roèník XXXI
hlumecké listy
èasopis chlumeckého regionu
1
2001
Z OBSAHU ÈÍSLA: První obèanka tohoto tisíciletí v Chlumci n. C.
Etika v Èeské republice
Vánoce V Podzámèí
Judo - Polabská liga a rok 2000 Chlumec nad Cidlinou dne 25.1.2001
Slovo starosty Vážení čtenáři, ještě jednou Vám všem přeji na začátku nového roku, nového století i nového tisíciletí mnoho zdraví a životního elánu. Leden začíná jako téměř vždy pokusem o realizaci vznešených novoročních předsevzetí, ale i užíváním dárků od Ježíška, a protože zima je jaksi již v polovině, leden je i počátkem těšení se mnohých z nás na to, co hezkého prožijeme na jaře a v létě. Někdo plánuje dovolenou, jiný zase smělé záměry spojené s úpravami rodinného domu, chaty nebo zahrady, někdo pomýšlí na něco úplně jiného. Nejhorší je však neplánovat nic. Já sám zase patřím k té sortě lidí, kteří svoje představy při budoucím záměru prožívají intenzivněji, než potom vlastní realizaci. No, každý je jiný a svět je alespoň pestřejší. Na samém přelomu roku nás bohužel navždy opustila naše nejstarší občanka města paní Brunclíková, při svých nedožitých a požehnaných 96 ti letech. Nebylo jí o několik hodin dopřáno dožít se příchodu třetího tisíciletí. Osobně jsem ji znal a vím, že tato paní patřila k lidem, které jsem měl obzvláště rád, především pro svou skromnou a dobrou povahu. Já i mnozí další občané Chlumce nad Cidlinou si na ni uchováme ve svém srdci věčnou vzpomínku. Naopak jako symbol radosti a rozvoje našeho města jsme zaznamenali v prvních hodinách příchodu nového tisíciletí krásný přírůstek v podobě prvního občánka. Narodila se nám totiž Anička Klozová, která je dokonce prvním občánkem nového tisíciletí na celém hradeckém okrese. Když se maminka s miminkem vrátila domů, byl jsem šQastnou rodinu navštívit a dokonce jsem si mrňouska pochoval, ačkoliv to moc neumím. Jménem svým, jménem Města Chlumce nad Cidlinou a jistě i jménem všech našich občanů Ti Aničko přejeme mnoho zdraví, hodného tatínka i maminku, a až vyrosteš a budeš umět i číst, přečti si, že Ti přejeme i dosažení mnoha životních úspěchů. Aby jsi měla mnoho přátel a žádné opravdové nepřátele. A aby jsi nikdy nezapomněla, že jsi Chlumečák. S nástupem roku Vás chci také čtenáře seznámit s hlavními záměry
2
budování města. Nezmíním všechny akce, pouze ty hlavní, ale i těch bude v roce 2001 skutečně dost. PosuWte sami: - Zahájili jsme rekonstrukci Lorety, stavební část realizuje chlumecká firma Stavoslužba nákladem 7.000.000 Kč a její dokončení je naplánováno na jarní měsíce roku 2002. Tehdy bude Loreta slavnostně otevřena a první návštěvníci si prohlédnou expozice chlumeckých historických sbírek, které zatím bezúčelně odpočívají v bednách ve sklepení hradeckého muzea. Velmi významnou součástí expozice budou i hodnotné sbírky, zachycující vývoj zemědělské techniky, které pan František Novák našemu městu na sklonku roku 2000 věnoval. „Pane Nováku, za všechny chlumecké občany Vám na tomto místě veřejně děkuji a slibuji, že Vaše sbírka bude pro mnohé další generace moudrým poučením o tom, jakým způsobem naši předkové těžkou prací získávali obživu pro svoje rodiny.“ - Město zahájilo výstavbu nového šatnového pavilonu pro první stupeň Základní školy s kapacitou 480 žáků. Přístavba pavilonu bude realizována za „krčkem“ ve školním dvoře a nákladem 4.600.000 Kč ji vystaví chlumecká firma pana Solara. Staré šatny jsou v havarijním stavu, mají dožité izolace proti spodní vodě, a tak budou tyto prostory po rekonstrukci využity především pro ZvŠ jako školní dílny. - Jedním z prioritních programů zůstává generální rekonstrukce městských komunikací. Letos nákladem více než 8.000.000 Kč vybudujeme druhou část ulice Dvořákovy pravděpodobně včetně ulice Jiráskovy (zde záleží na dořešení majetkových vztahů) a ulici Riegrovu. Na další léta zbudou již rekonstrukce kratších úseků ulic, což bude i investičně pro nás podstatně veselejší. - Rozhodným způsobem jsme zahájili bytovou výstavbu v lokalitě „U nádraží“, kde se nyní buduje 30 bytů sdruženými finančními prostředky zájemců o byty, Města a získané státní dotace. Tyto byty postaví pardubická společnost CZ stavební holding nákladem více než 25.000.000 Kč. Současně máme v plánu zahájit vý-
stavbu 10 ti bytů zvláštního určení - DPS (domy s pečovatelskou službou), Čekáme, zda se podaří získat státní dotaci ve výši 7.000.000 korun. Náklad vyplynulý z výběrového řízení na tuto deseti bytovku je 10.300.000 Kč. - V rozpočtu zastupitelé vyčlenili částku 1.000.000 Kč na zahájení výstavby víceúčelové sportovní haly v prostoru za stávající sokolovnou. Parametry haly budou koncipovány na možnost míčových her jako je tenis, volejbal, florball, bandminton a dalších. V současné době již nová tělocvična ZŠ kapacitně nevyhovuje, pondělí až pátek je využívána vždy až do nočních hodin. Nová hala bude samozřejmě k dispozici i mimochlumeckým sportovním oddílům z okolí v souladu s plánovaným rozvojem mikroregionu „Cidlina“. Naši sportovci nenechali nic náhodě a provádějí sbírku na výstavbu haly mezi sebou i jinde, aby Městu maximálně odlehčili v investici, která má stát 6.000.000 Kč. - Pokračování v rekonstrukci bytového fondu - především jejich plynofikace a rekonstrukce bytů nižších kategorií si vyžádá více než 2.000.000 Kč. - Plynofikace Města bude letos spočívat v dokončení plynovodních řadů a přípojek v části ulice Kozelkova, U starého hradu, Na Hatích, v plynofikaci Bejkovky, hlavní ulice Na Františku (od hřbitova k vodojemu), plynofikaci Malých Kladrub včetně domů u Nového Města a na Skalce. Náklad více než 2.000.000 Kč. - 1.000.000 Kč je vyčleněn na projekty, kterými stavíme koncepci na rok 2002. Projekčně se připravuje rekonstrukce městského kina na víceúčelové kulturní zařízení (kino se systémem zvuku „DOLBY“ - prostorový efekt, videoprojekce se stejnou technologií, divadelní sál s úpravou jeviště a s kvalitním ozvučením a osvětlením, vzduchotechnikou, rekonstrukce vytápění objektu plynovou kotelnou a přístavbou prostor pro divadelní klubovnu, šatny, sklady pro kostýmy a kulisy). Je též hotová studie rekonstrukce budovy radnice, která letos přejde do fáze prováděcího projektu. Vše záleží na tom, jakým způsobem bude rozhodnuta refor-
ma veřejné správy. Jisté je však dnes i to, že budova radnice dávno neodpovídá patřičným parametrům (není zde výtah pro postižené osoby, mizerná úroveň sociálních zařízení, málo kancelářských prostor). Jak jsem již předeslal, vyjmenoval jsem pouze hlavní investiční akce. Ty drobné nezmiňuji. Při součtu uvede-
ných čísel si pozorný čtenář položí otázku, kde vzala chlumecká radnice tolik financí. Vysvětlení je jednoduché: byl schválen střednědobý osmimilionový úvěr, protože naše město všechny dosavadní úvěry splatilo koncem roku 2000 a také se nám podařilo různým intenzivním jednáním soustředit vysokou finanční částku
jako dotace od státu. Věřte mi ale, že sehnat tyto dotace je práce nadmíru obtížná. Zatím se dařilo, věřme si, že budeme úspěšní i nadále. Nyní do práce, aby se uvedené záměry na tomto papíře změnily ve skutečnost! Ing. Miroslav Uchytil starosta města
Informace z radnice V závěru loňského roku proběhlo zasedání zastupitelstva města a 8. ledna první zasedání rady města v tomto roce.
Vzhled obce ! Zastupitelstvo na svém 15. zasedání schválilo změnu č. 1 Územního plánu obce Chlumec nad Cidlinou, kterou zpracoval URBAPLAN, spol. s r.o. Hradec Králové. Dále vyhlásilo změnu č. 1 Územního plánu obce Chlumec nad Cidlinou obecně závaznou vyhláškou č. 2/2000 o změně a doplnění vyhlášky č. 3/1999 o schválení územního plánu obce a o závazných zásadách uspořádání území města Chlumec nad Cidlinou. ! Na základě požadavků sportovních oddílů tenisu, volejbalu a košíkové zastupitelstvo souhlasilo s možností výstavby víceúčelové haly za sokolovnou v případě podstatné spoluúčasti sportovních oddílů na
financování stavby a vyřešení majetkoprávních vztahů.
Školství a zájmová činnost ! Zastupitelstvo schválilo zřizovací listiny Základní umělecké školy a Domu dětí a mládeže Chlumec nad Cidlinou a současně schválilo i Pracovní a Organizační řád obou organizací.
Městské finance ! Zastupitelstvo schválilo návrh třetí úpravy rozpočtu města, rozpočtové provizorium na rok 2001 a schválilo i záměr uzavření úvěrové smlouvy na částku 8 mil. Kč s bankovním ústavem, který vzejde z výběrového řízení a uložilo radě města roto řízení realizovat tak, aby úvěrová smlouva byla podepsána nejpozději v den schválení rozpočtu.
Finanční příspěvky ! Rada města odsouhlasila poskyt-
Praprababička městských vyhlášek V době, kdy si mnozí z nás lámou hlavy s tím, jak zařídit, aby poměry ve městě odpovídaly požadavkům naší doby a ta pravidla vtělují do obecně závazných vyhlášek o čistotě města, o chovu zvířectva, o veřejném pořádku a podobně, a kdy Ústavní soud tyto vyhlášky jednu po druhé ruší, tak jsem objevil při jiné příležitosti tento krásný zápis: „11. srpna L.P. 1613 nařízení vyšlo od obcí pražských, aby sousedé nechovali nečistých hovad, dobytka sviňského, koček, smrdutých kozlův, psů nečistých, neboH taková hovádka snadno s sebou nakažení z domu do domu přenášejí, protože jsou pitoma.“ To byla idyla! Kodejška, tajemník MěÚ
nutí finančního příspěvku ve výši 5.000,- Kč Církvi římskokatolické v Chlumci n. Cidl.na opravu a údržbu věžních hodin s tím, že z příspěvku bude provedeno vyrovnání s osobami, které opravu provedly.
Různé ! Byl zřízen Osadní výbor v místní části Pamětník a zastupitelstvo zvolilo za předsedu pana Petra Vohradníka a za členy Lenku Malíkovou a Dobroslava Tesaříka. ! Zastupitelstvo v závěru zasedání vzalo na vědomí informace starosty týkající se průběhu bytové výstavby 15 bytových jednotek u nádraží včetně možnosti výstavby dalších 15 bytových jednotek v této lokalitě a 10 bytů v domě s pečovatelskou službou (bývalá prádelna v nemocnici). Dále vzalo na vědomí informace o reformě veřejné správy a o postupu prací na studii rekonstrukce radnice.
Soňa Chloupková
Láska stoletá Až bude mi sto let chtěla bych oslepnout a dotýkat se tvých pobledlých lící a konečky tvých prstů dotýkaly by se mých řas a vzpomínky zavoněly by po skořici...
Láska na řasách Na řasách, lásko, na řasách tvých ulpěla láska tak čistá právě vcházíš do mých nocí bezesných a snům maluješ tvář. Milovat, lásko, milovat už znám tma nikdy mě nepohltí s láskou se probouzím, s láskou usínám jsi světlem mojí duše...
3
Ze služební knihy Městské policie Vysvětlení zákazu zastavení na Klicperově nám. od prodejny Elektro Michael k prodejně Večerka Někteří řidiči se dotazují jak nás, tak představitelů města, proč na jižní straně Klicperova náměstí, před prodejnou Elektro Michael, byla osazena dopravní značka zákaz zastavení s časovým omezením. Chtěla bych touto cestou informovat veřejnost, z jakých důvodů jsme k tomu přistoupili. Jedná se o úsek místní komunikace, kde je vozovka široká 6 m a krajnice u chodníku od Elektry Michael k prodejně potravin Večerka 2 m. Již v projektu, který byl zpracován pro rekonstrukci Klicperova náměstí, měl být tento úsek vyznačen tak, aby zde byla vždy volná místa pro zásobování prodejen, od čehož se pak upustilo. Poté v tomto úseku stávala vozidla občanů, ale i návštěvníků města, kteří zde zaparkovali a šli za nákupy apod. Později však v tomto místě byla otevřena prodejna květin Azalka, potom
Večerka a docházelo stále častěji k tomu, že vozidla zásobování byla nucena zastavit ve dvouřadu a zboží bylo skládáno mezi zaparkovanými auty nebo přes ně. Pro stání tak nezůstal na obousměrné silnici pro každý směr jízdy jeden jízdní pruh široký nejméně 3 m. Docházelo k tomu, že často nemohla projet nákladní auta a autobusy, protože vozidla zásobování, která stála ve dvouřadu, tvořila překážku silničního provozu. A to jsem ještě nevzpomněla, jak byla mnohdy omezena vozidla, která chtěla vyjet z parkoviště na protější straně. Všichni spěchali a rozčilovali se a hlavně řidiči zásobování nechtěli připustit, že to jsou právě oni, kteří porušují obecnou úpravu silničního provozu. Z těchto důvodů jsme přistoupili k řešení vzniklé dopravní situace osa-
zením dopravního značení, zákazu zastavení s časovým omezením, které jsme upravili po dohodě s podnikateli, kteří mají v tomto úseku provozovny. Toto bylo konzultováno a schváleno příslušným pracovníkem dopravního inspektorátu Okresního ředitelství PČR v Hradci Králové na pondělí - pátek od 8.00 - 15.00 hod. mimo zásobování. Jsme si vědomi, že parkovacích míst přímo v centru náměstí není dost, ale domníváme se, že v tomto frekventovaném úseku musí být zachována plynulost silničního provozu a především bezpečnost všech účastníků. Město Chlumec nad Cidl. v nejbližší době podnikne kroky vedoucí k možnosti vytvoření dalších parkovacích míst v centru města. Za Městskou policii Chlumec n. C. Miloslava Venclová
První občanka tohoto tisíciletí v Chlumci n. C. i v okrese Hradec Král. Dne 1. 1. 2001 v novobydžovské nemocnici poprvé zakřičela na tomto světě Anička Klozová, první občanka našeho města v tomto tisíciletí. Bylo to přesně v 11 hod. 20 min. V tomto věku ještě můžeme sdělit jinak důvěrnou informaci děvčat o váze a výšce (3,52 kg, 53 cm - to jsem kus, že?). Dne 11. 1. 2001 si Aničku přišel pochovat i pan starosta Ing. Miroslav Uchytil. Samozřejmě nepřišel s prázdnýma rukama, maminka dostala kytičku a Anička do začátku svého života 5 tis. Kč a plyšovou opičku. Aničko, přejeme Ti hodně štěstí, zdraví a spokojenosti v celém Tvém životě.
„Sláva provází cnost jako stín“
Cicero
„Malí trpí, když mocní se vadí“ Phaedrus „Sestrou poctivé mysli je chudoba“ Petronius „Odsuzují to, čemu nerozumějí“ Quintilianus
4
foto Ant. Fibigr
Vaše kuře
„Pole jakkoliv úrodné, bez obdělávání úrodu nepřináší“ Cicero
„VždyQ se i o tebe jedná, když sousední stavení hoří“ Horatius
„To co se rodilo dlouhý čas i okamžik zmaří“ Cato
„Pes se už nikdy od mastné kůže odehnat nedá“ Horatius
„Každý aQ kráčí cestou, již z dřívějška zná“ Propertius
„Lid jež jistoty nemá, se rozštěpí v mínění různá“ Vergilius
Naše fotoreportáž NOVÉ STOLETÍ BYLO UVÍTÁNO SLAVNOSTNÍM OHŇOSTROJEM
foto Ant. Fibigr
5
Zprávy z městské knihovny Dne 15. 12. 2000 se od 9.00 hod. konalo slavnostní otevření Informačního střediska při Městské knihovně v Chlumci nad Cidlinou, kterého se zúčastnili zástupci města, okresu, kulturních organizací a profesionálních knihoven hradeckého okresu.
podmínkách - tzn. ve vztahu k velikosti města, k atraktivnosti a turistické návštěvnosti. Přihlížela jsem i k tomu, co mohou využít jak návštěvníci, tak místní obyvatelé. Toto vše jsem zahrnula do projektu, který schválilo zastupitelstvo města v prosinci roku 1999. V červenci před začátkem turistické sezóny jsme měli zpracovány základní informace o našem městě a zkušebně jsme IS otevřeli. Náš projekt finančně podpořilo i ministerstvo kultury částkou 28 000 Kč. Do současné doby máme zpracován přehled služeb, historii města. Při zpracování nám velice pomohl fond knihovny, hlavně regionální literatura, z které jsme mohli čerpat. Využili jsme i služeb IS při OK v Hradci Králové. Dalším důležitým zdrojem informací byla kronika našeho města. Návštěvníkům nabízíme prodej pohledů, map, internet, jízdní řády, možnost využití map na CD-ROMech. V letošním roce bychom chtěli podrobně zpracovat i blízké okolí města. Helena Holanová vedoucí knihovny
V dnešním světě dochází k bouřlivému rozvoji informačních technologií, které pronikají do všech sfér našeho života. Mimo nezůstávají ani veřejné knihovny, které jsou významnými kulturními a vzdělávacími středisky. Vlastní veliké množství zpracovaných informací, které mohou prostřednictvím informační techniky zpřístupňovat čtenářům a uživatelům služeb. I stát si je vědom kvalitních informačních služeb, které knihovny poskytují, a počítá s nimi v koncepci státní informační politiky - usnesení vlády ČR č. 351 z 10. 4. 2000. I zákon o svobodném přístupu k informacím č. 106 ze dne 11. 5. 1999 pověřuje veřejné knihovny zveřejňováním informací. Město Chlumec nad Cidlinou nezůstává stranou a je druhým místem v okresu, které zřizuje specializované informační pracoviště. Při vzniku IS jsem vycházela hlavně z místní situace. Navštívila jsem několik informačních středisek a z toho, co jsem viděla, jsem vybrala vše, co by se využilo v místních
Hledá se Hledá se 3letá čistokrevná fenečka Ši-tzu, zlatobílé barvy, krátce ostříhaná, slyšící na jméno Žaneta. V uchu má vytetované číslo 1420. Z útulku ve Skřivanech byla odvezena dne 11. 12. 2000 starší červenou Š 1203 s kolínskou SPZ panem Petrem
Informační středisko VÝZNAMNÉ DNY ROKU 2001 LEDEN 1. 1. Mezinárodní den míru Den obnovy samostatného českého státu 19. 1. Památný den ČR - výročí úmrtí Jana Palacha 28. 1. Mezinárodní den mobilizace 31. 1. Světový den pomoci malomocným ÚNOR 2. 2. 11. 2. 14. 2. 21. 2. 22. 2.
Den zasvěcený Bohu Světový den nemocných Den sv. Valentina Mezinárodní den boje proti kolonialismu Den myšlenky bratrství (celosvětový svátek skautů)
Synkem starším a jeho dcerou Ditou Synkovou, oba bytem Chlumec n. C., s tím, že se o ní náležitě postarají. Fenku však pravděpodobně poskytli jinému majiteli. Za poskytnutí informací, vedoucí k jejímu nalezení, nabízím odměnu 3.000,- Kč. tel. č. 0448/522 786
Životní moudra Výdaje rostou úměrně k příjmům Murphyho zákon
Je jen jediný způsob jak jednat se ženami, bohužel nikdo ho nezná
Věř v Boha, ale přesto zamkni pečlivě své auto N.N.
Charlie Chaplin
Lhář musí mít dobrou paměQ Marcus Fabius Quintilianus
6
Čtu v poslední době tak strašné věci o kouření, že jsem se tedy rozhodl přestat číst W. Churchill
Kdo máš krátké nohy, dělej drobné kroky České přísloví Vdovec je muž odsouzený k doživotnímu žaláři, jemuž byl zbytek trestu prominut Pierr Veron LV
V nakladatelství Nucleus HK vyšla před několika týdny kniha „Manažerská etika ... inspirace pro 21. století“. Jedním z autorů je ing. Josef Hladík, v jehož charakteristice je mimo jiné uvedeno, že „žije v Berlíně a Frankfurtu nad Mohanem a příležitostně v Chlumci nad Cidlinou, odkud pochází jeho manželka.“ Zda pobyty v našem městě našly odraz v jeho poznatcích, není redakci Chlumeckých listů známo. Se svolením ing. Hladíka otiskujeme část jeho příspěvku.
Etika v České republice - pohled z Německa Hra bez pravidel V České republice začala v roce 1990 hra, jejíž pravidla se formulovala dodatečně. Tím vznikl prostor pro počínání, které bylo objektivně nemorální, subjektivně však nebylo v rozporu se zákonem, protože ten neexistoval. Chybou bylo, že některé kruhy se přitom snažily budit dojem normálnosti a staly se prakticky obhájci něčeho, co část národa pociQovala jako absenci práva respektive spravedlnosti. Rozhodující otázkou v této souvislosti zůstává, do jaké míry se podaří toto období chápat jako dobu hledání cest či jejich nalezení. Nebezpečí, že cesty z devadesátých let mají pro řadu občanů silnou přitažlivost, je značné. Nejcitlivější ztrátou prvních polistopadových let zůstane, že politici promarnili ochotu národa, i za cenu osobních obětí přispět k morální a ekonomické renesanci společnosti. Fakt, že v průběhu 50 let na území České republiky existovala možnost třikrát získat nebo ztratit majetek způsobem, který je v rozporu s etikou, ale přesto je zákonem krytý nebo alespoň nepostižitelný, odlišuje Českou republiku od Německa. Po prohrané válce byla většina majetku zničena a ten, co byl ušetřen válečných škod, podléhal ustanovením o solidárním odvodu ve prospěch válkou postižených. Tvorba majetku byla v následujících letech prakticky otázkou vlastní píle a podnikatelského instinktu a v převážné většině záležitostí několika desítek let. O to větší je zdrženlivost na německé straně, když čeští podnikatelé předvádějí své limuzíny, svá sídla a líčí exotické dovolené, všechno za peníze získané během několika málo let. Pro úplnost je nutno dodat, že i v procesu privatizace v bývalé NDR přes Treuhand AG došlo k majetkovým únikům. Rozdíl oproti České republice spočívá v tom, že účastníci těchto
machinací se od samého počátku snažili stopy svého počínání zahladit, neboQ se nacházeli v rozporu s platnými zákony. Jejich odhalení má i dnes za následek soudní řízení.
Ztráta iluze, ztráta etiky? Snad nejabsurdnějším projevem politických iluzí byla v moderních dějinách lidstva představa o vybudování komunismu, kdy společnost na jedné straně chtěla uspokojovat materiální stránku podle potřeby, na druhé straně ji k tomuto cíli měl přivést z vlastní podstaty nefungující hospodářský systém. V bývalém Československu propadla iluzi komunismu, respektive jeho první fázi socialismu, nepodstatná část národa. Nutno říci, že většina komunistů dříve nebo později pod tlakem reality vystřízlivěla. Předtím ale stačili zničit ideály o budoucnosti milionům spoluobčanů - nekomunistů. Tak se octli v jednom státě vedle sebe lidé se ztroskotanými iluzemi a lidé se zničenými ideály. Spojovala je ztráta perspektivy, ústící v úpadek morálky a etiky. V tomto stavu zastihl národ, několik tisíc morálně silných a občansky odvážných vyjímaje, listopad 1989. Existuje paralela k situaci v nacistickém a poválečném Německu, respektive v čem spočívá rozdíl? Podíl sympatizantů s fašistickým režimem v Německu byl zřejmě vyšší než podíl komunistů v poválečném Československu. Přesto se podařilo v poválečném Německu poměrně rychle etablovat věrohodnou demokracii. Důvodů pro to je několik. Na rozdíl od komunistů byli čelní nacisté, pokud se dožili konce války, postaveni před soud a potrestáni. S pomocí západních velmocí byly vytvořeny demokratické státní struktury, spočívající na osvědčených právních principech. K tomu přistoupila skutečnost, že zlepšit svoji materiální situaci mohla drtivá většina národa jenom prací.
Sebeklamy Češi mají sklon vidět se jinak, než jací ve skutečnosti jsou. Etický aspekt tohoto problému spočívá v tom, že subjektivním vlastním přeceněním bez kritické sebereflexe dochází automaticky k deformaci pohledu na ostatní svět. Vinu na tom nese i politická reprezentace na počátku devadesátých let, která nebyla schopna vlastnímu národu vysvětlit, že se vrací do úplně jiného světa, než před čtyřiceti lety opustil. Desetiletí tradované české přednosti ztratily na významu - zlaté ručičky jsou v době automatizovaných výrobních procesů v průmyslu překonané, schopnost improvizace je dnes spíše výrazem neschopnosti organizovat. Fatálním omylem byl nezájem o zahraniční kapitál v privatizovaných podnicích. Pod heslem nepřipustit rozprodej republiky došlo k tomu, že podniky, které byly na začátku devadesátých let schopny udržet krok se zahraniční konkurencí, pro nedostatek kapitálu tuto schopnost v průběhu dalších let ztratily a dnes jsou břemenem státního rozpočtu. Ve veřejném mínění převládala představa, že zahraniční kapitál má v českých podnicích jediný cíl, a sice vydělané peníze vyvézt do zahraničí a tím prakticky okrádat republiku. Etickým problémem je, že se nenašla žádná politická či vědecká autorita, která by tomuto populistickému, v moderní ekonomii dávno překonanému, názoru čelila a řekla vlastnímu národu, že podniky se zahraniční účastí prosperují mimo jiné proto, že většinu zisku reinvestují a že nejvíce peněz plyne do zahraničí tím, že tam čeští občané tráví dovolenou. Zvláštním českým problémem je posuzování vlastních jazykových znalostí a jazykových schopností spoluobčanů. Tvrzení o „perfektním“ ovládání toho či onoho cizího jazyka patří k nejnápadnějším rozporům mezi realitou a subjektivním přesvědčením.
„Nejsme banánová republika“ Potíže se správným definováním vlastní pozice a sklonem k jejímu přecenění provázejí občany české republiky i do zahraničí. Je nutno předeslat, že bývalé Československo a později i Česká republika měly zejména v sousedním Německu vynikající pověst. Většina emigrantů měla usnadněnou pozici tím, že pocházeli právě z Československa, přičemž oni sami byli přesvědčeni o výjimečnosti země svého původu. V prvním období po sametové revoluci jsme nepochybovali
7
o tom, že se naší bývalé vlasti podaří poměrně rychle dohonit ztracených čtyřicet let. V průběhu let dalších, kdy jsme se stali svědky či aktéry tohoto procesu, došlo k vystřízlivění. Otevřenou otázkou zůstává, zda jsou Češi v zajetí mýtů a legend, či zda předkové a jejich stát byli skutečně mimořádní. Dnešní pohled sousedního Německa na Českou republiku je mnohem střízlivější a kritičtější než tomu bylo před několika lety. Čím intenzivnější jsou kontakty mezi oběma zeměmi, tím větší váhu mají osobní zkušenosti. To platí pro obě strany. Jistě i řada Čechů má dnes na Německo jiný názor než v minulosti. Z etického hlediska by bylo žádoucí, aby se pohled, jak národ vidí sám sebe, příliš nelišil od toho, jak jej vidí ostatní svět. Češi mají sklon mluvit v přítomnosti cizinců s despektem o svých východních sousedech. Automaticky se stanou nevěrohodní, jestliže jejich partneři mají v tomto směru vlastní, a ne právě negativní zkušenosti, což zdaleka není výjimkou. Zahájí-li česká strana jednání konstatováním, že „nejsme banánová republika“, že Česká republika má bohaté průmyslové tradice a že leží přímo ve středu Evropy a pokračuje-li předložením prospektů v nesrozumitelné němčině a přislíbem dodat chybějící informace, a nakonec se neozve, není to jenom hospodářský, ale i etický problém. Nejde pouze o ztrátu vlastní důvěryhodnosti, ale i o škody, způsobené nepřímo těm českým podnikům, které seriozně usilují o navázání kontaktů.
Český podnik pohledem ze zahraničí Kritickému pohledu na poměry v českých podnicích bych rád předeslal, že vím, že existuje řada podniků, jejichž majitel pracuje sedm dní v týdnu, léta nebyl na dovolené, splácí dluhy bance a jeho zaměstnanci dostávají mzdu ve stanoveném termínu. Na svůj osud si nestěžuje. Co jej rozčiluje a deprimuje, a to je nadřazený etický problém, že vedle něj existuje druhá kategorie podnikatelů, kteří založili svoji existenci na tricích v souvislosti s privatizací a dnes se nacházejí v nesrovnatelně výhodnější pozici. Formálně společenským rozdílem mezi českým a německým podnikem je vztah mezi nadřízenými a podřízenými. Tykání v českém podniku prolíná všechny úrovně a je zřejmě produktem a pozůstatkem komunisty šířené pseudorovnosti. Familiární tón je v určitém rozporu s respekt vzbuzujícími označeními jako generální ředitel
8
a předseda představenstva či dokonce obojí. Pro německé partnery jsou křestní jména v českých podnicích o to méně pochopitelná, že vizitky jejich českých partnerů se hemží různými tituly až po nesrozumitelný CSc, který je ovšem pro část německé veřejnosti se znalostí východoevropské problematiky spíše příznakem pro kariéru za komunistického režimu. Neformální český způsob komunikace se stává pro cizince problémem v tom okamžiku, kdy například česká strana přivede na pracovní večeři svého šoféra. V podnicích v bývalé NDR vedla podobná atmosféra po sjednocení k řadě komplikací. V případech, kdy podnik převzalo nové vedení, vznikla často propast mezi managementem a tzv. kolektivem, jehož solidarita se zakládala na společné minulosti. Tam, kde řízení podniku zůstalo v původních rukách, měla skutečná nebo předstíraná forma jedné velké podnikové rodiny spíše kontraproduktivní účinek, nejpozději v okamžiku, kdy bylo nutno redukovat počet pracovních sil. Čeští podnikatelé dělají při jednání se zahraničními partnery taktickou chybu, ponechám-li etický aspekt stranou, když slibují, že mají tam a tam dobrého kamaráda a ten že to či ono zařídí. Solidní podnikatel se nemůže spolehnout na nějakého kamaráda svého obchodního protějšku. Navíc vzniká dojem, že v tomto státě jsou kamarádi důležitější než zákony a instituce. K etice podnikání patří spolehlivost, to znamená jistota zákazníka, že se na slíbený termín, cenu a kvalitu může spolehnout. Zákazník se ovšem prakticky dobrovolně zříká práv a nároků vůči dodavateli, jestliže se jedná o práci na černo. V České republice má v porovnání s Německem mnohem méně obchodních vztahů písemnou formu. Žádost o písemnou nabídku či smlouvu je v České republice často chápána jako projev nedůvěry. Současně se však řada podniků vyznačuje téměř absolutní nespolehlivostí. Sdělení řemeslníka či podnikatele v tom smyslu, že kdybych na Vás zapomněl, tak se ozvěte, si v tržním hospodářství nechá zákazník za normálních okolností líbit jenom jednou. V tom se zdá ale být jádro českého problému. Zákazníka nejenom že nerozčílí, ale ani jej nepřekvapí, když řemeslník nedodrží slovo. Jakoby se ztratil na obou stranách cit pro zodpovědnost. Přitom řemeslník nemá pocit, že se dopouští něčeho negativního. Klíčovým zážitkem pro mne bylo, když si jeden český řemeslník při práci na naší okapové rouře koncem loňského října „na hodinku odskočil“ pro chybějící plech a s ne-
falšovanou radostí, že se zase vidíme, se objevil s plechem v dubnu letošního roku.
Host do domu Pověsti České republiky hodně škodí existence dvojích cen, to znamená skutečnost, že cizinci jsou cenově znevýhodňováni. Argumenty v tom smyslu, že na západě stojí hotel či divadlo více než v České republice a že proto jsou vyšší ceny namístě, jsou pro zdrcující většinu turistů nepochopitelné a z etického hlediska nepřijatelné tím spíše, že vyšší cena nespočívá v lepší kvalitě, ale je odvozena od státní příslušnosti návštěvníka. Nedovedou si zastánci této cenové politiky představit, že kritériem turisty při výběru země je i cenová hladina? Bylo by omylem se domnívat, že do České republiky budou turisté proudit za každou cenu. Neosobní, až nezdvořilá obsluha v restauracích a v obchodech navíc turistům nezprostředkovává pocit, že jsou vítanými hosty. Příjmy z turistiky jsou důležité všude na světě. Rozdíl spočívá v tom, jak jednotlivé země k této otázce přistupují. I v tom hraje roli etika - využít příležitosti rychle vydělat, nebo se snažit získat dlouhodobého zákazníka a de facto přítele. Němečtí turisté, kteří navštíví Českou republiku autem, poznají nejpozději poté, co je předjede pár českých vozů, že se nacházejí v jiném světě. Co v České republice udivuje, až šokuje, je ochota riskovat svůj a cizí život kvůli pár metrům nebo vteřinám. Jezdec silnějšího auta odvozuje zřejmě z toho, že za něj více zaplatil, právo nebo dokonce povinnost jet rychleji než řidič slabšího auta, i když ten se pohybuje na hranici povolené rychlosti. Zde se jedná o stejný fenomén jako ve východním Německu. Deset let přístupu k nové technice je krátká doba na to, aby člověk zvládl tuto změnu mentálně. Ostatně auto jako symbol je i v Německu, na rozdíl například od Francie, důležitý společenský prvek. Majitelé drahých vozů jsou přitom buW skutečně bohatí, kteří svoje bohatství chtějí demonstrovat, nebo lidé, slibující si od drahého auta zvýšení společenské prestiže, které jiným způsobem nejsou schopni dosáhnout.
S politiky netančím O tom, jak se občan ve svém státě cítí, rozhoduje vedle životní úrovně i jeho subjektivní pocit právní jistoty. V podstatě jde o to, aby se občan mohl spolehnout, že se dovolá spravedlnosti. Předpokladem pro to je fun-
gující legislativa a exekutiva. Respektování práva musí být obecně závazné, jeho vymáhání se přitom nesmí zastavit před žádnou společenskou vrstvou. Zarážející je, že většina Čechů je nespokojená, a současně neuvěřitelně pasivní, jakoby nechápala, že jde o jejich budoucnost. Národ se baví, když jsou v televizi zesměšňováni politici, přičemž třetina občanů nejde ani k parlamentním volbám. Spousta občanů nevidí, že být politikem, a to začíná již na komunální úrovni, zname-
NAŠE ZDRAVÍ - léčivé rostliny Vůně bylinek sama o sobě navozuje naději na uzdravení, je v ní příslib jemné péče. Možná je to dané vzpomínkou na kouřící šálek, který nám při nemoci babička stavěla na noční stolek vedle postele. VždyQ historie léčby vybranými rostlinami sahá až za obzor paměti. Nedávná historie však fytoterapii příliš nepřála. Lidé se přírodě vzdálili, zapomněli, že s ní vytváří neoddělitelný celek, a začali se klanět spíše civilizačním vymoženostem. V posledních letech se stále více lidí vrací do laskavé náruče přírody, aby zde hledali lék na svoje bolístky. Fytoterapie totiž vnímá člověka jako jeden celek, v němž všechno souvisí se vším. Moderní rostlinná medicína se neomezuje na pouhé potlačení symptomů choroby, ale usiluje o obnovení normálních tělesných funkcí. Síla ukrytá v rostlinách tak v podstatě člověku pomáhá, aby si jeho tělo se svými obtížemi dokázalo poradit samo. V současné době je povídání o bylinách stálou součástí mnoha časopisů a „Bylinářovy rady“ jednou z nejčastějších rubrik. Přesto, anebo právě proto, bych se i já letos chtěla věnovat právě tomuto tématu. Není totiž od věci si připomenout základní zásady, které bychom měli dodržovat. Vše od pěstování, sběru, uskladnění, použití.
CO SBÍRAT Především jen ty rostliny, které dokonale známe. Sbíráme rostliny mladé, zdravé, prosté škůdců a chorob. Nesbíráme nikdy v porostech ošetřovaných herbicidy nebo insekticidy, ani v blízkosti silnic a komunikací.
ná zříci se značné části soukromého života. Na druhé straně politici sami dodávají národu pravidelně příklady narušené etiky. Česká společnost by výrazně posílila svoji substanci, kdyby se podařilo v exekutivě přesunout zodpovědnost směrem k odborným autoritám a těžiště činnosti politických stran soustředit na programatickou oblast. Značně problematické je v České republice prolínání politických stran a exekutivy. Člen vlády či vysoký pracovník ministerstva nemá zábrany pou-
žít služební auto s řidičem k návštěvě stranické akce včetně volebního boje.
JAK SBÍRAT
květ divizny, který se rozvíjí v noci a za poledne již padá.
Léčivé rostliny sbíráme vždy naprosto suché, nikdy ne po dešti nebo za ranní či večerní rosy (podobné rady patří do pohádek). Některé rostliny mají sklon k zapaření, proto je lepší hromadit sběr v tenkých vrstvách.
KDY SBÍRAT KVĚTY - jsou na sběr velmi choulostivé, sbíráme je při počínajícím rozkvětu. Sucho je rozhodujícím činitelem pro jejich kvalitu, nejvíce účinných látek obsahují kolem poledne. Výjimku má
Závěr Ve společnosti, která vykazuje etické deficity a česká společnost do této kategorie patří, musí být určitá pravidla formulována a kontrolována, než se stanou v průběhu jedné či více generací přirozenými normami. Stav etiky je výrazem kvality a tím konkurenceschopnosti společnosti. J.H.
LISTY A NAŤ - listy sbíráme plně rozvinuté, když rostlina začíná kvést. Sbíráme listy mladé, přízemní a znečištěné ponecháme na místě. Natě sbíráme ve stejném období jako listy, odřezáváme ji tak, aby na rostlině zůstaly listy na regeneraci. PLODY A SEMENA - sbírají se až po dokonalém dozrání. KOŘENY - vykopávají se na podzim, když nadzemní část již zavadá. Kořeny musíme zbavit nečistot proudem vody.
Dnes Vám ještě povím o jedné z nejčastěji používaných léčivých rostlin - mátě.
Máta - Mentha - pochází ze severní polokoule. Nejpoužívanějším druhem je máta peprná - Mentha piperita. Užívaná část jsou listy nebo mladé kvetoucí vršky s listy. Silice v rostlině se tvoří přes den, proto sbíráme v polední době a sušíme ve stínu, pokud možno rychle. Léčivé účinky: máta zlepšuje soustředění, osvědčila se při bolestech hlavy, příznivě působí inhalace při rýmě a nachlazení. Nejvýrazněji máta účinkuje na trávicí soustavu - zvyšuje vylučování enzymů nezbytných pro správné trávení, působí proti nadýmání, křečím, průjmům. Máta léčí i zanícené klouby a reumatismus. Bolavé místo potřeme rozdrcenými lístky a obvážeme gázou namočenou v silném mátovém nálevu. Při bolestech hlavy přikládáme drcené lístky na čelo, osvědčila se i tinktura: smícháme rozdrcené lístky máty a lihu /1:1/, uzavřeme v lahvičce, necháme 14 dní macerovat v teple a přecedíme. Při potížích potíráme čelo a spánky. Když místo lihu lístky máty naložíme do oleje, vznikne nám mazání, kte-
ré je oblíbené u sportovců a lidí, které trápí křeče, bolesti a nedokrvující se končetiny. Vlažným mátovým čajem si můžete ošetřit pleQ. Ta se zjasní, zklidní, vyčistí. V kuchyni mátu používáme do zeleninových salátů, k těstovinám, na pizzu, do omáček, paštik, ale i cukroví a nápojů. Ve starých herbářích najdete také recept na mátový likér. Dvě hrsti čerstvé máty, dvacet lžic medu a 1 litr režné smícháte a necháte 2 měsíce louhovat. Tento likér užíváme při žaludečních nevolnostech a má také afrodiasiakální účinky. Mátu můžeme velmi úspěšně pěstovat na zahrádce. Dobře roste v normální zahradní půdě, na prosluněných i částečně zastíněných vlhčích místech. Jednou za tři roky si vypěstujte nové rostliny a staré zlikvidujte. Předejdete tím případným houbovým chorobám. Na podzim vykopejte část kořenů, zasaWte do květináče a vydatně zalijte. Do měsíce se objeví první výhonky, které můžete sklízet až do jara. Jana Luňáková
9
KDO JE KDO v Chlumci n. C.? Nenarodila se v Chlumci ani tu nežila, ale měla k našemu městu vřelý vztah a bývala zde častým a vždy vítaným hostem v rodině Kinských na zámku Karlova Koruna i v Oboře, kde se někdy celé týdny připravovala na dostihy. První žena, která ve svých jedenadvaceti letech jela Velkou pardubickou steeple-chase, patrně nejtěžší dostihový závod v Evropě. A také první a dodnes jediná žena, která za dosavadních 128 let od založení tohoto závodu dokázala v něm zvítězit. Na pardubickém závodišti proslavila chlumecký chov nádherných plaváků ze stáje Kinských. Před dvaceti lety jako 86letá stará paní v tichosti zemřela daleko od domova, aniž se v jediných českých novinách objevilo byH i jen pár slov, která by připomněla její slávu i zásluhy o český dostihový sport, do jehož dějin se nesmazatelně zapsala. Třebaže dnes už téměř nikdo v Česku nezná její jméno, my Chlumečané si je rádi a plným právem připomeneme, i když opožděně, ale zato s vědomím, že i ona patří k pozoruhodným osobnostem zaujímajícím natrvalo čestné místo v hrdých tradicích našeho města.
Lata BRANDISOVÁ Narodila se 26. června roku 1895. Pokřtěna byla jménem Immaculata. Jejím otcem byl tyrolský hrabě Leopold Brandis, který se přiženil do Čech, kde si svého času našel nevěstu i jeho otec hrabě Heinrich, sezdaný s Barborou Kinskou, sestrou chlumeckého hraběte Oktaviána. Brandisovi měli celkem devět dětí, sedm děvčat a dva chlapce, z nichž jeden, Leopold, zemřel v nedospělém věku na spálu, a druhý, Mikuláš, padl v první světové válce. Rodina nebyla nijak zvlášQ zámožná. Doma se mluvilo většinou německy, ale všichni ovládali i češtinu. Zpočátku žili manželé Brandisovi na zámku manželčiných rodičů von Schäfferových v Umoníně u Kutné Hory, později se přestěhovali do zámečku v Řitce u Prahy, který spolu se statkem, lihovarem, pivovarem, nějakými zemědělskými pozemky, rybníky a lesy dostala Johanna von Schäfferová jako věno. K jejich majetku náleželo i osm jezdeckých koní, z nichž sedm bylo za války zrekvirováno vojenskými úřady.
10
Immaculata, po domácku zkráceně Lata, pro niž se jízda na koni stala vášnivou zálibou, jezdila pak na kole do nedaleké Chuchle, kde vypomáhala při tréninku závodních koní. V roce 1916 si vymohla účast v dostihu na pardubické dráze. (Velká pardubická se po dobu války nejezdila.) Aby se žena objevila mezi jezdci, bylo tehdy neslýchané, takže jí asi leckdo z pánů džokejů škodolibě přál, že při závodu spadla z koně a ošklivě se potloukla. Po válce kdy rodina při pozemkové reformě přišla o značnou část polností, počaly na všechny její příslušníky doléhat finanční těžkosti. Byli nuceni pronajmout statek a žít velice skromně v mezích možností zchudlé šlechty. Lata si vydělávala nějaké peníze jako trenérka koní v chuchelských stájích. Využila přitom několika příležitostí k účasti v rovinových dámských dostizích. Prokázala své vynikající jezdecké schopnosti a v r. 1921 dosáhla prvních úspěchů. Jednou zvítězila a dvakrát dojela do cíle druhá. Troufla si závodit v zahraničí. Po dámském dostihu, který se konal v německém Kuchelbachu stanula na stupních vítězů jako třetí. Převratným způsobem do jejího života zasáhl v ruce 1927 její bratranec hrabě Zdenko Radslav Kinský. Na Orlíku, který byl majetkem jeho manželky kněžny Schwarzenbergové, tehdy připravoval své chlumecké plaváky pro překážkové dostihy včetně nejprestižnějšího, jímž byla Velká pardubická steeple-chase. Lata Brandisová ráda přijala jeho pozvání, aby přijela na Orlík zajíždět koně. S nadšením se vrhla do tréninkové práce. Cítila se při ní jako ryba ve vodě. Během dnů prožívaných od slunka do slunka v sedle vznikl nápad, aby se jako první žena v historii Velké pardubické přihlá-
sila k tomuto světoznámému dostihu. Její odhodlání naráželo však na odpor jezdců, kteří se těžko smiřovali s představou, že by měli své schopnosti měřit se ženskou, která by je dokonce mohla i porazit. Obraceli se s protesty na předsedu Československého jockey-clubu, jímž byl Zdenko Radslav Kinský. Ten prozíravě požádal o arbitrážní stanovisko Královský jockey-club v Londýně, který byl všeobecně uznávanou vrcholnou institucí pro určování dostihových pravidel v celosvětovém měřítku. Důvodně předpokládal, že londýnské stanovisko bude kladné a poslouží jako rozhodující argument pro obhájení startu Laty Brandisové ve Velké pardubické. Nemýlil se. Z Londýna přišlo sdělení, že proti startu ženy v překážkovém dostihu nemůže být námitek, pokud tato žena bude mít oddělenou šatnu. Startu mladé, krásné blondýnky s modrýma očima už nestálo nic v cestě. Závodila na polokrevné chlumecké klisně Nevěstě. Během závodu na těžkých překážkách pětkrát spadla, ale vždy se houževnatě znovu vyšvihla do sedla a cílem projela jako pátá za nadšeného potlesku diváků oceňujících pěkný výkon i statečnost mladé ženy. Následující tři roky, byla Lata Brandisová vyřazena ze závodění závažnými rodinnými událostmi, úmrtím matky i otce. Nebyl k dispozici ani vhodný kůň. Teprve v roce 1930 se jí znovu otevřela cesta k úspěchům. Zdenko Radslav Kinský jí dal k dispozici skvělého skokana Norberta. S tímto koněm dosáhla ve Velké pardubické hned napoprvé čtvrtého místa. Diváci ji odměnili bouřlivým potleskem. Následující rok si s Norbertem ještě o jedno místo polepšila. V roce 1933 znovu zopakovala toto výborné umístění, tentokrát s klisnou Normou. Další rok, s ní vybojovala druhé místo. To byl nadějný výsledek. Avšak následující ročník přinesl zklamání: pokles až na páté pořadí. Přední, vítězná místa obsadili jezdci a koně z německých stájí, což vlastenecky cítícího hraběte Zdeňka Radslava vydráždilo k rozhodnutí nahradit Latu v sedle Normy zkušeným italským jezdcem. Podlehl domněnce, že pevnější mužská ruka donutí klisnu k vyššímu výkonu. Mýlil se. Norma pevné mužské ruce doběhla čtvrtá a věnce vítězů si opět odnášeli Němci. Zdenko Radslav se rozhodl vrátit Normu Latě. Ta vložila do přípravy na ročník 1937 všechny síly a schopnosti a všecku svou vůli. Stejně jako její bratranec měla až po krk německé
rozpínavosti a byla prodchnuta odhodláním tentokrát se namyšleným německým jezdcům nedat a zvítězit. Touhou dočkat se triumfálního pokoření Němců hořelo i více než čtyřicet tisíc diváků. Favoritem byl ovšem německý džokej Leugniz na plnokrevníku Heroldovi, který zvítězil již loni a předloni. Na těžké, rozmoklé půdě odstartovalo šestnáct koní. Favorit, však ztroskotal na Taxisově příkopu. Jeho kůň tentokrát nedoskočil a upadl. Jezdec mu přelétl přes hlavu a zlomil si klíční kost. Oba se zvedli na nohy a pokračovali v závodě. Heroldovi se však již přes Leugnizovo zuřivé pobízení nedařilo vyrovnat náskok, jehož dosáhl mezitím další německý kůň Quixie s džokejem Schlagbaumem, těsně následovaný Normou, s níž jako by srostla jezdkyně Lata Brandisová stojící ve třmenech a v nízkém předklonu pevně třímající oběma rukama uzdu. Předstih obou koní před ostatními narůstal. Diváci se dostávali do varu. Natahovali krky, aby jim nic neušlo ze vzrušující podívané. Hlasitě povzbuzovali českou jezdkyni, přáli si, prahli po tom, aby zvítězila. Všichni už začali tušit, že se to stane. Rodila se senzace. Souboj dvojice koní s jezdci v zběsilém trysku uváděl diváky v nepopsatelné nadšení. Za Hadím příkopem se Norma s Latou dostávaly do vedení, o půl metru, o metr... Diváci šíleli nadšením, mávali ruka, klobouky, šátky, křičeli radostí, objímali se... O celých sedm koňských délek před Quixaem se zpěněná Norma vřítila do cíle jako první. První! Bylo to fenomenální vítězství. Noviny a časopisy o překypovaly chválou. „Ani ten největší optimista nedoufal, že proti šesti prvotřídním cizincům,“ psal týdeník Star, „se nám podaří tuto bohatou cenu zachránit. Každoročně obdivujeme schopnosti německých skokanů a považujeme již za úspěch, když český kůň se aspoň umístí. Toho, co, vyjímaje tragicky zahynulého kapitána Poplera, nedokázali naši jezdci, docílila statečná žena...“ Vítězství Laty Brandisové vdechlo sílu a naději vlastencům žijícím v neustálém napětí z henleinovských provokací a pod sílící hrozbou Hitlerovy agrese proti republice. Za necelý rok Zdenko Radslav Kinský vedl delegaci vlastenecké šlechty na Pražský hrad, aby vyslovili protest proti Hitlerovým úkladům o celistvost republiky a vyjádřili prezidentu Benešovi plnou podporu při zajišQování obrany republiky. Nacisté to Kinskému ani ostatním členům delegace nezapomněli. Jejich
panství byla za okupace podrobena nucené správě a rodiny byly všemožně perzekvovány. Ani Lata Brandisová a její sestry neunikly nacistickým perzekučním opatřením. Správce, který převzal kontrolu nad jejich majetkem, byl naštěstí dobrosrdečný člověk, který jim hleděl život všelijak ulehčit. Sestry v té době již dávno zanevřely na němčinu a mluvily výhradně česky. Lata se snažila udržovat sportovní kondici pravidelnými jízdami na třech koních, které jí ještě před nucenou správou panství zapůjčil Zdenko Radslav. Opět dojížděla na kole do Chuchle, kde měla řadu dobrých přátel a příznivců. V tréninkové práci s koňmi, která jí zajišQovala skrovný výdělek, nacházela i zapomnění na tíživé poměry, v nichž se svými sestrami žila. Když vypuklo v roce 1945 Květnové povstání, rozjela se na svém kole do Prahy a přihlásila se k ošetřování raněných na improvizovaném obvazišti ve Vyšehradské sokolovně. Po osvobození se Lata Brandisová pokusila o návrat k svému milovanému jezdeckému sportu. V roce 1946 startovala ve Velké pardubické na hřbetě hřebce Nurmiho, který byl synem Normy. Postihl je však pád a Lata pro zlomeninu klíční kosti musela ze závodu odstoupit. Následující rok v sedle hřebce Otella zažila poznovu pád s ještě horšími následky. Lékaři u ní zjistili zlomeninu klíční kosti a dvou žeber a silné zhmoždění ramene. To byl konec kariéry slavné jezdkyně. Přišel rok 1948. Brzy po nastolení komunistického režimu Zdenko Radslav s manželkou odjeli na svatbu syna Norberta do Itálie a už se nevrátili. Lata Brandisová ještě v listopadu 1949, ve svých čtyřiapadesáti letech zkusila na pardubickém závodišti osedlat klisnu Ninu ne sice ve Velké pardubické steeple-chase, ale v Kinského memoriálu. Na Hadím přikopu ji postihla děsivě vyhlížející nehoda. Při hromadném pádu koní se ocitla pod změtí kopyt a koňských i lidských těl. Utrpěla celou řadu vážných zranění: frakturu lebeční kosti, zlomeninu nohy a několika žeber a také klíční kosti a vážné poranění páteře. Celý týden ležela v bezvědomí, z něhož se teprve postupně probírala. Dlouho se zbavovala následků těžkého otřesu mozku, mrákotných stavů, pomalé mluvy, těžkopádného rozpomínáni, nekoordinovanosti chůze. Teprve po letech si sama uvědomovala, co a jak se tehdy vlastně stalo. Až když se s Ninou vznesla ke skoku, všimla si, že v příkopu už leží dva koně. Trhla reflexně
uzdou zpět, čímž koně zmátla tak, že o něco zakopl přední nohou a upadl. Ostatní koně vzápětí padali přes ně.
Chybou bylo také, že neměla přilbu. Tenkrát byly přilby vzácností a ona tu svou půjčila někomu, kdo se bez ní bál jet. „Třeba mu pomohla,“ vyprávěla o tom později se smířeným úsměvem, „jinak by se možná přizabil“. Pak nastaly smutné časy. Všechny pozemky i veškerý ostatní majetek Brandisových zabral stát. Ze zámečku se v roce 1953 stala zemědělská škola. Jen s nejnutnějšími kusy nábytku byly tři sestry Brandisovy vystěhovány do tak zvané Kudláčkovy chaty. Tady byly nuceny žít bez elektřiny, bez vodovodu, bez koupelny... Kristina a Jana chodily pracovat do modřanské Orionky. Lata žila z ubohého invalidního důchodu. Nakonec byly na důchod odkázány i obě její sestry. Činil 500 Kčs měsíčně. V roce 1965, když se politické ovzduší v naší zemi počalo mírně oteplovat, vzpomněli si pořadatelé Velké pardubické náhle na Latu Brandisovou. Pozvali jí do Pardubic. Dostalo se jí zasloužených poct. V novinách se objevil její společný snímek s tehdejší úspěšnou jezdkyní Evou Palyzovou, která po jejím vzoru startovala v hlavním dostihu a skončila druhá. O životních osudech Laty Brandisové se však ani tenkrát ještě úplná pravda nemohla napsat. V roce 1979 zemřela sestra Kristina na zápal plic. Osiřelá sesterská dvojice se už o sebe nebyla schopna postarat. Jana našla útulek v Líšnici a Latu si v roce 1980 odvezl do Reitereggu ve Štýrsku synovec Ernst Haan, syn nejstarší sestry Terezie. Rok nato, 12. května 1981 Lata Brandisová zemřela na zápal plic. (Zpracováno využitím faktografických údajů z životopisné statě Pavla Kováře, Reflex č. 40) Karel Richter
11
Chlumecká škola se hlásí
Vánoce ve škole Teplé počasí trvající až do prosince nijak nepřipomínalo blížící se zimu a nevytvořilo ani vánoční náladu. Žáci a pedagogové chlumecké školy se rozhodli k tomu poněkud přispět. V rozmezí několika týdnů připravovali nejrůznější výrobky, které od počátku posledního předvánočního týdne vystavili v budově základní školy. Výstavku navštívili nejen žáci školy, ale i široká ve-
řejnost města. Mezi exponáty nechyběly desítky výkresů a obrázků, vánoční cukroví, různé figurky, vystřihovánky, stylizované peklo s čerty, výrobky z textilu a jiných materiálů. Celá atmosféra blížících se Vánoc byla podpořena i hudebním doprovodem vánočních koled. Ukázalo se, že uskutečnění této akce bylo velmi dobrým nápadem, který zapadl do řady dalších akcí, které v předvánočním čase ve městě probíhaly. Je nutno ocenit i zájem řady žáků, kteří se na přípravě exponátů po-
díleli. Musím se v této souvislosti zmínit i o paní učitelce Mgr. Drahomíře Belancové, která byla hlavním koordinátorem a organizátorem výstavky. Slova obdivu a pochvalných uznání řady návštěvníků jenom potvrdila, že se jednalo o dobrý počin. Již v průběhu konání této mimořádně zdařilé akce se vyskytovaly hlasy, že by bylo dobré založit tradici každoročního pořádání podobné výstavky. Mgr. Miroslav Jezbera ředitel školy
ale nazpívaly vánoční písně, nakreslily kulisy, za pomoci maminek obstaraly kostýmy a potřebné rekvizity. Divadelní nadšení bylo obrovské a malým hercům by ho mohli závidět i mnozí ochotníci. A pak - už společně - jsme dopilovali vše potřebné a překvapovali jsme
dál. Rozdávali jsme radost nejen ve škole žákům na 1. stupni, ale navštívili jsme i obě mateřské školy a DD V Podzámčí. Všude nás přijali velmi srdečně a mile. Věřím, že třída 6.A udělala radost všem stejně jako mně. Díky! Mgr. Milena Komárková
foto Ant. Fibigr
Milé překvapení „A máme po Vánocích, to nám ten rok zase utekl,“ tak to jsou věty, které jsem v posledních týdnech slyšela dost často. Ale přesto bych se alespoň krátce chtěla k nejkrásnějším svátkům v roce vrátit. K Vánocům patří kromě jiného překvapení. A na ně se těší především děti. O to milejší bylo, že děti připravily překvapení nejen pro děti ostatní, ale i pro dospělé. A které děti? Žáci a žákyně třídy 6.A. První překvapenou a velmi mile - jsem byla já, jejich třídní učitelka. Začali jsme si povídat o adventu a kolem Mikuláše jsem pozorovala ve třídě zvláštní neklid. A pak to přišlo. Mikulášské překvapení v podobě nastudování vánoční hry. Zapojila se téměř celá třída a je pravda, že někteří si počínali takřka profesionálně. Zkoušelo se tajně, překvapení musí být přece PŘEKVAPENÍ! Děti si nejen úplně samy vybraly a nacvičily vánoční hru,
12
Nový rok je jako nové šaty Nové šaty rádi oblékáme a vyrážíme v nich do ulic, do kina, prostě mezi lidi. A dělá nám dobře, že se v nich líbíme! Jako bychom rázem byli jiní, lepší. Se starými šaty je to stejné jako se starým rokem. Loučíme se s nimi rádi, pokud jsou opotřebované, neopravitelné, ošuntělé i nemoderní. Svlékáme je rádi, jako bychom ze sebe svlékli své neúspěchy, zbavovali se trapasů a pádů. Neradi svlékáme ty šaty, ve kterých jsme prožili radost, úspěch, lásky, nová přátelství. Často tyto svědky ukládáme na dno skříně, jindy do srdce, protože zkrásněly naši duši. Oblékáme si tedy nové šaty, ale zůstávají v nás staré zkušenosti. My školáci jsme stejní a přece jiní. Na 1. leden si kupujeme nové šaty, ale „oblékáme“ si je až 1. září. Divné? Ne, žijeme v pozměněných cyklech, novoty zavádíme až od začátku školního roku. A protože jsme se všichni loučili nejen se starým rokem, ale také se stoletím a tisíciletím, zajímal nás pohled našich svěřenců na školu a na učitele. Okénko do školy nabízejí čtenářům žáci 7. C, 8.C a 9.C (děti ve věku 13, 14 a 15 let). Odpovědi žáků nás vedou nejen k zamyšlení, ale i k přesvědčení, že dítě je odraz i obraz doby, kterou prožíváme všichni bez ohledu na povolání a vzdělání. Odpovědi dětí ukázaly, jak školské předpisy pokulhávají za holou skutečností. Naše „anketka“ má 2 části. Dnes projdeme ty obvyklé, banálnější otázky a porovnáme výpovědi podle stáří dětí, jistě čtenáře udiví vývoj a změny názorů. 1. otázka: Chtěl bys být učitelem učitelkou? 7.C (13 let) - účast: 17 dětí: dívky 7x ano, 3x ne chlapci 1x ano, 6x ne
47 %
8.C (14 let) - účast: 19 dětí: dívky 4x ano, 6x ne chlapci 3x ano, 6x ne
36 %
9.C (15 let) - účast 26 dětí: dívky 4x ano, 11x ne chlapci 1x ano, 10x ne
19 %
Poznámka: PosuWte, jak rychle se mění názor vzhledem k věku dítěte.
2. otázka: Co se ti na učitelském povolání líbí? 7.C - Učitelé si hrají s dětmi, mají rádi děti, mají znalosti a chtějí je rozdávat. 8.C - Líbí se mi styk s dětmi, ochota předávat vědomosti, pracovitost, vytrvalost, líbí se mi učební proces, způsob práce, vedoucí úloha učitele. 9.C - Líbí se mi dlouhé prázdniny, kontakt s mladými lidmi. 3. otázka: Co se ti na učitelském povolání nelíbí? 7.C - Být stále na nohou (stát před tabulí), být stále ve střehu, práce v rámuse, nízký plat, učit zlobivé a nevychované děti, učitelé mají starost za děti, nelíbí se ani zlobení naschvál (provokace) jako druh zábavy. 8.C - Nelíbilo by se mi psát přípravy, opravovat mnoho sešitů, stát u tabule a vykládat tak, aby děti pochopily učivo, řešit stresové situace s nevychovanými drzými dětmi, jiný by nesnesl ponižování dětmi, dalším by vadil fakt, že se musí celý život učit.
Plno rozporů se nabízí po odpovědi na otázku č. 4: Myslíš si, že je škola a učení pro život ve 3. tisíciletí zbytečné? Všech 62 účastníků odpovědělo: Škola a učení nejsou zbytečné. Mnoho se už napsalo a namluvilo o škodlivé emancipaci učitelského povolání. Všem je jasný důvod - nízké platy, nízké společenské ocenění. A co děti na otázku č. 5? Pracuje se ti lépe s učitelem nebo s učitelkou? s učitelem s učitelkou je jedno 7.C:
0
11
6
3
4
12
5
6
15
(17 dětí)
8.C: (19 dětí)
9.C: (26 dětí)
9.C - (15 letým) Vadil by mi nízký plat, nedoceněnost práce a psychické námahy, vadila by mi nevychovanost dětí, učitelská práce by mě nudila, nechtěl bych pracovat v hluku, když se děti nechtějí učit, nechtěl bych prožívat stálé stresy.
Skončila 1. část ankety. Byli bychom všichni rádi, kdyby se veřejnost začetla a zamyslila se s námi nad odpověWmi dětí. Byly upřímné a přímé, bez obalu, to dovedou jen děti. Vy, co jste chodili do školy před 10, 40 a více lety, zjistíte ohromný posun ve vztazích učitel - žák. My „aktéři“ školních věcí věříme v lepší časy, protože lepší a spokojenější lidé mají spokojené a klidné děti a věří, že škola pomáhá, učí, vychovává a neubližuje.
Podle odpovědí dětí si čtenář sám představí situaci a hlavně postřeh dětí. Samy děti vytvořily obraz školy „z lavic“.
Zpracoval kabinet českého jazyka (Vá)
Vzpomínky žáků 2.B na zimní prázdniny Sáňkování Odpoledne jsem šel na kopec. Mám boby. Jezdím nahoru a dolů. Jedu na skokánek. Skáču, ale přede mnou je keř. Narazil jsem do něj, ale nic se mi nestalo. Lukáš Bráborec Štědrý den Na Štědrý den jsem byla moc nervózní, ale pak mi bylo dobře. Šli jsme ke stromečku. Tam byly dárky. Málem jsem omdlela. Můj tatínek všechno točil na kameru. Veronika Novotná Iglú Já, Pepa, Zdeněk, Lubin, Honza a Jirka jsme pracovali na iglú. Váleli
jsme veliké koule. Dali jsme je dokola a zabedňovali díry. Potom jsme sváděli sněhové bitvy. Ondřej Celler Silvestr Na Silvestra jsem otvírala dětské šampáňo a taQka otevíral dospělácké. Potom jsme šli na ohňostroj. Moc se mi líbil. Barbora Horáková Sáňkování Včera jsem byla sáňkovat. Jela jsem jako vítr. Narazila jsem ale do stromu. Kočka Alena se divila. Pak jsem už vůbec nespadla. Moc se mi to líbilo. Veronika Vosáhlová
13
noční prázdniny jsem trávil doma, chodil jsem hlavně bruslit. Také jsem byl v divadle v Pardubicích na představení Stříbrné střevíčky. Silvestra jsme slavili s mamkou, taQkou a Dájou doma. Večer jsme měli slavnostní večeři, pak jsme hráli dostihy a různé hry, a také jsme šli sledovat televizi. Ve 24 00 hodin jsme si připili dětským šampaňským a šli jsme ven střílet petardy. Vánoční svátky a Silvestr se nám moc vydařily. Chtěl bych se do nového roku zlepšit v českém jazyce a angličtině. Petr Drsbaba, 5.C
Kateřina Kohoutová, 2.B
Vánoční svátky Dne 22. 12. 2000 nám skončila škola. Všichni jsme s radostí vítali prázdniny. Nejen proto, že budou Vánoce, ale také proto, že končilo 2. tisíciletí. Vánoce se blížily a s tím i nepokoj, co Ježíšek nadělí. Ale nebylo proč se strachovat. Ježíšek nadělil skoro všechno. Dostal jsem deset párů ponožek, autodráhu, databanku, dvě mikiny a mnoho dalších věcí. Konečně začalo mrznout a padat sníh. V úterý 26. 12. jsem jel k babičce. Rybníky byly zamrzlé, led už nebyl měkký, a tak jsme mohli jít bruslit. U babičky jsem zůstal až do neděle 31. 12. Hned ráno jsem jel domů, kde už na mě všichni čekali. Odjeli jsme k tetě, od které jsme měli jet v 22.00, ale místo toho jsme tam byli až do půl druhé. Novoroční předsevzetí je prožít celý rok v klidu a pohodě. Havlíček, 5.C
Zima a Vánoce pohledem dětských očí a žákovská novoroční předsevzetí... Zimní prázdniny V pátek 22. prosince jsme se rozloučili se školou vánoční besídkou ve třídě a konečně začaly vytoužené dny pohody. Zdaleka to však nebylo tak jednoduché, protože v sobotu jsem musel pomáhat uklízet, dokoupit dárky a zabalit je. V neděli jsem očekával, co mně Ježíšek nadělí. Celkem jsem byl spokojený. Mohl jsem si začít stavěl mozaiku, puzzle a hrát s bratry šipky. Během prázdnin mrzlo, a tak jsem mohl jít bruslit na Starochlumecký rybník. Jinak bych prý podle mamky zlenošil. Napadl i sníh takže jsem vzal pekáč a po delší době i běžky. Večer jsem se díval na televizi a ráno jsem si trochu déle pospával. Každý den jsem si také hrál s počítačovými hrami, které jsem našel pod stromečkem. Týden utekl jako voda a už jsme slavili Silvestra. Nemohl jsem se dočkat půlnoci, protože jsem měl zásobu petard, které jsem mohl vyzkoušet. Velkým zážitkem byl také ohňostroj na zámku. Po Silvestru už nezbývalo moc času a musel jsem si zvykat chodit brzy spát a ráno včas vstávat. Do nového roku a vlastně i do nového tisíciletí jsem si dal jednoduché předsevzetí: být hodný, občas doma s něčím pomoct a nevysedávat tolik u počítače a televize. Chtěl bych ještě sobě i ostatním popřát, abychom byli všichni zdraví. (Od dospělých lidí už člověk ani nic jiného neslyší.) Jan Lochman, 5.C Vánoce a nové tisíciletí Každý rok se moc těším na prosinec, kdy máme prázdniny a hlavně jsou Vánoce. Den předem ustrojíme s bráškou stromeček a druhý den už jsme nedočkaví, jaká pod ním bude nadílka. Letos moje přání bylo dostat sálové kopačky a splnilo se. Jinak bylo spousta dalších dárků. Vá-
14
O Vánocích se vždy těším na Štědrý den a Silvestr. Když padá sníh, mám radost, protože vím, že až vyjdu ven, uvidím bílou peřinu sněhu na zelené trávě. Když napadne sníh, jdeme sáňkovat na kopec u nádraží, ale než se vzpamatujeme, je po prázdninách. O Silvestru pouštíme petardy, koukáme na televizi a lebedíme se v křesle. Letos, když jsme pouštěli petardy, byla jsem ospalá a usnula jsem ve stoje. Jako novoroční předsevzetí v roce 2001 jsem si dala to, že se budu víc učit. Synková, 5.C Zimní prázdniny 24. prosince je Štědrý den. Na Vánoce jsem se těšil celý rok. Večer po štědrovečerní večeři jsme šli rozbalit dárky. Pod stromečkem jsem našel kolo, dvě encyklopedie a další krásné dárky. O vánočních prázdninách jsem si hrál s dárky, které jsem dostal k Vánocům. Za 7 dnů byl Silvestr. Ten večer o půlnoci jsme si s rodiči a kamarády pouštěli barevné rakety. Do nového roku přeji všem lidem hodně zdraví. David Novotný, 5.C
Setkání s postavami adventu ŠD a ŠK ve spolupráci se SRPŠ při ZŠ připravili ve dnech
4., 5., 12. a 13. prosince pro občany našeho města seznámení s lidovými tradicemi v období adventu. Program Vám přiblíží těchto několik fotografií.
Barboro rodu vzácného dcero otce zuřivého...
Barborky nadělují v duchu lidových tradic
Svatý Mikuláš a tradice
Čert a oříšky pro štěstí
My k Vám přicházíme se sv. Lucií, co ona zkusit musela to snad každý ví...
Lucky se loučí s návštěvníky
A to je malá výstavka prací dětí ŠD a ŠK
Repríza „Živého Betléma“ v kostelíku sv. Trojice zakončila tento předvánoční program
Tímto bych chtěla poděkovat za láskyplné přijetí dětí školní družiny v Husově sboru panem farářem J. Tesařem a paní Víškovou, děkanskému úřadu za umožnění programu v kapli sv. Trojice, paní Živné a Loudové za pochopení a rady. Poděkování patří vychovatelkám školní družiny, které se na akcích podílely a jejich rodinným příslušníkům. Zvláštní poděkování patří panu Havelkovi, který nám na akcích pomáhal a aktivně se zapojil do programu. Pokud jsme přispěli návštěvníkům k pohlazení duše a zároveň přiblížili zapomenuté tradice splnilo naše snažení svůj cíl. Za ŠD, ŠK a SRPŠ Lidmila Věříšová
15
Chlumecké pamětihodnosti
tu hned sousedé všichni majíce dobytky všecky tažný od nepřítele pobrány, do zámku dříví obecního od rathouzu, což naveženo bylo, řezati a na
STARÝ HRAD Kdysi býval dominantou města. Po zániku původní staré dřevěné tvrze, která stávala na kopci před městem, některý z držitelů Chlumce dal zbudovat, nevíme přesně kdo a kdy, na jižní straně v mokřinatém lučním terénu poblíž Cidliny hrad chráněný hlubokým vydlážděným vodním příkopem, který byl napájen vodou z Cidliny. Rok dokončení stavby neznáme. Ve starých listinách se ještě v roce 1451 (kdy Chlumec patřil Janu z Bergova) pro označení chlumeckého panského sídla používá výrazu „tvrz“. Teprve v listu krále Jiřího z Poděbrad z 26. října 1463 se pojednou píše o pozemcích jeho rádce Samuela z Hrádku „u Přebýšova jež ke hradu Chlumci náležely“. Není historicky spolehlivě prověřeno, zda hrad při Cidlině byl zbudován teprve v 60. letech 15. století a tvrzí se označovalo zmíněné původní hradiště na kopci, anebo zda se název tvrz přenesl i na prvotní podobu hradu při Cidlině, který se teprve postupně rozšiřoval a zpevňoval. Z historických pramenů se ví, že v době husitských válek se tehdejší majitel chlumecké tvrze Ota z Bergova stavěl proti revolučním kališníkům. Dokonce se proti husitům spolčoval s markrabětem braniborským. Husitská vojska proto pod velením Bořka z Miletínka roku 1425 přitáhla k Chlumci, aby Otu z Bergova ztrestala. Dobyla jeho tvrz a odevzdala ji do rukou Hynka Bočka z Poděbrad. Netrvalo dlouho a Ota z Bergova pochopil příkaz doby. Dal se k husitům a tvrz mu byla navrácena. Roku 1521 koupil chlumecké panství od Viléma Kostky z Postupic pan Vojtěch z Pernštejna, vládce Pardubic, a dal pro svou druhou manželku Johanku z Vartmberka, s kterou se oženil po smrti své první ženy Markéty z Postupic, zcela přebudovat starý hrad na reprezentativní sídlo. Zdokonalil i jeho opevnění zřízením mohutných hliněných valů s okrouhlými rondely ve stylu dobových vodních pevností. O dvě desetiletí později, v roce 1547, Jan z Pernštejna přenechal chlumecké panství císaři Ferdinandovi výměnou za jiné, které se dalo lépe scelit s jeho ostatními državami. Hrad se poté stal sídlem královského hejtmana, jímž byl nejprve Zikmund Kába z Rybňan. O vzhled stavby se již nepečova-
16
lo s takovou důsledností jako za Pernštejnů. Italskému staviteli a sochaři Babtistovi de Zavoza byly sice zadány nějaké zednické a kamenické práce v areálu hradu v hodnotě 127 kop a 2 grošů míšeňských, ale zřejmě se neudělalo vše, co bylo třeba. Hrad pozvolna chátral. Během dalších dvaceti let bylo opět zapotřebí povolat Oldřicha Ostali, „jeho Veličenstva císařského paumistra v království Českém“ k stavebním úpravám. Tehdejší chlumecký hejtman Martin Sudkovský z Hendrštorfu jeho tovaryšům platil týdně po 1 kopě míšeňské. ÚdržHrad Chlumec n. C. ba hradních objektů (dle originálu v zámku Karlova Koruna). však zřejmě byla slabou stránkou hejtmanské správy. V roce štakejtle nositi a okolo zámku stavěti 1586 se propadla střecha stájí a hrou- musili, a kdykoliv jaké dříví buď tesatily se i zdi, takže nebylo kam dávat ko- ný nebo netesaný, duby veliké, furní který soused v městě měl, tehdy na ně. Královská komora však neuvolnila dost peněz na postavení nových ko- štakejtle a k palivu do zámku i do piníren. Nařídila obnovit zdivo, ale kro- vovaru k vaření piva bráti a nositi se vy pouze vyspravit. Začalo se s opra- muselo. A když to nestačovalo, tehdy mnoho stavení bořili a sami soldáti povami, ale po nějakém čase zedníci zanechali práce, nejspíš proto, že chy- tom zimního času k palivu brali, žádný běly peníze na dokončení rekonstruk- jim v tom jako nepříteli brániti a ani ce. Takové věcí se stávají i dnes. Za pět slova říci nesměl.“ Švédové naštěstí zámek ani město let poté se nově zřizoval přívod pitné vody do hradu či snad už spíše zám- neměli dlouho ve své moci. 20. února ku, a to z dřevěných rour vyrobených 1640 je císařské vojsko, které krátce podélným provrtáním kmenů. Docho- předtím překročilo Labe po nově zbudovaném mostě a blížilo se k Chlumval se doklad o tom, že vrchní lesní čili forštmistr Tomáš Rotcimer dodal ci, donutilo k rychlému ústupu. V roce 1671, kdy už byl zámek k tomu účelu do zámku 13 kop borov majetku rodu Vchynských (později vých kmenů. Za třicetileté války utrpěl hrad po- Kinských), dal jej hrabě František Oldvážlivé újmy. Za vpádu saských žold- řich velkoryse obnovit. Práce zadal jisnéřů roku 1634 soldateska ubytovaná tému pražskému staviteli, který si přina zámku způsobila požár tak zvané vedl své zedníky. Nově byl postaven ratejny na obvodu zámeckého pro- nízký dům v prostoru mezi kuchyňským přístavkem a kaplí. Postupně byl renostranství. O pět let později přitrhli k Chlumci vován celý vnitřek hlavní budovy a před Švédové a zmocnili se města i zám- zámkem bylo vybudováno předhradí. V pozdějších časech byl zámek něku. O jejich svévolném řádění hovoří kolikrát ohrožen požárem, a to v dodobový zápis z konšelského archivu: bách, kdy už na kopci nad městem stál „My sami, patrně, pod povinnostmi nový zámek Karlova Koruna. Podrobkonšelskými svědomí vydáváme, ktenosti zaznamenal ve svých zápiscích rak v l. 1639 v tu neděli po Božím Vstoupení vezmouce nepřítel zámek, kantor Scholz: „10 Dec 1741 v čas ro-
ráte v 6 hodin ráno na věži chlumeckého doleního zámku vznikl oheň na pavlači a kus ji ohořelo; lidé se ihned sběhli a uhasili. Praví se, že hodinář
tou a on mu ji fořt vzal, a voják za to dostal 20 ran. Po sedmi nedělích ještě našli oheň ve zdi zarumovaný, peněz žádných ne-
Chlumecký zámek a okolí v polovině 17. století. Rytina Matouše Meriana. tam uhlí nechal a od něho se vzňalo. Též v tom měsíci v tom zámku nad kuchyní hořelo a také to uhasili. Přece ale kuchařům nějaké šaty a postele shořely. Item ještě jiné dva ohně se tam státi měly v tomto měsíci, které šťastně uhasili.“ O čtyři roky později však v zámku vyšlehl oheň, který se již tak snadno uhasit nepodařilo. Zmíněný kantor Scholz byl očitým svědkem: „Dne 5. května 1745 vyšel oheň z pokoje sekretáře Antonína Nicefora Volfa; jakým způsobem se neví, zdaž od kamen anebo jak. Celý díl zámku prostřední i věž všecko do gruntu shořelo až do klenutí. Oheň počal se asi okolo 10 hodin večer, tak jakž lidé světlost v tom pokoji viděli, ale ven nevyšel až okolo 2 hodin s půlnoci. Největší příčina se dávala sekretáři Antonínu Volfovi, který, když do Prahy odjížděl, poručil, aby vrátný z toho pokoje vše vystěhoval a písemnosti, na kterých mnoho kapitálu záleželo, mu svěřil; to všecko prachem shořelo. Ornáty, pluvialy, dalmatiky a všecko, co do Loretty patřilo, také v jeho pokoji shořelo, od zlata i stříbra, lampy, kaditelnice, konvičky a věci,o kterých ani povědomo není. Při témž ohni po dost dlouhém šturmování na všecky zvony kromě třech osob selských, žádný z vesnice bránit nepřišel, jen co městský lid a ten dost v nebezpečenství byl neb vítr na město hnal až potom se na zámosť obrátil a tam sousedé ve velkém nebezpečenství byli. Kompanie dragounů za městem ležela a v Kladrubech druhá, z nichž žádný brániti nechtěl, „aby si šli jeleni bránit“, a to proto, že jeden voják byl bit; chodil po polích s flin-
našli, kdo ví, kdo peněz užil, snad byly již dříve pryč odvezeny. Ten pak sekretář jak po tom ohni z Prahy přijel, hned lidi sehnal a dal ve svém pokoji
se čtyřmi svými kaplany. Přizván byl i hrobník Adam. Sotva se dotkl ostatků těla oblečeného ve zteřelých zbytcích kněžského hábitu, tělo se rozsypalo, takže z něho zbyla jen hromádka kostí. Ty pak byly řádně pohřbeny. Zámek zřejmě nevyhořel do základů. Některé objekty se patrně navzdory ničivému požáru zachovaly v takovém stavu, že se daly po větších nebo menších úpravách a opravách používat k bydlení. Šlechta jej však už jako své sídlo neobnovila. To, co ze zámku zbylo, ohlodával zub času. Nicméně ještě v třicátých letech minulého století bylo tu podle svědectví školního ředitele Leopolda Nováka „přízemní rozsáhlé stavení, jehož síla zdí přízemních oken dávala tušit mohutnost hradu“. Zachovány byly rozsáhlé sklepy, které ještě sloužily jako skladiště. Příkop už byl z větší části zasypán a na straně východní a jižní byl naplněn mělkou vodou a zarůstal hustým rákosím. Na rozsáhlém předhradí, kde podle historických zprav býval poplužní dvůr a později oranžerie, bylo už jen tržiště na dobytek. Koncem padesátých let
Celkový pohled na město, zámek a oboru podle kresby F. B. Wernera provedl J. G. Ringle, vyryl M. Engelbrecht. rumýrovat a stříbro hledat. Tu nenadále se strhl vítr, a na ten lid, který rumoval, štít převrhl, takže hned po smrti 3 lidi zabil a 3 smrtelně potloukl a 5 málo zranil, takže dne 8. máje, když se to stalo, hrozného naříkaní na něj bylo, nebo hrozně člověk nemilosrdný byl, že žádny z lidí takového nemilosrdného úředníka nepamatoval.“ Odklízením trosek na spáleništi byl pověřen městský tesařský mistr Fischer. Při bourání požárem narušeného zdiva se mu naskytla hrůzná podívaná. Zetlelé tělo kněze, který byl zřejmě zazděn, neznámo, zda živý nebo mrtvý do stěny místnosti. Na místo nálezu byl povolán děkan. Dostavil se
v dochované části sklepních prostor hradu tragicky zahynul strojvedoucí pan Mišík, když tu ze starého zdiva vykopával cihly pro stavbu rodinného domku a zřítila se na něj uvolněná klenba. Dnes na místě, kde stál starý hrad či zámek, stojí činžovní domy a pěstuje květiny zahradník pan Klubíčko. V pozadí zahrady je vidět dům, který se patrně dochoval z hradní zástavby stejně jako opukové stavení stojící vlevo proti domu upravenému ze starých kasáren. Škoda, že se starý hrad v nějaké podobě nezachoval. Dnes by to byla výborná atrakce pro turisty. Karel Richter
17
Další kniha chlumeckého autora Na vánočním knižním trhu se objevila nová životopisná kniha Evžen Savojský, pán bitevních polí. Jejím autorem je člen naší redakční rady, historik a spisovatel PhDr. Karel Richter. Poutavě vypráví o životě a bojích geniálního vojevůdce, který byl rodem po otci Francouz, po matce Ital a vybojoval okolo 35 vítězných bitev ve službách tří rakouských císařů. Zmínku o Evženu Savojském bychom v současných českých učebnicích dějepisu hledali jen obtížně. A přece je to postava, která ovlivnila naše dějiny a svým významem přesáhla hranice někdejšího habsburského mocnářství. Prince Evžena Savojského už jeho současníci považovali za vtělení všech vojenských i civilních ctností. Opředla ho legenda nikým neporaženého vojevůdce a prozíravého politika, který v mnohém předešel svou dobu. S jeho jménem byla spojována celá jedna epocha rakouských dějin, které jsou do značné míry i dějinami českými. Přečtěme si úryvek této barvitě napsané knihy o dobách, kdy císařské zbraně zazářily ve své největší slávě. Jaroslav Vosáhlo Vyprávění o princi Evženovi Savojském musíme začít o celou řadu let dříve, než se narodil. Přenesme se v duchu do Paříže padesátých let 17. století. Po zemřelém králi Ludvíku XIII. vládla donedávna za nezletilého syna jako regentka královna vdova Anna Rakouská, která za manželova života proslula svým nebezpečným flirtem s anglickým premiérem lordem Buckinghamem. Krásnému vévodovi, když v květnu roku 1625 přicestoval do Francie sjednávat v zájmu utvoření aliance svatbu francouzské princezny Henrietty Marie s mladým anglickým králem Karlem, se přihodilo, že se zahleděl do neméně krásné královny Anny Rakouské. Zelenooká temperamentní blondýnka s bělostnou pletí, ztepilou postavou a proslule drobnou nožkou, strádající manželovou pruderní nechutí k pohlavnímu styku, snadno podléhala okouzlení z vévodovy elegance, šarmu a okázale rozmařilého kavalírství. Stalo se, že v zahradě na břehu Sommy v Amiensu při večerní procházce s vévodou ve společnosti anglického vyslance lorda Hollanda, jeho tajné milenky vévodkyně de Chevreuse a hloučku dvořanů se náhle královna Anna a Buckingham, zaujati laškovným rozhovorem, odloučili od ostatních a zmizeli ve tmě. Nikdo se neodvažoval je následovat. Teprve když do nočního ticha zazněl
18
královnin výkřik, rozběhli se všichni po hlase. Štolba Putanges, který doběhl na místo jako první, zastihl vznešenou dvojici v trapných rozpacích. Vévoda provinile zmizel v křoví. Jedině královna by mohla říci, co se ve tmě vlastně stalo, ale ta asi neměla mnoho chuti přiznat pravdu. Její dvorní dáma paní de Mottevil tvrdila, že královna vykřikla pouze překvapením, když náhle zjistila, že s vévodou zabloudili a jsou ve tmě sami. Zlomyslný vévoda de la Rochefoucauld později napsal, že „Buckingham byl tehdy smělý a chvíle příznivá, takže následkem pramalých ohledů z mylordovy strany bylo Její Veličenstvo nuceno vykřiknout“. Šuškalo se, pod přísliby mlčenlivosti, že Buckingham položil královnu do trávy, vyhrnul jí sukně a zkusil se jí zmocnit, přičemž si prý počínal tak neurvale, že jí ozdobou své boty způsobil zranění na noze, až bolestí vykřikla. Dokonce se proslýchalo, jak nesmlčel ve svých pamětech kardinál de Retz, že Anna požádala vévodkyni de Chevreuse, aby se Buckinghama důvěrně otázala, zda jí nehrozí, že by mohla přijít do jiného stavu. AH se stalo, co se stalo, jisté je, že rozmazlený a fintivý anglický krasavec svým nezodpovědným chováním přivedl francouzskou královnu do krajně choulostivé situace, což samozřejmě nezůstalo utajeno před králem ani jeho prvním ministrem kardinálem de Richelieu. Královna, možná z pouhé koketerie, možná z opravdové zamilovanosti, která byla mimovolným vzplanutím ženy dlouhodobě zanedbávané svým mužem, dovršila ožehavost svého skandálního poměru s Buckinghamem tím, že za ním nazítří do Boulogně poslala dopis, v němž mu vyčetla pouze ukvapenost a nedostatek ohledů, což vévoda patrně pochopil jako výzvu, aby byl propříště trpělivější a obratnější. Ani o jeho citech si historikové netroufají s jistotou soudit, že byly opravdové. Královnin dopis jej však podnítil k další nerozvážnosti. Obrátil koně a přiřítil se zpět do Amiensu pod záminkou, že z Anglie právě obdržel nesmírně důležité zprávy pro královnu -matku Marii Medicejskou. Bez skrupulí vrazil do královniny ložnice a před zraky zděšených a pohoršujících se dvorních dam se vrhl rovnou k loži, padl na kolena a jako bez rozumu celoval závěsy a v nesouvislých větách královně překotně vyznával lásku. Princezny de Condé a de Conti rozhořčeně protestovaly proti jeho přítomnosti a hraběnka de Lanoy zvolala: „Ovládej-
te se, pane, takové způsoby nejsou ve Francii zvykem!“ Buckingham jí drze odsekl: „Jako cizinec nejsem vázán zvyky této země!“ Královna jen shovívavě povzdychla: „Jaký blázen!“ Teprve za hodnou chvíli vévoda na královnino naléhání s opětovanými úklonami opustil ložnici. Druhý den po oficiálním rozloučení odjel a na rozdíl od toho, co se píše v románu pana Dumase Tři mušketýři, už nikdy se ve Francii neobjevil. V Anglii ho čekaly samé nepříjemnosti. Svými válečnickými nezdary v marné snaze pomoci královu švagrovi Fridrichu Falckému, svrženému z českého královského trůnu po nešHastně prohrané bitvě na Bílé hoře, ztratil sympatie veřejnosti i podporu parlamentu. Odpor k němu dospěl tak daleko, že 23. srpna 1628 jistý poručík John Felton, veden osobní nenávistí k vévodovi kvůli zmařené kariéře, vešel do vévodova hlavního stanu v Masonově domě v Portsmouthu. Bez potíží pronikl až do poradního sálu a zamířil k vévodovi, který se právě skláněl nad plány chystaného tažení. Uchopil jej zezadu za loket, a když se Buckingham dotčeně obrátil, poručík mu s výkřikem: „Bůh buv milostiv tvé duší !“ vrazil do břicha nůž. „Bídák, zabil mě,“ hlesl prý tiše Buckingham. Stačil si ještě vytrhnout nůž z rány a udělat několik vrávoravých kroků, a přestože jej podpíral tucet rukou, hroutil se mrtev s ústy plnými krve na podlahu. Vraha, který byl bez průtahů odsouzen k smrti a popraven, oslavovali Londýňané jako národního hrdinu. Anně Rakouské při zprávě o Buckinghamově smrti prý uklouzl hlasitý údiv: „To není možné, vždyH jsem od něho právě dostala dopis!“ Možná se do sebe opravdu zamilovali. Tři mušketýři a jejich nerozlučný přítel d'Artagnan pak museli podle Alexandra Dumase nasazovat své životy v nesčetných půtkách, aby přes úklady prvního ministra kardinála Richelieua přivezli královně včas až z Anglie od vévody zpátky diamantové přívěsky, manželův dárek, který před časem neprozřetelně věnovala svému londýnskému obdivovateli, nebo snad dokonce milenci. Panu Dumasovi ovšem nesmíme věřit bez výhrad všechno, co napsal. Je to spisovatel s nevšedně vyvinutou fantazií. Historka s diamantovými přívěsky je do značné míry na štíru s pravdou. Hned s těmi mušketýry se věci měly ve skutečnosti zcela jinak. D´Artagnan, plným jménem Charles de Batz de Castelmore, byl vskutku chudý gaskoňský šlechtic, který se vydal do Paříže s doporučujícím dopisem, aby se u kapitánporučíka kompanie králov-
ských mušketýrů hraběte Jeana du Peyer de Troisvile (v románu de Trévill) ucházel o přijetí do královských služeb. Rovnou k mušketýrům, kteří nosili blankytně modré pláštíky a vysoké škorně, se ovšem hned po příjezdu nedostal. Musel nejprve projít službou u vojska. Na přímluvu vlivného strýce z matčiny strany jej přijali do Francouzské gardy, podléhající vévodovi de Gramont. Jako kadet oddílu kapitána Francoise de Guillon se zúčastnil tažení do Flander, v jehož průběhu prodělal bitvu se Španěly u Arrasu, kde bojoval i Cyrano z Bergeraku pod velením kapitána gaskoňských kadetů Carbona de Castel - Jaloux, který tu padl. Kadet d'Artagnan táhl s králem a kardinálem do Pikardie a Roussilonu a svou účastí přispěl k dobytí Perpignanu. Někdy kolem roku 1643 se údajně zúčastnil výpravy pana d´Harcourt do Anglie, kde již zuřila občanská válka mezi králem Karlem I. a vůdcem parlamentu Cromwellem. D´Artagnan prý bojoval na královské straně v bitvě u Newbury a po návratu do Francie prožil dobrodružství dosti podobná těm, která vylíčil pan Dumas. Kráska známá jako Mylady, o niž se neúspěšně ucházel, na něj ze msty poslala řemeslné vrahy. Jejich útok mu pomáhal odrážet mušketýr Arnaud d´Athos, který při-
tom utrpěl zranění, z něhož se sice vylízal, ale zakrátko, když ještě ne zcela zdráv nastoupil do služby, v náhodném souboji 21. prosince 1643 v Saint Sulpice přišel o život. Královským mušketýrem byl pouhý rok. Stejný osud postihl i jeho bratrance Porthose, který byl k mušketýrům přijat o dva roky dříve, ale zahynul v souboji nedlouho po Athosovi. Jedině Henri d'Aramitz (románový Aramis) odsloužil v kompanii královských mušketýrů šest let, než ji kardinál Mazarin zrušil, a za patnáct let znovu po jejím obnovení, kdy jejím velitelem byl jmenován poručík, později kapitán d´Artagnan. Aramitz se oženil a jako otec syna a dvou dcer se dožil spokojeného stáří. Pokud jde o d'Artagnana, ten o přijetí k mušketýrům požádal roku 1643 po smrti Ludvíka XIII. Leč kardinál Mazarin, jelikož neměl rád kapitána de Troisvile, který jeho žádost doporučil, d´Artagnanovo přijetí zamítl. Jak, kde a kdy se poručík Královské gardy seznámil s třemi mušketýry, není zcela jasné, ale jed lze vzít na to, že v aféře s diamantovými přívěsky nemohli sehrát roli, kterou jim přisoudil Dumasův román. Nikdy nesloužili všichni čtyři pospolu a lord Buckingham byl již drahně let na pravdě Boží, kam ho Athos s Porthosem po nedlouhé službě u mušketýrů následovali.
Příhoda s diamantovými přívěsky, když jsme ji nakousli, se ve skutečnosti odehrávala zcela jinak. Krásná a vychytralá intrikánka hraběnka Lucy Carlisleová, Buckinghamova odvržená milenka, se ze msty dala do služeb kardinála Richelieua jako špionka. Po Buckinghamově návratu z Anglie poslala kardinálovi zprávu, že vévoda si ze své návštěvy přivezl diamantové přívěsky, s nimiž se chlubí jako s dárkem od královny Anny Rakouské. Hraběnce se podařilo marnivému vévodovi, který se darovaným šperkem ozdobil při návštěvě plesu, jeden z přívěsků, nejspíš při tanci, odcizit. Snad jej chtěla poslat kardinálovi jako důkaz. Kardinál, který královnu nenáviděl, i když po ní v skrytu duše nedosažitelně toužil, vítal zjištěný fakt jako vhodnou příležitost, jak královu hrozbu kompromitace dostat pod svůj vliv. Buckingham, jakmile zjistil ztrátu, pochopil co je ve hře. Vydal pro všechny lodě zákaz vyplutí do Francie a nejlepšímu londýnskému zlatníkovi uložil co nejrychleji zhotovit přesnou kopii diamantových přívěsků. Dokonale zdařilé klenotnické dílo pak dal tajným kurýrem doručit diskrétně královně s vysvětlujícím vzkazem. Pokoření královny, které chystal kardinál odhalením, že obdarovala lorda manželovým darem, bylo včas odvráceno.
Vlci na Vlkově
ští dali hlavy dohromady a dohodli se, že se proti vlkům musí bránit. Stopaři určili, po kterých pěšinách se vlci nejvíce přibližují, a označili místa, kde budou jámy kopány. Ideální místa byla tam, kde nad jámou rostl vhodný strom, na který by se dalo přivázat kůzle nebo jehně. Kůzle bylo přivazováno dost vysoko, aby vlk nemohl kůzle strhnout. Svým bekotem mělo vlky přilákat. Jáma se kopala obdélníková, dosti hluboká, aby vlk nemohl vyskočit. Prostor nad jámou se překrýval jemnými větvemi a chvojím tak, aby pád vlka byl neodvratný. V časných ranních hodinách měl nejmladší myslivec za úkol vzít pušku, jámy obejít a vlky zastřelit. Jaké však bylo jednoho dne jeho překvapení, když z jámy uslyšel nejen temné vrčení, ale zároveň ještě jiný zvuk. Co předcházelo: Bylo už téměř ráno, když se z místní hospody v Lišicích vypravil domů vlkovský muzikant Véna. Právě dohrál na místní veselici. Cupital nejkratší cestou domů, maje housle zabalené do šátku pod paží.
Tehdá se ještě nějaká pouzdra na housle nenosila. Ve svém rozjaření a zamyšlení ani nevzpomněl, jaká nástraha na něj čeká. Svou situaci si uvědomil, až když byl v jámě spolu s vlkem. Dva světelné body a vrčení mu jasně naznačilo, že tu není sám. Nevím, kdo měl vlastně větší strach. Véna při dalším zavrčení rychle zhodnotil situaci, našmátral housle a začal vrzat. Jak přestal, vlk vrčel, praskla jedna struna, vydrží ostatní až do rána? To už se blíží myslivec, sundává pušku a jde do střehu. Pomalu obhlíží situaci a když si uvědomil, co se stalo, napadlo ho, že Vénu ještě trochu vystraší. Vykřikl, nejdříve zastřelím tebe, ty vlku, a pak toho druhého. Véna zaúpěl: „Prosím tě, to jsem já, vysvoboW mne!“ Třeskla rána do pravého místa, Véna byl zachráněn. Od té doby byl dědečkův věrný kamarád. Vlci už u nás v kraji nejsou, něco z lesů nám zůstalo, velice si toho važme. Krajina bez stromů a lesa je velice smutná. Jindřich Celler
Povídka od mého dědečka Nedaleko Chlumce, na stranu severozápadní, nachází se malá čisQounká vesnička s poetickým názvem Vlkov. Chlumecké rodině Kinských se tu asi zalíbilo a nechali si zde postavit jakýsi letohrádek, který ve stínu mohutných stromů stojí dodnes. Letohrádek zřejmě později ztratil svůj význam a byl přeměněn na myslivnu. Dědeček jako panský fořt odtud spravoval okolní lesy a zároveň zde získal bydlení pro svou rodinu. Začínám odvíjet dědečkovu příhodu, ale bohužel rodová kronika nehovoří o tom, zdali se stala dědečkovi, neb pradědečkovi, nebo snad ještě dříve. Bylo to v dobách, kdy krajinou volně pobíhali vlci. Onoho roku udeřila obzvláště krutá zima, vlci měli hlad a začali se houfně stahovat k lidským obydlím. Útočili, pouštěli se do chatrných ohrádek a chlívků a těžce decimovali všechno živé, na co přišli. Vlkov-
19
A. Lauterbach
CIRKUS JEDE Pravidelně každou středu jsme měli ve škole první hodinu náboženství a pravidelně každou středu už po zvonění vyháněl pan katecheta Andacht dycinky skoro polovinu naší 5. třídy schovanou na záchodě zpátky do lavic, a ježto dneska byla zrouna středa, stalo se, že aspoň polovina třídy už zase žmukala na záchodě a čekala, až si pro ni pan katecheta přijde. Když s ukazovátkem v ruce se mu přece jen podařilo nás i za pár pohlavků zahnat do třídy a Olešáka Míču Josefa, který se mu chtěl na záchodě zabednit, aby ho nenašel, za trest postavil do kouta, kde on dělal různé opičky, takže jsme se smáli, pročež ho musel pan katecheta vyhodit za dveře, aby nastal klid, teprve potom mohl začít se svým katechismem o lásce k bližnímu, tedy o tom, že jest třeba, abysme se měli všichni vzájemně rádi, abysme měli rádi i svého nepřítele a dovedli mu všechno zlé odpustit, že bysme měli milovat svého bližního jako sebe samého, to že všechno vidí Pámbů, jak se chováme a jednáme, a že on na to vše nezapomene, až zatroubí k poslednímu soudu, ježto má dobrou paměQ. Já jsem v tu chvíli okamžitě v duchu viděl Lojzu Nápravníka, našeho odvěkého nepřítele ze Zbuzan, jak se strašlivě šklebí, když mi valchuje hřbet, a tomu že bysem měl odpustit všechno to zlé, co na mně napáchal, když mezi námi hošany platilo a pořád platí docela jiné přikázání, které pravilo, miluj svého bližního a když můžeš, majzni ho, a tohle by se panu katechetovi jako boží přikázání určitě nelíbilo, pročež by mě za to vykrákal za pejzy a postavil do kouta jako před chvíli Míču, když tu najednou Zapečák Klečka Václav, který seděl u okna a dobře viděl na ulici, na celou křídu, aby to všichni dobře slyšeli, silným hlasem vykřikl: „Cirkus jede!“ Jako když do vrabců střelíš, všichni jsme byli u oken a koukali se ven, všichni se koukali, to jest Hodonický Karel a Klinger Tonda, ale koukal se i Bouda, Zbuzaňák, i Heteš Karel, Zapečák, ani Franta Lelek, Podkatovák, nebyl z jiných, koukal se i pan katecheta, který určitě zapomněl, kde přestal ve svém výkladu, já se, jak by smet, rouněž koukal, jak od nádraží jedou těžké kryté vozy s velikými nápisy „CIRKUS JUNGS“, tažené silnými koňmi, jistě půjčenými od pana špeditéra Václava Levinského, a jak míří dolů k Okresáku, aby pak dojely a zarazily až u starých kasáren, kde bylo jejich místo. Když jsem potom odpoledne šel na „plac“ k Durdíkovům, kde jsme se každý den scházeli, povšiml jsem si, že se na rohu zahrady u Bryscejnů opírá o velkou dřevěnou vývěsní tabuli se štětkou v pravé ruce obecní lepič plakátů Josef Kocián, s lepidlem v belíku u nohou, zatím co levou rukou že se drží za bok. Jak tam tak stál, bylo mi to sice divné, ale nic ve zlém jsem mu pravil: „Pane Kocián, co to bude?“ Jako když ho něco píchne, otočil se, zakoulel očima a velice nevrle, ne-li vztekle, pravil: „Vodprejskni, kluku pitomá, nebo tě vemu tou štětkou, že tě doma vlastní máma nepozná,“ a ohnal se po mně, a já jsem na ta slova vodprejsk hodně daleko až k Haláskovům, neboQ jsem hned věděl, že s ním dneska nebude žádná kloudná řeč, že bude lepší mu jít z cesty, ježto ho chytlo reuma, a to pak kvůli bolestem v kloubech nezná bratra. Muselo ho to šeredně brát, neboQ jsem na tu dálku dobře slyšel,
20
jak při lepení heká a že mu to lepení proti jindy trvá hodně dlouho. Když se konečně bolestí pokroucený od tabule odšoural, co by dup jsem byl u ní, neb jsem byl hrozitánsky napnutý a tudíž strašlivě zvědavý, co tam nalepil. Z velkého barevného plakátu na mě koukal zuřivý lev africký s vyceněnou tlamou, až z něj hrůza šla, u něj krotitel s bičem v červeném kabátu s bílým lemováním na límci a kolem knoflíků, kterak strká hlavu do té otevřené tlamy, a to když jsem uviděl, hned jsem si v duchu pravil, že jest nebojácný a statečný, že nemá strach, že ho do té hlavy kousne, neboQ nemůže vědět, co najednou taková divoká potvora udělá, a pod tím stálo. „Světoznámý krotitel lvů Carlos Carlini.“ Déle jsem se dočetl, že cirkus v Chlumci pobude jen pouhé tři dny, že bude hrát ale odpoledne a večer, dále co všechno bude k vidění a hlavně jaké bude vstupné. Od tří korun do deseti, prohlídka zvěřince korunu, děti a vojsko polovic. Hned tady jsem si vypočet, na kolik mi dají moje finanční úspory, když z maminčiny strany s nějakou podporou nemůžu počítat, že to valné nebude, ale že aspoň jedno představení uvidím, když se mi podaří sehnat ještě padesát haléřů. Druhý den, to jest ve čtvrtek, jsme měli hodinu počtů, a náš pan učitel Bareš Josef nám připravil velmi těžký úkol, jenž spočíval v tom, že jsme měli do čtverce seřadit do jednotlivých políček čísla, která napsal na tabuli, tak, aby ve všech směrech, svisle, vodorovně i úhlopříčně, dala stejný součet. Neuteklo ani pět minut, když někdo zaklepal. Dveře se otevřely a do třídy vešel pan ředitel Leopold Novák s nějakým klukem. My jsme povstali, pan ředitel podal ruku panu učiteli a pravil: „Dovolíte, pane kolego?“ Pak se otočil k nám a když nám dal rukou pokyn, abysme se posadili, rouněž pravil: „Přivádím vám nového žáka, který teW po několik dní bude chodit do vaší třídy. Přijel s cirkusem. Jmenuje se Antonín Karlín. Dobře se k němu chovejte a pomáhejte mu,“ načež podal opět ruku panu učiteli a odešel. Já nevím proč, ale mně se ten kluk líbil, ne snad proto, že byl taky Tonda, ale spíš proto, že byl pro mě jako z čarovného světa, kde to bylo všecičko takové jinačí, zvláštní, takové no prostě dobrodružné, a jen jsem litoval, že není vedle mě v lavici volno, takhle ho pan učitel posadil na jediné prázdné místo ve třídě, a to k BřéQovi Barešovi. Prauda, záviděl jsem mu, ale když jsem si uvědomil, jaké má BřéQa ve třídě hotové peklo, tak jsem mu to přál, aQ má aspoň takhle trochu radosti a po boku kamaráda. BřéQa totiž byl synem, našeho pana učitele, a z 5. třídy se někteří žáci připravovali na střední školu, a pan učitel chtěl mít ze syna taky študenta, a tak po dobrém, ale hlavně po zlém mu vědomosti vtloukal do hlavy. Nebyl den, aby BřéQa nedostal pořádně naviksováno, že to nebo ono z počtů či mluvnice nevěděl, načež pak bulil v lavici skorem deset minut, ne-li víc, nebo aspoň fňukal, ale někdy to bylo až do nebe volající, když měl černý den a musel jít třikrát přes koleno, tak jsme ho začali litovat, že tohle není žádný život, že jest pan učitel neústupný, že má svou hlavu. Nakonec prauda praudoucí, byl to jeho syn, který si ale nemoh na něho jít stěžovat do ředitelny, že ho tak
nemilosrdně denně linýruje, vochluje a otlouká, tak jsme nad tím zavřeli oči a udělali kříž. Vpodvečer téhož dne jsem uslyšel muziku. Vyběhl jsem před obydlí a tu vidím, že od Okresáku se ke mně valí mohutný dav dětí i dospělých, že to vypadá jako nějaký průvod. Brzo jsem však věděl, co to jest, čili jsem to tušil. V čele toho průvodu jel na grošatém koni asi sám pan ředitel cirkusu, za ním na malém poníku nikdo jiný než náš nový žák Tonda Karlín, jinak jako umělec Antonio Carlini zvaný, za ním hrdě kráčel na plakátu vylepený světoznámý krotitel Carlos Carlini, jeho otec, ale bez lva, pak tři muži od cirkusu vedli tři stále hubou žmoulající velbloudy, akrobaté, akrobatky, žongléři a žonglérky, jezdci a jezdkyně, ovšem pěšky bez koní, klauni a šaškové a poslední jela na širokém otevřeném voze v pestrých mundurech cirkusová kapela. Na prostranství před pekárnou u Málků se průvod zastavil. Kapela spustila rázný „marš“, aby to veškeré obyvatelstvo ve všech ulicích a hlavně v domech slyšelo, aby se vším praštilo, a aby se horempádem dostavilo. Potom se na voze postavil muž celý v černém, s cylindrem na hlavě, a slavnostně spustil: „Velevažéne publíkum. Církus Jungs zítra odpolédne a i véčer pošáda velkomjéstke pšectavéni. Prógram. Cvičéne kóně, cvičéne
psi, cvičéne holúbi, velkolépa drezúra velblódu, zéber, lam, ópic, mul a bizónu, smrtélna akrobácia. vysóko pod šapíto, vrchólna akrobácia na vertikálnom prováze, zapásy s ruskými medvjédy, žongléri, kláuni a šaškóve a ke kónci vélka němóhra.“ Když jsem potom doma chtěl vypravovat, co se dělo na ulici, maminka mě předešla a s úsměvem pravila: „Hochu, mně to taky nedalo, ženská zvědavost mě vytáhla ven, všechno jsem viděla a slyšela, hlavně toho Hotentota na voze, jemuž jsem se od srdce zasmála.“ Čas letěl. Zdálo se, že se do cirkusu vůbec nepodívám, že do tří dnů ten mizerný padesátník neseženu, k tomu ke všemu jsem měl ještě hroznýho vzteka, že všichni hošani už tam byli, že se jim to moc líbilo, samozřejmě každému něco jiného, že se tam podívají ještě jednou, jen já jsem mlčel, pročež Karel Hodona, jak jsme mu mezi sebou říkali, se mě zeptal, jestli jsem už v cirkusu byl, a když jsem kývnut že ne, a dozvěděl se ještě proč, sáhnut do kapsy u kalhot, vyndal přeloženou papírovou korunu a pravil: „Na tady máš. Včera při obědě nám tatínek každému slíbil korunu, když budeme správně jíst, a já ji vyhrál. Vrátíš mi ji, až budeš mít.“ A já se v neděli odpoledne nejen do zvěřince, ale hlavně do cirkusu přece jen dostal.
Vánoce V Podzámčí Úvodem bych chtěla jménem svým, zaměstnanců a obyvatel domova popřát všem občanům Chlumecka do nového tisíciletí jen to dobré. Advent jsme u nás v domově zahájili malým nákupním výletem do známého supermarketu Globus a mikulášskou nadílkou.Také děti z mateřinek, z družiny a škol přišly k nám potěšit babičky a dědy vánočními besídkami. Cukroví jsme pekli i letos, tentokrát však za vydatné pomoci malých „cukrářů“ z Mateřské školy Poděbradova. Bylo výborné, okořeněné navíc špetkou dětské radosti. Děti a jejich paní učitelky z této školky nás pozvaly na oplátku k nim, a tak někteří senioři měli poprvé možnost vidět provoz MŠ, krásně vyzdobené třídy a jejich vybavení. Děti se sešly v jedné třídě, společně jsme si hráli a zpívali, děti nám nabídly jejich cukroví. I tento rok jsme pozvali příbuzné a známé všech obyvatel na předvánoční posezení, kde pan ředitel informoval o všem, co v uplynulém roce proběhlo a co nového se chystá. Na „malou vánoční besedu“ přišli všichni zaměstnanci, aby se s babičkami a dědečky společně rozloučili před svátky a popřáli si do nového roku. Těsně před Vánocemi zavítal do domova pan starosta Ing. Miroslav Uchytil. Poseděl a popovídal si s obyvateli, zodpově-
děl jejich dotazy a rozdal vánočně upravené kytičky. Na Boží hod sloužil pan farář Tesař vánoční bohoslužbu. Na Silvestra jsme připravili malý program se soutěžemi, veselým povídáním a vtipy. Velký úspěch měla tombola.Vánoce ukončili po Novém roce Tři Králové, kteří prošli celý domov a každému zazpívali. Snad všichni dobří lidé vkročili do nového roku, století, tisíciletí tou správnou nohou a nový letopočet přinese všem jen štěstí, lásku a vzájemné porozumění. Ještě jednou dobrý rok 2001 přejí všichni z Domova důchodců V Podzámčí. Daniela Lusková sociální pracovnice
PODĚKOVÁNÍ panu starostovi - za besedu a květiny pí Jeníčkové, p. Panchartkovi a p. Blažkovi - za Mikuláše MŠ Poděbradova - za besídku, pomoc při pečení a pozvání do školky MŠ Klamoš - za vánoční besídku a vánoční přání školní družině - za vánoční besídku a milá přáníčka třídě 6.A - za samostatně připravenou „Vánoční hru“
Pěveckému souboru Karlováček z Nového Bydžova - za vystoupení panu faráři a jeho manželce - za vánoční bohoslužbu Rybářství Chlumec a.s. - za sponzorování štědrovečerní večeře Zelenině Nový Bydžov - za ovoce na vánoční stůl firmě Toyland Obědovice - za dárky pro děti České pojišQovně a.s. - za sponzorování silvestrovské tomboly firmě Tena - za stolní kalendáře pro obyvatele a dary do tomboly IPB - za sponzorování tomboly pí Sirůčkové, kadeřnici - za sponzorování tomboly zaměstnancům domova - za účast na všech akcích v uplynulém roce nad rámec svých povinností - za dary do silvestrovské tomboly Všem výše jmenovaným děkuje ředitel Domova důchodců V Podzámčí Mgr. Libor Košqál
OZNÁMENÍ Vedení Domova důchodců V Podzámčí oznamuje, že Mgr. Libor KošQál ukončil 14.1.2001 své působení ve funkci ředitele, neboQ odchází pracovat na Krajský úřad Hradec Králové. Vedením domova do jmenování nového ředitele byla pověřena vrchní sestra Vladislava Klvaňová.
21
LIKÉRY Alois Boček Králové patří na hrad, prezidenti do paláce a biskupové ke katedrálám. Pan rada Josef Randáček, číšník bez zaměstnání, dosud zachovalý, patřil všem: chlumeckým hospodám a hospůdkám, vinárnám a nálevnám, hostincům zájezdním a zahradním, hotelům i kořalnám.
Hlavním pracovištěm pana rady byl restaurant v přízemí hotelu U bílého beránka. Titulu rady nezískal zdeúředním služebním postupem, ale co zhmotnělý odznak úcty, jíž dobyl u ostatních domovským právem tu příslušných a věrných štamgastů, kterým ochotně, a také velmi zdatně a úhledným rukopisem sestavoval rozličné žádosti, sepisoval dopisy rodinné i úřední, vyřizoval stížnosti, podání a odvolání, navrhoval smlouvy trhové i postupní, nájemní i pachtovní, maje vždy na paměti, že osobní práva věcná, podle nichž jeden jest zavázán druhému něco plniti, vznikají tu z právního jednání či ze vzaté škody. To co u notáře za palmáre nemale tučné, to u pana rady za dvě tři „plzně“. Především se ale pan rada dovedl radovat ze života. „A kdo se umí radovat,“ tvrdívali ve výčepu U bílého beránka, „je přece rada!“ Pan rada se tedy radoval, radil a vůbec nejraději pil pivo. U bílého beránka také obchodoval. Seznamoval se s obchodními cestujícími, kterými se městečko jen hemžilo, rozmlouval s nimi, prohlížel zboží, znalecky je hodnotil a oceňoval. Zajímal se obzvláště o artikl „likéry, likérové trestě a jiné alkoholové pamlsky“. Dostavil-li se k „Beránkovi“ zástupce s tímto zbožím, tu pan rada ožíval. Kolem hlavy jakoby mu probleskávalo zvláštní světlo, byl pohotový, otevřen všem návrhům, jevil náklonnost k navázání pevného a nerozborného přátelství. Vyptával se, zajímal o zboží, ceníky a vzorky, a hlavně ochutnával. Pilně, zevrubně, důkladně a znalecky, žádný vzorek nevynechal; k mnoha z nich se znovu a znovu vracel, pomlaskával, prohlížel proti světlu, přičichával, hledal nejvhodnější příměr; ty nejlepší vychvaloval, velebil a celou svou přízní vyznamenával; pak znovu ochutnal, připil na cesQákovo zdraví, na zdraví milostivé paní choti a dětiček, a když bylo vše zdoláno - a že pan uměl zdolávat! vytasil se s návrhem: „Zříditi rozsáhlé zastoupení obchodní v soudním okrese chlumeckém a již po dodání a odebrání výběrových vzorků a kolekcí likérových, jakosti vždy bezpochybně prvotřídní, vlastní neúnavnou pí-
22
lí o všeobecnou známost P.T. dodávající firmy usilovati a posléze se přičiniti a zasloužiti.“ Reference na místě měl pan rada výtečné, restauratér zase ležák chladivý a s vysokou pěnou, není tedy divu, že si obchodní zástupci s Josefem Randáčkem obvykle rychle plácli. Obchodníci byli spokojeni s tak rychlým úspěchem, dozajista jen jejich obratností dosaženým, a již po několika dnech z pošty putovaly balíky vzorků na adresu:
Ještě téhož večera pana rada vzorky rozbalil, polaskal očima, a rychle likvidoval; dílem sám, dílem výměnou za pivo s okolosedícími opilci. Zásilky nikdy dlouho nepřežily. Již nazítří pan rada, došed ze Šroubovny „vesel, odpočat a čiperen“, s pilností vášnivého sběratele vyhledával podle novinových inzerátů slibné firmy, které najímaly obchodní zástupce. V dokonalé úctě se jim nabízel a chválil, ucházel o přízeň, sliboval známosti a důkladnou znalost národohospodářských poměrů místních i sousedních. Občas skutečně obdržel kladnou odpověW - a vzorky! Páně radovo obchodování kvetlo. Jenom tu a tam bylo nutné uklidnit netrpělivé naléhání některé nerudné firmy sdělením o:
Vzácný dodavatel se zpravidla raději s tímto raportem uspokojil a U bílého beránka bylo stále co ochutnávat. Obchodní cestující dále pana radu s oblibou vyhledávali, ctili a jeho přízeň sponzorovali plnými půllitry. Objednal-li snad některý nepoučený jen desítku, pan Randáček se neurazil. Sáhl do kapsičky u vesty pro dvacetník a na dvanáctku si připlatil. Ilustrace: MARTIN LIŠKA
Kapitolky z českých dějin s výhledem na Chlumecko Masakr na Libici Přenesme se do druhé poloviny 10. století. Po smrti prvního českého biskupa Dětmara (982), původem Sasa Thietmara, který se dokonale počeštil, byl do čela biskupství zvolen z vůle panujícího knížete Boleslava II., který měl v církevních záležitostech velké, ne-li rozhodující slovo, syn charvátského knížete Slavníka Vojtěch. Nový biskup záhy s podporou knížete založil první benediktinský klášter v Břevnově u Prahy, do něhož byli uvedeni italští a později řečtí mniši. Vojtěch byl přísný mravokárce. Horlil proti pohanským zvykům a povrchnosti přístupu ke křesťanství, odsuzoval přetrvávající slovanské mnohoženství, brojil ale i proti manželským svazkům kněží, které byly tehdy dosti rozšířeným jevem, nedodržování církevních předpisů, porušování půstů a prostopášnost obvyklou v životě zámožných vrstev. Knížeti odmítal být jen jakýmsi dvorním kaplanem. Usiloval o posílení autority a nezávislosti církevní organizace, jejíž byl hlavou. Popudil tím vším proti sobě nejenom řadové duchovní, ale i vlivné velmože a nakonec i samotného knížete, s nímž se dostal do ostrých sporů. Do jejich horšících se vzájemných vztahů se promítala i trvající rivalita mezi Přemyslovci a rodem Slavníkovců, kteří, jak víme, vládli v našich východočeských končinách. Biskup Vojtěch, znechucený rozepřemi a nepochopením, odchází roku 988 do Itálie. Po nějaké době se nakrátko vrátil, když jej o to kníže požádal prostřednictvím poselstva, jež vedl údajný syn Boleslava I. a tedy bratr vládnoucího knížete Kristián, jehož kronikář Kosmas překřtil na Strachkvase. Utvrdil se však jen ve své nespokojenosti s českými poměry, a tak se v roce 994 znovu uchýlil do Itálie. Zdá se, že náš krajan si tím, jak si hned ukážeme, prodloužil život. Slavníkovci byli mocný knížecí rod. Vládli našim východočeským charvátským předkům. Jméno dal rodu, aniž to tušil Vojtěchův otec kníže Slavník, který hospodářsky zvelebil a mocensky upevnil své knížectví. Podle Kosmovy kroniky byla „sídlem tohoto znamenitého knížete Libice, ležící na místě, kde řeka Cidlina tratí své jméno, ústíc do volnějšího toku Labe. Knížectví jeho mělo tyto hranice: na západ proti
Čechám potok Surinu a hrad ležící na hoře, jež slove Oseka, při řece Mži. Rovněž na jižní straně proti Rakousům tyto pomezní hrady: Chýnov, Dúdleby a Netolice až doprostřed hvozdu, k východu proti zemi moravské hrad pod pomezním hvozdem ležící, jménem Litomyšl, až k potoku Svitavě, tekoucímu středem hvozdu, na sever proti Polsku hrad Kladsko ležící nad řekou Nisou.“ Kníže Slavník vládl, jak se zdá na území bezmála větším než Přemyslovci. Razil si i vlastní mince ze stříbra těženém v Milíně, a to v době, kdy český kníže Boleslav jako suverénní panovník zaváděl svůj stříbrný denár. Vydržoval si i vojsko, kterým nejednou k svému prospěchu posílil šiky německého císaře v bojích se slovanskými pohany. Přemyslovci, i když je pravděpodobně se Slavníkovci spojovaly příbuzenské vztahy, si nikdy nebyli jisti, jestli se přátelské soužití s nimi přes noc nezvrtne v slavníkovský pokus o uchopení vlády i nad českým knížectvím. Podle teorie historika Dušana Třeštíka byli Slavníkovci vedlejší větví Přemyslovců. Slavníkův otec jménem Vok byl patrně synovcem prvního historického českého knížete Bořivoje. Rovněž Slavníkova manželka Střezislava byla svým původem Přemyslovna. Byla nejspíš sestrou svatého Václava a Boleslava I. Nasvědčuje tomu okolnost, že zmíněný mnich Kristián, který proslul jako legendista a je totožný se synem Boleslava I. přezdívaným Strachkvas, s narážkou na bratrovražedný čin jeho otce nazývá pražského biskupa Vojtěcha „nejdražším synovcem“. Slavníkovci byli údajně spřízněni i s významnými německými rody. Manželkou zmíněného, poněkud tajemného Voka byla prý blíže neznámá dcera bavorského krále Arnulfa nebo podle jiné hypotézy sestra saského krále Jindřicha I. Ptáčníka. Pro příbuzenství s Arnulfem mluví fakt, že Arnulf roku 922 vpadl do Čech, aby Vokovi dopomohl k ovládnutí Kouřimska. O sedm let později vtáhl Arnulf znovu do Čech, dokonce společně s Jindřichem I., aby pokořili přemyslovského knížete Václava. Historická zpráva, že Václavův bratr Boleslav dobyl a zničil hrad nějakého „podkrále“ podřízeného Sasům, se nově dešifruje tak, že oním podkrá-
lem nebyl nikdo jiný než Vok a zničeným hradem Kouřim. Existuje i hypotéza, že kníže Slavník byl spřízněn s magdeburským biskupem Adalbertem, který vysvětil kostel Panny Marie v hlavním slavníkovském sídle Libici nad Cidlinou. Jeho katedrální školu v Magdeburgu navštěvoval Slavníkův syn Vojtěch, který potom také při biřmování přijal biskupovo jméno Adalbert. Slavníkovci, jak vidět, měli vlivné příbuzenstvo a nebezpečí, že zastíní Přemyslovce a stanou se vládci celých Čech, bylo veliké. Za života knížete Slavníka se ještě mezi českým a charvátským knížectvím jakž takž udržovalo přátelství, o čemž svědčí, že na přání knížete Boleslava II. byl na Levém Hradci zvolen za Dětmarova nástupce Slavníkovec Vojtěch. Na slavníkovském panství v Libici se však po smrti knížete Slavníka (18. března 981) ujal vlády jeho nejstarší syn Soběslav, který se nemínil podřizovat Přemyslovcům. Razil vlastní mince již přímo na libickém hradisku. Přikročil i k ražbě denáru biskupa Vojtěcha, aby tak i svého bratra povznesl na úroveň říšských knížat majících právo razit mince. Mladická ctižádost jej podněcovala k snaze vynutit si naprostou nezávislost na českém knížectví. V té době nastalo střídání na knížecím trůně v sousedním Polsku. Místo zemřelého knížete Měška I., který měl za ženu Přemyslovnu Doubravku, nastoupil jejich syn Boleslav Chrabrý. Mladý, schopný, energický vládce, odhodlaný neustoupit mocenským ambicím svého českého bratrance Boleslava II. ani o píď, naopak rozvinout svou vlastní moc na jeho úkor. Nepřátelství mezi polským a českým knížectvím oddělilo obě původně spojenecké země jako propast. Shodou okolností právě tehdy Slavníkovec Vojtěch zavítal jako vzácný a uctívaný host do Polska. Jeho bratr Soběslav, vládce charvátského knížectví okázale projevoval sympatie vůči polskému knížeti jakoby natruc Boleslavovi II. Hodlal zřejmě spojenectvím s Polskem nabýt nad českým panovníkem mocenské převahy. Počínal si s téměř provokativní sebejistotou, když si dal na líci libického denáru vyrazit svůj portrét korunovaný jakýmsi vínkem a jeho poslední ražba byla přímo výhružnou manifestací, neboť na lícní straně byla zobrazena z nebes vyčnívající ruka s dýkou a na rubu orel vrhající se na svou kořist.
23
Rekonstrukce podoby slavníkovského kostela (vzadu vyčnívá roh paláce) Český kníže Boleslav II. citlivě vnímal nebezpečí slavníkovských ambicí. Oprávněně se obával úkladů, které by mohly ohrozit přemyslovskou moc. Čekal na příhodnou chvíli, aby tomu učinil přítrž. Kýžená příležitost se mu naskytla v září roku 995. Slavníkovský kníže Soběslav vytáhl s vojskem na pomoc tehdy teprve patnáctiletému německému císaři Otovi III. proti pohanskému slovanskému kmeni Obodritů. V rodovém sídle zůstali jen jeho mladší bratři s nevelkým strážním oddílem. 27. září se náhle před hliněnými valy s kůlovou hradbou objevili Boleslavovi ozbrojenci, divocí muži s meči, kopími a sekerami a hned se se zběsilým křikem vrhali do útoku proti valům. První nápor se obráncům podařilo odrazit. Žádali útočníky, aby pro ten den zastavili boj, že chtějí oslavit svátek svatého Václava. Odpovědí jim byl jenom výsměšný pokřik hrubých hlasů před hradbami: „Je-li vaším svatým Václav, náš je Boleslav!“ Pokračovalo se v urputném boji. Slabá obrana hradiště brzy umdlévala. Nakonec se čtveřice mladších Soběslavových bratří i s rodinami uchýlila do kostela v naději, že na posvátné půdě si zachrání život. Zřejmě se zásobili jídlem a pitím, jak o tom svědčí střepy velké nádoby na víno, které kromě spousty jiných nálezů objevili archeologové v základech kostela. Útočníci však Spytimíra, Pobraslava, Pořeje i Čáslava i jejich ženy s dětmi lstivě vylákali ven a před kostelem je všechny surově povraždili. Neušetřili ani nemluvňata. Musel to být hrůzný
24
obraz. Všude se v krvi válela zkrvavená těla obětí, knížecí sídlo i s kostelem bylo vypleněno a zapáleno. V příštích dnech Boleslavovi ozbrojenci pořádali štvanice na zbylé příbuzné a stoupence Slavníkovců. Postupně dobyli všechna hradiště na celém charvátském území. Vraždění přežili jen tři Slavníkovi synové, kteří v té době dleli za hranicemi. Vládnoucí kníže Soběslav, Vojtěch a Radim. Kronikáři připisovali masakr na Libici rodu Vršovců, který označovali za „rod nenávistný a pokolení zlé“. Oni prý k tomuto činu přemluvili knížete Boleslava II., který se pyšnil přízviskem Pobožný. Za to prý dostali také do správy vypálenou Libici, která plnila napříště funkci přemyslovského hradiště. Nebyl to prý jediný zavrženíhodný čin Vršovců. Vždyť vrazi svatého Václava, Hněvsa, Česta a Tyr, byli údajné rovněž příslušníky toho rodu. Později měli mít údajně prsty i v úkladné smrti nebohého knížete Jaromíra, který byl již po své abdikaci jako vykastrovaný a oslepený ubožák vsedě na záchodě usmrcen kopím vraženým do řitního otvoru. Na Vršovce se svádělo kdeco, možná proto, aby se v lepším světle jevilo, že byli sami v roce 1108 na pokyn přemyslovského knížete vyvražděni. Mnohá fakta uvedená v kronikách k jejich tíži je nutno brát s rezervou. Není vlastně ani jisté, jestli oni byli správci libického hradiště. Nejspíš si je ponechali v přímém vlastnictví Přemyslovci. Osudy zbylých Slavníkovců jsou známé. Vojtěch zahynul při misionářské
Rekonstrukce podoby sv. Vojtěcha podle antropologa MUDr. E. Vlčka výpravě k pohanským Prusům 23. dubna 997. Objevil se dohad, že jeho smrt byla úmyslně jím samým vyprovokována jako sebevražda ze zoufalství nad zkázou rodu. Tento výklad není nemožný, náboženští nadšenci nejednou vyhledávali mučednickou smrt v přesvědčení, že se tak zalíbí Bohu, ale neexistuje žádný důkaz, že by tomu tak bylo ať z náboženských nebo jiných důvodů ve Vojtěchově případě. Radim se před Prusy zachránil a stal se prvním arcibiskupem v polském Hnězdně, kde byly dlouhou dobu také pohřbeny ostatky svatého Vojtěcha, než je při své válečně výpravě ukořistil kníže Břetislav a přivezl do Prahy. Soběslav se svými vojáky zapojil do válečné výpravy polského knížete Boleslava Chrabrého a pomohl mu ovládnout na čas české země. Když byli Poláci v roce 1004 německým vojskem donuceni z Čech ustoupit, hrdinně bojoval a padl na mostě přes zadní příkop Pražského hradu. Vyvraždění Slavníkovců, tento odpudivě krutý způsob sjednocení země pod vládou jednoho panovníka, není sice ani v evropské historii ničím neobvyklým, nicméně samotnému Boleslavovi přivodil mnoho nepříjemností, zejména ve vztazích s německým císařem Otou III., který byl přítelem sv. Vojtěcha, i ve vztazích s Poláky. Jeho krutost, odporující přízvisku „Pobožný“, se dodatečné vysvětluje poukazem na jeho stáří (přes šedesát let) a vážnou chorobu. Merseburský biskup ji označil za paralýzu, profesor Lesný v současnosti za arteriosklerózu mozku.
Tato choroba podle něho souvisela s tehdejšími změnami životosprávy, kdy panovníci přecházeli z dosavadního polopřírodního způsobu života na způsob civilizovanější a pohodlnější, zato přinášejíce více zdravotních rizik. Stejně byl postižen například i saský panovník Jindřich I. Ptáčník i bavorský král Arnulf. Při tomto onemocnění dochází k psychickým změnám. Nemocní se nečekaně stávali agresivními, popudlivými a trpívají i ztrátou soudnosti a úbytkem intelektu, tak zvanou arteriosklerotickou demencí. Nemocný přitom dokáže své potíže maskovat, takže navenek může pů-
sobit dojmem, že je s ním všechno v pořádku. (Tento stav například odborníci zjistili u Stalina.) Není tedy vyloučeno, že Boleslavovo rozhodnutí vyvraždit Slavníkovce bylo záchvatem chorobné agresivity plynoucí z jeho zdravotního stavu. Zbývá ještě dodat, co se dělo s libickým hradištěm. Po vyvraždění Slavníkovců zůstal vypálený a zpustošený chrám Panny Marie v troskách a na místě knížecího paláce vyrostl kamenný dům, zbudovaný „na sucho“, tedy bez spojování kamenů maltou. Sídlil zde přemyslovský kastelán, o němž poslední zmínku najdeme v archivech
z roku 1129. Kdysi pyšné středisko rozsáhlého knížectví připomíná dnes již pouze obec stejného jména, vkusně upravený areál se sousoším, které je dílem Chlumečanů Adamcových a místní muzeum, které dost často zklamává návštěvníky tím, že je nedostupně zavřené. Stálo by za úvahu využít mimořádné zachovalosti valů, zejména z přístupové strany, a vybudovat na nich alespoň torzovitou rekonstrukci brány a kůlové hradby. Zvýšila by se tak atraktivita tohoto památného místa. PhDr. Karel Richter
Dům dětí a mládeže v Chlumci nad Cidlinou NABÍDKA AKCÍ NA LEDEN A ÚNOR 2001 ZIMNÍ MINIOLYMPIÁDA NA ČEMKOLI (saně, boby atd.) Začátek: ve 14.30 - 15.00 hodin pod zámeckou terasou Disciplíny: 1. volný sjezd 2. slalom mezi brankami Vyhodnoceny budou všechny věkové kategorie. Zúčastnit se mohou děti z MŠ i ze ZŠ. Nejlepší závodníci obdrží věcné odměny a diplomy. Startovné: 20,- Kč V případě nepříznivých sněhových podmínek bude akce přeložena na 31. 1. 2001.
Pololetní prázdniny
24. 1.
(středa)
ZÁJEZD DO PLAVECKÉHO BAZÉNU AQUACENTRUMv Hradci Králové Odjezd: v 7.30 hodin od lovčické prodejny na náměstí Poplatek: děti 115,- Kč, dospělí 130,- Kč Návrat: kolem 12.30 hodin S sebou: plavky, ručník, mýdlo, svačinu Pokud bude malý počet zájemců, pojede se vlakem!!! Sraz: v 7.05 hodin na vlak.nádraží v Chlumci n.C. Návrat: ve 12.40 nebo v 13.33 hodin do Chlumce n.C.
27. 1.
2. 2. (pátek) BRUSLENÍ - zájezd do Nového Bydžova Sraz: v 8.10 na autobusové zast. u Sokolovny S sebou: brusle, svačina a pití, kapesné, teplé oblečení, průkazka na 1 jízdné Návrat: kolem 12.30 hodin opět k Sokolovně Poplatek: 40,- Kč (uzávěrka zájezdu je 31.1.2001) ZÁJEZD NA HORY DO JÁNSKÝCH LÁZNÍ (lanovkou na Černou horu) Odjezd: v 7.00 hodin od lovčické prodejny na nám. Návrat: asi v 18.00 hodin S sebou: jídlo a pití na celý den, peníze na vleky
10. 2.
(sobota)
(sobota)
(jednotlivé jízdné lanovkou na Černou horu - děti 60,- Kč, dospělí 80,- Kč, celodenní jízdné - děti - 230,- Kč, dospělí - 280,- Kč)
Poplatek:
120,- Kč (za předškolní děti sedící na klíně se neplatí) Pokud pojedou děti bez rodičů, je nutné, aby zvládly jízdu na sjezdovce !!! Uzávěrka zájezdu je 7.2.2001 (středa)!!! Jestliže budou nepříznivé sněhové podmínky, poplatek za zájezd bude vrácen v plné výši!!
Přihlášky na zájezdy si můžete vyzvednout v DDM ( " 595 357 ) nebo každou středu ve škole v jazykové učebně od 9.35 do 10.00 hodin. Zájezdů se mohou zúčastnit i rodiče.
ZPRÁVY Z „KLUBÍČKA“ Jak už jsme Vás informovali, začal v Chlumci nad Cidlinou při DDM pracovat klub maminek a malých dětí „Klubíčko“. Ani v předvánočním čase jsme nezaháleli. Společně jsme navštívili obě chlumecké mateřské školky. Prohlédli jsme si jejich prostory, seznámili jsme se s provozem MŠ a využili možnosti pohrát si zde. VždyQ to dlouho
nepotrvá a z našich dětí budou také školáčci. Velkým zážitkem v měsíci prosinci byla pro děti mikulášská besídka. Za prozrazení svého jména a básničku dostaly děti od Mikuláše pěkný balíček. Maminky zase uvítaly večerní posezení v restauraci Korso. Mohly si alespoň chvíli oddechnout od předvánočního shonu a v klidu si popovídat.
Od doby vzniku se naše řady rozrostly a klubovna, kde jsme se scházeli doposud, je nám už malá. Proto jsme velmi rádi přijali nabídku MŠ Poděbradova, abychom zde využívali jejich volnou třídu. A tak od ledna 2001 se budeme scházet každé úterý v 9.00 hodin před Mateřskou školkou v Poděbradově ulici. Paní ředitelko, ještě jednou veliké DÍKY!!! za „KLUBÍČKO“ LAĎKA A LUCKA
25
Naše fotoreportáž VĚNEČEK KURZU TANCE A SPOLEČENSKÉ VÝCHOVY
foto Ant. Fibigr
Několika snímky se vracíme k loňskému ročníku kurzu tance a společenské výchovy, který zaznamenal změnu v jeho vedení. Úspěšně se ho ujali manželé Prouzovi z Hradce Králové, jejichž způsob vyučování přinesl několik novinek oproti minulosti, které urči-
tě přispěly k větší pestrosti jednotlivých lekcí. Jedna změna čeká na nové tanečníky i v letošním roce. Bude jí jedna prodloužená navíc, takže budou tři a celý kurz zakončí věneček, který je jakýmsi prvním plesem absolventů tanečních.
Přihlášky do letošního ročníku kurzu tance přijímáme od 1. února do 15. května. Do této doby je možné také uhradit kurzovné. Ještě předtím je pro zájemce připraven pokračovací kurz. Termín jeho uskutečnění je březen - duben.
Trocha humoru Společensky unavený pán ulehl v parku na lavičku. Jde kolem policista a zatřese s ním: „Člověče! Běžte pryč! Tady nemůžete ležet!“ „Ležet já náhodou můžu,“ odpoví pán. „Jít nemůžu.“
26
„Tak to mi tedy vysvětli! Odkud jdeš tak pozdě - a absolutně střízlivý?“ „Vy ani netušíte, slečno, jak vás ten koňak zkrášlil!“ „VždyQ jsem žádný nepila!“ „Ale já jo.“
„Nemám vůbec nic proti tomu, abys šel na pivo,“ povídá paní Nováková panu Novákovi. „Já jenom chci, abys byl do osmi doma.“ „Tak jo,“ odpoví radostně pan Novák. „Do osmi budu doma a pak půjdu.“ LV
CENTRUM KULTURY - ŘÍHŮV DŮM ÚNOR 2001 1. 2.
Etcimex - prodej levného textilu
3. 2.
DĚTSKÝ MAŠKARNÍ KARNEVAL - program plný legrace pro děti i rodiče skupiny Trio Rio - sportovní a hudební soutěže, soutěž o nejlepší masku, diskotéka dětských písniček. Začátek od 14 hodin.
Kurz tance pro pokročilé - vedou manželé Prouzovi. Přihlášky na tel.: 0604-915 583. Termín uskutečnění březen - duben. Počet lekcí sedm - minimální počet pro uskutečnění 16 párů.
7. 2.
LUCINKA POPLETA - divadlo Bez opony Praha Pohádka hraná živými herci, pro MŠ a 1. st. ZŠ i veřejnost. Začátek od 9.15 hodin.
Přijímáme přihlášky do kurzu tance a společenské výchovy na rok 2001.
14. 2.
PhDr. Karel Richter, CSc., beseda pro školy se spisovatelem literatury faktu. Začátek v 9.15 hodin
Připravujeme
Kurz snižování nadváhy s MUDr. I. Kučerou - předpokládaný termín zahájení: březen a září. Příjem přihlášek - 0604-915 583. JOSEFOVSKOU ZÁBAVU
Tenisové vzpomínání
Basketbalové
(na sklonku starého a na začátku nového tisíciletí)
trojutkání žáků
Ruch na tenisových dvorcích ustal. Boje o mistrovské body skončily. TeW už jen zůstaly vzpomínky. Velké popularitě se těší na našich kurtech turnaje - oddílové singly, losované čtyřhry
a mixdébly, kde se mohou zapojit vedle mladých závodních hráčů i neregistrovaní i ti starší (lépe řečeno dříve narození - zkušenější). Pro ty starší hráčky i hráče, vyznavače zvonících raket a žlutých míčků, borcům, kterým věk už napověděl, že s aktivním sportem se musí taky někdy skončit (ono už to někdy bolí), je to ale vždycky tenisový svátek. Na kurty s nimi opět vstupuje ta zvláštní atmosféra turnajů, ve kterých se mísí úsměvná pohoda (vtipy i hecování) se zarputilým bojovným úsilím. Ne, že by o nic nešlo. Ba naopak, jde o oddílové body, které se přesně evidují v počítači pro oddílový žebříček. Ty starší hráčky i hráči to berou jako tenisovou párty a volí i proto bílé oblečení, to nejlepší, co doma mají. Vzdávají hold hře, kterou ovlá-
dají už hodně let a dávají si záležet na svých promyšlených úderech. Neběhají sice bleskově (jako ti mladí), ale bojují zarputile a houževnatě. Předvádějí spíše hru, která připomíná malé šachy s předvídavostí i důstojností. Síla v úderech nechybí, není jí jenom tolik zapotřebí. A tak žluté míčky létají ukázněně přes síQ a rakety s citem (a rutinou) držené jenom tak lehce drnčí či spíše zvoní. Stylově přímé údery, jisté returny, ostré čopy, chytré prohozy, elegantní voleje, nečekané loby, vyzrálá hra hlavou, servisy, které mají „oči“. Mladší hráči někdy pokyvují uznale hlavou (či tlesknou) nad těmi „mladými stařenkami a staříky“, kteří na dvorcích nechávají kus svého JÁ. Mají tváře již popsané rýhami života, a nejvíc tím napínavým životem sportovním, uhněteným z dřiny, vůle po vítězství smíchané s červeným prachem antuky a vysušujícími paprsky slunce. Tváře, kterým pocit štěstí dává zvuk míčku odpalovávaného dobře vypletenou zvonící raketou. A kvůli tomu pocitu se vždycky rádi znovu a znovu scházejí (a po každém zápase pak zaníceně diskutují a při dobrém občerstvení rozebírají všechny problémy minulé hry), aby tak vzdali hold té nádherné tenisové hře, která se může hrát od sedmi do sedmasedmdesáti či více let. AQ tedy žije sport i v novém tisíciletí, a tenis obzvlášQ! Mgr. St. Vítek
Tradiční přátelské měření sil v košíkové se uskutečnilo v moderní sportovní hale ZŠ Chlumec n. Cidl. V úterý 12. 12. 2000 se utkala družstva „A“ a „B“ ZŠ Chlumec a ZŠ Skřivany ve třech zápasech. Ve všech utkáních byli úspěšnější skřivanští žáci. Přehled výsledků: 1. utkání ZŠ Skřivany „A“ - ZŠ Chlumec n. C. „A“ 40 : 23 (pol. 24 : 6) 2. utkání ZŠ Chlumec n. C. „B“ - ZŠ Skřivany „B“ 12 : 36 (pol. 6 : 22) 3. utkání (odvetné) ZŠ Chlumec n. C. „A“ - ZŠ Skřivany „A“ 9 : 31 (pol. 4 : 15) Nejlepším střelcem trojutkání se stal J. Říčan (ZŠ Skřivany) se 16 body. Všechny zápasy s přehledem řídil rozhodčí p. uč. J. Veselý. Na balkoně tělocvičny výborně povzbuzovali a potleskem odměňovali zdařilé akce obou družstev žáci místní školy. Toto trojutkání bylo výbornou přípravou na „Vánoční turnaj“ v Novém Bydžově, který se uskutečnil 21. 12. 2000. Tato akce byla dobrou propagací basketbalu mezi chlumeckou mládeží. Lze si jen přát, aby takových akcí bylo víc a aby přilákaly do řad košíkářů co nejvíce sportuchtivých žákyň a žáků. Mgr. St. Vítek
27
KINO Panorama Chlumec nad Cidlinou ÚNOR 2001 3. února sobota 17.30 hod. 20.00 hod.
98 min.
MICKOVY MODRÉ OČI
Americká komedie. Začíná to láskou, pokračuje svatbou a konečná je tchán mafián. Ještě větší komedie jak Notting Hill. Režie: Kelly Makin Hrají: Hugh Grant, James Caan, Jeanne Tripplehornová ad.
Vstupné: 40,- a 43,- Kč
7. února středa 17.30 hod. 20.00 hod.
108 minut
V KŮŽI JOHNA MALKOVICHE
Americká komedie. Chtěli jste už být někdy někým jiným? TeW můžete! Režie: Spike Jouze Hrají: John Cusack, Cameron Diaz, Catherine Keener, Mary Kay ad.
Vstupné: 40,- a 43,- Kč 10. února sobota 17.30 hod. 20.00 hod.
89 minut
124 minut
Mládeži přístupný
LÁSKA JE LÁSKA
Švédský film. Film „Láska je láska“ je současným příběhem o bolestných i komických stránkách dospívání, o touze po lásce a starostech sní spojených, o odvaze být jiný. Režie: Lukas Moodyson Hrají: Alexandra Dahlströmová, Rebecca Liljebergová, Mathias Rustad
Vstupné: 44,- a 47,- Kč
14. února středa 17.30 hod. 20.00 hod.
Mládeži od 12-ti let přístupný
Mládeži od 12-ti let přístupný
17. února sobota 17.30 hod. 20.00 hod.
139 min.
TANEC V TEMNOTÁCH Film Dánska, Francie, Švédska, drama (muzikál). Nic podobného jste v životě neviděli, protože něco takového ještě nikdo nenatočil! Režie: Lars von Trier Hrají: Björk, Catherine Deneuve, David Morse ad.
Vstupné: 51,- a 54,- Kč
21. února středa 17.30 hod. 20.00 hod.
100 minut
ANDĚL EXIT Širokoúhlý český film. Každý vede válku s každým, i láska je jen jiným slovem pro zápas. Režie: Vladimír Michálek Hrají: Jan Čechtický, Zuzana Stivínová, Klára Issová, Eva Holubová, Pavel Landovský, Věra Galatíková ad.
Vstupné 51,- a 54,- Kč
24. února sobota 17.30 hod. 20.00 hod.
130 minut
Mládeži od 12-ti let přístupný
Mládeži od 15-ti let přístupný
VESMÍRNÁ PRDA 2001 Premiérový komediální film Kanady a Německa v české verzi. Vesmírná parodie na desítky úspěšných filmů: Vesmírná odysea 2001, Star Trek, Pátý element, Blbý a blbější, Pulp Fiction - Historky z podsvětí, Od soumraku do úsvitu, Show Girls. Režie: Allan A. Goldstein Hrají: Leslie Nielsen, Ophelie Winter, Alexandra Kamp, Pierre ad.
Vstupné: 51,- a 54,- Kč Mládeži přístupný
6 - TÝ DEN
Americká širokoúhlá sci-fi. Naklonovaný dvojník ho připravil o všechno, kromě vůle přežít! Arnold Schwarzenegger v hlavní roli akčního sci-fi thrilleru. Režie: Roger Spottiswode Hrají: Tony Goldwyn, Michael Rapaport, Sarah Wynterová ad.
Vstupné: 51- a 54,- Kč
28. února středa 17.30 hod. 20.00 hod. 90 min.
ROAD TRIP Bláznivá americká komedie. Smahnul ji. Režie: Todd Philips Hrají: Breckin Meyer, Amy Smartová, Paulo Costanzo, Rachel Blauchardová ad.
Vstupné: 40,- a 43,- Kč
Mládeži přístupný
Mládeži od 15-ti let přístupný
Víte, že...? # V Pražské ul. 82/IV, v přízemí Finančního úřadu, byla zřízena pobočka advokátní kanceláře JUDr. Jany Pánkové z Hradce Králové. Bude otevřena v pondělí od 13.00 do
28
17.00 hod. a ve středu od 8.00 do 17.00 hod. Telefon 0448/571 392 Mimo úřední hodiny je možné dohodnout návštěvu na telefonním čísle 0603 148 307
# Krásný ohňostroj sledovaly na Nový rok na zámku Karlova Koruna stovky občanů našeho města i okolních obcí # Již se začalo s rekonstrukcí Lorety
Z evidence obyvatel Městského úřadu v Chlumci n. C.
Narozené děti s trvalým bydlištěm v Chlumci nad Cidlinou: Vojtěch Cholasta
nar. 6. 12. 2000
Anna Klozová
nar. 1. 1. 2001
Z našich řad odešli: Ing. Josef Kolář Otilie Čuříková
* 1928 * 1911
+ 7. 12. 2000 + 21. 12. 2000
Marie Brunclíková
* 1905
+ 31. 12. 2000
Ivona Uchytilová, evidence obyvatel
Výročí narození - únor 2001: 80 let
90 let
Paní Růžena Haltufová nar. 28. 2. 1921 Spravedlnost 304/IV, Chlumec nad Cidlinou
Paní Květoslava Rybová nar. 4. 2. 1911 Čelakovského 36/I, Chlumec nad Cidlinou Oběma jubilantkám srdečně blahopřejeme! Mgr. Zdena Valentová, sociální oddělení MěÚ
Děkujeme všem přátelům a známým za projevy soustrasti a účast na posledním rozloučení s panem
Ing. Josefem KOLÁŘEM. ZvlášQ poděkování patří vedení a členům Vojenského útvaru 5333 Chlumec n. C. za účast a květinové dary. Současně děkujeme p. Vosáhlovi za hezký proslov a p. Netíkovi za vzorné vypravení pohřbu. Zdenka Kolářová
Doplněk k článku „Vzpomínky“
Zpráva pro zájemce o literaturu faktu
Pokud má být veřejnost správně informována, potom se poněkud rozchází údaj v článku „Vzpomínky“ v č. 11 Chlumeckých listů z min. roku, se skutečností, že v chlumecké vile doktora Havlína je dnes lékařské středisko. Dnešní zdravotní středisko je umístěno v bývalé vile rodiny Olivovy, později odkoupené manž. Špásovými a Královými. Poslední vlastníci prodali vilu městu, které objekt zrekonstruovalo a rozšířilo. Pan doktor Václav Havlín, rodák klamošský, ordinoval během své lékařské praxe v našem městě v dnešní Jungmannově ulici, v prvním patře domu, kde byl obchod s obuví (BaQa). Do jeho ordinace se vcházelo z ulice, vchodem proti dnešnímu květinářství pí Svobodové. Chlumecká vila, kterou si nechal zde později postavit, je na jiném místě, v ulici Sokolské (sousedila zahrádkou s tenisovými kurty). Bydlel v ní p. řed. Prágr, MUDr. Adam, též MVDr. Halíř. Po úmrtí p. MUDr. Václava Havlína nyní vila patří jeho synovci p. Václavu Havlínovi, řidiči autobusové dopravy. Zima
Do pátého ročníku své existence vstupuje jediná česká revue literatury faktu Přísně tajné, (kterou rediguje náš rodák dr. K. Richter). Kolem 20. ledna vyjde 1. číslo ročníku 2001 s tímto obsahem: J. Marek, Piráti svobody (o českých námořnících na rakouských válečných lodích), D. Uhlíř, Velký politik (o Ant. Švehlovi), J. Bauer, Tajemství Leninova chrámu (o moskevském mauzoleu), I. Rottová, Doktorka ze Ženevy (o světoznámé lékařce perzekuované stalinským režimem), R. Cílek, Mezi rozkazem a svědomím (pohled do zákulisí vztahů nacistických špiček), Z. Vališ, Českoslovenští letci v polském letectvu, K. Richter, Seno v zemi nikoho (hrdinský čin československého vojáka, od něhož by hrdinství nikdo nečekal), P. Vokáč, Honba za jantarovou komnatou, A. Benčík, Z obžalovacího spisu velezrádce (o V. Bi…akovi), K. Kyr, Prezidentem z vůle Moskvy (o Ant. Novotném), M. Ivanov, Zátopkův sedmý kilometr. 150 str. textu, cena 45 Kč. K doptání v novinovém stánku v Zimově ulici. vh
29
14. únor Svatý Valentýn - svátek zamilovaných
orchideje - „Vášnivě Tě miluji.“ růže červená - „Miluji Tě nadevše.“ růže žlutá - „Jsi moje kamarádka, nic víc.“
V tento den chtějí především mladí vyjádřit své city svým protějškům, a proto jim věnují tzv. valentýnky. Může to být cokoliv, i když nejčastějším dárkem bývá květina. Ale při výběru valentýnky si musí každý uvědomit, co určitým druhem květiny říká. A proto Vám zopakujeme, možná Vám již známou, květomluvu:
V loňském roce 2000 naše děti obhajovaly 2. místo družstev v 13. ročníku Polabské ligy. Hlavně díky snaze všech našich dětí jsme dosáhli výborných výsledků. Protože se nám podařilo poslední šesté kolo vyhrát, celkově jsme druhé místo obhájili. Z 90 možných jsme získali 60 medailí nebo jiných cen a z toho bylo 24 zlatých.
fialky - „Nechtěl jsem Tě zranit. Věnuj mi své srdce.“ hortensie - „Jsem z Tebe úplně vedle.“ hyacinty - „Jsi skvělá, měli bychom to spolu oslavit.“ karafiáty - „Mrzí mě, že jsi nerozhodná. Prosím neotálej už tak dlouho.“ konvalinky - „Chtěl bych si Tě co nejdříve vzít.“ kopretiny - „Mezi námi je volný a zatím nekomplikovaný vztah.“ lilie bílá - „Zdobí Tě skromnost a nevinnost.“ narcis bílý - „Hrdost Tě činí směšnou.“
30
tulipán červený - „Přál bych si, aby náš vztah byl pevnější.“ tulipán žlutý - „Chci Ti jen udělat radost.“ vh
Judo - Polabská liga a rok 2000
Celkové pořadí: 1. Nový Bydžov 2. Chlumec nad Cidlinou 3. Kolín 4. Poděbrady 5. Krakovany 6. Velim V roce 2000 jsme se dále zúčastnili dalších 19 mistrovství, mezinárodních soutěží nebo Velkých cen, které jsou díky velké konkurenci náročnější. Ze 49 možných jsme získali 27 me-
dailí a porazili jsme řadu zahraničních borců. O vynikajících výsledcích Pavla Lihana jsme se již zmiňovali v minulých číslech Chlumeckých listů, a proto bych se rád zmínil o dalších našich kvalitních judistech. Letos se o další vynikající výsledek postaral Pavel Fölkl a to tím, že se stal vicemistrem České republiky v kategorii mladší žáci do 30 kg. Účast na mistrovství republiky si vybojovali i Uchytil Filip, Hrubý Petr a Chárová Lenka, ale nepřešli přes silnou konkurenci, a ta k jsme se museli spokojit s menšími tituly. Chárová Lenka - mistr Východočeského kraje Uchytil Filip - vicemistr Východočeského kraje Hrubý Petr skončil třetí v boji o titul mistra Východočeského kraje. P. Černohorský
