zatímco ve většině členských zemí může být majetek nabytý trestnou činností zajišťován v návaznosti  na odsuzující rozsudek, v několika členských státech je možno zajišťovat takovýto majetek na základě  příkazu  vydaného  v rámci  civilního  řízení  nebo  jiného  právního  nástroje,  který  je  možno  aplikovat  i  bez  odsuzujícího  rozsudku  v trestním  řízení.  Přeshraniční  uznávání  konfiskačních  příkazů  vydaných rámci  trestního  řízení,  respektive  v rámci  civilního  řízení  je  proto  v Evropské  unii  problematické. Rozdílná terminologie a právní úpravy přispívají k již tak komplikované situaci.  Záležitosti týkající se konfiskace a odčerpávání výnosů z trestné činnosti se projednávají v Eurojustu  jak mezi jednotlivými národními zastoupeními, tak na koordinačních schůzkách  za účasti národních  orgánů. Například, zástupci dvou národních zastoupení Eurojustu se sešli, aby prodiskutovali, zda je  možné  vydat  v jedné  jurisdikci  soudní  příkaz  na  zajištění  majetku  obžalovaného  za  účelem  zajištění  nároku poškozeného. Eurojust hrál důležitou roli při aplikaci právních nástrojů EU v oblasti zajišťování  a konfiskace majetku za účelem kompenzace obětí.   V souvislosti  s registrovanými  případy  Eurojustu  v roce  2010  bylo  nebo  bude  zkonfiskováno  značné  množství  majetku.  Níže  uvedená  tabulka  obsahuje  příklady  případů,  ve  kterých  se  členským  zemím  s pomocí Eurojustu podařilo majetek a peníze zabavit nebo dosáhnout dohodu o jejich zabavení. 

 

18

  Členský stát  Belgie  Bulharsko  Česká republika  Německo  Irsko  Španělsko  Itálie 

Francie  Rakousko  Finsko  Švédsko   Spojené království 

Majetek zabavený díky pomoci Eurojustu  Dvě lodě ve Španělsku (týká se dvou různých případů)  37 tis. EUR v hotovosti a nemovitosti ve Spojeném království.   Rakouské orgány s pomocí Eurojustu zabavily 700 tis. českých korun (28 650 EUR)  100  mil.  EUR  pocházejících  z velkých  daňových  podvodů  v případě  týkajícím  se  koordinovaných domovních prohlídek v 15 zemích  Rozsáhlé majetky ve Španělsku a Irsku  V rámci pěti případů bylo zabaveno 112 mil. EUR, 17 mil. EUR, 1 mil. EUR, 23 tis. EUR  a 9 mil. EUR (všechny částky zabaveny po konečném soudním rozhodnutí)  Předběžná konfiskace 400 tis. EUR v Nizozemsku  Zabavení 800 kg padělaného zboží v 10 státech  Zabavení luxusních hodinek v Německu  Zabavení 300 kg kokainu v Belgii, Španělsku, Itálii a České republice  Zabavení dokumentů týkajících se registrace 100 automobilů v Německu  Zabavení  700  kg  hašiše,  jednoho  počítače,  mobilních  telefonů  a  dokumentů  ve  Francii, Španělsku a Spojeném království  zajištění jednoho internetového serveru v Rakousku  Majetek a vozidla v Itálii, jedna loď a zabavení 1 400 kg kokainu  140 tis. EUR v České republice v případě daňového podvodu   200 tis. EUR v Belgii v případě daňového podvodu   13 tis. EUR ve Španělsku v případě praní špinavých peněz  47 500 EUR v Portugalsku  1 685 800 EUR ve Švédsku a zabavení cizí lodě   Veškerý  majetek  a  peníze  hlavního  podezřelého  (včetně  domu,  rychlého  člunu  a  peněz v celkové hodnotě 1,2 mil EUR)  Několik luxusních vozidel ve Španělsku  

  V  roce  2010  Eurojust  inicioval  dotazník  týkající  se  konfiskací  při  absenci  odsuzujícího  rozsudku  vydaného v trestním řízení nebo odčerpávání výnosů v rámci civilního řízení. Na základě 22 odpovědí  je  možné  konstatovat,  že  kvůli  ústavním  omezením  umožňuje  tato  opatření  pouze  několik  zemí.  Například  zkušenosti  Itálie  s organizovaným  zločinem  se  promítají  do  její  legislativy  týkající  se  konfiskací majetku, které není založené na odsuzujícím rozsudku.   Dotazník také zkoumal, zda právní systémy členských zemí umožňují jiné nástroje podobné konfiskaci  při absenci odsuzujícího rozsudku v trestním řízení nebo odčerpávání výnosů v rámci civilního řízení. I  když  většina  členských  zemí  výše  takovýto  způsob  zajišťování  majetku  neaplikuje,  mnoho  už  implementovalo Rozhodnutí Rady 2005/212/SVV o konfiskaci výnosů a majetku z trestné činnosti a  nástrojů  trestné  činnosti,  které  umožňuje  rozsáhlá  zabavování  majetku.  Existuje  nicméně  několik  členských států, kde může být majetek konfiskován i bez příslušného trestního řízení.   Pro vykonání příkazu k zajištění nebo konfiskaci věcí pocházejících z trestné činnosti by měla v zásadě  stačit pouze žádost o právní pomoc. Praxe však tak jednoduchá není. Příjemci žádostí o právní pomoc  mohou být v každé členské zemi jiní a to podle fáze trestního řízení a místa, kde má dojít k zajištění a  zabavení  majetku.  V některých  případech  se  musí  žádosti  o  právní  pomoc  poslat  soudům  první  instance  nebo  státnímu  zastupitelství,  v jiných  případech  centrálním  orgánům  pro  mezinárodní  spolupráci a v dalších ministerstvům spravedlnosti.    Z výsledků  dotazníku  vyplývá,  že  provádění  příkazů  ke  konfiskaci  je  jednodušší  v těch  členských  státech,  které  implementovaly  Rozhodnutí  Rady  2006/783/SVV  o  uplatňování  zásady  vzájemného  uznávání příkazů ke konfiskaci.    Kvůli  odlišným  právním  pojmům  a  požadavkům  dochází  k mnoha  problémům  v případě  žádostí  o  vykonávání  příkazů  k zajištění  a  konfiskaci  majetku,  které  nejsou  založeny  na  odsuzujícím  rozsudku   

19

v trestním řízení nebo odčerpávání výnosů v rámci civilního řízení. Tuto problematiku se pokouší řešit  lucemburský  zákon  o  konfiskaci,  který  umožňuje  provést  zahraniční  příkaz  k  zabavení  věci  buď  na  základě odsuzujícího rozsudku, nebo (při splnění určitých podmínek) na základě justičního rozhodnutí  trestní  povahy,  kdy  byl  spáchán  jeden  nebo  více  trestných  činů,  které  jsou  důvodem  pro  to,  aby  rozhodnutí o konfiskaci bylo uznáno a provedeno.  Dohody mezi členskými státy o nakládání s konfiskovaným majetkem a dělení majetku usnadnily úsilí  zbavit pachatele majetku nabytého trestnou činností. Eurojust napomohl při uzavření těchto dohod.  Dva případy zaregistrované Eurojustem v roce 2010 ve věci praní špinavých peněz zahrnovaly příkazy  ke konfiskaci ve Španělsku a Portugalsku. Po přímluvě Eurojustu národní orgány obou zemí souhlasily  a poslaly peníze do třetí členské země.  Sledované zásilky   Podle  článku  12  odst.  1  Úmluvy  2000  se  každý  členský  stát  zavazuje  zajistit,  na  žádost  dalšího  členského  státu  povolení  sledování  zásilek  na  jejím  území  v  rámci  vyšetřování  trestného  činu,  pro  který je přípustné vydání. Sledované zásilky spadají do pole působnosti policejní i justiční spolupráce,  neboť  v mnoha  členských  státech  je  podmínkou  jejich  provedení  souhlas  příslušného  justičního  orgánu.  Navíc  sledované  zásilky  jsou  přímo  uvedeny  v Rozhodnutí  o  Eurojustu,  kde  je  zdůrazněn  rozměr justiční spolupráce těchto opatření (čl. 9c odst. 1 písm. d), čl. 9d písm. a) a čl. 13 odst. 7 písm.  b).     V roce  2010  postupovaly  členské  země  Eurojustu  případy  sledovaných  zásilek  za  účelem  zrychlení  jejich  výkonu.  Úspěšnost  sledovaných  zásilek  záleží  na  včasné  koordinaci  a  rychlé  reakci.  V jednom  závažném  případu  obchodu  s drogami  asistoval  Eurojust  při  výkonu  sledované  zásilky  ve  čtyřech  členských zemích. Výsledkem bylo zajištění 1 400 kg kokainu.   Dále  napomohl  Eurojust  v objasňování  velmi  odlišných  právních  úprav  jednotlivých  členských  zemí  týkajících  se  postupů  při  sledovaných  zásilkách.  V jednom  případě  sledované  zásilky  se  bylo  třeba  posoudit  zajištění  bezpečnosti  vyslaných  tajných  agentů.  Eurojust  sehrál  velmi  důležitou  roli  při  těchto  opatření  a  doporučil  zúčastněným  členským  státům  jak  postupovat.  Ve  stejném  případě  napomohl Eurojust dožadující členské zemi včasně určit příslušné orgány dožadované členské země  mající  za  úkol  logistiku  a  bezpečnost  tajných  policistů.  Výsledkem  této  pomoci  byla  úspěšně  provedená sledovaná zásilka a zadržení podezřelého.  Stále  však  přetrvávají  obtíže  a  právní  překážky  ohrožující  provedení  sledované  zásilky  v členských  zemích. Například orgány v cílové zemi se mohou dozvědět o nelegální zásilce až poté, co je v pohybu  nebo už dorazila na jejich území. Navíc plánované trasy se mohou nečekaně změnit.    

 

20

2.5 Justiční spolupráce v prioritních oblastech trestné činnosti  Jak  již  bylo  výše  uvedeno,  terorismus,  obchod  s drogami,  obchod  s lidmi,  podvod,  korupce,  počítačová  kriminalita,  praní  špinavých  peněz  a  jiné  aktivity  spojené  se  skupinami  organizovaného  zločinu  v ekonomice  byly  identifikované  jako  oblasti  trestných  činů,  které  v současnosti  představují  největší riziko pro Evropskou unii. Podrobnosti o práci na případech v těchto oblastech jsou uvedeny  níže.   Terorismus  Eurojust  se  soustřeďuje  především  na  boj  proti  terorismu,  zvláště  pak  financování  terorismu,  kybernetický  terorismus  a  terorismus  chemický,  biologický,  radiologický  a  jaderný  (CBRN).  Počet  případů týkajících se terorismu včetně financování terorismu, které pomáhal Eurojust řešit, se zvýšil  z 21  v roce  2009  na  28  v roce  2010.  Informace  poskytované  na  základě  Rozhodnutí  Rady  2005/671/SVV z 20. září 2005 o výměně informací a spolupráci v oblasti teroristických trestných činů  umožnily Eurojustu mít lepší přehled o žádostech o právní pomoc v rámci Evropské unie a aktuálním  stavu trestních procesů.  Eurojust  vydal  v roce  2010  tři  monitorovací  zprávy  o  odsouzení  za  teroristické  trestné  činy.  Jsou  distribuovány  národním  korespondentům  pro  terorismus.  Zabývají  se  nejen  zajímavými  případy  v rámci  Evropské  unie,  ale  také  shromažďují  informace  o  vývoji  legislativních  změn  a  osvědčených  postupech vyplývajících z analýz případů.  Eurojust  uspořádal  pět  koordinačních  schůzek  týkajících  se  teroristických  případů.  Jedné  z nich  se  účastnili i zástupci Europolu.  Jelikož  se  Eurojust  v roce  2009  soustředil  na  aktivity  Strany  kurdských  pracujících  v Evropě,  Stálý  výbor  pro  operativní  spolupráci  v  oblasti  vnitřní  bezpečnosti  (COSI)  mu  v  roce  2010  doporučil,  aby  prozkoumal  praktické  a  právní  možnosti  zřízení  SVT  mezi  členskými  státy  a  třetí  zemí.  Toto  však  nebylo možné kvůli nedostatečné legislativě třetí země. S podporou Eurojustu však Belgie a Dánsko  zřídily SVT v souvislosti s teroristickým případem, ve kterém se osoba čečenského původu pokusila o  bombový  útok  v Kodani.  Útok  nebyl  uskutečněn  a  podezřelý  byl  zatčen.  SVT  byl  financován  z  prostředků Komise prostřednictvím Eurojustu.   Příklady případů:    V italském  případě  probíhalo  vyšetřování  týkající  se  aktivit  organizované  zločinecké  skupiny  působící  v Afghánistánu, Pákistánu, Rumunsku, Albánii a Itálii. Skupina byla řízená z Říma a Milána a byla zapojena do  nelegálního  přistěhovalectví  a  obchodu  s drogami  za  účelem  financování  radikálního  islamistického  terorismu.  Skupina  dopravovala  občany  afghánské  a  pákistánské  národnosti  s padělanými  dokumenty  přes  Irán,  Turecko  a  Řecko  do  Itálie.  Po  příjezdu  byly  oběti  naloženy  do  kamionů  směřujících  do  Německa,  Švédska,  Belgie,  Spojeného  království  a  Norska.  Eurojust  usnadnil  vyšetřování  a  zabránil  překrývání  národních  vyšetřování  a  případnému  ne  bis  in  idem,  synchronizoval  provedení  EZR  a  aktivně  se  podílel  na  koordinaci  konečných  a  závěrečných  policejních  operací  ve  třech  členských  zemích.  Eurojust  také  po  dobu  celé operace pomáhal s koordinací justičních orgánů.     Eurojust podpořil dánský případ, ve kterém byla Roj TV, kurdská televizní stanice založená v Dánsku, stíhaná  v roce  2010  za  podporu  terorismu.  Toto  byl  první  případ,  kdy  byla  dánská  média  stíhána  za  terorismus.  Eurojust  pomohl  ujasnit  zúčastněným  zemím  některé  specifické  rysy  tohoto  případu.  Soudní  proces  by  se  měl konat v roce 2011. 

  V červnu  2010  uspořádal  Eurojust  již  šestý  ročník  strategického  setkání  o  terorismu.  Cílem  těchto  setkání  je  umožnit  odborníkům,  především  národním  korespondentům  na  terorismus,  výměnu  názorů,  informací  a  osvědčených  postupů  v oblasti  boje  proti  terorismu.  Hlavním  bodem  programu  bylo  zhodnocení  zkušeností  se  seznamem  EU  osob  a  subjektů  v boji  proti  terorismu  a  financování  terorismu  a  používání  šifrovacích  technologií  k teroristickým  účelům.  Účastníci  setkání  se  shodli,  že   

21

monitorování  a  odposlech  komunikace  osob  napojených  do  terorismu  bude  čím  dál  těžší  kvůli  neustálému  zdokonalování  sítí  peer‐to‐peer.  Je  důležité  posílit  evropskou  legislativu  v oblasti  odposlechů, ochraně soukromí a elektronických komunikací tak, aby orgány činné v trestním řízení a  justiční  orgány  mohly  od  poskytovatelů  Voice  over  Internet  Protocol  získávat  informace  (zdroj,  cíl,  datum, čas, délka, typ, uživatelské zařízení) a obsah komunikace.    Účastnici  setkání  se  shodli,  že  samotné  zařazení  osoby  do  seznamu  EU  nemusí  stačit  k jejímu  odsouzení,  ale  musí  se  souběžné  posuzovat  s dalšími  okolnostmi  případu.  Pro  národní  orgány  je,  kromě  pravidelné  aktualizace  seznamu  na  úrovni  EU,  která  se  dělá  dvakrát  za  rok,  důležitá  i  pravidelná aktualizace národních seznamů.  Strategické setkání se mimo jiné zabývalo i zprávou o stavu a vývoji terorismu v EU (dále jen zpráva  TE‐SAT),  výměnou  informací  na  základě  Rozhodnutí  Rady  2005/671/SVV  a  prezentací  dvou  případů  z Francie a Španělska. První se týkal rozsudku proti teroristické skupině Tygři osvobození tamilského  Ílamu  kvůli  financování  terorismu  a  druhý  aktivit  teroristické  skupiny  ETA  a  aktivit  uskutečněných  organizovanými  politickými  stranami  s odkazem  na  rozhodnutí  Evropského  soudu  pro  lidská  práva  z 30. června 2009.   

Dohoda EU‐USA o programu sledování financování terorismu 

Dohoda  o  Programu  sledování  financování  terorismu  (TFTP)  mezi  EU  a  USA  vstoupila  v  platnost  1.  srpna  2010.  Umožňuje  poskytnutí  určité  kategorie  dat  uložených  na  území  EU  týkajících  se  bankovních  operací  určeným  poskytovatelům  služeb  zpráv  o  bankovních  platbách,  Ministerstvu  financí Spojených států. V souladu s touto dohodou může Eurojust přijmout a následně předat určité  typy informací za účelem prevence, vyšetřování, zjišťování nebo stíhání terorismu či jeho financování.  Navíc  může  Eurojust  požádat  o  vyhledání  relevantních  informací  získaných  z Ministerstva  financí  Spojených  států,  když  je  důvodné  podezření,  že  osoba  či  subjekt  jsou  napojeni  na  terorismus  nebo  jeho financování.  Eurojust  započal  rozhovory  s jednotlivými  zúčastněnými  stranami,  zvláště  s Europolem,  ve  snaze  identifikovat vhodné postupy pro implementaci příslušných ustanovení a poskytl justičního experta,  aby pomohl revidovat dohodu. Revizní zpráva bude předložena Evropskému parlamentu.  Obchodování s drogami  Z  Evropského  paktu  o  boji  proti  mezinárodnímu  obchodu  s  drogami  –  narušení  kokainových  a  heroinových tras přijatého v červnu 2010 Radou Evropské unie ‐ vyplývá, že obchodování s drogami  ohrožuje bezpečí a zdraví občanů EU. Jelikož mají sítě organizovaného zločinu nadnárodní charakter a  protiopatření jsou přijímána jednotlivými členskými státy, účinné reakce na přeshraniční hrozby jsou  činěny na evropské úrovni.  V boji  proti  obchodování  s drogami  využily  členské  státy  zdroje  Eurojustu  pro  zlepšení  a  usnadnění  koordinace mezi národními justičními orgány. Největší počet zaregistrovaných případů (254) se v roce  2010  týkal  obchodování  s drogami.  Díky  Eurojustu  a  jeho  aktivní  roli  v koordinaci  se  v mnoha  případech  podařilo  objevit  propojení  na  země  mimo  EU.  Případy  Eurojustu  poukazují  na  vzrůstající  zapojení občanů ze západní části Afriky do distribuce drog v Turecku a Kolumbii.  Eurojust uspořádal v roce 2010 celkem 39 koordinačních schůzek v souvislosti s případy obchodování  s drogami,  což  představuje  nejpočetnější  kategorii  mezi  typy  trestných  činů.  Na  polovinu  těchto  schůzek byl přizván i Europol. Ve třech případech byl s pomocí Eurojustu zřízen SVT. Jeden z těchto  SVT zahrnoval také Europol.   V případech trestného stíhání obchodování s drogami se vyskytly specifické problémy. Problematika  proporcionality  může  zpozdit  žádosti  o  právní  pomoc  v případech,  ve  kterých  vykonávající  členský 

 

22

stát  nepovažuje  množství  drog  za  závažné.  V jiných  členských  státech  vyžaduje  zásada  legality,  aby  začaly  národní  orgány  vyšetřovat  případ  obchodování  s drogami  bez  ohledu  na  množství  drog.  Eurojust  zprostředkoval  vyřízení  žádosti  o  právní  pomoc  v případech,  ve  kterých  odlišné  právní  úpravy dotčených států působily komplikace (např. v případech žádostí o odposlech).   Obchodování s lidmi  Práce  Eurojustu  na  případech  potvrzuje,  že  většina  případů  obchodování  s lidmi  se  týká  nucené  práce,  anebo  sexuálního  zneužívání.  Eurojust  pokračoval  v roce  2010  v  koordinaci  trestních  řízení  týkajících se obchodování s lidmi.  Celkem  bylo  zaregistrováno  87  případů,  což  představuje  6  procent  celkového  počtu  případů  Eurojustu za rok 2010.  Počet koordinačních schůzek zabývajících se případy obchodování s lidmi se zvýšil z 5 v roce 2009 na  13 v roce 2010.     Příklady případů:  Bulharské národní zastoupení asistovalo v případu organizované zločinecké skupiny, která prodávala těhotné  bulharské  ženy  do  Řecka,  kde  tyto  ženy  rodily.  Matky  pak  byly  donuceny  vzdát  se  dětí  a  ty  byly  dány  k adopci. Obětem byly vystaveny falešné dokumenty. Bulharské orgány požádaly Eurojust o otevření případu  za  účelem  koordinace  a  vytvoření  SVT.  Koordinační  schůzky  v Eurojustu  se  zúčastnily  justiční  a  policejní  orgány Bulharska, Řecka a Europol. Výsledkem schůzky bylo urychlení již započatého vyšetřování v Řecku a  výkonu justiční žádosti o spolupráci. V Bulharsku a Řecku se konaly další schůzky vyšetřovacích a policejních  orgánů. Policejní orgány obou členských zemí také zintenzivnily svou spolupráci a sdílely pomocí Eurojustu  relevantní informace. V Bulharsku a Řecku došlo ke koordinovaným zatýkáním šesti osob v Bulharsku a pěti  v Řecku. Zároveň vydalo Bulharsko pět EZR a zaslalo je do Řecka.     Organizovaná  zločinecká  skupina  přivezla  občany  České  republiky,  Slovenska  a  dalších  východoevropských  zemí  do  Spojeného  království  s příslibem  práce.  Cesta  byla  zorganizována  majitelem  fiktivní  společnosti  s  použitím emailových adres, mobilních telefonů a dopravních prostředků jeho spolupracovníka. Dokumenty  obětí  byly  využity  k neoprávněnému  čerpání  sociálních  dávek  ve  Spojeném  království.  Organizovanou  zločineckou skupinu tvořili občané České republiky a Slovenska. Další fiktivní firma byla založena slovenským  občanem  za  účelem  registrace  obětí  jako  zaměstnanců  a  otevření  bankovních  účtů  na  území  Spojeného  království,  na  které  byly  zasílány  sociální  dávky.  Díky  kontrole  bankovních  účtů  majitel  fiktivní  firmy  disponovals  uloženými  prostředky.  Několik  dní  po  připsání  dávek  na  účty  byly  oběti  donuceny  odjet  ze  Spojeného  království.  Eurojust  úspěšně  asistoval  v koordinaci  akcí  vedoucích  k zatčení  a  trestnému  stíhání  šesti podezřelých a zpětnému získání části majetku.   

Právní překážky v případech obchodování s lidmi se týkaly především přípustnosti důkazů. V mnoha  případech  jsou  oběti  obchodování  s lidmi  za  účelem  nucené  práce  a  sexuálního  zneužívání  zároveň  nelegálními  přistěhovalci.    Když  je  organizovaná  skupina  rozbita,  dojde  k zatčení  obětí  a  předvolání  v postavení  svědků  proti  členům  organizované  skupiny.  Jako  svědci  jsou  oběti  často  neochotny  se  dostavit k soudu. Proto nelze jejich původní výpovědi potvrdit během soudního líčení, a nemohou tak  být přípustné jako důkazy ve většině členských zemí. Navíc jsou oběti a jejich rodiny často vystaveny  přímým  hrozbám  a  násilí,  aby  nesvědčily  před  soudem.  V mnoha  případech  registrovaných  Eurojustem znají kriminální sítě rodiny obětí, čímž se zvyšuje pravděpodobnost jejich zastrašování a  ohrožení před a po soudním procesu. V některých případech se kriminální skupiny mstily na rodinách  obětí.    Tyto  problémy  jsou  předmětem  písemného  stanoviska  (Opinion  No  7/2010)  Odborné  skupiny  pro  otázky obchodování s lidmi Evropské komise. Přestože byl zaznamenán zvýšený počet obětí případů  obchodování s lidmi, neprojevilo se to na počtu trestních řízení.    

23

Podvody  Do kategorie podvodů patří mj. také daňové a počítačové podvody, podvody v souvislosti s nabízením  služeb,  zpronevěra  firemního  majetku  a  podvody  s  DPH.  Za  rok  2010  zaregistroval  Eurojust  198  případů  podvodů,  což  představuje  ve  srovnání  s minulými  roky  mírný  pokles.  Tyto  případy  představovaly  14  procent  celkového  nápadu  Eurojustu.  Šest  případů  se  dotýkalo  finančních  zájmů  Evropské unie.     Eurojust zorganizoval 17 koordinačních schůzek souvisejících s podvody.  Podobně  jako  u  jiných  typů  trestních  činů  je  hlavním  problémem  případů  přeshraničních  podvodů  zpoždění  výkonu  žádostí  o  právní  pomoc.  Případy  podvodů  obyčejně  vyžadují  obrovské  množství  listinných  důkazů,  což  představuje  velkou  zátěž,  jak  pro  dožadující,  tak  i  dožádané  justiční  orgány.  Provedení takovýchto žádostí vyžaduje značné časové a administrativní zdroje a to na úkor práce na  vlastních případech. Výkon mezinárodních žádostí o justiční pomoc se málokdy zobrazuje jako výkon  práce  v  příslušných  statistikách,  což  může  mít  negativní  dopad  na  způsob  provedení  takovýchto  žádostí.  Souvisejícím  problémem  je  negativní  konflikt  jurisdikcí,  kdy  není  žádná  země  ochotna  vést  vyšetřování  a  trestní  stíhání.  Z velkého  množství  případů  vyplývá,  že  k  podvodům  dochází  v  celosvětovém  měřítku  a  často  s použitím  internetu,  kdy  z důvodu  nejasné  místní  příslušnosti  je  znesnadněna včasná a účinná reakce. Podvody jsou často záměrně páchány na různých místech a v  různých  zemích  osobami  různých  národností.  Podezřelí  se  často  nacházejí  v zemích,  kterých  se  důsledky  podvodu  nedotýkají,  jejichž  soudy  nemohou  vést  trestní  stíhání  z důvodu  absence  jurisdikce.    Příklady případů:   Maďarsko  požádalo  Eurojust  o  pomoc  ve  vyšetřování  svého  největšího  podvodu  s nadměrnými  odpočty DPH. Do případu bylo zapojeno 13 členských států, pět třetích států a občané Izraele, jako hlavní  postavy. Odhadovaná škoda v Maďarsku je 33,4 mil. EUR. Hlavní roli v případu sehrála obchodní společnost,  které  velké  množství  společností  ze  zúčastněných  zemí  dodávalo  zboží  nebo  falešné  faktury.  Ta  následně  „zboží importovala“ nazpět prostřednictvím velkého množství tzv. nárazníkových společností, aby pak mohla  nezákonně  vyžadovat  vrácení  DPH.  Vyšetřování  aktivit  některých  z těchto  zahraničních  společností  zaměřujících  se  na  import  a  export  už  probíhalo  v zemích,  kde  byly  registrovány  (např.  Lotyšsko  a  Španělsko),  jako  součást  velké  zločinecké  sítě.  Offshorové  společnosti  na  Seychelských  ostrovech  byly  následně využity k praní špinavých peněz získaných trestnou činností. Pachatelé měli dvojí zisk, protože také  prodávali  zboží.  Tento  případ  není  typickým  příkladem  podvodu  s nadměrným  odpočtem  DPH,  protože  v několika případech byly použity falešné faktury bez příslušného zboží a někdy byly falešné faktury vydány  na existující zboží ale jiného druhu a množství. Kvůli složitosti podvodu požádaly maďarské orgány Eurojust a  Europol  o  asistenci.  Na  začátku  roku  2010  proběhla  v Eurojustu  koordinační  schůzka,  které  se  účastnily  Bulharsko, Kypr, Německo, Řecko, Lotyšsko, Litva, Polsko, Rumunsko, Španělsko a Slovensko. Cílem schůzky  bylo  pomoci  připravit  žádost  o  pomoc  a  zahrnout  do  ní  všechny  aspekty  případu  a  zároveň  vytvořit  společnou  strategii  k rozbití  zločinecké  sítě.  Díky  koordinační  schůzce  v Eurojustu  byla  většina  žádostí  do  konce roku 2010 provedena.  V červenci zadržel Nizozemský zpravodajský a vyšetřovací úřad, pod vedením Národního úřadu prokurátora  pro  závažné  podvody  a  trestné  činy  proti  životnému  prostředí,  devět  zemědělců  v souvislosti  s případem  praní  špinavých  peněz,  falšování  dokumentů  a  členství  ve zločinecké  organizaci.  Nizozemské  státní  zastupitelství  podezřívalo  zemědělce  z praní  špinavých  peněz  v hodnotě  desítek  milionů  EUR  prostřednictvím  předstíraného  podnikání.  Celkem  bylo  do  vyšetřování  zapojeno  225  policistů  a  daňových  inspektorů. Vyšetřování proběhlo také v Polsku, Kypru, Belgii, Dánsku, Francii a Švýcarsku. K zatýkání došlo  pouze  v Nizozemsku,  záznamy  však  byly  vyžádány  a  peníze  zabaveny  ve  všech  zúčastněných  státech.  K dosažení  takto  ucelené  a  koordinované  přeshraniční  akce  bylo  zapotřebí  několika  schůzek  (včetně  koordinační  schůzky  v Eurojustu)  za  účasti  vyšetřovatelů  a  žalobců  ze  zúčastněných  států,  na  kterých  se 

 

24

rozhodovalo o shromažďování důkazů, zabavení majetku a zatýkání.   Díky včasnému zapojení Eurojustu do případu závažného podvodu s DPH týkajícího se dvou členských zemí,  se  předešlo  konfliktu  jurisdikcí.  Pachatelé  ve  státě  A  si  vybrali  za  cíl  bohaté  přistěhovalce  ve  státě  B  a  připravili je o několik milionů liber pomocí „schématu Ponzi“. Finanční prostředky jedné skupiny investorů  byly  použity  k výplatě  dividend  jiným  investorům.  Orgány  obou  jurisdikcí  identifikovaly  podezřelé  a  začaly  s vyšetřováním.  Eurojust  byl  upozorněn  na  existenci  paralelního  vyšetřování  a  svolal  koordinační  schůzku,  kde  se  řešil  případný  konflikt  jurisdikcí.  Došlo  k dohodě  umožňující  oběma  stranám  přístup  k  vzájemným materiálům.  Včasné  zapojení  Eurojustu  zmenšilo  riziko  drahých  paralelních  trestních  řízení,  snížilo náklady členským státům a zvýšilo pravděpodobnost zákonného soudního řízení.  Bulharské orgány požádaly Eurojust o pomoc v souvislosti s případem podvodu páchaného mezi lety 2004 a  2006  v projektech  programu  podpory  pro  předvstupní  opatření  v  oblasti  zemědělství  a  rozvoje  venkova  (programu Sapard). Bulharské orgány už předtím začaly na případu pracovat s OLAFem. Úkolem Eurojustu  bylo zřídit SVT mezi Španělskem a Bulharskem. Bulharská vyšetřování začala identifikací společností a osob  zapojených  do  podvodu.  Orgány  potřebovaly  vypátrat  zboží  zakoupené  z  prostředků  programu  SAPARD  a  zároveň zmapovat finanční toky. Když se toto podařilo, měly bulharské orgány v plánu konfiskaci výnosů z  trestné  činnosti  a  zahájení  řízení  před  soudem.  V  červnu  pořádal  Eurojust  koordinační  schůzku  mezi  Bulharskem, Španělskem, Maďarskem a OLAFem. Na ní vyšlo najevo, že vyšetřování je v jedné členské zemi  ve  srovnání  s  druhou  ve  velmi  pokročilém  stádiu.    I  přes  odlišné  trestné  stíhání  v  různých  jurisdikcích  koordinační schůzka umožnila komplexní pohled na celý případ.   

V roce 2010 pokračoval Eurojust ve dvou probíhajících projektech:  ‐ ‐

Strategický projekt zlepšující výměnu informací a žádostí o právní pomoc v oblasti podvodů s DPH  Strategický projekt zlepšující výměnu informací a žádostí o právní pomoc mezi členskými státy a  ostatními evropskými zeměmi v oblasti hospodářských a finančních trestných činů 

  Eurojust se také účastnil jako pozorovatel pátého kola vzájemných hodnocení vyšetřování finančních  zločinů. Pozorovatelé Eurojustu se aktivně účastnili hodnocení a přispěli k návrhu konečné hodnotící  zprávy.  Postarali  se  o  to,  aby  se  dostatečná  pozornost  věnovala  aspektům  justiční  spolupráce  a  identifikaci praktických a právních překážek.   Korupce  Celkem bylo v roce 2010 zaregistrováno 31 případů, což v porovnání s předchozím rokem představuje  nárůst  o  55  procent.  Trestné  činy  korupce  byly  předmětem  11  koordinačních  schůzek  z celkového  počtu 141 za rok 2010.   Jedním  z  nových ustanovení  Rozhodnutí  o  Eurojustu  je  zřízení  Národního  koordinačního  systému  Eurojustu (ENCS), jehož součástí budou, kromě jiných klíčových hráčů justiční spolupráce, kontaktní  místa proti korupci. Článek 1 Rozhodnutí Rady 2008/852/SVV z 24. října 2008 o kontaktních místech  pro  boj  proti  korupci  stanovuje,  že  „ke  zlepšení  spolupráce  mezi  orgány  a  agenturami  za  účelem  předcházení korupci v Evropě a boje proti ní se zřizuje síť kontaktních míst členských států Evropské  unie. Evropská komise, Europol a Eurojust jsou v plném rozsahu zapojeny do jejich činností.” Eurojust  zabezpečí, že při implementaci ENCS bude brána do úvahy síť pro boj proti korupci.  Příklad případu:  Díky  zásahu  Eurojustu  byl  vytvořen  SVT  mezi  dvěma  členskými  státy  za  účelem  zrychlení  vyšetřování  a  trestního  stíhání  v případě  údajné  korupce,  při  alokaci  prostředků  na  nákup  léků  určených  pro  země  s endemickým  výskytem  konkrétních  nemocí.  Existovalo  podezření,  že  zadání  zakázky  bylo  korupční.  Kvůli  mezinárodní povaze případu se vyskytly problémy se zajištěním důkazů od svědků z jiných jurisdikcí. Eurojust  ulehčil  vypracování  a  podpis  dohody  o  vytvoření  SVT  mezi  zúčastněnými  členskými  státy.  Následně  se  podařilo získat klíčové důkazy. Případ je nadále otevřený. 

 

25

Počítačová kriminalita  Počítačová  kriminalita  ukazuje  v jasné  podobě  problémy  při  potírání  zločinu  přesahující  hranice.  Na  základě  řešených  případů  Eurojustu  vyplývá,  že  případy  počítačové  kriminality  jsou  ze  své  povahy  často multilaterální a vedou k negativním konfliktům jurisdikcí. Národní orgány se zaměřují pouze na  trestnou činnost spáchanou na svém území místo řešení problému na evropské úrovni, čímž vzniká  riziko,  že  zločin  bude  nepotrestaný.  V roce  2010  se  Eurojust  se  svými  partnerskými  organizacemi  pokoušel tuto beztrestnost eliminovat. Velmi důležitá byla účast v Evropské platformě pro varování  před počítačovou kriminalitou, která zahrnuje systém pro nahlašování internetové trestné činnosti a  analytický pracovní svazekCYBORG Europolu.  Eurojust zaregistroval v roce 2010 celkem 32 případů počítačové kriminality. Tyto údaje však nejsou  dostatečně  hlášeny.  Jelikož  se  národní  orgány  pochopitelně  soustředily  na  výsledky  počítačové  trestné  činnosti  (šíření  teroristických  materiálů,  podvod,  krádež  duševního  vlastnictví,  pornografie  apod.) ve svých jurisdikcích, ne vždy byly objasněny metody, kterými byly tyto trestné činy spáchány.  V roce 2010 uspořádal Eurojust pouze jednu koordinační schůzku.   Příklady případů:   Eurojust koordinoval rozsáhlou policejní a justiční akci ve 13 státech proti skupinám počítačových serverů a  sítí  umožňujících  šíření  pirátského  obsahu.  Od  začátku  vyšetřování  v roce  2008  byly  identifikovány  čtyři  přední skupiny zapojené do internetové distribuce 80 procent produkce v nizozemském jazyce nebo jiných  jazycích  s nizozemskými  titulky.  Vyšetřující  soudce  a  jednotka  belgické  federální  policie  pro  boj  proti  počítačové  kriminalitě  zapojili  Eurojust  a  Europol  do  koordinace  mezinárodních  akcí  a  pomoci  při  výkonu  žádostí  o  právní  pomoc  adresovaných  členským  zemím  a  styčným  prokurátorům  Chorvatska  a  Norska.  Eurojust  a  Europol  pomáhaly  při  mezinárodní  koordinované  akci,  jejímž  cílem  bylo  vyřadit  z provozu  a  zabavit  48  serverů  nebo  skupin  serverů  označených  jako  součást  sítě  obsahující  pirátský  materiál.  Došlo  k zatčení  16  osob.  Odhadovaná  škoda  na  autorských  právech  a  příjmech  společností  byla  vyčíslena  jen  v Belgii na 30 mil. EUR a na až 6 miliard EUR v celé Evropě.   V rámci  italského  případu  se  podařilo  rozbít  rozsáhlou  zločineckou  organizaci  aktivní  na  poli  dětské  pornografie  a  zneužívání  dětí.  Díky  rozsáhlé  a  včasné  pomoci  Eurojustu  bylo  do  vyšetřování  zapojeno  11  zemí.  Během  koordinační  schůzky  se  vyměnily  informace  o  přístupech  a  IP  adresách,  a  mohlo  tak  začít  vyšetřování v dalších zainteresovaných zemích. Eurojust mohl sledovat vyšetřování a koordinovat zatýkání a  zabavení  materiálů.  Později  mohl  poskytnout  několika  národním  orgánům  nové  IP  adresy,  které  byly  internetovými  poskytovateli  vymazány  v souladu  s místními  pravidly  ochrany  dat.  Následkem  toho  koordinovaného  vyšetřování  proběhlo  12  domovních  prohlídek  v 10  zemích  a  bylo  zatčeno  8  osob.  Došlo  k zabavení velkého množství počítačů a jiných věcí. Případ je stále otevřený. 

  Praní špinavých peněz  Praní  špinavých  peněz  zůstalo  v roce  2010  jedním  z hlavních  typů  trestné  činnosti.  Eurojust  zaregistroval  146  případů,  což  rovněž  představuje  nárůst  v porovnání  s roky  2008  (103  případů)  a  2009 (125 případů).       Celkem se konalo v Eurojustu 26 koordinačních schůzek. Zapojení Europolu bylo nutné v devíti z nich.  V roce 2010 byly zřízeny tři SVT v této oblasti trestné činnosti.     Eurojust  společně  se  španělským  předsednictvím  uspořádal  v Granadě,  (Španělsko)  strategický  seminář o legalizaci výnosů z trestné činnosti, vyhledávání a zajišťování nelegálního majetku. Hlavním  cílem semináře byla výměna informací týkajících se finanční trestné činnosti mezi členskými státy a  použití vzájemné právní pomoci a vzájemného uznávání nástrojů ve věcech finanční trestné činnosti a  odčerpávání výnosů z trestné činnosti. Účastníci se shodli na nutnosti efektivnosti národních systémů  proti  praní  špinavých  peněz,  zlepšení  mezinárodní  spolupráce  a  větším  zapojení  Eurojustu  do   

26

komplexních  a  multilaterálních  případů  praní  špinavých  peněz,  zajištění  a  konfiskace  majetku  pocházejícího z trestné činnosti.    Příklady případů:     Jedna  koordinační  schůzka  se  zabývala  problémy  při  získávání  důkazů  týkajících  se  peněžních  převodů.  V tomto konkrétním případě byly finanční prostředky převáděné z Řecka přes Western Union v nižší částce,  než  která  podléhá  kontrole.  V členských  státech  existují  různé  systémy  kontroly  a  mohou  být  obcházeny,  když  jsou  například  převody  peněz  zpracovány  s  poskytnutými  finančními  nebo  jinými  produkty.  Zapojení  Eurojustu  a  využití  koordinačních  schůzek  pomohlo  zajistit  důkazy.  Podařilo  se  objasnit  právní  ustanovení,  umožnit  výměnu  informací  mezi  národními  orgány,  přepracovat  žádost  o  právní  pomoc  a  poskytnout  dodatečné informace.    Organizované  zločinecké  skupiny  rychle  využily  finančních  možností  podvodného  obchodování  s emisními  povolenkami a dopustily se podvodu s DPH a praní špinavých peněz. Pachatelé zakládali od roku 2009 různé  řetězce  obchodující  s  emisními  povolenkami  v Německu,  které  byly  součástí  mezinárodní  struktury  dopouštějící  se  podvodů  s DPH.  Německý  „chybějící  subjekt“  nakoupil  tyto  povolenky  od  zahraničních  dodavatelů  a  u  nákupních  faktur  žádal  vrácení  DPH.  Při  opětovném  prodeji  však  DPH  nebyla  přiznaná  ani  zaplacená  příslušným  orgánům.  S povolenkami  se  dále  obchodovalo  přes  různé  „obchodníky“,  až  byly  nakonec  opět  exportované  do  dalšího  členského  státu  takzvaným  „distributorem“.  Ten  si  uplatnil  vratku  daně  na  základě  doručených  faktur  od  předcházejících  členů  obchodního  řetězce.  Eurojust  napomohl  koordinaci více než 100 prohlídek a zajištění majetku, které byly souběžně vykonány v devíti členských a pěti  nečlenských  zemích.  Vzhledem  k rychlému  vykonání  žádostí  o  právní  pomoc  a  koordinaci  prostřednictvím  Eurojustu,  mohlo  státní  zastupitelství  ve  Frankfurtu  zajistit  celkem  100  mil.  EUR.  Díky  rychlému  předání  důkazů  zajištěných  v různých  členských  zemích,  byly  získány  dostatečné  podklady  pro  zatčení  několika  vedoucích organizované zločinecké skupiny, kteří mohou být obviněni z vícera závažných trestných činů.  

    Specifická  právní  překážka  v boji  pro  praní  špinavých  peněz  se  vyskytuje  v případě,  kdy  národní  legislativa  vyžaduje  přesné  ustanovení  praní  špinavých  peněz  jako  hlavního  trestného  činu.  Případy  Eurojustu  ukazují,  že  organizované  zločinecké  skupiny  často  diverzifikují  svou  trestnou  činnost:  obchodování s drogami může být součástí obchodování s lidmi a bílé koně využívané při obchodování  s drogami mohou být součástí obchodování za účelem sexuálního zneužívání. Požadavky na přesnou  specifikaci  hlavního  trestného  činu  může  učinit  boj  proti  praní  špinavých  peněz  obzvlášť  těžkým.  Kromě toho může způsobovat problémy odlišné fungování úřadů finančního vyšetřování a trestného  stíhání  v několika  členských  státech.  Opět  platí,  že  některé  členské  státy  nepostihují  tzv.  „self‐ laundering” (peněžní převody spojené s trestnými činy samotného pachatele). Praní špinavých peněz  v takovýchto  jurisdikcích  není  předmětem  trestného  stíhání,  když  je  uskutečněné  osobou,  která  nelegálně získala prostředky. Proto je velmi těžké vyšetřovat a sledovat tok „černých peněz“.    Ve  většině  komplexních  případů  praní  špinavých  peněz  je  hlavním  predikativním  trestným  činem  obchodování  s drogami.  V Itálii  se  tyto  případy  často  týkaly  mafiánských  zločineckých  skupin.  Nezákonné  zisky  z jejich  činnosti  jsou  často  proprány,  částečně  v Itálii.  Jinak  se  výnosy  investují  do  zahraničních  nemovitostí  nebo  společností  přes  několik  finančních  kanálů.  „Znečištění“  způsobené  zapojením  zločinu  do  legálních  komerčních  aktivit  může  mít  negativní  vliv  na  spravedlivou  hospodářskou soutěž. Narušení hospodářské soutěže může naznačovat možné praní špinavých peněz  získaných z aktivit organizovaného zločinu.  Aktivity spojené s organizovaným zločinem  Rada  EU  podpořila,  ve  svých  závěrech  k Výroční  zprávě  Eurojustu  za  rok  2009,  záměr  Eurojustu  „zlepšit  jeho  statistické  nástroje  ve  snaze  poskytnout  Raděpřesnější  údaje  o  trestných  činech   

27

spojených  s tímto  jevem“.  Tato  práce  pokračuje  a  CMS  zahrnuje  dva  typy  trestné  činnosti  přímo  související  s přítomností  organizovaných  zločineckých  skupin.  Jedná  se  o  „účast  na  zločinném  spolčení“ a „organizovanou loupež“. V porovnání s rokem 2009 (254 případů) zaregistroval Eurojust  roce 2010 celkem 233 případů této trestné činnosti (153 případů účasti na zločinném spolčení a 80  případů organizované loupeže).  Předmětem  13  koordinačních  schůzek  byly  případy  organizované  loupeže  a  30  účast  na  zločinném  spolčení. Europol byl přizván na šest koordinačních schůzek týkajících se organizované loupeže a na  15 koordinačních schůzek týkajících se účasti na zločinném spolčení.     V roce 2010 přispěl Eurojust do Hodnocení hrozby organizovaného zločinu (OCTA) svými zjištěními o  propojení  mezi  aktivitami  spojenými  s organizovaným  zločinem  a  jinými  typy  trestné  činnosti.  Zatímco  ve  Spojeném  království,  Francii  a  Maltě  jsou  případy  organizovaného  zločinu  většinou  provázány  s obchodováním  s drogami,  převaděčstvím,  praním  špinavých  peněz,  nelegálním  obchodem se zbraněmi a podvodem, ve Finsku zase s trestnými činy proti životu, zdraví nebo osobní  svobodě (únos, omezování osobní svobody, braní rukojmí). V Irsku je terorismus (účast v IRA) hlavním  druhem trestné činnosti související s účastí ve zločinném spolčení. V Polsku je většina organizovaných  zločineckých  skupin  zapojena  do  obchodování  s drogami,  vymáhání  peněz  za  ochranu,  pašování  alkoholu  a  pašování  amfetaminů  z Ruské  federace,  kde  je  jejich  výroba  legální.  V Litvě  se  zabývá  většina  zločineckých  organizací  distribucí  drog,  organizovanými  loupežemi,  podvody  s DPH,  nelegálním  pašováním  zboží,  obchodem  s lidmi  a  podvody.  V Itálii  se  na  případech  organizované  trestné  činnosti  pravidelně  podílejí  mafiánské  zločinecké  skupiny,  které  se  buď  přímo  účastní  trestních  činů,  nebo  k jejich  provedení  využívají  jiných  zločineckých  skupin.  V Portugalsku  nejsou  žádné  ustálené organizované zločinecké skupiny  (např. mafie, pouliční  gangy,  rodinné klany apod.).  Operují  zde  většinou  k jistému  účelu  utvořené  zločinecké  organizace,  které  působí  určitou  dobu.  Zaměřují se především na obchodování s drogami a převaděčství.    Případy  týkající  se  organizovaných  zločineckých  skupin  postoupené  Eurojustu  v roce  2010  odrážely  Závěry  Rady  o  boji  proti  trestné  činnosti  páchané  mobilními  zločineckými  organizacemi.  Tyto  organizované zločinecké skupiny páchají především majetkovou trestnou činnosti (krádež, podvod) a  jsou  vysoce  mobilní.  Využívají  neexistence  vnitřních  hranic  EU  a  operují  i  mimo  Evropskou  unii  ve  Skandinávii, Ruské federaci, Ukrajině, Bělorusku a Číně. V Estonsku například organizovaná zločinecká  skupina specializující se na loupeže obchodů se šperky a luxusním zbožím přesunula své aktivity do  jiné členské země. V Litvě některé skupiny zapojené do obchodování s drogami vykonávají své aktivity  mimo území země a vyhýbají se převážení drog a prekurzorů přes litevské území.     V justiční  spolupráci  mezi  členskými  státy  v boji  proti  organizovanému  zločinu  byly  identifikovány  určité  problémy.  Rámcové  rozhodnutí  Rady  2008/841/SVV  ze  dne  24. října  2008  o boji  proti  organizované trestné činnosti požadovalo od všech členských zemí sjednocení definice trestných činů  souvisejících  s  účastí  na  zločinném  spolčení  a  stanovení  trestů  odpovídajících  závažnosti  takových  trestných činů.    Členské státy byly povinny přijmout opatření nezbytná pro dosažení souladu s ustanoveními tohoto  rámcového  rozhodnutí  do  11.  května  2010.  Příslušná  legislativa  se  v  členských  zemích  velmi  liší.  V určitých oblastech existují například významné rozdíly (predikativní trestné činy, kontinuita, tresty  apod.).  Některé  členské  státy  nestanovily  ve  svých  zákonech  trestné  činy  související  s  účastí  na  zločinném spolčení, místo toho stanovily trestné činy spolčení za účelem spáchání určitých trestných  činů.  To  by  mohlo  vysvětlit  značné  rozdíly  v počtu  postoupených  případů  Eurojustu  souvisejících  s „účastí  na  zločinném  spolčení“,  jednotlivými  členskými  státy  s tím,  že  některé  členské  státy  neregistrovaly ani jeden případ této trestné činnosti.   

 

28

Příklady případů:   Na  konci  listopadu  2010  byla  ve  Francii  a  Itálii  provedena  souběžná  policejní  a  justiční  akce  proti  mezinárodnímu gangu s názvem „Děti metra“. Zločinecká organizace využívala děti ve věku 10 až 16 let  ke krádežím peněženek a kabelek ve stanicích metra. Oběťmi byli převážně turisté. Mladí spolupachatelé  ve věku 16 až 19 let krádeže organizovali přímo na místě. Francouzská policie zadržela 16 podezřelých a  italská 6. Zločinecká organizace byla také podezřívána z organizování praní špinavých peněz a krádeží aut.  Na  základě  dohod  a  strategie  dohodnuté  na  koordinační  schůzce  v říjnu  2010  v Eurojustu  došlo  k zatýkání. V souvislosti s touto schůzkou vydal francouzský vyšetřující soudce EZR.  Případ  „Gomorrah“  se  týkal  obchodování  s padělanými  výrobky  (např.  elektrickými  generátory,  motorovými pilami, vrtačkami a oblečením). Tyto výrobky byly vyráběny v Číně a následně distribuovány  přes Neapol do celého světa. Před prodejem nalepili členové gangu na výrobky loga známých společností  a  pak  je  prodávali  podomním  způsobem  ve  venkovských  oblastech.  Elektrické  spotřebiče  nesplňovaly  bezpečnostní standardy EU, a představovaly tak pro své uživatele zdravotní a bezpečnostní rizika. Trestná  činnost  byla  velmi  výnosná  –  např.  tým  skládající  se  z dvou  prodavačů  si  v průběhu  dvou  až  tří  měsíců  trestné  činnosti  vydělal  250  tis.  EUR.  Finanční  vyšetřování  poukázala  na  Neapol  a  bylo  zřejmé,  že  zisky  byly  také  proprány  v Rakousku  a  Islandu.  Operace  byla  zahájena  belgickým  vyšetřováním  a  následně  rozvinuta Europolem, jehož analytické zprávy vedly za přispění Eurojustu k zahájení několika vyšetřování  v celé Evropě. Uskutečnilo se pět koordinačních schůzek s cílem vyměnit si informace, zvýšit povědomí o  spojitostech mezi zdánlivě nezávažnými trestnými činy (padělání) a zločineckých kartelech napojených na  Camorru  a  koordinovat  postup  několika  orgánů  činných  v trestném  řízení  při  souběžných  akcích.  Byla  přijata zvláštní justiční strategie ve snaze koordinovat operace (zatčení a zabavení), které pak proběhly  v několika členských státech, aby se zabránilo rozptýlení důkazů, či útěku zločinců. V tomto vyšetřování  bylo  několik  složitých  problémů:  rekonstrukce  zločinecké  sítě,  zahájení  vyšetřování  a  provedení  souběžných  operací.  Poslední  fáze,  zatýkání  a  souběžných  domovních  prohlídek  a  zajištění  majetku,  představovala  další  problémy:  naléhavost  aktivit  (méně  než  dva  týdny),  určení  příslušných  orgánů,  odlišné  právní  požadavky  a  důkazní  břemeno  k provedení  domovních  prohlídek  v některých  státech,  špatná kvalita překladu žádostí o právní pomoc a potřeba provedení žádostí o právní pomoc ve správný  čas v den akce. Eurojust uspořádal schůzku se zúčastněnými státy ve snaze vyřešit všechny výše zmíněné  problémy. Eurojust s Europolem pak následně koordinoval průběh celé akce prostřednictvím své mobilní  kanceláře v Neapoli. Výsledkem bylo zatčení 67 podezřelých a prohledání 143 skladů. Bylo zabaveno více  než  800  tun  padělaného  zboží  v hodnotě  12  mil.  EUR  a  majetek  v hodnotě  převyšující  16  mil.  EUR.  Podařilo se také identifikovat nové stopy vedoucí do další země. 

 

 

29

  Kontaktní bod pro ochranu dětí    Od roku 2004 zaregistroval Eurojust 135 případů týkající se dětí a další čtyři případy byly postoupeny Norskem.  V roce 2010 bylo Eurojustu postoupeno 40 takových případů.     Nejčastějšími  typem  trestné  činnosti  postihující  děti  mezi  případy  Eurojustu  jsou:  znásilnění,  pohlavní  zneužívání, dětská pornografie a obchodování s lidmi.    Kontaktní bod pro ochranu dětí posílil spolupráci s Evropskou finanční koalicí proti šíření dětské pornografii na  internetu  (EFK)  a  zintensivnil  kontakty  s Pracovní  skupinou  EU‐USA  pro  ochranu  dětí.  Kontaktní  bod  pro  ochranu  dětí  a  styčný  prokurátor  z USA  uspořádali  v Eurojustu  schůzku  této  pracovní  skupiny.  Jednalo  se  především o principech fungovaní online skupin a sociálních sítí jako prostředků na výměnu dětské pornografie,  o  nejnovějších  technologiích  využívaných  v této  souvislosti  (např.  e‐mail,  chat,  sms  služby,  buletin  board  systém,  P2P  sítě  apod.)  a  způsobech  překonání  šifrování  a  dalších  prostředcích  využívaných  sítěmi  dětské  pornografie. Došlo také k výměně zkušeností se zašifrovanými a anonymními daty.     Spojené  státy  byly  zapojené  do  případů  šíření  dětské  pornografie.  V těchto  případech  vyvstaly  problémy  související  se  šifrováním  a  jinými  metodami  utajení  a  určením  pravé  identity  pachatelů.   V Eurojustu  byla  ustanovena  technická  pracovní  skupina,  jejímiž  členy  jsou  Kontaktní  bod  pro  ochranu  dětí,  Europol  a  trestní  oddělení  odboru  amerického  ministerstva  spravedlnosti,  které  se  věnuje  stíhání  těchto  trestných  činů.  V pracovní  skupině  sdílejí  prokurátoři  a  soudní  znalci  informace  o  nejnovějších  technologiích  a  určují,  jak  se  pachatelé  snaží  skrývat  své  aktivity  a  zamaskovat  svou  identitu.  Skupina  se  několikrát  sešla  s Kontaktním  bodem  pro  ochranu  dětí.  Na  rok  2011  je  naplánována  návštěva  jednotek  a  center  pro  ochranu  dětí  ve  Washingtonu.  

 

 

30

2.6 Společné vyšetřovací týmy  V průběhu roku 2010 Eurojust nadále podporoval SVT a jejich zřizování, a to poskytováním informací  a doporučeními orgánům činným v trestním řízení.   V souladu s článkem 9f Rozhodnutí o Eurojustu se v roce 2010 národní členové účastnili 20 SVT, kde  jednali  buď  jménem  Eurojustu,  nebo  jménem  příslušného  národního  orgánu.  Řešené  trestné  činy  zahrnovaly  mimo  jiné  podvod,  korupci,  krádež  aut,  obchodování  s drogami  a  obchodování  s lidmi.  Kromě  toho  obdržel  Eurojust  od  členských  států  11  oznámení  o  zřízení  SVT  v souladu  s článkem  13  odst. 5 Rozhodnutí o Eurojustu.   Eurojust nadále podporoval posílení justičního vzdělání v použití SVT v rámci i mimo EU. Eurojust se  zúčastnil  interního  vzdělávacího  programu  Europolu  o  SVT  a  poskytoval  školení  v odborných  fórech  (např. CEPOL, semináře Sekretariátu PCC SEE).    Eurojust a Europol společně uspořádaly v prosinci 2010 šesté výroční setkání národních expertů SVT  v Europolu.  Setkání  se  účastnili  experti  a  prakticiz  22  členských  zemí,  zástupci  Komise  EU  a  Generálního  sekretariátu  Rady  EU.  Hlavními  tématy  byly  aspekty  zřízení  SVT  v rámci  několika  národních systémů, poskytovaná podpora SVT, SVT s třetími zeměmi a budoucí trendy v oblasti SVT.  Konaly se dva semináře, první na téma „požadavky na úspěšného experta SVT na národní úrovni, jeho  role a poslání“ a druhý se zabýval běžně se vyskytujícími problémy během zřízení, provozu a uzavření  SVT.  Eurojust a finanční podpora operací SVT  V  roce  2010  Eurojust  nadále  poskytoval  SVT  jak  finanční,  tak  logistickou  podporu.  Na  základě  dvou  úspěšných  žádostí  podaných  Evropské  komisi  v rámci  svého  finančního  programu  „Prevence  a  boj  proti  trestné  činnosti  pro  období  2007‐2013“,  získal  Eurojust  peněžní  prostředky  pro  dva  Projekty  financování  SVT.  V obou  případech  Eurojust  pomáhal  s financováním  dvou  běžných  typů  výdajů  souvisejících  s činností  SVT:  cestovné  a  náklady  na  ubytování  a  náklady  na  překlady  a  tlumočení.  Kromě  finanční  podpory  zapůjčil  Eurojust  mobilní  telefony,  laptopy  a  v druhém  projektu  mobilní  skenery a tiskárny.    První  (pilotní)  Projekt  financování  SVT,  „Finanční,  administrativní  a  logistická  podpora  SVT  a  zřízení  odborného  střediska  s ústředním  kontaktním  místem“,  byl  spuštěn  v červenci  2009  a  dokončen  31.  prosince 2010. Přidělený rozpočet pro tento projekt byl 316 473 EUR. Z celkem 34 žádostí o finanční  podporu  v rámci  tohoto  projektu  bylo  29  přijatých  v roce  2010.  Finanční  podpora  v celkové  výši  292 537 EUR byla poskytnuta 10 SVT ve 13 členských zemích.    Druhý Projekt financování SVT, „Podpora většího využití SVT“, začal 1. října 2010 a poběží do 30. září  2013. Rozpočet se významně zvýšil na částku 2 272 800 EUR. Za období 25. října až 26. prosince 2010  obdržel  Eurojust  v rámci  tohoto  projektu  12  žádostí  a  souhrnnou  částkou  265 161  EUR  podpořil  celkem 12 SVT v 15 členských zemích.    Další  informace  o  probíhajících  Projektech  financování  SVT  jsou  k dispozici  na  webových  stránkách  Eurojustu.   

 

31

2.7

Případy řešené Eurojustem zahrnující třetí země 

Spolupráce Eurojustu s třetími státy probíhá na základě článků 3.2, 26a a 27b Rozhodnutí o Eurojustu.  V roce  2010  byla  vypracována  studie  o  řešených  případech  Eurojustu  týkající  se  třetích  zemí  za  období od 1. září 2008 do 31. srpna 2010.  Nejčastěji  dožadovanou  třetí  zemí  bylo  Švýcarsko  následované  Spojenými  státy,  Norskem,  Chorvatskem,  Ruskou  federací,  Tureckem,  Albánií  a  Ukrajinou.  Hlavními  typy  trestné  činnosti  v případech  zahrnujících  alespoň  jednu  třetí  zemi  byly  obchodování  s drogami,  podvodné  jednání,  podvod, praní špinavých peněz, účast na zločinném spolčení a převaděčství.   Většina  případů  se  týkala  usnadnění  žádostí  o  justiční  spolupráci  a  koordinaci.  Ve  většině  z nich  umožnil Eurojust rychlejší výkon žádosti o právní pomoc včetně žádostí o vydání. Stále se vyskytujícím  problémem jsou zpoždění při provádění žádostí o justiční spolupráci.  Žádosti o justiční spolupráci zahrnovaly mimo jiné žádosti o bankovní informace, výslechy svědků a  podezřelých,  výslechy  prostřednictvím  videokonference,  odposlechy,  prohlídky,  sledované  zásilky,  předvolání a zajišťování, zabavení a konfiskace majetku.  Eurojust  také  uspořádal  koordinační  schůzku,  která  usnadnila  výměnu  informací  a  důkazů  mezi  příslušnými  orgány,  souběžný  výkon  žádostí  o  justiční  spolupráci,  mezinárodní  zatykače  a  domovní  prohlídky  a  sledované  zásilky.  Třetí  státy,  které  se  nejčastěji  účastnily  koordinačních  schůzek,  byly  Švýcarsko,  Spojené  státy,  Norsko,  Chorvatsko,  Ruská  federace,  Turecko,  Albánie  a  Ukrajina.   V souladu  s pravidly  pro  ochranu  údajů  Eurojust  pomáhal  s výměnou  operativních  údajů  včetně  osobních údajů pouze v případech těch třetích zemí, se kterými byly sjednány dohody o spolupráci.  Pomoc  příslušným  orgánům  členských  zemí  byla  poskytnuta  díky  kontaktním  bodům  Eurojustu  ve  třetích  zemích.  V naléhavých  případechbyli  kontaktováni  také  styční  důstojníci  a  soudci  vyslaní  členskými státy.     Styční prokurátoři třetích zemí vyslaní do Eurojustu  Styční  prokurátoři  vyslaní  do  Eurojustu  třetími  zeměmi  mohou  postupovat  své  vlastní  případy  na  základě sjednaných dohod o spolupráci s Eurojustem. V současné době působí v Eurojustu tři styční  prokurátoři.      Styčný  prokurátor  z Norska  postoupil  v roce  2010  celkem  50  případů.  Šlo  především  o  následující  trestné  činy:  obchodování  s drogami,  majetkové  trestné  činy  a  činy  proti  veřejným  statkům  včetně  podvodu,  trestné  činy  proti  životu,  zdraví  nebo  osobní  svobodě,  obchodování  s lidmi  a  počítačová  kriminalita.  Styčný  prokurátor  uspořádal  tři  koordinační  schůzky,  kterých  se  účastnili  zástupci  osmi  členských států, Spojených států a Interpolu.     Styčný  prokurátor  z Chorvatska  postoupil  v roce  2010  celkem  11  případů.  Jednalo  se  především  o  trestné činy korupce, majetkové trestné činy a činy proti veřejným statkům, trestné činy proti životu  a  osobní  svobodě  a  obchodování  s drogami.  Sedm  z 11  evidovaných  případů  byly  případy  korupce,  z nichž některé zahrnovaly zajištění bankovních účtů, majetku apod.    Styčný  prokurátor  ze  Spojených  států  zaregistroval  v roce  2010  tři  případy.  Jednalo  se  především  o  majetkové trestné činy a činy proti veřejným statkům včetně podvodu, korupci, obchodování s lidmi a  počítačovou  kriminalitu.  Styčný  prokurátor  uspořádal  dvě  koordinační  schůzky,  kterých  se  účastnili 

 

32

zástupci Německa, Řecka, Francie, Maďarska, Nizozemska, Spojeného království a Bývalé jugoslávské  republiky Makedonie a Švýcarska.    Příklady případů:      Od  roku  2008  podporoval  Eurojust  prostřednictvím  norského  styčného  prokurátora  vyšetřování  pohlavního  zneužívání  nezletilých  a  výroby  a  distribuce  dětské  pornografie.  V průběhu  vyšetřování  se  podařilo  odhalit  možné napojení jiných zemí a podezřelých z Itálie, Spojených států, Rumunska, Spojeného království, Belgie,  Francie, Německa, České republiky, Afghánistánu a Brazílie. Díky úsilí členských orgánů a koordinaci Eurojustu  se podařilo odkrýt celosvětovou síť pedofilů. V současné době se vyšetřuje kolem 30 pachatelů, většinou ze  Spojených států, a byla zjištěna totožnost více jak 70 obětí. Během pěti koordinačních schůzek si zúčastněné  země vyměnily důkazy a koordinovaly žádosti o právní pomoc a akce proti pachatelům. Koordinace a výměna  informací  prostřednictvím  Eurojustu  usnadnila  zahájení  a  průběh  vyšetřování.  Podařilo  se  také  vyřešit  problémy  vyplývající  z konfliktů  jurisdikcí.  Norské,  italské,  rumunské  a  americké  orgány  naplánovaly  a  provedly  společné  akce,  které  zahrnovaly  domovní  prohlídky,  zatčení  a  výslechy  svědků.  Mezinárodní  spolupráce  usnadněná  Eurojustem  umožnila  orgánům  činným  v trestním  řízení  identifikovat  pachatele  a  zachránit velké množství dětských obětí.       Chorvatský  Úřad  pro  potírání  korupce  a  organizované  trestné  činnosti  vedl  vyšetřování  osmi  vysoce  postavených úředníků (včetně bývalého politika) pro nezákonné schvalování a udílení úvěrů v období 2006 až  2009 za účelem získání finančních prostředků ke koupi akcií prostřednictvím velkého množství společností z  Chorvatska  a  zahraničí.  Vzniklé  škody  se  odhadují  na  přibližně  54  mil.  EUR.  V  průběhu  tohoto  rozsáhlého  vyšetřování  bylo  vyslechnuto  29  svědků  z  jiných  zemí.  Bylo  zkontrolováno  velké  množství  společností  a  bankovních účtů v jiných zemích a došlo ke shromáždění příslušných dokumentů. Díky pomoci Eurojustu byly  žádosti  o  vzájemnou  právní  pomoc  zaslány  do  Spojeného  království,  Norska,  Maďarska,  České  republiky,  Malty, Srbska, Švýcarska a Itálie. Některé dokumenty se podařilo získat během 24 hodin a ve většině případů  během  několika  dnů.  Výslechu  svědků  se  v  Maďarsku  a  na  Maltě  účastnili  chorvatští  prokurátoři.  Velmi  důležité dokumenty se podařilo získat díky prohlídkám uskutečněným na Maltě. Soud začne v Chorvatsku v  roce 2011. 

  Styční prokurátoři potvrdili, že se při práci na případech potýkají s podobnými problémy jako národní  zastoupení členských států.   Pořádání  koordinačních  schůzek  v souvislosti  s komplexními  případy  je  jednou  ze  silných  stránek  Eurojustu  v oblasti  spolupráce  se  styčnými  prokurátory.  Jejich  partnerství  výrazně  zrychluje  provedení žádostí a napomáhá řešit ostatní právní a praktické problémy. Obecně platí, že přítomnost  styčných prokurátorů v Eurojustu pomáhá odborníkům při orientaci v komplikovaných ustanoveních  upravujících justiční spolupráci mezi Evropskou unií, členskými státy a partnery mimo EU. 

 

33

3

Vztahy s partnery v EU 

Evropská justiční síť  V  souladu  s  článkem  25a  odst.  1  písm.  b)  Rozhodnutí  o  Eurojustu,  je  sekretariát  EJN  součástí  administrativy Eurojustu, funguje však jako samostatná jednotka.    V roce  2010  došlo  mezi  Eurojustem  a  EJN  k posílení  vztahů.  Zástupci  EJN  se  v červnu  a  listopadu  zúčastnili dvou schůzek IGW. Účastníci mimo jiné diskutovali o úloze členských států, Eurojustu a EJN  při zajišťování lepší spolupráce mezi Eurojustem a EJN.   Na  dvou  jednáních  konaných  v Eurojustu  se  řešila  otázka  komplementarity  mezi  Eurojustem  a  EJN.  V říjnu se vedení Kolegia, administrativní ředitel a předseda EJN a tým styčných soudců sešli s Trojkou  předsednictví  a  Sekretariátem  EJN  ve  snaze  zlepšit  spolupráci  mezi  Eurojustem  a  EJN.  Diskuse  se  zaměřila  na  tři  oblasti:  jak  zlepšit  tok  informací  mezi  Eurojustem  a  kontaktními  body  EJN,  v jakých  typech  operativních  případů  by  mohl  Eurojust  a  EJN  vykonávat  komplementární  aktivity,  a  jak  pravidelně vyhodnocovat spolupráci mezi Eurojustem a EJN. Dále bylo dosaženo dohody o vytvoření  společné  pracovní  skupiny  složené  ze  zástupců  Eurojustu  a  jeho  Sekretariátu,  jejímž  úkolem  bude  najít praktické způsoby posílení spolupráce mezi Eurojustem a EJN.   Společná pracovní skupina se poprvé setkala v rámci pátého setkání IWG. Její členové se shodli, že na  úrovni EU by měly být Eurojust a EJN prezentovány spolu, aby byly obě organizace vnímány členskými  státy  jako  jeden  tým.  V této  souvislosti  by  měla  být  plně  využívána  možnost  užší  spolupráce  mezi  Eurojustem a EJN, kterou  umožňuje Národní koordinační systém Eurojustu (ENCS). Stejně  tak by se  měli národní členové Eurojustu stát kontaktními body EJN, kdykoli je to vhodné a v souladu s různými  národními justičními systémy.   Europol  Eurojust  a  Europol  nadále  pokračovaly  ve  snaze  o  užší  spolupráci  při  potírání  přeshraniční  trestné  činnosti  zvýšením  výměny  informací  a  zlepšením  strategické  a  operativní  spolupráce.  Dne  1.  ledna  2010  vstoupila  v platnost  revidovaná  dohoda  o  spolupráci  umožňující  celou  škálu  nových  možností  pro lepší spolupráci mezi oběma organizacemi, zejména specifikováním situací, kdy začíná společná  spolupráce  na  případech.  Dohoda  dále  umožňuje  dočasné  vzájemné  vysílání  zástupců  těchto  organizací  a  stanoví  povinnost  se  vzájemně  informovat  o  zapojení  do  SVT.  Podle  článku  22  revidované dohody o spolupráci se má Radě každý rok předložit výroční zpráva o spolupráci.  V roce 2010 Eurojust požádal Europol, aby se i nadále aktivně účastnil setkání IWG, zejména pokud  jde  o  diskusi  o  podpoře  užších  vztahů  mezi  ENCS  a  národními  jednotkami  Europolu  (čl.  12  odst.  5  písm. b) Rozhodnutí o Eurojustu).  Eurojust  se  účastnil  několika  pracovních  schůzek  vedoucích  národních  jednotek  Europolu  (HENUs).  Dále  uspořádal  setkání  vedoucích  národních  jednotek  Europolu  a  Kolegia,  jehož  cílem  bylo  informovat  o  zapojení  Eurojustu  do  analytických  pracovních  svazků  a  o  možnostech  zvýšení  spolupráce s ohledem na ustanovení revidované dohody o spolupráci.   Eurojust nadále rozvíjel svoji strategickou spolupráci s Europolem v oblasti organizovaného zločinu a  terorismu. V návaznosti na přísnou metodiku vyvinutou analytiky obou organizací, dodal v říjnu 2010  Eurojust  významný  příspěvek  do  zprávy  OCTA  2011.  Příspěvek  zahrnuje  kvalitativní  a  kvantitativní  informace o případech Eurojustu za poslední dva roky, které spadají do tzv. prioritní oblasti, a které  byly popsány ve zprávě OCTA. Data pro kvantitativní analýzu byla získána z CMS a byla vypracována  týmem  analytiků  CMS.  Kvalitativní  hodnocení  bylo  založeno  hlavně  na  rozhovorech  se  zástupci  národních zastoupení a týkalo se vybraných případů. 

 

34

Eurojust  pokračoval  ve  strategické  spolupráci  s Europolem  v otázkách  terorismu.  Na  různých  setkáních se diskutovalo o politice a strategiích v oblasti boje proti terorismu. Eurojust přispěl stejně  jako v minulých letech do zpráv TE‐SAT.   V oblasti operativní spolupráce se Eurojust v roce 2010 zapojil do dalších tří analytických pracovních  svazků  Europolu.  Jednalo  se  o  případy  počítačové  kriminality,  námořního  pirátství  a  obchodování  s heroinem. Celkový počet analytických pracovních svazků, do kterých je Eurojust zapojen, tak stoupl  na  15.  Europol  se  účastnil  41  koordinačních  schůzek.  Výměna  informací  prostřednictvím  zabezpečeného  komunikačního  spojení  se  zvýšila  o  27  procent.  To  představuje  celkem  675  vyměněných  zpráv  za  rok  2010.  Kvalitní  spolupráce  se  odrazila  na  práci  na  případech.  Europol  poskytnul analytické zprávy, na základě kterých mohl Eurojust koordinovat justiční spolupráci.   Ve snaze umožnit mezi Europolem a Eurojustem výměnu informací s vyšším stupněm utajení, navrhl  Europol  20.  října  2010  revizi  srovnávací  tabulky  mezi  jejich  normami  utajení  a  bezpečnosti  pro  zpracování  informací.  To  by  umožnilo  výměnu  informací  až  do  úrovně  “EU  Top  Secret”.  Jednání  o  novém  memorandu  o  porozumění  mezi  Eurojustem  a  Europolem  byla  uzavřena  v  lednu  2011  a  memorandum vstoupilo v platnost 15. února 2011.  Více  o  případech,  do  kterých  byl  zapojen  Europol,  naleznete  v kapitole  2,  především  v  částech  týkajících se organizovaného zločinu a počítačové kriminality.  OLAF  Eurojust a OLAF pokračovaly v roce 2010 v koordinaci svého úsilí a udržování pravidelných vztahů ve  snaze  posílit  boj  proti  podvodům,  korupci  a  jiným  trestným  činům  týkajících  se  finančních  zájmů  Evropského společenství. Implementace Praktické dohody o spolupráci z roku 2008 mezi Eurojustem  a  OLAF  ukázala,  že  byla  posílena  spolupráce  na  komplexních  případech.  Došlo  také  ke  zvýšené  výměně  postoupených  případů,  souhrnných  hlášení  případů,  informací  týkajících  se  případů  a  pravidelných  aktualizací  o  probíhajících  případech.  V roce  2010  postoupil  OLAF  čtyři  případy  Eurojustu a Eurojust postoupil jeden případ OLAFu.    Dne 9. července 2010 se setkali prezident Eurojust a úřadující generální ředitel OLAFu v Bruselu, aby  zhodnotili spolupráci a prodiskutovali potřebu zlepšit identifikaci vhodných případů, pro které by byl  společný přístup přínosem. V kontextu možností Lisabonské smlouvy byla zdůrazněna potřeba hledat  efektivní součinnosti těchto dvou organizací.      V roce  2010  se  konala  pravidelná  styčná  setkání  mezi  Eurojustem  a  OLAFem  ve  snaze  posílit  spolupráci  výměnou  souhrnných  hlášení  případů  a  poskytnutím  všeobecných  informací  o  aktivitách  týkajících  se  těchto  případů.  Styčná  setkání  také  monitorovala  pokrok  při  vytváření  zabezpečené  komunikační sítě potřebné k výměně informací mezi Eurojustem a OLAFem. Tato síť je zakládána  na  základě  rozhodnutí  Rady  2009/917/SVV  o  použití  informačních  technologií  pro  celní  účely.  Toto  rozhodnutí  umožní  Eurojustu  od  31.  května  2011  pasivní  přístup  do  Celního  informačního  systému  (CIS)  a  do  Identifikační  databáze  celních  spisů.  Eurojust  tak  bude  moci  získat  okamžité  informace,  které zvýší podporu justičních orgánů v členských zemích.    V rámci výměnného programu mezi Eurojustem a OLAFem se v březnu uskutečnila studijní návštěva  Eurojustu,  které  se  účastnili  vysoce  postavení  vyšetřovatelé  a  vedoucí  oddělení  OLAFu.  Zástupci  OLAFu  byli  obeznámeni  s rolí  Eurojustu,  infrastrukturou  zabezpečených  komunikací  a  dopadu  implementace Praktické dohody a Rozhodnutí o Eurojustu na justiční spolupráci. Zástupci národních  zastoupení  Eurojustu  se  pak  na  oplátku  zúčastnili  zasedání  výkonného  výboru  OLAFu.  Měli  tak  možnost  vyměnit  si  zkušenosti  se  zástupci  několika  oddělení  OLAFu  a  to  včetně  vyšetřovacího  a  celního oddělení.     

 

35

V prosinci  pořádal  Eurojust  společně  s Europolem  18té  setkání  Sítě  komunikátorů  OLAFu  (OAFCN).  Eurojust  je  od  roku  2004  institucionálním  členem  OAFCN,  sítě  vedoucích  komunikace  národních  orgánů a organizací zapojených do boje proti podvodům.     Více informací o případech zahrnujících OLAF naleznete v oddíle 2.5 v části podvod.    Frontex  V roce 2010 Eurojust zintensivnil kontakty s Evropskou agenturou pro řízení operativní spolupráce na  vnějších  hranicích  členských  států  Evropské  unie  (dále  jen  Frontex)  s cílem  navázat  a  udržovat  pracovní vztahy v souladu s článkem 26 odst. 1 Rozhodnutí o Eurojustu.    Dne  29.  dubna  2010  se  v Eurojustu,  v návaznosti  na  neformální  vztahy  mezi  oběma  organizacemi,  sešli  prezident  Eurojustu  a  generální  ředitel  Frontexu,  aby  projednali  možné  oblasti  budoucí  spolupráce.  Generální  ředitel  Frontexu  se  zúčastnil  zasedání  Kolegia,  kde  prezentoval  organizaci  a  fungování Frontexu.    Eurojust inicioval kontakty s Frontexem za účelem možné spolupráce v souladu s článkem 26 odst. 1  Rozhodnutí o Eurojustu.  Evropská justiční vzdělávací síť  Základem pro spolupráci mezi Eurojustem a Evropskou justiční vzdělávací sítí (dále jen EJTN) v oblasti  justičního vzdělávání je Memorandum o porozumění podepsané 7. února 2008. V rámci výměnného  programu  pro  rok  2010  proběhly  dvě  tříměsíční  stáže  na  italském  a  rakouském  zastoupení.  Kromě  toho Eurojust poskytl aktivní podporu a zúčastnil se seminářů EJTN o „Mezinárodní justiční spolupráci  v trestních  věcech  v praxi  –  simulace  EZR  a  žádosti  o  právní  pomoc“,  které  se  uskutečnily  v říjnu  a  listopadu 2010.  Eurojust navrhl v roce 2010 účast a zapojení policejních a soudních delegátů v plánovaném SVT kurzu  v Lyonu, čímž došlo k zapojení jak EJTN, tak Evropské policejní akademie (CEPOL). Eurojust také přímo  přispěl poskytnutím odborného výcviku v kurzu.   CEPOL  Smyslem  Memoranda  o  porozumění  mezi  Eurojustem  a  Evropskou  policejní  akademií  (dále  jen  CEPOL),  které  vstoupilo  v platnost  1.  ledna  2010,  je  podpořit  a  zlepšit  vzdělávání  policistů  a  prokurátorů v boji proti trestné činnosti.   Spolupráce Eurojustu a CEPOL se nadále rozvíjela, v rámci podpory Eurojustu pro vzdělávací aktivity  CEPOL,  na  seminářích  a  konferencích  Eurojustu.  V roce  2010  proběhly  v Eurojustu  dvě  studijní  návštěvy CEPOLu. Navíc, Eurojust aktivně podpořil seminář CEPOL o SVT, který se konal v září 2010.  Eurojust také přispěl do pětiletého externího hodnocení.   Eurojust  a  CEPOL  se  také  rozhodly  prozkoumat  možnosti  zavedení  školení  vyšších  policejních  důstojníků  a  prokurátorů  o  SVT  ve  spolupráci  s EJTN.  Eurojust  bude  i  nadále  přispívat  k rozvoji  a  realizaci školících materiálů a jednotných osnov.   

 

36

4

Vývoj 

Implementace Rozhodnutí Rady 2009/426/SVV  Cílem  poslední  revize  Rozhodnutí  o  Eurojustu  z  června  2009  je  zvýšení  operativnosti  Eurojustu.  Důležitými  prvky  jsou  postupování  určitých  informací  o  případechEurojustu  a  zajištění  nepřetržité  dostupnosti Eurojustu pro členské státy.  Jelikož ustanovení Rozhodnutí o Eurojustu musí být implementována členskými státy do června 2011,  pokračuje  Eurojust  ve  svém implementačním  programu  prostřednictvím  IWG,  do  které  jsou  zapojenizástupci  Evropského  parlamentu,  Rady,  Komise  a  členských  států.  Program  byl  vytvořen  ve  snaze zajistit odpovídající koordinaci, komunikaci, podávání zpráv a hodnotící mechanizmy.    V roce 2010 se uskutečnila dvě setkání IWG. Zaměřila se především na zřízení a fungování ENCS, tok  informací  mezi  Eurojustem  a  kontaktními  místy  SVT  a  vztahy  s partnery  mimo  EU.  Návrh  projektu  EPOC  IV  pro  standard  výměny  dat  (viz.  kapitola  1)  byl  prezentován  jako  možný  informační  a  komunikační nástroj pro ENCS.   Důležitým  prvkem  v implementačním  programu  je  mechanizmus  usnadňující  přenos  informací  o  případech  z členských  států  do  Eurojustu.  Za  tímto  účelem  podnikl  Eurojust  kroky  k vytvoření  šablony,  prostřednictvím  které  mohou  být  informace  zasílány,  a  k vývoji  technického  zajištění  bezpečného přenosu a zpracování informací.   Systém  stálé  koordinace  (OCC)umožní  nepřetržitě  přijímat  a  zpracovávat  postoupené  žádosti.  OCC  bude zprovozněn v roce 2011 a zvýší schopnost Eurojustu zasahovat v naléhavých případech.   V souladu  se  změnami  v Rozhodnutí  o  Eurojustu  je  Eurojust  zodpovědný  za  Sekretariát  kontaktních  míst  sítě  pro  společné  vyšetřovacítýmy  a  evropské  sítě  kontaktních  míst  týkajících  se  osob  odpovědných za genocidu a související trestné činy. V roce 2010 Eurojust ukončil nábor koordinátorů  pro obě sítě, kteří se ujmou svých rolí počátkem roku 2011 a stanou se zaměstnanci Eurojustu.  Strategie  vnitřní  bezpečnosti  (COSI;  Poradní  fórum  generálních  prokurátorů  a  vedoucích  činovníků  prokuratur)  V roce  2010  se  Eurojust  podílel  na  vývoji  různých  politik  na  evropské  úrovni.  Strategie  vnitřní  bezpečnosti,  která  byla  Radou  schválená  v říjnu  2010,  stanoví  politický  cyklus  skládající  se  ze  čtyř  kroků  pro  vytvoření  referenčního  rámce  pro  vnitřní  bezpečnost  EU.  Stálý  výbor  pro  operativní  spolupráci  v  oblasti  vnitřní  bezpečnosti  (COSI)  byl  zřízen  v souladu  s rozhodnutím  z listopadu  2009  s mandátem koordinovat a vyhodnocovat bezpečnostní politiky v rámci Evropské unie včetně soudní  spolupráce  ve  věcech trestních  v oblasti  vnitřní  bezpečnosti.  Cílem  projektu  „Harmony“,  který  byl  iniciován  belgickým  předsednictvím  v roce  2010,  je  zefektivnit  a  integrovat  stávající  a  vznikající  nástroje  EU  zajištěním  koncepce  obecného  Evropského  modelu  zpravodajství  o  trestné  činnosti  a  skutečného politického cyklu EU. Závěry Rady pro spravedlnost a vnitřní věci o vytvoření a provádění  politického  cyklu  EU  pro  boj  proti  organizované  a  závažné  mezinárodní  trestné  činnosti  přijaté  v  listopadu 2010 navrhují zřízení víceletého politického cyklu EU pro boj proti organizované a závažné  mezinárodní  trestné  činnosti  skládajícího  se  ze  čtyř  kroků:  hodnocení  hrozeb,  stanovení  politických  priorit, implementace a vyhodnocení.     Vzhledem  k tomuto  vývoji  Eurojust  považuje  své  zapojení  v rámci  justičního  rozměru  vnitřní  bezpečnosti  za  přínosné.  Proto  podporoval  v průběhu  roku  2010  práci  Poradního  fóra  generálních  prokurátorů   a  vedoucích  činovníků  prokuratur.  Eurojust  poskytl  rozsáhlou  podporu  během  jednání  pořádaných  španělským  a  belgickým  předsednictvím  v květnu  a  prosinci  2010.  Během  svého  prosincového  zasedání  se  Poradní  fórum  shodlo  na  svém  mandátu  a  požádalo  Eurojust  o  pořádání  jeho jednání a zajištění správní a administrativní podpory. 

 

37

Pracovní skupina o budoucím vývoji Eurojustu  Eurojust  schválil  v  prosinci  2009  zřízení  pracovní  skupiny  o  svém  budoucím  vývoji  s cílem  zvážit  možný  vývoj  ve  smyslu  článku  85  (ustanovení  o  Eurojustu)  a  článku  86  (transformace  Eurojustu  na  Úřad  evropského  veřejného  žalobce)  Smlouvy  o  fungování  EU.  Hlavním  cílem  pracovní  skupiny  je  podporovat  vnitřní  diskusi  na  základě  zkušeností  Eurojustu  a  přispívat  do  diskusí  v různých  evropských institucích a fórech.   Pracovní  skupina  se  v roce  2010  pravidelně  scházela  ve  snaze  řešit  různé  otázky  související  s budoucností Eurojustu ve smyslu Lisabonské smlouvy. V září 2010 uspořádal Eurojust v Bruggách ve  spolupráci  s belgickým  předsednictvím  seminář  „Eurojust  a  Lisabonská  smlouva:  směrem  k efektivnější činnosti“.  Více jak 120 expertů, včetně akademiků, zástupců z členských zemí, institucí  a  orgánů  EU  diskutovalo  o  budoucím  vývoji  Eurojustu  a  případném  zřízení  Úřadu  evropského  veřejného  žalobce  podle  nových  ustanovení  Lisabonské  smlouvy.  Shrnutí  semináře  bylo  zveřejněno  jako dokument Rady.  Eurojust  se  podílel  na  vypracování  studie  o  Úřadu  evropského  veřejného  žalobce,  která  byla  zpracována  pro  Evropský  parlament.  Studie  zdůrazňuje  důležitost  důkladného  posuzování  dopadů a důkazních analýz z pohledu řešených případů a odborníků.  Spolupráce v oblasti spravedlnosti a vnitřních záležitostí  Potřeba lepší spolupráce mezi evropskými institucemi v oblasti spravedlnosti a vnitřních záležitostí je  často  zdůrazňována.  V říjnu  2009  byly  instituce  Eurojust,  Europol,  CEPOL  a  Frontex  požádány  předsednictvím  Rady,  aby  se  účastnily  zpracování  návrhu  společné  zprávy  pro  zlepšení  spolupráce  agentur EU zabývajících se bojem proti trestné činnosti. Eurojust a jeho partneři identifikovali oblasti  pro zlepšení bilaterální a multilaterální spolupráce. Jejich závěrečná zpráva byla přijata COSI v červnu  2010. COSI vyzvala tyto orgány, aby implementovaly opatření obsažené v závěrečné zprávě do konce  roku 2011 a pravidelně organizovaly setkání vedoucích představitelů orgánů v oblasti spravedlnosti a  vnitřních  záležitostí.  Byl  vypracován  hodnotící  ukazatel,  který  je  pravidelně  aktualizován  a  sleduje  stav  jednotlivých  opatření  a  určuje  konkrétní  nápady  provádění  těchto  opatření.  Na  setkání  vedoucích  představitelů  orgánůspravedlnosti  a  vnitřních  záležitostí  pořádaném  Europolem  bylo  rozhodnuto,  že  Eurojust  bude  hostitelskou  organizací  Sekretariátu  orgánů  spravedlnosti  a  vnitřních  záležitostí v roce 2011.   

 

38

5

Návaznost na ZávěryRady EU 

Dne 3. června 2010 přijala Rada ministrů spravedlnosti a vnitra (SVV) Závěry k osmé výroční zprávě  Eurojustu (dokument 9959/10). Tato kapitola se zabývá oblastmi, pro které Rada vydala doporučení.     Práce na případech: analýza, hodnocení a identifikace problémů  Zvýšit  kapacitu  Eurojustu,  analyzovat  problémy  justiční  spolupráce  na  úrovni  EU  využitím  hodnotících  nástrojů.  Poskytovat  pravidelné  informace  o  stavu  justiční  spolupráce  v  rámci  EU.  Shromažďovat  informace  o  praktických a právních problémech  spojených  s  používáním  nástrojů  justiční spolupráce a podávat o tom  zprávy Radě, Parlamentu a Komisi.  

Eurojust  pokračoval  v  systematickém  hodnocení  práce  na  případech  a  vyhodnocoval  problémy  v  mezinárodní  justiční  spolupráci.  Kapitola  2  shrnuje údaje o případech a v návaznosti na Rozhodnutí Rady k minulé  výroční  zprávě  Eurojustu  se  zabývá  problémy  justiční  spolupráce,  využitím  justičních  nástrojů  Eurojustu  při  práci  na  případech  a  hodnocením justičních nástrojů, a to na základě postoupených případů.  Eurojust pracuje na vytvoření Průvodce práce Eurojustu na případech. 

Statistika a klasifikace řešených případů  Poskytnout  údaje  o  standardních/komplexních  a  bilaterálních/multilaterálních  případech  a  zaměřit  se  více  na  komplexní  případy  vyžadující  koordinaci. 

 

Byla  znovu  zavedena  klasifikace  případů  na  bilaterální  a  multilaterální.  Bilaterální  případ  samozřejmě  neznamená  spáchání  méně  závažného  trestného  činu,  nebo  že  není  potřeba  plného  zapojení  Eurojustu.  Bilaterální  případ  podvodu  s DPH  může  mít  za  následek  škodu  v hodnotě  několika  miliónů  EUR  a  může  díky  své  právní  a  důkazní  složitosti  vyžadovat  plné  zapojení  zdrojů  Eurojustu  (např.  potřeba  přeshraničního  odposlechu  či  konfiskace  majetku).  Naopak  některé  multilaterální  případy  obchodování  s drogami  mohou zahrnovat pouze menší zajištění a menší podporu Eurojustu.  Navíc,  bilaterální  případ  Eurojustu  může  vést  členský  stát  jako  multilaterální případ.    Zvažovalo  se  o  znovuzavedení  klasifikace  případů  na  standardní  a  komplexní, což však schváleno nebylo. Eurojust se pokoušel sestavit  tabulku zohledňující různé faktory s cílem objektivní klasifikace, došel  však  k závěru,  že  to  v praxi  není  možné.  Prvky  naznačující  komplexnost nemusí být přítomny, když se případ registruje do CMS,  mohou  se  však  objevit  později.  Stejně  tak  případ,  který  je  zpočátku  vnímán  jako  komplexní,  nemusí  nakonec  vyžadovat  plné  zapojení  zdrojů  Eurojustu  (např.  koordinační  schůzky)  a  mělo  by  se k němu  přistupovat jako k případu standardnímu. Navíc, případ klasifikovaný  Eurojustem  jako  standardní  může  mít  pro  národní  soudní  orgány  charakteristiku  případu  komplexního.  Určitá  pomoc  Eurojustu  by  nicméně  i  v těchto  případech  mohla  být  klíčová  a  mít  zásadní  vliv  na národní úrovni.     Rozdělení případů na standardní a komplexní by nebylo vhodné ani u  případů,  u  kterých  se  zapojení  Eurojustu  zvažuje  z politického  hlediska.  Má  se  za  to,  že  komplexní  případy  se  vztahují  na  organizované trestné činy, to však není vždy pravda. Podobně, může  být  klasifikace  standardních  a  komplexních  případů  spojována  s  bilaterální a multilaterální: bilaterální a standardní (a multilaterální a  komplexní)  jsou  často  nesprávně  vnímány  jako  stejné.  Tato  situace 

39

by  mohla  vést  k nevhodnému  postoupení  případů  jiným  orgánům  než  je  Eurojust,  viz  následující  příklad:  usnadnění  výkonu  EZR  může  zahrnovat „standardní“ problémy komunikace a informací týkajících  se  různých  právních  postupů.  Mohou  však  být  také  odhaleny  problémy,  které  jsou  „komplexní“  (např.  ne  bis  in  idem,  povahu  zatýkacího rozkazu vydaného pro účely trestního stíhání či pro účely  vyžádání odsouzeného k výkonu trestu odnětí svobody, interpretaci  konečného  rozsudku,  vztah  mezi  národní  a  evropskou  legislativou,  existence konkurenčních zatýkacích rozkazů).  Devět  příloh  této  výroční  zprávy  obsahuje  následující  statistické  údaje: (1) počet případů postoupených Eurojustu za období 2002 až  2010  společně  s bilaterální  a  multilaterální  distribucí,  (2)  klasifikace  podle rozsahu kompetencí Eurojustu (čl. 4 odst. 1 a 2 a dotazníky o  právních úpravách), (3) prioritní oblasti trestné činnosti v případech  Eurojustu, (4) prioritní oblasti trestné činnosti a ostatní typy trestné  činnosti  v případech  Eurojustu,  (5)  případy  řešené  Eurojustem,  dožadující země, (6) případy řešené Eurojustem, dožádané země, (7)  celkový  počet  koordinačních  schůzek,  (8)  koordinační  schůzky,  dožadující země, (9) koordinační schůzky, dožádané země.   Eurojust ‐ EJN   Informovat  o  konkrétních  opatřeních  týkajících  se  postoupených  případů  EJN  s  uvedením  překážek  v  této  souvislosti. 

Případy  jsou  často  efektivně  a  rychle  postupované  Eurojustem   kontaktním  bodům  EJN.  Podobně  jsou  případy  postupovány  styčným  soudcům z členských států.    S ohledem na případy, které mohly být postoupené kontaktním bodům  EJN,  vyvinul  Eurojust  celou  řadu  postupů  podle  charakteru  případů:  některá  národní  zastoupení  pravidelně  informují  své  národní  orgány  o  vhodnosti postoupit případ EJN, jiné případ přímo postupují kontaktním  bodům EJN a další navázala blízké kontakty s kontaktními bodům EJN a  národními korespondenty EJN. Je doporučeno, aby se žádosti o právní  pomoc  nejprve  zaslaly  do  Eurojustu  ke  kontrole  jejich  kvality.  Tím  je  možné  předejít  problémům,  které  by později  mohlo  ohrozit  národní  soudní řízení.  Je  třeba  zdůraznit,  že  Eurojust  a  EJN  se  navzájem  doplňují  a  využívají  vzájemných  zkušeností  při  plnění  svých  úloh.  V souvislosti  se  Závěry  Rady  je  překážky,  které  vedou  k postupování  případu  Eurojustu  místo  EJN,  možné  rozdělit  na  dva  typy.  V prvním  případě  dochází  k postupování  případů  Eurojustu,  neboť  řešení  otázek  justiční  spolupráce  za  pomoci  EJN  bylo  nepřesvědčivé.  Eurojust  je  oslovený,  protože  jiné  kanály  nepřinesly  výsledky.  V druhém  typu  jsou  případy  postoupené  Eurojustu  z důvodu  potřeby  rychlé  akce,  kterou  struktura  kontaktních bodů není vždy schopna zajistit.   

Koordinační schůzky a zapojení Europolu a OLAFu  Podporovat  koordinační  schůzky  a  zapojit další orgány EU, jakými jsou  například  Europol  a  OLAF.  Pomáhat rozvoji přístupu Eurojustu  k informacím  v  analytických  pracovních  svazcích  Europolu  a  zpřístupnit  Europolu  informace  při  jeho  účasti  na  koordinačních 

 

V roce 2010 Eurojust zorganizoval 141 koordinačních schůzek, což je o  10 více než v roce 2009. Europol se zúčastnil 41 koordinačních schůzek  a OLAF jedné.  Eurojust  se  v roce  2010  zapojil  do  dalších  tří  analytických  pracovních  svazků a celkem je tak zapojen do 15ti svazků.   Eurojust a Europol úzce spolupracují při iniciativách SVT.  Více  informací  o  spolupráci  s Europolem  a  OLAFem  je  uvedeno 

40

schůzkách. 

v kapitole 3.   Příspěvek Eurojustu do zpráv OCTA a TE‐SAT  

Přispívat do zpráv OCTA a TE‐SAT. 

V  říjnu  2010  Eurojust  významně  přispěl  do  zprávy  OCTA  za  rok  2010  včetně  kvalitativních  a  kvantitativních  informací  týkajících  se  práce  na  případech Eurojustu za dva roky v prioritních oblastech trestné činnosti.  Kromě  toho  se  Eurojust  pravidelně  účastnil  setkání  poradního  výboru  TE‐SAT Europolu. 

Použití článku 6 a 7 Rozhodnutí o Eurojustu  Zvýšit  využívání  článků  6  a  7  Národní  zastoupení  často  poskytovala  stanoviska  svým  národním  Rozhodnutí o Eurojustu.  orgánům  bez  toho,  aby  se  formálně  odvolávala  na  článek  6.  Ze  zkušeností  z práce  na  případech  vyplývá,  že  jen  některé  členské  země  vydávají  vzhledem  ke specifickým  pravidlům  vedení  vyšetřování  formální písemné stanovisko. Formální vydání žádostí vedlo v některých  případech  k otevření  nových  případů  v Eurojustu  a  zorganizování  koordinačních  schůzek.  V roce  2010  vydalo  Kolegium  jedno  stanovisko  ve smyslu článku 7.  Eurojust považuje za předčasné hodnotit použití článku 7.2 o konfliktu  jurisdikcí a 7.3 o opakujících se problémech justiční spolupráce. Národní  zastoupení  v současnosti  řešila  konflikt  jurisdikcí  využitím  svých  pravomocí  bez  vydání  písemného  nezávazného  stanoviska  Kolegia.  Co  se týká písemných stanovisek Kolegia, použití článku 7.3 by mohlo být  aktivnější.  Eurojust  se  chystá  připravit  směrnice  o  vydávání  stanovisek  v případech  konkurence  EZR  v souvislosti  s článkem  16  odst.  2  Rámcového rozhodnutí o EZR.  Více informací je uvedeno v části o použití článků 6 a 7 v oddíle 2.4.   Národní koordinační systém Eurojustu  Zvýšit  úsilí  Eurojustu  a  členských  Berouc  do  úvahy  termín  na  implementaci  nového  Rozhodnutí  o  zemí,  aby  vytvořily  efektivní  Eurojustu  a  v rámci  ENCS  a  Projektu  na  výměnu  informací,  pokročilo  systém do června 2011.    vypracování  těchto  dokumentů,  které  budou  k dispozici  do  června  2011:    ‐ Standardní  šablona  pro  zasílání  informací  Eurojustu  podle  článku  13 odst. 5 – 7 Rozhodnutí o Eurojustu;  ‐ Dokument o výkladu článku 13. odst. 5 – 7 Rozhodnutí o Eurojustu;  ‐ Dokument o úkolech ENCS (včetně „společného jmenovatele“) a o  profilu  a  praktických  úlohách  národních  korespondentů  Eurojustu  týkajících se konkrétně článku 12 odst. 5;  ‐ Pokyny  k obsahu,  frekvenci  a  formátu  informací  a  zpětné  vazbě,  které Eurojust poskytne příslušným národním orgánům a orgánům  EU; a  ‐ Šablona  “Fiches  Suédoises” pro  shromažďování  dostupných  údajů  o podrobnostech implementace Rozhodnutí o Eurojustu ve vztahu  k vytvoření  a  fungování  ENCS  a  výměně  informací  (včetně  kontaktních detailů).   Společné vyšetřovací týmy  Prosazovat  mezi  odborníky  V  roce  2010  byli  národní  členové  Eurojustu  zapojeni  do  20  SVT  na  zřizování  SVT  a  tam,  kde  je  to  základě  článku  9f  Rozhodnutí  o  Eurojustu,  vystupujíc  buď  jménem  vhodné  zapojovat  další  instituce  Eurojustu,  či  příslušných  národních  orgánů  v případech  týkajících  se  mimo  jiného  podvodů,  krádeží  aut,  obchodování  s drogami  a  EU (např. Europol a OLAF).   obchodování s lidmi.   

 

41

Eurojust dostal 11 oznámení z členských zemí o vytvoření SVT v souladu  s článkem 13 odst. 5 Rozhodnutí o Eurojustu.    Více informací je  v oddíle 2.6.  Elektronický rejstřík případů  Implementovat  nová  ustanovení  Rozhodnutí  o  Eurojustu  a  plně  využít možností CMS s ohledem na  možné  žádosti  o  zahájení  vyšetřování  členským  státem  na  základě křížových analýz.  

Připravuje se hloubkové hodnocení CMS. V roce 2010 byly představeny  hlavní změny směřující k jeho přístupnosti pro běžné uživatele. Stále je  vyvíjena snaha, aby to byl efektivní nástroj na uchovávání relevantních  dat  týkajících  se  případů  a  pro  analýzy  a  vyhodnocování  práce  na  případech včetně využití křížových analýz. Nové ustanovení Rozhodnutí  o  Eurojustu  budou  zahrnuta  v CMS.  Je  vyvíjena  šablona  pro  přenos  informací podle článku 13, takže jejich vkládání do CMS bude částečně  automatizované. 

Webová stránka Eurojustu ‐  Sekretariáty sítí  Na  webové  stránce  Eurojustu  Sekretariát  SVT  bude  mít  vlastní  odkaz  na  webové  stránce  Eurojustu  vytvořit  záložky  pro  sítě,  jejichž  v průběhu  roku  2011  a  stejně  tak  budou  odkazy  vytvořeny  pro  sekretariáty  má  Eurojust  sekretariáty dalších sítí.   spravovat.   Strategický projekt – podvod s DPH  Informovat  o  výsledcích  V  roce  2010  spolupracoval  Eurojust  s Europolem  na  strategickém  strategického projektu.  projektu  na  posílení  výměny  informaci  a  žádostí  o  právní  pomoc  mezi  justičními  orgány  členských  zemí  v oblasti  podvodu  s DPH.  Na  základě  dotazníku  rozeslaného  justičním  orgánům  členských  států  připravil  Eurojust a Europol program a případové studie na seminář o podvodech  s DPH, který se uskutečnil 28. března 2011 v Eurojustu. Zúčastnili se ho  zkušení odborníci na podvody s DPH.  Spolupráce Eurojustu a Frontexu  Zavést  formální  pracovní  dohody  Eurojust  navázal  kontakt  s Frontexem  za  účelem  možných  jednání  o  s Frontexem,  které  by  šly  nad  návrhu  spolupráce  v souladu  s článkem  26  odst.  1  Rozhodnutí  o  rámec  doposud  dosáhnuté  ad‐hoc  Eurojustu. Více informací v kapitole 3.  spolupráce.   Posílení vztahů s třetími státy a organizacemi  Posílit  vztahy  s třetími  státy  a  Viz  kapitola  1  a  oddíl  2.7,  které  se  zabývají  vztahy  se  státy  a  organizacemi  mimo  EU,  konkrétně  organizacemi mimo EU a případy Eurojustu týkající se třetích států.   s ohledem  na  problémy  vztahující  se k otázkám ochrany údajů. 

 

42

  Projekt týkající se výkonnosti Kolegia a OSR  Prezentovat  výsledky  těchto  projektů.  Soustředit  se  na  hlavní  činnosti  Eurojustu  a  zvážit  krok  ke  snížení  zatížení  Kolegia  a  národních  členů  vyplývající  z jiných  úkolů,  než  které  jsou  uvedeny  v článcích  6  a  7  rozhodnutí Rady.             

Eurojust  přijal  v červnu  2010  rozhodnutí  o  restrukturalizaci  své  administrativy  ve  smyslu  závěrečné  zprávy  konzultační  společnosti  k fázi  1  kroku  4  projektu  OSR. V říjnu 2010 byl přijat akční plán potřebných organizačních změn popisující  hlavní aktivity, lidské zdroje a termíny včetně návrhů na opatření, která je nutno  přijmout během implementační fáze.  Vzniklo  sedm  různých  projektů  k usnadnění  práce  Eurojustu:  (1)  delegování  některých manažerských rozhodnutí z Kolegia na výkonnou radu; (2) seskupení  oblastí  práce  v současné  době  vykonávané  týmy  Kolegia  do  struktury  managementu  portfolia;  (3)  výkonnost  a  řízení  rizik;  (4)  zabezpečení  souladu  administrativní  struktury  Eurojustu  s jeho  hlavní  činností;  (5)  přehodnocení  struktury a zařazení administrativy; (6) kultura a (7) školení.  S hlavní  činností  organizace  úzce  souvisí  úvahy  o  revizi  současného  způsobu  registrace případů během jednání Kolegia tzv. „tour de table“s cílem získat více  času pro diskuzi o právních překážkách justiční spolupráce v trestních věcech. 

 

Implementace Rozhodnutí o Eurojustu  Pokračovat  v práci  na  implementaci  Viz kapitola 4 o implementaci Rozhodnutí o Eurojustu 2009/426/SVV z 16.  Rozhodnutí o Eurojustu.    prosince 2008. 

Přehodnocení jednacího řádu Eurojustu  Přehodnotit jednací řád.  

Byl  přijat  strategický  projekt  o  úlohách,  povinnostech,  managementu  a  pracovních  metodách  Kolegia  včetně  revize  jednacího  pořádku.  Uvažuje  se  o  návrzích  zlepšení  pracovních  metod  Eurojustu  v souvislosti  s implementací  Rozhodnutí  o  Eurojustu  a  návrhy  na  delegování  rozhodnutí  a  dalších  věcí  v rámci OSR.  

Systém stálé koordinace (OCC)  Informovat  o  zřízení  OCC  a  jeho  Projekt  byl  spuštěn  v květnu  2010,  takže  Eurojust  může  nepřetržitě  přijímat  a  přidané hodnotě.  zpracovávat postoupené žádostí. Byly schválené interní politiky a postupy. Bylo  rozhodnuto o přijetí technického řešení pro orgány činné v trestním řízení, aby  mohly  kdykoliv  kontaktovat  Eurojust.  Projekt  také  poskytuje  technické  řešení  pro automatickou aktualizaci změn harmonogramu zástupců OCC. Připravuje se  propagační materiál ve všech oficiálních jazycích EU. 

 

43

 

 

44

Přílohy  Graf 1: Vývoj případů 2002 – 2010  Eurojust zaregistroval v roce 2010 celkem 1424 případů a od roku 2002 je tak patrný stoupající trend  počtu žádostí členských zemí o pomoc. Přibližně jedna pětina případů se týkalatří a více zemí.        

         

 

45

  Graf 2: Klasifikace případů  V souladu s článkem 4 odst. 1 Rozhodnutí o založení Eurojustu se kompetence Eurojustu týkají těch  trestných  činů,  ve  kterých  je  Europol  vždy  kompetentní  konat  a  dalších  spáchaných  spolu  s těmito  trestnými činy.  Eurojust může na žádost členského státu ve smyslu článku 4 odst. 2 Rozhodnutí o Eurojustu v souladu  se svými cíli napomáhat i v případě jiných typů trestné činnosti.   Eurojust může být také požádán členským státem o poskytnutí pomoci obecnějšího charakteru, která  nemusí přímo souviset s konkrétním případem, a která se týká např. národní legislativy (dotazníky o  právních úpravách).       

       

 

46

    Graf 3: Prioritní oblasti trestné činnosti v případech Eurojustu  Prioritními oblastmi trestné činnosti stanovenými Eurojustem v roce 2009 jsou terorismus, obchod s  drogami,  obchod  s  lidmi,  podvod,  korupce,  počítačová  kriminalita,  praní  špinavých  peněz  a  ostatní  činnosti spojené s působením organizovaných zločineckých skupin v ekonomice.  Graf  zobrazuje  zastoupení  jednotlivých  forem  trestné  činnosti  v  případech  zaregistrovaných  v  Eurojustu  v  letech  2009  a  2010.  Jeden  případ  může  zahrnovat  více  forem  trestné  činnosti.  Více  informací viz kapitola 2.         

       

 

47

  Graf 4: Prioritní oblasti trestné činnosti a ostatní typy trestné činnosti v případech Eurojustu  Prioritními oblastmi trestné činnosti stanovenými Eurojustem v roce 2009 jsou terorismus, obchod s  drogami,  obchod  s  lidmi,  podvod,  korupce,  počítačová  kriminalita,  praní  špinavých  peněz  a  ostatní  činnosti spojené s působením organizovaných zločineckých skupin v ekonomice.  Graf  ukazuje  zastoupení  prioritních  a  ostatních  typů  trestné  činnosti  v případech  registrovaných  v Eurojustu v letech 2009 a 2010. Jeden případ může zahrnovat více forem trestné činnosti.  

 

 

   

 

48

  Graf 5: Případy řešené Eurojustem, dožadující země  Graf  zobrazuje  počet  případů  zaregistrovaných  v Eurojustu  v  letech  2009  a  2010  dle  dožadujících  členských států.   

     

 

49

  Graf 6: Případy řešené Eurojustem, dožádané země  Graf  zobrazuje  počet  případů  zaregistrovaných  v Eurojustu  v  letech  2009  a  2010  dle  dožádaných  členských států.   

 

50

    Graf 7: Celkový počet koordinačních schůzek  Graf  zobrazuje  počet  koordinačních  schůzek  pořádaných  Eurojustem.  Koordinační  schůzky  se  většinou konají v prostorách Eurojustu. V určitých případech se však mohou konat i mimo Eurojust v  členské či třetí zemi.     

         

 

51

  Graf 8: Koordinační schůzky, dožadující země  Graf zobrazuje počet koordinačních schůzek pořádaných národními zastoupeními.   

 

52

  Graf 9: Koordinační schůzky, dožádané země  Graf zobrazuje, kolikrát se orgány členských zemí účastnily koordinačních schůzek Eurojustu  poté, co  byly požádány o pomoc.  

 

           

 

53