Slovo úvodem Vážení čtenáři, publikace, jejíž úroveň máte možnost právě posoudit, vznikla na základě dvoudenního vědeckého semináře „Město a městská společnost v procesu modernizace 1740–1918“, který uspořádaly katedra historie Filozofické fakulty Ostravské univerzity v Ostravě a Centrum pro hospodářské a sociální dějiny Ostravské univerzity v Ostravě ve spolupráci s Historickým ústavem Akademie věd České republiky v Praze ve dnech 6. a 7. listopadu 2008 v prostorách auly Ostravské univerzity. Téma, jež jsme pro seminář vybrali, je důležitou součástí projektu "Ekonomické a sociální faktory historického procesu modernizace", kterým se zabývá tým pracovníků Centra pro hospodářské a sociální dějiny Ostravské univerzity v Ostravě, konstituovaného v dubnu 2008. Podle našeho názoru se jedná o aktuální a v české historické vědě málo probádanou problematiku mající klíčový význam pro pochopení komplikovaných vztahů soudobé společnosti. Tématu modernizačních procesů městské společnosti se pochopitelně více či méně dotýkají všechny studie s odpovídajícím časoprostorovým zařazením, aniž by je většina z nich explicitně pojmenovala. Pro nás byly hlavní inspirací především německojazyčné práce Kockovy, Gallovy, Steklovy, Teutenbergovy, Wehlerovy či Zimmermannovy1, z našich badatelských luhů a hájů pak zejména příkladné propojení ekonomických a sociálních procesů a rozpracování tématu funkčních skupin společnosti u autorského tandemu Machačová – Matějček2, v některých aspektech rovněž kniha autorského kolektivu Horská – Maur – Musil3 či Maierova publikace.4 Důležitou konceptuální inspiraci představuje Štaifovo pojetí společenské změny spjaté s evropským modernizačním procesem, v níž “staré” elity nejsou schopny zajistit plnou funkčnost společenských vztahů a dostávají se pod tlak elit “nových”, stejně tak jako interakce procesů společenské stabilizace a společenské změny.5 Toto pojetí platí podle našeho Citace těchto i dalších prací k tématu čtenář nalezne v pracích: FASORA, Lukáš: Svobodný občan ve svobodné obci? Občanské elity a obecní samospráva města Brna 1851–1914. Brno 2007; FASORA, Lukáš – KLADIWA, Pavel: Obecní samospráva a lokální elity českých zemí 1850–1918. Koncept a dílčí výsledky výzkumu. Český časopis historický, 2004, 4, s. 796–826; KLADIWA, Pavel: Město a městská samospráva éry Františka Josefa I. v procesu modernizace. In: GONĚC, Vladimír (ed.): Česko-Slovenská historická ročenka 2007. Brno – Bratislava 2007, s. 23–49; KLADIWA, Pavel – POKLUDOVÁ, Andrea – KAFKOVÁ, Renata: Lesk a bída obecních samospráv Moravy a Slezska 1850–1914. Díl II., svazek I. Muži z radnice. Ostrava 2008. 2 MATĚJČEK, Jiří: Malé město v českých zemích v 19. století a jeho vliv na fungování společnosti (úvodní studie). In: MACHAČOVÁ, Jana – MATĚJČEK, Jiří (eds.): Studie k sociálním dějinám 19. století 3. Opava 1993, s. 112–168; MACHAČOVÁ, Jana – MATĚJČEK, Jiří: Nástin sociálního vývoje českých zemí 1781–1914. Opava 2002; TÍŽ: Problémy obecné kultury v českých zemích 1781–1989. Kutná Hora – Opava 2008. 3 HORSKÁ, Pavla – MAUR, Eduard – MUSIL, Jiří: Zrod velkoměsta. Urbanizace českých zemí a Evropa. Praha – Litomyšl 2002. 4 MAIER, Karel: Hospodaření a rozvoj českých měst 1850–1938. Praha 2005. 5 ŠTAIF, Jiří: Obezřetná elita. Česká společnost mezi tradici a revolucí 1830–1851. Praha 2005; ŠTAIF, Jiří: Sociální dějiny 19. století a jejich interpretační možnosti na prahu 21. století. In: ČECHUROVÁ, Jana – 1
1
názoru nejen pro rovinu centrální (státní, zemskou), ale i pro městské a v omezenější míře i maloměstské prostředí. Vědecký seminář se programově spíše než dějinami jednotlivých měst chtěl zabývat „dějinami ve městech“, tj. celospolečenskými procesy a obecnými vývojovými trendy dokumentovanými na konkrétních příkladech. Vše pod zorným úhlem tzv. strukturálních dějin, jež chápeme po vzoru německých badatelů Jürgena Kocky a Winfrieda Schulzeho jako způsob náhledu na historické fenomény, podle nějž stojí v popředí vnitřní konstrukce, poměry, stav, nadindividuální vývoj a procesy, méně už jednotlivé události a osoby, jako metodu, která obrací pozornost spíše k podmínkám, prostoru pro rozhodování a možnostem lidského jednání v dějinách, osvětluje spíše kolektivní fenomény než individuality a individuální motivy jednání. Objekty studia jsou podle tohoto pojetí především sociální skupiny, struktury a makroprocesy. Naším záměrem bylo, aby se v jednotlivých příspěvcích objevily mj. indicie, ze kterých by se dalo usoudit, jak (ne-)občanské, (ne-)moderní a (ne-)progresivní bylo podle autorů prostředí našich (předlitavských) měst v dlouhém 19. století, především v jeho druhé polovině, se zohledněním geneze staršího vývoje. Bylo to prostředí liberálně-občanské a iniciativní, specificky „rakousky“ občanské, nebo spíše konzervativní a jen nerado a na nátlak státu ustupující novým poměrům? Můžeme pro habsburskou monarchii hovořit o paralelní existenci kvalitativně rozdílných občanských vrstev, tj. rozlišovat takto velkoměstské od maloměstského provinčního prostředí, nebo v provinčním prostředí občanské vrstvy v pravém smyslu slova de facto ani neexistovaly? Do jaké míry vznikly v etnicky smíšeném prostředí oddělené národní občanské společnosti? Nalezneme hmatatelné a průkazné důkazy (ne)občanskosti v analýze dlouhodobých vzorů chování, jednání, v proměnách funkcí a funkčních skupin městské společnosti? Jakou náplň mají podle zkušeností jednotlivých badatelů pro městské prostředí ve sledovaném období důležité pojmy (např. modernizace, občanská společnost, liberalismus, konservatismus, identita, zájmové skupiny, společenské antagonismy, společenská komunikace)? Jinak řečeno, usilovali jsme o jakousi integraci regionálního bádání a dílčích výzkumů socioekonomických a kulturních fenoménů, která, podle našeho názoru, často přináší množství cenných informací, jejichž využitelnost však potřebuje propojení s obecnějšími vazbami na celospolečenský vývoj. Cílem organizátorů vědeckého setkání dále bylo, aby se příspěvky tematicky týkaly jednoho nebo více témat z následujícího portfolia, uspořádaného do tří okruhů:
ŠTAIF, Jiří (eds.): K novověkým sociálním dějinám českých zemí VI. Sociální dějiny dnes. Praha 2004, s. 13–32.
2
I. Prameny a metodika • různé typy pramenů a jejich využitelnost (např. staré topografické příručky, vceňovací operáty stabilního katastru, soupisy a sčítání lidu, adresáře, daňové seznamy, seznamy majitelů domů, noviny atd.) • možnosti využití krásné literatury • metodické podněty ke studiu dějin měst z naší i zahraniční literatury (např. nové podněty pro výzkum dělnictva, sekularizace společnosti, širší souvislosti procesu disciplinování a socializace původně nevzdělaného obyvatelstva, předávání vzorů chování a rolí, výchova) II. Společensko-ekonomické procesy • dědictví osvícenských správních reforem a jejich vliv na další vývoj • stanovisko předbřeznových společenských elit k otázce obecní samosprávy • vliv legislativy dlouhého 19. století na podobu městského organismu a jeho řídících vrstev • vztah městských vládnoucích vrstev ke státní legislativě 2. poloviny 19. století, staré a nové (alternativní) elity v městském prostředí a jejich prolínání, role starých funkčních elit v městském prostředí 19. století (šlechta, církev) • role státních úřadů a institucí ve městech • odlišnost vývoje retardovaného maloměstského prostředí a prostředí moderních průmyslových měst: nositelé a odpůrci procesu modernizace, jeho vítězové a poražení, konflikty jednotlivých společenských skupin, vztahy municipalit k průmyslovým podnikům • město jako imigrační prostor, integrace přistěhovalého obyvatelstva s důrazem na dvě skupiny: a) vzdělanostní vrstvy, b) dolní vrstvy • město jako komunikační prostor (sociální komunikaci chápeme jako proces, v jehož rámci se sdělují či vyměňují informace), význam spolků jako centrálního komunikačního instrumentu nové občanské doby, noviny, železnice • konstituování národních občanských společností v etnicky smíšených municipalitách: pronikání nacionalismu a ekonomického nacionalismu do mikrokosmu města, jeho propagátoři a příjemci III. Konkrétní problémy městské samosprávy • výstavba moderní městské infrastruktury, její řízení a financování • městské hospodářství a jeho problémy, zadluženost měst • komunální správní aparát a jeho profesionalizace ve 2. polovině 19. století • otázka kvalifikovanosti samospráv v maloměstském prostředí • vztahy municipalit k zemské samosprávě a státním úřadům • národnostní a sociální politika municipalit (vztahy k nevládnoucí národnosti, stanovisko k zákonu o domovském právu a sociálnímu zákonodárství, imigrační politika atd.)
3
Seminář a z něho vzešlá publikace nemohou samozřejmě na nastíněné otázky podat ucelenou a vyčerpávající odpověď, za smysluplnou pokládáme však již skutečnost, že přispějí k porovnání zkušeností jednotlivých badatelů, neboť interpretace a hodnocení výše uvedených problémů a pojmů jsou v naší historiografii dosti různorodé. Příčinu shledáváme především ve skutečnosti, že historická věda v této oblasti pracuje s pojmy namnoze převzatými z jiných vědních oborů. Na listopadovém vědeckém setkání v Ostravě zaznělo celkem 25 příspěvků od autorů z různých vědeckých, archivních i muzejních pracovišť. Za jistou slabinu považujeme, že se navzdory původnímu záměru nepodařilo dostatečným způsobem pokrýt problematiku města a městské společnosti v době osvícenské a předbřeznové. Z poměrně bohaté diskuse vyplynulo hlavně to, že se česká a předtím československá historiografie zabývala formou mikro-, makro- a komparativních přístupů spíše analýzou jednotlivých společenských vrstev než fenoménem interakcí v městském prostředí. Jak konstatoval Jiří Štaif, původní modernizační koncept, využívaný historiografií i dalšími vědními obory, je už poněkud „vyhaslý“ a nastal čas pro přesun k nosnějšímu konceptu městského prostředí, v němž se uplatňují témata hospodářských, sociálních i politických dějin, kam se začlení i zkoumání demografických a urbanistických procesů. Město by podle jeho názoru mělo být zkoumáno jako funkcionální celek, v němž probíhá interakce jednání i identit. Milan Hlavačka postřehl, že na semináři nezazněla problematika role měšťanstva při nastolení liberálních hospodářských, tedy kapitalistických vztahů, neboť jsme tímto výzkumem zřejmě zasyceni z dob minulých; slabší či absentující zastoupení pak měla role trhu a konzumu ve vztahu k novým tržním a komunikačním možnostem, valorizace vzdělávání a rodiny v měšťanském prostředí a sekularizace a dechristianizace. Knižně vychází 26 příspěvků. Jejich řazení respektuje výše uvedené členění do tří tematických okruhů, kterým jsou předřazeny dva vstupní příspěvky. Portfolio studií je poměrně pestré, ale ne natolik, aby netvořilo určitý celek, jehož homogenita, podle našeho názoru, postupně narůstá. Nepovažujeme za smysluplné, abychom v úvodu uváděli stručnou charakteristiku jednotlivých příspěvků, k tomu lépe poslouží cizojazyčná resumé v závěru publikace. Na tomto místě zdůrazníme pouze to, co se v té či oné studii explicitně nebo implicitně objevuje a nemělo by podle našeho názoru ujít pozornosti čtenáře: charakteristika klíčových procesů spjatých s modernizací a generální katalog základních prvků provázejících vznik moderní městské společnosti funkční skladba měst, jejich velikost a závislost na industrializaci, podíl komunikativních skupin v městském prostředí, tradicionalismus maloměstského prostředí a dlouho přetrvávající vzory chování „starého“ měšťanstva v něm význam inteligence a úřednictva (státního i soukromého) jako iniciátorů inovací v oblasti duchovní i hmotné kultury, hlavně v prostředí „venkovských“ měst
4
inspirativní výčet nejnovějších trendů bádání v německojazyčné odborné literatuře týkající se otázek vzájemných vztahů měšťanstva a dělnictva (tzv. Beziehungsgeschichte) v sociálním prostoru města působení procesu modernizace na proměny lokální identity i jejího vztahu k identitě regionální a nadregionální, vznik nové lokální i nadlokální emblematiky v 19. století problematika sociální disciplinizace (Sozialdisziplinierung) a kultivace vzdělanostně a obecně kulturně zaostalých vrstev imigrantů do městského prostředí možnosti využití sociálního románu z dělnického prostředí coby specifického historického pramene obsahujícího mnoho realistických prvků z každodenního života dělnických vrstev podíl populární kultury na vytváření nového komunikačního prostoru velkoměsta využití dobových divadelních her jako pramene, v němž se zrcadlí dobová estetická měřítka i poptávka publika, tedy měšťanského prostředí význam kulturního kapitálu pro vytváření habitu občanských vrstev počátky péče o životní prostředí v souvislosti s destruktivními účinky industrializace zásadní vliv významných ekonomických subjektů (průmyslový podnik, železniční společnost) na rozvoj města a život jeho obyvatel výčet právních předpisů, které orgány státní správy, městské samosprávy a podniků využívaly k potlačení nebo alespoň omezení dělnických aktivit, hlavně stávkového hnutí zrod moderních stavebních předpisů a prosazení promyšlenějšího územního plánování, jež spoluurčovaly tvářnost měst 19. století; profesionalizace stavebního podnikání dopad městské asanace na bytový standard zejména středních vrstev prostupnost hranice mezi jednotlivými zájmovými skupinami v komunálním prostředí, leitmotivem jsou přitom ekonomické zájmy otázka hygienických poměrů ve městech industriální éry projekce ekonomického nacionalismu do národnostních konfliktů na komunální úrovni.
Nezbývá než vyslovit přání, aby každý čtenář nalezl v této knížce alespoň několik témat, která ho osloví a zaujmou. Pavel Kladiwa & Aleš Zářický
5
