Slovo úvodem. Obsah. Jaro je tu a spolu s ním i nové číslo TiGy!

1

Slovo úvodem Jaro je tu a spolu s ním i nové číslo TiGy! Jako šéfredaktorka bych se chtěla vyjádřit k pohádce z minulého čísla, která na naší škole způsobila jistý rozruch, a omluvit se všem, kterých se nějak dotkla. Jejím účelem rozhodně nebylo někoho urazit, ale pouze vyjádřit vlastní názor k věcem, které nás na gymplu trápí. Jsme studentský časopis a ten by měl být místem nejen pro studentskou tvorbu, ale také (a snad i především) pro sdílení našich názorů a myšlenek. Přeji příjemné (a učiteli nerušené) čtení! Jménem celé redakce, N.

Obsah Anketa s primány podruhé....................................................................................................................... 3 Letošní SOČky ......................................................................................................................................... 4 Nástrahy Národního kola chemické olympiády....................................................................................... 6 Knižní rubrika ......................................................................................................................................... 7 Filmová rubrika....................................................................................................................................... 8 Shot-C aneb Invaze a capelly na gympl .................................................................................................. 9 Mozartovy děti ....................................................................................................................................... 11 Tip na zajímavý výlet aneb Co se v učebnicích nedočtete ..................................................................... 12 Na slovíčko s… ...................................................................................................................................... 14 Kam s TiGy? .......................................................................................................................................... 15 Myšlenky při matice............................................................................................................................... 17 Perličky.................................................................................................................................................. 17

2

Anketa s primány podruhé Již podruhé v tomto školním roce jsme se vydali na nižší gympl za primány. Cílem naší mise bylo prozkoumat, co říkají na naší školu, a také zjistit, jak se jejich odpovědi změnily za těch pár měsíců, co tu statečně bojují po našem boku. Většina primánů se už smířila s tím, že učiva značně přibylo. Někteří z nich to dokonce berou jako kladnou věc a jsou rádi, že se ve škole dozví více věcí (to přejde). Téměř všichni se tu cítí lépe než na základkách, a to především díky dobrému kolektivu, který si od začátku školního roku vybudovali. I přes občasnou kritiku, která se týká především zastaralých učeben a přílišného moření se s domácími úkoly, by většina primánů naši školu doporučila svým kamarádům. Avšak zdůrazňují, že pouze těm,kteří jsou trochu ochotní se učit. 1. Co se vám líbí na gymnázium? -

jsou tady (většinou) inteligentní lidi Martina a automat výlety do divadla výběr ze dvou obědů výborně tu vaří učí se tu víc věcí, takţe toho budeme víc umět odpadají hodiny dobré ţidle, suprově se tu sedí lepší prostředí neţ na ZŠ

2. Co se vám nelíbí na gymnáziu? učebna ,,fyzyky“ -

přecházení mezi budovami málo času na oběd a dlouhé fronty na obědě laborky z fyziky

3. Co byste chtěli změnit? -

opravit učebnu fyziky (na niţším gymplu) lepší vybavení do tříd informatika uţ od primy chci místnost pro studenty, kterým odpadne hodina aby vyučující dávali třídní knihu do kapsáře automaty na jídlo na Riegrovce chtěl bych, aby si na jeden týden ţáci prohodili role s učiteli – učitel by byl ţákem, zatímco ţáci by se střídali ve vedení výuky zvětšit jídelnu

4. Jaká je největší změna oproti základní škole? -

mám více kamarádů, znám se lépe se spoluţáky jsou tu lepší lidi více učení a přísnější známkování nikdo neruší, s nikým se nemusíme zdrţovat a vysvětlovat mu látku třikrát

5. Jaké jsou vaše nejoblíbenější předměty? -

výtvarka hudebka biologie angličtina dějepis

3

6. Máte pro učitele nějaký vzkaz? -

Buďte na nás hodnější! Ne(m)učte nás! Nedávejte nám tolik domácích úloh! Kdy to máme dělat?! Zapisujte do třídní knihy! Méně laboratorek, prosím!

7. Doporučili byste tuto školu svým kamarádům? -

Jasan, ať si uţijou!

Děkujeme primánům za rozhovor a panu Miovskému za poskytnutí prostoru v hodině. N. a G.

Letošní SOČky Letos se do SOČek pustili tři odvážlivci z našich řad. V tomto článku si můžete přečíst, o čem jejich práce jsou a k čemu jednotliví SOČkaři dospěli. Občas možná narazíte i na nějakou zajímavost!

David Mužík a Jaromír Večeřa:Mineralogický výzkum sfaleritů z okolí Havlíčkova Brodu se zaměřením na potenciál india Téma naší SOČ se pohybovalo na pomezí geologie a chemie. Zabývali jsme se totiţ obsahem india a dalším sloţením sfaleritů z okolí Havlíčkova Brodu. Proč jsme práci dělali? V Havlíčkově Brodu proběhly asi před patnácti lety výzkumy, které poukazovaly na to, ţe v některých místech se nacházejí docela vysoké koncentrace india. Moţná si říkáte, proč někoho zajímá nějaké indium, vţdyť je to jen prvek někde v PSP a je prakticky k ničemu. Ale asi vás překvapí, ţe má poměrně velké vyuţití ve formě oxidu india a cínu, a to zejména v elektronických přístrojích, jako jsou LCD obrazovky, displeje telefonů atd. Problémem však je, ţe se ho v zemské kůře nachází velice málo a nikdy by se nevyplatilo těţit rudu jenom kvůli indiu, proto se získává společně se zinkem ze sfaleritu. I těchto nalezišť je velice málo, takţe se neustále hledají další. Co jsme zjistili? Poté, co jsme získali vzorky pro náš výzkum, nechali jsme je prozkoumat na přístroji, který se jmenuje elektronová mikrosonda, pomocí níţ jsme určili obsah jednotlivých prvků v námi získaných horninách. Ukázalo se, ţe se naše data shodují s daty v předchozím výzkumu a tím pádem jsme potvrdili to, ţe se vyšší koncentrace india objevují na jen velice malém prostoru a o ţádnou větší anomálii se nejedná. Ve výsledcích jsme také narazili na jednu zajímavost. Na dvou místech, které se nacházeli velice blízko sebe, jsme nalezli vzorky, z nichţ jeden obsahoval india poměrně hodně a druhý téměř ţádné. Proto si myslíme, ţe se v tomto místě nachází dvě mineralizace. Kateřina Koukalová: Testování klíšťat z různých oblastí Jihomoravského kraje na přítomnost bakterií rodu Borrelia Testování klíšťat na přítomnost bakterií rodu Borrelia? Kolik klíšťat přenáší tyto bakterie? Jaké druhy borélií způsobují lymskou boreliózu? Kde v Jihomoravském kraji je největší riziko onemocnění touto zákeřnou nemocí? Jak pomocí laboratorních metod zjistím, ţe se jedná o infikované klíště? Co budu dělat s izolovanou DNA borélie? Nejen na tyto otázky jsem hledala odpověď. Tato středoškolská odborná činnost mě nechala přičichnout k práci v terénu, laboratoři i doma na počítači.

4

Stále ţivé téma k diskuzi – klíšťata a nemoci, které přenáší. Já jsem se zaměřila na jednu z nich. Lymská borelióza aneb stále častěji se vyskytující onemocnění přenášené klíšťaty. Tohle onemocnění je způsobeno velice zajímavými bakteriemi spirálovitého tvaru – boréliemi. Právě tyto bakterie byly předmětem mého malého výzkumu. Nejprve jsem musela klíšťata získat. Ptáte se jak? No, jednoduše. Vydala jsem se na lov většinou v okolí vodních toků, kde jsem pomocí svého nástroje chytala vyčkávající krveţíznivé členovce – tedy samičky. Sběr klíšťat jsem prováděla v různých lokalitách Jihomoravského kraje, tudíţ jsem i vlastně trochu cestovala. S klíšťaty jsem se pak dostavila do laboratoří na Ústav biochemie (PřF MU). S jednou sadou klíšťat jsem tu bez problémů strávila aţ sedm hodin! V laboratoři jsem kaţdé klíště podrobila několika laboratorním metodám a zjistila, zda bylo infikované boréliemi, či ne. Pokud se potvrdila existence boréliové DNA, začala jsem pátrat po konkrétním druhu borélie. Nejdůleţitějšími pouţitými metodami byly různé typy PCR a sekvenace DNA. A co výsledky mé práce? Z padesáti vyšetřených klíšťat bylo sedm vzorků pozitivních, coţ představuje čtrnáct procent infikovaných klíšťat boréliemi v Jihomoravském kraji, přičemţ v okresu Brno a Brno-venkov, se nacházelo nakaţených klíšťat nejvíce. Dominujícím druhem (71 %) byla B. afzelii, coţ se předpokládalo z jiţ dokončených a publikovaných prací. Nakonec jsem zjistila, ţe všechny nalezené borélie v klíšti by způsobily lymskou boreliózu, avšak by se kaţdá z nich mohla projevit jinými způsoby. Jak jsem to zvládala? Práce mě velice bavila a obětovala jsem jí veškerý svůj volný čas. Nelituji toho a třeba uţ tento rok budu pracovat na práci nové. Teď uţ jen obhájit SOČ v okresním kole a moţná postoupit dál. Drţte mi palce.

Martin-Petr Tlustoš: Po stopách historie aneb německé tankové divize na Brněnsku (1945) Práce s názvem Po stopách historie aneb německé tankové divize na Brněnsku (1945) mapuje činnost německých tankových divizí během druhé světové války. Informace načerpané z domácí i zahraniční literatury, konkrétně o Panzer-Division „Feldherrnhalle“ 1, 6. PanzerDivision, 16. Panzer-Division a 8. Panzer-Division v oblasti Brněnska a Tišnovska byly srovnány s prameny české a zahraniční provenience. Činnost německých tankových divizí je popisována s přihlédnutím k bitvě u Ořechova jako součást širšího výzkumu procesu osvobozování Moravy v rámci Bratislavsko-brněnské operace. Práce v první řadě rozšiřuje dosavadní povědomí o regionálních dějinách Brněnska na konci druhé světové války. Vzhledem k tomu, ţe se práce snaţí zmapovat činnost rozhodujících částí německá armády (konkrétně tankových divizí, jimţ dosud v této souvislosti nebyla věnována větší pozornost), je příspěvkem k výzkumu procesu osvobození českomoravského prostoru v širší perspektivě. Sleduje vývoj a aktivity zmíněných divizí na území ostatních evropských států v době před vstupem na území Protektorátu, a tím zároveň překračuje úroveň místních i národních dějin. Děkujeme všem SOČkařům za jejich příspěvky.

5

Nástrahy Národního kola chemické olympiády Nejmilejší kolegyně a kolegové zasaţení tišnovským gymnáziem, jak mnozí z Vás jistě vědí, konalo se v posledním lednovém týdnu Národní kolo chemické olympiády, kam jsem byl nominován. Spousta z Vás mi před odjezdem kladla na srdce, abych „jim to tam všem natřel“. Situace však nebyla ani zdaleka tak jednoduchá, jak se Vám můţe na první pohled znát. Dovolte mi tedy, abych Vás trochu seznámil s tím, jaké poměry vládnou na celostátní úrovni: Kdyţ mě moje okolí neustále přesvědčovalo, abych přinejmenším vlastní třídu průběţně informoval o aktuálním dění na CHO, přecházel jsem toto naléhání s úsměvem, ţe se přece nic zvláštního dít nebude. Naivně jsem si totiţ myslel, ţe se opravdu nic zvláštního dít nebude. Opak byl však pravdou. Kaţdým dnem jsem byl znovu a znovu šokován, čím vším si reprezentant školy, „elita národa“, musí projít… Krátce po příjezdu jsme byli informováni, ţe bydlíme na místních VŠ kolejích. Byla to tedy sice trochu změna oproti loňským ročníkům stráveným ve sluţbách hoteliérů, ale třeba tam aspoň poteče teplá voda, coţ se o zlínském hotelu Garni říci loni rozhodně nedalo. Po vystoupení do 7. patra {výtah je koncipován jen pro 4 postavy somálské váhy} mi bylo lze otevřít dveře čtyřlůţkového pokoje. Marně jsem odsouval všechny skříně a hledal tajný vchod do koupelny, tato je celému patru společná (!) Ani to mě však neodradilo, abych si po příjezdu měl chuť dát teplou sprchu, a tak jsem se do koupelny odebral. Při své cestě jsem chtěl vyuţít ještě místních toalet. Překvapilo mě, ţe nikde nebyl k nalezení toaletní papír. Ten totiţ kaţdý dostal na příděl, a to v počtu 1 role/osoba/týden. V příštích dnech jsem se tedy musel, jsa navlečen do saka, vmísit mezi studenty jdoucí na zkoušky, a inkognito tak vyuţívat toalet přímo na universitě. Jiţ během prvních hodin strávených v novém prostředí se začaly dostavovat kofeinové abstinenční příznaky. Navštívil jsem tedy kolejní kuchyňku, abych tyto příznaky utlumil. Jaké ale bylo mé zděšení, kdyţ kuchyňka byla vybavena pouze 1) dřezem na mytí nádobí {které však nikde nebylo k nalezení} 2) poţárním evakuačním plánem. Šel jsem se tedy zeptat na recepci, jaké je heslo k WiFi, ţe si najdu nějakou kavárnu v okolí, leč bylo mi sděleno, ţe internet je k dispozici pouze studentům prezenční formy studia, coţ já nejsem. Útočiště jsem tedy nalezl na nedaleké čerpací stanici OMV: 1) Má otevřeno nepřetrţitě 2) je tam kávovar a dokonce i 3) WiFi. Cesta k čerpací stanici však nebyla vystlána růţemi. Pokud jsem se při své poslední návštěvě hlavního města PHY domníval, ţe horší dopravní situaci mají snad uţ jen v Itálii či někde v Africe, opět jsem se mýlil. Člověk by čekal, ţe světelná křiţovatka bude opatřena přechodem pro chodce. Chyba lávky! Přechod je vzdálen asi 300 m od křiţovatky, a tak se trasa, která vzdušnou čarou měří něco přes 10 m, protáhne na čtvrthodinovou procházku. Abych si ušetřil čas, napadlo mě, ţe čtyřproudovou silnici prostě přejdu někde mimo přechod. Od tohoto počinu mě nicméně odradila skutečnost, ţe to nebylo z provozních důvodů moţné, a kdyţ jsem došel k tomu přechodu, shledal jsem tam pod autem leţet jakousi ţenu a kolem spoustu rozházených věcí…

6

Obdobná situace vládla i na poli kulturním. Na druhý den CHO byla naplánována návštěva divadla. Vzal jsem si tedy ten nejlepší oděv, který mám k dispozici, a očekával nevšední kulturní záţitek. Záţitek to sice byl nevšední, ale v ţádném případě kulturní. Namísto, abychom šli do vyhlášeného divadla na náměstí, zavedli nás do temného sklepení, kde šatna byla realizována vyuţitím ramínek, jeţ nám visela nad hlavami, a sál pro 40 osob nám byl natolik malý, ţe museli přidat ještě jednu řadu ţidlí, na můj vkus dosti vratkých. V „divadle“ bylo nesnesitelně horko a po chvíli také dusno, kdyţ se vzduch nasytil nikotinovými parami, které herci aktivně vdechovali pravděpodobně v rámci role. Čím dál častěji jsem se musel v duchu ptát, kam jsem se to dostal. Třetí den soutěţe v 02:03 SEČ se celým areálem kolejí rozléhal bujarý zpěv studentů {jejich štěstí, ţe já nikdy nebudu mít zbrojní průkaz}. Důvod jejich radosti a veselí se ozřejmil hned ráno, kdy jsem se po cestě na snídani musel vyhýbat velkému ohništi uprostřed chodníku, vytvořeného ze spálených vysokoškolských sešitů. Toliko tedy moje dojmy, váţení. Doufám, ţe jsem Vás tímto sdostatek namotivoval k účasti v soutěţích a do Vašeho snaţení, ať uţ na kterémkoliv poli, Vám přeji hodně úspěchů. Za článek děkujeme Jarkovi Stránskému.

Knižní rubrika Ray Bradbury: 451 stupňů Fahrenheita 451 stupňů Fahrenheita je teplota, při níž hoří papír. Svět, kde jsou zakázány knihy, kde je zakázáno číst, zakázáno myslet. Lidé se plně poddali moderním technologiím a masovým médiím, aţ se z nich pomalu staly bezduché nemyslící schránky, neustále se honící za iluzí zdánlivě dokonalého jednoduchého a bezstarostného ţivota. V tomhle světě poţárníci oheň nehasí, oni ho zakládají. Pálí knihy spolu s celými domy jejich vlastníků usvědčených z nelegálního přechovávání knih, za coţ si vyslouţí buď vězení, nebo rovnou blázinec. Poţárník Guy Montag je se svým ţivotem spokojený. Zlom nastane ve chvíli, kdy potká Clarissu McClellanovou, poněkud zvláštní dívkuze sousedství. Ta se od uspěchané společnosti liší vším, čím jen můţe. Prochází se po parku, pozoruje lidi okolo sebe, trhá pampelišky a jednoho dne beze stopy zmizí. Právě rozhovory s dívkou Montaga nalomí, začne být všímavější, začne myslet. To ho doţene aţ k tomu, ţe z jednoho z domů určených ke spálení ukradne knihu.

7

Velitel hasičů Beatty pozná, ţe je s Montagem něco v nepořádku, proto ho přesvědčí, ţe kdyţ poţárník knihu vezme a do jednoho dne ji spálí, vlastně se nic nestalo. Montag tak dostává šanci na záchranu. Knihu opravdu spálí, ale pouze jednu z těch, které si uţ stihl nastřádat a přečíst. Zjišťuje, o co lidé přichází, jak zoufale bezútěšný svět bez knih vlastně je. Vidí, ţe do chvátající neosobní společnosti zapadá stále míň a míň, čímţ se dostává do velmi nebezpečné situace. Přestoţe pan Bradbury knihu napsal jiţ v padesátých letech minulého století, úspěšně zachycuje některé rysy současné éry vzestupu moderních technologií. Je dílo neveselou předpovědí budoucnosti lidstva? Doufejme, ţe ne. (A něco pro to dělejme! Čtení zdar.) Ray Bradbury (1920–2012, USA) napsal mnoţství povídek i románů v ţánrech horor a sci-fi. Tip: V seznamu děl maturitní četby figuruje jeho sbírka povídek Marťanská kronika. A.F.

Filmová rubrika The Revenant (82% podle csfd.cz) Zkušený lovec a trapper Hugh Glass (Leonardo DiCaprio) je se svým synem na výpravě s lovci koţešin. Uprostřed hlubokých lesů vzdorují nečekaným útokům indiánů a musí na své pouti překonávat nemilosrdnou, zatím nezmapovanou krajinu plnou nástrah. Před zhlédnutím filmu jsem začala moje známé, kteří zmíněný snímek jiţ viděli, dělit do dvou skupin: Někteří film naprosto zboţňovali a nemohli si ho vynachválit, druzí si stěţovali na příliš jednoduchou zápletku,a proto neměli tento film rádi. Po osobní zkušenosti jsem musela dát za pravdu oběma skupinám. Děj je opravdu téměř o ničem, hlavní hrdina se dostává do příliš nereálných situací (všechny je samozřejmě přeţije), na druhou stranu práce kamery je opravdu úţasná, celý film vás budou doprovázet nádherné přírodní záběry a akčních scén se vyskytne opravdu hodně. Takţe pokud nehledáte intelektuální uspokojení, nechce se vám nad ničím přemýšlet a jste naštvaní kvůli písemce z matematiky, můţu tento film pouze doporučit. G.

8

Pianista (90% podle csfd.cz) Pianista reţiséra Romana Polanského mapuje osud ţidovského klavíristy a hudebního skladatele Wladyslava Szpilmana(Adrien Brody), který vylíčil své tragické záţitky z období holocaustu ve stejnojmenné knize. Píše se rok 1939 a Polsko je zabráno německými vojsky. Szpilman je nucen opustit práci v rozhlasu a odstěhovat se se svou rodinou do lokality vymezené pro ţidy, do tzv. Varšavského ghetta. Podmínky se ale neustále zhoršují… Dopředu upozorňuji, ţe film je plný drastických scén. Ty spolu s klavírními skladbami Frederyka Chopina, které se prolínají celým filmem, vytvářejí zajímavý kontrast. Některé scény jsou inspirované záţitky samotného Polanského, který proţil druhou světovou válku v krakovském ghettu. Pianista patří mezi nejuznávanější filmy o holocaustu, kromě tří Oscarů získal ocenění Zlatá palma nebo také cenu filmového festivalu v Cannes N.

Shot-C aneb Invaze a capelly na gympl A capella, tedy zpěv bez doprovodu hudebních nástrojů, byla dříve spojována výhradně s církevní hudbou. Dnes se tento ţánr rozšířil i mimo sféru náboţenských písní a jeho popularita neustále stoupá. Youtube se jen hemţí tvorbou nejrůznějších a capell, které zveřejňují jak svou vlastní tvorbu, tak i přezpívané verze známých hudebních hitů. A capella díky této internetové mánii oslovuje stále více amatérských zpěváků, a tak se nelze divit, ţe si brzy našla cestu i na náš gympl, kde se to nadanými hudebníky jenom hemţí. S nápadem zaloţit si vlastní a capellu přišel Dominik. Postupně kolem sebe shromáţdil další tři nadšené kluky a na začátku roku 2015 začala tato čtveřice zkoušet první písničky. Jako úplně první si vybrali Evolution of Music od nejznámější a capelly Pentatonix, která má na Youtube deset miliónu fanoušků a včervnu chystá v rámci světového turné koncert i v Praze. Poprvé kluci vystupovali na školní akademii. Během nácviků jim začala paní profesorka Glosr Cvrkalová říkat šotci a tato přezdívka se brzy uchytila mezi všemi organizátory akce. A tak vznikl název kapely Shot-C, coţ je, dalo by se říct, ,,stylovější“ přepis původní přezdívky. Uţ první vystoupení se neobešlo bez nějaké té zajímavé příhody – kdyţ přišla na řadu písnička For the longest time od Billyho Joela, Patrik zapomněl část textu. Aby se to rýmovalo, zazpíval: ,,I’m so inspired by me“ místo ,,I’m so inspired by you“. Zbytek kapely pak měl co dělat s udrţením smíchu, ale naštěstí všichni zvládli písničku zdárně dozpívat aţ do konce. Po velkém úspěchu na akademii se k šotkům v září letošního roku připojil Filip, který zaujal roli beatboxera. Skupina tak dostala svoji finální podobu a v té se nám představila na plese gymnázia, který proběhl letos v únoru. Zde se o zajímavou příhodu postaral pro změnu Tom, který uváděl jednu z písniček a zamotal se do toho tak, ţe řekl: ,,Tato píseň je pro ty, kdo mají rádi náklaďáky.“ Chtěl tím říct, ţe písnička je ţánrem country.

9

Zleva: Dominik Kuře (Bas),Dalibor Hradský (Baryton), Patrik Šudák (Tenor), Tomáš Votýpka (Tenor), Filip Jahn (Beatbox)

Nyní se kluci scházejí dvakrát týdně na gymplu. Kdyţ ještě neměli domluvenou učebnu na nácvik, scházeli se na Sychráku. Po výběru písničky si ji rozepíšou do jednotlivých hlasů. Ty pak jednotlivě nahrají, aby kaţdý člen mohl nacvičovat svou část i doma. Na společných schůzkách slaďují všechny části v jeden celek a zhruba po měsíci je písnička nacvičená, ale to záleţí především na její obtíţnosti. Některé písničky mohou dát skutečně zabrat, například v Cruise od Floridy Georgia Line přechází Dominik ze své basové linky na tenorový part, který je zhruba o dvě oktávy výš. A co kluci plánují do budoucna? Na účast v soutěţích se ještě necítí, ale rozhodně chtějí dál zpívat, vystupovat, u toho sbírat zkušenosti, rozvíjet své schopnosti a pochytávat rady, kde se dá. V tom jim za celé TiGy přeji co nejvíce štěstí a uţ se moc těším, aţ je znovu uslyším zpívat. N.

10

Mozartovy děti Minulý rok v měsíci červnu jsem měla to štěstí, ţe jsem byla vybrána, abych se s dalšími ţáky ZUŠ zúčastnila úţasné akce, a to hudebního projektu Mozartovy děti. Jedná se o jedinečný projekt pořádaný Filharmonií Brno ve spolupráci se ZUŠ Smetanova. Jeho cílem je především nalákat do světa hudby děti všech věkových kategorií, dává prostor vystoupit ţákům ZUŠ na pódiích v centru Brna, před zraky tisíců posluchačů, zkrátka chce pomoci mladým ţákům objevit své hudební já. Tento projekt nabízí jednak moţnost vystoupit sólově za doprovodu špičkových hudebních těles a také moţnost zahrát si přímo po boku skvělých hudebníků v rámci celého orchestru, coţ jsem zaţila a stala se dočasně jeho „členkou“. Náš první koncert se konal 2. června 2015 v Ostravě, kde jsme zasedli do řad Janáčkovy filharmonie Ostrava. Tento koncert byl však pouze jakousi „generálkou“ před vystoupením, které nás teprve čekalo, a to 7. června s Filharmonií Brno v Janáčkově divadle. Sál byl plný, hudebníci natěšení a nechyběla ani Česká televize, která celý koncert natáčela. Po první polovině koncert, kdy vystoupila sama filharmonie, jsme na pódium nastoupili i my, mladí hudebníci, a zasedli jsme po boku úţasných muzikantů, abychom zahráli některá stěţejní hudební díla od takových mistrů hudby, jakým byli A. Dvořák, L. Janáček, J. Brahms, E. Grieg či P. I. Čajkovskij. Měli jsme štěstí a mohli jsme si vychutnat nácvik i samotné vystoupení za vedení skvělého dirigenta Alexandra Markoviče, který nás svým zápalem a energií tak nakazil, ţe jsme si ani neuvědomili, jak rychle a ţivě jsme koncert odehráli. Projekt Mozartovy děti je skvělou příleţitostí zaţít hudbou naplněné chvíle, poznat spoustu nových přátel a stanout před očima diváků, dokonce i těch televizních (koncert byl vysílán v měsíci únoru tohoto roku na ČT Art). Zkrátka mohu jen doporučit všem, kdo by měli chuť se poučit a obohatit své dosud nabyté zkušenosti a dovednosti v oblasti hudby, aby neváhali a tohoto ročníku se také zúčastnili. Tento neobyčejný záţitek stojí hodně úsilí a nervů, ale výsledek a skvělý pocit rozhodně stojí za to!

Za článek děkujeme Hance Sklenářové.

11

Tip na zajímavý výlet aneb Co se v učebnicích nedočtete Mlha, šero a chlad doprovázené pravidelným kapáním vody či vzdáleným duněním motoru. Auta sem nesmí, koleje tu nevedou. Ţe netušíte, kde jsme? Dám vám malou nápovědu – nacházíme se někde pod povrchem zemským, přesněji v nejchladnějším veřejnosti přístupném podzemí. Která jeskyně to asi bude? Ţádná… Zatímco ve všech českých přístupných jeskyních se průměrná roční teplota pohybuje nejníţe kolem 7°C, na mnou popisovaném místě kolem 4 aţ 5°C. No, nebudu vás jiţ dále napínat, mnou popisovaným místem je jeden z mnoha objektů československého opevnění z let 1935– 1938, konkrétně dělostřelecká tvrz Bouda leţící v blízkosti města Králíky (Pardubický kraj). Na začátek by se asi slušelo velice jednoduše shrnout, proč vůbec naše nejchladnější z veřejně přístupných památek, respektive celé československé opevnění, vzniklo. Jiţ od samotného počátku v roce 1918 bylo jasné, ţe to nový stát nebude mít zrovna jednoduché. Nejenţe na jeho území ţily početné národnostní menšiny nesouhlasící se vznikem nového státu, nýbrţ i okolní státy, které v některých případech nesouhlasily s vedením hranic. Jako příklad se nabízí Polsko, se kterým náš stát vedl jiţ v roce 1919 sedmidenní válku vyvolanou spory o oblast Těšínska, nebo také boje s Rudou armádou komunistické Maďarské republiky rad. Tento stát se se svou armádou pokusil v roce 1919 o vytvoření Slovenské republiky rad, její trvání však bylo velice krátké, a to pouze 1 měsíc. Napětí se stupňovalo také díky tomu, ţe v roce 1933 po vítězství strany NSDAP nastoupil k moci Adolf Hitler, jehoţ agresivní politika ještě více pudila naši vládu k hledání řešení zabezpečení našich hranic. Jen pro zajímavost – naše hranice s Německem tehdy měřila přes 1500 km a pak tu byly i další rizikové hranice – s Polskem a Maďarskem. Určité nebezpečí bylo moţné očekávat i ze strany Rakouska, a tak mohlo nezabezpečeno zůstat pouze 201 km hranice s naším malodohodovým spojencem – s Rumunskem. Z tohoto důvodu se naskýtaly pouze 2 moţnosti – buď na obranu republiky zcela rezignovat, nebo kompletně zmodernizovat naši armádu a její moţnost odporu posílit vybudováním mohutného opevnění. Náš tehdejší hlavní spojenec – Francie – budoval svoji obranu stejným způsobem, a proto naše plány podpořil. Cílem opevnění mělo být pozdrţení nepřítele do takové doby, neţ by stihli naši spojenci připravit své armády k boji a pomoci nám. Jako orgány řídící výstavby bunkrů vznikly Rada pro opevňování (RO) a Ředitelství opevňovacích prací (ŘOP). Byla rozplánována výstavba velice moderního systému opevnění, který vyuţíval taktiku bočních paleb – lidově řečeno z jednoho bunkru stříleli vojáci na druhý bunkr místo toho, aby pálili přímo na nepřítele. Zdá se to jako nějaký nesmysl, ale opodstatnění to mělo, takto totiţ vznikne téměř nepřekonatelná palebná přehrada, která nedovolí nepříteli projít a ve spolupráci s polním vojskem je pak moţné jej odrazit. Tento systém vyuţívala také francouzská Maginotova linie, která byla pro naše opevnění vzorem. Jak uţ to tak někdy bývá, ţák tady předběhl učitele, a to díky tomu, ţe naše bunkry pouţívaly modernější techniku (jejich výstavba navíc začala později). Objekty opevnění byly budovány ve více odolnostních třídách, které se umisťovaly podle účelu, jaký měly na daném místě splnit. Ve 2 typech bylo budováno opevnění lehké – starší objekty vzoru 36 se vyznačovaly čelními palbami přímo na nepřítele, ve kterých kopírovaly většinu tehdejších světových opevnění. Jejich nízká odolnost, špatné maskování a téměř nemoţnost uţití překáţek tento typ odsoudila k náhradě něčím lepším. Novější objekty vzoru 37, lidově nazývané řopíky, byly z jiţ dříve vysvětlených důvodů vybaveny střílnami pro boční palbu a ze strany od nepřítele je chránila a maskovala kamenná rovnanina a hliněný zához, takţe bunkry z pohledu nepřítele vypadaly jako kopečky hlíny. Objekty těţkého opevnění – pěchotní sruby – byly vzorem pro 12

řopíky. Měly dvě patra, těţší výzbroj, vlastní zdroj vody, elektřiny i filtrovnu vzduchu. Palba z těchto objektů byla řízena z jejich pancéřových zvonů (pozorovací a střelecké stanoviště kopulovitého tvaru nacházející se ve střeše bunkru). Na linii Odra–Krkonoše byla také naplánována výstavba 15 dělostřeleckých tvrzí. Tvrz je vlastně sestavou několika pěchotních srubů, specializovaných dělostřeleckých objektů a pro zásobování určeného objektu vchodového. Tyto bunkry měly být v podzemí propojeny systémem chodeb, ve kterých mělo být vše, co bylo nezbytně nutné pro zabezpečení chodu tvrze – ať uţ válečná ubikace muţstva, či muniční sklady a technologické prostory včetně nádrţí na vodu a záloţních zdrojů elektrické energie. Všechno v nejvyšším stupni odolnosti, takţe by celá sestava odolala tehdy známým zbraním. Dříve neţ mohla začít výstavba vlastního opevnění, musely být postaveny rozličné zkušební objekty ve vnitrozemských vojenských prostorech, na kterých byly postupně vychytávány různé mouchy, jaké tento systém měl. Uţ i samotný vývoj ideálního betonu byl velice náročným projektem. Ten se ale vyplatil a opevnění díky pevnostnímu cementu typu A od prof. Bechyně získalo extrémně vysokou odolnost. Na podzim roku 1935 začala výstavba prvních pěchotních srubů a práce na opevnění byly přerušeny aţ přijetím Mnichovské dohody v říjnu 1938. Přijetím Mnichovské dohody spáchal tehdejší prezident dr. Edvard Beneš trestný čin vlastizrady. Smutné je, ţe za tento zločin nebyl nikdy potrestán. I přes všeobecná tvrzení jsme se nevzdali bez mrtvých, padlí tu byli a ne zrovna v malém počtu. V období před a po Mnichovském diktátu přišlo o ţivot minimálně 171 muţů. O tom naše učebnice dodnes mlčí, tito lidé nemají ani vlastní pořádný památník, pouze malé pietní místo v podzemí tvrze Bouda. V době Mnichovského diktátu nebylo opevnění ani zdaleka dokončeno, přesto jsou čísla hovořící o tom, co se podařilo vybudovat, udivující. Jen tak na okraj, bylo vybudováno přes 10 000 řopíků z více neţ 15 000 plánovaných, těsně před dokončením se nacházelo 5 dělostřeleckých tvrzí. Konkrétně tvrz Bouda byla stavěna přesně 24 měsíců (od 1. 10. 1936 do 1. 10. 1938) firmou Ing. Zdenko Kruliš z Prahy. Ta měla za výstavbu dostat kolem 28,5 milionů tehdejších korun. V dnešních měřítcích bychom se asi nedoplatili, ale zajímavým je jistě časový rozsah prací. Tuny a tuny betonu, 1,5 km chodeb – to vše zvládnuto za 2 roky. No neměli bychom tehdy za dobu, jakou trvalo postavit tunel Blanka, tunel aţ k moři? Navíc musíme vzít v potaz dnešní moderní razicí stroje, o kterých se tehdy stavebním firmám ani nesnilo. Razili tehdy dokonce z více směrů proti sobě a vţdycky se trefili – na rozdíl od současných stavařů, kterým se například v Polsku před několika lety ony razicí stroje řízené počítačem minuly… Nechci prozrazovat další zajímavé informace, o kterých se v učebnicích opravdu nedočtete. Raději přijeďte za námi na dělostřeleckou tvrz Bouda a moţná budete mít i to štěstí, ţe zde natrefíte na někoho ze svých spoluţáků… Pokud nevíte, jak se k nám dostat, nejkratší cesta vede z obcí Těchonín, Mladkov (po naučné stezce Betonová hranice), Lichkov a od parkoviště u rozhledny a turistické chaty na Suchém vrchu. Pozice vchodového srubu tvrze, kde začínají prohlídkové okruhy, je GPS N 50.06925°, E 16.67696°.

13

Na slovíčko s… … paní Dobišarovou, majitelkou salonu svatebních šatů Paní Irena Dobišarová není pouze majitelkou Salonu svatebních šatů ID v Hradčanech, šaty si totiž sama navrhuje a šije. V našem rozhovoru se dozvíte, kdy to všechno začalo a jak takové šaty vznikají. Jak dlouho provozujete půjčovnu svatebních šatů? Od roku 1993. Jak jste se k tomu dostala? Bylo to po revoluci a začínalo se rozvíjet podnikání. Byla jsem zrovna na mateřské dovolené, a protoţe mým koníčkem bylo šití a také jsem si šila své vlastní svatební šaty, napadlo mě, proč to nezkusit. Kolik šatů máte v půjčovně a jsou všechny Vaší výroby? Začínala jsem s osmi kusy svatebních šatů a postupně jsem došívala. Nyní mám v půjčovně okolo šedesáti modelů dámských a třiceti modelů dětských šatů. Šaty jsou výhradně vlastní výroby. Jak takové šaty vznikají? Většinou šiji přímo na konkrétní nevěstu. Ta přijde do salónu s určitými představami, probereme spolu, v jakém stylu svatba bude. Nákres výsledného modelu vzniká i podle typu postavy. Dle stylu šatů společně vybereme typ látky, případně krajky, jejichţ vzor si uţ většinou vybírá sama nevěsta. Pak následují dvě aţ tři zkoušky, neţ jsou šaty hotové a připravené na svatbu. Máte čtyři dcery, šila jste jim svatební šaty? Zatím je vdána pouze nejstarší dcera, které jsem šila svatební šaty i šaty pro její druţičky. Pomáhají Vám dcery občas při práci? Přestoţe kaţdá si zvolila jiný profesní směr, mnohdy s nimi konzultuji svatební trendy nebo i jednotlivé modely, které vytvářím. Půjčujete také šaty na prodlouženou gymnázia Tišnov? Ano, půjčuji. V nabídce mám i modely jednodušších střihů a zdobení, o které mají dívky v poslední době stále větší zájem, ale ve stejné míře půjčuji na prodlouţené nákladné a zdobené modely svatební. Šaty na tyto příleţitosti půjčuji se studentskými slevami. Jak zjišťujete nové svatební trendy? Samozřejmě, ţe se snaţím drţet světových trendů, odebírat časopisy se svatební módou a sledovat veletrhy. Dnes v době internetu není problém se orientovat v módních trendech. Přesto se snaţím modely vytvářet podle vlastní fantazie a vkusu. Děkujeme za poskytnutí rozhovoru. T. a Štěpi

14

Kam s TiGy?

Brno (dubnové, květnové akce) o JazzFest Brno 2016 - KDY: 12.2.–30.4. -

CO: 15. ročník mezinárodního jazzového festivalu nabídne mnoho rozmanitých koncertů. I tento rok se představí zajímaví hosté ze zahraniční i české scény. Více informací o akci a také programu se dozvíte na internetových stránkách: http://www.jazzfestbrno.cz/

o FoodPark -

KDY:2.4., 09:00–15:00 KDE:Malá Amerika, Hybešova 1, Brno CO:Největší potravinový trh na Moravě je opět zpátky! Můţete se těšit na ty nejlepší suroviny pro kaţdodenní vaření, od masa, přes sýry aţ k nejrůznějším marmeládám či sirupům. Také tu naleznete nejrůznější laskominy z celého světa: čerstvé dorty, raw zákusky..

o Brněnský majáles -

KDY:6. 5., 13:00 KDE: brněnské Výstaviště CO:Jiţ 13. ročník brněnského festivalu Majáles. Těšit se můţete na velkou show, kterou zajistí řada skvělých hudebníků a kapel jako například Kryštof, Jelen, Xindl X, UDG, Slza a mnoho dalších!

o NIGHT RUN Brno -

KDY:14. 5., 16:00–23:00 KDE: Koupaliště Riviéra CO: Běţecké noční městské závody na 10 či 5 km na podporu boje proti rakovině prsu. Občerstvení je zajištěno a nutností je čelovka! Více informací na stránkách http://www.night-run.cz/

Tišnov a okolí(dubnové, květnové akce) o Festival Jeden svět -

KDY: 1.4.–3.4. KDE:Kino Svratka CO: Mezinárodní festival dokumentárních filmů o lidských právech obohacený o diskuze se zajímavými hosty. Více informací na stránkách http://www.jedensvet.cz/2016/

15

o SMETANOVO TRIO -

KDY: 19.4., 19:30 KDE: velký sál MěKS CO: Přijďte si poslechnoutkoncert legendárního komorního souboru se švýcarským klarinetistou Wenzelem Grundem. SMETANOVO TRIO (Jitka Čechová – klavír, Jiří Vodička – housle, Jan Páleníček – violoncello)

o 3D lukostřelba -

KDY: 10. 4., 13:00–16:00 KDE: hřiště u ZŠ 28. října CO: Spolek Odyssea Tišnov zve osamělé lovce či celé rodiny vyzkoušet si "lov" lukem. Vstupné dobrovolné. Více informací na stránkáchhttp://odyssea.tisnov.cz/

o Ţďárská pouť -

KDY: 11. 5.–15.5. KDE: Ţďár nad Sázavou CO: Přijďte si uţít zábavu na tradiční Svatojánskou pouť, druhou největší hned po Praze.

o Memoriál Ivo Medka (X. ročník) -

KDY:4. 6., 10:00–19:00 KDE:Parkoviště u nového hřbitova, přilehlé plochy, Klucanina CO:Závod horských kol s bohatým doprovodným programem – ţivá hudba, dětské atrakce, občerstvení, jízda zručnosti, ukázky techniky, střelba (paintball, luk) a další atrakce.

o Mezinárodní burza minerálů -

KDY: 29. 4.–1.5. KDE:sokolovna, gymnázium, budova bývalé ZŠ Riegrova CO: V pořadí jiţ 80. mezinárodní výstava minerálů.

Tyna

16

Myšlenky při matice             

Vychází mi, ţe ve třídě bylo přítomno 24,6 spoluţáků… To bude určitě dobře! Jak by řekl pan Miovský, jsem prostě blbůn na kvadrát. My jsme měli domácí úkol?! Tak tohle subtotálně nechápu. Proč všichni ještě počítají? Přece bych to nemohla mít hotový jako první… No jasně, v tom příkladě bude určitě nějakej chyták! Páni, váţně právě počítáme součet nekonečné řady čísel a délku nekonečné pruţiny? Jak chápu zadání slovních úloh: Letěli dva velbloudi. Jeden vyrazil ze stanice A v 7:00. Druhej velbloud byl zrzavej. Kolik stojí ananas, pokud je jeţkovi 23 let? Počkat… Proč všichni najednou pouţívají pravítko?! Jiţ dopředu krouţkuji moţnostPříklad nemá řešení. Opovaţte se přestat sledovat tabuli byť jen na vteřinku! Věřte mi, ţe stačí pouhé mrknutí a uţ ten příklad nedoţenete. ,,Kolik ti vyšlo x?“ ,,Tím mi chceš říct, ţe tam bylo nějaký x?!“ Pokud můţeme pouţívat kalkulačku, radši si pro jistotu kontroluji i to, kolik je jedna plus jedna. Nikdy nevíte… Jsem opravdu ráda, ţe na vyšším gymplu uţ není povinné účastnit se Klokana. Vţdycky bylo fakt trapný, kdyţ jsem ztratila i ty body, které všichni dostávají do začátku.

G. a N.

Perličky Mašková: ,,Kolikrát vám mám opakovat, ţe se neříká ‚Co‘, ale ‚Prosím‘?“ Student: ,,Prosím?“ Mašková: ,,No vidíte, Pepa to uţ pochopil.“ Student: ,,Co?“ Student: ,,Pane Boţe!“ Student2 (otočí se): ,,Co chceš?“ Hanus: ,,Vraţdy nedoporučuji. Je malá pravděpodobnost, ţe by vás neodhalili.“ Miovský: ,,A jednoho dne z toho budeme psát pětiminutovku.“ Student: ,,Spíš pětihodinovku…“

17

Vávrová: ,,Kdyţ povím ‚Třída je hodná‘, co tím řeknu?“ Student: ,,Leţ.“ Mašková: ,,Martine, jak to, ţe máš jenom dvě trojky?“ Student: ,,Jenom dvě?“ Matula: ,,Ohlas písní ruských měl obrovský ohlas…“ Zvoníčková: ,,Jaký je tam pouţitý čas?“ Student: ,,Normální.“ Hanus: ,,Jediný, koho nelze potrestat je prezident… I kdyţ u něho se ani nepředpokládá, ţe by kradl někde v samoobsluze.“ Lorenc (vysvětluje fyzikální jev a do toho zazvoní): ,,A jak to dopadne, si řekneme příště.“ Pezlarová: ,,Jak bys řekl anglicky řečnická otázka?“ Student: ,,Talkative question?“ Lorenc: ,,No a pokud by se dokázalo, ţe v > c, tak jsme namydlení.“ Urbánek: ,,Jindřich VIII. ze svých manţelek rád dělal manţelky bývalé, případně i bývalé lidi.“ Vávrová: ,,Řekněte mi nějakou řečnickou otázku.“ Student: ,,Chcete si napsat diktát?“ Mašková: ,,Jonáši, proč nemáš přezůvky?“ Student: ,,Protoţe jsem se nepřezul.“ Hanus: ,,Omezení nebo zákaz činnosti by neměl překročit dobu jednoho roku… Doţivotně někomu zakázat hospodu, to by mohlo být na sebevraţdu.“ Student: ,,Váţená paní učitelko, občas milí spoluţáci…“ Drlíková: ,,Víte, v čem je hodně vápníku?“ Student: ,,V cementu.“ Lorenc: ,,Vezměte si třebas nějaký typický akční holywoodský film… I kdyţ vy se na to uţ ani nedíváte, tam je na vás málo krve…“ Mašková (chytne studenty, jak v hodině hrají piškvorky) Kdo má kříţky?“ Student: ,,Já.“ Mašková: ,,Úplně blbě.“ Hanus: ,,Předpokládám, ţe mnozí z vás budou chtít zaloţit rodinu… A mnozí z vás moţná i pracovat…“ Vykoukalová: ,,Neopisujte, nakláníte se k sobě jak dva milenci.“ Urbánek: ,,Kdo byl Axel Oxenstjerna?“ Student: ,,To byl zástupce prince, který byl princezna Kristina.“ Vávrová: ,,Doplň přísloví. Je jako…“ Student: ,,... Titanic v moři.“

18

Student: ,,A jak si mám tohle všechno vybavit u maturity?“ Mašková: ,,Neboj, tam se ti vybaví úplně všechno…“ Student2: ,,Přesně tak, celej ţivot se ti vybaví před očima.“ Chalupová Veličková: ,,Já uţ se tu dlouho dívám na slečnu Peškovou.“ Student: ,,Pešková chybí.“ Student: ,,Kde působí tíha sílová?“ Pezlarová: „Who is the chief of Ireland?“ Ţák: „A carp.“ Pezlarová: „Who is the queen represented by in New Zealand?“ Ţák: „The kiwi bird.“ Urbánek: ,,Kdy byl zavraţděn Albrecht z Valdštejna?“ Student: ,,To bylo v roce šestnácet-… V Chebu!“ Urbánek: ,,Kdybyste mi jako dítěti vykládala pohádky, tak bych asi pukl nervozitou. To by bylo něco ve stylu: Babička mává z okna, ale pozor! V troubě se nám peče perník!“ Student: ,,Probíhalo to za revolucí.“ Urbánek: ,,Za revolucí rozhodně ne, ale uţ jste blízko, taky to začíná na re-… (postupně radí) re… refo… reforma… ţe by reformace?“ Student: ,,No, přesně tak.“ Urbánek: ,,Netvařte se, jakoţe jste to řekla vy, to jsem řekl já!“ Drlíková: ,,Proč to z tebe musím tak dolovat? Nejsem přece horník!“ Dračková: ,,Nechte toho!“ Student: ,,Můţete je za trest praštit tou knihou.“ Dračková: ,,Blázníš? To bych té knize nikdy neudělala!“ Chalupová Veličková: ,,Velmi miloval kočky…“ Třída se směje. Chalupová Veličková: ,,Ty čtyřnohé.“ Zelinková: ,,Kluci, která je ta nejhorší tchýně?“ Student: ,,Ţivá.“ Zelinková: ,,Vy uţ jste ţenatý?“ Trojánek: (na skupinku dívek, co se opozdily s příchodem do tělocviku) ,,Kde máte zbytek? To se tam ještě splachujou?“ Student: ,,A co nám budou na tom testování dělat?“ Novotný: ,,Pustí do vás elektřinu.“ Bahenská: (ukazuje ukázky umění starověkých Řeků a vyskočí jí tam Avast) ,,A tady máme ukázku Avastu, ten miluju... Zmiz, potvoro!“ Lorenc: ,,Podepište se, napište skupinu a dejte ji do krouţku.“ Student: ,,Jejda, já udělala čtvereček.“ Lorenc: ,,To ti klidně odpustím.“ Vašíčková: ,,Don't say ‚Ty vole!‘ and start speaking!“ Urbánek (přijde před zvoněním a třída si stoupla): ,,Co blbnete, vţdyť ještě nezvonilo, v klidu... (zazvoní) Proč nestojíte?!“ 19

Bílá: ,,Tome, tys mi vůbec neřekl, ţe jsi sestra Markéty!“ Lanková: ,,Já to půjdu přednášet veverkám do parku. Tam budu mít snad větší úspěch, kdyţ si s sebou vezmu ještě i oříšky. Veverky nebudou mluvit a budou drţet pacičky u sebe.“

Děkujeme lovcům perel ze sekundy! 

Vaše perličky nám můžete zasílat na [email protected].

REDAKCE N. G. A. F. saiima Tyna D. H. Štěpi L. T.

OBÁLKA V.

DĚKUJEME ZA POMOC Mgr. Helena Zelinková Mgr. Petr Matula, Ph.D.

20