Slovo redakce Vážení studenti, vážení pedagogové. Nejen podle kalendáře, ale konečně i dle teploměru se nám ohlásilo jaro. Měsíc březen byl ve znamení jarních prázdnin, většina z nás se v době volna rozutekla do světa, některým stačilo jen relaxovat doma, jiní poznávali vzdálené či bližší kraje. Ať tak či tak - většina z nás na týden vypustila školu z hlavy, a také proto došlo ke zpoždění vydání nového čísla školního časopisu, které se Vám dostává právě do rukou. Pokud jsem zmínil počátek měsíce března, nesmím zapomenout na významné výročí, které jsme si 7. března připomněli. Před 160 lety se narodil náš první prezident Tomáš Garrigue Masaryk. Náš přední školní historik, Martin Zelinka, se pokusil v rozsahu jedné stránky shrnout košatý život „Prezidenta osvoboditele“. Úkol věru nelehký, leč proč si stanovovat snadné cíle. Neprávem opomíjeným výročím, které si v březnu také stojí za to připomenout, je 28. březen, kdy slaví svátek náš pedagogický sbor. 28. března 1592 (tedy přesně 100 let po objevení Ameriky) se na jihovýchodní Moravě narodil dost možná největší Čech naší historie, Jan Ámos Komenský, známý pro své revoluční didaktické teorie, na jejichž základě později vznikají mnohé školské systémy světa. Památkou na „Učitele národů“ je právě 28. březen, kdy slavíme „Den učitelů“. Jen se sluší připomenout a vyvrátit jednu historickou lež spojenou se jménem J. A. Komenského, který prý byl proti tělesným trestům. Komenský klade důraz na kázeň. Odmítá tělesné tresty za neznalost, ale za porušení kázně je v určitých případech připouští… Po březnu v kalendáři přichází duben. Měsíc proměnlivého počasí, které si s námi všemi nejednou zle zažertuje, startuje dnem nejrůznějších piškuntálií a šprýmů, kterými se snažíme nachytat naše blízké. Tak jako déšť a slunce žertuje s námi smrtelníky. Proto se i dubnové číslo školního časopisu nese v odlehčeném tónu. Původně mělo být takto zaměřeno celé, i z tohoto důvodu bylo připraveno jako dvojčíslo společně s březnem, ale poslední události (zejména katastrofa ve Smolensku) nás přiměly opustit výhradně humornou rovinu. Přesto doufáme, že se při čtení dobře pobavíte a zároveň rozšíříte své obzory. Nechť se Vám nové číslo školního časopisu líbí. Vaše redakce Střípky měsíce března:
Nejúspěšnější zimní olympiáda sportovců ČR v historii… Čeští olympionici získali na hrách v kanadském Vancouveru 6 medailí, z toho 3 díky fenomenální Martině Sáblíkové. Napodobili tak veleúspěšnou výpravu ze Sarajeva 1984, kdy sportovci pod hlavičkou ČSSR dosáhli stejného úspěchu. V porovnání s hrami před 26 lety se však medaile z Vancouveru blyští mnohem víc, neboť dvě z nich jsou z toho nejcennějšího kovu, tedy ze zlata. V Sarajevu získali Čechoslováci 2 stříbra a 4 bronzy. Stejný počet třetích míst nasbírala i česká výprava letos. 2 medaile si čeští reprezentanti vybojovali v klasickém lyžování, jedenkráte se radovala představitelka alpského lyžování. Hned tři medaile získala ČR v rychlobruslení, což je skutečný úspěch, zejména pokud si uvědomíme, že v celé zemi není jeden jediný tréninkový ovál. Všem sportovcům gratulujeme a za šťastné fanoušky děkujeme.
10 otázek pro… pana profesora Bc. Martina Čermáka
1.
Pochází ze západočeského města Sokolova.
2.
Má za sebou úspěšně zakončené studium na 1. LF UK v Praze, bakalářské stud., obor ošetřovatelství.
3.
Od začátku své učitelské „kariéry“ učí zde na škole.
4.
Krom učení se věnoval práci na psychiatrickém oddělení.
5.
U nás na škole učí od roku 2003, a to latinu a ošetřovatelství.
6.
Je ženatý a čerstvý taťulda, velice BLAHOPŘEJEME :o)
7.
Zvířecího mazlíčka nemá žádného, jak říká: „Bohužel.“
8.
Mezi jeho koníčky patří četba odborné zdravotnické literatury, filmy a nevšední sportovní střelba.
9.
Jeho oblíbeným literárním autorem je Ladislav Fuks. Oblíbeným filmem je Harry Potter. Rád si pochutná na tradiční české kuchyni. Co se týče pití, má rád pivo a Fernet citrus.
10. Jako svůj velký dětský sen uvedl – stát se soudním lékařem.
Velice děkujeme panu profesorovi za ochotu odpovídat a čas, který nám věnoval. Příště se můžete těšit na odpovědi paní profesorky Ing. Markéty Kabelkové Ph. D.
Síň slávy našich – Vašich úspěchů Znalostní soutěže Nesmazatelným písmem se do naší kroniky úspěchů zapsala studentka 2.LB Andrea Pejsarová, která nám vybojovala první místo v pražském kole soutěže Enersol, zaměřené na energii v našem životě. Zúčastnila se s prací na téma ,,Úspora energie v domácnosti“ a díky výhře postoupila do republikového kola. 1. Jaký to je pocit být první a jaký máš dojem ze soutěže? „Mám z toho samozřejmě dobrý pocit, ale myslím si, že tam byly lepší práce než byla ta moje.“ 2. Jaké jsou podle tebe šance na úspěch v republikovém kole? „Tam si myslím, že se s takovouto prací neumístím. Bude strašně velká konkurence.“ 3. Odkud jsi čerpala informace a jak dlouho jsi strávila přípravou? „Čerpala jsem z internetu, ale také mi hodně pomohlo energetické poradenství firmy PRE, kde mi to vysvětlili. Samotné měření mi trvalo zhruba 14 dní a informace jsem sesbírala během jednoho měsíce. K myšlence o účasti v této soutěži mě přivedla paní profesorka Marešová, která mi i poradila s výběrem tématu.“ A na závěr by nám Andrea doporučila šetřit. Není to složité, jen je potřeba vědět jak na to…
Nesmíme opomenout ani další významný krok k úspěšné reprezentaci naší školy, kdy Eliška Pýchová ze 3.AL vyhrála školní kolo v soutěži z psychologie - Prezentace na téma ,,Síla pochvaly“ a postoupila do pražského kola, které se uskuteční na naší škole. 1. Jaký je to pocit být první a jaký je tvůj celkový dojem? „Tak nemyslím si, že jsem byla nejlepší. Pocit to byl dobrý.“ 2. Jaké jsou podle tebe šance na úspěch v pražském kole? „Těžko říct.“ 3. Odkud jsi čerpala informace pro tuto prezentaci? „Jen z vlastní zkušenosti, nepoužila jsem žádné odborné knížky ani internet.“
Událost měsíce března - Mezinárodní den žen Mezinárodní den žen (ve zkratce MDŽ) bývá někdy chápán jako socialistický svátek. Vůbec se však nejedná o svátek uměle vyrobený minulým režimem, ale o mezinárodně uznávaný den stanovený k výročí stávky newyorských švadlen v roce 1909. Od roku 1911, kdy byl poprvé slaven v Německu, Rakousko-Uhersku, Švýcarsku, Dánsku a USA, usiloval o volební právo žen. Od roku 1975 pak je připomínán jako den mezinárodní solidarity žen za rovnoprávnost, spravedlnost, mír a rozvoj. Demonstrace žen na konci zimy, tradičně o nedělích, se nejdříve konaly v USA na popud tamní Socialistické strany Ameriky; velké shromáždění za volební právo žen se konalo 8. března 1908 v New Yorku. Na první mezinárodní ženské konferenci Druhé internacionály v Kodani v srpnu 1910 prosadila německá socialistka Clara Zetkinová pořádání mezinárodního svátku, tehdy ještě bez určení pevného data. Poprvé dne 8. 3. demonstrovaly ženy v roce 1914 proti zbrojení, chystané válce a za propagaci mírových myšlenek. Požadovaly přístup žen do veřejného a kulturního života. Žádaly občanskou a politickou rovnoprávnost. Datum 8. března se ustálilo až po 1. světové válce, zejména pod vlivem velké demonstrace v Petrohradě roku 1917 těsně předcházející únorové revoluci; vysvětlení o (padesátileté) připomínce rozehnané stávky amerických textilaček v roce 1857 je falešné a objevilo se až v roce 1955. Svátek se rychle rozšířil, jeho obsah kolísal od politického a feministického protestu po apolitickou socialistickou obdobu Svátku matek. V roce 2001 v poselství generálního tajemníka OSN u příležitosti MDŽ je zdůrazněn současný nejpalčivější problém mír a bezpečnost, na který upozornila v říjnu Rada bezpečnosti OSN, když zahájila debatu na téma ženy. Dalším požadavek je rovnoprávnost. K jednacím stolům a do rozhodovacích funkcí je třeba přivést více žen. Pro zajištění a podporu míru a bezpečnosti v 21. století je nezbytná plná účast žen při prevenci konfliktů. V dnešní době ho slaví hlavně starší lidé, kteří se oslav aktivně účastnili v dobách minulých.
Olympijský medailon: Martina Sáblíková Martina Sáblíková (* 27. května 1987 Nové Město na Moravě) je česká rychlobruslařka, dvojnásobná olympijská vítězka a několikanásobná mistryně České republiky, Evropy i světa, držitelka několika juniorských i seniorských světových rekordů. V dětství hrávala basketbal, k rychlobruslení ji v 11 letech přivedl trenér Petr Novák, jehož svěřenkyní je doposud. Na mezinárodní scéně Sáblíková působí od jara 2002, kdy se poprvé zúčastnila mistrovství světa juniorů, v němž skončila na 36. místě. Na podzim téhož roku zajela první závody Světového poháru; do elitní skupiny poháru se začala prosazovat v roce 2004. Zlomem v její kariéře se stala sezóna 2005/2006, kdy se zúčastnila zimních olympijských her v Turíně (zde na trati 5000 m skončila čtvrtá) a na mistrovství světa juniorů získala stříbrnou medaili. Od roku 2007 její sbírka medailí výrazně narostla – z mistrovství Evropy si postupně přivezla dvě zlaté a dvě bronzové, na mistrovstvích světa na jednotlivých tratích vybojovala čtyři zlaté a jednu stříbrnou, na mistrovstvích světa ve víceboji dvě zlaté. Na zimních olympijských hrách ve Vancouveru zvítězila na tratích 3 a 5 km, v závodě na 1 500 m byla třetí. Od sezóny 2006/2007 Martina Sáblíková rovněž vládne Světovému poháru v rychlobruslení na dlouhých tratích, jehož celkové pořadí již čtyřikrát vyhrála. Sáblíková také dosáhla úspěchů ve svém doplňkovém sportu – silniční cyklistice. Má několik medailí z mistrovství České republiky v časovce, v roce 2007 získala bronzovou medaili v časovce na mistrovství Evropy do 23 let. V letech 2007 a 2009 byla vyhlášena českou sportovkyní roku, v roce 2010 získala Cenu Oscara Mathiasena. (zdroj – wikipedia.cz)
Osobnost měsíce března: TGM Tomáš Garrigue Masaryk byl první československý prezident, český vědec, filozof, pedagog, politik a žurnalista. Narodil se 7. března 1850 v Hodoníně. Po absolvování Čejkovické školy a reálky v Hustopečích chvíli vyučoval v hodonínské škole a posléze se učil zámečníkem ve Vídni. Obou činností zanechal a nastoupil jako učitel-čekatel hustopečské reálky a začal se připravovat k studiu na gymnáziu. Po maturitě ve Vídni začal studovat filozofickou fakultu. Během studia se seznámil s Franzem Brentanem a rodinou Rudolfa Schlesingra, jehož syna vyučoval. Na prázdninové cestě s mladým Schlessingrem, už po absolutoriu, se seznámil s Charlottou Garrigue, dcerou newyorského podnikatele. 10. srpna 1877 se zasnoubili. Získání docentury z filozofie pozdrželo sňatek do 15. března 1878. Po celou dobu studia byl Masaryk literárně činný, napsal mnoho studií a odborných statí. V letech 1879 až 1880 se stal otcem Alice a Herberta. Po rozdělení University Karlo-Ferdinandovy na českou a německou část přijel Masaryk do Prahy, aby zde přednášel. V českém prostředí získal mnoho odpůrců svým kontroverzním přístupem ke studentům a vykládanému tématu a názory na katolickou církev. Masaryk z protestantských pozic kritizoval některé vlastnosti katolické církve. Domníval se, že se moderní společnost bez náboženství neobejde, ale požadoval radikální reformu katolické církve. Koncem roku 1890 byl přijat do mladočeské strany, na jaře 1891 získal mandát do Říšské rady (celorakouského parlamentu) a v prosinci 1891 byl zvolen do zemského sněmu. Později svou další politickou kariéru přerušil. Jednou z příčin bylo narození dalších dvou dětí – Jana a Olgy. Masaryk na Češích odsuzoval jejich omezený rozhled a okruh zájmů. Příčil se mu český nacionalismus, který vycházel jen ze slepé nenávisti ke všemu německému. Nenesl dobře rozrůstající se antisemitismus. Dokázala to jeho aktivita v roce 1899, kdy se zasazoval o obnovení procesu s židem Hilsnerem (tzv. Hilsneriáda), který byl odsouzen za rituální vraždu mladé Češky. Za první světové války se Masaryk hlásil k myšlence nezávislosti českého národa a jeho vystoupení ze svazku Rakouska-Uherska. Ve své knize „Nová Evropa: Stanovisko slovanské“ ospravedlňuje boj proti monarchii a nutnost lepšího státoprávního uspořádání ve východní Evropě. Dokonce předjímá i některé aspekty budoucí spolupráce mezi evropskými státy, eventuelně i ve formě federace demokratických států. K dosažení politické samostatnosti bylo nezbytné zviditelnit český národ a přesvědčit státníky velmocí o potřebnosti a užitečnosti samostatného českého státu. Nejprve odešel do Ženevy, později spolu s Benešem odjeli do Francie, kde se k nim připojil Milan Rastislav Štefánik. V září 1915 odjel Masaryk do Londýna a situaci ve Francii svěřil Benešovi. Po únorové revoluci 1917 (svržení ruského cara, bolševický převrat byl až v listopadu téhož roku) přesídlil do Ruska, kde dal podnět k sestavení samostatných legií z českých a slovenských přeběhlíků a zajatců. Když do války vstoupily USA, vydal se přes Dálný východ do Spojených států, aby zde působil na prezidenta Wilsona, který hodlal po válce zachovat rakouskou monarchii, byť národně svobodnou. V Americe zorganizoval velkou přesvědčovací kampaň mezi americkými Čechy a Slováky na podporu samostatného státu. Československo bylo díky jeho činnosti po válce samostatným státem. Masaryk byl 14. listopadu 1918 zvolen prvním prezidentem. Když jím byl 24. května 1934 zvolen i přes špatný zdravotní stav počtvrté, využíval výjimky v ústavě, protože jako jediný mohl být zvolen kolikrát chtěl. 14. prosince 1935 abdikoval ze zdravotních důvodů a zůstal na zámku v Lánech. Když „Tatíček Masaryk“ zemřel, pro jeho obdivovatele zemřel symbol morální velikosti a velké autority. Jeho heslo bylo: „Nebát se a nekrást“. Masaryk byl označen jako „prezident Osvoboditel“. Ještě za jeho života byl přijat zákon „Masaryk se zasloužil o stát“, známý též jako Lex Masaryk. Masarykova osoba bývá spojována pouze s obdobím první republiky, ačkoli značnou část svého díla vykonal již před ní.
Úryvky ze slohových prácí Vypravování – Trapas Pozvolna jsme přešli na flirtování. Zeptal se mě, jestli jsem viděla film „Titanic“, že by mě naučil plivat jako Leonardo DiCaprio učil Kate Winslet. Vypadal při tom úžasně cool! Chtěla jsem mu ukázat, že nejsem o nic horší než filmová Rose. Nastrojila jsem se do svůdné flirtovací pózy, potáhla pořádně – snad až z paty – a vyplivla to! Vzápětí jsem vedle sebe uslyšela zděšené zakvílení. Podívala jsem se směrem k mému společníkovi – a naskytl se mi nechutný pohled: můj „skvělý“, poctivý plivanec přistál díky větru přímo v jeho krásném ksichtíku! Pádil odtud jako postřelený jelen a hned to vyžvanil svým kámošům, kteří si pak celý zbytek cesty na mě ukazovali a volali a hlasitě se smáli… Hanka Procházková
Referát - Kniha, která mě zaujala - „Svět podle Garpa“ „Garp?“ zašeptala Jenny. Rozepnula si blůzku uniformy a obnažila prsy, které jí vždycky připadaly příliš velké. „Garp“ zašeptala mu do ucha, víčka se mu rozechvěla, rty se sápaly po prsu. Kolem nich bílý rubáš, závěs na kroužcích, který je odděloval od ostatních oddělení. Jenny zašeptala, shodila kombiné i kalhotky, sundala si podprsenku a stáhla deku. „Kristepane“ řekl vedle Povrchový tiše, rty měl od popálenin samý puchýř. „Do prdele kruci!“ křičel muž s postiženými vnitřními orgány. „Garp“ řekla Jenny. Chopila se jeho erekce a obkročmo na něho usedla. „Á“ vyjekl blaženě. Už mu chybělo i r. k vyjádření radosti i smutku mu zbyla jediná samohláska. „Á“ opakoval, když ho Jenny pojala a zůstala na něm sedět celou vahou. „Dobrý? Je to fajn, Garp?“ zašeptala. „Fajn“ přisvědčil zřetelně. Andrea Frischová
Fejeton - Bydlím, bydlíš, bydlíme V současné době se v našem sídlišti dějí veliké věci. Městská část Prahy 13 se rozhodla dát svým občanům možnost odkoupit své byty. Ale vždy je nějaké ale. První z řady překvapení přišlo již při první schůzi. Byty nelze odkoupit do osobního vlastnictví, ale pouze do družstva v pevně stanovených celcích. Ale jak to vysvětlit lidem? Další z řady podmínek je bezdlužnost všech nájemníků. Nezbývá tedy než obejít všechny sousedy se zbraní v ruce a vybírat peníze. Miriam Jelínková
Olympijský medailon: Lukáš Bauer Lukáš Bauer (* 18. srpna 1977, Ostrov nad Ohří) je českým reprezentantem v běhu na lyžích. V sezóně 2007-2008 suverénně vyhrál Tour de Ski a Světový pohár v běhu na lyžích 2007/08. Svůj triumf na Tour de Ski pak zopakoval i v sezóně 2009/2010. Na ZOH v Turíně a na MS v Liberci získal v závodě na 15 km klasicky stříbrnou medaili. Je mistrem České republiky v závodě na 10 km klasicky (2003, 2004) a skiatlonu (2004). Věnoval se rovněž cyklistice - v roce 1995 startoval ve Špindlerově Mlýně na Mistrovství Evropy MTB v závodě cross country juniorů. V té době se rozhodoval, jestli bude závodit na kole nebo na lyžích. Manželka Kateřina Bauerová je bývalá reprezentační lyžařka, mají spolu syna Matyáše a dceru Anetu. Bauer je zetěm bývalé běžkařky Heleny Balatkové-Šikolové, která získala roku 1972 na ZOH v Sapporu bronzovou medaili. Je zapsán do dálkového bakalářského studia na Vysoké škole báňské v Ostravě. Společně s manželkou žijí na Božím Daru. Na olympiádě ve Vancouveru získal dvě bronzové medaile. (zdroj – wikipedia.cz)
Přečetli jsme za Vás Bratři Mrštíkové byli bratři Alois (1861-1925) a Vilém (1863-1912) Mrštíkové, čeští spisovatelé, kteří některá svá díla, zaměřená především na realistický, až naturalistický popis života na moravském venkově, napsali společně. K jejich vrcholným společným dílům patří drama Maryša, povídková sbírka Bavlnkova žena a rozsáhlý román Rok na vsi. Jejich díla patří k vrcholným dílům českého naturalismu.
Maryša Sociální drama ze života jihomoravské vesnice o pěti dějstvích znamená vrchol české realistické dramatiky.
I. S moravskou dědinou se loučí rekruti. Rukuje i Francek. Má “enem tu chajdu nad hlavó”, a přece miluje selskou dceru Maryšu a te nade vše jeho. Otec Lízal - “chytré nad chytrého” - s ní má jiné plány. Dohaduje její vdavky s vdovcem nechvalné pověsti, mlynářem Vávrou. Jako by šlo o nějakou věc či o krávu. ( Vávra : Déte štyry tisíce a budeme srovnáni. Lízal jedovatě : No, a šest nechceš ? ) Maryši se nikdo neptá. I rozloučení Lízal zakáže Franckovi, který je jen ” žebrota žebrácká “.
II. Maryša Vávru rozhodně odmítá. Ženu bil, tři děti má. Rodiče naléhají po dobrém, po zlém, za úlisné pomoci tetky Strouhalky. Nečekají, sami zařídí ohlášky. Lízalovi jí už začíná být trochu líto, když “živó móco se brání”. Ale Lízalka jen křičí, vyčítá a přikazuje ctít rodiče jako by to matka nebyla. Ani Vávra se nedá obměkčit. Maryša ustoupí s hrdým vzdorem.
III. Dva roky později se vrací Francek z vojny, v hospodě se setká s Maryšou. Doprovodí ji, ač se brání … Vávrovi Francek do očí poví : ” U mléna jsem byl … Já budó za tvó ženó chodit … ” - I Lízal se střetá s Vávrou, vidí, jak Maryša střádá - a hodí se mu to, aby nemusel platit věno, Vávra chce zažalovat. Lízal : ” Radši jsem ju Franckovi měl dát, a ne tobě. ”
IV. a V. Lízal chce vzít Maryšu domů, ale ta odmítá. Francek se odváží do mlýna, má v Brně práci pro ni i pro sebe, ale to Maryše nedovolí její víra : ” Nešťastná su, ale špatná nebudu. ” Setkání se neutají, Vávra řádí, hrozí karabáčem jí i služce - a posléze po Franckovi vystřelí. Strach o Francka rozhodne. Maryša nemůže jinak : ” Budeš mět nachystáno, cos eště jakživ nejedl. ” Vsype mu do kávy otrušík. ” Sám temu chtěl. ”
ABeCeDa
Blues
. . .nejpopulárnějších hudebních stylů
„J“ jako Jazz „Vždy, když slyším tento výraz pro označení hudebního stylu, tak si představím partičku postarších sympaťáků, co si hrají jen tak pro radost, však s umem virtuózů. Osobně mám jazz rád, je to hudba, kde se výborní muzikanti „vyřádí“ a mému uchu velice lahodí, že v jazzu zastává baskytara velice výrazné pozice.“
Elektronická hudba Hip Hop
Jazz Metal Pop Punk R&B Reggae Rock Ska
Jazz vznikl koncem 19. století v New Orleans, vychází z blues (vyvinul se z Afro-americké hudby, v níž se prolínaly černošské folklorní vlivy s bělošskou hudbou přistěhovalců z Evropy). Jazzová hudba je dnes tak široký pojem, že najít nějaký společný prvek je těžké. Jazz nejčastěji poznáte podle specifického rytmického cítění (synkopy, tečkovaný rytmus, zdůraznění druhé a čtvrté doby), částečně disharmonického notového sledu, opakující se melodie a frází s možností improvizace. Povědomí o jazzové hudbě bylo u nás ještě ve 20. letech velmi kusé. Naši mladí avantgardní umělci však začali stále častěji jezdit do Mekky kumštýřů té doby, do Paříže. Zde se setkávali s hudbou, jejíž rytmy více vyhovovaly jejich životním pocitům a celkové atmosféře doby. V roce 1928 byla vydána kniha s prostým názvem jazz. Byla to první česká a jedna z prvních evropských knih pojednávajících o jazzu. Po nástupu fašismu se jazzová hudba stala nežádoucí jako hudba méněcenné rasy. Toto období si vyžádalo mnoho obětí mezi hudebníky. Po zákazu tanečních zábav se písně dostaly na koncertní pódia. Začaly tak plnit i poslechovou funkci. Jazz obohatil naši hudbu o zcela nové prvky a inspiroval řadu výtvarníků, básníků, divadelníků či filmařů. Po naivních začátcích a převzatých skladbách začaly vznikat kvalitní české písničky, které se staly zdrojem pro populární hudbu 2. poloviny 20. století.
Jaroslav Ježek Narodil se 25. září 1906 v Praze, byl český skladatel, dramaturg a klavírista, jeho jazzová tvorba bývá někdy označována jako raný český swing. Byl autorem taneční, divadelní a filmové hudby. Skvěle improvizoval, což bylo potěšením hlavně pro diváky. Mezi jeho nejznámější a zvlášť populární patří jeho hudba ke hrám a filmům Osvobozeného divadla, která téměř zlidověla. Od dětství trpěl šedým zákalem. Jako dítě navštěvoval hradčanskou školu pro výchovu nevidomých. Prodělal spálu a téměř ohluchl. Navíc měl také nemocné ledviny. V roce 1923 začal studovat na pražské konzervatoři a hned se zařadil mezi nejtalentovanější žáky. Stýkal se i s mnoha mladými umělci té doby např. s E. F. Burianem, Vítězslavem Nezvalem a především s Jiřím Voskovcem a Janem Werichem, s nimiž pak vytvořil nesmrtelné trio: Ježek skládal hudbu a Werich s Voskovcem k tomu dokládali vtipné inteligentní texty. Toto spojení hudby s dobrým textem zaručovalo divácký úspěch. V meziválečném období se Ježek vypravil do Paříže, kde se po večerech bavil po hospodách a kabaretech, kde předváděl své umění a také zde objevil jazz, který ho pak hudebně inspiroval. V roce 1934 se stal členem Skupiny surrealistů v ČSR. Vzhledem k tomu, že aktivně spolupracoval na protinacistických hrách Osvobozeného divadla, v lednu 1939 spolu s Voskovcem a Werichem emigroval do Spojených států. V New Yorku působil jako sbormistr Zpěvokolu. Na Nový rok 1942 zemřel na chronické ledvinové onemocnění ve věku pouhých 36 let. Dnes se po něm jmenuje konzervatoř se zaměřením na jazzovou a populární hudbu.
Duben 2010: Víme první…
Žhavé novinky ze školy i okolí: Tak tohle je bomba! Našim investigativcům se podařilo vypátrat, že v učitelském sboru brzy dojde k těsnějšímu sblížení dvou jeho představitelů. Zní to neuvěřitelně, ale dotyčnými jsou obyvatelé kabinetu A 405 Evžen Nácar a člen naší redakce – Karel Dinda. Na městském úřadě jsme nalezli žádost datovanou ke dni 29. 2. 2010, ve které oba jmenovaní žádají o uzavření registrovaného partnerství. Konfrontovali jsme je s uvedenou skutečností a po chvíli zapírání se Evžen Nácar rozhovořil: „Ano, je to skutečně pravda, ale já si nejprve musím zažádat o rozvod se současnou manželkou. Zároveň jsme se s Karlem dohodli, že obě mé děti adoptuje.“ Ale z výpovědi druhého aktéra vyplývá, že v jinak idylickém vztahu se již vyskytly první trhliny – Karel Dinda: „Nemůžeme se shodnout na místě budoucího bydliště. Navíc je mi Evžen neustále nevěrný. A co je horší - s vlastní manželkou!!!“ Nezbývá nám než popřát páru, který boří hranice předsudků a stereotypů, hodně štěstí... A ať děti nezlobí. Výbuch sopky na Islandu… Jak jsme se již z denního tisku dozvěděli, na ostrově Island vybuchla sopka Eyjafjallajokull, což se na ostrově s tak vysokou geotermální aktivitou dá i předpokládat. Několik dnů nesměla vzlétat letadla z Ruzyně. Po obnovení provozu přišla další špatná zpráva. Druhá vlna sopečného prachu brzy zasáhne střední Evropu. Předpokládá se, že opět dojde k výluce letadel. Ptáte se, jakou to má spojitost s naší školou? Podle důvěrných informací z vedení školy (tajný zdroj, který si nepřeje být jmenován) se uvažuje o týdenních výjimečných prázdninách. Zdůvodnění je prosté. Učitelský sbor by se nemohl letecky vrátit na vyučování ze svých víkendových sídel… Dopravní podnik… ….hl. města Prahy se skutečně otcovsky stará o své klienty. Krom prodloužení ukončení provozu na jednu hodinu po půlnoci chystá i nejrůznější vylepšení a rozšíření služeb. Jedna z novinek se dotkne i naší školy. 1. 4. 2010 byla naše škola oslovena dopravním podnikem, zda by bylo možné vytvořit východ ze stanice metra Pražského povstání přímo na pozemky naší školy - přesněji na sportovní hřiště. Po předběžném souhlasu se začíná zpracovávat dokumentace k celé stavbě. Existuje naděje, že by navrhovaným průchodem mohli do školy zamířit studenti již 1. 4. 2012. SSSR - bratr nejvěrnější… 8. 4. 2010 se v Praze konala schůzka dvou vrcholných představitelů Ruska a USA – - prezidentů Obamy a Medveděva. Oficiálním důvodem byl podpis smlouvy o omezení počtu jaderných hlavic. Neoficiální schůzka se však konala v Kongresovém centru nedaleko naší školy. Václav Klaus zde přijal svého ruského protějška a za otevřenými dveřmi se dohadovali na připojení ČR k Rusku. Název takto vzniklého státního útvaru, ke kterému se hodlají připojit i SR, Ukrajina, Bělorusko a Pobaltské země, bude navazovat na tradici SSSR. Opráší se jen starý název a rudé vlajky se žlutým kladivem a srpem. Tato zpráva byla nadšeně uvítána zejména levicovými politiky. Jako výraz vděčnosti k velkému bratrovi se změní i logo naší školy – přibude v něm ruský medvěd.
10 otázek pro… paní profesorku Ing. Markétu Kabelkovou Ph.D. 1.
Narodila se v Matičce Praze v porodnici u Apolináře.
2.
Studiem dosáhla až na úspěšně získaný doktorát z potravinářské biochemie na Fakultě potravinářské a biochemické technologie.
3.
První učitelské zkušenosti sbírala ještě jako „studentka“ během práce na doktorátu, kdy učila 3 roky studenty VŠCHT.
4.
Krom učení pracovala také jako zástupce vedoucího potravinářského provozu a 3,5 roku na Ministerstvu průmyslu a obchodu na oddělení chemie a farmacie.
5.
U nás na škole učí od září roku 2007, a to matematiku, fyziku a chemii studenty středního studia a biochemii studenty vyššího.
6.
Je vdaná a bezdětná, ale jak sama dodává, bez dětí pouze ZATÍM. :o)
7.
Jejím hlavním zájmem je sport (fitness, thaibo), sauna, malba na hedvábí a fandění hokejovému týmu Sparty. :o)
8.
Oblíbeným filmem je „rozhodně“ Pulp fiction. Ráda se napije piva, „plzeňského“ :o) a k jídlu si dá ráda smažák.
9.
Na otázku, jakou nám přizná neřest, odpověděla, že je „samá neřest“, že nelze vybrat jednu. :o)
10. A jako malá si nejvíce přála býti trenérkou karate. Velice děkujeme paní profesorce za ochotu odpovídat a úsměvy, které nám věnovala. Příště se můžete těšit na odpovědi pana profesora Mgr. Evžena Nácara
Síň slávy našich – Vašich úspěchů Soutěž v psychologii Již počtvrté se zúčastnili studenti naší školy soutěže v psychologii na úrovni třídního, školního, regionálního a letos opět i celostátního kola na téma Síla pochvaly. Toto téma bylo pro studenty velmi náročné, ale oni se s ním přesto dokázali velmi statečně a se ctí vyrovnat. Bylo opravdu velmi zajímavé sledovat, jakým způsobem jej dokázali uchopit, zpracovat a prezentovat, a to i na jednotlivých úrovních soutěže. V celostátním kole např. soutěžila studentka ze zdravotnické školy v Novém Jičíně s prací, která byla zaměřena na sílu pochvaly v souvislosti s komunikací s potkany. Ve velmi náročné konkurenci obsadila celkově třetí místo. Soutěže se zúčastnili studenti střední školy zejména z těchto oborů – zdravotnický asistent, nutriční asistent a zdravotnické lyceum. Třídní kola se konala do konce ledna 2010 a vítězové z jednotlivých tříd postoupili do školního kola. Ve školním kole, které se konalo 23. 2. 2010 v kinosále za účasti publika – postupně se střídaly jednotlivé třídy a velmi pozorně sledovaly celou soutěž, zvítězila Eliška Pýchová z 3.A ZL, na druhém místě se umístila Hana Falberová z 2.B ZL a na třetím místě Veronika Jakubcová z 2.A ZA. Cenu publika získala Tereza Stehlíková z 2.A ZL za svoji velmi emotivní prezentaci. Do regionálního kola, které v tomto školním roce pořádala naše škola dne 30. 3. 2010 opět v kinosále, postoupily naše studentky na prvních třech místech a rovněž studentky na prvních třech místech z CSZŠ Ječná , Praha 2 a SZŠ Ruská, Praha 10. Publikum tvořily opět střídající se třídy dle předem zpracovaného harmonogramu. V regionálním kole se umístila na 2. místě Eliška Pýchová z 3.A ZL a postoupila společně s dvěma studentkami z již zmíněných škol do celostátního kola, které se konalo 15. 4. 2010 na SOŠZaS v Kyjově. V celostátním kole Eliška Pýchová s přehledem zvítězila ve značné konkurenci 20 soutěžících ze 17 zdravotnických a sociálních škol se svojí specifickou prací a jedinečnou prezentací. Pracovníci zdravotnické školy v Kyjově připravili všem soutěžícím, jejich doprovodu, ale i hostům, velmi příjemné a klidné prostředí, za což jim patří velký dík a uznání. Vítězství naší studentky je velkým úspěchem nejen jejím, ale i celé školy. Elišce Pýchové srdečně blahopřejeme a děkujeme za vzornou reprezentaci školy. Velké poděkování patří vedení naší školy a celému realizačnímu týmu za jejich příkladnou pomoc, podporu a spolupráci po celou dobu pořádání této velmi zajímavé soutěže. Doufám, že i v příštím školním roce budou naši studenti soutěžit a budou stejně úspěšní jako ti letošní.
V Praze dne 21. 4. 2010
Mgr. Jiřina Slavíková
Pietní medailonek - Lech Kaczyński Celým jménem Lech Aleksander Kaczyński byl polský politik a prezident. Mezi roky 2002 a 2005 byl primátorem Varšavy. Jeho bratr Jarosław Kaczyński je předsedou strany Právo a spravedlnost (Prawo i Sprawiedliwość) a bývalým premiérem Polska. Lech Kaczyński se narodil ve Varšavě, jeho otec Rajmund Kaczyński byl inženýr, příslušník Zemské armády a účastník Varšavského povstání, matka Jadwiga Kaczyńska je polská filoložka. V dětství společně se svým bratrem Jarosławem, jednovaječným dvojčetem, účinkovali v dětském filmu O dwóch takich, co ukradli księżyc. Vystudoval práva na Varšavské univerzitě, od roku 1971 byl asistentem na katedře pracovního práva Gdaňské univerzity, doktorát získal v roce 1980, habilitoval o deset let později a následně přednášel jako profesor práva na Gdaňské univerzitě a varšavské univerzitě kardinála Stefana Wyszyńského. V roce 1971 se odstěhoval do Gdaňska, kde se stal v roce 1977 prostřednictvím svého bratra spolupracovníkem Výboru na obranu dělníků (KOR). Od roku 1978 pracoval v nezávislých odborech Wolne Związki Zawodowe Wybrzeża, které se později staly základem pro Nezávislé odborové hnutí Solidarita. V roce 1981 se stal delegátem Solidarity a členem její programové komise. Po zavedení vojenského stavu byl v prosinci 1981 zadržen policií a vězněn až do října 1982. V druhé polovině 80. let byl blízkým spolupracovníkem Lecha Wałęsy a od roku 1988 se účastnil rozhovorů mezi vládními představiteli a Solidaritou, v roce 1989 byl účastníkem jednání mezi polskou vládou, opozicí a církví u tzv. kulatého stolu. V letech 1989 až 1991 byl senátorem a poté 1991 až 1993 poslanecem Sejmu. V roce 1991 byl bezpečnostním poradcem prezidenta Lecha Wałęsy, po konfliktu s Wałęsou a šefem jeho kanceláře ale odešel. Od roku 1992 do 1995 byl předsedou Nejvyššího kontrolního úřadu. V roce 1995 kandidoval na prezidenta, ale odstoupil ještě před prvním kolem voleb. Vyhlásil ochotu podporovat koholiv, kdo by měl šanci porazit Lecha Wałęsu. V roce 2000 se stal ministrem spravedlnosti ve vládě Jerzyho Buzka. Ve stejném roce spoluzaložil politickou stranu Právo a spravedlnost (PiS), do roku 2003 byl jejím předsedou, později čestným předsedou. V roce 2002 byl zvolen v přímých volbách primátorem Varšavy. Na funkci rezignoval v roce 2005 den před tím, než převzal úřad prezidenta. Během jeho působení v čele města bylo během oslav 60. výročí Varšavského povstání otevřeno museum povstání, město zřídilo také oddělení služeb občanům. Jako primátor v letech 2004 a 2005 zakázal Průvody rovnosti, manifestace pořádané LGBT organizacemi, oficiálně proto, že organizátoři nedali městu podklady potřebné k povolení manifestace. Kontroverzní zákaz byl kritizován, byla zpochybňována jeho shoda s polskou ústavou a byl obviňován z homofobie. V roce 2007 Evropský soud pro lidská práva rozhodl o tom, že orgány města svým rozhodnutím porušily evropskou konvenci práv člověka. V roce 2005 kandidoval za stranu PiS v prezidentských volbách. V prvním kole přímé volby skončil druhý za Donaldem Tuskem ze strany Občanská platforma. Zvítězil 23. října 2005 ve druhém kole voleb se ziskem 54,04% hlasů poté, co získal podporu rádia Maryja a politických stran Samoobrana a Polská lidová strana. Prezidentem se stal 23. prosince 2005. Lech Kaczyński zahynul se svou manželkou a dalšími čelnými politiky a vojáky Polska 10. dubna 2010 při letecké nehodě ve Smolensku, když letěl do Katyně v Rusku uctít památku Poláků zavražděných během Katyňského masakru. Pohřben byl i s manželkou 19. dubna 2010 v Krakově na královském hradě Wawel.
Událost měsíce dubna: Katyň Masakr v Katyni je označení pro povraždění polských válečných i civilních zajatců vězněných v sovětských koncentračních táborech a táborech pro válečné zajatce, které provedla NKVD v roce 1940. Povražděno bylo přibližně 22 000 mužů – zejména důstojníků a příslušníků inteligence. Poté, kdy nacistické Německo přepadlo 1. září 1939 Polsko a rozpoutalo tak druhou světovou válku v Evropě, se k jeho útoku v souladu s předchozími dohodami připojil dne 17. září i Sovětský svaz. Ten následně získal kromě území a porobeného obyvatelstva asi 15 000 válečných zajatců důstojnických hodností, k nimž připojil ještě asi 10 000 příslušníků inteligence (většinou rezervistů) zajatých mimo bojové operace. Ti byli vězněni ve zcela nevyhovujících podmínkách v západním Rusku, Bělorusku a na Ukrajině až do roku 1940. Tehdy vedení SSSR došlo na návrh NKVD k názoru, že není žádoucí, aby se „prominentní váleční zajatci“, obecně nepřátelsky smýšlející vůči SSSR a komunismu vůbec, vrátili domů, a nechalo je povraždit. Jako důvod likvidace se v příkazu k ní výslovně udává právě jejich nepřátelský postoj k SSSR a jeho režimu. Hlavní vraždění bylo koncentrováno na třech místech (Katyň, Ostaškov a Starobělsk), kde bylo dohromady zlikvidováno asi 15 000 lidí (důstojníci), na řadě dalších míst však bylo v téže době po menších skupinkách povražděno daších 10 000 (většinou příslušníci inteligence). Další řádově tisíce lidí byly povražděny v roce 1941. Protože jsou neshody, které z těchto zavražděných zahrnout pod pojem Katyňský masakr a které nikoliv, kolísají udávané počty obětí masakru, a to v rozmezí 15 000 - 28 000 lidí. Mezi zavražděnými byl například i bratr premiéra polské exilové vlády, generál Franciszek Sikorski či Xawery Czernicki. Poté, co již v roce 1939 provedli Němci na okupovaném polském území operace "Tannenberk" a "Inteligence", při kterých zahynulo kolem 60 tisíc předních Poláků a další byli odvlečeni do německých koncentračních táborů, znamenal Katyňský masakr další výraznou ztrátu v řadách polské elity. Po vypuknutí Velké vlastenecké války se polská exilová vláda pokoušela vymoci propuštění svých, Sovětským svazem vězněných, občanů a vojáků. A to včetně těchto povražděných, o nichž se domnívala, že ještě žijí (nebo v to alespoň doufala). Stalin tehdy tvrdil, že ve zmatcích na začátku bojů uprchli a on o nich nic neví. V roce 1943 byly německou armádou u Katyně objeveny první masové hroby, do nichž byli zmasakrovaní zajatci pohřbeni. Německo se pokusilo celou věc propagandisticky využít, Sovětský svaz je na oplátku obvinil, že vraždění je jejich dílo. I v průběhu Norimberského procesu se Sovětský svaz nejprve pokusil svalit vinu za masakr na poražené Německo, to však nebylo reálné, neboť dostupné důkazy byly dost průkazné. Sovětský svaz přesto popíral svou vinu až do roku 1990, kdy připustil, že jde o zločin stalinismu. Posléze i označil zbylé masové hroby a vydal kopie klíčových dokumentů, včetně rozhodnutí o likvidaci zajatců podepsaného vedením SSSR. Přesto však panují stále nejasnosti, týkající se tehdejších událostí, případně jsou události Katyňského masakru zcela zpochybňovány.
Dne 10. dubna 2010 při cestě na pietní akt zahynuli po pádu letadla Tupolev Tu-154 při přistání významní představitelé Polska, mimo jiné polský prezident Lech Kaczyński s manželkou Marií.
Osobnost měsíce dubna: Jára Cimrman Jára da Cimrman (český protějšek italského Leonarda da Vinci) se narodil ve Vídni někdy mezi léty 1853 a 1859 (matrikářův nejistý rukopis připouští i roky 1856, 1864, 1868, 1883 či 1884). Jeho otcem byl český krejčí Leopold Cimrman a matkou rakouská herečka Marlen Jelineková-Cimrmanová. Tato polovičatost se pak zračí i v jeho dílech, která jsou psána podivnou směsí němčiny a češtiny. On sám se však cítil být Čechem, o čemž vypovídá i poslední zápis z jeho deníku, kde vyjadřuje touhu „uvidět svou vlast Böhmen“. Byl jedním z největších českých dramatiků, básníků, hudebníků, učitelů, cestovatelů, filozofů, vynálezců, kriminalistů a sportovců všech dob. Poslední bezpečně zjištěné místo jeho pobytu je obec Liptákov v Jizerských horách kolem roku 1914. Podle jiných informací však z Liptákova odejel do starobince ve Frymburku na Šumavě. Jeho údajné místo skonání se nachází v lese na tzv. Husí cestě, poblíž obce Skalka v Ústeckém kraji. Za svého života se nedočkal uznání. Až když dr. Evžen Hedvábný objevil truhlu s jeho pozůstalostí, měla evropská veřejnost možnost seznámit se s genialitou zapomenutého autora. Jára Cimrman předložil americké vládě projekt Panamského průplavu včetně libreta stejnojmenné opery. Reformoval haličské školství. S hrabětem Zeppelinem konstruoval první vzducholoď s tuhou konstrukcí ze švédské oceli a s gondolou z českého vrbového proutí. Jako anarchista vyhoštěný z Německa si nesl v osobních dokladech záznam „strůjce nepokojů“, díky čemuž mu švýcarská firma Omega nabídla, aby zdokonalil setrvačník dámských hodinek Piccolo. Zároveň v těžkých podmínkách tamních Alp zavedl (a po nějaký čas také vykonával) funkci porodního dědka. Dále zkoumal život polárních Samojedů a na útěku před vyhladovělým kmenem Mlasků minul severní pól o pouhých sedm metrů. V Paraguayi založil loutkové divadlo. Ve Vídni založil kriminalistickou, hudební a baletní školu. Vedl obsáhlou korespondenci s G. B. Shawem, na niž bohužel zarputilý Ir neodpovídal. Vynalezl jogurt. Nezištně pomáhal řadě světových velikánů: manželům Curieovým nanosil do sklepa na vlastních zádech pětačtyřicet puten smolince (uranu z Jáchymova), prof. Burianovi asistoval při prvních plastických operacích, Edisonovi předělal pupík na objímce jeho první žárovky, Eiffelovi sehnal podnájem, J. V. Sládkovi opravil původně chlípný závěr jeho známé básně Lesní studánka, Čechovovi pochválil novou knihu povídek a pohnojil višňový sad. Je také tvůrcem filozofie externismu. Jako vášnivý přírodovědec objevil monopól. Tento objev však upadl v zapomnění. Vymyslel označení pro sněžného muže "Játy", který však později Angličané zkomolili a převzali jej jako "Yetti". Objevil také CD (Cimrmanův disk) znovuobjevený roku 1979 a nazvaný kompaktní disk. Cimrman však místo dnešního polykarbonátu používal ekologický včelí vosk. Další vynálezy: dvoudílné plavky, plnotučné mléko, princip internetu (později implementovaný jeho dlouholetým spolupracovníkem Vencou Čertem) a mnoho dalších. Jeho vizionářství dokládá, mimo jiné, i slavný citát: „Budoucnost patří aluminiu!“ Jakkoliv měl Jára Cimrman neklidnou krev, vždy se rád vracel domů, do Čech. Vlastenectví je nejvýraznějším rysem jeho osobnosti. Pro ně trpěl v habsburských žalářích, pro ně se naučil téměř plynně česky. Pro ně – a to nejlépe osvětluje vroucnost jeho češství – se dokázal rozejít i s nejlepším přítelem Aloisem Jiráskem. Nemohl mu totiž odpustit, že zařadil do svých Starých pověstí českých příběh o blanických rytířích, čekajících v nitru hory, aby přispěchali národu na pomoc, až bude nejhůř. „Protože za celých tři sta let habsburského útlaku nikdy nevyjeli,“ vyčítá mu v dopise Cimrman, „deprimuješ tak národ vyhlídkou, že to, co prožívá, není ještě nic proti tomu, co teprve přijde.“ Teprve 23. února, v deset hodin pět minut dopoledne, kolem roku 1966, byla v pojizerské vesničce Liptákov nalezena truhla s významnou částí Mistrovy pozůstalosti. Nalezené dokumenty inspirovaly o rok později v Praze vznik Společnosti pro rehabilitaci osobnosti a díla Járy Cimrmana, která prostřednictvím tisku, rozhlasu a zejména pak divadla, nesoucího Mistrovo jméno, popularizuje Cimrmanův duchovní odkaz.
Klub přátel Prahy – Mobilisace 1938 17. 2. 2010 jsme navštívili výstavu Mobilisace 1938 ve vojenském historickém ústavu na Žižkově. Krom této dočasné expozice jsme nahlédli i do těch stálých o 1. a 2. světové válce. K prohlídce nám ale nestačily ani necelé dvě hodiny, tak rozsáhlé jsou zmiňované výstavy. Proto je můžeme vřele doporučit. A hlavně. Vstup je zdarma!
Pozvánka Klubu přátel Prahy Nejstarší stříbrné poklady
KDE: Nová budova Národního muzea KDY: 12. 5. 2010 o 16:00 SRAZ: v 15:45 u sochy sv. Václava CENA: 30 Kč
Pozvánka Klubu přátel Prahy Pohraniční opevnění a Frýdlant
KDE: severovýchodní Čechy, návštěva opevnění a zámku Frýdlant KDY: Víkend 4. - 6. 6. 2010 Prosíme všechny případné zájemce o účast na této víkendové exkurzi, aby se nahlásili v kabinetu A 405 u pana profesora Dindy do 7. 5. 2010, podle případného zájmu se rozhodne, zda se exkurze uskuteční. Prosíme ale jen vážné zájemce.
Ukázky ze slohových prácí Fejeton - … A Bůh stvořil počítač …A Bůh stvořil počítač…Samozřejmě, že nemám na mysli tu obrovskou věc, která zabírala několik místností a jediné, co z ní vypadlo byl děrovaný štítek. Ne, já mám totiž na mysli první PC – pro „neajťáky“ první osobní počítač, který se dnes vyjímá v nadpoloviční většině všech domácností. Myslím, že Bůh potřeboval odjet na dovolenou, protože jinak by asi nestvořil věc, která se vyvíjí rychleji než bakterie v Petriho misce a hodně lidem udělá z mozku IT kostku… Kde jsou časy, kdy se počítač skládal z obrovské krabice s tím „čudlíkem“ vpředu, kde se zapínal a z dvoutunového monitoru (z toho dokázaly oči bolet tak, že pak člověk viděl všechny možné i nemožné tvary). Nesmíme samozřejmě zapomenout na klávesnici, která se díky hluku dala srovnávat s psacím strojem a kuličkovou myš, která při sebemenším zvíření prachu odmítala poslouchat a skákala po obrazovce jak splašená. Přes to všechno to mělo své kouzlo a teplo procesoru fungovalo lépe než rodinný krb. Představte si typickou rodinu se dvěma dětmi. Maminka se za stálého odbíhání do kuchyně dívá přes rameno tatínkovi, který za pomoci vrcholného programu MS – DOS hraje Tetris a přitom stíhá pokřikovat na obě děti, které se ho snaží násilím dostat od počítače… Dnes situace vypadá poněkud jinak…V té samé rodině se dnes vyskytují počítače čtyři. První bychom nalezli v pracovně rodičů a je to spíš jen doplněk – to aby ten velký dubový stůl po maminčině dědečkovi měl nějaký účel a tatínek ho nevyhodil. Jako druhý se nám představí tatínkův notebook – skladný, elegantní, stále v pohotovosti. Je věrnější než pes, protože chodí s tatínkem do práce i z práce a „spí“ na nočním stolku vedle tatínkovi postele. Třetím počítačem je taktéž notebook, ovšem menší než tatínkův, provedený v bílé barvě a polepený nejrůznějšími samolepkami. Ano, správně – je to notebook starší dcery. Neustále zapnutý zajišťuje komunikaci s celým světem díky programu ICQ a sociální síti Facebook. Našli byste jej na posteli oné mladé slečny mezi poházeným oblečením. Čtvrtý počítač bychom snadno našli podle zvuku – z pokoje mladšího syna se neustále ozývá zvuk střelných zbraní. Malý školák se totiž snaží zlikvidovat vetřelce z jiné planety a k tomu je mu plně nápomocen klasický stolní počítač s citlivou optickou myší, herní klávesnicí se zbytky jídla, LCD monitorem a samotným počítačem vybaveným tak, aby hráči nebránilo nic v cestě zabíjení mutantů, toužících po jeho krvi… Právě jsem si vzpomněla, kdy jsme jako rodina společně večeřeli – no neměl by si Bůh dát facku? Procházková V. 4.F
Přečetli jsme za Vás Václav Čtvrtek, vlastním jménem Václav Cafourek (narodil se 4. dubna 1911 v Praze), byl spisovatel pro děti a mládež, autor povídek, románů a her o současných dětech a populárních pohádkových příběhů. Je považován za pokračovatele klasiků českých pohádek jako je Josef Lada, Ondřej Sekora, Jan Drda. Některá svá díla napsal pod pseudonymy, například Huge Prattler. Za 1. světové války se rodina odstěhovala z Prahy k jeho dědečkovi do Jičína. V pozdějších letech v Praze vystudoval gymnázium, absolvoval kurz na obchodní akademii a na přání otce začal studovat práva, která však nedokončil. Odešel po třech semestrech. Pak nastoupil jako úředník na okresním finančním ředitelství v Chebu a za 2. světové války pracoval jako finanční úředník v Praze. Po osvobození začal spolupracovat s dětskými časopisy Brouček, Sedmihlásek, Vlaštovička, později Mateřídouška, Ohníček, Pionýr, Pionýrské noviny a s Čs. rozhlasem, kde se stal vedoucím vysílání pro děti a mládež. Od roku 1960 se plně věnoval literární činnosti, kdy psal hlavně pohádkové příběhy a knihy. Často se odehrávají na Jičínsku. Největší ohlasy získaly jeho pohádkové knihy a příběhy, které byly adaptovány pro televizi (večerníčky). Ve spolupráci s Československou televizí vznikly animované seriály, např. Pohádky z mechu a kapradí, Maková panenka, Rumcajs, Víla Amálka a další. Část své spisovatelské tvorby věnoval psaní jak klukovských příběhů, tak i dívčích románků i větších povídek umístěných do současnosti s pohádkovými motivy. Zemřel 6 listopadu roku 1976 v Praze.
Rumcajs Autorem příběhů je Václav Čtvrtek a ilustroval je Radek Pilař. Rumcajs je jičínský švec, který je pro urážku nohy starosty Humpála vyhnán do lesa Řáholce. Stává se loupežníkem, později se k němu připojí jičínská dívka Manka a jejich syn Cipísek. Rumcajs je bezesporu nejznámějším jičínským hrdinou. Večerníčkové příběhy Rumcajse později Václav Čtvrtek rozšířil o další příhody v několika knihách. Proslulá je trilogie Rumcajs, Cipísek, Manka. První příběhy o Rumcajsovi vyšly v 60. letech 20. století. Malebné pohádky si brzy získaly velkou oblibu a byly přeloženy do několika jazyků. Vyšly například ve slovenštině, polštině, bulharštině, němčině, maďarštině, rumunštině, estonštině, lotyštině. Loupežník Rumcajs byl původně jičínským ševcem. Toto řemeslo vykonával poctivě po devět let, než si u něj jednou nechal šít boty i jíčínský starosta Humpál. Rumcajs nedopatřením urazil starostovu mohutnou nohu, která byla jeho pýchou, a byl za to vykázán z města. Usadil se v jeskyni v lese Řáholci, kde se začal živit jako loupežník. Jednou se sice zkusil vrátit k poctivému řemeslu, ale knížepán se rozhodl pokácet Řáholec, a tak se Rumcajs stal znovu loupežníkem, aby les zachránil. Žije tu společně se svou ženou Mankou a synkem Cipískem, s nimiž prožívá mnohá dobrodružství. Spřátelí se s lesní zvěří a ostatními lesními bytostmi. Nejčastějšími soupeři jsou mu jičínská vrchnost – knížepán, kněžna, starosta Humpál a někdy dokonce sám císařpán; jindy se ale musí potýkat s nepřátelskými bytostmi, kterými jsou obr Cumštajn, Meluzína nebo drak.
ABeCeDa
Blues
. . .nejpopulárnějších hudebních stylů
„M“ j a k o M e t a l
Elektronická hudba Hip Hop Jazz
Metal Pop Punk R&B Reggae Rock Ska
„Metal, to je pro mě, jako posluchače (a jako muzikanta možná ještě víc), opravdu „vyšší dívčí“. Hudba, kterou nemůže hrát jen tak někdo. Pro tento žánr musí mít člověk obrovský fond svého nástrojového umu a (hlavně) cit. Raději mluvím o trochu starším metalu, takový ten „heavík“ a speed z 80. – 90. let je mi asi nejbližší. Metal dnešní doby, v níž se rozutekl do mnoha škatulek a začal nabírat různé „filosofie“, už není úplně mým šálkem, ale zastávám názor, že by si člověk měl poslechnout všechno, aby si utvořil svůj názor. Takže i já toho dosti slyšel. A metal mám rád.“ Metal je druh rockové hudby, který se jako vymezený hudební styl objevil na přelomu 60. let a 70. let ve Velké Británii a Spojených státech. Kořeny má v hardrockových skupinách, které kombinováním blues a rocku vytvořily nový hudební styl, charakteristický používáním elektrických kytar a bicích, ale také hlasitým a zkresleným zvukem. Průkopníci metalu jako Led Zeppelin, Black Sabbath a Deep Purple (oficiálně se tyto kapely řadí právě sem, k počátkům metalu, ale dle mě jde stále spíše o hard rock) si vybudovali rozsáhlou posluchačskou základnu, a to i navzdory nepřízni kritiky, jako se to už v historii žánru nezřídka stává. V polovině 70. let britská kapela Judas Priest pomohla vytříbit žánr pominutím většiny bluesových prvků. Kapely Nové vlny britského metalu, např. Iron Maiden a Motörhead, držíc se téhle cesty, vnesly do žánru rebelii a zvýšily rychlost hry. Již od svých počátků měl metal velkou základnu fanoušků, kteří jsou známí jako metalisti či metaláci. V polovině 80. let se v undergroundu vytvořily nové, extrémnější a agresivnější styly: thrash metal přinesly do hlavního proudu kapely typu Metallica a Megadeth, zatímco ostatní styly jako death metal a black metal zůstaly i nadále záležitostí uměleckého podzemí. Od poloviny 90. let získávají ohlas nové styly jako nu metal (maje prvky funku a hip hopu) a metalcore (slévají se v něm extrémní metal a hardcore punk). Tyto nové styly posunuly hranice tohoto žánru.
Helloween je německá power/speedmetalová skupina založená začátkem osmdesátých let 20. století v Hamburku. Prvním frontmanem se stal Kai Hansen, zpěvák a kytarista, který pak po rozchodu s Helloween v roce 1989 založil kapelu Gamma Ray. S Hansenem u mikrofonu nahráli Helloween EP Helloween a debut Walls of Jericho. V roce 1987 přišel do kapely zpěvák Michael Kiske, s nímž Helloween nahráli světoznámé desky Keeper of the Seven Keys Part 1 a 2. Po rozporuplném albu Chameleon Kiske odešel a kapelu byl nucen opustit i bubeník Ingo Schwichtenberg, který trpěl schizofrenií a v roce 1995 spáchal sebevraždu. Od roku 1994 je na postu zpěváka Andi Deris. „Mé nejoblíbenější desky jsou obě části Keeper of the Seven Keys, u kterých si myslím, že jsou vrcholem „klasického“ metalu. Kam se na ně hrabou dnešní mladé (pseudo)metalové kapely.“
Trocha poezie na závěr . . . Repetice Paní Tma Tma jest branou, do jiných světů, oči Vám planou, v kráse těch květů. Po šedých střechách, k paláci snů, v němých větách, posledních dnů. Dosáhnout výš, odložit své tíže a nepoznat již, překonat mříže. Vznést nad věže kostelů, doufat, že nezmizí, křídla padlých andělů, síla těch iluzí.
"Zamyšlení nad spojitostí, dnešní doby s minulostí." Donedávna za oponou, zemí rudě zastíněnou. Byli jsme součástí velkého svazu, diagnóza státu - fraktura vazu. Žili jsme v linkách cizí rukou psaných, tančili, jak zněl pískot nepozvaných. Doby byly a doby budou, je v tom skrytá repetice, vidinu modrou nebo rudou, ale proč lid trpí kvůli politice. Na očích my rudé brýle, neměli jsme vyšší cíle. Neviděli, co se děje kolem, že jsme jen na šachovnici polem. Že kde není "rudo" vše kvete více, než v té naší res-publice. Oni tvrdí, že nevzali nic, jenže zeď dali místo hranic. Uzavřeli nás v rudém světě, nařízení a norem, nesmět se vzepřít jediné větě, v režimu "chorém". Dnes partii rozehrává unie, státům hlásá ideje. Ideály o kráse spojení, pokud získáme její svolení.
Toto číslo pro vás připravili: ředitel – Tomáš Zajíček tajemník – Martin Zelinka odborář – Karel Dinda sekretářka – Diana Fabiánová
Snažíme se být součástí, ale neženeme se do propasti?! Normy, práva, zákony, jak můžou nám růst záhony. Unie sem, unie tam, zdá se mi, že tohle znám. Teď dosáhli jsme té blažené chvíle, při vstupu odevzdali mysl svou, dostali nové barevné brýle. . . ". . .nepřipomíná Vám to dobu zlou?!"
