Úvodní slovo. Urbanizace motor čínského ekonomického zázraku. Vážení přátelé, čtenáři,

květen 2013 EK ZÚ Peking 2 Ritan Lu, Jianguomenwai Beijing 100600, China [email protected]

Úvodní slovo Úvodní slovo……………………………………………………..1

Vážení přátelé, čtenáři, nejprve bychom rádi vyjádřili všem našim spoluobčanům, postiženým nedávnými povodněmi (a bohužel stále ještě v ohrožení aktuálními bouřemi), naši upřímnou spoluúčast a také naději, že se vše vbrzku v dobré obrátí. Počasí u nás letos věru nikomu na dobré mysli a náladě nepřidá. Věřme, že společnými silami budeme schopni se vrtochům přírody postavit a uchovat si zdravý rozum i fungující ekonomiku. Ani Číně se přírodní katastrofy nevyhýbají a letošek nebude jistě výjimkou. Záplavy už postihly před nedávnem jižní Čínu, pozadu nezůstalo ani zemětřesení, a tak se lidé, tak jako nyní u nás, musí oklepat, zvednout z prachu a znovu se vydat vpřed. Ne nadarmo jsme již během našeho předsednictví v EU spolu se zainteresovanými partnery na toto téma připravili seminář, zaměřený na prevenci a boj s podobnými katastrofami. Vrátíme-li se k aktuálnímu číslu newsletteru, tentokrát nepůjdeme nijak daleko, zůstaneme totiž ve městě a povíme si víc o čínské urbanizaci, ojedinělém to kroku k budoucí podobě nejlidnatější země světa. Opět se spolu s experty EU SME Centra v Pekingu podíváme na praktické stránky podnikání v Číně, tentokrát na způsoby, jak zamezit při investování v místním prostředí nemilým překvapením a podvodům. V čísle minulém byly na paškále vztahy mezi dvěma velmocemi, které dělí oceán, nyní se podíváme jen přes hranici směrem na sever, odkud se Rusko s nadějí i obavami dívá přes Sibiř na posilujícího čínského draka. Ani tentokrát neuniknete porci aktualit z našeho úřadu a úseku, podělíme se s Vámi také o naše plány na další měsíc. Na závěr chceme poděkovat čtenářům, kteří vyslyšeli naše volání a zaslali nám vyplněný dotazník o jejich podnikání v Číně. Těšíme se i na Vaše názory a přejeme příjemný červen. Petr Vávra

Urbanizace – motor čínského ekonomického zázraku……………………………………………………………..1 Due Diligence při zakládání společných podniků nebo akvizici……………………………………………………..4 Čína a Rusko - ekonomické vztahy..……………………5 Aktuality EK ZÚ – květen……………………………………6 Co chystáme v červnu ?.......................................6

Urbanizace – motor čínského ekonomického zázraku „Vesničan vyrábějící plastové hračky v Kantonu nebo uklízející ulice v Šanghaji má pro čínskou ekonomiku pětkrát vyšší přínos nežli tentýž vesničan hospodařící na políčku uprostřed sečuánských hor.“ Tato poněkud cynická pravda, kterou vzalo pragmatické komunistické vedení země za svou mantru okolo roku 1980, se stala hlavním motorem čínského ekonomického zázraku uplynulých třiceti let. Stovky milionů obyvatel vesnic v čínském vnitrozemí se vydaly za vidinou lepšího života do čínských aglomerací na východním (Peking, Šanghaj, Tianjin) a jižním pobřeží (Guanzhou, Shenzhen). Čína tak do značné míry sleduje cestu k urbanizaci, kterou v historii ušly mnohé země v Evropě i v Severní Americe. Pittsburgh, Detroit nebo Chicago by se v devatenáctém století stěží staly průmyslovým srdcem amerického Středozápadu bez přísunu levné pracovní síly z Evropy a průmyslová revoluce v Británii by se záhy zadrhla, nebýt stovek tisíc vesničanů vyhnaných z polí do manufaktur v Glasgowě, Manchesteru a Londýně v rámci procesu ohrazování. V čem se čínská cesta liší od britské či americké na první pohled, je magnituda. Čínská cesta k urbanizaci a k prosperitě není postavena na zádech a mozolech milionů, ale stovek milionů osob. Zatímco v roce 1980 žilo


v čínských městech 200 milionů obyvatel, o třicet let později v roce 2010 se už hovoří o takřka 700 milionech a v roce 2030 bude dle prognóz žít v čínských aglomeracích 1 miliarda obyvatel (sic!). Jinými slovy, během půl století od smrti Mao Ce-tunga, který až do svého skonu dogmaticky trval na striktním rozdělení venkova a města, naroste počet obyvatel čínských měst o 800 milionů - o populaci USA a EU dohromady. Předpokládá se, že v roce 2030 bude 221 čínských měst větších než jeden milion a 23 větších než pět milionů. V rámci čínské urbanizace tak mimoděk dojde k největší migraci v historii lidstva. Zajímavým ukazatelem urbanizace, resp. industrializace země je okamžik, kdy počet městských obyvatel převýší počet obyvatel vesnic - ve Velké Británii k tomu došlo v roce 1851, v USA v roce 1920 a v Číně v roce 2011. Dalším rozdílem čínské urbanizace oproti evropským a americkým je, že čínskou hrbolatou cestu k prosperitě nepopisuje Charles Dickens, Emile Zola nebo Upton Sinclair, ale úředníci Světové banky, OECD, Greenpeace a McKinsey. Příběhy čínských Oliverů Twistů tak poněkud zanikají mezi statistickými údaji a prognózami budoucího vývoje. Přitom o dramatické a mnohdy i tragické lidské osudy není nouze, neboť, podobně jako v případě jiných zemí, i Čína má problém podělit se o výnosy industrializace s těmi, na kterých je celý její úspěch postaven. V současné době se odhaduje, že více než 250 milionů přistěhovalců z vesnic nemá povolení k pobytu ve městě, kde žije a pracuje - a je nadále registrováno ve vesnici svého původu, odkud odešli leckdy i před několika desítkami let. Hukou - čínské povolení k trvalému pobytu Povolení k trvalému pobytu, tzv. hukou, vzniklo v padesátých letech dvacátého století a hlavní inspirací při jeho zavádění byla kontrola a restrikce obyvatel dle sovětského vzoru. Držitelé vesnického hukou měli především povinnost živit dělníky ve městech, resp. odvádět družstvu/státu výnosy svých polí. Lidé ve městech sice neměli nárok na půdu,

zato ale dostávali potravinové lístky. Hukou zároveň komunistickému režimu posloužilo k naprostému odříznutí vesnic od měst a zamezení migrace během hladomorů a represí během Velkého skoku a Kulturní revoluce. Od smrti Mao Ce-tunga v roce 1976 se postupně režim hukou uvolňoval - dnes je jeho hlavním smyslem v případě vesnického hukou právo k užívání cca půlhektarového pole, právo na bydlení, sociální a zdravotní zabezpečení a k přístupu dětí do státních škol v případě městského hukou. Z této poněkud generalizující definice (v kombinaci s neochotou místní samosprávy vydávat přistěhovalcům městská hukou) vyplývá hlavní problém čínské urbanizace, který někteří komentátoři nazývají čínským urbanistickým apartheidem. Čtvrt miliardy přistěhovalců žije ve městech bez přístupu k sociálním a zdravotnickým službám. Většina z nich nemá nárok na standardní příspěvky na bydlení, žije v ubytovnách postavených vedle továren, pracuje 6 dní v týdnu, 10 – 12 hodin denně za průměrný měsíční plat okolo 6 000 Kč. Do domovské vesnice se vrací jednou ročně na dva týdny během čínského Nového roku. Děti obvykle zůstávají s prarodiči na vesnici – rodiče na ně ve městech nemají čas a státní školy je nemohou přijmout. Na druhé straně, průměrný výdělek farmáře na vesnici je čtyřikrát menší nežli nejnižší mzdy ve městě - pouhých 1 500 Kč měsíčně. A mnozí migranti vydělají ve městě za měsíc tolik, jako jejich bratranci na vesnici za rok. Motivace ekonomicky aktivní části populace k přesunu do měst tak je zřejmá na první pohled a jen stěží lze předpokládat, že proud přistěhovalců ustane. Situace čínských migrantů ve městech v lecčems připomíná situaci přistěhovalců či cizinců v mnoha rozvojových zemích. Situace v Číně je však navíc komplikována neobvyklou strukturou finančních toků mezi čínským státem a místní samosprávou. S mírnou nadsázkou lze říci, že čínský stát bere vše, nedává zpět nic a navíc očekává, že místní samosprávy pokryjí veškeré náklady na


bydlení a zdravotní a sociální zabezpečení svých obyvatel z vlastních zdrojů. Americký vs. čínský sen Komentátor New York Times Thomas Friedman ve svém loňském úvodníku parafrázoval americký sen jako právo každého Američana na velký dům, velké auto a velký hamburger (big house, big car and big Mac). Zároveň uvedl, že pokud se čínský sen bude realizovat v podobném formátu, bude lidstvo potřebovat dvě zeměkoule. Bohatnutí Číny a pokračující urbanizace, byť z mnoha jiných úhlů pohledu žádoucí, vyvolává mezi ekology veliké otazníky o udržitelnosti současného tempa rozvoje. Přístup čínského vedení k tomuto problému, který by se dal parafrázovat jako „grow now, clean up later“ má již nyní dalekosáhlé dopady na kvalitu života v čínských městech. O „kvalitě“ života se vlastně v čínských městech nedá příliš hovořit. Jen pět procent čínských měst totiž splňuje normy Světové zdravotnické organizace na zdraví neohrožující stav ovzduší, průmyslové aglomerace beztrestně zamořují široké okolí, vodní zdroje i půdu chemickými sloučeninami a těžkými kovy a miliony automobilů, symbolů společenského statusu, stojí každý den hodiny v dlouhých kolonách na okružních dálnicích kolem aglomerací a přispívají svým dílem k otrávenému vzduchu. Kapitolou samou o sobě je „sovětská“ estetika čínských měst – megalomanské bulváry, střídané průmyslovými zónami a „rezidenčními oblastmi“ s třicetipatrovými šedohnědými, depresivně vypadajícími věžáky vypadají jako kdyby Čína čekala na svou Věru Chytilovou a Panelstory... Čína v roce 2030: Čínský migrující dělník je základním stavebním kamenem čínského hospodářského zázraku. Bez odmlouvání bydlí v přeplněných ubytovnách, dělá nejhorší práci, je za ní mizerně placen, a pokud o tuto práci přijde nebo onemocní, od státu neočekává žádnou pomoc. Stát tak ročně šetří stovky miliard dolarů na zdravotním a sociálním pojištění a

tyto úspory se samozřejmě promítají do nízké ceny čínského zboží a následně do poptávky po něm na světových trzích. Navíc, čínský vesničan žijící ve městě, podobně jako např. mexický nelegální přistěhovalec v USA, posílá veškeré své úspory do rodné vesnice, čímž významnou měrou pomáhá místní ekonomice. Vládní propaganda, že v Číně neexistují slumy, se nezakládá zcela na pravdě. Každé z velkých čínských měst má svůj nevábný kout se špinavými ulicemi a přeplněnými domy postavenými narychlo z laciného materiálu. Slumu v Chongqingu nebo v Pekingu v porovnání se slumem v Riu de Janeiru či Bangalore však chybí několik parametrů typických pro slumy v rozvojových zemích. V čínských slumech nepobíhají hordy hladových otrhaných dětí – v čínských slumech je dětí málo či leckdy zcela chybí - jednak díky politice jednoho dítěte a jednak díky faktu, že 70 procent dětí žije s prarodiči v rodné vesnici. Dalším rozdílem je absence kriminálního podhoubí typického např. pro jihoamerické slumy plné gangů, zbraní a drog. Naopak, v mnoha dalších aspektech jsou čínské „shanty towns“ naplněné překvapivou směsicí pozitiv, která, pokud správně a včas podchycena, mohou znamenat naději pro budoucnost Číny. Většina obyvatel čínských slumů totiž nejen, že pracuje a pobírá plat, ale dokonce šetří a posílá peníze zpět domů. Především ale pevně věří, že jejich situace bude brzy ještě lepší – mnozí okolo nich a dost možná i oni sami se mají viditelně lépe než jen před několika lety - čínské platy totiž rostou průměrně o 20 procent ročně, od roku 2007 se zdvojnásobily, a pokud se čínská ekonomická mašina nezadrhne, tato vzestupná křivka bude pokračovat. Je evidentní, že Čína již na své cestě k urbanizované moderní zemi urazila obrovský kus cesty. Zároveň je nepochybné, že pozemková reforma, reforma hukou a reforma alokace zdrojů a nákladů mezi centrální vládou a místní samosprávou se musí stát vládními prioritami. Jejich úspěšné zvládnutí může přeměnit Čínu v moderní civilizovanou zemi a stovky milionů chudých přistěhovalců ve


standardní obyvatele měst, jejichž spotřeba potáhne čínskou (a možná i leckterou evropskou) ekonomiku. Jejich polovičaté provedení může naopak znamenat, že kolem roku 2030 bude v čínských městech žít půl miliardy velmi nespokojených obyvatel, kteří nemají co ztratit… Richard Krpač

Due Diligence při zakládání společných podniků nebo akvizici Diskuse nad tím, jaký způsob je nejvhodnější pro vstup na čínský trh, není dnes o nic méně intenzivní než byla v 90. letech, kdy se Čína stala významným příjemcem zahraničních investic. Ačkoliv většina zahraničních společností upřednostňuje wholly foreign owned enterprise (100 procent kapitálu je vlastněno jedním či více zahraničními investory), vytvoření joint venture (podniku se společným zahraničním a čínským kapitálem) může být vhodným způsobem pro některé malé a střední podniky, neboť úzké partnerství s místním dodavatelem, výrobcem či distributorem může poskytnout rychlý přístup na trh, např. k zavedenému distribučnímu řetězci. Založení joint venture v sobě ovšem nese mnohá a poměrně velká rizika. Aby tato rizika byla včas rozpoznána, je potřeba provést due diligence a to mnohem dříve, než se začne vážně uvažovat o uzavření společenské smlouvy. Cílem správně provedené due diligence je ochránit vlastní investici a zajistit, že druhá strana bude schopna dostát svým závazkům. Due diligence v Číně se v zásadě neliší od due diligence prováděné kdekoliv jinde. Proces by se měl skládat ze čtyř základních kroků: nejdříve identifikovat informace, které pomohou zhodnotit rizika partnera a transakce. Za druhé je potřeba najít spolehlivý a legální způsob, jak informace získat, tj. samozřejmě nejdříve od partnera samotného,

ale obchodní partner by neměl být jediným zdrojem informací. Za třetí je nutné všechny informace ověřit s pomocí oficiálních databází, státních a místních úřadů, obchodních partnerů, bank, právníků apod. A v neposlední řadě, na základě všech získaných informací vyhodnotit rizika a vyvodit rozhodnutí pro další postup, kterým může být odstoupení od jednání, snížení ceny, vyloučení některých problémových aktiv z obchodu apod. V čem se ovšem due diligence v Číně často liší od stejného procesu např. v České republice, je porozumění obou stran tomu, proč se due diligence provádí, a srozumění s poskytováním informací. Zatímco v západním pojetí businessu je otevřené sdílení a rozkrytí informací základem pro vytvoření obchodní důvěry, v Číně hraje mnohem větší roli osobní vztah mezi obchodními partnery. Odkrytí nepříjemné informace může být považováno za ztrátu tváře. Je proto zásadní si tento rozdíl uvědomit a překlenout ho. Pravidelný osobní kontakt od samého počátku jednání, a to nejen na pracovní úrovni, je nezbytný stejně tak, jako trpělivé vysvětlování, proč se due diligence provádí. Bylo by kontraproduktivní pouze vyslat skupinu právníků, daňových a účetních odborníků s úkolem získat informace a vypracovat zprávu. Pravděpodobnost skutečného úspěchu takového necitlivého postupu je mizivá. Také je ovšem potřeba dát hned na začátku obchodnímu partnerovi najevo, že nekompletní či nepravdivé informace znemožní uskutečnění transakce. Pro překonání bariér je někdy vhodné navrhnout účast třetí nezávislé osoby, např. čínskou pobočku mezinárodní právní firmy nebo zkušenou lokální právní firmu. Kontaktní osoba schopná komunikovat na odborné úrovni v čínštině a angličtině či češtině je nezbytná stejně jako kvalifikovaný tým. Čím více informací se podaří shromáždit během due diligence, tím samozřejmě lépe pro vaši vyjednávací pozici, ale také pro období po vytvoření joint venture či po akvizici.


Článek byl napsán na základě publikace EU SME Centra „Due diligence for joint ventures, mergers and acquisitions in China“. Publikace přináší informace a návod, jak správně provést due diligence v Číně, které informace jsou klíčové, jak tyto informace získat, stejně tak jako praktické zkušenosti s due diligence v Číně. Publikaci lze zdarma stáhnout na www.eusmecentre.org.cn EU SME Centre Beijing Jonas Rasch, Ludmila Hyklová

Ekonomické a obchodní vztahy mezi Čínou a Ruskem Když se před dvaceti lety rozpadl Sovětský svaz a jelcinovské Rusko přistoupilo k reformám, HDP Ruska předvedlo střemhlavý let, během něhož několik let po sobě klesalo o 13 až 18 procent. Deng Xiaopingova Čína byla tou dobou již více než deset let vzdálena od zásadních reforem a její HDP zaznamenávalo také dvouciferné meziroční změny, ale na opačné straně stupnice - v kladných hodnotách. Čínský dvouciferný růst pokračoval až donedávna. V roce 2013 je čínská ekonomika diverzifikovaná, exportně orientovaná a čtyřnásobně větší nežli ruská (HDP 7.3 bilionů USD vs. 1,8 bilionů). O ruské ekonomice tolik superlativů říci nelze, přesto vzájemný obchod v posledních letech roste rychlým tempem. Důvodem růstu je nejen přání politických elit obou zemí na navázání úzkých vztahů, ale především kompatibilita nabídky a poptávky mezi oběma zeměmi. Zjednodušeně lze říci, že zatímco Čína potřebuje pro svůj růst suroviny a energii, Rusko může v tomto ohledu mnohé nabídnout. Dokonce tolik, že jako jedna z mála zemí současného světa se může pochlubit relativně vyváženou obchodní bilancí s Čínou. Např. za první čtvrtletí tohoto roku činil vývoz čínského zboží do Ruska 10,35 mld. USD a opačným směrem takřka totožných 10,32 mld. USD. Rusko bylo podle čínských statistik v roce 2012 osmým největším obchodním partnerem Číny

s celkovou obchodní výměnou ve výši 88 mld. USD, aneb 2,3 % zahraničního obchodu. Obchodní výměna mezi Ruskem a Čínou tak narostla za pouhých osm let od roku 2004 čtyřnásobně - z 21 mld. USD na 88 mld. USD. Politika v tomto případě nicméně nehrála příliš velkou roli, neboť v případě USA rostla obchodní výměna ve stejném období také velmi rychle – ze 170 mld. na 485 mld. USD. Hlavní složkou exportu z Číny jsou stroje a zařízení a elektronika. Čína z Ruska dováží především suroviny. V minulosti byla významnou položkou čínského dovozu z Ruska vojenská technika. Odhaduje se, že v letech 1990 až 2007 pokrývala Čína až 90 % svých vojenských potřeb z Ruska. V poslední době obchod s vojenským materiálem klesal jednak z důvodu (oprávněných) obav na ruské straně z porušování duševního vlastnictví na čínské straně, a také proto, že Čína začala pokrývat své potřeby z vlastních zdrojů. Hlad čínské strany po ruském plynu, ropě a uhlí je tak velký, že trasy ze sibiřských ložisek těchto surovin, které až donedávna směřovaly jediným směrem, a to na západ, přes celé Rusko do Evropy, diverzifikují svůj směr a část jich nyní směřuje na jih, resp. jihovýchod. Smlouvy podepsané během březnové cesty prezidenta Xi Jinpinga do Moskvy tento trend prohloubí – např. Rosněft se zavázal k ztrojnásobení svých současných dodávek ropy z 300 000 barelů denně na jeden milion, čímž by se vyrovnal dodávkám Saúdské Arábie, doposud největšího čínského dodavatele. Podobně významné smlouvy podepsala čínská Shenhua Group s ruskou EN+ Group na dovoz uhlí a Gazprom se CNPC. Důležitou součástí těchto smluv jsou půjčky, resp. finanční krytí poskytované Čínskou rozvojovou bankou (CDB). První přeshraniční ropovod mezi Ruskem a Čínou byl otevřen v roce 2010. V témže roce se obě země dohodly na tom, že ve vzájemném obchodě nebudou používat americký dolar, ale své národní měny. Paradoxem dějin jsou přípravy na zřízení zón volného obchodu mezi čínskou provincíí Heilongjiang a Primorskou a Chabarovskou


oblastí na ruské straně. Jedná se totiž o teritorium, ve kterém v březnu 1969 svedly obě jaderné velmoci několik vojenských šarvátek. V současné době v této oblasti funguje čilý, nicméně z velké části ilegální příhraniční obchodní styk především s čínským textilem. Kromě ilegálního obchodu s textilem kvete mezi Ruskem a Čínou i ilegální obchod s dřevem, v rámci něhož dochází k bezohlednému drancování sibiřských lesů. Na ruské straně je také s nedůvěrou sledován nárůst počtu čínských obchodníků a osadníků na ruském řídce obydleném území na Dálném východě. Trajektorie obchodních i politických vztahů obou zemí má od jejich normalizace na přelomu osmdesátých a devadesátých let jasně stoupající tendenci. Občasná nedorozumění jsou obvykle rychle překonána i díky společnému zájmu na vyvažování vlivu USA. Obě země spolupracují v rámci BRICS, kde mj. padl i návrh na vytvoření paralelní struktury vůči Světové bance a Mezinárodnímu měnovému fondu. Rusko a Čína se dohodly během moskevského setkání obou nejvyšších představitelů na tom, že do roku 2020 dosáhne vzájemná obchodní výměna 200 mld. USD. S ohledem na dosavadní vývoj vzájemných vztahů se rozhodně nejedná o nedosažitelný cíl. Richard Krpač

Aktuality EK ZÚ – květen • 16. května podpořil náš kolega R. Krpač svou účastí zahájení „Sezóny celosvětových nákupů 2013“ pod patronátem Centra pro řízení mezinárodních značek (IBMC) a MOFCOM ve městě Taizhou v provincii Jiangsu. Díky jednání asociace Grand Europe Association se zástupci IBMC zde měly české výrobky (údajně až 300 různých vzorků od vína přes potraviny až po sklo) k dispozici přes 200 m2 výstavní plochy. Akce byla rovněž pokryta zpravodajstvím místních i celorepublikových médií. České výrobky podle očitého svědka nezapadly

v konkurenci ostatních zemí. • Ve dnech 21. 23. května jsme se ve spolupráci s Technologickým centrem Akademie věd ČR zúčastnili akce 2013 Asia-EU Matchmaking Event v Pekingu, organizovanou v rámci Enterprise Europe Network (EEN). Necelá desítka českých podnikatelů využila možnosti setkání s čínskými partnery a poznání místních podmínek i možností. Bonusem na závěr byla účast na výstavě fotografií J. Saudka na ZÚ Peking. •

Co chystáme v červnu ? 5. června dorazila i se zpožděním díky počasí a v neúplné sestavě z důvodu povodní v ČR delegace Plzeňského kraje, vedená nejprve prvním náměstkem hejtmana Šlajsem a od pátku podle původního plánu samotným hejtmanem M. Chovancem. Při návštěvě Pekingu proběhla jednání na Všečínské federaci průmyslu, ve společnosti Sinohydro i na ÚV KS Číny, tentýž večer pak velvyslanectví hostilo recepci na počest delegace, které se zúčastnilo asi pět desítek hostů z čínských institucí, firem a médií. Dalším bodem návštěvy byla čínská města Hangzhou, Suzhou, Tongxiang, Ningbo a Šanghaj, kde měly možnost kromě politických jednání přispět svou troškou do mlýna i přítomné firmy nejen z Plzeňského kraje. • Ve stejnou dobu kolega Richard Krpač reprezentoval ČR a ZÚ Peking na slavnostním ceremoniálu při zahájení investičního projektu firmy JULI ve městě Putian v provincii Fujian. Česká firma, která je společným podnikem dvou velkých německých výrobců Junkers a Linde, se zařadila mezi největší investiční projekty s českým původem v Číně. V Putinu, třímiliónovém, nikterak známém městě tak vznikla továrna, která bude zaměstnávat při výrobě elektromotorů pro vysokozdvižné vozíky celkem 90 místních pracovníků. • Ve dnech 20. - 21. června bude rezidence velvyslanectví hostit dva celodenní semináře na téma nanotechnologických aplikací, který připravuje společně ekonomický úsek, firma Nafigate a další čeští partneři, stejně jako


asociace IEEPA a obří energetická firma Guodian na čínské straně. Celá akce proběhne pod záštitou a s přispěním MZV ČR v rámci projektů ekonomické diplomacie a bude tak dalším důležitým krokem v cestě za širším uplatněním a uznáním pozice ČR v technologických inovacích. • Naše kolegyně Sandra Lang Linkensederová navštíví před zmíněnými semináři nejsevernější čínskou provincii Heilongjiang, aby zde již tradičně podpořila za ambasádu akci podnikatelského klubu MECEC a na setkání evropských a čínských firem prezentovala Českou republiku a možnosti obchodní či investiční spolupráce. • Od 15. do 24. června bude v ČLR také pobývat na další inspekční cestě po jaderném průmyslu země vládní zmocněnec pro dostavbu JE Temelín. V druhé polovině své návštěvy se spolu se Sandrou chystají navštívit čínského výrobce klíčových zařízení pro JE dle designu amerického Westinghouse právě v Harbinu. • Petr Vávra Více na www.mzv.cz/beijing

Úvodní slovo. Urbanizace motor čínského ekonomického zázraku. Vážení přátelé, čtenáři,

Recommend Documents