Slovo redakce Vážený učitelský sbore, drazí studenti. dostává se Vám do rukou druhé číslo obnoveného školního časopisu. I nás samotné překvapila vlna zájmu, která se vzedmula po vydání prvního prosincového čísla. Všem velmi děkujeme za podporu a postřehy, které nám dodávají inspiraci a chuť pokračovat. Byli bychom rádi, kdyby se našimi společnými silami stal časopis vskutku školním. A co naleznete v prvním čísle roku nového? Pokusili jsme se opět nalézt témata, která jsou nejen zajímavá a snad třeba i trochu pomohou ve výuce. Také bychom Vás rádi poprosili, abyste přispívali podněty a návrhy na tvorbu únorového vydání. Máte možnost na facebooku ve skupině „Okvětní lístky“, nosit návrhy písemně do kabinetu A405 a nakonec i kontaktovat jednotlivé redaktory. Ale dost bylo úřadování, máme tu rok 2010, rok, který je patrně posledním, kdy se bude maturovat dle dosavadního systému maturit. To nás přivádí na téma maturitního plesu v sobotu 9.1. jako tradičně v Lucerně. Naši „investigativci“ se vypravili přímo na místo, aby pro Vás připravili napínavou reportáž z průběhu. Více na dalších stranách. S příchodem nového roku jsou spojena zejména různá předsevzetí. My bychom pro naše čtenáře měli také několik přání. Pro všechny bez výjimky hlavně zdraví, pro maturanty úspěšné složení maturitních zkoušek, ostatní studenti ať pracují nejen v lednu, ale stejně i v únoru, březnu… A v neposlední řadě pro naše ctěné pedagogy vesmírných dálav dosahující trpělivost. Budou ji potřebovat. Ostatně jako každý jiný rok. Vaše redakce
Letošní ples naší školy – našima očima Letošní jubilejní 50. maturitní ples byl zahájen slavnostním proslovem studentů Miroslava Purmanna a Gábiny Kulhavé jménem celého maturitního ročníku. Čekání na nástup prvních ročníků zpříjemnilo účastníkům první z celé řady předtančení v podání studentů naší školy. Po něm se již parket zaplnil mladými nadějemi našeho ústavu. Na jejich očích bylo znát nervózní očekávání z toho, co je čeká, nejen po zbytek večera, ale také následující léta studia. Čas mezi nástupy vyplnila další předtančení a poté již nastal vrchol celého večera. Okamžik, pro nějž se tu většina hostů sešla. Maturanty při vstupu do hlavního sálu doprovodila hudba z filmu „Requiem za sen“. Každá skupinka utvořila útvar, který při troše fantazie připomínal kruh. V nitru obrazce vždy zaujímal pozici třídní učitel se svým pomocným šerpovacím personálem alias „šerpou“. Nelze zamlčet, že třída 4.E pojala nápis na maturitní šerpě vskutku originálně, kdy místo známého rčení: „Alea iacta est“ (Kostky jsou vrženy), přišla s neortodoxním: „Illea iacta est“, což znamená „Střeva jsou vržena“. Díky zdravotnickému zaměření naší školy se ukázalo toto úsloví vhodnějším než původně zamýšlené. I při současné finanční krizi se našlo dost štědrých mecenášů, kteří nelitovali obdarovat zlatkou právě ošerpované maturanty. Společenské tance odstartovalo sólo maturujících s vyučujícími a rodiči. Dopadlo to dobře, všichni přežili. Taneční zábava byla přerušena pouze mezi desátou a jedenáctou hodinou dvěma půlnočními překvapeními. V prvním se svou třídou 4.AL excelovala pohybově velmi nadaná paní profesorka Jirkovská. V druhém jsme se se 4.E přenesli do kravína až v dalekých jihočeských Hošticích. Maturitní ples byl posléze ukončen a většina zábavychtivých se odebrala na „After party“ do klubu P. M. Už při příchodu nás trochu zarazila dlouhá fronta na „šatnu“, která se stejně během pár vln příchozích přeplnila. Parket byl během chvilky zaplněn tancechtivými odvážlivci a atmosféra se začala s přibývajícím alkoholem - omlouvám se, překlep:o), s přibývající dobrou náladou zpestřovat a vřít. Myslím si, že každý účastník si zde našel své. Já odcházel něco po čtvrté Vaše redakce hodině ranní a ještě se zde přesmíru žilo :o)
Aktuálně: Nový trestní zákoník Od 1. 1. 2010 je účinný nový trestní zákoník (zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník). Je to nejrozsáhlejší změna našeho právního systému za několik posledních let. Předchozí trestní zákoník byl schválen v roce 1961 (č. 140/1961 Sb., trestní zákon), který byl podle informací ministerstva spravedlnosti 70x novelizován. Zákoník je strukturován do dvou částí: části obecné, která upravuje základní rámec trestní odpovědnosti a trestních sankcí, a část zvláštní, která přesně definuje konkrétní trestné činy a jejich skutkovou podstatu, přičemž právě v této oblasti je mnohem přesnější než do konce loňského roku platný zákon. Nový zákoník se řídí pravidlem, že je pokud možno nutné nejprve uplatňovat mimotrestní prostředky. Zároveň také přesněji hierarchizuje závažnost jednotlivých trestných činů tak, že za nejzávažnější trestný čin, pro který se tedy zároveň uplatňují i nejpřísnější tresty odnětí svobody, se nově považuje vražda. Trestné činy se také nově dělí na přečin a zločin, přičemž u prvního z nich se pohybuje trestní sazba maximálně do 5 let odnětí svobody, zatímco u zločinů jde až o doživotí. U nejzávažnějších zločinů se zvyšuje maximální trestní sazba z patnácti na dvacet let, výjimečným trestem je pak odnětí svobody dokonce až na 30 let (dosud 20 let). Trestně odpovědná je přitom podle nového trestního zákoníku osoba od 15 let věku (původně zavedená hranice 14 let byla novelou ještě před nabytím účinnosti zákona znovu posunuta o jeden rok nahoru). Deset nejvýraznějších změn: 1. Za vraždu osmnáct let vězení – o tři roky se zvyšuje hranice trestu za úmyslné zabití člověka. Nově je základní sazba 10-18 let. Za předem naplánovanou vraždu to bude ještě o dva roky více. Přitvrzuje se i v dalších násilných deliktech a u recidivistů lze udělit výjimečný trest do 30 let nebo doživotí. 2. Rozlišení zabití a vraždy – mírněji se posuzuje zabití člověka v reakci na předchozí situaci. Třeba v situaci, kdy manžel dlouhodobě a brutálně týrá svoji ženu a ta ho v silném rozrušení zabije. Není posuzována jako vražda, ale zabití se sazbou 3-8. 3. Rozlišení tvrdých a měkkých drog – neznamená, že se drogy legalizují, ale přesněji se rozlišují tresty za držení tzv. měkkých a tvrdých drog, určuje se také (společně s nařízením vlády), kdy bude držení drogy považováno za přestupek a kdy za trestný čin. 4. Domácí vězení až na dva roky – soudci mohou dle nového zákoníku uložit za méně závažná provinění alternativní trest tzv. domácího vězení. Takto potrestaný člověk by nesměl od 20:00 do 5:00 ráno vycházet z domu. Kontrola měla být prováděna skrze elektronické náramky, ale díky nedostatku financí budou kontrolu provádět zatím probační úředníci. 5. Zákaz prostituce u míst, kde se schází děti – nově je zaveden trestný čin „prostituce ohrožující mravní vývoj dětí“ pro lehké ženy, co nabízí své služby v blízkosti škol nebo míst, kde se shromažďují děti. Trestán bude sazbou až dva roky. 6. Zákaz vstupu na stadion – fanouškovi, který během sportovní akce spáchá výtržnost, může být uložen až desetiletý zákaz vstupu na stadion a povinnost hlásit se na policejní služebně. 7. Za neplacení alimentů do vězení – naplnění skutkové podstaty „zanedbání povinné výživy“, tedy neplacení alimentů déle než 4 měsíce, bude trestán odnětím svobody až do dvou let. 8. Vězení pro „stalkery“ – až na tři roky může být poslán za mříže člověk, který se dopustí „nebezpečného pronásledování“, dosud bylo toto chování jen obtížně postižitelné. 9. Přísnější tresty za týrání zvířat – až na dva roky bude poslán do vezení ten, kdo se dopustí týrání zvířete, postižitelné bude i nestarání se o zvíře. 10. Peněžitý trest až 36,5 milionu Kč – zvýšení peněžité pokuty z 5 milionů s přihlédnutím Karel k finanční situaci obviněného.
Anketa na naší škole. . . . . .na téma – „Domácí vězení“ Martin Dvořák (4.AL) Podle mě je to dobrý nápad, určitě bych to dal za menší zločiny. Taky si myslím, že nebudou tolik přeplněné věznice a hlavně to nebude pro stát tolik nákladné.
Anna Klinderová + Anna Rusnáková (3.E) Já ani nevím, že něco takového je…. Ale myslím si, že je to dobrý nápad, protože být doma je někdy horší než být ve vězení…. Ale také je k tomu nevhodný právní a státní systém… a také nejsou kapacity na to uhlídat.
Láďa Šustr (2.BL) Je to dobře… je to akorát pro ty střední zločiny, které si nezaslouží jít do vězení, ale je pro ně málo, aby měli jen veřejně prospěšné práce. A hlavně to podle mě náš systém nezvládne.
Silvie Šagátová (1.AK) Je to určitě vhodné, je to taková zlatá střední cesta, ale určitě s tím, jako se vším, budou problémy, má to své pro a proti… ukáže až čas. A taky si myslím, že by o tom měla veřejnost dostat více informací.
Mgr. Jaroslav Ryšavý Určitě se mi to nelíbí, moc nápravné to není. Lépe by se třeba měly udělovat i milosti.. A mnohem levnější pro stát je, když si odpracují veřejně prospěšné práce, pořád přece říkají, že stát nemá peníze.. A pokud to má být domácí vězení, tak ho udělovat přiměřeně zločinu. Martin
10 otázek pro… pana profesora Mgr. Jaroslava Ryšavého 1.
Na svět přišel v Pardubicích, jednom z nejkrásnějších východočeských měst.
2.
Vystudoval Pedagogickou fakultu v Hradci Králové, obor matematika a chemie. Mezi oblíbené předměty patřily, jak jinak, matematika a chemie, však ty méně oblíbené byly jazyky.
3.
Od roku 1990 učil na hotelové škole, kde krom „svých předmětů“ ještě učil podobné – potraviny a výživu.
4.
Mimo školství pracoval jako vedoucí obchodního oddělení v mezinárodní firmě, která obstarávala správu budov.
5.
U nás na škole je pátým rokem, tudíž od roku 2006 a učí zde matematiku a chemii. Má na starost třídu 2.AL jako třídní profesor.
6.
Je svobodný a bezdětný.
7.
Ve volném čase se věnuje hlavně své pět a půlleté psí slečně labradorce Barče, kterou má od jejich devíti měsíců. Dále rád sportuje, jezdí na kole a plave, v zimě běžkuje.
8.
Mezi jeho oblíbená jídla patří svíčková a celkově česká kuchyně. Rád se napije džusu a pije kávu, u které říká, že by jí měl pít méně:o) Z literatury preferuje sci-fi žánr. V televizi se rád podivá na „dobrou“ starou českou nebo francouzskou komedii.
9.
Na „Otázku z řad čtenářů“, jaká je jeho největší neřest, odpověděl, že cigarety, i když nějakou dobu už nekouří.
10.
Jeho dětským snem bylo stát se letcem nebo popelářem, v pozdějším věku si přál pracovat s lidmi.
Velice děkujeme panu profesorovi za ochotu odpovídat a za dobrou náladu při zpovědi:o) Příště se můžete těšit na odpovědi nové paní profesorky Mgr. Jany Königsmarkové
Ouha…. Jak jste si jistě všimli, zbytek této stránky je téměř nevyužit. Skutečně to není chyba tisku. Od příštího čísla tu může být Váš příspěvek!!!! Rádi poskytneme prostor talentovaným autorům, a proto nám noste vaše příspěvky. Nejlepší si zde budete moci přečíst.
Klub přátel Prahy – „Příběh země“ Ve středu 16.12. se několik historie chtivých nadšenců sešlo na Václavském náměstí. Po čekání na poslední opozdilce se celá výprava vydala do nové budovy Národního muzea, kde nám velmi ochotnými zaměstnanci bylo sděleno, že si celé muzeum užívá „Košické zlato“ bez nás. A pokud nejsme pozváni, máme smůlu. Po chvíli přemýšlení, zda nevyrobíme falešné pozvánky, nebo se budeme tvářit jako univerzitní profesoři, jsme další přesvědčování vzdali a zostuzeni odešli. Kreativní vedení exkurze se během chvíle dohodlo na plánu B, tedy návštěvě hlavní budovy Národního muzea, kde k našemu velkému potěšení probíhala právě výstava „Příběh Země“. Přímo po vstupu do expozice jsme narazili na tvrdé jádro. Kdo by však čekal rozvášněné fotbalové fanoušky, byl by zklamán, šlo o tvrdé jádro země, neboť se skládá ze samého železa. Konec konců nad model Země v obří velikosti jsme vystoupili po připravené rampě, zároveň jsme sledovali na druhé straně haly vyobrazení vulkanické činnosti opět téměř v měřítku 1:1. Celá výstava byla rozdělena do sekcí podle období. Ve všech prostorech se nacházely interaktivní tabule, na nichž jsme si mohli vyzkoušet různé hry k zobrazovaným tématům. Největší úspěch měl vývoj stravování člověka. Od Australopitheca po Homo sapiens. Naše politické vedení exkurze zaznamenalo kolosální úspěch, kdy dosáhlo 96%. Ani jako Neandrtálci by tedy nevyhynuli☺. V dalších částech expozice byly vystaveny artefakty rostlin a živočichů, byla zde i sekce o enviromentální výchově. Celá výprava se pak zastavila u velké mapy ČR, kde nám jednou ze studentek byla s vážnou tváří položena zásadní otázka: „Jak se jmenuje vyhaslá sopka v Praze?“ Skoro až zahanbeně jsme klopili zrak k zemi, čekali na odpověď, jak na poslední ortel… A nechali se podat. Odpověď byla věru šokující: „Je to Říp, nevzdělanci.“ Po této větě jsme raději zamířili do jeskyní a nechali se unášet jejich krásami. Expozice české speleologické společnosti se nacházela o patro níž a jejím centrem byla napodobenina jeskyně, kde si někteří hráli na permoníky a jiní na upíry. Protože se již blížila zavírací hodina muzea, museli jsme však zamířit k šatnám a domů. Dvě hodiny strávené v Národním muzeu však rozhodně nebyly zbytečně promarněné.
Pozvánka Klubu přátel Prahy Mobilisace 1938 KDE: Armádní muzeum Žižkov, U Památníku 2, Praha 3
KDY: středa 20. 1. 2010 od 16:00 do 18:00 SRAZ: v 15:45 nástupiště metra „C“ Florenc (červená linie) CENA: vstup zdarma
Událost měsíce Mezi významné události, které ovlivnily chod světových dějin, se řadí 30. leden 1933, kdy se Adolf Hitler, vůdce NSDAP, stal říšským kancléřem. Této události předcházela Hitlerova neúspěšná kandidatura na prezidenta v roce 1932. Volbám předcházela masivní kampaň, ve které mu pomáhal jeho pozdější ministr propagandy doktor Joseph Goebbels. Měl velkou finanční podporu od obchodních a finančních magnátů. Ta mu umožňovala používat letadlo, díky němuž dokázal rychle cestovat a během jednoho dne měl i čtyři proslovy. Přesto se mu nepodařilo zvítězit. V prvním kole získal 30,1 % hlasů, zatímco jeho hlavní protivník a stávající prezident Hindenburg 49,6 %. Ostatní dva kandidáti zůstali s velkým odstupem vzadu. Protože ani jeden kandidát nezískal nadpoloviční většinu, rozhodovalo se ve druhém kole. Ve druhém kole získal 36 % hlasů a Hindenburg přes 53 %, což ukazuje, že si větší část národa Hitlera jako prezidenta nepřála. Hitler se dostal k moci, přestože nedosáhl přesvědčivého volebního vítězství. Kancléřem by se nestal, kdyby v lednu 1933 nestál v čele nejsilnější strany. Při posledních volbách Výmarské republiky do Říšského sněmu (6. listopadu 1932) ztratili nacionální socialisté (NSDAP) oproti volbám 31. července 1932 dva miliony hlasů, zatímco komunisté získali dalších 600 000 hlasů a dosáhli magického počtu 100 mandátů v říšském sněmu. Úspěch komunistů (KPD) vyvolával strach před občanskou válkou a tento strach se stal nejsilnějším Hitlerovým spojencem. Po neúspěšných pokusech ve vedení vlády kancléři Brünningem a von Papenem se Hindenburg pod tlakem těchto okolností rozhodl jmenovat Hitlera kancléřem. Ten ve svých volebních bojích raných třicátých let nezapíral svou nenávist vůči Židům, ale ani ji nestavěl do popředí. Poté, co se Hitler dostal k moci, začal uskutečňovat svoji politiku a pokoušel se zlikvidovat své odpůrce. Požár Říšského sněmu z 27. února, který zinscenovali sami nacisté, mu poskytl příležitost začít s útokem na komunisty. Mezi dělnictvem, o jehož přízeň velmi stál, by s podobnými hesly nezískal mnoho hlasů. Ve vzdělaných a majetných vrstvách, u malých živnostníků a sedláků byly protižidovské předsudky velmi rozšířené, „hlučný antisemitismus“ však byl považován za špatný. Následovaly události, které vedly k největší válce v historii. V roce 1934 se Hitler rozhodl zbavit těch členů SA (úderné oddíly) a NSDAP, kteří stále ještě věřili v socialistickou revoluci a svým násilím začali znervózňovat voliče i konzervativní obchodní kruhy, které tajně podporovaly Hitlera. Zároveň byly SA velkou překážkou na cestě sbližování Hitlera a tradičně konzervativního reichswehru (říšské armády). Hitler si uvědomoval, že bez podpory armády a jejích důstojníků se mu nemůže podařit skutečně se dostat k moci. Zavraždění mnoha politických odpůrců, konkurentů ve vlastní straně a především Röhma vešlo do dějin jako Noc dlouhých nožů (29. až 30. června). 16. března 1934 byla znovu zavedena všeobecná branná povinnost, která byla zakázána v důsledku versaillského míru z roku 1919. 15. září 1935 byly v Norimberku prohlášeny tzv. Norimberské zákony. Jednalo se o zákon o říšském občanství a zákon na ochranu německé krve a německé cti, který také zbavoval všechny židy práv. Později uzavřel spojenectví s fašistickou Itálií, která byla po napadení Habeše izolována. Proto Hitler musel dávat pozor, aby se kvůli Itálii nedostal do rozporů s Velkou Británií. Dne 7. března 1936 Německo vypovědělo Locarnskou smlouvu a obsadilo demilitarizované území v Porýní. Roku 1936 a 1937 došlo k vypracování plánů, které vedly k tomu, že 12. března 1938 Hitler vynutil souhlas rakouského kancléře k obsazení Rakouska a německá vojska okupovala Rakousko. 29. září 1938 došlo k Mnichovské konferenci, které okleštilo Československo. 1. září 1939 bylo Polsko přepadeno Německem a 3. září vyhlásila Velká Martin Británie a Francie Něměcku válku.
Osobnost měsíce Sir Winston Churchill byl britský politik, voják, premiér Velké Británie v letech 1940 až1945 a 1951 až 1955, historik a spisovatel (v roce 1953 obdržel Nobelovu cenu - Šest svazků Dějin druhé světové války). Winston Leonardo Spencer-Churchill se narodil 30.listopadu 1874 na zámku Blenheim ve Woodstocku, hrabství Oxfordshire. Jeho snem bylo dostat se na vojenskou akademii, tento sen se splnil v roce 1893 a na třetí pokus se stal vojenským kadetem na Královské vojenské akademii v Sandhurstu. Během svého působení v armádě se zúčastnil nejdříve boje v západní Indii proti divokým kočovným kmenům. Působil zde, jako válečný dopisovatel. Jako syn prominentního politika a člena parlamentu se pokusil prosadit v politice. První kandidatura do Dolní sněmovny v roce 1899 za konzervativce mu nevyšla. V říjnu roku 1900 se konaly nové volby, v nichž Churchill využil své popularity z Búrské války a byl zvolen ve volebním obvodu Oldham za konzervativce. Během svého působení ve vládě byl ministrem obchodu a lordem admirality (ministr námořnictví), kde před 1. sv. válkou důrazně prosazoval, aby měla Británie převahu na moři. V roce 1915 byl pro neúspěšné velení odvolán, ve stejném roce nastoupil opět do armády, do hodnosti majora. Nakonec se bojů neúčastnil. Poté byl jmenován ministrem pro výrobu válečného materiálu a při Velké říjnové socialistické revoluci v Rusku prosazoval nejtvrdší zásah, podle jeho slov bylo třeba bolševismus ,,zadusit ještě v kolébce“. Po roce 1930 se stáhl do ústraní. Přesto byl stále aktivní ve svých kritických projevech v parlamentu. Jeho postoj k nacismu se projevil při zahraniční politice premiéra Chamberlaina, tzv. Appeasementu, kdy tvrdě kritizoval ústupky, které byly učiněny Hitlerovi a jeho spojencům. 1. září 1939 bylo Polsko napadeno Německem a 3. září vstoupila Británie do války. Následujícího dne se Winston Churchill stal opět prvním lordem admirality. Při jeho návratu do úřadu, si podřízení předávali tuto informaci heslem ,,Winston is back- winston je zpět“ . Během tzv. podivné války se ukázal být jedním z nejaktivnějších ministrů, kdy jediná výrazná aktivita probíhala na moři. V květnu 1940 se stal Winston Churchill ministerským předsedou (rozhodovalo se mezi ním a lordem Halifaxem) a 13. května pronesl ve sněmovně známý projev „o krvi, slzách a potu“ a odsunul do pozadí prominentní politiky appeasementu. Během II. světové války byl vůdčí osobností Spojenců. V době nemoci amerického prezidenta Roosevelta byl v podstatě jediným demokratem při politickém dělení Evropy ve snaze co nejvíce omezit vliv Sovětského svazu, jmenovitě Stalina, učinil mnoho kontroverzních rozhodnutí. Například uznání hranice Polska a SSSR z roku 1941. Spojence v rozhodování o Evropě získal až s novým prezidentem USA Harry Trumanem. Churchill se jako premiér VB účastnil konferencí v Teheránu, na Jaltě a v Postupimi, kde zastupoval nejslabšího spojence, ale snažil se aby tomu tak nebylo. Dostalo se mu všeobecné popularity hlavně díky burcujícím projevům během letecké bitvy o Británii. Lidé ale měli v živé paměti chyby konzervativců ve 30. letech a tak v červnu 1945 prohráli volby a Churchill odstoupil z funkce ministerského předsedy. Mnozí si mysleli, že v sedmdesáti letech odejde do důchodu, ale Churchill pracoval na svém návratu, napsal dílo za které dostal Nobelovu cenu a odmítl titul vévody, který by mu umožnil vstup do Horní sněmovny. Jeho „Fultonský projev“ je znám použitím termínu ,,železná opona“. Výrok, který původně pronesl Goebbles. Tento pojem se uchytil pro označení hranice mezi demokracií a rudou diktaturou. V roce 1951 jeho strana vyhrála volby a Winston mohl slavit návrat do premiérského křesla. 5.dubna 1955 kvůli zdravotnímu stavu odstoupil z funkce. 15.ledna 1965 měl záchvat mrtvice a umírá o devět dní později 24.ledna. Jeho pohřeb byl prvním státním pohřbem, kterým byl vyznamenán nečlen královské rodiny od smrti polního maršála lorda Robetrse z Kandaharu v roce 1914. Jeho pohřeb 30. ledna se zároveň stal přehlídkou světových politických osobností, překonanou až pohřbem papeže Jana Pavla II. v roce 2005. Martin
Přečetli jsme za Vás Robert MERLE byl francouzský romanopisec, dramatik, literární historik, překladatel a profesor anglické a americké literatury. Proslul například utopickým sci-fi románem Malevil či třináctidílnou historickou ságou Dědictví otců. Některé jeho romány byly také úspěšně zfilmovány. Narodil 28. srpna 1908 v alžírském městě Tébessa jako syn francouzského důstojníka. V roce 1918 se rodina přestěhovala do Francie. Vystudoval filosofii a anglistiku, učil a překládal. Během druhé světové války se zúčastnil bojů o Dunkerque v roce 1940, kdy padl do zajetí. Z této zkušenosti čerpal ve své prvotině Víkend na Zuydcoote. Ve svých dílech neskrýval levicové a především humanistické založení. Psal romány válečné, politické, sociálně zaměřené, satiricko-realistické, také utopie a sci-fi s filosofickým podtextem, snad nejúspěšnější byly ovšem jeho romány historické. Ve svých dílech se Merle zabýval otázkou rasismu, zla, fanatismu, společenského útlaku, válek a hledáním jejich kořenů v lidské psychice a společnosti. Své romány situoval do druhé světové války, smyšlené současnosti či do Pacifiku 19. století (Ostrov). Robert je i autorem biografie kubánského revolucionáře a dnešního prezidenta Fidela Castra (Útok na kasárna). Zemřel ve věku 95 let v domě v La Malmaison u Paříže, když mu selhalo srdce.
Smrt je mým řemeslem Román vypráví životní příběh postavy Rudolfa Langa (ve skutečnosti Rudolfa Hösse) v rozmezí let 1913 až 1947. V mládí je Rudolf deprimován svým přísným otcem, který si výslovně přeje, aby se Rudolf stal knězem a vykoupil tak hříchy celé své rodiny. Rudolf ale kvůli incidentu na školním dvoře ztratí víru v Boha a jeho jedinou církví se stává Německo, snaží se být prospěšný vlasti. Smysl života najde až v přísném a organizovaném vojenském životě, kdy se postupně účastní několika bitev 1. světové války a nakonec skončí nezaměstnaný a hladový. Před sebevraždou ho zachrání až vstup do NSDAP, členství ve straně mu znovu dává pocit sounáležitosti. Po nějaké době ho strana přeloží na statek barona von Jeseritze, který si mladíka svým způsobem oblíbí a nabídne mu vlastní statek, pokud bude schopen vše opravit. Rudolf dře a úkol nakonec splní, takže se stěhuje na statek, kde je svým vlastním pánem, se svou manželkou Elsou. Dále pokračuje v politické činnosti, potírá vliv komunistů a socialistů a cvičí údernou jednotku "Smrtihlavů", v podstatě jezdeckou eskadronu strany. I když nesplňuje fyzické požadavky přijetí do SS, je v jeho případě udělána výjimka. Po nějaké době ho Himmler pověří novým úkolem, má vést koncetrační tábor v polské Osvětimi. Rudolf se bez rozmýšlení s celou rodinou přestěhuje a stará se o vedení tábora. Po nějaké době má pro něj Himmler nové poslání, chce, aby Lang vymyslel způsob, jak co nejneefektivněji zlikvidovat Židy, protože právě oni jsou největším nebezpečím pro čistou německou rasu. Rudolf proto vystaví plynové komory, kremační pece, kde likviduje těla Židů. Po kapitulaci Německa se skrývá. Nakonec je polapen a postaven před lidový soud ve Varšavě. Je odsouzen a roku 1947 pověšen v Osvětimi na jedné ze šibenic, kterou dal sám vystavět pro vězně. Autor na jednu stranu odsuzuje události v Německu, na druhou stranu ale sugestivně líčí tragédii jedince, který "pouze" podlehl přísnému vojenskému životu a systému rozkazů, jejich plnění a následujících trestů. Kniha je psychologickým obrazem Rudolfa Langa a líčí jeho mravní přerod z věřícího a utlačovaného dítěte na mechanicky poslouchajícího vojáka. Rudolfovy časté záchvaty, které se projevují ztrátou zraku a neschopností nezkresleně vnímat okolní svět, nám dávají tušit, že hlavní hrdina musel trpět menší duševní poruchou, která měla za důsledek chorobnou přesnost a dodržování denní rutiny, protože "výpadky" se objevovaly právě tehdy, když Rudolf narušil svůj zaběhaný rytmus. Velmi důležitou roli sehraje v příběhu i Rudolfův otec, který je pro Langa obrazem, jež ho jako noční můra provází celým
životem. Ne že by se ho Lang bál, ale v otci celoživotně vidí příklad a autoritu, kterou je nutné poslouchat bez odmlouvání. Za otce později považuje především Himmlera, a tak ho ani nenapadne, že by rozkazu mohl neuposlechnout. Kniha je psána v ich-formě, skoro formou deníku, která mapuje důležité události Langova života. Většina míst je označována jen prvními písmeny, Rudolf věděl, že všechny podstatné detaily jeho mise musely být utajeny. Z celé knihy je patrná rezignace Langova lidství, pouze přizpůsobení se rozkazům a naprostá eliminace vlastního uvažování. „Vždyť jste zabil tři a půl milionu osob!“ rozčílil se žalobce. Lang požádal o slovo „Promiňte, ale zabil jsem jich jenom dva a půl milionu.“ Tomáš
Úryvky ze slohových prácí bývalých studentek 2.E na téma: Stáří Člověk stárnout musí, může, a v některých případech dokonce chce. V období dospívání se mu často zdá, že by už mohl být dále, než je, a tak se dělá starším. Jinak se obléká, chová se jako dospělý, někdy používá i drsné výrazy… V tomto pubertálním věku začne obvykle i kouřit a pokouší se osvojit si mnohé jiné zvyky a projevy dospělých. Činí tak ve snaze vypadat starší. Když je člověk však opravdu starý, a nebo se jeho stáří začne přibližovat, pozorujeme u něj pravý opak. Skutečné stáří je synonymem naší babičky, dědy, rodičů, často i vzpomínek na ty nejvřelejší a nejmilejší chvíle v našem životě, které jsme často prožívali v jejich náručí. …. Markéta Jindrová Starší lidé jsou náchylnější vůči virovým onemocněním, proto je potřeba dbát na přísun tepla a vitamínů. Libují si v jídle, a tím vzniká obezita, jejím následkem je odrovnání kloubů, které znemožní pohyb. Prevencí této nemoci, která se jmenuje osteoporóza je zajištění přísunu vápníku, želatiny a omezení jídla. Taky jejich obezitu může způsobit cukrovka, která je způsobená nadměrným množstvím cukru v krvi. Díky nepravidelné ústní hygieně, špatným Michaela Heczková zubům či častým kazům vzniká parodontóza. ….. Staří lidé nás obklopují už od pradávna a myslím, že jsou pro nás důležití. Skrze ně můžeme přijímat různé zkušenosti, rady a názory v určitých oblastech. Většina z nich je moudrá, i když si to často nepřipouštíme a v jistém smyslu jimi opovrhujeme. Každodenně na ulicích potkáváme staré lidi. Můžeme si na tu určitou babičku nebo dědečka udělat svůj názor, ale nemůžeme všechny ,,házet do jednoho pytle“. Každý z nich je úplně jiný a každý si prošel v životě něčím jiným. Řekla bych, že se dají starci rozdělit do několika skupin. …. Martina Wagnerová Život začíná zrozením malého človíčka. Postupem času dospívá, sbírá zkušenosti a vědomosti. Život, který nám darovali naši rodiče, končí stářím a smrtí. Stáří má své klady i zápory. Jedním z kladů jsou zkušenosti, které člověk sbírá celý život a poté je sděluje mladší generaci. Ale není to vždy tak a je to zároveň i zápor stáří. Staří lidé jsou zatrpklí a podle mého závidí mladým lidem možnosti a elán. Anna Rajnišová V určitém věku, ženy 60 let + a muži 65 let, nastává přičlenění člověka z pracovního procesu na odpočinkový (tzv. důchod). Člověk je dotován státem částkou cca 7000-8000 kč. Jsou mu poskytovány slevy na dopravu a kulturní akce. Může navštěvovat i různé seniorské kluby a jezdit s nimi na výlety a zájezdy. Se stářím se dá bojovat správnou životosprávou a životním stylem. V případě movitějších pak pomocí plastické chirurgie. Důležité je také zázemí a přítomnost rodiny. Miriam Jelínková
Blues
Elektronická hudba
ABeCeDa . . .nejpopulárnějších hudebních stylů
„E“ jako ELEKTRONICKÁ HUDBA Elektronická hudba je volný termín pro hudbu, vytvářenou
Hip Hop Jazz Metal Pop Punk R&B Reggae Rock Ska
elektronickými nástroji, tedy zdroji zvuku, které disponují elektronickými součástmi, např. Theremin, syntetizér, sampler, počítač, apod. Nástroje elektromechanické (např. elektrická kytara) tedy do této skupiny podle definice IEEE nepatří. Osobně bych do, říkejme třeba, elektroniky zařadil spoustu těles, skupin, projektů a interpretů od disko hudby hrané na zábavách, kde se scházejí pubertální a pseudopubertální mladí lidé, až někam po „tvrdé“ techno na velikých „stejdžích“ poslouchané fajnšmekry svého stylu. Ale mám na to jen kousek papíru a osobně se bez mučení přiznám, že tento žánr nikdy nebyl mně blízkým, ale pokusím se udělat vše pro ty, kteří ho rádi mají. O počátku této silné „větve“ hudebního světa se mi povedlo vyšťourat informací poskromnu, ale pyšně mohu říci, že elektronika vznikala a formovala se již v 70. letech, ale spíš pak v 80. a 90. Byla to hudba diskžokejů, kteří přestali hudbu jen pouštět, ale začali ji i sami tvořit a mixovat. Nebylo potřeba moc hudebníků, neboť hudba vznikala a vzniká spíše „strojově“. I když se rozmohl trend, kdy DJ řádí na mixážním pultu a před ním se vlní a svým zpěvem doprovází vizuálně atraktivní slečna. Však je pak otázkou, kdo doprovází koho :o) A to se dostávám k tomu, že elektronika je často používána i pouze jako hudební doprovod, například u rapu. Vždy byla elektronická hudba spojována s tancem, ať už jako hip hop, klasické disko nebo třeba trance. V dnešní době je strašně moc větévek, větviček, větvičičiček ba i poupat elektroniky, kdy se odnože různě kombinují, obohacují a celkově vyvíjejí. Myslím a uznávám, ač nerad :o), že je elektronika svou různorodostí a množstvím „větví“ schopna konkurovat i rocku.
Představitel Depeche mode, kdo by neznal tuto britskou elektronickou legendu založenou roku 1980. Jejich hudební styl by se dal nejlépe charakterizovat jako synth rock nebo také synth pop (používání umělých zvuků, vytvářených syntezátory a samplery). Stali se jednou z nejvytrvalejších a nejúspěšnějších hudebních skupin, které se objevily během New Wave éry. Mnoho jejich klipů se často opakovalo na MTV. Díky svému inovativnímu dílu, nahrávacím technikám a použití vzorkování (ang. sampling), ovlivnili mnoho dnes populárních umělců. Jejich album Violator z roku 1990 je považováno za klenot elektronické hudby. Ačkoli jsou významní pro moderní techno scénu, zůstávají nadále u alternativní hudby. V Tallinnu v Estonsku existuje bar zcela věnovaný této skupině. Nehraje zde žádná jiná hudba ani videoklip než pouze a jenom od nich. Mezi vystavenými památečními předměty visí i fotografie Martina Gora při návštěvě baru. V Praze existovala restaurace Black Angel, tematicky i hudebně zaměřená na Depeche Mode, její činnost však byla v roce 2009 ukončena. Ve Velké Británii měli Depeche Mode přes 40 hitových singlů, což je více než u kteréhokoli jiného umělce. Svojí hudbou ovlivnili u nás například skupiny Oceán a nebo Shalom. Tomáš
Trocha poezie na závěr… Továrna na smrt
Staré léto, mladá zima
Tam v té zemi, kde hluboká je víra, Tam v tom navždy smutném kraji, Tam v tom místě, kde bez pomoci Všehomíra, Ti, kdo pamatují, peklo znají.
Courám se parkem, kde barvy hrají, Smutek do pestrých kolor skryt, Poslední fábory na pařátech vlají, Kmeny zdobí zašlý lásky ryt.
Dva tábory blízko sebe, Lide jen masou bezbrannou, Zatáhlo se černě nebe, Kruté heslo nad branou.
Déšť šumí si písně bez věty, Květiny odložily poslední lístky, krčí se jak Piety nad svými okvěty, skřivánek ukryt do staré lísky.
Peklo na zem tady prosáklo, Krutost dozorců nezná mezí, I dobro se toho místa zaleklo, V nelidských podmínkách lidé nazí.
Zoufalý strach v očích zvěře, Že nenaplní spíže dostatkem, Až zima zaklepe na dveře, Že zůstanou jaru ostatkem.
Smrt se stálým hostem stala, Vojáci vězně třídí jako odpad, Každá bytost se toho místa bála, Pak ten našeptaný Ďáblem nápad.
Sbírám do duše pírka bílých vran, Jako Ikaros spojím je do křídel, A odnesu na prah Nebeských bran, Vše, co zima stihne nezřetel.
Neviditelná smrt silou plynnou, Se záminkou očistné kúry, Nevinní lidé po stovkách hynou, Sepjaté ruce prosí o pomoc shůry. Když Bůh tak milosrdný, všemocný, Proč nevinné bytosti přehlížel, Nad tím, co kázal vůdce zlomocný, Pospolu s Ďáblem dohlížel. Komíny krematorií mastný dým unikal, Stoupal vzhůru k nebi blíž, On tyto duše nikdy nepřijal, Proto tam dodnes v mlze uslyšíš. Tichý nářek tisíců bezbranných lidí, Co doprovázejí poletující deště kapky, Však to není voda, co tvé oko vidí, Jsou to slzy zoufalých vpité do Země matky. Tam, kde Bůh zradil a odmítl být s nimi, Tam na konci kolejí, tam v Osvětimi…
První číslo pro vás připravili: Generál – Tomáš Zajíček Poručík – Martin Zelinka Pucflek – Karel Dinda Kreslířka strategických map – Diana Fabiánová
